View
17
Download
0
Category
Preview:
Citation preview
ERGOTERAPIE – MINULOST,SOUČASNOST A
BUDOUCNOST
VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI ERGOTERAPIE
„Ergoterapie není alternativou k tradičnímu medicínskému modelu ani třešničkou na dortu rehabilitace. V dnešním světě chce být rovnocennou součástí rehabilitace. Nejde jí o doktrínu, ale o pohled. Pohled na člověka, spíše než na nemoc. Pohled na člověka, pro kterému může být smysluplná činnost jistou nadějí….“
(Krivošíková, 2011,s.6)
ERGOTERAPIE
Výraz je složen ze dvou slov: ERGON – PRÁCE ,
THERAPIA – LÉČENÍ.
60. Léta 20. století: anglosaská literatura – OCCUPATIONAL THERAPY.
Ergon (z řeckého slova práce) nebo occupational (z anglického slova
zaměstnávání) nezahrnuje pouze pracovní aktivity, ale veškeré činnosti, které jsou pro klienta v životě důležité.
PŮVODNÍ DEFINICE ERGOTERAPIE:
Herbert J. Hallem 1923
„Ergoterapie poskytuje pod lékařskou supervizí jednoduchou a
nenamáhavou práci za účelem zlepšovat rekonvalescenci pacientů
v nemocnicích nebo jejich domovech. Ruční práce se v této profesi
využívají ne proto, aby se z pacientů stali řemeslníci, ale proto, aby
rozvíjeli svou fyzickou a duševní zdatnost v době, kdy je jejich odvaha a iniciativa minimální.“
PŮVODNÍ DEFINICE ERGOTERAPIE:
Herbert J. Hallem 1923
Tato definice položila základní pilíře ergoterapie. První využívá práci k rozvoji dovedností, potřebných k provádění úkolů. V druhém
napomáhá ergoterapie lidem získat a znovu nabýt funkční
schopnosti v době, kdy je jejich emoční a psychická úroveň pod
hranicí normy.
Moderní definice ergoterapie
Výstižná je definice COTEC z roku 2001, která vychází z předpokladu, že zdraví může být pozitivně ovlivněno
zaměstnáváním, činností a aktivitou člověka. „Ergoterapie je léčba
osob s fyzickým a duševním onemocněním nebo disabilitou, která
prostřednictvím specificky zvolených činností umožňuje osobám
dosáhnout maximální funkční úrovně a soběstačnosti ve všech aspektech života.“
V definování oboru
neexistuje dodnes
jednotný názor.
Lze však vypozorovat
různé společné znaky,
které se objevují v
jednotlivých definicích:
● preventivní prvek,
● preventivní prvek,
● zaměření na jednotlivce.
HISTORIE OBORU:
Již antičtí lékaři jako byli
Hippokrates a Galén doporučovali pacientům
zaměřit se na „postižení těla i mysli“. V terapii
využívali fyzická cvičení,
masáže, koupele, jízdu na
koni a různé činnosti jako
např. práce na zahradě, rybaření a další aktivity
HISTORIE OBORU:
V období středověku
využívání činnosti v léčbě
upadá a zůstává „ležet
ladem“.
HISTORIE OBORU:
V 18 století byla
ergoterapie aplikována
v péči o duševně
nemocné.
Významné osobnosti:
Psychiatr Philippe Pinel -
začal uplatňovat v léčbě
svých pacientů tzv. pracovní léčbu (fyzické
cvičení a manuální
zaměstnávání),kladl důraz
na empatii a zachování
lidské důstojnosti.
HISTORIE OBORU:
V průběhu 19 století –
ergoterapie se postupně
rozšířila až do celé Evropy.
Významné osobnosti:
V Německu Johann
Christian Reil
V Yorku Samuel Tuke –
uplatňoval tzv. morální
léčbu (z anglického moral
treatment).
HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové
válce:
Uplatnění: tělesně postižení ve vojenských
nemocnicích.
Využívají se hlavně: rukodělné a řemeslné
činnosti.
HISTORIE OBORU:
Období po 1. a 2. světové válce:
Je zde možné
zaznamenat:
• počátky měření svalové
síly a rozsahu pohybů,
• následný výběr činností
dle kineziologické analýzy,
• navržené specifické,
individuálně
přizpůsobované
pomůcky a dlahy, které se využívaly po celou
dobu rehabilitace.
HISTORIE OBORU:
Zakladatelé: George Edvard Barton
(architekt), Eleanor Clarke Slagleová
(sociální pracovnice) a William Rush Dunton, ml. (psychiatr).
Období po 1. a 2. světové válce:
V roce 1917 vzniká vlastní
profese „Ergoterapie“ v
USA.
Na jejím založení se podílí
lékaři i sestry.
