Perla Indického oceánuSrí Lanka se i přes poměrně vysoký zájemnašich cestovatelů objevuje v obecně pří-rodovědné české literatuře celkem vzác-ně (tradice ale sahá až ke knize geografaJiřího V. Daneše a významného českéhobotanika Karla Domina Dvojím rájem. Díldruhý, Cesta po Australii a na Ceylon, Pra-

ha 1925). Toto tropické území o rozlozenecelých 66 tisíc km2 se nachází na jiho-východě indického subkontinentu – odIndie ostrov odděluje Palkový průliv, širo-ký v nejužším místě 19 km, propojenýřetězem korálových mělčin nazývanýchAdamův most. Je to země topograficky, kli-maticky a vegetačně různorodá, což jsou

klíčové faktory pro pochopení její dnešníbiologické diverzity. Všeobecně zdejší kli-ma charakterizuje konstantní vysoká tep-lota s dešti během většiny roku. Obdobídešťů určují jihozápadní monzun přichá-zející na jih, západ a Centrální vysočinuostrova (kde tehdy bývá chladno) od květ-na do září, a severovýchodní monzuns dešti od listopadu do února v severní,východní a severo-centrální části. Vzhle-dem k rozložení dešťových srážek může-me rozeznat čtyři klimatické zóny. Sucházóna zahrnuje 60 % území ostrova s 1 250až 1 800 mm srážek ročně, vegetačně jitvoří suché monzunové lesy na severua jihovýchodě Srí Lanky. Vlhká zóna asina 23 % území přináší deště s více než2 500 mm srážek za rok a sestává z ní -žinných stálezelených lesů a nižších hor-ských deštných lesů na jihozápadě. Zdeleží i rezervace Sinharaja. Přechodnázóna v centrální a jihozápadní části SríLanky odděluje suchou a vlhkou oblast. Po -slední a geograficky nejmenší je aridní zónas dvěma izolovanými areály na severo -západě a jihovýchodě (ročně tu spadneméně než 1 250 mm srážek). Tomuto roz-ložení dešťů a vegetace napomáhá topo-grafie – severní a pobřežní nížiny, kotlinaUva, masivy Knuckles, Rakwana a Cent-rální vysočina s nejvyšší horou Piduruta-lagala (2 524 m n. m.).

Badatelé zde rozlišují až 55 floristickýchregionů s význačnou diverzitou a ende-mismem rostlin, a to zejména ve vlhké kli-matické zóně (Ashton a kol. 1997). Odha-duje se, že na ostrově roste na 3 700 druhůkrytosemenných rostlin z asi 1 060 rodů,z čehož je více než 900 druhů a 18 rodůendemických. Např. z čeledi dvojkřídláčo-vitých (Dipterocarpaceae) se 55 druhůvyskytuje jen na Srí Lance. A chudá neníani fauna (blíže zmíněný článek v minulémčísle Živy). Většina endemických taxonů sesoustředí v Centrální vysočině a zejménav jihozápadní části ostrova, kde se rozklá-dá i lesní rezervace Sinharaja. Že ostrovpatří k nejvýznamnějším horkým místůmbiodiverzity světa (hotspots) se zásadníekosystémovou, druhovou a genetickourozmanitostí, nemůže být žádných pochyb(např. Gunatilleke a kol. 2008). Jeho geo-logická historie (opakované spojení s Indiípři poklesech hladiny oceánu) vedla k tomu,že různé skupiny organismů jsou hlavněna úrovni rodů a někdy i druhů blízce pří-buzné s taxony z regionu Západní Ghát nazápadě a jihu Indie – na Srí Lance častov podobě endemických druhů nebo pod-druhů.

Obojživelníci a plazi Srí LankyVysoký počet druhů s velkým podílemendemických forem existuje na ostrověi u těchto skupin živočichů. V tomto pří-padě můžeme Srí Lanku označit doslovajako mega-hotspot. Údaje o množství dru-hů se liší a dosud uváděné seznamy musí-me brát s rezervou. Nicméně pokud bude-me vycházet z dosavadního zpracovánífauny Srí Lanky (Bambaradeniya 2006),bylo zde do r. 2006 zaznamenáno 102 dru-hů obojživelníků, z nich 79 endemických

