OSTRAVSKÁ UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

ZÁKLADY KOMERČNÍHO BANKOVNICTVÍ

(Texty pro distanční studium)

Ing. DANA FORIŠKOVÁ, Ph.D.

OSTRAVA 2008

2

Učební text byl vypracován s finanční podporou Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Je jedním z výstupů projektu Podnikatelská výchova v přípravě učitelů středních odborných škol, CZ.04.1.03/3.2.15.3/0405, řešeném na Ostravská univerzitě v Ostravě.

3

OBSAH

1 BANKOVNÍ SYSTÉM.......................................................................................... 1

1.1 Vymezení bankovního systému.............................................................................................................. 1

1.2 Uspořádání bankovního systému........................................................................................................... 1

1.3 Historie a současnost českého bankovního sektoru ............................................................................. 5

1.4 Hustota bankovní sítě v zahraničí a v České republice ....................................................................... 8

1.5 Trendy v bankovnictví............................................................................................................................ 9

2 CENTRÁLNÍ BANKA........................................................................................ 13

2.1 Postavení a funkce centrální banky..................................................................................................... 13

2.1 Postavení a funkce centrální banky..................................................................................................... 13 2.1.1 Vznik centrálních bank ...................................................................................................................... 13

2.2 Hlavní cíle centrální banky (ČNB) ...................................................................................................... 14

3 KOMERČNÍ BANKY ......................................................................................... 17

3.1 Charakteristika banky ......................................................................................................................... 17

3.2 Vznik a zánik bankovní licence (Kriteria autorizace) ....................................................................... 18

3.3 Jednotná bankovní licence (JBL) - Bankovnictví jednotného trhu.............................................. 19

3.4 Organizační struktura banky a provozní požadavky ........................................................................ 23

3.5 Zásady bankovní činnosti..................................................................................................................... 24

3.6 Základní funkce bank........................................................................................................................... 25

4 SYSTEMATIZACE BANKOVNÍCH PRODUKTŮ.............................................. 28

4.1 Systematizace bankovních produktů........................................................................................................ 28

4.1 Systematizace bankovních produktů .................................................................................................. 28

4.2 ÚROKOVÉ SAZBY ............................................................................................................................. 30

5. PASIVNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY BANKY ..................................................... 32

4

5.1 Pasivní bankovní obchody.................................................................................................................... 32

5.2 Druhy depozitních bankovních produktů........................................................................................... 37

5.3 Depozitní politika bank ........................................................................................................................ 46

6. BANKOVNÍ ÚVĚROVÉ PRODUKTY................................................................ 48

6.1 Charakteristika aktivních bankovních obchodů................................................................................ 48

6.2 Členění bankovních úvěrových produktů........................................................................................... 49

6.3 Poskytování úvěrů ................................................................................................................................ 50

6.4 Úročení úvěrů........................................................................................................................................ 51

6.5 Splácení úvěrů ....................................................................................................................................... 51

6.6 Systematizace úvěrových produktů..................................................................................................... 52

7. PLATEBNÍ STYK.............................................................................................. 61

7.1 Charakteristika platebního styku........................................................................................................ 61

7.2 Hotovostní platební styk....................................................................................................................... 63

7.3 Šeky........................................................................................................................................................ 64

7.4 Platební karty........................................................................................................................................ 69

7.5 Bezhotovostní platební styk ................................................................................................................. 77

7.6 Nástroje bezhotovostního platebního styku........................................................................................ 78

7.7 Směnky .................................................................................................................................................. 80

7.8 Platební systémy.................................................................................................................................... 84

7.9 Finanční arbitr ...................................................................................................................................... 91

8. ELEKTRONICKÉ BANKOVNICTVÍ .................................................................. 93

8.1 Charakteristika elektronického bankovnictví.................................................................................... 93

8.2 Telefonní bankovnictví ......................................................................................................................... 94

8.3 Internetové bankovnictví ..................................................................................................................... 95

8.4 Bezpečnost ............................................................................................................................................. 96

8.5 Elektronické obchodování.................................................................................................................... 98

1

1 BANKOVNÍ SYSTÉM

OSNOVA KAPITOLY:

1.1 Vymezení bankovního systému 1.2 Uspořádání bankovního systému 1.3 Historie a současnost českého bankovního sektoru 1.4 Hustota bankovní sítě v zahraničí a v České republice 1.5 Trendy v bankovnictví

1.1 VYMEZENÍ BANKOVNÍHO SYSTÉMU

Bankovní systém můžeme definovat jako souhrn všech bankovních institucí v daném státě,

jejich vzájemné vztahy a vazby k okolí. V užším pojetí bankovní systém představuje pouze

instituce, které se řídí zákonem o bankách, v širším pojetí se do tohoto systému zahrnují i

další finanční instituce. Bankovní systém tvoří dvě vzájemně propojené složky:

- institucionální – představuje jednotlivé banky, které jsou zde

členěny podle hlavní náplně své činnosti. Mohou zde patřit

např. hypoteční banky, stavební spořitelny, rozvojové banky,

spořitelní banky, zemědělské banky, městské a komunální

banky, investiční banky a bankovní holdingové společnosti,

- funkční – znamená způsob uspořádání vztahů mezi

jednotlivými bankami na daném území. V této souvislosti

rozdělujeme bankovní systém na jednostupňový a

dvoustupňový.

1.2 USPOŘÁDÁNÍ BANKOVNÍHO SYSTÉMU

Uspořádání bankovního systému můžeme provést dle těchto pravidel:

1) Podle institucionálního oddělení centrální banky, se svými

makroekonomickými funkcemi, od obchodních bank na jednostupňový nebo

dvoustupňový bankovní systém.

CÍL KAPITOLY: - bankovní systém a jeho struktura, - historie bankovnictví v ČR, - bankovní síť v ČR a ve světě, - směry vývoje bankovního sektoru.

2

2) Podle rozsahu oprávnění jednotlivých bank k provádění klasických obchodů

komerčního bankovnictví nebo k provádění investičních bankovních obchodů

na systém univerzálního, odděleného a smíšeného bankovnictví.

3) Podle možnosti uložení finančních prostředků klientem ve formě depozit –

depozitní a nedepozitní finanční instituce.

V jednostupňovém bankovním systému existuje pouze jediná banka, hovoří se o tzv.

centrální bance. Historicky tento systém předchází systému dvoustupňovému. Působí

zde i jiné banky, které jsou však specializované na předem velmi úzce vymezený rozsah

činnosti a jsou závislé na rozhodnutí centrální banky, nemohou samy podnikat. V tomto

systému se liší postavení bank, včetně centrální banky od postavení bank ve

dvoustupňovém bankovním systému. Jednostupňové bankovní systémy se vyskytují

v netržních ekonomikách, zejména v centrálně plánovaných ekonomikách. Tím, že

existuje pouze jediná banka, bývá tento systém označován jako systém „monobanky“.

V jednostupňovém bankovním systému se nachází velmi malý počet bank, nefunguje

zde příliš velká konkurence. Cílem bank není dosažení zisku, ale pouze splnění

ukazatelů, který jim stanovuje plán stanovený z centra a tudíž banky fungují bez ohledu

na výsledky hospodaření, ale bankrot bank není možný. Proto jednostupňové bankovní

systémy nefungují příliš efektivně. Státní sféra (podniky) požaduje úvěry bez ohledu na

jejich návratnost, peníze jsou pouze zprostředkovatele hmotných toků a tím dochází

k narušení peněžní rovnováhy v ekonomice. Jednostupňový bankovní systém fungoval i

v československé ekonomice od roku 1950 do roku 1989, ale i v ostatních

komunistických zemích.

Dvoustupňový systém je založen na oddělení makroekonomické funkce, kterou

zabezpečuje centrální banka a mikroekonomické funkce, která je doménou obchodních,

nebo-li komerčních bank. Centrální banky neúvěrují podnikatelské subjekty a neřídí

přímo činnost komerčních bank, pouze stanovují pravidla vstupu do bankovnictví a

pravidla obezřetného chování. Komerční banky provádějí operace s finančními

prostředky za účelem dosažení zisku a ve vymezeném prostředí, které je dáno

bankovními regulacemi a pravidly obezřetného podnikání bank. V tomto systému se

vyskytuje větší množství bank s různým zaměřením. Banky jsou zcela samostatné

podnikatelské subjekty a existuje možnost krachu banky. Systém má oligopolní

strukturu, tzn. že z hlediska podílu na trhu dominuje několik málo velkobank. Je to

3

moderní liberální bankovní systém. Tento bankovní systém funguje v rámci zemí EU a

ČR.

Dvoustupňové bankovní systémy se odlišují v několika směrech, přičemž v každé ekonomice

mohou fungovat jiné systémy. První odlišností je možnost provádět operace s akciemi nebo

emisními obchody. Podle tohoto kritéria rozlišujeme univerzální bankovní systém a

specializovaný bankovní systém. V univerzálním bankovním systému banky provádějí

operace jak investičního tak i obchodního bankovnictví. Univerzální bankovnictví je

charakteristické oligopolní strukturou na bankovních trzích, k čemuž přispívá kapitálové

propojení s menšími bankami. Předností univerzálního bankovního systému je poskytování

rozmanitých bankovních služeb u jedné banky. Na jedné straně vzniká možnost dosahování

úspor nákladů a času klientů, na straně druhé umožňuje diverzifikaci činností vedoucích ke

snižování bankovního rizika a zvyšování rentability. Pro univerzální bankovnictví je typická

hustá pobočková síť. Tento systém funguje i v ČR.

Ve specializovaném bankovním systému je striktně odděleno investiční a obchodní

bankovnictví. Komerční banky, které přijímají vklady od široké veřejnosti nesmějí provádět

obchody s akciemi a naopak. Specializovaný bankovní systém umožňuje nabídnout svým

klientům kvalitnější služby a rovněž vtahy ke klientům bývají na lepší úrovni než u

univerzálního bankovního systému. Výhodou specializovaného bankovního systému mohou

být bankovní náklady, které u specializované banky nejsou tak vysoké, jako u univerzálního

bankovnictví. Nevýhodou tohoto systému je nižší konkurenceschopnost bank a výskyt větší

možnosti odebrání bankovní licence. Banky se ve vyspělých ekonomikách více specializují na

poskytování univerzálních bankovních služeb, přičemž v současné době bankám roste

konkurence v podobě nebankovních institucí, které nabízejí specializované bankovní

produkty.

Druhou odlišností je otevřenost bankovního systému vůči zahraničním bankám. Na základě

tohoto kritéria rozdělujeme dvoustupňový bankovní systém na vysoce otevřený a málo

otevřený. V Evropské unii existují stejné podmínky pro zakládání bank a poboček bank

z členských zemí na základě jednotné bankovní licence, přičemž v ČR v současné době

funguje vysoce otevřený bankovní systém.

Třetí odlišností dvoustupňového bankovního stému je uspořádání bank vycházející z tradic,

zákonodárství a bankovních předpisů země. Může mít formu pobočkovou, unitární nebo

4

propojenou. Pobočkový bankovní systém znamená, že na daném území existuje málo bank

a hodně poboček. Opakem je unitární systém, kde na daném území funguje hodně bank a

málo poboček. Propojený bankovní systém představuje relativně hodně bank, které jsou

propojeny vlastnickými vztahy. Fúze a akvizice vedou ke vzniku propojeného bankovního

systému. Příkladem vlastnického propojování je ovládnutí německé bankovní dvojky HVB

největší italskou bankou UniCredit, která již ovládá Živnobanku. UniCredit tím posílil pozice

ve střední Evropě. V rámci historicky největší fúze dvou bank z různých zemí v hodnotě asi

20 miliard eur vznikne devátá největší evropská banka s tržní hodnotou okolo 49 miliard eur.

Tabulka č. 1 představuje největší banky v Evropě dle hodnoty kapitálu Tier 11 a celkové

velikosti aktiv.

Tabulka č. 1: TOP 100 bank střední a východní Evropy (údaje k 31.12.2004 v mld.) Kapitál Tier 1 Velikost aktiv Banka

USD změna v % pořadí USD změna v % 1. National Saving§Comm.Bank, Maďarsko 2158 89,1 4 23 087 18,5 2. Bank Pekaa, Polsko 1938 -1,9 6 19 841 -5,8 3. PKO Bank Poslki 1865 14,3 1 29 405 4,2 4. Česká spořitelna, ČR 1785 11,5 3 25 951 4,8 5. Bank BPH, Polsko 1865 14,3 1 29 405 4,2 6. Bank Handlovy w Warszawi, Polsko 1521 2,9 11 11 352 -0,3 7. ČSOB, ČR 1421 -9,9 2 27 421 1,1 8. Komerční banka, ČR 1312 5,8 5 20 580 0,8 9. Banca Comerciala Romana, Rumunsko 1231 16,0 16 8693 30,2 10. Hansbank Group, Estonsko 1037 21,5 12 11 211 28,3

… 23. HVB Banka Czech Republic, ČR 505 6,3 21 7393 10,0 25. GE Money Bank, ČR 469 20,9 45 2592 0,3 32. Citibank, ČR 303 15,1 38 3393 8,5 65. Živnostenská banka, ČR 128 8,8 53 2092 -4,5 68. Reiffeisenbank, ČR 119 9,8 41 2826 2,0 89. BAWAG Bank CZ, ČR 79 0,2 81 946 50,5

Zdroj: Bankovnictví č.12/2005

Finanční instituce působící v bankovním systému můžeme také členit na základě toho, zda

umožňují svým klientům uložit volné finanční prostředky ve formě depozit na požádání,

úsporných účtů nebo jim tuto možnost nenabízejí. Do depozitních finančních institucí

zařazujeme i spořitelní a úvěrní družstva.

V rámci širšího pojetí bankovní soustavy mohou na daném teritoriu působit i finanční

instituce, které nejsou bankami a institucemi depozitního charakteru (pojišťovny, obchodníci

s cennými papíry, investiční a penzijní fondy, leasingové společnosti). Ale i tyto instituce

přijímají od klientů volné finanční zdroje, které jim zhodnocují, avšak neřídí se zákonem o

bankách a úvěrových družstvech.

1 Specificky vymezená část kapitálu konsolidačního celku. Je tvořen splaceným základním kapitálem, splaceným emisním ážiem, povinnými a ostatními rezervními fondy, nerozděleným ziskem, atd.

5

1.3 HISTORIE A SOUČASNOST ČESKÉHO BANKOVNÍHO SEKTORU

První banky na území České republiky vznikaly na počátku 19. století. V roce 1824 byla

založena Česká spořitelna v Praze a od tohoto data začaly postupně vznikat další nové

banky. Úspěšný rozvoj byl poznamenán burzovním krachem ve Vídni v roce 1873, který

samozřejmě zasáhl i pražský peněžní a kapitálový trh. Rok 1918 silně ovlivnil vývoj českého

bankovního sektoru. Byly přijaty nové zákony o fungování nové měny, založení bank a

založení centrální banky. V první republice patřila československá koruna k nejpevnějším

měnám na světě a to zejména prozíravosti prvního ministra financí Aloise Rašína, který svou

reformou zabránil útoku hyperinflační vlny, která po první světové válce zasáhla všechny

okolní země. Dalším mezníkem ve vývoji české bankovní soustavy byla druhá světová válka,

která znamenala snížení počtu bank na Československém území. Tento vývoj pokračoval i po

roce 1945, kdy došlo ke znárodnění bank. Na základě zákona č. 38/1948 Sb. byla zřízena

Národní banka Československá, která měla za úkol vydávat bankovky a spravovat měnu.

Tato banka operovala do roku 1950, kdy byla zrušena a na základě zákona č. 31/1950 Sb. byla

založena Státní banka československá. Do roku 1990 existovalo na území ČSFR 5 bank

(Státní banka Československá, Česká státní spořitelna, Československá obchodní banka,

Investiční banka, Živnostenská banka).

Změny v politicko-ekonomickém prostředí v druhé polovině 80. let dorazily do ČSFR velmi

pozvolna a tudíž i změny v bankovním systému začaly být připravovány v socialistických

zemích jako jedny z posledních. Přitom zákony o institucionálním oddělení centrálního a

komerčního bankovnictví byly připraveny již dříve. K 1.1.1990 vstoupily v platnost zákony č.

130/1989 Sb. O státní bance československé a zákon č. 131/1989 Sb. O bankách a

spořitelnách. Již v roce 1990 velmi liberální přístup státu umožnil vznik nových soukromých

bank. V roce 1991 byl přijat nový zákon o Státní bance československé.

Dalším významným mezníkem bylo rozdělení Československa k 1.1.1993, kdy po tomto datu

došlo ke vzniku dvou nových centrálních bank - České národní banky a Národní banky

Slovenska.

Hned na počátku transformace se české bankovnictví muselo potýkat s celou řadou finančních

závazků, které vznikly v centrálně plánované ekonomice. Mezi podstatné problémy bank bylo

možné zařadit následující:

6

- nedostatečná konkurence bankovního sektoru a pomalá privatizace v prvopočátcích

transformace,

- podkapitalizace vznikajících bank,

- neefektivní posuzování úvěrových projektů a nedokonalá legislativa, setrvačné úvěrování

firem, které v nových podmínkách neobstály,

- nezkušenost pracovníků bankovního sektoru z tržní ekonomiky,

- narůstající počet klasifikovaných úvěrů, které způsobily nedostatečnou výhodnost českého

bankovního sektoru, pokud jde o čistý zisk.

Aby banky mohly fungovat v tržní ekonomice bez těchto závazků, byl přijat tzv.

Konsolidační program I., v rámci něhož byly nedobytné pohledávky převedeny do

banky k tomuto účelu založené - Konsolidační banky. Na základě tohoto kroku a pak

ještě dalšími formami nepřímé pomoci, byly všechny banky oddluženy a

rekapitalizovány. Postupně se začaly objevovat problémy malých, nově vzniklých bank,

které musela ČNB řešit. Byla přijata opatření, jejichž výsledkem bylo zavedení časově

omezené nucené správy, přičemž mnoha bankám byly odebrány bankovní licence.

Druhým opatřením byl vyhlášen Konsolidační program II., který byl zaměřen na malé

banky. ČNB v rámci tohoto programu zapojila do řešení problémů akcionáře bank. Do

tohoto programu bylo zapojeno 15 bank, 9 bank nepřežilo a byly prodány jinému

investorovi, nebo jim byly odebrány bankovní licence. V roce 1997 byl vyhlášen tzv.

Stabilizační program, který byl rovněž určen malým bankám, které mohly své

nedobytné pohledávky převést do státní instituce Česká finanční, s.r.o. Program byl

určen na dobu 7 let, kdy po této době měly banky povinnost pohledávky odkoupit zpět.

Do tohoto programu vstoupilo 6 bank, ale žádná banka, která do něj vstoupila nepřežila

a program byl předčasně ukončen. Koncem 90. let se začaly řešit problémy velkých

bank, aby se mohlo přistoupit k jejich privatizaci. Nebonitní aktiva těchto bank byla

převedena do Konsolidační banky a banky byly kapitálově posilněny. Tabulka č. 2

nám dokumentuje prodej státních podílů velkých bank.

7

Tabulka č. 2: Prodej státních podílů velkých bank

Banka Prodávaný podíl Cena Datum

smlouvy Nabyvatel státního

podílu Investiční a poštovní

banka 36,0 % 3 mld. Kč 8.3.1998 Nomura Europe plc. (Japonsko)

ČSOB 65,7 % 40 mld. Kč 24.6.1999 KBC Bank (Belgie)

Česká spořitelna 52,0 % 19,4 mld. Kč 1.3.2000 Erste Bank (Rakousko)

Komerční banka 60,0 % 40,2 mld. Kč 12.7.2001 Société Générale (Francie)

Pramen: Hájek, J.: Ekonomická revue, 2005, str.74-89

Vývoj bankovního sektoru byl již v roce 2002 stabilní. Banky mohly začít podnikat

v podmínkách tržního hospodářství jako svobodné podnikatelského subjekty. Tím, že se

prodaly velké banky zahraničním subjektům. Došlo jednak ke zvýšení kvality práce, domácí

banky byly kapitálově posíleny a dále se docílilo celkové efektivnosti bankovního sektoru.

V České republice funguje dvoustupňový bankovní systém. Na jedné straně s Českou

národní bankou, která má specifické postavení, a s obchodními (komerčními) bankami na

straně druhé. Převládá model univerzálního bankovnictví. Český bankovní sektor je svým

podílem na tvorbě HDP považován za nejvíce rozvinutý ze všech zemí střední a východní

Evropy. V současné době v ČR existuje 37 aktivních bank, včetně poboček zahraničních

bank. Tabulka č. 3 charakterizuje vývoj českého bankovního systému od roku 1990 do roku

2001.

Tabulka č. 3: Bankovní sektor České republiky od roku 1990 do roku 2006

Rok Udělené licence Zavedení nucené správy

Aktivní banky a pobočky

zahraničních bank 1993 10 1 52 1994 4 1 55 1995 1 0 55 1996 2 6 53 1997 0 0 50 1998 1 0 45 1999 0 0 42 2000 0 1 40 2001 0 0 38 2002 1 0 37 2003 0 0 35 2004 0 0 35 2005 1 0 36 2006 1 0 37

Pramen: ČNB 1993-2006

8

1.4 HUSTOTA BANKOVNÍ SÍTĚ V ZAHRANIČÍ A V ČESKÉ REPUBLICE

V každé zemi se nachází jiný počet peněžních ústavů. Např. na území USA v roce 1990

působilo 12 000 bank2, přičemž pouze čtvrtina z nich mohla působit jen na území

jednoho státu Unie. Jiná situace byla v Evropě, kde v roce 1995 působilo 10 000 bank.

Česká republika se přibližuje počtem bank takovým státům, jako je Švédsko, Řecko a

Irsko, ale zaostává za zeměmi jako jsou např. Rakousko, Finsko. Český bankovní sektor

disponoval v roce 1996 asi 3 200 bankovními místy, k tomu musíme připočítat i

bankovní místa, která jsou otevřená na poštách. Udržování husté pobočkové sítě je

velmi nákladné a v zemi, kde je tato síť dostatečně rozvinutá, je pro zahraniční

konkurenty obtížné proniknout do maloobchodních bankovních operací a proto probíhá

konkurenční boj pouze mezi tuzemskými bankami. V roce 1996 Česká národní banka

umožnila vstup zahraničního kapitálu do české bankovní soustavy a tím umožnila

zesílení konkurenčního boje mezi bankami. Tabulka č. 4 uvádí počet bankovních

subjektů, podnikajících v České republice. Výčet dílčích peněžních ústavů3 uvádí

poznámka pod čarou.

2 Mervart, J.: České banky v kontextu světového vývoje, str. 47 3 Seznam bank a poboček zahraničních bank v ČR (k 31.03.2006) I. Centrální banka

1. Česká národní banka II. Banky s převážně (více než 50 %) českou účastí na základním kapitálu

1. Česká exportní banka, a.s. 2. Českomoravská stavební spořitelna, a.s. 3. Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. 4. eBanka, a.s. 5. HYPO stavební spořitelna a.s. 6. Hypoteční banka, a.s. 7. Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s. 8. PPF banka a.s 9. Stavební spořitelna České spořitelny, a.s.

III. Banky s převážně (více než 50 %) zahraniční účastí na základním kapitálu 1. BAWAG Bank CZ a.s. 2. Citibank a.s. 3. Česká spořitelna, a.s. 4. Československá obchodní banka, a.s. 5. GE Money Bank, a.s. 6. HVB Bank Czech Republic a.s. 7. IC Banka, a.s. 8. J&T BANKA, a.s. 9. Komerční banka, a.s. 10. Raiffeisenbank a. s. 11. Raiffeisen stavební spořitelna a. s. 12. Volksbank CZ, a.s. 13. Wüstenrot hypoteční banka a.s. 14. Wüstenrot - stavební spořitelna a. s. 15. Živnostenská banka, a.s.

IV. Pobočky zahraničních bank (v režimu jednotné licence) 1. ABN AMRO Bank N.V. 2. Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ (Holland) N.V.

9

Tabulka č. 4: Banky a pobočky zahraničních bank v ČR (stav k 31. 12. 2007) Banka Počet Banky s převážně (více než 50 %) českou účastí na základním kapitálu 8 - z toho stavební spořitelny 4 Banky s převážně (více než 50 %) zahraniční účastí na základním kapitálu 15 - z toho stavební spořitelny 1 Pobočky zahraničních bank (v režimu jednotné bankovní licence) 14 - z toho stavební spořitelny 0 Banky celkem 37 - z toho stavební spořitelny 6

Pramen: ČNB

1.5 TRENDY V BANKOVNICTVÍ

Na světový bankovní sektor působí několik důležitých faktorů mezi které můžeme zařadit

např. rostoucí trhy v EU jako důsledek zavedení jednotné měny, měnící se potřeby klientů,

rozvoj kapitálových trhů, rostoucí význam informačních technologií, řízení rizik, tlak na

efektivnost.

Rostoucí trhy v EU jako důsledek jednotné měny EUR

Se zavedením jednotné měny dochází k rozšiřování odbytových možností, k rozšíření trhů, ale

zároveň vzrůstá i konkurenční prostředí. Vznikají nové tržní segmenty a zvyšuje se atraktivita

všech evropských trhů4. Internacionalizuje se chování investorů v obchodech s cennými

papíry, realitami a v dalších oblastech a tento vývoj nabývá na významu. Jednotná měna

přinese v privátním bankovnictví posílení významu regionu a bude narůstat význam lokálních

bank, které mohou svou specifickou činností „přežít“ konkurenční prostředí.

Měnící se potřeby klientů

V důsledku rozvoje jednotného evropského bankovního trhu došlo k rozvoji nových

bankovních produktů, které jsou schopné uspokojit potřeby nově vznikajících mezinárodních

firem, ale i domácích podnikatelských subjektů. Mezi tyto produkty patří projektové

3. CALYON S.A. 4. COMMERZBANK Aktiengesellschaft 5. Deutsche Bank Aktiengesellschaft Filiale Prag 6. Fortis Bank SA/NV 7. HSBC Bank plc. 8. ING Bank N. V. 9. Oberbank AG 10. PRIVAT BANK AG der Raiffeisenlandesbank Oberösterreich 11. Raiffeisenbank im Stiftland eG 12. Všeobecná úverová banka a.s. 13. Waldviertler Sparkasse von

4 Juřík, P.: Trendy v bankovním sektoru. Bankovnictví č.9/2004, str. 32-34

10

financování, syndikalizované financování, finanční deriváty, sekuritizace, daňově

optimalizované financování, financování leasingem, forfaiting, faktoring.

Podniky získávají kapitál z vnitřních i vnějších zdrojů, řídí svoji hotovost (cash

management) s cílem zajistit likviditu, soustřeďují svou pozornost na řízení nákladů a

rizik a ukládají své volné kapitálové zdroje na základě kritérií rentability a bezpečnosti.

Nefinancují se pouze u bank, ale refinancují se přímo na kapitálových trzích a nebo

navzájem mezi sebou a tím obcházejí banky. Banky při financování firemní klientely

mění svou pozici. Na místo jednoduchých bankovních produktů se přesouvá náročné

finanční poradenství a nabídka komplexních bankovních služeb.

I v oblasti privátního bankovnictví dochází ke změnám. Klienti jsou náročnější, vyžadují

podobné bankovní balíčky jako firemní klientela, na kvalitativně vyšší úrovni a za nižší

cenu. Klienti jsou vzdělanější, informovanější, méně loajální. Banky se tento trend snaží

změnit. Zvýšení loajality klientů je jednou z priorit bank, protože získat nového klienta

je finančně náročnější, než si udržet současného. S rozvojem informačních technologií

nabývají na významu bankovní poradci, jejichž role je nezastupitelná. Bankovní poradci

poskytují pomoc při vyhledávání dodatečných informací, vyhodnocují a posuzují

podklady pro rozhodování a pomáhají klientovi se správně rozhodnout, jak vhodně

investovat volné finanční zdroje. Přitom by se měli snažit o dobrý a vzájemný vztah

mezi klientem a bankou.

Rozvoj kapitálových trhů

S rozvojem globalizace se mění i strategie ve financování firem, které se stále častěji a v

daleko větší míře začínají obracet na kapitálový trh.

Rostoucí význam informačních technologií

Klasické pobočky jsou doplňovány novými komunikačními kanály v podobě

telefonního bankovnictví, mobilního bankovnictví, internetového bankovnictví. Rozvíjí

se samoobslužné zóny, které jsou budovány v supermarketech, hypermarketech, a

kiosky. Bankovní informační technologie tím, že se nyní staly také hlavním nákladovým

faktorem, spolurozhodují o konkurenceschopnosti bank5. Přitom se očekává, že dojde

k dalšímu rozšiřování informačních technologií, které však nepřinášejí bankám takové

snížení nákladů, jaké si představovaly. Proto banky pečlivě zvažují, které nové

informační technologie využijí. Náklady na pořízení a provoz informačních technologií

5 Juřík, P.: Trendy v bankovnictví. Bankovnictví č.9/2004, str.32-34

11

tvoří jednu z podstatných složek investic a provozních nákladů bank a jejich návratnost

nebývá kratší než čtyři roky. To ovlivňuje možnost a ochotu managementu bank zavádět

další změny, což vede k úvahám o využití outsorcingu.