HISTORIE OBORU:
vznikají ergoterapeutické školy a o
něco později profesní organizace,
které se výrazně podílely na
vytváření standardů vzdělávání ergoterapeutů, uznávání kvalifikace a publikování článků.
Období po 1. a 2. světové válce:
I přes počáteční váhání
byla jednoznačně přijata
mezi zdravotnické profese.
HISTORIE OBORU:
Období po 1. a 2. světové válce:
William Rush Dunton (psychiatr), je označován jako „otec ergoterapie“, kvůli svému častému obhajování přínosu ergoterapie v odborných článcích a prezentacích.
Založil také první profesní časopis a přispěl k propojení ergoterapie s medicínou.
HISTORIE OBORU:
Ergoterapie se v tomto období
rozděluje na dvě oblasti působení:
obecnou (činnostní) - uplatňovala hlavně u pacientů dlouhodobě
upoutaných na lůžko a měla funkci, odpoutaní pacientovi pozornosti od
nemoci.
specifickou – cílenou na nápravu
nebo znovuzískání ztracených dovedností (nácvik chůze,
soběstačnosti, úchopů atd..
Po 2. světové válce se ergoterapie více zaměřuje na léčbu poúrazových stavů, např. amputací a poranění periferních nervů.
Klinická praxe zahrnovala:
• trénink soběstačnosti, funkční trénink (nácvik úchopů a chůze),
• trénink používání protéz a úpravu pracovních činností.
Poznámka:
důraz je také kladen na polohování a posturu pacienta.
HISTORIE OBORU:
koncept „terapeutického využití sebe sama“ a stále častěji se využívají různé psychoterapeutické techniky.
Padesátá léta 20. století:
• posun směrem k „exaktní“ vědě,
• pozornost se soustřeďuje
na chronická onemocnění (artritida,
srdeční onemocnění,
cévní mozkové příhody,
traumatická poranění a
vrozené vady).
HISTORIE OBORU:
dva vývojové trendy:
První - smysluplnou činnost v léčbě
odmítá a navrhuje se identifikovat s prostředky jiných profesí.
Druhý - směřuje k přehodnocení role
ergoterapie v týmové práci.
Šedesátá léta 20. století:
• společnost podléhá
ideálům humanismu,
• období změny - důraz
na činnost jako takovou
se snižuje.
HISTORIE OBORU:
Tvoří se teoretická základna a dochází k rozšíření oboru do oblasti
sebeobslužných aktivit, předpracovní přípravy a poradenství (ergonomie,
správný sed).
V osmdesátých letech 20.
století :
• Ergoterapie se formuje jako samostatný obor ve
zdravotnictví i sociální
oblasti (v zemích, kde
nedošlo vlivem totality
k přerušení jejího rozvoje).
HISTORIE OBORU:
Současnost:
• ve všech zemích
Evropy, včetně postkomunistických
států, ale i zemí třetího
světa.
• Nejvíce: Velké Británie,
skandinávské státy a Holandsko.
HISTORIE OBORU v České
Republice:
Významné osobnosti:
Vincenc Priessnitz – zakladatel lázní
v Jeseníku prosazoval v léčbě
systematické otužování vodou a čerstvým vzduchem a pracovní
terapii
Prof. Jedlička založil v Praze v r. 1913
Ústav pro zmrzačené (děti) a školy pro tělesně postižené
Vývoj ergoterapie od
konce 19. století do roku
1945
Ergoterapie byla ve svých počátcích aplikována
jako terapeutická metoda
u pacientů s psychickým
onemocněním v psychiatrických
léčebnách.
HISTORIE OBORU
v České Republice:
MUDr. Hamza založil dětskou léčebnu
v Luži - Košumberku, kde využíval
cílené ergoterapie v léčbě dětí trpících TBC a poliomyelitis.
konec 19. století -1945
• epidemie poliomyelitidy
a tuberkulózy.
• položeny základy tzv.
cílené ergoterapie.
HISTORIE OBORU v ČR
Vlivem normalizace byla tato
spolupráce na dlouhou dobu
přerušena.
1945 - počátek 90. let 20.
století
V r. 1947 byl zahájen provoz ve Státním ústavu
rehabilitace v Kladrubech.
Dr. Karpin zde zavádí
moderní rehabilitaci (pro amputované, pro
paraplegiky, tetraplegiky a
polytraumata).
V r. 1949 proběhl v tomto
ústavu kurz pořádaný ergoterapeuty z USA
HISTORIE OBORU v ČR
50. léta 20. století – nová rehabilitační
oddělení v Ostravě.
60. léta 20. století – „univerzální“ nástavbové kvalifikační studium v
oboru RHB pracovník.
