Základní škola HOSTIVICE, U Zámecké zdi 1704

Co se děje

opět hledáme nové redaktory, kteří chtějí přinášet čtenářům reportáže

a obrázky ze života naší školy

hledáme šikovné ilustrátory a kreslíře komiksů

milí žáci, učitelé i vychovatelé, přinášejte své příspěvky do redakce časopisu

elektronicky na novou adresu casopiszazdi@seznam.cz

osobně do školní knihovny

nebo také do schránky časopisu – umístěné v chodbičce před knihovnou

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, startujeme 3.ročník školního časopisu ZA ZDÍ. Úplně první zkušební číslo vyšlo v září 2013, slavíme tedy pomyslné 2.narozeniny a nejkrásnějším dárkem by pro nás byl co největší počet spokojených čtenářů. Do nového ročníku připravujeme několik novinek. Jistě, budeme se držet osvědčených rubrik, některé opustíme, jiné naopak možná po čase oprášíme. Inspirace je všude kolem nás, stačí se jen dívat, poslouchat a chtít. Doufám, že se naši čtenáři aktivněji zapojí do tvorby časopisu, ať už formou soutěží a anket, nebo budou přinášet sami své příspěvky. Škola dětem přináší celou škálu aktivit, které stojí za povšimnutí a zveřejnění. Budeme se snažit, i v tomto ročníku, ukazovat Vám obrázky ze života „za zdí“.

Martina Erbová

„ZA ZDÍ“ školní časopis Základní školy v Hostivici Obrázky použité k ilustraci stránek časopisu :

https://www.google.cz/search

fotografie náleží z velké části archivu redakce č.1 - 2015/16 3.ročník vychází 30.9.2015 nebo jsou autorizovány

Redigovala: Ing. Vlasta Lišková

Vedoucí redakce : Martina Erbová

Redaktoři : Tady může být i tvé jméno, zkus se s námi pustit do psaní

příštího čísla časopisu.

hledáme

V prvním čísle loňského (tedy 2.ročníku) časopisu jsem hned v úvodu zařadila článek s názvem „Proč?“. Povzdechnutí a zamyšlení nad vandalstvím. K napsání tehdejší úvahy mě vedla tyč, zcela nepochopitelně trčící o prázdninách z fasády školy. Tenkrát bylo ublíženo věci, neživé a necítící.

Letošní „Proč?“ je mnohem horší. Vandalové postoupili o „level“ výš. Má smutná otázka tentokrát zní: „Proč a komu vadily dva celkem nedávno vysazené stromky?“

Všichni jsme si stěžovali na úmorná vedra, která nás sužovala prakticky celé léto. I kočky, které se běžně rády „vyhřívají“ na sluníčku, hledaly sebemenší kousek stínu, aby si odpočinuly od nesnesitelného slunečního žáru.

V těsném sousedství areálu školy je volné prostranství, „budoucí“ park, který zatím vzniká. Vybudování parku je věc dlouhodobá, vysazené stromky a keře musí dostat šanci vyrůst a to není otázka několika let, spíš desetiletí (i přes to, že stromky se vysazují již vzrostlé). Vítali jsme výsadbu stromků, které v budoucnu přinesou kýžený stín. Mnozí obyvatelé města s potěšením zaregistrovali i první lavičky, které snad nezůstanou samy. A tak se ptám: „Komu stromky vadily?“ „Kdo měl hloupou potřebu a bezduchou radost z jejich ničení?“

Připomněla jsem si vyprávění zážitků našich dětí z návštěvy na univerzitě v Oxfordu. Vzpomínaly, jak v parku u školy studenti posedávají „ve stínu stromů“ na trávníku. Někteří obědvají, učí se, jiní jen tak odpočívají a probírají spolu vše, co je zajímá. Nikoho z nich by nenapadlo odhazovat kolem sebe odpadky nebo dokonce ničit stromy a keře. Jsme o tolik zaostalejší či méně inteligentní? Proč tomu tak není u i nás?

Fotografie jsou výmluvnější než slova. Mě při pohledu na ně mrazí. Strom je živý organizmus. Když ho poraníte „krvácí“ svou mízou, jen nemůže křičet bolestí. Děsivá je přítomnost rozbitého telefonu, pohozeného přes ulomený kmínek. Je to výsměch typu „Zavolej si na linku bezpečí!“? Naše dnešní mládež je velice agresivní ve chvíli, kdy se domnívá, že se kdokoliv dotýká jejích práv a svobod. Okamžitě se ohání právy dítěte a listinami, které tato práva chrání. Neměli bychom ale všichni chránit prostředí, ve kterém žijeme? Dal někdo zmařenému stromku telefon právě proto? Je to náhoda, paradox nebo hloupě myšlený symbol? Škoda, že se stromek nemůže bránit a škoda, že ten telefon nebyl funkční. Obrázek nepořádku opodál je také vypovídající. Jasně ukazuje, ve kterých místech se mládež schází a jakým způsobem tráví svůj čas.

