1

4. ročník / prosinec 2013

ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy

Vyneseno

z ředitelny Ze školní

pošty

z ředitelny

Další zkušenost

do života Přišli pro

nás čerti Projekty

v 5. B Vyhlášení

Zlatého ježoura Šikulka

z 2. A

Úryvek ze

sportu

Zimní

nálada ve

škole Dobrodružná

výprava

Beseda se

spisovatelkou

Dvojčata

na škole Zeptali

jsme se

nejmenších

Anketa

na téma

Rozhovor

s ... Pověst

o Bivoji Vánoční

čas v češtině

Představení

pejska

Prstem

po mapě

Nejen

pro kluky

Zábava,

vtípky,

perličky…

PF

2014

2

V posledním čísle Sokolovského koktejlu roku 2013 v rubrice „Vyneseno

z ředitelny“ by neměly chybět, dle mého názoru, dvě věci:

1) Jelikož se blíží termín, kdy budeme kompletovat almanach k 50. výročí

školy, a stále nám chybí fotografie posledních čtyř tříd, chtěla bych touto

cestou požádat všechny čtenáře našeho školního časopisu o pomoc.

Projděte znovu prosím svá alba, zeptejte se ve svém okolí, zda někdo

z rodinných příslušníků, přátel, sousedů či spolupracovníků nebyl

absolventem třídy:

Na našich webových stránkách

www.zs5.svitavy.cz najdete kompletní

jmenný seznam těchto tříd. Moc nám tím

pomůžete.

2) Konec starého roku je vždy začátkem nového, který by měl být alespoň tak dobrý, jako byl ten stávající,

ne-li lepší. Dovolte mi, abych touto cestou popřála našim dětem hodně dárečků pod stromečkem, našim

starším žákům 16 dní zimních radovánek plných zážitků s kamarády a vstřícných rodičů, zaměstnancům

školy zasloužený odpočinek po namáhavé práci. Celé redakční radě Sokolovského koktejlu přeji zajímavé

podněty na články a hodně sil do celoroční práce.

Na závěr nechci opomenout popřát všem to nejdůležitější –

zdraví a rodinnou pohodu po celý rok 2014. Alena Vašáková

Drazí milující sponzorští rodiče!

Posílám pozdrav lásky, míru, radosti a požehnání.

Zkouškou jsem ukončil 1. semestr. Poté jsme od 7. do 22. října měli prázdniny. O prázdninách jsem byl v Kumtě.

Jak se máte? Doufám, že dobře. Moje maminka, tatínek, bratr, sestra i já stále děkujeme za vaši pomoc. Modlím se za vás. Jsou zde silné srážky. Můj bratr a sestra v listopadu dostanou první svaté přijímání.

Brzy přijdou Vánoce a já vám přeji veselé Vánoce a šťastný nový rok. Velice vám děkuji za vánoční dárek.

Vaše milující dítě Peter

Stejně jako v předešlých letech nám poslal vánoční přání náš adoptovaný kamarád Peter Gomes. Překlad zajistila paní učitelka Půlkrábková, ale z originálního psaní tu máme krásný obrázek od Petera.

3

Ahoj třído, jak všichni asi už víte, mám zlomené 2 obratle v zádech. Musím stále ležet a nyní mám povoleno chvíli stát, projít se - jen minimálně, nebo klečet (aby mi neochably všechny svaly v těle). Mám za sebou už víc jak 30 dní v posteli. Jsem strašně moc rád, že k nám chodí Kevin Hynek. Vždycky trošku pokecáme, zasmějeme se a vím, co se děje ve třídě. Taky se tu stavil Láďa Vašák a Láďa Spurný, který už s námi sice nechodí do školy, ale je to kamarád.

Děkuji všem za dopis, moc mě potěšil. Někdy se dost nudím a píšu na skypu s Kevinem (mám ho na tabletu, můžu u toho ležet). Kdyby si chtěl se mnou ještě někdo psát, jsem RomisKout , budu jen rád. Paní učitelce Petrušce Andresové děkuji za výbornou oříškovou čokoládu a za posílání učení přes Patrika Bureše. Na další kontrolu jdu těsně před Vánoci a pak se ještě uvidí, jak to bude všechno dál. Jelikož se s vámi neuvidím, přeji všem krásné Vánoce, spoustu dárků pod stromkem a vše, co si jen budete přát v novém

roce 2014. Roman Koutný

A přidal i pár vtípků: Mami, tatínek říkal, že jsme se vyvinuli z opice. Je to pravda? No, jak to mám vědět, copak znám všechny tatínkovy příbuzné?

Mami, víš, kolik je v tubě pasty na zuby? Nevím. Já přesně, od kuchyňské linky až ke gauči v obýváku.

Sedí bezdomovec na lavičce v parku a škrtá se zápalkami. Tahle nehoří, vyhodit. Tahle taky nehoří, vyhodit. Tahle hoří, tu si nechám!!!

Učitelka si zavolá ke stolu Pepíčka. Proč jsi včera nebyl ve škole? Říkala jste, že kdo nemá úkol, ať se tu ani neukazuje.

Při hodině zeměpisu: Kde leží Kuba, Romane? V posteli, má děsný kašel.

Jsem fakt naštvanej, jsem si myslel, že chodím půl roku do kroužku karate, a on je to diskusní kroužek pro němé.

10. prosince se v Moravské Třebové konala Gastronomická soutěž osmých a devátých tříd o Pohár ISŠ

Moravská Třebová 2013. Zúčastnila se také tři děvčata osmé třídy naší školy - Aneta Břeňová, Anna

Melicherová a Kristina Kösslerová. Doprovázela a podporovala je paní učitelka Jitka Macenauerová.

Soutěžily jsme v Muzeu Moravské Třebové. Dohromady zde bylo 12 skupin a měly jsme zadané tři úkoly.

