1VF415 Sociální pojištění

Seminární práce na téma:

Behaviorální aspekty sociálních systémů

Zpracovali: Daniel Audy Dne 1.11.2009

Lucie Noswitzová

Osnova

Úvod 3

Behaviorální ekonomie 3

Důchodový systém v současnosti 5

Faktory ovlivňující úroveň soukromého penzijního spoření 5

Rozhodnutí o výši úspor 5

Stav finančního trhu 7

Netrpělivost ve spotřebě 8

Averze ke ztrátám 9

Automatické přihlašování do penzijního plánu 11

Základní rámec navrhovného systému dobrovolného penzijního spoření 13

Zdanění příjmů 15

Minimální doba účasti v systému 15

Investice do reálných aktiv 16

Závěr 16

Zdroje 18

2

Úvod

V posledních letech v ekonomii nabývají na významu dva nové obory, experimentální a

behaviorální ekonomie, které se snaží vyrovnat s kritikou ekonomického konceptu výhradně

racionálně uvažujícího nezávislého jedince, tzv. homo oeconomicus. Nový pohled je reakcí

na neschopnost správně předurčit chování jedinců v reálných situacích podle klasických

ekonomických modelů. Přes mnoho názorů, teorií a pouček se stává, že dosavadní modely

jsou rázem nepoužitelné a musíme hledat odpovědi v jiných teoriích. Tato práce se blíže

zabývá problematikou důchodového pojištění z pohledu behaviorální ekonomie. Racionální

jedinec by neměl mít problém určit, jakou částku by si měl ukládat - při jaké úrokové míře,

míře inflace a věku dožití (a mnoha dalších faktorech) - aby byl zajištěn na dobu, ve které už

nebude ekonomicky aktivní. Jak ale i tato práce dokazuje, přesný propočet není možný a

většina lidí považuje vzdálené události za malicherné, což by při změně systému

důchodového systému mělo fatální důsledky. Cílem této práce tedy není najít komplexní

řešení, ale zmínit faktory, které mají vliv na chování lidí a jejich chuti si spořit na vlastní účet,

aby si zajistili zdroje na časy, kdy jejich příjmy poklesnou například z důvodu neschopnosti

být zaměstnán (hlavním faktorem pak bude brán věk).

Behaviorální ekonomie

Behaviorální ekonomie je poměrně nová, ale rychle se rozvíjející disciplína, která

spojuje ekonomii a experimentální výzkum chování s cílem zkoumat a vysvětlit, proč se

spotřebitelé chovají určitým způsobem. Snaží se odpovědět pomocí psychologie a sociologie

na otázky, proč se lidé nechovají podle ekonomických modelů a co na ně při tomto chování

působí (kognitivní chyby, reciprocita, spravedlivost, davovost a sociální status)

Ve stejném čase, kdy E. Chamberlin přichází s teorií monopolistické konkurence a J.

M. Keyness napsal svou slavnou knihu The General Theory of Employment, Interest and

Money (1936), John von Neumann a Oscar Morgenstern vydávají knihu Theory of Games

and Economic Behavior (1944), jež přichází s poznatkem, že hlavní ekonomické aktivity jsou

ovlivněny vzájemnými interakcemi ekonomických aktérů. Předpoklad nestrategického

vytváření ceny (na základě tzv. neviditelné ruky trhu) je dle jejich názoru nerealistický. Tato

kniha znamenala zrod teorie her jako samostatné matematické disciplíny a ukázala možnost

využití herně-teoretických metod v oblasti modelování ekonomického rozhodování. Nelze

opomenout ani přispění J. F. Nashe k analýze rovnováhy v nekooperativních hrách.