Při prvním pohledu na zničené stromky mě napadla řada velice neslušných a nepublikovatelných slov. Této události nepředcházel žádný velký vítr, který by mohl stromky poškodit a na který by se „to“ dalo svést. Okamžitě se však nabídla další otázka. „Udělali to žáci naší školy současní, nebo bývalí? Nebo „..…“, který si neváží ničeho a nikoho?

Bojím se, aby další „Proč?“ nebylo opět o level výš. Byl by na řadě ptáček, zvířátko nebo rovnou člověk??? … Martina Erbová

Ze svých prázdninových cest na pomezí Francie a Německa nám přivezla k vyzkoušení recept paní učitelka Magda Karasová.

originální název na francouzské straně hranice Těsto : 200 g hladké mouky 1 dcl vody 1 sáček sušeného droždí na německé straně hranice koláč Náplň : seženete pod názvem 1 zakysaná smetana + muškátový oříšek 2 cibule nakrájené na kolečka 10 dkg slaniny strouhaný sýr Pečeme na 200˚C asi 10 minut. Většina těch nejlepších receptů vzniká úplnou náhodou. Místní pekaři prý potřebovali vyzkoušet, jestli mají dost roztopenou pec na pečení chleba. Udělali tedy zkušební koláč a byli mile překvapeni jeho výbornou chutí.

1x pomazánkové máslo bez příchutě 1x větší balení tuňáka ve vlastní šťávě 1x nadrobno nakrájená střední cibule 1x tavený sýr Apetito trocha soli Vše se dá do misky a rozmíchá vidličkou. Namaže se na chleba, rohlík nebo veku. 1x měkký tvaroh ve vaničce 1x tavený sýr Apetito 1 paprika kapie střední nadrobno nakrájená 1 menší cibule nadrobno nakrájená 1 lžíce majonézy sůl Postup jako u tuňákové pomazánky.

1x pomazánkové máslo 1x tavený sýr Apetito 5x vejce vařené natvrdo 1 lžíce plnotučné hořčice 1 velká lžíce majonézy sůl pepř nasekaná pažitka Vejce nastrouháme najemno do misky, přidáme ostatní přísady a zamícháme. Namažeme na chleba, rohlík nebo veku. Nejlepší je k pomazánkám velká kopa zeleniny – rajčata, papriky, okurky, ředkvičky, salát. A hlavně když je mažou pomazánkové babičky. Jitka Háková

300 g strouhaných jablek 150 g cukru moučky 3 žloutky 200 g dětské krupičky 2 lžíce kakaa 3 bílky na sníh ½ kypřícího prášku do pečiva 1 lžíce strouhaných vlašských ořechů hrst rozinek tuk a mouka na vymazání a vysypání formy Všechny suroviny (kromě kakaa) smícháme v hladké těsto, které rozdělíme na dvě poloviny. Jednu polovinu vlijeme do dobře vymazané a vysypané bábovkové formy. Do druhé poloviny vsypeme kakao, zamícháme a nalijeme na světlé těsto. Pečeme asi 45 minut při 180˚C. Po upečení můžeme ozdobit čokoládovou polevou. Recept získala paní učitelka Valerie Lažo o prázdninách od své nevidomé kamarádky, vyzkoušejte ho také. dobrou chuť

Naše škola uspořádala opět i ve školním roce 2014/15 zahraniční pobyt žáků v Itálii. Naše motto je vždy: „ Zážitek je prožitek“. Děti mají tyto pobyty velmi rády a rády se i vrací na již osvědčená místa.

Letos to byli žáci 4. - 9. ročníků, kteří byli ubytování v hotelu Majestic v přímořském městě Valverde Di Cesenatico asi 20 km od Rimini.

Hotel Majestic se nachází na klidném místě, ale k centru dění není daleko. Do těchto míst jsme se letos vrátili po třech letech. Děti byly ubytovány v pokojích s balkonem, sociálním zařízením a TV. K dispozici jsme měli pláž s lehátky a slunečníky, kde jsme trávili většinu času koupáním a různými sportovními i uměleckými soutěžemi. Děti také ochutnaly pravou italskou kuchyni, která jim moc chutnala.

