O zápřednici jedovaté a působení jejíhojedu se na stránkách Živy již dříve psalo(Živa 1997, 1: 35–36); tehdy ještě pod star-ším jménem zápředník mohutný a šloo případ intoxikace ze Slovenska. O jedo-vatosti tohoto pavouka a schopnosti citel-ně kousnout člověka se ví odedávna, zmi-ňuje se o tom i C. de Villers v originálnímpopisu z r. 1789 a jím zvolené jméno punc-torium znamená bodavý. Dříve zápřed nicepatřila do čeledi zápředníkovitých (Clu -bionidae), nyní se řadí do čeledi zápřed-nicovitých (Miturgidae). O taxonomickémpostavení rodu Cheiracanthium se alev literatuře dosud vedou spory.

K charakteristickým znakům zápřednicejedovaté patří mezi našimi pavouky znač-ná velikost, u dospělých samic 10–15 mm,což z ní dělá největší druh ze středo -evropských zástupců rodu. Samci jsouponěkud menší a štíhlejší, jejich rozměryse pohybují obvykle v rozmezí 7,5–12 mm.Kromě odlišné velikosti jsou u zápřednicejedovaté přítomny další znaky pohlavníhodimorfismu v podobě prodloužených che-licer (kusadel), přítomnosti kopulačníhoorgánu – bulbu na pedipalpech (makad-lech) a žlutého zbarvení zadečku (abdo-menu) dospělých samců (obr. 1, 2).

U obou pohlaví se vyskytuje výraznézbarvení hlavohrudi a chelicer, které mázjevně výstražný (aposematický) charak-ter. Oranžová až červená hlavohruď a bázekusadel kontrastují s jejich černě zbarve-ným koncem (obr. 3). Toto varovné zbar-vení se projevuje především při obrannémchování, kdy pavouci hrozí rozevřenýmichelicerami a snaží se útočníka kousnout(obr. 4). Celkové zbarvení samic a mláďat

Např. slíďák černobílý významně scházív oreofytiku, tedy v horských polohách. Jepozoruhodné, že i při síťovém mapovánív Anglii dosahuje slíďák mokřadní 11. mís-ta mezi tamními nejhojnějšími pavoukys 1 114 obsazenými čtverci. Jediným hoj-nějším tamním slíďákem je slíďák menší(P. pullata) s 1 307 čtverci. Prokazuje vyso-kou pravděpodobnost odchytu druhů če -ledi Lycosidae i ve Velké Británii, aniž bytam probíhal projekt, který by jako u násupřednostňoval slíďáky jako modelovouskupinu.

Česká arachnologie přispěla k poznánífauny slíďáků i v jiných státech. Nejvíceúdajů bylo poskytnuto pro slovenský kata-log. Pokud jde o slíďáky, týkaly se 51 dru-hů. V Rakousku jsme uskutečnili sběry

jednak při okružní cestě po celém územíspolečně s K. Thalerem, dále během čet-ných návštěv v Innsbrucku, včetně te rénnístanice Obergurgl v Ötztalských Alpách,kde byla objevena první populace Pardo-sa cincta v Rakousku na vrcholu Hohe Mut(Buchar 1981).

Nejvíce zahraničních slíďáků bylo zpra-cováno z Nepálu, Bhútánu a Mongolska;ojediněle z Kavkazu, Hindúkuše a Pyre-nejí. Publikace nestejně bohatých sběrůpocházejí z různých zemí Balkánskéhopoloostrova (Buchar a Polenec 1974 – Slo-vinsko; Thaler a kol. 2000 – Řecko) a Stře-dozemí vůbec (Buchar a Dolanský 2011).Pomoc autora tohoto článku při význam-ných publikacích je dále zmiňována takév italské monografii věnované rodu Alope -

cosa (Luggeti a Tongiorgi 1969), v rumunskéfauně čeledi Lycosidae (Fuhn a Niculescu--Burlacu 1971) a v bulharském přehledutéže čeledi (viz Deltshev a Blagoev 1995).Zvláštní poděkování za pomoc při výzku-mu Kavkazu představuje pojmenování ta -mějšího hojného vysokohorského slíďákaPardosa buchari.

V příští části článku si přiblížíme různéotázky taxonomie, zoogeografie, ekologie,bioindikace, etologie a cytogenetiky slíďá-kovitých.

Citovanou a doporučenou literaturu uvá-díme na webové stránce Živy.

ziva.avcr.cz 188 živa 4/2013

1

Ondřej Košulič, Jan Korba, Jan Dolanský

Zápřednice jedovatá – opravdunejjedovatější pavouk Českérepubliky?

