View
0
Download
0
Category
Preview:
Citation preview
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Přírodovědecká fakulta
Katedra geografie
Bc. Vojtěch PRZYBYLA
Analýza volební podpory ČSNS a ČSS v letech 1920–1992
(Analysis of electoral support for the Czechoslovak National Socialist Party and the
Czechoslovak Socialist Party from 1920 to 1992)
Diplomová práce
Olomouc 2015
Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D.
BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM
Autor (osobní číslo): Bc. Vojtěch Przybyla (R130051)
Studijní obor: Učitelství geografie pro SŠ - Historie
Název práce: Analýza volební podpory ČSNS a ČSS v letech 1920–1992
Title of thesis: Analysis of electoral support for the Czechoslovak National Socialist
Party and the Czechoslovak Socialist Party from 1920 to 1992
Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D.
Rozsah práce: 101 stran, 2 vázané přílohy, 3 volné přílohy
Abstrakt: Tématem této diplomové práce je prostorová a časová analýza volebních
výsledků Československé strany národně socialistické a Československé strany
socialistické v letech 1920–1992. Diferenciace tohoto jevu bude zpracována do úrovně
politických okresů a dána do demografických souvislostí. Objektem dalšího zájmu
budou změny a trendy rozložení volební podpory ČSNS v jednotlivých obdobích našeho
státu s důrazem na srovnání stavu před a po čtyřicetileté vládě totalitního režimu v
Československu.
Klíčová slova: parlamentní volby, analýza, Československo, ČSNS, ČSS
Abstract: The aim of this thesis is spatial and temporal analysis of electoral support for
the Czechoslovak National Socialist Party from 1920 to 1992. Differentiation of this
phenomenon has been processed to the level of districts and given to the demographic
context (especially national and religious). Objects of interest were also changes and
trends in the distribution of electoral support before and after the communist era in
Czechoslovakia.
Keywords: parliamentary elections, analysis, Czechoslovakia, National Socialist party
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením
RNDr. Miloše Fňukala, Ph.D. a všechny použité zdroje jsem uvedl v seznamu literatury.
Olomouc, 22. dubna 2015
.....................................................................
podpis
Rád bych na tomto místě poděkoval především RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D.
za rady a připomínky při zpracování této práce, dále pak Mgr. Petru Šimáčkovi za
pomoc při tvorbě mapových podkladů a RNDr. Martinu Plešivčákovi, Ph.D. za
poskytnutí cenných informací o volební geografii Slovenska. V neposlední řadě také
děkuji své rodině a přátelům za pomoc a podporu v průběhu studia.
OBSAH
SEZNAM ZKRATEK POUŽITÝCH V TEXTU ...................................................................................9
1 ÚVOD .............................................................................................................................. 11
2 CÍL PRÁCE ....................................................................................................................... 12
3 RELEVANTNÍ LITERATURA A METODIKA ZPRACOVÁNÍ ................................................... 13
3.1 Relevantní literatura a prameny............................................................................... 13
3.2 Metodika zpracování a výběr územní úrovně ........................................................... 14
4 CHARAKTERISTIKA POLITICKÉHO SYSTÉMU ČESKOSLOVENSKA ...................................... 17
4.1 Nástin volebního systému Československé republiky 1920–1935 ............................. 17
4.2 Nástin volebního systému Československé republiky 1945–1948 ............................. 19
4.3 Nástin volebního systému ČSFR 1990–1992 ............................................................. 21
5 ČESKOSLOVENSKÁ STRANA NÁRODNĚ-SOCIALISTICKÁ - VÝVOJ A PROFIL STRANY......... 23
5.1 Založení strany a její vývoj v době monarchie .......................................................... 23
5.2 ČSNS v meziválečném Československu ..................................................................... 24
5.3 ČSNS po druhé světové válce ................................................................................... 28
5.4 Strana po roce 1989................................................................................................. 30
6 ÚZEMNÍ ASPEKTY VOLEBNÍ PODPORY ČSNS A ČSS ......................................................... 32
6.1 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v dubnu 1920 ............................................ 32
6.1.1 Čechy ............................................................................................................... 33
6.1.2 Morava a Slezsko ............................................................................................. 35
6.1.3 Slovensko ......................................................................................................... 37
6.2 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v listopadu 1925 ........................................ 40
6.2.1 Čechy ............................................................................................................... 42
6.2.2 Morava a Slezsko ............................................................................................. 44
6.2.3 Slovensko ......................................................................................................... 46
6.3 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 1929 ............................................... 49
6.3.1 Čechy ............................................................................................................... 50
6.3.2 Morava a Slezsko ............................................................................................. 52
6.3.3 Slovensko ......................................................................................................... 54
6.4 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v květnu 1935 ............................................ 57
6.4.1 Čechy ............................................................................................................... 58
6.4.2 Morava a Slezsko ............................................................................................. 60
6.4.3 Slovensko ......................................................................................................... 62
6.5 Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1920 až 1935 ....................................... 65
6.6 Analýza voleb do Ústavodárného národního shromáždění 1946 .............................. 68
6.7 Analýza voleb do České národní rady v červnu 1990 ................................................ 72
6.8 Analýza voleb do České národní rady v červnu 1992 ................................................ 75
6.9 Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1946 a 1990─1992............................... 78
7 VLIV VYBRANÝCH DEMOGRAFICKÝCH CHARAKTERISTIK NA VOLEBNÍ PREFERENCE ČSNS
A ČSS ...................................................................................................................................... 82
7.1 Národnost jako faktor podmiňující volební chování ................................................. 84
7.2 Náboženské vyznání jako faktor podmiňující volební chování................................... 89
8 ZÁVĚR ............................................................................................................................. 92
SUMMARY .............................................................................................................................. 94
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY ......................................................................... 96
SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................................................... 99
9
SEZNAM ZKRATEK POUŽITÝCH V TEXTU
AB Autonomistický blok (Hlinkova slovenská ľudová strana – Slovenská
národná strana – Autonomný zemedelský sojuz – Polskie stronnictwa w
Czechosłowacji)
BdL Bund der Landwirte (Svaz zemědělců)
čs. československý
ČND Československá národní demokracie
ČNR Česká národní rada
ČSDSD Československá sociálně-demokratická strana dělnická
ČSL Československá strana lidová
ČSNS Československá strana národně-socialistická
ČSÚ Český statistický úřad
ČŽOSS Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská
DCV Deutsche Christlichsoziale Volkspartei
(Německá křesťansko-sociální strana lidová)
DNP Deutsche Nationalpartei (Německá národní strana)
DNSAP Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei
(Německá národně-socialistická strana dělnická)
DSDAP Deutsche Sozialdemokratische Arbeiterpartei in der
Tschechoslowakischen Republik
(Německá sociálně-demokratická strana dělnická v Československé
republice)
DWG Deutsche Wahlgemeinschaft (Německé volební společenství)
FS Federální shromáždění
HSD-SMS Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko
KDS Křesťanskodemokratická strana
KPS Koalice polských stran
KSČ Komunistická strana Československa (sekce Komunistické
Internacionály)
10
LSU Liberálně sociální unie
MS Magyar Nemzeti Párt (Maďarská národní strana)
něm. německý
NF Národní fronta Čechů a Slováků
NOF Národní obec fašistická
NSJ Národní sjednocení
NS Národní shromáždění
OF Občanské fórum
pct. b. procentní bod
PO politický okres
PS Poslanecká sněmovna
RSZML Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
RČS Republika československá
SO soudní okres
SÚS Státní úřad statistický
SZ Strana zelených
ÚNS Ústavodárné národní shromáždění
ZeS Zemědělská strana
ŽS Židovská strana
11
1 ÚVOD
Ve druhé polovině 19. století vrcholí české národní hnutí a Češi se postupně
etablují jako vyspělý moderní národ, což se odráží i v otázce politické. K značné
politické aktivizaci dochází v 90. letech předminulého století, kdy jsou široké skupiny
obyvatelstva zapojovány, díky rozšiřujícímu se volebnímu právu a prostřednictvím
sociální a nacionální radikalizace, do veřejného (tedy i politického) života. Strany
honorační jsou nahrazovány stranami masovými. Po období tzv. všenárodních hnutí se
politická mapa razantně diferencuje na základě sociálních, církevních a nacionálních
principů. Z těchto let se do dnešních dní udržely v popředí české politiky dvě strany –
sociální demokracie a strana lidová. Našim meritem zájmu bude další významná strana,
formující se právě v těch časech, jež existuje i v dnešní době, její význam je ale zcela
marginální. Jedná se o hlavní představitelku českého národně sociálního tábora –
Československou stranu národně socialistickou. S ohledem na podobnost názvu
s německou NSDAP může být pro neznalého čtenáře její zařazení v politickém systému
nejasné, jednalo se však (na rozdíl od pravicově extremistické Hitlerovy strany) o
stranu levicovou, a to nemarxistické orientace, která cílila na městské obyvatelstvo
nižší střední vrstvy, jež chtěla oslovit křížením nacionálních a sociálně-reformních
přístupů.
Po celou dobu existence první republiky patřili národní socialisté mezi opory
demokratického státu a podporovatele idey čechoslovakismu. Největšího vzestupu
dosáhli paradoxně krátce před svým pádem, a to konkrétně po druhé světové válce, ve
specifické době tzv. třetí republiky, kdy se po komunistech stali druhou nejsilnější
politickou stranou u nás. Nedokázali však zabránit, spolu s dalšími demokratickými
silami, nástupu totalitního režimu, což v konečném důsledku znamenalo jejich
eliminaci na okraj pseudopluralitního spektra Národní fronty a postupnou diskreditaci
v průběhu čtyřicetileté komunistické vlády v Československu. Po roce 1989 se i díky
tomuto, na rozdíl od již jmenované sociální demokracie, nedostali zpět do role
významného levicového hráče a zůstali na okraji českého politického systému.
12
2 CÍL PRÁCE
Tato diplomová práce si klade za cíl komplexní charakteristiku časových a
prostorových změn volební podpory Československé strany národně socialistické
v parlamentních volbách v letech 1920, 1925, 1929, 1935 a 1946 s přesahem do období
let 1990-1992, kdy se zaměříme na volby do České národní rady. Výsledky voleb budou
zpracovány do úrovně tehdejších politických okresů. Dále se zaměříme na vytyčení
jader volební podpory národních socialistů. Celostátní volební výsledky srovnáme
s výsledky na úrovni jednotlivých historických zemí, přičemž lze očekávat odlišný trend
ve volebním chování obyvatelstva jednotlivých celků. Pomocí statistické metody
korelace výsledků voleb s vybranými demografickými ukazateli se pokusíme sestavit
profil voliče této strany.
Téma práce bylo vybráno jednak na základě autorova zájmu o problematiku
historické volební geografie, jednak vlivem výsledků vlastní bakalářské práce, kde byla
zjištěna značná provázanost českého obyvatelstva, žijícího v oblasti s převahou jiné
národnostní skupiny (na Těšínsku), právě s Československou stranou národně
socialistickou. Jedním z cílů tak bude pokus o ověření této teorie na území celého
státu, či naopak její označení za lokální fenomén.
13
3 RELEVANTNÍ LITERATURA A METODIKA ZPRACOVÁNÍ
3.1 Relevantní literatura a prameny
Přední britský geograf Ronald Johnston ve Slovníku humánní geografie uvádí, že
„geografie voleb je disciplína studující geografické aspekty organizace, provedení a
výsledků voleb.“1 Kombinuje v sobě prvky několika věd, a proto při rešerši potřebné
literatury autor sáhl i po monografiích z politologie, historie, sociologie a demografie.
Volební geografie je v českém prostředí poměrně mladá disciplína. První rozsáhlejší
práce v rámci ČR začaly být publikovány až po roce 1989, protože v období
komunistického režimu neměla existence tohoto oboru své opodstatnění. Předkládaná
diplomová práce čerpá metodologii především z článků Jehličky a Sýkory2 a Blažka a
Kosteleckého3, kteří jako jedni z prvních nastínili možné přístupy práce s volebními
daty, a také analyzovali výsledky prvních svobodných voleb v Československu v roce
1990, v případě Jehličky a Sýkory v návaznosti na volby prvorepublikové.
V otázce náčrtu historického vývoje námi sledované politické strany autor
vycházel z práce Josefa Harny4, a také Jiřího Kociána5. Při zpracování jednotlivých voleb
do Poslanecké sněmovny a demografických údajů ze sčítání lidu byly jako hlavní zdroj
využity publikace Státního úřadu statistického z edice Československá statistika,
v našem případě se jednalo o řadu I. (volby)6 a řadu VI. (sčítání lidu)7. Pro pozdější
volby bylo užito jak publikace ČSÚ8, tak webového portálu volby.cz, kde jsou k dispozici
v elektronické podobě data ze všech voleb od roku 1990.
Mimo studium relevantní literatury byla při psaní této diplomové práce snaha
použít i archivní materiály, týkající se Československé strany národně socialistické.9
Rozsáhlý archivní fond národních socialistů v současnosti spravuje pražský Národní
archiv. Velkou nevýhodou tohoto fondu je jeho značná neuspořádanost. Lze sledovat
nesoulad mezi názvy jednotlivých kartonů a jejich skutečným obsahem. Klíčové 1 Dictionary of Human geography (2009). 1052 s. 2 JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s. 81-95. 3 BLAŽEK - KOSTELECKÝ (1991). s. 1-14. 4 HARNA (1998). 291 s. 5 KOCIÁN (2002). 262 s. 6 SÚS (1922). 168 s.; SÚS (1926). 69 s.; SÚS (1930). 47 s.; SÚS (1936). 47 s. 7 SÚS (1924). 176 s. a SÚS (1934) 205 s. 8 ČSÚ (2008). 310 s. 9 Národní archiv Praha, fond: Archiv České strany národně sociální Praha : inv. č. 1302.
14
informace jsou ztraceny v nesmírném množství nerelevantních archiválií. Z hlediska
studia problematiky voleb je bohužel nutné konstatovat velmi malý přínos archivního
fondu ČSNS této práci.
3.2 Metodika zpracování a výběr územní úrovně
Výběr územní úrovně je při zkoumání voleb jedním z nejdůležitějších faktorů.
Nejpodrobnější informace můžeme získat z volebních okrsků, avšak ve větších sídlech
dochází téměř každé volby k úpravám jejich počtu a velikosti, tudíž je dlouhodobá
analýza na této úrovni těžko realizovatelná. Další možností jsou obce, správní obvody
obcí s rozšířenou působností nebo okresy. Spatřujeme ale souvztažnost mezi zvětšující
se velikostí územní úrovně a zkreslením výsledných dat. Logickou záležitostí je snaha
nalézt nejdéle kontinuálně fungující územní celek. V našem případě se jedná o politický
okres. Tato územní jednotka existovala od dob Rakouska-Uherska do roku 1949, v námi
sledovaném období s minimálními změnami. Oproti soudním okresům je jejich
výhodou menší, a přesto dostatečně reprezentativní počet (230 v celé bývalé ČSR), a
také aplikovatelnost na prostor dnešního Slovenska, kde pouze existovaly právě okresy
politické.
Volby 1990 a 1992 jsou rovněž vyjádřeny graficky i početně na úrovni
politických okresů. Toho bylo dosaženo sloučením vrstev obcí k 1. 1. 2012 a politických
okresů k 1. 12. 1928 pomocí funkce Spatial Join v programu ArcGIS 10.1, čímž došlo
k přiřazení obce do hledaného PO. V programu Microsoft Office Excel 2013 byl
sestaven převodník, který umožnil identifikovat zaniklé a nově vzniklé obce. Stěžejním
vodítkem bylo identifikační číslo obce. Pokud se obec sloučila, její data byla přiřazena
ke sloučené obci. Pokud obec vznikla zcela nově, byla jí přiřazena nulová hodnota.
Výsledné zkreslení dat se při následném převodu na politické okresy samo eliminovalo.
Na základě autorovy analýzy stability správního členění se pro potřeby této
práce užívá stav administrativních okresů k 1. 12. 1928. Není tak zohledněn vznik dvou
okresů v roce 1935 (Hořice, Zlín), tří okresů v roce 1936 (Bílina, Beroun, Nymburk),
jednoho okresu v roce 1937 (Vlašim), v roce 1945 (Jaroměř) a zánik okresu Frýdek (také
1945). Všechny výše zmíněné okresy jsou zde brány jako součást svých původních
politických okresů, ze kterých byly následně vyčleněny. Ve volných přílohách je tato
15
skutečnost zvýrazněna. Aby bylo dosaženo požadovaného stavu, došlo v několika
případech k modifikaci tehdy platného správního členění. K největším změnám dochází
u voleb v roce 1920. Na Slovensku ještě přetrvávalo uherské správní členění
(slúžnovské okresy a magistrátní města), neexistovala tzv. „Velká Praha“. Výsledky za
tyto jednotky byly sečteny tak, aby stav odpovídal právě roku 1928. V celém textu je
pracováno s původními názvy okresů (například PO Frývaldov = dnes Jeseník), ve
volných přílohách je v poznámkovém aparátu tato problematika zaznamenána.
Při zpracovaní sedmé kapitoly, zabývající se vlivem socioekonomických faktorů
na volební podporu ČSNS a ČSS, bylo k interpretaci demografických hodnot užito
následujícího klíče: pro volby 1920 a 1925 se zohledňují data ze sčítání lidu 1921, pro
volby 1929, 1935 a 1946 data ze sčítání lidu 1930, pro volby 1990 a 1992 data ze sčítání
lidu 1990.
V otázce výběru typu voleb bylo přikročeno k rozhodnutí sledovat v období
1920–1946 volby do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění10, v letech 1990–
1992 pak volby do České národní rady, protože tuto komoru považujeme za přímou
předchůdkyni dnešní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, i když z tehdejšího pohledu
se můžou jevit volby do Federálního shromáždění ČSFR jako důležitější.
Hlavní statickou metodou této práce je Pearsonův korelační koeficient. Ten
nám zaznamenává míru asociace dvou proměnných. Dvě proměnné jsou korelované,
jestliže určité hodnoty jedné proměnné mají tendenci se vyskytovat společně
s určitými hodnotami druhé proměnné.11 Rozmezí hodnot korelace je od –1 do +1.
V případě hodnoty 0 chybí statistická souvislost mezi oběma proměnnými. Pro potřeby
této práce budeme považovat za náznak korelace hodnotu 0,4 a za průkaznou korelaci
hodnotu od 0,7 (podle příkladu obdobně zaměřených studií). Náznak korelace i
korelace průkazná je v tabulkách zvýrazněna. Výpočet korelací byl proveden pomocí
funkce CORREL v programu Microsoft Office Excel 2013.
K vytyčení jádra volební podpory určité politické strany došlo vyjádřením jejího
procentuálního podílu volebního zisku v konkrétním politickém okrese na celkovém
10 Po roce 1945 nebyl Senát obnoven, Národní shromáždění bylo pouze jednokomorové. 11 HENDL (2012). s. 250.
16
výsledku této strany v námi sledovaném vyšším správním celku. Jádro volební podpory
je představováno územím, kde ČSNS získala právě 50 % celkového volebního zisku.
Jednotlivé politické okresy byly seřazeny podle procentních zisků dané strany od
nejvyššího k nejnižšímu. Následně byly tyto hodnoty kumulativně sčítány do té doby,
dokud nedosáhly 50 % celkového volebního zisku příslušné strany v námi sledovaném
území (Čechy, Morava a Slezsko, Slovensko). Dále bylo přikročeno k vytvoření tzv.
stabilních jader volební podpory. Za stabilní jádra volební podpory považujeme
v našem případě ty okresy, které byly ve volbách 1920–1946 vždy součástí jádra
volební podpory.
Pro popis koncentrace volební podpory autor pracoval s metodou výpočtu míry
územní koncentrace, míry volební úspěšnosti a čisté míry koncentrace. Míra územní
koncentrace nám vyjadřuje, kolikrát více voličů připadá na jednotku rozlohy na dané
úrovni hodnocení, než je průměrná hodnota v České republice. Hodnota 1 je
považována za republikový průměr. Pokud je tedy vyšší, znamená to, že v území, kde
strana získává 25 %, 50 % nebo 75 % hlasů, je i značně vysoká hustota jejích voličů.