Řízní rizik

Jedním z důležitých faktorů, který má velký vliv na další vývoj bankovnictví a kterému

musí vedení bank věnovat mimořádnou pozornost je řízení rizik. Kromě úvěrového a

tržního rizika věnují banky pozornost i provoznímu riziku. Výsledkem tlaku na lepší a

obezřetnější řízení bankovního sektoru je schválení dohody o kapitálové přiměřenosti

bank a dalších norem.

Tlak na efektivnost

Tlak na efektivnost je základním trendem. Management bank komplikuje růst konkurence

podporovaný globalizací bankovního obchodu. Banky se musí přizpůsobit tlaku těchto

nových subjektů a současně čelit konkurencí ostatních bank, kterou navíc umocňuje akvizice

a vznik holdingových bankovních společností. Proto hrají klíčovou roli úspory nákladů,

zjednodušení a zefektivnění bankovních procesů, controlling a řízení obchodní sítě.

DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU:

DRDLA, M., RAIS, K.: Evropská unie, evropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer

Press, 1999.

DVOŘÁK, P.: Bankovnictví. Praha: Skriptum VŠE, 1997.

DVOŘÁK, P.: Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde , 2001. FORIŠKOVÁ, D., KLIMIKOVÁ, M.: Restrukturalizace českého a slovenského bankovního

systému a sekundární trh úvěrových pohledávek. Ostrava: Ekonomická revue, roč.VIII, č.3,

2005.

JÍLEK, J.: Peníze a měnová politika. Praha: Grada Publishing, 2005.

JUŘÍK, P.: Trendy v bankovním sektoru. Bankovnictví č. 9/2004.

MERVART, J.: České banky v kontextu světového vývoje. Praha: Lidové noviny, 1998.

MISHKIN, F.S.: Ekonomie peněz, bankovnictví a finančních trhů. Praha: Ekonomia, 1991.

POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů. Praha: Ekopress, 2004.

POLOUČEK, S.: České bankovnictví na přelomu tisíciletí. Ostrava: Edith, 2000.

POLOUČEK, S.: Bankovnictví. Karviná: Slezská univerzita Opava, Obchodně podnikatelská

fakulta, 2004.

12

REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA,J.:

Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 2005.

REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2001.

ROSE, P.S.: Peněžní a kapitálové trhy. Praha: Victoria Publishing, 1994.

ROSE, P.S.,-KOLARI, J.W.-FRASER, D.R.: Financial Institutions. Boston: Irwin, 1993.

TOMÁŠEK, M.: Bankovnictví jednotného vnitřního trhu EU. Praha: Linde, 1997.

ZAHRADNÍK, P.: Volné bankovnictví a slučitelnost s realitou. Finance a úvěr, 1992, č.8, str.

369-376.

KONTROLNÍ OTÁZKY:

1. Charakterizujte jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém.

2. Popište univerzální a specializovaný bankovní systém.

3. Kolik bank funguje v současné době na českém trhu.

4. Které trendy lze v současné době zaznamenat v bankovním sektoru.

13

2 CENTRÁLNÍ BANKA OSNOVA KAPITOLY:

2.1 Postavení a funkce centrální banky

2.2 Hlavní cíle centrální banky

2.1 POSTAVENÍ A FUNKCE CENTRÁLNÍ BANKY

Významným mezníkem na cestě vývoje bankovnictví je vznik centrálního bankovnictví.

V tržních ekonomikách jsou centrální banky institucemi, které mají nezastupitelné místo

v oblasti regulace množství peněz v oběhu a bankovního systému dané ekonomiky.

Základními funkcemi centrální banky v tržní ekonomice jsou:

- emisní funkce,

- funkce vrcholného subjektu měnové politiky,

- regulace bankovního systému.

Kromě těchto funkcí, centrální banky vedou účty státu, spravují státní dluh, spravují devizové

rezervy a přijímají od obchodních bank vklady, poskytují jim úvěry, vedou obchodním

bankám účty.

2.1.1 Vznik centrálních bank Centrální banky vznikly až v 17. století, ale jejich rozvoj začíná až ve 20. století. Jaké byly

důvody vzniku. Mezi hlavní důvody můžeme zařadit, panovník chtěl mít vlastní banku, která

by mu kdykoliv emitovala vlastní peníze a panovník chtěl mít vlastní instituci, ve které by

sledoval pohyb finančních prostředků. Tyto důvody se v čase měnily a jedním z dalších

důvodů, který přispěl ke vzniku centrálních bank, bylo podchytit emisi bankovek pod jedinou

institucí. V některých zemích vznikly centrální banky až na základě poptávky bank po

mezibankovním zúčtování. V roce 1920 – 1944 vypracoval guvernér Bank of England

Montagu Collet Norman zásady fungování centrálních bank.

Centrální banky mohou vzniknout několika způsoby, buď se stávající soukromá komerční

banka přemění na centrální banku nebo dostane vybraná obchodní banka povolení k emisi

bankovek a jako poslední možnost vzniku je založení zcela nové instituce.

CÍL KAPITOLY: - postavení a funkce centrální banky, - cíle centrální banky.

14

Na českém území vznikla první centrální banka – Privilegovaná Rakouská národní

banka, která vznikla v roce 1816. Po vzniku samostatné ČR vykonávalo některé funkce

centrální banky ministerstvo financí a v roce 1926 zahájila svou činnost Národní banka

Československá. Od roku 1950, kdy na našem území funguje centrálně plánovaná

ekonomika začíná funkci Národní banky Československé plnit Státní banka

československá, která funguje až do roku 1993. Od tohoto roku plní v ČR funkci

centrální banky – Česká národní banka (ČNB). Cíl měnové politiky a úkol ČNB je

právně kodifikován v ustanoveních článku 98 Ústavy ČR a zákona č. 6/1993 Sb. o ČNB

a jejich novel, které ji ukládají zabezpečovat stabilitu měny. Prioritním cílem ČNB se

v posledním období stává především zabezpečení cenové stability. Úkol zajistit stabilitu

cen v ekonomice, tj. přispět k tvorbě stabilního prostředí pro rozvoj podnikatelských

aktivit, je na jedné straně výrazem narůstající odpovědnosti centrálních bank za

udržitelný ekonomický vývoj. Předpokladem realizace měnové politiky vedoucí

k cenové stabilitě je na druhé straně nezávislost centrální banky.

Nejstarší centrální bankou je Sveriges Riksbank, která byla založena v roce 1668.

2.2 HLAVNÍ CÍLE CENTRÁLNÍ BANKY (ČNB)

Centrální banky mají téměř ve všech vyspělých zemích stejnou činnost, plní

makroekonomické a mikroekonomické funkce. Do makroekonomických funkcí můžeme

zařadit provádění měnové politiky, emisi bankovek a mincí a devizové operace. Pod

mikroekonomické funkce patří hlavně regulace a dohled nad bankovním systémem, dále

funkce banky bank, banky státu a rovněž centrální banka vystupuje jako reprezentant

státu v měnové oblasti. U makroekonomické funkce patří k hlavním cílům stabilní

měnový vývoj a při mikroekonomické funkci je to hlavně spolehlivost a důvěryhodnost

celého bankovního systému.

I centrální banka v České republice plní dle zákona č.6/1993 Sb. O ČNB a Ústavy ČR

funkce tak, jako i jiné centrální banky ve světě. Mezi její hlavní cíle patří:

a) vydává bankovky a mince,

b) dbá o stabilní měnový vývoj

c) řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, pečuje o jejich plynulost a

hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti bankovního systému,

d) vykonává bankovní dohled nad činností bank,

e) provádí další činnosti.

15

Emise bankovek a mincí

Tuto funkci plnily i nejstarší vzniklé banky a proto převládá i v současné době. Žádná jiná

instituce ve státě nemůže emitovat bankovky a mince a určovat jejich hodnotu. V současné

době na jedné straně roste množství hotovostních peněz v oběhu, ale na druhé straně klesá

podíl hotovostních peněz na celkovém peněžním obratu. Dá se říci, že tato funkce centrálních

bank ustupuje.

Měnová politika

Funkce měnové politiky je jednou z hlavních funkcí centrálních bank v tržní ekonomice.

Banka tím, že reguluje množství peněz v ekonomice, úrokové sazby, měnovou bázi, měnový

kurs tak podporuje stabilitu cenové hladiny. Měnová politika je prováděna nástroji mezi které

zařazujeme operace na volném trhu, diskontní nástroje, kursové intervence, povinné

minimální rezervy (PMR -existence tohoto nástroje je diskutabilní, neboť v řadě zemí již se

PMR netvoří a v ČR jsou již řadu let na úrovni 2 %) a ostatní nástroje. Bližší specifikace

nástrojů je provedena v (Revenda, 2001, Revenda, Mandel, 2005). Při této funkci je důležité

si uvědomit, zda centrální banka je samostatným subjektem v rozhodování měnové politiky,

či nikoliv.

Regulace a dohled nad bankovním systémem

Bankovní systém patří k regulovaným odvětvím a centrální banka stanovuje obchodním

bankám pravidla činnosti, reguluje vstup do odvětví bankovnictví a provádí kontrolu

dodržování stanovených pravidel.

ČNB musí dvakrát ročně podávat Poslanecké sněmovně k projednání zprávu o měnovém

vývoji a po skončení kalendářního roku předkládat i zprávu o svém hospodaření. ČNB je

rovněž povinna jednou za tři měsíce informovat veřejnost o měnovém vývoji.

Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je sedmičlenná bankovní rada, jejíž členy jmenuje na

šestileté funkční období prezident republiky. Členy bankovní rady jsou guvernér, dva

víceguvernéři a další čtyři vedoucí zaměstnanci ČNB. Bankovní rada určuje měnovou politiku

a nástroje pro její uskutečňování, rozhoduje o zásadních měnově-politických opatřeních ČNB

a jiných záležitostech zásadní povahy.

16

VÝKON DALŠÍCH ČINNOSTÍ

ČNB vede účty státního rozpočtu, státních fondů a provádí některé operace pro vládu a

centrální orgány a devizovou činnost.

DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU:

REVENDA, Z. a kol: Peněžní ekonomie a bankovnictví, Praha: Management Press, 1996,

ISBN 80-85943-06-9.

REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK,P., BRADA,J.: Peněžní ekonomie a

bankovnictví. 3. vydání Praha: Management Press, 2000.

SEKERKA, B: Banky a bankovní produkty, Praha: Profess Consulting, 1997. ISBN 80-

85235-51-X

KONTROLNÍ OTÁZKY:

1. Jaké jsou základní funkce centrální banky v tržní ekonomice?

2. Určete nástroje, které používá ČNB k řízení měny?

3. Jaká je aktuální diskontní, lombardní a repo sazba v ČR?

17

3 KOMERČNÍ BANKY OSNOVA KAPITOLY:

3.1 Charakteristika banky 3.2 Vznik a zánik bankovní licence (Kriteria autorizace) 3.3 Jednotná bankovní licence (JBL) - Bankovnictví jednotného trhu 3.4 Organizační struktura banky a provozní požadavky 3.5 Zásady bankovní činnosti 3.6 Základní funkce bank

3.1 CHARAKTERISTIKA BANKY

Bankami jsou právnické osoby se sídlem na území České republiky, založené jako

akciové společnosti (ustanovení obchodního zákoníku o akciové společnosti se pro ně

nepoužijí, pokud zákon o bankách nestanoví jinak), které přijímají vklady od

veřejnosti, poskytují úvěry a které k výkonu svých činností mají povolení působit

jako banka, tzn. je jim udělena bankovní licence.

Tato kapitola je věnována obchodním nebo-li komerčním bankám. Obchodní banky se

řídí zákonem č. 21/1992 Sb. Zákon o bankách a následujícími změnami č. 215/1998

Sb., č. 319/2001 Sb. a č.126/2002 Sb. kterými se mění zákon č. 21/1992 Sb. o bankách.

Centrální banka se řídí dle zákona č. 6/1993 Sb. a změnami, č. 60/1993 Sb., č. 15/1998

Sb. a č. 442/2000Sb.

Dle zákona o bankách mohou banky kromě přijímání vkladů a poskytování úvěrů

vykonávat další činnosti. Podle § 1 odstavce 4 nesmí banky vykonávat jiné

podnikatelské činnosti než ty, které mají povoleny v licenci. Bez povolení působit jako

banka nesmí nikdo přijímat vklady od veřejnosti, vydávat elektronické peněžní

prostředky6, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Žádost o povolení působit jako

banka je předkládána ČNB písemně, náležitosti žádosti jsou ustanoveny ve vyhlášce

ČNB č. 166/2002 Sb. S žádostí o povolení se předkládá návrh stanov.

6 Dle zákona č. 126/2002 § 2 odst. 2 se elektronickým peněžním prostředkem rozumí platební prostředek, který uchovává peněžní hodnotu v elektronické podobě a který je přijímán jako platební prostředek i jinými osobami než jeho vydavatelem.

CÍL KAPITOLY: - definice komerční banky, - základní funkce komerční banky, - vznik a zánik obchodní banky, jednotná bankovní licence, - organizační struktura obchodní banky a její funkce, - zásady bankovní činnosti.

18

3.2 VZNIK A ZÁNIK BANKOVNÍ LICENCE (KRITERIA AUTORIZACE)

Pro zahájení činnosti, musí banka od centrální banky obdržet bankovní licenci. V licenci je

uveden seznam činností a vymezení rozsahu povolených činností, přičemž může obsahovat i

stanovení podmínek, které musí banka nebo pobočka zahraniční banky splnit před zahájením

své činnosti nebo je dodržovat při výkonu povolené činnosti. Při udělování bankovní licence

ČNB posuzuje následující kritéria autorizace:

Minimální výše základního kapitálu banky musí činit minimálně 500 000 000 Kč

a musí být tvořen peněžitými vklady.

Průhledný a nezávadný původ základního kapitálu banky, jeho dostatečnost a

vyhovující skladba.

Splacení základního kapitálu v plné výši.

Odborná způsobilost a občanská bezúhonnost osob s kvalifikovanou účastí7 na

bance k výkonu práv akcionáře při podnikání banky.

Důvěryhodnost, zkušenost a odborná způsobilost osob, které jsou navrhovány do

vedení banky.

Technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností banky,

funkční řídící a kontrolní systém banky, včetně systému řízení rizik.

Reálnost ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě dle

obchodního plánu.

Seznam všech činností, které chce banka nabízet, včetně časového

harmonogramu jejich zavádění a strategií jejich rozvoje.

Průhlednost skupiny s úzkým propojením8.

Sídlo budoucí banky musí být na území České republiky.

Licence se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelná na jinou osobu. Licence nemůže

být udělena, pokud by to bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou.

Bankovní licence může podle zákona zaniknout z následujících důvodů: bance byla

odejmuta bankovní licence, došlo ke zrušení banky s likvidací, valná hromada

7 Kvalifikovanou účastí se podle zákona 215/1998 Sb. myslí přímý nebo nepřímý podíl nebo jejich součet, který představuje alespoň 10% na základním kapitálu právnické osoby nebo možnost hlasovacích právech v právnické osobě. 8 Podle zákona č. 126/2002 Sb. § 4 odstavce 4 se úzkým propojením chápe vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém má jedna z osob na druhé osobě přímý nebo nepřímý podíl nejméně 20% základního kapitálu nebo hlasovacích práv. Dále se úzkým propojením může chápat vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém jedna z osob druhou osobu ovládá a nebo vztah dvou nebo více osob, které jsou ovládány stejnou osobou.

19

rozhodla, že dosavadní banka nebude nadále vykonávat činnost, ke které je třeba

licenci, došlo k vymazání banky z obchodního rejstříku, pobočce zahraniční banky

zaniká licence dnem, ke kterému zahraniční banka ukončí svou činnost a dále dnem, ke

kterému zahraniční banka pozbyla ve státě svého sídla oprávnění působit jako banka.

3.3 JEDNOTNÁ BANKOVNÍ LICENCE (JBL) - BANKOVNICTVÍ

JEDNOTNÉHO TRHU

Integrační proces, který probíhá v Evropě je stále častěji ovlivňován politikou a

legislativou Evropské unie, která se dotýká všech odvětví. Oblast bankovnictví formují

tří bankovní direktivy přijaty v EU, avšak vedle nich existuje celá řada dalších direktiv

a opatření9, upravující bankovní sektor. Harmonizace právních předpisů týkajících se

činnosti bank s právem Evropských společenství byla hlavním východiskem pro

legislativní a regulatorní změny v roce 2004. Došlo celkem k pěti změnám zákonů

dotýkajících se bankovního sektoru. Princip jednotné bankovní licence spočívá v tom,

že podmínky pro udělení bankovní licence jsou harmonizovány ve všech zemích EU.

První bankovní direktiva přijata v roce 1977 - č. 77/80/EEC se zabývá principy

udělení licence pro úvěrové instituce a přijímáním pravidel pro vstup na vnitřní trh

v rámci zemí EU. V direktivě jsou řešeny i podmínky sjednocování standardů dohledu

nad činností úvěrových institucí. Podstatné znaky této směrnice představují přijaté

podmínky pro provozování obchodní činnosti úvěrové instituce a postupy spolupráce

mezi orgány dohledu v členských zemích. Velmi významná se ukázala otázka jednotné

regulace bankovního sektoru. Uvedený dokument řešil některé podstatné otázky

rozvoje bankovního sektoru: podmínky zahájení činnosti úvěrové společnosti,

podmínky provozování úvěrových služeb, otázky regulace a podmínky bankovního

podnikání jak v rámci Unie, tak i mimo ni10.

V roce 1989 byla přijata druhá bankovní směrnice, která začala platit od 1.1.1993 a

umožňuje institucím, které získaly licenci v domovském státě, podnikat a poskytovat

služby v jiném členském státě EU na základě zásady vzájemného uznávání oprávnění

vydávaných v členských státech EU. Vzájemné uznávání se však vztahuje na bankovní

činnosti, uvedené ve směrnici. Dále tato zásada zajišťuje, že bankovní instituce,

provozující činnost na základě licence vydané v domovské zemi, může provozovat

určitý počet bankovních služeb na celém území EU buď na základě zřízení poboček 9 DRDLA, M., RAIS, K.: Evropská unie,evropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer Press, kap. 5 10 DRDLA, M., RAIS, K.: Evropská unie, ropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer Press, str. 69

20

bez dalšího řízení o získání licence v jiném členském státě nebo nabízením služeb přes

hranice. Druhá bankovní směrnice přiznává princip pravidel dohledu nad bankami

regulátorem domovské země a předpokládá spolupráci při dozoru nad likviditou

poboček, odpovědnost za uplatňování měnové politiky přijímajícího státu a některé

další principy.

Třetí bankovní směrnice byla přijata Evropským parlamentem v roce 1995 pod číslem

95/26/ES. Tato směrnice novelizuje první a druhou směrnici. Direktiva zavádí do právní

úpravy ES o bankovním dohledu zásadu obezřetného dohledu. Podle této zásady je nutné

stanovit podmínky, jež musí být splněny dříve, než příslušné orgány vydají povolení

k zahájení činnosti banky. Patřičné orgány by neměly povolit činnost, pokud by jim bylo

bráněno v kontrolní činnosti pro tzv. úzké propojení. Dále direktiva zavádí zásadu

vzájemného uznávání licencí vydávaných v členských státech EU. V důsledku zachování

práv vkladatelů jsou detailně stanoveny jednotlivé povinnosti auditorů, včetně stanoveného

vymezení skutečností, na které je třeba reagovat ve spolupráci s příslušnými orgány dané

země. Bankovního sektoru se dotýkají i další direktivy (např. č. 89/299/EHS o vlastních

fondech, č. 93/6/EHS o kapitálové přiměřenosti investičních firem a úvěrových institucí, č.

92/121/EEC o úvěrové angažovanosti atd.).

Podle směrnice 2000/12/ES se zavádí princip jednotné bankovní licence, na jehož základě se

vydává pouze jedna licence, která vedle možnosti provádět licencované činnosti na území

státu, jehož orgán licenci vydal (tzv.domovský stát), dává právo držiteli licence vykonávat

na území jiného členského státu Evropské unie tyto činnosti bez licence od příslušného

orgánu tohoto státu (hostitelský stát). Principy JBL jsou již implementovány v českých

podmínkách do zákona o bankách č. 126/2002 Sb. Směrnice Evropského parlamentu a Rady

2000/12/ES stanovuje pro úvěrovou instituci základní principy JBL:

- úvěrová instituce musí mít samostatný kapitál a počáteční kapitál nejméně 5 mil. EUR,

- úvěrovou instituci musí řídit nejméně dvě osoby, které mají zkušenosti a jsou bezúhonné,

- skutečné sídlo musí mít ve stejném členském státě, kde má své sídlo,

- musí být sdělena totožnost jejich přímých a nepřímých akcionářů nebo společníků

s kvalifikovanou účastí,

- žádost o povolení nesmí být posuzována na základě hospodářských potřeb trhu,

- při úzkém propojení úvěrové instituce s jinými osobami mohou vydávající orgány vydat

povolení pouze tehdy, nebrání-li toto propojení účinnému výkonu dohledu,

- žádost musí obsahovat obchodní plán.

21

Dohled nad pobočkou, resp. příhraniční aktivity takové osoby vychází ze zásady, že

členské státy uznávají princip domovského orgánu dohledu nad činností této osoby a

vzájemně uznávají jeho výsledky, tzn., že činnost osoby na území hostitelského státu

podléhá orgánu dohledu domovského státu. Orgán dohledu hostitelského státu dohlíží pouze

na dodržování vymezených právních předpisů hostitelského státu.

Jednotnou licenci může podle zákona o bankách využít banka, osoba oprávněná vydávat

elektronické peněžní prostředky a některé další finanční instituce, tzv. oprávněné finanční

instituce11. Banka, oprávněná osoba vydávat elektronické peněžní prostředky a oprávněná

finanční instituce může využít výhod jednotné licence, pokud současně:

Má sídlo na území členského státu.

Má licenci od příslušného orgánu domovského státu.

Je dohlížena orgánem dohledu domovského státu.

Splní oznamovací postup stanovený právem ES.

Splní stanovené podmínky v případě oprávněné finanční instituce.

Směrnice 2000/12/ES stanovuje přesně seznam činnosti, které osoby, pokud mají bankovní

licenci od domovského orgánu dohledu mohou poskytovat na území jiného členského státu.

Seznam vzájemně uznávaných činností je závazný v tom smyslu, že hostitelský stát musí

umožnit zahraničním institucím splňujícím dané podmínky poskytovat činnosti uvedené

v seznamu.

Banky, oprávněné finanční instituce a osoby oprávněné vydávat peněžní prostředky mohou

podnikat na území jiného členského státu EU buď na základě založení pobočky nebo bez

založení pobočky. Bez založení pobočky je ale možné poskytovat službu na území

hostitelského státu pouze tehdy, pokud nemá charakter trvalé hospodářské činnosti. BOX 1

uvádí praktický příklad založení pobočky v jiném členském státě EU.

11 Banka musí tuto instituci vlastnit alespoň z 90 %, musí disponovat nejméně 90 % hlasovacích práv a ručitelským závazkem mateřské banky nebo bank se souhlasem domovského orgánu dohledu za její závazky. Činnost, kterou hodlá provozovat na území hostitelského státu, musí provozovat i na území svého domovského státu.

22

BOX 1: POSTUP ZALOŽENÍ POBOČKY V JINÉM ČLENSKÉM STÁTĚ EU

(1) Poskytovatel služeb informuje orgán dohledu, který mu udělil licenci, že chce

poskytovat služby v jiném členském státě EU. Součástí informace je předložení

obchodního plánu, zejména výčet činností, které chce banka nebo pobočka banky

nabízet, popis organizační struktury a personálního zabezpečení řízení pobočky, apod.

(2) Orgán dohledu domovského státu má povinnost se ke skutečnostem vyjádřit do tří

měsíců. (a) Pokud k tomu nemá námitky, vše postoupí orgánu dohledu hostitelského

státu (informace o bance, výše kapitálu banky, kapitálové přiměřenosti a podrobnosti o

pojištění vkladů) a zároveň o tom informuje žádající banku. (b) Vznese-li námitky,

oznámí odůvodnění odmítnutí postoupení informací regulatornímu orgánu hostitelského

státu.

(3) Orgán dohledu hostitelského státu nemá žádnou rozhodovací pravomoc, vezme pouze

tuto skutečnost na vědomí a oznámí žadateli přehled právních předpisů, které se na něj

vztahují (lhůta dva měsíce). Na pobočky zahraničních bank, které působí nebo budou

působit na území ČR v režimu jednotné licence se vztahuje: Zákon o bankách a to

v těchto případech: povinnost zavést účinný systém vyřizování stížností včetně jeho

zveřejnění v českém jazyce, povinnost informovat zákonem stanovené orgány o

záležitostech týkajících se klienta, povinnost provést opravné zúčtování, povinnost řídit

likviditu, povinnost plnit ustanovení měnové politiky. Další právní předpisy, které

upravují provozování bankovní činnosti na území ČR. Ostatní právní předpisy ČR,

jejichž dodržování ČNB zahraniční bance nesděluje (zákoník práce, obchodní zákoník,

občanský zákoník atd.).

(4) Po oznámení regulatorního orgánu hostitelského státu, nebo po marném uplynutí lhůty

dvou měsíců, může banka zřídit svou pobočku v hostitelském státě.

REGULÁTORNÍ ORGÁN DOMOVSKÉHO STÁTU

REGULÁTORNÍ ORGÁN HOSTITELSKÉHO STÁTU

ŽÁDAJÍCÍ BANKA

POBOČKA ŽÁDAJÍCÍ BANKY

1

2a

2a 2b

4

3

23

Podle zákona o bankách mají pobočky zahraničních bank v režimu jednotné licence možnost

připojistit pohledávky z vkladů, účastnit se systému mezibankovní výměny informací

týkající se bonity klienta a důvěryhodnosti klientů a účastnit se platebního systému

provozovaného ČNB. Dále může ČNB požadovat od poboček zahraničních bank v režimu

jednotné licence informace v oblasti likvidity a pravidelná hlášení o jejich podnikatelských

činnostech na území ČR ve formě statistických výkazů.

Pokud žádá o bankovní licenci zahraniční banka ze země mimo Evropskou unii, musí získat

licenci podobně jako u nově zakládané banky. O udělení licence rozhoduje na základě

žádosti zahraniční banky ČNB, která si vyžádá stanovisko Ministerstva financí. S žádosti o

licenci musí být předloženo vyjádření orgánu bankovního dohledu země sídla zahraniční

banky k záměru založit pobočku v ČR a rovněž prohlášení, že nad pobočkou bude

vykonáván bankovní dohled.

Pro udělení bankovní licence musí být splněny podmínky podobné jako při zakládání banky:

o kapitálové vybavení – pobočka musí mít dostatečný objem finančních

prostředků, které ji poskytla mateřská zahraniční banka,

o význam mateřské banky – centrální banka zkoumá důvěryhodnost zahraniční

banky a její dostatečnou finanční sílu.

ZÁNIK BANKOVNÍ LICENCE V REŽIMU JBL

Bankovní licence je nezbytnou podmínkou pro existenci banky a její zánik znamená pro

banku ukončení činnosti. Bankovní licence může zaniknout: odejmutím bankovní licence,

zrušením banky s likvidací, rozhodnutím valné hromady, že dosavadní banka nebude

vykonávat své činnosti, výmazem banky z obchodního rejstříku, pokud zaniká bez likvidace.

3.4 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA BANKY A PROVOZNÍ POŽADAVKY

Banky a pobočky zahraničních bank se zapisují do obchodního rejstříku. Výpis

z obchodního rejstříku je uložen u ČNB. Banka má jako každá akciová společnost statutární

orgán a dozorčí radu. Člen statutárního orgánu banky nemůže být současně statutárním

orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo členem dozorčí rady jiné právnické osoby,

která je podnikatelem. Toto ustanovení platí i pro zaměstnance banky. Ve svých stanovách

musí banky upravit :

Odpovědnosti a pravomoci vedoucích zaměstnanců banky.

Organizační strukturu banky.

24

Odpovědnosti a pravomoci všech dalších zaměstnanců ústředí a poboček,

případně jiných organizačních jednotek banky oprávněných k provádění

bankovních obchodů.

Organizační zajištění vnitřního kontrolního systému.

Banky jsou povinny ve svých provozních prostorách písemnou formou informovat klienty o

podmínkách pro přijímání vkladů, poskytování úvěrů a dalších bankovních obchodů a

služeb. Dále musí banky uvést, zda vklady v bance jsou pojištěny, včetně limitů pro výplatu

jedné oprávněné osobě. Banka a pobočka zahraniční banky je povinna písemně informovat v

úředním jazyce, popřípadě jazycích států, na jehož území působí, o způsobu výplaty náhrad

z Fondu pojištění vkladů nebo z jiného obdobného systému pojištění, na kterém je účastna.

Banka je dále povinna ve stanovených lhůtách uveřejňovat údaje o složení akcionářů, o své

činnosti a svých finančních ukazatelích. Při své činnosti musí banky postupovat obezřetně,

zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska

návratnosti jejich vkladů a neohrožuje stabilitu a bezpečnost banky. Banky musí trvale

udržovat svou platební schopnost v české měně i měnách cizích. Za tím účelem jsou povinny

dodržovat stanovená pravidla likvidity a bezpečného provozu.