V poslední době se ve sdělovacích prostředcích opakovaně objevily zprávyo nebezpečném jedovatém pavoukovi, který se šíří v naší krajině. Zápřednicejedovatá (Cheiracanthium punctorium) – jméno, které již samo o sobě budírespekt. Jak je to s šířením tohoto druhu u nás, čím je ovlivněno a jak účinnýmjedem disponuje?

1 Dospělý samec zápřednice jedovaté(Cheiracanthium punctorium). Na posledním článku makadel (pedi-palp) je u dospělých samců přítomenkopulační orgán umožňující přenos spermatéky (bulbus). Najdeme na němrůzné struktury – znaky významné pro určení druhu. Foto P. Macháň2 U dospělého samce jsou chelicery(kusadla) výrazně prodlouženy s výstražným aposematickým zbarvením.Samci aktivně vyhledávají zámotkysamic, proto se často zatoulají i do okolílidských sídel a obydlí. Foto P. Macháň3 Detail přední části hlavohrudi s viditelným uspořádáním očí. Chelicerymají černou špičku bazálního článku, na němž bývají přítomny drobné zoubkyvyužívané při zpracování potravy. Foto P. Macháň4 Dospělá samice na roztrženém zámotku ve výhrůžném postavení. Lze sipovšimnout silně sklerotizovaných chelicer připravených k útoku. Právěv těchto momentech může snadno dojítke kousnutí. Základní články směřujíkolmo k podkladu. Koncové drápky míříšpičkami k sobě a umožňují uchopitkořist jako do kleští. Foto O. Košulič5 Na snímku dospělá samice s mohut-ným zadečkem naplněným vajíčky po vyjmutí z jejího zapředeného úkrytu. V této fázi se samice ukrývají v zámotku,který téměř neopouštějí (období od polo-viny července do konce srpna). Foto O. Košulič6 Rozšíření zápřednice jedovaté dor. 2000 podle Katalogu pavouků Českérepubliky (Buchar a Růžička 2002) – čer-né body; rozšíření tohoto druhu v letech2001–11 červeně. Na mapě je patrnáexpanze v termofytiku České republiky,kde se pavouk šíří na příhodná stanoviš-tě, na nichž dosahuje vysoké početnosti.Orig. J. Dolanský

je přitom spíše krycí (kryptické), zelena-vé tóny korespondují s luční vegetací. Sta-rým samicím se zadeček postupně přebar-vuje do béžovohněda (obr. 5), což rovněžodpovídá barvě usychajících vrcholovýchčástí travin, kde jsou nejčastěji umístěnyjejich zámotky. Samci mají zadeček na -opak výrazněji zbarvený, kombinace tma-vě šedého podélného pruhu a žlutýchboků má pravděpodobně také aposema -tický charakter (podobně jako kombinacečerných a žlutých pruhů u žahavého bla-nokřídlého hmyzu). U samců zápřednicejedovaté se tedy vyskytují dvě kombina-ce výstražného zbarvení (oranžová/černáa žlutá/černá), které se uplatňují v odliš-ných situacích.

Méně nápadná barva zadečku samicsouvisí patrně se skrytým způsobem živo-ta ve dne, kdy tráví čas schovány v pev-ných zámotcích. Naopak dospělí samci sečasto potulují po vegetaci při hledání part-nerky a varovné zbarvení proto může býtúčelné. Zápřednice mají dlouhé štíhlénohy, především prodloužený první pár.Končetiny jsou světle zelenavé beze skvrn,pouze s tmavšími konci chodidel.

Výskyt a rozšíření v rámci České republikyPrvní ověřený nález zápřednice jedovatéz našeho území pochází z r. 1991 z Hra-banova u Lysé nad Labem. Starší údaje sezakládaly na mylné determinaci, nebo jenelze ověřit. V 90. letech minulého stol.byl tento druh zaznamenán na několika

místech v České republice a postupně sezačal šířit v příhodných oblastech. Nyníobývá prakticky celou jižní Moravu, v Če -chách se jeho výskyt omezuje na určitéčásti Polabí – na východě je zápředniceběžná na Pardubicku, Přeloučsku a Nym-bursku, na západě naší republiky ji najde-me na Litoměřicku a v některých místechČeského středohoří (viz obr. 6).