Hodnoty míry volební úspěšnosti vyjadřují, kolikrát vyšší procento hlasů než je
republikový průměr dané strany, získá strana v oblastech s koncentrací 25 %, 50 %
nebo 75 % své volební podpory. Míra volební úspěšnosti nemůže pro 100 % volební
základny dosáhnout nižšího čísla než je 1. Čistá míra územní koncentrace je podílem
dvou předchozích měr a vyjadřuje, v jakém prostředí z hlediska hustoty voličů získala
strana 25 %, 50 % nebo 75 % voličské základny. Pokud je hodnota vyšší než 1, pak je
jádrovou oblastí město, pokud je menší než jedna, pak je jádrem venkov.12
Hledané absolutní hodnoty výsledků voleb a sčítání lidu byly získány z výše
uvedených zdrojů a pomocí programu Microsoft Office Excel 2013 převedeny na data
relativní a zpracovány do tabulek ve formátu xls. Veškeré mapy v této práci byly
vytvořeny pomocí programu ArcGIS 10.1 od společnosti ESRI. Snaha zachovat stejné
hranice intervalů při konstrukci kartogramů byla znemožněna díky velkým výkyvům ve
voličské podpoře, cíle se podařilo dosáhnout pouze v období let 1920─1935.
12 JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s. 90.
17
4 CHARAKTERISTIKA POLITICKÉHO SYSTÉMU ČESKOSLOVENSKA
4.1 Nástin volebního systému Československé republiky 1920–1935
Idea československého státu, hledaná a formovaná po desetiletí, získala
pevnější kontury v průběhu první světové války. Poté, co vzaly za své představy Dohody
o uzavření separátního míru s Vídní, a co se jako nerealizovatelná ukázala koncepce
široké autonomie pro státotvorné národy nového rakouského císaře Karla I., se v druhé
polovině roku 1918 stala destrukce mocnářství jedním z mocenských zájmů Dohody.
Vnitřní krize Rakouska-Uherska a sílící tlak jednotlivých národních elit pak nastartovaly
proces rekonstrukce střední Evropy.13
Po převratu v říjnu 1918 převzal na našem území moc Národní výbor
československý, vzniklý již roku 1916 jako platforma české politické reprezentace,
vymezující se vůči Říšskému sněmu rakouské monarchie. Předsednictvem Národního
výboru bylo schváleno dočasné převzetí zákonů bývalého Rakouska-Uherska14 a také
byla tímto orgánem s velkým chvatem sestavena Prozatímní ústava15, jež vešla
v platnost 13. listopadu 1918.16
Dle instrukcí Prozatímní ústavy vzniklo jednokomorové „revoluční“ Národní
shromáždění, v němž byly jednotlivé české politické strany zastoupeny dle výsledků
voleb do rakouského parlamentu z roku 1911.17 Stěžejní vliv na jmenování poslanců
měly samy politické strany, které považovaly mandáty za svůj vlastní majetek. Tímto
byl vyslán signál ukazující značnou sílu politického stranictví a tendenci politických
stran hrát od počátku primární roli.
Tato skutečnost se projevila též při projednávání nové ústavní listiny v ústavním
výboru sněmovny, kdy došlo k značným sporům mezi politickými stranami a výsledná
podoba textu ústavy byla dílem kompromisu. Tento faktor, spolu s čekáním na závěry
Pařížské mírové konference způsobil, že Revoluční Národní shromáždění schválilo
13 BALÍK a kol. (2011). s. 44. 14 Tzv. recepční zákon (č. 11/1918 Sb.) o převzetí celého právního řádu Rakouska pro české země a celého právního řádu Uher pro Slovensko. 15 Zákon č. 37/1918 Sb., O Prozatímní ústavě. 16 BROKLOVÁ (1992). s. 24. 17 KREJČÍ (2006). s. 200.
18
definitivní ústavu až 29. února 1920.18 Zcela logicky nová ústava19 formulovala
i základní principy volebního systému RČS. Ty byly zakotveny v Hlavě druhé a jasně
deklarovaly demokratický charakter státu. Všeobecné, rovné a přímé volební právo
umožnovalo všem občanům účastnit se volebního procesu.
Nová ústava v čl. 1 § 6 jmenovala za vykonavatele zákonodárné moci Národní
shromáždění, které dělilo na Poslaneckou sněmovnu (300 poslanců volených na 6 let) a
Senát (150 senátorů volených na 8 let). Dále ústava stanovila věkové limity pro aktivní
a pasivní volební právo. Právo volit do Poslanecké sněmovny měla osoba dosáhnuvší
věku 21 let, právo být zvolen poslancem pak osoba starší 30 let. Možnost jít volit ve
volbách do Senátu měl občan od 26 let, být zvolen senátorem pak osoba starší 45 let.
Stanovena byla i volební povinnost, avšak nebyly vytvořeny mechanismy sankcí
v případě jejího porušení.20
Pro obě komory parlamentu byl definován princip poměrného zastoupení.21
Důvod pro využití tohoto systému byl zdůvodněn zejména snahou o zajištění
politických práv pro národnostní menšiny. To se do velké míry zdařilo a své poslance či
senátory měli po celou dobu trvání státu Němci, Maďaři, Rusíni i Poláci. V průběhu let
však došlo k posunu tohoto zastoupení od sociálně laděných stran až ke stranám
nacionálním a iredentistickým, což nakonec nepřímo vedlo až k rozbití republiky.
Systém voleb určovaly zákony č. 123, 124, 208 a 431/1920 Sb. a jejich následné
novely. Speciálně pro potřebu voleb bylo zřízeno 23 volebních krajů pro volby do
Poslanecké sněmovny a 13 volebních krajů pro senátní volby. Volič se ve volbách
rozhodoval pro celou krajskou kandidátku některé strany a pořadí kandidátů nemohl
měnit, kandidátní listiny tedy byly přísně vázané.22 Proti tomuhle nešvaru marně
bojovalo několik skupin politiků23 nebo Strana proti vázaným kandidátním listinám,
18 BROKLOVÁ (1992). s. 25. 19 Zákon č. 121/1920 Sb. 20 KREJČÍ (2006). s. 205. 21 BROKLOVÁ (1992). s. 29. 22 KREJČÍ (2006). s. 207. 23 Například právník a senátor za národní socialisty Otakar Krouský vydal rozsáhlou kritiku stávajícího volebního systému (publikace Volební reforma), kde mimo jiné kritizoval vázané kandidátky jako nedemokratický prvek.
19
která však většího úspěchu nezaznamenala. Přísně vázané kandidátní listiny byly další
symbol velké moci politických stran.
Rozdělování mandátů na základě výsledku voleb probíhalo ve třech skrutiniích.
V prvním skrutiniu byla použita Hareova formule − ta stanovila počet hlasů, které jsou
nutné k získání jednoho mandátu ve volebním kraji. Avšak kvůli této metodě zůstaly
neobsazené mandáty a přebytky hlasů. Proto byla ve druhém skrutiniu využita formule
Hagenbach-Bischoffova. Zbylé hlasy z celé republiky se vydělily neobsazenými mandáty
zvětšenými o jeden. Stále neobsazené mandáty přešly do třetího skrutinia, kde se
aplikovalo pravidlo největšího zbytku − mandáty obdržely ty strany, které měly největší
počet zbytkových hlasů. Tento postup mírně zvýhodňoval velké strany a vedl k nepřímé
formě volby ve druhém a třetím skrutiniu.24
4.2 Nástin volebního systému Československé republiky 1945–1948
Politici a státníci, kteří usilovali o obnovu Československa po 2. světové válce,
byli ve své většině přesvědčeni, že tento stát potřebuje výraznou reformu politického
systému. Prezident dr. Edvard Beneš jako řešení celé řady problémů 1. republiky, a to
včetně vztahů mezi Čechy a Slováky, viděl správní i zákonodárnou zemskou
decentralizaci. V duchu řady předválečných požadavků prosazoval vytvoření
parlamentu s jedinou sněmovnou. Přál si zachování systému poměrného zastoupení,
ale navrhoval zrušit systém vázaných kandidátních listin a požadoval referendum o
některých zásadních otázkách.25 Co se týče podoby stranického systému, Beneš
původně počítal s činností dvou, eventuálně tří stran – levice, pravice a strany středu.26
Na základě košického vládního programu vznikla tzv. Národní fronta Čechů a
Slováků, v níž se povinně integrovaly všechny organizace včetně politických stran.27 Ty
byly nakonec obnoveny čtyři, z toho tři socialistické a jedna středopravá. Stranám
národnostních menšin, pravicovým a protibenešovským nebyla umožněna svobodná
činnost. Tento zákaz se týkal i největší prvorepublikové strany – agrárníků, o jejichž
voliče se popraly strany ostatní. Můžeme říci, že se jednalo o omezeně kompetitivní,
24 KREJČÍ (2006). s. 208. 25 KREJČÍ (2006). s. 231. 26 BALÍK a kol. (2011). s. 128. 27 Tamtéž.
20
fakticky nepolarizovanou soustavu, již lze nejlépe charakterizovat jako „uzavřenou
pluralitu“28 – zablokovaný a formalizovaný systém, takřka imunní vůči vnějším
podnětům a nutící jednotlivé politické subjekty jednak k participaci na jeho aktivitách,
jednak ke vzdání se možnosti prosazovat jakékoliv změny. Úhelným rysem jeho
existence se stala loajální účast všech čtyř v českých zemích povolených politických
stran ve vládní koalici.29
Ústavním dekretem prezidenta republiky č. 47/1945 ze srpna 1945 bylo
rozhodnuto, že Prozatímní Národní shromáždění bude vykonávat zákonodárnou moc
podle ústavní listiny z roku 1920, čímž došlo k zachování kontinuity s předválečným
státem. Tentýž dekret určil, že Prozatímní Národní shromáždění bude jednokomorové
a vznikne na základě nepřímých voleb. V roce 1945 tak byli poslanci vybíráni na základě
politické parity.30 Hlavním úkolem jmenovaných poslanců byla příprava všeobecných
voleb v roce 1946 do Národního shromáždění, v jehož režii měla vzniknout nová ústava
(proto se také používá termín Ústavodárné národní shromáždění).
Volby do Ústavodárného národního shromáždění proběhly v květnu 1946 na
základě ústavního zákona č. 65/1946 Sb. a volebního zákona č. 67/1946 Sb. Byl
ustanoven jednokomorový parlament s 300 poslanci volenými na základě
všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva podle zásady poměrného
zastoupení. Věková hranice aktivního volebního práva byla snížena na 18 let.
Za diskriminační musíme považovat § 2 zákona o úpravě stálých seznamů
voličských č. 28/1946 Sb., který povoluje zapsat do voličských seznamů jen „všechny
státní občany Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské
národnosti, kteří v den vyložení voličských seznamů dosáhli věku 18 let“.31 To samé
platí o § 10 volebního zákona, který říká, že „za poslance mohou být zvoleni státní
občané Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti“ ve
věku nad 21 let.32 Tímto byli z hlasování i z kandidatury vyloučeni všichni zbylí
příslušníci německé (naprosté většině českých Němců bylo už před volbami odebráno
28 BALÍK a kol. (2011). s. 129. 29 Tamtéž. 30 KREJČÍ (2006). s. 233 31 Tamtéž. s. 234. 32 Tamtéž.
21
státní občanství) a velká část příslušníků maďarské menšiny (volební právo bylo
ponecháno Maďarům, přesídleným do českého pohraničí).
Ústřední volební výbor rozhodl o navýšení počtu volebních krajů na 28 a rozdělil
mandáty podle zemí takto: Čechy 150, Morava a Slezsko 81, Slovensko 69 mandátů.
Rozdělování mandátů na základě výsledku voleb probíhalo podobně jako za první
republiky. Pro první skrutinium byla opět použita Hareova formule. Neobsazené
mandáty rozděloval ústřední volební výbor ve druhém skrutiniu pro každou zemi
zvlášť. Kandidáty pro druhé skrutinium opět vybírali vedoucí představitelé stran
v libovolném počtu z kandidátů v krajích nezvolených v prvním skrutiniu. Pro druhé
skrutinium byla použita Hagenbach-Bischoffova metoda. Pokud nebyly takto obsazeny
všechny mandáty, přikázal ústřední volební výbor tyto mandáty rozdělit postupně
stranám, které v dotyčné zemi vykazovaly nejvyšší zbytek dělení.33
4.3 Nástin volebního systému ČSFR 1990–1992
Roku 1990 se konaly první svobodné volby po více jak čtyřiceti letech. Došlo
k bouřlivému zakládání politických stran, často bez jasného programu, vybudované
struktury a pevné voličské základny. Také vedení těchto stran bylo nezkušené a často
své ideové názory prezentovalo bez hlubšího smyslu, pouze s vidinou získání moci.
Většina nově vzniklých stran tak „nepřežila“ ani do dalších voleb. Došlo k několika
pokusům, zejména z řad bývalých členů, k resuscitaci prvorepublikových stran, což se
mnohdy ukázalo jako neúspěšné.
Pro charakteristiku volebního systému v době konání voleb do Federálního
shromáždění roku 1990 a 1992 je nejdůležitější zákon Federálního shromáždění ČSFR č.
47/1990 Sb. Volební systém pro Českou republiku byl upraven zákonem České národní
rady č. 54/1990 Sb. o volbách do ČNR, který byl změněn a doplněn zákonným
opatřením předsednictva ČNR č. 221/1990 Sb., zákonem ČNR č. 435/1991 Sb. a
zákonem ČNR č. 94/1992 Sb.34 Volební zákon potvrdil návrat k systému poměrného
zastoupení. Federální shromáždění bylo dvoukomorové, složené ze Sněmovny lidu a
Sněmovny národů. Podle ústavního zákona se volilo 75 poslanců z každé republiky do
33 KREJČÍ (2006). s. 235. 34 Tamtéž. s. 261.
22
Sněmovny národů. Rozdělení mandátů v případě Sněmovny lidu bylo určeno na
základě státního mandátového čísla, které vzniklo tak, že se celkový počet občanů dělil
ústavně stanoveným počtem poslanců. Byla tedy použita Hareova formule. V každé
republice se volilo tolik poslanců, kolikrát bylo státní mandátové číslo obsaženo
v součtu občanů republiky – v roce 1990 to bylo 101 poslanců v České republice a 49
na Slovensku, v roce 1992 pak 99 poslanců v České republice a 51 na Slovensku.35 Ve
volbách do ČNR bylo voleno 200 poslanců, do SNR pak 150 poslanců.
Počet poslanců, připadající na jednotlivé kraje, nebyl ustanoven předem, ale
vypočítával se až podle skutečné volební účasti, což byl demokratický posun ve
srovnání s praxí 1. republiky. Přidělování mandátů probíhalo ve dvou skrutiniích. Podle
volebního zákona z roku 1990 bylo dáno jednotné kvorum pro vstup do prvního
skrutinia na pět procent ze všech odevzdaných platných hlasů alespoň v jedné
z republik, v případě voleb do ČNR pět procent všech hlasů. Rozdělování mandátů
v prvním skrutiniu probíhalo pro FS i ČNR pomocí Hagenbach-Bischoffovy metody. Na
rozdíl od 1. a 3. republiky, kdy byly kandidátní listiny přísně vázané, umožnil nový
volební zákon tzv. preferenční hlasování. Mandáty, nepřidělené v prvním skrutiniu, se
rozdělovaly ve skrutiniu druhém, kde byla opět použita Hagenbach-Bischoffova
metoda.36
35 KREJČÍ (2006). s. 261. 36 Tamtéž. s. 264.
23
5 ČESKOSLOVENSKÁ STRANA NÁRODNĚ-SOCIALISTICKÁ - VZNIK,
VÝVOJ A PROFIL STRANY
5.1 Založení strany a její vývoj v době monarchie
Kořeny národně-sociálních idejí sahají sice hluboko do 19. století, hledání
rovnováhy mezi řešením otázek národních a sociálních však nabylo v české společnosti
na aktuálnosti až v době, kdy došlo k masovému nárůstu počtu českého dělnictva a kdy
začala být tato sociální kategorie vtahováno do politické sféry. V polovině 90. let 19.
století již v Čechách i na Moravě působila celá řada dělnických spolků, které vědomě
odmítaly dogmatický internacionalismus sociální demokracie a samy hledaly možnosti
integrace do národní společnosti.37
Jedním z hlavních impulsů ke vzniku strany národních dělníků bylo nešťastné
protistátoprávní prohlášení poslanců Českoslovanské sociální demokracie na Říšském
sněmu ve Vídni na počátku roku 1897.38 Popření českého státního práva,
považovaného za oporu národní identity, znamenalo zklamání obyčejných Čechů a
odklon části dělnictva od sociální demokracie. V neděli 4. dubna 1897 ve tři hodiny
odpoledne se sešli v zasedací síni Staroměstské radnice v Praze rozhořčení národně
orientovaní dělníci, aby založili vlastní stranu.39 Hlavními osobnostmi na této zakládající
schůzi byli redaktor mladočeských Národních listů Václav Klofáč a řemeslník František
Kváča, který byl zvolen za prvního předsedu. Tímto okamžikem začíná téměř století
trvající existence národně-socialistické strany.
Během několika málo let získala strana masový charakter. V roce 1899, kdy se
pokusila prosadit zvolení svých zástupců do říšské rady, ještě neuspěla, ale již o dva
roky později zasedli ve Vídni čtyři její poslanci. Pouhé čtyři mandáty nebyly úspěchem
nijak závratným, strana však jejich prostřednictvím získala další možnost propagace
svých politických cílů. Ani ve volbách v roce 1907, po přijetí všeobecného a rovného
volebního práva, ještě nedosáhla zásadního zvratu (do říšské rady vstoupili 3 nár.-soc.
37 HARNA (2005). s. 395. 38 MAREK a kol. (2000). s. 120. 39 KLÁTIL (1992). s. 23.
24
poslanci), ale již v roce 1911, v koalici s mladočechy, získali 13 poslaneckých míst a stali
se čtvrtou nejsilnější českou politickou stranou.40
V době první světové války je činnost strany násilně přerušena, a to díky
antimilitaristickým idejím, myšlenkám slovanství a trvalým sympatiím k Rusku. Řada
předních představitelů je odeslána na frontu a předseda Klofáč je internován.41 Ten se
po tříletém věznění zapojuje do politické činnosti v srpnu 1917, kdy do Luhačovic
svolává poradu českých a slovenských politiků se snahou o vytvoření jednotné
socialistické strany, avšak neúspěšně. Na jaře 1918 se koná 8. stranický sjezd, na
kterém se ke straně připojuje několik stoupenců z menších stran (anarchokomunisté,
realisté, liberálové) a kde je přijat nový název strany – Česká strana socialistická.42
V závěrečné fázi války se strana podílí na všech akcích, jejichž cílem je samostatnost
českých zemí. Připojuje se k nově reorganizovanému Národnímu výboru a ve snaze
posílit své pozice zakládá, společně se sociální demokracií, tzv. Socialistickou radu, jejíž
vrcholnou akcí je organizace generální stávky 14. října 1918 proti vývozu potravin
z Čech. Národní socialisté se prostřednictvím místopředsedy strany a člena Národního
výboru Jiřího Stříbrného podílejí také na vyhlášení nezávislosti Československa 28. října
1918.
5.2 ČSNS v meziválečném Československu
V první Československé republice měly politické strany od počátku
privilegované postavení. Staly se základními součástmi struktury politického systému a
zasahovaly i do řady nepolitických sfér života společnosti. S jistou dávkou kritičnosti až
ironie byla dokonce první republika již ve své době označována za stát politických
stran.43 Růst moci stran v politickém systému měl za následek přenesení mocenského
těžiště z parlamentu do neveřejných jednání stranických a mezistranických orgánů.44
Typickým rysem zpolitizování československé společnosti byl i vznik ke stranám
přidružených zájmových, odborových a hospodářských organizací, které svou nabídkou
sportovního a kulturního vyžití či poskytnutím hospodářských výhod k sobě
40 HARNA (1998). s. 20. 41 Tamtéž. 42 MAREK a kol. (2000). s. 129. 43 Tamtéž. s. 24. 44 KREJČÍ (2006). s. 215.
25
připoutávaly značnou část společnosti.45 To s sebou přinášelo i početnou členskou
základnu s řadou místních organizací. Můžeme tak říci, že tehdy oblíbené heslo „strany
provázejí člověka od narození až do hrobu“ mělo reálné základy. Tato charakteristika
sedí i na národní socialisty, o čemž se přesvědčíme na následujících řádcích.
Do nového státu vstoupili národní socialisté pod rozšířeným názvem
Československá strana socialistická a jako součást vlády tzv. všenárodní koalice. Ve
vládě premiéra Kramáře získali tři křesla – ministrem pošt se stal Jiří Stříbrný,
ministrem obrany předseda strany Václav Klofáč a ministrem výživy lidu Bohuslav
Vrbenský.46 V Revolučním národním shromáždění získali na základě výsledků voleb
z roku 1911 celkem 35 křesel.47 Nový politický program strany reflektoval poválečnou
situaci. Kladl větší důraz na řešení sociálních problémů, navrhoval přestavbu
společnosti z kapitalistické na socialistickou, avšak za razantního odmítání marxistické
filozofie. Nejpřijatelnější formou společenského vlastnictví pro národní socialisty
představovalo družstevnictví. Za tímto účelem založili roku 1919 Československou
družstevní banku a Svaz spotřebních a výrobních družstev, který se později
přetransformoval na Jednotu malozemědělských a hospodářských družstev. Strana
měla také své vlastní odbory, které pod názvem Československá obec dělnická
sdružovaly zhruba 350 000 členů.48 Tato odborová ústředna tak byla druhá největší
v celé republice. Vedle toho dále existovala Československá obec úřednická, která
sdružovala národně-socialisticky smýšlející úřednictvo v počtu 25 000 členů.49 Z dalších
organizací jmenujme Svaz československé mládeže národně-socialistické nebo Klub
československého studentstva.
