Embed Size (px)
Citation preview
Úvodní zdravice 2 Hozená rukavice 2 Bylo, nebylo 4 Bible a rostliny 7 Modlitba měsíce 12 Zpráva z charity 12 Slovo kněze 14 Editorův píseček 17 Pro malé, menší, nejmenší 19
2
My,chystáme se prožít báječné a skvělé a hustokrutopřísné léto. Přitom
však nezapomínáme odebrat si letní číslo, protože to je dávka, která nám musí vystačit až do září. A dobře děláme, neboť se díky tomu dozvíme, co jsou vlastně zač ti naši noví kněží (v rubrice Bylo, nebylo), jak se můžeme navečer modlit (Modlitba měsíce), co uslyšíme na očekávaném ChariJazz festivalu (Zpráva z Charity), nebo jak si představuje olympijskou fair-play v křesťanském životě náš redaktor Martin Sklenář (Slovo kněze).Přejeme si příjemné léto prodchnuté Božím milosrdenstvím a zároveň se u toho nezapomeneme bavit, ať už na táborech, výletech, na ChariJazz festivalu, nebo u televizních přenosů olympiády. Létu na zdar! Zdar!
D. V. Spudil
Kalendář akcí v červenci a srpnu
I přes léto se koná vždy jednou za měsíc Otevřená dílna naší Farní charity. (Pevná data zatím nejsou, proto poslouchejte, co se kde šustne. Více informací ve Zprávě z Charity.)
***4. 7. se koná tradiční pouť na Sázavu za sv. Prokopem. Více se dozvíte v ohláškách.
***10. 7.–16. 7. pořádá sr. Františka dětský tábor v Zásmukách. Kontaktovat ji můžete na e-mailu [email protected]. Podílet se můžete i jako vedoucí. Pokud o to máte zájem, užijte stejný kontakt.
***
3
V neděli 17. 7. nás navštíví Mons. Karel Herbst, aby o mši ve sv. Bartoloměji od 10h uvedl nové kněze do úřadu. Pořad bohoslužeb je toho dne v Kolíně následující:
8h – Bartoloměj10h – Bartoloměj18 – Nejsvětější trojice
***23. 7. v 8:10 je sraz na Hlavním nádraží v Kolíně pro ty, kteří chtějí vyrazit na společný výlet k pražskému Vyšehradu. Dotazy týkající se organizace směřujte k Ivetě Zemanové.
***31. 7.–6. 8. můžete své ratolesti poslat na každoroční Farní tábor. Vše se dozvíte od Filipa Dvořáka, který je hlavním vedoucím.
***Neděle 14. srpna: Od 17h zazní na Kmochově ostrově jazzové kapely na druhém ročníku ChariJazz festivalu. Více informací se dočtete v rubrice Zpráva z Charity.
***20. 8. v 8:10 na kolínském nádraží je sraz před dalším výletem s Ivetou Zemanovou, tentokrát k zámku v Kunraticích s krásným parkem okolo.
***Kdokoliv něco koná a rád by k tomu přizval veřejnost kolínské farnosti, nechť o tom informuje R. D. Martina Sklenáře nebo kteréhokoli člena redakce.
Sestavil D. V. SpudilZa informace děkuje
Ivetě Zemanové,Zuzaně Klobasové,
Jaroslavě Teplé,Lucii Růžkové-Rybárové
a Martinu Sklenářovi
4
Společnost Božího Slova – VerbistéNáš řád se jmenuje Společnost Božího Slova, latinsky Societas Verbi
Divini, zkratka je SVD, říká se nám Verbisté od slova Verbum (slovo).V roce 1875 v Steylu (dnešní Nizozemsko) ji založil sv. Arnold Janssen
(1837–1909), původem Němec. Bylo to v době, kdy vládl Bismark a církev byla v Prusku pronásledována za tzv. Kulturkampfu. Německý kněz P. Arnold Janssen založil misijní seminář pro výchovu kněží pro misie kousek za hranicemi. Nemyslel tehdy, že to bude řád.