Expanze a bohaté nálezy od počátku21. stol. do současnosti se často dávají dospojitosti s oteplováním klimatu, kterévede k rozšiřování areálů teplomilných

druhů. Podobnou expanzi zažívá např.v poslední době největší středoevropskýpavouk slíďák tatarský (Lycosa singorien-sis), který se nyní vyskytuje v teplých ob -lastech jižní Moravy. Šířil se zde i v prvnípolovině 20. stol., později opět na dlouhoudobu vymizel a po více než 40 let nebylnalezen na našem území jediný exemplář.Nedávno se znovu objevil na Uherskohra-dišťsku, Hodonínsku a Břeclavsku (Živa2008, 1: 25–27). Dalším příkladem je ná -padně zbarvený křižák pruhovaný (Argio -pe bruennichii) mediteránního původu

živa 4/2013 189 ziva.avcr.cz

32

54

6

a expanzivně rozšířený na mnoha místechČeské republiky v 90. letech (Živa 1992, 3:129; 1994, 4: 169; 2003, 3: 125).

Je ale nutno poznamenat, že šířenípavouků může mít řadu příčin a vliv otep-lování klimatu může být jen zdánlivý.Mezi další činitele, které působí na výskytzápřednice, mohou patřit změny v kraji-ně, zvláště zvýšení četnosti a rozlohy ne -obhospodařovaných luk, které poskytujítěmto pavoukům útočiště (Svojanovská2012). U zápřednice jedovaté se proká-zalo, že jde o teplomilný druh obývajícípouze teplé části naší republiky (termofy -tikum), kde žije na různých nelesních lo -kalitách s vysokými travinami. Na vhod-ných stanovištích se často vyskytuje vevysoké početnosti. Charakteristické jsourůzné typy lučních biotopů, většinou ne -sečené nebo málo sečené louky, suchéstráně a luční společenstva ruderálníhocharakteru, stráně mezi viničními terasa-mi, okraje polí a neobhospodařované sady.Na jižní Moravě se s tímto pavoukema jeho zámotky můžeme hojně setkat naxerotermních svazích mezi terasami vinic(obr. 8), v okolí polních cest a na suchýchúhorech, kde roste třtina křovištní (Cala-magrostis epigejos) a další vyšší travinyvytvářející bohaté laty. Několik nálezů aleznáme i z podmáčených luk, což nazna-čuje, že tento pavouk má poměrně širokouekologickou valenci a může obývat jakxerotermní, tak i vlhké biotopy v okolívodních toků a rybníků (Dolanský 2011).

Na většině stanovišť vyhledává před-nostně vysoká stébla třtiny křovištní.V květenství této trávy si vytváří zámotek,do kterého se zapřádá (od toho její českérodové jméno; obr. 7). Pavučinové úkrytyhrají významnou roli v životě zápřednic.Využívá je během odpočinku nebo svléká-ní, při rozmnožování i jako místo pro kla-dení vajíček a opatrování mláďat v prvníchstadiích vývoje. Zámotky často dosahujíznačných rozměrů, někdy až velikostiholubího vejce. Na louce jsou tedy nápad-né a dají se velmi snadno nalézt a identi-fikovat. Vlastním pozorováním jsme zjis-tili zámotky zápřednice jedovaté také naovsíku (Arrhenatherum), lipnici (Poa) a do -konce na uschlých květenstvích miříko-vitých rostlin (Apiaceae). Mláďata lze na -lézt na listech travin od května, dospělí

jedinci se objevují od začátku července,kdy stavějí hnízda a následně se rozmno-žují. Zámotky a dospělce můžeme nachá-zet až do chladnějších dnů na přelomu říj-na a listopadu, kdy dochází k úhynu samicpřímo v zámotku, nějakou dobu po opuš-tění mláďaty (obr. 9).

Jedovatý a nebezpečný? Téměř všichni pavouci vyskytující sev České republice jsou jedovatí. Výjimkoujsou zástupci čeledi pakřižákovitých (Ulo-boridae), kteří postrádají jedovou žlázu.Jed je pro pavouka velmi cenným materiá -lem, který používá především pro zne-hybnění kořisti a snaží se jím neplýtvatkvůli náročnosti jeho syntézy. Na našemúzemí nyní známe celkem 863 druhůpavouků. Většina z nich nedokáže kvůlimalé délce drápků chelicer ani probod-nout lidskou kůži. Je tedy jasné, že citel-né kousnutí může způsobit jen pavoukdostatečně velký. Mezi takové patří např.vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica)a uvedený slíďák tatarský, což jsou druhyvelmi vzácné a úzce vázané na svá stano-viště. Kousnout člověka dokáží také ně -které běžnější druhy pokoutníků (Tegena -ria atrica, T. ferruginea) a cedivek (např.Amaurobius ferox), dále šestiočka ryšavá(Harpactea rubicunda), ale i zápředniceMildeova (C. mildei) žijící částečně sy -nantropně uvnitř nebo v blízkosti lidskýchsídel.