První úkol byl vytvořit bagetu, která měla obsahovat vlastní pomazánku a vlastní suroviny. Podle nás jsme

bagetu zvládly na jedničku. Druhý úkol byl připravit ovocný salát ze všech surovin, co jsme dostaly. I s tím jsme

si poradily. Třetí a závěrečný úkol jsme ale zkazily. Byly jsme z toho zklamané, tak abychom si zlepšily náladu,

zkusily jsme si vytváření květin, listů apod. z ovoce. Nakonec bylo vyhlášení, skončily jsme na 10. místě a jako

cenu jsme si odnesly čokoládu. Byla to bezvadná zkušenost, za kterou děkujeme paní učitelce

Jitce Macenauerové. Kíťa Kösslerová, 8. tř.

A v naší emailové poště přistál ještě jeden pozdrav, a to od „třídního

maroda“ z 6. A. Co se mu stalo, nám napsal. Držíme mu palce, přejeme

veselé Vánoce a snad se brzy bude moct vrátit mezi nás.

4

Padá sníh, padá sníh...

Tak koho si odneseme?

Mě ne, mě ne!!!

Mňam. Děkuju, andílku!

Ale já byla hodná...

Ve čtvrtek 5. prosince někam záhadně zmizeli

deváťáci. A kam se poděli? Pánové pekelníci je

poprosili o pomoc při hledání a trestání

hříšníků, kterých se nejen na naší škole za celý

rok určitě nashromáždilo mnoho. Deváťáci se

tedy oblékli do čertovského, ale protože ne

všichni zlobili, nesměli chybět ani andělé

a Mikuláši. Aby zvládli všechno obejít, rozdělili

se do dvou skupin. Výpravy v čele s panem

učitelem Luňáčkem a paní učitelkou

Pospíšilovou se vydaly navštívit svitavskou

nemocnici, kojenecký ústav a samozřejmě děti

v MŠ a ZŠ Sokolovská. Zlobivci skončili s černými

tvářemi, ale nakonec i s lízátkem. V pár

případech mladších dětí došlo i na slzy, ale ani ti

nejstarší nebyli úplně v klidu. Že by neměli čisté

svědomí? Všichni si to určitě moc užili. Pro

některé to byla zábava, pro jiné je příchod

Mikuláše a jeho pomocníků symbolem zimy a

jiní byli prostě rádi, že se ulili z hodiny.

A teď si napíšeme

pekelný diktát!

Na pekelníky zavzpomínala Kája Hynková z osmičky

5

Čertovská čeština aneb s čerty (a někdy i s paní uč. Stavělovou ) nejsou

sice žerty, ale zábava s nimi být může i v českém jazyce. Ve

dvouhodinovce češtiny jsme si zábavnou formou zopakovali téměř

všechen dosud probraný pravopis. Někteří žáci dostali jedničku, ostatní

si uvědomili, kde jsou jejich slabiny a co si mají důsledně procvičovat.

K tomu nás navštívili čerti s Mikulášem a několik andělů. Na tabuli jsme

měli pro očekávanou návštěvu připraveny lístečky, na kterých jsme se

přiznali k případným našim neřestem. Naše paní učitelka nás bránila

tělem i duší a nikoho čertům nedala, přestože si čerti pár z nás chtěli

odnést. Celý den bylo veselo, hezky nám to uteklo. Odpoledne jsme si

užívali výtvarnou výchovu. Za poslechu koled jsme tvořili vánoční

přáníčka nejen pro naše rodiče.

Téma opice pro zpestření výuky českého jazyka si vybrala paní učitelka Stavělová pro 5. B. Získání nových znalostí ze života opic, zajímavosti z opičí říše, procvičení gramatiky a čtení…

To vše a možná i víc čekalo na páťáky v tomto projektu, o který se s námi chtěli podělit.

Tímto projektem jsme navázali na zkušenosti s projektovou výukou z projektu EU Moderní formy projektového vyučování

Za info a foto všech tří projektů děkujeme paní učitelce Stavělové

6

Všem gratulujeme a za zvířátka děkujeme!

V říjnu proběhla již tradičně sběrová soutěž Zlatý ježour, ve které jde o to sesbírat co nejvíce

plodin (kaštany, žaludy, bukvice, kukuřice,…). Plodiny poté putují do záchranné stanice Zelené

Vendolí, kde se o ně postarají místní zvířátka.

Letošními nejpilnějšími sběrači byli:

1. místo – Hnátová, 1. A (544,5 kg)

2. místo – Hnát, 4. A (492,8 kg)

3. místo – Hládíková, 5. B (440 kg)

4. místo - Čadilová, 1. A (297 kg)

5. místo – Ebertová, 5. B (220 kg)

6. místo – Harašta, 6. A (198 kg)

7. místo – Frantová, 4. A (174 kg)

8. – 10. místo – Jurenková, 1. A, (165 kg)

8. – 10. místo – Vaverová, 3. A, (165 kg)

8. – 10. místo – Vaverová, 1. B, (165 kg)

V rámci tříd to dopadlo takto:

1. místo – 1. A (1455,2 kg) 2. místo – 5. B (843,4 kg) 3. místo – 4. A (752,3 kg) 4. místo – 2. A (742, 8 kg)

5. místo – 1. B (604, 33 kg) 6. místo – 3. A (205, 3 kg)

7. místo – 6. A (205 kg) 8. místo – 2. B (140 kg)

9. místo – 7. A (137,5 kg) 10. místo – 8. A (38,5 kg)

11. místo – 5. A (6 kg) 12. místo – 9. A (0 kg)

Foto: Karolína Hynková

Do 2. A chodí spousta šikovných dětí. Je mezi nimi i

Petruška Škrancová, která se věnuje gymnastice.

Mohli jste ji vidět při vystoupení gymnastického

družstva na zakončení školního roku v červnu.

Petruška získala 3. místo na soutěži gymnastek v

Brně. Gratulujeme!