Banky nesmí, bez souhlasu ČNB, nakupovat akcie nebo nabývat podílové účasti, které ve

svém souhrnu činí více než 15 % základního kapitálu právnické osoby a to na individuálním

i konsolidovaném základě, která není bankou podle tohoto zákona a v souhrnu vůči všem

právnickým osobám 60 % kapitálu banky. Zákaz neplatí, pokud banka drží kvalifikovanou

účast v právnické osobě u které vznikla bankovní pohledávka nebo drží účast po dobu

záchranné operace nebo finanční rekonstrukce této právnické osoby nejdéle 3 roky od jejího

nabytí a nebo neplatí u kvalifikované účasti banky na osobě z titulu účasti na vydávání

cenných papírů a poskytování souvisejících služeb, pokud banka drží kvalifikovanou účast

nejdéle 12 měsíců od jejího nabytí. Banka je povinna ohlásit bez zbytečného odkladu ČNB

nabytí kvalifikované účasti na právnické osobě.

3.5 ZÁSADY BANKOVNÍ ČINNOSTI

Banky, podobně jako jiné podnikatelské subjekty se zajímají o možnost získání finančních

zdrojů, zejména pak o jaký typ zdrojů se jedná a jak jsou tyto zdroje využívány. Tím, že

banky obchodují v převážné míře s cizími zdroji (hovoří se až o 80 % - 90 % cizích zdrojů),

musí být při svých obchodech daleko obezřetnější, tzn. musí umět investovat a

diverzifikovat svá rizika.

25

Ústředním problémem řízení banky (bankovního managementu) je sledovat krátkodobé a

dlouhodobé cíle bankovního podnikání s konečným cílem maximalizace výnosů (zajištění

bohatství pro vlastníky banky). Přitom maximalizace výnosů bývá často ovlivněna

jednotlivými rozhodnutími managementu banky a také vnějšími faktory jako např.

postavením banky v dané ekonomice, celkovou ekonomickou situací v dané zemi a ve světě.

Cíl maximalizovat bohatství akcionářů má různou podobu. Maximalizace zisku, která se

promítá do maximalizace dividend, bývá v současné době často u nadnárodních bank

nahrazována cílem maximalizace ceny akcie. Běžně používaným modelem je model

současné hodnoty budoucích cash-flow, podle kterého je cena akcie rovna současné hodnotě

budoucích dividendových výplat. Výnosnost, kterou akcionáři požadují, je ovlivněna

zejména rizikem které podstupují, když investují své zdroje do akcií banky. V tomto modelu

je tedy cena akcie ovlivněna očekávanými dividendovými platbami a podstupovaným

rizikem investice. Zdroje, se kterými banka pracuje se neustále mění a jsou využívány

v souladu s cíli stanovenými managementem a vlastníky, přičemž by měly bance přinášet

maximální budoucí výnosy.

3.6 ZÁKLADNÍ FUNKCE BANK

Úloha bank v tržní ekonomice je různorodá a v různých směrech nezastupitelná.

V podmínkách centrálně plánované ekonomiky došlo k narušení standardních funkcí bank.

Jejich hlavní funkcí bylo rozdělování finančních zdrojů s hlavním cílem profinancování

direktivě stanovených úkolů plánů. V moderních tržních ekonomikách plní banky celou

paletu různých funkcí. Za standardní funkce banky jsou považovány tyto tři:

1. finanční zprostředkování,

2. emise bezhotovostních peněz,

3. provádění bezhotovostního platebního styku.

FINANČNÍ ZPROSTŘEDKOVÁNÍ

Finanční zprostředkování provádějí banky na ziskovém principu, tzn. získaný kapitál se

snaží umístit do těch oblastí, oborů a podniků, kde bude jeho zhodnocení nejvyšší a také

nejefektivnější. Při finančním zprostředkování provádějí banky transformaci kapitálu

z různých hledisek. Podstata transformace spočívá v tom, že banky získané finanční

prostředky od věřitelů půjčují svým dlužníkům v jiných formách. Mezi nejdůležitější formy

transformace patří:

26

o teritoriální transformace – banky získávají zdroje v jedné zemi a umisťují je

v zemi druhé. Banky investují zdroje do zemí, které nabízejí nejvyšší zhodnocení při

akceptovatelné výši rizika. Příklad: banka získá termínovaný vklad na 1 rok v České

republice, její pobočka poskytne úvěr v USA.

o transformace časová – banky získávají zdroje s odlišnou splatností, než jaká je

splatnost aktiv. Příklad: banka získá krátkodobý zdroj (termínovaný vklad na 1 rok)

a z něj poskytne střednědobý úvěr.

o měnová transformace – banky získávají zdroje v jiné měně, než v jaké mají aktiva.

Příklad: z depozit nenominovaných v CZK banka poskytne úvěr nenominovaný

v EUR.

o kvantitativní transformace – banky získávají zdroje v jiném objemu, než v jakém

je následně transformují do podoby úvěru. Příklad: banka získá 100 klientů, kteří u

ní uloží 150 mil. Kč a následně poskytne 1 úvěr velké firmě ve výši 120 mil. Kč.

o transformace z hlediska obchodovatelnosti – banky proti sekundárně

neobchodovatelným aktivům, emitují sekundárně obchodovatelná aktiva. Příklad:

refinancování sekundárně neobchodovatelných úvěrů emisí obligací.

EMISE BEZHOTOVOSTNÍCH PENĚZ

Bezhotovostní peníze jsou peníze v podobě zápisů na bankovních účtech, přičemž

emitentem bezhotovostních peněz jsou komerční banky. Emisi hotovostních peněz může

provádět pouze centrální banka.

PROVÁDĚNÍ BEZHOTOVOSTNÍHO PLATEBNÍHO STYKU

Platební styk souvisí s emisí bezhotovostních peněz a provádějí ho obchodní banky pomocí

účtů, které vedou pro své klienty. Banky mohou provádět vzájemné platby pouhým účetním

převodem bez potřeby převodu hotovosti. Jednou ze základních podmínek zdravého vývoje

ekonomiky je bezpečný a kvalitní platební styk.

DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU:

DRDLA, M., RAIS, K.: Evropská unie, evropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer

Press, 1996. ISBN 80-7226-211-4

DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepracované vydání. Praha: Linde,

2005. ISBN 80-7201-515-X.

JÍLEK, J.: Finanční rizika. 6. vydání. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169-579-3.

27

JÍLEK, J.: Peníze a měnová politika. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0769-1.

POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů. 2.aktualizované vydání. Praha:

Ekopress, 1999. ISBN 80-86119-11-4.

POLOUČEK, S. a kol.: Bankovnictví. Praha: C.H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-462-7

REVENDA, Z. a kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 1996.

ISBN 80-85943-06-9.

SINKEY, J.F.: Commercial Bank Financial Management. London tec.: Prentice Hall, 1998,

ISBN 0-13-521048-8

www. cnb.cz

www.ecb.int/pub/pdf/financialsectorseuaccession.pdf

KONTROLNÍ OTÁZKY:

1. Podle jakého zákona provozují svou činnost komerční banky?

2. Uveďte výši základního kapitálu nutnou k založení banky.

3. Vysvětlete princip jednotné bankovní licence?

4. Vysvětlete podstatu základních funkcí komerčních bank?

5. Vyjmenujte nejdůležitější formy transformace kapitálu?

28

4 SYSTEMATIZACE BANKOVNÍCH PRODUKTŮ

OSNOVA KAPITOLY:

4.1 Systematizace bankovních produktů

4.2 Úrokové sazby

4.1 SYSTEMATIZACE BANKOVNÍCH PRODUKTŮ

Vzhledem k tomu, že banky poskytují celou paletu bankovních produktů je velmi

problematické provést jejich systematizaci. Základní přístup k jejich členění je podle

odrazu bankovních produktů v bilanci banky na aktivní, pasivní a bilančně neutrální.

Aktivní bankovní obchody – tyto obchody se odrážejí v aktivech bilance banky. Banka

při nich vystupuje v postavení věřitele, vznikají ji různé pohledávky, nebo určitá

vlastnická práva.

Pasivní bankovní obchody – nacházejí se na pravé straně bilance banky. Jedná se o

obchody, kdy banka získává na úvěrové bázi cizí kapitál. Banka při těchto obchodech

vystupuje v pozici dlužníka, vznikají jí různé závazky.

Neutrální bankovní obchody – jsou takové obchody, ve kterých banka nevystupuje ani

v pozici dlužníka ani v pozici věřitele, tyto obchody se neobjevují v bilanci banky.

Některé z obchodů, které pro banku představují potenciální budoucí závazek nebo

pohledávku (např. poskytnutí záruky, vystavení akreditivu ), musí banky vykazovat v

podrozvaze.

Druhým přístupem k systematizaci bankovních produktů je členění dle přístupu ke klientům.

Na základě tohoto přístupu dělíme bankovní produkty na:

CÍL KAPITOLY: - systematizace bankovních produktů, - služby poskytované bankami na území České republiky.

29

Finančně úvěrové produkty – u těchto nabízených produktů má klient možnost získat

finanční prostředky na úvěrové bázi ať již v podobě různých druhů úvěrů nebo v podobě

bankovních záruk.

Depozitní produkty – banky těmito produkty nabízejí klientovi možnost uložení volných

finančních zdrojů.

Platební produkty – klienti využívají tyto produkty k realizaci platebního styku.

Produkty investičního bankovnictví – znamenají pro klienta možnost finančního

investování nebo zajištění prostřednictvím nástrojů peněžního a kapitálového trhu.

Pokladní a směnárenské produkty – banky nabízenými produkty klientovi umožňují

různé transakce s hotovými penězi a následně směnu hotových peněz z jedné měny do

druhé.

Třetím přístupem k rozdělení bankovních produktů je členění z hlediska klientské

segmentace a to do dvou skupin:

• Retailové produkty – produkty jsou nabízený obyvatelstvu nebo fyzickým

osobám – podnikatelům, hodnotově jsou v relativně menších částkách.

• Whosalové produkty – produkty zejména využívané právnickými osobami.

Nabízejí se v individuální podobě a jsou ve větších finančních částkách.

SLUŽBY POSKYTOVANÉ BANKAMI

V posledních letech banky mění svou obchodní strategií a začínají se více obracet na malou a

střední klientelu, která si bankovní instituci vybírá podle dostupnosti, jednoduchosti

bankovních transakcí, snadné proveditelnosti transakce a bezpečnosti. Udržet se na

současném bankovním trhu mohou pouze banky, které dokáží snížit celkové náklady a mohou

přesměrovat klienty na jiné formy komunikace s bankou, nebo-li elektronické bankovnictví.

Významnou oblasti skupin bankovních produktů a služeb jsou v současné době: služby

podnikové sféře, služby pro veřejný sektor, služby pro obyvatelstvo a nabízení produktů

dceřiných společností (stavební spoření, penzijní připojištění, produkty pojišťovny).

Některé banky v rámci maximálního se přiblížení klientům začaly otevírat tzv. „finanční

kiosky v obchodních centrech. V ČR jsou tyto kiosky otevřeny např. v hypermarketu TESCO.

Některé banky, např. Komerční banka začíná od roku 2008 otevírat bankovní kiosky na

parkovišti u obchodních center. Kiosky fungují jako normální pobočky, mají svou otevírací

dobu, zaměstnance a dají se tam koupit všechny běžné bankovní produkty, včetně využití

30

bankomatu. Jejich výhodou je, že se dají velmi rychle postavit a hlavně do míst, kde nelze

postavit kamennou banku. Jejich provoz je levnější. Další cestou poskytování bankovních

služeb je navázání spolupráce s obchodním partnerem, který sám klientovi nabídne některou

službu (např. úvěrový rámec na zboží). Novým trendem bude snaha přizpůsobit se klientovým

potřebám a pomoct mu s řešením jeho konkrétních problémů doporučením dílčí nabízené

finanční služby.

4.2 ÚROKOVÉ SAZBY

Úrok je částka, kterou musí dlužník zaplatit za zapůjčení peněz. Představuje určitou kompenzaci pro

věřitele, který se dočasně vzdal možnosti peníze využívat a podstoupil riziko, které je se zapůjčením

spojeno. Úrok je určen nabídkou a poptávkou. Úroková míra vyjadřuje cenu zapůjčených peněz a je

vyjádřena v procentech na roční bázi (p.a.- per anum). Úroková míra v jednotlivých transakcích je

úroková sazba. Na úrokovou sazbu nemá vliv pouze nabídka a poptávka, ale celá řada jiných

faktorů- inflace, riziko klienta, dobou splatnosti daného finančního instrumentu, úsporami, změnami

ve výši důchodů, očekávaným výnosem daných investic, produktivitou a efektivností ekonomiky,

zdaněním a dalšími. U úrokových sazeb je nutné rozlišovat reálnou a nominální úrokovou sazbu.

Nominální úroková sazba je uváděna sazba v místě a čase a nezohledňuje vliv daní, inflace a další

faktory, reálná úroková sazba vyjadřuje míru zhodnocení a je očištěna o vliv inflace. Reálná

úroková sazba odráží současné i budoucí určité preference jednotlivců ve spotřebě. Vyšší reálné

úrokové sazby se budou vyskytovat v ekonomice s vysoce rentabilními příležitostmi. Rozhodující

úrokové sazby bývají uveřejňovány jednak v tisku, také na webových stránkách centrálních bank,

v Burzovních novinách.

TYPY ÚROKOVÝCH SAZEB

V bankách se můžeme setkat s následujícími úrokovými sazbami:

- základní sazba, která je minimální sazba za kterou banka půjčuje peníze, pro důvěryhodné

klienty se používají sazby „ prima rate“,

- diskontní sazba – to je sazba za kterou ČNB půjčuje obchodním bankám peníze,

- sazby na vnitřním mezibankovním trhu PRIBOR (Praque Interbank Offerred Rate)-

obchodní banky úročí úvěry poskytnuté klientům úrokovými mírami, které převyšují míry

na mezibankovním trhu, ale naopak vklady klientů úročí úrokovými mírami, které

nepřevyšují úrokové míry na mezibankovních trzích (tj. PRIBID)

- sazby na mezibankovních zahraničních trzích – LIBOR a LIBID (Interbank Offerred Rate

v Londýně) a EURIBOR,

- sazby přes noc (over nait), které jsou ovlivňovány pomocí otevřených tržních operací,

31

- sazby pokladničních poukázek- ty se určují v závislosti na nabídce a poptávce, za které

banka prodává pokladniční poukázky.

Rozdíl mezi průměrnou úrokovou mírou z úvěrů a průměrnou úrokovou mírou z vkladů

představuje úrokové rozpětí (credit spread), které bance přináší úrokový výnos. Ve všech

zemích světa úrokovou míru na mezibankovních trzích reguluje centrální banka dané země a od

této úrokové míry odvozují obchodní banky úroky z úvěrů a úroky z vkladů.

Podle toho, jak je úrok připočítáván ke kapitálu rozlišujeme:

- úročení předlhůtní - při tomto úročení se úrok připočítává ke kapitálu začátkem úrokovacího

období,

- polhůtní (dekursivní) – úrok se připočítává ke kapitálu ke konci úrokovacího období.

Dále rozlišujeme jednoduché a složité úročení. Při jednoduchém úročení se úrok vypočítává na

základě počátečního kapitálu a při složitém se úrok vypočítává z výchozího kapitálu ke kterému se

přičtou úroky předcházejících období.

DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU:

DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepracované vyd. Praha: Linde, 2005.

ISBN 80-7201-515-X.

JÍLEK, J.: Peníze a měnová politika. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0769-1

KOTLER, P., ARMSTRONG, G.: Marketing, An Introduction. Prentice – Hall, International

Editions, 1990.

POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů. Praha: Ekopress, 1999. ISBN 80-

86119-11-4.

SEKERKA, B.: Banky a bankovní produkty. Praha: Profess Consulting, 1997. ISBN 80-

86119-11-4.

TORRESS, M. A kol.: Marketing bankovních služeb. Bankovní institut, Praha,1995.

KONTROLNÍ OTÁZKY :

1. Jak můžeme rozlišit bankovní produkty.

2. Vyjmenujte typy úrokových sazeb.

3. Jaký je rozdíl mezi reálnou a nominální úrokovou sazbou

32

5. PASIVNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY BANKY

OSNOVA KAPITOLY :

5.1 Pasivní bankovní obchody 5.2 Druhy depozitních bankovních produktů 5.3 Depozitní politika bank

5.1 PASIVNÍ BANKOVNÍ OBCHODY

Jde o obchody, při kterých banka na úvěrové bázi získává cizí kapitál a vznikají jí různé

závazky. Jsou jednou ze základních podmínek aktivních bankovních obchodů. Příjem

peněžních prostředků na bankovní účty nazýváme vklady, nebo-li depozita. Termín

depozitum pochází z latinského jazyka a znamená úschova. Depozitum zakládá závazkový

právní vztah, ze kterého vzniká po určité době věřiteli právo na plnění (návratnost vkladů) a

výnosový úrok. Úroky, které banky vyplácejí svým klientům podléhají zdanění. Pokud banka

klientům odečte z úroků daň z příjmů, tak klient dostane tzv. čistý úrok. Banky jsou

organizátory a realizátory depozitních obchodů. Banky a jejich klienty tedy můžeme

považovat za tvůrce depozit. Depozita jsou nepřímým cenným papírem. Banky jako finanční

zprostředkovatelé propojují klientelu, šetří čas a náklady, shromažďují kapitál a umožňuje

drobným investorům zhodnocení finančních prostředků, diverzifikují riziko a nabízejí celou

řadu služeb pro zhodnocení volných finančních prostředků. Vývoj objemu depozit za léta

1993 – 2005 demonstruje následující obrázek.

CÍL KAPITOLY: – pasivní bankovní obchody, – měnové agregáty a proces multiplikace peněz, – pojištění depozit, povinné minimální rezervy, – depozitní produkty, výhody a nevýhody, – faktory ovlivňující ocenění depozit.

33

Obrázek č. 2 Vývoj depozit v ČR za léta 1993 – 2005 (v mld. Kč)

1 7771 583

1 5001 467

1 2421 0541 0241 0221 006961900

771648

0

200

400

600

800

1 000

1 200

1 400

1 600

1 800

2 000

2005200420032002200120001999199819971996199519941993

Rok

Dep

ozita

- te

rmin

ovan

á,

nete

rmin

ovan

á (v

mld

. Kč)

Pramen: ČNB

Pasivně úvěrové produkty tvoří:

– přijímání a nakupování vkladů na požádání,

– nákup termínovaných vkladů, nákup úsporných vkladů,

– emise bankovních dluhopisů v podobě depozitních certifikátů, bankovních obligací,

– příjem bankovních úvěrů a půjček od jiných bank a od centrální banky.

FUNKCE PENĚZ

Peníze slouží ke třem účelům :

1. účetní jednotka kupní síly, tj. cen zboží a služeb,

2. platební prostředek mezi spotřebiteli, podniky a vládou,

3. prostředek uchování hodnoty.

Za základní funkci peněz se považuje jejich funkce účetní jednotky kupní síly. Odtud se

odvíjí její druhá funkce platebního prostředku a kromě toho musejí být peníze, pokud jsou

dočasně vyřazeny z oběhu ve formě úspor, schopny uchovat si při dané cenové hladině svou

kupní sílu, tzn. vystupovat ve formě uchovatele hodnoty. Naplňování této funkce peněz se

mění nepřímo úměrně se změnami cenové hladiny. Při jejím růstu dochází k poklesu kupní

síly peněz, při poklesu cenové hladiny kupní síla peněz roste.

Za peníze, nebo peněžní zásobu je považováno všechno, co je přijímáno jako zákonné platidlo

pro splácení dluhů. Pojem neplnohodnotné peníze je název pro oběživo a účetní peníze.

Neplnohodnotné peníze jsou závazky centrální banky a obchodních bank (běžné a

termínované účty) vůči klientům, nikoliv bankám. V současné době oběživo představuje

34

pouze malý podíl peněz, které jsou dostupné k okamžité spotřebě. Dnešními penězi nejsou

pouze bankovky a mince, ale tyto mají také podobu zápisů na bankovních účtech. K jejich

emisí dochází poskytováním úvěrů. Peníze jsou podmnožinou finančních nástrojů, přičemž

každý finanční nástroj naplňuje znaky peněz. Peněžní zásoba se měří peněžními agregáty,

nebo-li měnovými agregáty.

Položme si otázku: „Kde vznikají a zanikají peníze v obchodních bankách?“ Oběživo ve

formě účetních peněz může vznikat poskytováním úvěrů bankami nebankovním institucím,

úročením vkladů a jiných závazků bank vůči nebankovním subjektům, koupi majetku a

služeb, výplatou platů a odměn zaměstnancům, výplatou dividend a tantiém akcionářům

banky. Tyto peníze nevznikají v případě toků peněz přeshraničními investicemi, ale vznikají

v převážné míře poskytováním úvěrů. Peníze vznikají v obchodních bankách nebo

družstevních záložnách v podobě účetních peněz. Obchodní banky generují peníze tzv. „ze

vzduchu“, přičemž CB se snaží ovlivnit tvorbu peněz v obchodních bankách.

Mezi pasivní bankovní obchody řadíme:

- přímé depozitní obchody – výsledkem těchto obchodů jsou prvotní vklady

nebankovních klientů (fyzických a právnických osob) u banky. Tyto získané zdroje

nazýváme primární depozita.

- nepřímé depozitní obchody – jako klienti ve vztahu k bance vystupují také jiné

banky nebo peněžní ústavy. Jednotlivé banky mohou do zvolené banky ukládat své

volné finanční prostředky. Tyto obchody se uzavírají smluvně za specifických

podmínek.

- depozitní obchody s ČNB – jsou to jednak obchody na základě zákonem stanovených

povinných minimálních rezerv obchodních bank na účtech u ČNB a jednak si mohou

obchodní banky u centrální banky uložit volné zdroje.

REGULAČNÍ OPATŘENÍ

Tím, že bankovnictví využívá v širokém rozsahu cizích zdrojů, patří k nejvíce regulovaným

odvětvím. Požadovány jsou povinné minimální rezervy, pojištění depozit, pravidla pro

vedení účtu v bankách, regulace úrokových sazeb a udělování administrativních

povolení k přijímání depozit. Regulační opatření mají za úkol poskytnout objektivní

informace investorům, mají zajišťovat spolehlivost celého finančního systému, zlepšují řízení

monetární politiky a znamenají jistotu pro vkladatele.

35

Povinné minimální rezervy - každá banka (včetně stavebních spořitelen) a pobočka

zahraniční banky, která v ČR vlastní bankovní licenci nebo se rozhodne v ČR podnikat na

základě tzv. „Jednotné licence“ je povinna držet na svém účtu u ČNB určitý předem

stanovený objem likvidních prostředků, tzv. povinné minimální rezervy (PMR). Banky

v současné době udržují PMR na svém účtu v Zúčtovacím centru ČNB a také na účtu pro

výběry a vklady, mají-li jej zřízen. Předepsaný objem PMR je stanoven na 2 % ze základny

pro výpočet PMR. Touto základnou je objem primárních závazků banky, jejichž splatnost

nepřevyšuje 2 roky. Prostředky na tomto účtu až do výše předepsaného objemu PMR jsou

počínaje 12.7.2001 bankám úročeny dvoutýdenní repo sazbou ČNB (dříve nebyly úročeny).

Pojištění depozit - k ochraně vkladatelů slouží pojištění depozit. Toto pojištění depozit

doplňuje jistící systém bank. Pod systémem ochrany vkladů rozumíme více zabezpečovacích

fondů, jejichž pojmenování se liší v jednotlivých zemích (Fondy zabezpečovacích vkladů,

Garanční fondy, Odškodňovací systémy). V některých zemích plní Garanční fond i jiné

funkce v oblasti kapitálového dohledu. Toto širší pojetí činnosti Garančního fondu je

uplatňováno např. v USA. V ČR zřízen Fond pojištění vkladů, který byl založen zákonem č.

156/1994 Sb. Všechny banky jsou povinny účastnit se systému pojištění vkladů fyzických

osob a přispívat do tohoto fondu. Roční příspěvek banky do fondu činí 0,1 % z průměru

objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok, včetně úroků. U pohledávek

z vkladů vedených v cizí měně se pro přepočet na českou měnu použije kurz devizového trhu

vyhlášený ČNB ke dni, ke kterému je prováděn výpočet. Příspěvek stavebních spořitelen do

fondu činí 0,05 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok,

včetně úroků, na které vznikl účastníkovi stavebního spoření nárok v předchozím roce.

Podle zákona o bankách č. 319/2001 Sb. jsou pojištěny veškeré pohledávky z vkladů včetně

úroků, vedených při splnění požadavků na identifikaci v české nebo cizí měně, evidovaných

jako kreditní zůstatky na účtech či vkladních knížkách nebo potvrzených vkladovým

certifikátem, vkladním listem či jiným podobným dokumentem. Pojištěny nejsou pohledávky

z vkladů bank, finančních institucí, pojišťoven a státních fondů. Pro výpočet náhrady se

sečtou všechny pojištěné pohledávky z vkladů oprávněné osoby u banky včetně jejích podílů

na účtech vedených pro dva a více spolumajitelů. Náhrada oprávněné osobě se poskytuje ve

výši 90 %, nejvýše je však vyplacena částka odpovídající 25 000 EUR pro jednu oprávněnou

osobu u jedné banky. Ekvivalent limitu v českých korunách se přepočte podle kurzu

devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni, kdy byla Fondu pojištění písemně sdělena

skutečnost k vyplácení. Pobočky zahraničních bank mohou pohledávky z vkladů připojistit na

36

základě smlouvy u Fondu pojištění vkladů. Podle § 41 e zákona o bankách č. 21/1992 Sb. ve

znění pozdějších předpisů se pobočka zahraniční banky nemusí zúčastnit systému pojištění

pohledávek z vkladů, pokud svůj záměr oznámí ČNB a současně ji prokáže, že systém

pojištění pohledávek z vkladů, na kterém je účastna, zaručuje oprávněným osobám nejméně

stejný stupeň ochrany, jako systém pojištění pohledávek z vkladů podle tohoto zákona.

OCHRANA VKLADŮ V ZEMÍCH EU

Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 94/19/ES o systému pojištění vkladů, která je

právním rámcem pro ochranu vkladů v zemích ES, zavázala Evropská unie všechny členské

státy, aby zavedli systém pojištění na ochranu vkladů v bankách. Směrnice stanovuje základní

zásady ochrany vkladů a předpokládá povinné členství všech bankovních (úvěrových)

institucí v systému ochrany vkladů. Za zřízení tohoto systému zodpovídá každý členský stát.

Podle směrnice mají být vklady v jedné instituci pojištěny do sumy 20 000 EUR, přičemž

každému státu se poskytuje právo ohraničit výšku odškodnění do 90 % objemu vkladů.

Tabulka č. 5 uvádí pojištění vkladů v zemích EU.

Tabulka č. 5 Pojištění vkladů v zemích EU Země Zaručená náhrada v EUR Ochrana z objemu náhrady

Německo 30 % VK banky 100 % Francie 70 000 100 % Dánsko 40 000 100 % Belgie 20 000 100 % Finsko 25 000 100 % Řecko 20 000 100 %

Holandsko 20 000 100 % Irsko 20 000 90 %

Lucembursko 20 000 90 % Portugalsko 33 750 100 % Rakousko 20 000 100 % Španělsko 20 000 100 % Švédsko 25 000 100 %

Itálie 103 2941,38 100 % Velká Británie 22 222 90 %

PRAVIDLA PRO VEDENÍ ÚČTU V BANKÁCH

V ČR se v rámci pravidel pro vedení účtů v bankách využívají tzv. „Všeobecné obchodní

podmínky“, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního

styku a zúčtování na těchto účtech. V obchodních podmínkách jsou stanoveny hlavní zásady

pro vedení účtu, pro hotovostní a bezhotovostní platebním styk, úročení účtů, ceny za služby

37

v platebním styku. Podle těchto podmínek se účet může zřídit jen na základě písemné

smlouvy.

REGULACE ÚROKOVÝCH SAZEB

V současné době se toto regulační pravidlo nepoužívá. V USA bylo zrušeno v roce 1980 a

v ČR až v roce 1992.

Dělení depozit:

Podle splatnosti – depozita na požádání (demand deposits)

- depozita s výpovědní lhůtou (savings deposits)

- depozita termínová (time deposits).

Podle klientely – depozita od fyzických osob

- depozita od právnických osob.

Podle měny - depozita vedená v českých korunách

- depozita vedená ve volně směnitelných měnách

- depozita vedená v eurech.

5.2 DRUHY DEPOZITNÍCH BANKOVNÍCH PRODUKTŮ

VKLADY NA VIDĚNOU (VKLADY NA POŽÁDÁNÍ, BĚŽNÉ ÚČTY, VISTA

VKLADY)

Vklady na viděnou jsou bránou k bankovním činnostem a operace s nimi spojené umožňují

rychle obracet peníze a spolehlivě je přesouvat mezi klienty. Bez existence vkladů na viděnou

by nemohl řádně fungovat platební styk. Za vklad na viděnou považujeme účet bankovního

klienta, na kterém mu banka eviduje přijaté a vydané peněžní prostředky. Klient má právo

volné dispozice s peněžními prostředky. Právní úprava běžného účtu je obsažena

v obchodním zákoníku, zásady vedení účtu jsou upraveny Všeobecnými obchodními

podmínkami, které vydala ČNB.

