EROR3. číslo studentského časopisu Gymnázia Uničov Únor 2011

TISKOVÁ VERZE:1 — Editorial | 2 — Maus (Myš) | 3 — Senselessness | 4 — Comics

5 — SPGU informuje | 6 — Rozhovor s bývalou paní profesorkou Annou Valouchovou7 — Reportáž o uničovském kinu

+ BONUS: 8 — Fotografie k reportáži o uničovském kinu | 9 — Rubin 102

10 — Odraz světových dějin v literatuře krásné a na filmovém plátně — Vzpomínky na Afriku

INTERNETOVÉ VYDÁNÍ

TISKOVÁ VERZE

EROR3. číslo studentského časopisu Gymnázia Uničov Únor 2011

Editorial — Na začátek citát: „Hlavy mladých lidí by se neměly nacpávat fakty, jmény a vzorci. Abyste je znali, na to nepotřebujete navštěvovat univerzitní přednášky, můžete je najít v knihách. Účelem výchovy je naučit lidi myslet a dát jim takový výcvik, který nemohou nahra-dit za žádné učebnice. Je opravdu zázrak, že moderní výchova úplně nezadusila svatou zvědavost, která je základem výzkumu.“ Albert Einstein.

Jistě vás zaskočil malý formát tohoto čísla. Tako-vý můj experiment. Šetříme papír. Zkoušíme novou formu. Vlezlo se sem však vše, co by mělo: editorial, rozhovor, reportáž, recenze, komiks, básnička, infor-mace... a dokonce i dvojjazyčně. Na konec doufám, že za měsíc (nebo dva) vyjde další číslo ERORu. Přeji příjemné čtení. — Vojtěch Janoušek

1 —2 —3 —4 —5 —6 —

7 —

Reportáž o uničovském kinu

Při zakládání školního časopisu jsme měli udělat reportáž o rádiu, které se nachází v Olomouci. Jelikož Radimu Lisovi selhalo spojení s nějakým pánem z rádia, reportáž se neuskutečnila a dostali jsme nový nápad, udělat reportáž o uničovském kinu. Tato se i přes prvotní komplikace uskutečnila a městským kinem nás provedl pan Ševčík.

Asi jedna z nejdůležitějších místností kina je strojovna, ve které jsou především dva promítací pří-stroje. Film se může promítat buď z DVD (jak, to zřej-mě nebude třeba dále rozepisovat), nebo klasicky z filmové pásky - ta se musí navinout na cívku, která se poté vloží do promítacího přístroje a ten ji promítne na plátno.

Film nejede v promítačce plynule, ale trhaně (35 okýnek/1sekunda). Na jednu cívku se vejde 20 min. filmu, takže průměrný dvouhodinový film je na šesti cívkách. Připravené filmy se vkládají do tzv. trezo-ru. Ze strojovny, konkrétně z promítačky se ovládá osvětlení ve velkém sále.

Kino ovšem není jen o strojovně, je zde místnost s generátorem, kdyby náhodou došlo k výpadku elektrického proudu. To se stává jen občas, hlavně když je výjimečně v kině hodně lidí. V kině je také chladící místnost, dílna, sprcha, atd. Pod schody vel-kého sálu je prostor, kde by měly být pouze nehořla-vé materiály a velmi nás překvapilo, jak přísně se tato pravidla dodržují, také nás velmi příjemně překvapi-lo, jak je všude v uničovském kině čisto a uklizeno. Ve schodech velkého sálu jsou průduchy, kterými je vel-

ký sál vytápěn, nebo klimatizován. V kině se také nachází bufet a malý sál, tyto místnosti snad všichni znají.

Málokdo však ví, že mezi promítacím plátnem a zdí ve velkém sále je asi dvoumetrový prostor, ve kterém je ozvučení, které je také po stranách velkého sálu.

Ozvučení je za plátnem, takže plátno musí být zvukopropustné, aby kvalita zvuku byla co největší. Plátno v našem kině měří na délku sedm metrů a nyní je docela nové.