Za kulturním poznáním jsme se vypravili do San Marina a krásného přístavu “Porto Canale“ v Cesenaticu. San Marino je hlavní město republiky San

Marino a nachází se na západním svahu nejvyšší hory Monte Titana. Cesenatico si do dnešní doby zachovalo ráz staré rybářské vesnice ze 14. století.

Během celého týdne hrály děti hry na rozvoj obratnosti, koordinace a spolupráce ve skupině. Ze začátku to byly hry seznamovací, hry na překonávání zábran a strategické hry ve skupinkách a ve vodě. Myslím, že si děti vytvořily nová přátelství, která jsou velmi cenná v tomto věku.

Naše aktivity se dostaly mimo prostory školy, utvořil se fungující kolektiv, naučili se vzájemně spolupracovat, pomáhat

si navzájem, starší děti pomáhaly mladším. Každý žák našel své místo ve skupině, žáci poznali své síly a mohli se seberealizovat při různých činnostech. A již se budeme těšit na další zážitky v příštím školním roce. Vedoucí kurzu p. uč. Věra Prokůpková Asistent pedagoga p. Karel Prokůpek

Ing. Jiří Kučera skvěle zachytil svým objektivem atmosféru největší prezentace školy – školní AKADEMII za možnost publikovat jeho krásné snímky děkujeme

Loučení deváťáků se základní školou má několik etap. První etapou je vystoupení devátých tříd na školní Akademii a následné šerpování. Konec školního roku 2014/15 deváťáci prožívali nezvykle emotivně. Překvapivě na šerpování plakali i zástupci „silnějšího pohlaví“, zkrátka slzeli úplně všichni. I ti největší „tvrďáci“, kteří v průběhu školního roku zkoušeli na své učitele různé „namachrované“ triky, stáli v řadě a po tvářích jim stékaly potoky slz. Možná si konečně uvědomili, že jim končí doba rozmazlování, že dětské střevíčky zůstávají ve škole. Že po prázdninách budou nemilosrdně vrženi do dospělejšího světa, ve kterém není místo pro schovávání za rodiči a že na výběrových školách je nikdo proti jejich vůli držet nebude. Začne platit pravidlo: Nelíbí se ti tady a nechceš pracovat, tak jdi! Nikdo tě tu nedrží! Je to velká změna a pokud jim tato skutečnost opravdu došla, jistě vykročí správným směrem.

Dalším momentem při loučení se „základkou“ je tradiční „poslední zvonění“. Po pravdě řečeno, my dospělí ho moc rádi nemáme. Deváťáci do školy přicházejí řádně vyzbrojeni nejrůznějšími voňavkami, spreji a bonbony. Při procházení školou házejí po menších spolužácích sladkosti a stříkají okolo sebe ze sprejů jako o život. Výsledkem jsou chodby zamlžené směsicí už ne vůní, ale spíše nepříjemných a nelibých pachů, připomínající chemický útok. Všude je rozšlapaná čokoláda a papírky od bonbonů. Ale deváťáci si to užívají. Ještě, že je poslední zvonění jen jednou v roce.

A do třetice…, předávání vysvědčení žákům devátých ročníků na radnici, kde jim řekne pár dobře míněných rad starosta města a spolu s třídními učiteli předá upomínkové listiny na dokončení povinné školní docházky. V prostorách zámku je atmosféra velmi slavnostní a naši „deváťáci“, elegantně oblečeni, se před našima očima mění v budoucí středoškoláky. Popřejme jim i ze stránek časopisu hodně úspěchů, štěstí a do dalšího života setkání s moudrými učiteli, kteří naváží na snahu našich vyučujících. Věřím, že ve většině případů nám ostudu neudělají. Martina Erbová

Již před několika lety se začalo vedení školy zabývat myšlenkou, že by nebylo špatné zkusit obměnit logo školy. V hodinách výtvarné výchovy začali žáci kreslit první návrhy možné podoby loga. Jako jediný vítězný byl vybrán návrh žákyně Báry Feňákové. Pracovní Bářina verze měla podobu kruhu, ve kterém byla písmena ZŠ a jméno našeho města – Hostivice. V písmenku S byla posazena sova, symbol moudrosti. Práci pak převzali zástupci tříd Parlamentu 1.stupně a pokračovali na dalších úpravách loga. Opět se sešla celá řada návrhů a byl vybrán jeden vítězný obrázek. Děti samy na něm sovu označily jako symbol učitelů, předávajících žákům vědomosti a přidali ještě jednu malou sovičku, symbolizující žáky. V této pracovní podobě zůstalo logo v šuplíku nějakou dobu beze změn a trpělivě čekalo na své dohotovení. V průběhu letošních hlavních prázdnin