Možná největší zásluhu na současném zájmu ekonomie o psychologii má francouzský

ekonom Maurice Allais (později – r. 1988 – udělena Nobelova cena za ekonomii) Roku 1952

se v Paříži konala konference o rozhodování za rizika. Zúčastnila se jí světová ekonomická a

3

statistická elita. Allaisovi se tam povedl husarský kousek. Účastníkům konference rozdal

dotazník se sérií dvojic peněžních sázek. Respondenti měli z každé dvojice vybrat sázku,

která jim připadá výhodnější. Má-li taková série rozhodnutí odpovídat tradičnímu modelu

maximalizace očekávaného užitku, musí splňovat určité podmínky. Tyto podmínky však

svými odpověďmi v dotazníku porušila řada účastníků konference – dokonce i slavný statistik

Leonard Savage, jeden z duchovních otců zmíněného modelu maximalizace očekávaného

užitku, který svůj model lidského rozhodování popřel svým vlastním rozhodováním. Allaisovy

dotazníky podkopaly důvěru v realističnost ekonomických modelů lidského myšlení a staly se

semínkem, z nějž v následujících letech rašilo čím dál více výhonků.

Zájem psychologů o lidské myšlení v ekonomicky laděných situacích výrazně vzrostl

koncem 60. let. Do čela tohoto proudu se na dlouhá léta postavili američtí psychologové

izraelského původu Amos Tversky a Daniel Kahneman, jejichž pokusy se postupně staly

legendou. Velice jednoduchými prostředky dokázali navodit situace, v nichž respondenti

uvažovali a rozhodovali v příkrém rozporu s řadou základních, všeobecně přijímaných zásad

správného, racionálního myšlení. Výsledky výzkumů experimentálního ekonoma D.

Kahnemana poukazují na to, že v lidském myšlení může docházet ke zkratům, které vedou k

systematickému porušování základních principů teorie pravděpodobnosti, a tudíž popírají

čistě racionálního jednání ekonomických aktérů (Kahneman, Tversky 1976, Kahneman

2003). Mullainathan a Thales ve svém úvodu k International encyclopedia of the social and

behavioral science (2001) hovoří o třech základních způsobech odlišení pojetí behaviorální

ekonomie od standardního ekonomického konceptu. Behaviorální ekonomie připouští

omezenou racionalitu, kterou představují omezené kognitivní schopnosti, dále pak fakt, že ne

vždy uvažujeme v dlouhodobých perspektivách, a poslední v řadě bere v úvahu omezené

sobectví, tj. ne vždy jednáme sobecky, jak předpokládá neoklasická ekonomie.

Na konci 70. let zahajuje Vernon Smith spolupráci s jiným americkým ekonomem

Charlesem Plottem, který se zabýval problémem veřejné volby a uskutečnil již první volební

experimenty. V 80. letech se V. Smith, Ch. Plott a jejich kolegové z Arizonské univerzity

zasloužili o vznik první laboratoře experimentální ekonomie. Následně vznikají laboratoře i

na evropském kontinentě a začíná se v nich využívat počítačové techniky. V roce 1986 byla

založena Asociace pro ekonomickou vědu, jejímiž členy byli význační experimentální

ekonomové, v 90. letech Vernon Smith a Mark Isaac začali editovat sborníky Research in

Experimental Economics a od roku 1998 je vydáván první odborný časopis experimentální

ekonomie pod názvem Experimental Economics. (Holt 2006)

Na závěr rozlišení dvou proudů, které si budují místo po boku tradiční ekonomie.

Experimentální ekonomie zkoumá nejrůznější ekonomické jevy metodou experimentu, tj.

metodou obvyklou v psychologii. Metodicky má experimentální ekonomie k psychologii velice

blízko, její témata však psychologická být nemusí. Naproti tomu behaviorální ekonomie, jak

4

se dnes nejčastěji (ač trochu nepřesně) označují snahy aplikovat psychologické pojmy a

poznatky v ekonomii, se zabývá tím, jak je výsledek rozhodnutí v ekonomicky laděných

situacích závislý na průběhu rozhodování a které okolnosti kdy a jak ovlivňují toto

rozhodování i jeho ekonomický výsledek. Experimentální ekonomie je spíše sběrem dat

nového druhu, vhodných pro testování existujících ekonomických hypotéz a modelů, zatímco

behaviorální ekonomie je mnohem ambicióznější – snaží se budovat a testovat nové

hypotézy.

