Na titulní straně snímek Václava Šebka

Krvavá paměť..............................................................2–5Policejní obvod na severu Čech.............................20–23

Výměna informací o dokladech.................................6–7

Bojové podprsenky pro Švédky...................................10Na neplatiče přes internet............................................10Zákaz masek proti chřipce...........................................11Community Policing v praxi lotyšské policie.......12–13

Dlužník.....................................................................14–15

I krásná Vysočina má svá rizika...........................16–18

Našli jsme pro vás na internetu (24).....................18–19

Bul – pistole pro jakoukoli potřebu............................25Beowulf a Grendel.................................................. 26–27

Odpočíval a stačil zachránit lidský život..............28–29

ŠIK aneb Prevence v obraze..................................30–31

Podzimy chodí čím dál dřív................................... 32–34

Den, kdy se hrál zápas............................................35–37

Poslední kytka od vraha.........................................38–39

Únosy a inflace.............................................................. 40Další noc na pultech......................................................40

Historie dopravní policie..............................................41

Nejstarší pomník ....................................................44–45

Metropole jihu Čech přivítala závodníky.............46–48

Znaky evropských měst................................................24Velká soutěžní křížovka................................................42Deset minut s paragrafem............................................43

Písecký pitaval........................................................I–XVI

POLICISTA č.12/2009 – Ročník 15.Z obsahu

Reportáže

Předsednictví EU

Zahraničí

Případ skončil za dva měsíce

Internet

Nové zbraně

Prevence kriminality pro školáky

Povídka

Křížky u silnice

Případy majora Zahrádky

Kultura

Výročí

Z policejních archivů

Sport

Čtenářské soutěže

Příloha

Rozhovor

Portrét

Měsíčník POLICISTA vydává MV ČR, odbor prevence kriminality

Ředitelka: Mgr. Jitka GJURIČOVÁTISKNE: Tiskárna Ministerstva vnitra, s. p. o., Bartůňkova 1159/4, 149 01 Praha-Chodov.

REDAKCE: šéfredaktorka Mgr. Dagmar LINHARTOVÁ Grafická úprava a reprodukce: Kristina Pokorná Příjem inzerce v redakci: tel.: 974 816 570 až 577. Inzeráty zasílejte na adresu redakce v tiskovémPDF, nebo JPG, v barevnosti CMYK. Za obsahovou náplň a případné textové chyby v zaslaných inzerátech v elektronické podobě redakce neodpovídá.Adresa redakce: nám. Hrdinů 4, 140 00 Praha 4 Tel: 974 816 571, fax: 974 816 846

e-mail: redakce@mvcr.cz, http://www.mvcr.cz/clanek/casopisy-policista.aspxMK ČR E 5199 ISSN 1211–7943 Informace o předplatném, objednávky policistů a veřejnosti vyřizuje Tiskárna Ministerstva vnitra, s. p. o.obchodní úsek, Bartůňkova 1159/4, 149 01 Praha 4-Chodov tel.: 974 887 334, 335, 341, fax: 974 887 333, e-mail: pavel.komarek@tmv.cz Objednávky veřejnostia zahraničních zájemců vyřizuje: Předplatné tisku, s. r. o. Obchodní úsek Hvožďanská 5–7 CZ – 148 31Praha 4 Roční předplatné činí 360 Kč Předplatitelům zasílá Jindřich Matouš, distribuce tiskovin. Redakční uzávěrka 11. 11. 2009. Číslo 12/15. ročník vychází 4. 12. 2009.Podávání novinových zásilek povoleno: Českou poštou, s. p. Odštěpný závod přeprava, č. j. 23/96,dne 3. 2. 1996. Nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí. Za původnost a pravdivost odpovídá autor. Některé příspěvky budou uveřejněny i v počítačové síti internet.

COMMUNITIPOLICINGV LOTYŠSKU(str. 12–13)

KRVAVÁPAMĚŤ(str. 2–5)

POSLEDNÍKYTKAOD VRAHA(str. 38–39)

��� ���

BEOWULFA GRENDEL(str. 26–27)

METROPOLE JIHU PŘIVÍTALAZÁVODNÍKY (str. 46–48)

POLICEJNÍOBVOD NA SEVERUČECH (str. 20–23)

N

2 � Malý místopis starých kriminálních tragedií POLICISTA

Nápis, starý takřka 80 let, není v tuzem-ské krajině ojedinělý. Podobné kříže, říká-valo se jim smírčí, vidíme na polníchcestách, v lesích, na rozličných místech.Některé už zle pochroumal zub času, jinéjsou překvapivě udržované. Připomínajídávné, nikoli zapomenuté kriminální přípa-dy, přesně řečeno vraždy.

Existují také místa, která ani po desítkáchlet nezměnila zásadně svou podobu. Máte-ličetnický nebo esenbácký vyšetřovací spiss plánkem, mapkou a fotkami z místa činu,můžete se snadno orientovat. Říká se tomukrvavá paměť. Dopřejme si malou okružníjízdu Českou republikou, připomeňme sidávné a méně dávné příběhy. Přesvědčímese, že jejich smutek a sklíčené rozpaky nadzbytečným zmarem životů znovu snadnoožije.

I. jižní Morava:MUŽ DVOU TVÁŘÍZa obcí Vícov na Prostějovsku snadno

najdete táhlý a zalesněný vrch Horka.Nachází se nepříliš daleko od obce, přestov bezpečném ústraní. Od nepaměti ho protovyhledávali milenci pro své schůzky, románjeho galantní historie by čítal nespočet bar-vitých příběhů. Nepochybujme o tom, že doborového lesíka chodí milenci i dnes.Nemohou pak minout zprvu zakrytý masiv-ní pomník s křížem a fotkami dvou mladýchlidí. Co ti dnešní – vzpomenou si? Nebojsou už naprosto v zajetí vlastní love story?

„Přiběhlo srdce zlé a z kamene / snadsmyslů a lásky zbavené / a koná strašnýčin... / Bože můj, zadrž, nadějná dcera, jedi-ný syn!“ Takový text nabízí pomník náhod-

nému poutníkovi. Co v sobě skrývá? Ten-krát byl máj roku 1969. Dvojice milencůseděla na okraji lesa. Romance? Naopak,schylovalo se ke krutému dramatu. Vždyťjen několik metrů dál, ve svém úkrytu,nedočkavě pokuřoval cigaretu ke všemuodhodlaný násilník...

Nález dvou zavražděných, 18leté Zdeň-ky Doležalové a o tři roky staršího Jarosla-va Slámy, poblíž lesíku Horka znamenalděsivé finále řádění sexuálního devianta,který od roku 1964 přepadal ve zdejšímokolí ženy. Brutalita jeho překvapivýchútoků, pohyboval se večer a v noci větši-nou na motorce, rostla každým případem:předposlední oběť pobodal řeznickýmnožem, poslední zas omráčil několikaúdery železnou paličkou. A nyní došlok dvojnásobné vraždě!

Kriminalisté získali cenné svědectvíněkolika občanů, kteří navečer 4. května1969 viděli třešňovou alejí kráčet k lesíkunejprve nešťastné milence a zhruba čtvrt-hodinku poté osamělého, neznámého, lečpřece jen povědomého muže: „Neznám hojménem, ale vím, že pochází ze Stínavya pracuje v Prostějově na pile,“ vypověděljeden z nich. Stopa překvapivě vedlak 27letému Zdeňkovi Dudkovi, člověkus velmi dobrou pověstí a příkladným pra-covním posudkem!

Osudného dne zapíjel Dudek v prácinarození syna a alkohol zřejmě povzbudiljeho vždy nemalé sexuální tužby. Navečer,po návratu do opuštěného domova, vyšelnazdařbůh do polí, ovšem ozbrojen pistolí.Podle jeho vlastní výpovědi ho pohled namilence vzrušil a rozhodl se, že na mladéženě vykoná soulož i za použití násilí.Dvojici nějakou chvíli pozoroval, pak sepřed ní objevil a Zdeňku jednoznačně oslo-vil: „Slečno, dáte mně?“

Když se rozzuřený Jaroslav zdvíhal zezemě, Dudek ho skolil ranou z pistole.Dvěma výstřely zasáhl i utíkající dívku,odtáhl ji do lesa a po strhání oděvu na nívykonal soulož. Nakonec umlátil bezvlád-né, nicméně dosud žijící oběti jedenapůlmetru dlouhým kyjem z akátového dřeva...Pistoli uschoval téhož večera na dvoře, pod

Místo v hodkovičském lese, kde zemřeladezorientovaná žena (snímek vlevo)

„Zlomila ruka vražednázde život dívky čistýdoufejme, že snad svědomísi vraha samo zjistí...“

KRVAVÁPAMĚŤ

sudem na dešťovou vodu, kde byla také kri-minalisty zajištěna... Vykročil tak de factok pankrácké šibenici. Osud muže, kteréhoznalci otaxovali jako polymorfního psycho-pata s preferencí sadistických aktivit, senaplnil v ranních hodinách 14. ledna 1972.

Rodiny obětí postavily na Horce křížs úryvkem básně místního veršotepce.Zdenčin otec se v Dudkově případu silněangažoval, při našem setkání mi ukázal peč-livě schovaný opis své svědecké řeči, kteroupronesl před soudem. Byl to totiž právě on,kdo objevil těla mrtvých milenců...

„Nechali jsme zmizení Jaroslava a Zdenyvyhlásit místním rozhlasem. Pak se objevi-lo svědectví, že mladí šli na Horku. Honemjsem tam spěchal na kole. Už v poloviněkopce bylo vidět pruhované tričko našídcery... Zbytek jsem doběhl. Zdenička tamležela, chudinka, zohavená ve vlastní krvi.Asi deset metrů opodál bylo Jarkovo tělo.Ten hrozný pohled mi nikdy nevymizíz paměti,“ otřásl se i s odstupem let nešťast-ný táta.

II. západní Čechy:ZHASLÁ SVÍČKA, ZHASLÝ ŽIVOTDne 28. ledna 1931 projížděl po 20.

hodině silnicí mezi Černošínem a Planou,nedaleko Mariánských Lázní, šofér poštov-ní autobusové linky. Poblíž samotyGrundschneider objevil opuštěný, krytýčtyřválcový automobil Tatra a u něho mrt-volu ženy, ve které poznal manželku černo-šínského lékaře Josefa Maiera. Sám zkrva-vený Maier se mezitím dobelhal k domkuchalupníka Medka, zburcoval domácí lidia vrátil se s nimi na místo činu.

Příběh, který vyprávěl Medkovým a krát-ce na to i četníkům, byl takový: Dovezlsvou manželku do Mariánských Lázní kešvadleně, která jí chystala róbu pro nedělníples v Černošíně. Už se vraceli, když v ser-pentině vystoupil z lesa nějaký muža mával rukama proti vozu. Lékař zastavila ptal se neznámého, co po něm chce. Mužupozorňoval, že z vozu visí dolů nějakýpředmět a že je třeba ho odstranit.

Maier proto vystoupil a šel se podívatk zadním kolům. Náhle ho neznámý udeřildo hlavy silným pahýlem větve. Napadenýneztratil vědomí. Utíkal ze silnice směremk samotě, ale ještě než doběhl a stačil zavo-lat o pomoc, neznámý muž ho dvěmavýstřely zranil v lýtku a stehně pravénohy... Smrt své ženy si Maier odvodil tak,že mu statečná manželka chtěla jít napomoc, ale pachatel ji zastřelil jedinouranou zepředu do hlavy.

I s odstupem bezmála osmdesáti letmůžeme pochválit četnickou pátračku zaskvěle odvedené ohledání místa činu, včet-ně písemné a fotografické dokumentace.Současně s touto pečlivostí projevili mužizákona – vyšetřování vedla chebská stani-ce, ale z pražského ústředí přijel na pomoczkušený major Josef Povondra – dostateč-nou porci kriminalistického fištrónu, abyzločin velmi rychle objasnili a nasadilizákeřnému vrahovi želízka.

Přes rozsáhlá opatření nebyla zjištěnasebemenší stopa po „neznámém“ pachateliči pachatelích. Zato se podařilo ve voděa nedaleko mostu přes říčku Amsel objevitstřelnou zbraň, dle všeho nástroj vraždy.

K obrovskému překvapení někteří svědcipoznali ve vyloveném waltheru – pistolidoktora Maiera! Co víc, policejní lékařneseznal na Maierově hlavě sebemenšíznámky zranění po úderu větví, naopakstřelné rány měly stopy ožehu. Jinýmislovy musely být výstřely provedenyz mnohem větší blízkosti, než doktor Maieruváděl!

Podezřelý lékař se zamotával do nesmy-slných podrobností, nakonec změnil výpo-věď: v autě se s manželkou pohádali, duplna brzdu, rozzuřená žena vytáhla z jehobrašny pistoli a začala po něm střílet. Raně-ný Maier zastavil, vyskočil z auta a běhemrvačky o zbraň došlo k tragickému a neza-mýšlenému výstřelu. Jenomže na místěčinu s vydatnou sněhovou pokrývkou neby-ly stopy po zápase, zastřelená žena leželas nezaťatýma rukama v kapsách kožichua její tvář nesla i po smrti klidný výraz...

Co bylo motivem vraždy? Maier brzyroztočil velké věno, které světlovlasáa modrooká dcera z továrnického roduRichterů do manželství přinesla. Maier

zoufale potřeboval peníze, aby vyrovnaldluhy a zkusil další hráčské štěstí. Zjistilose, že muž před časem koupil velkostateku Tachova, ale zdaleka ho nesplatil. Krátcepo lékařově návštěvě na podzim 1930 našelčeledín ve stodole na slámě hořící svíčku...

Nikdo tedy zažehnané tragédii ohněnepřikládal důležitost. Tím méně aby tušil,že se právě rozhodlo o životě a smrti AnnyMaierové. Nemohl-li totiž její manžel zís-kat finance za vysoce pojištěný statek Zis-cendorf, nabízely se mu ještě peníze z man-želčiny životní pojistky. Původních 100tisíc korun zvedl Maier v říjnu 1930 o dal-ších sto tisíc...

Krásná a vlídná Anna, matka dvoumalých chlapců, byla společensky založe-ná. Ještě v neděli 25. ledna 1931 byla cent-rem pozornosti na hasičském bále v černo-šínském hotelu U radnice. V neděli1. února začínal o druhé hodině odpoledníjejí pohřeb. Nešťastní rodiče a sourozenci,samozřejmě i jménem Anniných synů,nechali na místě vraždy postavit pomník.

Německý, švabachem vyvedený a veršo-vaný epilog vzpomíná na ženu, která plnalásky a života byla zbavena slunečního

POLICISTA Malý místopis starých kriminálních tragedií � 3

Výjev pro pamětníky: zastřelená Anna Maierová mezi koly automobilu

Pachatel Dudek během rekon-strukce dvojnásobné vraždy

světla a musela právě na tomto místě násil-ně odejít od svých nejdražších. A vrahůvosud? Trest doživotí a nastalý protektorátzavály Maiera do německých věznic,později působil jako pomocný lékař v kon-cetračním táboře, kde na sklonku válkyzahynul.

Pomník stál dlouhé roky, ale v 60. letechminulého století ho roztříštil spáč za volan-tem vojenského vozidla, který tu skončilživot i se spolujezdcem. Kamenné rozvali-ny najdete v trávě na kraji lesa, asi jens pomocí starousedlíků a pamětníků a těchuž taky není mnoho. Zbyl jen starý mostpřes řeku Amsel (dnes Kosí potok), posled-ní svědek tragédie. Právě tady odhodilMaier vražednou zbraň a rozehrál svouposlední, díky četníkům, neúspěšnouhazadní hru.

III. východní Čechy:SPÁSNÁ KANADALes mezi obcemi Zábrodí a Trubějov

v náchodském okrese má křižovatek něko-lik, ale jen na jedné najdete nápis nakamenném podstavci, který kdysi neslvysoký kříž s Kristem. „Zlomila ruka vra-žedná, zde život dívky čistý...“ Místní tuříkají U Růženky, jak jinak, když místo při-pomíná vraždu 17leté Růženy Červené,dcery sadaře z Trubějova, znásilněnéa zardoušené 5. dubna 1926 neznámýmpachatelem. Opravdu neznámým?

Příslušný spis Četnické pátrací stanicev Hradci Králové obsahuje poslední záz-

nam ze srpna 1941 a označuje jako pacha-tele Josefa K. ze Zábrodí (podobnost sesmutným hrdinou Kafkova Procesua Zámku je jen ryze náhodná!), nar. 1903a s pověstí „muže s perversními sklony“. K.údajně Růženě nadbíhal a v inkriminovanýden ji požádal o schůzku.

Poprvé byl zatčen vzhledem k nevalné-mu alibi hned po zločinu, po nějaké doběmusel být však z vazby propuštěn pro nedo-statek důkazů. Znovu se K. octl ve vazběv roce 1930, když jeho bývalí společníciz cely uvedli, že K. pomocí motáků infor-moval svou rodinu, především milujícímatku, jak patřičně ovlivňovat svědky. Nic-méně i tentokrát byl podezřelý muž pro říd-kost důkazové matérie propuštěn.

Už za protektorátu, v roce 1941, sestavi-li četníci podrobný časový snímek osudné-ho dne, který pro K. dopadl dosti bledě.Jenomže pátračka přišla takříkajíc s kříž-kem po funuse: už pět let předtím přenechalK. svému bratru vzkvétající statek v hodno-tě čtvrt milionu a s pouhými 50 000 koru-nami (více nebylo tehdy úřady povolenovyvézt) odcestoval do kanadské Manitoby.Růžena Červená zůstala zákonem nepo-mstěna a spí svůj věčný sen na hřbitově veStudnici.

A co ono „svědomí“, připomínanénešťastnými rodiči v nápise pod křížem?Když jsem objížděl zdejší kraj a poptával semezi lidmi, zjistil jsem, jak silně je tu zako-řeněna verze, že ke zločinu se po mnohaletech doznal na smrtelné posteli jistýkomunistický mocipán okresního formátu

z Červeného Kostelce. Zůstávám v tomtoohledu ale skeptikem. Ne snad skrze ná-klonnost k bolševikovi, jenomže podobněefektní vyústění – doznávající se vrah nalůžku umírajícího – nese i několik dalšíchkriminálních kauz minulého a předminulé-ho století.

Včetně historicky tak slavné „rituální“vraždy Anežky Hrůzové, spáchané nedale-ko Polné na Jihlavsku roku 1899, pozdějizpolitizované v tzv. hilsneriádě. Dodejme,že angažování ve prospěch podezřeléhožidovského mladíka tehdy vyneslo profeso-ru Masarykovi, budoucímu prvnímu česko-slovenskému prezidentovi, vlnu ryzí nená-visti... Však se tehdy houfně zpívalo: Neku-pujte u židů / cukr, kafe, mouku / zabili námAnežku / modrookou holku... Taky místosmrti slečny Hrůzové má svůj pietní kříž,o tom ale třeba někdy příště.

IV. Praha - Hodkovičky:BLUDNÁ CESTAV ulici Nad koupadly, v prostoru autobu-

sové zastávky V zátiší, kam v letním vedrudoléhá nadšený ryk návštěvníků nedaleké-ho koupaliště, se jedné nevlídné listopado-vé noci roku 1978 začal odehrávat epilogživota staré ženy. Jmenovala se Marie, ještěcoby důchodkyně pracovala jako salátářkav tehdy oblíbeném a tehdy existujícím auto-matu Lucerna ve stejnojmenné pasáži naVáclavském náměstí.

Vedla s manželem spokojenou existenci,v posledních dnech pravda poněkud zakale-nou přestěhováním z městského centra na

4 � Malý místopis starých kriminálních tragedií POLICISTA

Ten se ovšem po další tragédii, tentokrát autonehodě, stal pouhou rozvalinou

Na místě zákeřné vraždy postavili příbuzní nešťastné Annyvýrazný pomník

nové opatovské sídliště. Metro v těchdobách končilo na Kačerově, dál bylonutno cestovat autobusem – a právě v tenmoment se zhoubně projevila už slábnoucíMariina paměť, provázená špatným orien-tačním smyslem. Několikrát zabloudila,vždy se šťastným koncem, ale v nociz pátku 24. na sobotu 25. listopadu 1978 seuž happyend bohužel nekonal.

Jak ukázalo pozdější vyšetřování pražskémordparty, nedlouho před půlnocí přijelaMarie do stanice metra Kačerov, pohříchunastoupila do autobusu, jedoucím opačnýmsměrem. Chyby se ovšem násobily, zmate-ná a zřejmě už panikařící Marie si nenecha-la poradit od několika cestujících a nakonecjela nočním autobusem – nazdařbůh? Přes-ně řečeno vstříc smrti v odpudivé podoběsexuálního devianta.

Malá odbočka: všímavějšího čtenářemožná napadne, že ze čtyř uvedených pří-padů mají tři něco společného s deviantním

založením pachatele. Odpověď je nasnadě.Tito násilníci připomínají tak trochu lovce.Krouží krajinou, pozorují dění, vytypová-vají si oběť – a nejčastěji ji taky napadají vevolném terénu. Na rozdíl od „domácíchzabijaček“, kdy motivy žárlivosti, nenávis-ti, sporů o majetek mají své vyústění v kuli-sách domova a s ním souvisejících prostor.

Je až nepochopitelné, že z obydlené částizamířila Marie zhruba v půl druhé v noci nakřižovatku ulic Klánovy a Na dlouhé, tedysměrem k začínajícímu hodkovičskémulesu. Někde tady zpozorovala nebezpečí,závod o život byl ale příliš nerovný... Ránoji našli nedaleko bezejmenného rybníku,napájeného místním potokem, v pozicitypické pro oběti sexuálních deviantů. Pří-činou smrti bylo zardoušení, většina z 34bodných a bodnořezných ran po celém tělenenesla známky vitální reakce, pachatel jetedy zasadil až posmrtně.

Pátrání mezi sexuálními devianty vyne-slo také jméno 24letého Tondy Vorla. Předčasem v Praze pracoval jako pomocný děl-

ník, pak přesídlil na brněnskou ubytovnu,ale 24. prosince zajel na otočku do Prahy,aby si vyřídil nějakou záležitost ve svémpředchozím bydlišti na Novodvorské.Pozdě v noci se bezcílně toulal čtvrtýmpražským obvodem, bylo mu v podstatějedno, který ze zpátečních vlaků do Brnastihne...

Trestní minulost měl tragikomickou.Šestnáctiletý Tonda Vorel, omezený primi-tiv, nevěděl, jak na ženské. Tak mu kama-rádi z hospody, dobráci a žertéři k pohle-dání, poradili: Žádnej problém. Normálnězastavíš nějakou babu a řekneš jí, že si s níchceš zapíchat!

Tonda Vorel radu poslechl, výsledkemtoho bylo několik pokusů omezování osob-ní svobody, hraničících s pokusem o zná-silnění. Stalo se tak vesměs na romantic-kých místech jako u hřbitovní zdi či nazastávce autobusu. Sexuální tenze mladist-vého byla mnohem silnější než Vorlovyovládací schopnosti, natož inteligence. Poodpykání kratičkého trestu vězení následo-vala ústavní psychiatrická léčba. Buďmedikamentózní a velmi dlouhá, nebo...

„Koncem roku 1972 za mnou přijela doHorních Beřkovic matka. Přišel taky pri-mář a tehdy mi bylo řečeno, abych tu ope-raci podepsal. Matka mě taky přemlouvala,ať to podepíšu, že bych se taky pár letnemusel dostat domů... Tak jsem souhlasil.Odvezli mě do špitálu. Když jsem se pro-budil, měl jsem tam dole bolesti. Ale bylomi to jedno. Když vzali, tak vzali, aspoňbudu mít pokoj.

Tu paní jsem v noci potkal náhodou.Zezadu jsem myslel, že jí je tak čtyřicet.V lesíku se ohlídla, viděla mě, začala utíkata křičet. Dostih’ jsem ji a ucpal jsem jíhubu. Pak jsem poznal, že je mrtvá. Jaktam nehybně ležela, dostal jsem chuť napohlavní styk. Vyndal jsem z kapsy zavíra-cí nůž, rozřezal jí šaty. Ale stál mi málo.Bodal jsem do jejího těla, měl jsem na nivztek, že mě vyoperovali. Bylo to kvůliženským, dostal jsem vztek na všechny. Tobodání mě zase vzrušilo...“

Původně uložený trest smrti změnil soudna 25 let odnětí svobody s následnouústavní léčbou. Na svobodu se už Vorel

nikdy nedostal, lidově řečeno zemřel v blá-zinci. Případ vstoupil do povědomí odbornéveřejnosti, k sexuální vraždě vykastrova-ným deviantem totiž prakticky nedochází.Kauzou, především poslední bludnou ces-tou dezorientované ženy, se nechal inspiro-vat Jaroslav Dietl, autor scénáře „Kuchařin-ka“ v rámci seriálu Malý pitaval z velkéhoměsta.

Zmíněný rybník si ovšem v televiznímsnímku nezahrál. Vyšlapaná cesta kolemněkolika vyhaslých ohnišť vás ale k němubezpečně dovede. Svým způsobem je tovšední, nenápadné místo s drolící sekamennou hrází a několika apatickýmikachnami na sporé vodní ploše, obklopenéřídkými stromy. Nikde žádný kříž, nikdežádný nápis, že tu násilně zemřel člověk.Zůstala jen krvavá paměť.

Viktorín ŠULCFoto autor (4)

a archiv(4)

Při ohledání místa činu z roku 1931 odvedla četnická pátračka perfektní práci

Křižovatka U Růženky, jedno z mnohamíst na mapě „krvavé paměti“

POLICISTA Malý místopis starých kriminálních tragedií � 5

Pracovní skupina Rady EUHranice/Falešné doklady,která se schází v Bruselu během přibližněšesti jednání ročně, je specializována navýměnu informací na poli cestovnícha jiných dokladů.

Experti z jednotlivých členských států(včetně přidružených zemí EU) zde vzájem-ně sdílejí poznatky o nově zaváděných čiinovaci stávajících dokladů, v poslední doběpředevším také z oblasti aplikace biometric-kých prvků do cestovních dokladů. Vedletoho je hlavním zaměřením skupiny sezna-mování s nejnovějšími odhalenými trendyv oblasti zneužívání dokladů a předávánízkušeností v boji s mezinárodní trestnoučinností zaměřenou na nelegální obchodo-vání s padělanými či pozměněnými dokla-dy. Pravidelně jsou zde prezentovány takénárodní organizační struktury a postupysouvisející s vydáváním a kontrolou dokla-dů. Pracovní skupina se v minulosti věnova-la také problematice školení policistův oblasti dokladů a jeho harmonizaci v rám-ci EU. Tyto aktivity postupně převzalaagentura FRONTEX, která však se zúčast-něnými členskými státy nadále spolupracu-je a jejíž zástupce se pravidelně účastní jed-nání a informuje o uskutečněných akcích.Na pořadu většiny jednání je také informač-ní systém FADO, což je mezinárodní data-báze zřízená pro výměnu informací zejménao technickém zabezpečení cestovních a dal-ších dokladů a také poznatků o případechjejich zneužívání. Tuto databázi postupněexperti z jednotlivých členských států napl-

ňují dokumentacemi vzorů a padělků do-kladů evropských zemí a postupně i všechostatních států světa, na jednáních pracovní

skupiny je pak pravidelně ze strany Gene-rálního sekretariátu Rady EU prezentovánstav v rozvoji tohoto systému.

Systém FADO je přístupný ve třechúrovních. Ta nejvyšší je prostřednictvímk tomu vytvořeného spojení dostupnáexpertům členských států, kteří systémnaplňují. Další úroveň, označovaná jakoiFADO, je zpřístupněna vybraným policis-tům (zařazeným na inspektorátech cizine-cké policie na vnější schengenské hranicia ve vnitrozemí, nebo vyslaným na českézastupitelské úřady ve vybraných zemích),kteří obsažené informace k dokladům vyu-žívají v souvislosti se specifickým výko-nem služby. Třetí úroveň, nazvanáPRADO, obsahuje základní informaceo dokladech členských států EU, je přístup-ná široké veřejnosti (http://www.consili-um.europa.eu/prado) a může tak být cen-ným zdrojem informací zejména pro úřadypřicházející ve styk s cizinci.

Agenda pracovní skupiny Hranice/Faleš-né doklady spadá do gesce Policie Českérepubliky, resp. služby cizinecké policie,a jednání se běžně účastní specialista na

doklady z ředitelství služby. V souvislostis českým předsednictvím vytvořený týmexpertů (za P ČR plk. Ing. Miloš Vacek,mjr. BA. Ladislav Kürti, mjr. Bc. Milan Ku-bát, kpt. Mgr. Jaroslava Boublíková a za MVČR Ing. Tomáš Reinhard) navázal na agendufrancouzského předsednictví a v uplynulémobdobí věnoval odpovídající prostor výšeuváděným stálým bodů.

Dále předsednictví navrhlo a stanovilozpůsob, jak již zmiňovaný systém FADOvyužít pro sdílení detailnějších informacík obecně velmi rozmanitým pobytovýmdokladům cizinců vydávaným jednotlivýmistáty EU a zpřehlednit tak tuto oblast.

VVVVÝÝÝÝMMMMĚĚĚĚNNNNAAAA IIIINNNNFFFFOOOORRRRMMMMAAAACCCCÍÍÍÍOOOO DDDDOOOOKKKKLLLLAAAADDDDEEEECCCCHHHHa jejich padělání na evropské úrovni

6 � Předsednictví EU POLICISTA

Jaroslava Boublíková a Miloš Vacek na brífinku před jednáním PS

L. Kurti, M. Vaceka německý delegátpři jednání PS

M. Vacek a novináři v budověRady EU

POLICISTA Slavnost na Karlově� 7

PPPPIIIIEEEETTTTNNNNÍÍÍÍ MMMMÍÍÍÍSSSSTTTTOOOOZemřeli, aby jiní žili

policisté a hasičiTak zní nápis u pomníku věnova-

ném všem policistům a hasičům,kteří položili svoje životy při výkonuslužby od roku 1918 do současnosti.Pietní místo obětem výkonu službybylo umístěno do areálu Muzea Poli-cie, parkové části. Pro zřízení pietní-ho místa bylo vybráno důstojné pro-středí přístupné široké veřejnosti.Důstojnost místa mimo jiné podtrhu-je i bezprostřední blízkost kostelaNanebevzetí Panny Marie a sv. KarlaVelikého. Kostel i objekt MuzeaPolicie ČR-Karlov jsou zapsányv seznamu kulturních památek ČRa jsou součástí památkově chráněné-ho území UNESCEM.

Na zhotovení pomníku byla vyhlá-šena Muzeem Policie ČR soutěž nazákladě návrhu Ministerstva vnitraČeské republiky. Komise složená sezástupců jmenovaných subjektůposuzovala 8 přihlášených návrhů nazhotovení důstojného pomníku,z nichž po dlouhém rokování a roz-hodování bylo vybráno sochařskédílo známého akademického sochařeprof. Kurta Gebauera. Kamenné dílo znázorňuje postavu ležícího člověka, který máv prsou otvor po průstřelu. Tímto průstřelem prorůstá zelená rostlinka, nový život. Sochaje vytvořena ze surového žulového kamene, vzácného těžkého šumavského dioritu. Pietnímísto má všechny předpoklady stát se místem pietní vzpomínky na oběti násilné krimi-nality i živelných pohrom, s nimiž příslušníci obou bezpečnostních sborů bojují. Jménavíce než tisícovky policistů a hasičů, kteří položili své životy při výkonu služby od roku1918, budou ručně vepsána do pamětní knihy uložené v Muzeu P ČR.

Pomník byl odhalen 13. října při slavnostním ceremoniálu, za přítomnosti představite-lů ministerstva vnitra, Policie ČR a Hasičského záchranného sboru, ale také zástupcůMuzea P ČR, Nadace policistů a hasičů a pozůstalých po obětech. Na počest obětem bylyvypáleny tři slavnostní salvy a k soše položeny věnce a kytice. Součástí ceremoniálu byltaké slavnostní služební slib nově přijatých příslušníků Policie České republiky.

Je dobře, že pomník je umístěn v místě, kam chodí lidé na procházky, maminky sesvými dětmi si posedět na sluníčku, kluci a holčičky skákat panáka nebo se pohonit zamíčem. Proto, aby tomu tak mohlo být, vzpomínaní zemřeli. - dl -

Foto Václav ŠEBEKa František ŠPAČEK

V rámci rozvoje systému FADO, který byljednou z priorit předsednictví, byl takévytvořen seznam veřejně přístupných inter-netových odkazů na databáze neplatnýchdokladů některých států EU a třetích států,který je již v současné době k dispoziciv rámci systému FADO, resp. jeho druhé(iFADO) a třetí veřejné úrovni (PRADO).

Dalším za našeho předsednictví otevře-ným bodem byl problém zneužívání řidič-ských průkazů členských států cizinci. Tatopriorita byla vybrána vzhledem k v minulémroce odhaleným případům padělaných řidič-ských průkazů třetích států (zejména Ukraji-ny, Kamerunu a Ruska), které byly a nadálejsou cizinci pobývajícími v České republicepředkládány v souvislosti s výměnou začeský řidičský průkaz. Úředníci obecníchúřadů, magistrátů měst a Ministerstva dopra-vy ČR se proto ve spolupráci s experty nadoklady služby cizinecké policie více zamě-řili na kontroly řidičských průkazů předklá-daných cizinci k výměně, jak stanovuje pří-slušný zákon, a tento negativní jev sepostupně daří minimalizovat. Dosavadní

výsledky částečně proběhly rovněž českýmimédii. Poznatky a zkušenosti s popisova-ným negativním jevem byly také předányostatním členským státům právě v rámcipracovní skupiny Hranice/Falešné doklady.Prostřednictvím uskutečněné dotazníkovéakce se podařilo s poměrně slušným ohla-sem na tento problém upozornit, zmapovatjej na evropské úrovni a následně formulo-vat doporučení, jak k němu přistupovat.