Národní socialisté se také pokusili, prostřednictvím své organizace Sdružení
malorolníků a domkařů, prosadit i na venkově. Jejich snaha ale nebyla, až na několik
výjimek, příliš úspěšná. Zejména v Čechách byla vesnice tradiční baštou agrární strany,
na Moravě pak soupeřili agrárníci se stranou lidovou. ČSNS i díky tomuto faktoru zde
příliš neuspěla a dále se soustředila spíše na městské obyvatelstvo.
45 MAREK a kol. (2000). s. 24. 46 HARNA (2005). s. 776. 47 Včetně 6 křesel bývalých realistů. 48 HARNA (2005). s. 773. 49 Tamtéž.
26
Heterogennost členské základny vyvrcholila spory o stranický program na 9. a
10. stranickém sjezdu v roce 1921, potažmo 1924. Nepodařilo se prosadit komplexní
novelu, za základ byly přijaty sjezdové referáty jednotlivých členů předsednictva. Navíc
došlo k vyloučení členů okolo B. Vrbenského v souvislosti s bojkotem zákona na
ochranu republiky. Programovými záležitostmi se nezabýval ani 11. mimořádný sjezd
strany v Brně v roce 1926, kdy strana procházela jednou z největších vnitřních krizí. Se
vstupem ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše do národně socialistické strany
v roce 1922 (Beneš byl doposud nestraník) začaly postupem času doutnat spory mezi
ním a stranickým místopředsedou a ministrem Jiřím Stříbrným. Vše vyvrcholilo na již
zmíněném sjezdu, kdy Stříbrného křídlo prohrálo a několik straníků bylo vyloučeno,
včetně samotného místopředsedy (mimochodem poškozeného úplatkářskou aférou na
ministerstvu železnic). Jiří Stříbrný poté zakotvil v pravé části politického spektra,
výraznějšího úspěchu jeho Národní liga nikdy nedosáhla. Beneš a jeho skupina tak ve
straně získali definitivní převahu. Pro nás je důležitou informací také to, že 11. sjezd
schválil další modifikaci názvu strany – Československá strana národně-socialistická.
Program se podařilo schválit až díky páté programové komisi na 12. sjezdu strany
v roce 1931, po dlouhých 13 (!) letech.50
Nový program strany vycházel ze dvou základních dokumentů.51 První, tzv.
teoretický, rozebíral postavení a smysl československého národního socialismu. Druhý
dokument (tzv. akční program) obsahoval konkrétní body v oblasti politické,
hospodářské a kulturní. Z hlediska politického, strana se začíná profilovat více liberálně
a také „prohradně“. Je nastolen požadavek upravení vztahu k Slovensku a
Podkarpatské Rusi. Strana se zabývá i vztahem k Němcům, kdy žádá „vyřešit důstojně,
sebevědomě, spravedlivě poměr českoněmecký“. Díky přítomnosti Edvarda Beneše
v ČSNS je ve stranickém programu daleko více reflektována zahraniční politika.
V oblasti ekonomické spatřujeme kontinuitu s programem předešlým. Důraz je stále
kladen na kolektivní formu podnikání (tj. družstevnictví), zásahy státu do hospodářství,
podporu drobných živnostníků a zemědělců, revizi pozemkové reformy, zlepšení
sociálních podmínek práce, úpravu pojištění zaměstnanců atd. V otázce kulturní je pak
hlavním tématem reforma školství. 50 HARNA (2005). s. 768. 51 HARNA (1998). s. 139.
27
Jestliže se podíváme na tiskovou politiku ČSNS, vidíme jako nejvýraznější
stranický počin v této oblasti založení vydavatelství Melantrich. Zde vycházelo hlavní
stranické periodikum České Slovo v průměrném denním nákladu 110 000 výtisků (30
000 ranní a 80 000 večerní vydání + 40 000 výtisků nedělního vydání).52 Ústřední
výkonný výbor strany měl pravomoc jmenovat šéfredaktora Českého Slova. To
vycházelo v několika regionálních mutacích, na Slovensku pak od roku 1922 jako
Slovenské Slovo. Melantrich se díky svému řediteli Jaroslavu Šaldovi stal největším a
nejmodernějším vydavatelským domem v celém Československu, výrazně se podílel na
financování strany, a to hlavně v záležitosti agitační a propagandistické.53
Organizace strany kopírovala správní členění státu, navíc se zde vyskytl prvek
krajských výborů.54 Zastupitelstvo strany se skládalo z důvěrníků krajských organizací,
vedoucích činitelů zemských výborů, poslanců ČSNS v NS, delegátů stranických
odborových organizací a zástupců satelitních spolků žen a mládeže. Rozhodovalo o
důležitých záležitostech v době mezi jednotlivými sněmy a plnilo funkci volitele
vrcholného orgánu strany - ústředního výkonného výboru. Ten byl složen z předsedy (v
letech 1918–1938 Václav Klofáč), místopředsedů, jednatele a osmi volených členů.55
Československá strana národně-socialistická v období první republiky zasedala
ve většině koaličních vlád, kde pravidelně získávala 3–4 ministerské posty. Byla také
součástí tzv. Pětky, což bylo mimovládní a mimoparlamentní uskupení pěti nejsilnějších
českých politických stran. Její místopředseda dr. Edvard Beneš se navíc roku 1935 stal
prezidentem republiky. Konec strany nastal krátce po mnichovské okupaci, konkrétně
22. listopadu 1938, kdy členové odhlasovali její rozpuštění. Jako strana Benešova čelila
útokům aktivizujících se nacionalistů a pro novou, s Německem kolaborující politickou
elitu, byla její další existence nepřijatelná. Část členstva vstoupila do Národní strany
práce, další pak do Strany národní jednoty. Po okupaci českých zemí v březnu 1939
odešlo mnoho národních socialistů do emigrace, další se zapojili do domácího odboje.
52 MAREK a kol. (2000). s. 126. 53 HARNA (2005). s. 775. 54 Struktura vznikla v době, kdy se počítalo se zřízením župního (krajského) správního členění. 55 HARNA (2005). s. 770.
28
5.3 ČSNS po druhé světové válce
Československá národně-socialistická strana obnovila svoji činnost v květnu
1945. Již o měsíc dřív byl v Košicích ustanoven prozatímní ústřední výkonný výbor,
který zvolil za svého předsedu Petra Zenkla, v té době stále vězněného
v koncentračním táboře Buchenwald.56 Organizačně strana navázala na předválečnou
vnitrostranickou strukturu. Byl obnoven i hlavní stranický deník, nyní pod názvem
Svobodné Slovo. Dohody o novém stranicko-politickém uspořádání osvobozeného
Československa však nepřipouštěly možnost organizační obnovy českých politických
stran na Slovensku a opačně. Úvahy o znovuobnovení činnosti národních socialistů i ve
slovenské části státu tudíž vzaly za své. Stoupenci ČSNS na Slovensku tak přešli buď
k Demokratické straně, nebo ke slovenským komunistům.
Právě s Demokratickou stranou se ČSNS snažila, hlavně po volbách v roce 1946,
spolupracovat a čelit tak komunistickému nebezpečí. V oblasti programu se musela
strana adaptovat na nové poválečné podmínky. Okleštěnost demokratického zřízení,
neexistence jakékoliv opozice a nutnost členství v Národní frontě výrazně deformovaly
politickou soutěž. Již od podzimu 1945 se všechny parlamentní strany připravovaly na
nadcházející volby do NS. Národní socialisté se rozhodli vystupovat před volbami
samostatně a tomu přizpůsobili svou rétoriku. Prezentovali se jako hlavní demokratická
síla, která je protiváhou vůči komunistům. Kromě komunistů ostře kritizovali i sociální
demokracii, kterou obviňovali z podřízenosti ke KSČ. Strana bohužel nebyla v poměru
ke komunistům jednotná. Několik předních členů odmítalo antikomunistickou kampaň
a nadále vyzývalo k úzké spolupráci s KSČ. Tomuto kroku se nelze příliš podivovat,
neboť komunisté všechny ostatní povolené politické strany infiltrovali svými lidmi, kteří
zde působili v jejich prospěch.57
Výsledek voleb znamenal opačný trend, než v který národní socialisté věřili.
Došlo k posílení komunistů na úkor demokratických sil. ČSNS dokonce prohrála ve své
tradiční baště, Praze, kde stejně jako v celostátním měřítku skončila druhá. Strana sice
získala historicky největší počet absolutních hlasů (1 298 917), v dané politické situaci
to ale neznamenalo nic.
56 KOCIÁN (2002). s. 43. 57 Tamtéž. s. 101.
29
Analýzu volebního neúspěchu strany přednesl místopředseda strany a ministr
spravedlnosti Prokop Drtina: „Chtěl bych připomenout, že dnes před rokem jsme vůbec
nevěděli, sestry a bratři, jestli se nám podaří tuto stranu vzkřísit nebo ne. (…) Komunisté
naproti tomu přicházeli jako strana, která si byla jista svou pozicí, která měla přesný,
podrobný plán, na němž pracovala po celou dobu války. (…) Tím, že šlo právě o prvé
volby po válce, byla to situace neobyčejně výhodná pro komunistickou stranu, jako
jedinou stranu, která nebyla vládní stranou v první republice. (…) My jsme všichni byli
zatíženi svojí vládností, protože přece také v první republice naše strana vždycky byla
představitelkou toho, co neslo státní ideu a myšlenku. Naproti tomu komunisté měli tu
výhodu neviny za vládní práci a za všechny chyby, nedostatky a také pověry, které o
tom panovaly ve veřejnosti po roce 1938, když se stát a režim zhroutily. Oni mohli
dokazovat, že všechno nedobré, co na první republice potírali, bylo způsobeno druhými,
a že všechno dobré, čeho bylo dosaženo, by byli chtěli dosáhnout oni v míře mnohem
větší. To, co bylo z jejich požadavků uskutečněno ve vládě v prvním roce budování
nového státu, bylo zase vyhlašováno jen jako jejich úspěch, i když k tomu došlo jen za
spolupráce a spoluzodpovědnosti všech. (…) To je důvod, sestry a bratři, proč komunisté
nám vnutili tento stranický systém, který dnes máme. Vždyť my jsme jej nechtěli!“58
Ano, náskok a vliv komunistů oproti ostatním stranám byl nedostižný a vše
vyvrcholilo v únoru 1948, kdy došlo ke známým událostem. Demisi ministrů podanou
20. února jako odpověď na „naprostou neústupnost komunistů provést usnesení vlády
ze 13. února ve věci služby bezpečnosti“ zcela využila ve svůj prospěch komunistická
strana, když donutila 25. února prezidenta Beneše tuto demisi přijmout a nenásilně tak
zahájit komunistickou totalitu. Předsednictvo ČSNS po tomto aktu podalo 26. února
demisi a stáhlo se z politického života. Mnozí, včetně Petra Zenkla, emigrovali do
zahraničí. Ti funkcionáři, kteří byli ochotni s komunisty spolupracovat, přešli ve dnech
komunistického převratu na jejich stranu a dali se plně k dispozici totalitní moci. Strana
však nezanikla, pouze se transformovala na přisluhovačku KSČ, což ji při obnově po
roce 1989 hrubě poškodilo. Únorový převrat znamenal pro mnoho členů ČSNS násilnou
represi ze strany komunistů. Nejznámější obětí totalitní zvůle se stala právě národně-
socialistická poslankyně Milada Horáková, popravená po vykonstruovaném procesu.
58 KRÁL (1961). s. 214.
30
5.4 Strana po roce 1989
Československá strana socialistická disponovala v letech 1948–1989 velmi
limitovanou autonomií, její pozice i praktická politika byly plně závislé na vůli
Komunistické strany Československa. V závěru 80. let se část členské základny sblížila
s opozičními proudy a v listopadu 1989 se aktivně podílela na destrukci komunistické
diktatury, stranické vedení ale reagovalo na změny váhavě.59 Dlouholetý předseda
Bohuslav Kučera, který byl diskreditován svým podílem na „normalizaci“ strany po roce
1968, na počátku ledna 1990 odstoupil z funkce. Na 24. sjezdu, který se konal v březnu
1990, se ČSS sloučila s Československou stranou národně sociální v exilu a novým
předsedou strany se stal Jiří Vyvadil.60
Do voleb v roce 1990 šla strana samostatně s programem Šance schopným –
jistoty všem. Od motivu národa a vlastenectví, tolik typickému pro období první a třetí
republiky, bylo upuštěno, ČSS ale zůstala věrná své levicové orientaci. Hlavním
tématem bylo nepreferování soukromého vlastnictví před jinými formami a s tím
související úsilí o ochranu skupin obyvatelstva, které by mohly být ohroženy
transformací hospodářství. Tento program nebyl nijak odlišný od mnoha dalších
politických uskupení, strana tak nebyla schopna vymezit se v rámci politického spektra
a získat tak důvěru většího okruhu voličů. Na rozdíl od strany lidové, která se rovněž
podílela na Národní frontě v letech 1948–89, se národní socialisté nemohli opřít o
jasně definovatelný elektorát, kterým je pro ČSL nábožensky založené obyvatelstvo.
V prvních svobodných volbách ČSS získala na území České republiky necelé 3 %
hlasů. Výsledky do ČNR byly o 0,21 pct. b. lepší než do Sněmovny lidu FS ČSFR. Strana
nedokázala zúročit existující stranické struktury a hledala jiné možnosti, jak zvýšit svoji
atraktivitu pro voliče. V průběhu roku 1991 postupně vykrystalizovalo spojenectví ČSS
se Zemědělskou stranou a Stranou zelených.61 Nový subjekt se nazýval Liberálně
sociální unie, a ač se jednalo o koalici tří nezávislých stran, navenek toto sdružení
vystupovalo jako jedna strana. Hlavním důvodem byla snaha obejít vyšší kvorum pro
koalice.62 Volební zisk se ve volbách roku 1992 pohyboval okolo 6 % hlasů. Ve volbách
59 ŠEDO (2005). s. 1455. 60 Tamtéž. s. 1458. 61 Tamtéž. s. 1455. 62 Tamtéž. s. 1459.
31
do ČNR získala LSU 421 988 hlasů, což v přepočtu činilo 6,52 % a 16 poslaneckých
mandátů. Ve volbách do Sněmovny lidu FS ČSFR byly její výsledky slabší (–43 026
hlasů), a obdržela 5,84 % a 7 mandátů.
Volby roku 1992 byly poslední, kdy ČSS (byť fakticky v koalici) získala
parlamentní zastoupení. Po vzniku samostatné České republiky se začala štěpit na stále
menší a politicky bezvýznamnější subjekty. V současnosti existují tři (spíše obskurní)
strany, které se hlásí k odkazu národních socialistů. Jedná se o Českou stranu národně
sociální (předseda M. Klusáček), Českou stranu národně socialistickou 2005 (předseda
K. Janko) a NS-LEV 21 bývalého předsedy ČSSD Jiřího Paroubka (dnes ji vede P.
Michek). Význam všech tří stran je zcela marginální, ve volbách do PS v roce 2013
kandidovala pouze Paroubkova strana, která obdržela 0,07 % hlasů.
32
6 ÚZEMNÍ ASPEKTY VOLEBNÍ PODPORY ČSNS A ČSS
6.1 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v dubnu 1920
V neděli 18. dubna 1920 se konaly historicky první volby do zákonodárného
sboru v samostatném Československu. Neproběhly však na celém území republiky,
neboť nebyly dořešeny všechny hraniční spory. Jednalo se zejména o oblast Vitorazska
a Valticka (spor s Rakouskem), o Hlučínsko (spor s Německem) a o Těšínsko, Oravu a
Spiš (spor s Polskem). Volby se také nekonaly na Podkarpatské Rusi z důvodu prozatím
nestabilní situace.63 S tím, že se volby ve výše popsaných územích nebudou konat,
počítal již volební zákon č. 123/1920 Sb.64 Z hlediska sociálního je považujeme za velmi
pokrokové, protože mohly hlasovat i ženy, jimž bylo volební právo přiznáno v ústavě.65
Specifikem těchto voleb také je, že v Národním shromáždění byla rezervována čtyři
místa pro legionáře. Ti byli nominování Československou obcí legionářskou a
dodatečně kooptováni 8. června 1921.66
Vítězem voleb se poněkud očekávaně stala sociálně-demokratická strana, a to
jak česká (25,7 %), tak i německá (11,1 %). Německá sociální demokracie jako první
strana německé menšiny uznala vznik ČSR a zařadila se tak do aktivistického tábora.
Ambiciózní agrárníci skončili překvapivě až na třetím místě (9,7 %). Zcela propadla
Národní demokracie premiéra Karla Kramáře (6,3 %), která se přitom programově
prezentovala jako strana celého národa, zastupující všechny jeho složky. Mandáty
získalo celkem 14 stran z 22 kandidujících. Námi sledovaní národní socialisté získali
celkem 500 821 hlasů, což nakonec znamenalo čtvrté místo a obdržení 24 mandátů.67
Důsledkem parlamentních voleb pak bylo pokračování vlády tzv. rudozelené
koalice v čele se sociálními demokraty a jejich premiérem Vlastimilem Tusarem.
Národní socialisté, jako nejmenší vládní strana, získali 2 ministerské posty, a to
ministerstvo železnic (J. Stříbrný) a ministerstvo veřejných prací (B. Vrbenský).
63 Na Podkarpatské Rusi proběhly tzv. doplňovací volby v roce 1924, přičemž se obsazovalo 9 mandátů. 64 Pro zajímavost, volby se také nekonaly v Praze-Hloubětíně kvůli epidemii příušnic a s tím související karanténě. Zdroj: ČSÚ (2008). 65 Zákon č. 121/1920 Sb., Hlava II., § 9. 66 KOSTELECKÝ (2014). s. 65. 67 Tamtéž.
33
6.1.1 Čechy
V Zemi české rovněž zvítězil sociálně-demokratický tábor. Výsledek 22,3 % pro
českou, respektive 16,2 % pro německou sociální demokracii, potvrdil levicovou
orientaci voličů v těžké poválečné době. Další umístění stran víceméně kopírovalo
celostátní úroveň. Třetí skončili agrárníci, čtvrtí národní socialisté, pátí pak národní
demokraté (viz tab. č. 1).
Jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci, čtvrté místo na republikové i
zemské úrovni znamenalo pro národní socialisty značné zklamání. Vedení strany bylo
přesvědčeno, že program i politika strany plně odrážejí zájmy většiny české společnosti
a strana tak dosáhne rozhodujících pozic v politickém životě nového státu. V Čechách
však ČSNS získala jen okolo 380 tisíc hlasů, což znamenalo poloviční zisk oproti
konkurenční sociální demokracii, kterou považovali za oportunistickou stranu.
Nejlepšího výsledku strana dosáhla v politickém okrese Říčany (28,88 %), Semily (28,26
%) a Čáslav (28,17 %). Počet politických okresů, kde byl zisk ČSNS vyšší než 20 %, je
v těchto volbách 13. Naopak nejhorší výsledek strany byl v okrese Jáchymov (0,01 %),
kde strana získala pouhý jeden hlas z celkového počtu 9 tisíc platných. Velmi slabý
elektorát měla strana také v okresech Teplá (0,03 %), Kraslice (0,04 %) či Mariánské
Lázně (0,06 %). Při bližším pohledu musíme tyto špatné volební výsledky přisoudit
národnostnímu složení obyvatel, protože výše jmenované okresy mají více jak 90%
zastoupení německého obyvatelstva.
Dominantní ostrov podpory národních socialistů sledujeme v oblasti středních
Čech. Jeho výběžky směřují východně ve směru na Pardubicko, dále na jihovýchod do
prostoru Třeboňska a na severovýchod do Podkrkonoší a Náchodska. K zamyšlení je
zahrnutí Mostecka do jádra volební podpory. Pokud nahlédneme na výsledky sčítání
lidu 1921, vidíme poměrně vyrovnané počty Čechů (46,5 %) a Němců (52,7 %) v celém
politickém okrese Most, což v této oblasti představuje spíše výjimku.68 Právě Češi se
zde mohli profilovat více nacionálně (zároveň však levicově) než v jiných, národnostně
nesmíšených oblastech, a proto volili kandidátku ČSS. Jádro volební podpory zahrnuje
celkem 18 politických okresů, včetně hlavního města Prahy, kde ČSNS získala největší
absolutní počet hlasů.
