Diplomová práce
Jáchym Šenkyík
Katedra Starého zákona Vedoucí diplomové práce: prof. ThDr. Martin Prudký
Studijní program: Teologie Studijní obor: Evangelická teologie
Praha 2016
Prohlášení
Prohlašuji, e jsem tuto diplomovou práci s názvem alm 118: Výklad a interpretace biblického textu napsal samostatn a výhradn s pouitím uvedených pramen. Souhlasím s tím, aby práce byla zveejnna pro úely výzkumu a soukromého studia.
V Praze dne 10. 6. 2016 Jáchym Šenkyík
Bibliografická citace
Jáchym Šenkyík, alm 118: Výklad a interpretace biblického textu, diplomová práce, vedoucí práce: prof. ThDr. Martin Prudký, Praha, 2016.
Abstrakt
Práce alm 118: Výklad a interpretace biblického textu se zabývá exegezí konkrétního biblického textu, almem 118 (LXX 117). Pistupuje k nmu z nkolika rzných per- spektiv (jak synchronních, tak diachronních), které dohromady podávají ucelený výklad almu. Tak se práce nejdíve soustedí na samotný text, jeho rzné varianty a jeho moný peklad. Následuje stylisticko-poetický rozbor, ukazující stylistické a poetické prvky a také vzájemnou výrazovou provázanost almu. Tak lze pochopit logické plynutí textu, jeho strukturu. Poté práce pistupuje k urení ánru almu, aby bylo zejmé, jakým zpsobem a jakou formou se vyjaduje. Díky tomu lze pistoupit k podrobnjšímu výkladu jednotlivých motiv a poetických obraz textu. Další perspektivou výkladu je zohlednní hudebních konotací almu. Následuje jeho zasazení do kontextu altáe a Hebrejské bible jako i nartnutí základních cest jeho djin psobení.
Klíová slova
Abstract
The thesis Psalm 118: Exegesis and Interpretation deals with the exegesis of a biblical text Psalm 118 (LXX 117). It approaches the psalm from various perspectives (both synchronic and diachronic) and giving compact exegesis. Thus the first focus of the thesis is the text itself, its different variants and its conceivable translation. Then, there is the stylistic-poetic analysis showing stylistic and poetic elements and also the connections between expressions of the psalm. Thus it is possible to understand the logic flow of the text, its structure. Then the thesis determines the genre of the psalm in order to make clear in what way and form the psalm expresses itself. Thanks to that it is possible to do more elaborate exegesis of several motives and poetic images that can be found in the text. Another perspective of the exegesis of the psalm is to consider its musical denotation. Next part is concerned by how the text fits within the context of the Psalter and the Hebrew bible and also the outline of its basic ways in its history of influence.
Keywords
Podkování
Rád bych podkoval vedoucímu práce, prof. ThDr. Martinu Prudkému, za jeho vstícnou podporu a cenné pipomínky pi psaní této práce. Chtl bych podkovat také ostatním lidem na katede Starého zákona ETF UK, díky nim jsem se rozhodl pro zabývání se starozákonním tématem ve své diplomové práci.
Obsah
Úvod
altá je knihou rozmanitých básní, modliteb a písní z „nejrznjších období izraelských djin“1, která zaujímá významné postavení jak v souasném judaismu, tak v kesanství. Jde o sbírku, k ní se vztahovali a stále vztahují mnozí vící. Otevírají ji pi svých modlitbách, pomáhá jim nalézt slova a vyjádení, jak se vztahovat k Bohu ve svých starostech a trápeních. Spolu s almistou mohou Hospodina oslovovat a prosit jej o milosrdenství, kdy se hnvá nebo kdy se nachází daleko od lovka. altá však pomáhá i nalézt slova, kdy chce vící Bohu dkovat a vzdávat mu chválu. Zárove jsou almy stále zpívány i recitovány jak v synagoze, tak v kesanských bohoslubách. Pokud je však altá tak „populární“ sbírkou text v djinách i v souasnosti, pro pispívat dalším jejich výkladem do ji nepeberného mnoství prací a úvah nad almy? Na tuto otázku není jednoduchá odpov. Mohli bychom se jí vyhnout tvrzením, e aktuálních (na dnešního lovka cílících) interpretací konkrétních biblických text není nikdy dost. To sice me být pravda, ale na poloenou otázku to není odpov dostaující. Jednotlivé úvahy nad almy, jejich pínos me být pro konkrétního lovka dalekosáhlý, nejsou ve vlastním slova smyslu komentái k almm, nepracují s jistým vdeckým dis- kurzem, jen se snaí pomocí nejrznjších kritických metodických postup piblíit tenái dobové, djinné a literární pozadí textu a jaké významy text a jeho kontext obsahuje. Tím však nijak neumenšujeme význam tchto úvah nad almy, které mohou být pro vícího nkdy i hodnotnjšími pracemi ne ledajaké odborné studie. Problém nkterých komentá k altái spoívá v tom, e jednotlivé almy zpracovávají na celkem malém prostoru, co vede k tomu, e nkteré podstatné perspektivy, jak se na n dívat, zde nejsou zohlednny. Komentáe tak neposkytují ucelené zhodnocení významu jednotlivých text. Tato práce chce nabídnout práv ucelený pohled na konkrétní alm, 118 (LXX 117), jen na eské biblistické scén není zatím v takovém rozsahu uskutenný. Co se týe svtové scény, zde jsou uinny pokusy dkladnjší, ne nabízí
1 Rolf Rendtorff, Hebrejská bible a djiny: Úvod do starozákonní literatury, Praha: Vyšehrad, 2000, str. 304.
tato práce. Jde pedevším o nmecké prostedí, konkrétn o dv studie.2 Pesto však tato práce naznauje alespo jednu perspektivu, konkrétn hudební strukturu almu, kterou se zmínné studie a tak nezaobírají, je je však pro 118. alm podstatná, a pravdpodobn nejen pro nj.
Pro se práce zabývá práv almem 118? Jde o alm zajímavý, poeticky bohatý, obsahující responsivní prvky i mnohé naráky na soudobý izraelský kult. Pravdpodobn se vyuíval v liturgii druhého Chrámu, pravdpodobn se zde zpíval. Je také hojn citován v Novém zákon a dodnes se pouívá ve svátení liturgii synagogy. Jeho pso- bení je ohromné. V neposlední ad však také z osobních sympatií. Jde o krásný alm, krom poetického bohatství v sob ukrývá také výraznou rytmickou sloku. Po zjištní, e pravdpodobn mohl být zpíván v Chrámu raného judaismu, zaalo autora ješt více lákat pokusit se o dkladný výklad obsahových sdlení a výrazových prostedk tohoto textu. Práce chce nabídnout ucelený exegetický pohled na 118. alm, snaí se rozkrýt jeho košaté významové roviny, a to pomocí jak synchronního, tak diachronního pístupu k textu. Postupn se pidávají rzné perspektivy výkladu almu, je se vzájemn doplují a v posledku se pokouší celkov pojmout jeho sdlení.
Práce tak zaíná samotným textem a jeho pekladem. Vycházíme z hebrejského maso- retského znní,3 které se jeví z dostupných textových variant jako nejpvodnjší. Srov- návání rznotení a kritické zhodnocení formy textu, které následuje v další kapitole, chce obhájit práv volbu masoretského textu jakoto výchozího pedevším v konfrontaci se LXX, druhého dleitého svdka starozákonního textu. Probírání textových variant textu však zárove neznamená zavrení nkterých moností jakoto nesmyslných i nedleitých. Veškerá rznotení nám ukazují dimenze textu, která v rzných proste- dích nabýval. Následující kap. Pekladové poznámky pak chce piblíit gramatické a syntaktické nuance hebrejského textu a jeho nkteré obtíné pasáe pro peklad. Zde
2 Martin Mark, Meine Stärke und Mein Schutz ist der Herr: Poetologisch-theologische Studie zu Psalm 118, Würzburg: Echter Verlag, 1999; Jutta Schrötten, Entstehung, Komposition und Wirkungsgeschichte des 118. Psalms, Weinheim: Beltz, 1995. 3 Podle edice BHS.
stavíme prvotní základy pro výklad almu, protoe jak konkrétní verše peloíme, za- kládá naše porozumní textu jako takovému. Vlastní peklad srovnáváme také s mo- derními biblickými peklady. Co se týe urování hebrejských sloves, jsou v kapitole vypsány v podstat všechny tvary, které se nevyskytují ve finitním tvaru v kmeni Qal.
Následn práce pistupuje k stylisticko-poetickému rozboru almu, jen chce tenái piblíit, jaké výrazové prostedky a figury alm pouívá ke svému vyjádení, které se odehrává na dvou základních rovinách – na výzv k vzdávání dík a chval Hospodinu a na odvodování této výzvy. Rozbor znázoruje, jak drí text pohromad, kde meme nalézt jeho vrcholy a kde zase urité poetické a stylistické prvky (nap. paralelismy, asonance aj.) i enické obraty. Ukazuje také vzájemnou spojitost jednotlivých slov. Díky rozboru meme objevit logickou provázanost textu, to, jakým zpsobem plyne, a následn tak pistoupit k formulování konkrétní struktury almu.
