Evoluce a domestikace koní

Jan Valenta

606 294 299honza.valenta@centrum.cz

http://www.hatinskykonici.estranky.cz/

Odkud koně pochází

● Předci koní jsou zařazeni do období před 60 miliony let.

● Kůň se vyvíjel v Severní Americe, poté přechází přes tzv. pevninské mosty do Asie.

● Před několika tisíci lety kůň v Sev. Americe z neznámého důvodu vyhynul.

● Znova se na tento kontinent koně dostávají až v 16. století při osidlování, proto můžeme hovořit o koních zdivočelých, nikoli divokých.

● Dobu ledovou přežívají dva typy předků : Przewalský žijící do dnes a tarpan – lidmi vyhuben.

Kde se vyvinuli ?

● Horké podnebí – podnět k vývoji lehčích koní, vyšších s užšími kopyty ( Achaltekinský kůň, Arabský plnokrevník)

● Horské a chladnější podnebí – koně menší a robusnější( ponyové)

● V suchých oblastech se vyvíjeli lehčí koně, ve vlhčích s bohatou pastvou těžcí ( chladnokrevní)

Prapředci našich koní

Zdroj obrázku: http://www.koneajezdectvi.wz.cz/vyvoj.htm

Prakoník: žije v pralesích na všech končetinách 5 prstů, ale k chůzi uzpůsobeny jen 4 na předních a 3 na zadních nohách. Měl malé a ostré zuby ( pravděpodobná potrava : listí) velikost jako dnešní liška

OROHIPPUSŽil už ve stepích v Sev. Americe, přední nohy už jen 4 prsty, na zadních 3.

Zdroj obrázku: http://abeceda-konare.sweb.cz/puvod.html

MESOHIPPUS A MIOHIPPUS Oba tyto druhy již vìtší, zuby již také lépe vyvinuté, tzn. Příjem více potravy. Na všech nohou 3 prsty

Zdroj obrázku: http://kids.britannica.com/elementary/art-74685/The-ancestral-horse-Miohippus-in-an-artists-conception

PARAHIPPUS na tvrdém povrchu se již pohybuje pouze po prostředním prstu a ostatní dva používá jen v měkkém terénu.

Zdroj obrázku: http://www.koneaponici.wz.cz/kone%20v%20historii%20a%20dnes.html

MERYHIPPUS – nejdůležitější zlom ve vývoji koně zde vzniká několik odlišných linií vývoje. Právě zde se před milionem let začíná éra dnešního EQUUS CABALLUS( dnešní kůň).

Zdroj obrázku: http://abeceda-konare.sweb.cz/puvod.html

Kůň domácí

Patří mezi lichokopytníky, věda zabývající se koňmi - hipologie.

DOMESTIKACE KONÍ

● První důkazy o domestikaci koně pochází z centrální Asie, z doby asi 3000 let př.n.l.

● Domestikovaní koně se chovali jako zdroj potravy,( pro mléko a maso), později pro přepravu nákladů i osob.

● Koně byli pro člověka důležití již od pravěku (potrava), později pak v tahu a jízdě na něm.

● Nastává velký průlom a nenajdeme odvětví, kde by se kůň neuplatnil (vojenství, zemědělství, doprava, lovci, zábava a již i dostihy). Z koňských žíní pak výroba matrací.

PLEMENA KONÍ

Základní dělení je podle stupně prošlechtění a to na:

● Primitivní plemena

zachován původní způsob života, tvrdá konstituce, dospělost později, velmi přizpůsobivá zvířata, dlouhověkost

● Kulturní plemena

dlouhodobě šlechtěná zvířata dle chovných cílů

Podle původu se koně dají rozdělit do čtyř skupin

skupina koní stepních (mongolských): odvozují svůj původ od kertaka (kirgizský název pro stepního koně), je nazýván koněm Převalského, v divoké formě se nezachoval, jeho chov a plemennou knihu v celosvětovém měřítku vede zoologická zahrada v Praze

● skupina koní východních (orientálních): odvozují původ od tarpana, jehož přímí potomci jsou koně arabští, iránští a turkmenští a angličtí plnokrevníci a polokrevníci

● skupina koní západních (okcidentálních): pocházejí od koně západního, domestikací této formy koně vznikla plemena chladnokrevných koní (kůň belgický, norický, hafling, shirský kůň apod.)

● skupina koní severských (nordických): odvozují svůj původ od koně nordického, představiteli této skupiny jsou huculský kůň, fjordský kůň, islandský kůň, šetlandský pony, keltský pony apod.

Český teplokrevník

● Jak už jméno napovídá, vzniklo toto plemeno v Čechách a to již za dob Rakouska – Uherska. Základem jsou různé typy polokrevníků – Gidran, Nonius, Furioso, Przedswit.

● Pro zvýšení mohutnosti se koncem 19. století v chovu využili oldenburští a východofríští hřebci, po druhé světové válce se využili i trakénští, holštýnští, angličtí a hanoverští koně. Velký podíl na vyšlechtění českého teplokrevníka má hřebčín v Hostounia v Kladrubech.

Český teplokrevník

● Jak už jméno napovídá, vzniklo toto plemeno v Čechách a to již za dob Rakouska – Uherska. Základem jsou různé typy polokrevníků – Gidran, Nonius, Furioso, Przedswit.

● Pro zvýšení mohutnosti se koncem 19. století v chovu využili oldenburští a východofríští hřebci, po druhé světové válce se využili i trakénští, holštýnští, angličtí a hanoverští koně. Velký podíl na vyšlechtění českého teplokrevníka má hřebčín v Hostounia v Kladrubech.