68 Velká skupina českého obyvatelstva žila i v sousedním PO Duchcov, který je také součástí jádra.
34
Obr. 1 Volební podpora ČSS v Čechách ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 2 Jádro volební podpory ČSS v Čechách ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty)
35
6.1.2 Morava a Slezsko
Stejně jako v Čechách, i na Moravě zvítězila sociální demokracie (21,9 %). Na
rozdíl od Čech se zde projevila vyšší religiozita místního obyvatelstva, kdy druhé místo
obsadila Československá strana lidová (18,8 %). Na třetím místě skončili agrárníci (12,4
%), výtečných výsledků dosáhly i německé strany – čtvrtá něm. soc. dem., páté DWG a
šesté DCV. Specifikem voleb na Moravě a ve Slezsku bylo vyloučení několika okresů
z volební účasti v důsledku nedořešených hraničních sporů. Jednalo se konkrétně o
politické okresy Český Těšín, Fryštát, Frýdek, Hlučín a část PO Hodonín, což znamenalo
neúčast téměř 200 tisíc oprávněných voličů. Je otázkou, na kolik by jejich hlasy ovlivnily
celkové pořadí politických stran. V případě prvních třech okresů se jednalo o oblasti
s dominancí polské národnostní menšiny, v případě Hlučínska a Valticka69 pak menšiny
německé.
Pro národní socialisty na Moravě a ve Slezsku znamenalo sedmé místo a zisk
necelých 90 tisíc hlasů jednoznačný neúspěch. Důvodem jak silné postavení lidovců a
agrárníků ve venkovském prostoru, tak tradičně dominantní role sociální demokracie
v ostravské aglomeraci. Nejlepšího výsledku strana dosáhla v politickém okrese
Moravský Krumlov (19,74 %), Brno-venkov (16,72 %) a Brno-město (14,01 %). Počet
politických okresů, kde byl zisk ČSNS vyšší než 10 %, je v těchto volbách 5. Nejnižší
podporu zaznamenáváme opět v „německých“ okresech, tj. v Moravském Berouně
(0,10 %), Rýmařově (0,10 %) a v Bruntále (0,13 %). Největší absolutní počet hlasů
strana obdržela v politickém okrese Brno-město, kde rovněž ve všech následujících
volbách výrazně bodovala.
Z hlediska prostorového uspořádání, vidíme souvislý pás silné podpory táhnoucí
se od politického okresu Dačice přes zázemí Brna až po Kyjov. Významnější linie vede
rovněž od Prostějovska přes Hranicko až po Opavsko. Nízká volební podpora se naopak
soustředí do prostoru bývalých Sudet, kromě nich ještě vidíme dva izolované ostrůvky
slabé podpory – okresy Mikulov a Nový Jičín. Jádro volební podpory zahrnuje celkem 9
politických okresů, které jsou vzájemně kompaktní.
69 Součást PO Hodonín.
36
Obr. 3 Volební podpora ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 4 Jádro volební podpory ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1920 (SÚS,
vlastní výpočty)
37
6.1.3 Slovensko
Také na Slovensku zvítězila sociálně-demokratická strana, která se zde jako
jedna z mála původně českých politických stran prosadila. Výsledkem 35,1 %
s přehledem ovládla výsledkové pole. Na druhém místě skončili agrárníci, respektive
jejich slovenská odnož70, když získali 18,1 % všech hlasů. Na třetím místě se umístili
lidovci, kteří v tomto celku kandidovali ve výhodné koalici se Slovenskou ľudovou
stranou, což jim zajistilo slušných 17,6 % hlasů. Národní socialisté skončili až na
sedmém místě, což v konečném důsledku znamenalo 2,2 % a zisk jednoho mandátu v
NS. Úspěšnější než oni byly strany maďarské a dokonce i strana židovská. Stejně jako
na Moravě i na Slovensku v důsledku hraničních sporů neproběhly volby na celém
území. Konkrétně se jednalo o politické okresy Spišská Stará Ves, Námestovo a část
okresu Trstená.
Národní socialisté se od počátku ztotožňovali s ideou Československa jako
unitárního státu, proto se po vzniku republiky rozhodli „exportovat“ svou politiku i na
Slovensko. Nositeli myšlenek českého národního socialismu ve slovenských krajích měli
být Češi, nastupující zde na místa ve státní správě. Již v srpnu 1919 se v Bratislavě konal
ustanovující zemský sjezd strany. Zemským předsedou se stal Igor Hrušovský, který se
jako jediný zástupce slovenských národních socialistů také dostal hned v prvních
volbách do Poslanecké sněmovny.71 Národní socialisté vybudovali na Slovensku
rozsáhlou síť místních organizací, ty však byly z hlediska velikosti nepočetné a
sdružovali se v nich hlavně Češi zde žijící.
V prvních volbách získali národní socialisté na Slovensku necelých 30 tisíc hlasů.
Největší podporu měli v okresech Košice-mesto (14,69 %), Trenčín (5,54 %) a Stará
Ľubovňa (5,42 %). Z hlediska absolutního počtu hlasů obdrželi nejvíce právě v okrese
Košice-mesto. Kromě Košic můžeme za centrum národně-socialistického hnutí
považovat i Bratislavu, která se z hlediska voličské přízně pohybovala vždy na předních
příčkách. Pokud se podíváme na prostorové vyjádření volební podpory ČSNS, vidíme
největší úspěšnost na východě Slovenska. Jádro volební podpory zahrnuje celkem 14
politických okresů, které jsou spíše vzájemně izolované.
70 Slovenská národná a roľnícka strana (předseda Pavel Blaho) se v roce 1922 sloučila s celostátní RSZML. 71 KÁZMEROVÁ (1999). s. 185.
38
Obr. 5 Volební podpora ČSS na Slovensku ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 6 Jádro volební podpory ČSS na Slovensku ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty)
39
Politická strana
územní jednotka
RČS Čechy Morava a
Slezsko Slovensko
českoslo
venské
ČSDSD 25,7 22,3 21,9 35,0
ČSL 11,3 5,6 18,8 17,6
RSZML 9,7 12,4 12,4 18,0
ČSS 8,1 11,2 6,2 2,2 ČND 6,3 8,7 6,2 -
ČŽOSS 2,0 2,4 2,9 -
něm
ecké
DSDAP 11,1 16,2 9,5 - DNP+DNSAP 5,3 6,6 7,2 -
BdL 3,9 6,4 1,7 -
DCV 3,0 3,4 6,7 -
ost.
ŽS 1,3 0,6 1,0 3,4
MS 0,1 - - 0,3
Tab. 1 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1920
vyjádřené v procentech
Obr. 7 Výsledky vybraných politických stran v roce 1920 v jednotlivých
zemích vyjádřené graficky (v %)
0
5
10
15
20
25
30
35
40
Čechy Morava a Slezsko Slovensko
ČSS ČSDSD RSZML ČSL
Zdroj: SÚS 1922, vlastní výpočty autora
40
6.2 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v listopadu 1925
Vláda rudo-zelené koalice, vzniknuvší po prvních parlamentních volbách roku
1920, neměla dlouhého trvání. Vnitřní krize v sociální demokracii72 znamenala konec
koalice a jmenování úřednické vlády Jana Černého. Tu po několika měsících vystřídala
poloúřednická vláda Edvarda Beneše, ve které měla velmi silné slovo již zmíněná Pětka.
Beneš zůstal zároveň i ministrem zahraničí a jeho diplomatické povinnosti mimo území
republiky se ukázaly jako velký problém pro fungování vlády, při jejímž zasedání tak
premiér často chyběl. Proto se strany sdružené v Pětce v říjnu 1922 dohodly na
sestavení parlamentního kabinetu v čele s předsedou agrárníků Antonínem Švehlou.
V první vládě Antonína Švehly měli národní socialisté poměrně silnou pozici.
Získali čtyři vládní posty, když se stal ministrem železnic Jiří Stříbrný, ministrem
zahraničí Edvard Beneš (který do strany vstoupil v průběhu roku 1922), ministrem pošt
a telegrafů Alois Tučný a ministrem pro zásobování lidu Emil Franke. Vláda ztrácela pod
vlivem skandálů a neshod dech. Korupční aféra zasáhla i ministra ČSS Aloise Tučného,
který se spolu s agrárníkem a předsedou Senátu Karlem Práškem „namočil“ v tzv.
lihové aféře. Úplatkářská aféra na ministerstvu železnic v souvislosti s předraženým
nákupem uhlí pak stála v pozadí demise ministra železnic za ČSS Jiřího Stříbrného.
Největší ránu do soudržnosti celé koalice zasadil spor mezi agrárníky a
sociálními demokraty kvůli zákonu o sociálním pojištění. Agrárníci byli ochotni ustoupit
a pro zákon hlasovat, pokud ČSDSD na oplátku podpoří zákon o ochranných
zemědělských clech, neboť československé zemědělství trpělo importem lacinějších
výrobků ze zahraničí. Sociální demokracie přislíbila schválení cel, avšak po úspěšném
přijetí zákona o sociálním pojištění v říjnu 1924 od celé věci ustoupila. Tento fakt spolu
se špatným zdravotním stavem premiéra Švehly vedl k domluvě stran nečekat na řádný
termín a vypsat volby do obou komor Národního shromáždění už na podzim 1925.
Symbolem voleb roku 1925 se stala značná roztříštěnost stranického systému.
Kandidovalo tentokrát rekordní množství stran (29 do PS), a v poslaneckých lavicích
zasedli zástupci 16 subjektů. Po volbách proto nastal problém se sestavením funkční
vládní koalici. Nová vláda – opět pod vedením Antonína Švehly – vydržela jen tři měsíce
72 V soc. dem. vygradovalo napětí mezi bolševickým a umírněným křídlem, což nakonec vedlo k rozštěpení sociální demokracie, přičemž extrémní levice zakládá v květnu 1921 KSČ.
41
a po ní byl podruhé požádán Jan Černý o sestavení vlády úřednické. Nakonec došlo na
podzim 1926 k domluvě pravicových stran (vč. menšinových BdL, DCV a HSĽS) a vznikla
vláda tzv. Panské koalice, v níž poprvé neseděly žádné strany levicové.
Celostátní výsledky těchto voleb ovlivnil v levicové části politického spektra
výše zmíněný rozkol v sociální demokracii a vstup komunistů do stranického systému.
Ti skončili na druhém místě se ztrátou pouhého 0,5 pct. b. na první agrárníky. Na
Podkarpatské Rusi dokonce komunisté získali 30% podporu a v tomto celku tak
zvítězili. Celkově třetí skončili lidovci se ziskem 9,7 %. Ti se dokázali vypořádat se silnou
vlnou antiklerikalismu v souvislosti s oslavami 510. výročí úmrtí mistra Jana Husa i
důsledky sporu T. G. Masaryka s papežským stolcem a ztratili oproti minulým volbám
jen 1,6 pct. bodu. Na čtvrtém místě skončila oslabená sociální demokracie (8,8 %).
Pokud srovnáme její minulý a současný výsledek, rozdíl činí 16,9 pct. bodů,
v absolutních číslech se pak jedná o rozdíl 959 117 hlasů (!). Tato ztráta se víceméně
kryje se ziskem KSČ (13,2 % a 934 223 hlasů), naznačuje však i odchod několika desítek
tisíc voličů k jiným stranám (lze předpokládat i k ČSS). Pokud nahlédneme do německé
části politického spektra, vznik KSČ a její deklarace internacionalistického přístupu
poškodily i německou sociální demokracii (5,8 %).73 Nejsilnější německou stranou se
stal Svaz zemědělců (8 %). Na Slovensku zvítězila Hlinkova slovenská ľudová strana,
která se celkově umístila na 7. místě (6,9 %).
Národní socialisté v těchto volbách nedokázali výrazněji posílit (i vlivem výše
popsaných skandálů) své pozice a skončili na celkovém pátém místě. Oproti minulým
volbám si polepšili o 0,6 pct. b. a čtyři mandáty v Poslanecké sněmovně. V povolební
Švehlově koalici obsadila ČSS ministerstvo obrany (J. Stříbrný), zahraničních věcí (E.
Beneš a veřejného zdraví (A. Tučný). Poté strana skončila, až do roku 1929, v opozici.
73 KSČ získala hlasy i od německých a židovských sociálních demokratů.
42
6.2.1 Čechy
Výsledková listina v Čechách je od třetího místa poněkud odlišná od
republikové. Právě třetí místo získala ČSS, čtvrté tentokrát ČSDSD (10,4 % a rozdíl ─11,9
pct. b. oproti roku 1920) a až pátí skončili lidovci (8 %), kteří však v této zemi mírně
posílili (+2,4 pct. b. oproti předchozím volbám). Svou dominanci potvrdili agrárníci. Ti
se od voleb 1925 stali nejsilnější českou politickou stranou, kterou zůstali až do konce
první republiky.
Co se týče ČSS, podařilo se jí v Zemi České velmi mírně posílit, a to o 0,8 pct.
bodu. V řeči absolutních čísel si polepšila o takřka 55 tisíc hlasů a stala se nejsilnější
levicovou nemarxistickou stranou. Nejlepšího výsledku dosáhla v semilském politickém
okrese (30,01 %), v PO Říčany (25,82 %, tzn. oslabení o 3 pct. body vůči minulým
volbám) a v hlavním městě Praze (25,72 %). Celkem v 12 politických okresech strana
dosáhla zisku vyššího než 20 % všech hlasů. Nejslabší podporu tentokrát
zaznamenáváme v „německých“ okresech Kraslice (0,39 %), Aš (0,59 %) a Teplá (0,61
%). Kuriozita okresu Jáchymov, kde v minulých volbách stranu volil jen jeden volič, se
nyní neopakovala. V Jáchymově odevzdalo hlas pro kandidátku ČSS 125 voličů.
V otázce prostorového rozložení podpory národních socialistů dochází
k postupné krystalizaci pěti oblastí vysokých zisků strany. První oblastí je Praha a její
nejbližší zázemí (Praha, Praha-venkov, Říčany, Jílové), další pak severovýchodní část
Čech (Turnov, Semily, Jilemnice, Dvůr Králové, Náchod), východní Čechy (Pardubice,
Čáslav), Českobudějovicko (Čes. Budějovice, Třeboň, Týn n. Vlt.) a Plzeňsko (Plzeň,
Přeštice). Slabé volební podpory naopak dosáhly především pohraniční okresy
s vysokou koncentrací německé národnostní menšiny, kde se výraznější úspěch ČSNS
nedá předpokládat. Tradičně tedy strana boduje ve větších sídlech a českých oblastech.
Jádro volební podpory zahrnuje opět 18 okresů, ve srovnání s minulými volbami
vypadly tři okresy (PO Duchcov, Louny, Most)74, přibyly PO České Budějovice, Jílové a
Vysoké Mýto. Jádro má jakoby kompaktní prstencovitý tvar, izolovaně vůči němu se
nachází pouze okresy České Budějovice, Vysoké Mýto a Třeboň.
74 Zde strana vůči minulým volbám ztratila hlasy na úkor KSČ.
43
Obr. 8 Volební podpora ČSS v Čechách ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 9 Jádro volební podpory ČSS v Čechách ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty)
44
6.2.2 Morava a Slezsko
I na Moravě a ve Slezsku se dala předpokládat změna v pořadí stran, díky
oslabení minule vítězné sociální demokracie v mezivolebním období. Ta si zde
pohoršila vůči předchozím volbám o 12,4 pct. bodů a skončila až na čtvrtém místě. Její
voliče, zvlášť na Ostravsku (a také v jiných průmyslových oblastech) přebrala třetí KSČ
(11,1 %). Prvního místa, díky silným ziskům v prostoru jižní a jihovýchodní Moravy,
dosáhli lidovci (21,4 %). Jedná se o jejich historicky nejlepší výsledek v celém
sledovaném období. Těsně před KSČ skončila na druhém místě RSZML (11,5 %).
Národní socialisté tentokrát skončili na místě pátém, čímž si o dva místa ve
srovnání s rokem 1920 polepšili. Zlepšení činí +0,78 pct. bodu, v absolutním vyjádření
se jedná o 31 tisíc hlasů navíc. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo v těchto okresech:
Brno-venkov (16,89 %), Moravský Krumlov (16,08 %), Brno-město (15,99 %), což
kopíruje stav před pěti lety, ovšem z několikaprocentním úbytkem ve všech územních
jednotkách. Pokračuje trend velmi slabé podpory v okresech Moravský Beroun (0,48
%), Rýmařov (0,29 %) a Bruntál (0,59 %). Výrazné změny vidíme v okrese Olomouc-
město, kde došlo k prudkému nárůstu preferencí ČSS (3,05 % v roce 1920 a 11,38 %
v roce 1925). Tento posun bude mít zřejmě souvislost s tím, že Olomouc byla jedním
z center utvářející se československé církve, a dále fakt postupného posilování
městského charakteru strany. Pozitivním směrem rostly zisky také v PO Moravská
Ostrava (+4,51 pct. b.) a v dalších větších městech.
Pokud pohlédneme na mapu volební podpory ČSS, pás silné podpory v prostoru
Brněnska zůstal zachován, avšak došlo k jeho oslabení v západní části (PO Třebíč a
Dačice) a naproti tomu ale k posílení severního výběžku (PO Vyškov a Boskovice). Nově
můžeme analyzovat podporu v oblastech Těšínského Slezska a Hlučínska, kde se volby
konaly vůbec poprvé. Volební zisk ČSS se zde pohybuje v rozmezí od 2 do 5 %,
nejlepšího výsledku bylo dosaženo v PO Fryštát (8,42 %). Počet okresů v jádru zůstal
stejný jako v roce 1920, tedy devět. Na jižní Moravě vypadl Třebíč a Kyjov, přičemž
kompaktnost 6 okresů patřících do jádra z minulého období nebyla zpochybněna. Zbylé
dva okresy jádra (Moravská Ostrava a Olomouc-město) jsou vůči ostatním izolované.
45
Obr. 10 Volební podpora ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 11 Jádro volební podpory ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní
výpočty)
46
6.2.3 Slovensko
V tomto územním celku došlo k velkému posunu voličských preferencí od
levicového ke klerikálně-nacionalistickému směru. Drtivé vítězství zaznamenala
Hlinkova slovenská ľudová strana (34,3 %), naopak minule první sociální demokracie se
hluboce propadla (o 30,8 pct. bodu). Porážku sociální demokracie na Slovensku
můžeme označit za naprostý debakl. Druhé místo si podrželi agrárníci (17,4 %), vedeni
schopným zemským předsedou M. Hodžou, třetí skončila KSČ se ziskem 13,9 %. Ta
bodovala především v jihoslovenských „maďarských“ politických okresech. Poměrně
dobrého výsledku dosáhla koalice Maďarské národní strany, Spišské německé strany a
německých agrárníků (7,67 %).
Československá strana socialistická opět skončila na sedmém místě s výsledkem
2,6 % hlasů, což ji v druhém skrutiniu vyneslo 1 mandát.75 Nejlepšího výsledku bylo
dosaženo v okresech Medzilaborce (13,90 %), Košice-mesto (10,96 %), Stropkov (8,02
%) a Bratislava-vidiek (6,96 %). Největší absolutní počet hlasů získali národní socialisté
v okresech Košice-mesto (2 717 hlasů) a Bratislava-mesto (2 472 hlasů). Nejslabší
podporu zaznamenáváme v politických okresech Šaľa (0,55 %), Nová Baňa (0,65 %) a
Púchov (0,67 %). K značnému úbytku preferencí došlo v okresech Stará Lubovňa,
Lučenec a Kežmarok, kde strana ztratila takřka polovinu voličů.
Obrázek č. 12 nám ukazuje nejsilnější podporu strany ve dvou největších
městech (Bratislava a Košice), a také v severní části východního Slovenska. Tamější
úspěch je ovlivněn spojenectvím národních socialistů s Karpatoruskou stranou
trudovou76, tj. stranou rusínskou. Příčinu silnějších zisků ve jmenované oblasti tak
můžeme interpretovat právě na základě národnostní struktury obyvatelstva, kdy ve
všech třech okresech dosahovalo rusínské obyvatelstvo výrazného procenta na
celkovém počtu obyvatel (Snina 67% rusínské národnosti, Medzilaborce 79 %, Stropkov
46 %).77 Kromě několika izolovaných okresů jádra identifikujeme dva kompaktní pásma
podpory. Prvním je pás Rimavská Sobota-Lučenec-Zvolen-Banská Bystrica-Turčianský
Sv. Martin, druhým půlkruh Prešov-Sabinov-Bardejov-Stropkov-Medzilaborce-Snina.