Ve chvíli, kdy máme text peloen, kdy víme, pro jsme jej tak peloili, kdy si všímáme jeho stylistických a poetických prvk a kdy rozumíme jeho struktue, jakým zpsobem chce tenái sdlit to, co sdluje, pistupuje práce k urení ánru. Text, jemu jsme ji njak základn porozumli, musíme zasadit do kontextu dalších, jemu podobných text. Je zapotebí urit jeho ánr, formu, skrze kterou se vyjaduje. Ta nám toti napome k dkladnjšímu pochopení jeho obsahu, co chce íct. Napome k výkladu a interpretaci jednotlivých motiv a poetických obraz, jaké významy v konkrétním textu 118. almu nabývají, protoe v alozpvu me stejné sloveso znamenat trochu nco jiného ne v chvalozpvu i kultickém pedpisu. Po tomto urení ánru tak následuje práv výklad obraz a motiv v textu pítomných. Dostáváme se k pochopení teologických rozvrh almu, k porozumní konkrétních obsah, k po- chopení toho, co alm sdluje. Na pdoryse textu a jeho struktury získáváme strukturu významovou.
Ji pi stylisticko-poetickém rozboru a následn pi urování ánru almu však narazíme na problém jeho hudebních konotací. Jeliko ty nejsou v textu pímo zmínny, dostává se práce k jejich zhodnocení a po výkladu poetických obraz. alm se nevyjaduje zcela básnicky. Jako samostatná báse vypadá trochu kostrbat. Ukáe se však, e jako dvojhlasá antifonická sborová píse tuto kostrbatost ztrácí. Zohlednní
jeho hudebních konotací, akoliv není moné rekonstruovat konkrétní melodické prvky, nám napome i pi výkladu obsahového sdlení almu. Jde tak o dleitou perspektivu výkladu.
Práce se následn dostává ke zpracování intertextuality almu napí Hebrejskou biblí, které napome porozumt významu almu jakoto biblického textu, uritým zpsobem zasazeného do ivota Izraele. Jdeme od bezprostedního kontextu v rámci skupiny egyptských halelských alm ( 113–118) pes kontext vprosted páté knihy alm a celého altáe a k celkovému zasazení v Hebrejské bibli. V další kapitole je pak tento kontext ješt rozšíen a na alm je pohlíeno jakoto na svdectví, které uritým zp- sobem psobilo a nadále psobí v djinách. Jeliko je toto psobení almu znan bohaté a košaté, budeme se muset spokojit pouze s naznaením uritých cest, kterými se alm a jeho interpretace vydaly. Omezíme se také pedevším na prvních nkolik staletí ivota textu. Jak se vztahovali k almu stedovcí uenci a komentátoi, ji práce nezohleduje. Není to pro diplomovou práci, která chce podat co moná ucelenou exegezi tohoto textu, kapacitn moné. Dkladnjší zpracování djin psobení 118. almu tak autor penechává jiné studii.
V závru podává práce shrnutí nabytých poznatk a pokouší se teologicky uchopit význam almu pro souasného tenáe, jak mu rozumt, k emu tenáe vyzývá a jakou formou se vyjaduje.
V práci je asto odkazováno na komentá k almu od Ericha Zengera.4 Je to proto, e je autorem této studie povaován za jeden z nejlepších i snad nejlepší souasný ucelený komentá k altái. Práce s ním tedy pracuje, odkazuje se na nj a polemizuje s ním. Jak však lze vidt v seznamu literatury, nejde zdaleka o jediný zdroj, s ním autor pracuje. Ped seznamem literatury je ješt pipojený seznam zkratek pouívaných v textu práce.
4 Frank-Lothar Hossfeld – Erich Zenger, Psalmen: 101–150 (HthKAT), Freiburg – Basel – Wien: Herder, 2008.
Text a peklad





|


|
|
|


1a
b
2a
b
3a
b
4a
b
5a
b
6a
b
7a
b
8a
b
9a
b
10a
b
11a
b
12a
b
c
13a
b
14a
b
vdy jeho milosrdenství je vné.
A vyzná Izrael,
A vyzná Áronv dm,
A vyznají ti, kdo se bojí Hospodina,
(e) jeho milosrdenství je vné.
Z úzkosti jsem volal Hospodina,
Hospodin mi odpovdl v šíi (volnosti).
Hospodin je pi mn, nebudu se bát.
Co mi udlá lovk?
a já, uvidím mezi tmi, kteí m nenávidí.
Lépe utíkat se k Hospodinu,
ne dvovat lovku.
ne dvovat kníatm.
Obklíily m, ano, obklíily,
Obklíily m jako vely,
ve jménu Hospodinov je zajisté odrazím.
Vdy rázn jsi m srazil,
abych padl,
stal se mi záchranou.




|






15a
b
16a
b
17a
b
18a
b
19a
b
20a
b
21a
b
22a
b
23a
b
24a
b
25a
b
26a
b
27a
b
c
28a
b
29a
b
Pravice Hospodinova koná staten.
Vdy rázn m trestal Hospodin,
avšak k smrti m nevydal.
Otevete mi brány spravedlnosti,
Tob vzdávám díky/chválu, protoe jsi mi odpovdl,
a stal ses mi záchranou.
Kámen, který zavrhli stavitelé,
se stal kamenem úhelným.
Tento dnešní den uinil (dnes konal) Hospodin,
plesejme a a radujme se v nm.
Ach (prosím) Hospodine, zachra!
Poehnaný, kdo pichází ve jménu Hospodinov,
ehnáme vám z Hospodinova domu.
Bh Hospodin,
prosvítil nás,
mj Bh jsi ty, budu t velebit.
Zpívejte díky/chválu Hospodinu, vdy je dobrý,
vdy jeho milosrdenství je vné.
Textové varianty
Nkteré manuskripty spojují 118 s 117 a chápou je tedy jako alm jeden. Jde však pravdpodobn o jistou nerozhodnost opisova, co si poít se 117. almem, jak ho vnímat. Mnohé manuskripty jej toti zase piazují k 116. Tradice ped sv. Augus- tinem toto dilema moc nezná a chápe všechny ti almy jako ucelené textové jednotky. 117 je jakýmsi pojítkem mezi obma delšími texty, propojuje jejich vzájemné perspektivy, z více osobního (a existenciálního) vyznání almisty nad Hospodinovou dobrotou a z dkování za ni (116) na výzvy k spolenému slavení, dkování a velebení Hospodina a jeho slávy vprosted izraelského kultu, Chrámu (118). Nicmén, i z for- málního hlediska mají všechny ti texty vlastní specifickou strukturu s rozdílnými moti- vy a poetickými obrazy.5
1 LXX chápe konec pedchozího almu ( – haleluja, chvalte Hospodina) jako zaátek 118. almu. lenní masoretského textu se však zdá logitjší jak pro 117., tak pro 118. alm, protoe oba dva tak otevírá a zavírá obdobná i stejná formule. V pípad
almu 117 se jedná o a . V pípad 118. jde zase o celou formulaci prvního a posledního verše. Na druhou stranu není nepedstavitelné, aby alm na svém
zaátku opakoval stejnou formuli (srov. 135 – | ), co je pípad 117. almu v LXX. Vtšinou se první výskyt objevuje ve funkci nadpisu. LXX práv haleluja vnímá jako jistý nadpis pro specifickou skupinu alm (halel, 104–106; 113(111)–118; 135–136; 146–150). Do tohoto schématu by sice nezapadal 115 a 116, ale LXX první propojuje s almem pedchozím (tak i Leningradský kodex i Pešita) a druhý vprosted rozdluje a slovo haleluja pidává na zaátek nov vzniklého almu. Formule se tak dsledn vyskytuje na poátku kadého halelského almu.5F
6 Pestoe (a také práv protoe) je koncepce Septuagintního lenní alm pochopitelná a od-
5 Srov. Frank-Lothar Hossfeld – Erich Zenger, Psalmen: 101–150 , str. 303. 6 Zajímavé je srovnání septuagintní kompozice s almy z Kumránu, kde se formule haleluja zase dsledn objevuje na konci jednotlivých alm (srov. Eugene Ulrich (ed.), The Biblical Qumran Scrolls: Transcription and Textual Variants, Leiden/Boston: Brill, 2010, str. 627–726).
vodnitelná (haleluja vskutku je jakousi ustálenou nejen liturgickou formulí poexilního idovství, vyzývající k chválení Hospodina [tudí nejastji spojenou s hymny])7, jde o zejmý ediní zámr. Masoretský text nám pravdpodobn pes vlastní ediní zásahy uchovává starší tení. I kdy se nám jeví, co se týe pouívání slova haleluja, jako nahodilejší, lze i zde poodhalit celkem logická struktura konkrétních textových podob halelských alm, jak na sebe navazují, jak na sebe navzájem odkazují, do jakých celk se shlukují.8
2 LXX pidává k Izraeli slovo οκος, tedy: „A vyzná dm Izraele“ (obdobn v 115,9; srov. 115,12; 135,19).
2–4 LXX tyto verše harmonizuje s v. 1. To znamená, e vdy na konci první fráze kadého verše pidává sousloví τι γαθς (nap. „A vyzná Áronv dm, e je dobrý“). Tím se pe- souvá draz na toto vyznání, e Hospodin je dobrý. Druhá ást verše je ji spíše urité rozvedení a odvodnní pedchozí ásti.