V uničovském kině najdeme také unikáty, jako například věšáky na kabáty, které jsou patentem uničovských strojíren, v současné době jsou bohužel pozměněny.

Uničovské kino na nás reportéry udělalo velký dojem, a proto vás vyzýváme, abyste ho navštěvovali častěji. Podpoříte tím modernizaci kina, ve kterém by mohly být v budoucnu nová sedadla.

— Ondřej Kobza (IV - reportér), pan Ševčík (prů-vodce po kině), Dobromila Malíková (VI - fotograf-ka), Jiří Antes (IV - záznam reportáže), více fotografii naleznete v online verzi ;-)

Maus (Myš)Art Spiegelman na tomto komiksu pracoval

dlouhých třináct let. A stvořil něco, co jste určitě ne-četli. Je krátce před druhou světovou válkou a v Ev-ropě to vře. Vladek Spiegelman, mladý Žid, si právě vzal Anju. Narodí se jim syn. V práci je spokojený. Ale čím dál tím častěji slýchává o fašistech a jejich teroru na Židech. A najednou je válka! Nacisté likvidují Židy, Vladek a Anja se synem před nimi prchají. A dál už si to přečtěte. Občas nebudete věřit, čeho byli (jsou?) lidé schopni. Občas si budete myslet, že je to vymy-šlené. Není.

Vladek i Anja válku přežijí, ale jejich syn ne. Dru-hý syn, Art, se jim narodí až po válce. A právě ten celý příběh vypráví. Židy zde nakreslil jako myši (proto MAUS), Němce jako kočky a Poláky jako prasata. Dru-há světová válka Vladka naučila si všeho vážit a vším šetřit. Chová se tak i za čtyřicet let: přepočítává sirky, každy cent třikrát obrátí...

MAUS má dva díly a oba si můžete půjčit ve ŠKOLNÍ KNIHOVNĚ. — Radim Lisa

EditorialMaus (Myš)SenselessnessComicsSPGU informujeRozhovor s bývalou paní profesorkou Annou ValouchovouReportáž o uničovském kinu

1

2

foto: ww

w.m

kzunicov.cz

7

Rozhovor s bývalou paní profesorkou Annou Valouchovou

Senselessness SPGU informuje

Legenda mezi kantory. Od 23 do 60 let ve hře. Annu Valouchovou jste mohli ve škole zahlédnout ještě minulý rok, než odešla do zaslouženého důchodu. Tady je krátký rozhovor, jak se dnes u ní věci mají, co se změnilo a co zůstalo při starém.

Jak trávíte svůj volný čas?Volný čas? Co to je?

Jste šťastná?Jsem spokojená a to je štěstí.

Je za co v životě bojovat? Má to cenu?Rozhodně má cenu bojovat neustále proti lidské hlouposti, lži, podvodům…

Učíte se stále novým věcem?Jasně! Konečně mám čas na počítač – užívám si to! Chodím do kurzu pletení z pedigu a hledám sílu zno-vu se přihlásit do angličtiny.

Sportujete?Ráda bych, ale jsem limitována zdravím. Čeká mě operace kyčelního kloubu.

Co si myslíte o počítačích, mobilech, internetu?Pokrok se nedá zastavit – jsou to úžasné, neuvěřitel-né věci. Přesto si myslím, že se bez těchto pomůcek v civilním životě žilo klidněji.

Stíháte stíhat?Mnohdy nestíhám!

Rada do života?Žijte! Život je hrozně krátký a čas zatraceně rychle utíká. Využijte všechno, co vám život nabízí.

— Radim Lisa

Radim Lisa: Jak se dnes máte?Anna Valouchová: Jako každý důchodce. Mám poho-du a klid a hlavně můj každodenní režim neovlivňuje zvonění školního zvonku.

Jak velká změna ve vašem životě nastala, když jste přestala učit?Zásadní. Nedokázala, jsem si představit, že ráno ne-půjdu do práce. Jenže všechno v životě má svůj začá-tek, svůj čas a taky konec. Člověk má vyhráno, když se tímto faktem smíří.