První misie byla v Číně, kde byl jako první misionář P. Josef Freinademetz ze severní Itálie (byl tam místním představeným našich kněží), druhým byl P. Jan Anzer z Bavor, který se stal prvním biskupem v Jižním Šantungu. Oba – Arnold Janssen a Josef Freinademetz – byli pak v roce 2003 svatořečeni.Co se týče poslání, tak Otec Arnold vytyčil čtyři věci: - jdeme tam, kde evangelium ještě nebylo hlásáno,- jdeme tam, kde evangelium nebylo hlásáno dostatečně,- jdeme tam, kde místní církev není ještě v počtu kněží soběstačná,- jdeme tam, kde očekáváme větší ovoce z hlásání evangelia.
Jak se Verbisté dostali na naše území?Za Rakouska-Uherska byl u Vídně založen seminář St. Gabriel a ve
Slezsku (dnešním Polsku) Sv. Kříž (tehdy malý seminář pro kluky od 12 let), do kterých vstupovalo mnoho kandidátů z Moravy a Slezska. Kněží, kteří znali češtinu, založili za První republiky Československou provincii v Nitře, kde byli také dva semináře (pro kluky od 12 let a pro starší). Pro zajímavost v roce 1945 v nich bylo celkem 300 studentů. Za vlády komunistů náš řád žil v ilegalitě (až na výjimky kolem Pražského jara), po Revoluci se život v Nitře obnovil, začalo se s noviciátem. Já jsem byl v prvním, hned v roce 1990, kde nás bylo 15. Po noviciátě jsme šli na studium do Polska. Další po nás už pak šli na studie do Bratislavy k Jezuitům, a tak je to dodnes. V Bratislavě v Petržalce máme svůj seminář, kde se připravujeme na naše misijní povolání.
5
Jak probíhá formace našich bohoslovců?Bohoslovci jsou jeden rok v noviciátě ve Vidině u Lučence blízko
maďarských hranic. Po roce složí dočasné sliby na jeden rok (ty se každý rok opakují) a odcházejí na tři roky na studia filosofie do Bratislavy. Po tomto bakalářském studiu následuje povinně pastorační praxe, a to buď na rok, pokud ji konají na Slovensku nebo v Česku, nebo na dva roky, pokud ji konají v jiných zemích a na tři roky, pokud ji konají v Číně, Koreji nebo v Japonsku. Pak se vrátí a pokračují v studiu teologie další tři roky. Po nich následuje vysvěcení na kněze. Studenti, kteří konali pastorační službu v jiných zemích mimo Evropu, se mohou kvůli jazyku rozhodnout studia dokončit v semináři tam. Před složením věčných slibů dostává každý člen misijní určení, o kterém rozhoduje generální představený se svou radou v Římě. Každý kandidát napíše žádost, že chce misijní určení, ve které napíše tři země a dostane pak jednu jako své působiště.
Kolik má řád v dnešní době členů a kde kněží působí?Verbistů je na světě 6 tisíc, to je asi 6. nebo 7. místo v počtu členů
mužských řádů a stále náš počet roste, hlavně díky Asii a Africe. Těch, kteří pocházejí z České republiky nebo Slovenska, je kolem 90. V zahraničí pracuje kolem 30, převážně mladých, kteří jsou na všech kontinentech.
P. Ján Halama SVD
První svaté přijímáníChodili jsme na přípravu na první svaté přijímání. Od února do konce
května. Učili jsme se a hráli jsme různé hry. V sobotu 4. 6. 2016 byla svatá zpověď. V neděli 5. 6. 2016 bylo první svaté přijímání. Přijímalo nás 6- Anička Dvořáková, Martínek Bukvald, Martínek Straka a Toník, Štěpánek a Vítek Hladíkovi. Poprvé jsme přijali Pána Ježíše v kostele sv. Víta na Zálabí z rukou pana faráře otce Bulína. Chtěl bych poděkovat otci Bulínovi a Filipovi Dvořákovi za přípravu, snahu a výdrž. Chtěl bych také poděkovat ministrantům a lidem za krásnou neděli. Děkuji také paní hospodyni otce Bulína Marušce za zpřístupnění farního centra, kde jsme se pravidelně scházeli.
Toník Hladík
6
7
Bible a rostliny /část první/Téma na rozsáhlou odbornou práci. Téma vyžadující prostudovat řadu
odborné literatury. A také přiměřeně zpracovat v rámci farního časopisu. A mít citlivé srdce pro matku přírodu.