Švédské předsednictví pokračujev běžné agendě této specializované pracov-ní skupiny. Lze předpokládat, že pozornostbude nadále věnována systému FADOa jeho rozvoji, zejména v souvislosti s ply-nulým vkládáním informací k dokladůmtzv. třetích států. Vzhledem k dosavadnímpoznatkům a již započatým aktivitám zestrany švédských kolegů bude v nadcháze-jícím období věnován prostor také značněproblematickým cestovním dokladůma průkazům totožnosti Iráku.

Autor textu a fotokpt. Mgr. Jaroslava BOUBLÍKOVÁ

oddělení dokladů ŘSCP

Redakce se omlouvá za chybnéuvedení titulku v č. 10/2009 na straně 6 v rubrice PředsednictvíEU, který nepatřil k článku o pracovní skupině Rady EUVISION a pracovní skupiněEvropské komise VIS.

8 � Z domova POLICISTA

LINKA POMOCI V KRIZILinka pomoci v krizi je resortní linkou důvěry. Je

určena policistům, zaměstnancům policie, hasičskéhozáchranného sboru, ministerstva vnitra a jejich rodin-ným příslušníkům. Linku může využívat i širší veřej-nost, zvláště v situacích mimořádných událostí.

Linka je k dispozici nepřetržitě 24 hodin denně,365 dní v roce. Tým linky byl dříve tvořen 43 vyso-koškolskými dobrovolníky z řad P ČR a HZS ČR.Dnes má linka pět stálých pracovníků a pravidelněvyužívá pomoci externích spolupracovníků (psycho-logové HZS ČR, MV ČR, výjimečně krajských správP ČR).

Linka pomoci v krizi je součástí systému posttrau-matické intervenční péče.

Kontakt na tým Linky pomoci v krizi:Email: krizepis@mvcr.cz Telefon: 974834288

Intranetové stránky –http://ppportal.pcr.cz/vltavska ZACHRAŇTE ŽIVOT

Policie České republiky ve spolupráci s Českým národním registremdárců dřeně a Českým Červeným křížem 2. listopadu 2009 zahájila pro-jekt ZACHRAŇTE ŽIVOT. Jeho cílem je oslovit všechny příslušníkya občanské zaměstnance Policie České republiky, aby zvážili svůj vstupdo Českého národního registru dárců dřeně či se stali bezpříspěvkovýmidárci krve. Mnoho onkologicky nemocných lidí v dnešní době žije s jedi-nou nadějí a přáním. Nadějí, že se pro ně najde vhodný dárce kostnídřeně. Jenom úspěšná transplantace je může uzdravit a vrátit do plno-hodnotného života. To samé platí i o krvi, které je stálý nedostatek.

Heslo Policie České republiky zní „POMÁHAT A CHRÁNIT“. Totoheslo policisté mohou naplnit nejen poctivým přístupem ke každodenníslužbě, ale i tím, že vstoupí do registru dárců kostní dřeně či darují krev.Svojí osobní statečností tak možná zachrání život jinému.

Cílovou skupinou Českého národního registru dárců dřeně jsou mladía zdraví lidé. A právě mladí a zdraví lidé pracují u Policie České repub-liky. Proto nad tímto projektem převzal záštitu policejní prezidentgenmjr. Oldřich Martinů. Policisté budou osloveni formou letáků a pro-střednictvím interní komunikační sítě (intranet). Cíl je jednoznačný.Přispět k záchraně životů lidí, kteří nutně potřebují pomoc druhých.

kpt. Jaroslav IBEHEJtiskový mluvčí Policejního prezidia ČR

Vyšší policejní škola a Střední policejníškola Ministerstva vnitra v Praze sei v tomto roce ujala organizace meziná-rodní vědecké konference k otázkámresortního vzdělávání. Téma v pořadí již4. konference, která se konala 22. říjnav areálu školy v Praze 9-Hrdlořezích,znělo „Postavení jazykové výuky v pro-fesní přípravě příslušníků ozbrojených sila sborů“. Pozvání na konferenci přijalivrcholní představitelé Ministerstva vnitraa Ministerstva školství, mládeže a tělový-

chovy České republiky, policejního prezi-dia, české akademické obce, delegátiz resortních i mimoresortních vzděláva-cích institucí z České republiky, spjatýchs profesním vzděláváním příslušníkůozbrojených sil a sborů. Účastí představi-telů policejních škol z Velké Británie,Francie, Itálie a Slovenska pak byl zajiš-těn významný mezinárodní rozměr tétokonference.

V úvodu zasedání vystoupili náměstky-ně ministra vnitra pro evropské záležitos-

ti Mgr. Lenka Ptáčková-Melicharováa ředitel odboru organizačně správníchčinností a dalšího vzdělávání pedagogic-kých pracovníků Ministerstva školství,mládeže a tělovýchovy Ing. Petr Špirhan-zl, kteří podtrhli důležitost profesní cizo-jazyčné komunikace v dnešním multikul-turním globalizovaném světě. Oba v tétosouvislosti zdůraznili nezbytnost vysokékvality procesu osvojování jazykovýchkompetencí v souladu s konkrétními pro-fesními potřebami cílových skupin. Rov-něž byla vyjádřena výrazná podpora pořá-dání vědeckých konferencí tohoto typu,které umožňují setkávání představitelů

resortních vzdělá-vacích institucía odborníků v ob-lasti vzdělávání zaúčelem výměnyinformací, zkuše-ností a poznatků.

JaroslavŠAROCH

Foto archiv VPŠa SPŠ v Praze

RESORTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

AKCERADONJeden z největších zátahů protivýrobcům drog v regionu. Vsetínští policisté zadrželi pětvýrobců a dealerů pervitinu.

Kriminalisté uskutečnili jednu z největšíchakcí proti výrobcům drog v regionu. Z trest-ného činu nedovolená výroba a držení omam-ných a psychotropních látek a jedů obvinilicelkem pět lidí. V rámci vyšetřování případupřišli na to, že jeden z obviněných dokonceučil drogovat svého syna. Ten pak drogy nabí-zel a prodával svým vrstevníkům. Policejníakce s názvem Radon trvala několik měsícůa vyvrcholila na konci října. Částka, kterouobvinění mohli získat z prodeje drog, sepohybuje ve stovkách tisíců korun.

Čtyřicetiletý muž ze Vsetína byl v minu-losti za výrobu a prodej drog několikrátodsouzen k nepodmíněnému trestu. Po pro-

puštění se opět začal věnovat této trestné čin-nosti. Nejhorší je, že všechno naučil i svéhosyna. Ten poprvé kouřil marihuanu už na prv-ním stupni základní školy. V patnácti letechzačal vdechovat pervitin, v šestnácti mu hootec prý začal sám aplikovat nitrožilně. Nej-dříve mu drogu dával zadarmo, později za nichtěl peníze nebo mu syn sháněl léky, které sek výrobě metamfetaminu používají. Dnesosmnáctiletý chlapec pravidelně kouří mari-huanu a aplikuje si pervitin. Obě drogy nabí-zel, dával a prodával svým vrstevníkům. Takéjeho policisté museli obvinit z trestného činu.

Další tři obvinění na výrobě a prodeji drogspolupracovali. Čtyřiapadesátiletý mužz Čech jezdil na Slovensko a Polsko, kde vevelkém skupoval léky potřebné k výroběmetamfetaminu, například Nurofen stop gripči Modafen. Při domovní prohlídce policisténašli a zabavili několik desítek balení těchtoléků.

U dalšího z obviněných jsme objevili pěs-tírnu marihuany. Pětatřicetiletý muž si upravilinteriér své kuchyně a pod umělým osvětle-ním zde pěstoval celkem dvaadvacet rostlinkonopí. Našly se zde navíc tři plastové nádo-by se zpracovanou marihuanou.

Obvinění spolupracovali, drogy vyměňo-vali za marihuanu nebo vše prodávali. Hlavníaktér – čtyřicetiletý recidivista – skončil vevazební věznici. Z vězení byl naposledy pro-puštěn v roce 2007. Hrozí mu, že se tam vrátíaž na deset let. Policisté mu dokázali, že per-vitin vyráběl i prodával nejméně od roku2008.

por. Ing. Jana BÁRTÍKOVÁ tisková mluvčí

Foto archiv Policie ČR

JAZYKOVÉ MOSTYPRO POLICEJNÍ PRAXI

V letech 2006–2009 realizovala Vyšší policejní škola a Střední policejní školaMinisterstva vnitra v Praze ve spolupráci s dalšími subjekty za podpory Minis-terstva vnitra ČR projekt, který reaguje zejména na potřebu zvýšení efektivitykomunikace mezi příslušníky Policie ČR a cizinci, je určen k udržování nebo zvý-šení jazykových kompetencí policistů v kontextu výkonu služby a odpovídámoderním trendům v metodice vzdělávání.

Projekt nazvaný „Jazykové mosty“ s podtitulem „pro policejní praxi“ se zamě-řil na vytvoření unikátního učebního materiálu jazykového vzdělávání pro poli-cisty sestávajícího ze 4 jazykových modulů – anglického, německého, ruskéhoa romského – zasazených do ryze profesního kontextu služeb pořádkové a doprav-ní policie. Každý z nich je tvořen interaktivním multimediálním výukovým pro-gramem na CD-ROM a dvěma doprovodnýmimanuály (cvičení a dvojjazyčná brožura slo-víčka s texty). Po dvoukolovém hodnoceníodbornou porotou byla projektu 9. října 2009udělena Evropská jazyková cena Label 2009.Label je decentralizovaný program Evropskékomise, jehož cílem je ocenit a propagovat ino-vační metody/projekty zaměřené na výukua studium cizích jazyků, šířit nové me-tody/projekty mezi žáky/studenty a učitelea motivovat učitele k zavádění těchto metod dovýuky. Tuto cenu v České republice udělujeNárodní agentura pro evropské vzdělávacíprogramy spolu s Ministerstvem školství, mlá-deže a tělovýchovy České republiky.

-JS-Foto archiv VPŠ a SPŠ MV

PROGRAMprosinec 2009Středeční odpoledne pro děti – od 14.00do 15.00 hod.

�2. 12. Pohádkový semafor�9. 12. Kouzlení pro malé řidiče�16. 12. Vánoční překvapeníVstupné na dětské pořady 5 Kč

VÝSTAVY A JINÉ AKCE

�do 20. 12. Kriminalistika proti zločinu – výstava k padesátému výročí Kriminalistického ústavu Praha�do 20. 12. Kriminalistický kabinet 1954–1970, výstava ze sbírek muzea�do 20. 12. Jsme tu … – prezentaceamatérských fotografií policistů a zaměstnanců Policie ČR�Ochrana obyvatelstva – expoziceHasičského záchranného sboru

�Prostituce staré Prahy, Ochranaosob a majetku – stálé výstavy

�17. 12. od 18.00 hod. Vánoční koncert komorních souborů, Hudby Hradní stráže a Policie ČR v kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv.Karla Velikého

NA OBJEDNÁVKU: �Dopravní výchova pro mateřské školya 1.–4. ročníky zákl. škol

�Mládež a kriminalita – besedy pro 2. stupeň ZŠ a studenty středních a učňovských škol

Informace o programech a případnéobjednávky na tel.: 974 824 862Internetová adresa – http://www.muzeum-policie.czExpozice je otevřena denně mimo pon-dělí od 10.00 do 17.00 hod.

�21. 12. 2009–4. 1. 2010 MUZEUMUZAVŘENO

Změna programu vyhrazena

MMMMUUUUZZZZEEEEUUUUMMMM PPPPOOOOLLLLIIIICCCCIIIIEEEE ČČČČEEEESSSSKKKKÉÉÉÉ RRRREEEEPPPPUUUUBBBBLLLLIIIIKKKKYYYY

Ke Karlovu 1, Praha 2tel.: 224 922 183fax: 974 841 091

e-mail: muzeum@mvcr.cz

POLICISTA Z domova

Mezi řidiči v Anglii se rozmáhá novýdruh zábavy. Na silnici si vyhlédnoukaluž vody a počkají, až se k ní přiblížískupina chodců – pak do kaluže najedoua chodce proudem špinavé vody postříka-jí, píše britský deník Daily Mail.

Někteří z „vtipálků“ si akci natáčejí namobil nebo webkameru a snímky pakumisťují na webové stránky.

Tato zábava se na ostrově začala roz-máhat zejména v podzimních deštivýchdnech. Videí s tematikou čerstvě „ospr-

chovaných“ chodců je plný YouTube.V městečku Devonu na jihozápadě

Anglie si policisté autora takového videapředvolali k výslechu. Řidič tvrdil, žeděti, které postříkal, ho o to samy požá-daly.

Policisté mu neuvěřili a udělili mupokutu 150 liber.

BOJOVÉ PODPRSENKYPRO ŠVÉDKY

Švédky sloužící v armádě požadují,aby pro ně vojenské orgány vyvinulypodprsenky vhodné pro bojové akce.Dosud si musí kupovat za vlastní penízepodprsenky určené pro sportovkyně, tyse ale v mimořádných situacích, jakojsou bojové nebo záchranářské akce,snadno rozepínají.

Vojákyně si stěžují, že na rozdíl odsvých mužských kolegů, kteří fasujívhodné vojenské prádlo, má asi 500švédských vojákyň problémy s podpr-senkami. Jsou nuceny si kupovat zesvých prostředků civilní výrobky, avšakani speciální typy podprsenek, určenýchpro sportovkyně, nejsou pro vojenské

účely vyhovující, uvádí se v materiáluRady vojákyň, jednoho z orgánů odboro-vé organizace.

„Ženy si musí kupovat sportovní pod-prsenky, ty ale nejsou přizpůsobeny bojo-vým situacím ani případům požárů, kde

10 � Ze zahraničí POLICISTA

NA NEPLATIČEPŘES INTERNET

Originální způsob, jak najít skrývající se neplatiče a vybratod nich dlužné peníze, našli exekutoři v Urdmutské autonom-ní republice na východě evropské části Ruska. Využívajík tomu internetové sociální sítě.

„Vyhledáváme dlužníky na internetových sociálních sítích,“potvrdil neotřelou metodu listu Izvestija mluvčí exekutorůAlexandr Beljajev.

„Naši exekutoři si pak najdou ve svých osobních archivechfotografie pěkných dívek, umístí je na internet s fiktivním

jménem a dalšími falešnými informacemi. Leckteří dlužníci,kteří za sebou zametají stopy, aby unikli věřitelům, se tadynechají nachytat.“

Kontakty se navazují na internetových sítích, jako je napří-klad Odnoklassniki (Spolužáci), ruská pobočka sítě Facebook,která je v Rusku velmi populární. Díky ní nasazené dívky zís-kají informace od neplatiče, jeho telefon nebo ještě lépe,domluví si s ním schůzku.

„Ale místo krásné dívky přijde na rande exekutor. Prokážese dokumenty a zabaví dlužníkovi majetek,“ vysvětluje mluv-čí. Izvestije uvádějí příklad čtyřiatřicetiletého muže, který nadaních dlužil přes 100 000 rublů, ale zmizel. Na rande sjedna-né přes internet přijel autem, ale domů už šel pěšky.

V souvislosti s populárními internetovými stránkami Odno-klassniki které na jaře letošního rokuvykazovaly 33 milionů registrovaných uži-vatelů, se mohla veřejnost také seznámits otřesným kriminálním případem, přikterém policisté v moskevské oblasti zadr-želi šestačtyřicetiletou Juliji Pečeněvovou,podezřelou ze série vražd. Žena se nainternetových sociálních sítích seznamova-la se svými dvojnicemi, které pak vraždilaa prodávala jejich byty a domy. Pečeněvo-vá je podezřelá nejméně ze tří vražd.

Dopadnout ji se policistům podařilopouhou náhodou. Nestihla totiž schovattělo poslední oběti dřív, než se do novéhobytu nastěhovali jeho noví majitelé. Kdyžji policisté zadrželi, ukázalo se, že téměřveškerý svůj volný čas trávila připojenák internetu a na řadě sociálních sítí včetněOdnoklassniki vyhledávala ženy, které se jípodobaly.

ANGLIČTÍŘIDIČI SPRCHUJÍCHODCE

vojáci a vojákyně zasahují. Nejsou prak-tické, snadno se rozepínají,“ řekla mluvčírady Paulina Rehbinderová.

Kritizovala armádu, že nedbá o rovno-právnost pohlaví ve službě, a to v zemi,která je považována za velmi progresivnív prosazování rovnoprávnosti.

„Je to hlavně poselství pro ženy. Musíjim být na jejich pracovišti zajištěnovybavení, které je funkční a spolehlivé,“zdůraznila.

Podle ní ženy ve švédské armádě půso-bí již přes 30 let, ale nikdy jim vojskoneposkytovalo v rámci vybavení taképodprsenky. Armáda však svým přísluš-níkům a příslušnicím poskytuje příspěv-ky na prádlo.

Podle Rehbinderové se ale už snadblýská na lepší časy: vojenská podprsen-ka je již testována, protože příští rok mábýt do armády přijato 800 až 1000 žen.„Vývoj by měl být dokončen do konceletošního roku, nejpozději napřesrok,“řekla.

SAMOPALZA RECITACI

Samopal AK-47, dva ruční granáty,protitankovou minu a osobní počítač. Tojsou ceny, které v Somálsku dostal sedm-náctiletý vítěz soutěže v recitaci veršůz koránu, svaté knihy muslimů.

Soutěž v jižním Somálsku uspořádalyislámské milice Šabáb a trvala měsíc,píše agentura Reuters.

Klání se zúčastnili hoši ve věku oddeseti do pětadvaceti let a cena čekalai na druhého v pořadí – dvaadvacetiletýmladík dostal rovněž samopal i se záso-bou střeliva.

Somálsko se zmítá v ozbrojeném kon-fliktu už 18 let, přičemž se průběžněmění hlavní znepřátelené strany. Nyníproti sobě stojí islámské milice z několi-ka skupin proti vládě prezidenta šajchaSharifa Sheikha Ahmeda, kterou podpo-ruje OSN. Radikální Šabáb, který jepodle USA spojencem teroristické sítěAl-Káida, kontroluje většinu středníhoa jižního Somálska.

ZÁKAZ MASEKPROTI CHŘIPCE

Bolivijské banky a spořitelnyv provincii Santa Cruz zakázalysvým klientům vstupujícím do pobo-ček mít na tváři hygienické roušky,jejichž nošení se rozšířilo v souvis-losti s epidemií prasečí chřipky.Snaží se tak zabránit množícím sepřípadům přepadení bankovníchústavů osobami, které roušky zneu-žily k zamaskování své identity.

„Rozhodli jsme, že pouze stálí zaměst-nanci spořitelen a bank mohou rouškynosit, ale zákazníci již s rouškami naobličeji vstupovat dovnitř nesmějí,“ pro-hlásil předseda sdružení spořitelen Hog-gier Hurtado.

Rozhodnutí bylo přijato po šokujícímpřepadení jedné ze spořitelen doslova „zabílého dne“ osobami, maskovanýmirouškami. Ty jsou běžně používané protiviru H1N1, který způsobuje takzvanouprasečí chřipku. Šlo přitom o několikátépřepadení v řadě obdobným způsobem.

Policie rozhodnutí podporuje. „Bohu-žel příliš mnoho lidí páchá trestné činy za

použití hygienické roušky přes obličej,což znemožňuje jejich identifikaci,nehledě na existenci bezpečnostníchkamer na místě činu,“ uvedl policejnívelitel ze Santa Cruz Johnny Vargas.

Podle zdravotních orgánů jde aleo poněkud kontroverzní rozhodnutí. Pou-kazují na to, že právě provincie SantaCruz je epicentrem nákazy prasečí chřip-kou v zemi: z 1 500 případů onemocněnívirem H1N1 je až 70 procent registrová-no právě zde. Povinné odkládání roušekproto může přispět k dalšímu šířeníinfekce.

Jiné hlasy zase upozorňují na to, žesamo nošení roušek nijak výrazně šířenívirové nákazy nezabránilo, a působí spíšepsychologicky.

POLICISTA Ze zahraničí � 11

Oficiálně stanovované množství alko-holu, které lidé mohou každý den vypít,aniž by vážně ohrozili své zdraví, nemápodle britských zdravotníků opodstatně-ní a může být dokonce škodlivé. Lidétak prý mohou získat dojem, že každo-denní požívání alkoholu nemá na jejichzdraví žádný vliv.

Britské úřady údajně doporučujíjako maximální denní dávku promuže čtyři jednotky alkoholu, zatímcoženy by neměly vypít více než tři jed-notky. Jedna jednotka odpovídá desetimililitrům čistého alkoholu, přičemžpůllitr piva obsahuje přibližně dvějednotky. Stejné množství jednotekmá v sobě i jeden „panák“ tvrdéhoalkoholu.

„Velice nás znepokojuje používáníslova ,denně’ v obecně citovanémdoporučení britských úřadů. Vzniká

pak dojem, že můžete pít každý den,“upozornila Rachel Seabrooková zInstitutu pro výzkum alkoholu. Jater-ní specialista Nick Sheron tvrdí, žetyto limity vyšly z „pera“ státníchúředníků a jsou údajně jen chabě pod-loženy skutečně odbornými výzkumy.

Sheron proto doporučuje, aby dennílimity byly nahrazeny týdenními,které se v Británii používaly do roku1995 a které vycházejí z poměrněpřesných zdravotních výzkumů. Podlenich by muži neměli za týden vypítvíce než 21 jednotek alkoholu a ženyby pak neměly překročit hranici čtr-nácti jednotek.

Britská vláda však v rámci bojeproti nezřízenému víkendovému opíje-ní dala raději přednost denním limi-tům, protože obyvatelé ostrovníhokrálovství si tuto týdenní „dávku“alkoholu vybírali obvykle najednou,při pitkách na konci týdne. To ale bylapodle Sherona chyba. „Týdenní limitybyly založeny na důkladných výzku-mech a stanoveny pro úroveň, kdyškody způsobené alkoholem převážínad jejich možným užitkem,“ uvedl. Zvládního doporučení se navíc podleněj ztratilo důležité upozornění, abylidé během týdne zůstali alespoň něko-lik dnů zcela bez alkoholu.

Britské úřady nyní jen varují předpravidelným pitím nad rámec denníholimitu s tím, že by si pijáci měli po vel-kém „flámu“ dopřát alespoň osmačty-řicetihodinovou přestávku na zotavenítěla.

Dvoustranu připravilJaroslav LINHART

Foto internet

ZPOCHYBNĚNÉDENNÍ DÁVKYALKOHOLU

12 � Mezinárodní spolupráce POLICISTA

CCCCOOOOMMMMMMMMUUUUNNNNIIIITTTTYYYYPPPPOOOOLLLLIIIICCCCIIIINNNNGGGGnověi v praxilotyšské policie

Dva čeští policisté, plk. Martin Hrinko z KŘPSeveromoravského kraje a plk. Ota Hřebíčekz ÚO VS Svitavy, společně s představitelemneziskové organizace Otevřená společnost, o.s. p., Mgr. Michalem Tošovským navštíviliLotyšsko v rámci cíleného projektu, určenéhok zavádění prvků filozofie Community policingdo praxe lotyšské policie.

ZÁKLADNÍ STRUKTURA LOTYŠSKÉ POLICIEHlavním garantem bezpečnosti je Ministerstvo vnitra (má asi

20 000 zaměstnanců). Pod ministerstvo jsou zařazeny Lotyšskástátní policie (Latvijas Valsts Policija), Státní pohraniční stráž,Bezpečnostní policie (tj. zpravodajská služba aj.), Kancelář proobčanské imigrační záležitosti a Státní hasičská a záchranná služ-ba. Lotyšská státní policie spadá do působnosti policejního odboruMV (obdoba Policejního prezidia ČR). Sbor je řízen generálnímpolicejním komisařem. U tohoto sboru slouží 8 222 příslušníků.

Policejní odbor zahrnuje Ústřední správní sekci (kancelář IT,kancelář pro strategii, kancelář pro mezinárodní záležitosti aj.),Ústřední sekci kriminální policie (odbor odhalování organizova-ného zločinu, odbor ekonomické policie, odbor mezinárodní spo-lupráce, zásahová jednotka atd.) a také Ústřední sekci pořádkovépolicie (prevence, kooperace mezi teritoriálními silami atd.).

Zákon o policii z roku 2006 sevztahuje jak na policii „stát-

ní“, tak i na policii založe-nou místní samosprá-

vou. Rozdíly jsou jed-nak v působnostisborů – policiesamosprávy je teri-toriálně omezena naúzemí zakládajícíobce, jednak pra-covněprávní náleži-

tosti jsou u oboudruhů policistů upra-

veny odlišně v zákoníkupráce.

PRAXE LOTYŠSKÝCHPOLICISTŮ

Lotyšská policie prošla rozsáhlými změnami, které poznamena-ly zejména kvalitu poskytování služeb veřejnosti. Důvodem jeekonomická situace, která si vynutila od 1. září 2009 změnusystému služeb a jejich plánování. Policisté v Lotyšsku od uvede-ného reformního data slouží v pěti krajských ředitelstvích (regio-nálních ředitelstvích), která pak mají podřízená okresní ředitelství(obdoba našich územních odborů, dále jen územní odbory), kteráplní i funkci obvodních oddělení.

Na rozdíl od reformy Policie ČR zrušila lotyšská policie trvalývýkon na obvodních odděleních a ponechala z nich pouze úřednímístnosti bez přítomnosti stálé služby. Stálá dozorčí služba jepouze jedna pro území celého okresu – okresní úroveň, ta přijímáoznámení občanů a vysílá hlídku na místo činu.

Zajímavostí v systému plánování služeb je, že policisté sloužív úředních hodinách, tzn. v pracovních dnech od 8 do 17 hodin.Po těchto úředních hodinách je v pohotovosti pro celé územíokresu jeden operativní tým čítající maximálně čtyři policisty, při-čemž dva policisté jsou hlídkoví a zbytek policisté kriminálníslužby. Tento tým je až do druhého dne v pohotovosti doma propřípad, že je dozorčí vyšle na místo činu provést procesní úkonynebo zákrok. Pokud okolnosti případu vyžadují provést zákrokproti výtržníkovi například v restauraci, dozorčí útvaru vyrozumívelitele operativní hlídky, ten se obleče do uniformy a jedevyzvednout druhého člena hlídky z domu a pak společně prove-dou zákrok ve zmíněné restauraci.

V případě, že výtržníka omezí na svobodě, odveze ho hlídka dosídla územního odboru, ve kterém jsou standardně cely, a umístího do cely. V Lotyšsku zajišťuje provoz cel (včetně policejníhostřežení) krajské ředitelství, které má cely v sídlech všech územ-ních odborů. Tímto způsobem má krajské ředitelství v sídle územ-ních odborů policisty – jak na ostrahu cel, tak i policisty službydopravní policie. Ostatní policejní služby specifického charakteru(zásahová jednotka, kriminalistická technika aj.) jsou v sídle kraj-ského ředitelství.

Ve vozidlech dopravní policie jsou standardně umístěny rychlostní radary a záznamová technika

POLICISTA Mezinárodní spolupráce � 13

Pořádková policie (hlídková služba) mimo úřední hodinyneprovádí preventivní výkon služby, a pokud se veřejnost mimoúřední hodiny s policejní hlídkou setká, tak jen v případě, že hlíd-ka jede na zákrok nebo se nachází na místě činu po předchozímoznámení. Umíme si představit paralelu v podmínkách ČR?

O víkendech platí stejný režim služby jako v mimoúřední doběběhem týdne, jen s rozdílem, že jeden z policistů v pohotovosti sespojí s městským policistou okresního města a provedou společ-nou preventivní hlídku večer v okresním městě. Zbytek nocia víkendu zajišťuje prevenci jen městská policie, pokud je ve měs-tech zřízena. Kvůli ekonomické krizi došlo k poklesu platů poli-cistů a peníze zřejmě sehrály roli i v případě změny plánováníslužeb. Policisté, kteří vyjedou k provedení zákroku v nočníchhodinách, mají tuto dobu placenou v přesčase, mimo noční hodinytomu tak není.

Lotyšská policie má modré uniformy, markantní odlišnostíje červená kravata u mužů a šátek na krku v barvách lotyšskévlajky u žen. Služební dopravní prostředky v Lotyšsku odpovídajísrovnatelné třídě vozového parku v Lotyšsku. Před budovamipolicie i v ulicích byla vidět vozidla značek Volvo, Audi, Hyun-day aj. Vozidla dopravní služby mají instalovány rychlostní radaryse záznamovým zařízením.

PŘIJETÍ V RIZEPo příletu do hlavního města Rigy jsme byli přijati na policej-

ním odboru MV. Celou dobu nás provázela děvčata z tamníhoodboru mezinárodních vztahů Ilze a Inese, která nás nejprvepředvedla ke generálnímu policejnímu komisaři státní policiegenerálu Voinsovi, se kterým Češi hovořili na téma cíle semináře.Generál podpořil cíl projektu. Pak nás doprovodil do kancelářetajemnice ministryně vnitra paní Petersons, která s námi hovořilana téma ekonomické situace v policii. Ta je ve srovnání s českoupraxí horší.

V CÍLY CESTY – TALSIMěsto Talsi je jedno ze tří okresních měst na území krajského

policejního ředitelství. Okres Talsi má okolo 49 000 obyvatel (vlétě okolo 55 000). Oblast je pokryta více než z 55 procent lesnímporostem a nachází se zde několik chráněných přírodních oblastí.Město Talsi (12 000 obyvatel) je správní středisko oblasti. Policej-ní územní odbor je místně příslušný pro tři regiony v Kurzeme.Slouží zde celkově 92 policistů – z toho pro Talsi je jich 39 (15kriminalistů a 24 uniformovaných policistů), zbytek je zařazenpod velení regionu Kurzeme. V městě Talsi rovněž působí i měst-ská policie, avšak nemá velký početní stav a v podstatě je „notpowerfull“. Nejpalčivější problémy v regionu jsou loupežná pře-padení, vloupání do objektů, porušení zákonů na ochranu přírodya kriminalita v souvislosti s drogami.

PRŮBĚH SEMINÁŘESeminář probíhal v přednáškové místnosti pro 30 posluchačů

v hotelu Talsi. Začátek semináře navštívili krajský policejní ředi-tel a primátor města Talsi. Za přítomnosti médií oba hovořili o cílisemináře a očekávání, co přinese policistům i veřejnosti. Lze říci,že seminář byl v městě Talsi událostí číslo jedna, o čemž svědčíi reportáž přes celou první stranu novin i v TV. Posluchači byli zevšech koutů Lotyšska, početně nejvíce policistů bylo z územníhoodboru Talsi, ale nechyběli ani představitelé městských policií.Struktura posluchačů byla různorodá. Byli to vedoucí pracovníci,asistenti i řadoví policisté a strážníci.

Seminář byl veden Mgr. Michalem Tošovským, který velmiprofesionálně připravil studijní materiál i strukturu semináře.Seminář byl školením, výukou i praktickým cvičením se zpětnouvazbou a vyhodnocením. Velmi pečlivě připravený postup přivýuce doprovázené prezentacemi dobré praxe z ČR byl pozitivněhodnocen jak přítomnými policisty, tak i nezaujatými posluchači(např. médii, konzulem ČR v Lotyšsku aj.).

V úvodu posluchači dostali základní informace o zaváděníprvků filozofie Community policing do praxe, vyslechli si podsta-tu této filozofie a nakonec si za naší aktivní asistence vyzkoušelinově nabytou zkušenost. Cvičení bylo strukturováno tak, želotyšští policisté dostali úkol řešit konkrétní preventivní situaciv místních podmínkách při zapojení dalších partnerů. Sami simohli vyzkoušet jednak svou roli, pak roli vybraných partnerůa po výměnách rolí mohli ve skupinách navrhnout optimální způ-sob řešení problému v lokalitě.

PO NĚKOLIKA DNECH….zvedá Mgr. Tošovský v Praze vyzvánějící telefon a s potěšením

naslouchá policistce Ilze z policejního odboru MV, která hovořío prvních úspěších se zaváděním „českého modelu“ Communitypolicing do policejní praxe v Lotyšsku. Je ráda a děkuje nám zaprojekt, kterým se daří zvyšovat kredit lotyšské policie dovnitři navenek.

plukovník Ing. Martin HRINKO, Ph.D., náměstek ředitele pro vnější službu

KŘP Severomoravského krajeFoto autorMgr. Tošovský s překladatelkou při zadávání úkolu v rámci cvičení

Posluchači byli velmisnaživí a do všech cviče-ní se aktivně zapojovali „Vybavení“ policejní cely

DDesátého června roku 2009 byla středa

a na poštovním úřadě v obci Vráž panovallenivý dopolední klid. Přibližně ve čtvrt nadeset vstoupil do místnosti chlap. Basebalo-vá čepice s kšiltem naraženým do čela, tvářzahalená šálou. V pěsti zbraň.

„Dej mi peníze!“ houkl na úřednici.Paní za přepážkou v nevěřícím úžasu

zavrtěla hlavou.„Prachy,“ opakoval a palcem natáhl

kohoutek revolveru. Temně to cvaklo. Úřed-nice neochotně vytáhla z kasy tisícikoruno-vou a pětisetkorunovou bankovku.

„Chci všechno,“ řekl a nepřestával mířit.Po krátkém zaváhání vydala zbylé papíro-

vé peníze. Dohromady to představovalosedmnáct tisíc korun. Útočník nacpal lup doigelitové tašky s reklamou obchodního řetěz-ce Billa.

„Dobrý,“ zabručel smířlivě, otočil se napatě a vypadl ven. O dvacet minut pozdějibyli na místě policisté z Čimelic, téměř sou-časně dorazila kriminálka z Písku.

„Jak vypadal?“Popis pachatele byl poněkud neurčitý. Tři-

cet až čtyřicet let, čepice s kšiltem, modrábunda, šedé kalhoty. Mluvil česky, bez zjev-ného cizího přízvuku.

„Poznala byste ho?“„Těžko, obličej měl zakrytý.“Našel se i svědek, který si všiml cizího

auta zaparkovaného u budovy, nebyl si všakjistý ani jeho značkou, ani barvou.

„Snad to byl Opel, ale krk bych na tonevsadil. Měl zvláštní stříbřitou barvu. Mys-lím trošku do zelena.“

Málo stop pro začátek pátrání. O dvanáctdní později se představení opakovalo v měs-tečku Katovice.