napadlo paní zástupkyni Liškovou, že je načase, aby se práce na podobě loga opět daly do pohybu. Vznikla tedy poslední verze, kterou máte nyní před očima. Naše redaktorka Iveta Šenerová (bohužel v této chvíli už bývalá) dostala za úkol logo dovést do finální podoby. Zásadním prvkem, který přidala, byl podklad zdi, symbolizující adresu školy. Použila stejný obrázek, který má ve svém titulku již dva roky časopis ZA ZDÍ. Následně přibyl znak města, našeho zřizovatele a malou sovičku posadila na graficky upravenou fotografii školy. A protože práce byla zajímavá a nápadů byl dostatek, vznikla také dílčí loga, patřící jednotlivým úsekům školy. Nejdřív to byla loga žákovských Parlamentů 1. a 2.stupně. Tady si je můžete prohlédnout.

… Následovala loga školního časopisu a školní knihovny. ….

… Na pracovní poradě v přípravném týdnu pan ředitel v žertu připomněl, že své logo nedostala školní kuchyně. Proč ne? Podívejte se, jak dopadlo.

Na svou podobu ještě stále čeká logo školní družiny. Není právě snadné vybrat symbol, který by výstižně zpodobnil obsah práce školních družin. Ve družinách probíhá celá škála aktivit, sportovními počínaje, přes nejrůznější výtvarné práce a techniky, poznávací a vzdělávací projekty. Vystihnout jedním nebo dvěma symboly náplň volnočasových aktivit ve družinách je úkol skoro nadlidský. Pevně ale věřím, že časem přijde nápad, nad kterým zajásáme: „Ano, to je to pravé.“ Jakmile bude logo družiny hotové, jistě s ním naše čtenáře seznámíme. Doufáme, že se vám budou nová loga líbit. Pracovala na nich celá řada dětí, různého věku. Všichni se snažili o co nejjednodušší a nejvýstižnější symboliku naší školy. Navíc děti mají rády barvy, což je na výsledných návrzích patrné. Stěžejní je logo školy, ze kterého na stejném základu vznikala loga dílčí.

Martina Erbová

Přiřazujte k sobě písmena a číslice podle vzoru : A1 , B2, … Své tipy posílejte na mailovou adresu časopisu nebo je vhazujte do schránky časopisu v chodbičce před knihovnou. Nezapomeňte podpis a třídu, nejlepší tip čeká zasloužená ODMĚNA. Pro jistotu a lepší přehled – seznam jmen.

1. Ing. Vlasta Lišková – zástupce ředitele

2. Ing. Ivana Urešová

3. Bc. Michaela Rosenkranzová

4. Mgr. Josef Mareš – ředitel školy

5. Monika Jelínková – vedoucí školní kuchyně

6. Martina Erbová – vedoucí knihovny

7. Bc. Michal Dubský

8. Věra Prokůpková

9. Mgr. Magda Karasová

10. Valerie Lažo

11. Jitka Háková – školní družina

12. Mgr. Iva Hlásenská

13. Mgr. Věra Penková

Paní učitelka Rosenkranzová v letošním školním roce otevřela pro žáky 2.stupně nový kroužek vaření. Jeho cílem je naučit děti, že jídlo se dá upravit rychle, chutně a současně také vtipně naservírovat. Mladí kuchtíci se naučí základy zdravé výživy, nahlédnou do různých cizokrajných kuchyní, dobře se „napapají“ a svými novými dovednostmi mohou pak doma potěšit i jazýčky svých blízkých. Pro ilustraci přinášíme nejen fotografie z prvního kulinářského řádění, ale také recept, který si děti vyzkoušely. V kuchyni vládla velmi příjemná atmosféra, kuchtíky a kuchtičky vaření bavilo, navzájem si pomáhali, všichni si pochutnali u společného stolu a nakonec se podělili o závěrečné úklidové práce. Martina Erbová