Co vám chybí? Co ne?Chybíte mi vy, studenti!!! Nechybí mi spěch, stres a zvonění školního zvonku.

Jak se změnilo školství po čas vaší učitelské karié-ry?Možná byste byli překvapeni, kolik změn proběhlo za moji „kariéru“. Co se nemění? Přítomnost studentů a kantorů.

Tiráž — Studentský časopis EROR

erormag.ic.cz | erormag@gmail.com

Gymnázium Uničov, Gymnazijní 257, Uničov 783 91

www.gymun.cz

EROR vznikl díky Studentskému parlamentu Gymnázia Uničov

www.gymun.cz/studentskyweb

Redakce: Vojtěch Janoušek (V) - grafická úprava, redaktor

Radim Lisa (VI) - redaktor

Comics

Události — 22. 12. 2010 proběhla studentská Lyra, později to-lik diskutovaná. 12. 1. 2011 se konala schůze SPGU. Pan ředitel na ní vyjádřil negativní názor na Lyru 2010 z důvodů přehnané vulgárnosti. Den na to vyšel v Uničovském zpravodaji článek předsedy SPGU o prosincové Akci pro uničovské kino. V lednu se také vybíraly peníze na adoptovanou Haiťanku. Týdenní výstava s názvem „Děvčata z pokoje 28“ na naší škole připo-mněla Den památky obětí holocaustu (27. leden). 2. 2. 2011 proběhla 1. schůzka Majálesu - motiv: hudba, tanec, zpěv; před-běžné heslo: UNIČOV HLEDÁ GYMUNSTARS (studenti mohou navrhnout i jiné heslo).

Akce pro uničovské kino č. 2 — V pátek 25. března se bude promítat film o Facebooku The Social Network (8 nomi-nací na Oskara). Začátek bude mezi 17-18 hod. Vstupné 40 Kč (platit zastupitelům SPGU). Film mohou navštívit jako minule kamarádi, kantoři i rodiče. Potřebujeme nejméně 50 lidí. ;-)

YOU ARE MY NIGHTwISHIN YOUR FULL bEAUTYbUT I‘M SO SELFISHAND LOOKNG FOR ETERNITY

I PAY MY DUCEAND ALwAYS KEEP ONwHEN GOING THROUGH DARKwITHOUT HOPE wHICH IS GONE

IN THIS bIG SENSELESSNESSNOw, wE ALL ARE INwONDERING, HOw TO GET AwAYwE wILL NEVER GIVE IN

wE MUST FILL OUR HEARTSwITH FAITH AND TRUTHOR ALL wHAT wE LOVEwILL DISAPPEAR LIKE YOU

— Tomáš Novák (VIII)

senselessness = nesmyslselfish = sobeckýeternity = věčnost

3

4

5 6

Přátelský florbalový turnaj — pro střední školy pořádaný SPGU proběhne 20. dubna v naší hale.

Hi! Check out English comics made by our friend Josh bau-man from berlin. If you won‘t understand it, don‘t be afraid and ask your teacher of English language. You can find more Josh‘s strips at www.caffeinatedtoothpaste.com. Enjoy it!

i

+ BONUS

Fotografie k reportáži o uničovském kinu

10

1

3

2

4

5

6

7 8

9

Popis:1 — promítacé kabina2 — úschovné boxy na filmové cívky3 — dílna4 — „Co kdyby v kině vypadl proud?“ 5 — prostor za promítacím plátnem6 — promítací cívka s filmem7 — promítačka8 — zařízení na převíjení cívek9 — sálek10 — prostor pod hledištěm11 — detail na promítací plátno12 — promítačka z profilu

11

8

12

Jednoho prosincového večera roku 1972; venku krásně poletuje sníh na dlážděný chodník a vedle toho chodníku, čtyři patra nad zemí, v panelovém domě, dívají se idylicky babička s dědečkem na televizor značky Rubin 102. Krásný to televizor – úhlopříčka obrazovky 43 centimetrů! I dívají se tedy babička s dědečkem na nějaký večerní pořad, usmívají se u toho, a hle – bum!, televizor nehraje.