Dopoledne zaparkoval světlý Opel kousekod mostu přes Otavu, necelých sto metrů odpoštovní úřadovny. Vystoupil chlapík v čepi-ci a s kulatými tmavými brýlemi na obličeji.Nikam nespěchal, volným krokem došel

k poště, před ní se zastavil, vytáhl z kapsymobil a předstíral, že telefonuje. Lidé, kteřípřed ním do budovy vstoupili, postupně zaseodešli, bylo zřejmé, že je poštovní kancelářprázdná. Překryl si pusu pletenou šáloua vešel dovnitř. Stejná situace, stejná namí-řená zbraň.

„Všechny prachy sem,“ řekl ostře. Ústí hlavně vypadalo hrozivě. Úřednice

vytáhla ze zásuvky hotovost, útočník ji bezpočítání nacpal do připravené tašky. Vyběhlven, nasedl do vozu a prudce se rozjel. Zanáměstím odbočil na obec Mnichov, za zad-ním okénkem se pomalu ztrácela kostelnívěž. Vypráví se, že když před dávnými letykatovičtí kostel přestavovali a rozhodli seumístit na věž krásné hodiny, okolní obce napořízení stroje přispěly. Až na Mnichov,který nedal nic. Stavitelé tedy v mnichov-ském směru neumístili ciferník, a tak je to aždodnes. Pachatel ujížděl od místa loupežea věžní hodiny namířené do zbylých světo-vých stran ukazovaly deset minut po deváté.

Podobnost s případem ve Vráži byla doočí bijící, kriminalisté ze Strakonic a Pískuusoudili, že tohle může být začátek celé sériepoštovních loupeží. Kontaktovali přilehléokresy a připravili společná opatření. Nauzlových silničních bodech byly rozmístěnydopravní hlídky, které věnovaly zvláštnípozornost stříbřitým automobilům a osamě-lým řidičům přibližně čtyřicet let starým.Popis pachatele byl velmi hrubý, hodil se takna polovinu chlapů v republice. Zbraň, kte-rou lupič používal, označily obě úřednice zapistoli podobnou té, jakou nosí uniformova-ní strážníci. Ve výpovědi svědků se opětobjevil automobil, jednou stříbrošedý,podruhé nazelenalý. Ve státní poznávacíznačce bylo pravděpodobně písmeno T.V následujících dnech prošla kontrolou řadaosobních vozů, k vyřešení případu to všaknepomohlo.

V pátek třetího července byla přepadena

pobočka České pošty v Kadově. Pachatelpřijel směrem od Blatné a zaparkoval neda-leko obecního úřadu, kousek od elektrickéhotransformátoru. Vystoupil, chvilku se rozhlí-žel, pak vešel do telefonní budky a pohrávalsi s tlačítkovým číselníkem. Na vsi byl klid,když z pošty vyšel poslední zákazník, zaha-lil se do šály a vstoupil do budovy pošty. Zapřepážkou seděl muž. Lupič na okamžikzaváhal, pak vytáhl zbraň a žádal peníze.

„Nebyla to pistole,“ upřesňoval pozdějizaměstnanec pošty, „ale bubínkový revolver.Nejsem žádný odborník na zbraně, tohlevšak vím jistě.“

Lupič měl na sobě oblek připomínajícípracovní overal, měřil přibližně sto osmde-sát pět centimetrů, na tváři měl tmavé brýles tenkými obroučkami. Odnesl si necelýchdvacet tisíc korun.

O deset dní později se téměř totéž opako-valo v obci Sedlice. Pachatel si vynutil téměřčtyřicet tisíc, úřednici fyzicky neublížil, nic-méně i tak si jeho návštěvu odnesla psychic-kým šokem.

Další v pořadí byly Čestice. Tady už útrž-kovité výpovědi svědků umožnily rekonstru-ovat přepadení poměrně přesně. V úterýosmadvacátého července přijel stříbřitý OpelVectra od Strakonic a dál pokračoval smě-rem na Vacov. Kousek za obcí si to všakřidič rozmyslel, otočil vůz a vrátil se. Zasta-vil, chvilku se procházel po návsi, venkov-ský poklid jej zřejmě zlákal. Znovu nasedldo auta, odjel za ves, kde přemontoval oběcedulky se státní poznávací značkou za číslapocházející ze sešrotovaného vraku. Zapar-koval kousek od právě opravované farya v tolikrát už použitém maskování vtrhl dopoštovní úřadovny.

„Naval sem prachy,“ řekl ženě za přepáž-kou. Úřednice se zachovala pozoruhodněchladnokrevně. Zaklapla zásuvku pokladny,zvedla se, odešla do vedlejší místnostia zabouchla za sebou dveře. Tady stiskla tla-čítko alarmu, chvilku počkala, pak vyšlazadním vchodem ven, obešla budovu a vrá-tila se hlavními dveřmi do centrální kancelá-ře. Maskovaný lupič už byl pryč a z poklad-ny se neztratila ani koruna. O několik minutpozději dorazili na místo policisté z Volyněa ze Strakonic.

DDDDLLLLUUUUŽŽŽŽNNNNÍÍÍÍKKKK

14 � Případ skončil za dva měsíce POLICISTA

Zklamán neúspěchem se pachatel krátcena to vypravil do už známé Vráže. Odtudsi odnesl téměř čtrnáct tisíc korun.

Kriminalisté ze Strakonic, Písku i Pra-chatic se společně radili o dalším postupu.Přesto, že vrcholilo období dovolenýcha lidí k dispozici bylo žalostně málo, roz-hodli se, že budou předem vybrané poš-tovní odbočky permanentně střežit. Někdese operativní hlídky usadily přímo v poš-tovních budovách, tam, kde to nebylomožné, se vartovalo zvenku. Nutno podo-tknout, že lidé se chovali velice vstřícně,ochotně nabízeli k dispozici místnosti,z nichž bylo na poštovní úřady dobřevidět. Pachatel, říkejme mu třeba JiříVálek, neměl ani tušení, jaké mraky sestahují nad jeho hlavou.

Teď přeskočíme ve vyprávění na samý

konec, k výpovědi, kterou pan Váleknadiktoval do vyšetřovacího protokolu.

„Já neviděl žádné jiné řešení.“Na začátku byl velmi neseriózní dluh. Jiří

Válek původně žil na Moravě, a tady si taképůjčil peníze od jednoho ochotného sou-kromníka. Částku nedokázal v předemdohodnutém termínu splatit, a ta začalanarůstat nehoráznými úroky. Najednou tobyla neskutečně vysoká suma a vymahačidluhů, které lichváři používají, rozhodněnepatří mezi ohleduplné sociální pracovníky.Válek se bál o život a jeho cesta do jižníchČech v podstatě představovala útěk. Přesnovinový inzerát se seznámil s hodnou osa-mocenou paní se dvěma dětmi, nastěhoval sek ní a začal se starat o novou rodinu. Praco-val jako lesní dělník a snad i nějaký čas věřil,že se na jeho úpis zapomene. Jenže nezapo-

mnělo, vymahači dluhů si ho našli a tvrdě sedožadovali dalších splátek. Tak vytáhlz tašky starý revolver a šel na věc.

Mimochodem, rozhodně neběželoo zbraň, kterou by mohl někomu ublížit.V podstatě to byl poplašňák na slepé patro-ny, Jiří Válek se kdysi zabýval výcvikem psůa boucháním na cvičišti je učil zvykat si nastřelné rány.

„Nikam to nevedlo. Vážně už jsem tohochtěl nechat.“

Tvrzení může být celkem pravdivé. Část-kami, které při loupežích získal, byl Válekzklamán, hrozivý dluh se nezmenšoval, stěžíto stačilo na umořování úroků. A to mu zatímpřálo štěstí, které nemohlo trvat donekoneč-na.

„Měl jsem takový divný pocit, to úterý.Ale pak jsem si řekl, že ještě jednou, napo-sled.“

Ostrovec, okres Písek. Pošta zde sídlív budově na okraji křižovatky, kolem jezahrada se vzrostlými stromy. Válek zapar-koval a strčil do kapsy revolver. Pak vešel doúřadovny.

„Dej sem peníze!“ zazněla už tolikrát opa-kovaná věta.

Vedoucí poštovní pobočky pokrčila rame-ny a vysázela na pult přepážky osmnáct tisícdvě stě korun. Válek je sebral a vracel se kesvému autu. Snažil se jít klidně, ale vtom sivšiml dvou běžících mužů. Vyrazil jakoblesk, nacpal se za volant a nastartoval. Píse-čtí kriminalisté měli svůj vůz o několik desí-tek metrů dál.

„Stůj!“ ozvalo se.Válka ani nenapadlo poslechnout. Po opa-

kované výzvě zaznělvýstřel, mimochodemnaprosto přesný, poli-cista mířil na pneuma-tiku, a tu se mu taképodařilo prostřelit.

Lupič na prázdnémkole však ujížděl dál.Před služebním auto-mobilem si udrželmalý náskok, jakmilevjel do lesa, prudceodbočil na nezpevně-nou boční cestu. Tadys horečnou rychlostívyměnil prázdné koloza rezervu a vrátil sezpátky na asfaltovousilnici. Jenže tam už

byly na obou stranách uzávěry, Jiří Válekvjel policistům přímo do náruče. Ještě senevzdával, ještě se pokusil projet a odřeljeden služební vůz, teprve potom zastavil.Basebalová čepice, tmavé brýle, šála, bubín-kový revolver a kompletní lup z poslednípošty, z toho všeho se staly předměty dolič-né. Zadržený muž se ani nesnažil dlouhozapírat a vcelku ochotně se přiznal a s krimi-nalisty spolupracoval.

Sedm případů v jižních Čechách, další naMoravě. Zákrok nedaleko Ostrovce udělaltečku za jedenácti neobjasněnými poštovní-mi loupežemi. Za nestydatými úroky, kteréstály na začátku celého příběhu, bohužel ne.Na zákon, který by tvrdě postihoval lichvu,se zatím ještě čeká.

jrFoto archiv

POLICISTA Případ skončil za dva měsíce � 15

BBylo pro vytváření Krajského ředitelstvíP ČR Kraje Vysočina výhodou nebo nao-pak určitou komplikací, že jste územněnavazovali na kompetence dokonce třípředchozích policejních správ?

Historicky zpětně nahlíženo, teritoriumKraje Vysočina se skutečně sestavovaloz pěti bývalých okresních ředitelství. Třipodléhala Správě Policie České republikyjižní Moravy – Jihlava, Žďár nad Sázavoua Třebíč, jedno – Havlíčkův Brod – spadalopod východočeskou policejní správu,poslední – Pelhřimov – pod České Budějo-vice. Na všech těchto ředitelstvích byl pro-váděn nepřetržitě výkon policejní práce, jakprevence, tak služby pořádkové a dopravnípolicie, tak výkon služby kriminální policiea vyšetřování plnohodnotně. V jednotlivýchliniích byly drobné odlišnosti v určitýchprioritách, nebo i zvyklostech v konkrétníchčinnostech. Nešlo o rozdíly v aplikaci práv-ních norem a předpisů, ale jednotliví poli-cisté, zařazení ve stejné službě ve třech roz-dílných krajích, měli někdy odlišné pod-mínky pro výkon služby. S tím jsme v oka-mžiku příprav vzniku Krajského ředitelstvíPolicie ČR na Vysočině, se sídlem v Jihla-vě, museli počítat.

Nejzašší termín vzniku šesti nových kraj-ských ředitelství byl stanoven k 1. 1. 2012,následně bylo rozhodnuto, že všech čtrnáctkrajských policejních ředitelství v Českérepublice vznikne k 1. 1. 2010. Důležitýmkrokem v přípravě vzniku Krajského ředi-

telství bylo k 1. 1.2009 přiřazení Okresníhoředitelství Pelhřimov z jižních Čech a Hav-líčkův Brod z Hradce Králové pod Správujihomoravského kraje. V Brně tak vzniklanejvětší policejní správa v ČR, kde se zešestnácti bývalých územních celků, s nejvý-chodnějším okresem Vsetín a nejzápadněj-ším Havlíčkovým Brodem, za pochodu při-pravovala policejní ředitelství Kraje Vyso-čina, Brněnského a Zlínského kraje.

Se vznikem krajského ředitelství policiena Vysočině pracovaly původní mateřskékraje na delimitacích jak systematizova-ných policejních míst, tak míst občanskýchzaměstnanců a za nimi jdoucí technikya materiálu, aby jednotlivá budoucí policej-ní ředitelství měla kompletní zajištění. Vel-kým krokem dopředu bylo to, že už – k 1. 1.v roce 2007 plnohodnotně pracovalo inte-grované operační středisko v Jihlavě, kterékoordinovalo činnost pěti okresů tří růz-ných policejních krajů. Odpovídající tech-nické vybavení, koordinace sil a prostředků,činnost služby, přenos dat, celková infor-movanost, lustrační pracoviště – to vše jepro nás znatelným náskokem.

A nějaké nevýhody vašich výchozíchpozic jste nepociťovali?

Snad jenom velké množství jednání.Zatímco jinde mají vznikající krajská ředi-telství policie jednoho nebo dva partnery,my jsme se museli domlouvat a slaďovat dobudoucna činnosti se třemi stranami.A nejen v policejních záležitostech samot-ných, ale třeba i vzhledem k předchozímdozorovým státním zastupitelstvím, k sou-dům.

Dá se pro nezasvěcené třeba uvádět,které úseky policejních aktivit a povin-ností jste mohli v Kraji Vysočina stavět -včelařsky řečeno – na „oddělcích“ z jiho-moravských, východočeských a jihočes-kých zdrojů?

Řekl bych to následovně: K 1. 1. 2009 sevšechno sesypalo do jednoho celku – veš-kerý určený majetek, všechny služby, jejichsystém, veškeré personální záležitosti z pel-hřimovského a havlíčkobrodského okresuse soustředily do Brna. Odtud se pak nasta-voval proces vzniku tří policejních krajů –Zlín, Brno a Vysočina.

Stanovení početních stavů nezbytnýchpro budoucí krajské policejní ředitelství naVysočině předcházely analýzy a rozborynápadu trestné činnosti, dalších krimino-genních faktorů, systémů v dopravě, veřej-ného pořádku, rizikových faktorů, co setýče pořádání různých sportovních, spole-čenských, kulturních akcí i v návaznosti napřípadné extrémní, až teroristické, vlivya projevy, ale i posouzení krajského terito-ria Vysočiny z pohledu průmyslu, obchodu,turistického ruchu a tak podobně. Sledovalijsme sedmačtyřicet kritérií, z nichž jsme

Volný cyklus dialogů zaměřených na vznik nových krajských policejních ředitelství se dnes zastaví na Vysočině. Zdejší situace odráží opět jedinečná specifika a největší přehled přes okolnosti vzniku tohoto ředitelství má nepochybně náměstek ve vedení „staré“ jihomoravské policejní správyplk. Mgr. Josef BAČKOVSKÝ.

I KRÁSNÁ VYSOČINA MÁ SVÁ RIZIKA

16 � Rozhovor

vycházeli při určení policejních systemizo-vaných míst v rámci nového kraje. Vyšlonám 1 350 policistů na kompletní kvalifiko-vané pokrytí celého území. Od obvodů, přesúzemní odbory až po krajské útvary – včet-ně těch, které tady do současné doby vůbecnebyly a jejichž činnost dosud zajišťovalyBrno, Hradec a Budějovice. Mám na myslizejména krajské dopravní družstvo, dálnič-ní oddělení a pohotovostní eskortní oddíl.

Zásahové jednotky se nedělí. Nadálebudeme využívat profesionály zřízené u třívýchozích policejních krajských ředitelství.Podobně tomu bude s odborem kriminalis-tické techniky, protože by bylo absolutně

nerentabilní budovat tu samostatné praco-viště – na každý pád je výhodnější přijmoutpříslušnou výpomoc ze sousedních krajů.Se zásahovkou navíc souvisí jedna našeanomálie – na rozdíl od sousedů mámev teritoriu kraje jadernou elektrárnu Duko-vany, na jejímž zabezpečení se zatím trvalepodílí část zásahové jednotky z Brna. Vzni-kem policejního krajského ředitelství naVysočině se část zásahové jednotky odděle-né od Brna zařadí přímo pod působnostkraje s vlastním specifickým zadáním.

V oblasti personálního naplnění ostatníchpolicejních činností bylo nejmíň komplika-cí. Jednak policejní práci umíme a tam, kdevznikly nové krajské útvary, ať dopravnínebo pořádkové, byl navýšen tabulkovýpočet policistů tak, aby byli policisté vidětna veřejnosti. Druhou důležitou oblastí jsouobčanští pracovníci – především na polilogistiky a ekonomiky. Od 1. 1. 2009 námpro celou Vysočinu veškerý ekonomickýservis dělá Brno – přes materiál, finance,nákupy, výběrová řízení, stavebnictví. Což

byly činnosti, které se na okresech nikdynedělaly a lidé je tam proto ani nemohliumět. Postupně jsme se jako nový krajdostali na početní stav 250 – a od 1. 2. 2010budeme mít tento počet navýšen na 270míst. Postupně se dělal kvalifikovaný výběrobčanských zaměstnanců na důležité pozicev rámci ekonomických činností. Konkrétnílidé se zaškolovali a v Brně zapracovávalitak, aby určenou práci, problematiku nanovém krajském ředitelství zvládali zcelabezproblémově.

Takhle zhruba naznačováno se to můžezdát jako jednoduchá věc, ale mnohé z tohopro nás bude klíčové, protože od novéhoroku musíme mít stoprocentně zajištěnýveškerý servis pro všechny policisty –namátkou řeknu od školení bezpečnostipráce, přes revizní či stavební techniky a takdále a tak dál.

To bychom měli personalistiku a ekono-miku, třetí částí je delimitace majetku, spíšbych řekl vyřešení dislokace krajského ředi-telství ...

POLICISTA Rozhovor � 17

Plk. Mgr. Josef Bačkovský

Vím, že jste v Jihlavě převzali pro novou krajskou policejníúřadovnu docela zajímavý, celkem rozsáhlý objekt, byť trochustarší.

Je to budova – Vrchlického 46, Jihlava – z konce padesátých let.Sídlilo zde okresní ředitelství policie a do roku 2008 byly v budo-vě dislokovány okresní státní zastupitelství, okresní soud i internátpolicejní školy MV. Naší výhodou bylo, že se všechny tři institucepřestěhovaly do vlastních prostor. Této výhodné situace jsme vyu-žili a po zabezpečení investičních prostředků, s nimiž pomáhaloi statutární město, jsme už vloni začali realizovat projektovoudokumentaci k potřebným úpravám. Když to zkrátím, v prosinciloňského roku jsme měli stavební povolení, pak nám ministerstvogarantovalo finance a v červnu 2009 nastoupili stavebníci – kolau-dace bude 15. prosince tohoto roku.

Pod jednou střechou vznikají komplet veškeré služby Krajskéhoředitelství policie na Vysočině. Musím s potěšením konstatovat, žekromě živičného povrchu dvora ve středu budovy, budeme mít veš-kerá pracovní prostředí nově zrekonstruovaná. Plyne z toho mimojiné to, že další investice a modernizace můžeme od příštího rokuplně zaměřit na jednotlivá obvodní oddělení, kterých je v krajisedmadvacet. Plánů – a úprav – máme nepřeberně.

Kraj Vysočina se řadí z pohledu kriminality k poklidnějšímmístům České republiky – mohl byste se zmínit o současné zlo-činnosti „v srdci“ našeho státu a přiznat, co dnes policisty Čes-komoravské vrchoviny ve službě zejména zaměstnává, ne-lipřímo nejvíc trápí?

V porovnání s ostatními regiony republiky tady byla v posled-ních desetiletích kriminalita nízká. Se vznikem kraje se všechnozvedlo, život se zintenzivnil, vyrostla tu nákupní střediska, zesílilpohyb osob, včetně projíždějících a najíždějících pachatelů trestnéčinnosti.

Železniční tah, dálnice – s tím souvisejí značné starosti, rychlýpříjezd, odjezd, anonymita pachatelů. V samotné padesátitisícovéJihlavě rovněž přibylo přechodem z okresního na krajské městovšeobecně ruchu a s tím přibývá, jak my říkáme, i druhá stranavěci: pouliční kriminalita, drobné krádeže i vážnější krádeže vlou-páním, podvody, násilná přepadení.

Jaká přání, jaké nezbytné plány bude nový policejní krajv nejbližší budoucnosti uskutečňovat?

Začnu prevencí. Tu víceméně převezmeme ve stavu, v jakém jev rámci jednotlivých územních odborů, protože tam byla dobřenastavená, a v jejím trendu zkrátka budeme pokračovat. Jinak jenaší absolutní prioritou doprava. Po zřízení krajského dopravníhodružstva – se sedmadvaceti policisty – a zřízením odboru dopravyzačíná úkol: jednak zvýšit výkon činností i policejních služebvenku, provázat více tuto činnost se službou cizinecké policie –tato má tady necelých sto policistů – a zároveň se v první řaděvěnovat dálnici. Myslím si, že technické vybavení od vozidel, rada-rů a další techniky, co k tomu patří, je odpovídající a dostatečné.Souvisí to i s kvalitní metodickou přípravou, s neustálým kontak-tem a informovaností s jednotlivými městy v linii dopravy, ať už tozačíná dopravním značením, rychlým řešením dopravních nehoda ještě spíš snahami o předcházení dopravní nehodovosti.

Od dopravní problematiky bych navázal na úkoly vnější pořád-kové služby, na kontroly osob na nejrůznějších místech ve vazbě naalkohol, na možný nelegální obchod s drogami, jejich užívání –a mnohdy zase před jízdou s motorovým vozidlem, a tudíž s ohro-žováním provozu na komunikacích. Dál bych se odrazil k zabezpe-čování veřejného pořádku se vším všudy – v duchu základníhopolicejního hesla pomáhat a chránit.

Na tomto místě bych se už zmínil snad jen o systematickémshromažďování dat k rizikovým skupinám nájezdníků, kteří častosměřují k podvodům i ke krádežím finančních hotovostí z bytůnapříklad seniorů, a o vzniku krajské – jak se mezi policisty zaběh-lo říkat – mordparty na objasňování té nejtvrdší kriminality.

Zaznamenal Jaroslav KOPIC

Foto autor a archiv P ČR

18 � Rozhovor POLICISTA

Každoročně s příchodem zimy při-chází také období nachlazení, rýmy, angínyči chřipky. V posledních letech se však zdá,že jsme z těchto běžných nemocí čím dálvystrašenější. Na jedné straně dokáže lékař-ská věda doslova zázraky a na druhé straněse každých pár měsíců dozvíme o hrozbě,ba přímo pandemii nějaké vražedné nemo-ci. Před pár lety se po celém světě vybíjelastáda hovězího dobytka ve jménu ochranypřed nemocí šílených krav. Vzpomínáte siještě, jak se jmenovala ta údajně zázračnávakcína proti ní? Asi ne, viďte. Následovalodůrazné varování před nebezpečím rozšíře-ní ptačí chřipky a hysterická likvidacechovů drůbeže. Kdo si dnes na nějaké ptákyvzpomene? Letos nás navštívila dalšípohroma – mexická neboli prasečí chřipka.A opět nastupuje známý scénář, tentokrátzacílený proti ubohým vepříkům.

Uvážlivý našinec by měl místo bulvár-ních „zaručených zpráv“ hledat objektivníinformace raději v seriózních médiích,která garantují odbornou úroveň. Na úvodzkuste třeba stránku www.pandemie.cz ,věnovanou pandemickému šíření infekč-ních onemocnění. Pandemie je hromadnývýskyt infekčního onemocnění bez prosto-rového omezení. Víte, že nejhorší chřipko-vá pandemie proběhla těsně po skončeníprvní světové války? Následkům tzv. špa-nělské chřipky tehdy podlehlo 25–50 mili-onů lidí! Další velmi poučná stránka mávýstižnou adresu www.chripka.cz . Jejíobsah by se bez přehánění dal charakteri-zovat sloganem „Všechno, co potřebujelaik vědět o chřipce“. Přehledně a srozumi-telně se dozvíte o příčinách, příznacích,průběhu a léčbě chřipkové infekce. Zajíma-vosti o chřipce hledejte především v oddí-lech „Chřipka v číslech“ a „Nejčastějšídotazy“. A když se o vás bude nějaký bacilpřece jen pokoušet, jistě dobře víte, jak semáte zachovat!

Policejní práce nebo výchova dětív rodině spočívá z velké části v psychickynáročném jednání s lidmi. Určitě protonemůže být na škodu seznámit se aspoň sezáklady psychologie. Tomuto oboru sedůkladně věnuje například portál s adresouwww.psychotesty.psyx.cz . Obsah jev podstatě rozdělen do dvou oddílů. Hnedna titulní stránce jsou odkazy na devět psy-chologických testů, zaměřených na různéaspekty osobnosti. Je zde test osobnostníchvlastností, emoční inteligence, profesnězájmové orientace, poruch osobnostia další. V těchto testech se odpovídá nadesítky zvídavých otázek a výsledek obdržítestovaný na svou e-mailovou adresu.Poplatek za podrobné vyhodnocení jedno-ho testu je kolem 90 Kč.

24

���

Pro každého zájemce je velkým příno-sem obsah druhé sekce s titulkem „Článkyz psychologie“. Pro každodenní praxi jsouzvášť užitečné informace z článkůo komunikaci mezi lidmi, technikáchasertivního jednání, žárlivosti nebo alko-holismu. Odpovědní rodiče by si určitěměli přečíst sekci „Psychický vývoj člo-věka“. Možná se jim podaří porozumětněkterým zdánlivě nepochopitelnýma neřešitelným výchovným problémůma konfliktům. A třeba s údivem zjistí, žeten jejich nesnesitelný „puberťák“ sevlastně chová zcela přiměřeně svémuvěku, kdy teprve tápavě hledá sám sebe

a své místo ve spo-lečnosti ostatníchlidí…

Každý si rádobčas pro uklidněnínebo rozptýlenízahraje nějakoupočítačovou hru. Ažvás omrzí obligátnívykládání karet,zkuste zvolit adresuthinks.com . Je tostránka plná on-lineher a hříček, urče-ných pro zábavudětí i dospělých.Her je zde hodně

a u některých z nich je možné snadnonastavit obtížnost. Jde to napříkladu puzzlí, stačí zvolit větší nebo menšípočet jejich dílků. Hry jsou rozděleny dosekcí „Daily Diversions“ (denně obměňo-vané úlohy), „Puzzlement“ (mj. záplavaobrázkových skládaček), „Fun & Games“(nejrůznější hry, kvízy a zábavy pro jed-noho i více hráčů, odkazy na další obdob-né stránky). V té záplavě si určitě najdetenějakou zábavu, k níž se budete častějivracet.

V našem seriálu jsme už jednou navští-vili populární stránku www.fourmilab.cha prohlíželi jsme si naši rodnou planetu

například z paluby kosmické sondy. Dnesvyužijeme jinou sekci: Blíží se konecroku a opět se bude měnit letopočet. Nasvětě však existuje celá řada rozličnýchkalendářů. Stránkawww.fourmilab.ch/documents/calen-dar/ nabízí jednoduché převodníky dato-vých údajů mezi kalendáři gregorián-ským, juliánským, židovským, islám-ským, indickým solárním a civilním, per-ským i kalendářem zavedeným v doběfrancouzské revoluce. Zadáte-li určitédatum do jednoho převodníku, automatic-ky se změní data v ostatních kalendářích.Nezapomeňte si při té příležitosti projíti další sekce stránky Fourmilab!

Také rádi pozorujete hvězdnou oblohu

za jasných zimních nocí? Hlavní souhvěz-dí (Velký a Malý vůz, Cassiopeia, Labuť,Orion apod.) jistě snadno poznáte. Jejichvzájemná poloha se nemění, jen se běhemnoci pomalu „otáčejí“ kolem Polárkyneboli Severky. Horší je to s pozorovánímplanet, které se zdánlivě „posunují“ mezihvězdami. Abyste planety nehledalimarně, využijte interaktivní mapku nastráncewww.lightandmatter.com/area2planet.shtml .

Stačí ve formuláři zadat datum, časa zeměpisné souřadnice pozorovacíhomísta. Na malé mapce hvězdné oblohy sezobrazí aktuální poloha planet a Měsíce.Mimochodem – víte, že od srpna 2006obíhá kolem Slunce jen 8 planet? Neplatísnad vaše školní znalosti? Platí, ale došlok malé změně: astronomové totiž přeřadilinejmenší, nejvzdálenější a nejpozdějiobjevenou devátou planetu Pluto do kate-gorie trpasličích planet.

Na závěr posledního letošního dílu„internetového“seriálu dovolte, aby-chom všem našim čtenářům popřáliúspěšné vykročení do roku 2010!

Jaroslav KUSALA

POLICISTA Internet � 19

NAŠLI JSME PRO VÁS NA INTERNETU

V

20 � U policistů ve Velkém Šenově POLICISTA

V krásné vilce ve Velkém Šenově se čtrnáctpolicistů stará o klid, pořádek a bezpečínejen v tomto městečku, ale i v dalších dvoumenších městech – Mikulášovicích a DolníPoustevně a ve třech obcích – Vilémově,Lipové a Lobendavě, která je nejsevernějšíobcí regionu.

Velká změna na této služebně nastalav březnu roku 2007. Tehdy oddělení opusti-li čtyři zkušení policisté včetně vedoucíhoa jeho zástupce. Všichni se rozhodli odejítdo civilu. Na služebně začalo být cítit znač-né oslabení. Zůstalo zde totiž pouze sedmmladších policistů, kterým zkušenosti těchbývalých ještě chyběly. Do jejich čela bylpostaven jeden z nich, npor. Bc. ZdeněkPodolák. Vedení Územního odboru v Děčí-ně mladému nadporučíkovi slíbilo postupnédoplňování policistů a tak se také stalo.Hned v dubnu jeho tým v Šenově doplnilprvní nový policista, do začátku prázdninpřišla posila z cizinecké policie a jeden po-licista doplnil oddělení ještě do konce roku.

Další pozitivní změna se odehrála v roce2008. Od ledna totiž byla v policejních sbo-rech spuštěna nová systemizace, a ta sev dobrém dotkla i zdejšího oddělení čtvrté-ho typu. Nadporučík Podolák tak mohl veŠluknovském výběžku nově úkolovat hnedtřináct policistů. Nový početní stav doplnilikolegové z cizinecké policie, kteří v rámciSchengenu v pohraničí ukončili svoji čin-nost. Jak sám vedoucí služebny říká, …„od roku 2008 mohu konečně zajistit pláno-vání služeb tak, jak jsem si představoval.Dvoučlenná hlídka zajišťuje chod služebnyčtyřiadvacet hodin denně. Dnes už policistanikdy neslouží sám, ačkoli to při dřívějšímnedostatečném počtu bylo téměř běžné.Kolektiv je celkově mladý, nejvíce policis-tů je ve věku dvacet pět až třicet pět leta jednomu z nejstarších, pprap. Václavu

Jindrovi, bude v lednu padesát. Ve svémtýmu mám policistu, který uniformu nosípouze necelých pět let, ale i ty, kteří sloužívíce než deset let. Nejstarší policista jeu policie přes šestadvacet let. Služebně star-ší kolegové předávají zkušenosti mladšíma zase naopak, mladí policisté se nestydízeptat se a nechat si poradit. Mnozí mají svéstarší kolegy jako vzor. Po téhle stráncejsem spokojený, neboť tato stabilita se odrá-ží i v práci. Policisté rychleji zpracovávajíjednotlivé případy, ať už trestné činy, nebopřestupky. Z třinácti policistů pracuje devětv rámci trestního řízení a čtyři se věnují pře-stupkům, ale i oni postupně vykonávajídílčí úkony z trestního řízení.“

PPoolliicceejjnníí oobbvvooddNNAA SSEEVVEERRUUCCEECCHH

Nedaleko městečka Mikulášovice je rozhledna Tanečnice

Obvodní oddělení Policie ČR Velký Šenov se nachází v nejsevernější části Čech ve Šluknovském výběžku. Rozloha působnosti tohoto oddělení je 93 kilometrů čtverečních, počet obyvatel 8 300,rekreačních objektů je téměř 650. Hranice obvodujsou ze dvou třetin totožné s hranicemi s Německema tvoří je převážně lesy. A právě lesy v minulostivelmi často ukrývaly nelegální hraniční převaděče a pachatele nejrůznějších trestných činů.

Vilka Obvodního oddělení Policie ČR Velký Šenov

Městečka a obce policejního obvoduVELKÝ ŠENOV – je městečko, kde

v současné době žije necelých dva tisíceobyvatel. Pověst o vzniku názvu Šenovříká, že jednou, když údolím zdejšího poto-ka projížděl rytíř se svou družinou, bylnadšen krásou luk a lesů a zvolal: „Ó, dasist aber schöne Au!“ (to je ale krásná luči-na!) A od tohoto bájného výroku se obci,která v tomto údolí vznikla, dodnes říkáŠenov. Z památek je známé barokní sousošísv. Jana Nepomuckého z roku 1728.

MIKULÁŠOVICE – leží v malebnémlesnatém údolí Šluknovské pahorkatiny, prokterou je charakteristický mírně zvlněnýreliéf. Toto severočeské město skrývávýznamné umělecké a historické památky,největší dominantou je kostel sv. Mikuláše.Pozornost si jistě zaslouží i nedaleká roz-hledna Tanečnice, vysoká 596 metrů, najejímž vrcholku je studna o hloubce vícenež tři desítky metrů.

DOLNÍ POUSTEVNU – najdeme v zá-

padní části Šluknovského výběžku. Sestáváse z části Dolní Poustevna, Horní Poustev-na, Karlín, Markéta a Nová Víska. Celkovězaujímá plochu 1 107 ha. Část Dolní Pous-tevna se rozkládá nad soutokem Vilémov-ského a Lučního potoka, v těsném soused-ství se saským okresním městem Sebnitz.

OBEC VILÉMOV – leží v údolí meziJečným vrchem na severu a vrchem Taneč-nice na jihu. Protéká jí Vilémovský potok,který tvoří horní tok říčky Sebnitz (Žebni-ce), vlévající se do Labe.