4 LXX zdrazuje ty, kdo se bojí Hospodina pidáním slova πντες. Vyznat Hospodinovu dobrotu mají tedy všichni, kdo se jej bojí.
5 Mnohé manuskripty zde rozdlují alm od pedchozích verš a chápou pátý verš jako zaátek almu nového.
LXX pekládá slovesem πακοω, je však implikuje jisté pasivnjší konotace. V eckém textu tak Bh almistovi naslouchá, vyslyšel ho. V hebrejském Hospodin
7 Katharine D. Sakenfeld (ed.), The New Interpreter's Dictionary of the Bible II, Nashville: Abingdon Press, 2007, str. 723–724. 8 Srov. Frank-Lothar Hossfeld – Erich Zenger, Psalmen: 101–150, str. 64–67. Lloyd M. Barré (Hallû yh: A Broken Inclusion, The Catholic Biblical Quarterly 45 [1983], str. 195–200) pesvdiv argumentuje, e díve byla formule haleluja vlenna také na konec 118. almu. LXX ji ze svého teologického pesvdení pesunula na zaátek následujícího almu a masoreti ji zase smazali, jeliko se její výskyt významov a koncepn neshodoval s ostatními výskyty formule u halelských alm. A u jde o pravdivou hypotézu i ne, je vhodné zabývat se textem almu, jak jej nám nabízí masoretský text, jen pedstavuje ucelenou textovou jednotku. Formule haleluja, a u na zaátku i na konci almu, by narušovala jeho zetelnou strukturu, zarámovanou verši 1 a 29 (nápadn by se jednalo o pozdjší dodatek, nenáleící k pvodnímu znní textu). Šlo by o nový prvek, vnášející do almu nové sloveso, novou perspektivu, by v podob ustá- lené a významov jasné liturgické formuli.
pímo odpovídá.
Jak LXX, tak Symmachus vypouští z druhé ásti verše slovo (Hospodin, Pán), s nejvyšší pravdpodobností ze stylistických dvod. Výraz κριος v ecké vt narušuje
rytmus celého verše, proto je vypuštn. Tak i v hebrejském textu má slovo významnou stylistickou funkci, dodává do verše rytmus, paralelismus a do jisté míry i asonanci.
Nkteré hebrejské manuskripty spojují konené s pedchozím výrazem do jed-
noho slova . Tím je zdraznn zpsob Hospodinova odpovídání. Nejen, e od- povdl v šíi, volnosti, ale odpovdl v Hospodinov šíi, ve volnosti jemu zcela vlastní a pro lovka a trochu záhadné.
6–7 LXX (podobn i Pešita) peznauje smysl tchto verš oproti hebrejskému textu.
Pedn slovo chápe jako singulár, a u skutený i významový (viz následující kapitola, nicmén rozdíl mezi mnoným a jednotným íslem se suffixem tkví pouze ve vokalizaci hebrejského slova), pekládá ho výrazem βοηθς a pidává jej i do šestého verše. Ob dv fráze tudí zaínají stejn: „Pán/Hospodin je mi pomocníkem.“ Tím však do-
chází ke zrušení paralelismu – v sedmém verši. Peznauje se tak (ješt s pomocí eckého syntaxu) i závr sedmého verše. Díky tomu, e Hospodin sám (ne skupina lidí kolem almisty) je pomocníkem, almista pohlédne na své nepátele z jis- tého odstupu, uvidí své nepátele (κγ πψομαι τος χθρος μου). Nedojde k prození, za kým stojí Hospodin, vprosted urité skupiny, jako je tomu v hebrejském textu, ale Bh dává almistovi sílu, aby se nepátelm zpíma postavil a pohlédl jim do oí.
8 LXX (obdobn Pešita i kumránský rukopis 4QPsb) pouívá v obou ástech verše stejné sloveso v perfektu πεθω (spoléhat se, dvovat). Lepší je dvovat Hospodinu ne lovku. Zdrazuje se tak rozdílnost mezi Hospodinem a lovkem. Pokud je ádáme o stejnou vc, pokud se k nim stejn vztahujeme, vdy je nám Hospodinova pomoc prospšnjší. V masoretském textu jde sice také pedevším o srovnání, ke komu je lepší se vztahovat, ale volbou rzných sloves se zdrazuje aktivní úast almisty pi obracení se k Bohu v kontrastu s pasivnjším postojem vi lovku. K Hospodinu je dobré se utíkat, nacházet u nj útoišt, aktivn se k nmu vztahovat. To je také lepší, ne spíše pasivn dvovat, spoléhat se na kohokoli, a u lovka i Boha.
9 Zde pro analogické srovnání mezi lovkem a Hospodinem pouívá LXX sloveso λπζω (doufat). Jde tedy o stejný pípad jako v pedchozím verši, co se týe rozdílnosti v drazech mezi eckým a hebrejským textem. Kumránský rukopis 4QPsb se zde shoduje s masoretským textem. I proto se jeví masoretské tení obou verš (8–9) jako pvodnjší, dávající vtší smysl.
10–12 LXX pekládá sloveso (odrazím) výrazem μυνμην (odrazil jsem). Posouvá tak celou frázi do minulosti, co není nelogický krok – reaguje na obklíení (popisované v minulosti) jako na nco, co u je zaehnáno, a potvrzuje tak význam vv. 5–9. To, e Hospodin je s Izraelem, e mu pomáhá, je ji nco oveného. Izrael se me utíkat k Hospodinu a spoléhat na nj. Masoretský text zase staví obklíení do aktuální exis-
tenciální situace almisty, zesílené emfatickou ásticí , v které se zárove (v onom pítomném a budoucím ase) reaktualizují vyprávní o známých vítezstvích Izraele
(s Boí pomocí) nad jeho suovateli. Celá fráze je vysloveným postojem Izraele vi svým suovatelm a aktuální formulí, upomínající na Boí ná- klonost ke svému lidu.
11 Targum (a kumránský rukopis 4QPsb) tento verš vynechává, pravdpodobn jde o ho- moiarkton. Ostatní textové tradice jej zachovávají.
12 LXX pidává za slovo μλισσαι (vely) ješt výraz κηρον (vosk, plástev; v našem kontextu snad meme peloit jako úl). Nejene tedy vely almistu obklíily (viz MT), ale obklíily jej tak, jako obkliují úl – obraz znázorující mnohost nepátel. Jak LXX, tak MT pokraují metaforou ohn a trní. Akoliv ob tradice pouívají metaforu k poukázání na to, jak mocn a úinn (a moná efektn) byly nepátelé odraeny,
pouívají naprosto rozdílná slovesa. Podle LXX toti nebyly vely uhašeny (), ale vzplály (ξεκαθησαν) jako plamen v trní. ecká metafora v sob obsahuje násilnjší konotace ne ta hebrejská, ob však v podstat vyjadují toté.
15 V druhé ásti verše peklápí LXX sloveso konání, inní () opt do minulosti (ποησεν). Vzniká tak zase spíše popisné líení, jak almista (zastupující Izrael) okusil Boí milosrdenství, jeho pomoc, jeho sílu. Okusil, jak mocn a staten Hospodin konal ve prospch Izraele. To dává základ k aktuálnímu obracení se na Boha v modlitb
a písních.9
16 V LXX jsou nyní ob slovesa ( a ) peklopena do minulosti, obdobn jako ve verši pedchozím. Pravice Hospodinova tak konala staten a dokonce vyvýšila. Aby bylo jasnjší, koho Hospodin vyvýšil, pidává LXX pedmt με (m, tedy almistu).
Nkolik manuskript neobsahuje druhou ást verše ( ). Podle BHS je pravdpodobné, e doslovné opakování z pedchozího verše bylo nkterými opisovai odstranno. Z jakých dvod nevíme. Mohlo jít o nedostatek místa na svitku, o poteb neopakovat ji jednou napsaný výraz i teba o prosté pehlédnutí nebo jiný dvod. le- nní dvojverší 15–16 by pak vypadalo následovn:


Proti takovému tení stojí ale pedevším okolnost, e jde o menšinový jev v dochova- ných textových tradicích (obsahuje jej pouze jeden masoretský manuskript a ecký Sinai- ticus).10 Dále pak, e ve v. 15 se neobjevuje ádné sloveso. To by samo o sob nemuselo být problematické, ale v kontextu celého almu, kde v podstat kadá fráze sloveso (i alespo domnlé sloveso, viz nap. 14a) obsahuje,11 se to jako problematické jeví. Celý 15. verš je zde jednou frází, její rozdlení do dvou je obsahov nesmyslné,12 zato však udruje jistý rytmus. Ovšem takový rytmus, který nezapadá do kontextu almu a jeho responsivních prvk (viz 1b; 2b; 3b; 4b; 10b; 11b; 12c atd.). Zachování fráze 15a v jed- nom celku me na první pohled pro svou mnohoslabinost rytmus narušovat, jde však spíše jen o jisté klopýtnutí, pokud to tak meme nazvat, ustrnutí na jednom motivu
9 MT zde zdrazuje opt prbh (pomocí participia) Hospodinova konaní. Jeho pravice konala ji v djinách, ale koná i nadále, v soudobých podmínkách Izraele. 10 Navíc tení MT dosvdují také texty nalezené v Kumránu (11QPsa). 11 Srov. výše mé strukturování almu po jednotlivých frázích v kap. Text a peklad (viz prostední sloupec s ísly verš, písmena oznaují jednotlivé fráze). 12 Pesto se nkteí komentátoi k tomuto kroku odhodlali, ani by však mazali 16b (viz nap. Leslie C. Allen, Psalms 101–150 (World Biblical Commentary), Waco: Word books, 1983, str. 119–121).