„Dědečku,“ děla babička, „zase nám praskla lampa! Musíme říci panu Safírovi, aby ji nám přišel vyměnit a opravit to.“

„No ba, já mu zítra řeknu…“Následující den tedy řekne dědeček panu Safírovi, že pokazila se jim televize a zpraviti by ji chtěli. Víte, totiž

pan Safír je amatérský opravář televizorů. Dělá to rychle a levně. Kdyby teď dala babička s dědečkem televizor do opravny, trvalo by to nejméně čtrnáct dní, než by se opravil, a ke všemu budou přece svátky! Vánoce by byly o něco ochuzeny, pokud by se babička s dědečkem nemohli na Silvestra dívat na zábavný program v televizi.

V podvečer přijíždí pan Safír na kole značky Ukrajina a dává si ho do stojanu vedle toho dlážděného chodní-ku. Zvoní, dostává se do nitra moderního panelového domu a vyjíždí výtahem do čtvrtého patra za babičkou a dědečkem. babička s dědečkem jej zvou dál a ukazují mu jejich rozbitý Rubin 102. Pan Safír se na něj zaduma-ně dívá, ale s úsměvem na rtech, jelikož aspoň může zrovna dělat to, co ho opravu baví.

„Tak se do toho dáme,“ řka a opravdu se dává do práce. Po skoro hodině má televizor zpravený. Venku už je dávno tma. Amatérský opravář však potřebuje ještě nejméně hodinu televizor pozorovat, jestli to všechno opravil správně. A už je dávno po času večeře a babička nabízí opraváři odměnu a zákusky, vdolky a domácí babiččin štrúdl. Dědeček však ukazuje větší gesto – připíjí si s opravářem na jejich opravený televizor značky Rubin 102. I připíjí si s opravářem po hodině znovu, poněvadž televizor opravdu funguje tak jak má. A znovu si připíjí a teď už nevím na co…

Někdy po půlnoci dědeček přivolává do čtvrtého patra výtah. Opravář i dědeček do něj vrávoravou chůzí nastupují a něco si pro sebe žvatlají, usmívajíc se při tom na sebe. Oba vychází na dlážděný chodník před panelový dům. Pan Safír si jde docela oklikou pro svoje kolo. Člověče, ještě, že ho nemá zamčené… Ten by se asi netrefil…

„Hehe, děkuju ti Pavle, za tu televizi,“ huláká dědeček do tmavé noci, ale hlavně na pana Safíra s kterým se již za ten večer stihl krapet víc seznámit, „fakt dík!“

„Není za co, Pepo,“ otáčí se za ním pan Safír, který už jede na kole, ale zrovna málem spadl, jak se otáčí, „fakt,“ a pořádně se na Pepu usměje.

To jsou lidé hodní, co? Pan Safír proto, že dědečkovi a babičce opravil televizor Rubin 102; babička a hlavně dědeček proto, že mu za to dali pořádnou odměnu; a všichni ostatní lidé proto, že panu Safírovi to nezamčené kolo značky Ukrajina nikdo za celý ten den neukradl.

— Vojtěch Janoušek, říjen 2010

Rubin 102

foto: http://ww

w.radijoim

tuvai.lietuvoje.net

Televizor Rubin 102

9

Vojtěch Janoušek tuto povídku napsal pro paní profesorku Zbořilovou. byl to jeden z dílčích úklolů v ekologické soutěži Recyklohraní.* Práce se natolik líbila, že se z celé České republiky umístila v kategorii pro střední školy na 2. místě. Díky tomu dostalo Gymnázium Uničov v této soutěži 500 bonusových bodů. Celkově má nyní naše gymnázium v soutěži 2383 bodů. Za tyto body se na konci roku budou moci vybrat určité studijní pomůcky či jiné materiální odměny.