75 Poslancem za slovenské nár. soc. se znovu stal Igor Hrušovský. Zdroj: KÁZMEROVÁ (1999). s. 185. 76 V originále Карпаторусская Трудовая Партия Малоземельных и Безземельных. 77 SÚS (1924). s. 37.
47
Obr. 12 Volební podpora ČSS na Slovensku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 13 Jádro volební podpory ČSS na Slovensku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní
výpočty)
48
Politická strana
územní jednotka
RČS Čechy Morava a
Slezsko Slovensko
českoslo
venské
RSZML 13,7 13,2 11,5 17,3
ČSL 9,7 8,0 21,4 1,3
ČSDSD 8,9 10,4 9,6 4,2
ČSS 8,6 11,8 7,0 2,6 ČŽOSS 4,0 5,2 4,6 0,8
ČND 4,0 5,8 2,5 1,7
něm
ecké
BdL 8,1 8,7 6,4 8,3
DSDAP 5,8 8,6 5,1 0,4
DCV 4,4 5,4 6,7 -
DNP 3,4 4,3 4,5 0,2
DNSAP 2,4 3,2 2,9 -
ostatn
í
KSČ 13,2 12,6 11,1 13,9
ŽS 1,4 0,6 1,1 2,7
KPS 0,4 - 1,7 -
0
5
10
15
20
25
Čechy Morava a Slezsko Slovensko
ČSS ČSDSD RSZML ČSL
Tab. 2 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1925
vyjádřené v procentech
Obr. 14 Výsledky vybraných politických stran v jednotlivých zemích (v %)
Zdroj: SÚS 1926, vlastní výpočty autora
49
6.3 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 1929
I třetí parlamentní volby byly volbami předčasnými. Hrozbou pro celou Panskou
koalici byly výsledky voleb do zemských zastupitelstev v prosinci 1928. Výrazné posílení
levicových (hlavně nemarxistických) stran na úkor pravice lze interpretovat jako
vyslovení nedůvěry tehdejší vládě. Těžce nemocný předseda vlády Antonín Švehla i pod
tíhou tohoto neúspěchu v únoru 1929 definitivně odstoupil a byl nahrazen Františkem
Udržalem. Ten od počátku přistupoval ke své premiérské misi jako k dočasnému řešení
a ve vládě neprovedl žádné významné změny.78 Nespokojenost radikálního křídla ve
vládní HSĽS s provedenou správní reformou vyústila v první polovině roku 1929
v kauzu, kterou rozpoutal luďácký poslanec Vojtech Tuka. Ten vydal ve
stranickém časopise Slovák článek Vacuum iuris, v němž tvrdil, že Martinská deklarace
obsahovala tajnou doložku, která společný stát Čechů a Slováků potvrzuje pouze na 10
let. Tuka tak prohlásil, že po 30. říjnu 1928 přestane na území Slovenska platit ústava i
zákony RČS.79 Důsledkem tohoto bylo jeho zatčení, prokázání spolupráce
s nepřátelským Maďarskem a odchod hlinkovců z vlády.
Agrárníci chtěli také využít probíhající ekonomickou konjukturu, proto premiér
Udržal vypsal volby na 27. října 1929. Z hlediska právního se jednalo o volby
přelomové, neboť byly částečně popřeny jejich základní demokratické principy. Zákon
č. 56/1927 Sb. totiž odebral volební právo bezpečnostním složkám. Nařízení se týkalo
jak profesionálních vojáků, četníků a policistů, tak občanů konajících základní
vojenskou službu. Argumentem pro tento krok byla oficiálně snaha o odpolitizování
armády a policejních sborů, ve skutečnosti sílily obavy z jejich radikalizace, a to jak
extrémně levicové, tak extrémně pravicové.
V říjnových volbách roku 1929 vidíme pokračující trend voličského chování ze
zmíněných voleb do zemských zastupitelstev. Vítězem se sice znovu stala RSZML se
ziskem 15,0 % hlasů, výrazně ale posílila sociální demokracie, jež skončila celkově
druhá (13,0 %) a oproti minulým volbám si polepšila o 4,2 pct. body. Třetí skončili
národní socialisté (+1,8 pct. b. oproti roku 1925), až čtvrtí pak komunisté (–3 pct.
body). Z německých stran bodovala DSDAP (6,9 %) a DWG (5,4 %).
78 KÁRNÍK (2000). s. 550-553. 79 Tamtéž.
50
6.3.1 Čechy
V Čechách se vítězem voleb staly dvě hlavní strany demokratické levice - ČSDSD
a ČSNS. Národní socialisté poprvé (a naposled) zvítězili, byť jen o 0,1 %80před druhými
sociálními demokraty (+3,4 pct. b. v poměru k roku 1925). ČSDSD se evidentně
vzpamatovala z odštěpení komunistů a došlo k částečnému návratu jejích voličů. Třetí
skončili agrárníci (+0,4 pct. b.), čtvrtí komunisté (–2,3 pct. b.) a pátí lidovci (–1,4 pct.
bodu). Z německých stran výrazněji uspěla sociální demokracie. Příznivá hospodářská
situace státu tak na všech sledovaných úrovních výrazně oslabila komunistickou stranu
ve prospěch umírněné levice.
Národní socialisté v Čechách tentokrát dosáhli historicky nejlepšího výsledku.
Ve 24 politických okresech přesáhly jejich zisky 20 %. Celkem obdrželi 535 962 hlasů (tj.
69 % všech získaných hlasů v republice). Svou dominanci strana potvrdila v okresech
Říčany (31,92 %) a Semily (30,95 %). Třetím nejúspěšnějším okresem byla opět Praha
(27,19 %). Nejslabší voličskou základu měla ČSNS znovu v okresech Kraslice (0,51 %) a
Aš (0,57 %). Největší nárůst hlasů zaznamenáváme v PO Brandýs nad Labem (+8,16 pct.
b.) a v PO Kladno (+10,17 pct. b.), největší úbytek pak v PO Týn nad Vltavou (–5,03 pct.
b.) a v PO Žatec (–2,8 pct. b.). Celková tendence je ale posilování ve všech politických
okresech, jak s převahou českého, tak německého obyvatelstva.
Prostorové vyjádření podpory nám ukazuje posílení v oblasti střední Čech,
hlavně v širším zázemí Prahy. Námi provedené vytyčení pěti ostrovů vysokých zisků
ČSNS v kapitole 6.2.1 nebylo výrazněji zpochybněno. Nízké zisky strany jsou stále
v západních a severních Čechách, tedy v převážně německých okresech. V otázce jader
volební podpory je evidentní přenesení území volební podpory směrem k přirozenému
centru, tj. Praze. V porovnání s volbami roku 1925 nám z jádra vypadly okresy České
Budějovice, Jilemnice, Kutná Hora a Vysoké Mýto, naopak přibyly Brandýs nad Labem,
Kladno, Louny, Plzeň a Poděbrady. Současné jádro tak zahrnuje 19 politických okresů
(Brandýs nad Labem, Čáslav, Dvůr Králové, Jílové, Kladno, Louny, Mladá Boleslav,
Mělník, Mnichovo Hradiště, Náchod, Nová Paka, Plzeň, Poděbrady, Praha, Praha-
venkov, Říčany, Semily, Třeboň a Turnov).
80 Přesně o 455 hlasů.
51
Obr. 15 Volební podpora ČSNS v Čechách ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 16 Jádro volební podpory ČSNS v Čechách ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty)
52
6.3.2 Morava a Slezsko
I přes několikaprocentní ztrátu (–3,7 pct. b.) vyhráli v Zemi Moravskoslezské81
lidovci. Druhá skončila ČSDSD, která si ve srovnání s minulými volbami polepšila o 5,2
pct. bodů na celkových 14,8 %. Třetí příčku zaujali agrárníci (12,3 %), ČSNS získala
čtvrté místo (9,7 %) a těsně předběhla páté komunisty (8,9 %). KSČ v těchto volbách
zjevně propadla, například ve své tradiční baště, na Ostravsku, obdržela o takřka
polovinu méně hlasů než hlavní konkurent - sociální demokracie. Ta mohla tentokrát
počítat i s hlasy polských sociálních demokratů z Těšínska, neboť ti se distancovali od
minulé volební koalice ostatních polských stran a figurovali na společné soc. dem.
kandidátce.82 Také ve zdejším prostoru zafungovala posilující tendence německé
sociální demokracie (6,3 %), slušné podpory dosáhli i němečtí křesťanští demokraté
(6,9 %).
Na rozdíl od Čech se národním socialistům na Moravě a ve Slezsku nepodařilo
v příliš velké míře nalákat nové podporovatele. Nespokojení voliči KSČ přešli k jiným
levicovým stranám. Slabší zisky ČSNS v moravském a slezském prostoru také souvisí jak
s jinou sídelní, tak sociální strukturou. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo opět v Brně a
jeho širším suburbiu. V PO Brno-město straně přibylo 12 tisíc hlasů, získala 24,17 % a
volby zde opět vyhrála. Stejný jev sledujeme v PO Brno-venkov. Třetí nejvyšší
procentuální výsledek je v okrese Vyškov (14,4 %). Pokud pohlédneme na největší růst
preferencí vůči listopadu 1925, jedná se o okresy Vsetín (+7,13 pct. b.), Třebíč (+5,74
pct. b.), Boskovice (+5,61 pct. b.) a Český Těšín (+3,26 pct. b.). Dlouhodobý pokles
sledujeme pouze v okrese Moravský Krumlov (–3 pct. b.).
Prostorové výsledky ukazují stálý růst voličské základny v jihomoravském a
západomoravském kraji. Tradičně slabou lokalitou je geografická oblast Nízkého a
Hrubého Jeseníku, část tehdejších Sudet. V porovnání s rokem 1925 dochází k několika
změnám okresů v jádru volební podpory. Po vyhodnocení nám vypadl PO Olomouc-
město, nově se do jádra zařadil PO Boskovice a PO Třebíč. Celkem identifikujeme
v jádru 10 okresů, z nichž 9 je na jihu a 1 na severovýchodě Moravy. Ve Slezsku opět
nepatří do jádra žádný okres.
81 Dle zákona č. 125/1927 Sb došlo dne 1. prosince 1928 ke sloučení Země Moravské a Země Slezské. 82 V klubu ČSDSD zasedli jako hospitanti dva polští soc. demokraté ─ Emanuel Chobot a Jan Buzek.
53
Obr. 17 Volební podpora ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 18 Jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1929 (SÚS,
vlastní výpočty)
54
6.3.3 Slovensko
Volby 1929 opět byly na Slovensku ve znamení vítězství HSĽS, která ač
oslabena, získala 28,3 % hlasů. Druhé místo si udrželi agrárníci (19,53 %), třetí příčku
získala již v minulých volbách zmíněná koalice Maďarské národní strany a spišských
Němců, jež výrazně posílila (+8,2 pct. bodu v porovnání s rokem 1925). Čtvrtí skončili
komunisté (–3,2 pct. body) a jejich klesající preference můžeme chápat nikoliv jako
místní fenomén Čech anebo Moravy, ale celého státu. Resuscitačního výsledku dosáhli
pátí sociální demokraté (9,49 %). Znovu sedmí skončili národní socialisté (3,08 %),
které předběhli i národní demokraté, kandidující společně se Slovenskou národnou
stranou (3,76 %).
Pozice ČSNS tak na Slovensku, na rozdíl od Čech, zůstávaly stále stejné. Zemská
organizace prokázala malou schopnost oslovit i voliče slovenské národnosti. Celkový
zisk činil necelých 44 tisíc hlasů, což znamenalo o 7 tisíc hlasů více než v listopadu 1925
a zaručovalo straně 2 mandáty v Poslanecké sněmovně NS.83 Nejlepšího výsledku
národní socialisté dosáhli v PO Košice-mesto (13,66 %), Bratislava-mesto (9,92 %),
Bratislava-vidiek (6,84 %). Významnější posílení sledujeme v okresech Šaľa (+3,28 pct.
bodu), Turčianský Svätý Martin (+2,13 pct. b.), Zvolen (+2,10 pct. b.). Výrazný pád
preferencí na východě a severovýchodě Slovenska (např. v okrese Medzilaborce pokles
o 9,39 pct. b.) můžeme dát do souvislosti s nepokračováním koalice Československé
strany národně-socialistické s Karpatoruskou stranou trudovou (ta v roce 1929 měla
své kandidáty na listině Národní demokracie).
Těžiště volební podpory ČSNS se, jak z hlediska prostorového tak statistického
(jádra), přesouvá z východoslovenského do středoslovenského prostoru. Na základě
rozložení jader lze vymezit čtyři hlavní území volební podpory. Prvním je oblast
Bratislavy a okolí, druhým nitranská oblast (PO Piešťany, Hlohovec, Nitra, Šaľa, Nové
Zámky), třetím turčiansko-zvolenská oblast (PO Turčianský Sv. Martin, Banská Bystrica,
Zvolen, Banská Štiavnica a Rimavská Sobota) a čtvrtým Košice. Na mapě číslo 20 vidíme
také dva izolované okresy jádra, a to Medzilaborce a Liptovský Sv. Mikuláš. Celkem
v těchto volbách tvoří jádro volební podpory 15 okresů.
83 Poslanci za slovenské nár. soc. se stali Igor Hrušovský (obhájil mandát) a Vladimír Polívka. Zdroj: KÁZMEROVÁ (1999). s. 185.
55
Obr. 19 Volební podpora ČSNS na Slovensku ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 20 Jádro volební podpory ČSNS na Slovensku ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty)
56
Politická strana
územní jednotka
RČS Čechy Morava a
Slezsko Slovensko
českoslo
venské
RSZML 15,0 13,6 12,3 19,5
ČSL 8,4 6,6 17,7 2,6
ČSDSD 13,0 13,8 14,8 9,5
ČSS 10,4 13,9 9,7 3,1 ČŽOSS 3,9 4,6 4,3 2,1
ČND 4,9 5,2 3,1 3,8
něm
ecké
DWG 5,4 7,5 5,0 1,0
DSDAP 6,9 10,0 6,3 0,3
DCV 4,7 5,7 6,9 -
DNP 2,6 3,2 3,6 -
DNSAP 2,8 3,5 3,7 -
ostatn
í
KSČ 10,2 10,3 8,9 10,7
ŽS a KPS 1,4 0,4 1,0 2,4
HSĽS 5,8 0,0 0,4 28,3
0
5
10
15
20
25
Čechy Morava a Slezsko Slovensko
ČSS ČSDSD RSZML ČSL
Tab. 3 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1929
vyjádřené v procentech
Obr. 21 Výsledky vybraných politických stran v jednotlivých zemích (v %)
Zdroj: SÚS 1930, vlastní výpočty autora
57
6.4 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v květnu 1935
Volby do Národního shromáždění byly v pořadí čtvrté a zároveň poslední
v meziválečném Československu. Byly to taky jediné volby konané v řádném termínu,
tj. po šestiletém období. Jejich výsledky jsou ovlivněny nejen vnitropolitickou a
hospodářskou, ale také mezinárodní situací. Nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním
Německu ovlivnil smýšlení tzv. českých Němců, u kterých došlo postupem času
k posunu jejich preferencí od sociálně laděných stran ke stranám iredentistickým. Po
zákazu dvou nacionalistických německých uskupení (DNP a DNSAP) na podzim 1933 se
německé radikální síly sdružily do Sudetedeutsche Heimatfront, která se krátce před
volbami proměnila v regulérní politickou stranu – Sudetendeutsche Partei (SdP).
Sudetoněmecká strana nakonec volby na celostátní úrovni ziskem 15,2 % hlasů
vyhrála. Druzí skončili agrárníci84 se 14,2 %, na třetí místo byla odsunuta česká sociální
demokracie (12,6 %). Čtvrtí skončili komunisté (10,3 %) a až pátí pak národní socialisté
(9,2 %). Významného úspěchu dosáhl i Autonomistický blok vedený hlinkovci (6,9 %).
Německé aktivistické strany (DCV, BdL, DSDAP,…) se ocitly vlivem vzestupu SdP na
okraji výsledkové listiny.
V květnových volbách kandidovalo „jen“ 16 politických stran, což je na rozdíl od
voleb v roce 1929 o 3 méně a ve srovnání s volbami v roce 1925 o 13 (!) stran méně. Po
volbách byla sestaven vláda tzv. široké koalice za předsednictví agrárníka Jana
Malypetra (toho pak v listopadu ve funkci premiéra vystřídal Milan Hodža). Národní
socialisté ve vládě získali 2 ministerstva. Tradiční post ministra zahraničí dostal Edvard
Beneš, ministrem pošt a telegrafů se stal Emil Franke. Po zvolení Edvarda Beneše
prezidentem republiky se změnilo resortní zaměření nár. soc. ministrů. Emil Franke se
stal ministrem školství a na jeho místo ministra pošt nastoupil Alois Tučný. Tito ministři
zůstali na svých postech ve vládě až do konce první republiky v září 1938.
84 Díky přepočtům zbytkových hlasů ve druhém a třetím skrutiniu ale získali o jeden mandát více než SdP.
58
6.4.1 Čechy
Především v této samosprávné zemi je díky velkému počtu příslušníků německé
menšiny výrazná dominance SdP. Henleinovci získali v absolutních číslech 918 tisíc
hlasů, což v přepočtu znamená 21,5 %. O druhé místo svedli boj sociální demokraté
s agrární stranou. Úspěšnější byli nakonec o 8 tisíc hlasů sociální demokraté. Národní
socialisté nepotvrdili svůj minulý úspěch a skončili až na čtvrtém místě (–2,3 pct. b.).
Pátá skončila KSČ (9,0 %) a šesté fašizující Národní sjednocení (7,6 %). Kandidatura SdP
znamenala odliv voličů ze všech ostatních německých (většinou pročeskoslovenských)
stran. Jejich volební výsledky (kromě DSDAP) dosáhly hodnoty okolo dvou procent.
Úbytek voličů ČSNS vidíme i v tradičních „domovských“ okresech strany.
Nejvyšší zisk je v PO Semily (23,19 %), Plzeň (23,17 %) a Říčany (22,26 %). Na opačném
konci výsledkové listiny stojí PO Kraslice (0,39 %), Aš (0,61 %) a Nejdek (0,72 %).
Výraznější růst preferencí spatřujeme pouze v jediném politickém okrese (PO Plzeň),
naopak evidujeme klesající podporu ve značném množství dalších administrativních
jednotek. Největší úbytek hlasů je v PO Mělník (–9,03 pct. b.), Říčany (–9,66 pct. b.),
Čáslav (–8,05 pct. b.) a Praha (–6,05 pct. b.). V ani jednom případě nyní nedošlo
k překročení 30% hranice získaných hlasů. Zatímco v říjnu 1929 obdrželi národní
socialisté ve 24 politických okresech podporu 20 a více procent, teď se jedná jen o pět
okresů. O tom, ke které politické straně bývalí voliči ČSNS přecházeli, lze jen
spekulovat. Domněnkou je odchod k sociální demokracii, částečně i k Národnímu
sjednocení.
Jestliže srovnáme mapu volebních zisků v roce 1929 a 1935, vidíme slábnoucí
barvu v celém prostoru Čech, a to i v námi vymezených oblastech vysokých zisků
strany. Zejména v jihočeských (s výjimkou Českých Budějovic) a východočeských
okresech strana vyklidila své pozice. Pokles sledujeme i v ryze českých okresech, kde
nemá vznik SdP na hlasování vliv. Pokud přikročíme k vytyčení jader, jejich počet se
snížil o dva na 17. Vypadl okres Čáslav, Jílové, Kladno a Mělník, po deseti letech do
jádra patří opět PO Vysoké Mýto a České Budějovice. Z dlouhodobého hlediska panuje
v Čechách relativně nízká variabilita v počtu a pohybu jader. Většina z nich bude
v následující kapitole zahrnuta do stabilního jádra volební podpory.
59
Obr. 22 Volební podpora ČSNS v Čechách ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 23 Jádro volební podpory ČSNS v Čechách ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty)
60
6.4.2 Morava a Slezsko
Vliv sudetoněmeckého iredentistického hnutí se projevil i na Moravě a ve
Slezsku. Přesto volby znovu vyhrála Československá strana lidová (15,6 %). Druhé místo
patřilo zmíněným henleinovcům (14,9 %), třetí skončila RSZML (14,2 %). Výsledek
ČSNS se liší jen v setinách procent proti roku 1929, i tak došlo k propadu o jedno místo
za čtvrtou ČSDSD. Až šestí skončili komunisté (8,6 %), kteří se od svých prvních voleb
před deseti lety nedokázali tak výrazně prosadit, jak se od nich očekávalo. Silné pozice
na Těšínsku zaznamenal Autonomistický blok. Aktivistické německé politické strany
skončily, stejně jako v Čechách, v poli poražených.