ped tím, ne se dá prostor k provolání formule o moci a statenosti Hospodinovi pra- vice. Nejde o zásadní narušení rytmu almu, který pedevším zachovávají práv opakující se fráze.13
17 Targum a mnohé masoretské manuskripty mají Hospodinovy iny () v jednot-
ném ísle, tedy . almista tak bude podle tchto text vyprávt o Hospodinov pravdpodobn konkrétním inu, kdy Bh zachoval ivot Izraele a nevydal ho smrti. V tení LXX by takovéto porozumní logicky navazovalo na pedchozí verše a jejich vyprávní o tom, jak v minulosti Hospodin konal, jak s jeho pomocí Izrael odrazil ty, co jej suovali (LXX však také mluví o inech v plurálu, τ ργα). Mohli bychom tak uvaovat, e alm pojednává o konkrétní djinné události. Touto otázkou se však bu- deme zabývat níe v kap. ánr. V posledku však pro alm velký rozdíl mezi Hospodino- vým inem a iny není.
19 LXX v druhé ásti verše dává draz a na druhé sloveso ξομολογσομαι (velebit, chválit, vyznat, ale také dkovat, vzdávat díky)14, zatímco pro první pouívá participium εσελθν (vcházet, vejít, vstoupit), tedy: „Vcházeje v n, budu vzdávat díky Hospo- dinu.“ Jde o opaný pístup, ne nám pedkládá hebrejský text, kde je draz kladen na
ono vejítí () do bran spravedlnosti, pi nm bude almista vzdávat chválu a díky. 21 Zde jde o stejnou problematiku Septuagintního tení jako ve v. 5. Opt zde pekládá
sloveso slovesem πακοω. 25–26 Nkteré manuskripty na tomto míst rozdlují text, chápou 25. verš jako zaátek no-
vého almu. Jiné zaínají nový alm a veršem 26. V obou toti pichází na scénu nová perspektiva i nový motiv – ve v. 25 jde o novou perspektivu ádosti, prosby vi Hospo- dinu, je není pro chvalozpvy tradiní (na druhou stranu jde o aktualizování motivu vztahování se almisty k Hospodinu, je bylo tematizováno ji v pedchozích verších), ale na základ 3,9; 28,9 a Sd 18,5–6 lze usuzovat, e by se mohlo jednat o standardní
13 Více bude zejmé z kap. Hudebn-rytmický rozboru. 14 H. G. Liddell – R. Scott, Greek–English Lexicon: with a revised supplement, Oxford: Clarendon Press, 1996, str. 597.
kultickou modlitební formuli za poehnání, je se objevuje v následujícím verši.15 Ovšem práv i toto poehnání je zcela novým motivem almu, stejn tak Hospodinv dm. Jeliko poslední dva verše (28–29) obsahov rámují celý alm, lze odmítnout myšlenku, e by verše 25–26 mohly být zaátkem nového almu (tento pedpoklad navíc není dostaten doloen v textových tradicích). Meme si však klást otázku, zda tyto verše byly pvodn souástí almu, zda nebyly do textu pozdji „násiln“ vazeny. Akoliv tato otázka zstane nezodpovzená, jeliko nemáme dostatený materiál k tomu, abychom se dopídili k pvodní podob textu, lze pedpokládat, e jisté djiny tradování za sebou má, jak to v nkterých textových tradicích naznaují ony rozpaky nad jasným vymezením textové jednotky almu.16 Zárove však text, který máme nyní ped sebou, je textem zcela uceleným, kde vv. 25–26 zaujímají dleité místo, jak uvidíme v následujících kapitolách. Rozvíjejí sekvenci verš 19–28 o další obrazy sváteního spoleenství.
27 Targum a nkteré manuskripty zamují pedloku (do, a do) za pedloku (na, nad, nahoe). Jde o drobnou zmnu, je mohla vzniknout pi opisování svitk, mní však zásadn význam verše ve prospch alternativního pekladu (viz pozn. 44 v následující kapitole) verše. Fráze by tak znla následovn: „Svate svátení ob provazy na rozích oltáe.“ LXX je ale výrazným podprcem první varianty tení, ke které se v pekladu
kloníme i my. Jednak pekládá hebrejskou pedloku zcela ekvivalentním eckým slo-
vem ως, co však samo o sob ješt není dostaten prkazné. Frázi pak však pekládá jako συστσασθε ορτν ν τος πυκζουσιν. Význam posledního slova πυκζουσιν (jde o participium maskulina pl. prézenta aktiva v dativu) není zcela zejmým. Jako sloveso oznauje akt zakrývání, pokrývání i zavírání, znepístupnní. Me ozna- ovat husté (nebo i silné, tlusté, ang. thick) pokrýtí neho, napíklad muovy brady vousy. Jako participium v našem almu tak bude oznaovat ty husté, ale spíš tlusté a silné vci.16F
17 A New English Translation of the Septuagint17F
18 pekládá frázi následovn: „Uspo-
15 Srov. Leslie C. Allen, Psalms 101–150, str. 121. 16 Frank-Lothar Hossfeld – Erich Zenger, Psalmen: 101–150, str. 320. 17 H. G. Liddell – R. Scott, Greek–English Lexicon: with a revised supplement, str. 1552. 18 A New English Translation of the Septuagint, New York: Oxford University Press, 20092, str. 606.
ádejte svátek (procesí) s tmi tlustými/silnými vcmi“ (Arrange the feast with the thick ones). Piem za tmi tlustými/silnými vcmi se skrývají vtve, ratolesti a vnce, jakoto tradiní oslavné pedmty (viz pozn. 44).
28 LXX zde po prvních dvou frázích (stejných jako v MT) pidává ješt doplnní, které je doslovným opakováním 21. verše: „ξομολογσομα σοι | τι πκουσς μου | κα
γνου μοι ες σωτηραν“ (Budu t velebit | protoe jsi m vyslyšel | a stal ses mi záchranou). Jde o motivy, které zaznívají ji v 5. a 14. verši. LXX tak opakuje a zdraz- uje ta témata, která chápe jako ústední pro celou hlavní kostru almu, je se skládá ze dvou ástí (vv. 5–12; 13–18), pojednávajících o existenciálním vztahu almisty k Hospo- dinu, a jedné závrené ásti (vv. 19–28), je dsledky onoho vztahu pevádí do podoby vzdávání dík jakoto kultické svátení slavnosti (více o struktue almu viz kap. Struk- tura). LXX tak uzavírá hlavní kostru almu více doxologicky a pidává definitivní teku ped závrenou a vyznavaskou formulí ve v. 29. Jde však o pidání nadbytené. Ji hebrejský text almu je pesvdivou závrenou frází s almistovým vyznáním vi Hospodinu a nedodává jisté kostrbaté navázání na následující verš, jako to je v pípad LXX.
Pekladové poznámky
chválit, velebit, chvaloeit, vzdávat) hi, imperativ pl. maskulina od slovesa – 29 ,1 díky). Zde jsem se rozhodl sloveso peloit jako zpívání dík nebo chvály, akoliv se jedná o neobvyklý peklad, pod vlivem Nissima Amzallaga,18F
19 který poukazuje na pri- mární hudební sborový význam slovesa, pokud se vztahuje k Hospodinu. Jeliko lze usuzovat, e alm byl zpíván v Chrámu raného judaismu, e i byl jako zhudebnná báse/píse zkomponován (viz kap. ánr), meme chápat imperativní výzvu v tchto verších jako výzvu k zpívání almu, k zpívání Hospodinu, k zpívání jemu díky a chvály. Jeliko zpv (a také tanec) bývá souástí tradiních oslavných, sváteních projev, nejde o peklad odporující tradiním pekladm slovesa. Spíše upesuje význam almu jako celku.