* Recyklohraní je školní recyklační program pod záštitou MŠMT České repub-liky, jehož cílem je prohloubit znalosti žáků v oblasti třídění a recyklace odpadů a umožnit jim osobní zkušenost se zpětným odběrem baterií a použitých drob-ných elektrozařízení.

i

Odraz světových dějin v literatuře krásné a na filmovém plátně — Vzpomínky na Afriku

Tento článek byl napsán pro Studentksý web Gymnázia Uničov a do budoucna by na něm měl vzniknout seriál článků na tuto tématiku.

Proč jsem se vůbec rozhodl něco psát a proč zrovna TOHLE? Vlastně ani sám nevím. Když mě Vojta požádal, jestli bych něčím nepřispěl do Vašeho Stu-dentského webu, přišlo mi to pouze jako zdvořilostní nabídka, nebo jako jeho zoufalá snaha, aby nemusel vše tvořit sám. V každém případě však sledoval je-den cíl, a to nějakým způsobem web obohatit a něco nového nabídnout. Nemám tušení, zdali to dokážu splnit a něčím Vás zaujmout, přesto se o to nakonec alespoň pokusím a přinejhorším si tak jen procvičím své bídné vyjadřovací schopnosti.

Protože si pochopitelně nedělám iluze, že kaž-dého z Vás zajímá historie tak jako mě, rozhodl jsem se nabídnout snad přijatelnou alternativu. Ona totiž zrovna historie je bohužel asi jedinou věcí, které já sám nějakým způsobemrozumím (i když, jak se v po-slední době ukazuje, ne tolik jak jsem myslel), tudíž se v článku nějakým způsobem stejně promítne.

I přes tento nedostatek si myslím, že přeci jen všichni máme něco společného - věřím, že také rádi posedíte doma v pohodlí a pustíte si dobrý film. A právě filmům bych se chtěl věnovat. V posledních le-tech byla natočena spousta výborných snímků, které dokázaly dokonale zmapovat různé historické etapy a problémy v rozličných prostředích. Spousta z nich vznikla podle románových scénářů vynikajících au-torů. A právě tito spisovatelé, kteří psali o době, ve které sami žili, nám dokázali zanechat živoucí odraz dané doby. Málo co je pro nás tak cenné, jako poznat život jiných lidí z různých perspektiv. Dnes se napří-klad do Paříže za „pár korun” může podívat téměř každý, ale ne každý ví, jak se zde žilo před 80 lety, a právě docenit historickou hodnotu a odkaz vlastní kultury stále patří k nejcennějším lidským hodnotám.

Vzpomínky na AfrikuKdyž jsem přemýšlel jaký film pro tento příspěvek

vybrat, zrovna jsem pročítal paměti Ernesta Heming-waye, velkého milovníka Afriky a narazil na jeho po-známku, podle níž je dílo dánské autorky Karen bli-xenové, její vlastní autobiografie nazvaná Vzpomínky na Afriku, „nejlepší knihou o Africe” jakou kdy sám Hemingway četl, což přirozeně znamenalo velikou poctu, a právě to stálo u výběru mého tématu.

Děj knihy (i filmu) se odehrává v Keni kolonizo-vané brity, kam se autorka roku 1914 odstěhovala se svým manželem baronem brorem von blixenem. Karen blixenová pocházející z dánského aristokratic-kého prostředí se odstěhovala na černý kontinent s

vidinou spořádaného života mezi místní smetánkou. Namísto bohatých výdělků z kávové farmy, k jejíž koupi byla přemluvena manželem a idylického života v kruhu zdejších aristokratů ji však čeká jen řada větších či men-ších životních katastrof.

Filmového zpracování románu se ujal americký režisér Sydney Pollack. Hlavní hrdinku ztvárnila Meryl Streep, jejího manžela Klaus Maria brandauer a v roli mužného lovce Denyse Hattona, do něhož se hlavní hr-dinka nakonec zamiluje, exceloval Robert Redford.

Dějovou linii příběhu však nastíním pouze ve zkrat-ce, abych případným zájemců nepokazil chuť si film pustit (třeba se někdo najde). K charakteristice děje vyu-žiji pouze jedno krátkého odstavce, a to citace oficiální-ho distributora tohoto snímku.