Za informace děkujeme paní učitelce Škraňkové

7

V listopadu se naši reprezentanti na sportovních

soutěžích poprvé představili v krásných nových dresech. Jako

první se do bílo-černé kombinace, doplněné o barvy z puzzle

školního loga, oblékli chlapci z 6. a 7. tříd, a to 12. 11. na

florbalovém turnaji pořádaném DDM Svitavy. Po prohře se ZŠ

TGM Svitavy (1:3) a výhře nad Opatovem (4:1) skončili druzí

ve skupině a v nabité konkurenci 9 týmů a při krutém

postupovém klíči obsadili nakonec 5. místo.

21. listopadu se krásné dresy, z díly firmy GRAFIKO,

objevily na dvou místech současně. V hale Na Střelnici se

pokoušeli naši osmáci a deváťáci postoupit po roční pauze

přes první kolo školské futsalové ligy. To se jim bohužel po

přídělu od ZŠ Palackého z Mor. Třebové (0:7), těsné prohře

s Radiměří (0:1) a výhře nad ZŠ Hradec nad Svitavou (2:0)

nepovedlo a v turnaji, který pořádala naše škola, skončili na

3. místě.

V tělocvičně svitavského gymnázia se ve stejný den

oděly poprvé do nového i dívky. Na florbalovém turnaji 6. a 7.

tříd obsadily po prohrách se ZŠ Felberova SY a s Gymnáziem

SY 3. místo.

Ani 25. listopadu nepřinesly chlapcům 8. a 9. třídy

nové dresy štěstí. To když v hale Na Střelnici dokázali na

florbalovém turnaji porazit pouze ZŠ Opatov (2:0) a po

prohrách s gymnáziem (0:5) a ZŠ Březová nad Svitavou (0:1)

skončili poslední ve skupině a celkově sedmí.

Co se nepovedlo starším chlapcům, napravili 27. 11. ve

školské futsalové lize ve svojí kategorii chlapci mladší. Naše

škola opět pořádala v hale Na Střelnici úvodní kolo.

Zápasy v této kategorii (stejně jako soupeři) byly vyrovnané a o postupu našich chlapců rozhodl jediný gól

v celkovém skóre. Porazili jsme ZŠ Palackého Mor. Třebová (4:2) a podlehli ZŠ Kostelní náměstí Mor.

Třebová (0:2). V závěrečném zápase se ZŠ Hradec nad Svitavou jsme sice po poločase prohrávali 0:2, ale

dorážka Ládi Vašáka a šťastná teč Lukáše Bednáře nám zajistily stejný počet bodů s Hradcem, o jeden gól

lepší skóre a postup do druhého kola.

28. listopadu měly být opět všechny dresy v permanenci, ale sada po chlapcích nestihla uschnout, a

tak děvčata 8. a 9. třídy odehrála svůj florbalový turnaj v hale Na Střelnici v původních modrých dresech.

Bohužel, ani v nich se jim moc nedařilo. Uhrála jedinou remízu se ZŠ Felberova SY (1:1) a po porážkách od

gymnázia (0:4), ZŠ Riegrova SY (1:2) a ZŠ TGM SY (0:3) obsadila 5. příčku.

Ve stejný den jeli představit nové dresy naši čtvrťáci a páťáci na florbalový turnaj do sousední

Litomyšle. Ale také jim chybělo štěstí a po čtyřech porážkách obsadili 5. místo.

Snad se našim žákům bude v dalších soutěžích v nových dresech dařit lépe. Vždyť se o to, aby

je mohli oblékat, zasloužili sami. Dresy škola mohla pořídit díky penězům utrženým za sesbíraný

vytříděný starý papír v minulem školním roce.

Fotografie ze všech turnajů naleznete ve fotogalerii na: www.zs5.svitavy.cz.

Za info ze sportu děkujeme panu učiteli Luňáčkovi

8

Zimní náladu v naší škole, kterou zdokumentovala Denča Nováková z osmičky, není třeba komentovat.

9

V jedné vyučovací hodině globální výchovy jsme se

dozvěděli, že nás příští týden čeká výlet na tajné místo – do

„pralesa“. Netušili jsme, co nás čeká, a tak jsme šli ve čtvrtek

21. 11. plni očekávání do školy. Po vyluštění šifry jsme se

dozvěděli, že se naše třída vydá prozkoumat Vodárenský

les ve Svitavách. Podle barev ,,žetonků“, které jsme si

vytáhli z pytlíčku paní učitelky Šimkové, jsme se rozdělili

do skupin. Tyto skupiny pak dostaly desky s úkoly

k určitému tématu. My s modrými deskami jsme zkoumali

hydrologii a botaniku, červení pak zoologii a pedologii.

Pozorovali jsme život v lese, určovali stopy zvěře, poznávali

druhy stromů podle větviček a tiráže, měřili teplotu a

průhlednost vody, pomocí půdního vrtáku odebrali vzorky

půdy, u kterých jsme určovali základní vlastnosti půdy.

S pomocí Pasco čidel jsme porovnávali teplotu, vlhkost a

sílu větru na různých místech. Po prozkoumání jsme se

všichni pořádně zmrzlí vrátili do školy na poslední hodinu.

V současných hodinách globální výchovy naměřené

výsledky zpracováváme a seznamujeme se navzájem

s nimi.

Výlet se nám všem líbil, pro všechny to bylo velmi

zajímavé a dále se budeme těšit na další průzkumy

v přírodě.

Barča Boušková a Michal Harašta, 6. třída

Žabko, počkej na mě, chci

se na tebe podívat…

Tak tenhle pták bude

patřit sem…

Děti z 2. A se v rámci školní družiny s paní vychovatelkou Maňasovou zúčastnily besedy s paní spisovatelkou a ilustrátorkou Andreou Popprovou, která je známá nejen svými pohádkami ve Sluníčku, ale i knížkami - Čekání na Vánoce, Tajemství permoníků, Jaro, je tu! - a mnoha jinými.

Foto a text dodala paní učitelka Monika Škraňková

10

Ve vánočním vydání našeho časopisu přinášíme neobvyklý rozhovor. Čím je neobvyklý?