OBEC LIPOVÁ – se nachází v severníčásti Šluknovského výběžku, leží v údolía je obklopena kopci, které jsou převážně zežulového podloží. Okolí je lemováno lesy.V obci se nachází známá lipová alej.

LOBENDAVA – malá obec, ležící přiLučním potoku, má dnes asi 330 obyvatela rozkládá se na ploše 1 283 ha. Dominan-tou obce je barokní areál kostela NavštíveníPanny Marie s budovou bývalé fary.

Každé město i každá obec má vlastní rad-nici. Vedoucí služebny se často schází se

starosty a seznamuje je s činností útvaru.Starostové se zase svěřují, kde v rámci obcemají jaký problém, nebo že připravují různéslavnosti a potřebují ze strany policie v obcizajistit bezproblémový příjezd a následnýodjezd návštěvníků. Starostové svorně při-znávají, že problémy v posledních dobějsou se zdejší mládeží. O prázdninách nebopřes víkendy se scházejí na různých mís-tech, chovají se hlučně, prostě narušujíveřejný pořádek. „To je sice práce pro obec-ní policii, ale protože zdejší města a obce siji hlavně z finančních důvodů zatím nemo-hou dovolit, je tento problém i naší záleži-tostí. Občané nás o problémové mládeži takévyrozumívají, ale nikdo z nich nechce s poli-cií spolupracovat. Mají strach, no a my jsmezase odkázáni na svědecké výpovědi. Mámevytypovaná místa, kde se zdejší mládežschází. V rámci hlídkové činnosti policistétato místa kontrolují a mladistvé upozorňujína jejich nevhodné chování. Když nepostačídomluva, tak jejich protiprávní jednání řeší-me blokově, nebo oznámením na přestupko-vou komisi. Musíme je však sami přistih-nout,“ vysvětluje nadporučík.

V obci Vilémov je úspěšný fotbalovýklub, hraje divizi, což je čtvrtá soutěž

v republice. Loni vilémovští fotbalistésehráli velmi zajímavé utkání s profíkyz Teplic a u toho zdejší policisté nesmělichybět. Zajišťovali pořádek, usměrňovalidopravu a pomáhali s parkováním zvýšené-ho počtu vozidel. Podobné akce ale v žád-ném případě nejsou na úkor běžné službya ani nemají vliv na zvýšení trestné činnosti.

Zdejší trestná činnostTrestná činnost v nejsevernější části

České republiky je vesměs majetková, ta jeobčas proložena trestným činem v dopravěa tu a tam policisté řeší trestný čin neplace-ní výživného, což většinou souvisí s mo-mentální nezaměstnaností podezřelého.,,Násilná trestná činnost není u nás běžná,letos jsme zaznamenali čtyři ublížení nazdraví. Bohužel ve třech případech bylpachatel mladistvý. Nás se týkají pouzepočáteční úkony, po zpracování všechdostupných informací postupujeme případkolegům na kriminálku do Rumburku.Mravnostní trestné činy se u nás vyskytujípouze výjimečně,“ upřesňuje npor. Podoláka pokračuje. ,,Z majetkové trestné činnostinejčastěji šetříme vloupání do rekreačníchobjektů a vloupání do vozidel. Musím říci,že u řešení těchto případů policisté využíva-jí dobrou místní znalost a zároveň se musímpochlubit, že objasňujeme více než polovi-nu případů. Pokud zadržíme několik pacha-telů, krádeže se mírně sníží, ale po čase seukáže další skupinka nenechavců a trestnáčinnost pokračuje. S tím už si ale umímeporadit, opravdu využíváme osobní znalost,moc to policistům pomáhá.“

Letos zdejší policisté dvakrát vyjíždělik větším požárům. Jeden seník lehl pope-lem v červnu a druhý požár seníku bylzaznamenán o měsíc později, oba v městeč-ku Velký Šenov. Jeden z případů policistéobjasnili. ,,Při šetření vzniku požáru jsmezjistili, že nezletilci si nedaleko seníkupohrávali se zápalkami a díky špatné mani-pulaci a jejich nepozornosti došlo k požáru.Vzhledem k věku pachatelů jsme ale případodložili. Zprávu o chování nezletilců jsmepodali na oddělení sociálně právní ochranydětí. Druhý případ požáru prověřují krimi-nalisté, ale není vyloučeno, že i u tohotoseníku si hrály děti s ohněm a neúmyslněseno zapálily,“ popsal letošní větší požáryšéf oddělení.

V dopravě policisté nejčastěji šetří přípa-dy, kdy řidič jezdí dál i po zadržení řidič-ského průkazu, nebo klidně řídí vozidloi když vůbec žádné oprávnění k řízeníneměl. Jízda pod vlivem alkoholu v rajonuŠenova mírně ustoupila. Letos při kontro-lách odhalili pouze pět řidičů, kteří se předjízdou posilnili alkoholem a při dopravníkontrole jim bylo speciálním přístrojemDräger naměřeno více než jedno promilealkoholu v dechu. Tím se dopustili trestné-ho činu. Dalších jedenáct kontrolovanýchřidičů se před jízdou také mírně posilniloalkoholem, ale ti se dopustili pouze přestup-ku. Letos nezaznamenali žádnou nehodu,kde by byl na vině alkohol. K ústupu nešva-ru dopomohly, podle slov vedoucího, opa-kované akce z loňského podzimu. Přidopravních kontrolách s nimi vždy spolu-pracují policisté z dopravního inspektorátuDěčín a z hlídkové služby Varnsdorf. Spo-

POLICISTA U policistů ve Velkém Šenově � 21

Prap. Zbyněk Kopáček a pprap. Ladi-slav Loukota kontrolují velice známou,neboli závadovou osobu. Kontrola tentokráte dopadla dobře…

… dobře dopadla i další kontrola. Rozdě-laný oheň byl součástí úklidu před nad-cházející zimou

Vedoucí oddělení npor. Bc. Zdeněk Podolák a jeho zástupce nprap. Martin Kuchař připra-vují hlídkovou a kontrolní činnost na příští týden

lečně s místními policisty se zaměřují nadodržování dopravních předpisů, na tech-nický stav vozidel a zejména na kontroluřidičů. Kontrolují požití alkoholu před jíz-dou. Nejvyšší hodnotu, kterou speciálnípřístroj naměřil, bylo 2,73 promile alkoho-lu v dechu. Pravidelně dochází i k měřenírychlosti vozidel. Nejvyšší rychlost v obci,kterou policisté naměřili, byla 107 km/h.Zdejší občané tyto preventivně kontrolníakce vítají, pochopitelně hlavně ti, kteříneporušují pravidla.

Jak už jsme uvedli, zhruba ze dvou třetinsdílí obvod společnou hranici s Němec-kem. Mezi policisty ve Velkém Šenověa policisty na druhé straně hranice existujeúzká spolupráce. „U některých akcí mámespolečné hlídky, společně řešíme problé-my, plánujeme výměnné stáže a na koordi-načních schůzkách si domlouváme společ-né preventivní i represivní akce,“ zdůraz-ňuje Zdeněk Podolák.

Největší a nejrozsáhlejší jsou pro zdejšípolicisty akce pátrací. V průměru pětkrátročně pátrají nejen velkošenovští policistépo osobách, které odešly z domova nebo zezdejších ústavů pro psychicky narušenéosoby. V pátrání pomáhají kolegové z okol-ních obvodů, policisté z hlídkové jednotkyVarnsdorf, zapojují se i kriminalisté, někdytaké policisté ze sousedního Německaa není výjimkou, že se do pátrání zapojíi policejní vrtulník. Letos se do okolníchlesů vydali policisté dvakrát z pěti oznáme-ných pohřešování. V jednom případě mužnapsal dopis na rozloučenou a zmizelv pátek večer. Pátrání probíhalo celývíkend, v neděli se muž vrátil domů sám.K jeho nezodpovědnému jednání jej údajnědohnaly rodinné problémy. I druhý mužzanechal dopis na rozloučenou. V průběhupátrání policisté zjistili, že se pohyboval pocelém Šluknovském výběžku a odjel až naDěčínsko. Nakonec se i tento pohřešovanývrátil sám, tentokráte až za čtyři dny.„V loňském roce jsme například pátrali téžpo starším muži z Německa. Dostal se přeshranice lesem a zadrželi ho policisté ažv Krásné Lípě,“ vzpomíná šéf služebnya dodává. „Při těchto akcích jde o lidskéživoty, proto jsou nejrozsáhlejší a oddych-neme si, až když pohřešovanou osobunajdeme, nebo se sama vrátí.“

Zdejší policisté si zavzpomínali i na méněobvyklé případy, které v posledních několi-ka letech řešili. Například vyjížděli zaženou, která oznámila přítomnost hada navlastní zahradě v obci Horní Poustevna.Užovku kroužkovanou policisté odchytilido papírové krabice a předali jako nálezvěci místnímu Městskému úřadu DolníPoustevna i s informacemi od odborníkůz Rumburka, jak dále postupovat. V jednomz panelových domů v Šenově zase muselimuži zákona odchytit létajícího ptáka, kterýv prostorách paneláku vyvolal velké zděše-ní. Není tady taky nic výjimečného, že sezdejší krávy, které se pasou na přilehlýchpastvinách, dostanou na silnici, nebodokonce navštíví sousedy až za českoně-meckou hranicí. „Dosti často nám staršíosoby oznamují krádeže peněz, které mělyuložené doma. Naposledy jsme byli u jednézdejší obyvatelky, která své úspory ukládalavždy na stejné místo a když peníze potřebo-vala, tak tam prostě nebyly.

Oznámení jsme přijali, ale požádali jsmeženu, aby se raději podívala i na jiná místav domě. Říkala nám, že je to zbytečné, pro-tože peníze jinam nedává. Přesto uposlechlanaše rady a po několika dnech přišla naoddělení s tím, že tedy peníze hledala i jindea sama se diví, že je našla,“ doplnil npor.Podolák.

Co se týká závažnějších případů, vedoucíoddělení zapátral v paměti a vybavila se muvražda, která se stala na Vánoce v roce2003. „Tehdy jsem tady sloužil jako řadovýpolicista a s rodinou jsem odjel do Ústí nadLabem k rodičům. Vzpomínám si, že jsemstačil sníst polévku, ale řízek s bramboro-vým salátem jsem si už moc nevychutnal.Odvolali mě do práce 25. prosince s tím, žemáme v Dolní Poustevně vraždu a je třebazajistit hlídání zadrženého pachatele a jehonáslednou eskortu k soudu. Na plnění úkoluse postupně podílelo celé naše oddělení,zatímco kriminalisté pečlivě celou událostdokumentovali. Pachatel, kterého se podaři-lo odhalit, přišel na nezvanou návštěvu zasvým sokem, nepohodli se a hádka skončilavraždou. Teď si odpykává trest ve vězení.“

Zkrácené přípravné řízeníZkrácené přípravné řízení si vedoucí,

a v době nepřítomnosti, i jeho neoficiálnízástupce nprap. Martin Kuchař velicepochvalují. Martin Kuchař většinou ukon-čuje zkrácené přípravné řízení, hlavně spisy,kde je potřeba více výslechů a nutná komu-nikace se státním zastupitelstvím. V policej-ní vilce je každý pracovní den, nemá směnyjako řadoví policisté a u „zkrácenek“, jak jepolicisté běžně nazývají, rozhoduje každáhodina. Jeden z úspěšných případů, kdy bylv zákonné lhůtě zadržený pachatel odsou-zen, se odehrál letos v létě. V pátek odpo-ledne policejní hlídka zadržela muže – zná-mou zdejší firmu, který odjel od benzínkybez placení. ,,Protože se ale jednalo o reci-divistu (v posledních třech letech byl trestánpro majetkovou trestnou činnost), muž sejiž dopustil trestného činu krádeže,“ říkánprap. Kuchař. V průběhu jednoho letníhoměsíce zadržený opakovaně řídil vozidlobez řidičského oprávnění. Jeho trestnou čin-

nost měli policisté velice dobře zpracova-nou a čekali na příležitost. Když ho policej-ní hlídka zadržela, spadla klec. „Vše šlovelmi rychle a už v neděli dopoledne mužnastoupil výkon trestu, dostal čtyři měsícea byl rovnou eskortován do věznice,“ dopl-ňuje Martin Kuchař.

Raritou zdejšího obvodu jsou benzínky.Ve svém rajonu jich mají velkošenovštípolicisté rovnou šest, z toho tři se čtyřiadva-cetihodinovým provozem jsou v obci Vilé-mov, kde žije asi devět set obyvatel. Je topříhraniční poloha a zákazníci jsou vesměsNěmci. Dříve na oddělení zaznamenávaličasté odjezdy bez zaplacení, ale teď se tentoproblém téměř vytratil. „Pokud odjeli cizin-ci, většinou to bylo nedopatřením,“ říkázástupce vedoucího a pokračuje. „Napříkladjsme zjistili, proč nezaplatil sympatickýobčan z Německa. Přijel s manželkou, kterášla do prodejny benzínky nakupovat, řidičpo načerpání zůstal v autě a domníval se, žebenzin zaplatila. Nakonec v poklidu od čer-pací stanice odjeli. Více neplatičů ale bylood nás a ti zase pro změnu měli kradenévozidlo nebo registrační značku.“ V součas-né době se tyto případy policistům doceladaří objasňovat, a to hlavně díky kamerové-mu systému benzínových čerpacích stanica pochopitelně také dobré místní znalosti.Úspěchy zdejších policistů se ve Šluknov-ském výběžku rozkřikly a neplatiči nafty čibenzinu raději tuto lokalitu opustili.

Policisté a prevenceAni prevence není policistům z Velkého

Šenova cizí. V zimě zajišťují preventivníkontroly opuštěných chalup, které probíhajíve spolupráci s psovody z Jiříkova. Zkon-trolují každou chalupu letních návštěvníkůzdejšího překrásného pohraničí a pokudmajitele nezastihnou, nechají mu na místělísteček s datem kontroly a potvrzením, žebylo vše v pořádku. Na prevenci také slyšízdejší školáci, hlavně na prvním stupnizákladních škol policisty dobře znají.V rámci projektu AJAX se děti prozatím vedvou školách seznamují s informacemio dopravě, postupně získávají informaceo policejní práci, nebo o šikaně ve škole atd.

22 � U policistů ve Velkém Šenově POLICISTA

Nprap. Martin Kuchař navštěvuje pravidelně děti třetích tříd základní školy. V Mikulášovicích si děti opakovaly informace o dopravě

„Školy, kde besedy probíhají, chcemepostupně obměňovat, případně počty třída škol zvyšovat, ale ne každý policista jeschopen postavit se před děti a odpovídat na

jejich zvídavé otázky. Já k tomu nechcinikoho nutit, minulo by se to účinkem“říká vedoucí. Den bez aut – to je názevdalší preventivní akce, která letos proběhlai s dopravními policisty pro děti a učitelezákladní školy v Dolní Poustevně. Dětiměly velký zájem o policejní vozidlaa motorku. Psovodi se svými čtyřnohýmikamarády se zase podíleli na akci promateřské školy s názvem Vlastní bezpeč-nost, s cílem být vidět. Dětem na procház-ce pomáhají reflexní vestičky, a vůbecpolicisté dětem doporučují reflexní prvky.

Někteří policisté z oddělení V den naší návštěvy byl dozorčím poli-

cejní služebny prap. Václav Fábera, kterýse jinak podílí na trestním řízení. Patřímezi služebně starší, u policie je 17 let.Hraje rekreačně fotbal, ale více se zaměřu-je na cyklistiku. Prap. Zbyněk Kopáček jeslužebně nejstarší policista. Už přes šesta-dvacet let nosí policejní uniformu a naoddělení šetří zejména případy, kde jeneznámý pachatel. Vzpomíná, jak chodildo svého rajonu pěšky, odpoledne se vrátil,zpracoval informace a šel domů.

Dnes jsou na oddělení dvě služebnívozidla, bez auta by takto rozsáhlé územípolicisté nezvládli. Šéf ale i nyní plánujepěší hlídky. Jedná se o klasickou kontrolníčinnost, kdy policisté sice vyjedou fábiínebo novou oktávkou, vůz ale odstavía pěšky zkontrolují zájmové objekty.

Po našem příjezdu na oddělení odjela tří-členná policejní hlídka plnit své úkoly doDolní Poustevny. Prap. Martin Steinbach jev civilu zapálený myslivec. Pprap. VáclavJindra oslaví v lednu kulatiny a nejen kole-gové ho znají jako vášnivého cyklistu.Začalo to tím, že mu lékař při běžné pro-hlídce zjistil zvýšený cholesterol. VáclavJindra si zakoupil kolo a začal sportovat.Trojici doplňoval pprap. Jan Marušák,který také sportuje, je to výborný fotbalis-ta, hraje za sousední městečko Šluknov.

Ze čtrnácti policistů z oddělení jich desethraje fotbal, dva policisté mají zálibu

v lyžování, jeden z policistů je pro změnuprofesionální kuželkář.

Vedoucí oddělení npor. Bc. Zdeněk Podo-lák je u policie třináct let, jeho jedinou neřes-

tí je (v tomto případě povolenou) běhání zaženami – doma na něj totiž čeká nejenmanželka, ale i dvě dcery, ve věku sedma čtyři roky. Jinak nekouří, nepije, anikávu, občas si pochutná na dobrém pivíčkua do krásného severočeského koutu repub-liky se přiženil.

Co se na služebnězlepšiloNa oddělení je stabilizovaný počet poli-

cistů, navýšení do současných čtrnácti přine-sla již zmíněná změna v systemizaci. Zvýše-ný počet policistů pochopitelně umožňujelepší plánovaní služeb. Velice pozitivní jetaké to, že policisté sami měli zájem na tétoslužebně pracovat. Akce P 1000 se dotklai tohoto oddělení. Policisté si pochvalujídovybavení a sjednocení nábytku a v nepo-slední řadě i zateplení budovy, které proběh-lo v roce 2005. K výměně došlo i kotle napevné palivo, dnes teplo ve všech prostoráchzajišťuje kotel plynový. „Snad chybí jen víceparkovacích míst u služebny,“ posteskl si jakvedoucí, tak jeho zástupce.

ZávěremZdejší policisté mají velmi dobré výsled-

ky. Obvodní oddělení Policie ČR VelkýŠenov patří mezi nejlepší služebny v rámciÚzemního odboru Děčín. Trestnou činnostmomentálně objasňují na 70 %. Ostatněpolicisté celého děčínského územního odbo-ru patří mezi nejlepší v rámci Krajskéhoředitelství Policie Severočeského kraje,když v současné době trestnou činnostobjasňují na 58 %. A aby toho nebylo málo,Krajské ředitelství policie Severočeskéhokraje patří k těm lepším v rámci celé repub-liky. Severočeši letos objasňují na 49 %.

Příznivý vývoj v objasňování trestné čin-nosti ve svém rajonu připisuje npor. Bc. Zde-něk Podolák dobré a aktivní práci svýchpolicistů, jejich všímavosti, kontaktu a ko-munikaci s občany, odpovědnosti a tak tro-chu neskromně i vlastní organizaci práce. „Vtéto lokalitě jsou kluci rádi, že mají tak pres-tižní práci, váží si toho a snaží se být nejlep-ší,“ říká na samý závěr vedoucí služebny.

Eva BROŽOVÁFoto Václav ŠEBEK

V Dolní Poustevně předával prap. MartinSteinbach a pprap. Jan Marušák majitelcedomu dopis, takzvanou předvolánku

Policejní hlídka nedaleko Velkého Šenovaobjevila nepojízdný traktor s vlekem.Pprap. Ladislav Loukota zjistil situaci a okamžitě pro řidiče zajistil pomoc

POLICISTA U policistů ve Velkém Šenově � 23

Právě z této benzinové čerpací stanice ve Vilémově odjížděli řidiči bez placení.K odhalení neplatičů pomohl kamerový systém benzínky

Přímo ve Velkém Šenově je barokní souso-ší sv. Jana Nepomuckého z roku 1728 odJ. Riedla

PPrvní zmínky o osídlení daného místa na březích velkého říčníhotoku, nejstarší archeologické nálezy pocházejí z období kolem roku2000 před naším letopočtem. V roce 50 zde založili vojenský táborřímské legie expandující od Středozemního moře přes alpské prů-smyky na tehdy velevzdálený sever. S Římany vlastně souvisíi pojmenování města, o němž se jako o městu v literárních zázna-mech hovoří „teprve až“ od roku 1137.

Následující století byla pro městské obyvatelstvo velice bohatá nazávažné události, bohužel zdaleka ne vždy příjemné. Koncem15. století to byla okupace Maďary, v 16. a 17. století následovalaobléhání Turky. V první polovině 19. věku sem dvakrát najíždělNapoleon, i tady zasáhla revoluční vlna.

Ve skutečné velkoměsto, jak ho známe v současnosti, se začala„městská zástavba“ proměňovat s nástupem skoro legendární MarieTerezie (od r. 1740), a zejména potom za vlády císaře Franze Jose-fa (po r. 1848).

Historické městské centrum (celé město má nyní přes půldruhamilionu obyvatel) bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světovéhodědictví UNESCO. A mimo jiná označení je přímo sem pasovánoevropské hlavní město kultury – s ojedinělým šarmem a atmosférou.

S hudebním dědictvími bohatou současností –žili v něm a působilinapř. Mozart, Beetho-ven, Schubert či JohannStrauss. Místní Státníopera (a Ples v ní) patříke světovým jedinečnos-tem. Mezi řadou muzeía galerií vynikají prosto-

ry Albertiny (vloni kon-cem roku s vyhledávanou

impresionistickou „výstavoustoletí“ – z díla Vincenta vanGogha).

Město – čisté, uspořádané, bezpečné – nabízí úžasnýkoktejl tradičních, až starosvětských nálad nad šálkemzdejší kávy, samosebou se šlehačkou, s typickým sachrdortem, taktéž s našlehanou čepkou, s kavárenskýminovinami a k nim možná se zdejším výmyslem – rohlí-kem loupáčkem.

Slovíčko možná je tu na místě stejně tak jako u měst-ského vyhlášeného řízku (nejspíš na rozdíl od valčíku).Prý je tu nejvlastnějším domovem, ale klidně jeho slávumohl před lety nastartovat kuchařský kumšt importova-ný z Čech nebo nedaleké Moravy.

Neopakovatelné kouzlo (pro někoho i nepřehlédnu-telné prvky kýče) mají ve městě každoroční Vánočnítrhy s nazdobenými a nasvícenými stromy v sousedstvíradnice, s nepřebernou nabídkou sladkých pamlsků,punče, klobás...

Ostatně, zkuste si to zkontrolovat sami. Vůbec nepo-

chybujeme, že víte, kamna sváteční exkurzi za-mířit.

/ki/

Foto Dana KUTÁLKOVÁ

Kresba František DOUBEK

Řešení zasílejte na adresu redakce nejpozději do 31. prosince 2009

Řešení z č. 10/2009 zní: město BEČOV NAD TEPLOU

Ze správných odpovědí jsme vylosovali:Dušan Pokorný, Praha; Jitka Tafelová, Kolín; František Brej-cha, Praha.

Blahopřejeme a zasíláme knižní odměnu!

Znaky evropských měst

KUPO

N č.

12

Policista č. 12/ 2009

�

�

Na závěr roku jsme si nechali město, které právem patří mezi metropole, jejichž věhlas přesahuje z Evropy do celého světa. Z našichkončin, třeba z Prahy, je přitom poměrně snad-no dosažitelné, ať osobním autem nebo –v jistém romantickém duchu – vlakem na histo-rickém železničním tahu. A doporučení na výlet do dnešního „hádankového“ města má možná největší síluprávě v předvánočním čase.

NETOLIKOVÁNOČNÍ SKVOST na stříbropěnnéřece

24 � Čtenářská soutěž POLICISTA

Izraelské pistole se značkou Bul seuž dvě desetiletí považují za běžnousoučást světové nabídky. Nepatřímezi ty úplně nejoblíbenější, avšakstále si nacházejí svůj okruh zákazníků nejen v soukromém sektoru. Řada expertů i běžných uživatelů je považuje za cenovědostupnější, ale solidní, kvalitativněpřijatelnou alternativu dražšíchmodelů ve třídách zbraní odpovídajících jednotlivým modelům Bul.

Výrobní firma Bul, Ltd., se sídlemv Tel Avivu není žádná velká zbrojovka,má jenom kolem třicítky zaměstnanců.Byla založena v roce 1989 skupinou příz-nivců praktické (sportovní) střelby.V minulosti nabízela víc modifikacísamonabíjecích pistolí s různými názvy,ale její současný sortiment představujíjenom dvě základní modelové řady: M-5a Cherokee. Najdeme v nich jak zbraněvysloveně sportovní, tak i pistole služeb-ního a obranného typu, určené i pro skry-té nošení. Tedy zbraně pro jakýkoliv účel.

Pistole Bul M-5 je je jedna z mnohamoderních variací na legendární Brow-ningův Colt M 1911 A 1 a vzdáleně nava-zuje na velkokapacitní modely kanadskéfirmy Para. Její největší zajímavostí jemohutný rám z černého nebo jinak pro-barveného polymeru s obchodnímnázvem xanex, do něhož se zasouvá vel-kokapacitní dvouřadý zásobník. Rám jezesílen zalisovaným ocelovým, dnes vět-šinou nerezovým kontejnerem, který neseprakticky všechny jeho pohyblivé součás-ti. V dobách vzniku zbraně toto řešenípředstavovalo technologickou špičku, alepostupně ho zvládlo víc výrobců.

Některé součásti pistolí M-5 se vyrábě-jí technologií MIM. Veškeré obslužnésoučásti, jako kohout, spoušť, páka ma-nuální pojistky u některých modelů a dla-ňová pojistka s typickým prodlouženýmbobřím ocasem, pocházejí z nabídkyvýrobců příslušenství či ladičských prvků

pro klony pistoleColt 1911 A1.

Jednočinné pisto-le Bul M-5 s těžkouhlavní „match gra-de“ se vyrábějí v rá-žích 9 mm Luger, 9x 21 mm IMI a 38Super Auto se zá-sobníkem na 18 ná-bojů, zatímco v ráži40 SW zásobník po-jme 17 nábojů a ve45 Auto je to 13 ná-bojů. Některé mode-ly jsou zařazeny dovýzbroje izraelskýchprotiteroristickýchjednotek, kde se prýplně osvědčují.

Kromě toho fir-ma Bul vyrábí klo-ny české pistole CZ75, avšak s plasto-vým rámem a s ty-povým označenímCherokee.

Dnes jsou nabí-zeny pouze v ráži9 mm Luger, při-čemž všechny vari-anty mají dvojřadýzásobník na 17 ná-bojů. Vyrábějí se vedvou velikostech,Full Size a kratší Compact, obě pak vedvou provedeních. Základní variantanemá žádné zvláštní označení, varianta sesměrem dozadu zvětšenou rukojetí (umož-ňující připevnění ramenní opěrky) se v ty-povém označení odlišují písmenem G.

Výrobce udává u pistolí Cherokee FullSize a G. Cherokee shodné parametry:délku hlavně 111 mm, celkovou výšku140 mm, šířku 32 mm a prázdnou hmot-nost 0,705 kg. Základní varianta má cel-kovou délku 210 mm, varianta G jeo 5 mm delší. Podobně je tomu u modelůCherokee Compact a G. Cherokee Com-pact: délka hlavně 93 mm, výška 140mm, šířka 32 mm, nominální hmotnost

kupodivu stejná jako u dlouhého modelu(0,705 kg) a celková délka 190 mm, resp.195 mm.

Kovové části mají odolnou povrcho-vou úpravu Bul-Tough, avšak zbraně sepodle přání dodávají v řadě různýchbarevných provedení vnějšího nátěru.Pistole jsou určeny pro výzbroj policistůa příslušníků zvláštních jednotek. O sku-tečném objemu jejich prodeje mnohonevíme. V Evropě se jednotlivé modelyCherokee (bez příslušenství) prodávajív cenách už od 500 eur.

Přemysl LIŠKAFoto autor

Cherokee Full Size

M-5 Modified

G. Cherokee Compact„Spec Ops“

BBBBUUUULLLLpistole pro jakoukoliv potřebu

POLICISTA Moderní zbraně � 25

AAAmerika je v současnosti pro milovníka

zbraní země zaslíbená. Pochopitelně nikolicelá, ale jen ta severní, z té severní pak jenjejí část, nazývaná Spojené státy americkéa i v těch Spojených státech amerických jeřada států, kde je zbraňová legislativa velmipřísná až šílená. A nejen ta zbraňová. V měs-tečku New York nedávno při českých slav-nostech k zabíjačkovým specialitám a bram-boráku zakázali čepovat pivo! Nicménědění na zbraňovém poli je v Americe pod-statně zajímavější než ve staré Evropě, takžese tam usazují zájemci o zbraně z celéhosvěta.

Také Bill Alexander není rozený Ameri-čan, ale narodil se za velikou louží v Anglii.A v Anglii se dokonce jeho kariéra vyvíjelavelmi slibně. Patřil ke špičkovým konstruk-térům zbraní a pancéřování vozidel ve Spo-jeném království. Jím zkonstruovaná pancé-řovaná vozidla se údajně osvědčila v boji.I přes tyto úspěchy mu začala být Británieponěkud malá a někdy v průběhu roku 2001odešel do USA. Měl hodně nápadů, na kte-rých nejspíš už v Evropě tvrdě pracoval.Kapitálem však pravděpodobně neoplýval.

Založil firmu Ale-xander Arms a usa-dil se s ní na vhod-ném místě v RadfordArmy AmmunitionPlant (používá se téžoznačení RadfordArsenal) Tento kom-plex ve Virginii

vznikl v roce 1940 a vyráběly se zde pře-devším náboje. Dnes kromě firem, kteréjsou pod přímou kontrolou vlády USA, jezde usazena také řada menších zajímavýchpodniků, s největší pravděpodobností tako-vých, na kterých má armáda Spojenýchstátů zájem a chce je mít tak trochu podpalcem, kdyby z nich vypadlo něco použi-telného.

Jako mnozí jiní, také Bill Alexander seza velkou louží pustil do úprav osvědčenékonstrukce světově uznávaných pušeksystému AR 15/M16 na náboj 5,56x45mm. Výsledkem jeho konstrukčních pracía zkoušek byl nový náboj, který dostaloznačení 50 Beowulf. Náboje se dostaly natrh někdy v roce 2002. Alexander uvádí, žepři konstrukci nového náboje vycházelz náboje 50 Action Express určeného proobří pistoli Desert Eagle. Náboj ovšemmusel být upraven podle parametrů, kterévyhovovaly konstrukci pušky M16.

Náboj tak má velmi mírně kónickounábojnici bez zaškrcení krčku, přičemžprůměr dna s drážkou je o víc než 1,5 mmmenší než průměr nábojnice. Používají se

zde střely o hmotnosti 300–400 grainů,jejichž účinnost výrobce rád demonstrujena automobilech. Tyhle střely se od skelnebo plechů automobilů rozhodně neodrá-žejí, ale bez zaváhání jimi procházejí. Úko-lem nového náboje je poskytnout střelcivysoký zastavovací účinek při střelbě nakrátké a střední vzdálenosti. Někteří ame-ričtí střelci použili své AR 15 v ráži 50 Beo-wulf také při lovu. Byli úspěšní jak u zvířatvelikosti prasete, tak u bizonů, nebo dokon-ce medvědů. Inu Amerika, která musí zku-sit všechno. U nás se zatím s AR 15 na lovnechodí.

K tomuto náboji začala firma AlexanderArms dodávat samonabíjecí (pro civilisty)i plně automatické (převážně pro ozbrojenésbory) pušky na bázi AR 15/M16. Výrobcenaznačuje, že podobný zastavovací účinekjako na medvěda či bizona má tato rážetaké na rozdováděné obyvatele Blízkéhovýchodu, takže lze tiše předpokládat, žeamerické soukromé armády, čili politickykorektně řečeno kontraktoři už měli mož-nost je vyzkoušet v Iráku či Afghánistánu.

Na tyto složky a pochopitelně také na armá-du je vedle civilních nadšenců zaměřenmarketing nového náboje a s ním spojenýchzbraní. Ostatně AR 15/M16 v této výkonnéráži jim poskytuje komfort lehké karabinyv ráži, která je srovnatelná s ráží 45–70Government. Zásah z takové zbraně musívzít na vědomí i jinak vůči bolesti odolnýautodestrukční terorista.

S novým nábojem se údajně počítá pře-devším pro boj ve městě, kde není nutnostřílet na dlouhé vzdálenosti, a na druhoustranu zde střelec ocení zbraň, která zastavímotorové vozidlo a učiní z neprůstřelnévesty vestu prostřelenou. Čelní sklo ani ple-chy karoserie prý nemají vliv na dráhu stře-ly tohoto náboje.

Náboje 50 Beowulf se dají používats mírně upravenými zásobníky pro AR 15a do zásobníku na 30 původních nábojů sevejde jen dvanáct nábojů 50 Beowulf.Náboje 50 Beowulf dodává sama firmaAlexander Arms buď v baleních po dvacetikusech nebo po 200 kusech. Jeden náboj odvýrobce stojí pro civilisty něco přes dolara k dispozici jsou i potřeby pro přebíjení.

BBBBEEEEOOOOWWWWUUUULLLLFFFF a GGGGRRRREEEENNNNDDDDEEEELLLLPuškový a eventuálně kulo-metný náboj 5,56x45 mm(5,56 mm NATO, původně .223Remington) už desítky letvládne ručním zbraním armád– a nejen armád – větší částisvěta. Jen v zemích bývaléhovýchodního bloku jeho funkciplní původně sovětský 5,45 x39 mm. Tyto mikrorážovénáboje mají řadu výhod,především v nižší hmotnostipalebných zásob a vlastněi zbraní. Na druhé straněpodle některých názorůnedostačují výkonem, zejmé-na například pro boj v džungli.