Osobně je mi příroda blízká, po dlouhém váhání a na přání jsem se dal do práce.
V bibli v knize Genesis v prvé kapitole čteme: „Na začátku země byla pustá a prázdná... A Bůh pravil: ať dá země vypučeti mladičké zeleni, bylině... která bude plodit símě podle svého druhu, stromům, které mají plody... A bylo tak ... A Bůh viděl, že to bylo dobré.“
A v téže kapitole Bůh pravil (člověku): „Nuže, dávám vám kdejakou bylinu na celé zemi, a kdejaký strom, který má ovoce: to vám bude k jídlu.“ Gen 1,29.
A uvedu ještě jeden verš: „I vzal Bůh, Jahve, člověka a usídlil ho v zahradě Eden, aby ji obdělával a hlídal.“ Gen 2,15.
Kdo má zájem o zasvěcený pohled odborníků, nechť si přečte úvod ke knize Genesis. A kdo chce seznámit se vznikem, složitostí, problémy, výkladem knih Starého zákona – ať si přečte knížku Dominika Duky – středočeského kardinála a arcibiskupa pražského -, knížka vyšla v roce 1992, vydala ji Editio Sti. Aegidii. Její název: Úvod do Písma svatého Staréo zákona. Je to studijní publikace pro Řád bratří kazatelů. Z listů této knížky uvedu dvě ukázky: „Písmo (svaté) je tajemství, kde Boží slovo je ukryto v lidském šatě. O tomto tajemství můžeme mluvit jen v obrazech , které nejsou schopny vyjádřit celou skutečnost. Je to tajemství, které nemůžeme plně pochopit a jehož existence je nám známa jedině přes Boží zjevení. Církev je přesvědčena, že autorem Písma je Bůh. Vlivem Boží inspirace můžeme Bibli nazývat slovem Božím... božské proniká lidské... (str. 45)
A ještě jeden úryvek k našemu tématu: „Základní potravinou Izraelitů byl chléb. Jako příkrm ke chlebu patřilo ovoce a zelenina: olivy, hrozny, fíky, datle, čočka, fazole, proso, okurky, melouny, cibule, ČESNEK (str. 101)
8
Ve starém zákoně je mnoho zmínek o rostlinách, lesních stromech, ovocných stromech a keřích, o vinné révě, zelenině, o jejich pěstování, ochraně, o travinách, obilí. Jsou známé zeleninové zahrady. Vysoce byl ceněn česnek pro blahodárné účinky na zdraví.
V Bibli jsou zprávy o květinách, koření, rostlinách pro zhotovování parfémů. Často je uváděn pelyněk, který je pro svou hořkou chuť symbolem utrpení a bezpráví, dále kopr, kmín, šafrán, skořice, koriandr, routa, máta.
Časté jsou podrobné zprávy o kadidle, které se získávalo z kadidlového stromoví naříznutím kůry stromu, sbíráním vytékající pryskyřice, ze které se připravovalo sušením kadidlo. Kadidlo bylo do Izraele dováženo z okolních arabských zemí. Kadidlová směs směla být obětována jen knězem na kadidlovém oltáři, nedovolené obětování kadidlové směsi podle představ Izraelitů následoval Boží trest. Péčí o kadidlovou směs byli pověřeni kněží, obětovalo se ráno a večer. Kadidlové oltáře byly nejen v Izraeli – ale v celém Orientě, na nich nebyly obětovány žádné jiné oběti.
Dochovaly se keramické nádoby na kadidlovou směs z doby až 1 200 – 900 před Kristem.
9
Botanicky určit rostliny uváděné v Bibli není vždy jednoduché. tak mezi odborníky je spor o tom, zda v Izraeli byla vůbec známa jablka: Tradice, že Adam a Eva jedli jablko, vyvolala spor odborníků, ono ovoce není v Bibli jmenováno!
Stejně tak „polní lilie“ – dnes je ztotožňována se sasankou. Ze stromů je nutné uvést olivovníky, granátová jablka, fíkovníky (o
fíkovníku v NZ), palmy a cedry. Láká mě psát o olivovníku, nejvíce však o cedru. Bude-li mi dopřáno – bude to cedr. Těmi šperky, drahokamy, v rostlinné říši jsou olivovníky, cedry, vinné keře.
