ERGOTERAPIE MINULOST,SOUASNOST Azds.nconzo.cz/files/1-fyzergo/1e.pdfPŮVODNÍ DEFINICE ERGOTERAPIE: Herbert J. Hallem 1923 „Ergoterapie poskytuje pod lékařskou supervizí jednoduchou

ERGOTERAPIE – MINULOST,SOUČASNOST A

BUDOUCNOST

VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI ERGOTERAPIE

„Ergoterapie není alternativou k tradičnímu medicínskému modelu ani třešničkou na dortu rehabilitace. V dnešním světě chce být rovnocennou součástí rehabilitace. Nejde jí o doktrínu, ale o pohled. Pohled na člověka, spíše než na nemoc. Pohled na člověka, pro kterému může být smysluplná činnost jistou nadějí….“

(Krivošíková, 2011,s.6)

ERGOTERAPIE

Výraz je složen ze dvou slov: ERGON – PRÁCE ,

THERAPIA – LÉČENÍ.

60. Léta 20. století: anglosaská literatura – OCCUPATIONAL THERAPY.

Ergon (z řeckého slova práce) nebo occupational (z anglického slova

zaměstnávání) nezahrnuje pouze pracovní aktivity, ale veškeré činnosti, které jsou pro klienta v životě důležité.

PŮVODNÍ DEFINICE ERGOTERAPIE:

Herbert J. Hallem 1923

„Ergoterapie poskytuje pod lékařskou supervizí jednoduchou a

nenamáhavou práci za účelem zlepšovat rekonvalescenci pacientů

v nemocnicích nebo jejich domovech. Ruční práce se v této profesi

využívají ne proto, aby se z pacientů stali řemeslníci, ale proto, aby

rozvíjeli svou fyzickou a duševní zdatnost v době, kdy je jejich odvaha a iniciativa minimální.“

PŮVODNÍ DEFINICE ERGOTERAPIE:

Herbert J. Hallem 1923

Tato definice položila základní pilíře ergoterapie. První využívá práci k rozvoji dovedností, potřebných k provádění úkolů. V druhém

napomáhá ergoterapie lidem získat a znovu nabýt funkční

schopnosti v době, kdy je jejich emoční a psychická úroveň pod

hranicí normy.

Moderní definice ergoterapie

Výstižná je definice COTEC z roku 2001, která vychází z předpokladu, že zdraví může být pozitivně ovlivněno

zaměstnáváním, činností a aktivitou člověka. „Ergoterapie je léčba

osob s fyzickým a duševním onemocněním nebo disabilitou, která

prostřednictvím specificky zvolených činností umožňuje osobám

dosáhnout maximální funkční úrovně a soběstačnosti ve všech aspektech života.“

V definování oboru

neexistuje dodnes

jednotný názor.

Lze však vypozorovat

různé společné znaky,

které se objevují v

jednotlivých definicích:

● preventivní prvek,

● preventivní prvek,

● zaměření na jednotlivce.

HISTORIE OBORU:

Již antičtí lékaři jako byli

Hippokrates a Galén doporučovali pacientům

zaměřit se na „postižení těla i mysli“. V terapii

využívali fyzická cvičení,

masáže, koupele, jízdu na

koni a různé činnosti jako

např. práce na zahradě, rybaření a další aktivity

HISTORIE OBORU:

V období středověku

využívání činnosti v léčbě

upadá a zůstává „ležet

ladem“.

HISTORIE OBORU:

V 18 století byla

ergoterapie aplikována

v péči o duševně

nemocné.

Významné osobnosti:

Psychiatr Philippe Pinel -

začal uplatňovat v léčbě

svých pacientů tzv. pracovní léčbu (fyzické

cvičení a manuální

zaměstnávání),kladl důraz

na empatii a zachování

lidské důstojnosti.

HISTORIE OBORU:

V průběhu 19 století –

ergoterapie se postupně

rozšířila až do celé Evropy.


V Německu Johann

Christian Reil

V Yorku Samuel Tuke –

uplatňoval tzv. morální

léčbu (z anglického moral

treatment).

HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové

válce:

Uplatnění: tělesně postižení ve vojenských

nemocnicích.

Využívají se hlavně: rukodělné a řemeslné

činnosti.

HISTORIE OBORU:

Období po 1. a 2. světové válce:

Je zde možné

zaznamenat:

• počátky měření svalové

síly a rozsahu pohybů,

• následný výběr činností

dle kineziologické analýzy,

• navržené specifické,

individuálně

přizpůsobované

pomůcky a dlahy, které se využívaly po celou

dobu rehabilitace.