Od r. 1968 pořádá katedra ET
NCONZO postgraduální kurzy a
pomáhá s organizací pomaturitního
specializačního studia s atestací
v léčbě prací
V roce 1978 vzniká komise, později
sekce ergoterapie při České
rehabilitační společnosti
1945 - počátek 90. let 20.
století
HISTORIE OBORU v ČR
dochází k obnovení kontaktů se
zahraničními ergoterapeuty
V roce 1992 vzniká v Ostravě první škola pro ergoterapeuty.
V r. 1994 vzniklo na 1. lékařské fakultě
UK v Praze první bakalářské studium
ergoterapie v České republice.
V r. 2004 byl přijat zákon č. 96/2004 Sb., kterým byla ergoterapie
definována jako nelékařská profese.
90. Léta 20. století
HISTORIE OBORU v ČR
Dílny se mění v místnosti pro individuální ergoterapii a nácvik
soběstačnosti.
Orientuje se převážně na účinnější
vyšetřovací metody (všedních
denních činností, senzomotorických a kognitivních funkcí).
Začátek 21. století
HISTORIE OBORU v ČR
V posledních letech se terapeutická
praxe soustředí také na určování
dovedností a pracovních možností,
na vyhledávání vhodného pracovního zařazení osob
s postižením. Uplatňuje se mnohem
výrazněji i v sociální oblasti.
21. století
Mezinárodní ergoterapeutické organizace
Světová federace ergoterapeutů (WFOT, World Federation of Occupational Therapists) – 1952
Evropská komise ergoterapie COTEC (Counsil of Occupational Therapists of the European Countries) – 1986
Evropská síť ergoterapie ve vyšším vzdělávání ENOTHE (European Network of Occupational Therapy in Higher Education) – 1995
ČAE (Česká asociace ergoterapeutů) - 1995
Filosofie ergoterapie
„Filosofie ergoterapie vychází z pohledu ergoterapeutů na to, co je
přijatelné a žádoucí pro kvalitu života. Určuje hodnoty, přesvědčení
a obvyklé postupy profese, které se jak přenášejí do chování ergoterapeuta, tak do jeho výběru teoretických a praktických
postupů.“ (Krivošíková, 2011 s. 79)
Filosofie ergoterapie
Filosofickým základem je vnímání člověka jako celku.
Existují dvě fundamentálně odlišné filosofické perspektivy:
● redukcionistický pohled,
● holistický pohled.
Filosofie ergoterapie
„Redukcionismum je obecně objektivní pohled na konkrétní skutečnost, kterou můžeme rozdělit do pozorovatelných částí. Celek
může být pochopen pouze prozkoumáním jeho částí. Svět funguje
pomocí pravidel a zákonů, které budou nakonec objeveny.“
(Krivošíková, 2011, s. 80)
Filosofie ergoterapie
„Holistický pohled je subjektivní. Skutečnost je proměnlivá, vnímaný svět je nedělitelný a konkrétní části mezi sebou vzájemně reagují a
tvoří celek. Jednotlivé části nemůžeme chápat izolovaně.“
(Krivošíková, 2011, s. 80).
Tento pohled vzniká ve 20. století jako reakce na redukcionismus. Filosofie ergoterapie vychází z jeho principů a humanismu.
Filosofie ergoterapie
Zaměstnávání zahrnuje jakoukoliv aktivitu, kterou se člověk běžně zabývá. Jedná se o aktivity zaměřené na práci, hru nebo
odpočinek.
Zaměstnávání má více rozměrů: odehrává se v určitém čase
(časová dimenze), v určité situaci (kontextová dimenze), je
ovlivňováno vnitřními potřebami jedince a odráží jeho individualitu (hodnoty, preference, zkušenosti atd.) a také naplňuje sociální role
jedince (sociální dimenze).
Filosofie ergoterapie
V ergoterapii se oblasti zahrnuté pod pojmem zaměstnávání nazývají odborným termínem oblasti výkonu zaměstnávání a
obvykle se dělí do tří skupin:
● všední denní činnosti (activities of daily living),
● práce a produktivní činnosti,
● hra a volný čas.
Filosofie ergoterapie
Tento pohled vychází z humanistické
psychologie, která se objevuje ve 20.
století s konceptem osobní svobody, svobodného rozhodování a kreativity.
Hlavními představiteli jsou Abrahám
Maslow a Carl Rogers
Pohled na člověka jako
na individualitu
Filosofie ergoterapie
„Ergoterapeut respektuje autonomii a individualitu člověka. Respektuje ho
jako partnera při plánování cílů
terapie a věří, že je schopen se
samostatně rozhodovat.“
(Krivošíková, 2011, s. 82)
Pohled na člověka jako
na individualitu
Teoretický základ profese a vymizení
základních pojmů
Schéma: Taxonomie teorie ergoterapie
Teoretický základ
profese a vymizení
základních pojmů
medicínský model (biomedicínský
model),
biopsychosociální model
ekologicko – sociální nebo
rehabilitační model,
přístup zaměřený na člověka
(nejvhodnější pro potřeby
ergoterapie)
Modely zdravotní péče,
které ovlivnily
ergoterapeutickou praxi
Teoretický základ profese a vymizení
základních pojmů
Modely praxe
Jsou obecnější.