Z hlediska banky představují vklady na viděnou zdroj refinancování, který se vyznačuje

následujícími rysy:

- výše úrokových nákladů je poměrně nízká, z provádění platebního styku však mají

banky značné prostředky,

38

- výhodnost běžných účtů pro banku vyplývá z existence sedliny. Podstata spočívá

v tom, že část vkladů vždy zůstává v bance k dispozici, přestože se denní stav mění.

To je způsobeno tím, že konečné stavy klientských účtů nezůstávají na nulové úrovni,

- banky často profitují na systému provádění platebního styku, kde připisují prostředky

o 1 či více dní později, než se odepisují z účtu,

- citlivost výše vkladů na pohyb úrokových sazeb je poměrně velmi nízká.

Význam běžného účtu můžeme kategorizovat jako:

- obchodní – pro banky je zajímavý zůstatek účtu. Účet je zdrojem výnosů

formou poplatků, valutováním, které kryjí náklady spojené s operacemi na

účtu, BÚ umožňuje provádění vzájemných transakcí mezi klientem a bankou.

Význam obchodní spočívá i v tom, že banka umožňuje klientovi blokovat a

rezervovat prostředky na BÚ.12

- marketingový – přes účty banka registruje své klienty a zjišťuje o nich

základní informace, získává přehled o směrech operací klientů a z jejich

požadavků může dedukovat potřebu vzniku nových produktů.

Běžný účet se zřizuje na základě smlouvy o běžném účtu. Právní úprava smlouvy o BÚ je

obsažena v obchodním zákoníku § 708 až 718. Smlouva obsahuje stanovené náležitosti mezi

které patří:

1. identifikační údaje majitele účtu,

2. datum zřízení běžného účtu,

3. měna, ve které je účet zřízen,

4. podmínky disponování s účtem,

5. lhůty k předkládání platebních příkazů,

6. způsob a výše úročení účtu,

7. podmínky inkasního způsobu placení,

8. forma a způsob předávání výpisu o pohybu na učtu a konečném stavu.

Běžný účet banky otevírají na základě stanovených dokladů. Fyzická osoba- rezident a

nerezident předkládá k založení účtu doklad totožnosti (občanský průkaz, pas nebo rodný

list), fyzická osoba - podnikatel předkládá kromě průkazu totožnosti také živnostenský list, 12 Rezervace finanční prostředků znamená shromáždění prostředků k určitému účelu na žádost klienta. Blokace je prováděna bankou účelově ve stanovené výši a době podle dispozice klienta.

39

osvědčení o registraci u finančního úřadu s přiděleným daňovým identifikačním číslem a

pokud se jedná o fyzickou osobu – podnikatele (nerezidenta) tak ti předkládají originál

nebo ověřený výpis ze zahraničního živnostenského rejstříku, průkaz totožnosti a výpis

zahraniční osoby z obchodního rejstříku ČR, právnická osoba (rezident) předkládá bance

výpis z obchodního rejstříku, pas nebo občanský průkaz člena statutárního orgánu právnické

osoby, zakladatelskou listinu, průkaz o povolení k pobytu pro cizince se zápisem trvalého

pobytu na území ČR. Právnická osoba ( nerezident) předkládá doklad osvědčující právní

subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku nebo z podobného registru) včetně identifikace a

podpisu statutárního orgánu. Při založení běžného účtu se předkládá podpisový vzor na

kterém je uveden způsob dispozice s běžným účtem. Banky mohou stanovit další podmínky,

které musí klient splnit, aby si mohl založit běžný účet.

Klient může disponovat se svými prostředky na účtu formou písemného příkazu

k úhradě a písemného příkazu k inkasu, formou komunikačních kanálů elektronického

bankovnictví nebo pomocí elektronických platebních prostředků.

Banky platí svým klientům se zůstatku na běžném účtu úrok, výše úrokové sazby včetně

jejich změn bývá vymezena ve smlouvě o BÚ. Úroková sazba bývá nižší, než u dalších

vkladových produktů, vzhledem k tomu, že klienti mají finanční prostředky volně k dispozici.

Daň z úroků z běžných účtů fyzických osob se odvádí na základě zákona daně z příjmu ve

výši 15 %, daň z úroků z běžných účtů právnických osob a fyzických osob podnikatelů se

započítává do daňového základu a jsou společně daněny s dalšími příjmy. Za provádění

platebního styku a vedení účtu si banky účtují poplatky a provize.

Klient může kdykoliv vypovědět smlouvu o běžném účtu a žádat zrušení účtu, zůstatek

běžného účtu se vyplatí klientovi v hotovosti nebo převede na jiný účet, klient i banka jsou

povinni při rušení vyrovnat všechny vzájemné závazky.

BĚŽNÝ ÚČET VEDENÝ V CIZÍ MĚNĚ

Tyto účty se zakládají k provádění transakcí v zahraničních měnách. Provádějí se zde zejména

hotovostní i bezhotovostní operace, přičemž debetní zůstatek je nepřípustný. Vklady v cizí

měně jsou v bance pojištěny a účet je zřízen rovněž na základě smlouvy.

VKLADOVÉ ÚČTY Hlavní princip vkladových účtů spočívá v činnosti, kdy klient ukládá finanční prostředky do

banky na základě smluvního vztahu s bankou, a to v určitých částkách, intervalech a za

daných podmínek, zvláště úrokových, chce dosáhnout výnos. Právně jsou upraveny vkladové

účty v obchodním zákoníku § 716 – 719. Klient může ukládat na netermínované a

termínované vkladové účty. Termínované vkladové účty dělíme podle charakteru ukládání

40

na účty s pravidelnými úložkami a vkladové série. U účtů s pravidelnými úložkami je

termín splatnosti neměnný, úrok je však diferencovaný. U vkladových sérií je každý vklad

samostatným vkladem a má svou pevnou lhůtu splatnosti. Výše jednotlivých vkladů a termínů

dílčích úložek je ve smlouvě předem dohodnuta. Obrázek č. 3 a Obrázek č. 4 uvádí srovnání

umístění finančních aktiv v ČR a zemích EU v roce 2004

Obrázek č. 3: Umístění úspor do finančních aktiv domácností v ČR

Podílové fondy13%

Životní pojištění3%Penzijní

připojištění7%

Bankovní vklady77%

Pramen: ČNB

Obrázek č. 4: Umístění úspor do finančních aktiv domácností v EU

Bankovní vklady22%

Akcie7%

EU12%

Podílové fondy15%

Životní pojištění18%

Penzijní přpojištění

26%

Pramen: ECB

Z obrázků vyplývá, že dochází k nárůstů finančních aktiv domácností a to nejenom v ČR, ale i

zemích EU. Pro srovnání můžeme dokladovat údaje z roku 1995, kdy vklady činily 37 %,

dluhopisy 10 %, akcie pouze 14 %, životní pojištění 17 %, penzijní fondy 10 %.

Vkladové účty se od vkladů na požádání liší následujícími charakteristikami:

- z hlediska měnové regulace,

- vkladové účty představují transformační peníze od kterých se vyvíjejí další depozita,

- vkladové účty se liší dobou splatnosti, možnou výpovědí,

- vkladové účty mají vyšší úrokovou sazbu,

41

- vkladový účet poskytuje určitou kapitalizaci úroků a umožňuje pravidelné spoření.

Vkladové účty jsou úsporové účty. Vkladové účty mají s BÚ i určité společné rysy, ke kterým

patří: k oběma produktům se uzavírá smlouva, mají nastaveny podmínky k otevření a rušení

účtu, úrokové sazby a stanoveny podmínky režimu.

Úročení vkladových účtů

Úroky na vkladových účtech fyzických osob podléhají zdanění 15 % sazbou daně a za

vkladatele je odvádí přímo banka, u fyzických osob-podnikatelů a právnických osob je také

srážena daň ve výši 15 %, avšak počítá se do daňového přiznání jako zapalcená záloha na daň.

Výhody pro banku : náklady na vkladový účet jsou poměrně nižší než na vklad na viděnou.

V některých státech se z vkladových účtu odvádějí nižší povinné minimální rezervy. V ČR

jsou ve stejné výši jako u vkladů na viděnou. Bance slouží tento druh produktů k dalším

aktivním obchodům.

TERMÍNOVANÉ VKLADY

Jsou typem bankovního produktu, prostřednictvím kterého si mohou klienti ukládat své volné

finanční prostředky ve větších a pevných částkách za účelem vyššího úrokového zvýhodnění.

Rozlišujeme termínované vklady bez možnosti výpovědní lhůty a s výpovědní lhůtou. Banky

umožňují i volnou dispozici s účtem před výpovědní lhůtou, ale za předpokladu sankčních

opatření. Banka sama nemůže vklad vypovědět na základě obchodního zákoníku. U

termínovaných vkladů jsou vyšší úrokové sazby než u depozit na požádání, úroky se rychleji a

těsněji přizpůsobují vývoji tržní úrokové míry. Úroková sazba u termínovaných vkladů bez

možnosti výpovědi bývá fixní a u termínovaných vkladů s možnosti výpovědi bývá

pohyblivá. Úroková sazba je závislá na době splatnosti termínovaného vkladu, čím je delší

doba splatnosti, tím je vyšší úroková sazba. Pro banku znamenají termínované vklady důležitý

zdroj, neboť jsou spojeny s nižšími obslužnými náklady. Obrázek č. 5 zobrazuje vývoj

objemu termínovaných vkladů za léta 1993 – 2005 (v mld. Kč).

42

Obrázek č. 5: Termínované vklady za léta 1993 – 2005 (v mld. Kč)

811760736

818773

672674707673596

536

420341

0

100

200

300

400

500

600

700

800

900

2005200420032002200120001999199819971996199519941993

Rok

Term

inov

aná

depo

zita

(v m

ld. K

č)

Pramen: ČNB

VKLADNÍ KNÍŽKY

Vkladní knížky jsou považovány za nejkonzervativnější produkt. Je to stvrzenka, která

vykazuje stav vkladů a veškeré jejich změny. Jejich výhodou je to, že od drobných střadatelů

stahují velké množství drobných vkladů. Tento produkt je méně citlivý na vývoj úrokové

míry, než termínované vklady. Dispozice s vkladem je na základě předložení vkladní knížky,

ale z tohoto typu vkladu nelze provádět bezhotovostní platební styk. Na rozdíl od vkladního

listu, není vkladní knížka obchodovatelná. Vkladní knížky jsou vydávány na jméno, ve které

je výslovně uvedeno, že se jedná o vkladní knížku na jméno a klient musí prokázat svoji

totožnost a u fyzických osob bývá kromě jména a bydliště uvedeno i rodné číslo. Způsob

úročení je analogicky jako u termínovaných vkladů. Na rozdíl od termínovaných vkladů se

mění zůstatek a tím i úroková sazba, která je u vkladních knížek obvykle nižší. Banky

vydávají obyčejné vkladní knížky nebo výherní vkladní knížky.Vkladní knížky bývají

upraveny v občanském zákoníku § 781 – 785.

Výhody pro banku a klienta- patří k velmi likvidním produktům, na kterých lze snadno a

rychle měnit zůstatek, nejsou s nimi spojeny žádné dodatečné náklady, jsou snadno

přizpůsobitelné klientovým požadavkům.

VKLADOVÉ PROGRAMY

Moderní bankovnictví se začíná soustřeďovat na vkladové programy. Je to plánované spoření,

s úrokovou prémiovou, bonusovou odměnou, blížící se díky své dlouhodobosti výnosům

z cenných papírů. Jejich uplatňování můžeme charakterizovat některými tendencemi.

Pravidelnost spoření, každá doba splatnosti má své výhody, čím vyšší vklad, tím vyšší výnos,

předčasný výběr je možný, ale nevyužití je zvýhodněno, používá se s jinými programy.

43

Výhody pro klienta- produkt umožňuje pravidelné spoření a čím větší vklad, tím vyšší

úrokovou sazbu banky nabízejí. Možnost předčasného výběru bez sankcí, ale pokud není

vklad vybrán v dohodnuté době, banky nabízejí určitý typ bonusu. Používají se ve spojitosti

s jinými produkty.

STAVEBNÍ SPOŘENÍ

Banky v rámci nabídky univerzálních bankovních služeb nabízejí i produkty stavebních

spořitelen (např. stavební spoření). Stavební spoření je upraveno zákonem č. 96/1993 Sb.,

který byl novelizován zákonem č. 83/1995 Sb. Princip stavebního spoření vychází z myšlenky

kolektivní tvorby úspor a vyvinul se z potřeb a snah jednotlivců o individuální nabytí

bytového vlastnictví. Podstatou stavebního spoření je, že účastníci stavebního spoření po

stanovenou dobu spoří a po splnění daných podmínek získávají zpět nejenom naspořené

finanční prostředky se stanoveným výnosem, ale mají nárok na získání účelového stavebního

úvěru. Veškeré podmínky, ale i výhody stavebního spoření jsou koncipovány do smlouvy,

kterou nelze během doby trvání měnit. Stavební spoření je na jedné straně založeno na

získávání relativně levných zdrojů, především z vkladů účastníků stavebního spoření, ze

kterých se vytváří fond stavebního spoření. Na druhou stranu jsou z fondu poskytovány

relativně levné úvěry. Stát má zájem pomáhat svým občanům řešit jejich bytové otázky a

tudíž za hlavní formu státní podpory lze považovat příspěvek k naspořeným finančním

prostředkům, který činí 15 % z ročně naspořených vkladů. Jeho výše je však po novelizaci

zákona omezena z původní částky 4 500 Kč na částku 3000 Kč v jednom roce z maximální

výše vkladu 20 000 Kč za rok. Úroky z vkladů stavebního spoření, včetně úroků ze státní

podpory jsou osvobozeny od daně z příjmů, což se dá rovněž považovat za státní

zvýhodnění. Od základu daně z příjmu lze odečíst také úroky zaplacené z úvěru

poskytnutého ze stavebního spoření.

Průběh stavebního spoření lze rozdělit do těchto fází :

- spoření – je uzavřena smlouva o stavebním spoření. Účelem smlouvy o stavebním

spoření je získat při splnění všeobecných obchodních podmínek nevypověditelný úvěr

a spolu s úložkami, státní podporou a úroky soustředit pro účastníky stavebního

spoření prostředky na řešení jejich bytových potřeb. Fáze spoření se prodloužila z 5 let

na 6 let,

44

- přidělení úvěru – účastník získá úvěr pouze při splnění stanovených podmínek: (a)

minimální doba spoření, (b) minimální výška naspořené částky a (c) minimální

výška tzv. hodnotícího čísla13,

- splácení úvěru – úvěr je splácen podle sjednaného splátkového kalendáře.

Výhodnost stavebního spoření:

- získání státní podpory, která není zdaněna,

- úroky z vkladů stavebního spoření včetně úroků ze státní podpory jsou osvobozeny od

daně z příjmů,

- po stanovené době spoření, může účastník stavebního spoření volně nakládat

s naspořenou finanční částkou.

O tento finanční produkt je neustále zájem, což dokumentuje následující tabulka.

Tabulka č. 6 : Počet uzavřených smluv o stavebním spoření (v mil.) Rok Spoření 1997 2,0 1998 2,4 1999 2,8 2000 3,4 2001 4,2 2002 4,9 2003 6,3 2004 5,9

2005 (k 30.6.) 5,7 Zdroj: www.mfcr.cz

BANKOVNÍ DLUHOVÉ CENNÉ PAPÍRY

Banky emitují různé druhy bankovních dluhových cenných papírů, které se odlišují od

termínovaných vkladů řadou specifik, např. nevztahuje se na ně pojištění depozit, dá se s nimi

obchodovat na peněžním nebo kapitálovém trhu a představují pro klienta vyšší stupeň

rizikovosti. Bankovní dluhopisy se mohou mezi sebou lišit délkou splatnosti, převoditelností,

formou dluhopisu a sekundární obchodovatelností. Výnosy z dluhopisů jsou stanoveny na

základě pevné úrokové sazby nebo rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho

nižším emisním kurzem, dále to může být slosovatelná prémie a nebo na základě pohyblivé

úrokové sazby. Úroky z dluhopisu rovněž podléhají v ČR zdanění za stejných podmínek jako

13 Parametr ohodnocení, nebo také ohodnocovaní číslo. Tento ukazatel měří „zásluhy“ střadatele na vytváření zdrojů pro poskytování úvěrů v rámci stavebního spoření. Závisí na výši vložených úspor a délce jejich uložení u stavební spořitelny v relaci k cílové částce.

45

u ostatních depozitních účtů. Mezi bankovní dluhové cenné papíry můžeme zařadit depozitní

směnky, hypoteční zástavní listy, depozitní certifikáty, vkladové listy.

Výhody a nevýhody bankovních dluhopisů – mají vyšší nominální úrokovou sazbu

oproti termínovaným vkladům,

- jsou sekundárně obchodovatelné

- na nákup bankovních dluhopisů není nutné mít účet v bance,

- banka nemusí z bankovních dluhopisů odvádět povinné minimální rezervy (v ČR

nemusí odvádět povinné minimální rezervy z těch bankovních dluhopisů, které mají

splatnost delší než 5 let,

- vydání bankovních dluhopisů je spojeno s nižšími náklady,

- pro banku jsou dlouhodobým zdrojem.

HYPOTEČNÍ ZÁSTAVNÍ LISTY

Hypoteční zástavní list je cenný papír, který má právo emitovat pouze banka poskytující

hypoteční úvěry. Je základním nástrojem refinancování hypotečních obchodů. Je to

v podstatě dluhopis, jehož nominální hodnota včetně splatných úroků je zajištěna

pohledávkami z hypotečních úvěrů, které banka poskytla. Právní úprava je zakotvena

v zákoně č. 530/ 1990 Sb. O dluhopisech, ve znění pozdějších novel, zákon o CP, občanský

soudní řád, zákon o bankách atd. Tyto úvěry jsou pak zpětně kryty hypotečními zástavními

listy, přitom jejich hodnota nesmí překročit 70 % z obvyklé ceny zastavených nemovitostí.

Mají vyšší bezpečnost než ostatní cenné papíry, i když nejsou pojištěny. Dalším aspektem,

který přitahuje potencionální investory je skutečnost, že úrokové výnosy jsou osvobozeny od

daně z příjmu. Hypoteční zástavní listy patří z hlediska výnosnosti a bezpečnosti mezi

stabilní investiční nástroje. S hypotečními zástavními listy se dá veřejně obchodovat na

trzích , tzn. dají se kdykoliv během životnosti odprodat na burze cenných papírů nebo RM-

systému. Hlavní složkou výnosu je pravidelně vyplácený úrok. Prodejem hypotečního

zástavního listu může investor realizovat kapitálový výnos před dobou splatnosti.

Následující tabulka uvádí srovnání hypotečního zástavního listu a terminovaného vkladu dle

dílčích kritérií.

46

Tabulka č. 7: Srovnání termínovaných vkladů a hypotečních zástavních listů dle kritérií Kritérium Hypoteční zástavní list Terminovaný vklad Likvidita Vysoká Nízká

Dispozice s vkladem Okamžitý prodej Po uplynutí výpovědní lhůty

Proměnlivost výnosů Pouze při prodeji před datem splatnosti Ne, výnos je fixní

Riziko ztráty jistiny Minimální, garantované

bankou a přijatými zástavami na hypoteční úvěry

Minimální, garantované bankou a existencí pojištění

vkladů Zdanění Nepodléhá dani z příjmu Úrokový výnos daněn 15%

Výhody hypotečních zástavních listů- jsou méně rizikové, patří mezi stabilní investiční

nástroje, úrokové výnosy jsou osvobozeny v ČR od daně z příjmu a jsou obchodovatelné na

kapitálovém trhu.

5.3 DEPOZITNÍ POLITIKA BANK

Je součástí obchodní politiky jako celku. Má tyto cíle:

- vznik depozit v bance zajišťuje základnu pro aktivní bankovní obchody,

- získat bonitní klientelu,

- usilovat o nákladovou únosnost získaných depozit pro banku,

- posilovat pozici banky na tuzemském trhu,

- zajistit plynulý chod banky a toku peněz tak, aby svou včasností a bezporuchovostí

vedl ke spokojenosti klientů.

Přínosy v depozitních obchodech mohou vyplynout:

- ze zvýšení podílu primárních vkladů proti výchozímu stavu,

- ze zvyšování podílu terminovaných vkladů k celkovému objemu zdrojů,

- z akviziční činnosti ve vztahu ke klientům,

- ze zavádění nových produktů na trh depozit,

- z úsilí respektovat a ovlivňovat riziko a likviditu a provádět vhodnou diverzifikaci

v řízení aktiv a pasiv.

47

DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU:

DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepr. vyd. Praha: Linde, 2005. ISBN

80-7201-515-X.

FRASER, D.R., GUP, B.E., KOLARI, J.W.: Commercial Banking. The Management of Risk,

West Publishing Company, 1996.

HAGENMÜLLER, K.F. – DIEPEN, G.: Der Bankbetrieb. Wiesbaen, Gabler Verlag, 2001.

POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů. Praha, Ekopress 1999.

PTÁČEK, J.: Úspory a vklady. Praha: Bankovní institut, 1996.

SEKERKA, B.: Banky a bankovní produkty. Praha, Profess Consulting s.r.o. 1997.

Bankovnictví č.12/2007, vklady stále dominují finančním aktivů. str.8-9.

KONTROLNÍ OTÁZKY :

1. Na jaké straně bilance banky jsou zobrazeny pasivně úvěrové obchody

2. Do jaké výše je pojištěn vklad v bance v ČR?

3. Jaký je rozdíl mezi vkladní knížkou a vkladovým listem

4. Který bankovní produkt nabízí nejvyšší zúročení?

5. Za jakých podmínek je poskytnut úvěr ze stavebního spoření?

6. Jaká regulační pravidla používají banky k zajištění bezpečnosti vkladů v ČR.

48

6. BANKOVNÍ ÚVĚROVÉ PRODUKTY

OSNOVA KAPITOLY:

6.1 Charakteristika aktivních bankovních obchodů 6.2 Členění bankovních úvěrových produktů 6.3 Poskytování úvěrů 6.4 Úročení úvěrů 6.5 Splácení úvěrů 6.6 Systematizace úvěrových produktů

6.1 CHARAKTERISTIKA AKTIVNÍCH BANKOVNÍCH OBCHODŮ

Aktivní bankovní produkty umožňují klientům určitý způsob financování. Mezi

nejvýznamnější aktivní obchody bank řadíme poskytování úvěrů. Banky při poskytování

těchto služeb vystupují v pozici věřitele, za tyto produkty získávají úrok a při závazkových

úvěrech i poplatky a odměny. Bankovní úvěrové produkty se účtují na levé straně bilance

banky. Jedná se o poskytování finančních prostředků klientům, ale i o takové formy, kdy

banka garantuje poskytnutí prostředků, v případě, že budou splněny určité okolnosti.

Poskytování úvěru patří mezi nejdůležitější bankovní obchody, ale zároveň mezi

nejrizikovější. S bankovně úvěrovými produkty je spojeno úvěrové riziko. Aby se riziko

eliminovalo používají banky řadu opatření, zásad a metod.

Nejenom v České republice, ale i na Slovensku se musely v devadesátých letech řešit

problémy s narůstajícím počtem klasifikovaných (rizikových) úvěrů. Jak nám dokumentuje

následující Tabulka č. 8 a Tabulka č. 9, téměř 30 % z celkových úvěrů v ČR bylo

klasifikovaných. Na vývoj klasifikovaných úvěrů působí celá řada faktorů. Opatřením ČNB

č. 6 z roku 2004 o klasifikaci úvěrových pohledávek a tvorbě opravných položek k těmto

pohledávkám musí obchodní banky každý poskytnutý úvěr zatřídit na základě stanovených

kritérií do jednotlivých klasifikačních tříd. Dle opatření ČNB existuje 5 kategorií pohledávek:

standardní, sledované, nestandardní, pochybné a ztrátové.

CÍL KAPITOLY: – aktivní bankovní produkty, – bankovní úvěrové produkty.

49

Tabulka č. 8: Objem klasifikovaných aktiv v bankách v roce 2000 (v mil. Kč) Klasifikace KB ČS Banky celkem Standardní 99 660 67 602 618 190 Sledované 34 885 17 941 88 600 Nestandardní 10 441 7 490 32 600 Pochybné 4 263 1 920 31 500 Ztrátové 9 032 19 550 91 800 Klasifikované úvěry celkem 58 621 46 901 244 500 Klasifikované úvěry celkem 37,0 % 41,0 % 28,3 %

Pramen: ČNB, KB, ČS

Tabulka č. 9: Klasifikované úvěry v jednotlivých bankách v roce 2000 (v mil. Sk) ROK VÚB, a.s. IaRB,a.s. SLSP,a.s. 2000 9 707,3 174,7 1 858,4

Pramen: Horvátová, 2004

6.2 ČLENĚNÍ BANKOVNÍCH ÚVĚROVÝCH PRODUKTŮ

Aktivní bankovní produkty můžeme členit dle několika kritérií. Prvním kritériem je hledisko

likvidity, podle kterého členíme aktivní bankovní produkty na pokladní hotovost, rezervy

bank u centrální banky a u jiných obchodních bank - nazýváme je primární aktiva, která

mají za úkol vyrovnávat výkyvy v transakční poptávce po finančních prostředcích. Na druhou

stranu banka vlastní sekundární aktiva, ke kterým řadíme krátkodobé finanční

instrumenty. Sekundární aktiva mají za úkol pomoci bankám při zajištění likvidity.

Dále můžeme bankovní úvěrové produkty členit podle následujících hledisek:

• splatnost – krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé úvěry,

• klientela – úvěry fyzickým osobám, podnikatelským subjektům, úvěry pro

municipality a zemědělská družstva,

• účel – úvěry účelově zaměřené a neúčelové,

• zajištění – úvěry s osobním a věcným zajištěním, nezajištěné,

• klasifikace platební kázně – na základě opatření centrální banky rozlišujeme

úvěry standardní, sledované, nestandardní, pochybné a ztrátové.

• podstata bankovní služby pro klienta – peněžní a závazkové úvěry. Při

peněžních úvěrech banky poskytují klientům finanční prostředky v hotovostní

nebo bezhotovostní formě a klient musí prostředky vrátit v dohodnuté době i výši,

včetně úroků. Peněžní úvěry se přímo zúčtovávají do bilance banky a ovlivňují

bankovní likviditu. Závazkové úvěry se nenacházejí v bilanci banky, ale

v podrozvaze a banka při těchto úvěrech neposkytuje klientovi peněžní prostředky,

ale pouze poskytuje záruky a zavazuje se za jeho závazky, pokud tak neučiní klient

sám.

50

• měna – v domácí měně nebo devizové úvěry, které jsou poskytovány ve volně

směnitelných měnách.

6.3 POSKYTOVÁNÍ ÚVĚRŮ

Každý klient musí před poskytnutím úvěru podat žádost o úvěr. Banka zpravidla posuzuje

charakter žadatele o úvěr, schopnost žadatele splatit úvěr, majetkové poměry žadatele,

předpokládané podmínky v ekonomice, poskytnuté zajištění úvěru. Po posouzení žádosti o

úvěr a v případě kladného vyhodnocení dochází mezi bankou a komitentem k podepsání

úvěrové smlouvy. Podpisem úvěrové smlouvy vzniká mezi bankou a klientem právní vztah.

Úvěrová smlouva je upravena obchodním zákoníkem § 497 až 507. Ve smlouvě se banka

zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do stanovené

výše a klient se zavazuje vrátit poskytnuté prostředky, včetně úroků. Mezi základní náležitosti

smlouvy patří :

- závazek banky poskytnout peněžní prostředky,

- závazek klienta splatit poskytnuté finanční prostředky,

- stanovenou lhůtu čerpání úvěru,

- účel úvěru,

- doba splatnosti a způsob splácení úvěru,

- podmínky stanovení úrokové sazby a způsob jejího stanovení,

- zajištění úvěru.

Při poskytování úvěrů se banky řídí některými zásadami :

- zásada nejmenšího rizika – má zcela eliminovat ztráty. Před poskytnutím úvěru se

každý klient zkoumá z hlediska důvěryhodnosti a spolehlivosti. Banku zajímá, zda i

v budoucnosti poskytnutý úvěr bude moci klient splatit,

- zásada rozdělení rizika – banky se snaží půjčovat více klientům a činným v různých

odvětvích a oborech. Velké úvěry poskytují v součinnosti s ostatními bankami,

- zásada zajištění úvěrů – banky požadují každý úvěr zajistit předmětnými hodnotami

a osobními jistotami. Banky požadují různé zástavy, záruky, práva, hypotéky,

směnečné jištění a další.

Úvěrové obchody ovlivňuje řada faktorů, např. velikost úvěrů, druh finančního aktiva, riziko

klienta, splatnost úvěru, konkurenceschopnost bank. Každý úvěrový obchod by měl být

návratný a výnosný.