-Q, jussiv maskulina (vyjadující pání, nepímou i zdvoile formulova – () 4–2
nou výzvu)20 zesílený emfatickou ásticí 21 od slovesa (íkat, mluvit).21F
22 Sloveso
19 Nissim Amzallag, Praise or Antiphonal Singing? The Meaning of revisited, Hebrew Studies 56 (2015), str. 115–128. 20 Martin Prudký, Cviebnice biblické hebrejštiny, Praha: Kalich, 2014, str. 60 a 222. 21 Tato ástice je nejastji chápána jako ástice prosebná, vyjadující pání, touhu. Bývá pak pekládána pomocným slovem „prosím“ (Bruce K. Waltke – M. O'Connor, An Introduction to Biblical Hebrew Syntax,
Winona Lake: Eisenbrauns, 1990, str. 578). Page Kelley vnímá jako prosebnou ástici ješt naléhavji a s poukazem na nkteré anglické peklady 1S 14,11 (viz KJV, RSV) ji navrhuje pekládat slovesem „modlit se“, ang. „pray“ (Page H. Kelley, Biblical Hebrew: An Introductory Grammar, Grand Rapids: Wil-
liam B. Eerdmans, 1992). Thomas Lambdin zase naopak poukazuje, e je ástice spíše logická (píkaz nebo pání je logickým vyústním pedcházející vty i širšího kontextu) ne prosebná a navrhuje ji radši nepekládat (Thomas O. Lambdin, Introduction to Biblical Hebrew, London: Darton, Longman and Todd, 2014, str. 170). V našem pípad je také lepší ástici nepekládat, nikoli však z dvodu jejího logického významu (jako zdvodnní prvního verše). Pikláním se k tomu, e v almu zesiluje pací, prosebné kono-
tace slovesa v jussivu. Ve 2.–4. verši je ale kladen draz na sloveso , jeho význam je ásticí „pou- ze“ zesílen. Není tedy vhodné si pi pekladu pomáhat rznými pomocnými slovy, které by v posledku mohly postavení slovesa v textu i oslabit. Dleité je zamyslet se, jak vyjádit pímo v pekladu onoho slo- vesa jeho silnou prosebnou touhu.
vyjaduje prostý akt komunikace,23 v bných situacích vyjadovaný lidskou mluvou, eí. Jeliko se však zde objevuje v jussivní form, ješt zesílené emfatickou ásticí, pekládám jej zabarvenji a naléhavji slovesem „vyznat“.
oznauje rozlehlost, prostor, šíi, rozsah. V obrazném smyslu výraz – + 5 také otevenost, volnost, místo bez hranic (ang. open space).24 Ve Starém zákon se obje- vuje šestkrát, a to vdy v diskurzivním textu (2S 22,20; 18,20; 31,9; Oz 4,16; Abk 1,6). Ve všech pípadech je slovo njakým zpsobem spojeno s Hospodinem a jeho koná- ním.25 On iní lovka volným, svobodným, dává mu potebný prostor. Pouze v Abk 1,6
oznauje rozlehlost zem, skrze kterou projdou Kaldejci, ale i je povolává k této
akci Hospodin. V našem almu, není z textu zcela jasné, v jakém vztahu je k Hospodinu a k almistovi. Nkteré peklady usuzují, e Bh osvobozuje lovka, jen k nmu v úzkosti volá (nap. RSV, EP). Trochu jinak vnímají verš nap. KJV a NAS, kteí vidí Boí aktivitu v tom, e almistu umisuje do oteveného velkého prostranství.
Nkteré hebrejské manuskripty a edice zase piazují doslova k Hospodinu,
k následujícímu slovu (pracují tak s dlouhým tvarem ). Tím si onu volnost pivlastuje Bh. On je jí zcela prostoupen, on v ní a skrze ni komunikuje se almistou
(viz pedloka ). Ona volnost, otevenost, rozlehlost almistu zasahuje. V obrovské šíi se setkává s Hospodinovou odpovdí na své volání, a to aktivní odpovdí, jak vyplývá
z následujících verš almu i z ostatních uití slova ve Starém zákon. K tomuto poslednímu významu se kloním i ve vlastním pekladu verše, ovšem s tím vdomím, e
22 Ve tetím verši je sloveso v plurálu, zatímco podmt v singuláru. Tento pro nás na první pohled nelogický a krkolomný jev není v hebrejském textu Starého zákona a tak neobvyklý (srov. nap.
také Gn 11,31). Zde má i jisté logické opodstatnní. Akoliv „Áronv dm“ () je jen jeden dm, oznauje pospolitost více jedinc, kteí v Izraeli mli a vykonávali specifickou kultickou roli, jde o oznaení izraelských kní (srov. EBR 1, str. 1–7). Sloveso v plurálu tak oznauje všechny jedince této skupiny v Izraeli. 23 HALOT I, str. 66. 24 Srov. HALOT II, str. 634. 25 Srov. Willem A. VanGemeren (ed.), New International Dictionary of Old Testament Theology & Exegesis III, Carlisle: Paternoster Press, 1997, str. 1090–1092.
Hospodinova aktivní innost, která se projevuje v jeho znamenité, obrovské volnosti, psobí uritým zpsobem na lovka, i jemu daruje svobodu v jeho konání (ve smyslu peklad RSV, EP atd.), jak to ostatn rozvádjí následující verše almu.
se suffixem 1. os. sg. od ( s pedlokou) Q, participia pl. maskulina – / 7
sloves (pomáhat) a (nenávidt). Pedloka , nejastji pekládaná jako v, do, skrze, podle atd.,25 F
26 zde poukazuje na almistovo (popípad Hospodinovo) postavení uprosted urité skupiny.26F
27 Oba tvary stojí vi sob v antitetickém paralelismu.
Sloveso neoznauje .(vidt, spatit) Q, imperfektum 1. os. sg. od slovesa – pouze smyslové vnímání pomocí zraku, ale také kognitivní uchopení, spatení njaké vci, její poznání. Sloveso by se tak dalo v sedmém verši peloit jako „prohlédnout, prozít“.
“... () ne ,... () toto spojení slov oznauje srovnání: „lepší – / 9–8
,skrýt se, schoulit se, pivinout se) od slovesa ( s pedlokou) Q, infinitiv –
26 Martin Prudký, Cviebnice biblické hebrejštiny, str. 336; srov. Blahoslav Pípal, Hebrejsko-eský slovník ke Starému zákonu, Praha: Kalich, 2006, str. 24. 27 Erich Zenger (Frank-Lothar Hossfeld – Erich Zenger, Psalmen: 101–150, str. 312) chápe pedloku
) “ve verši 7a jako tzv. beth essentiae a pekládá ji slovem „jako JHWH ist für mich als einer meiner Helfer). Beth essentiae se vyskytuje ped jménem v singuláru a vyjaduje jeho kvalitu, charakter i esenci (viz HALOT I, str. 104). Akoliv jsou ve Starém zákon i pípady, kdy se objevuje ped jménem v plurálu
(nap. Dt 28,62), Zenger poukazuje na to, e výraz me být chápán jako plurál zintenzivující významový singulár, obzvláš pokud se týká Hospodina. HALOT (str. 104) upozoruje, e pedloka
me ukazovat specifickou, ojedinlou kvalitu subjektu. V takovém pípad by verš 7a vyjadoval almistovo poznání, e Bh je pro nj jediným, ojedinlým pomocníkem, nikdo není jako on, jen se zajímá
o lovka a opeovává jeho ivot (srov. LXX). V nkterých pípadech pedloka staví jméno (ke kterému
je pipojena) naproti subjektu, do jeho významové opozice (nap. Jr 46,20 – ; Ex 1,10) i je alespo ve významu akuzativní ástice, vyjadující spojitost mezi slovesem a pedmtem v akuzativu ( Jb 16,10; Pl 1,17; Gn 12,8). Nkteré peklady verše 7b pracují s takovýmto pochopením pedloky (nap. BKR, EP, NAS, ale u i Septuaginta a Vulgáta). Pi pekládání verše je však dleité brát v potaz antitetický
paralelismus slov a . Proto se jeví peklad, který staví Hospodina do skupiny pomocník a almistu do skupiny tch, kdo jej nenávidí, jako adekvátnjší. Jaký významový smysl tak sedmý verš nabývá, uvidíme pozdji (v kap. Poetické obrazy).
uchýlit se, utéci se, ubezpeovat, zabezpeovat, ang. to take refuge).
.(dvovat, doufat, spoléhat se) od slovesa ( s pedlokou) Q, infinitiv –
hi, imperfektum 1. os. sg. se suffixem 3. os. sg. maskulina od slovesa – 12–10 (odrazit, zastavit)27F
28. Jeliko však jde o hapax legomenon, není pesný peklad slovesa zcela jasný. Jedním z posledních, kdo pispl do diskuze o peklad vv. 10–12 a kdo je s pomocí ikonografie a textových pramen Starovkého Orientu navrhuje pekládat „ve jménu Hospodinov je rozezám na kousky“, je Joel M. LeMon.28F
29 Náš peklad je však podpoen znním LXX.
.jde o stejný slovesný tvar: Q, perfektum, 3. os. pl. se suffixem 1. os. sg – / 11
od slovesa (obcházet, obkliovat, toit se).