V předchozí podkapitole bylo komentováno oslabení ČSNS ve všech okresech.
Tuto teorii můžeme na Moravě a ve Slezsku částečně popřít, neboť se zde v tak výrazné
míře neprojevila. První dvě místa s nejvyšším ziskem opět obsadil PO Brno-město
(22,26 %) a PO Brno-venkov (20,27 %). Třetí tentokrát skončil PO Boskovice (14,82 %).
Výrazné zvýšení preferencí pro ČSNS nacházíme v politických okresech Český Těšín
(+4,81 pct. b.), Uherské Hradiště (+2,74 pct. b.) a Nový Jičín (+2,45 pct. b.). Nejslabší
voličskou přízeň mají národní socialisté opět v okresech Rýmařov, Moravský Beroun a
Bruntál (pod 1 %).
Na základě obrázku č. 24 můžeme definovat seskupení silné podpory v okolí
Brna, jehož výběžky na západě prezentují okresy Třebíč, Jihlava a Nové Město na
Moravě, na východě Hustopeče a Vyškov. Intenzivnější barvy sledujeme v oblasti
Těšínského Slezska (PO Frýdek, Fryštát a Český Těšín) a na Ostravsku (PO Moravská
Ostrava a Bílovec). Co se týče jader volební podpory, v květnu 1935 je do nich zahrnuto
9 okresů (Boskovice, Brno-město, Brno-venkov, Fryštát, Moravská Ostrava, Olomouc-
město, Prostějov, Uherské Hradiště a Vyškov). Proti říjnu 1929 vypadl Moravský
Krumlov, Přerov, Třebíč a Hustopeče a naopak se do jádra vrátil PO Olomouc-město.
Zajímavé je zařazení PO Uherské Hradiště do jádra, protože tato oblast je známou
voličskou základnou ČSL. Lze usuzovat, že za tímto jevem stojí ekonomický vliv Baťova
průmyslového koncernu, kdy do Zlína přichází vysokoškolsky vzdělaní odborníci z Brna
a Prahy. Díky nadstandardním firemním podmínkám se ve zlínském regionu ve velké
míře objevuje fenomén tzv. dělnické aristokracie (opět potencionální voliči ČSNS).
61
Obr. 24 Volební podpora ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 25 Jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1935 (SÚS,
vlastní výpočty)
62
6.4.3 Slovensko
S velkým přehledem vyhrál květnové volby pětatřicátého roku na Slovensku
Autonomistický blok. Výhodným spojenectvím se Slovenskou národnou stranou,
rusínským Autonomním zemedelskym sojuzem a koalicí polských stran zabránila HSĽS
sestupu voličských preferencí a potvrdila svou hegemonii ve slovenském stranickém
systému (30,1 %). Mírně oslabili druzí agrárnící (–1,9 pct. b.) a na třetím místě, díky
koalici s Karpatoněmeckou stranou a Maďarskou národní stranou, skončila Henleinova
SdP (14,2 %). Čtvrtou příčku uhájili komunisté (+2,3 pct. b.) a pátou sociální demokraté
(+1,8 pct. b.). Na šesté místo se posunuli národní socialisté (3,2 %).
Pro ČSNS byl volební výsledek roku 1935 nejlepší za celou dobu její kandidatury
na Slovensku. V absolutních číslech se jednalo o zisk 51 924 hlasů a opět dva mandáty
v Poslanecké sněmovně. Dlouholetého člena PS Igora Hrušovského v poslanecké lavici
vystřídal dr. Emil Lukáč.85 Druhé křeslo obhájil Vladimír Polívka. Nejvyššího relativního
zisku strana dosáhla v okresech Bratislava-mesto (13,06 %), Košice-mesto (9,91 %) a
Bratislava-vidiek (7,85 %). Význačný růst voličských preferencí pro ČSNS sledujeme
právě v městském bratislavském okrese (+3,14 pct. b) a PO Revúca (+4,23 pct. b.).
Naopak značný pokles zaznamenáváme v PO Košice-mesto (–3,75 pct. b.) a Turčianský
Sv. Martin (–2,07 pct. b.). Nejslabší výsledky jsou ztotožněny s PO Veľké Kapušany (0,31
%), Námestovo (0,41 %) a Myjava (0,53 %).
Novým trendem prostorového rozložení podpory ČSNS je výrazný přesun
vyšších zisků do středního Slovenska, hlavně do jeho jižní části. Lehce se také
pozměnily čtyři hlavní území volební podpory, vytyčené minule. Prvním je stále oblast
Bratislavy (s posilující rolí venkovského okresu), druhým nitranská oblast (ubyly však
dva PO), třetím je střední Slovensko (těžiště se ale přesouvá z turčianské oblasti na jih
do novohradské) a jako čtvrtou nově lokalizujeme spišskou oblast (PO Gelnica, Poprad
a Spišská Nová Ves). Počet okresů v jádru zůstal na čísle 15, vypadly PO Medzilaborce
Liptovský Sv. Mikuláš, Piešťany, Šaľa a Turčianský Svätý Martin.
85 KÁZMEROVÁ (1999). s. 186.
63
Obr. 26 Volební podpora ČSNS na Slovensku ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 27 Jádro volební podpory ČSNS na Slovensku ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty)
64
Politická
strana
územní jednotka
RČS Čechy Morava a
Slezsko Slovensko
českoslo
venské
RSZML 14,3 12,7 14,2 17,6
ČSL 7,5 6,0 15,6 2,3
ČSDSD 12,5 12,9 13,3 11,3
ČSS 9,2 11,6 9,8 3,2 ČŽOSS 5,4 6,4 6,1 2,6
NSJ 5,6 7,6 3,9 1,6
něm
ecké
BdL 1,7 2,5 1,8 -
DSDAP 3,6 5,1 3,7 0,3
DCV 2,0 2,1 3,6 -
SdP 15,2 21,5 14,9 1,7
ostatn
í
KSČ 10,3 9,0 8,6 13,0
MS 3,6 0,3 0,6 14,2
AB 6,9 - 1,4 30,1
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
Čechy Morava a Slezsko Slovensko
ČSS ČSDSD RSZML ČSL
Tab. 4 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1935
vyjádřené v procentech
Obr. 28 Výsledky vybraných politických stran v jednotlivých zemích (v %)
Zdroj: SÚS 1936, vlastní výpočty autora
65
6.5 Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1920 až 1935
ČSNS vnímáme v meziválečném období jako středně velkou politickou stranu.
Ve všech čtyřech volbách se její výsledek na republikové úrovni pohybuje v rozmezí od
8 do 10 % všech hlasů. Nejsilnější voličskou základnu má strana v Čechách, nejslabší
pak na Slovensku. Vývoj volebních preferencí národních socialistů v průběhu
sledovaného období ukazuje kolísavou tendenci. Jak nám znázorňuje obrázek č. 29,
největší vzestup počtu absolutních hlasů je zaznamenán v roce 1929 (patrné zejména
v Zemi Moravskoslezské), ve volbách 1935 naopak dochází v Čechách k poklesu, ten se
však na Moravě a ve Slezsku, ani na Slovensku neprojevuje.
Na základě obrázků č. 30, 31 a 32 lze pro období první republiky identifikovat
několik území s pravidelně vysokou volební podporou ČSNS. V Čechách se jedná o
Prahu a její zázemí, dále o oblast severovýchodních a východních Čech (okresy Dvůr
Králové, Náchod, Nová Paka, Semily a Turnov), Mladoboleslavsko a Třeboňsko. Naproti
tomu na Moravě spatřujeme jako stabilní jádro volební podpory homogenní území
okolo Brna a jeho širšího zázemí (okres Brno-venkov a Vyškov), plynule pokračující na
střední Moravu (PO Prostějov). Na Slovensku za části stabilního jádra považujeme dvě
největší města – Bratislavu a Košice, dále pak pouze politický okres Nové Zámky.
0
100000
200000
300000
400000
500000
600000
700000
800000
18. dubna 1920 15. listopadu 1925 27. října 1929 19. května 1935
abso
lutn
í hla
sy
ČSR Čechy Morava a Slezsko Slovensko
Obr. 29 Průběh volební podpory ČSNS a ČSS v letech 1920 až 1935
66
Obr. 30 Stabilní jádro volební podpory ČSNS v Čechách 1920─1935 (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 31 Stabilní jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku 1920─1935 (SÚS,
vlastní výpočty)
67
okres
1920 1925 1929 1935
rel. abs. rel. abs. rel. abs. rel. abs.
Říčany 28,88 3 568 25,82 4 177 31,92 6 722 22,26 5 925
Semily 28,26 8 418 30,01 10 138 30,95 10 995 23,19 8 807
Čáslav 28,17 8 876 21,01 6 912
Náchod 25,78 7 369 21,34 6 856 19,46 7 084
Turnov 24,09 5 882 20,87 5 501 26,66 7 213 19,31 5 545
Třeboň 24,00 5 529
Praha 22,43 65 928 25,72 104 045 27,19 117 547 21,14 107 204
M. Boleslav 21,07 8 965 26,48 11 797 21,54 10 426
Praha-venk. 24,87 16 611
Brno-město 24,17 32 606 22,26 35 287
Obr. 32 Stabilní jádro volební podpory ČSNS na Slovensku 1920─1935 (SÚS, vlastní výpočty)
Tab. 5 TOP 10 politických okresů s nejvyšší relativní podporou ČSNS v letech 1920─35
Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora
68
6.6 Analýza voleb do Ústavodárného národního shromáždění 1946
Na začátek je nutné poznamenat, že výsledky voleb byly značně ovlivněny
omezením počtu politických stran. V Čechách se tak o hlasy voličů „popraly“ jen 4
politické strany. Důsledkem tohoto pokřivení stranického systému pak byla
dekoncentrace volební podpory ČSNS (ale i dalších stran) a splynutí „domovských“
okresů strany s novými oblastmi vysokých zisků, v nichž strana v minulosti neměla tak
silné zázemí. Na druhou stranu, jedním z důvodů, proč skončili národní socialisté na
druhém místě, byl příchod voličů zrušených stran k ČSNS. Ta představovala pro větší
část bývalého elektorátu agrárníků nebo národních demokratů nejpřijatelnější
alternativu, jednak protože se vymezovala vůči politice KSČ, a také protože při
neexistenci pravice stále nejblíže středu. Tam se rovněž nacházela strana lidová, pro
svou klerikální orientaci ale nemusela být pro mnohé akceptovatelná.
Konečný výsledek nebyl takový, jaký strana předpokládala. ČSNS zaostala za KSČ
o takřka milion hlasů.86 V těsném závěsu za národními socialisty skončili lidovci,
porážku utrpěla poslední sociální demokracie. V ÚNS národní socialisté získali 55
mandátů a post předsedy parlamentu (J. David), ve vládě tzv. Národní fronty pak 4
křesla. Vicepremiérem se stal Petr Zenkl, ministrem zahraničního obchodu Hubert
Ripka, ministrem školství Jaroslav Stránský a ministrem spravedlnosti Prokop Drtina.
V Čechách neklesl výsledek v žádném okrese pod 10 % všech platných hlasů.
Na prvních příčkách v relativních ziscích se nám sice pohybuje několik okresů
z minulosti (Dvůr Králové = 36,22 %, Praha = 33,32 %) vidíme ale také zcela nové
lokality. Například pátého nejlepšího výsledku bylo dosaženo v okrese Mariánské
Lázně (33,19 %), na čemž má hlavní podíl odsun velké části původního německého
obyvatelstva a odebrání volebního práva Němcům zbylým. Naše tvrzení kontrastuje s
nejslabšími výsledky, které sledujeme opět v bývalých „německých“ okresech. Nejhůř
strana dopadla v PO Planá, Tachov a Žlutice, kde ale oproti roku 1935 ubylo až 75 %
všech oprávněných voličů. Vysvětlením může být dosidlovací akce a odlišná skladba
nově příchozích obyvatel (tyto okresy byly dosídlované hlavně volyňskými Čechy, kteří
86 Příčiny neúspěchu národních socialistů jsou nastíněny v podkapitole 5.3.
69
přirozeně nemohli mít k ČSNS vztah z minulosti), díky níž ve třech výše jmenovaných
okresech dosáhla mimořádných preferencí KSČ (všude více než 60 %).87
I přes zmíněné rozmělnění volební podpory identifikujeme v jádru osm okresů
totožných jako v roce 1935. Prohlubuje se nám profilace národních socialistů jako
strany středočeské a východočeské. Zejména v oblasti Podkrkonoší nám výrazně přibyl
počet okresů, patřících do jádra. Několik izolovaných částí jádra vidíme také v západní
části Čech, což má přímou souvislost s výše zmíněnou výměnou obyvatelstva. Území
zvýšené podpory na Plzeňsku, sledované již do voleb roku 1929 nebylo zpochybněno.
Co se týče Moravy, i zde spatřujeme vzestup preferencí ČSNS ve všech
administrativních jednotkách. I tak strana skončila až třetí, za KSČ a ČSL. Místy, kde byla
strana úspěšná, jsou opět větší města a „městské“ politické okresy. V Brně a Opavě se
ČSNS podařilo nad KSČ zvítězit, v Olomouci jim prvenství uniklo o pouhých 495 hlasů.88
Vlivem německého odsunu vidíme na obrázku č. 35 nezvykle vyšší podporu i
v okresech Frývaldov nebo Krnov. Celkově se nám v mapě tmavě znázorněné oblasti,
v poměru k volbám 1935, přesunuly z jihozápadní Moravy do její střední části. Do jádra
volební podpory tentokrát zařazujeme 13 okresů. Oproti předchozím volbám vypadly
Boskovice a Fryštát, přibyly PO Český Těšín, Hustopeče, Kroměříž, Opava, Přerov a
Šternberk.
Celá situace se dá shrnout konstatováním, že těžiště úspěchu ČSNS ve volbách
roku 1946 monitorujeme v silněji urbanizovaných oblastech a tradičních českých
okresech, pouze výjimečně pak těch, které byly zasaženy odsunem Němců a
dosidlovací akcí z vnitrozemí. Je otázkou, jak by se vyvíjely volební preference
národních socialistů na Slovensku, pokud by bylo straně umožněno zde obnovit své
struktury a opět kandidovat i v této zemi. Vlivem omezení stranické soutěže se dají
potencionálně předpokládat vyšší zisky i ve slovenských politických okresech.
87 ČSÚ (2008). Příloha 7. Tab. 180. 88 Tamtéž. Tab. 202.
70
Obr. 33 Volební podpora ČSNS v Čechách ve volbách 1946 (ČSÚ, vlastní výpočty)
Obr. 34 Jádro volební podpory ČSNS v Čechách ve volbách 1946 (ČSÚ, vlastní výpočty)
71
Obr. 35 Volební podpora ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1946 (ČSÚ, vlastní výpočty)
Obr. 36 Jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1946 (ČSÚ,
vlastní výpočty)
72
6.7 Analýza voleb do České národní rady v červnu 1990
První svobodné volby po čtyřiceti letech vyhrálo na federální i republikové
úrovni Občanské fórum, stěžejní prvek v listopadové revoluci roku 1989. Ve volbách do
ČNR obdrželo 49,5 % hlasů. Na druhém místě skončili komunisté (13,2 %), třetí bylo
decentralistické Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko
(10,0 %). Národní socialisté skončili až na osmém místě se ziskem 2,68 % a nedosáhli
na žádný mandát. Stejně špatný výsledek si připsali i ve volbách do obou komor FS
ČSFR. Fakt, že v nových demokratických podmínkách ztratili zastoupení v nejvyšším
zákonodárném sboru, předznamenalo jejich postupný politický pád.
V prostoru Čech se preference ČSS pohybovaly v rozmezí od 1,4 do 9,8 %.
Nejlepšího výsledku strana dosáhla v PO Jablonec nad Nisou (9,81 %), Dubá (9,70 %) a
Semily (5,35 %). Z hlediska absolutního počtu obdržených hlasů byli nejúspěšnější
v hlavním městě Praze (38 tisíc hlasů). Nejhorší výsledek pozorujeme v politickém
okrese Sušice (1,40 %), Žlutice (1,44 %) a Český Krumlov (1,50 %). Při stanovení jádra
volební podpory nás překvapilo zachování kontinuity s meziválečným obdobím. Čtyři
okresy ze stabilního jádra z let 1920 až 1935 (Praha, Praha-venkov, Turnov a Semily) se
vyskytují i v jádru v roce 1990. Interpretovat tyto skutečnosti lze jak omezenou
existencí strany v letech 1948─89 (tradiční voliči ČSS nemuseli přejít ke KSČ), tak silnou
zakořeněností národně-socialistických idejí v daných regionech. Celkově zahrnuje jádro
volební podpory ČSS v Čechách 20 PO.
Na Moravě a ve Slezsku byla výsledná povolební pozice ČSS ještě horší než
v Čechách. Preference strany se pohybovaly od 0,7 do 3,5 %. I v tomto regionu je
patrná návaznost na předválečné období, jak z hlediska nejvyššího relativního zisku (PO
Brno-město 3,55 %, Brno-venkov 2,43 %), tak z výsledného rozložení jádra volební
podpory. Čtyři okresy ze stabilního jádra z let 1920 až 1935 (Brno-město, Brno-venkov,
Vyškov, Prostějov) zahrnujeme do jádra i v těchto volbách. Celkově identifikujeme
v jádru 12 okresů, všechny jsou moravské.
73
Obr. 37 Volební podpora ČSS v Čechách ve volbách 1990 (ČSÚ, vlastní výpočty)
Obr. 38 Jádro volební podpory ČSS v Čechách ve volbách 1990 (ČSÚ, vlastní výpočty)
74
Obr. 39 Volební podpora ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1990 (ČSÚ, vlastní výpočty)
Obr. 40 Jádro volební podpory ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1990 (ČSÚ,
vlastní výpočty)
75
6.8 Analýza voleb do České národní rady v červnu 1992
Poslední parlamentní volby ve společném státě Čechů a Slováků proběhly opět
v měsíci červnu. Jejich typickým rysem je kandidatura a úspěch několika koalic.
Vítězem se stala koalice ODS (ta vznikla po rozštěpení OF) a KDS se ziskem 29,73 %
hlasů. Druhé místo obdržel tzv. Levý blok (KSČM + Demokratická levice). Těsně za třetí
sociální demokracií (6,53 %) skončila Liberálně sociální unie (6,52 %), v rámci níž
kandidovala i Československá strana socialistická. Národním socialistům se podařilo
obnovit svou účast v parlamentu, když dle koaliční dohody obsadili 5 mandátů.
Vlivem koaliční spolupráce ČSS výrazně zvýšila svůj voličský potenciál.
Kombinace levicových (ČSS), ekologických (Zelení) a zemědělských (Zemědělská strana)
témat dokázala oslovit voliče jak ve městech, tak na venkově. Zároveň si je třeba
položit otázku, zda-li se tradiční voliči ČSS dokázali identifikovat s novým uskupením,
nebo je dobrý volební výsledek LSU zásluhou ostatních dvou stran. K této domněnce
nás vede výsledek v PO Žlutice, kde došlo oproti minulým volbám k nárůstu o 21,29
pct. b. V 11 PO se podařilo koalici překonat 15% hranici všech hlasů. Nejúspěšnější byla
v PO Nový Bydžov (23,35 %), Žlutice (22,73 %) a Přeštice (19,08 %). Nejvíce absolutních
hlasů obdržela LSU v Praze, nejméně v PO Přísečnice. Právě koaliční uspořádání LSU je
hlavním faktorem pro prudký vzrůst okresů v jádru volební podpory. To obsahuje 48
politických okresů. Pro naše potřeby je negativním zjištěním, že v jádru LSU nezůstal
téměř žádný z politických okresů, které jsme v předchozích podkapitolách tradičně
zahrnovali do jádra ČSS.
Na Moravě a ve Slezsku také sledujeme posun preferencí ČSS, díky působení
v rámci LSU, vzhůru. Nižší výsledek oproti Čechám je způsoben tradičně silnou pozicí
strany lidové v jihomoravském prostoru a také fenoménem uskupení HSD-SMS, které
na začátku 90. let 20. století patřilo mezi významné moravské politické strany
s celostátním dosahem. Nejlepšího výsledku koalice dosáhla v politických okresech
Dačice (13,22 %) a Moravská Třebová (10,35 %). Stejně jako v Čechách identifikujeme
nezvykle velké množství okresů v jádru podpory. Můžeme z nich ale vyselektovat
okresy, i v minulosti patřící do jádra, jako např. PO Prostějov a Vyškov.