51

6.4 ÚROČENÍ ÚVĚRŮ

Jednou z důležitých podmínek při úvěrovém vztahu je stanovení úrokové sazby, neboť sazba

výrazně ovlivňuje výnosnost nebo ztrátovost úvěru jak pro klienta, tak pro samotnou banku.

Úroková sazba z úvěru je stanovena v % na roční bázi ( p. a.) a může být stanovena jako fixní

nebo pohyblivá. Fixní (pevná) úroková sazba – bývá stanovena pevně po celou dobu

splatnosti úvěru. Pohyblivá úroková sazba – mění se během celé doby trvání úvěrového

vztahu. Změny úrokových sazeb mohou být stanoveny následovně:

- Přímá vazba na určitou úrokovou sazbu, tzn. ke změně úrokové sazby z úvěru dochází

současně se změnou sazby na kterou je vázána. Úrokovou sazbou, na kterou je úročení

úvěru vázáno bývá např. diskontní sazba vyhlašována centrální bankou, nebo základní

sazba vyhlašována samotnou bankou.

- Vazba na určitou tržní referenční úrokovou sazbu, kterou je vybraná tržní úroková

sazba, s předem danými termíny přizpůsobování

- V některých případech banka dohodne pevnou úrokovou sazbu, ale vyhradí si právo

její úpravy během doby splatnosti.

Úroková sazba konkrétních úvěrových obchodů bývá ovlivňována následujícími faktory:

- právním prostředím v dané zemi,

- všeobecnými ekonomickými podmínkami – hospodářský růst, inflace, poptávka po

úvěrech,

- výši nákladů banky,

- cílem, obchodní strategií a finanční pozici banky,

- lhůtou splatnosti úvěrů.

6.5 SPLÁCENÍ ÚVĚRŮ

V úvěrové smlouvě je sjednán způsob splácení úvěru. Rozlišujeme tyto varianty splácení

úvěrů:

1. Najednou v době splatnosti - úvěr se poskytuje na předem sjednanou dobu splatnosti

a po jejím uplynutí je najednou splacena celková částka úvěru. Úroky jsou splatné

průběžně (měsíčně, kvartálně, půlročně).

2. Průběžné splácení – klient splácí průběžně, ale nepravidelně ze svých příjmů. Tato

varianta se vyskytuje u kontokorentních úvěrů.

3. V pravidelných splátkách – při tomto způsobu splácení se úvěr splácí v pravidelných

splátkách, přitom je sjednána pevná částka jako výše ročního úmoru úvěru. Se

splátkami se splácejí i úroky.

52

4. V pravidelných anuitách – splácení probíhá v pravidelných splátkách – anuitách,

které jsou po celou dobu splácení ve stejné výši, mění se pouze jejich struktura

z hlediska podílu úmoru a úroku. Tento druh splácení se využívá při hypotečních

úvěrech. Následující vzorec představuje vztah pro výpočet anuitní splátky

( )11

0 −−

= n

n

qqqKA ,

A – anuitní splátka,

0K – výše poskytnutého úvěru,

n – doba splatnosti v letech,

q – úroková sazba.

6.6 SYSTEMATIZACE ÚVĚROVÝCH PRODUKTŮ

Základní systematizace bankovních úvěrů představuje jejich rozdělení na peněžní úvěry a

závazkové úvěry. Peněžní úvěry dále můžeme rozdělit na komerční úvěry a spotřební

úvěry. Komerční úvěry bývají ve vyšší nominální hodnotě a slouží v převážné míře

podnikatelským subjektům k profinancování podnikatelských aktivit. Jejich splácení probíhá

z volného cash flow a k jejich vyřízení musí klient doložit řadu dokladů a potvrzení. Mezi

komerční úvěry řadíme kontokorentní úvěr, eskontní úvěr, lombardní úvěr a úvěrový

úpis. Spotřební úvěry slouží ke krytí spotřebních výdajů a jejich splácení je realizováno

z běžného příjmu dlužníka. Nominální hodnota těchto úvěrů je nižší než u komerčních úvěrů.

Do skupiny spotřebních úvěrů patří splátkové úvěry, revolvingové úvěry, hypoteční úvěry

a americká hypotéka. Zástupci závazkových úvěrů jsou akceptační úvěr, avalový úvěr a

bankovní záruka. Dílčí členění bankovních úvěrů graficky zobrazuje Obrázek č. 6.

Obrázek č. 6: Systematizace bankovních úvěrových produktů

BANKOVNÍ ÚVĚRY

ZÁVAZKOVÉ ÚVĚRY PENĚŽNÍ ÚVĚRY

KOMERČNÍ ÚVĚRY SPOTŘEBNÍ ÚVĚRY

KONTOKORENTNÍ ÚVĚR

ESKONTNÍ ÚVĚR

LOMBARDNÍ ÚVĚR

ÚVĚROVÝ ÚPIS

SPLÁTKOVÝ ÚVĚR

REVOLVINGOVÝ ÚVĚR

HYPOTEČNÍ ÚVĚR

AMERICKÁ HYPOTÉKA

AKCEPTAČNÍ ÚVĚR

AVALOVÝ ÚVĚR

BANKOVNÍ ZÁRUKA

53

KONTOKORENTNÍ ÚVĚR

Je svou povahou krátkodobý úvěr, jež je poskytován klientovi v pohyblivé výši na jeho běžný

účet. K tíži běžného účtu klienta se účtují veškeré peněžní úhrady a ve prospěch účtu se

připisují všechny došlé úhrady od odběratelů. Banka po posouzení žádosti o úvěr klientovi

vymezí úvěrový rámec, tzv. přípustný debet na jeho běžném účtu. Kontokorentní úvěr bývá

využíván na:

• pořízení oběžného majetku – úvěr si klient vyřizuje na pořízení oběžného majetku ve

výši, v jaké nemá dostatek svých vlastních zdrojů. Úvěrový rámec se stanoví jako

rozdíl mezi potřebou oběžného majetku a vlastním kapitálem, který slouží ke krytí

oběžného majetku a cizím kapitálem.

• vykrytí výkyvů na běžném účtu – tento kontokorentní úvěr si sjednává klient pouze

pro případ krytí vyrovnání výkyvu svého běžného účtu a to v omezené míře.

• ostatní krátkodobé potřeby – kontokorentní úvěr v tomto případě slouží

k financování nashromážděných zásob, pohledávek a nebo ke splácení dodavatelských

úvěrů.

Náklady na kontokorent jsou tvořeny čistou úrokovou sazbou, pohotovostní provizí a

provizí za překročení úvěrového rámce.

Vzhledem k tomu, že klient může úvěr čerpat volně, není vázán tím, že by musel vybrat

celou částku najednou, ani jej nemusí v určitý den celý splatit, je pro komitenty výhodný.

Nevýhodou je vyšší cena úvěru.

ESKONTNÍ ÚVĚR

Směnečný eskontní úvěr je poskytován bankou na základě odkupu směnky před okamžikem

její splatnosti se srážkou úroku (diskontu – obnos vyjadřující rozdíl mezi úvěrovou

(směnečnou) sumou a částkou, kterou banka vyplatí dlužníkovi). Úvěr se poskytuje na dobu

od odkupu směnky do její splatnosti. Banky dávají přednost odkupu (eskontu) obchodním

směnkám (tj. směnky podložené dodávkou zboží), majiteli tak umožňují přeměnit

pohledávku na finanční prostředky a urychlit tak obrat kapitálu. Banky tak úvěrují

pohledávky, které nejsou doposud splatné. Zvláštností eskontního úvěru je, že úvěr je

zaplacen, v případě normálního splácení, třetí osobou a nikoliv úvěrovým dlužníkem. Banka

eskontuje jen směnky, u nichž je nesporná bonita směnečných dlužníků. Směnka předložená

54

k eskontu musí být opatřena indosamentem14 vyplněným na banku nebo

blankoindosamentem15. Obrázek č. 7 znázorňuje průběh poskytnutí eskontního úvěru

bankou.

Obrázek č. 7: Průběh poskytnutí eskontního úvěru

V době splatnosti banka požaduje zaplacení směnečné částky od směnečného dlužníka. Pokud

směnečný dlužník nezaplatí, banka vykoná postih vůči indosantovi a nebo se banka dohodne

s klientem, že provede inkaso z jeho účtu, pokud nebude eskontovaná směnka zaplacena

v den splatnosti.

Výhodou eskontního úvěru je možnost klienta, čerpat výnos pohledávky před lhůtou její

splatnosti. Náklad eskontního úvěru je tvořen základní úrokovou sazbou, úvěrovou provizí

a ostatními náklady. Oproti kontokorentnímu úvěru je cena směnečného eskontního úvěru

nižší až o několik procent.

LOMBARDNÍ ÚVĚR

Lombardní úvěr je poskytován na pevnou finanční částku po celou dobu úvěrového vztahu a

je úročen úrokovou sazbou nezávisle na využití úvěru dlužníkem. Nejrozšířenějším typem

lombardního úvěru je úvěr na cenné papíry, které slouží jako zástava poskytnutého úvěru. Pro

banku je tento typ úvěru velmi výhodný, neboť drží snadno zpeněžitelné hodnoty, které

realizuje v případě, že dlužník nesplatí poskytnutý úvěr. Výhody má však i pro dlužníka, který

14 Také rubopis nebo žiro. Písemný projev vůle dosavadního majitele (indosant) na cenném papíru, převést tento cenný papír na novou oprávněnou osobu (indosatář). Skládá se z indosační doložky („ze mne na řád“ nebo „plaťte na řád“), jména indosatáře a podpisu indosanta. 15 Nevyplněný indosament. Skládá se z indosační doložky a podpisu indosanta, může spočívat také pouze v pouhém podpisu indosanta.

PRODÁVAJÍCÍ

KUPUJÍCÍ

BANKA

1. Dodávka zboží a vystavení cizí směnky

2. Akceptace směnky

5. Předložení směnky k proplacení v den splatnosti

6. Proplacení směnečné částky (splacení úvěru)

3. Eskont směnky 4. Úhrada směnečné částky minus diskont za dobu do splatnosti směnky

55

nemusí cenné papíry prodávat, pokud by přechodně potřeboval finanční výpomoc, navíc mu

zůstávají zachovány nároky na výnosy z cenných papírů.

Banky nabízejí podnikatelským subjektům i další typy úvěru, jako např. úvěrový úpis, emisní

půjčky, investiční úvěry, sanační úvěry atd.

SPOTŘEBITELSKÉ ÚVĚRY (SPOTŘEBNÍ ÚVĚRY)

Slouží k profinancování potřeb obyvatelstva (fyzických osob), v převážné míře zboží

spotřebního charakteru. Od komerčních úvěrů se liší z hlediska svého užití. U komerčních

úvěrů plyne z úvěrovaného objektu cash flow, které slouží ke splácení úvěrů. U spotřebních

úvěrů nikoliv, ty slouží k financování objektů spotřebního charakteru, ze kterých neplynou

finanční prostředky.

Dále se spotřební úvěry od komerčních odlišují:

- v podkladových informacích,

- ve výši úvěrů,

- ve splácení úvěru.

Spotřebitelské úvěry mohou poskytovat nejenom banky, jedná se o tzv. přímé úvěry, ale také

obchodníci tzv. nepřímé úvěry. Pokud dlužník potřebuje financovat úvěrem jen určitou část

zboží jedná se o doplňkový spotřební úvěr. Spotřebitelské úvěry se mohou vyskytovat i

v podobě kreditních karet, které umožňují klientovi zakoupit zboží na základě použití karty.

Splácení tohoto druhu spotřebitelského úvěrů bývá stanoveno měsíčně určitým procentem

z čerpané částky.

V zemích Evropské unie je spotřebním úvěrům věnována větší pozornost, než v ČR.

Vzhledem k tomu, že každá země unie měla jiné právní normy k poskytování spotřebních

úvěrů, došlo k jejich sjednocení směrnicí EU č. 87/102/EHS a doplňkem č. 90/88/EHS.

Důvody sjednocení byly následující:

• základní podmínky v poskytování spotřebitelských úvěrů by měly být shodné,

rozdílné podmínky narušují soutěž mezi finančními institucemi,

• spotřebitel by měl být objektivně a srozumitelně informován o důležitých podmínkách

poskytování úvěrů a chráněn před nekalými praktikami institucí.

56

V ČR řeší problematiku spotřebitelských úvěrů zákon č. 321/2001 Sb. o některých

podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Zákon

vymezuje podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a stanovuje podstatu spotřebitelského

úvěru. Do zákona je promítnuta i legislativa EU. Vedle bank sehrávají velkou úlohu také

splátkové společnosti, např. CETELEM, HOME KREDIT, MULTISERVIS, které rovněž

nabízejí spotřebitelské úvěry, jež se však vyznačují vyšší úrokovou sazbou a rychlejším

vyřízením žádosti o úvěr. V ČR, podobně jako ve světě, narůstá objem spotřebitelských

úvěrů. Vývoj objemu poskytnutých spotřebitelských úvěrů dokumentuje Obrázek č. 8.

Obrázek č. 8: Objemy poskytnutých spotřebitelských úvěrů za léta 1997 – 2005

(v mil. Kč)

95 203

69 31961 307

52 130

28 18631 14328 447

17 665

5 698

0

10 000

20 000

30 000

40 000

50 000

60 000

70 000

80 000

90 000

100 000

200520042003200220012000199919981997

Rok

Spotře

bite

lské

úvě

ry (v

mil.

Kč)

Pramen: ČNB

BOX 3: PŘÍKLADY Z PRAXE

Denně reklamy hlásají, že půjčují na cokoliv a lidé na to slyší. Kromě peněz na pořízení

bydlení si půjčují na spotřební zboží, dárky, ale i dovolenou. Češi si rychle přivykli žít na

dluh, ale mnoho z nich však své možnosti přecenilo a mají problémy se splácením úvěrů.

V roce 2004 činil počet neplatičů 170 000, v následujícím roce se již zvýšil počet

nesplácejících na 240 000. Češi si v roce 2004 půjčili na spotřebitelských úvěrech 63 mld. Kč

a v roce 2005 to již bylo 76 mld.

HYPOTEČNÍ ÚVĚRY

Hypoteční úvěry řadíme mezi dlouhodobé úvěry, které jsou poskytovány na zástavu

nemovitosti. Využívají se při stavbě obytných domů, rekonstrukci rodinných domů, koupě

bytu do osobního vlastnictví. V ČR v současné době poskytuje hypoteční úvěry dvanáct

peněžních ústavů. Česká právní úprava zakotvená v novelizovaném zákoně č. 190/2004 Sb. o

57

dluhopisech definuje hypoteční úvěr: „Hypoteční úvěr je úvěr, jehož splácení včetně

příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Úvěr se

považuje za hypoteční dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Pro účely krytí

hypotečních zástavních listů lze pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část použít

teprve dnem, kdy se emitent hypotečních zástavních listů o právních účincích vzniku

zástavního práva dozví“. Nemovitost se musí nacházet na území ČR, členského státu EU

nebo jiného státu, tvořícího Evropský hospodářský prostor.

Splatnost hypotečního úvěru se pohybuje od 5 do 30 let. Hypoteční úvěry mohou být účelové,

ale i neúčelové, úrokové sazby je možno zafixovat na 1 rok, 2 roky, 3 roky, 5 let, ale i na 10

let. Předčasné splácení úvěrů je možné v době změny úrokové sazby. Čerpání úvěru může být

postupné nebo jednorázové. Splácení úvěru probíhá formou průběžného splácení formou

anuitního splácení. Následující obrázek zobrazuje vývoj objemu poskytnutých hypotečních

úvěrů v letech 1997 – 2005.

Obrázek č. 9: Vývoj objemu poskytnutých hypotečních úvěrů v ČR (v mil. Kč)

218 813

150 113

100 806

68 03750 246

35 09424 79919 60314 178

0

50 000

100 000

150 000

200 000

250 000

200520042003200220012000199919981997

Rok

Hyp

oteč

ní ú

věry

(v m

il. Kč)

Pramen: ČNB

AMERICKÁ HYPOTÉKA

Jedná se o neúčelový hypoteční úvěr, který je zajištěn rovněž zástavním právem

k nemovitosti. Vždy musí být splněna podmínka, že maximální výše hypotečního úvěru je

70 % hodnoty nemovitosti. Tento neúčelový hypoteční úvěr spadá do režimu zákona č.

321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů. Během splácení lze

kdykoliv uskutečnit předčasné splácení úvěru bez sankcí, úvěr je však úročen vyšší úrokovou

sazbou než klasický hypoteční úvěr, ale s nižšími úroky než u spotřebitelských úvěrů. Získané

prostředky z americké hypotéky lze použít na cokoliv.

58

AKCEPTAČNÍ ÚVĚR

Banka u tohoto úvěru akceptuje směnku, kterou na ni vystaví komitent, a to v částce a lhůtě

dohodnuté v úvěrové smlouvě. U akceptačního úvěru banka neposkytuje finanční prostředky.

Banka při tomto úvěru prodává své jméno, čímž činí směnku důvěryhodnější a

obchodovatelnou. Vzhledem k tomu, že u akceptačního úvěru banka prodává své jméno, tzn.

že pokud by dlužník nedisponoval prostředky, kterými by směnku uhradil, musela by banka

provést úhradu ze svého kapitálu, poskytuje úvěr pouze komitentům, kteří jsou jí velmi dobře

známi. Akceptační úvěr slouží hlavně k získání krátkodobých provozních prostředků, na

nákup surovin a zboží. Náklady u akceptačního úvěru jsou nižší a jsou tvořeny akceptační

provizí a ostatními výlohami.

RUČITELSKÝ ÚVĚR

Při tomto druhu úvěru banka přejímá záruku za závazek svého klienta vůči třetí osobě. Může

jít o závazek platební, nebo o závazek za provedení služby. I v tomto případě jde o zapůjčení

jména banky. Banky v praxi poskytují dvě formy ručení:

• Směnečný aval – banka podepíše směnku,

• Vystavení záruční listiny – banka vystaví tiskopis, nebo prohlášení.

BANKOVNÍ ZÁRUKY

V posledních letech byl zaznamenán největší rozmach využití bankovních záruk. Využívají se

v tuzemském i zahraničním obchodě a mají největší váhu při ručení. V záruční listině musí

být závazek banky přesně specifikován. Banky mohou ručit za splácení celé půjčky nebo i za

jednotlivé splátky, nebo úroky. Bankovní záruky jsou neodvolatelným závazkem banky

zaplatit stanovenou sumu v případě nedodržení kontraktu dodavatelem. Bankovní záruky

vystavené bankou mohou být buď platební (aval směnky, záruka za leasingové splátky,

záruka za zaplacení směnek) nebo neplatební (kauce za kontrakt, záruka za zaplacení splátek

úvěrů, vadium). V následující tabulce jsou uvedeny výhody a nevýhody některých typů úvěrů.

Tabulka č. 10: Výhody a nevýhody vybraných typů úvěrů

Výhody

- Získání většího obnosu finančních prostředků. - Získání půjčky v hodnotě 100 % zastavované

nemovitosti. - Zaplacené úroky lze odečíst z daní. Hypoteční úvěr

Nevýhody - Využití jen na nákup nemovitostí. - Úroky se mohou do doby splatnosti měnit.

59

- Vysoké poplatky za vedení účtu. - Uzavření životní pojistky dlužníkem.

Výhody

- Získání větší sumy finančních prostředků na cokoliv.

- Nižší úroky než u spotřebitelských půjček. - Možnost předčasného splacení bez sankcí. - Úroky lze při pořizování bydlení odepsat z daní. Americká hypotéka

Nevýhody

- Zajištění úvěru nemovitostí. - Úroky se mohou do doby splatnosti měnit. - Vyšší úroky než u klasických hypotečních úvěrů,

avšak menší než u spotřebitelských úvěrů. - Vyšší poplatky než u spotřebitelských úvěrů.

Výhody - Možnost půjčení větší částky peněz. - Relativně nízké úročení. - Možnost předčasného splácení bez sankcí. Spotřebitelský úvěr

Nevýhody - Administrativní náročnost. - Vysoké poplatky. - Přísnější kritéria pro přidělení úvěru.

Výhody - Snadno dosažitelný úvěr. - Možnost získání doplňkových služeb.

Kontokorentní úvěr Nevýhody

- Nutné zřízení účtu v bance. - Omezená velikost úvěru. - Vyšší úroková sazba a poplatky.

DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU:

DVOŘÁK, P.: Komerční bankovnictví pro banky a klienty. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-

7201-515-X.

FORIŠKOVÁ, D., KLIMIKOVÁ, M.: Restrukturalizace českého a slovenského bankovního

systému a sekundární trh úvěrových pohledávek. Ostrava: VŠB-TUO, Finanční řízení podniků

a finančních institucí, 2005.

GARDNER, M. J. MILLS, D.L.: Managing Financial Institutions. The Dryden Press 1990

GEISST, Ch.R.: Investment Banking in the Financial System. Englewood Cliffs, Prentice Hall,

1995.

HORVÁTHOVÁ , E.: Bankovnictví. Bratislava: Úvaha, 2000.

HORVÁTHOVÁ E., MÚČKOVÁ, V., TKÁČOVÁ, D., TKÁČOVÁ, M.: Hypotekární

bankovnictví a finančné nástroje na podporu bytovej výstavby. Bratislava: Ekonóm, 2003.

POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů, Praha: Ekopress, 1999.

PriceWaterhouseCooper : Zásady řízení úvěrů, Praha: Management Press, 1999.

SŮVOVÁ, H. a kol.: Specializované bankovnictví. Praha: Bankovní institut, 1997.

60

KONTROLNÍ OTÁZKY:

1. Podle jakých kritérií členíme úvěry.

2. Jaké jsou hlavní zásady při poskytování úvěrů?

3. Určete typy úroků z úvěrů?

4. Jaké druhy úvěru jsou určeny pro podnikatelský sektor?

5. Jakými způsoby můžete splácet úvěry?

6. Jaký je rozdíl mezi hypotečním úvěrem a americkou hypotékou.

61

7. PLATEBNÍ STYK

OSNOVA KAPITOLY:

7.1 Charakteristika platebního styku 7.2 Hotovostní platební styk 7.3 Šeky 7.4 Platební karty 7.5 Bezhotovostní platební styk 7.6 Nástroje bezhotovostního platebního styku 7.7 Směnky 7.8 Platební systémy 7.9 Finanční arbitr

7.1 CHARAKTERISTIKA PLATEBNÍHO STYKU

K jednomu z nejvýznamnějších nástrojů národohospodářských úkolů bank v tržní ekonomice

patří zabezpečení platebního styku, jak hotovostního, tak i bezhotovostního (tzn. přesunu

peněžních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty, a to uvnitř jednoho státu

nebo mezi státy různých světadílů). Pro samotné banky patří dobře fungující platební styk ke

zdrojům přímých i nepřímých výnosů a přispívá ke konkurenceschopnosti. Platební styk se

řídí těmito právními normami: zákonem o ČNB č. 6/1193 Sb., zákonem o bankách č. 21/1992

Sb. a jeho následnými úpravami, zákonem č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních

prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech ve znění zákona č.

257/2004 Sb., zákona č. 65/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., vyhlášky č. 92 Sb. ze dne 28. 2.

2006, kterou se stanoví náležitosti žádosti o povolení k vydávání elektronických peněz, úřední

sdělení ČNB z 6. 5. 2004, vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění

platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při

opravném zúčtování, úřední sdělení ČNB z 25. 2. 2004 k vyhlášce č. 62/2004 Sb., kterou se

stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a

technické postupy bank při opravném zúčtování, vyhláška č. 548/2002 Sb., kterou se stanoví

podmínky pro principy zúčtování v platebních systémech a náležitosti žádosti o licenci

k provozování platebního systému, občanským zákoníkem, obchodním zákoníkem,

všeobecnými obchodními podmínkami, zákonem směnečným a šekovým, zákonem č.

229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. K předpisům EU, které se vztahují k platebnímu styku

CÍL KAPITOLY: - platební styk, - formy platebního styku, - nástroje platebního styku (výhody, nevýhody).

62

patří: Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2560/2001 o přeshraničních platbách

v eurech, u kterých musí být uplatněna stejná výše poplatků tutéž institucí jako u domácích

převodů v euru. Musí být splněny následující předpoklady:

od 1. 7. 2003 u plateb do 12 500,- EUR, od 1. 1. 2006 u plateb do 50 000,- EUR,

pokud platební příkazy splňují kritéria pro zpracování přeshraničního převodu, tzn.

musí mít IBAN (International Bank Account Number) a BIC (Bank Identifier

Code),

Platební styk je zajišťován bankami, avšak v současné kybernetické době, s rozšiřováním

internetu, e-commerce se mění postavení bank a díky novým informačním technologiím se

začíná objevovat stále více nových účastníků obchodních transakcí s novými obchodními

modely pro elektronický obchod a tím i s novým způsobem platebního styku.

Platební styk můžeme charakterizovat jako přesun finančních prostředků mezi jednotlivými

subjekty a to v určitých formách. Konkurence v oblasti platebního styku bojuje o získání

podílu v jednotlivých obchodních operacích. Jedním z nových trendů v oblasti platebního

styku, který se začíná prosazovat, je zasílání a proplácení faktur z účtů v elektronické podobě.

Aby si banky udržely postavení na trhu služeb platebního styku a prováděly další expanzi

nabídky, musí využít následující příležitosti:

elektronické propojení velkého množství kupujících a prodávajících subjektů,

obchodování mezi odběrateli a dodavateli v reálném čase,

při rozvoji elektronického platebního styku mohou banky na základě svých znalostí

o klientech poskytovat ručení za jednotlivé společnosti a generovat bezpečnostní

certifikáty pro elektronické transakce.

FORMY PLATEBNÍHO STYKU

Platební styk lze členit dle různých hledisek:

- z hlediska formy plateb na hotovostní a bezhotovostní platební styk,

- z hlediska teritoria kde probíhá na tuzemský, zahraniční a přeshraniční

platební styk,

- z hlediska lhůty k provedení na expresní a standardní platby,

- z hlediska náležitosti průvodních dokumentů na hladký plat a dokumentární

platby.

63

7.2 HOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK

Tento druh platebního styku existuje od dob vzniku peněz. Je zabezpečován hotovostními

formami peněz – bankovkami a mincemi, které jsou zákonnými platebními prostředky.

Bankovky jsou papírové peníze emitované centrální bankou. Mince jsou kovové peníze, jejich

ražbu zabezpečuje rovněž centrální banka. Hotovostní platební styk je prováděn

prostřednictvím bank a pošt.

Hotovostní platební styk můžeme charakterizovat jako pohyb finančních prostředků

v hotovostní formě, který je uskutečňován bankami a jinými finančními institucemi a

právnickými i fyzickými osobami. Hotovostní platební styk v ČR se řídí zákonem č. 254/2004

Sb., o omezení plateb v hotovosti, devizovým zákonem č. 219/1995 Sb. a zákonem č. 61/1996

Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Dále pak vyhláškou

ČNB č. 434/2002 Sb. o udělení devizové licence, předpoklady a podmínky pro provádění

některých obchodů s devizovými hodnotami a postup pro nakládání s padělanými a

pozměněnými prostředky.

ČNB v oblasti platebního styku stanoví vyhláškami např. nominální hodnoty bankovek a

mincí, vzhled, rozměry, materiál a jejich ochranné prvky, dále stanoví ukončení platnosti

bankovek a mincí a způsob jejich výměny, náhradu za poškozené bankovky a mince a postup

fyzických a právnických osob při příjmu zákonných platidel a nakládání s nimi. Od 1.7.2004

dle zákona o omezení hotovosti se stanoví, že všechny platby jejichž výše překračuje částku

15 000 EUR, musí být provedeny na základě bezhotovostní formy.

Peníze slouží jako prostředek směny a jsou současně aktivem, které uchovává hodnotu

v čase, v závislosti na inflaci. Za základní funkci peněz se považuje jejich funkce jako účetní

jednotky kupní síly, kdy kupní síla představuje množství zboží a služeb, které lze při

existujících cenách za peníze získat. V předcházejících letech byly podoby peněz různého

charakteru, např. dobytek, látky, kameny atd., ale tato podoba peněz přinášela řadu problému,

proto za „pravé“ peníze jsou považovány až vydávané mince z drahých kovů.

Zboží, služby kupujeme za určitou cenu, která je vyjádřena v penězích, proto peníze plní další

funkci, a to zúčtovací jednotky. Volné finanční prostředky můžeme zhodnocovat, ukládat je

do různých finančních instrumentů, ze kterých získáváme úrok. Tím, že peníze ukládáme plní

další funkci uchovatele hodnoty.

FORMY HOTOVOSTNÍHO PLATEBNÍHO STYKU

Banky umožňují provádění hotovostních plateb v následujících formách:

64

šekem, který je určen k výplatě v hotovosti,

výběrem hotovosti prostřednictvím výběrového lístku,

složením hotovosti ve prospěch účtu příjemce na základě pokladní složenky nebo

vkladového dokladu přímo na pokladnách bank a pošt,

pomocí nočního trezoru,

poukazem peněžních prostředků ze svého účtu k výplatě v hotovosti,

bankovní platební kartou.