živa 4/2015 187 ziva.avcr.cz

1

Daniel Jablonski

Za obojživelníky a plazy Lvího království: Sinharaja,významné místo biodiverzity

Kdo by se po přečtení nadpisu článku těšil na seznámení s obojživelníky a pla-zy některé z oblastí Afriky nebo severozápadní Indie, bude nejspíše zklamán.V tomto případě se přesuneme na sever Indického oceánu a představíme sijedno z panenských území jeho Perly, jak se přezdívá tropickému ostrovu SríLanka (do r. 1973 Cejlon). Ostrov má biogeograficky nejblíže k indickému poho-ří Západní Ghát s nápadnou podobností v geologii, klimatu, evoluční historiia neobyčejně vysoké biodiverzitě napříč celým spektrem organismů, tedy včetněobojživelníků a plazů. Paradoxně však není zcela jasné, zda se lev (Pantheraleo) na Srí Lance vůbec vyskytoval (i když v pleistocénu jeho rozšíření zahrno-valo velkou plochu Afriky, Eurasie i Ameriky). Popis poddruhu P. l. sinhaleyusv r. 1938 na základě dvou zubů z jeskyně Batadomba u Kuruwity na jihozápaděostrova naznačuje možnou existenci lvů, kteří se sem mohli dostat z indickéhosubkontinentu při kolísání hladiny oceánu. K jejich vyhynutí na Srí Lance pakmohlo dojít přibližně před 39 tisíci let (Manamendra-Arachchi a kol. 2005).Avšak absence dalšího srovnávacího materiálu i z relativně velkého území Indiestaví tento údaj do nejisté pozice. Lvi přesto hrají v kultuře Srí Lanky význam-nou roli. Pro Sinhálce (Lví lidé či lidé s krví lva) jsou hlavním symbolem a jejichzobrazení nebo označení se vyskytuje na mnohých pamětihodnostech ostrovaa také na státní vlajce. Jedna ze sinhálských legend o zrození Lvího krále sevztahuje k dlouho neprostupným lesům dnešní biosférické rezervace Sinha raja(Lví království). Její historii, vegetaci a fauně byl věnován článek v předchozímčísle Živy (2015, 3: 137–139), nyní se zaměříme na zdejší herpetofaunu.

1 Pohled do interiéru primárního dešt-ného lesa v rezervaci Sinharaja, biotopunapř. bičovky nosaté (Ahaetulla nasuta)

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2015. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

(77% endemismus, Pethiyagoda a kol.2006), a 184 druhů plazů, z toho 105 ende-mických (57% endemismus, de Silva2006). Od té doby však byly u obou skupinpopsány nové druhy a např. průběžněaktualizovaný on-line seznam plazů srí-lanského herpetologa Ruchiry Somaweerauváděl ke konci r. 2014 celkem 208 dru-hů plazů, z nich 116 endemických. V data-bázi obojživelníků světa najdeme na jaře2015 pro Srí Lanku 121 druhů, z toho 104endemických (viz Frost 2015). Zastoupeníjednotlivých skupin je různorodé a žijítu obojživelníci čeledí červorovití (Ich -thyophiidae), ropuchovití (Bufonidae), pa -rosničkovití (Microhylidae), létavkovití(Rhacophoridae), skokanovití (Ranidae),Nyctibatrachidae a Dicroglossidae. U pla-zů jde o čeledi batagurovití (Geoemydi -dae), testudovití (Testudinidae), dále takékožnatkovití (Trionychidae), kožatkovití(Dermochelyidae), karetovití (Chelonidae),krokodýlovití (Crocodilidae), z ještěrůgekonovití (Gekkonidae), agamovití (Aga-midae), chameleonovití (Chamaeleoni-dae), ještěrkovití (Lacertidae), scinkovití(Scincidae), varanovití (Varanidae) a z hadůslepákovití (Typhlopidae), krátkorepovití(Uropeltidae), vinejšovití (Cylindrophiidae),bradavičníkovití (Acrochordidae), hroz-nýšovití (Boidae), krajtovití (Pythonidae),užovkovití (Colubridae, Natricidae), vod-nářkovití (Homalopsidae), korálovcovití(Elapidae) a zmijovití (Viperidae).