Důchodový systém v současnosti

Současný systém penzijního spoření funguje na principu průběžného financování, kdy

současní ekonomicky aktivní občané odvádějí pojistné, které je použito na výplatu dávek

starobních důchodů. Tento systém, nazývaný pay-as-you-go systém (nebo také 1. pilíř), je

ale silně závislý na demografickém vývoji, což začíná být v mnoha zemích stále palčivější

otázka. Pokud totiž ubývá ekonomicky aktivních na úkor starobních důchodců, pak nezbývá,

než zvýšit sazbu (nebo vyměřovací základ) pojistného nebo snížit absolutní částku

vyplácených důchodů. Obojí se blíží politické sebevraždě, a proto budou zákonodárci raději

tolerovat schodek státního rozpočtu než sáhnout k nepopulárním opatřením. Závěr

ministerstva práce a sociálních věcí ze studie z roku 2005 je však jednoznačný: „Současný

systém je dlouhodobě finančně neudržitelný a generuje v dlouhém období roční deficity ve

výši 4 až 5% HDP.“ (podrobněji viz výzkum Bezděkovy komise; MPSV ČR 2005).

Současně je třeba doplnit, že tento systém je i mikroekonomicky neefektivní, protože je

vysoce redistributivní.

Faktory ovlivňující úroveň soukromého penzijního spoření

Rozhodnutí o výši úsporTeorie vyučované na školách a obecně přijímané vychází zejména od dvou ekonomů.

Jedním z nich je Franco Modigliani se svou teorií životního cyklu a druhým je Milton

Friedman s teorií permanentního důchodu. Modigliani vychází z předpokladu, že příjmy se

v průběhu života mění a vymezuje tři etapy lidského života. Nejprve člověk v mládí čerpá

úvěr, protože nemá naspořeno ani nemá z čeho čerpat (jeho mzda je nízká nebo studuje

popř. další faktory). Ve středním věku pak dílem spoří a dílem splácí úvěr, který čerpal

v mládí. Třetí etapa se pak týká stáří, kde jedinec musí čerpat z úspor, které vytvořil

v produktivním věku. Obecně lze říci, že tento model počítá s uvědomělým jedincem, který

vyrovnává svoji spotřebu na základě očekávaných příjmů v produktivním věku. Kolik může

jedinec spotřebovat pak lze vyjádřit takto:

5

Kde:

Ct – spotřeba v daném roce

L – zbývající počet let života (velmi diskutabilní proměnná)

Yt – důchod v daném roce (současná mzda)

Yexp – očekávaný důchod v budoucích letech (nejistota zvyšování příjmu)

W – bohatství (například zděděný majetek, výhra)

Friedmanova teorie pracuje pouze se spotřebou a důchodem. Současná spotřeba je

závislá na sklonu ke spotřebě a tzv. permanentním důchodu. Spotřeba se zvyšuje až poté,

kdy jedinec vidí, že zvýšení disponibilního důchodu je trvalé a promítne se i do

permanentního důchodu.

Naproti tomu se však staví empirická data, která dávají jasně na srozuměnou, že lidé

ještě nejsou ve stadiu homo oeconomicus (jak si mnozí ekonomové myslí) a na stáří jim

zbývá jen nepatrné úspory a mnozí jsou pak odkázáni na pomoc státu či sociální služby.

Proč tomu tak je, se snaží přiblížit behaviorální teorie životního cyklu (Shefrin a Thaler 1992).

Ne všechny příjmy jsou vnímány stejně a proto ne každý příjem je z části uspořen. Obecně

lze říci, že neočekávané příjmy jsou většinou celé věnovány na spotřebu (výhra). Naproti

tomu například prodej nemovitosti je téměř celý uspořen.