7.3 ŠEKY

Za oblíbený platební instrument lze považovat šeky. Jejich rozšířenost a obliba je v různých

zemích rozdílná. S šeky se setkáváme jak při obchodních platbách, tak také při neobchodních

platbách fyzických osob. Šekové právo v celé řadě zemí vychází ze Ženevských konvencí, ale

existuje i anglosaská oblast, která se od ženevské odlišuje. Rozdíly jsou následující:

v ženevské oblasti musí být na šeku uvedeno slovo šek v souvislém textu

listiny, v anglosaské oblasti není údaj povinny,

v ženevské oblasti jsou dány lhůty k proplácení šeku. Platí, že šek je splatný

na viděnou a každý jiný údaj platí za nenapsaný. V anglosaské oblasti má

jednu lhůtu k předložení šeku 90 dnů a jsou obvykle i doložky, ve kterých je

stanovena lhůta splatnosti. V ženevské oblasti se doložky neužívají.

Šek (cheque) je cenný papír a zároveň platební nástroj, který obsahuje bezpodmínečný příkaz

výstavce šeku bance, aby vyplatila z jeho běžného účtu oprávněnému majiteli šeku na šeku

uvedenou peněžitou částku. V ČR se šek řídí zákonem šekovým a směnečným č. 191/1950

Sb. Podle zákona musí šek obsahovat podstatné náležitosti:

Označení, že se jedná o šek (kursivou), které musí být obsaženo ve vlastním textu

listiny.

Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu. Částka by měla být zapsána

čísly i slovy, pokud se částky neshodují, platí částka psaná slovy.

Jméno toho, kdo má platit. Tato osoba se označuje jako šekovník, může jí být pouze

banka. Šekovník však nenese odpovědnost za proplacení šeku.

Údaj místa, kde má být placeno.

Datum a místo vystavení šeku.

Podpis výstavce musí být podle podpisového vzoru.

65

Pokud na šeku chybí některá podstatná náležitost, je šek neplatný. V české bankovní praxi

se ještě na šeku uvádí – bankovní spojení plátce, konstantní symbol a číslo šeku. Průběh

placení – základní princip placení u soukromých šeků probíhá tak, že majitel BÚ dostane

šekovou knížku s šeky. Vyplněným šekem potom může přímo platit, nebo ho použít v bance

k výběru hotovosti. Banka může šek okamžitě proplatit, nebo převzít k inkasu.

Šeky můžeme třídit dle několika hledisek. Podle toho, jak lze práva z šeku převádět na další

osoby rozeznáváme:

Šek na řad (orderšek) – je to šek vystavený na určitou osobu s výslovnou doložkou

„na řad“. Práva z šeku lze převádět indosamentem.

Šek na jméno (rektašek) – šek je vystavený na určitou osobu a musí mít doložku

„nikoli na řad“ výslovně uvedenou. Rekta doložkou se zamezuje převodu šeku na další

osobu.

Šek na majitele, držitele – na tomto šeku není uvedená osoba, které má být

zaplaceno. K převedení šeku na majitele stačí pouhé předání šeku.

Podle výstavce dělíme šeky na soukromé a bankovní:

Soukromé šeky – výstavcem šeku je nebankovní subjekt, který má u dané banky

veden účet, majitel účtu je oprávněn s účtem disponovat a vystavovat šeky. Banka

vedoucí účet vystupuje jako šekovník. Patří k nejméně kvalitním šekům a to proto, že

tento typ šeku může být promptně honorován pouze šekovníkem. Jedině ten zná výši

zůstatku účtu výstavce a může ověřit jeho podpis. Následující obrázek deklaruje

postup placení soukromým šekem.

66

Obrázek č. 14 Schéma placení soukromým šekem

Bankovní šeky – bankovním šekem přikazuje banka (výstavce) šekovníkovi (jiné

bance), aby obvykle k tíži jeho účtu – vyplatila oprávněnému stanovenou sumu peněz.

Výstavcem těchto šeků je banka. Šekovníkem je jiná banka. U bankovních šeků

banka jako výstavce šeku ručí za jeho proplácení. Z toho důvodu se jedná o velice

bezpečné šeky. Banky nabízejí bankovní šeky na české koruny, ale i na zahraniční

volné směnitelné měny.

Šek může být opatřen dvěma rovnoběžnými čarami na líci šeku, říkáme tomu křižování

(crosování), které slouží k zamezení okruhu subjektů, kterým má být šek proplácen.

Křižování slouží k ochraně výstavce šeku proti proplácení neoprávněné osobě. Výstavce nebo

majitel šeku může zakázat výplatu šeku v hotovosti. Provádí se to doložkou „jen

k zúčtování“.

Zákon jednoznačně stanoví pro šek, že šek je vždy splatný na viděnou. Šek je třeba předložit

k proplácení ve stanovených lhůtách ode dne vystavení, které jsou dány podle data a místa

vystavení šeku a místa, kde má být placeno. Lhůty uvádí následující tabulka.

PRODÁVAJÍCÍ PŘÍJEMCE ŠEKU

KUPUJÍCÍ VÝSTAVCE ŠEKU

BANKA ŠEKOVNÍK

1. Sjednání smlouvy o používání šeku a vydání šekové knížky

5. Zatížení účtu výstavce šeku

6. Úhrada šeku ve prospěch účtu banky

4. Zaslání šeku k inkasu

7. Připsání šekové částky ve prospěch účtu prodávajícího

3. Předložení šeku k inkasu

BANKA PRODÁVAJÍCÍHO

2. Vystavení šeku a zaplacení šekem

67

Tabulka č. 15 Lhůty k předložení šeku Lhůta k předložení šeku k proplacení Místo vystavení a splatnosti šeku - do 8 dnů v témže státě - do 20 dnů v různých státech téhož světadílu - do 70 dnů v různých světadílech

Lhůty jsou významné z toho důvodu, že během nich nemůže výstavce šeky odvolat a šek

předložený po uplynutí shora uvedených lhůt nemusí být šekovníkem proplacen. Lhůta běží

ode dne vystavení šeku. Šek lze proplatit v tuzemské měně i v tom případě, zní-li částka v

šeku na měnu zahraniční. K přepočtení se bere kurz v den placení. Majitel šeku nesmí

odmítnout částečné placení. Promlčení postihových nároků majitele proti indosantům

výstavci a ostatním osobám šekově zavázaným nastává v 6 měsících po uplynutí lhůty

k předložení šeku.

ZARUČENÝ ŠEK

Je druhem soukromého šeku, u kterého při dodržení podmínek garantuje banka, která šeky

vydala, jeho proplacení, aniž by požadovala jeho krytí. Se šeky byly vydávány i záruční karty,

které měly zvýšit bezpečnost systému. Šeky i karta obsahovaly červenou královskou korunu.

Aby mohl být šek proplacen, musel splňovat tyto podmínky:

šek musel být po formální stránce správně vyplněn,

maximální částka jednoho šeku byla 6 500 Kč,

možnost najednou předložit maximálně 10 šeků,

ke každému šeku musela být předložena záruční karta.

V českých bankách byl zaveden v roce 1994 zaručený šekový systém, který se však neujal.

EUROŠEKOVÝ SYSTÉM

Byl mezinárodní šekový systém, který byl v Evropě velmi oblíbeny. Byl vhodný pro finanční

zabezpečení zahraničních služebních cest, nejvíce využíváný v cestovním ruchu. Eurošekový

systém byl založen na tom, že majiteli BÚ byla na požádání vystavena eurošeková karta a

šeková knížka s eurošeky. Eurošeková karta plnila v zásadě dvě funkce:

Garanční funkce, která spočívala v tom, že majitel předloží kartu společně

s eurošekem a osvědčí tak oprávněnost použít eurošeky.

Funkce platební karty pro výběr hotovosti v bankovních automatech.

Se zavedením eura byl tento typ šeku zrušen.

68

CESTOVNÍ ŠEKY

Jsou speciálním druhem šeku, používající se v mezinárodním cestovním ruchu. Cestovní šek

opravňuje osobu uvedenou na šeku k výplatě hotových peněz, nebo k přímému placení ve

vybraných obchodech. Jde o obdobu vlastní směnky. Cestovní šek musí obsahovat:

Označení, že jde o cestovní šek.

Příkaz, nebo slib vyplatit uvedenou částku.

Jméno výstavce, jeho podpis.

Cestovní šeky vydávají velké mezinárodní banky, nebo instituce cestovního ruchu, které

jsou podle obchodního zákoníku povinny šek proplatit nebo zajistit proplacení. Při vydání

šeku je kupující povinen hotově zaplatit nominální hodnotu šeků plus provizi, pokud nemá

účet vedený v bance, do které si jde šeky zrealizovat. Šeky musí klient vlastnoručně podepsat.

Při předložení šeku k proplacení musí majitel znovu podepsat šek před pracovníkem

přijímající banky a ztrátu šeku neprodleně ohlásit.

Hlavní výhody cestovních šeků:

při ztrátě šeku dostává majitel náhradu,

cestovní šeky lze předložit po celém světě,

mají neomezenou platnost,

směna cestovního šeku z jedné měny do druhé bývá spojena s výhodnějším

měnovým kurzem,

klient nemusí mít účet u banky.

Nevýhody cestovních šeků:

placení provize – běžný poplatek za vydání cestovních šeků je asi jedno

procento z ceny šeku, platba je u obchodníku zdarma. Proplacení šeku na

hotovost je zdarma pouze u poskytovatele, v bankách se platí 1 % až 2 %

z hodnoty šeku,

při proplacení je nutný průkaz totožnosti,

šeky mohou být předloženy pouze majitelem,

klient musí zaplatit šek ihned při jeho převzetí.

Zájem o cestovní šeky je na nižší úrovni, oproti jiným platebním instrumentům – např.

platebním kartám.

69

7.4 PLATEBNÍ KARTY

HISTORIE PLATEBNÍCH KARET

Platební karty představují pohodlné a výhodné nakupování doma i v zahraničí bez toho, aby

bylo nutné sebou nosit peníze. První platební kartu na světě vydala americká společnost

Western Union v roce 1914. Za necelých sto let prodělala platební karta velký rozmach.

V roce 1915 nabízí americký řetězec Sears Roebuck svým klientům splátkový prodej ve svém

zásilkovém obchodě a v roce 1917 začíná nabízet kreditní karty některým svým klientům.

V roce 1924 nabízela General Petroleum Corporation of Kalifornia (pozdější Mobil Oil)

věrnostní kreditní kartu, kterou její zákazníci mohli použít k bezhotovostnímu placení

pohonných hmot, náhradních dílů a služeb v síti jejich čerpacích stanic. V dalších letech

začaly nabízet karetní služby i následující větší čerpací stanice, např. Shell, Mobil atd.

Věrnostní platební karty se rychle rozšířily po celé Americe, ale pozdější hospodářská krize a

2. světová válka přibrzdila jejich rozvoj, který začal až po skončení války. V roce 1947

americké aerolinie zavedly pro své pravidelné zákazníky Universal Air Travel Card. Tyto

karty se daly používat pouze v dané společnosti, to byla jejich velká nevýhoda.

V roce 1950 vzniká první univerzální platební karta, kdy společnost Diners Club vydává

svým členům úvěrovou kartu – Charge Card k bezhotovostnímu placení v restauracích a ve

všech smluvních organizacích.

V roce 1951 vydává Franklin National Bank první bankovní kreditní platební kartu a

následují ji i další banky. V roce 1958 společnost American Express zavádí Charge Card,

které byly vyrobeny z papíru a až v roce 1959 se začaly vydávat plastové. Bank of America

vydává první kreditní kartu rovněž v roce 1959. Je vyrobena jako první na světě z plastu,

tudíž je odolnější, má lepší ochranu proti padělání a usnadňuje placení pomocí mechanických

snímačů – imprinterů. Na úspěch Bank of America a společností vydávajících kreditní karty

začaly navazovat skupiny bank, které v Americe začaly vznikat a které začaly vydávat své

platební karty. Postupně se tyto banky spojily v Master Charge, která koncem 60. let stojí

v čele systému bankovních kreditních karet na americkém kontinentu.

Vedle kartového systému Master Charge stojí i systém BankAmericard a v roce 1966 se jeho

členem stává jedna z největších evropských bank Barclays Bank, která vydává platební karty

BankAmericard na evropském kontinentě. Došlo k velkému nárůstu platebních kreditních

karet BankAmericard a dalších karet v Evropě. Evropské banky však chtěly získat nezávislost

na Bank of America a chtěly si vytvořit vlastní systém a asociaci. V září 1974 byla založena

70

mezinárodní asociace International Bank Americard Incorporated – IBANCO,

předchůdce VISA. V roce 1976 se členem IBANCO stala francouzská asociace Carte Bleue,

která vydávala ve Francií kreditní karty a v roce 1977 byly přijaty nové názvy VISA USA a

VISA International.

V Evropě vydala první plastovou identifikační platební kartu National Provincial Bank

v roce 1965 (v Anglii), která však sloužila pouze pro výběry hotovosti v jejich pobočkách a

teprve v roce 1966 Barclays Bank koupila licenci BankAmericard jako banka, která

nepocházela z Ameriky a začala vydávat platební karty, které se mohly používat i v jiných

organizacích a jiných zemích, např. Malta, Irsko, Jihoafrická republika, Francie atd. Zavedla

rovněž první bankomaty „ Cash Point“. V roce 1977 se Barclays Bank s 3,3 mil. kreditních

karet stala největším vydavatelem karet VISA mimo území Spojených států a toto prvenství si

udržela až dodnes (Juřík, 2003).

Rovněž francouzské banky se snaží o zavedení platebních karet. V roce 1967 vydávají děrné

štítky, které slouží k výběrům hotovosti v bankomatech. Vzhledem k rozvoji platebních karet

ve světě se spojuje Société Générale s ostatními bankami a zvažují zavedení společného

systému platebních karet. V roce 1967 zakládají systém Carte Bleue. V roce 1974 Francouz

Roland Moreno patentuje princip čipové platební karty a v březnu 1975 je vyrobena první

platební karta s mikročipem. Moreno vyvinul i první výdejní bankomat přizpůsobený

k přijímání čipových karet.

Na úspěch amerických kreditních karet navazují švédské banky a vydávají v roce 1964

kreditní kartu Rikskort. Za rok se z ní stává společnost Eurocard International se sídlem

v Bruselu, v září 1992 dochází ke spojení Eurocard se společností eurocheque a vytváří se

společnost Europay Internsational.

V 80. letech se v Evropě vytvořily tři skupiny zemí podle preferovaných karet (Juřík, 2003):

- Kreditní karty – byly zavedeny ve Velké Británií a Irsku v 70. – 80. letech.

V některých zemích Evropy (Německo, Skandinávie. Španělsko) až koncem 90. let.

- Debetní karty – jejich průkopníkem se stala Francie, následována počátkem 90. let

dalšími evropskými zeměmi (Německo, Belgie, Česká republika).

- Eurošeky – byly používány v Německu, Rakousku a zemích Beneluxu. Začátkem 90.

let byly eurošeky nabízeny zemím střední a východní Evropy.

71

V ČR byla vydána první platební karta v roce 1988, jednalo se o dispoziční kartu

k tuzexovým účtům v Živnostenské bance. Česká spořitelna vydala platební karty pro své

klienty o rok později a v témže roce (1989) zavádí první bankomaty na československém

území.

Platební karty slouží k hotovostním výběrům, ale i k bezhotovostním platbám. Jsou to

plastikové karty (hovoří se taky o elektronických platebních prostředcích) odpovídající

mezinárodním normám, přičemž musí obsahovat nezbytné náležitosti:

Označení vydavatele platební karty – banky a bankovní asociace (VISA,

Europay/MasterCard, JBC), finanční společnosti (American Express, Diners Club),

obchodní domy, olejářské společnosti a další.

Jméno držitele platební karty – držitel karty je majitelem účtu, nikoliv majitelem

karty).

Číslo platební karty, které se skládá z 12 až 19 znaků, přičemž první dvě slouží

k identifikaci oblasti použití, dalších pět míst určuje vydavatele a zbývající čísla slouží

k identifikaci konkrétního druhu karty.

Doba platnosti.

Záznam dat, který může mít formu reliéfního záznamu (který slouží pro transakce

s použitím mechanického snímače), magnetického proužku, mikročipu, optického

záznamu.

Pro zajištění bezpečnosti platebních karet slouží ochranné prvky, které mohou být přímé nebo

nepřímé. K přímým řadíme fotografii držitele karty, jeho podpis, barevnost, hologram.

K nepřímým bezpečnostním prvkům patří mikrotext, Milošové ozdoby, UV barvy. Mezi

další ochranné prvky zařazujeme PIN (Personál Identification Number) a kryptografie.

Se základními funkcemi platební karty bývají spojeny doplňkové služby, např. pojištění rizik

související se služebními cestami, různé asistenční služby, služby spojené s řešením náhrady a

pomoci při ztrátě karty.

Platební karty členíme dle několika hledisek. Rozlišujeme je podle toho, kdy a jakým

způsobem je platbou majitel karty zatížen:

Charge Card – platební karty jsou spojeny s odkladem placení. Majitel karty dostane

výpis provedených transakcí a do určitého termínu musí svůj závazek vyrovnat.

Zpravidla má povinnost splatit svůj závazek do 15 až 30 dnů. Podmínkou pro vydání

72

této karty je důvěryhodnost klienta, založená na jeho dobré znalosti bankou nebo na

vyhodnocení scoringovou metodou.

Credit Card – u těchto typů karet nemusí držitel karty vyrovnat svůj závazek do

stanovené lhůty, ale má možnost čerpat do výše sjednaného úvěrového limitu. Pro

výdej těchto karet je zpravidla vyžadován doklad o výši příjmu (příkladem těchto

karet je AURA nebo O.K. karta nebo MAXIM KARTA). Oproti klasickému

spotřebitelskému úvěru zde odpadá nutnost podávání žádosti o každou půjčku.

Vzhledem k tomu, že termín čerpání úvěru závisí na klientovi, nikoliv na bance, musí

mít připravenou hotovost, což jí snižuje ziskovost a také proto, že s těmito úvěry

souvisí větší rizikovost nesplácení, jsou úročeny vyššími sazbami, které se pohybují

v rozmezí 15-28 % per annum.

Debit Card – u těchto karet jsou platby zaúčtovány na účet neprodleně po jejich

provedení.

Z hlediska techniky provedení záznamu dat na kartě rozlišujeme:

Magnetické karty, které jsou vybaveny magnetickým proužkem, které se zpočátku

využívaly pro výběr hotovosti z bankomatu, ale od 80.let se používají i pro elektrické

bezhotovostní placení. Jejich nevýhodou je omezený rozsah možného magnetického

záznamu a jeho poměrně jednoduché zkopírování a následné zneužití karty.

Karty s reliéfním záznamem – je to nejstarší způsob záznamu dat na kartě a jsou

použitelné pouze pro tzv. papírové transakce za použití imprinteru, nejsou bezpečné.

Čipové karty – tyto karty mají uloženy potřebné údaje v čipu. Paměťovým médiem

čipové platební karty je mikroprocesor (čip), jenž umožňuje nejenom čtení uložených

dat, ale i jejich zapisování a smazávání. Čip má dostatečnou paměť k přidávání dalších

aplikací. Jsou daleko bezpečnější než karty s magnetickým proužkem. Základní

předností čipové karty oproti magnetickému proužku je rozšířená paměťová kapacita,

zvýšená bezpečnost uložených dat a multifunkční využití. V současné době se začíná

čipu využívat jako elektronické peněženky, která nahrazuje mince a bankovky

nejnižších hodnot a umožňuje tak provádět transakce o nízkých nominálních

hodnotách (např. placení parkovného, nebo v městské hromadné dopravě), zpravidla

do částky 30 USD. Do čipu se nahraje určitá finanční částka, která se placením

snižuje a pokud si chceme na kartu vložit hotovost, tak ji tzv. „dobíjíme“. Částka,

kterou jsme zaplatili se zaznamenává do platebního nebo samoobslužného terminálu.

V ČR začala čipovou kartu mezi prvními bankami vydávat Poštovní spořitelna,

divize ČSOB.

73

Laserové platební karty – mají velkou kapacitu paměti, ale nedokáži účinně

zabezpečit vložená data před neoprávněným přístupem. Jsou velmi nákladné na

výrobu. V ČR zavedla laserové platební karty Universal Banka, a.s. a investiční fond

Terciér, ale v současné době se již nepoužívají. Byly vyvinuty v USA a Japonsku.

Z hlediska teritoria rozlišujeme platební karty:

Tuzemské – které bývají použity na území daného státu a jsou s nimi spojeny nižší

poplatky a nižší nároky na bonitu klienta. Karty je možné poznat tak, že na líci karty je

viditelně umístěn nápis VALID ONLY IN THE CZECH REPUBLIC.

Mezinárodní – jsou využívány nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí a bývají

embosované (opatřené reliéfním písmem).

Dále můžeme platební karty dělit dle držitele:

Osobní – jsou určené pro fyzické osoby. Jsou vystaveny na jméno držitele a jsou

nepřenosné.

Služební – jsou určeny pro majitele nebo zaměstnance firem k úhradě výdajů

spojených se služební cestou.

Výhody platebních karet pro klienta:

Větší bezpečnost oproti hotovosti.

Úspora času.

Jednoduchý přístup k finančním prostředkům na cestách a 7x v týdnu, 24 hodin denně.

Podrobný přehled o provedených transakcích.

Doplňkové služby pro držitele karty.

MOŽNOSTI VYUŽITÍ PLATEBNÍCH KARET Platební karty nabízejí držitelům různé možnosti využití a mnohdy jsou s nimi spojené i

některé doprovodné služby. Jejich rozsah a kvalita se však odvíjí od typu platební karty.

Nejčastěji jsou využívány k výběrům hotovosti v bankomatech16 a dále k přímému placení.

Při výběru z bankomatu klient natipuje identifikační číslo – PIN, které je zanamenáno na

magnetickém proužku nebo čipu. Bankomat vždy prověřuje oprávněnost k transakci, tzn., že

zjišťuje, zda má klient dostatečné krytí na svém učtu.

16 ATM – z anglického Automated Teller Machine.

74

Přímé bezhotovostní placení – platby kartou lze uskutečnit i v restauracích, obchodních

řetězcích a dalších místech. Pokud je obchod vybaven pokladním terminálem17, platba

probíhá analogicky jako při využití ATM. V případě, že tomu tak není, musí kupující

předložit kartu a současně podepsat účtenku. Na základě účtenky dostává obchodník

proplacenou částku prostřednictvím své banky od emitenta karty.

Oblíbenou službou je také Cash Advance nebo-li výběr hotovosti na pobočkách bank a

vybraných směnáren. Snahou bank je však snížit počet lidí využívajících tuto službu, a

naopak je přimět k tomu, aby pro výběr hotovosti používali bankomaty. I z tohoto důvodu

jsou poplatky za službu Cash Advance zhruba dvojnásobné než při výběru z bankomatu.

Např. u Komerční banky bývá poplatek za výběr hotovosti z bankomatu 6,- Kč, ale za výběr

v bance již to činí 1 % z vybírané částky, minimálně však 30,- Kč.

Dále se využívá tzv. předplatních karet, jež byly vynalezeny ve Francii a jejich podstatou je,

že klient si kartu koupí v bance i bez vlastního běžného účtu, pouze složí na vnitřní účet

banky částku, kterou chce pomocí karty čerpat. Velmi známou je např. předplatní karta VISA

Travel Money.

V USA se začaly využívat tzv. dárkové platební karty Gift Cards, které nejdříve nabízeli

obchodníci, aby si získali věrné zákazníky a později se k obchodníkům připojily i banky.

Největším vydavatelem v USA dárkových karet je Bank of America.

Novým trendem ve vydávání platebních karet je výroba platební karty v podobě klíčenky, tzv.

mini karty. I těmito kartami lze platit za zboží a služby, ale i v platebním terminálu.

Vzhledem k tomu, že roste objem obchodů z titulu nákupu přes internet, zavedly banky tzv.

internetové platební karty (virtuální platební karty). Nejedná se o klasickou podobu katy,

ale existuje pouze číslo, které bývá klientovi oznámeno nebo je vytištěno na plastové kartě,

která však nemá magnetický proužek. Internetovou platební kartou se nedá platit v obchodech

ani inkasovat peníze z bankomatu. Smyslem je oddělení transakcí na internetu a těch, při

kterých se používá běžné platební karty a PIN. Internetová karta není spojena s žádnými

výhodami. Na českém trhu ji vydávají eBanka, GE Money Bank a Komerční banka. Další

možnosti, které se nabízejí k bezpečnosti platebních karet při obchodování a placení přes

internet je blokace platební karty a její „odemknutí“ před placením a nebo možnost vybavit

17 POS – z anglického Point of Sale.

75

kartu kontrolním číslem (tzv. CVV2), které není totožné s PIN a uvádí se v podpisovém

proužku, avšak pokud se karta ztratí, dojde ke snadnému zneužití.

Stále oblíbenější se stávají převody P2P (Person-to-Person) – jedná se o převody peněz

z jedné platební karty na druhou pomocí internetu. Zná-li odesílatel číslo platební karty

příjemce, může mu na ni převést peníze pomoci internetu své banky, která má službu

v nabídce. Příjemce je o převodu informován prostřednictvím textové zprávy na mobil nebo

e-mailu.

V posledních letech je významným trendem rozvoj platebních karet, které neplní jen funkci

zprostředkování bezhotovostních plateb, ale banky je vydávávají spolu s různými firmami,

kluby, obchodními partnery, ale i neziskovými organizacemi. Jedná se o tzv. partnerské

platební karety (Co-branded Cards) a klubové karty (Affinity Cards). V současné době

je ve světě 15 000 partnerských programů, v Evropě okolo 1 800.

Klubové karty (Afinity Cards) – tento druh karet vydávají banky v převážné míře

s neziskovými organizacemi nebo sportovními kluby a zájmovými organizacemi a jejich

cílem je získat lidi, které spojuje společný zájem (ochrana zvířat, charitativní činnost),

společné povolání (lékaři, učitelé, právníci) a nebo členství v klubech, koníček (sportovní,

klub veteránů). Klubové karty jsou vydávány na neziskovém principu. Banka ve spolupráci s

daným subjektem vytvoří program a kartu prodává jako něco výjimečného, co zdůrazňuje

sounáležitost účastníků programu a členům přináší zvláštní hodnoty navíc. Klubové karty

přinášejí výhody všem zúčastněným stranám. Partner má výhodu, že může získat stabilnější

členství, vyšší prestiž z důvodů spojení s bankou, levnější propagaci svých cílů (na kartě je

uvedeno logo partnera) a zvýšení jeho příjmů (od banky dostává provize za vydané karty a

provedený obrat nebo podíl na poplatcích za zboží zakoupené držiteli karet v obchodní síti).

Banky mají výhody v získání většího množství nových klientů, zvýšení příjmů a možnosti

prodeje dalších produktů při pozitivních zkušenostech s danou kartou. Výhody pro klienta -

klient může získat zvýhodněné podmínky (nižší poplatky, úrokovou sazbu, lepší služby),

provizi pro svou organizaci, propagaci své příslušnosti k určité cílové skupině při každém

použití karty. Příkladem ve světě je spolupráce společnosti MasterCard a bank s fotbalovými

kluby v Británii. V České republice se teprve začínají zavádět, ale známe jsou programy

ČSOB s FIFA World Club, golfová karta Živnostenské banky, Raiffeisenbank s Baníkem

Ostrava.

76

Partnerské karty (Co-branded card) – jsou vydávány na rozdíl od klubových karet na

ziskovém principu a mají masový charakter. Jejich prostřednictvím se snaží banky a

podnikatelské subjekty zvýšit obrat na trhu, získat nové zákazníky a zvýšit jejich věrnost.

Banky se snaží prodat svůj účet a s ním i další bankovní služby a produkty novým klientům.

Výhody karty Co-branded pro banky – zvýšení příjmů (zvyšují svůj počet karet v oběhu a

tím získávají vyšší poplatky od všech kdo karty využívají a také podíl na obratu), šetří

náklady (operace s kartami jsou levnější než operace s hotovostí), při vydávání partnerských

kreditních karet získávají výnos z úrokových marží (úvěrová rizika při využívání platebních

karet jsou nižší), cross-selling produktů (ochota klientů koupit další produkt). Výhody pro

obchodního partnera – obchodní partner očekává zvýšení tržeb (má nárok na určitý podíl na

ziscích z kreditních úroků banky), snížení nákladů (provize od banky za vydané karty a

provedený obrat), zvýšení věhlasu značky (na kartě je uvedeno logo partnera a tím získává

nové zákazníky a zvyšuje si podíl na trhu), zlepšení komunikace (obchodní partner dostává od

banky pravidelné výpisy ke kartě). Výhody pro klienta – klient může získat určité slevy,

možnost čerpání více finančních prostředků z kreditní partnerské karty, držba karty použitelné

v tuzemsku i v zahraničí představuje možnost získat provizi pro svou organizaci a propagaci

své příslušnosti při každém použití karty. Mezi významné představitele partnerských karet

ve světe patří MasterCard Shell – Chemical Bank, klientům karty byla nabídnuta 3 % sleva

z ceny pohonných hmot a další sleva na ostatní zboží, the GM MasterCard a VISA Card,

nabídka Household Financial Corporation a General Motors – držitel karty získal slevu na

zboží v obchodní síti General Electric a jejich partnerů (AVIS, Marriott Hotels). V České

republice je příkladem partnerské karty HVB Czech Republic s VISA ČSA. Karta nabízí

svým držitelům vstupní body do věrnostního programu ČSA OK Plus a 1 míli za každých

utracených 125 Kč za platby za zboží a služby. Karta Yes, kterou vydává Home Credit se

zprostředkováním plateb přes eBanku, je typem mezinárodní kreditní karty. VISA nabízí

partnerskou kartu s Českou spořitelnou a Čedokem. Pomocí ní získávají klienti 2-7 % slevu

z cen zájezdů a exkluzivní servis při přípravě zájezdů. VISA Klasic Partner Česká

spořitelna – multipartnerská karta nabízí svým držitelům 10 % slevu na pneumatiky

Continental a Barum a další slevy v partnerských organizacích např. Klenoty, Čedok,

Olympus, Electrocity a další. MasterCard vydává Co-branded card s Citibank a

Eurotelem.