.(uhasit, zhasnout) pu, perfektum, 3. os. pl. od slovesa – 12
Q, infinitiv + Q, perfektum, 2. os. sg. maskulina se suffixem 1. os. sg. od – 13
slovesa (strit, vrazit, srazit). Doslovný peklad fráze by znl „sraziti srazil jsi m“ i trochu volnji „sraením jsi m srazil“. Infinitiv absolutus, stojící ped uritým tvarem slovesa stejného koene, vytváí s tímto slovesem v hebrejštin specifickou zvukomaleb- nou gramatickou figuru, tzv. f iguru etymologicu. Jde o emfatický výraz, naléhav zdraz- ující jak význam uritého slovesa, tak pedevším jeho opravdovost, potvrzuje jej, vskutku se to dje tak, jak naznauje sloveso ve finitním tvaru.30 Proto si v pekladu pomáhám slovy „vdy rázn“.31 Moná by bylo logitjší v našem almu pekládat
sloveso jako „udeit“, aby pak vynikla síla onoho udeení, e almista musel a padnout, neustál ten náraz (ostatn k obdobné variant se kloní mnohé peklady, viz nap. BKR, EP, NAS, RSV, LUT aj.). Na druhou stranu je zapotebí si uvdomit, e
28 HALOT II, str. 556. 29 Joel M. LeMon, Cutting the Enemy to Pieces: Ps 118,10–12 and the Iconography of Disarticulation, Zeitschrift für die Alttestamentliche Wissenschaft 126/1 (2014), str. 59–75. 30 Srov. Bruce K. Waltke – M. O'Connor, An Introduction to Biblical Hebrew Syntax, str. 584. 31 Je otázkou, kdo je subjektem sraení, kterému byl (a rekapitulací a aktualizací almu stále je) almista vystaven. Jde o Hospodina, jeho mocná ruka dopadá na lovka (srov. verš 18), nebo o nepátele, jak by se dalo usuzovat z pedchozích verš? Nyní si zde tuto otázku pouze poloíme, více se jí budeme zabývat níe.
v poetické písni, kterou alm zajisté je, asto není draz kladen na logickou posloupnost jednotlivých verš, nejde o narativní text. Spíše se popisují obrazy, motivy, námty, které v lovku a v spoleenství izraelského lidu uritým zpsobem rezonovaly. Doplnní „ráz-
ného sraení“ tvarem tak optovn zdrazuje sílu a naléhavost celkového obrazu lidského pokoení, sraení, a jistého potupení. Nejde o nadbytený tvar, jeho smysl by- chom teprve v pekladu vytváeli tím, e trochu oslabíme význam pedchozího slovesa, ale o promyšlenou syntaktickou figuru. Akoliv tedy náš peklad zní moná trochu nelo- gicky, pedevším však trochu kostrbat, vím, e je tak více vrný hebrejskému textu, o co nám nyní jde.
Participium .(init, dlat, konat) Q, participium sg. feminina od slovesa – 16–15 zde vyjaduje prbh, trvání uritého dje.
,vyvýšit, pozvedat, velebit) polel, participium sg. feminina od slovesa – 16 vychvalovat, vychovat aj.). Participium zde stojí v syntetickém paralelismu ke slovesm
Polel je specifickým kmenem, odvozeným od hlavního kmene pielu, s ním sdílí .
základní slovesné vlastnosti. Vzniká u slovesné tídy ’ (a ’ ), kde dochází ke zdvojení poslední radikály (první vokál v kmenové slabice je konstantní dlouhé ô)31F
32. Jde o dsle- dek jevu, kdy v hebrejštin ješt existovaly dvouradikálové koeny sloves, k nim se vá- zaly mén pravidelné kmeny.32F
33
,ástice, uvozující asto vedlejší vtu (nejastji píinnou, ale i teba asovou – 17 podmínkovou, pípustkovou apod.)34, která rozvíjí pedcházející výpov (viz nap. v. 1).
Ve spojení s negativní ásticí , jako tomu je v pípad v. 17, vyjaduje pozitivní kon- trastní aspekt po pedcházející negativní výpovdi. Pekládá se pak asto pomocí spojky
ale.35 Jeliko však ástice obsahuje konotace jistého (asto pozitivního) potvrzení,
32 Martin Prudký, Cviebnice biblické hebrejštiny, str. 141. 33 Srov. F. I. Andersen, Biconsonantal Byforms of Weak Hebrew Roots, Zeitschrift für die Alttestamentliche Wissenschaft 82 (1970), str. 270–275; J. Blau, Studies in Hebrew Verb Formation, Hebrew Union College Annual 42 (1971), str. 133–158. 34 Více viz HALOT II, str. 470–471. 35 Srov. LXX, VUL, BKR, EP, KJV, NAS, RSV, LUT.
zdraznní, rozhodl jsem se peloit ji slovem zajisté (obdobn jsem se rozhodl v prvním verši pro peklad vdy namísto co do vyznní neutrálního protoe). Myslím, e se jedná o peklad adekvátní atmosfée almu, vdy almista s radostí provolává, e bude ít, namísto toho, aby zemel.
Sloveso stojí .(vyprávt, vypoítat) pi, imperfektum, 1. os. sg. od slovesa –
v syntetickém paralelismu ke slovesu .
pi, infinitiv + pi, perfektum, 3. os. sg. maskulina se suffixem 1. os. sg. od – 18
slovesa (trestat, ukáznit, vychovávat). Toto spojení dvou sloves opt vytváí specifický gramatický jev, f iguru etymologicu (stejn jako ve v. 13). Dává nám navíc odpov na otázku, kterou jsme si poloili ve v. 13: „Kdo je subjektem sraení, kterému byl almista vystaven?“ Nyní meme otázku ješt více specifikovat: „A kdo je subjektem almistova trestání?“ Zde dostáváme zetelnou odpov, je jím Hospodin. Jeho lze nyní identifiko- vat i jako píinu sraení z 13. verše. Stejné gramatické figury (které se ji jinde v almu neobjevují), zeteln zdrazující jak význam sloves, tak jejich skutené dní v prostoru a ase, nám dávají dostaten prkazný materiál, abychom subjekt trestání z 18. verše mohli dosadit i za subjekt sraení z 13. verše. Níe se motivu trestajícího Boha budeme vnovat dkladnji.
.(otevít) Q, imperativ pl. maskulina od slovesa – 19
chválit, velebit, chvaloeit, vzdávat) hi, imperfektum 1. os. sg. od slovesa – díky). V pekladu jsem se uchýlil peloit sloveso pechodníkem, akoliv jde o grama-
ticky shodný tvar uritého slovesa (liší se pouze kmen) jako je sloveso . Pestoe by tedy bylo logitjší pekládat frázi „vejdu v n, budu vzdávat díky Hospodinu“, chtl jsem v pekladu odlišit rozdílné postavení sloves v 19b. Draz je toti v hebrejštin kladen na
slovo, jím fráze zaíná, na ono , které rozvíjí pedmt v 19a. Dleité je vcházet do bran spravedlnosti. A následn se k tomu pojí charakteristika, jak se má do bran vstu- povat – se vzdáváním dík. To je sice také podstatný aspekt fráze, ale a v návaznosti na ono vcházení.
nejastji poukazuje na uritý jev, který se dje k (pípadn pro) pedloka – 20 nemu/nkomu, proti (pípadn od) nemu/nkomu nebo ped (jak asov, tak místn)
ním/nkým. 36 V nkterých pípadech však me vyjadovat také spojitost, pináleitost neho/nkoho k nemu/nkomu (v našem pípad pináleitost brány k Hospodinu) i genitivní vazbu (brána je Hospodinova).37 Takové tení pedpokládají mnohé peklady.38 Erich Zenger se však domnívá, e by bylo vhodné frázi pekládat následovn: „Toto je brána k Hospodinu“.39 Brána otevírá dvee do chrámového areálu, dvee do centra izraelského kultu, do místa, kde probíhá v nejryzejší moné podob komunikace s Hospodinem. Jak uvidíme v kap. Poetické obrazy, oba dva peklady se od sebe moc neliší, pouze zdrazují jiné motivy: Zenger bránu jako cestu k Hospodinu, my bránu jako cestu k Hospodinu ji prosvtlenou Boím milosrdenstvím, jeho jednáním ve prospch Izraele. Tudí brán rozumíme obrazn ji jako onomu poátenímu místu, kde lovk navazuje komunikaci s Bohem.
hi, imperfektum, 1. os. sg. se suffixem 2. os. sg. maskulina od slovesa – 21 (chválit, velebit, chvaloeit, vzdávat díky).
doslovný, otrocký peklad fráze by znl „rohová hlava“, HALOT39F – 22
40 ji pekládá jako cornerstone (nm. Eckstein) – úhelný, rohový kámen, penesen pak mono vnímat i jako kámen základní. Tak chápou hebrejský text mnohé moderní peklady (nap. EP, KJV, NAS, RSV, LUT) i peklad náš.
,být mimoádný, neobyejný) nif, participium sg. feminina od slovesa – 23 obdivuhodný). Je zcela namíst se ptát, pro je participium zrovna v enském rod. Pro-
toe zájmena a v tomto verši jsou femininí. Pro jsou tedy ona zájmena v en-
ském rod? Protoe odkazují ješt na kámen () z pedchozího verše, jen je v hebrej- štin, na rozdíl od eštiny, femininím jménem. To, co se s kamenem stalo, to, co se s ním událo díky Hospodinovi, to byla pro almistu a jeho okolí neobyejná, obdivuhodná vc.
vtšina moderních peklad (pravdpodobn pod vlivem LXX a VUL) – 24
36 HALOT II, str. 508. 37 Ibidem, str. 509. 38 Srov. LXX, VUL, BKR, EP, KJV, NAS, RSV, LUT aj. 39 Frank-Lothar Hossfeld – Erich Zenger, Psalmen: 101–150, str. 311. 40 HALOT III, str. 1167.
zcela správn pekládá tuto frází tak, e draz je kladen na tento dnešní den, který Hospo- din uinil, v nm se udály mnohé jeho skutky popsané v pedchozích verších.41 Ve svém pekladu však nabízím i alternativní tení fráze. Draz je opt kladen na poátení slova
.co je typické pro hebrejský sloh. Dnes, ano je to dnes, co konal Hospodin ,() Veškeré události a jevy, které popisovaly pedchozí verše, jsou mimoádné (viz v. 23), protoe je inil Hospodin, inil je ku prospchu almisty a Izraele. Dnešní den je významný ne proto, e jej Bh uinil, ale protoe práv te a tady Bh konal. Nejde o zásadn rozdílné tení tchto dvou variant. Spíše psobí komplementárn a otevírají nám širší perspektivu toho, jak mohl hebrejský text na tehdejšího posluchae psobit.