Nicméně na otázku jak by měl být nastaven 2. pilíř důchodového spoření, tedy fondový

systém, nedává odpověď ani jedna z teorií. Každý jedinec se tváří v tvář realitě zachová jinak

6

a každý máme jiný sklon ke spotřebě, jiné vize budoucnosti s očekávanými příjmy a

v neposlední řadě i jiné informace o fungování důchodového systému a výši absolutní částky

starobního důchodu. Z tohoto důvodu se pak zdá nezbytné při zavádění fondového systému

jistá úroveň finanční gramotnosti obyvatelstva. Pro doplnění lze ještě uvést názor

obyvatelstva ČR, jak si představují financování svých starobních důchodů:

Stav finančního trhuFenoménem ČR je nízká finanční gramotnost. Tomu ovšem napomáhá i problematika

nízké důvěry ve finanční trh, která vznikla v době transformace ekonomiky z centrálně

plánované na tržní, kdy mnoho bank zkrachovalo. Míra důvěry pak velmi silně ovlivňuje i

možnost vedení úspor na důchodový věk. Nebude li důvěra obyvatel ve finanční trh silná a

úspory ve fondovém systému nebudou zákonem vázané, pak se může stát, že při prvním

slabém otřesu (propadu hodnoty úspor) vypukne panika a lidé budou pořádat tzv. runy na

finanční instituce, čímž rozkmitají ekonomiku a způsobí závažné problémy celému systému.

Nejčastějšími způsoby ukládání peněz jsou mezi občany běžný účet (62,3 %) a

uzavření smlouvy o stavebním spoření (56,9 %). 44,0 % obyvatel naší země si ukládá

peníze doma stranou. Penzijní připojištění má uzavřeno 39 % osob. Přibližně třetina obyvatel

ukládá volné finanční prostředky na vkladní knížku. O něco více než čtvrtina osob (28,3 %)

uzavřela smlouvu o životní pojištění a 18 % obyvatel investuje své peníze do nákupu

nemovitosti. Hranici 10 % z hlediska využívání překročilo ještě ukládání peněz na

termínovaný účet (11,1 %). Ostatní formy investování peněz jsou využívány méně než 10 %

populace – nákup pozemku (5,1 %), investování do podnikání (4,7 %), nákup starožitností a

uměleckých předmětů (3,5 %), nákup cenných papírů (3,3 %), nákup vkladových listů

7

(3,2 %), nákup cizí měny (3,0 %), nákup podílu v podílovém fondu (2,1 %) a nákup zlata

(1,3 %).

Nízkou míru důvěry snad pomůže zmírnit přijatá směrnice MiFID (The Markets in

Financial Instruments Directive - Směrnice o trzích finančních instrumentů), která zavádí

společný tržní a regulatorní režim pro poskytování investičních služeb ve všech 30 členských

státech Evropského hospodářského prostoru. (ES + Island, Lichtenštejnsko, Norsko)

Tato směrnice si klade 3 základní cíle:

1. Dokončit proces vytváření jednotného evropského trhu investičních služeb

2. Reagovat na změny a inovace, které se objevily na kapitálovém trhu

3. Ochranu investorů, prostřednictvím vytvoření silnějších, konkurence - schopnějších a

robustnějších finančních trhů.

Směrnice zpřísňuje nároky na znalosti a požaduje, aby byli zprostředkovatelé a poradci

vzděláni nejen teoreticky (právní předpisy, regulace na trzích, investiční rozhodování,

kolektivní investování, rizika a mnoho dalších znalostí), ale aby měli za sebou i minimálně

roční praxi. Vědomosti se budou dokazovat složením zkoušky u ČNB nebo doložením

vzdělání. Míra praxe a znalostí bude odlišná pro investičního poradce, investičního makléře,

osobu jednající se zákazníky i pro správce portfolia.

Nejmarkantnější změny lze očekávat u pravidel jednání k zákazníkům. Půjde například

o zavedení detailní klasifikace zákazníků, která obchodníkům umožní větší flexibilitu

zejména při poskytování služeb profesionálním zákazníkům a kvalifikovaným protistranám.