Zapečené kuře na smetaně se sýrem, brambory na slanině a zeleninový salát Suroviny Kuřecí maso (prsní nebo stehenní řízek) Ledový salát Sýr (gouda, eidam, niva nebo parmazán) Rajčata Smetana – 30% Citron Brambory Olej Cibule Sůl Česnek Pepř Anglická slanina Zapečené kuře Kuře naporcujeme, osolíme a opepříme. Do pekáčku nebo zapékací misky vylité trochou oleje vložíme maso a dáme péct do trouby vyhřáté na 200 stupňů. Pečeme 10 – 15 minut a mezitím si nahrubo nastrouháme sýr, kterým maso posypeme. Vložíme zpět do trouby a necháme chvíli zapéct. Na závěr přelijeme celou smetanou a necháme péct, dokud smetana nezhoustne. Brambory na slanině Do hrnce napustíme vodu, přidáme sůl a celé brambory ve slupce. Vaříme, dokud nejsou brambory měkké. Poté je slijeme a necháme chvíli vystydnout. Mezitím nahrubo nakrájíme cibulku a osmažíme v pánvi na trošce oleje. Když cibulka změkne, přidáme slaninu nakrájenou na malé kousky a také ji osmažíme. Brambory nahrubo nastrouháme (slupka nám zůstane v ruce), a přidáme na pánev. Promícháme s připraveným základem a necháme chvíli smažit. Nakonec přidáme najemno nastrouhaný česnek, sůl a pepř, podle chuti. Zeleninový salát Nakrájíme si na menší kousky omytý salát a rajčata. Vložíme do mísy a promícháme. Zakápnete trochou oleje a citrónu a podle chuti osolíme a opepříme. Salát necháme chvíli odstát a před podáváním ještě promícháme. Dobrou chuť!

Na kroužku také děti postupně vyzkouší recepty, které čtenáři pošlou či přinesou do naší soutěže „Recept z prázdnin“.

Začal nám nový školní rok. Žáci školy nezahálejí a objevili další originální způsob zábavy. Vždy, když přijdou s nějakou novou „úchylkou a zálibou“, se jim učitelé snaží trpělivě a opakovaně vysvětlit, že konkrétní druh zábavy není zcela vhodný. Jedná se například o pití nadměrného množství energetických nápojů během výuky, polykání celého balení šumivých tablet, střílení zmuchlaných oslintaných papírků po spolužácích nebo o obmotávání toalet hromadou toaletního papíru, popřípadě jeho přilepování na zdi a zrcadla. S hrátkami na toaletách souvisí i to, že někteří žáci a žákyně používají tyto místnosti jako centrum setkávání a z nějakého mně nepochopitelného důvodu je občas napadá zdobit toalety i dost „nechutnými“ věcmi. Některým, a to bohužel hlavně dívkám, zřejmě doma věnovali rodiče v otázce hygienických návyků málo času, a podle toho také dívčí toalety vypadají. Paradoxně jsou větší čuňátka právě ty naše nazdobené a rádoby dokonalé dámy. Možná se tedy dívky řídí heslem: „ Navrch huj a vespod fuj …“

Nyní přišla velká „novinka“. V hodinách se žáci rádi baví tím, že volají učitelům, kteří logicky mohou být nervózní

z toho, že jim v kapse či na stole neustále vibruje mobil. Během volných hodin, tedy v rámci svého volného času, tuto zábavu někteří vypilovali mnohem důsledněji. Volají na telefonní čísla, která si opsali z různých informačních a nabídkových letáků, nebo je vyhledali na internetu. Následující rozhovor, s naprosto překvapenými majiteli těchto telefonních čísel, je plný vulgarizmů, nadávek a rádoby vtipných urážek. Bohužel učitelé nejsou schopni tuto „úchylku“ řešit vzhledem k tomu, že takto žáci tráví svůj volný čas a mimo budovu školy. Možná by se tito „vtipálci“ mohli zamyslet nad tím, jak by se jim líbilo, kdyby někdo jim podobný a se stejně inteligentním nápadem, objevil telefonní číslo jejich rodičů nebo prarodičů. ( Mnozí z jejich blízkých jsou podnikateli a telefonní čísla jsou tedy snadno zjistitelná. )

Stále častěji také potkávám žáky naší školy s cigaretou v puse. I když dokola slýchají, že kouření škodí zdraví, potřebují svou image zdokonalit tím, že se vyrovnají starším zapálenou cigaretou. V poslední době zřejmě chtějí svou image zviditelnit natolik, že vylezli ze svých skrýší a naprosto bez zábran kouří i tam, kde se běžně pohybují učitelé, rodiče a hlavně mladší děti. Pro ty je to samozřejmě návod k tomu, jak by to mělo vypadat, až oni vyrostou a budou se chtít také zviditelnit. Doufejme, že po přečtení tohoto článku naši malí kuřáci pochopí, že jejich chování je nejen urážkou nás učitelů, ale také to, že si již v útlém věku vytváří zdraví škodlivou závislost, které se později budou jen velmi těžko zbavovat.

I přes všechny tyto „legrácky“ a „nešvary“ stále věřím, že školu navštěvují i žáci, jejichž emoční a inteligenční kvocient dosáhl vyššího stupně, tudíž se k těmto praktikám neuchylují a dokáží se bavit na úrovni. Doufám, že slušných žáků je přece jen většina.

Bc. Michaela Rosenkranzová