V budoucnu bude možné očekávat i na českém trhu další rozvoj partnerských platebních

karet. Tabulka č. 16 a tabulka č. 17 dokumentují rozvoj platebních karet v České republice

77

v jednotlivých letech. Tabulka č. 18 uvádí počet kreditních karet vydaných jednotlivými

bankami na českém trhu.

Tabulka č. 16 Vývoj platebních karet v ČR v letech 2001 – 2005 Karta/rok 2001 2002 2003 2004 2005 Počet karet celkem (mil. ks) 4,658 5,296 6,373 6,867 7,390 - debetních karet/out of that debit 4,504 5,194 5,829 5,873 6,418 - kreditních karet/credit 0,048 0,098 0,203 0,372 0,615 Čipové karty/chip 0,795 0,801 1,429 2,167 2,830

Zdroj: Sdružení pro bankovní karty Tabulka č. 17 Počet platebních karet v letech 2001 – 2005 v ČR ROK 2001 2002 2003 2004 2005 Počet karet (v mil.) 4,658 5,296 6,373 6,867 7,390 Počet ATM 1990 2350 2669 2850 2892 Počet obchodů 38 956 40 224 48 723 51 393 54 667 Obrat hotovosti (mld. Kč) 234 293 352 407 447 Obrat plateb (v mld. Kč) 32,8 42,5 77,6 92,0 142,7

Zdroj: Sdružení pro bankovní karty

Tabulka č. 18 Počet vydaných kreditních karet jednotlivými bankami ke konci 9/2007

Banka Počet kreditních karet meziroční nárůst v % Česká spořitelna 597 741 43,5 Komerční banka 195 300 25

ČSOB 70 484 18 Citibank 190 000 84

Ge Money Bank 256 527 26 Raiffeisenbank 24 000 26

Zdroj: čas. Bankovnictví 12/2007, str.4

V roce 2005 dosáhl počet karet společností Master Card a Maestro 1 300,4 mil. kusů a

obrat vzrostl na 3,072 bil. USD. Společnosti VISA se zvýšil o 14 % na 1 348 mil. kusů a obrat

překročil 3 902 mld. USD.

7.5 BEZHOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK

Při bezhotovostním platebním styku se peníze převádějí z účtu plátce na účet příjemce platby.

Provádění bezhotovostního platebního styku je vyhrazeno peněžním institucím – bankám, u

kterých mají klienti uloženy volné peněžní prostředky. Bezhotovostní platební styk probíhá

pomocí účetních operací nebo formou převodů na bankovních účtech. Bezhotovostní platební

styk mezi bankami může být organizován různým způsobem. Zda transakce je uskutečňována

v rámci jedné banky nebo mezi bankami, podle toho rozlišujeme: vnitrobankovní platební

systém při kterém účet plátce a příjemce se nachází u jedné banky, mezibankovní platební

78

systém – účet plátce je u jedné banky a účet příjemce u druhé banky. Mezibankovní platební

systémy mohou být založeny na různých principech. Při prvním způsobu jsou banky napojeny

přímo přes vzájemně vedené korespondentské účty (přímé spojení bank), jejich

prostřednictvím si banky zúčtovávají platby pro sebe a své klienty. Druhý způsob je založen

na clearingu (zúčtování), jehož princip spočívá v tom, že každá ze zúčastněných bank má účet

u clearingové banky a přes tyto účty se odehrávají veškeré platby. Proces převodu platebních

prostředků mezi dvěma bankami má dva aspekty:

- přenos informací, které charakterizují prováděnou platbu. Na národní úrovni

probíhá přenos informací propojením jednotlivých bank se zúčtovacím

centrem provádějícím zúčtování. Na mezinárodní úrovni propojením bank

prostřednictvím telekomunikační sítě S.W.I.F.T.,

- zúčtování platby zahrnuje zatížení účtu plátce a na druhé straně připsání

částky ve prospěch příjemce.

7.6 NÁSTROJE BEZHOTOVOSTNÍHO PLATEBNÍHO STYKU

K nástrojům bezhotovostního platebního styku můžeme řadit: příkaz k úhradě, příkaz

k inkasu, šek, platební kartu a směnku. K nejrozšířenějším platebním instrumentům patří

bankovní převody nazývané i hladké převody.

PŘÍKAZ K ÚHRADĚ

Příkaz k úhradě patří k nejjednodušším a velice rychlým platebním instrumentům. Je to příkaz

klienta jeho bance, aby k tíži jeho účtu provedla platbu ve prospěch účtu třetí osoby, příjemce

platby. V praxi se s příkazem k úhradě setkáváme často, je to forma placení za zboží a služby.

Bance se předává příkaz k úhradě buď na předepsaných tiskopisech, nebo prostřednictvím

moderních informačních technologií. Náležitosti jsou upraveny ve vyhlášce ČNB č. 62/2004

sb. Příkaz k úhradě obsahuje tyto povinné náležitosti:

označení, že se jedná o příkaz k úhradě nebo příkaz k inkasu,

bankovní spojení plátce – číslo BÚ a identifikační kód banky,

bankovní spojení příjemce – má identickou strukturu jako u bankovního spojení

plátce,

částku v české měně,

podpis, elektronický podpis, (zákon č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu a o

změně některých dalších zákonů),

konstantní symbol, který označuje charakter platby,

podpis výstavce příkazu, dle podpisového vzoru,

79

datum vystavení příkazu,

datum splatnosti, den kdy mají být prostředky odúčtovány z účtu,

variabilní symbol, který slouží k identifikaci platby pro příjemce,

specifický symbol, který se nemusí vždy uvádět (pouze po dohodě s bankou), slouží

k další identifikaci platby.

Příkazy k úhradě se mohou členit ze dvou hledisek na následující druhy:

podle počtu příkazů na jednotlivé a hromadné,

podle toho, kolikrát byla platba provedena na jednorázové a trvalé příkazy.

Při hromadném příkazu k úhradě je na jednom tiskopise uvedeno více zúčtovacích položek,

tzn. je pro banku efektivnější. Pokud klient pravidelně platí jednotlivé platby nebo provádí

pravidelné převody ve stejné výši banka mu nabídne další produkt bezhotovostního

platebního styku a tím jsou trvalé příkazy. Trvalé příkazy mají význam nejenom pro banku,

ale i pro klienta. Bance přinášejí opět efektivitu a klientovi úsporu času, neboť se nemusí

starat, zda má platby uhrazené.

PŘÍKAZ K INKASU

Je to platební instrument, který na rozdíl od příkazu k úhradě nevychází z podnětu plátce, ale

z podnětu příjemce platby. Náležitosti příkazu k inkasu jsou podobné jako u příkazu k úhradě.

Vzory obou příkazů jsou stanoveny ve Všeobecných obchodních podmínkách ČNB. Inkasní

formu platby lze využít pouze ve vymezených případech, kdy:

je stanovena právními předpisy,

tento způsob placení je dohodnut mezi plátcem a jeho bankou,

je k tomu banka vedoucí účet oprávněna na základě předchozí smlouvy s klientem.

V jiných případech banka inkasní způsob neprovede. Nejčastější inkasní formou platby je

SIPO. Podobně jako u příkazu k úhradě, je možné i u příkazu k inkasu použít hromadný

příkaz nebo trvalý příkaz k inkasu.

PLATEBNÍ PŘÍKAZY PRO ZAHRANIČNÍ PLATEBNÍ STYK (PAYMENT ORDER)

Podobně jako v tuzemském platebním styku se používají příkazy k úhradě, při zahraničním

platebním styku se rovněž využívají platební příkazy do a ze zahraničí, známe jako hladký

plat. Podmínky pro provádění jsou obsahem Směrnice č. 97/5/ES Evropského parlamentu o

přeshraničních převodech a v ČR je to promítnuto do zákona č. 124/2002 o platebním styku.

80

Hladký plat obsahuje tyto náležitosti:

název příkazce a číslo jeho účtu,

částka, která má být placena uvedena v cizí měně,

název cizí měny v mezinárodním standardu,

příjemce úhrady,

jméno a adresa banky příjemce,

údaje, kdo bude platit poplatky,

účel úhrady,

podpis klienta.

Klient by měl vyznačit velmi zřetelně, kdo bude platit poplatky, které souvisejí s realizací

platby. S platbou jsou spojeny poplatky, které platí banka plátce, banka příjemce a

v některých případech i banka zprostředkující platbu.

U plateb došlých ze zahraničí při účtování výloh se podmínky jednotlivých bank v ČR

liší. Hladké platy se využívají z důvodů nízkých nákladů, ale jedná se o nezajištěný

instrument, tudíž klient při jeho použití nemá zaručeno, že mu jeho obchodní partner zaplatí.

7.7 SMĚNKY

Směnka je cenný papír, který má zákonem směnečným a šekovým č. 191/1950 Sb.

předepsané náležitosti a v němž je určitá osoba stanoveným způsobem zavázána zaplatit

oprávněnému majiteli směnky směnečnou částku. Přesná definice směnky v zákoně

směnečném a šekovém není obsažena, podobně jako v ženevských úmluvách. Angloamerické

právo, zejména anglický Bills of Exchange Act (1882) definici směnky obsahuje. Podle

anglického Bill of Exchange Act je cizí směnka bezpodmínečný příkaz k placení a směnka

vlastní jako kvalifikovaný slib placení. Směnky jsou velmi starým instrumentem, který se

objevil již ve 12. století. Cizí směnkou dával její výstavce příkaz další osobě, vůči které měl

pohledávku, aby se vyrovnala tak, že zaplatí peněžní částku osobě na směnce uvedené.

Směnka cizí byla nástrojem „zdravé“ obchodní transakce. Mezi podstatné náležitosti směnky

patří:

1. Označení, že se jedná o směnku ve vlastním textu listiny v jazyce v němž je text

napsán, angloamerické právo tento požadavek neobsahuje.

2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní sumu. Musí být zřejmé o jakou

měnu se jedná, bezpodmínečnost je vyjádřena rozkazovacím způsobem slovesa

„platit“. Požadavek bezpodmínečnosti navazuje na abstraktní charakter směnky a

vyplývá z něho, že k příkazu danému ve směnce není možné připojit podmínky

81

jako „po dodání zboží“, „po převzetí“ atd. Suma na směnce je uvedena slovy i

číslem. Můžeme si položit otázku zúřočení směnečné sumy. V angloamerickém

směnečném právu je možné zúročit jakoukoliv směnku, připojí se pouze úroková

doložka. Podle našeho směnečného a šekového zákona je možné zúročit jen

směnky splatné na viděnou a splatné v určitý čas po viděné. Úroková míra se

uvádí na směnce. Směnka musí znít na platné měny.

3. Jméno toho, kdo má platit – směnečníka (trasáta), směnečník by měl být

označen plným jménem a adresou, případně obchodním názvem.

4. Údaj splatnosti směnky může být uveden několika způsoby – na viděnou, na

určitý čas po viděné, na určitý čas po datu vystavení a na určitý den. Anglické

směnečné právo dovoluje i jiné stanovení splatnosti směnek. Při placení směnky

směnečný dlužník nevyhledává majitele směnky, nýbrž majitel musí sám směnku

předložit k placení. Směnku je nutné předložit směnečníku (akceptantu) nebo

výstavci směnky vlastní. Směnka splatná na viděnou musí být předložena

k placení do 1 roku od data vystavení. Směnky jinak splatné (fixní směnky, lhůtní

směnky, lhůtní vista směnky) musí být předloženy k placení v platební den nebo

v jeden ze dvou následujících platebních dní. Místem předložení směnky k placení

je místo splatnosti. Není-li uvedeno platí, že je splatná u směnečníka.

5. Údaj místa, kde má být placeno – místo musí být skutečně existující.

6. Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (remitenta).

7. Datum a místo vystavení směnky.

8. Podpis výstavce.

Rozeznáváme podle zákona dva druhy směnek:

Směnka vlastní (solosměnka-promissory note) – vystupují zde dva

subjekty. Výstavce se zavazuje zaplatit směnečnou částku ve prospěch

určité osoby (remitenta) či na jeho řad. Hlavním směnečným dlužníkem je

tedy sám výstavce a závazek ze směnky mu vzniká podpisem směnky a

jejím předáním remitentovi. Na obrázku č. 18 je uveden vyplněný vzor

vlastní směnky.

82

Obrázek č. 18 Vlastní směnka

Směnka cizí (trata – bill of exchange) – na směnečném vztahu participují

tři subjekty. Výstavce přikazuje dlužníkovi (směnečníkovi) zaplatit

uvedenou částku ve prospěch třetí osoby (remitenta). V praxi existuje

několik variant cizích směnek. Na obrázku č. 19 je uveden vzor cizí

směnky.

Obrázek č. 19 Směnka cizí

Dále rozlišujeme následující druhy směnek:

směnky obchodní – směnky vznikly na základě obchodního úvěru,

směnky finanční – vznikají při finančních transakcích.

Směnky mají možnost rychlého a jednoduchého převodu, což je jedna z jejich největších

výhod. Každou směnku je možné převést indosamentem (rubopisem), i když nebyla

83

vystavena na řad. Indosament pochází z latinského „in dorso“, jakož i český název rubopis,

jenž naznačuje, že bývá umístěn na rubu směnky a musí být dle zákona na směnce napsán.

Zajištěním směnečného závazku rozumíme směnečné ručení (aval směnky). Jde o zvláštní

směnečně právní typ ručení, které je upraveno v zákoně směnečném a šekovém. Osoba

směnečného rukojmího musí být způsobilá zavazovat se směnečně. Třetí osoba může být i

směnečným rukojmím, tj. ten, kdo z dané směnky jinak ještě není směnečně zavázán nebo

ten, kdo se na směnku podepsal. V praxi nejčastěji bývá směnečným rukojmím banka. Do

tohoto závazku vstupuje na podkladě žádosti směnečného dlužníka, za kterého má ručit.

Anglické směnečné právo nezná směnečné rukojemství (aval), jako zajišťovací prostředek je

možný indosament, který nemá účinky převodní, ale pouze garanční.

Směnečná intervence může sloužit jako jistota pro majitele směnky. Je však stanovena jako

prostředek usnadňující situaci vedlejších směnečných dlužníků pro případ nepřijetí nebo

neakceptace směnky. Ve směnce může být uvedena osoba, která má v nouzi směnku přijat

nebo zaplatit. Na rozdíl od avalu, který je dán jako zajištění směnečného závazku jiné osoby,

směnečná intervence se postupuje pro čest kteréhokoliv postihového dlužníka (výstavce

směnky cizí, indosantů a jejich rukojmí). Smyslem směnečné intervence je tedy odvrácení

směnečného postihu pro nepřijetí nebo neplacení směnky.

Rozlišení osob směnečně zavázaných

Směnečný závazek se podstupuje podpisem směnky, tj. jejím vystavením, přijetím.

Rozlišujeme směnečné dlužníky:

hlavní (příjemce a výstavce směnky vlastní),

vedlejší (výstavce směnky cizí, indosanty a jejich rukojmí).

Hlavní směneční dlužníci musí zaplatit směnku při splatnosti a vedlejší směneční dlužníci

odpovídají v případě, že nebyla směnka přijata (akceptována) nebo zaplacena při splatnosti.

Svou odpovědnost mohou vedlejší směneční dlužníci vyloučit doložkou „bez postihu“ (ohne

Regress, without recours, sans recours). V angloamerickém směnečném právu může výstavce

směnky cizí vyloučit odpovědnost jak za přijetí, tak i za zaplacení směnky, takže doložka

„without recourse“ bez dalšího upřesnění vylučuje obojí odpovědnost výstavce.

Směnky nabízejí různé možnosti využití, zejména:

jako prostředek k získání obchodního úvěru,

84

jako platební prostředek – zaplacení kupní ceny za zboží a služby,

jako zajišťovací instrument k zajištění jiného závazku,

jako možnost získání bankovního směnečného úvěru,

při forfaitingu – jde o úplatný převod směnky. Pro forfaiting je typický převod

směnky bez postihu. Tím se liší od eskontu směnek,

při dokumentárním akreditivu, který slouží jako nástroj k zaplacení kupní ceny

dodaného zboží nebo služeb. Akreditiv použitelný přijetím směnek představuje

nejčastější případ použití směnek v souvislosti s akreditivem.

7.8 PLATEBNÍ SYSTÉMY

V zákoně č. 124/2002 Sb., o platebním styku je ve čtvrté části obsažen právní rámec vzniku

platebních systémů, který vychází ze Směrnice č. 98/26/ES Evropského parlamentu a Rady o

neodvolatelnosti vypořádání v platebních systémech a vypořádání obchodů s cennými papíry.

Platební styk v ČR probíhal přes zúčtovací centrum ČNB, ale po přijetí zákona č. 126/2002

Sb. byl ukončen monopol ČNB v oblasti zúčtování a v současné době mohou i obchodní

banky nebo jiné subjekty participovat na jiných platebních systémech.

Dle zákona 124/2002 Sb., § 23, můžeme charakterizovat platební systém jako systém, který

zajišťuje převody peněžních prostředků, jestliže má alespoň dva nebo tři účastníky. Kromě

účastníků uvedených v zákoně, je provozován na základě písemné smlouvy uzavřené mezi

všemi účastníky systému, přičemž provozovatel systému je držitelem licence k provozování

platebních systémů, kterou předkládá ČNB. Provozovatel systému provádí převody

peněžních prostředků podle pravidel stanovených zákonem, existenci systému a jeho název

oznámí ČNB Komisi Evropských společenství.

Účastníky systému mohou být: banky a pobočky zahraničních bank, jiné osoby, které jsou

oprávněné přijímat vklady od veřejnosti, osoby, které jsou oprávněny poskytovat investiční

služby, osoby veřejného práva a osoby s jejich zárukou, osoby oprávněné vydávat

elektronické peněžní prostředky na základě jednotné bankovní licence, zahraniční osoby,

které provádějí činnosti podle zákona. Účastníky systému mohou být i další osoby, např.

osoba, která přijímá příkazy peněžních institucí zúčastněných v systému, osoba, která provádí

započtení vzájemných pohledávek a závazků z příkazů peněžních institucí atd.

Pravidla provozování systému stanoví provozovatel systému, a to účastníky systému, práva

a povinnosti účastníků systému, způsob zajištění likvidity k zúčtování příkazů předaných

85

systému, způsob vypořádání vzájemných pohledávek a závazků účastníků systému, okamžik

přijetí příkazu systémem, způsob předávání příkazů a vymezení doby, měnu nebo měny,

v nichž je systém provozován. Česká národní banka může udělit licenci k provozování

platebního systému na základě zákonem daných podmínek:

- provozovatel systému je akciovou společností se sídlem v ČR,

- provozovatel má splacen základní kapitál ve výši 500 mil. Kč,

- majetek, který je použitý ke splácení základního kapitálu má průhledný a

nezávadný původ,

- účastníkem systému je osoba, u nichž je zajištěna neodvolatelnost příkazů,

- provozovatel systému má technické a organizační předpoklady pro výkon

činnosti systému,

- osoby, které jsou navrhovány na výkonné řídící pracovníky provozovatele

sytému, jsou osoby důvěryhodné, odborně způsobilé a zkušené,

- provozovatel systému má vypracovanou strategii a plán činnosti zamýšleného

systému,

- je zajištěna likvidita zúčtování příkazů přijatých systémem, jsou zajištěna

finanční rizika a vyloučena systémová rizika.

Licence se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelná na jinou osobu. Dohled nad

provozovatelem má ČNB. Náležitosti žádosti o udělení licence jsou stanoveny vyhláškou

ČNB č. 548/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zúčtování v platebních systémech a

náležitosti žádosti o licenci k provozování platebního systému.

TUZEMSKÝ PLATEBNÍ SYSTÉM

Banky provádějí tuzemský platební styk pro své klienty těmito formami:

- formou úhrady – jsou to operace prováděné na základě příkazu klienta, který

dal příkaz své bance, aby mu převedla z jeho účtu peněžní prostředky

ve prospěch příjemce,

- inkasní formou placení – je to operace, která je prováděna na základě

příkazu, který dal příkazce bance příjemce za účelem převedení peněžních

prostředků z účtu plátce ve prospěch účtu příjemce.

Na národní úrovni se využívá mezibankovní platební systémy založené na propojení bank

prostřednictvím zúčtovacího centra (clearingu). V zúčtovacím centru (clearingu), který zřídila

ČNB, dochází ke vzájemnému zúčtování pohledávek a závazků zúčastněných bank.

86

Clearingová (zúčtovací) banka účtuje každé bance na její účet pouze saldo ze všech

zaplacených pohledávek a závazků. Jednotlivé banky neprovádějí platební styk přímo

navzájem mezi sebou. V ČR bylo toto clearingové (zúčtovací) centrum vytvořeno v roce 1991

v centrální bance. Ostrý provoz byl spuštěn od 8. 3. 1992. Tím došlo k vytvoření předpokladů

k fungování celorepublikového platebního styku a zúčtování podle stanovených pravidel.

Následující obrázek znázorňuje fungování tuzemského platebního styku.

Obrázek č. 12 Fungování tuzemského platebního styku

Banky musí na svém účtu v zúčtovacím (clearingovém) centru udržovat minimální kreditní

zůstatek, tento účet je úročen 2T repo sazbou.

Jediným platebním systémem, který funguje na území ČR je CERTIS (Czech Express Real

Time Interbank Gros Settlement System). Zásady jeho fungování jsou dány v zákoně o

platebním styku a v zákoně o bankách. Systém CERTIS pracuje na těchto zásadách:

- brutto princip zúčtování v reálném čase,

- nerealizují se nekryté platby – banky musí mít na účtu mezibankovního

platebního styku dostatek finančních prostředků,

- platí neodvolatelnost položek akceptovaných zúčtovacím centrem,

- je vytvořen přímý dvoustranný vztah mezi centrálou banky a platebním

systémem CERTIS,

- na účtech mezibankovního platebního styku se nepřipouští debetní saldo,

- ČNB poskytuje obchodním bankám vnitrodenní úvěr na jejich předpokládaný

nedostatek finančních prostředků zajištěný cennými papíry banky,

- CERTIS zpracovává různé typy transakcí,

- platební systém zpracovává platby v českých korunách.

BANKA D

CLEARINGOVÁ BANKA

BANKA A BANKA B

BANKA C

87

V roce 2005 se na vstupu do systému CERTIS objevilo celkem 356,2 milionů transakcí.

Těmito transakcemi bylo mezi bankami převedeno 123 bil. Kč, denně se zpracovalo 1,41

milionu transakcí v hodnotě 487,6 mld. Kč.

Lhůty provádění převodů

Provádí-li převádějící instituce převody na území ČR mezi různými převádějícími institucemi,

je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu příjemce nejpozději následující

bankovní pracovní den. Bankovním pracovním dnem je den, ve kterém všechny převádějící

instituce, které se účastní provádění nebo zprostředkování příslušné části převodu, běžně

vykonávají svoji činnost. V rámci téže převádějící instituce, je tato povinna poskytnout částku

převodu příjemci v den, kdy nastala účinnost příkazu k převodu nebo následující bankovní

pracovní den.

Zúčtování mezi bankami není garantováno tentýž bankovní pracovní den, je garantováno

pouze vnitrobankovní zúčtování. V zákoně není přesně stanovena lhůta, ale počty bankovních

pracovních dní. Je možné i rychlejší zpracování. Nelze však provádět převody mezi bankami

a uvnitř bank lhůtami delšími. V zákoně se ani neřeší inkasní forma placení, ale pouze

příkazy k úhradě.

Při inkasní formě placení musí banky prověřit, zda je možné inkasní formu platby provést

z účtu jejich klienta. Banka plátce, která vede účet, z něhož má být provedena inkasní platba,

je povinna zajistit, aby byly peněžní prostředky odepsány z účtu plátce ve prospěch příjemce,

jen na základě předchozího souhlasu plátce daného bance v souladu s obchodními

podmínkami. Pokud banka provede chybné zúčtování má povinnost provést opravu chybného

zúčtování.

BOX 5: PŘÍKLAD Z PRAXE

V současné době zpracovávají banky příkazy k úhradě do dvou dnů, snaží se však

zpracovat příkaz klienta a předat dál do zúčtovacího centra v jeden den, jedná se o

expresní nebo superexpresní platby. Banky si však za ně nechávají zaplatit zvláštní cenou

za nadstandardní službu.

88

ZAHRANIČNÍ PLATEBNÍ STYK

Zahraniční platební styk probíhá přes systém korespondentských bank. Korespondetská banka

je banka, která pro naši banku vede účet nebo naopak naše banka vede účet pro tuto banku,

tzn. že zúčtování zahraničního platebního styku je založeno na vzájemném vedení nostro a

loro účtu v cizích měnách, s výjimkou plateb v EUR. Předpokladem otevření účtu je oslovení

zahraničních bank v různých zemích v dané měně. Banka, která má zájem otevřít si svůj účet

u zahraniční banky rozešle poptávky s předběžným sdělením a očekává nabídky od

zahraničních bank. Nostro účet je účet naší banky veden u zahraniční banky a loro účet je

účet zahraniční banky veden u naší banky. Systém korespondentských bank znázorňuje

obrázek č. 13.

Obrázek č. 13 Princip bankovního spojení přes korespondenční banky

K přímému provedení platby banka potřebuje přímé bankovní spojení s jinou bankou. Žádná

banka však nemůže mít spojení se všemi ostatními bankami, pak platbu provede

prostřednictvím jiné banky. Pro urychlení a zlevnění prováděné platby je nutné znát platební

cestu. Vyšlé platby prostřednictvím nostro účtu se zúčtovávají 2 až 4 dny, podle druhu platby.

Přeshraniční převod, který je uskutečňován v rámci zemí EU upravuje směrnice č. 97/5/ES.

Směrnice stanoví podmínky, na základě kterých se uskutečňují přeshraniční převody, hlavně

transparentnost přeshraničního převodu při provedení plateb, zamezení dvojího zpoplatnění,

použití kurzu a lhůt k provedení plateb. Ze zákona je povinna zajistit převádějící instituce

příkazce připsání částky převodu ve prospěch účtu příjemce a předat ji podklady k poskytnutí

částky převodu příjemci ve lhůtě dohodnuté s příkazcem, není-li taková lhůta dohodnuta, do 5

bankovních pracovních dnů ode dne účinnosti příkazu k převodu.

BANKA D

BANKA A

BANKA B

BANKA CBANKA E

BANKA F

89

Směrnice upravuje náhradu bance plátce, která je dohodnuta na základě stanovené doby

realizace přeshraničního převodu a také bance příjemce upravuje povinnost poskytnout

náhradu v případě, že nebyl dodržen časový limit připsání úhrady. Směrnice také upravuje

závazek banky k poskytnutí náhrad za neprovedenou platbu. Pokud byl příkaz k převodu

akceptován bankou plátce, ale finanční částka nebyla připsána ve prospěch příjemce, připíše

banka plátce v prospěch účtu částku až do výše 12 500 EUR.

Banky musí informovat své klienty o výši cen poplatků za provádění přeshraničního převodu

o kurzových propočtech. Směrnice č. 98/26/ES stanoví neodvolatelnost vypořádání

v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů a dle této směrnice klient po předání

příkazu již nemůže příkaz odvolat, pokud jej banka již předala zúčtovacímu centru nebo

bance zúčtovací.

Nařízení 2560/2001/ES definuje vybírání poplatků u přeshraničních převodů v eurech, které

musí být stejné jak u domácích platebních převodů v eurech a musí být splněny následující

předpoklady:

- od 1.7.2003 u plateb do 12 500,- EUR, od 1.1.2006 u plateb do výše 50 000,-

EUR,

- pokud platební příkazy splňuji kritéria pro zpracování STP, obsahují IBAN

(International Bank Account Number) a BIC (Bank Identifier Code).

V České republice je toto nařízení rovněž platné, i když se v současné době neuplatňuje,

neboť domácí platební styk není uskutečňován v eurech, ale v korunách.

K provádění zahraničního platebního styku využívají banky S.W.I.F.T. (Society for

WorldWide Interbank Financial Telecommunication). Společnost pro celosvětovou

mezibankovní finanční telekomunikaci byla založena v roce 1973 v Bruselu podle belgického

práva 239 bankami z 15 zemí. V současné době tento systém využívá již podstatně více bank,

přibližně 7500 z 200 zemí světa.