OlivovníkyOlivovníky dosahují až závratné délky života. Nejstarší olivovník
v Evropě a snad i na světě se nachází na Jadranském pobřeží Černé Hory nedaleko známého turistického centra Bečiči. Na základě dendrologického průzkumu odborníci určili jeho věk na 2 240 let. Samozřejmě nejde jen o věk, ale především o hodnoty olivovníku pro člověka.
Pověstné jsou věkovité olivovníky v Izraeli v Jeruzalémě v Getsemanské zahradě.
10
Z plodů olivovníků se připravoval olej do lamp na svícení, pro přípravu pokrmů, zejména i jako léčebný prostředek. Známý je příběh z Nového zákona o milosrdném Samaritánovi, který ošetřil raněného: „ošetřil jeho rány olejem“... (Lk 10,33-37). Olivový olej se užívá pro péči o tělo, jako součást mastí, voňavek, ale i jako vysoce ceněné obchodní zboží pro vývoz. Olivový olej byl symbolem radosti, hojnosti i víry.
Olivovník byl symbolem rodinného štěstí. V židovské tradici je olivovník označován jako strom života.
Olivový olej je základní složkou k pomazání králů a dodnes pro kultovní potřeby. Staré olivovníky jsou vítaným objektem turistů – fotografů při návštěvách Getsemanské zahrady v Jeruzalémě.
Botanická charakteristika olivovníku: Olivovník pochází z východního Středomoří. Je to stálezelený strom – jen zřídka vysoký nad pět metrů, s velmi pomalým růstem, dosahuje velmi vysokého věku až 2 000 let, vzácně jsou olivovníky ještě starší. Kmeny olivovníků jsou nízké a tlusté, často velmi nepravidelné, plné trhlin a děr.
11
Plody olivovníku pro nakládání se trhají zelené a připravuje se z nich vysoce ceněný olej.
Na závěr úryvek z nádherného Slunečního hymnu svatého františka z Assisi: Buď pochválen, Pane, pro sestru naši – matičku Zemi, která nás živí a vychováváa rodí rozmanité plody, pestré kvítí a bylinky.
Příště druhá část /česnek/.Josef Dušek
12
Večerní modlitba:Buď, Bože, veleben,
dík za vše Tobě vzdávám,za dnešní Boží den,
který Ti odevzdávám.Ať Tebe, Pána, ctím
vždy celým srdcem svým,jen za to vroucně žádám.
A kdybys duši zvaldnes odtud k soudu svému,
ó, kéž bys, Kriste, dalsvou milost nehodnému,bych s Tebou věčně byl,
kdes v lásce připravilráj srdci kajícnému.
AmenModlitbu doručilispolečnými silami
František Teplýa Josef Spudil
Pojďme být milosrdníFarní charita Kolín pořádala v neděli 5. 6. 2016 Den dětí. Vše proběhlo v
nádherném prostředí Parkánu za podpory farní mládeže, města Kolína a místních obchodníků (Pekařství Jan Hankovec, Bistro u Elišky, optika Hana Stárková, Zlatnictví Jan Hora, knihkupectví Dobrovský a další). Tímto bychom jim chtěli poděkovat, protože bez nich by se na konci dne dětské oči tolik nerozzářily.
13
Dětský den se nesl v duchu milosrdenství, v návaznosti na Svatý rok milosrdenství vyhlášený papežem Františkem. Děti si vyzkoušely některé z projevů milosrdenství jako je ošetřování zraněných, krmení hladových a odívání potřebných. Snad nejoblíbenější bylo stanoviště s velikým medvědem, kterého bylo potřeba osvobodit. Po úspěšném splnění všech úkolů byly děti odměněny dárečky a ohníčkem, nad kterým si mohly opéct buřty. Usměvavé tváře účastníků svědčily o vydařenosti akce.
Anna Dientsbierová
Zvadlo na dílničku:Farní charita Kolín Vás zve na Otevřenou dílu. Dílna se koná jednou za
měsíc v prostorách Komunitního centra kolínské fary od 14 do 16 hodin. Je otevřená pro malé i velké, mladší i pokročilé, šikovné i méně zručné. Všichni jste srdečně zváni. Budeme pracovat se samotvrdnoucí hmotou, filcovat či skládat origami.