Tentokrát jsme nevybíraly z řad našich pedagogů, ale navštívili jsme nejstaršího občana Svitav -

pana FRANTIŠKA CICHRU, který oslavil o letních prázdninách 101 let. Na naši školu chodí

jeho pravnoučátka – Natálka a Samík Fadrní. Bylo to neuvěřitelné odpoledne plné otázek,

odpovědí a příjemného povídání, na které hned tak nezapomeneme.

Viktorie a Robert Vykopalovi

Slovo paní učitelky třídní:

Poprvé v životě mám ve své třídě dvojčata. Viktorka s Robikem mi to ulehčili tím, že jsou

kluk a holka, a tak se mi nepletou. Pět let jsem učila jejich bráchu a teď čtvrtý měsíc pozoruji,

v čem jsou podobní Filipovi a co by na ně mohlo platit. Jsou hodní, snaží se, a když se

něco nedaří, dokážou doma „zabrat“ a o lepší výsledky zabojovat.

Jsem ráda, že je mám ve třídě.

Do prosincového čísla jsme vybrali naše další školní dvojčata, která navštěvují třídu paní

učitelky Ruskové. Právě tento měsíc oslavili své deváté narozeniny.

Oblíbená barva?

Robert: černá Viktorie: tmavě zelená

Oblíbené jídlo?

Robert: opékané nudle Viktorie: svíčková

Oblíbený předmět?

Robert: tělocvik Viktorie: prvouka

Koníčky, záliby?

Robert: zálesák, keramika Viktorie: keramika,

zálesák

Co prásknu na druhého?

Robert: dostala 4 pětky Viktorie: staví si lego

Kdo je hodnější?

Robert: já Viktorie: já

Narodili se 10. 12. 2004, ale Vikča je o 2 minuty

na světě déle. V 6. třídě mají bratra Filipa, který

sám své sourozence vyzpovídal, ale raději na ně

už nic jiného neprozradil.

Kdy a kde jste se narodil?

Narodil jsem se 9. července 1912 v Bohuslavicích u Kyjova,

tehdy to byl okres Kyjov, dneska je to okres Hodonín.

Jak dlouho žijete ve Svitavách?

Skoro 60 let. Od 15. května 1945.

Máte nějaké sourozence?

Měl jsem bratra Vladimíra, byl o 2 roky starší než já, ale už

před 20 lety zemřel.

11

Na kterou část vašeho života nejraději

vzpomínáte?

Vzpomenu si na nejveselejší část mého života, když

jsem měl před vojnou. To u nás byly slovácké hody, to

byla nádhera. Já jsem myslel, že to je ten nejkrásnější

svět. Celá dědina v krojích slováckých, zpívalo se,

tančilo se. V pátek se jelo pro májku, v sobotu se

májka nastrojila, v neděli bylo zahájení hodů ...

Cestoval jste? Která místa jste navštívil?

Československo, Podkarpatskou Rus, od hranic

Německa až na Ukrajinu ... to bylo hrozný! Hlad,

žízeň, nevyspanej, to si nedovedete představit. To bylo

za 2. světové války. Jinak jako výletů jsem měl málo.

Moje dovolená byla, když jsem jel do lázní se léčit se

zádama. Byl jsem třeba ve Slezsku ve slaných lázních,

v Bělohradě 2x, v Bohdanči 2x, v Mariánkách 2x

...Cestoval jsem spíš po Česku. V zahraničí jsem byl

v Bulharsku, Maďarsku, na Ukrajině, v Rusku.

Věnoval jste se nějakému sportu?

Děvenky drahé, když vám to řeknu, tak mi nebudete

věřit. Já jsem chodil cvičit od pěti roků mého věku až

do nynější doby. V pěti letech už jsem cvičil jako sokol

na veřejném cvičení, ještě jsem nechodil do školy. To

jsem byl v žactvu, když jsem vyrostl, bylo mi 14 roků,

tak jsem byl přeřazen do dorostu. Maminka mně ušila

kalhoty, košulu, čepicu a měl jsem sokolský kroj. To

nemáte ponětí, jak já byl na to hrdej. To bylo něco

ohromnýho. Ještě jsem neměl 18 roků, už jsem cvičil

se členy. A jako kluci jsme hráli fotbal. Neměli jsme

s čím hrát, tak jsme sešily hadry a s tím jsme hráli. A

volejbal jsme taky hrávali. To jsme v zahradě natáhli

špagát a přes ten jsme pinkali. A věnoval jsem se i

atletice.

Máte nějaké záliby?

Moje záliba byl jenom tělocvik. A taky jsem chodil

rybařit, už jako penzista. Měli jsme takové svoje

místo a tam jsme chodili. Nejvíc jsem chytil 35 kaprů

za rok a největší rybu, co jsem chytil, to byl

šestikilový candát. Toho, když jsem zabil, tak se

z toho najedly tři rodiny.

Jaké povolání jste ve svém životě dělal?

Po vojně jsem neměl co dělat. Byla krize, tak jsem

musel dělat všechno doma - pacholka, sluhu, dojit

krávy, drhnout kuchyň. A pracoval jsem jako četník.

Na okresním četnickém velitelství jsem musel psát

diktát a hlášení. Mělo přijít potvrzení, jestli mě

vezmou, nebo ne. Uběhl rok a nic, tak povídám, to už

je blbý. Ale potom, to bylo v říjnu, přišel dopis, že jsem

přijatý. Přijel jsem do Brna na zemské velitelství, kde

jsme dělali zkoušky. Prošel jsem, tak jsem nastoupil.

Bylo nás tam přes 80, polovic zůstalo v Brně, polovic

šlo do Ostravy, kam jsem se dostal i já. U četníků jsem

pracoval skoro 20 roků. Potom jsem dělal u policie

administrativní práci. Kdy jsem skončil u policie, to

už nevím. Jednou mi řekli, že půjdu dělat vedoucího

školní jídelny. Já jsem řekl, že nepůjdu, že jsem vaření

neviděl ani z rychlíku, natož abych šel dělat

vedoucího. Ale řekl jsem si, že se tam půjdu podívat.