26 � Nové zbraně POLICISTA

Porovnání nábojů5,56 mm NATO a 50Beowulf

Bill Alexander

K přestavbě AR 15 na tuto ráž dodáváfirma konverzní sety sestávající z hlavně,závěru, nových mířidel, lišty Picatinnya zásobníku. Jejich cena se pohybuje od 700do 800 dolarů a cena nové zbraně v této rážise pohybuje podle provedení od 1 100 do1300 dolarů. Můžeme-li soudit podle inter-netových ohlasů a diskusí, američtí střelci sinechávají zbraně opatřovat i delšími nebonaopak kratšími hlavněmi než nabízí výrob-ce a vzniká řada zajímavých nebo i podiv-ných kousků.

Bill Alexander ovšem uvažoval také nadmožností střelby z AR 15 a jejích klonů nadelší vzdálenosti. Pro tento účel se rozhodlnahradit (podle něj) problematický náboj5,56 mm NATO nábojem s vyšším výko-nem, který si však nevyžádá zvýšení hmot-nosti zbraně. K tomu se ovšem ráž 50 Beo-wulf určitě nehodí. A tak pravděpodobněv roce 2002 nebo krátce předtím vznikla ráž6,5 mm Grendel neboli 6,5x39 mm Gren-del. Náboj 6,5 mm Grendel společně vyvi-nuli Bill Alexander a Arne Brennan z Com-petition Shooting Sport. Tyto náboje vlastně

představují další pokračování terčovýchnábojů PPC (Palmisano & Pindel Cartrid-ge), které vznikly na bázi nám velmi dobřeznámého a dosud používaného nábojebývalé Varšavské smlouvy, tedy 7,62 x 39mm.

Výrobce tento náboj nabízí jako univer-zální pro útočné pušky a kulomety, přičemžargumentuje především jeho vyšší zastavo-vací schopností, průbojností a delšímdostřelem oproti náboji 5,56 mm NATO.Tvrdí o tomto náboji, že by měl být schopennahradit jak náboj 7,62 mm NATO, tak 5,56NATO a umožnit tak zavedení jediné uni-verzální ráže pro útočné pušky a kulomety.Nevýhodu by však v případě jeho zavedenípředstavovala jeho asi o 30 procent vyššíhmotnost než u stávajícího náboje 5,56NATO. To znamená buď zvýšit zátěž vojáka,nebo snížit množství nesených nábojůo třetinu.

Náboj 6,5 mm Grendel je prezentovántaké jako náboj, použitelný pro odstřelovač-ské pušky v armádách a u policejních sborů.V jedné ze standardních laborací, kteroufirma Alexander Arms dodává, má střelaještě ve vzdálenosti 1200 m od ústí nadzvu-kovou rychlost.

Zatím se však pravděpodobně na poli slu-žebních zbraní nijak výrazně neprosadila nějaký zásadní zájem vojenských kruhůnevzbudil. Ovšem mezi sportovními střelci,soukromými armádami, bezpečnostnímiagenturami a občany, kteří chtějí hájit svůjmajetek, zájem o tento náboj nepochybněexistuje. Podobně jako v případě náboje 50Beowulf, také pro tento náboj nabízí firmaAlexander Arms vedle hotových komplet-ních zbraní na bázi AR 15/M16 také kon-verzní sady. Náboje 6,5 mm Grendel stojíu výrobce podle provedení od 1,5 do 1,75dolarů, což je poměrně dost.

Zbraně na bázi útočné pušky M16 v tétopro nás exotické ráži vyrábí a nabízí takéSabre Defence, najdeme je v nabídceJ. P. Enterprises, pod licencí AlexanderArms je vyrábí SSK Industries a najdeme jei v nabídce firmy Les Baer. Projekt je takzřejmě úspěšnější než 50 Beowulf.

JtvFoto výrobci

POLICISTA Nové zbraně � 27

Počítačový návrh karabiny M4 v ráži 50 Beowulf

Ostřelovačka na náboj 6,5 mm Grendel

Náboje 6,5 mm Grendel

Puška M4 v ráži 6,5 mm Grendel (snímek vlevo)

TTTomáš Hradil je třiačtyřicetiletý policis-

ta, sloužící u jízdní policie již sedmnáctýmrokem. Koně má rád už od dětství. Rád sio nich povídal, rád o nich četl, staral se o něa nakonec na nich i jezdil. Snad právě protonastoupil v roce 1992 k jízdní policiiv Praze. Kdyby ale policie neměla jízdníoddělení, asi by si vybral jiné povolání.

„Kůň není motorka, kterou zaparkujetev garáži a víc se o ni nemusíte starat a kdyžje špatné počasí, tak jízdu prostě odložíte.Koně musíte krmit, a to nejlépe několikrátdenně po menších dávkách. Já krmím konětřikrát denně, ráno, v poledne, večer. Alejenom krmit nestačí. Kůň potřebuje pohyb.

Ideální je, když může být celý den vevýběhu. Navíc se mu musíte alespoň hodi-

nu denně plně věnovat. Buď pod sedlem najízdárně, nebo v terénu. Ať máte koně kesportu nebo jen na vyjížďky do terénu,musíte ho trénovat. Před i po ježdění potře-buje řádně vyčistit a zkontrolovat, zda seněkde nezranil. Jak už jsem říkal, nemohujeho denní jízdu odložit, protože venkuprší, nebo se mi prostě nechce,“ říká TomášHradil.

U policie má Tomáš dvanáctiletého konějménem Žagir. Ten u jízdní policie slouží užosm let. Za tak dlouhou dobu jeho jezdecuž ví, jak na něj, ví, co od něj může čekat,kdy mu musí trochu pomoci, prostě už jsousehraná dvojka. „Mělo by to tak být a jez-dec potom může reagovat na různé podnětyještě dřív než jeho kůň a předejít tak nepři-

měřené reakci. Nějakou tu slabinu má totižkaždý. Někteří hůř snášejí střelbu, jiní zaseprapory nebo dýmovnice. Úkolem jezdce jekoně zvládnout. Já vím, že Žagir zrovnanemusí střelbu. Proto když jde do akce, kdemůžeme střelbu očekávat, ale jde s vícekoňmi, není to problém. Žagir při střelběsice zaváhá, ale protože ho znám, tak vím,jak ho pobídnout, aby šel dopředu. A táh-nou ho pochopitelně i ostatní koně – stádo-vý pud je prostě silnější než strach. Žagir sepotom snadno rozejde a diváci neznalí věcivůbec nic nezpozorují. Je to stejné jakou lidí, když se třeba při demonstraci vydána nepovolený pochod skupina lidí, takjdou i ti, co mají strach.

Momentálně má pražská jízdní policiešestnáct koní. Policistů na oddělení služeb-ní hipologie jsou necelé tři desítky, z toho jemenší polovina žen. Další pracovníci, kteříse tady o koně starají, jsou stájníci. Ti majína starost krmení a místování. Dále se sta-rají o pořádek ve stáji, případně pouští konědo výběhu. Samotní policisté mají v průbě-hu služby pochopitelně jiné úkoly a povin-nosti, ale pokud někdy některý ze stájníkůchybí, musí se postarat sami jezdci.

Po práci na Tomáše Hradila čekají domadalší koníčci, nebo v jeho případě spíšekoně. Bydlí nedaleko Brandýsa nad Labem,kde si vybudoval ustájení pro dva čtyřnohékrasavce. S šestnáctiletou dcerou Andreouse starají o vlastního, čtyř a půlletého Sau-rona. Samotnému by bylo hodně smutno,proto mají ve stáji koně dva. Pomohli takkamarádce a přibrali Sauronovi společníka,který potřebuje také kvalitní péči. Tomášchtěl vždycky mít svého vlastního koněa podařilo se mu to až za silné podporydcery. Postarat se ale o dvě živá a náročnázvířata není úplně jednoduché. Chovatelmusí zajistit vše od krmení až po trénink.A tak když nemůže Tomáš, koně zvládájeho dcera. Je po tátovi a koně miluje takyuž od malička. Vzhledem ke své práci by jesám doma nezvládl. Společně s AndreouSaurona trénují a připravují ho na skákání.„Příští rok se už chceme přihlásit do nějakésoutěže. Pro koně je totiž ideální věk pětlet. Trénujeme nejen u nás na pozemku, alejezdíme i v okolí a musíme ho zvykat i nahlavní silnici v obci. Naštěstí Sauronovinevadí ani hluk motorů vozidel, ani případ-né troubení,“ upřesňuje Tomáš.

***

ODPOČÍVALA STAČIL ZACHRÁNITLIDSKÝ ŽIVOT

28 � Portrét POLICISTA

Ocenění v podobě medaile

za statečnost si 29. října 2009

převzal podpraporčík Tomáš

Hradil z oddělení služební

hipologie.

Za osobní statečnost

mu poděkoval ředitel

Krajského ředitelství

policie hlavního města Prahy

plk. Mgr. Martin Červíček

a předal mu medaili

policejního prezidenta

„Za statečnost“.

Hlídková činnost jízdnípolicie je nejčastěji ve Stromovce – pprap. Hradil a kůň Žagir

Na letošní dovole-nou v měsíci září sespolečně s manžel-kou vypravili do jed-noho z tureckých le-tovisek. Oba si po-třebovali odpoči-nout. Tomáš rád pla-ve a potápí se, a takse těšil, jak se podí-vá na krásy turecké-ho mořského dna.Při odjezdu ani ne-mohl tušit, co v za-hraničí zažije a žei tady může prokázatneobvyklou osobnístatečnost.

„Vzpomínám si,že to bylo dopoled-ne, ale konkrétní da-tum už nevím. Vzaljsem si brýle a šeljsem plavat do moře.Byl jsem od břehuasi šedesát metrů.V té době moc lidíve vodě nebylo. Vevzdálenosti asi dva-ceti metrů ode mě sepotápěl muž s červe-nou maskou a šnor-chlem stejné barvy,nedaleko plavala je-

ho žena. Z plavánípod vodou mě vy-rušil silný hlukmotoru. Vynořiljsem se a v blíz-kosti uviděl člun,který za sebou vevzduchu táhl jed-noho z turistů, za-

věšeného na padáku. Turista se mírněvykoupal ve vodě a muž v člunu přidalplyn, aby se padák opět dostal do většívýšky. V ten moment jsem si uvědomil, žeje člun nebezpečně blízko a může mě klid-ně zranit. Mě nezranil, ale když člun mírněodjel, vynořil se z vody plavec s červenoumaskou. Hrozně křičel a byl celý od krve.Okamžitě jsem plaval k němu, z pravé ruky,na které měl ošklivou tržnou ránu mu teklakrev. Uchopil jsem ho pod ramenem a podbradou a plaval ke břehu. Zraněný plavecneustále křičel a jeho žena, která s ním pla-vala ve vodě, dostala hysterický záchvat.Najednou jsem se obával, aby nás neutopi-la oba, břeh byl pořád ještě daleko. Bylo toopravdu vysilující, muž byl docela urostlý,pod námi asi třímetrová hloubka a ostatnírekreanti i domácí pouze přihlíželi, nikdomi nepomohl. Síly rychle ubývaly a já simyslel, že to nezvládnu a že se utopíme.Když jsem byl skoro u břehu připlaval mina pomoc jeden z účastníků našeho zájez-du. Nakonec se nám podařilo zraněnéhovytáhnout do gumového člunu, který námv poslední chvíli spěchal naproti. Na břehujsem se rozklepal a uvědomil si, co se stalo.Vůbec mi nebylo dobře a přiznám se, žejsem si musel dát velkého panáka. Ažpotom mi to došlo, nebýt mé pomoci, pla-vec by se utopil. Byl od břehu hodně dale-ko a ve vodě v tu chvíli nikdo jiný nebyl.Zachránil jsem mu život.

Muž se šnorchlem, kterého přejel moto-rový člun, byl Ukrajinec. Lodní šroub muzlomil dvě žebra, vážně poranil levou nohua břicho, ale nejhůře dopadla pravá ruka.Jeho kamarád mi později říkal, že hov nemocnici zachránili, ale nevědí, zdabude ještě někdy rukou hýbat.“

Tomáš Hradil je poctivý a skromný poli-cista, který by se sám s tímto hrdinskýmčinem nikdy nepochlubil. Naštěstí byl nadovolené i s velitelem pražské služby kri-minální policie a vyšetřování, a ten celý pří-běh převyprávěl na poradě vedení.

I naše redakce děkuje Tomáši Hradi-lovi za osobní statečnost a ochotu s redakcírozprávět. Gratulujeme k udělení medaile.Za opravdu hrdinský čin si Tomáš vyzna-menání „Za statečnost“ od policejního pre-zidenta určitě zaslouží.

Eva BROŽOVÁFoto Václav ŠEBEK

archiv Policie ČRa Tomáše HRADILA

POLICISTA Portrét � 29

Medaili „Za statečnost“pprap. TomášiHradilovi udělilpolicejní prezident genmjr.Mgr. OldřichMartinů

Za osobní statečnost policistoviz jízdníhooddělení poděkoval takéředitel Krajského ředitelství policie hlavního městaPrahy plk. Mgr. Martin Červíček

Dcera Andrea Hradilová s koňmi v rodinném výběhu

Pprap. Tomáš Hradil je z pražského oddělení služební hipologie.

SSS příchodem nového školního roku začí-ná vždy spousta starostí – rodiče se stra-chují o školní prospěch i chování svýchratolestí, učitelé počítají, kolik látky z učeb-nic nejspíš vůbec nestačí probrat, řediteléchystají výročí školy nebo se možná připra-vují na její rekonstrukci, žáci a studenti sidělají hlavu s tím, kolik dní zbývá do dal-ších prázdnin, a vy zas možná s tím, že jstebyli jako příslušníci Policie ČR opět pově-řeni návštěvou místní školy za účelempřednášky či besedy se studenty na témaprevence kriminality.

Prevence kriminality, úrazová prevence,prevence dopravní nehodovosti, prevencezdravotních komplikací a duševních one-mocnění, všude samá prevence. Snad nikdoz nás nepochybuje o tom, že se vyplatí.Náklady na terapii jakýchkoli poruch,nemocí či sociálně nežádoucích jevů jsoumnohonásobně vyšší než náklady vydanéna úsilí těmto jevům předcházet.

Problém je však v tom najít tu „správnoucestu“ prevence. Jinými slovy, jak zařídit,abychom na cílovou skupinu působili sku-tečně efektivně, abychom oslovili co nej-větší počet jedinců, abychom dokázaliidentifikovat jedince přímo ohrožené a abynaše práce měla přitom kontinuálnía celostní charakter.

Za východisko z této situace považujemehledání různých cest, jak prevenci sociálněpatologických jevů provádět. Jinými slovy,za východisko považujeme efektivní spolu-práci jednotlivých subjektů, které preven-tivní programy realizují. Cíl je společný –vést děti a mladé lidi k odpovědnosti zasebe, své zdraví i svůj život, k odpovědnos-ti také za své blízké, vést je ke zdravémuživotnímu stylu tak, aby v budoucnosti bylizralými osobnostmi, které dokážou zvládatnáročné životní situace na základě vlastníchzdrojů, žijí bez jakýchkoli závislostí, nejsoupachateli trestných činů, dokážou vytvořitzdravou rodinu a mají zájem i na vhodnýchživotních podmínkách pro další generaci.

Za vysoce efektivní považujeme v oblas-ti prevence bezesporu přímé a dlouhodobé

působení preventistů na danou cílovou sku-pinu. Významné a účinné je také systema-tické školení těch, kteří se s dětmi a mladý-mi lidmi dostávají do kontaktu v podsta-tě dennodenně, tedy učitelů základnícha středních škol, včetně preventistů a vý-chovných poradců, kteří na těchto školáchpůsobí.

Autoři projektu ŠIK jsou si tohoto faktunaprosto vědomi. V žádném případě nema-jí ambice ani cíl tyto osvědčené a kvalifiko-vané projekty nahrazovat. Právě naopak.Usilujeme jinou cestou o dosažení stejnýchcílů a veškerou naši činnost stavíme naúzké spolupráci s těmi, kteří mají s interak-tivními preventivními projekty, zaměřený-mi na děti a mládež, bohaté zkušenosti zesvé praxe.

ŠIK: Školní InformačníKanálCílem projektu ŠIK je oslovit co nejširší

skupinu mladých lidí prostřednictvímmoderně zpracovaných video spotů, kterémají preventivní, osvětově-vzdělávacía informační charakter. Tyto video spotytrvají několik vteřin. Jsou vytvářeny tak,aby cílovou skupinu zaujaly – jejich úko-lem je tedy žáky a studenty zarazit, roze-smát, ohromit, šokovat, překvapit, přimět jese ušklíbnout, zastydět, zamyslet, poba-vit…jinými slovy, jejich cílem je vyvolatemoci. To je základní předpoklad pro to,

aby byla daná informace pozitivně kogni-tivně zpracována, zapamatována a vedlak žádoucím změnám v postojích a následněv chování daného jedince.

Video spoty jsou vysílány na velkoploš-ných obrazovkách, které jsou umístěnyvždy na nejfrekventovanějších místech veškole (např. ve vstupních halách, v relaxač-ních koutcích, u bufetů, ve školních jídel-nách apod.). Jsou umístěny tedy v místech,kudy žáci a studenti často procházejí, kdetráví většinu času svých přestávek nebo kdečekají na další výuku apod. Studenti roz-hodně netráví svůj volný čas sledovánímobrazovky, rozhodně nemají možnostu obrazovky vysedávat, jako to dělají běžně

doma před televizí. Obrazovka fungujespíše jako kulisa, jako zdroj informací,které jsou předávány nenásilně, spíše pod-vědomě a zejména v takových chvílích, kdyje daný žák či student připraven a naladěnna jejich přijetí, protože to je vlastně pouzeon, kdo rozhoduje o tom, zda vysílání naobrazovce bude, nebo nebude sledovat.

Proto video spoty musí být vytvářenytakovým způsobem, aby studenty opravduzaujaly. Jsou krátké, moderně zpracovanéa ozvučené a na jejich tvorbě se podílí celářada odborníků, kteří odpovídají nejen zajejich obsahovou správnost a nezávadnost,ale podílí se svými nápady a postřehy takéna hledání takových způsobů, jak potřebná(pro mladistvé však také ale často nudná)sdělení předat cílové skupině co nejatrak-tivněji, zábavně, vtipně a zajímavě.

Projekt ŠIK je budován pod záštitouMinisterstva školství, mládeže a tělovýcho-vy, Ministerstva vnitra a Ministerstvadopravy. Prostřednictvím projektu ŠIK sesnaží k mladým lidem promlouvat celá řadaodborníků a organizací, které jsou dětema mladým lidem připraveni pomoci zdarma,profesionálně, anonymně, osobně v místějejich bydliště, po telefonu či přes internet.Aktuální seznam odborných garantů a part-nerů projektu najdete na www.sikcz.cz .

Video spoty, vysílané v rámci projektuŠIK, si berou za cíl v první řadě poskytovatdětem pravdivé informace z nejrůznějšíchoblastí lidského života. Jejich cílem je pro-pagovat zdravý životní styl, fair play, tole-ranci vůči druhým lidem jako něco atrak-

Školní Informační Kanál

30 � Prevence kriminality pro školáky POLICISTA

POMĚR ZAPOJENÝCH ŠKOL V KRAJÍCH ČR

aneb

PPPPRRRREEEEVVVVEEEENNNNCCCCEEEE VVVV OOOOBBBBRRRRAAAAZZZZEEEE

tivního, jako něco, co je „in“. Lze mluvittaké o depistážní funkci těchto spotův rámci prevence šikany, sexuálního zneu-žívání, domácího násilí, mentální anorexiea bulimie apod. Takto zaměřené spoty ape-lují a oslovují zejména ty „zdravé“ jedincecílové skupiny, kteří jsou mnohdy jediní,kdo o problému svého kamaráda ví nebo hotuší. Díky projektu ŠIK jsou dětem v pod-statě dennodenně k dispozici důležitá tele-fonní čísla, kam se mohou obrátit v případě,že potřebují pomoc (Policie ČR, záchranná

služba, hasiči, Linka bezpečí)a důležité odkazy na řadu nezis-kových organizací, které se speci-alizují na poskytování sociálnícha poradenských služeb dětema mladým lidem. Projekt ŠIK jetematicky zaměřen velmi rozsáh-le – neřeší „pouze“ problematikudrog, šikany a kriminality, ale řešítaké témata jako například fetálníalkoholový syndrom, gambler-ství, deprese a úzkostnost mla-dých lidí, ochranné pomůcky přisportu, poruchy příjmu potravy,problém virtuální reality, nebez-pečí internetu, sebepoškozování,sebevražedných myšlenek, dět-ských práv, zdravého životníhostylu apod.

V tomto tematickém výčtubych mohla pokračovat. Snažímese obsáhnout co nejširší rozsahtémat, která souvisejí s potřebaminaší cílové skupiny. Preventivnívysílání je možné využívat jakosoučást vyučování například přihodinách občanské nauky či

rodinné výchovy. Učitelé využívají videospoty k zahájení diskuse často zejména nadtakovými tématy, o kterých se nám dospě-lým někdy špatně hovoří. K obrazovces dětmi chodí přímo při hodině, aby potřeb-né vysílání zhlédli společně, nebo pověřujíděti zapamatováním příslušných videospotů, aby je pak byli schopni interpretovatve třídě při hodině.

Tvořte preventivnívysílání s námi

Naše činnost také výborně připravujepůdu pro příchod preventistů. Jejich práce,jak už jsem zmiňovala, je naprosto nezastu-pitelná, na druhou stranu časově velmiomezená. Preventista, ať chce, nebo nechce,může strávit se třídou pouze omezený počethodin. Preventivní projekt ŠIK působív podstatě celoročně. Proto kombinacinašeho projektu s aktivitami preventistůpovažujeme za naprosto ideální.

Vážíme si například spolupráce s PoliciíČR, Správou Východočeského kraje. Vespolupráci s místní Preventivně informačnískupinou vznikla řada video spotů, kterébyly jednak vysílány v rámci projektu ŠIKna všech zapojených školách, jednak zůsta-ly ve vlastnictví místní Policie, jejíž pří-slušníci je mohli využívat také v rámcisvých vlastních preventivních aktivit. Zmi-ňované video spoty řešily například proble-matiku šikany, protidrogové prevence,padělání peněz, jízdy bez řidičáku, zachá-zení s občanskými doklady, tísňového volá-ní, prezentace Muzea Policie ČR atd. Aktu-álně se připravují video spoty zaměřené naproblematiku vandalismu a sprejerství.

Bc. Ivan Dubec, vedoucí Oddělení pre-vence kriminality Městské policie HradecKrálové, o projektu řekl: „Projekt Školníinformační kanál považuji za přínosný, pro-tože nabízí řadu možností, kterak v oblastiprevence kriminality nenásilnou formouoslovit požadovanou cílovou skupinu.Osobně si myslím, že cílená audiovizuálníprezentace může mít vyšší dopad než letáky.Letáky sice považuji za nejlevnější formuprevence, už ale ne za nejefektivnější.“

V případě, že patříte mezi kreativní a ino-vativní typ odborníků, kteří by rádi rozšíři-li pole svého preventivního působenía drželi při tom krok s naší mladou genera-cí, kontaktujte nás na emailové adresenebo na telefonním čísle +420 777 783 952.

Naše cílová skupina je stejná, naše cílejsou stejné, jen podoba naší interakce sestudenty je odlišná. Věříme, že dobrou spo-luprací i společnost ŠIK CZ může přispětk efektivní prevenci sociálně patologickýchjevů v naší zemi – byť se jedná o prevenciv netradiční podobě. Buďme dětem a mla-distvým k dispozici vždy, když naši pomocpotřebují. Naše doba je pro ně obzvlášťtěžká a náročná, plná nástrah a nebezpečí.Snažme se jim být nablízku stále – třebaprávě prostřednictvím preventivního pro-jektu ŠIK.

Mgr. Lenka MATOUŠKOVÁkoordinátorka preventivních

programů ŠIK

POLICISTA Prevence kriminality pro školáky � 31

POČTY OBRAZOVEK V KRAJÍCH ČRA POČET ZAPOJENÝCH ZŠ‚ A SŠ‚

Jakkoli to na periferii velkoměsta zněloabsurdně, foukalo tu ze strnišť. Hned za sídliš-těm zůstala širá pole, teď už holá, pokosenáa doposud nezoraná. Nepěkně mrholilo, říjnovéráno jen stěží upomínalo na horké dny pomi-nuvšího léta – a autobus nejel a nejel. VáclavKlouček postával na zastávce a jektal zuby: dalase do něj zima. Pohlédl na hodinky: už pět minutzpoždění, durdil se v duchu, dopravní podnik sidělá, co se mu zachce, a stěžovat si člověk můžetak akorát v lampárně. Bydlení na předměstíVáclavu Kloučkovi nikdy nepřirostlo k srdci,i když musel přiznat, že bylo aspoň laciné.Kdysi měli Kloučkovi pěkný byt v centru, alepak Marie, Václavova žena, podědila po starétetě rozdrbaný domek – u všech čertů, jak říkal– a přestěhovali se do něj. Od těch časů začalyVáclavovi galeje: ráno musel o hodinu dřívz postele, aby byl v práci včas, a když se nave-čer utahaný vracel, čekaly ho domácí práce. Bylteď údržbářem i zahradníkem a třebaže si zpo-čátku namlouval, že ho kutění na vlastním těší,časem začal rýč, zednickou lžíci a ostatní vše-možné nářadí z duše nenávidět.

Marie se – na rozdíl od něj – už dočkalapenze a patřičně si jí taky užívala. Z večera sicenatáhla budík, důrazně postavila na noční stoleka ráno se při jeho zařinčení vztyčila v posteli,jenomže jen proto, aby zatřásla ramenem blaže-ně oddechujícího Václava a zasyčela na něj:„Vstávej, lenochu, nebo tě ještě na stará kolenavyhodí z místa!“

Říkala to žertem – ano, jí to snad opravdu při-padalo vtipné! – netušíc, že možnost vyhazovuse nad Václavovou hlavou vznáší opravdu dnesa denně. A stále níž, neboť konkurence rostlaa zákazníků ubývalo, a šéf se tvářil ustaraněa při každé výplatě vzletně hovořil o tom, žestejně brzy zkrachuje a bude mít klid.

Václav u něj pracoval skoro třicet roků, znalise ještě z dob, kdy si byli rovni. Dva mladí,pohlední prodavači ve velkém obchodě s nábyt-kem: zákaznice si je předcházely a leckterá bylaochotna za příslib nedostatkové kuchyňskélinky či sedací soupravy v kontoáru za krá-mem… Radši nevzpomínat, napomenul se Vác-lav a ohlédl se, jako kdyby myšlenky mohly znítnahlas a někdo ho mohl uslyšet.

A pak se, poslušen náhlého popudu, otočila pomalu odcházel ze zastávky směrem k neda-lekému lesoparku, trasou oblíbených procházekobyvatel nedalekého sídliště. Navečer aneboo víkendu táhly cestou hotové zástupy, ale teďpo ní kráčel sám.

Když míjel osamělou telefonní budku, uvě-domil si, že by měl zavolat šéfovi. A protožekupodivu ve sluchátku uslyšel tón, vytočil čísloa vzápětí se koktavě vymluvil na housera. Zněloto docela pravděpodobně, šéf ho viděl, jak seden předtím namohl při skládání nové zásilkykoupelnových skříněk. Ale žádnou účast v jehohlase Václav neuslyšel: šéf se ani nesnažil skrý-vat podráždění a doporučil mu dost nerudně,aby se koukal dát do pořádku a hned nazítří při-

jít. Nebo… Ne, žádné nebo nevyslovil, ale jakokdyby se stalo.

Radost, již někde v hloubi duše Václavpociťoval ze své malé vzpoury – nejít jen takdo práce, to si nedovolil snad nikdy v životě –se někam vytratila. Strach ze ztráty zaměstná-ní nabyl vrchu: tak tak, že se Václav Kloučekneobrátil a nerozklusal k autobusové zastáv-ce… Jenže v té chvíli si všiml, že červenýautobus právě vyjel za zatáčky od sídliště a ři-dič, vida prázdnou zastávku, přidává plyn.A další spoj pojede snad za půl hodiny...

Vítr v tu chvíli zázračně rozehnal mraky,obloha zmodrala a slunce vykouklo – a začalodokonce hřát.

„Kostky jsou vrženy,“ pronesl Václav polo-hlasně.

Kdysi chodil na gymnázium a učilse latinsky, ale to bylo dávno. Šílenědávno.

���Počasí se jako zázrakem vybralo,

vítr rozehnal mraky a potom mírumi-lovně ulehl někam za les, sluncevysvitlo a začalo připékat, až si Vác-lav musel svléknout montgomeráka usadiv se nalavičku, dívalse z maléhonávrší do údolí,kde tekl potoka kde se nějakádívka – mladič-ká, jak neušlojeho dalekozra-

kým očím, líbala s nějakým mládencem. Bože,byli tak mladí a tak bláhoví, pomyslel si smířli-vě a s pocitem trochu svatokrádežným pozoro-val, jak se ti dva zřejmě poškorpili, jak se dívkaurazila a odchází, jak mladý muž zarytě stojí namístě a vztekle kope do kamínků – a potom seobrací a naštva-ně rázuje nadruhou stranu.

„Jdi za ní,“fandil mu Vác-lav polohlasně,ale pak ho na-padlo, že možná

Podzimy chodí cím dál drív

JAN J. VANĚK

32 � Povídka POLICISTA

�

je to takhle lepší, že nejšťastnější jsou ty lásky,které skončí včas a špatně.

Kdyby si před lety nevzal Marii, třeba byse dneska měl líp a cítil by se svobodný a spo-kojený. Mládenec zmizel mezi stromy a už senevrátil, zatímco dívka vyčkala a pak sepomalu vracela nazpátek: zřejmě poněkudzaskočena chlapcovou zaťatostí. Nerozhodněusedla na lavičku ve stínu keřů, přehodilanohu přes nohu, zapálila si. Jestli mohl Vác-lav věřit svým očím, připadala mu na cigare-ty trochu mladá, tak patnáct, hádal jí maxi-málně na tu dálku: ale dnešní holky kvaltují,aby užily života, pomyslel si nespokojeně.Ještě že s Marií neměli děti, napadlo ho.Někdy se společnou samotou trápil, ale jindy,když viděl, v co taky mohou roztomilá mrňa-ta vyrůstat, si říkával – zaplaťpámbu…

Slunce začalo docela pálit, ranní nepohoduodvál vítr. Václav zálibně pozoroval, kterak sidívka – seděla asi sto metrů od něho, kdybyna ni zavolal, slyšela by ho, ale z jejího zor-ného úhlu ho kryl keř v půli stráně, takže jimohl sledovat zcela nerušeně – si najednoupřetáhla přes hlavu tričko a svlékla minisuknia začala se opalovat jen v podprsence a kal-hotkách. No, možná to byly plavky, bikinky,to na dálku nedokázal posoudit. Ale tolik roz-poznal, že je na svůj věk moc pěkně rostlá.Ten kluk byl pěkný pitomec, že se s ní pohá-dal, pomyslel si Václav a hlavou mu šlehlahříšná myšlenka. S takovou křehotinkou sikapánek užít, to by bylo něco jiného než upo-cené převalování s Marií.

Byl tak zaujat představami, že mu okamžik,kdy od konce lesíka vyjelo auto, ušel. Všiml siho – bylo jasně červené, sporťák, později, srov-náváním své vizuální vzpomínky s auty, ježvídal zaparkovaná v ulicích, usoudil, že šlo nej-spíš o BMW – když se, docela pomaličku, kro-kem, blížilo po cestě k sedící dívce.

„Zatracení lumpové,“ odplivl si Václav.Řidiči si někdy přes lesopark zkracovali cestu

z jednoho konce sídliště na druhý, třebaže znač-ka jim vjezd jasně zakazovala a vyasfaltovanéširoké chodníky měly patřit jen pěším a cyklis-tům. Lidi z okolí nadávali, ale jinak se nic nedě-lo, policie měla závažnější starosti.

Auto dojelo až k dívce, zastavilo. Václavviděl, kterak dívka mluví s řidičem, vrtěla hla-vou, pak se zvedla a vydala se pryč, směrem,z nějž prve bavorák přijel a tedy vlastně dohloubi lesoparku, zatímco vůz se rozjel směremopačným: k hlavní silnici. Jenže asi po sto met-rech zabrzdil a začal rychle couvat. Pozpátkudojel k udivené dívce, jež musela uhnout až dotrávy. Z auta, z obou dvířek vyskočili dva chla-pi a popadli zaskočenou dívku za ruce. Zmítalasebou, ale najednou jako by zplihla, zůstala řidi-či viset v náruči. Druhý otevřel zavazadlovýprostor a společně naložili bezvládné tělo - jakokus koberce…

Nasedli a ostře vyrazili, až pneumatiky zaje-čely na protest.

Celá scéna netrvala ani minutu a za dalšíchpár vteřin zmizelo červené auto v lesíku, zanímž začínala asfaltka a civilizace. Václavnestačil vůbec zareagovat: ostatně, když sipozději celý výjev znovu a znovu přehrávalv paměti, vůbec ho nenapadalo, jak se zachovatměl. Mohl třeba začít křičet, snad kdyby ti chla-pi zjistili, že jejich únos má svědka, nechali bydívku být.

„Jenže mě taky mohli oddělat,“ říkal si Vác-lav později věcně a srdce mu bušilo ještě doda-tečně.

���Domů se vrátil k večeru, jakoby z práce. Roz-

klepaný, promrzlý na kost. Dopolední ukázka

babího léta pominula rychle, už zase vládlnevlídný podzim. Na Mariin dotaz, jak se měl,cosi zabručel, vytáhl zpod kůlny sekačku a dotmy kosil trávník v zahradě. Sekání trávy ho zevšech prací kolem domu bavilo ještě tak nejvíc,protože se při něm dalo myslet na cokoli a snít.Onoho podvečera si vymýšlel různé teorieo dopolední události, jíž se stal v lesoparkusvědkem. Mohlo jít o zločin, ale taky nemuselo,namlouval si. Třeba jenom přísný otec načapaldceru za školou, na tajném rande, a rozhodl se jináležitě vytrestat, říkal si, ale samotnému mubylo jasné, že tohle je verze hodně přitažená zavlasy. Otcové nevozívají sebenezdárnější dceryv kufru sporťáku… Ne, ne, ať přemýšlel jak pře-mýšlel, šlo nejspíš o únos, ať už připravený nebone, ať už v něm jel onen mladík, jenž do leso-parku děvče zavedl a potom opustil, anebonejel.