HISTORIE OBORU:

Zakladatelé: George Edvard Barton

(architekt), Eleanor Clarke Slagleová

(sociální pracovnice) a William Rush Dunton, ml. (psychiatr).


V roce 1917 vzniká vlastní

profese „Ergoterapie“ v

USA.

Na jejím založení se podílí

lékaři i sestry.

HISTORIE OBORU:

vznikají ergoterapeutické školy a o

něco později profesní organizace,

které se výrazně podílely na

vytváření standardů vzdělávání ergoterapeutů, uznávání kvalifikace a publikování článků.


I přes počáteční váhání

byla jednoznačně přijata

mezi zdravotnické profese.

HISTORIE OBORU:


William Rush Dunton (psychiatr), je označován jako „otec ergoterapie“, kvůli svému častému obhajování přínosu ergoterapie v odborných článcích a prezentacích.

Založil také první profesní časopis a přispěl k propojení ergoterapie s medicínou.

HISTORIE OBORU:

Ergoterapie se v tomto období

rozděluje na dvě oblasti působení:

obecnou (činnostní) - uplatňovala hlavně u pacientů dlouhodobě

upoutaných na lůžko a měla funkci, odpoutaní pacientovi pozornosti od

nemoci.

specifickou – cílenou na nápravu

nebo znovuzískání ztracených dovedností (nácvik chůze,

soběstačnosti, úchopů atd..

Po 2. světové válce se ergoterapie více zaměřuje na léčbu poúrazových stavů, např. amputací a poranění periferních nervů.

Klinická praxe zahrnovala:

• trénink soběstačnosti, funkční trénink (nácvik úchopů a chůze),

• trénink používání protéz a úpravu pracovních činností.

Poznámka:

důraz je také kladen na polohování a posturu pacienta.

HISTORIE OBORU:

koncept „terapeutického využití sebe sama“ a stále častěji se využívají různé psychoterapeutické techniky.

Padesátá léta 20. století:

• posun směrem k „exaktní“ vědě,

• pozornost se soustřeďuje

na chronická onemocnění (artritida,

srdeční onemocnění,

cévní mozkové příhody,

traumatická poranění a

vrozené vady).

HISTORIE OBORU:

dva vývojové trendy:

První - smysluplnou činnost v léčbě

odmítá a navrhuje se identifikovat s prostředky jiných profesí.

Druhý - směřuje k přehodnocení role

ergoterapie v týmové práci.

Šedesátá léta 20. století:

• společnost podléhá

ideálům humanismu,

• období změny - důraz

na činnost jako takovou

se snižuje.

HISTORIE OBORU:

Tvoří se teoretická základna a dochází k rozšíření oboru do oblasti

sebeobslužných aktivit, předpracovní přípravy a poradenství (ergonomie,

správný sed).

V osmdesátých letech 20.

století :

• Ergoterapie se formuje jako samostatný obor ve

zdravotnictví i sociální

oblasti (v zemích, kde

nedošlo vlivem totality

k přerušení jejího rozvoje).

HISTORIE OBORU:

Současnost:

• ve všech zemích

Evropy, včetně postkomunistických

států, ale i zemí třetího

světa.

• Nejvíce: Velké Británie,

skandinávské státy a Holandsko.

HISTORIE OBORU v České

Republice:


Vincenc Priessnitz – zakladatel lázní

v Jeseníku prosazoval v léčbě

systematické otužování vodou a čerstvým vzduchem a pracovní

terapii

Prof. Jedlička založil v Praze v r. 1913

Ústav pro zmrzačené (děti) a školy pro tělesně postižené

Vývoj ergoterapie od

konce 19. století do roku

1945

Ergoterapie byla ve svých počátcích aplikována

jako terapeutická metoda

u pacientů s psychickým

onemocněním v psychiatrických

léčebnách.

HISTORIE OBORU

v České Republice:

MUDr. Hamza založil dětskou léčebnu

v Luži - Košumberku, kde využíval

cílené ergoterapie v léčbě dětí trpících TBC a poliomyelitis.

konec 19. století -1945

• epidemie poliomyelitidy

a tuberkulózy.

• položeny základy tzv.

cílené ergoterapie.

HISTORIE OBORU v ČR

Vlivem normalizace byla tato

spolupráce na dlouhou dobu

přerušena.

1945 - počátek 90. let 20.

století

V r. 1947 byl zahájen provoz ve Státním ústavu

rehabilitace v Kladrubech.

Dr. Karpin zde zavádí

moderní rehabilitaci (pro amputované, pro

paraplegiky, tetraplegiky a

polytraumata).

V r. 1949 proběhl v tomto

ústavu kurz pořádaný ergoterapeuty z USA


50. léta 20. století – nová rehabilitační

oddělení v Ostravě.