Ženský se najednou vyhrnuly z kuchyně… Když jsem

to viděl, chtělo se mi utíkat pryč. V pondělí jsem šel

do kanceláře a povídám, že tady nebudu a že jdu

pryč. No, ale ty baby vyletěly a už mě nepustily.

A pracoval jsem tam 18 roků, až do důchodu.

Jak vzpomínáte na školu?

Z 1. do 3. třídy jsem byl špatný, to byla samá trojka.

První rok jsem vůbec neudělal, byl jsem pořád

nemocný. Přišla paní učitelka za maminkou a říkala,

že mi nemohla dát pětku, že mi dala jenom čtyřku,

ale že mě nechce pustit dál. Ale maminka na to řekla:

„Ne nechejte si ho tam, on pořád chybí, chudák je

pořád nemocný.“ Já jsem byl hrozný, přese mě bylo

vidět, jak jsem byl hubený. Maminka jezdila po

doktorech, nakonec jeden velice dobrý pan doktor

vytáhl jakýsi patoky a pak už to bylo dobrý. Tak jsem

opakoval 1. třídu.

Jaký předmět jste měl na základní škole rád?

Byl nějaký předmět, který jste neměl rád?

Já jsem měl nejradši dějepis a zeměpis. Čtení, to jsem

uměl velice dobře, protože můj strýc byl spisovatel a

napsal mnoho knih. Dal mi knížku a povídal: „To

budeš číst.“ Dodnes si pamatuji, že ten článek, který

jsem četl, měl nadpis Tatíček Rukurů. Tím jsem se

naučil číst. Neměl jsem rád počty.

12

To už jsem byl mraky let četník. A jednou byla nějaká

slavnost, kde jsem potkal děvče. Já nevím, jak jsme se

spolu scukli. To vám byla taky taková velice pěkná

příjemná holka. Tak jsme spolu chodili. A potřetí

smůla. Sešli jsme se a ona plakala. V tom pláči mi

řekla, že se mnou nesmí chodit, protože si musí vzít

muže své sestry, která zemřela a zůstala po ní dcerka.

Řekl jsem si, že už nechci žádnou ani vidět. Ale

nakonec jsem poznal sympatickou hostinskou, se

kterou jsme se vzali a měli spolu naše děti.

Prozradíte nám svůj recept na dlouhověkost?

Já žil celý život v práci a ve starosti. Ať jsem dělal, co

jsem dělal, všechno jsem uměl, všechno jsem dělal

a všude jsem byl vážený.

Kouřil jste někdy?

Ano, hodně.

Čtete noviny?

Ano, čtu třeba Svitavsko. Ale čtu knížky. Naposledy

jsem četl V rytmu valčíku od Susanny Kubelky.

A co sledujete v televizi?

Teď nejvíc AZ kvíz. Včera jsem se díval na Četnické

humoresky. Jeden ten četník, to jsem celý já .

A nějaké seriály?

Koukal jsem na Ordinaci v růžové zahradě. A sleduji

zprávy. A když jsem se díval na tu politiku, tak to jsem

se i naštval. Já už to nemůžu vidět.

Co byste vzkázal našim žákům?

Když je vidím, tak si vzpomínám na sebe. A moc jim

nezávidím dnešní dobu.

Panu Cichrovi mnohokrát děkujeme za

rozhovor a přejeme mu pevné zdraví

a radost ze života. Dík patří také paní Ivaně

Křivkové, vnučce pana Cichry, která nám

rozhovor zprostředkovala.

Rozhovor plný vyčerpávajících odpovědí

zpracovaly Denča, Kája, Kája a paní učitelka

Andresová

Vybavuje se vám jméno nějakého učitele, který

vás ovlivnil?

Ano, ve 3. třídě pan učitel Jelínek. Vykládal nám, já

jsem ho poslouchal tak, že bych ho sežral . Přišel

zeměpis, to říkal, co jsou Čechy. Vykládal, proč jsou

Čechy takový, proč tam jsou Němci. Já mu to zase

všechno snědl.

Prozradíte nám ještě něco o vašem studiu?

Nepřijali mě do měšťanky, pan ředitel řekl, že jsem

z dědiny. Já měl krásné vysvědčení, samé jedničky,

jenom dvě dvojky. Když mě nevzali, matka povídá:

„Půjdeš do gymnázia“. Kdepak já tam nechtěl,

protože tam se hovořilo o náboženství. Moje

maminka by bývala chtěla, abych byl knězem. Chodil

jsem tam, naučil se latinu, ale nedokončil jsem ho, tak

jsem nakonec chodil na hospodářskou.

Který český prezident byl podle vás nejlepší?

Z těch prezidentů co byli, to je Masaryk. Ten mi vlezl

do těla, a kdybyste řekly, že je špatný, tak s vámi do

smrti nebudu mluvit. Já jsem byl do něj úplně

zamilovaný. Jel jsem do Prahy, abych ho viděl. Čekal

jsem 2 nebo 3 hodiny. Vážil jsem si na něm té

demokracie. To byl pro mě člověk, který byl nejlepší

státník.

Jste „kamarád“ s moderní technikou?

Mobil nemám. Můj vnuk si koupil počítač a pracoval

na tom, tak jsem šel za ním, aby mě to naučil. Tak

jsem se naučil nějaký ty… třeba … já už nevím, třeba

si pustit šachy. Ale jinak nepoužívám a nepotřebuji

nic.

Kolikrát jste se v životě zamiloval?

Já abych vám řekl, tak třikrát. A měl jsem smůlu.