● Plemenná kniha dovoluje využít v chovu i jiná plemena, například anglický plnokrevník, francouzský jezdecký kůň, arab, angloarab a další.

● Zajímavostí v chovu českých teplokrevníků jsou koně Kinských (více Kinský kůň).

● Český teplokrevník je mohutný silný kůň se silnou kostrou. Hrubší hlava je úhledná a krk silný a široce nasazený na mohutný trup. Kohoutek je málo výrazný. Hřbet je široký a dlouhý stejně jako záď. Kopyta jsou většinou kvalitní, občas plochá. Hříva a ocas jsou velmi husté.

● Český teplokrevník je poměrně dlouhověký, skromný, nenáročný a vytrvalý kůň. Také je velmi ovladatelný, ochotný a učenlivý.

● Právě kvůli svému temperamentu jsou tito koně využíváni pro všechny druhy jezdeckého sportu a to i včetně vozatajství. Může se však používat i k lehčí zemědělské a lesní práci.

Pojem teplokrevník● Nejznámější a nejúspěšnější linií je linie Bystrý. Zakladatelem by

hřebec 469, který se narodil v roce 1919. Tato linie se vyznačuje mohutností, kratším, méně vydatným chodem a strmější a kratší spěnkou. Jsou to hnědáci.

● Poukazuje na orientální původ tohoto plemene - teplokrevník je v závislosti na procentu plnokrevných předků takzvaně více či méně vysoko v krvi.

● Jestliže se v chovu těchto koní použije opět arabská krev, jedná se o osvěžení krve. Český teplokrevník je ve vývoji a stále se šlechtí - využíváni jsou například koně hannoverští, holštýnští, hřebci arabské a angloarabské krve a dále také angličtí plnokrevníci a tarpani.

Původ a historie● Chov teplokrevných koní v bývalé Československé republice

převažoval nad chovem koní chladnokrevných.

● Základem chovu se stala zejména teplokrevná plemena z blízkých hřebčínů - Gildran, Furioso a Nonius, na Slovensku i Shagya arab, Dahoman a další. Nemalý podíl měl také původní polský Przedswit.

● Ke zvýšení mohutnosti a k zušlechtění teplokrevného chovu se do českých zemí koncem 19. století a v prvním období 20. století dováželi oldenburští a východofríští hřebci.

● Oldenburští koně byli oblíbeni jako koně všestranně užitkoví díky své mohutnosti, kostnatosti a současně také díky svému mírnějšímu temperamentu.

● O rozšířenosti a oblibě oldenburské krve v té době svědčí fakt, že do roku 1950 bylo v našem chovu zařazeno do plemenitby po čistokrevných oldenburských importech 257 hřebců.

Linie Norman● Linie založená anglonormanským hřebcem Norman 710 se

stala nejlepší a nejoblíbenější.

● Rozšířila se přes jeho syna Rubica 952 a dále pak přes Rubicovy syny Ruthard 1255, Wittelsbacher 1525 a Waibel 438.

● Nejvýznamnější z těchto větví byla ta Ruthardova a z ní pocházel hřebec Bystrý (o: 658 Ehlert, m: Furioso IX-25), narozený v roce 1919.

● Bystrý působil v plemenitbě 19 let a stal se svými 11 syny a 35 vnuky zakladatelem nejrozšířenější oldenburské linie v chovu českého teplokrevníka. Tento hnědák na své potomstvo věrně přenášel pracovitost a tvrdost, ale i některé vady, jako například postoj předních končetin.

Vliv na exteriérVliv na exteriér● Při dovozu oldenburských plemeníků docházelo postupně v

následujících generacích k úbytku mohutnosti. S tím se stále zřetelněji objevovaly konstituční a exteriérové nedostatky a docházelo také ke ztrátě tělesné harmonie (a to i přes hromadění oldenburské krve v původu českých klisen).

● Snahou proto bylo vybrat mezi oldenburskými hřebci českého chovu ty jedince, kteří splňovali požadavky na tělesnou harmonii a exteriér. Takovým byl hřebec 80 Vrchňák, který ale nebyl natolik průrazný, aby založil samostatnou linii.

● Po druhé světové válce se začali dovážet koně hannoverští, anglonormanští a trákénští.

Hřebčinský chov ČT● Český teplokrevník hřebčinského chovu vznikl na základě

kmenového stáda clevelandských klisen ze zrušeného chovu v Kladrubech a také z klisen z Piberu a Radovce.

● Hřebci Furioso, Przedswit a Gidran působili jako plemeníci v chovu, po válce se pak objevili i hřebci s oldenburskou krví, hannoverští a také anglonormani. Nakonec se ustálila tři chovná stáda - kladrubské, netolické a albertovské, a homogenizovala se.

Moravský teplokrevník● Po roce 1960 došlo prakticky ke splynutí českého a

moravského teplokrevníka - ten byl také vyšlechtěn na základě krve Furioso-Nonius-Przedswit (ovšem za vydatnějšího použití araba Shagya a angloaraba Gidrana).

● Moravský teplokrevník byl statný kůň. Měřil 162-168 cm a mohl vážit až 650 kg.

● Část chovného stáda byla po roce 1960 zrušena a v chovu se vydatně uplatňovali krom trakénských a hannoverských hřebců i angličtí plnokrevníci a čeští teplokrevníci (přes 50%), takže došlo k již zmíněnému splynutí moravského teplokrevníka s českým teplokrevníkem.