Informace o aktuální náplni a data dílny poskytneme u nás v krámku „Malý obchod velké pomoci“ Na hradbách 129, tel.: 722 311 088, mail: [email protected] .
Anna Dientsbierová
ChariJazz festival 14. srpnaVelevážené publikum, přistupte blíže a vyslechněte si báječnou novinu.
Již podruhé se bude na Kmochově ostrově konat ChariJazz festival. Přijďte si poslechnout skvělé kapely, známé i neznámé, staré i nové. Kdo vydrží až do konce, dozví se, že tento rok Vám chystáme speciální překvapení!
Již teď Vám přinášíme první verzi programu, který pravděpodobně i zůstane, takže nemusíte složitě hledat, kdy vystoupí Vaše oblíbená kapela a už teď můžete začít plánovat.
14
17h: M. Staško a J. Pitelka18h: Kronos Combo19h: Royal Dixieland Jazz band20h: Záletníci
D. V. Spudil
Drazí bratři a sestry, vstupujeme do letních měsíců, času prázdnin. V letošním roce jsou pro sportovní fanoušky letní prázdniny ozvláštněny Olympijskými hrami, které se budou konat v Rio de Janeiru.
Sám sport rád sleduji. A zároveň mě sport vede k různým úvahám o mém životě a o tom, o co vlastně usiluji. A musím říci, že v některých ohledech mě sportovci velmi zahanbují. Jednou z nich je jejich nasazení pro dosažení jejich cíle.
Když sportovec vyhlásí, že jeho cílem je získat olympijskou medaili, můžeme vidět, že tomu podřídí celý svůj život. Nejen, že s velkou pravděpodobností se toto rozhodnutí rodí po několika letech odříkání (sport je mnohdy třeba dělat od samotného dětství), ale především toto rozhodnutí ovlivňuje každý následující den dotyčného člověka.
Co musí udělat sportovec, který veřejně vyhlásil, že jeho cílem je získat olympijskou medaili? Musí především trénovat, a to několikafázově během dne. Trénink je tím hlavním, co určuje jeho čas. Vše ostatní se podřizuje tomuto tréninku. Dotyčný člověk jde trénovat i tehdy, když je unavený, když se mu nechce. Musí mít silnou vůli, kterou dokáže překonat veškerou lenost, nechuť.
Tento sportovec také upraví svému cíli svůj jídelníček. Je schopen vzdát se různých pokrmů. Bude naopak jíst to, co jeho tělo potřebuje. Obklopí se různými odborníky, kteří mu nejen sestaví onen jídelníček, ale také mu budou pomáhat vyvarovat se toho, aby snědl něco špatného, něco, co obsahuje mimo jiného látky, které jsou na dopingovém seznamu. Tento sportovec si bude dávat velký pozor na to, co přijímá za nápoje a pokrmy a nebude požívat nic, o čem není stoprocentně přesvědčen, že je to v pořádku.
15
Získat medaili jako určení cíle svého života bude mít ale také důsledky, které můžeme vnímat ne sice jako pozitivní, ale pro něž je přesto vhodné obdivovat, čeho všeho je sportovec schopen se vzdát pro dosažení svého cíle. Jeho rozhodnutí bude ovlivňovat také jeho rodinný život. Mnohdy se třeba nebude věnovat dostatečně svému partnerovi a svým dětem. I toto je schopen sportovec obětovat pro svůj cíl.
A někteří sportovci jdou i tak daleko, že jsou schopni podvádět jen proto, aby svého cíle dosáhli. Že jsou schopni požívat doping v naději, že se na to nepřijde. Třebaže se jedná o morálně špatné jednání, přesto je zajímavé, že i toto je schopen člověk udělat pro to, aby svého cíle dosáhl – huntovat si tělo, respektive podvádět.