Nejvyšší endemismus a diverzitu záro-veň pozorujeme mezi žábami rodu pou-chalka (Pseudophilautus, obr. 6, 7, 9, 10,na 3. str. obálky) z čeledi létavkovití, ježse mimo indický Západní Ghát a Srí Lan-ku nevyskytují nikde na světě – na ostro-vě žije celkem 76 endemických druhů (ze79 dosud popsaných). Z endemických vý -hradně cejlonských rodů žab se v součas-nosti rozlišují ropuchy rodu Adenomus(dva druhy), indoskokani rodů Nanno -phrys (čtyři) a Lankanectes (jeden) a létav-ky rodu Taruga (tři druhy). Z rodů obýva-jících vedle Srí Lanky pouze jižní Indii jdeještě o parosničky rodu Ramanella (na ost-rově čtyři druhy, z toho tři endemické).U plazů patří ke skupinám žijícím výhrad-ně na Srí Lance agamy rodů Ceratophora(pět druhů), Cophotis (dva druhy) a Lyrio -cephalus (jeden), scinci rodů Nessia (8),Lankascincus (10) a Chalcidoceps (jeden),krátkorepové rodu Pseudotyphlops (jeden)a užovky rodů Aspidura (6), Balanophis(jeden), Cercaspis (jeden) a Haplocercus(jeden druh). Mezi ještěry má nejbohatšízastoupení endemitů čeleď gekonovití (33ze 42 druhů, např. 21 druhů rodu Cnema-spis, 6 z rodu Cyrtodactylus nebo Geckoel -la triedra), scinkovití (24 endemitů z 31druhů) a agamovití (15 endemitů z 18 dru-hů, jako Calotes ceylonensis). Nutno do -dat, že např. diverzita gekonů rodu Cnema-spis zůstává zatím výrazně podhodnocenas mnoha nepopsanými druhy (Somaweeraa Somaweera 2009 nebo Janzen a Bopage2011). U hadů je endemicky nejbohatšíčeleď krátkorepovití se 14 druhy z celkem15 (Rhinophis erangaviraji aj.), dále užovko -vití (9 z 30 druhů, jako bojga Chrysopeleataprobanica), slepákovití (8 z 10, např.Gerrhopilus ceylonicus) a endemické ta -xony najdeme i mezi zmijovitými (čtyři ze7 druhů, např. ostrolebec Hypnale zara).

Sinharaja a její herpetofaunaToto chráněné území bývá označováno zajedno z nejvýznamnějších míst koncentracebiodiverzity na Srí Lance. Nejde o národ-ní park, ale o biosférickou lesní rezervaci,zapsanou v r. 1988 na seznam světovéhodědictví UNESCO. V současnosti chránípřibližně 11 tisíc ha plochy s vlhkýminížinnými a podhorskými stálezelenýmilesy v nadmořské výšce od 200 do 1 170 m.Terén je vlnitý s řadou hřebenů a údolí, vevýchodní části rezervace spíše rovinatý.Sinharaja se nachází ve vlhké zóně ostrova.

V rezervaci bylo zaznamenáno mini-málně 27 druhů obojživelníků (19 ende-mických) a okolo 48 druhů plazů, z toho24 endemických (Surasinghe 2007) – i tatočísla se průběžně mění, např. přímo z re -zervace byl v r. 2011 popsán další novýdruh pouchalky (P. schneideri, Meegas-kumbura a Manamendra-Arachchi 2011).Mezi ojediněle pozorované obojživelníkybezpochyby patří endemičtí červoři Ich -thyophis glutinosus a I. pseudangularis,skrytě žijící ve vlhké hrabance a pod ka -meny. Naopak nejběžnější jsou některédruhy ropuch. Zejména ropucha jihoasij-ská (Duttaphrynus melanostictus) vysky-tující se ve velké části jihovýchodní Asie,případně menší a zavalitější D. scaber (vizobr. 5) ze Srí Lanky a Indie. Zatímco prv-ní osídluje především plochy mezi sekun-dární a primární zónou lesa, druhou na -jdeme hlavně v primárním lese nebo najeho okraji. Ropucha D. kotagamai je zná-ma pouze ze tří lokalit podhorského lesana jihozápadě ostrova, včetně rezervaceSinharaja. Podobně omezený areál mái drobná ropucha Adenomus kelaartii.