„Vzpomínky na Afriku patří mezi největší romantické filmy všech dob. Vypráví poutavý a pravdivý příběh Karen Blixenové ženy obdivuhodně pevné vůle, která se svým nevěrným manželem, baronem Brorem von Blixenem řídí kolem roku 1914 kávovou plantáž v Keni. Ke svému překva-pení začne Karen brzy zcela propadat kráse této exotické země, místních lidí a tajemného bílého lovce Denyse Finche Hattona”.

Co se hodnocení a přínosu filmu týče, jsou Vzpomín-ky na Afriku přes víceméně banální zápletku (hrdinka se v rámci „sňatku z rozumu” provdá do Afriky, s manželem se rozejde a zamiluje se do charismatického lovce, který je však příliš svobodomyslný pro trvalejší vztah) mnoho-vrstevnatým filmem, který sděluje mnohem více, než se na první pohled zdá. Navíc věrohodně a bez příkras za-chycuje ztrátu nevinnosti Afriky s příchodem západních kolonialistů počátkem dvacátého století.

Přesto je celá kniha (s pár obměnami i film) pravdi-vou autobiografií života Karen blixenové. Kromě jejích životních osudů dílo umožňuje nahlédnout do prostředí a tajů Afriky v první polovině 20. století, ať už se jedná o návštěvu pánského klubu Muthaig, místa oddechu všech britských gentlemanů v Keni, kde se samotná autorka stala jedinou ženou v historii, jíž bylo dovoleno se zde napít společně s muži, či popisy neúspěšných snah, jak vzdělávat zdejší domorodce v duchu evropské kultury. Prostřednictvím srozumitelného a poutavého vyprávění autorky také poznáváme krásy Africké přírody, která je nezaměnitelná. Obzvláště ve filmovém zpracování jsou panoramatické záběry, podbarvené dokonalou hudbou, doslova úchvatné.

O nesporných kvalitách filmu svědčí také jeho ohod-

nocení kritiky. V roce 1985 získal Oscara za nejlepší film, režii, za adaptovaný scénář, kameru, původní hudbu, vý-pravu a za nejlepší zvuk.

Jako závěru bych rád využil jednu, dle mého názo-ru, výstižnou recenzi filmu, která v podstatě v několika bodech popisuje i některé mé vlastní pocity po prvním zhlédnutí tohoto snímku. Třeba v ní někteří objeví i své vlastní dojmy z filmu, nebo naopak možná přiměje k jeho premiérovému promítnutí.

Říká se, že kdo jednou navštíví Afriku, bude se tam chtít stále vracet. Nemohu zatím bohužel toto rčení potvrdit či vyvrátit, ale tento film mi naznačil, proč se to asi říká. Af-rika totiž není o životě, ale o srdci. Popíšu Vám teď situaci, za které komentuji tento snímek. Z repráků mi hraje hudba Johna Barryho a na monitoru svítí nápis Out of Africa a já nenacházím skutečně mnoho slov na komentář k filmu, nicméně nacházím někde hluboko v sobě vzpomínky na ty krásné rozlehlé pláně s divokými zvířaty, na ty dialogy mezi Meryl Streep a Robertem Redfordem, které se prostě nemo-hou nikdy oposlouchat, vzpomínky na nesmírně půvabnou a odvážnou ženu, plnou vůle a odhodlání a až se sebe de-strukční touhou po obrovské lásce, na chlapa, který pod-statu slova “chlap” splňuje nejen svými slovy, ale především svými činy. Něco mi napovídá, že když Robert Redford myl Meryl Streep vlasy, hodně holkám ujelo jen tak mimoděk z úst ono závistivé holčičí, ale v tomhle případě neškodné “Ta se má.” Africký filmový výlet Vzpomínky na Afriku, totiž není, jak už jsem psal výše o životě, ale především o srdci.

— Tomáš Vojáček, bývalý student Gymnázia Uničov

10