Zápřednice jedovatá je na naše poměryvelký pavouk, který se při vyrušení (hlavněpři obraně kokonu s vajíčky – obr. 4) doká-že velmi urputně bránit a svými ostrýmichelicerami prokousnout i kůži člověka.Mimo jiné kvůli mohutnosti a značné dél-ce chelicer způsobuje kousnutí intenzivníbolest, která může být vlivem množstvíjedu spojená i s horečkou, nadměrnýmpocením a chvilkovým ochrnutím okolímísta vpichu. Následky kousnutí všakvětšinou do 24 hodin odezní. Reakce orga-nismu bývají individuální, počet zazna-menaných případů je malý a není známo,zda pro zvlášť citlivé jedince mohou býtnásledky vážnější. Zatím se předpokládá,že až na nepříjemnou bolest a případnévýše popsané komplikace nepředstavujekousnutí zápřednicí pro dospělého člově-ka vážnou hrozbu.

Tyto informace může osobně potvrditprvní autor článku Ondřej Košulič, které-ho při neopatrné manipulaci kousl dospě-lý samec do dlaně. Okamžitá bolest bylamnohem intenzivnější a silnější než přibodnutí včelou nebo vosou. Kromě lehké-ho otoku a silně zarudlého místa kousnu-tí nebyly pozorovány žádné vedlejší pří-znaky, které bývají uváděny v literatuře(např. Isbister a White 2004). Příznakyzačaly odeznívat asi po 20 hodinách. V tédobě už místo kousnutí pouze lehce svě-dělo, přecházelo do jemného mravenčenía svrbění a zhruba 24 hodin od kousnutíuž postižený necítil žádnou lokální bolest.Podobnou zkušenost má i druhý autor JanKorba, který se úmyslně nechal kousnoutdospělou samicí zápřednice jedovaté dopředloktí. V místě kousnutí se vytvořilmohutný otok (obr. 10), následovalo zvý-šení teploty a mírné pocení. Se zvětšová-

ziva.avcr.cz 190 živa 4/2013

7 Zámotek zápřednice jedovaté vytvořený v květenství třtiny křovištní(Calamagrostis epigejos). Tuto trávu sizápřednice vybírají nejčastěji, mnohdyale dochází také k osídlování dalšíchvhodných rostlin (lipnice – Poa, ovsíky – Arrhenatherum, miříkovité –Apiaceae atd.). Foto J. Niedobová8 Ideální biotop zápřednice jedovaté.Na těchto svazích nad terasami vinicnedaleko Mutěnic na Hodonínsku bylzjištěn velmi hojný výskyt druhu a v červenci zde rovněž došlo ke kousnutídospělým samcem (blíže v textu). Foto O. Košulič9 Dospělá samice po vyjmutí ze zámot-ku. S příchodem prvních podzimníchmrazů samice ve svém zámotku hynou.Mladá generace zámotek opouští a hledá vhodné úkryty pro přezimování. Foto P. Macháň10 Následky kousnutí samicí zápředni-ce jedovaté po 18 hodinách. V této fázibyl otok asi největší, bolest již však ustupovala a přecházela do slabšího svědění a mravenčení v místě kousnutí. Foto J. Korba11 Následky kousnutí samcem zápřed-nice ostruhové (C. effosum) po pěti hodi-nách. Na místě vpichu se vytvořil menšízarudlý otok, který silně svěděl a pálil.Foto J. Korba

7 8

ním otoku se bolest šířila do celé končeti-ny, až došlo k jejímu znecitlivění. Běhemdalších 24 hodin se příznaky zmírňovalya bolest ustoupila zhruba po 32 hodinách.Silnější příznaky než u předchozího pří-padu se dají vysvětlit pohlavím pavouka,jelikož samice disponují vždy větším množ-stvím jedu než samci, a při delší dobězakousnutí (trvalo několik sekund) došlok vstříknutí mnohem větší dávky. Kous-nutí dospělým samcem v prvním případěbylo rychlé, tudíž se objevila jen silnálokální reakce působením slabší dávkyjedu.

Účinným jedem disponují i ostatní dru-hy rodu Cheiracanthium, což potvrzujedalší zkušenost druhého autora, který bylpokousán zápřednicí ostruhovou (C. effo-sum). Přestože šlo o samce 10 mm velké-ho, následky kousnutí byly celkem pře-kvapivé. Na předloktí se vytvořil zarudlýotok o velikosti víčka od PET lahve, kterýnesnesitelně svěděl (obr. 11). Žádné dopro-vodné příznaky nebyly pozorovány a za15 hodin od kousnutí nebylo po otokuani památky.