Na okraji lesa, ve stojatých či pomalutekoucích vodách lze pozorovat skokanaindického (Euphlyctis cyanophlyctis, vizobr. 4) z čeledi Dicroglossidae. Tento druhnáleží k nejběžnějším žábám Srí Lankya jižní a jihovýchodní Asie vůbec. Ekolo-gicky je vázán celoročně na vodní prostře-dí, kde místně vytváří početné komunity.Do této čeledi se řadí i zástupci rodu Zakera -na vyskytující se pouze v oblasti indickéhosubkontinentu. Na ostrově žijí celkem třidruhy, z nichž dva jsou endemické a jed-noho z nich, Z. kirtisinghei (obr. 3), lzenalézt zejména v okolí potoků i v rezerva-ci Sinharaja. Morfologicky podobnou, alemolekulárně relativně vzdálenou čeleďpředstavují Nycti batrachidae, na ostrověs jediným, endemickým druhem skoka-nem cejlonským (Lankanectes corrugatus).Jde o zcela akvatickou žábu obývající bio-topy spo lečně se zmíněným skokanemindickým. Podobně jako africké drápatkyrodu Xenopus vystrkuje i tato žába z vodyjen nozdry, případně oči a číhá na kořist.V nebezpečí se bleskurychle ukrývá. V re -zervaci lze pozorovat i parosničky, např.relativně běžnou Kaloula taprobanica neboparosničku podezřelou (Ramanella obscu-ra). Přímo z území rezervace byl v r. 1996popsán druh Microhyla karunaratnei.Z pravých skokanů čeledi Ranidae známena ostrově čtyři spíše stromové (arborikol-ní) druhy rodů Hydrophylax a Indosylvi-rana (obr. 8; Oliver a kol. 2015) obývajícíi lesy Sinharaja. První rod zde zastupujepouze druh H. gracilis. Druhý tvoří třizástupci včetně teprve vloni popsanéhodruhu I. serendipi (Biju a kol. 2014).

Nejpočetnější čeledí jsou na Srí Lancei v rezervaci létavkovití, najdeme tu všech-ny tři na ostrově žijící rody (Polypedates,Pseudophilautus a Taruga). Zřejmě nej-běžnějším druhem je endemická létavkaPolypedates cruciger (obr. 2), a to hlavněna okraji rezervace, kde citelně působí vlivčlověka. Za zmínku stojí, že teprve v r. 2012byl v podobném biotopu nedaleké lesnírezervace Gilimale popsán nový druhP. ranwellai (Wickramasinghe a kol. 2012).Cejlonský endemický rod Taruga byl jakomonofyletická skupina odlišen na zákla-dě mitochondriálních i jaderných znaků(Meegaskumbura a kol. 2010). Taktéž mor-fologie těla dospělců i larev se podstatněliší od sesterského rodu Polypedates, k ně -muž byl dříve řazen. V rezervaci lze na ně -kterých místech zaznamenat také druh T.fastigo.

Sinharaja představuje jedno z centerdiverzity pouchalek. V r. 2005 bylo ze SríLanky popsáno neuvěřitelných 35 novýchdruhů rodu, z nich 8 přímo z rezervace(především z východní části), jež zatímnebyly nalezeny nikde jinde na ostrově –např. P. auratus, P. cuspis (viz obr. 9),P. lunatus, P. ocularis nebo P. silvaticus;

ziva.avcr.cz 188 živa 4/2015

2 Jeden z endemických cejlonskýchzástupců čeledi létavkovití (Rhacophori-dae) létavka Polypedates cruciger3 Nedospělý jedinec skokana Zakeranakirtisinghei z čeledi Dicroglossidae4 Stojaté vody a pomalu tekoucí potokyna okraji lesa obývá skokan indický(Euphlyctis cyanophlyctis).5 Lesní ropucha Duttaphrynus scaber6 a 7 Druhově nejpočetnější skupinuna Srí Lance endemických žab předsta-vují pouchalky rodu Pseudophilautus –na snímcích šplhaví zástupci P. folicola(obr. 6) a P. popularis (7)8 Stromový skokan zlatavý (Indosylvi-rana aurantiaca)9 Převážně terestrický zástupce pouchalek P. cuspis10 Pozemním druhem je i pouchalkaP. nasutus s kryptickým zbarvením a tvarem těla.11 K endemickým gekonům na SríLance náleží Hemidactylus depressus.12 Varan bengálský (Varanus bengalen-sis) obývá v rezervaci hlavně otevřenéa slunné biotopy.13 Agama z druhového komplexu lepoještěra pestrého (Calotes versicolor)14 Lepoještěry zelené (C. calotes)můžeme zahlédnout na vrcholcích keřůa nízkých stromů, kde díky svému krycímu zbarvení dobře splývají.15 Endemickým druhem agamy je Otocryptis wiegmanni obývající vlhkouzónu ostrova do výšky asi 1 300 m n. m.16 Stromová bičovka nosatá (Ahaetullanasuta) šplhá zejména v nižším až středně vysokém vegetačním patře.17 Ostrolebce srílanského (Hypnalenepa) v podrostu snadno přehlédneme.18 Jedovatým endemickým druhem jerovněž chřestýšovec cejlonský (Trimeresurus trigonocephalus).19 Skrytě žijící hady zastupuje slepákkvětinový (Indotyphlops braminus), jenž se obchodem se zahradnickou zeminou a rostlinami dostal do mnohýchčástí světa včetně jižní Evropy.