60. léta 20. století – „univerzální“ nástavbové kvalifikační studium v

oboru RHB pracovník.

Od r. 1968 pořádá katedra ET

NCONZO postgraduální kurzy a

pomáhá s organizací pomaturitního

specializačního studia s atestací

v léčbě prací

V roce 1978 vzniká komise, později

sekce ergoterapie při České

rehabilitační společnosti

1945 - počátek 90. let 20.

století


dochází k obnovení kontaktů se

zahraničními ergoterapeuty

V roce 1992 vzniká v Ostravě první škola pro ergoterapeuty.

V r. 1994 vzniklo na 1. lékařské fakultě

UK v Praze první bakalářské studium

ergoterapie v České republice.

V r. 2004 byl přijat zákon č. 96/2004 Sb., kterým byla ergoterapie

definována jako nelékařská profese.

90. Léta 20. století


Dílny se mění v místnosti pro individuální ergoterapii a nácvik

soběstačnosti.

Orientuje se převážně na účinnější

vyšetřovací metody (všedních

denních činností, senzomotorických a kognitivních funkcí).

Začátek 21. století


V posledních letech se terapeutická

praxe soustředí také na určování

dovedností a pracovních možností,

na vyhledávání vhodného pracovního zařazení osob

s postižením. Uplatňuje se mnohem

výrazněji i v sociální oblasti.

21. století

Mezinárodní ergoterapeutické organizace

Světová federace ergoterapeutů (WFOT, World Federation of Occupational Therapists) – 1952

Evropská komise ergoterapie COTEC (Counsil of Occupational Therapists of the European Countries) – 1986

Evropská síť ergoterapie ve vyšším vzdělávání ENOTHE (European Network of Occupational Therapy in Higher Education) – 1995

ČAE (Česká asociace ergoterapeutů) - 1995

Filosofie ergoterapie

„Filosofie ergoterapie vychází z pohledu ergoterapeutů na to, co je

přijatelné a žádoucí pro kvalitu života. Určuje hodnoty, přesvědčení

a obvyklé postupy profese, které se jak přenášejí do chování ergoterapeuta, tak do jeho výběru teoretických a praktických

postupů.“ (Krivošíková, 2011 s. 79)


Filosofickým základem je vnímání člověka jako celku.

Existují dvě fundamentálně odlišné filosofické perspektivy:

● redukcionistický pohled,

● holistický pohled.


„Redukcionismum je obecně objektivní pohled na konkrétní skutečnost, kterou můžeme rozdělit do pozorovatelných částí. Celek

může být pochopen pouze prozkoumáním jeho částí. Svět funguje

pomocí pravidel a zákonů, které budou nakonec objeveny.“

(Krivošíková, 2011, s. 80)


„Holistický pohled je subjektivní. Skutečnost je proměnlivá, vnímaný svět je nedělitelný a konkrétní části mezi sebou vzájemně reagují a

tvoří celek. Jednotlivé části nemůžeme chápat izolovaně.“

(Krivošíková, 2011, s. 80).

Tento pohled vzniká ve 20. století jako reakce na redukcionismus. Filosofie ergoterapie vychází z jeho principů a humanismu.


Zaměstnávání zahrnuje jakoukoliv aktivitu, kterou se člověk běžně zabývá. Jedná se o aktivity zaměřené na práci, hru nebo

odpočinek.

Zaměstnávání má více rozměrů: odehrává se v určitém čase

(časová dimenze), v určité situaci (kontextová dimenze), je

ovlivňováno vnitřními potřebami jedince a odráží jeho individualitu (hodnoty, preference, zkušenosti atd.) a také naplňuje sociální role

jedince (sociální dimenze).


V ergoterapii se oblasti zahrnuté pod pojmem zaměstnávání nazývají odborným termínem oblasti výkonu zaměstnávání a

obvykle se dělí do tří skupin:

● všední denní činnosti (activities of daily living),

● práce a produktivní činnosti,

● hra a volný čas.


Tento pohled vychází z humanistické

psychologie, která se objevuje ve 20.

století s konceptem osobní svobody, svobodného rozhodování a kreativity.

Hlavními představiteli jsou Abrahám

Maslow a Carl Rogers

Pohled na člověka jako

na individualitu


„Ergoterapeut respektuje autonomii a individualitu člověka. Respektuje ho

jako partnera při plánování cílů

terapie a věří, že je schopen se

samostatně rozhodovat.“

(Krivošíková, 2011, s. 82)

Pohled na člověka jako

na individualitu

Teoretický základ profese a vymizení

základních pojmů

Schéma: Taxonomie teorie ergoterapie

Teoretický základ

profese a vymizení

základních pojmů

medicínský model (biomedicínský

model),

biopsychosociální model

ekologicko – sociální nebo

rehabilitační model,

přístup zaměřený na člověka

(nejvhodnější pro potřeby

ergoterapie)

Modely zdravotní péče,

které ovlivnily

ergoterapeutickou praxi


základních pojmů

Modely praxe

Jsou obecnější.