Několikrát Václava napadlo – a vždyckyv něm doslova hrklo úlekem – že by měl prostězajít na policii a vylíčit tam, co viděl. Když užto neudělal bezprostředně po činu, tak aspoňteď. Kdoví, co ti chlapi s dívkou zamýšleli –i když v tom ohledu měl Václav vcelku jasno,co mohou dva chlapi s mladou dívkou provádět,u kamaráda viděl na videu pár dost drsných por-nografických kazet a jeho představivost jela odtěch časů na plné obrátky. Současně si ale uvě-domoval hrůzu celé situace. Ponížení, bolesta strach neznámého děvčete – a děs jeho rodičů,když se dcera se soumrakem nevrátí k večeři.

Když ho manželka nakonec zavolala k jídlu,umyl se a bez nadšení spolykal knedlíky s vejci– ve čtvrtek mívali vždycky knedlíky s vejci,protože ve středu býval guláš a knedlíky tudížzbyly – a pak se vytratil na pivo. Napřed to alevzal kolem policejního oddělení, jež sídlilo kou-sek od hospody. Chvíli přešlapoval na protějšímchodníku, pozoroval, jak přijelo hlídkové autoa druhé odjelo a jak policisté chodí dovnitř a venz budovy. Když ho jeden míjel, už už otvíralústa k oslovení, ale pak se otočil na patě a zamí-řil k Chmelovému keři. Dal si jedno u výčepu,jako vždycky, a vypil je vestoje. Nikdy si neob-jednal druhé, nikdy si nesedl ke stolu, ač přísněvzato patřil vlastně mezi štamgasty. Do hovorůse nepouštěl, ani s hosty, povětšinou chlapy zesousedství, ani s užvaněným hospodským Kan-derou. Jenom špicoval uši, jestli někdo nemluvío únosu, ale chlapi vesměs probírali fotbalovéderby a nové zábavné výroky kteréhosi potentá-ta. Ještě je brzy, usoudil Václav. Snad zítra –najdu něco v novinách, anebo povědí něcov televizi.

Zpátky šel zase kolem policejní budovy, aleminul ji bez zastavení, ani se neohlédl. Uvědo-mil si, že by se ho dřív či později zeptali, codělal dopoledne v lesoparku on – lhát by nemo-hl, a říci pravdu, mohla by se donést jeho šéfovia Marii. A to rozhodně nechtěl, to si prostěnemohl dovolit. Však ono to dobře dopadne,konejšil své svědomí, dneska mladé holky začí-nají se sexem brzo a dva chlapi jsou pro takovoumalou mrchu jako nic. Dokonce si chvíli mlsněpředstavoval, jaké by to bylo, kdyby se stal jed-ním z nich, a domů přišel se zasněným úsmě-vem na rtech. Vysloužil si Mariin podezíravýpohled a musel na ni dýchnout, jestli kromě pivaneměl taky kořalku.

„Tváříš se jako blbec,“ sdělila mu, zklamánavýsledkem. „Ale to ty holt většinou.“

Marie uvykla nazývat věci pravým jménema Václav nijak neprotestoval, bylo by to beztakk ničemu. Marie měla vždycky pravdu, a kdyžnáhodou někdy nikoli, trvala na svém stejně.

���Nazítří, v pátek, bylo krásně už od rána

a Václav si přivstal, aby dorazil do zaměstnání

aspoň čtvrt hodiny před začátkem pracovnídoby. Jednak si chtěl šplhnout u šéfa a hlavně sihodlal aspoň očima přelétnout titulky v novi-nách: jestli se nedočte něco o dívce z lesoparku.Koupil si jeden bulvár a jeden solidnější deník,ale ani v jednom nenašel nic. Zřejmě bylo brzy,anebo se dívka vrátila prostě večer domů, jakoby se nechumelilo.

Šéfovi vysvětlil, že jeho houser polevila během dopoledne ve skladu všechno dožene.Za což se mu dostalo velkorysého mávnutírukou a jakéhosi zahuhlání, jež mohlo, ale takynemuselo být pochvalou za snahu. Jenomžev poledne našel Václav za kasou plačící paníVonderkovou, pokladní. Vzlykala a slzy jí teklyjak Dunaj, a když z ní chvíli páčil, co se stalo,vykoktala, že zrovna dostala padáka. V té chví-li mu došlo, že je posledního v měsíci: a jestli onobávané lejstro dosud neobdržel, znamená to, žeaspoň další měsíc je v suchu a vytoužená penzezas o kousek blíž. Začal kolegyni konejšit, alepak si uvědomil, že by paktování s ženou, ježupadla evidentně v nemilost vrchnosti, mohl šéfnelibě nést, a tak se radši rychle vytratil a zdvoj-násobil své úsilí ve skladu za prodejnou.Dokonce zůstal ještě půlhodinu poté, co proda-vači stáhli rolety a šéf se zavřel v kontoárus hubenou tržbou.

Domů tím pádem dorazil Václav až po šestéhodině a připadal si dočista vyždímaný. Snědlobvyklé páteční škubánky s mákem, jež se večtrnáctidenním intervalu u nich střídaly s květá-kovým nákypem. Nákyp měl o dost radši, aledobře věděl, že strava musí být pestrá a nutričněhodnotná. Marie se o tom dočetla v ženskýchčasopisech, jež louskala s velkým nadšením.Každá z jejích přítelkyň kupovala aspoň jedena pak si je navzájem vyměňovaly a na společ-ných schůzkách hodnotily.

„Kam se hrneš?“ tázala se Marie nerudně,když se s ještě nedojedeným talířem – škubánkymu šly vždycky pomaleji než jiné krmě – zvedla zamířil z kuchyně, kde večeřeli, do obývákuvedle, k televizoru.

„Chci se podívat na zprávy,“ řekl naoko lho-stejně.

„Co tě tak zajímá?“ ozvala se v ní podezříva-vost, jež k ní vždycky neodmyslitelně patřilaa s přibývajícími léty jako by nabývala na síle.

„Co se děje ve světě,“ řekl ctnostně, jak sipředem nacvičil.

Václav přečkal zprávy ze světa, války, huri-kány a nestydaté žvásty politiků. Ale dočkal se:najednou se na obrazovce objevila fotografiedívky a hlasatel vážným hlasem vysvětlil, že jdeo Michaelu Hrubou, patnáctiletou dívku, jež sepředešlého dne nevrátila domů a již rodiče zou-fale hledají. Pak mluvila dívčina matka, hezkážena mírně středních let. Dívka jí byla podobná,uvědomil si Václav. Vzlykala a prosila, aby seozval každý, kdo její dceru ve čtvrtek spatřil,protože i nepatrná stopa může mít svůj nedo-zírný význam.

Pak se obrazovka zatměla a vzápětí se objevilrozesmátý sportovní komentátor, udýchaně sdě-lující lidstvu, že domácím se nevedlo, zatímcohostím se dařilo. Václav chvíli přemítal, kterakse zbavit zbytku škubánků, jež mezitím vystyd-ly a staly se ještě nechutnějšími než obvykle.Pak je radši snědl. A začal přemítat, jestli bypaní z obrazovky neměl zavolat. Telefonní číslo,jež nadiktovala, si zapamatoval, vždycky mělpaměť na čísla. Slíbená odměna by se mu hodi-la – jenže tu byl problém… Jak vysvětlit, pročnepromluvil hned? Musel přece tušit, že nenínormální, když dva chlapi nakládají do autaděvče jako bezvládný pytel brambor... Václavstiskl rty nelibostí: násilím spolykal poslednísousta a odnesl talíř.

„Moc se ti povedly,“ pochválil jídlo, neboť

��

POLICISTA Povídka � 33

tak velel zvyk. Dívali se pak s Marií na detek-tivku, ale on dokázal myslet jen na svou vlastníkrimi, v níž se sám ocitl nenadále – a tak nepří-jemně...

O víkendu řezal dříví na cirkulárce, plelzáhony a očesal jablka ze dvou stromů. V nedě-li odpoledne si šli s Marií posedět do nedalekécukrárny, neboť tak činili už léta. On si dal kávua punčový řez, ona snědla dvě rakvičky a zapilaje kolou. Na zpáteční cestě se srdečně zdravili sesousedy a po večeři – podávala se tradičně stu-dená, salám, sýr, chléb a zelenina z vlastní skliz-ně – odešla Marie na drby k sousedce. V tele-vizních zprávách, jež si Václav neopomnělzapnout, měli senzaci. Michaela Hrubá bylanalezena v lesoparku. Mrtvá. Nahá. Znásilněná.Umučená.

„Stav tělesných pozůstatků nasvědčuje tomu,že se Michaela stala obětí sadisty a před svousmrtí byla bestiálně týrána,“ řekl hlasatel.

Záběry vyhlížely děsivě. Jako z hororu.Jenže tohle byla skutečnost.

���První večerní impuls – hned ráno zajít na

policii a všechno povědět – Václav zavrhl.Napadlo ho, že lepší bude tam anonymně zate-lefonovat, popsat vůz i ty dva chlapy a sámzůstat nepoznán. Policie si už jeho výpověďnějak přebere, říkal si v duchu a sám se pochvá-lil, kterak mazaně to vymyslel. Ale ráno neza-volal nikam: v novinách si přečetl už cestoutramvají, že vrah je pod zámkem.

„Mladý Michaelin přítel byl zadržen v místěsvého bydliště,“ hlásaly palcové titulky. „Nadobu vraždy nemá alibi, navíc doznal, že v dendívčina zmizení s Michaelou trávil dopoledne,ale prý se pohádali...“

Václav stiskl rty. Takhle to ale přece nebylo,ten kluk odešel dobře dvacet minut předtím, nežse všechno seběhlo! Jenže tohle ví jenom on,uvědomil si: on – a vrazi. Ledaže by mládenecs nimi byl spolčený, připravil jim půdu.

V práci nestál za nic, byl roztržitý a kdecopopletl, zvláště když ho odpoledne šéf posadildo kasy. Jindy by si takového povýšení vážil,ale teď se bál, že udělá chybu v součtech a žeschodek bude muset uhradit. Potil se a ruce semu třásly – a že chtěl někam telefonovat, dočis-ta zapomněl. Až večer, když kráčel od tramva-je kolem policejní stanice, si vzpomněl, aleradši zamířil k výčepu. Dal si své jedno odcesty a poslouchal. Hospoda bzučela jako úla téma měli všichni jedno. Michaela a její vrah.Ona i on bydleli nedaleko, někteří znali jejichrodiče. Klukovi nebylo ještě osmnáct a chlapiby ho nejradši pověsili. Za koule, bez soudu, nalucernu, hulákali, posilněni pivem a kořalkou.Na pípě ovšem hostinský Kandera už rozžalumělý ministromek a lokál vyzdobil vánočně,po vzoru nedalekého supermarketu, který svát-ky lásky a míru slavil už od konce září. Kšeft jekšeft. Jak Václav rád říkával, od jistého věkuchodí podzimy čím dál dřív, a Vánoce jsoupořád častěji.

Václav šel domů, nitro sevřené strachema nerozhodností. Co udělat? V té chvíli zkopr-něl. Zpoza rohu úzké uličky se vynořil červenýsporťák BMW. A pomalu se blížil. Měl tmavá,neprůhledná skla, ale okénka byla napůl spuště-ná a ve Václavu Kloučkovi by se krve nedoře-zal. Hledají mě, pomyslel si, nějak se domákli,že jsem je viděl při únosu, a teď udeřila mojeposlední chvilka. Ale vůz ho minul a Václavspatřil tvář muže za volantem. Druhého neviděl,ale ve voze jistě seděli dva. Jako ve čtvrtek!Bavili se, šofér se bezstarostně něčemu smál.Měl pleš a mohutný knír pod nosem. A takyespézetku si stačil Václav Klouček zapamato-

vat, než sporťák zabočil za roh, vyjel na hlavnía odpálil z křižovatky jako raketa.

���V pondělí Marie vždycky prala a na zahradě

tím pádem vlály plachty ložního prádla. Povečeři – měli obvyklé párky s bramborovou kaší– musel suché cíchy a prostěradla sebrat, pečli-vě poskládat a uložit do starého kufru. Ráno jeodnese cestou do práce na mandl, neboť taknařizoval neměnný úterní rituál, jenž narušil jenMariin odjezd do lázní před pěti či šesti lety.

„Dneska se nebudeš dívat na zprávy?“ optalase pichlavě Marie, když se usadil ve svém oblí-beném křesle a z knihovny vydoloval dávnorozečtenou knížku, již mu s vytrvalostí hodnoulepší věci dnes a denně uklízela – pokaždéjinam, aby ji musel hledat.

„Ani ne, dneska nemám náladu,“ řekl a sna-žil se o milý tón.

Seděl pak nad knihou, zatímco Marie sledo-vala seriál v televizi. A přemýšlel. Úspěšně pře-svědčil sám sebe, že zjevení červeného sporťákumuselo být náhodné, anebo jeho majitel bydlíněkde nablízku. Tak či onak, nemělo s jeho oso-bou a čtvrtečním zážitkem pranic společného.A ohledně zatčení údajného vraha – možná vevěci měl opravdu prsty, policajti vědí nejlíp,koho zatknout. A jestli ne, kluk určitě svou nevi-nu prokáže sám! Václav by svým svědectvímsituaci sobě zkomplikoval a nikomu by nepro-spěl. Když uléhal k spánku, měl už zase klida mír v duši.

Jenomže skoro v polospánku mu bleskl hla-vou nápad: co kdyby se mu tak podařilo majite-le červeného bavoráku vystopovat? Třebaopravdu bydlí někde nedaleko! Kdo má takovounóbl káru, nebude určitě chudák. A mlčenlivé-mu svědkovi by určitě rád zaplatil…

Václav se posadil na posteli. Marie ještě dře-pěla u televize, dokázala za večer zkonzumovatneuvěřitelné množství seriálů a soutěží a žvástů.Václav hleděl do tmy a představoval si, kolik bymohl z neznámého vyrazit: sto tisíc? Milion?Ještě víc? Možná by už nemusel nikdy chodit dopráce. Vzrušeně se zahihňal: za pokus to roz-hodně stojí, pomyslel si.

���V příštích dnech začal chodit po večerech na

procházky. Aby v Marii nevzbudil podezření,zdůvodnil je bolestí hlavy – a dokonce ji zval,aby se přidala. Posupně odmítla a on měl tedyvolné pole působnosti. Bral to systematicky,v soustředných kruzích, v jejichž středu byljejich domek. A s každým návratem ztrácelnaději a víru v úspěch.

Televize a noviny už přetřásaly jiné senzace,krutá smrt mladičké Michaely upadala v zapo-mnění. V pátek večer se ale na obrazovky vráti-la. Respektive, vrátil se na ně údajný vrah. Obě-sil se totiž ve vyšetřovací vazbě – anebo mu tamk tomu někdo dopomohl?

„Sexuální delikventi jsou tradičně mezi kri-minálníky nejníže na žebříčku ,“ vykládalmoderátor. „Stávají se terčem šikanováníi fyzických útoků – byl i tohle jeden z nich?Policie teď nenadálou smrt pečlivě vyšetřuje.“

Václav si pomyslel, že mladík se svým činemnejspíš doznal. Musí to tak být, konejšil svojesvědomí. A na další večerní vycházku už vyra-zil s vyloženou nechutí. Musel už dál, popojelpět stanic tramvají, aby zahájil obchůzku místy,která ještě nenavštívil. A po hodině ho už bole-ly nohy: kráčel teď mezi novými, výstavnýmihaciendami, jež si na předměstí nastavěli novízbohatlíci, a zrovna se hotovil k návratu, kdyžuviděl červený sporťák. Parkoval na vjezdujedné z vil, tmavá okénka pečlivě zavřená.

Registrační značka odpovídala. A z vizitkyu zvonku si Václav opsal jméno: nějaký Hof-man, Emil Hofman.

Když se vrátil domů, zkusil ho najít ve Zla-tých stránkách. Bylo tam! I adresa seděla,a když vytočil číslo, uslyšel mužský lhostejnýhlas. „Vím všechno, ale dovedu mlčet,“ řekl bezpozdravu. „Ale bude to stát hodně: milionkorun.“

„Cože?“ opáčil muž na druhém konci drátu.Lhostejnost zmizela. Najednou byl ve střehu.„Nechápu…“

„Ale pochopíte, určitě,“ zachraptěl Václav.„Mám prima fotky: z lesoparku. Z minuléhočtvrtka… A prodám! Jistá mladá dívenka a dvapánové s červeným autem…“

„Říkal jste – milion?“ optal se muž a znělo to,jako že takovou číslovku neříká prvně.

„Jo. A dostanu ho do tří dnů. Na dlaň. Jinakse cena zdvojnásobí. Anebo ty fotky uvidíněkdo jinej…“

„Do tří dnů – může být,“ řekl Hofman.„Zavolejte v pondělí večer: domluvíme místoschůzky.“

���„Kam zase jdeš?“durdila se Marie, když se

v pondělí po večeři Václav hotovil k odchodu.„V sobotu a v neděli tě hlava přece nebolela...“

„Zřejmě to mám z práce,“ pokrčil rameny,„říkal jsem ti, že nevíme, kam dřív skočit...“

Venku si na chvíli oddechl, ale jak se blížilk lesoparku, jeho kroky se zvolňovaly. Oblohase zatáhla a smrákalo se, zafoukal vítr a vevzduchu jako by zavoněl déšť. Václav měl divnýpocit, když usedal na lavičku, kde viděl napo-sledy Michaelu, ale Hofman si to takhle vymí-nil. Aby prý viděl, jestli si svědek nevymýšlí…No, za milion to stojí, ne? Jenže už padla úplnátma a červený bavorák nikde. Václav pohlédl nahodinky. Skoro půl hodiny zpoždění, to je užpříliš. V té chvíli uslyšel v křoví za lavičkounějaký šustot, chtěl se obrátit, ale ucitil závana cosi mu sevřelo bolestně hrdlo. Škrtící smyč-ka, napadlo ho ještě, zvedl ruce, ale struna se užhluboce zařízla a jemu se zatmělo před očima.Zachrčel, zapotácel se a zemřel. Už neviděl, jakz lesíka vyjel sporťák se zhasnutými světly. Dvamuži naložili jeho tělo do zavazadlového pro-storu a pak poklidně odjeli.

„Mimochodem, tamhle pod lesem jsem prvezahlíd’ prima kočku,“ řekl ten za volantem.„Nezkusíme štěstí?“

Druhý zavrtěl hlavou: „Napřed se musímezbavit těla toho vyděrače. A příště si dát většípozor!“

���Marie se dívala na televizi a teprve před půl-

nocí jí došlo, že manžel ještě není doma. Nějakji rozklepala zima. Pomyslela si, že to Václavtedy ráno pěkně schytá. Nejspíš se rozsedělv putyce… Zívla a vykročila k ložnici, pak seale vrátila.

Popadla štůsek novin, jež Václav nechával užpár dní válet na kuchyňském stole. Jen vyhazu-je za ty žvásty peníze!

V šeru si nevšimla obálky, která ležela vedlenovin, a shrábla ji i s nimi. Velkými tiskacímipísmeny na ní stálo: OTEVŘÍT, KDYBYCHSE VEČER NEVRÁTIL. Rychle seběhlas papíry do sklepa a nacpala je bez prohlíženírázně na rošt kotle. Tak! Zamnula si ruce.A hned ráno musí Václav, ještě než vyrazí dopráce, trošku v baráku zavlažit. Podzimy chodíčím dál dřív a Vánoce jsou čím dál častěji…

Ilustrace Kristina POKORNÁ

��34 � Povídka POLICISTA

SSSeděl u dlouhého stolu u výčepu, předsebou měl talíř s gulášem, do kterého si nalá-mal rohlík, sousta nabíral lžící a skrz půlmě-síčkové brýle koukal do novin. Slávie pora-zila Spartu, Viktorka prohrála v Teplicích...Vždycky ho sportovní výsledky moc zajíma-ly, pana Bureše.

Vypadal skoro stejně jako tenkrát, předlety. Vzpomínky se vrátily jako lavina, při-nesly dokonce i dávnou vůni pasty na parke-ty, kterou jsme natírali obehraný fotbalovýmíč, aby nenasákl vodu a déle vydržel. Před-městský škvárový plácek, věčně odřenákolena a radost nad tím, když se povedlaklička nebo přihrávka a padl gól. Dokudjsme byli menší, tak jsme se s klukamaz Cihelny často prali a vzduchem létalokamení, jenže časem nás to přestalo bavit.Vzájemné fotbalové souboje nahradily staréválky, každému zápasu předcházely týdnyvelkohubého hecování a nad tím, aby sevšechno nezvrhlo zase ve rvačku, bděl nahřišti školník Bureš s píšťalkou v puse. Onbyl vůbec takový dobrý duch celé čtvrti,v létě pořádal plavecké závody na Císařskélouce, na podzim vyráběl draky, v zimě sestaral o kluziště za školou a sotva slezl sníh,už svolával kluky na volejbal, basket nebokopanou. Jednou, vzpomínám, vzal celounaši partu do Chuchle na dostihy, tenkrát tamještě stála stará dřevěná tribuna, všechnovypadalo děsně anglicky, mohli jsme sidokonce vsadit. Dvě nebo čtyři koruny, já sitenkrát vybral koně podle jména a vyhráljsem celou desetikačku...

Teprve později jsem občas přemýšlelo tom, proč to pan Bureš všechno vlastnědělal. Jestli se nudil a chyběly mu vlastní dětinebo svou převahou nad námi kompenzovalnějaké vlastní mindráky. Ať už to bylo jak-koliv, bezvadně organizoval předměstskésportování a asi ho to bavilo víc než vysedá-vání s dědky v hospodě nebo koukání natelevizi.

„Zašlapeme vás do škváry,“ hulákal Bom-barďák.

„Budete banány tahat z brány hráběma.“„Začněte šetřit na černý trika...“Termín zápasu s cihelňákama se blížil a na

atmosféře to bylo znát. Bombarďák, Proužeki Čáp připomínali koně před startem, třásli senetrpělivostí a Bureš pulsující energii přiži-voval.

„Jen jestli na ně stačíte.“„Kdykoliv! Zmastíme je jak papír vod

sekaný.“„Snad. Pokud si Hubič zase nesplete svě-

tový strany...“Každý měl nějakou přezdívku, a ta moje

se mi zrovna moc nelíbila. V jednom z prv-ních zápasů jsem se v takové zmatené situa-ci pokoušel odkopnout míč od brány, jenom-že mi sjel z nártu, následovala rána jak z dělaa byl z toho nechytatelný vlastní gól.

„Je to hubič!“ zařval tehdy školník z lavič-ky a od té doby se mi jinak neřeklo. No nic,člověk si zvykne.

Pod Burešovým vedením jsme lehce tré-novali a vášnivě debatovali o sestavě, já sámbyl tak pohroužen do přípravy utkání, že měskoro udivilo, že se někteří lidé mohou zají-mat také o něco jiného. Trafikant Slukao cigarety, učitel Všetička o biologii a staráVrbasová o neustálé stížnosti, kterými námztrpčovala život.

„Pochopte to, v neděli máme mistrák.“„To je možné, mládenci,“ řekl vážně ředi-

tel, kterému se přezdívalo šerif, „ale tohle jevážné obvinění a po vyučování to budememuset prošetřit.“

Vrbasbába chodila do školy každou chvil-ku, jednou s tím, že jezdíme na kolech pochodníku, podruhé, že střílíme na jejího psaz praků. To ale už vůbec nebyla pravda, pro-tože foxteriér Filip byl na rozdíl od paničkydocela prima zvíře a nikdo proti němu nicneměl.

„O co jde?“

„Paní Vrbasová tvrdí, že jste jí zničilizámek u dveří do bytu. Ještěže to školníkBureš opravil...“

To byla tedy novinka, babí žaloby rozhod-ně nebyly jednotvárné. Ředitel se dobře čtvrthodiny pokoušel zjistit, kdo z nás nacpal dofabky na dveřích roztomilé stařenky sirky,a když se mu to nepovedlo, pokrčil ramenya pustil nás ven. Na hřišti jsme se Burešeptali, co se vlastně stalo, a on jen otráveněmávl rukou: „Zlomila klíč. Nic víc.“

Dali jsme se do hry na dvě brány, pak seale za lajnou objevila parta cihelňáků, chvil-ku pokřikovali nějaké posměšky, a potom sezačali chovat docela obráceně než normálnídiváci. Když se někomu z nás něco povedlo,pískali a křičeli fuj, jakmile viděli nějakouchybu nebo kiks jásali a tleskali. Demorali-zování mělo celkem úspěch, přibližně pohodině nás přestala hra bavit a stáhli jsme sedo šatny.

„Však jim to v neděli odvedete,“ šklebil seškolník.

„To se vsaďte, že jo.“„Jasně, o kolik?“Pan Bureš se děsně rád sázel a nutno

podotknout, že většinou vyhrával.„Tak co? Dám to dva ku jedný?“„Na nás?“„Samozřejmě na cihelňáky.“To byla další provokace, tentokrát z vlast-

ních řad a po drobných se nám podařilo slo-žit celou stovku.

„Ještě si troufáte?“„Jasně,“ souhlasil Bureš, přidal ke kapitá-

lu dvě stokoruny a všechno zamkl do ple-chové skříňky, kde jsme schovávali míče.

„Pozejtří se uvidí.“I po tak dlouhé době si přesně pamatuji na

ten dávný páteční večer, podél hřiště kvetlaalej akátů, ještě nebyla úplná tma, ale lucer-ny už svítily a okolo každé z nich poletovalohejno můr a komárů. Šel jsem pomalu domů,dýchal voňavý vzduch začínajícího léta

POLICISTA Z policejních archivů � 35

DENkdy se hrál

ZÁPAS

Autor textu Antonín Jirotka na památečnífotografii s majorem Jaroslavem Zahrádkoupoblíž splavu ve Střelských Hošticích, ke kte-rým měl kriminalista celoživotní vztah.

a měl dojem, že všechno, co se chystá, budebáječné a veselé.

V sobotu jsme měli zákaz hraní, to abyměl člověk po malém půstu větší chuť nabalon, pak přišla neděle, velký den, kdy seměl hrát náš zápas.

„Tobě to nechutná?“ starostlivě se ptalamaminka, když jsem si naložil jen polovičníporci milované svíčkové a já s převahouvysvětlil, že se klíčový hráč nesmí před nej-důležitějším utkáním sezóny nacpat jakožok. Maminka oponovala tím, že dobré jídloještě nikomu neuškodilo, nicméně mě užnepřemlouvala.

O dvě hodiny později jsme stáli proti soběna pečlivě umeteném škvárovém hřišti,dobrých dvacet diváků se přišlo podívat, vítrnadouval klubovou vlajku, pan Bureš ostřezahvízdal a začalo se.

Gól jsme dostali snad ve třetí minutě.Cihelňácký centrforvard Sibřina potkal míčtak metr před vápnem, okamžitě vystřelila Čáp v bráně na to jen koukal jako vylove-ný kapr. Soupeři jásali, Bombarďák se zoufa-lou gestikulací snažil naznačit, že šloo ofsajd, jenže to nepomohlo a Bureš nekom-promisně ukázal na výkop ze středu hřiště.O čtvrt hodiny později už to bylo dva nulaa plánovaná výhra se rozplývala jako polár-ka na sluníčku. Nic nám nevycházelo, zatím-co cihelňáci měli kliku, když skončila půle,mohli jsme být rádi, že to nedopadlo ještěhůř.

Pan Bureš se mračil a temně mlčel. S leh-kou úklonou předal píšťalku trenérovi soupe-řů, předem bylo totiž dohodnuto střídání roz-hodčích. Pak odešel. To už nemělo co dělats běžným popichováním nebo sázením navýhru soupeře, to bylo opravdové znechuce-ní nad naší hrou, a bohužel oprávněné. Bylonám mizerně. Do druhé poloviny jsmenastoupili jako zoufalci, kteří už nemají coztratit. To byl ovšem docela správný přístup,protože se nám pomalu pomaličku začalodařit. První branku dal Bombarďák, já vyrov-nal a chvilku před koncem všechno dokona-le otočil Proužek, když obešel dva obráncea nakonec i brankáře, takže stačilo míč přeslajnu jen lehounce doťuknout.

Vítězství. Opojný pocit absolutního štěstí,docela nesmyslný, pochopitelně, jenže na točlověk přijde později, až trošku zmoudří,a ne když je mu čtrnáct let. Zpiti radostí jsmetáhli uličkami naší čtvrti a hledali pana Bure-še, abychom se s ním mohli o triumf podělit.Nakonec jsme ho našli v restauraci U králeJiřího nad poloprázdou sklenicí piva.

„Vyhráli jsme!“„Já vím.“„Je to báječný...„Jo. Asi jsem přišel o dvě kila. No co, uvi-

díme se zejtra.“Tón plný nezájmu nás docela ohromil.

Sakra, vždyť jsme doslova vytáhli vítězstvíz kanálu, půlroku jsme se těšili, že tradičnírivaly pobijeme, a když k tomu skutečnědošlo, Burešovi to nestojí za víc než dvěvěty?

„Nandali jsme jim to...“„Jasně. Koukal jsem na vás. Obrana děla-

la chyby. Příště to tak dobře nedopadne.“Hostinský plácl na stůl napěněným půllit-

rem, chvilku jsme ještě rozpačitě postávaliv lokále a potom se vytratili. Žádné slavo-brány nás nečekaly, jen před činžákem narohu naší ulice stály dva policejní vozya okolo nich hlouček zvědavců. Když jsmese vyptávali, co se stalo, řekli nám, že staráVrbasová je mrtvá.

Dnes, po tolika letech, si člověk zvykl nakontakt se smrtí, až příliš mnoho známýcha přátel jsem už vyprovázel na poslední poutido krematoria, tehdy to ovšem pro většinuz nás znamenalo šok. Nikdo neměl starouVrbasovou rád, ale přesto najednou chyběla.

„Co bude s Filipem?“Kdosi poznamenal, že psa se zatím ujal

trafikant Sojka, aby se nepletl pod nohydetektivům. Mají spoustu práce, protože tovšechno asi nebyla obyčejná smrt, nýbržvražda.

Měli jsme oči navrch hlavy.V podvečer přijel černý pohřební vůz,

policisté přelepili prázdný byt orazítkovaný-mi páskami úředních pečetí a odjeli taky.Před čtvrt stoletím nebylo zvykem vidětmordy v každém televizním zpravodajství,vražda se hodila leda do románů a mělav sobě nádech čehosi tajuplného a dobro-družného. Samozřejmě, že jsme toužili přijítcelé věci na kloub a odhalit pachatele, ostat-ně nebyli jsme sami, stačilo se zaposlouchatdo řečí v každodenní frontě před Pramenemnebo mlékárnou. Teorií byla spousta. Od tvr-zení, že je to dílo uprchlého trestance, které-ho žalobnická posedlost oběti dostala do kri-minálu, až po poměrně absurdní příběh,podle něhož byla stará Vrbasová v mládí cosijako Mata Hari a světové špionážní centrálysi s ní vyřídily staré účty. Zajímavé bylo, ževšechny ty lidové teorie předpokládaly, ževrahem je někdo cizí, kdo do naší čtvrtinepatří, což se nám, klukům, zdálo trochunepravděpodobné. My hádali na sousedy.Třeba to udělal pošťák Pinkas, aby se nepři-šlo na to, že propil stařenin důchod, nebopaní Martínková, která se neznámo proč hys-tericky bála foxteriéra Filipa. Prostě každýmohl mít nějaký důvod, jak se konečně vesprávné detektivce sluší a patří. Policejníinspektor musí prověřit jednotlivá alibi a ten,kdo nebude schopen vysvětlit, kde bylv neděli mezi čtvrtou a šestou hodinou odpo-lední, poputuje za katr a bude vymalováno.Bylo. O dva dny později sebrali pana Burešea veselé sportování na předměstí skončilo.

„Co je to za hovadinu?“ zuřil Bombarďák.Proužek byl toho názoru, že policie potře-

buje mít případ vyřešený a venkoncem je jíjedno, na koho to hodí. Hlavně, že se odškrt-ne čárka a jede se dál.

„To přece nemůže bejt pravda,“ tvrdiljsem.

„Hubič věří na spravedlivej svět,“ prohlá-sil Čáp, „a to je pitomost. Co si člověk neu-rve, to nemá. Náš školník je z podobnýhotěsta, a tak mu halt musíme pomoct.“

Dokázat nevinu pana Bureše byl hlavníúkol následujících dní, zapomenuto bylokopání do míče i pokoření cihelňáků, Bom-barďák přinesl do fotbalové šatny kufříkovýpsací stroj a my pomalu, písmenko po pís-menku, sepisovali elaborát adresovaný kri-minálce.

„To stejně nepomůže,“ mínil skeptickýProužek.

„V Dreyfusově případě se to povedlo,“namítl jsem, a tak jsme psali dál.

Předně, pan Bureš byl v inkriminovanoudobu na zápase, první půli pískal, druhou sekoukal, povídal nám přece, jaká okna jsmeměli v obraně.

Za druhé, je to bezvadný chlap a neublížilby ani kuřeti.

Za třetí, s paní Vrbasovou vycházel možnánejlíp ze čtvrti a ona sama ho měla docelaráda.

Za čtvrté, chybí tu jakýkoliv důvod k vra-

žednému útoku a náš školník rozhodně neníšílenec.

„Napište tam ještě,“ navrhl Čáp, „žev celejch dějinách kriminalistiky není zazna-menanej případ, aby člověk, kterej docelazadarmo trénuje fotbalovou mládež, někohozabil.“

„To je fakt?“ zeptal se Bombarďák pitomě.„Asi ne, ale skoro to tak vypadá.“Když jsme měli svůj zolovský traktát

hotový, chvíli jsme se dohadovali, na jakouadresu ho poslat, a Bombarďák přišel s tím,že nejlepší bude, když ho na policii zanese-me osobně.