Mohli bychom jmenovat mnoho dalších věcí, které tento sportovec musí dělat a které ovlivňují jeho život. A to vše pro jeden jediný závod, to vše s vyhlídkou, že to vůbec nemusí vyjít… Kdyby nám ale bulvární média přinášela zprávy o tom, jak dotyčný, který veřejně vyhlásil tento cíl, každou druhou noc někde ponocuje, jak jí mastná jídla, jak netrénuje, považovali bychom ho za lháře, za někoho, kdo něco říká, ale jeho cílem to ve skutečnosti není.
Proč to vše říkám? Opakuji, že při pohledu na sportovce se cítím někdy sám zahanben. Říkám si, že já sám mám přeci také veřejně vyhlášený cíl svého života, a tím je dostat se do nebeského království. Veřejně to vyjadřuji a hlásím se k tomu. Když pak ale své snažení konfrontuji se snahou sportovců, cítím se být zahanben.
Vnímáme, že pro nebeské království je naprosto nutný vztah s Bohem, vztah, který udržujeme a prohlubujeme skrze modlitbu. I ta vyžaduje, podobně jako trénink, aby jí byl uzpůsobován život, respektive, abychom překonávali všechnu lenost, nechuť, všechny překážky. Jako sportovec nemůže vynechat trénink, tak věřící člověk by neměl vynechat modlitbu – a to několikafázově. Ale jaká je praxe. Nemodlím se pravidelně, nedokáži překonat onu nechuť, lenost… Mše svatá, to už je pro mnohé úplně sci-fi, něco, co není potřebné. Trénink, který není potřebný pro získání cíle.
Sportovec se obklopuje odborníky, kteří hlídají, aby přijímal jen vhodnou a nezávadnou stravu. My se „ládujeme“ kdečím. Denně se rozhodujeme pro hřích (doping), děláme ho, jako by se nic nedělo. Nejsme
16
obklopeni lidmi (kněžími, duchovními průvodci), se kterými bychom se radili ohledně své životní „stravy“, ohledně toho, čím žijeme.
A tak bychom mohli pokračovat. Domnívám se, že bulvární média, jejichž šéfredaktorem je ďábel*, mohou velmi jednoduše ukazovat, jak se protivíme námi vyhlášenému cíli. Jak naše jednání neodpovídá, či mnohdy popírá to, o čem veřejně bez jakýchkoli okolků mluvíme – že mým cílem je dostat se do nebe.
Kolikrát si představuji situaci, kdy stojím před nebeskou branou a jsem obklopen sportovci. A ti mi říkají: „Ano, my jsme špatně rozpoznali, co je cílem lidského života. Ale my jsme alespoň podle vyhlášeného cíle žili. Ty jsi možná správně poznal cíl, ale tys podle něj nežil.“ Jsou to chvíle, kdy se opravdu cítím být sportovci zahanben.
Chtěl bych nás všechny povzbudit k tomu, abychom třeba při sledování olympijských her, ale i jindy o tomto uvažovali. Abychom si pravdivě přiznávali, co je vlastně cílem našeho života. Cílem totiž není to, co vyhlašujeme, ale to, k čemu směřujeme. Pokusme se pravdivě a odpovědně uvažovat o svém životě. Reflektujme své jednání a přiznávejme si, že náš život rozhodně neodpovídá tomu, že by naším cílem bylo nebeské království.
Ono slovo hřích vlastně sleduje tuto sportovní terminologii. Řecký termín „hamartia“ se totiž ve světském prostředí používal pro vyjádření toho, že člověk netrefil cíl. Hřích je netrefením cíle, či bychom to mohli ještě trochu rozvinout, hřích je špatným zacílením.
Poznejme, že špatně zacilujeme ve svém životě. Člověk, který si toto uvědomí, by mohl upadnout do deprese. Ale právě v tu chvíli se objevuje ohromný dar Božího milosrdenství. Bůh přichází, aby nám odpouštěl naše selhání a zároveň aby nás svou svátostnou milostí posiloval a pomáhal nám znovu zacílit a učinit na naší cestě další krok.
Přeji vám požehnané letní měsíce a čas dovolených. Kéž se tyto dny stanou skutečnou rekreací, totiž novým stvořením (re-creatio), obnovou našich životů, novým zacílením a vydáním se po této cestě.
K tomu vám žehná R. D. Martin Sklenář
17
*pozn. redakce: Ten je z našeho konkurenčního plátku. Ovšem kdybychom řekli, že náš Bartoloměj je lepší, mohlo by to zavánět pýchou, čímž bychom mu dělali teda zatracenou reklamu.