.Q, kohortativy (vyjadující pání, zámr, odhodlání, povzbuzení)42 pl –
od sloves (plesat, oslavovat) a (radovat se, být radostný).
a emfatickou hi, imperativy sg. maskulina s kohortativním – + 25
ásticí od sloves (spasit, zachránit) a (provázet zdarem, uinit úspšným).
ástice pidává imperativu pací, prosebný nádech (viz pozn. 21) a kohortativní 43 také zesiluje jeho význam a naléhavost.
,ehnat, dobroeit) Q, participium pasivní sg. maskulina od slovesa – 26 pochválit).
-pijít, vejít, vcházet, vstou) Q, participium aktivní sg. maskulina od slovesa –
pit) s uritým lenem . Participium rozvádí pedchozí pasivní participium .
-eh) pi, perfektum 1. os. pl. se suffixem 2. os. pl. maskulina od slovesa – nat, dobroeit, pochválit).
,osvcovat, osvtlovat, prosvítit) hi, narativ 3. os. sg. maskulina od slovesa – 27 rozsvítit).
poutat, spoutat, svazovat, zavázat) Q, imperativ pl. maskulina od slovesa –
41 Srov. BKR, EP, KJV, NAS, RSV, LUT. 42 Srov. Martin Prudký, Cviebnice biblické hebrejštiny, str. 61 a 222. 43 Jde o stejnou koncovku () jako v kohorativních tvarech. Nkdy se jí íká paragogické , kvli prodlou- ení formy imperativu, akoliv význam nijak zásadn neovlivuje (srov. Bruce K. Waltke – M. O'Connor, An Introduction to Biblical Hebrew Syntax, str. 568 a 571).
se).44
-chvá) hi, imperfektum 1. os. sg. se suffixem 2. os. sg. maskulina od slovesa – 28 lit, velebit, chvaloeit, vzdávat díky).
polel, imperfektum 1. os. sg. se suffixem 2. os. sg. maskulina od slovesa – (vyvýšit, pozvedat, velebit, vychvalovat, vychovat).
44 Erich Zenger (Frank-Lothar Hossfeld – Erich Zenger, Psalmen: 101–150, str. 314 a 331–332; srov. také
Leslie C. Allen, Psalms 101–150, str. 122) upozoruje, e celou frázi lze peloit dvma
odlišnými zpsoby. Záleí na tom, jaký význam pikneme slovu . Krom vtve, haluze stromu me
toti znamenat také šru, provaz. Slovo (slavnost, procesí, svátek) pak lze chápat jako synekdochu oznaující konkrétní svátení událost obtování zvíete (jak lze také usuzovat z pokraování verše – „a k rohm oltáe“). Druhý moný peklad fráze by tedy znl: „svate svátení ob provazy“ (k takovému porozumní se kloní nap. BKR, KJV, NAS). Pece se však zdá pravdpodobnjší, e jde o ratolesti, vtve ke a palem (i jiných strom), které se tradin pouívaly pi rzných slavnostních píleitostech (nap. pi slavnosti stánk, sukot podle Lv 23,40; pi dkovné slavnosti za kultické oištní chrámu podle 2Mak 10,7; pi dkovné oslav (v podob tance a procesí) za odvrácení asyrské hrozby podle Júd 15,13). alm patí do skupiny halelských álm, jde o oslavnou, chválící báse (i lépe píse), v které by konkrétní zmínka o svátení dkovné obti urit mohla být, almista však spíše pracuje s všeobecnjší pedstavou slavnosti spojenou s tancem, procesím (a tak i s ratolestmi), je se ubírá k centru izraelského kultu, k chrámu, oltái. almista tedy poítá s obtováním Hospodinu, zasazeným však do kontextu celkové slavnosti, svátku, celkového vzdávání dík a chval, jak je jen me lovk a spoleenství lidí vyjádit.
Stylisticko-poetický rozbor














Výzva pozvání k chvalozpvu pedmt chvalozpvu
za rá
m ov
án í
Asonance | Chiasmus
téma argumentace
enická otázka
zvukomalebné (aliterace)
synonymní paralelismus
antitetický paralelismus















za rá
m ov
án í
Já-Ty
|
pokrauje vtah Já(My)-Ty v pítomném ase vprosted chvalozpvu s kultickými metaforami
asonance | chiasmus | téma vcházení
paralelismus, chiasmus
asonance | paralelismus zmna perspektivy





aliterace za
rá m
ov án
| epifora
vyznání
Struktura45
• 1–4: Hymnické uvedení o 1: Téma hymnického uvedení a celého almu (vzdávání, zpívání dík
a chval, protoe Hospodinovo milosrdenství je vné), otevení chvalo- zpvu, pozvání k úasti na chvalozpvu (vdy Hospodin je dobrý),
zarámování celého almu (viz v. 29). | – jde o formuli (v altái i v Hebrejské Bibli, viz poetické obrazy).
o 2–4: Postupné zvaní (v podob stále se opakující formule) izraelského lidu k úasti na chvalozpvu na Hospodina.
• 5–12: Existenciální vztah almisty (zastupující všechny pozvané k chvalozpvu)
k Hospodinu a jak se tento vztah projevuje vi svému okolí. o 5: Uvedení základní charakteristiky vztahu. almista v úzkosti volá
k Hospodinu, který mu odpovídá. Následující verše rozvádjí následky tohoto vztahu.
o 6–7: Hospodin poskytuje almistovi pevnou pdu pod nohama, je pi nm. almista se me o Hospodina opít a bez bázn se postavit se vi svým nepátelm, kteí ho suují (viz vv. 10–12).
o 8–9: Kontrastní srovnání mezi lidskou a Boí pomocí, mezi tím, na koho se má lovk obracet o pomoc. Srovnání se objevuje v typické form mudroslovného výroku.
o 10–12: Jak prospšná je Hospodinova podpora! almista-Izrael s jeho
pomocí dokáe ustát útoky a suování všech () nepátel, pronárod, které jej obklíily.
• 13–18: Existenciální vztah almisty (zastupující všechny pozvané k chvalozpvu) k Bohu a jaké jsou vnitní dopady tohoto vztahu (koncentrická stavba oddílu).
45 Pro odlišné zpsoby strukturování almu srov. Pieter van der Lugt, Cantos and Strophes in Biblical Hebrew Poetry III: Psalms 90–150 and Psalm 1, Leiden: Brill, 2014, str. 283–284, 289–290.
o 13: Hospodin tvrd trestá, ale zárove v souení almistovi-Izraeli pomáhá.
o 14–15a: Hospodin zachrauje spravedlivé, kteí se mohou radovat, zpívat a plesat nad Bohem a jeho skutky.
o 15b–16: Vyznání Hospodinovy moci a slávy (jde o téma písn na Boha z v. 14?).
o 17: Hospodin nevydává na smrt, ale nechává ít, take almista me Boha oslavovat a šíit zvst o jeho moci, sláv a inech.
o 18: Hospodin sice tvrd trestá, ale zárove zachovává ivot almisty-Izra- ele.
• 19–28: Chvalozpv na Hospodina zasazen do kultického pozadí (vliv chrámové
teologie) Izraele doby druhého Chrámu. Zárove se zde prohlubuje existenciální vztah almisty k Bohu s vrcholy ve vv. 25 a 28.
o 19–20: Téma brány, do ní vchází procesí spravedlivých, vzdávaje díky Hospodinu, a spravedlnosti. Jde jednak o konkrétní praktickou odpov na pozvání k oslav Hospodina (z vv. 1–4), jednak o odpov na projevy specifického vztahu mezi Bohem a almistou-Izraelem. Popisuje se zde poetickými obrazy svátení procesí, oslava Hospodina.
o 21: V tomto procesí je ústedním motivem vzdávání dík, to, k emu celý alm nabádá. Dále jde o aluzi na vv. 5 a 14. Pro má lid vzdávat díky? Protoe Hospodin odpovídá a zachrauje.
o 22: Pirovnání Hospodinovy záchrany Izraele na poetickém obrazu ze stavitelského prostedí.
o 23–24: Rozvíjení tématu Hospodinovi záchrany (v. 22). Bh toto vskutku uinil, lid jej má za to oslavovat, radovat se te a tady.
o 25: Úpnlivá apelace na Hospodina, aby i nadále drel nad lovkem a lidem ochrannou ruku tak, jak to umí a dlá.
o 26–27: Kultické obrazy slavícího spoleenství, procesí. o 28: Závrená formule oddílu. Vyznání Hospodinu jakoto jedin(en)é-
mu Bohu almisty a Izraele, e on bude jimi oslavován a veleben.
• 29: Závrené hymnické ukonení stejnou formulí, jakou byl alm uveden (viz v. 1).