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2015. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

živa 4/2015 189 ziva.avcr.cz

2 3 4

5 6 7

8 9 10

11 12 13

14 15 16

17 18 19

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2015. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

v r. 2011 byl popsán již zmíněný druhP. schneideri (Manamendra-Arachchi a Pe -thiyagoda 2005, Meegaskumbura a Mana-mendra-Arachchi 2005 a 2011). Otázkouzůstává, nakolik je podobná speciace prů-kazná. Většinu těchto druhů morfologickyodlišíme již na první pohled, některé jsousi ale vzájemně dosti podobné. Nové analý -zy více genů (publikované práce se opíralypouze o 12S a 16S podjednotky ribozo-mální RNA) a testování dalších evoluč-ně-ekologických hypotéz by proto bylyvhodné.

V lesích Sinharaja žijí také endemičtíplazi, kteří byli zaznamenáni pouze v tétooblasti. Z východní části rezervace bylnapř. v r. 2005 popsán nový druh agamylepoještěra Calotes desilvai (Bahir a Madu-wage 2005), pojmenovaného podle Ansle -movi de Silva, srílanského herpetologa,jenž o obojživelnících a plazech ostrovapublikoval okolo 350 odborných prací a ně -kolik knih. Rovněž bizarní agamy Cera-tophora karu a C. erdeleni, s výrůstky načenichu u samců, byly zatím zjištěny jenv okolí rezervace. I na endemity bohatáčeleď Gekkonidae zahrnuje druhy, kteréuvidíme pouze zde: Cnemaspis pulchra,popsaný v r. 2007 z vyšších nadmořskýchvýšek na východě Sinharaja, Cyrtodactyluscracens ze západní a C. subsolanus z vý -chodní části rezervace.

Častěji však v této oblasti zahlédnemegekony jako druh Hemidactylus parvima-culatus (hojný zejména v okolí lidskýchsídel na okraji rezervace), větší a na ostro -vě endemický H. depressus (obr. 11), He -miphyllodactylus typus nebo v tropickéAsii všudypřítomný Gehyra mutilata. Vy -skytuje se zde i známý partenogenetickýgekon panenský (Lepidodactylus lugubris),jenž mohl být na ostrov introdukován po -dobně jako na mnohá jiná místa světa (vizJayaneththi a kol. 2015). Mezi vůbec nej-běžnější ještěry v rezervaci patří agamylepoještěr zelený (Calotes calotes, obr. 14)a l. pestrý (C. versicolor, obr. 13), které-ho pro jeho značnou variabilitu mnozíautoři považují za druhový komplex (So -maweera a Somaweera 2009), a také obadruhy varanů zasahující na Srí Lanku –varan bengálský (Varanus bengalensis,obr. 12) z Přední Indie a v. skvrnitý (V. sal-vator) z jihovýchodní Asie. Jde o nepře-hlédnutelná mohutná zvířata (cejlonskápopulace varana skvrnitého zahrnuje nej -delší jedince druhu), každý z nich však vy -hledává trochu odlišná stanoviště, takže

oba druhy pozorujeme na jedné lokalitějen zřídka. Návštěvníky upoutají rovněžvzhledově atraktivní endemické agamyOtocryptis wiegmanni (viz obr. 15) a lyro -hlavec knoflíkonosý (Lyriocephalus scu -tatus). Naopak mezi velmi skrytě žijícízástupce řadíme scinky. Hlavně lesní zá -stupci menších rodů, ukrývající se v pra-lesní hrabance nebo šplhající na nízkouvegetaci. Patří k nim běžný Lankascincusfallax, jenž se tady sympatricky vyskytujei s dalšími zaznamenanými druhy L. gan-si a L. greeri. Posledně jmenovaný bylteprve nedávno popsán z nedaleké rezer-vace Kombala-Kottawa a známe ho pouzez několika lokalit jihozápadu Srí Lanky(Batuwita a Pethiyagoda 2007). K nejzají-mavějším plazům náležejí scinci roduNessia (v Sinharaja N. burtonii a N. mono-dactyla), stavbou těla dobře adaptovaník životu v měkké půdě. Mají redukované,až chybějící končetiny, prodloužené rost-rum a často je zastihneme v okolí termitišť,protože se živí termity a jiným drobnýmhmyzem. Mezi jejich nejbližší příbuznézřejmě patří morfologicky podobné rodyz jižní Afriky a Madagaskaru (Acontias,Paracontias; zatím však bez molekulárnípodpory). Vzhledem k historické biogeo-grafii je zajímavé, že v Indii podobní scin-ci chybějí.