Pozorované příznaky kousnutí zápřed-nicí jsou v souladu s těmi, které byly hlá-šeny především v Německu v 90. letech(Muncher a kol. 2008). Téměř vždy zahr-novaly velmi intenzivní bolest spojenou sezarudlým otokem, který do několika hodinpo kousnutí zmizel. Pokud však byl zasa-žen prst, kde se nachází mnohem více ner-vových zakončení, došlo vždy k znecit-livění celého prstu, často spojenému sezarudnutím paže.

Nedávno hlášený případ kousnutí zá -přednicí na našem území ze Štětí na Lito-měřicku (2009), kde byl muž pokousán dodlaně, měl velmi podobný průběh (otok,palčivá bolest, znecitlivění místa a za -rudnutí celé paže). Tato zpráva proběhlakomerčními médii a způsobila doslovamasovou hysterii. Pavouk byl totiž popi-sován jako velmi nebezpečný, navíc v mís-tě, kde ke kousnutí došlo, byly rozvěše-ny plakáty o účincích kousnutí, což bylo

podle našeho názoru naprosto zbytečné.Samci během teplých letních dnů vyhle-dávají samice, jsou proto aktivní a lezoupo širším okolí. Tím se mohou dostat doblízkosti lidských sídlišť, kde případněpřijdou do kontaktu s lidmi a při neopatr-né manipulaci může dojít ke kousnutí.Podobné případy byly v minulých letechhlášeny z Rakouska, kde ke kontaktu sezápřednicí docházelo především při kose-ní lučních porostů na konci léta.

Monitorování výskytu zápřednice jedovaté v ČR a několik slov závěremDíky našim zkušenostem můžeme po -tvrdit, že zápřednice jedovatá je svouagresivitou mezi našimi druhy pavoukůvýjimečná a neváhá okamžitě zaútočitna vetřelce (lehce se nechá vyprovokovatk útoku a snadno prokousne lidskou kůži).Její zámotky jsou nápadné a lákají zvída-vé lidi k „prozkoumání“. Zvláště dospělásamice brání své potomstvo velmi ener-gicky. Stačí, abychom se pokusili její zá -motek roztrhnout, a okamžitě nás napad-ne svými chelicerami. Proto je důležitémanipulovat se zámotky a samotnýmipavouky velmi opatrně, zvláště v pozdněletních měsících, kdy samice hlídá kokona následně novou generaci mladých pa -vouků. Na druhou stranu není třeba mítz tohoto zajímavého druhu pavouka přinávštěvách přírody strach nebo ho dokon-ce z obav před možným kousnutím připočetnějším výskytu likvidovat. Kvůliskrytému způsobu života a noční aktivi-tě zápřednic dochází ke střetnutí velmizřídka.

Budeme rádi za každou informaci týka-jící se výskytu tohoto druhu. Jakýkoli ná -lez s dokladovým materiálem jednoznač-ně prohloubí naše znalosti o rozšířenízápřednice jedovaté v České republice.Údaje o nálezech lze evidovat na webo-vých stránkách http://www.biolib.cz.

živa 4/2013 191 ziva.avcr.cz

9

10

11

Fotografický atlas seznamuje čtenáře s asi200 nejběžnějšími druhy cévnatých rost-lin, které najdeme na loukách, pastvinách,mezích nebo výslunných stráních v Českérepublice, resp. ve střední Evropě. U kaž-dého druhu autor uvádí snadno poznatel-né charakteristické znaky, použitelné prourčení v terénu, případně možnosti zámě-ny s jinými druhy. Najdeme zde informa-ce k biologii, ekologii a fytocenologii dru-hů, zajímavosti o způsobu opylování neboúdaje o jedovatosti, včetně etymologie čes-kých a latinských jmen. Podstatnou sou-část tvoří 1–4 fotografie druhu převážně

z přirozených biotopů. Vzácné a ohroženédruhy do tohoto atlasu zařazeny nebyly,jsou zastoupeny v jiných typech publikací.

Kniha je zaměřena na širokou veřejnostzajímající se o přírodu a navazuje na sta-novištně orientované atlasy rostlin, jež vy -cházely ilustrované perokresbami v 80. le -tech minulého stol.

Nakladatelství Academia, Praha 2013, 448 str. Doporučená cena 495 Kč

Nakladatelství Academia představuje

Lubomír Hrouda: Rostliny luka pastvin