„Ať viděj, že za ním stojíme.“„Vyhoděj nás hned ve vrátnici,“ povídal

Proužek. „A jestli ne, tak nás zavřou taky.“Čím nebezpečnější se výprava zdála, tím

bylo jasnější, že to udělat musíme. Následu-jící den, škola neškola, jsme se sešli předměstskou správou SNB a složitě vysvětlova-li nechápavému strážci v uniformě, že potře-bujeme mluvit s tím, kdo vyšetřuje vražduz naší ulice.

„Proč?“Když Čáp chce, dovede vypadat děsně

důležitě. Se suverénní nedbalostí prohlásil,že přinášíme poznatky, které pravděpodobnězasáhnou do vývoje celého případu a že zále-žitost velice spěchá. Esenbák se zarazil,potom někam telefonoval a opakoval do slu-chátka Čápovo tvrzení slovo od slova. Nako-nec řekl, že provede, a pověřil svého kolegu,aby nás zavedl dovnitř. Scotland Yard to tedyžádný nebyl, spíš jen šerá kancelářská budo-va, trochu připomínající armádní kasárna. Vedruhém patře náš průvodce zaklepal na jednydveře, ohlásil se, a potom oznámil, že může-me vstoupit. Za stolem seděl šedivý vlídnýpán v civilu, který se představil jako majorZahrádka. Napadlo mě, že vůbec nevypadána detektiva, teprve později, když jsemo něm občas četl v novinách, jsem si uvědo-mil, jaké to bylo kriminalistické eso. Stálijsme u dveří jako uličníci v ředitelně, alemajor tu chvíli ostychu rychle rozbil.

„Tak se posaďte, kam se kdo vejde a poví-dejte, co jste nám přinesli,“ řekl.

Položil jsem na stůl naše memorandum,on text pozorně přečetl, pak se usmál a řekltrochu nelogicky: „Já mám taky fotbal rád.Chyby v obraně můžete vytknout každémumančaftu, ať už se vyhrálo, nebo ne.“

„Cože?“„No, že tam ten váš chlapišťan, ten Bureš,

zkrátka nebyl. Nebo ho snad někdo z vásběhem druhé půle viděl?“

Trochu nás to zarazilo, my po obecenstvunepokukovali, měli jsme dost starostí sami sesebou.

„Ale to je jen maličkost, detail,“ pokračo-val pan Zahrádka. „Mimochodem, vědělijste, že sází na koně?“

„Jednou nás vzal na závodiště. Ale tamsází každej.“

„Já nemyslel oficiálně. Bývají tam totiži černí bookmakeři. Tvoří uzavřenou společ-nost, vzájemně se znají, a všechno se zásad-ně odehrává bez peněz. Tedy bez hotovýchpeněz. Nic se nezapisuje, jde jen o slova.Sázející se zeptá na kurz, potom oznámí,kolik do toho chce vložit, bookmaker při-kývne a je to dohodnuto. Svou výhru pakdostane do pětníku následující den někdev kavárně. Podobně, pochopitelně, zaplatípřípadnou prohru.“

„Co když se na to vykašle?“ vyhrkl Prou-žek.

„To se nedoporučuje. Ale k věci. Školník

36 � Z policejních archivů POLICISTA

Bureš prohrál spoustu peněz, a když už skoronic neměl, začal si půjčovat. Většinou odpaní Vrbasové.“

„Kde by na to vzala?“„Měla dost slušný kapitál. A ten stále roz-

množovala, protože lidem v nesnázích půj-čovala na dost vysoký úrok. Někdy se tomuříká lichva.“

„Potvora.“„Při tomhle nezákonném podnikání je

potřeba mít při ruce neustále velkou hoto-vost, což Bureš věděl. Proto schválně poško-dil zámek na dveřích, a když se stará panínemohla dostat domů, byl náhodou po ruce,nabídl se, že všechno zařídí. Okamžitěsehnal novou patentní vložku se šesti klíči,tak jak se prodává v obchodě. Před tím siovšem jeden klíček nechal udělat navíc.“

Koukli jsme se s klukama na sebe, to sedě-lo, poprvé od začátku příběhu jsme začalio trenérově nevině pochybovat.

„Naplánoval si to pečlivě, dům je od hřiš-tě kousek a Vrbasová byla při svých pro-cházkách se psem přesná jako hodiny. Jenžesmůla, foxteriér si vrazil do tlapy trn, protose vrátili dřív.“

„Ale to přece,“ chabě zaprotestoval Bom-barďák.

„To nejsou hypotézy, tak to opravdu bylo.My se nikdy nespokojujeme jenom s přizná-ním. Všechno musí zapadat do nejmenšíchdetailů, známých z ohledání místa činu.A jsou věci, které může znát jenom pachatel.Čím udeřil, kterou rukou, kde stála oběť,a tak dál. Zkrátka, tady je to, jak se říká, nadevší rozumnou pochybnost. Je mi líto, mlá-denci...“

Z budovy policejní správy jsme vypadlijako zpráskaní psi. Svět zšednul a já si uvě-domil, že klukovská bezstarostnost je ta tam,odteďka už asi nic nebude tak zábavné, jakobývalo dřív.

Pan Bureš dostal u soudu patnáct let, před-městská parta fotbalistů se bez něj rychlerozpadla, škvárové hřiště osiřelo a o pár letpozději na jeho místě postavili garáže.S poslední třídou základní školy jsme serozešli všichni. Já vystudoval vysokou, našelsi zaměstnání a odstěhoval se do jiné částiměsta, o kamarádech, bez nichž jsem si kdysinedovedl představit ani den, jsem se dozví-dal jen náhodně. Bombarďák se vyučil auto-mechanikem, ale zběhl od řemesla k volantu,Čáp umřel na infarkt, přestože mu bylo jenněco málo přes třicet let, Proužek emigrovaldo Austrálie a už o sobě nedal vědět.

Nové zážitky překrývaly staré, za tu spou-stu roků jsem na dávno zasutý den, kdy sehrál náš poslední zápas, skoro zapomněl.A najednou jsem potkal pana Bureše.

Dojedl svůj guláš, vytřel zbytky omáčkykouskem rohlíku a spokojeně se napil.

„Dobrý den,“ řekl jsem a přisedl sik němu. Cosi zamručel a pokračoval v četběnovin.

„Nepoznáváte mě? To jsem já, Hubič.“„A má bejt?“Uvedlo mě to do rozpaků. Copak je

možné, aby si nevzpomínal?„Přece jste nás trénoval. Proužka, Čápa,

Bombarďáka...“Zavrtěl hlavou, sebral účtenku i nedopité

pivo a šel si sednout k vedlejšímu stolu. Zas-lechl jsem, jak se ho štamgasti ptají, co jsemzač, a pan Bureš odpověděl stručně: „Ňákejcvok.“

Antonín JIROTKAFoto archiv autora

Z policejních archivů Domácí násilí � 37

MŮŽE BÝTNÁSILNÍKOBĚTÍ?

Domácí násilí je právem pokládánoza negativní jev. Bylo by však chyboučlověka, který má k násilí sklony, defi-nitivně odepsat a nedat mu šanci nanápravu. Mnozí násilníci jsou samiobětí svých nezvládnutých emocí,svých činů litují a rádi by se naučilireagovat jinak. Za své chování se všakčasto hluboce stydí a mají strach, že sejim dostane zavržení či trestu. Díkypocitům viny a studu klesá jejich sebe-úcta. Člověk, který si neváží sám sebe,se spíše chová nežádoucím způsobemnež člověk se zdravou sebeúctou.Vzniká začarovaný kruh.

Lidem, kteří se chtějí naučit zvládatsvé emoce neagresivním způsobem, lzepomoci.

SOS centrum Diakonie ČCE začaloletos za finanční podpory Ministerstvavnitra realizovat program zaměřenýna lidi, kteří mají problémy se zvládá-ním své agrese ve vztazích. Terapeutipůsobící v programu jsou připraveniposkytnout klientům veškerou podpo-ru a pomoc, aby porozuměli mecha-nismům svého chování a osvojovali sinové, neagresivní způsoby reagovánína zátěžové situace. Konzultace probí-hají individuálně, ale pro případnézájemce je připraven i skupinový pro-gram. V individuálních sezeních s psy-chologem se člověk učí porozumětmechanismům, které jej k agresivní-mu chování dovádějí. Psycholog mupomáhá najít a obnovit to, co je v němdobré a konstruktivní. Zároveň se učízacházet jinak se svými pocity. Učí seúčinným způsobům komunikacea osvojuje si i nové postoje. Je vedenk větší toleranci, schopnosti přijímat

kompromisy a vyrovnat se s určitoumírou bezmoci, kterou život přináší.V některých případech je individuálníterapie kombinována s konzultacemis celým párem. Pomoc v SOS centru jebezplatná a do jisté míry anonymní.

„V rámci projektu pomoci lidem,kteří mají problémy s agresí ve vzta-zích, jsme na jaře tohoto roku naváza-li spolupráci s Policií ČR a Městskoupolicií za účelem informování násilní-ků o našem programu. Doporučujemepředávat letáky a kartičky s informa-cemi o programu ve všech případechdomácího násilí a i tam, kde kritériatohoto pojmu ještě nejsou naplněna.Informace by se měla dostat nejenk vykázaným osobám, ale i do rodin,kde policie řeší situaci pouze domlu-vou. Zároveň by letáčky měly býtdistribuovány přímo na policejníchslužebnách, a to nejen pachatelům, alei obětem. Násilníkovi by vždy přizásahu policie měla být poskytnutainformace o tom, kam se může obrátitse svými potížemi s agresí. Bude-limotivován ke změně a nabídku pomo-ci přijme, lze tak předejít rozvojidomácího násilí a rozpadu rodin,“říká Mgr. Alexandra Lammelová, psy-choložka SOS centra, která programpro násilné osoby vede.

„Pokud je násilník vykázán a po-moc se zaměří pouze na oběť, situaceprakticky vždy směřuje k rozpaduvztahu. Zejména pokud jsou v němpřítomny děti, nemusí takové vyústěníbýt vždy tím nejlepším. Tím, že dámešanci násilníkovi, poskytneme ji i celérodině. Navíc opuštění násilníci sičasto nacházejí nové oběti a situace seopakuje v nových vztazích. Samotnáreprese zkrátka chrání konkrétníoběti domácího násilí, ale nesnižujejeho výskyt. Je třeba, aby se pachate-lům domácího násilí, kteří chtějí svénežádoucí chování změnit, dostaloodborné pomoci v podobě specializo-vaných programů, jako je ten, kterýjsme letos zahájili,“ dodává Mgr. La-mmelová.

Zájemci o program zaměřený napomoc osobám s agresivními sklonymohou kontaktovat SOS centrum natelefonu 222 514 040 nebo 777 734 173či využít e-mailové adresy agreseve-vztazich@diakoniecce.cz

Konzultace probíhají v prostoráchSOS centra.

SOS centrum Diakonie jedenní krizové centrum,jehož posláním je odbornápsychologická pomoc lidemv obtížných životních situa-cích. Centrum sídlí na Praze2 v Belgické 22 a je v provo-zu každý všední den od 9do 20 hodin. Klienti mohoupřicházet i bez předchozíhoobjednání nebo konzultovatpo telefonu.

KKKdo ví, není-li proti logice vypravěčství,

sumarizovat před čtenářem hned v úvoduněkolik pravd. Nicméně: Žádná policie nasvětě nemá ráda, když je zavražděn někdoz jejích lidí. Celkem logicky se naštvea udělá všechno proto, aby byl vrah dopa-den. Onen zlosyn ovšem nebyl perfidnízmetek. Život se s ním příliš nemazlil,v závěrečné fázi už vůbec ne... Ale museloto tak být, protože bezdůvodně „oddělal“hodného chlapa, který se už těšil do důcho-du a na svou milovanou zahrádku.

Kdo byl zuřivý střelec Radomír Šustr?V době, o které vyprávíme, měl 46 let, byl22 roků ženatý a měl sedmnáctiletou dceru.V místě bydliště i v zaměstnání požívalpověsti pracanta a fachmana, mezi kolegybyl oblíben. Trpěl nepříjemnou chorobou,pro kterou byl i čtyři roky v invalidnímdůchodu - od roku 1969 ho pronásledovalyúporné bolesti hlavy. Lékaři vyslovili po-dezření na mozkový nádor, což se nik-dy nepotvrdilo, každopádně konstatovali„chronický empyem vedlejších dutin nos-ních s drážděním trojklanného nervu“.

Jenom pro ilustraci: Když jednou Šustrazase bolest přepadla, domníval se, že je tood zubů. S tím ovšem nesouhlasil zubař,odmítl trhání, a tak si bolestí pološílenýŠustr vytrhl několik zubů kombinačkamidoma sám... Bolesti se projevovaly i nanáladě – Šustr býval zádumčivý, náladový,někdy vzteklý, hovoříval o sebevraždě.V poslední době se léčil sám – denně spo-lykal až tři tuby algeny, nebo smíchal většímnožství prášků, které rozpustil v pivu,a tento podivný lektvar popíjel...

KOŇAK NA ZAPOMENUTÍ

Vraťme se na místo činu. Služební mos-kvič prázdný, nadpraporčík Světel mrtvý,s průstřelem hlavy a vstřelem v srdci, nad-

strážmistr Procházka těžce zraněný. Aleještě než upadl do bezvědomí, řekl, že kon-trolovali automobil Škoda 1000 MB červe-né barvy s bílou střechou, poznávací znač-ky AL 45-40 a že řidič na ně několikrátvystřelil... Šlo o velmi cenný poznatek,zejména když auto uvedeného čísla stáloodstaveno necelý půlkilometr dál v třešňo-vé aleji. Uvnitř našli kriminalisté několikdesítek nábojů 6,35 mm, na červené ple-chové lékárničce stálo vyryto – ŠUSTR!

Bleskové pátrání ozřejmilo, že majitelemauta je skutečně jakýsi Radomír Šustrz Prahy 5. Střílel právě on? Nebylo mu spíšauto odcizeno? Zdálo se proti vší logice,aby se někdo dopustil takového zločinua seděl přitom ve vlastní škodovce! O Šust-rovi zatím nikdo nevěděl, z práce prý ode-šel jako jindy, domů se ještě nevrátil. Dostmožná se někde zdržuje se svým největšímkamarádem Stárkem. Z práce odjíždělispolu Šustrovým autem...

Krátce před půlnocí zadržela kriminálkaStárka, vyspávajícího opičku. Zapíjelstrach... Z prvního – i z řady dalších výsle-chů – vyplynulo, že Šustr pozval Stárka naodpolední střílečku. Stříleli z pistolev odlehlém terénu, trefovali se do sloupů,do lampy, do různých plechových tabulí,různě přejížděli... Najednou u nich zastavi-lo služební vozidlo VB s osádkou, kterévadil nadměrný kouř z výfuku. Poněkudblábolivá Šustrova řeč přiměla orgányk žádosti o dýchání do balónku. Reakcetrubičky Detalkolu byla pozitivní... Paneřidiči, pojedete s námi!

„Tak to zase přijdu o řidičák!“ naštval seŠustr a se slovy „Já vám ukážu!“ začal nauniformované muže střílet. Když Stárekviděl, jak oba upadli, ze strachu utekl.Během večera navštívil několik hostinců,lil do sebe pivo a koňak, domů doklopýtal

po 23. hodině. Ne, o Šustrovi neví, netuší,kde by se mohl skrývat.

POSLEDNÍ SBOHEM!

„Zhruba od 19. hodiny bylo Šustrovobydliště pod bedlivým dohledem. Instrukcezněla jasně: Sbalit Šustra, jakmile se obje-ví!“, vzpomínal major Jaroslav Zahrádka,někdejší eso pražské vyšetřovačky. „Sledo-vačka byla důsledná, ovšem past nesklapla,paní Šustrová se mohla nerušeně sejít sesvým manželem. Jak je to možné? Inu,důraz sledování byl na muže Šustrovapopisu, směřujícího do domu. Nikoliv nadvě odcházející ženské...“

Vrah se dovtípil, že domů nemůže. Zavo-lal proto asi ve 20.45 hod. svému strýcia požádal ho, aby zašel za jeho manželkoua přišli spolu za patnáct minut ke kinuZvon. Příbuzný z toho nebyl nadšený,zrovna se díval na televizi, nicméně v Šust-rově hlase bylo něco znepokojujícího...„Nepřejel jsi někoho?“ zeptal se strýc.„Ještě něco horšího,“ odpověděl Šustra vzápětí zavěsil. Příbuzný poslal za Šust-rovou svou manželku a sám odjel ke kinuZvon, z obavy, aby Šustr něco neprovedl.

Před biografem však nikoho neviděl.Kolem deváté večerní přišla Štěpánka Šust-rová, krátce na to se objevil – dosud zřejměschovaný někde v úkrytu – Šustr. Byl evi-dentně opilý... Co se stalo? Šustr nesouvis-le odpověděl, že zabil nějakého esenbáka,možná dva. „Řekli jsme mu něco v tomsmyslu, že mu nejsme schopni pomoci, žese bude muset přihlásit na VB. Šustr na toodpověděl, že se oddělá sám,“ vypovědělpozději příbuzný. „Pochopil jsem, že tunejsem nic platný, že Radek chce být sesvou ženou sám. Krátce jsme se rozloučilia já odešel.“

Šustr vzal svou manželku za ruku a ušli

38 � Případy majora Zahrádky POLICISTA

Byla to podívaná jako z nejčernějšího policejního snu. První červnový den roku 1972, kolem šesté hodiny večerní, stálo v Podbělohorské silnici opuštěné vozidlo Veřejné bezpečnosti. Opodál v příkopu leželi bezvládně dva muži v uniformách – a bez pistolí!

PPPPOOOOSSSSLLLLEEEEDDDDNNNNÍÍÍÍ

KKKKYYYYTTTTKKKKAAAAOOOODDDD VVVVRRRRAAAAHHHHAAAA

ještě několik desítek metrů směremk Andělu. Cestou jí předal tranzistorovérádio, které míval ve vozidle, odevzdal jípár korun, které mu ještě zbyly a omluvilse, že výplatu v zaměstnání si už nestačívybrat. „Pak mi dal ještě dva karafiáty, seslovy, že je to poslední kytička od něho,“uvedla později Š. Šustrová. „Pochopilajsem, že se se mnou vlastně loučí. Říkal mi,že lituje toho, co se stalo. Prosil mně, abychvšechno nějak vhodně vysvětlila našídceři... Snažila jsem se ho přemluvit, abyšel se mnou domů, že se může s dcerou roz-loučit osobně a pak zatelefonovat na VB.To ale manžel odmítl.

Když mi předal zmíněné věci, odcházelsám směrem k Andělu. Volala jsem za ním,aby se vrátil. Manžel se skutečně otočil,vrátil se ke mně, začal mi líbat ruce, objí-mal mě a prosil, abychom na něj s dcerouvzpomínaly v dobrém. Pak mě pustil a opětutíkal směrem k Andělu. Chvíli jsem se zaním dívala a pak šla domů, kde už na měčekali příslušníci VB.“ Aspoň v tomhleohledu byl osud k Šustrovi nakloněn. Mohlse rozloučit. Nadpraporčík Ladislav Světel,milující manžel a táta tří dětí, tuhle šancinedostal.

MANÉVRY NA DRAKAV závěru výpovědi vyslovila Štěpánka

Šustrová své přesvědčení, že se její manželnikde neskrývá, že zcela určitě spáchásebevraždu. „Tomu ovšem řídící štáb, kte-rému veleli vysocí hlavouni, nevěřil a roz-poutal monstrózní akci na území celé

republiky,“ vzpomínal se skeptickým výra-zem Zahrádka. „Když začli občané volatsvé domněnky na základě bleskově zařaze-né pátrací relace v televizi, rozhlasei v tisku, objevil se Šustr zhruba třistakrát!

Například na Střeleckém ostrově bylzadržen mimopražský občan, přespávajícív loděnici v jakési boudě. Když ho v nociprobudil úsečný hlas z mikrofonu, aby sevzdal bez jakéhokoliv odporu, a do tohovzápětí zarachotilo bůhvíkolik odjišťova-ných samopalů, zachoval se ten nešťastníkmožná nehrdinsky, ale vzhledem k okol-nostem docela omluvitelně – podělal sestrachy,“ smál se i po letech Zahrádka.

Na rozdíl od Státní bezpečnosti a podob-ných složek, které větřily pachatelův úmyslprostřílet se za pomoci tří pistolí na Západ,věděli kriminalisté z mordparty své...„Podařilo se nám zjistit, že hledaný Šustrdoslova miloval Vltavu, často k její naviga-ci chodíval, zejména do úseku mezi smí-chovským přístavem a Železničním mos-tem. Ve verzi Šustrovy sebevraždy nás taktrochu utvrzovali i soudní lékaři. Člověks jeho zdravotními a psychickými problé-my k tomu nemá nikdy prý daleko. Jestliskončil ve Vltavě, musíte si počkat, zadeset až dvanáct dní vám vyplave. Takhlepřesně nám to sdělil profesor Tesař, odbor-ník na slovo vzatý!“ uznale hovořil majorZahrádka.

2. června navečer se v tuctové smíchov-ské hospodě dívali štamgasti na televizi.Když skončila „šustrovská“ pátrací relaceFederální kriminální ústředny, řekl jedenz nich: „Já jsem dneska brzy ráno toho člo-

věka viděl. Chytal jsem rybya on šel kolem mě proti prou-du... Netrvalo dlouho a voda při-nesla jeho občanský průkaz. Daljsem ho uschnout na kameny,ale pak jsem ho tam zapomněl.“Odpovědí mu byl smích za jehomimořádný kecálkovský výkon,ale ač sám proti všem, muž se

nedal. O sázky v hospodě nikdy není nouzea tak se ještě v noci vydala parta kumpánůs baterkami k navigaci. Na kamenech sku-tečně objevili občanku na jméno RadomírŠustr!

„Bylo to přesně na místech, které mívalhledaný Šustr nejraději. Že by šlo o faleš-nou stopu? Kdepak, už jsme věděli svoje,“končil vyprávění Zahrádka. „Uplynulodeset dní. Jedenáctý den vyplavala na hla-dinu mrtvola muže. U pasu měl tašku, zatí-ženou cihlami a kamením, v pravém spán-ku měl vstřel... Byl to Šustr!“ Soudní pitvaovšem určila jako příčinu smrti utopení –sebevrah zřejmě vstoupil i se zátěží dovody, dokud stačil, šel po dnu, načež sestřelil do hlavy a ještě jako živý vdechlvodu do plic... Co dodat? Po delším hledá-ní našly orgány činné v trestním řízenívšechny tři pistole, nadpraporčíkovi Světe-lovi se dostalo posmrtného povýšení.Pachuť dvou zbytečně zmařených životůa bolesti blízkých ovšem zůstala.

Viktorín ŠULCFoto: archiv autora

MajorJaroslav Zahrádka

POLICISTA Případy majora Zahrádky � 39

Pátrací relace po vrahovi, vyzbrojeném malýmarzenálem, obletěly celou republiku.Navigace Vltavy, kterou Šustr miloval a kdetaky skončil svůj život. (Foto vpravo)

KKKdyž Pražák nastoupí do metra trasy C – třebana stanici Vltavská – skálopevně předpokládá,že při troše trpělivosti na Kačerov (nebo naMuzeum, Pavlák či Budějárnu) prostě dojetmusí, i kdyby čert na koze rajtoval. Třebaže zlíjazykové o zemi České poslední dobou tvrdí, žejde o stát neomezených možností, pak přece jenještě nejsme tak daleko jako Amerika, potažmopak New York. V tamní podzemce si zřejměmůžete být jisti akorát stanicí, kde nastoupíte.Jak se vlak rozjede, začíná dobrodružství s neji-stým koncem. Neboť i vlak metra se dá unést!Aspoň ve filmu ÚNOS VLAKU 1 2 3 určitě!

Před pětatřiceti lety vznikl na téma únosuvlaku newyorské pozemky napínavý snímekpoprvé. Zločinci tehdy chtěli celý milion dola-rů. Ejhle, inflace trhla oponou: v letošní novéverzi příběhu z dílny renomovaného režiséraTony Scotta už požadují desetkrát tolik! Namísto tehdejšího policisty, jejž ztělesnil WalterMatthau, nastoupil ovšem dopravní dispečerpodzemky, takový dobromyslný tatík. Hezkášance pro Danzela Washingtona, který kvůliroli přibral hezkých pár kilo. Povětšinou nadálku, po interních linkách, vede jednání s hlav-ním zloduchem, jenž si ho oblíbí. John Travol-ta s gustem vystřihl dalšího ze své vyšperkova-né série lumpů – a díky dvojici jmenovaných sedá film vidět, a dokonce ho lze považovat zamírný nadprůměr. Protože jinak přes všechnusnahu jde spíš o sériový výrobek, jenž pouze

v jiném pořadí sestavil osvědčené rekvizitythrillerů a nabízí je divákům v balení siceefektním, nikoli však překvapivém.

Kamera si mezi unesenými vybere párvýrazných typů, z nichž se budou rekrutovatprvní oběti, a v expresní zkratce je představí,abychom je mohli litovat. Tísnivá atmosférav podzemí se prostřihne s ruchem dispečinku,do věci se připlete snaživý policista a mazanýpolitik, jemuž už v hlavě šrotuje, kterak dramavyužít pro sebe. Sem tam padne pár výstřelů,mluví se hodně nahlas, nervy tečou a hrozípanika – a ovšemže v rámci moderního huma-nismu se hledá pochopení pro chudáky zločin-

ce, neboť jejich motivy mají kořeny v dávnýchkřivdách.

Tentokrát je na odstřel devatenáct cestují-cích, na splnění požadavků teroristů zbýváhodina. A peníze nejsou, nebo „nejsou“. Zločin-ci hrozí, že budou zabíjet jednoho za druhým copatnáct minut – a slib plní. Drama je solidněrozehrané, napětí graduje – problém je všakv tom, že hlavní střet se odehrává ve slovech –trochu jako v rozhlasové hře…

Režisér a kameraman kouzlí sice s obrazem,jenže technika není vše a co není psáno ve scé-náři, už se ve střižně nevykouzlí. Ale přečkalijsme i o hodně horší filmy… (jjv)

Ne že by návštěvníci českých kin nějak výrazně strádali nedostatkem nových českýchfilmů. Spíše lze říci, že nové české filmy hynou absencí diváků v biografech. A přitom: přecese točí, přece nové snímky přicházejí na plátna a diváci podstupují vynalézavou masáž, aby sikoupili lístky, a taky aby věděli, co si mají o dílkách myslet. Jen to nejlepší, jak jinak! Přitomdo roka vzniká jen pár solidních snímků, zbytek je levný šunt, jenž do dějin kinematografievskutku nevstoupí. Ani té české, natož pak světové. Časy, kdy jsme zajímali svět jako osobitáfilmová velmoc, dávno pominuly a zřejmě se už nevrátí.

Zato se v českých luzích objevuje nový zvyk: v tisku se objeví zprávy o novém a slibnémvznikajícím filmovém projektu, dokonce se mluví o proponovaném termínu slavné premiéry– týdny a měsíce plynou, rok i dva jsou pryč, a ticho po pěšině. Ohlášený film prostě není…

Příklady? Třeba snímek Byl jednou jeden polda IV, o němž se psalo už v roce 2006 a pre-miéru produkce ohlásila na únor roku 2007. A kde nic tu nic. (Ne, že by v tomto případě hro-zila divákům umělecká újma, když se nedočkají…)

Pak si připomeňme třeba snímek Svatoušci, jenž měl býtdle dostupných informací volnýmpokračováním druhdy populárních Kamarádů do deště a comebackem vyhaslé hvězdy Sagva-na Tofiho. Taky nic… Romantická komedie Láska za milion – v tom případě se prý dokoncepár set metrů negativu natočilo, premiéra hlášená na rok 2007 však má trochu zpoždění. Dušena talíři, pokračování snímku Duše jako kaviár. Film měl být uveden v září roku 2009, mámeprosinec a v nedohlednu je dále nejen premiéra, ale i samo natáčení. Akvabely jsou filmovýprojekt divadelníka Vladimíra Morávka, který už taky zraje několik let. Tak aby nepřezrál!

Avšak ani když je film natočen, nemá ještě vyhráno. To, zdá se, platí, zvláště tam, kde douvedení v kinech mluví některá televize coby koproducent. Horor Labyrint dokončili tvůrciuž loni, nenašel však distributora, a teď se zdá, že by mohl spatřit plátna kin v novém roce.Totéž platí o snímku Jarmareční bouda, v jehož případě se mluví o brzkém, únorovém termí-nu.

Ale jako nejpozoruhodnější případ nesplněného slibu může asi posloužit film Bez tvářerežiséra Tomáše Krejčího, jenž se připravuje už jedenáct roků a nyní je konečně natočen,dokonce už měl pár utajených projekcí a dle názoru lidí jej zhlédnuvších jde o snímek neob-vyklý a zajímavý. Nicméně hlavní producent, ostravská televize, si prý teď start v kinechnepřeje. Třeba ví proč – viz první odstavec… (jjv)

Stovky povídek, jež letošní sedmdesátník John Lutz rozesel podesítkách časopisů a magazínů, vedou mnohého čtenáře k přesvědče-ní, že jde především o mistra krátkého žánru. Avšak opak je pravdou:americký klasik John Lutz je v žánru detektivky, krimi a thrilleruneméně úspěšným romanopiscem. Podle jeho próz bylo natočeno iněkolik filmů, nejznámější je asi Spolubydlící s Bridget Fondovou.V České republice se vydávání Lutzových knížek systematicky věnu-je pražské nakladatelství Domino, nejčerstvější novinkou v řadě jepříběh nazvaný Mrazivá noc.

Jde o další příběh Lutzovy „noční série“ (česky z ní už vyšlyNoční vraždy, Noční strach či Noční host), jež nás zavádí do rušnýchnewyorských ulic a představuje čtenářům „krásy velkoměsta“, jež seturistům raději nepředvádějí… Lidé jsou vzrušeni sérií vražd, jejichžpachatel si říká Spravedlivý a na místech svých činů píše velkouparafu: verzálku S. Za oběti si vybírá výhradně jedince, jimž sepodařilo nějakým způsobem vyhnout zaslouženému trestu: soud jezprostil viny pro nedostatek důkazů, nebo je vysekal šikovný advokátjinak – či dostali milost. Jejich svoboda smrdí, Spravedlivý takovým

kauzám říká justiční křivdy a z vlastní vůle je napravuje – bez mož-nosti odvolání… Jeho tvrdým protihráčem se stane penzionovanýdetektiv Artemis Beam, který míval sice při objasňování sériovýchvražd vynikající výsledky, ale je „kapánek“ samorost, a znelíbil setudíž „nahoře“. Nicméně, teď mu zástupce náčelníka městského poli-

cejního šéfa nabídne, aby se v čele vlastníhotýmu vrátil a pustil se do vyšetřování.

Autor vedle hlavní linie – pronásledovánívraha, který je nepochybně pozoruhodnouosobností a jehož motivy vzbuzují i sympatie– věnuje hodně pozornosti psychologii svéhodetektiva, jeho myšlení i osobním vztahům.

Děj má svižný začátek, pak se tempo poně-kud rozvolní, aby ke konci příběhu zkušenýautor uchystal čtenáři – jak se v dobré krimisluší – vpravdě netušené překvapení.

Do mluvné češtiny přeložila Mrazivou nocHana Čapková. (-ěk)

DALŠÍ NOC NA PULTECH

ZTRÁTY A ZMIZENÍ

Kniha

Únosy a inflaceFilm

40 � Kultura POLICISTA

Natočí se opravdu?

TTolik zpráva z roku 1932... A co součas-nost? Už devadesátileté výročí založeníčeské (československé) dopravní policie seodrazilo nejen v říjnovém slavnostním shro-máždění na nádvoří Muzea Policie ČR, aletaké současným křtem ojedinělé publikace.Nese název HISTORIE DOPRAVNÍPOLICIE (MILPO, 2009) a je dílem Marce-ly Machutové, Jiřího Čadka, Čeňka Sudkaa Leoše Tržila.

Jak dokazují názvy jednotlivých kapitolSilniční četnictvo 1928–1929, ProtektorátČechy a Morava nebo Po druhé světovéválce nasadili autoři důslednou drobnohled-nou optiku jednotlivých historických etap,věnují se ale také ústrojným aspektům jakoDopravní nehody, Rychlost, Změna směrujízdy, Uniformy v zrcadle času apod. Knihanešetří fotografickou dokumentací, napří-klad kapitola Historie jedné křižovatky máminimum textu, zato půvabně „hovoří“ desetfotografií křižovatky Václavského náměstía Jindřišské ulice.

Také vězte, že 2. září 1919 se už předosmou ranní kupily na rohu Václavskéhonáměstí směrem k Můstku davy užaslýchPražanů, které sledovaly podivné pokynya gesta muže stojícího uprostřed dopravníhodění. Začal do té doby neviděným černýmobuškem dávat znamení povozům, tramva-jím, automobilům i chodcům – právě od téchvíle se datuje slangové pojmenování obuš-ku „pendrek“, jež na místě vymyslel pohoto-vě jakýsi vtipálek, o které nebývá na praž-ských nárožích nikdy nouze.

Celkem 27 mužů mělo sloužit na 11 vyty-povaných křižovatkách, počty dopravákůbyly ovšem nedostačující, takže usměrňova-ných křižovatek bylo zprvu jen pět: Perštýn,Můstek, Pražská brána, Masarykovo nádražía Anděl. Ale už v roce 1939 obsazovaly hlíd-ky 105 křižovatek...

Čtenáře a milovníka knih obecně vždypotěší, když světlo světa spatří titul literatu-ry faktu, který vedle faktografické bohatostia samozřejmě přesnosti nabízí zajímavéčtení. Kvarteto autorů pod vedením MarcelyMachutové se o to rozhodně postaralo. Exi-stoval v průběhutvorby závažnýmoment? Co bylopři napsání knihynejsložitější?