Rámce vztahů

odlišnější a vymezenější použití,

využívají pouze teorie, které

jsou významné pro určitou oblast lidské činnosti (ADL,

produktivita, volný čas),

cílem je: formulovat léčebnou

strategii ve specifické oblasti praxe, popisují rozdílné

terapeutické přístupy a

techniky, taktéž dysfunkce.


základních pojmů

Model lidského zaměstnávání (MOHO):

vznikl v r. 1980, autor americký psycholog a ergoterapeut Gary Kielhofner,

ústředním pojmem, v tomto modelu nejrozšířenějším, je činnostní

chování neboli chování v činnosti (z angl. occupational behaviour),

využití: u dospělých pacientů s chronickou bolestí, u dětí

s poruchami chování, osob s traumatickým poraněním mozku,

starších osob s dg. demence a adolescentů s duševní chorobou,

aplikace v praxi je časově i personálně náročná a není vhodné ho

používat v akutní fázi většiny onemocnění.


základních pojmů

Kanadský model výkonu zaměstnávání:

V roce 1997 ho vytvořila Kanadská asociace ergoterapeutů, dále ho potom rozpracovala kanadská ergoterapeutka Elizabeth

Townsendová (CMOP - z angl. Canadian Model of Occupational

Performance),

používá výhradně pojem klient (jednotlivec, instituce, organizace nebo komunita),

Úlohou terapeuta: zohlednit jeho individuální přání a potřeby, snaží

se o aktivní přístup a nové možnosti při hledání podpory. Vytváří

základní kostru pro umožnění zaměstnávání všem osobám.

Kanadský model výkonu zaměstnávání

Model bere v potaz tři základní koncepty v ergoterapii:

klient,

zaměstnávání,

prostředí.

Schéma: KANADSKÝ MODEL VÝKONU

ZAMĚSTNÁVÁNÍ

Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů

Model VdT MOCA (Model of Creative Ability):

70 léta 20. století – teorii vypracovala ergoterapeutka Vona du Toit,

v r. 2005 - detailně ho rozpracovala ergoterapeutka Patricia de Witt,

neurčuje specifické aktivity, ale pouze jejich charakteristiky,

cílová skupina: lidé s psychickým onemocněním, poruchami učení a senioři,

poskytuje rámec pro hodnocení klientova výkonu zaměstnávání dle

dosažených schopností v oblastech sebeobsluhy, sociálních

kontaktů, pracovních a volnočasových aktivit.

Výzvy a příležitosti ergoterapie

Uplatnění ergoterapeutů:

v institucionálních službách a zařízeních (komunitní a terénní

programy, služby),

v oblasti veřejného zdraví (primární podpora a zachování zdraví,

zdravého životního stylu, prevenci onemocnění atd.),

v oblasti komunitního rozvoje, v němž se mohou ergoterapeuti

podílet

na posilování kapacit a zdrojů komunit pro podporu zdraví a kvality

života jejich členů.


Vlivem globalizace:

nové příležitosti pracovat v zahraničí,

navazování a posilování mezinárodních kontaktů a jejich využití pro

praxi, vzdělávání a výzkum, spolupráce pracovišť na projektech a

mezinárodní výměnné programy.


Praxe založená na důkazech:

pracovníci by měli být schopni odůvodnit oprávněnost

vynaložených nákladů na prováděné a plánované intervence na

základě aktuálních vědeckých poznatků,

ergoterapie stále postrádá solidní výstupy výzkumu pro prokázání

vlastní efektivnosti, s čímž souvisí také nedostatečně vytvořená

infrastruktura (např. výzkumná centra a existence výzkumníků

ergoterapeutů),

Problémem je také skutečnost, že jazykem výzkumu i ergoterapie je

angličtina.


Uplatňování praxe založené na důkazech klade na pracovníky četné nároky. Pracovník by měl být schopen:

vyhledat aktuální odbornou literaturu a výstupy výzkumu,

umět výstižně objasnit ostatním proces vlastního rozhodování,

vyhodnotit důkazy dostupné v literatuře pro vlastní praxi.

Documents

ERGOTERAPIE MINULOST,SOUASNOST Azds.nconzo.cz/files/1-fyzergo/1e.pdfPŮVODNÍ DEFINICE ERGOTERAPIE: Herbert J. Hallem 1923 „Ergoterapie poskytuje pod lékařskou supervizí jednoduchou