Na takto rozepsané struktue si meme povšimnout, e v celém almu (pesnji ve vv. 5–28) se objevuje jakýsi pohyb od vnjšího k vnitnímu. Zaíná se voláním k Hospodinu z úzkosti (v. 5), z tísn, souení, almista se nachází daleko od Hospodina. Celá ást vv. 5–12 pak pojednává o tom, jaké jsou vnjší znaky vztahu mezi Bohem a lovkem, jaké dsledky má pro své okolí. Následná ást vv. 13–18 vykresluje dopady tohoto vztahu pro samotného almistu, jde o vnitní znaky. Poslední ást zasazuje chvalozpv do centra izraelského kultu, Chrámu jakoto stedu vztahu mezi Izraelem a Hospodinem. I zde se pak objevuje posun od vnjšího k vnitnímu, od bran k oltái. Hlavní pohyb tedy prostupuje celým almem, od v. 5 a k v. 28. Pak se zde objevují ješt dva menší pohyby: od v. 5 k v. 18 a od v. 19 k v. 28. Všechny spojuje to, e jdou od vnjšího k vnitnímu.
ánr
Urení ánru tohoto almu, je nám také napome k urení (lépe moná k upesnní) místa textu v ivot izraelského lidu (Sitz im Leben) a vbec dobového pozadí almu, není tak triviální, jak by se na první pohled mohlo zdát. Výše jsme si všimli, e text je orámován zcela shodnými verši (1 a 29), které vyzývají k oslav Hospodina, k vzdávání dík a chval. Na zaátku almu jde navíc o rozvinutou výzvu, v ní se neustále opakuje vyznání ve tvaru formule, e Hospodinovo milosrdenství je vné (viz vv. 1–4). Jde o ty- pický úvod imperativních hymn, vyznaujících se výzvou v imperativu (ve vv. 2–4 v jus- sivu), adresovanou uritému spoleenství, je me být ve výzv osloveno (v našem
almu ve vv. 2–4), a ásticí , po které bývá upesnno, pro se mají adresáti výzvy zúastnit.45F
46 Mnozí starozákonníci však správn poukazují na to, e forma imperativního hymnu pouze rámuje alm, v jeho stedu se objevuje ánr dkovné písn (pedevším vv. 5–21), vyznaující se ne toliko oslavováním Boha jakoto Stvoitele, Panovníka, Udrovatele a Vykonavatele mocných skutk (srov. nap. hymnické almy 90–100), ale spíše vyprávním o Bohu jakoto zachránci, asto líícím dialektiku nouze, tísn a Hos- podinova píklonu k lovku46F
47 (jak se to objevuje i v 118).47F
48 Dkovné písn stály pvodn v blízké souvislosti s pinášením dkovné obti, jak je nap. výslovn uvedeno
46 Cas J. A. Vos, The Psalms as Hymns in a Liturgical Context, Hervormde Teologiese Studies 65/1 (2009), str. 8–13, 9; srov. také Frank-Lothar Hossfeld – Erich Zenger, Psalmen: 101–150, str. 321. 47 Rolf Rendtorff, Hebrejská bible a djiny, str. 140. 48 Jedním z tradiních zastánc tohoto pojetí 118. almu je Hermann Gunkel, Die Psalmen übersetzt und erklärt, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 19264, str. 504–511, který se také pokouší demonstrovat, jak mohla být tato dkovná píse uchopena liturgicky: jde o cestu k branám Chrámu (vv. 5–21), které jsou však zavené, mohou vcházet pouze spravedliví, kdy obtují ob spravedlnosti (vv. 19–21; srov. 4,6). Spravedliví ádají, aby byli vpuštni do Chrámového nádvoí, aby mohli spolen dkovat Hospodinu, pinést mu dkovnou ob. Liturgie této obti se odráí ve vv. 22–29, kde nejdíve procesí prochází branou (vv. 22–25), kní vítají píchozí (vv. 26–27) a zachránní dkují Bohu (v. 28). Mezi novodobjší zastánce pojetí 118. almu jako dkovné písn meme jmenovat nap. následující: Frank-Lothar Hossfeld – Erich Zenger, Psalmen: 101–150, str. 321; Leslie C. Allen, Psalms 101–150, str. 122; do jisté míry také Cas J. A. Vos, The Psalms as Hymns in a Liturgical Context, str. 11.
v 116,17 i 107,22 (srov. Lv 7,12–21).49 Proto nkteí usuzují, e v. 19 (a 21) implikuje vykonávání dkovné obti v Chrámovém nádvoí a následující verše s kultickými odkazy
na tuto ob odkazují. Pak pekládají sloveso ve vv. 1 a 29 jako „vzdávání dík“.49F
50 Verš 27 by v tuto chvíli moná mohl opravdu odkazovat na svázání zvíete jakoto obti a pinesení jej k oltái. K takovému tení se však nap. Gunkel ani Zenger neuchylují.
K rozhodnutí, zda alm zaadit k ánru hymnu i dkovné písni, nám napome, pokud se zamíme na hudební konotace textu. Byl alm zpíván v jeruzalémském Chrá- mu? Na tuto otázku dává zeteln kladnou odpov J. A. Smith.51 Krom nepímých naráek na zpv v souvislosti s izraelským kultem (nap. vv. 2–4, 14)52, je jsou však do znané míry diskutabilní, se jako závané svdectví jeví to obsaené v Mišn. Zde, v traktátu Pesachim, se toti píše, e Lévijci bhem svátku Pesach zpívali i recitovali Halel, neboli 113–118.53 Akoliv byla Mišna zkompletována a na pelomu 2. a 3. stol. n. l. (v dalších letech však byla nadále pod vlivem amorajské produkce pozmována)54, zaznamenává mnoství tradice ješt z doby ped zniením druhého Chrámu (70 n. l.).55 V babylónském Talmudu, v traktátu Pesachim, se zmiují dokonce konkrétní verše 118. almu (vv. 21–28) a jejich antifonický ráz, jen byl recitován minimáln tymi rznými hlasy.56 Jutta Schrötten ve své dkladné práci o 118. almu zase poukazuje na to, e celá skupina halelských alm (113–118) byla zámrn edin zpracována, aby formovala ucelenou liturgickou jednotku.57 Toto rozpoznání nijak neumenšuje vlastní specifinost
49 Rolf Rendtorff, Hebrejská bible a djiny, str. 140. 50 Za všechny meme opt jmenovat Franka-Lothara Hossfelda – Ericha Zengera, Psalmen: 101–150, str. 321. 51 J. A. Smith, Which Psalms Were Sung in the Temple?, Music & Letters, 71/2 (1990), 167–186, zvlášt 169–173. 52 Tamté, str. 171–172. 53 m.Pesachim 5,7; recitace Halelu je souástí modliteb a liturgie mnoha svátk i v souasném judaismu. 54 Petr Sláma, Tanu Rabanan: Antologie rabínské literatury, Praha: Vyšehrad, 2010, str. 69. 55 J. A. Smith, Which Psalms Were Sung in the Temple?, str. 168. 56 t.Pesachim 119a. 57 Jutta Schrötten, Entstehung, Komposition und Wirkungsgeschichte des 118. Psalms, str. 84–87, 126–138 (cit. dle Erich Zenger, The Composition and Theology of the Fifth Book of Psalms: Psalms 107–145, Journal
jednotlivých alm, pouze poukazuje na minimáln znanou ediní provázanost tchto text za úelem jejich vyuití v liturgii (více v kap. Kontext almu v altái a Hebrejské bibli). Z toho všeho nám prozatím vyplývá, e alm 118 byl zcela pravdpodobn pouíván v Chrámovém kultu a e minimáln od dob rabínského judaismu byl i antifonicky recitován (pravdpodobn na ústn pedávané melodie, je se pouívaly v synagogách a je byly v rzných kulturních oblastech odlišné)58, tudí se pihlíelo k jeho jistým hudebním konotacím a dialogické struktue (více viz kap. Hudebn- rytmický rozbor).
Nissim Amzallag v lánku Praise or Antiphonal Singing? The Meaning of
Revisited59 pesvdiv argumentuje, e sloveso , které bývá tradin pekládáno jako „chválit, velebit, chvaloeit, vzdávat díky“, obsahuje tento význam pedevším v „sekulár- ním“ kontextu, tzn. ve chvílích, kdy se sloveso nevztahuje k Hospodinu (srov. Gn 49,8; 49,19; Jb 40,14). Pokud se k Hospodinu vztahuje, obsahuje v sob primárn hudební
konotace v souvislosti s oním vzdáváním chvály a dík.60 Jmenná forma slovesa se v Hebrejské bibli objevuje ve tyech hlavních významech: ob; píse vzdávání chvá-
ly/dík; sbor Lévijc; vyznání.61 Zajímavé ovšem je, e samotné sloveso se nikdy
neobjevuje ve významu obtování a zase v pouhém významu chvaloeení. Am- zallag usuzuje, e oba dva významy jsou a sekundární.61F
62 Následn pak ukazuje na rzných píkladech pouití slovesa v bibli jeho podstatný hudební charakter a sborové antifonické konotace.
Imperativní výzva na zaátku 118. almu tedy nabádá ke zpvu, ke zpvu uprosted
for the Study of