„Myslím, žeo dopravní policiitoho mám nastu-dováno dost. Svo-je určitě sehrálo,že i můj táta byldopravák, dál mětahle policejní dis-ciplína přitahovalasvou určitou či-rostí a nekompli-kovaností, možnáproto vyhovovalamé lenosti,“ kon-statuje PhDr. Mar-cela Machutová,

ředitelka Muzea Policie ČR. „Taky protojsme dopravce věnovali hned první částnašich nových muzejních sbírek... Ta prácemě doslova vtáhla, hodně slibovala a hodněmi taky dala.

Ptáte-li se mě ovšem na nejsložitější oka-mžik při psaní knihy, tak ten se dostavil vechvíli, kdy jsem se věnovala historii prvníhopražského světelného semaforu s ručnímpřepínáním, instalovaného v roce 1927u Masarykova nádraží. Podotýkám, že tehdyse ještě jezdilo vlevo! Studovala jsem teh-dejší možnosti řidičů a chodců, kreslila sitenkrát povinné tzv. malé oblouky a velkéoblouky – abych to vůbec pochopila! Mně setotiž bohužel stává, i za volantem, že si sple-tu levou a pravou ruku. A s doporučením Taksi uvědom, kterou rukou jíš! na mě nechoď-te. Já jsem totiž levák!“

Viktorín ŠULCFoto archiv

„Máme dnes obvody, zvláště místa výletní a lázeňská, kam v létě za jediný dennedělní nebo sváteční přijíždí až 1000 i více motorových vozidel. Dopravní ruchtakového místa se zvyšuje ještě tím, že přibylá motorová vozidla se téhož dneopět rozjíždějí. Uvážíme-li, že řidiči se v místě namnoze různým způsobemobčerstvují a tím způsobují, že cesta zpátky bývá dost veselá, snadno si představíme, kolik nepřístojností sporů a nehod musí za takový den orgánové bezpečnosti projednati.“

POLICISTA Výročí � 41

HistorieDOPRAVNÍ POLICIE

42 � Soutěžní křížovka POLICISTA

charakte-ristika

lesní školky

slavnýfilm sRobertemRedfordem

Prvnítajenka

defenzíva

bývaláSPZ okre-su Svitavy

vaječnáplacka

pomaluosychat

českéměsto

zkratkaAkademievěd

bahenníptáci

způsobdrženíotěží

sbírkyvosko-výchfigur

chemickáznačkatantalu

rak

vyhnanstvíbývalýpodnikzahranič.obchodu

egyptskýbůh Slunce

sibiřskářekanena-sycenýuhlovodík

st. českýherecchemickýprvel

zlomkycelkunaše řeka

asijskýpoloostrov

značkalyží

odvléci

Kartagi-ňanbodlinatýsavec

metropoleTuniskazim.oděv.dopněk

manželkačeskýmalíř

rozlehlápolní plo-diny

autorMáješkubánínervů

pentle

Druhátajenka

konstant-níšermířskýkoberec

pohyby našachovnicipapoušek

ženskéjménogorily

jedovatýtropickýstrom

italskýsouhlas

výrůstekna sliznici

západo-česká řeka

chamtiví

rodák

autorNěmébarikády

vraník

zkr. dálk.manipulá-torustřídání

záporováspojka

Irskárepubli-kánskáarmáda

vložit dopůdy

mys

plaveckéstyly

vonnývýměšekvorvaně

věrná zvířata

mužskéjméno

sluncemožahlá

ptáci svelkýmizobáky

jižní plod

kraslickýpodnik

autorRevizorasníženýtón

kompletněmecky„tak“

losovacíbubennapínavápodívaná

část

štvanicenízképody

předložkavrchní

nemocné

Třetí tajenka

duševnínapětíposloup-nost

vepřovávýsekovámasaminerál

politik

moravskémesto

sportovníodvětvístoličkasavců

býv.SPZMělnickaobloženáhouska

zapojovat el. obvodyřeči

rybí vnitřnostilegrace

poklesjihoame-rický hlodavec

heterocykl.sloučeninyopice gibbon

�

�

��

��

Policista12 /2009

Křížovkasoutěžní kupon

�

�

� ����

Řešení zasílejte na adresu redakce nejpozději do 31. prosince 2009

Řešení z č. 10/2009: 1. CHLADNÝ ŽÁR 2. TROJITÁ SMYČKA3. DOTEK MRTVÉHO MUŽE

Ze správných odpovědí jsme vylosovali:Drahoslava Němcová, Praha; Michal Hajda, Brno; Aleš Bureš, Slaný.Všem vylosovaným blahopřejeme a zasíláme knižní odměnu!

��

�iž třetí měsíc se scházeli tajně, aby se nikdo o jejich vztahunedozvěděl, zejména manžel Jarky Veselé a především žárli-vá manželka Ludvíka Němce.

„To by byl malér,“ říkal Ludvík a netajil se s tím, že se svéženy tak trochu bojí. „Blanka by dělala brikule,“ říkal Veseléa dodával. „Musíme být mazanější než oni.“

„Mně je to kolikrát až hanba, když věším Ludvíkovi na nos bulí-ky,“ přidala se pohledná osmatřicátnice Jaroslava. „Zvláště kdyžněkam jako jedu, tak má starosti, abych měla s sebou peníze,doklady, aby mi nic nechybělo…“

„To Blanka má spíš starosti, aby nechybělo něco jí. Ráno odjelana třídenní školení – Jarunko, dvě noci máme pro sebe, to je kou-zelné. Co tvůj muž?“

„Veze náklad na Slovensko, můžeš být klidný.“„To teda jsem,“ radostně zahejkal Ludvík a dolil číše červeného.

„Tak na zdraví, ať nám to vychází.“Přiťukli si. Seděli u zdi na pravé straně taneční vinárny u stolku

pro dva. Jarka čelem k parketu, Ludvík zády, ale zato dobře vidělna vstupní dveře.

Bylo deset hodin večer, hudba hrála cajdáky pro starší zamilo-vané páry a milenci, Jaruška a Ludvík, hýřili dobrou náladou. Bylipřesvědčení, že je čeká krásný večer plný tance, objetí a dobréhovína a potom až se vrátí...

Všechno bylo jisté, naplánované, zajištěné, nic se podle Ludví-

kova názoru nemohlo zvrtnout. Jenže ono se zvrtlo a začalo todocela nenápadně.

Bylo krátce před jedenáctou, když pro Jarku přišel tanečník.Muž mezi třicítkou až čtyřicítkou ve lněném cihlově červenémsaku, černých kalhotách a úzkým knírkem pod větším, do zobcezahnutým, nosem. Černé vlasy, namazané nějakou pomádou, mělulízané dozadu a vzadu sepjaté gumičkou do ohonu, který musahal až na ramena. Byl štíhlý až hubený, ve tváři stále stejný výrazbez náznaku úsměvu. Přišel, uklonil se strnule hlavou, jako kdybyměl záda přeražená, a chraplavým, trochu šišlavým hlasem řekl:„Prosím o tanec.“

Jarka se na něho překvapeně zadívala, ale potom poměrně rych-le zareagovala. „Promiňte, jsem tady s přítelem, s nikým jinýmnetančím.“

„Takže nepůjdete?“ ujišťoval se nápadník.„Ne. Řekla jsem to přece jasně.“Stál, upřeně se díval Jarce do očí a mlčel. Trapas. Ludvík už chtěl zasáhnout, ale neznámý ho předešel. Vydal ze

sebe něco podobného jako frknutí koně, otočil se na podpatkua vzpřímeně, trochu strojeně, odešel.

„To je nějaký hňup,“ zhodnotil pokus Ludvík. „Copak nevidí, žejsme uzavřená společnost?“

Tancovali, popíjeli, bavili se na parketu i u stolu. Odmítnutýtanečník nebyl k vidění.

Bylo dvanáct, den končil a začínal nový, když se muž s knírkemobjevil. Bylo to rychlé, jako kdyby se vynořil z mlhy špatného snu.Přišel z vnitřku sálu, najednou byl za zády Jarky, a židlí, kterou sinesl s sebou, ji uhodil přes záda a hlavu. Zhroutila se, Ludvíkzkoprněl, jenom neznámý zachoval klid. Pustil židli a řekl: „Teď užnemusíš jít do tance.“ Pak se ztratil stejně rychle, jak přišel.

Jarku odvezla záchranná služba, s podezřením na vážné poraně-ní hlavy a krční páteře, do nemocnice, Ludvíka se ujali policisté.

„Zraněná je vaše žena…přítelkyně…“ zeptal se starší z poli-cistů.

„Ne, ne,“ koktal Ludvík a horečně přemýšlel co má říct. Sepíšíprotokol, bude tam její jméno, Blanka není pitomá…“Neznám ji,“nakonec ze sebe vysoukal.

„Ano?“ nevěřícně řekl policista. „Přisedl jsem si, prý ji nepřišla kolegyně…“„Víte aspoň proč byla napadena?“„Ne. Přišel a praštil ji. Žádný důvod neznám.“„Mluvili spolu před útokem?“„Ne…nepamatuji si. Třeba jsem byl na toaletě…nevím.“„Popište nám útočníka. Nemůže být daleko.“„Byl…“, když ho chytnou všechno praskne, letělo Ludvíkovi

v hlavě… „Byl takový velký, měl židli…“„Víc nevíte?“„Ne,“ zavrtěl hlavou Ludvík a sklonil hlavu.

Josef KRATOCHVÍLIlustrace Kristina POKORNÁ

OTÁZKA:Jestliže osoba podávající vysvětlení o trestném činu spáchaném

jiným, před orgánem činným v trestním řízení, úmyslně takovouokolnost zamlčí, dopustí se podle práva:

1 ničeho 2 přestupku3 trestného činu

Řešení zasílejte na adresu redakce nejpozději do 31. prosince2009Řešení z č. 10/2009 zní: Neoprávněné užívání titulu absolventavysoké školy /např.: Dr., ing., Mgr. atd./ je ve smyslu § 21,odst.1, písm.c) z.č. 200/1990 Sb., o přestupcích, přestupkem.Jde o jednání úmyslné a aktivní – např.: podepsání dopisu s titu-lem, vyhotovení vizitek…Správná je odpověď č. 1.Ze správných odpovědí jsme vylosovali: Vladislav Černohous,Liberec; VáclavČerný, MariánskéLázně; Petr Mina-řík, BrnoVšem vylosovanýmblahopřejeme a zasíláme knižníodměnu!

deset minut s

Kupon č. 12/ 2009

POLICISTA§§§§�

�

JJ

POLICISTA deset minut s §§§§ � 43

TTTTAAAANNNNEEEEČČČČNNNNÍÍÍÍKKKKOOOODDDDMMMMÍÍÍÍTTTTNNNNUUUUTTTTÝÝÝÝ

„Jó, kdyby nám takhle padala i procenta kriminality!“Evžen DAVID

Památník stojí hned u staré benešovské silnice.Mezi památníkem a Jesenicí se dnes nachází obrovské staveniště dálničního obchvatu Prahy.

JJJesenice u Prahy už dávno ztratila svůj his-torický význam přepřahací a odpočinkovéstanice na důležité spojnici hlavního městaČeského království s jižní Moravoua Vídní, stejně jako s jižními Čechamia Lincem. Po vybudování brněnské dálnicea benešovské spojky v sedmdesátých letechminulého století odtud vůbec zmizela dál-ková silniční doprava. Nový ruch do ospa-lé vesnice přinesla teprve výstavba praž-ských satelitních sídlišť od devadesátýchlet. Dnes tudy dvakrát denně, ráno do Prahya navečer zpět, musí projíždět tisíce a dese-titisíce aut majitelů, v drtivé většině jenodnedávna žijících v desítkách obcí jižněod Prahy – nemluvě o tom, že cestu přesJesenici řada lidí považuje za vhodnýobchvat přetížené dé-jedničky.

V Jesenici je tak zácpa skoro pořád.Jinak zde ale člověka skoro nic nenutízastavit. Přestože první zmínka o obcipochází dokonce z roku 1088, sotva zdenajdeme nějakou pozoruhodnost, která byza to stála. Tedy když nepočítáme těžkopřehlédnutelnou modrou střechu rezidencejakéhosi Tomáše Pitra, policií mezinárodněhledaného zločince, o němž zlí jeseničtíjazykové tvrdí, že čas od času navštěvujesvé sídlo.

Památníku dopravní nehody si povšimnemálokdo, ostatně i my jsme ho museli chví-li hledat. Sice stále stojí na svém původnímmístě u silnice, to však není přímo v Jese-nici, ale u benzínové pumpy kilometr odnákupního střediska, které vyrostlo na již-ním okraji obce. Až k němu už dosahují

chapadla obrovské stavby jižního dálniční-ho obchvatu Prahy, na jehož dokončenínetrpělivě čekají nejenom obyvatelé Jese-nice. Ale stavební ruch se už zřejmě chýlíke konci, takže když památník vydržel aždoteď, tak už to snad přežije.

O tragické události, kterou má památníkpřipomínat, mnoho konkrétního nevíme.Alespoň ne o mnoho víc, než jak ji zazna-menal Jiří Muk (vlastním jménem JiříMuck) a pod názvem O rouhavé paní jizařadil do své knihy Pověsti jílovské –pověsti Jílovského okresu, kterou v roce1948 vydalo nakladatelství J. Nožičkav Praze. Podívejme se alespoň na zkráce-nou ukázku:

Velice naspěch měla paní MaxmilianaAlsterová z Alsteru. V poledne ji očekáva-li hosté na veliké slavnosti v Praze, kdebyla schůzka vší šlechty, a ona dosud nacestě... U Benešova potkali vojsko. Plnásilnice ho byla a vůz musil zastaviti. Čeka-li deset minut, čtvrt hodiny a vojska neby-lo konce. To už urozená paní ve svémkočáře vyskakovala, tvářila se zoufalea hlasitě křičela, ať chvíli počkají, ať jinechají projeti. Vojáci se smáli, důstojníciudiveně zdravili paní, na které viděli, ženení jen tak ledajakou šlechtičnou, nechá-pajíce příčinu jejího hněvu.

Dlouho, dlouho tam stáli a byli byzůstali ještě déle, nebýt jakéhosi dvornéhodůstojníka, který skutečně zastavil svůjoddíl a nechal paní Maxmilianu projeti.Sklidil za odměnu vděčný pohled jejíchočí, jenž však zmizel hned, jak panízahlédla kočího.

„Rychle, rychle!“ pobídla ho.Kočí neodpověděl, jen práskl do koní.

Poskočili zrovna pod tím úderem, poleká-ni ještě více ozvěnou prásknutí, vracejícíse z lesa za silnicí.

„Ještě víc, ještě rychleji!“ pobízelastále.

„Urozenosti, cesta je nejistá, mohlo byse stát neštěstí.“

„Nemluv a jeď!“ poručila teď nakvaše-ně. Vždyť musí být v poledne v Praze.Poledne se blíží mílovými kroky a onadosud neuzřela ani špičku svatovítskévěže.

„Práskni do koní!“„Urozenosti ...“„Kdybych měla vaz srazit, v poledne

musím být v Praze!“Kočí pokrčil rameny a myslil si své.„Nepřijedeš-li včas, dám tě zmrskat bře-

zovou metlou!“ dodala ještě. „Pamatuj,kdybych měla vaz srazit, v poledne musímbýt v Praze!“

Kočí zahučel něco, jako že je to nemož-né a aby se paní nerouhala. Ovšem poti-chu, hodně potichu, protože svou paníznal a věděl, že s ní nejsou žerty.

Vůz skákal po kamení jako posedlý.S koní stříkala pěna na všechny strany, nabocích i na nohou se usazoval pracha měnil se v bláto. A za vozem, ani vidětnebylo tou šedivou clonou! Občas se ozva-lo z kočáru naléhavé „Rychleji, rychleji!“a vzápětí zapráskal bič.

Pod Horními Jirčany je s jedné stranyles, s druhé, svažující se k Dolním Jirča-nům, pole. Vůz se tudy jen mihl, zahrčel,

44 � Křížky u silnice

NEJSTARŠÍPOMNÍK„Jesenice (okr. Praha-západ). Obec (358 m nad mořem), 10 km JV od Prahy, připomínaná koncem 11. stol. Za obcí při státní silnici barokní památník z dobypo r. 1706, připomínající neštěstí MaximiliányAlsterlové z Astfeldu (nejstarší svědectví dopravní nehody v Čechách).“ V publikaci Československo A-Z na cesty z roku 1983 se o této obci nic víc nedozvíme, ale v případěpamátníku se rozhodně jedná o kuriozitu prvního řádu.

až sousedé vyděšeni vybíhali z chalup, abyse podívali, co se stalo. Myslili nejinak,než že nepřítel vtrhl do země a jeho jízdaže. útokem žene na Prahu. Spatřivše jenmračno prachu, převalující se za kočá-rem, pokývali hlavami a pronášeli svéúsudky o té ztřeštěné jízdě.

Vzápětí se zarazili.Hlas zvonu s jirčan-ského kostelíkak nim dolehl, jak hotam rozhoupali. Váž-ně táhl nad poli,zapadl do lesa a zesí-len ozvěnou se odtudvracel, jednou, dva-krát, jako by ne je-den, ale deset růz-ných zvonů z rozlič-ných míst vyzvánělo.Lidé smekali čepicea ustávali v díle.A náhle vykřikli.Neboť i v kočáře sly-šeli polední zvon.Paní, zlostí zezelena-lá, chystala se právěvyhubovati kočímuza jeho liknavost, žeji neposlechl, ženejel tak, jak ona sipřála, ale nedostalase k tomu.

Koně, vydrážděnídivým letem, uleklise zvonu i jeho lesníozvěny, prudce zara-zili, až sedli na za-dek. Při tom náhlémzastavení utrhlo sezadní kolo kočáru,zarachotilo po silni-ci, jak ještě kus cestyjelo setrvačností,a pak se skulilo dopříkopu. Vůz sezvrátil do příkopu natu stranu, zapraskal,rozbil se a ve svýchtroskách pochovalpaní MaxmilianuAlsterovou z Alsteru.Urozené paní nebylopomoci. Do Prahyvčas nedojela, poled-ne ji zastihlo ještěpřed Jesenicí. Stalose jí, co si přála: zlo-mila vaz.

Jiří Muk se spletlpřinejmenším vejménu oběti dopravnínehody MaximiliányAlsterlové z Astfel-du, rozené baronkyKurzbachové z Tra-chenbergu a Milts-che. Datem se neza-býval, ale z latin-ského textu na pa-mátníku je jasné, žek neštěstí zde došlo22. prosince 1706.Na odvrácené straně

je vypodobněn převrácený kočár se čtyř-spřežím a pod ním (snad) postava s rozho-zenýma rukama a s hlavou k zemi. Na roz-díl od pověsti tedy oběť nezůstala v tros-kách kočáru, ale zřejmě z něj vypadlaa kočár se převrátil na ni. (Našli jsmezmínku, že baronka byla usmýkána – což

by mohlo být podobné – a při nehodě siještě zlomil nohu lokaj.)

Zub času zde zanechal hluboké stopy, aleještě lze vyluštit, že památník – v podobětrojbokého jehlanu výšky sedm metrů –nechali na místě nehody postavit její man-žel František Mikuláš Alsterle, syn Maxi-milán a zeť Jan Josef Löw z Erlsfeldu; syni zeť byli pražští právníci a apelační radové.Je to nepochybně nejstarší dochovaný „kří-žek u silnice“, možná nejen u nás, ale toneznamená, že by šlo o památník nejstaršídopravní nehody. Právě naopak, cestováníbývalo spojeno možná s takovým rizikem,jak je tomu dnes.

Základní systém nejdůležitějších zem-ských spojnic (později silnic) vznikl kon-cem 13. století. Po roce 1526 patřily k nej-důležitějším spojnicím cesty mezi Prahoua Vídní a mezi Prahou a Lincem. Sloužilyk přesunům lidí, zboží, ale také v neposled-ní řadě vojáků. Do poloviny 19. století sechodilo převážně pěšky, jen ti bohatšícestovali na koních, kupci někdy používalipovozy. Ačkoliv osobní vozy tažené koňmi– později kočáry – byly známy už v 15. sto-letí, jejich použití bylo výsadou jen pro tyúplně nejbohatší nebo nejmocnější. Silnice– dá-li se tomu tak říkat – neměly pevnýpodklad, nebyly nijak chráněny proti vli-vům dopravy a počasí, koně si také museliodpočinout, a tak průměrná rychlost kočárubyla jenom o málo větší než rychlost chůze:uvádí se kolem 5,5 km/h.

Teprve kolem roku 1820 bylo možnopočítat až téměř s dvojnásobkem, takženapříklad cesta z Vídně do Prahy s nejnut-nějšími zastávkami zabrala zhruba 40hodin. Tedy pokud nedošlo k přepadenípocestných lupiči, což bývalo téměř nadenním pořádku i přes stálou vojenskoupřítomnost. Jako lupiči se ostatně chovalyi vrchnosti a města při cestě se svými clya mýty. Pravidelná veřejná přeprava poš-tovními kočáry, kterým se říkalo diligence,například mezi Prahou a Vídní oficiálněexistovala od roku 1749 (uvádí se také1785). Až v letech 1739–1750, v rámcivýstavby šesti hlavních, umělých „císař-ských“ silnic se zpevněným podkladem,byla zřízena také nová trasa spojující Prahus Vídní přes Čáslav, Jihlavu a Znojmo.

K nehodě baronky Alsterlové ovšemdošlo na starší cestě odnepaměti směřujícíz Vídně do Prahy přes Slavonice, Jindři-chův Hradec, Tábor, Nespeky, Jesenicia Vestec. Tudy byla po roce 1526 zahájenapřes tři století trvající poštovní přepravavybavená přepřahacími stanicemi; tav Jesenici byla zřízena v roce 1571. Přesto,že šlo o trasu takového státně důležitéhovýznamu, ještě v první polovině 18. stoletínebyla cesta prakticky nijak udržovánaa opravována. Jak dokládá jesenický křížeku silnice, pobídnout zde čtyřspřeží kočárudo trysku se rovnalo sebevraždě.

Za možnost nahlédnout do knihy J.Muka Pověsti jílovské děkujeme paní HaněPrůšové z Regionálního muzea v Jílovému Prahy.

Přemysl LIŠKAFoto Václav ŠEBEK

POLICISTA Křížky u silnice � 45

Dopravní nehoda, jak ji před třemi staletími ztvárnil neznámý kamenický mistr

JJJihočeská policie pozvala v říjnu letoš-ního roku všechny své příznivce a příz-nivce sportu na XVIII. ročník Meziná-rodního závodu policie, který se konalv Českých Budějovicích, ale takév Táboře, Písku a Českém Krumlově.Pořadatelem závodu se stala již tradič-ně Policie České republiky Krajskéředitelství policie Jihočeského krajea Sportovní klub policie České Budějo-vice, UNITOP ČR a Centrum sportuMinisterstva vnitra ČR. Ředitelemletošního ročníku Mezinárodního závo-du policie byl plk. Mgr. Ing. RadomírHeřman.

Závodilo se v akční střelbě, judu,karate, na horských kolech, v policej-ním trojboji, který obnášel plavání, pře-spolní běh a střelbu, a také v policejním

kvadriatlonu, jež obsahoval jízdu nahorském kole, jízdu v kanoi, terénníběh a střelbu z pistole.

Mezinárodní závod proběhl stejnějako již v předchozích ročnících naněkolika sportovištích v ČeskýchBudějovicích. V Jivně se jel závod hor-ských kol, v karate se zápolilo v areáluSportovního klubu České Budějovicev Kubatově ulici a kvadriatlon byl od-startován ze střelnice v Lišově. ČeskýKrumlov byl hostitelem jedné částitrojboje na plaveckém stadionu, v judusoutěžili závodníci v areálu píseckéhoúzemního odboru policie a v Tábořezazněla poslední disciplína trojboje –střelba.

Mezinárodního závodu policie sezúčastnili závodníci z celé střední

METROPOLE JIHU PŘIVÍTALAZÁVODNÍKY

46 � Sport POLICISTA

Jižní Čechy jsou krajem památek,lesů, rybníků, cílem turistů a cyklis-tů, vodáků. Uprostřed malebné příro-dy, ve stínu hory Kleť, v rovině Čes-kobudějovické pánve, se na soutokuřek Vltavy a Malše rozkládá jihočes-ká metropole – statutární městoČeské Budějovice.

Závodníci na horských kolech se v takovém chumlu sejdou jen na startu, náročná trasa je rychle rozdělí na menší skupinky a jednotlivceNeznám druhého města v Čechách,

které by tak překvapovalo jakoBudějovice České; pěkná je staroby-lá Plzeň, zajímavé jsou pestré Pra-chatice, zvláštní je průmyslový Libe-rec, ale Budějovice jsou zcela svými,zcela originálními vzdor vší smíšeni-ně historické a moderní, nemám proně zkrátka jiného jména, než že jsouFlorencií mezi venkovskými českýmiměsty.Ne pro půvab vůkolí, ne pro památ-ky všeho umění, ale pro jistou nepo-piratelnou líbeznost svou. Války seBudějovic skoro nikdy netýkajía město je rozvinuto jako květ v zátiší.

Jan Neruda

POLICISTA Sport � 47

Evropy. Bohužel se na poslední chvíliodhlásili němečtí soutěžící pro vysokounemocnost v přihlášeném družstvu, ruštízávodníci bez nahlášení důvodu nepřijeli,nedostavili se ani Poláci. 10 sportovníchdružstev s více než 200 závodníků se utka-lo v disciplínách, které byly letos opravdu

náročné. 150 policistů bylo z České repub-liky a něco přes 90 závodníků z Evropy.Nejvíce byli zastoupeni policisté ze Sloven-ska, těch bylo 40, 38 jich bylo z Rakouska,4 z Belgie a 14 ze Švýcarska. Každý státvysílal pouze jednu výpravu, bylo takéumožněno zúčastnit se závodu pouze v jed-

notlivých disciplínách. Mezinárodní závodbyl hlavně závodem jednotlivců, policejníkvadriatlon byl výjimkou, závodilo se vedvojicích.

���Střelecká soutěž jednotlivců a družstev

probíhala ve střeleckých disciplínách zeslužební pistole bez rozdílu kategorií, sou-těž se konala podle propozic závodu a při-měřeně podle platných pravidel IPSC,národních pravidel EPP a pravidel pro spor-tovní střelbu. Propozice jednotlivých dis-ciplín byly zveřejněny v den závodu a jed-nalo se o mířenou střelbu, praktickoua bojovou střelbu IPSC, Evropský policejníparkur a střelecký souboj. Po těžkém sou-boji se nejlepším střelcem závodů stalRakouský závodník Gottfried Post, který

byl zároveň nejlepším střelcem mezi mužia prvním v rychlopalbě, nejlepší střelkyníbyla Elizabeth Strasserová, taktéžz Rakouska. Závodníci z KŘ Jčk obsadilidvě první místa. Petr Kališ v disciplíně EPP,Josef Rendl v mířené střelbě. Slovák Mari-án Vyšný si vystřílel nejlepší místo v dis-ciplíně IPSC. Hlavním rozhodčím této dis-ciplíny byl Jaroslav Babáček, souboje seodehrály na střelnici historického měs-ta Tábor.

���Podmínkou účasti soutěže v karate byl

závodník-nositel 4. kyu – fialový pás. Hlav-ním rozhodčím soutěže byl Vladimír Janda.V areálu Sportovního klubu policie ČeskéBudějovice v disciplíně Kata-shai, soutěždružstev, zvítězila ve férovém boji skupinaHermann, Sláma, Šenkýř z KŘ P JčK, vestejné disciplíně jednotlivců vyhrál Franti-šek Sedlák z OŘ SCP. Disciplína byla pro-vedena praporkovým systémem podle pravi-del WKF. Kumite-shai družstev vyhrála tro-jice Kajčirovič, Szabadka a Gažo ze Sloven-ské republiky. Kumite-shai jednotlivcůvybojoval ve váhové kategorii do 70 kg JiříJunek z České republiky, do 80 kg JurajGažo ze Slovenska, nad 80 kg Petr Zoubekz KŘ P JčK. Disciplíny Kumite proběhlyv čase 3 minuty s repasáží.

���

Každý závodník v karatemusí mít vlastníchrániče nártů a holenív barvě červené a modré

Český Krumlov poskytl pro soutěže závodu svůjplavecký bazén

Velkou část soutěžících tvoři-ly ženy

Veškerá manipulace se zbraní a náboji se směla provádět pouze podle pokynůhlavního rozhodčího

V Písku, kde vane stále Stříbrný vítra v sídle územního odboru Police Českérepubliky mají nádhernou, úžasně vybave-nou tělocvičnu, proběhly disciplíny vesportu, v němž bílé kimono už dávno nenípravidlem, v judu. Judo rozhodoval LiborŠtěpánek. Lehčí váhové kategorie s přehle-dem vyhráli Rakouští závodníci. Ve váho-vé kategorii do 73 kg Andrea Trudenber-ger, do 81 kg Rene Schaubmayr a do 90 kgMichael Franz Schneiderbauer. SlovákMartin Slabý zvítězil ve váhové kategoriido 100 kg a nad 100 kg byl nejlepší MartinDufek z České republiky. Podmínkou účas-ti byla nutnost být držitelem minimálně5. kyu – žlutý pás.

���Jivno – České Budějovice bylo dějištěm

závodů na horském kole. Okruh o délce5 km měl členitý terén se střídavým povr-chem. Trať střídal tvrdý asfalt s polní ces-tou, lesní cesta z kopce do kopce přecháze-la v prašnou silnici. Závodníci i závodnicebyli rozděleni podle věku. Muži v katego-rii A a B zdolávali trať dlouhou 25–30 km,muži C, D a všechny ženy 15–20 km. Bylto závod opravdu dramatický. Některésjezdy byly velmi prudké, závodníci pusti-li svá kola naplno a končili omotáni na plo-tech, některé katastrofické pády vypadalyopravdu ošklivě, naštěstí končily bez vět-ších zranění. Nejlepší ze skupiny A bylRoger Winkler ze Švýcarska, ze skupiny BBernard Laimgruber z Rakouska, nejrych-lejší jezdkyní na horském kole se stalaVeronika Swidraková z Rakouska. Těžkoupráci jako hlavní rozhodčí odvedl KarelRůžička.

���Kpt. Bc. Pavel Strnad se se ctí vyrovnal

s rolí hlavního rozhodčího zápolení v Poli-cejním trojboji. Policejní trojboj byla sou-těž jednotlivců ve třech disciplínách: přes-polní běh, střelba a plavání. Délka trativ přespolním běhu byla pro muže 5 000 m,

pro ženy 2 500 m v členitém terénu, kde sestřídal opět asfalt, polní a lesní cesta. Stří-lelo se ve dvou disciplínách: mířené a akčnístřelbě. Pořadatel pro tento závod zajistilslužební velkorážové pistole ČZ 75 DKompakt s otevřenými mířidly, bez úprav,se dvěma zásobníky. Plavalo se v krytémbazénu v Českém Krumlově libovolnýmzpůsobem, muži 300 m, ženy 200 m.

Českou republiku v policejním trojbojiskvěle reprezentoval Karel Hrach, který bylv mužích I. skupiny nejlepší a v mužích II.skupiny zvítězil Jan Materna, také Čech.Nejšikovnější ženou závodu se ukázala býtTamara Pelletová ze Švýcarska.

���Zřejmě nejtěžší disciplínou byl policejní

kvadriatlon, kde museli závodníci vydatvšechny své síly při jízdě na horském kolev terénu v délce 34 km, jízdě v kanoi narybníku Dvořiště v délce 1 km, při terénnímběhu na 5 km a střelbě z pistole na vzdále-nost 15 m na sklopné terče. Kvadriatlonodstartoval v Lišově na střelnici a tam takékončil. Závodníci vyjeli z Lišova na kolecha jeli po vyznačené trati k rybníku Dvořiš-tě. Tady dostali od rozhodčího LadislavaŘehoře povinné vesty, nasedli do připrave-

né kanoe a vydali se za silné-ho větru a ve velkých temnýchstudených vlnách na kilomet-rovou trať vodou podél 3 mod-rých bójek k červené, zde seobrátili a vraceli se na kotviš-tě lodí. Jejich cestu pečlivěsledoval dalekohledem dalšírozhodčí Pavel Češka, v pří-padě nutnosti byli na vodě při-praveni pomoci policisté zezásahové jednotky z ČeskýchBudějovic s pohotovostnímčlunem. Často se stalo, že po-sádka kanoe odbočila z trasy,naštěstí se nikdo nepřevrátil,koupání ve studené a rozbou-řené vodě by bylo krajněnepříjemné. Po odevzdáníkanoe nasedli opět na svá kolaa pokračovali na okruhu směrLišov, po dojezdu si zaběhli

terénní běh a nakonec zastříleli. Všechnyvýsledky pečlivě sledoval hlavní rozhodčíIng. Roman Hajný.

V tomto závodě si mnozí účastníci sáhliopravdu až na dno svých sil. Při slavnost-ním vyhlášení vítězů v novém Českobudě-jovickém hotelu Budweis byli v kvadriatlo-nu vyhodnoceni za skupinu A jako nejlepšírakouští závodníci Bernard Laimgrubera Thomas Walner, ve skupině B Karel Juráka Jan Bláha z OŘ SCP, ve skupině smíše-ných dvojic rakouský pár Michaela Eßlováa Dieter Friedrich.

���Na závěr je dlužno podotknout, že pořa-

datelské město nabídlo všem reprezentan-tům nejen kvalitní zápolení ve vypsanýchsportovních disciplínách, ale i možnost po-znat krásy jižních Čech a navštívit některéturistické zajímavosti a historické památky.Zdá se, že pořadatelům i účastníkům seXVIII. ročník Mezinárodního závodu poli-cie skutečně podařil.

Dagmar LINHARTOVÁFoto Václav ŠEBEK

Přespolní běh byl samostatnou disciplí-nou Policejního trojboje

Závodnice má ve tváři vidět úlevu, právě probíhácílovou páskou poslední disciplíny závodu a třídennísportovní klání pro ni končí

Velký vítr a vysoké vlny na rybníku Dvořiště zapříčinily, že si dvojice na kanoích sáhly až nadno svých sil

48 � Sport POLICISTA