Požadavky a doporučení
Vážení a milí kolegové psáči a psačky, jak jsem už dávno vyhrožoval, dochází na článek s požadavky, ač již ne během dlouhých zimních večerů (na ty jsem to původně sliboval), ale spíš na dlouhá letní odpoledne. Nuže dočtete se, co psát a co raději nepsat.
1. Písmo: Calibri, velikost 11. Obvykle je to hned v základním nastavení textových programů, tak si s tím nemusíte lámat hlavu. A kdybyste mermomocí chtěli zvláštní písmo, stejně se to během korektury změní. Grafickou stránku nechte našemu grafikovi (přestože to písmo měním já, ale jemu nechávám poslední slovo – ne že by kdy co řekl). A budete ohromní, jestliže to za nás srovnáte do bloku (ty čárečky, co mají možnost srovnat vlevo, uprostřed, vpravo a nakonec i do bloku).
2. Plakát není článek a článek není plakát: Pokud chcete veškeren lid sezvat na nějakou akci, rozhodněte se nejdřív, jak to chcete udělat. Článek je od toho, aby v něm na taktických místech (na začátku, případně podruhé na konci) byly zásadní informace, a jinak se v něm můžete šířeji rozmluvit o tom, co to vlastně je. Plakát je od toho, aby v něm byly ozdobné prvky podporující smysl zásadních informací. Čím víc textu v plakátu je, tím méně se mu lidé věnují. Delší text na plakátě působí dojmem nekonečných dodatků k oněm základním informacím. (Rád bych dal nějaký odstrašující příklad, ale musel bych střílet do vlastních řad, což se na veřejnosti neslu‘.)
3. Nežvaňte jen o sobě: Takové články občas přijdou na naši adresu, ač jich není moc. Některé s nepříjemným pocitem pošleme dál, jiné před zraky ctěného čtenáře raději utajíme. Nejsme román, jsme časopis.
18
4. Co je kněžské, nechte knězi: Stejně tak teologické úvahy je lepší nechat kněžím. Ovšem pokud jste v tomto oboru poučeni a pokud pociťujete některou poznámku k víře za důležitou, je to přípustné. Ale poraďte se napřed s některým knězem, zda je rozumné se v tom vrtat, ačkoliv planoucí hranice vám již dávno nehrozí.
5. Vykřičníky a emotikony: Pokud je některé sdělení nějakým způsobem zásadní, zkuste vymyslet, jak postavit větu a použít takové formulace, aby to bylo znát. Ať tam naskládáte vykřičníků, kolik chcete, stejně o ně přijdete, poněvadž pravopis povoluje pouze jeden. Emotikony patří do literatury určené konkrétní věkové a sociální skupině, čili není vhodné je psát do časopisu, jejž čte více generací.
6. Podpisy: Samozřejmě se nezapomeňte podepsat.
7. Doporučení: Buďte struční. Je pravidlem, že čtenáři dnešních dnů jsou líní a na nekonečné články nemají nervy.
Hodí se taky sledovat všechny Editorovy písečky, i když by bylo úplně nejlepší, kdybyste si pořídili Mluvnici češtiny atp., ale to asi stejně neuděláte.
Co se týče článků psaných dětmi, je samozřejmé, že u nich jsme ochotni mhouřit oči více než u jiných.Jak jste si mohli všimnout, mezi požadavky není nic jako „pravopisně v pořádku“. To je totiž věc, kterou lze snáze opravit. Proto se nebojte psát dál, pokud vám nějaké to y/i občas ustřelí. Toho ve většý čy menšý mýře ostatně neňý ušetřen ňygdo.
D. V. Spudil
19
20
21
Redakční rada: Dominik Spudil, , Tomáš Hladík, P. Martin SklenářŠirší redakce: Lucie Růžková-Rybárová (Charita), Tomáš Těmín (Velim)e-mail: [email protected]
Farnost: www.farnostkolin.cz www.farnostkolin.rajce.idnes.czP. Libor Bulín tel.: 602 542 847, e-mail: [email protected]. Martin Sklenář tel.: 728 384 833, e-mail: [email protected]