76
Obr. 41 Volební podpora LSU v Čechách ve volbách 1992 (ČSÚ, vlastní výpočty)
Obr. 42 Jádro volební podpory LSU v Čechách ve volbách 1992 (ČSÚ, vlastní výpočty)
77
Obr. 43 Volební podpora LSU na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1992 (ČSÚ, vlastní výpočty)
Obr. 44 Jádro volební podpory LSU na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1992 (SÚS,
vlastní výpočty)
78
6.9 Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1946 a 1990─1992
Z uvedených skutečností vyplývá, že členství ČSS v koalici ve volbách do České
národní rady roku 1992 výrazně ovlivnilo charakteristiky za námi sledované období.
Došlo k prudkému nárůstu preferencí ve všech politických okresech a zároveň
k radikálnímu zvýšení počtu okresů zahrnutých do jádra volební podpory. Můžeme říci,
že ve volbách roku 1946 (obr. 47 a 48) i 1990 (obr. 49 a 50) ještě zřetelně vidíme
podobné rozložení volební podpory jako v letech meziválečných, naproti tomu se v
roce 1992 kontinuita vytrácí. Zajisté to je ovlivněno rozdílnými voličskými základnami
koaličních stran i nízkým podílem voličů ČSS na celkovém výsledku Liberálně sociální
unie.
Abychom tuto skutečnost potvrdili nebo vyvrátili, pomocí korelačního
koeficientu jsme se rozhodli odhalit vztah mezi výsledky obou voleb (viz tab. č. 6). Ten
se nám ukázal, zjm. v případě Čech, jako inverzní. Struktura prostorové distribuce
volební podpory tak byla značně variabilní. Na Moravě a ve Slezsku tento jev
nesledujeme až v tak velké míře, hodnota korelace je oproti Čechám kladná, ale
nedosahuje ani náznaku nějakého vztahu.
Pro vyjádření analýzy volební podpory v celém časovém období byla vytvořena
mapa, ve které jsou zahrnuty stabilní jádra v letech 1920─1935 a 1990─1992. Jsou zde
samostatně vyznačena jádra za obě období a jejich případný průnik (viz obr. č. 45 a 46).
V Čechách se nám bohužel neprolíná ani jeden okres, na Moravě pak 2 PO (Prostějov a
Vyškov), ve Slezsku rovněž žádný.
Čechy Morava a Slezsko
volby 1990 1992 volby 1990 1992
1990 1,000 -0,400 1990 1,000 0,209
1992 1,000 1992 1,000
Tab. 6 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi jednotlivými výsledky voleb v
politických okresech v letech 1990─1992
Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora
79
Obr. 45 Srovnání stabilních jader volební podpory v Čechách (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 46 Srovnání stabilních jader volební podpory na Moravě a ve Slezsku (SÚS,
vlastní výpočty)
80
Obr. 47 Srovnání stabilního jádra 1920-35 a jádra 1946 v Čechách (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 48 Srovnání stabilního jádra 1920-35 a jádra 1946 na Moravě a ve Slezsku (SÚS,
vlastní výpočty)
81
Obr. 49 Srovnání stabilního jádra 1920-35 a jádra 1990 v Čechách (SÚS, vlastní výpočty)
Obr. 50 Srovnání stabilního jádra 1920-35 a jádra 1990 na Moravě a ve Slezsku (SÚS,
vlastní výpočty)
82
7 VLIV VYBRANÝCH DEMOGRAFICKÝCH CHARAKTERISTIK NA
VOLEBNÍ PREFERENCE ČSNS A ČSS
Tato část práce se pokusí nastínit závislost volebních zisků Československé
strany národně socialistické (Československé strany socialistické) na vybraných
demografických charakteristikách v období let 1920─1946.
Již několikrát byly na předchozích stranách deklarovány silné volební zisky
národních socialistů zejména ve velkých městech a výrazně urbanizovaných oblastech.
Toto stanovisko jsme se pokusili podpořit výpočtem jednoduchých koncentračních
měr. Míra územní koncentrace vyjadřuje, kolikrát více voličů připadá na jednotku
rozlohy na dané úrovni hodnocení, než je průměrná hodnota v České republice.89 Pro
naše potřeby jsme zvolili jako kritérium pro zařazení jednotlivých okresů do výpočtu
50% volební základnu. Pokud považujeme za průměrnou hodnotu v ČR číslo 1, můžeme
tvrdit, že ve volbách roku 1920 bylo v jádru 2,85krát více voličů ČSS než ve zbytku
republiky. Z toho vyplývá, že na území, kde strana získala v roce 1920 50 % hlasů, je
vysoká hustota jejich voličů. V letech 1925 a 29 nám toto číslo o několik desetin klesá,
avšak ve volbách 1935 opět roste. V celém sledovaném období zaznamenáváme u ČSS
nejvyšší hodnoty míry územní koncentrace v Čechách, nejnižší na Slovensku. Ze
získaných hodnot vyplývá, že podpora strany je skutečně silně územně koncentrovaná.
To přispívá ke stabilitě námi vytyčeného jádra volební podpory.
Hodnoty míry volební úspěšnosti vyjadřují, kolikrát vyšší procento hlasů, než je
průměr v ČR, získá strana ve sledovaných územích.90 Opět jsme brali v potaz pouze
oblasti s koncentrací 50 % volební podpory ČSNS. Z výsledných hodnot nám vyplývá, že
strana dosahuje nízké míry volební úspěšnosti, což znamená, že strana nebyla příliš
úspěšná ve snaze z potencionálních voličů získat vlastní příznivce. Je patrné, že
s každými dalšími volbami tato míra klesá. Nejlepší hodnoty bylo dosaženo ve volbách
1920 na Slovensku (2,29), nejnižší pak na Moravě a ve Slezsku ve volbách roku 1935
(1,57).
89 JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s. 89. 90 Tamtéž.
83
Čistá míra koncentrace ukazuje, v jakém prostředí získala strana 50% podíl
svých voličů. Její hodnota je zjištěna podělením míry územní koncentrace k míře
volební úspěšnosti. Hodnoty vyšší než 1 signalizují lokalizaci v městských a hustěji
osídlených regionech, zatímco hodnoty nižší než 1 odpovídají řidšímu osídlení venkova,
pohraničí a periferií.91 Výsledné hodnoty čisté míry územní koncentrace ČSNS ve všech
sledovaných volbách a také ve všech územních jednotkách se pohybují vysoko nad
číslem jedna, čímž je potvrzena naše domněnka o ČSNS jako o straně s dominancí ve
velkých městech a silně urbanizovaných sídelních strukturách.
Je nutné upozornit, že výsledky těchto koncentračních měr jsou problematické
z hlediska nemožnosti nalézt případné výchylky způsobené například podporou strany
v jednom městě a jinak pouze na venkově. Pro nás jsou ale cenné díky schopnosti
odrážet vnitřní rozrůzněnost volební základny a jejich výpočtem můžeme podepřít
některá svá tvrzení.
91 JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s. 90.
Rok Celek Míra územní koncentrace
Míra volební úspěšnosti
Čistá míra úz. koncentrace
1920
Čechy 3,42 1,97 1,73
Morava a Slezsko 2,68 2,08 1,29
Slovensko 2,49 2,29 1,09
RČS 2,85 2,06 1,38
1925
Čechy 3,10 1,93 1,61
Morava a Slezsko 3,39 1,88 1,80
Slovensko 1,94 1,83 1,06
RČS 2,56 1,90 1,35
1929
Čechy 3,16 1,75 1,81
Morava a Slezsko 2,45 1,69 1,45
Slovensko 2,64 1,99 1,33
RČS 2,78 1,77 1,57
1935
Čechy 3,24 1,74 1,86
Morava a Slezsko 3,18 1,57 2,03
Slovensko 2,90 2,08 1,40
RČS 3,09 1,75 1,77
Tab. 7 Míra územní koncentrace a míra volební úspěšnosti ČSS a ČSNS v 50% volební základně
Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora
84
Další metodou, dle které můžeme posoudit stabilitu volební podpory ČSNS, je
vypočet korelačního koeficientu mezi jednotlivými volebními výsledky. Tabulka č. 8
ukazuje vysokou míru vzájemné korelace v případě předválečných voleb. Z toho
vyplývá, že v tom politickém okrese, kde uspěli národní socialisté ve volbách minulých,
je velká pravděpodobnost úspěchu i ve volbách příštích a naopak. Rok 1946 vybočuje
z již zmíněného důvodu omezení stranické soutěže a rozmělnění tradičních center
vysoké podpory strany.
volby 1920 1925 1929 1935 1946
1920 1,000 0,929 0,918 0,857 0,529
1925 1,000 0,958 0,921 0,598
1929 1,000 0,965 0,580
1935 1,000 0,559
1946 1,000
7.1 Národnost jako faktor podmiňující volební chování
Meziválečná Československá republika byla mnohonárodnostním státem se
silným procentuálním podílem menšin na celkovém počtu obyvatel.92 Nejpočetnější
minoritou byli Němci, dále pak Maďaři, Poláci, Židé, Rusíni, aj. Na základě hodnot
Pearsonova korelačního koeficientu jsme se pokusili nalézt souvztažnost mezi volební
podporou ČSNS a národností. Pro území Čech a Moravy jsme vybrali díky největšímu
zastoupením německou národnost, pro území Slovenska pak národnost maďarskou.
Protože se ČSNS vždy prezentovala jako strana národní, snažili jsme se tuto tezi
konfrontací s přímými daty potvrdit.
V Čechách dosáhl korelační koeficient národněsocialistické strany
s československou národností ve všech prvorepublikových volbách hodnoty nad 0,7.
(viz tab. č. 9). Došlo tedy k zjištění průkazného vztahu mezi těmito dvěma veličinami.
Výjimkou jsou volby v roce 1946, kdy není korelace s čs. národností prokázaná. Tento
fakt je logickým důsledkem faktu, že v těchto volbách měli volební právo jen Češi, 92 SÚS (1924). 276 s.; SÚS (1934). 205 s.
Tab. 8 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi jednotlivými výsledky voleb ČSS a
ČSNS v politických okresech v letech 1920─1946
Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora
85
Slováci a příslušníci „slovanských národností“, užití dat ze sčítání lidu 1930 pro tyto
volby je tudíž nevhodné.93 Ve vztahu ČSNS a německé menšiny nám vycházejí výrazně
inverzní hodnoty. Již předem jsme, díky odsunu velké části Němců a ztráty volebního
práva pro zbývající, vyřadili tuto položku u voleb v roce 1946 z tabulky. Vztah mezi
stranou a dalšími národnostmi je spíše neutrální.
Na Moravě a ve Slezsku vidíme ve všech předválečných volbách jen náznak
korelace ČSNS a čs. národnosti, opět mimo voleb 1946. Hodnoty tohoto prvku mohly
dosáhnout nižších hodnot i v důsledku podpory strany u obyvatelstva větších sídel, kde
byla přítomna i německá, případně další menšina. Souvislost mezi vysokými zisky
strany a nižším počtem osob československé národnosti tak nebyla v průběhu výpočtu
rozklíčována. I tentokrát je potvrzen antagonismus nár. soc. strany vůči německé
minoritě, i když ne tak silný jako v Čechách (avšak má logicky vzestupnou tendenci).
Namístě je neprokázaný vztah s kategorií ostatní národnosti.
Na Slovensku nebyla prokázána přímá souvislost mezi volebními výsledky ČSNS
a maďarskou národností. Výsledný koeficient nedosahuje ani náznaku korelace, byť se
pohybuje v záporných hodnotách. Podobně na tom je vztah strany s kategorií ostatní,
v níž jsou tentokrát ve velké míře „ukryti“ karpatští Němci. Zajímavým paradoxem jsou
výsledky vztahu mezi ČSNS a československou národností. Ty se pohybují v rozmezí od
-0,027 do 0,043 a jsou tak velice blízko číslu 0, u kterého neshledáváme statistickou
souvislost mezi oběma proměnnými. Danou anomálii lze vysvětlit na základě
politických tezí 1. republiky, kdy byla prosazována idea čechoslovakismu. Ta pronikla i
do statistických příruček, ve kterých není reflektována existence dvou samostatných
národů Čechů a Slováků. Za kolonkou „československá národnost“ se v případě
Slovenska ve skutečnosti nachází v drtivé většině příslušníci národnosti slovenské. Ti
byli jen výjimečně příznivci ČSNS. Zápornou hodnotu čs. národnosti s volebními
výsledky strany v roce 1925 způsobila zvýšená podpora ČSNS u rusínského
obyvatelstva, díky volební koalici se stranou trudovou (potvrzeno lepším korelačním
výsledkem v kategorii ostatní). Jelikož na Slovensku strana ve volbách 1946
nekandidovala, není v tabulce č. 9 s tímto rokem dále pracováno.
93 Další sčítání však proběhlo až v roce 1950 a jeho případné využití by zahrnovalo složitý přepočet analogových dat z tehdy nově vzniklých územních jednotek zpět na správní systém politických okresů.
86
územní jednotka národnost
Čechy československá německá ostatní
1920 0,758 -0,759 0,238
1925 0,795 -0,796 0,283
1929 0,814 -0,818 -0,269
1935 0,815 -0,818 -0,270
1946 0,347 - 0,127
Morava a Slezsko československá německá ostatní
1920 0,526 -0,472 -0,216
1925 0,527 -0,521 -0,036
1929 0,652 -0,659 -0,018
1935 0,576 -0,630 0,161
1946 0,174 - 0,238
Slovensko československá maďarská ostatní
1920 0,021 -0,050 0,066
1925 -0,027 -0,102 0,290
1929 0,043 -0,107 0,095
1935 0,018 -0,117 0,155
Jednou z výzkumných otázek, kterou jsme si položili v kapitole cíle práce, bylo
potvrdit nebo vyvrátit provázanost českého obyvatelstva, žijícího v oblasti s převahou
jiné národnostní skupiny, právě s Československou stranou národně socialistickou.
Autor vychází ze své bakalářské práce, ve které zjistil silnou koherenci mezi
československou národností a ČSNS na Těšínsku, kde tvořili v celkovém součtu Češi
menšinu (v PO Český Těšín žilo dle sčítání lidu94 v roce 1930 48,8 % Poláků, 38,2 %
Čechů, 7 % Němců a 5,8 % příslušníků jiných národností). Na základě těchto faktů bylo
přikročeno k seřazení politických okresů (dohromady za Čechy i Moravu) sestupně
podle procentuálního zastoupení německé národnosti. Jak u sčítání lidu v roce 1921,
tak v roce 1930 bylo identifikováno 51 politických okresů, v níž měla německá
národnost větší než 50% podíl. Pro přehlednost jsme výsledné hodnoty rozdělili do
dvou skupin. V první skupině jsou okresy, kde Němci tvořili od 50 do 75 % populace,
v druhé pak okresy, ve kterých měli Němci nad 75 % všech obyvatel.95
94 SÚS (1934). 205 s. 95 Nejvíce německých spoluobčanů žilo v politickém okrese Teplá (99,82 %).
Tab. 9 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi volebními výsledky ČSNS a
národnostním složením obyvatel jednotlivých zemí RČS
Zdroj: SÚS 1923 a SÚS 1934, vlastní výpočty autora
87
Na této bázi proběhl výpočet korelačního koeficientu mezi vyselektovanými
okresy, československou a německou národností. Jak nám ukazuje tabulka č. 10, kromě
roku 1920 (kde je pouze náznak) byla v okresech s větším než 75% německým
zastoupením prokázaná silná závislost mezi československou národností a volebními
výsledky národních socialistů. Naopak v téže oblasti vidíme výrazně záporné hodnoty
v souvislosti s německou národností. V případě kategorie ostatní nám sice vycházejí
kladné hodnoty, nepřibližují se však ani náznaku korelace. Můžeme se domnívat, že
české obyvatelstvo, žijící v pohraničí, mělo daleko silnější potřebu se vůči Němcům
vymezit a díky pocitu ohrožení své menšinové kultury se silněji ztotožňovat
s národními myšlenkami, proto volilo nacionalistické strany. Pokud se orientovalo
politicky v pravém spektru, mělo na výběr z několika stran. Na levici však ve svém
programu zdůrazňovali české národní myšlenky jen národní socialisté. Komunisté
prosazovali internacionalismus, pro sociální demokracie nebyla tato otázka prioritní.
Výsledky v okresech s 50–75% německým zastoupením mají podobný charakter
jak u předchozí skupiny, hodnoty korelačního koeficientu jsou ale nižší. Důvodem může
být geografická „blízkost“ českým okresům, a tedy menší potřeba se národnostně
vymezovat. Je s podivem, že v roce 1925 se vztah mezi čs. národností a ČSNS nachází
pouze v náznaku korelace, stejně tak jako záporná hodnota u národnosti německé. Co
tento výkyv způsobilo, není jasné.
Pokud bychom chtěli udělat obdobnou analýzu na Slovensku, potřebovali
bychom získat bohužel neexistující data k české národnosti zde žijící. Jak již bylo
zmíněno na předchozích řádcích, korelace s československou národností není
prokázána z důvodu drtivé převahy slovenské složky.
Závěrem lze říci, že na základě Pearsonova korelačního koeficientu vybraných
„německých“ politických okresů byl prokázána závislost mezi volebními výsledky ČSNS
a československou (českou) národností. Strana tedy dokázala oslovit kombinací
národnostních a umírněně levicových témat české voliče z příhraničních regionů
v Čechách a na Moravě, obývaných převážně německou národností.
88
Politické okresy národnost
ze 75 % a více něm. československá německá ostatní
1920 0,683 -0,686 0,208
1925 0,884 -0,877 0,201
1929 0,851 -0,845 0,219
1935 0,855 -0,856 0,245
z 50 % a více něm. československá německá ostatní
1920 0,658 -0,659 0,033
1925 0,478 -0,476 0,290
1929 0,660 -0,665 0,050
1935 0,648 -0,662 0,099
Tab. 10 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi volebními výsledky ČSNS a
národnostním složením obyvatel politických okresů s převahou německé menšiny
Zdroj: SÚS 1923 a SÚS 1934, vlastní výpočty autora
Obr. 51 Národnostní složení politických okresů dle sčítání lidu v roce 1930
89
7.2 Náboženské vyznání jako faktor podmiňující volební chování
Za jednoho z hlavních demografických ukazatelů námi sledované doby můžeme
považovat i náboženské vyznání. Na rozdíl od dnešních dní, kdy patří Česká republika
mezi nejateističtější státy světa, bylo obyvatelstvo našeho státu v první polovině 20.
století věřících a dominantní postavení zde měla katolická církev. Ta byla ale částí
českého obyvatelstva vnímána jako jeden z nástrojů rakousko-uherské monarchie
v boji proti českému národnímu hnutí. Na počátku první republiky vidíme snahu
mnohých intelektuálů vně i uvnitř římskokatolické církve o změnu. Pokusy o dosažení
této reformy v náboženské oblasti však byly v rámci stávajících církevních struktur
neúspěšné. Kolem kněze ThDr. Karla Farského, vůdčí osobnosti reformistů, se proto
shromáždilo radikální křídlo, které se roku 1920 odštěpilo od katolíků a po získání
státního souhlasu vznikla 15. září 1920 Církev československá.96 Vznik této církve
vyhovoval i státním orgánů, protože nová republika hledala kromě politické i
náboženskou identitu. Avšak snaha o vytvoření Církve československé jako církve
celonárodní nebyla úspěšná. Přesto v některých českých regionech získala velice silné
zastoupení.
Na následujících řádcích se pokusíme nalézt souvislost mezi volebními výsledky
národních socialistů a náboženským vyznáním. Nabízí se domněnka, že pozitivní poměr
může být u voličů národních socialistů právě s výše zmiňovanou církví československou
skrze společné národní téma.
Při stanovování korelačního koeficientu víry a volební podpory jsme z dat ze
sčítání lidu (1921 a 1930) vybrali tři reprezentativní kategorie, a to největší církev
(římskokatolickou), nacionálně orientovanou církev (československou) a obyvatelstvo
bez vyznání. V tabulce č. 11 pracujeme také s kategorií ostatní, ve které se skrývá
především protestantská, pravoslavná a židovská víra.
Korelační výsledky v Čechách u římskokatolického vyznání jsou velice blízko
k prokázané záporné korelaci. Její zvyšující se hodnoty mohou souviset s postupnou
koncentrací voličské základny v okresech s nižší podporou katolické církve. Na Moravě
a ve Slezsku se tento fenomén prokázal až u voleb v roce 1946. Logickým se nám jeví
96 CČSH (2015).
90
pozitivní vztah mezi občany bez vyznání a levicovou politickou stranou, kterou národní
socialisté bezpochyby byli. Toto spatřujeme v obou zemích.
