servis KPMG

Statutární zástupce firmy | červen 201564

Servis KPMGLinda Čechová, advokát, KPMG LegalVěra Kočicová, advokátní koncipient, KPMG Legal

Změny v agenturním zaměstnáváníDo mezirezortního připomínkového řízení před-ložilo Ministerstvo práce a  sociálních věcí návrh zákona, který by měl v  mnoha ohledech zpřísnit agenturní zaměstnávání. Zatímco v určitých oblas-tech (administrativní podmínky související s čin-ností a oprávněním agentur práce) jde o trend pa-nující v  rámci celé Evropské unie, jiná omezení (především zákaz tzv. řetězení pracovních poměrů na  dobu určitou i  v  agenturním zaměstnávání a  omezení celkového počtu agenturních zaměst-nanců u jednoho zaměstnavatele) jsou v rámci EU zcela nevídaná.

Zájemci o povolení k agenturnímu zaměstná-vání budou dle návrhu nového zákona povinni slo-žit kauci ve  výši 500  000 Kč v  případě žadatele – právnické osoby – či 50 000 Kč v případě fyzické osoby na celou dobu existence příslušného povole-ní. Kromě toho má být vytvořena speciální komise pro posuzování žádostí.

Ministerstvo dále navrhuje zpřísnit a stanovit možnosti pokutovat zaměstnavatele využívající agenturní zaměstnance: kromě případů, kdy neza-jistí srovnatelné podmínky pro agenturní zaměst-nance v porovnání se stálými zaměstnanci, i tehdy, kdy dohoda o dočasném přidělení nebude obsaho-vat informace o pracovních a mzdových podmín-kách stálých zaměstnanců v obdobném postavení či tyto informace nebudou úplné a pravdivé.

Návrh zákona dále obsahuje zrušení výjimky ze zákazu řetězení pracovních poměrů na dobu ur-čitou, která dnes pro agenturní zaměstnance platí. Vstoupí-li ustanovení v účinnost, pracovní poměr agenturního zaměstnance přiděleného k jednomu zaměstnavateli na dobu určitou nebude smět pře-sáhnout tři roky, přičemž opakovaně sjednán bude moci být nanejvýše dvakrát.

Zcela zásadní navrženou změnou ovšem je stanovení kvóty, dle které celkový počet agentur-ních zaměstnanců u  jednoho zaměstnavatele ne-smí přesáhnout 15 %. Takové ustanovení vzbudilo mezi významnými uživateli agenturních zaměst-nanců přirozeně zděšení, jelikož by ve  svém dů-sledku mohlo zcela ochromit fungování některých závodů především v  automobilovém a  zeměděl-ském průmyslu.

Kdy zaměstnanci odpovídají za škodu?Jednou ze základních povinností zaměstnanců je počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku. Jde o tzv. prevenční povinnost zaměstnanců. Hrozí-li škoda, je příslušný zaměstnanec povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Za-městnanci mají především povinnost řádně hospodařit s prostřed-ky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a  zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

Nedodržení zásad pracovněprávní prevence může v  případě vzniku škody z tohoto důvodu založit při splnění zbývajících předpo-kladů obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu. Podle nedávné-ho rozsudku Nejvyššího soudu ale tento závěr neplatí paušálně bez dalšího. Zaměstnanec je obecně povinen zachovávat při plnění pra-covních úkolů vždy takový stupeň pozornosti, který lze po  něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat. Tento stupeň pozornosti navíc musí být z objektivního hlediska způ-sobilý zabránit nebo alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škody. Zaměstnanci ovšem není uložena povinnost předvídat každý v bu-doucnu možný vznik škody a tím vznik škody zcela vyloučit.

Pokud tedy zaměstnavatel nestanoví sám určité opatření na ochranu svého majetku, resp. postupy, jak škodám předcházet – například úpravou pravidel jednání zaměstnanců v konkrétních si-tuacích v pracovním řádu –, je volba vhodného prevenčního opatře-ní na zaměstnanci samotném. V takovém případě je ovšem možné vytýkat zaměstnanci zvolený způsob prevenční ochrany pouze teh-dy, pokud by jeho jednání bylo ve zjevném rozporu s obecnou zku-šeností. Samotná skutečnost, že zaměstnanec měl možnost volby ji-ného (možná vhodnějšího) postupu a že přes zaměstnancem zvolené opatření ke vzniku škody na majetku přesto došlo, podle soudu k zá-věru o porušení obecné prevenční povinnosti zaměstnance, a tedy ani k povinnosti nahradit škodu nepostačuje.

Z uvedených důvodů proto doporučujeme zaměstnavatelům upravit postupy pro předcházení škodám v příslušných interních předpisech.