Dojde k rozšíření pravidel pro informování zákazníků a zavedení postupu hodnocení

vhodnosti služeb poskytovaných zákazníkům z hlediska odborných znalostí a zkušeností

zákazníka (approprietness, suitability)

MiFID dále rozšiřuje rozsah regulovaných služeb a investičních nástrojů, zahrnuje

například finanční deriváty, komoditní deriváty, kreditní deriváty, finanční kontrakty na

vyrovnání rozdílů. Nově je zahrnuto i investiční poradenství a provozování vícestranných

(alternativních) obchodních systémů (tzv. multilateral trading facilities), jakožto speciální

formy trhu s investičními nástroji, pro který jsou stanoveny nižší požadavky oproti trhu

regulovanému. Tento vícestranný obchodní systém může provozovat jak organizátor

regulovaného trhu, což jsou dnes v České republice Burza cenných papírů Praha a RM-

Systém, tak obchodník s cennými papíry. Dále stanovuje nově i požadavky na vnitřní

kontrolní a řídicí systém zejména v oblasti dodržování zákonných požadavků (compliance),

interního auditu, řízení rizik, outsourcingu, informačních systémů a evidence.

Netrpělivost ve spotřebě Faktor, který není nikomu cizí, lze pojmenovat jako netrpělivost ve spotřebě – nízká

schopnost sebekontroly, nechuť odložit současnou spotřebu ve prospěch spotřeby budoucí.

8

Lidé současně nedokážou své chování podřídit stabilnímu diskontnímu faktoru, ale blízké

uspokojení hodnotí vždy významněji než uspokojení vzdálené, což pochopitelně vysoce

ovlivňuje samotnou chuť spořit. Toto chování lze označit jako hypotéza hyperbolického

diskontování (Thaler 1981; O´Donoghue a Rabin 1999).

Na konkrétním příkladu pak lze toto chování dokázat. Nabídneme li jedinci 1000 Kč za

10 let a 800 Kč za 9 let, zvolí první variantu. Jedná se o vzdálenou budoucnost a náklady na

čekání (újma) jsou hodnoceny s nižší důležitostí než výnos. Naopak při nabídce 800 Kč nyní

nebo 1000 Kč za rok se jedinec zpravidla rozhodne pro nižší částku s okamžitým plněním.

Ačkoli se tedy jedná v prvním i druhém případě o stejné částky, chování jedince bude odlišné

podle toho, zda je pro něj újma z čekání na příjem vykompenzována výnosem.

Je tedy třeba, aby stát našel způsob, jak motivovat občany ke spoření například tím, že

opticky zvýhodní spotřebu v budoucnu. Jako nejlepší nástroj se jeví daňová úleva, při které

by investice do budoucí spotřeby nepodléhaly dani (současně podpořeno tím, že předčasný

výběr by byl sankcionován doměřením daně či penále tak, aby jedinec byl příslušně

„potrestán“). Zde ovšem vyvstává otázka, jak by se zachovali nízkopříjmové skupiny, které

za současného stavu daně z příjmů stejně neplatí (vysoké slevy na dani) – ti by nemohli být

motivováni ani daňovými úlevami a nabízí se jen povinné platby na vlastní důchodový účet.

Averze ke ztrátámBudeme-li čistě logicky předpokládat, že v souvislosti s růstem příjmů domácností,

poroste také míra spoření na penzi, budeme se nejspíše mýlit. Lze totiž pozorovat naopak

opačnou tendenci. Psychologové si již dříve povšimli, že lidé často hodnotí svou

ekonomickou situaci nikoli podle absolutní úrovně bohatství (tj. důchodu), nýbrž podle jeho

změny resp. podle odchylky od výchozí situace. Tento aspekt lidské psychiky zohledňuje

tzv. prospektová teorie prezentovaná Danielem Kahnemanem a Amosem Tverskym1. Funkce

užitku je v rámci této teorie:

a/ je ryze konvexní v oblasti ztrát oproti tzv. referenčnímu bodu R a ryze konkávní v

oblasti zisků oproti referenčnímu bodu, což odpovídá přepokladu klesající citlivosti na podnět

při jeho zintenzivňování, tedy předpokladu klesajícího užitku z rostoucího zisku a klesajícho