Když jsem absolvoval školu, měli jsme věneček. Já

jsem šel poprvé na ples, nastrojený jsem byl. Viděl

jsem tam jednu dívku a povídám jí: „Slečno, smím

prosit o tanec.“ Tak jsem s ní tancoval. Já jsem se do

ní zamiloval, a tak hrozně. Když jsem ji z věnečku

doprovázel domů, dostal jsem první krásnou pusu od

děvčete. Od té doby jsem ji strašně miloval. Já vám

něco řeknu, až do dneška si na ni myslím. Jenže, my

jsme byli asi třikrát na rande a najednou… ona se

vdala. No, mrzelo mě to hrozně. Tak to byla jedna

láska. Pak jsem jednou přišel do hospody a tam jsem

našel jednu krasavici a tancoval jsem s ní. Jenže já

byl sokol, ale ona byla orlice. Ale mně to nevadilo, já

se do ní zamiloval (to bylo trošku jako Romeo a Julie,

pozn. p. uč. Andresové). Ale taky to nedopadlo ...

13

Petr, 1. A Kalhoty.

David, 1. A Černý oblek.

Terezie, 1. A Mikinu.

Štěpán, 1. A Bílou košili.

Verča, 1. B Bílou košili.

Terezka, 1. B Bílou košili.

Jirka B., 1. B Bílý plášť a ovčí deku. Patricie, 1. A

Roztrhané oblečení. Kryštof, 1. A Zelené tričko.

Honza H., 1. A Bílé boty.

Anetka, 1. B Bílé oblečení a má neviditelnou pleť.

Co pro vás znamenají Vánoce?

Tentokrát máme trošku netradiční anketu. Vyslali jsme jednoho

z redaktorů do terénu, aby udělal anketu s lidmi mimo školu.

Někteří odpovídat nechtěli, jiní naopak velmi rádi. A jak to dopadlo?

Blanka Palová (56 let):

Čas, kdy je rodina spolu.

Katka Houserová (22 let):

Dárky, cukroví, pohádky.

Pavel Marek (34 let):

Úklid, úklid a zmatek.

Josef Svoboda (61 let):

Vánoce jsou o dárcích a o tom, že jsou lidé

v tento vánoční čas spolu a vzájemně se navštěvují.

Ilona Bradská (20 let):

Vánoce pro mě znamenají, že táta připraví kapra,

maminka se sestrou pečou vánoční cukroví a zdobí

perníčky a já zdobím stromeček. Večer spolu

lijeme olovo do vody, rozkrojujeme jablíčko nebo

si pouštíme ve vaně lodičky ze skořápek.

Jiří Sadlon (45 let):

Vánoce pro mě znamenají, že nemusím nic dělat.

Mám volno z práce a mám pohodu a klid. Celá

rodina je o Vánocích spolu, a to je na tom to

nejkrásnější.

Marie Malá (61 let):

Děti, vnoučata a spousta

dobrého jídla.

Jan Pavliš (48 let):

Kapr, stromeček, dárky a rodina.

Všem tázaným děkujeme za odpovědi a přeje příjemné vánoční svátky.

Také děkujeme Ivovi Teplému za skvělé zpracování.

Marek, 2. A Má červené tílko a černé boty a červené kalhoty.

Lucie, 2. A Ježíšek nosí na sobě bílé tričko a ještě šedé tepláky.

Šimon, 2. A Když je zima, tak Ježíšek nosí svetr a teplé kalhoty.

Denisa, 2. A Když je zima, nosí na sobě kalhoty a teplý plášť.

David, 1. B Nosí bílo-červené oblečení.

Jakub K., 1. A Červenobílý plášť.

Jirka, 2. A Svetr, ponožky, kalhoty, triko, trencle.

Filip, 2. A Župan, kraťasy, triko, brýle a kouli, kterou vidí vše.

Petra, 2. A Bílé triko a hnědé kalhoty s kšandami.

Jirka N., 1. B Bílý kožíšek a na kožíšku bílý kabátek.

Již tradičně jsme se ptali prvňáčků a druháčků.

A co dopovídali tentokrát?

Jaké oblečení nosí doma Ježíšek?

14

15

Vánoce jsou zimní čas,

přinesou nám s sebou mráz.

Je to bílá noc,

Ježíšek má velkou moc.

Když se koukáš z okýnka,

uvidíš tam sobíka.

Sobík je tak krásná hračka -

pro holku i pro chlapečka.

Natálka Fadrná, 4. třída

Vánoční čas, pod tímto pojmem si představím hlavně klid a pohodu v každé

domácnosti, celou rodinu pečící cukroví, veselé vánoční koledy, přípravy okolo

dárků a samozřejmě „natěšenost“ všech dětí, které očekávají v naději, že jim Ježíšek

něco hezkého přinese. Vánoční čas pro mě začíná prvního prosince a končí, až když

jdeme zase zpátky do školy. Podle mě by o Vánocích, a tedy i o vánočním čase, měli

být všichni uvolnění, v dobré náladě, netěšit se jenom na dárky, ale i na to, jak se celá

rodina sejde pohromadě u vánoční tabule a u rozsvíceného vánočního stromečku.

Vánoční čas by si měli všichni hlavně užít a ve zdraví přežít. Artur Pohorský, 9. třída

Vánoční...

O Vánocích krásný čas byl, do paměti nás všech se vryl. Čas, kdy rodina je pospolu

u prostřeného vánočního stolu.

Ať jsou to vzpomínky, nebo přítomnost,

Vánoce každému rozdávají radost.

Nedočkavé čekání, kdy zazvoní zvonek,

ať můžeme běžet pod vánoční stromek.

Před tím však večeři musíme si dát, aby nás při rozbalování netrápil hlad.

Když už je pryč kapr i kaše, můžeme rozbalovat dárky naše.

Velká tříkolka, houpací koník, radost bude mít i mrzutý Tomík.

Dárečky potěší malé ratolesti, Vánoce jsou dnem bez bolesti!

Lucka Mrázová, 9. třída

Vánoce už přicházejí, koledy své roznášejí.

Hoří nám už svíčka, klukům se klíží víčka.

Za kamnama kluci spí, jejich sestra zatím jí.

Napadl nám první sníh, kluci jezdí na saních.

Vlaštovky už odletěly, hnízdečka svá vyklidily.