Rámce vztahů
odlišnější a vymezenější použití,
využívají pouze teorie, které
jsou významné pro určitou oblast lidské činnosti (ADL,
produktivita, volný čas),
cílem je: formulovat léčebnou
strategii ve specifické oblasti praxe, popisují rozdílné
terapeutické přístupy a
techniky, taktéž dysfunkce.
Teoretický základ profese a vymizení
základních pojmů
Model lidského zaměstnávání (MOHO):
vznikl v r. 1980, autor americký psycholog a ergoterapeut Gary Kielhofner,
ústředním pojmem, v tomto modelu nejrozšířenějším, je činnostní
chování neboli chování v činnosti (z angl. occupational behaviour),
využití: u dospělých pacientů s chronickou bolestí, u dětí
s poruchami chování, osob s traumatickým poraněním mozku,
starších osob s dg. demence a adolescentů s duševní chorobou,
aplikace v praxi je časově i personálně náročná a není vhodné ho
používat v akutní fázi většiny onemocnění.
Teoretický základ profese a vymizení
základních pojmů
Kanadský model výkonu zaměstnávání:
V roce 1997 ho vytvořila Kanadská asociace ergoterapeutů, dále ho potom rozpracovala kanadská ergoterapeutka Elizabeth
Townsendová (CMOP - z angl. Canadian Model of Occupational
Performance),
používá výhradně pojem klient (jednotlivec, instituce, organizace nebo komunita),
Úlohou terapeuta: zohlednit jeho individuální přání a potřeby, snaží
se o aktivní přístup a nové možnosti při hledání podpory. Vytváří
základní kostru pro umožnění zaměstnávání všem osobám.
Kanadský model výkonu zaměstnávání
Model bere v potaz tři základní koncepty v ergoterapii:
klient,
zaměstnávání,
prostředí.
Schéma: KANADSKÝ MODEL VÝKONU
ZAMĚSTNÁVÁNÍ
Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů
Model VdT MOCA (Model of Creative Ability):
70 léta 20. století – teorii vypracovala ergoterapeutka Vona du Toit,
v r. 2005 - detailně ho rozpracovala ergoterapeutka Patricia de Witt,
neurčuje specifické aktivity, ale pouze jejich charakteristiky,
cílová skupina: lidé s psychickým onemocněním, poruchami učení a senioři,
poskytuje rámec pro hodnocení klientova výkonu zaměstnávání dle
dosažených schopností v oblastech sebeobsluhy, sociálních
kontaktů, pracovních a volnočasových aktivit.
Výzvy a příležitosti ergoterapie
Uplatnění ergoterapeutů:
v institucionálních službách a zařízeních (komunitní a terénní
programy, služby),
v oblasti veřejného zdraví (primární podpora a zachování zdraví,
zdravého životního stylu, prevenci onemocnění atd.),
v oblasti komunitního rozvoje, v němž se mohou ergoterapeuti
podílet
na posilování kapacit a zdrojů komunit pro podporu zdraví a kvality
života jejich členů.
Výzvy a příležitosti ergoterapie
Vlivem globalizace:
nové příležitosti pracovat v zahraničí,
navazování a posilování mezinárodních kontaktů a jejich využití pro
praxi, vzdělávání a výzkum, spolupráce pracovišť na projektech a
mezinárodní výměnné programy.
Výzvy a příležitosti ergoterapie
Praxe založená na důkazech:
pracovníci by měli být schopni odůvodnit oprávněnost
vynaložených nákladů na prováděné a plánované intervence na
základě aktuálních vědeckých poznatků,
ergoterapie stále postrádá solidní výstupy výzkumu pro prokázání
vlastní efektivnosti, s čímž souvisí také nedostatečně vytvořená
infrastruktura (např. výzkumná centra a existence výzkumníků
ergoterapeutů),
Problémem je také skutečnost, že jazykem výzkumu i ergoterapie je
angličtina.
Výzvy a příležitosti ergoterapie
Uplatňování praxe založené na důkazech klade na pracovníky četné nároky. Pracovník by měl být schopen:
vyhledat aktuální odbornou literaturu a výstupy výzkumu,
umět výstižně objasnit ostatním proces vlastního rozhodování,
vyhodnotit důkazy dostupné v literatuře pro vlastní praxi.
Recommended