Jak v Čechách, tak na Moravě a ve Slezsku sledujeme stabilní růst pozitivních
hodnot u korelací ČSNS s Církví československou. Tento jev může souviset i s rostoucím
počtem jejích stoupenců, protože zatímco při sčítání lidu v roce 1921 se k této nové
církvi hlásilo 523 tisíc věřících, o devět let později to již bylo 779 tisíc.97 Pokud bychom
jmenovali konkrétní případ politického okresu, ve kterém se dá alespoň částečně
přisuzovat zlepšující se volební výsledek ČSNS rostoucí základně stoupenců Církve
československé, pak se jedná o PO Olomouc-město. Olomouc byla jedním z center
utvářející se československé církve (a zároveň městem se silnou německou menšinou,
což, jak jsme zjistili v předchozí podkapitole, mělo na volební chování obyvatel také
vliv). Že naše úvaha není zcela lichá, můžeme dokázat, pokud se znovu zaměříme na
vytyčené stabilní jádro volební podpory. Většina politických okresů zahrnutých do jádra
má z hlediska náboženského nadprůměrné procentuální zastoupení právě
československé církve. Například v PO Semily, ve kterém strana získala největší
relativní počet hlasů ve volbách 1925 a druhý největší ve volbách následujících, žilo
podle výsledku sčítání 25,9 % „husitů“. Stejné charakteristiky vidíme i u PO Náchod
(30,9 % občanů hlásících se k ČCSH), Dvůr Králové (28,7 %), atd.
Na Slovensku se, stejně jako na Moravě, neprojevila záporná korelace římských
katolíků s voliči národních socialistů. Naopak průkazné jsou hodnoty obyvatel bez
vyznání s ČSNS. Nabízí se úvaha, že v tradičně silně křesťanském Slovensku mohli
většinu v této kategorii mít Češi, přicházející sem za prací. Stejně je tomu tak v případě
korelací s Církví československou. Rapidní vzrůst hodnoty sledujeme mezi lety 1925 a
1929, kdy na Slovensko přicházelo největší množství Čechů. Jejich počet se v roce 1937
odhaduje až na 160 tisíc.98 Právě ti byli těžištěm členské základny ve slovenské zemské
organizaci strany.
Z výše uvedených skutečností tedy vyplývá, že vztah volebních výsledků ČSNS
k římskokatolickému vyznání je negativní, naopak značnou vzájemnou souvislost
vidíme v poměru k československé církvi a k osobám bez vyznání. S kategorii ostatní se
97 SÚS (1934). 205 s. 98 VACULÍK (2009). s. 207.
91
v ani jednom územní celku nepodařilo prokázat ani náznak korelace. To, že
nejprůkaznější hodnoty nacházíme v prostoru Čech, souvisí s již zmiňovanou dominancí
strany v tomto územním celku.
územní jednotka vyznání
Čechy římskokatolické československé bez vyznání ostatní
1920 -0,641 0,633 0,539 0,015
1925 -0,652 0,655 0,527 0,028
1929 -0,650 0,739 0,536 -0,049
1935 -0,655 0,708 0,586 -0,053
1946 -0,548 0,547 0,309 0,171
Morava a Slezsko římskokatolické československé bez vyznání ostatní
1920 0,205 0,116 0,252 -0,210
1925 -0,032 0,410 0,518 -0,133
1929 -0,295 0,414 0,462 0,087
1935 -0,396 0,474 0,604 0,125
1946 -0,468 0,405 0,492 0,237
Slovensko římskokatolické československé bez vyznání ostatní
1920 -0,102 0,122 0,582 0,096
1925 -0,260 0,047 0,568 0,254
1929 -0,009 0,818 0,809 -0,021
1935 0,024 0,805 0,830 -0,053
Tab. 11 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi volebními výsledky ČSNS a
náboženským vyznáním obyvatel jednotlivých zemi RČS
Zdroj: SÚS 1923 a SÚS 1934, vlastní výpočty autora
92
8 ZÁVĚR
Cílem této diplomové práce byla časová a prostorová analýza volebních
výsledků Československé strany národně socialistické a Československé strany
socialistické. Po zhodnocení datové a pramenné základny zvolil autor jako nejvhodnější
řešení zpracování voleb do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Republiky
československé (1920, 1925, 1929, 1935), voleb do Ústavodárného národního
shromáždění v roce 1946 a voleb do České národní rady v letech 1990 a 1992.
Z hlediska správního byly volby zpracovány do úrovně politických okresů, v případě
posledních dvou voleb došlo k přepočtu volebních výsledků na tuto úroveň.
V období let 1918─1938 patřili národní socialisté k hlavním představitelům
demokratické levice v Československu a byli součástí většiny koaličních vlád. Strana
vyznávala integrační tendence v čechoslovakistickém duchu, kandidovala tudíž na
území celého státu. Nejsilnější pozici měla v oblasti středních Čech (Praha a její nejbližší
okolí) a východních Čech (Podkrkonoší, Náchodsko). Na Moravě a ve Slezsku nebyla
příliš úspěšná, výraznější volební podporu zaznamenáváme pouze v Brně a jeho
bezprostředním zázemí. Nejslabší elektorát sledujeme na Slovensku, kde ČSNS dosáhla
pouze marginálního významu, protože zastávala zejména české politické a národní
zájmy a Slováci se s ní tak nedokázali ve větší míře ztotožnit. Jádrem její podpory zde
byli především čeští přistěhovalci, působící hlavně ve státní správě. Ač se původně
profilovala jako strana dělnictva, postupem času tvořila hlavní část jejich voličů nižší
střední třída, zejména úředníci a státní zaměstnanci. Volební podpora je
charakterizována nízkou variabilitou voličské základny. Nejlepšího výsledku v tomto
období dosáhla ČSNS v parlamentních volbách v roce 1929, kdy skončila celostátně na
třetím místě.
Poválečné volby roku 1946 byly výrazně ovlivněny jak okleštěním parlamentní
demokracie, tak změnou v národnostním složení obyvatelstva. Československá strana
národně socialistická sice skončila na druhém místě, takto dobrý výsledek byl ale
způsoben skutečnosti, že představovala alternativu pro voliče zakázaných stran a také
se jako jediná v kampani výrazně vymezovala vůči komunistické straně.
93
Výsledek národních socialistů v prvních svobodných volbách po éře
komunistického totalitního režimu ovlivnila jejich zkompromitovanost s tímto
systémem, neboť národně-socialistická strana nebyla, na rozdíl od mnoha jiných,
v letech 1948-1989 zakázaná a vytvářela, ač plně podřízená politice KSČ, zdání
existence pluralitního stranického systému v ČSR. Přesto v roce 1990 zřetelně vidíme
podobné rozložení volební podpory jako v letech meziválečných. Postavení ČSS po
volbách v roce 1992 je posíleno díky výhodné koalici se dvěma dalšími stranami
(ekologickou a zemědělskou) v uskupení zvaném Liberálně sociální unie. Námi
sledované rozložení volební podpory je ale silně ovlivněno rozdílnými voličskými
základnami zbylých koaličních stran a kontinuita se všemi předešlým volbami se nám
vytrácí.
I když má korelační analýza poměrně omezené možnosti k rozpoznání
společenské reality, lze na základě výpočtu Pearsonova korelačního koeficientu
Československé strany národně socialistické s národnostní strukturou obyvatel potvrdit
její silnou podporu u českých voličů v oblastech s převahou jiného etnika.
Předpokládané inverzní korelace dosáhla strana ve vztahu k německé národnosti.
V otázce náboženského vyznání vidíme ve všech sledovaných územních celcích
signifikantní souvislost mezi národně-socialistickou voličskou základnou a příslušníky
československé církve i lidmi bez vyznání. Nejsilnější konfliktní vztah je identifikován
mezi stranou a římskokatolickým vyznáním.
Typickým voličem Československé strany národně socialistické byl obyvatel
středních nebo východních Čech, žijící ve větším městě nebo silně urbanizované
oblasti, české národnosti, člen Církve československé nebo bez vyznání,
pravděpodobně státní zaměstnanec, tj. příslušník nižší střední třídy.
94
SUMMARY
The aim of the present thesis is to make spatial and temporal analysis of the
voting support of the Czechoslovak National Socialistic party and the Czechoslovak
Socialistic party. The author focuses on the Czech legislative elections from the year of
1920 to 1992.
From 1918 to 1938, national socialists were the main representatives of
democratic left-wing parties and formed majority of coalitions. Areas of central
Bohemia (Prague and its surroundings) and eastern Bohemia (Podkrkonoší,
Náchodsko) were those of greatest influence. The party did not gain much success in
Moravia and Silesia except for Brno and its closest surroundings. The weakest
electorate was in Slovakia where the party reached only marginal significance.
Although being a labour party at first, majority of its voters were middle class – office
workers and public servants in particular. The voting support consists of low variability
of voters. During this period, the party gained its most significant success in the
parliamentary elections in 1929, reaching the third place nationwide.
After the Second World War, the party gained great success in the elections in
1946, reaching the second place. Because of its continuation during the communist
era, the party did not succeed in the elections in 1990 after the Velvet Revolution.
Being part of the coalition called Liberal Social Union in 1992 was the last success of
the party. The National Socialistic party did not involve significantly in the Czech
politics after the dissolution of Czechoslovakia.
The strong support by the Czech voters from the areas with other ethnic groups
as a majority was confirmed on the basis of correlation coefficient of the Czechoslovak
National Socialistic party with the ethnic structure of the country. The assumed inverse
correlation was reached by the party and its relation to the German ethnic group. As
for the question of religion, significant relation between the voters of national-
socialistic orientation and the members of the Czechoslovak church and even atheists
can be registered. This applies for all the observed territorial units. The strongest
conflict can be identified between the party and the Roman Catholic belief.
95
A typical voter of the Czechoslovak National Socialistic party was an inhabitant
of central or eastern Bohemia living in a major city or significantly urbanized area, of
Czech nationality, a member of the Czechoslovak Church or an atheist and a member
of the middle class.
96
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY
Prameny:
Národní archiv Praha, fond: Archiv České strany národně sociální Praha : inv. č. 1302.
Literatura:
BALÍK, Stanislav a kol. Politický systém českých zemí 1848-1989. Brno 2011. 178 s.
BLAŽEK, Jiří − KOSTELECKÝ, Tomáš. Geografická analýza výsledků parlamentních voleb
v roce 1990. In: Sborník České geografické společnosti, 1991, č. 1, s. 1-14.
BRÁZDIL, Rudolf a kol. Statistické metody v geografii : cvičení. Brno 1981. 177 s.
BROKLOVÁ, Eva. Československá demokracie. Praha 1992. 168 s.
ČSÚ. Volby do zákonodárných orgánů Československa a České republiky 1920-2006.
Praha 2008. 310 s.
ČSÚ. Volby do Národního shromáždění Československé republiky : Historický přehled
výsledků voleb za období 1920-1935. Praha 2006. 60 s.
HARNA, Josef. Politické programy českého národního socialismu 1897-1948. Praha
1998. 291 s.
HARNA, Josef. Český národní socialismus. In: MALÍŘ, Jiří a kol. Politické strany : vývoj
politických stran a hnutí v českých zemích a Československu v letech 1861-2004. Brno
2005. s. 763-780.
HENDL, Jan. Přehled statistických metod : analýza a metaanalýza dat. Praha 2012.
734 s.
HLEDÍKOVÁ, Zdeňka − JANÁK, Jan − DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : od
počátků státu po současnost. Praha 2005. 568 s.
JEHLIČKA, Petr − SÝKORA, Luděk. Stabilita regionální podpory tradičních politických
stran v českých zemích (1920-1990). In: Sborník České geografické společnosti, 1991, č.
2, s. 81-95.
97
KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře první republiky (1918-1938). Díl 1., Vznik, budování
a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha 2000. 571 s.
KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře první republiky (1918-1938). Díl 2., Československo a
České země v krizi a v ohrožení (1930-1935). Praha 2002. 577 s.
KÁZMEROVÁ, Ľubica. Pôsobenie Československej strany národno-socialistickej na
Slovensku v rokoch 1918-1938. In: Československo 1918-1938 : osudy demokracie ve
střední Evropě. Praha 1999. s. 184-186.
KLÁTIL, František. Republika nad stranami: O vzniku a vývoji Československé strany
národně-socialistické (1897-1948). Praha 1992. 370 s.
KOCIÁN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948 :
organizace, program, politika. Brno 2002. 262 s.
KOSTELECKÝ, Tomáš a kol. Koho volí Vaši sousedé? : prostorové vzorce volebního
chování na území Česka od roku 1920 do roku 2006, jejich změny a možné příčiny.
Praha 2014. 173 s.
KRÁL, Ondřej. Volební geografie ČR : Analýza volební podpory KSČ a KSČM. Olomouc
2013. 122 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká
fakulta, Katedra geografie.
KRÁL, Václav. Politické strany a Mnichov : Dokumenty. Praha 1961. 226 s.
KREJČÍ, Oskar. Nová kniha o volbách. Praha 2006. 481 s.
MAREK, Pavel a kol. Přehled politického stranictví na území českých zemí a
Československa v letech 1861−1998. Olomouc 2000. 404 s.
PINK, Michal. Současné přístupy k volební geografii. In: FIALA, Petr a kol. Víceúrovňové
vládnutí : teorie, přístupy, metody. Brno 2005. s. 148-162.
SÚS. Sčítání lidu v Republice Československé ze dne 15. února 1921. I. díl. Praha 1924.
276 s.
98
SÚS. Sčítání lidu v republice Československé ze dne 1. prosince 1930. I. díl. Praha 1934.
250 s.
SÚS. Statistická ročenka Republiky Československé. Praha 1936. 299 s.
SÚS. Volby do Národního shromáždění v dubnu roku 1920 a volby do obecních
zastupitelstev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v červnu 1919. Praha 1922. 168 s.
SÚS. Volby do Poslanecké sněmovny v listopadu roku 1925. Praha 1926. 69 s.
SÚS. Volby do Poslanecké sněmovny v říjnu roku 1929. Praha 1930. 47 s.
SÚS. Volby do Poslanecké sněmovny v květnu roku 1935. Praha 1936. 47 s.
ŠEDO, Jakub. Česká strana národně sociální. In: MALÍŘ, Jiří a kol. Politické strany : vývoj
politických stran a hnutí v českých zemích a Československu v letech 1861-2004. Brno
2005. s. 1455-1462.
The Dictionary of Human geography. Chichester 2009. 1052 s.
VACULÍK, Jaroslav. České menšiny v Evropě a ve světě. Praha 2009. 350 s.
Internetové zdroje:
Český statistický úřad [online], [cit. 2015-04-20]. Dostupné z WWW: <www.czso.cz>
Církev Československá husitská: Stručná historie [online], [cit. 2015-04-20]. Dostupné z
WWW: <http://www.ccsh.cz/view.php?id=18>
99
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 (volná, elektronická):
Volební výsledky ČSNS v Čechách v letech 1920-1992
Příloha č. 2 (volná, elektronická):
Volební výsledky ČSNS na Moravě a ve Slezsku v letech 1920-1992
Příloha č. 3 (volná, elektronická):
Volební výsledky ČSNS na Slovensku v letech 1920-1935
Příloha č. 4 (vázaná): Mapa správního členění ČSR k 1. 12. 1928
Příloha č. 5 (vázaná): Abecední seznam politických okresů k 1. 12. 1928
PŘÍLOHA Č. 4
okres číslo okres číslo okres číslo ZEMĚ ČESKÁ Kralupy nad Vltavou 93 Strakonice 136
Aš 54 Kraslice 94 Stříbro 137
Benešov 55 Krumlov Český 95 Sušice 138
Blatná 57 Lázně Mariánské 97 Šluknov 139
Boleslav Mladá 56 Ledeč nad Sázavou 98 Tábor 140
Brandýs nad Labem 58 Liberec 100 Tachov 141
Brod Český 59 Lípa Česká 101 Teplá 142
Brod Německý 60 Litoměřice 102 Teplice-Šanov 143
Broumov 61 Litomyšl 103 Trutnov 145
Budějovice České 62 Loket 104 Třeboň 144
Bydžov Nový 63 Louny 105 Turnov 146
Čáslav 64 Mělník 106 Týn Horšovský 147
Děčín 65 Město Nové n. Metují 107 Týn nad Vltavou 148
Domažlice 66 Milevsko 108 Ústí nad Labem 149
Dubá 67 Most 109 Varnsdorf 150
Duchcov 68 Mýto Vysoké 110 Vary Karlovy 151
Dvůr Králové 69 Náchod 111 Vrchlabí 152
Falknov nad Ohří 70 Nejdek 112 Žamberk 153
Frýdlant 71 Paka Nová 168 Žatec 154
Hora Kutná 159 Pardubice 114 Žlutice 155
Hořovice 72 Pelhřimov 115 ZEMĚ MORAVSKOSLEZSKÁ
Hradec Jindřichův 73 Písek 116 Beroun Moravský 12
Hradec Králové 74 Planá 117 Bílovec 1
Hradiště Mnichovo 75 Plzeň 118 Boskovice 13
Humpolec 76 Podbořany 119 Brno-město 14
Cheb 77 Poděbrady 120 Brno-venkov 15
Chomutov 78 Polička 121 Brod Uherský 17
Chotěboř 79 Hlavní město Praha 10 Bruntál 3
Chrudim 80 Praha-venkov 170 Budějovice Moravské 160
Jablonec nad Nisou 81 Prachatice 122 Dačice 18
Jablonné Německé 82 Přeštice 123 Frýdek 5
Jáchymov 83 Příbram 124 Fryštát 6
Jičín 84 Přísečnice 125 Frývaldov 7
Jilemnice 85 Rakovník 126 Hlučín 8
Jílové 175 Rokycany 128 Hodonín 19
Kadaň 87 Roudnice nad Labem 129 Holešov 20
Kamenice nad Lipou 88 Rumburk 130 Hradiště Uherské 22
Kaplice 89 Rychnov n. Kněžnou 131 Hranice 23
Kladno 91 Říčany 156 Hustopeče 24
Klatovy 157 Sedlčany 132 Jičín Nový 25
Kolín 158 Semily 133 Jihlava 27
Kralovice 92 Slaný 134 Krnov 9
PŘÍLOHA Č. 5
okres číslo okres číslo okres číslo
Kroměříž 29 Hlohovec 191 Snina 232
Krumlov Moravský 30 Humenné 192 Sobota Rimavská 226
Kyjov 31 Chlumec Kráľovský 197 Sobrance 233
Litovel 32 Iľava 193 Streda Dunajská 186
Město Nové na Mor. 33 Kameň Modrý 210 Stropkov 238
Meziříčí Valašské 34 Kapušany Veľké 248 Šaľa 239
Meziříčí Velké 35 Kežmarok 194 Šamorín 240
Mikulov 36 Komárno 195 Štiavnica Banská 180
Místek 37 Košice-mesto 177 Topoľčany 241
Olomouc-město 38 Košice-vidiek 196 Tornaľa 242
Olomouc-venkov 39 Kremnica 198 Trebišov 243
Opava 11 Krupina 199 Trenčín 244
Ostrava Moravská 40 Kubín Dolný 185 Trnava 245
Přerov 41 Levice 201 Trstená 246
Prostějov 42 Levoča 202 Ves Spišská Nová 234
Rýmařov 43 Ľubovňa Stará 237 Ves Spišská Stará 235
Šternberk 44 Lučenec 204 Vráble 249
Šumperk 45 Malacky 205 Vranov nad Ťoplou 250
Těšín Český 2 Martin Turčianský Sv. 206 Zámky Nové 217
Tišnov 46 Medzilaborce 207 Zvolen 252
Třebíč 47 Mesto Kysucké Nové 200 Želiezovce 253
Třebová Moravská 48 Mesto Nové n Váhom 216 Žilina 254
Vsetín 49 Michalovce 208
Vyškov 50 Mikuláš Liptovský Sv. 203
Zábřeh 51 Modra 209
Znojmo 52 Moldava nad Bodvou 211
ZEMĚ SLOVENSKÁ Moravce Zlaté 251
Baňa Nová 215 Myjava 212
Bánovce n. Bebravou 178 Námestovo 213
Bardejov 181 Nitra 214
Bratislava-mesto 176 Parkan 218
Bratislava-vidiek 182 Piešťany 219
Brezno nad Hronom 183 Poprad 220
Bystrica Banská 179 Prešov 222
Bystrica Povážská 221 Prievidza 223
Bytča Veľká 247 Púchov 224
Čadca 184 Revúca 225
Ďala Stará 236 Rožňava 227
Feledince 187 Ružomberok 228
Galanta 188 Sabinov 229
Gelnica 189 Senica 230
Giraltovce 190 Skalica 231
Recommended