Dárečky jsou na zemi, ale pěkně sklizeny.

Zvoní první rolnička, zazpívá se písnička.

Za oknem je kometa, mňoukají tam koťata.

Vánoce už odcházejí, koledy své odnášejí.

Lucka Motlová a Ema Ouřetská, 4. třída

PA

16

Český fousek je české národní lovecké plemeno psa a druh

hrubosrstého ohaře, který byl poprvé čistokrevně chován již

za Rakouska-Uherska v roce 1882. Historické zmínky

o českém loveckém psu však pochází již z roku 1348 z dob

císaře Karla IV. Plemeno českého fouska tak může být

pokládáno za jedno z nejstarších plemen ohařů v Evropě.

Původ

Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19. století v Česku a již

od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v

sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých

ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český

fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století.

Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.

Tělo

Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to

vysoký pes (psi: průměrně 60-66 cm, feny: průměrně 58-

62 cm), s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama

i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým

a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry

a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.

Charakter

Český fousek si rád dopřává odpočinek v útulném

rohu místnosti. Chová se přítulně, je velice klidný

a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní

a houževnatý.

Lovecké vlastnosti

Český fousek patří do skupiny ohařů. Jejich

specifickou pracovní vlastností je schopnost hledat

v porostu drobnou zvěř, pernatou i srstnatou, a tuto

zvěř při navětření pevně vystavovat. Ohaři tvoří

skupiny plemen psů, kteří se mohou všestranně používat pro různou povrchovou práci. Jsou velmi dobře

schopni pracovat v poli, v lese i ve vodě jako nepostradatelní pomocníci při výkonu práva myslivosti. Mezi

nezanedbatelné vlastnosti českých fousků patří i jejich snadná cvičitelnost a ovladatelnost, přítulnost k

pánovi, přirozená ostrost na škodnou zvěř a schopnost bránit svého pána i jeho majetek.

Přeje si někdo od Ježíška pejska? Barča Boušková doma svého mazlíčka už má, ale stejně si pro

vás připravila informace o dalším pejskovi. Tím bude český fousek.

Autorkou obrázku v pozadí je Kíťa Kösslerová z 8. tř.

17

Belgie V Belgii, podobně jako v sousedním Nizozemsku, děti prožívají více svátek

Sv. Mikuláše než Vánoce. Tehdy totiž ty hodnější dostávají dárky a těm

zlobivějším pak hrozí, že si je odnese Černý Petr, prý do Španělska.

Vánoční svátky jsou tradičně zasvěceny spíše setkávání rodin a přátel

namísto rozdávání dárků. V posledních letech však i Belgie podléhá

komerčním vlivům a Santa Claus obvykle pod vánoční stromek či do

punčoch zavěšených u krbu něco nadělí. K tradičním vánočním jídlům

patří v Belgii ryby, mořské plody a plněný krocan. Nejtypičtější

pochoutkou vyhrazenou jen pro vánoční tabuli je sladké "vánoční poleno”.

Jedná se o měkkou, pěnovitou roládu naplněnou krémem a zvenčí

ozdobenou čokoládou tak, že opravdu připomíná poleno.

Řecko V Řecku se v dřívějších dobách, především v přímořských oblastech,

zdobily lodě. Vánoční stromeček tam začal pronikat teprve před několika

desetiletími. Mezi vánoční tradice patří například žehnání domů

svěcenou vodou proti zlým skřítkům nebo dětské průvody. Děti chodí 24.

prosince koledovat s triangly a bubínky ke známým a sousedům. 25.

prosince se zpravidla koná jedna z nejbohatších řeckých hostin v roce.

Podává se krůta s kaštanovou nádivkou, mleté maso a piniové oříšky,

někdy se peče sele, jehně nebo ryby. Dárky nosí Mikuláš až na přelomu

roku. Podle pověsti zachraňoval potápějící se lodě, a tak mu z vousů crčí

slaná voda.

Dánsko Lidé v Dánsku si o Vánocích zdobí dům postavičkami skřítků, kterým se

říká nisser. Můžou být různě velcí, mají špičatou čepičku a jsou oblečeni

do dánských národních barev (červené a bílé). Jsou to právě tito skřítci,

kteří večer 24. prosince nadělují dárky. Drobné dárečky a sladkosti se

zavěšují na větve vánočního stromečku. Na Štědrý den lidé často chodí

zapálit svíčku na hřbitov. V některých oblastech panuje také zvyk vítání

„vánočního posla“, který zaklepe na dveře a každému dá vtipný dáreček

charakterizující obdarovanou osobu - poukazují na ctnost, nebo vadu,

např. tlouštíci dostávají špejli od jitrnice. Večer se rodina sejde u stolu, na

kterém nesmí chybět husa, kachna, popřípadě vepřová pečeně

s červeným zelím jako hlavní chod a dále pak opepřená treska

s ředkvičkou, pivní chléb, teplá šunka, hnědé koláčky nebo horká rýže

zalitá studeným mlékem. Speciálním dezertem je rýžový nákyp se

zapečenou mandlí, jejíž nálezce dostane zvláštní dárek. Po večeři se

rodina přesune ke stromečku, kolem kterého tančí dokola držíc se za ruce

a zpívajíc koledy.

Itálie V Itálii bývají hlavním

symbolem Vánoc jesličky.

Zpravidla ale nechybí

i ozdobený vánoční stromeček

(nejčastěji jedle). Konkrétní

zvyky a tradice se drží při

večeři 24. 12. nebo při obědě

25. 12., kdy se scházejí celé

rodiny. Dárky se rozbalují po

večeři 24. 12. (čeká se do

půlnoci, kdy začne 25.

prosinec) nebo druhý den

ráno a leží vedle jesliček nebo

pod stromečkem. Dárky jsou

spojené s osobou italské

obdoby Santa Clause - Babbo

Natale. Po snídani jde

zpravidla celá rodina do

kostela. Na italské vánoční

hostině nesmí chybět

panettone, typická vánoční

bábovka s hrozinkami

a kandovaným ovocem, nebo v

případě severní Itálie

jednodušší pandoro. Hlavní

jídla se opět liší v závislosti na

tradicích daného regionu

a rodin. Může být jehněčí s

rozmarýnovými brambo-rami

a artyčoky či večeře o několika

chodech na bázi mořských ryb.