Pro milovníka hadů je Sinharaja jednímz nejlepších míst na ostrově, protože se tus mnohými i vzácnějšími druhy setkáterelativně často. Včetně několika atraktiv-ních zmijovitých hadů, jako jsou ostroleb-ci (Hypnale) – běžnější, na většině územíostrova a v Západním Ghátu se vyskytují-cí ostrolebec indický (H. hypnale) a vzác-nější o. srílanský (H. nepa, obr. 17). Jdeo druhy vlhkého podrostu lesa, díky kryp-tickému zbarvení však není snadné je obje-vit, přestože často odpočívají na lesníchpěšinách. Stromovým klenotem je ende-mický noční chřestýšovec cejlonský (Tri-meresurus trigonocephalus, obr. 18). NaSrí Lance obývá deštné lesy, ale občasbývá nalezen i na plantážích v nadmoř-ské výšce zhruba od 150 do 1 800 m. Ne -jde o nijak agresivního hada a po ránua k večeru se dá dobře pozorovat při odpo-činku v nižších partiích vegetačního pás-ma. V rezervaci byly zaznamenány i dalšídruhy jedovatých hadů jako zmije řetíz-ková (Daboia russelli), mezi místníminenáviděný a všeobecně ubíjený druh,způsobující nejvíce smrtelných uštknutí.Dále z korálovcovitých hadů endemický

bungar cejlonský (Bungarus ceylonicus)nebo plachá a vzácněji pozorovatelná kob-ra indická (Naja naja). Můžeme zde nara-zit i na spektrum různých nejedovatýchdruhů, od nejmenších, např. partenoge-netických slepáků květinových (Indo-typhlops braminus, dříve Ramphoty -phlops braminus, obr. 19) nalézaných podkameny (vzácněji při nočních pochůzkáchvolně se plazící), až po několikametrovékrajty tygrovité (Python molurus), ježbývají zaznamenány v okolí řek. Velmivzácně mohou návštěvníci najít starobylékrátkorepy s keratinovaným zakončenímzdánlivě „uťatého“ ocasu (Uropeltis mela-nogaster) nebo jediného zástupce vinejšůna ostrově – vinejše skvrnitého (Cylindro -phis maculatus). Nelze vyčerpávajícímzpůsobem uvádět plejádu užovek, jimžv nižším vegetačním patře dominuje např.bičovka nosatá (Ahaetulla nasuta, obr. 16),nenápadný, štíhlý, ale běžný druh se zadní -mi jedovými zuby. Žijí zde i méně známédruhy, jako Lycodon carinatus, endemic-ká Boiga ceylonensis, semiakvatická Bala-nophis ceylonensis nebo užovka rybář-ská (Xenochrophis piscator). Nechybí aniužovka indická (Coelognathus helena),často chovaná i u nás v teráriích.

Lesní rezervace Sinharaja představujemísto, kde je výhodné začít s poznánímnejen herpetofauny Srí Lanky – dá se tamdobře dopravit z hlavního města běhemněkolika hodin a ubytování v okolí nabízířada místních rodin. Správa rezervace po -skytuje také bydlení na místech těsně naokraji rezervace, což výrazně usnadňujeprůzkum. K dispozici jsou zkušení prů-vodci (bez nich není vstup povolen), kteřív lese upozorní i na detaily, běžným ná -vštěvníkem přehlédnutelné. Lví království,i když bez lvů, tedy není tak nedostupné,jak se může na první pohled zdát, a jižněkolik hodin strávených v lese člověkaobohatí o zajímavé zkušenosti, o poznánínových druhů ani nemluvě.

Použitá literatura uvedena na webu Živy.

ziva.avcr.cz 190 živa 4/2015

2120

20 Porosty lesa v okolí řeky Gin Ganga.Biotop např. pro lepoještěra zeleného,varana skvrnitého (V. salvator) nebo krajtu tygrovitou (Python molurus)21 Lesní potoky a podmáčená místav primárním lese představují útočiště žabrodu pouchalka, agam Otocryptis wieg-manni nebo chřestýšovců cejlonských.Snímky D. Jablonského

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2015. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.