S.W.I.F.T. je mezinárodní počítačová síť pro rychlé a bezpečné předávaní příkazů, informací

a dat týkající se podmínek platebních a finančních transakcí mezi bankami celého světa.

Banky si prostřednictvím S.W.I.F.T.U předávají zprávy ve standardizované formě, nejedná se

o žádný clearingový systém. Standardizace slouží ke snadnému mezinárodnímu

90

dorozumívání, ale také k dalšímu automatickému zpracování v napojených bankách. Je

celosvětově nepřetržitě k dispozici, tzn. po celých 24 hodin a 7 dní v týdnu. Příkazy

prostřednictvím S.W.I.F.T.U. lze zasílat v zásadě jako normální, nebo jako naléhavé. Tím,

že byl zaveden S.W.I.F.T došlo k efektivnějšímu využití vložených prostředků, ke snížení

rizika přenosu zpráv, ke snížení nákladů na přenos, ke zvýšení produktivity zpracování a ke

přímému přístupu k finančním institucím na celém světě. Telekomunikační síť S.W.I.F.T.

má velmi široký mezinárodní rozsah. Data, která se přenášejí pomocí S.W.I.F.T. nejsou

limitována použitím pouze pro mezinárodní spojení. Banky tuto telekomunikační síť mohou

využívat i na národní úrovni a to pro přenos dat mezi bankami navzájem.

S.W.I.F.T. není uzavřenou společností a může přijímat další členy (banky nebo jiné finanční

instituce), které si musí podat žádost o členství u centrální banky a musí splnit určitá kritéria.

Např. zaplatit členský poplatek, mít adekvátní hardwarové a softwarové zařízení, napojení na

síť. Česká republika využívá S.W.I.F.T. již více jak 20 let, v současné době největší banky

přenesou více jak 10 tisíc zpráv za den.

PLATEBNÍ STYK V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE

Přijetím EURA k 1.1.1999 došlo ke změně ve zpracování platebních instrumentů. Evropský

parlament a Rada Evropské unie přijaly směrnici č. 97/5/ES o přeshraničních převodech.

Směrnice stanoví podmínky, za kterých banky a další subjekty členských zemí budou

provádět přeshraniční převody při provedení platby klienta, lhůty k provedení plateb,

zamezení dvojímu zpoplatnění a použití kursu.

Jednou ze základních podmínek fungování jakékoliv měnové unie je zajištění platebního

styku v reálném čase a v celé její zóně. To znamená:

Přizpůsobení dosavadních clearingových systémů potřebám nové měny a vytvoření

zcela nového systému včetně úprav mezinárodního systému telekomunikačního

S.W.I.F.T.

Přijetí odpovídající legislativy.

Ukázalo se, že EMU představuje sice oblast s jednotnou měnou, jednotným trhem a měnovou

politikou řízenou Evropskou centrální bankou, avšak také oblast, kterou tvoří země s odlišnou

bankovně obchodní praxi a právní úpravou. Projevovala se potřeba vytvořit integrované

evropské platební prostředí, které by bylo využíváno jak obchodními, tak i centrálními

bankami zemí eurozóny.

91

Zabezpečení platebního styku probíhá několika způsoby a záleží na bankách a dostupnosti

jednotlivých platebně zúčtovacích systémů, jaká cesta pro transfer informací o zahraniční

platbě a transferu prostředků bude použita. Platební systémy, které se využívají v zemích

eurozóny jsou následující: Systém TARGET, TARGET 2, EBA a EAF II, STEP 1.

7.9 FINANČNÍ ARBITR

Nový institut finančního arbitra navazuje na standardy zemí Evropské unie a má ochraňovat

práva a právem chráněné zájmy spotřebitele v oblasti vybraných bankovních služeb. V České

republice byl institut finančního arbitra ustanoven na základě zákona č. 229/2002 Sb. a

následných úprav o finančním arbitrovi. Smyslem zákona je vytvoření podmínek pro

rozhodování o stížnosti klienta – spotřebitele na vybrané bankovní služby. Řízení je zahájeno

jen na návrh klienta. Podle zákona se řeší stížností klientů na jejich banky při realizaci

převodů peněžních prostředků, opravného zúčtování a inkasní formy placení na území české

republiky, pokud částka převodu nepřevyšuje ke dni účinnosti příkazu k převodu 50 tis. EUR.

V kompetenci finančního arbitra je i řešení mimosoudních sporů mezi vydavateli

elektronických platebních prostředků a držiteli těchto prostředků při jejich vydávání a užívání.

Finanční arbitr je fyzická osoba, která řeší spory, které jsou v její kompetenci. Je volena

Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR na dobu pěti let a po této době může být znovu

zvolena. Finančního arbitra zastupuje jeho zástupce, který je rovněž volen stejně jako arbitr.

Finanční arbitr úzce spolupracuje se všemi finančními institucemi, aby bylo dosaženo

ekonomického řešení sporů. Podle zákona o finančním arbitrovi, jsou instituce povinny

sdělovat jakékoliv změny týkající se svých osob. Finanční arbitr podává o své činnosti

výroční zprávu a rovněž informuje veřejnost o vyřizování sporů klientů o své působnosti.

DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU:

DVOŘÁK, P.: Komerční bankovnictví a klienty. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-515-X.

JUŘÍK, P.: Svět platebních a identifikačních karet. Praha: Grada, 1999. ISBN

JUŘÍK, P.: Encyklopedie platebních karet. Praha: Grada, 2003. ISBN

KOVAŘÍK, Z.: Směnka a šek v české republice. Praha: C.H. Beck, 1994.

MARVANOVÁ, M. HOUDA, M. a hol.: Platební styk. Praha: Econ, 1995. ISBN

POLIDAR,V.: Management bank a bankovních obchodů. Praha : Ekopress, 1995.

SEKERKA, B.: Banky a bankovní produkty. Praha: Profess, 1997.

SCHLOSSBERGER, O. – PETRUŽELOVÁ, V.: Platební styk II. Praha: Bankovní institut,

1997.

92

KONTROLNÍ OTÁZKY:

1. Podle jakých kritérií rozdělujeme platební styk?

2. Jak funguje tuzemský bezhotovostní platební styk?

3. Co je banka korespondent?

4. Vyjmenujte nástroje bezhotovostního platebního styku?

5. Jaké jsou druhy platebních karet?

6. Jaké rozeznáváme směnky?

7. Co to znamená SWIFT

93

8. ELEKTRONICKÉ BANKOVNICTVÍ

OSNOVA KAPITOLY:

11.1 Charakteristika elektronického bankovnictví 11.2 Telefonní bankovnictví 11.3 Internetové bankovnictví 11.4 Bezpečnost 11.5 Elektronické obchodování

8.1 CHARAKTERISTIKA ELEKTRONICKÉHO BANKOVNICTVÍ

Banky byly po staletí omezeny při komunikaci s klientem na osobní styk zejména

prostřednictvím svých poboček, reprezentací a zástupců. V druhé polovině dvacátého století

se však díky prudkému technologickému vývoji tato situace velmi razantně mění a finanční

instituce mají k dispozici velkou škálu komunikačních prostředků, které jsou dnes již běžně

ve vyspělém světě používány celou populací (zejména telefon a internet). Toto vedlo a vede

banky ke změně chování.

Vzhledem k rychle se vyvíjejícímu vnějšímu prostředí, vstupu agresivních substitutů

(pojišťovny, splátkové společnosti, podílové fondy) a díky globalizaci trhů dochází k nárůstu

konkurence, která přináší inovace ve finančním sektoru. Toto je opět zásadní změna proti

tradičnímu, historicky zakořeněnému chápání bank jako konzervativních finančních institucí,

které jsou velmi odolné proti změnám.

Hnacím motorem těchto změn je úspora nákladů a zatraktivnění služeb pro klienta. Ve

vyspělých zemích vnímá zejména příjmově zajímavá část populace rychlost služeb, kvalitu

služeb a úsporu času jako důležitou hodnotu, které lze v bankovnictví dosáhnout pouze za

využití moderních technologií a elektronického bankovnictví.

Elektronické bankovnictví (někdy je také používán pojem přímé bankovnictví) znamená, že

klient může být díky moderním prostředkům komunikace se svými penězi v kontaktu 24

CÍL KAPITOLY: - principy elektronického bankovnictví, - typy elektronického bankovnictví, - bezpečnost, - elektronické obchodování.

94

hodin denně, 365 dnů v roce, ať je v zaměstnání, doma nebo na cestách. Jednoduše

odkudkoliv a kdykoliv.

Jednotlivé služby elektronického bankovnictví se dnes již značně prolínají. S vědomím určité

míry zjednodušení můžeme přijmout následující rozdělení:

• telefonní bankovnictví,

• GSM bankovnictví,

• internetové bankovnictví

8.2 TELEFONNÍ BANKOVNICTVÍ

Telefon – ať již pevná linka nebo mobilní telefon – je stále nejdostupnějším komunikačním

médiem. Nalezení počítače připojeného k internetu může být čas od času problémem, mobilní

telefon však lze mít stále při sobě a dokonce i tam, kde je problém s pokrytím signálem

mobilních operátorů, se obvykle nachází alespoň veřejný telefonní automat. Prostřednictvím

telefonu lze realizovat běžné bankovní operace. Náročnější operace typu například úvěrů atd.

samozřejmě i nadále vyžadují osobní kontakt klienta s pracovníkem banky. Téměř každá

banka dnes provozuje call centrum (specializovaná pracoviště přijímající obvykle 24 hodin

denně hovory klientů). Telefonní bankéři jsou schopni reagovat na obecné dotazy klientů a

také provádějí standardní bankovní operace (např. typu příkazu k úhradě), řeší případné

reklamace klientů a zároveň dnes již slouží také jako prodejní kanál.

GSM banking

Z mobilního telefonu je stejně jako z pevné linky možné kontaktovat bankami provozovanou

(většinou bezplatnou) linku, kde se klientovi bude věnovat telefonní bankéř. Mnohem

efektnější je však komunikace s bankou pomocí technologií, které jsou založeny na bázi

krátkých textových zpráv. Tato služba je v nabídce většiny českých bank.

Mobilní telefon je jednou z mála věcí, kterou lidé nosí skoro stále při sobě. O dění na svém

účtu může být klient informován:

• automaticky – SMS zpráva je zaslána ihned po provedení určité operace,

• na vyžádání – klient zašle bance správně formátovanou SMS zprávu, ta ji

zpracuje a klientovi obratem na jeho požadavek odpoví také SMS zprávou.

95

Komunikace s bankou prostřednictvím klasických krátkých textových zpráv je sice relativně

snadná, avšak nepříliš uživatelsky příjemná. Nutnost pamatovat si nebo mít stále při sobě

bankou vyžadovanou strukturu textových zpráv a klíčová slova může být pro mnohé uživatele

limitujícím faktorem. K dispozici je však technologie založená na podobném principu, avšak

uživatelsky mnohem přívětivější – GSM SIM Toolkit.

GSM SIM Toolkit je odborně řečeno softwarové rozhraní, které umožňuje obměňovat nebo

spíše doplňovat menu mobilního telefonu. Menu telefonu s aktivovanou službou GSM

bankovnictví standardu GSM SIM Toolkit se rozšíří o položku Bankovní služby, kde

listováním v nabídce existuje možnost získat informace o účtu (zůstatek, pohyby, úrokové

sazby, kursovní lístek) a provádět bankovní transakce jako je třeba zadání příkazu k úhradě

nebo založení termínovaného vkladu. GSM SIM Toolkit podporují všechny tři české mobilní

sítě. Klienti, kteří chtějí GSM SIM Toolkit používat, musí pouze vlastnit telefon podporující

tuto technologii (jedná se o všechny novější telefony). Dále potřebuje tzv. bankovní SIM

kartu, kterou – pokud ji nemá - získá ve značkové prodejně svého operátora nebo je zaslána

poštou. Aktivace služby se provede na pobočce banky. Přístup k bankovním službám v

telefonu je chráněn pomocí PINu, a tak ani v případě ztráty nebo odcizení telefonu nehrozí

zneužití. V případě blokace telefonu (resp. SIM karty u operátora) přestávají fungovat také

bankovní služby. Stejně tak můžete službu kdykoli blokovat u vaší banky.

8.3 INTERNETOVÉ BANKOVNICTVÍ

Pro internetové bankovnictví jsou v současné době dostupné dva základní typy technologií,

které nabízejí rozdílnou míru uživatelského komfortu. Internetové bankovnictví tak s použitím

výše zmíněného kritéria může být:

• neplnohodnotné – vázáno na konkrétní počítač,

• plnohodnotné – přístupné z jakéhokoli počítače připojeného k internetu.

Pro používání internetového bankovnictví prvního typu si klient musí na svůj počítač

nainstalovat speciální (bezpečnostní) software. Pro zajištění bezpečnosti jsou využívány

digitální certifikáty a digitální podpisy, které tento speciální software generuje při komunikaci

klienta a banky. Z pochopitelných důvodů nelze internetové bankovnictví tohoto typu využít

z jiného než předem nakonfigurovaného počítače.

Druhý typ pro zajištění bezpečnosti vyžaduje, aby klient a banka měli k dispozici zařízení

schopné zajistit vzájemnou autentizaci obou komunikujících stran. Na počítač klienta není

96

instalován žádný speciální software, internetové bankovnictví lze tedy bez problémů používat

jednou z domova, podruhé ze zaměstnání nebo třeba z jakékoli internetové kavárny.

Prostřednictvím internetového bankovnictví lze u některých bank realizovat téměř plnou škálu

operací, od zjištění historie účtu, zadání příkazů včetně zahraničního platebního styku, až po

např. změnu limitu na platební kartě nebo podpis spotřebitelského úvěru. Ne všechny zmíněné

operace však nabízejí všechny banky. Úroveň internetového bankovnictví jednotlivých

subjektů na trhu je velmi rozdílná. Internetové bankovnictví lze využívat i v případě, že klient

vlastní zařízení typu kapesních počítačů nebo „chytrých“ telefonů. Potřeba je jen optimalizace

funkčnosti ze strany banky.

8.4 BEZPEČNOST

Bezpečná banka nabízející vyspělé služby přímého bankovnictví musí vyřešit minimálně tři

skupiny problémů: umět bezpečně komunikovat s klienty, zabránit průnikům do banky zevnitř

a ošetřit i možná rizika plynoucí zevnitř banky.

Bezpečná komunikace s klientem znamená zajistit

• Důvěrnost zpráv. Zpráva je důvěrná, pokud ji může číst pouze příjemce. Řeší se zejména

šifrováním.

• Autentizaci protistrany. Jedná se o nutnost dát naprosto jednoznačnou odpověď na

otázku: komunikuji opravdu s tím, s kým si myslím že komunikuji?

• Prokazatelnost původu zprávy (certifikace). Schopnost prokázat klientovi (či naopak

bance), že poslal určitou zprávu. Řeší se stejně jako předchozí případ pomocí digitálního

podpisu.

Problematika zabránění průnikům dovnitř banky se týká zejména internetu. Zjednodušeně

řečeno tento problém vyřeší soustava firewallů (softwarových ochranných zdí, tj. speciálních

počítačů, které kontrolují veškerý provoz mezi bankou a vnějším okolím), která je velmi

pečlivě nastavena a dále oddělené role správců jednotlivých systémů.

Pro vyloučení zneužití zevnitř banky mají jednotliví interní uživatelé bankovního systému

precizně nastavený systém přístupových práv. Pro všechny zaměstnance platí princip „co

není dovoleno, je zakázáno“ a je použit „systém čtyř očí“ – u každé operace jsou přítomni

nejméně dva zaměstnanci. Banky mimo námi definované oblasti používají mnohé další

způsoby zajištění bezpečnosti jako je třeba technologická ochrana spočívající v použití

nezávislého software, který vyhledává anomálie (např. mnoho malých převodů na jednom

účtu). Veškerá komunikace mezi bankou a klientem probíhající prostřednictvím internetu je

97

šifrovaná. Nejpoužívanější je 128bitové šifrování (znamená, že existuje 2128 možných klíčů

pro rozluštění), které je technologicky nerozluštitelné. Takto je zajištěna důvěrnost zpráv.

Pro autentizaci protistrany a prokazatelnost původu zprávy existuje několik možností

odvíjejících se od toho, zda se jedná o plnohodnotné nebo neplnohodnotné internetové

bankovnictví. I v případě internetového bankovnictví nabízejí některé banky ochranu pouze

prostřednictvím uživatelského jména a hesla. Na druhé straně si jasně uvědomují, že tento

způsob ochrany není příliš bezpečný, a tak pro takto zabezpečené internetové bankovnictví

existují dopředu stanovené restrikce, například denní limit pro převody stanovený pouze na

několik tisícikorun. Výhodou tohoto způsobu zabezpečení je naprostá minimalizace nákladů

na straně banky. Bezpečnostní riziko je zde však značné.

Nejširší možnosti výběru zajištění bezpečnosti nabízí dnes na českém trhu eBanka, kterou

z tohoto důvodu vezmeme jako modelový příklad. Klient si může zvolit technologii, která mu

nejlépe vyhovuje. K dispozici jsou:

• Mobilní Elektronický klíč,

• Osobní Elektronický klíč,

• Internetový Elektronický klíč.

MOBILNÍ ELEKTRONICKÝ KLÍČ

Mobilní Elektronický klíč (MEK) je způsob ochrany přístupu k účtu přes internet, jehož

základem je technologie SIM Toolkit Application v mobilním telefonu, která umožňuje

zasílání autentizačních a certifikačních kódů na displej mobilního telefonu. Prostřednictvím

MEK je generován elektronický podpis pro přihlášení k účtu a podepisování na účtu

prováděných operací. Výhodou pro banku i klienta je poměrně nízká nákladnost tohoto

způsobu zajištění, neboť je využíváno stávající zařízení (mobilní telefon). Mobilní telefon

navíc každý nosí stále u sebe, a tak téměř odpadá možnost, že klient bude v případě zájmu

přihlásit se na svůj účet jakkoli omezen.

OSOBNÍ ELEKTRONICKÝ KLÍČ

Osobní Elektronický klíč je univerzálním hardwarovým prostředkem k zajištění bezpečnosti.

Kromě internetu jej lze využít při komunikaci prostřednictvím telefonu, SMS zpráv, WAPu,

ale také pošty nebo faxu. Osobní Elektronický klíč lze využít kdekoli, tedy i na místech bez

přítomnosti signálu mobilní telefonní sítě, kde nelze použít Mobilní Elektronický klíč. Jedná

98

se o zařízení velikosti kapesní kalkulačky. Osobní Elektronický klíč využívá principu

symetrického šifrování. Obsahuje naprogramovaný šifrovací algoritmus a šifrovací klíč DES

(Data Encryption Standard) délky 56 bitů. Autentizace probíhá na principu symetrického

zašifrování zprávy na straně klienta i banky a porovnání výsledků. Certifikace probíhá

obdobně s tím, že součástí zprávy jsou jednotlivé údaje v příkazu klienta. Banka kontroluje,

zda certifikační kód vyslaný klientem je po rozšifrování totožný s došlými údaji klienta, a

teprve poté příkaz provede. Posloupnost generování kódů je nepředpověditelná, tj. na základě

znalostí předchozích kódů není možné zkonstruovat následující kód.

Osobní Elektronický klíč sám o sobě je chráněn třemi základními bezpečnostními prvky:

• Práce s ním je umožněna až po zadání čtyřmístného PINu.

• V případě, že je třikrát zadán chybný PIN, klíč se sám zablokuje. Odblokování může

provést pouze zaměstnanec banky po ověření totožnosti.

• Po 60 sekundách nečinnosti se Elektronický klíč automaticky vypne. Při zapnutí je

opět vyžadován PIN.

Nevýhodou Osobního Elektronického klíče je vyšší cena samotného zařízení. Pro jeho použití

však na druhé straně není potřebný signál mobilního operátora.

INTERNETOVÝ ELEKTRONICKÝ KLÍČ

Internetový Elektronický klíč (IEK) je založen na elektronickém podpisu, tj. údajích

v elektronické podobě, které jsou připojeny k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a

které umožňují ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Internetový

Elektronický klíč je programový prostředek k vytváření a ověřování zaručených

elektronických podpisů, který je založen na technologii PKI (Public Key Infrastructure =

infrastuktura veřejných klíčů).

IEK je stejně jako Osobní a Mobilní Elektronický klíč určen k autentizaci klienta při vstupu

do systému banky a dále k podepisování operací (např. provádění transakcí), které klient

v systému provedl.

8.5 ELEKTRONICKÉ OBCHODOVÁNÍ

V souvislosti s elektronickým bankovnictvím je potřeba zmínit alespoň velmi stručně

problematiku elektronického obchodování, tedy nakupování ve virtuálních, fyzicky

neexistujících internetových obchodech, kterých dnes na světě existují miliony a jen v České

99

republice tisíce. Otevřít si virtuální internetový obchod totiž není pro jen trošku zkušenějšího

uživatele internetu vůbec žádný problém, díky existenci mnoha softwarových nástrojů

dokonce nepotřebujete znát ani problematiku tvorby www stránek. Obtížná situace vyvstává

až tehdy, kdy zákazník chce za objednané zboží nebo službu zaplatit.

V současné době lze vysledovat pět možných postupů placení za zboží a služby objednané

prostřednictvím internetu:

1. Zboží je zasláno na dobírku.

Zákazník platí až při převzetí zboží na poště nebo v lepším případě od pracovníka pošty či

kurýrní služby doma nebo ve firmě. Hlavní nevýhodou tohoto způsobu je jeho

zdlouhavost a nákladnost. Zákazník nemůže zboží poslat jako dárek někomu jinému,

obchodník tratí na nevyzvednutých zásilkách.

2. Bankovní převod.

Obchodník čeká s expedicí zboží až do doby, než je na jeho účet připsána úhrada

objednaného zboží. Tento systém je nejlevnější a časově nejúspornější v případě, že

zákazník i obchodník mají veden účet u stejné banky, komunikace s bankou je možná

prostřednictvím internetu, resp. mobilního telefonu a bankovní transakční systém funguje

v reálném čase. V České republice tyto podmínky splňuje např. eBanka.

3. Nahlášení čísla platební karty.

Zákazník zaplatí sdělením osobních údajů a čísla embossované platební karty, stejně jako

při placení přes telefon (tzv. MOTO - Mail Order/Telephone Order). Existuje reálné a

značné nebezpečí zneužití čísla karty, a proto některé banky nechtějí uzavírat smlouvy o

akceptaci klasických embossovaných platebních karet s internetovými obchodníky.

Zákazník, který není úplným laikem, takovouto formu platby použije pouze u

internetového obchodu, ke kterému má maximální důvěru.

4. Internetová platební karta.

Opět spočívá v nahlášení čísla platební karty. Internetová karta je pouze virtuální,

neexistuje ve fyzické podobě.

100

DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU:

PŘÁDKA M., KALA, J.: Elektronické bankovnictví. Praha, Computer Press, 2000.

GRUBLOVÁ, E., PRUSÁK, J., PŘÁDKA, M., STEINOVÁ, M.: Internetová ekonomika.

Ostrava, Repronis, 2002.

KOSIUR, D.: Elektronická komerce - Principy a praxe. Praha, Computer Press, 1998.

SCULLEY, A.B., WOODS, W.W.A.: B2B Internetová tržiště. Praha, Grada, 2001.

KONTROLNÍ OTÁZKY:

1. Co přináší elektronické bankovnictví klientům?

2. Jaké jsou základní druhy komunikačních kanálů v elektronické bankovnictví?

3. Jak jsou transakce v elektronickém bankovnictví zabezpečeny?

4. Co je elektronické obchodování?

101

Odpovědi na kontrolní otázky:

Kapitola I 1. V jednostupňovém bankovním systému funguje pouze jedna centrální

tzv.“monobanka“ a podstatou dvoustupňového bankovního systému je na

jedné straně centrální banka se svými specifickými funkcemi a na straně druhé

komerční banky.

2. V univerzálním bankovním systému banky nabízejí svým klientům služby

obchodního, ale také investičního bankovnictví. Klient je obsloužen „pod

jednou střechou.“ Ve specializovaném bankovním systému existuje striktní

oddělní služeb investičního charakteru od obchodního charakteru.

3. K 31.12.2007 fungovalo v ČR 38 bank

4. V současné době lze zaznamenat v bankovním sektoru následující trendy:

rozvoj kapitálových trhů, tlak na efektivnost, význam informačních

technologií,rostoucí trhy EU, fůze a akvizice,měnící se potřeby klientů, řízení

rizik.

Kapitola II 1. Mezi základní funkce centrální banky patří emise bankovek a mincí, stabilita

měny a regulace a dohled nad bankovním systémem.

2. Mezi nástroje měnové politiky můžeme zařadit operace na volném trhu,

diskontní nástroje, kursové intervence a povinné minimální rezervy.

3. Aktuální sazby lze zjistit na www.cnb.cz.

Kapitola III 1. Obchodní banky fungují podle zákona 21/92 Sb. a následujících úprav

2. Při založení banky musí subjekt zakládající banku splatit 500 mil. Kč

3. Princip jednotné bankovní licence znamená, že pokud vlastní subjekt bankovní

licenci v jedné zemi EU, tak tato licence platí i v druhé zemi EU

4. Hlavní bankovní funkce jsou – zprostředkovatelská funkce, provádění

platebního styku a emise bezhotovostních peněz.

102

5. Formy transformace – měnová, časová, teritoriální, kvantitativní a

transformace z hlediska obchodovatelnosti.

Kapitola IV 1. Bankovní produkty můžeme rozlišit podle bilance banky na pasivně úvěrové

produkty, aktivní produkty a bilančně neutrální obchody.

2. Rozeznáváme fixní úrokovou sazbu, pohyblivou úrokovou sazbu.

3. Reálná úroková sazba je sazba, která je očištěna o inflaci a nominální úroková

sazba je uváděna v místě a čase a nezohledňuje inflaci.

Kapitola V 1. Pasivně úvěrové produkty jsou zobrazeny na levé straně bilance banky na

straně pasiv.

2. Vklad v bance je pojištěn do výše 90 %, max. však do výše 25 000 EUR.

3. Vkladní knížka je stvrzenka a nelze s ní obchodovat, vkladní list je cenný

papír, s kterým se obchoduje na peněžním trhu.

4. Nejvyšší zhodnocení volných finančních prostředků nabízí kromě akcií, které

patří k nejrizikovějším také podílové fondy a stavební spoření.

5. Úvěr ze stavebního spoření lze získat při splnění hodnotícího čísla.

6. Banky používají k zajištění bezpečnosti vkladů tato pravidla: povinné

minimální rezervy, pojištění vkladů a stanovení obchodních podmínek.

Kapitola VI 1. Úvěry můžeme rozdělit dle několika kritérií. Jinak na základě splatnosti, dále

podle subjektů, podle zajištění, podle formy poskytnutí, podle měny a podle

zajištění.

2. Hlavní zásady při poskytování úvěrů jsou: zásada nejmenšího rizika, zásada

rozložení rizika a zásada zajištění.

3. Banky při úvěrech stanovují buď pevnou úrokovou sazbu nebo proměnlivou,

která bývá vázána na tržní referenční sazbu nebo sazby vyhlašované centrální

bankou.

4. Banky poskytují podnikatelskému sektoru kontokorentní úvěry, lombardní

úvěry, eskontní úvěry, investiční úvěry, sanační, avalové úvěry nebo

bankovní záruky.

103

5. Úvěry lze splácet několika formami - najednou v době dospělosti, postupné

splácení v pravidelných splátkách, průběžné splácení, anuitní splácení.

6. Hypoteční úvěry jsou poskytovány na nákup nemovitosti, rekonstrukci, koupě

bytu do osobního vlastnictví, americkou hypotéku můžeme využít na cokoliv.

Úrokové sazby u hypotečních úvěrů jsou nižší než u americké hypotéky.

Kapitola VII 1. Platební styk můžeme rozdělit dle několika kritérií: na základě způsobu

placení, z hlediska teritoria, na základě lhůty k provedení, z hlediska závazků,

z hlediska dokumentů.

2. Tuzemský bezhotovostní platební styk je založen na zúčtování plateb

prostřednictví zúčtovacího (clearingového) centra.

3. Korespondenční banka vede pro danou banku účet k provádění platebního

styku mezi těmito bankami.

4. Mezi nástroje bezhotovostního platebního styku patří: příkaz k úhradě, příkaz

k inkasu, platební karta, šek, směnka, dokumentární akreditiv a dokumentární

inkaso.

5. Platební karty rozeznáváme debetní, kreditní, charge card, karty

s magnetickým proužkem nebo karty čipové, partnerské platební karty nebo

klubové.

6. Základní druhy směnek jsou vlastní a cizí.

7. SWIFT je mezinárodní počítačová síť umožňující bankám rychlé a bezpečné

bezdokladové předávání informací a příkazů.

Kapitola VIII 1. Elektronické bankovnictví šetří klientům čas, snižuje náklady a mají možnost

vstupu do banky 24 hod. denně.

2. Základní druhy komunikačních kanálů jsou platební karty, pevná telefonní

linka,mobilní telefon, internet.

3. Bezpečnost elektronického bankovnictví je zabezpečena pomocí hesel,

elektronického klíče, certifikačních kódu, PINu.

4. Elektronické obchodování je nakupování ve virtuálních fyzicky neexistujících

internetových obchodech.