V Itálii se slaví ještě 6. ledna

svátek Epifanie. Čarodějnice

Befana sestoupí komínem do

domů, kde zanechá dětem

dárky. Její velká loutka se pak

na znamení konce svátků

zapálí.

Už v předešlých vánočních číslech jsme

vám představovali zvyky v jiných

zemích. Letos tu je dalších pár,

tentokrát evropských zemí, které nám

představí Marťa a Míša Drápelovi.

18

Ani ve vánočním čísle nevynecháme stálou rubriku Iva

Teplého ze šestky. Představení dalších počítačových

her je tady.

Battlefield 4 Další hra ze série Battlefield nepřinesla moc

změn od třetího dílu. No, ono nebylo moc věcí,

co měnit. Hra má v podstatě stejný engin,

akorát trochu upravený. Co se dá čekat, když

hra vyšla jen dva roky od vydání Battlefield 3,

který dostal ocenění - Hra roku 2011. Ale co mě

nejvíc zklamalo, je hra pro jednoho hráče. I

když je pravda, že Battlefield nikdy nebyl

singleplayerovou hrou, ale spíše hrou

multiplayerovou. Od čeho tu je Call of Duty, že?

Ale další zklamání je v umělé inteligenci

v singleplayeru, kde se nepřátelé soustředí

pouze na vás a klidně obejdou členy vašeho

týmu. Další rána pod pás je, že i přes opravdu

velký beta test je hra zabugovaná a

v singleplayeru jsou často chyby v animaci a vy

musíte misi restartovat, což naštve A nebo se

pokazí grafika a vy musíte misi opět

restartovat. Ale jinak jde o dobrou střílečku,

která je spíš na mulťák. Ale jinak dobré, do uší

vám opět hraje krásný sountrack složený

z elektronické hudby. Já dávám 8/10.

http://foto.dama.cz/img/529/529502.jpg

Dishonored Dost hororová hra od Arkane studios. Jste Corvo,

hrdinný ochránce císařovny a její dcery Emily,

která vládne morem zamořenému městu. Hned

jak přijedete z cesty, na které jste hledali lék na

tuto nemoc, císařovnu zabijí nějací zabijáci, kteří

se mohou zneviditelnit. Hned jste obviněni

z vraždy a posláni na popravu. Ve výslechové

místnosti vám řeknou dva vojáci, že to byli oni a

narafičili to na vás. Jste v cele, dostáváte

poslední oběd, ale strážník vám řekne, ať se

kouknete pod chleba. Tam je klíč od cely a vy

začínáte svou cestu po odplatě. Hra má několik

způsobů hraní. První možnost je být tichým

„zabijákem“, to si vás pak nepřátele váží a hned

na vás neútočí. Druhá možnost je, že všechno

řešíte zabíjením, a to vás pak vyhledávají všichni

nepřátelé. Hra je místy hororová, ale i vtipná, a

tak je pro mě dobrá. Za

mě 9/10.

19

1) Jsi ochoten bránit mladšího, který má

pravdu, před silnějším?

2) Půjčuješ rád kamarádům své věci?

3) Když dostáváš dort, vrhneš se na největší kousek?

4) Odmítáš hrát hru, kterou jsi nenavrhl?

5) Prohraješ, abys udělal někomu radost?

6) Řekneš mu to poté?

7) Sníš sám všechno, co dostaneš?

8) Když se s někým pohádáš, uděláš 1. krok

k usmíření?

9) Zlobíš se, když si z tebe někdo vystřelí?

10) Sneseš cizí obvinění, než abys měl udat pravého viníka?

Doufám, že jsi tento test udělal popravdě.

Pokud jsi na otázky 2, 3, 5 a 10 odpověděl ano, přičti si bod.

Pokud jsi na otázky 1, 4, 6, 7, 8 a 9 odpověděl ne, přičti si také jeden bod.

Víc než 7 bodů

Jsi obětavý, kamarádský, ohleduplný a opravdový přítel, kterému se dá hodně závidět. Jsi obětavý a kdokoli se ti může svěřit.

4 -7 bodů

Záleží na hodně věcech. Například na tom, jak se vyspíš, najíš nebo jaké je počasí. I přes to v sobě toho máš hodně. Jsi obětavý a někdy jenom nevíš, jak dát ostatním najevo, co se ti líbí a co ne.

1- 4 body

U tebe je to horší. Málokdy dokážeš přiznat pravdu. I když nakonec usoudíš, že ten druhý měl pravdu, tak si stojíš za svým. Proto tě nemá moc lidí rádo.

20

Na prosincovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli:

Šéfredaktorka: Karolína Hynková

Členové redakční rady: Denisa Nováková, Karolina Nespěšná, Kristina Kösslerová, Martina

Drápelová z 8. třídy, Barbora Boušková, Ivo Teplý a Filip Vykopal z 6. třídy, Michal Drápela z 5. B

Přispěvatelé z venku: Alena Vašáková, Helena Půlkrábková, Roman Koutný, Michal Harašta, Alena

Stavělová, Monika Škraňková, Michal Luňáček DĚKUJEME!

Tempo a rytmus udávala: Petra Andresová

Tisk zajistila: Jiřina Sirková http://www.zs5.svitavy.cz/

Naši milí čtenáři, žáci, spolužáci, učitelé, dospěláci! Všem vám děkujeme za přízeň, podporu a příspěvky. Bez vás by náš – váš časopis nebyl takový, jaký je!

Přejeme vám hodně štěstí, zdraví, pohody, radostných okamžiků

a žádné starosti v roce 2014!

Máme vás rádi! Vaše Redakční rada