mezního užitku při rostoucí ztrátě2,

1 Daniel Kahneman je prvním izraelcem, který získal Nobelovu cenu za ekonomii. Aplikoval do ekonomie psychologická hlediska a položil tak základy nového ekonomického myšlení. Ekonomie se o psychologické aspekty ekonomických modelů či teorií téměř nezajímala, protože v prvotním zájmu stála snaha o matematizaci ekonomie, což ovšem složité ekonomické procesy nutně zjednodušovalo, takže se významně odchylovali od reality. Kahneman společně se svým krajanem Amosem Tverskym, který se již ocenění nedoškal, zjistil, že ekonomická rozhodnutí provedená s určitým stupněm nejistoty se mohou lišit od rozhodnutí předpovězených běžnými ekonomickými teoriemi, hlavně modelem maximalizace očekávaného užitku. 2 V pozdnější kumulativní prospektové teorii (Kahneman a Tversky (1992)) dochází k modifikaci předpokladů o konvexně-konákvním tvaru užitkové funkce v tom smyslu, že se konkávnost mění v konvexnost a naopak v případě, kdy je velmi mal pravděpodobnost extrémního výsledku. Viz též Skořepa M. (2006).

9

b/ v oblasti ztrát vykazuje funkce strmější průběh než v oblasti zisků, tj. vykazuje pokes

užitku při ztrátě jednotky příjmu v porovnání s nárůstkem užitku při získání jednotky příjmu.

To koresponduje se skutečností, že lidé při svém rozhodování věnují vyšší váhu ztrátě než

stejně vysokému zisku3.

Jedná se tedy jednak o asymetrickou užitkovou funkci, která vykazuje averzi k riziku

v oblasti zisků, ale naopak zálibu v riziku v oblasti ztrát oproti referenčnímu bodu, který je

jejím inflexním bodem, a jednak transformace objektivních pravděpodobností na subjektivní

pomoci váhové funkce, zohledňující lidský sklon nadhodnocovat pravděpodobnost extrémně

nepravděpodobných událostí.

Tomu odpovídá následujícím graf funkce užitku v Kahnemanově-Tverském pojetí:

nominálně nižší ztráta má větší vliv na užitek subjektu v provnání s vlivem nominálně vyššího

nárůstu jeho bohatství:

Tedy ačkoliv je a > b, platí u(a) < u(b).

Kahnemanova – Tverského užitková funkce

Přitom míra konvexnosti resp. konkávnosti klesá se vzdálenosti od referenčního bodu

R, což odpovídá poznatkům psychologie, podle kterých při růstu síly impulzu klesá dopad,

který má na lidskou psychiku marginální zvýšení impulsu o jednotku.

Vedle funkce užitku u(x) je v Kahnemanově-Tverského teorii pro rozhodování za

nejistoty rohodující i transformace objektivních pravděpodobností na subjektivní. Ekonomická

psychologie prokázala, že lidé mají sklon nadhodnocovat pravděpodobnost extrémně

nepravděpodobných událostí a naopak podceňovat pravděpodobnos běžných jevů.

Pokud se tedy vrátíme k averzi ke ztrátě ve vztahu k tendenci tvorby míry úspor na

penzi, můžeme jednoduše aproximovat, že lidé budou současné úspory považovat za

současnou ztrátu užitku, jelikož budoucí užitek perspektivně získaný z uspořených příjmů

díky také především hyperbolickému diskontování vnímají jako menší. Dále vzhledem

3 Tvar užitkové funkce byl u Kahnemana a Tverskym odvozený na základě empirických zjištění. Podle nich je strmost užitkové funkce „u“ v oblasti ztrát cca 2,2 krát vyšší než v oblasti zisků.

10

k tomu, že je ztráta vnímána intenzivněji než identicky vnímaný vysoký zisk, lze

předpokládat, že by tento sklon mohl navíc vést k neochtě navyšovat míru spoření.

Automatické přihlašování do penzijního plánuZ charakteru hyperbolického diskontování a averze ke ztrátě také dále vyplývá, že lidé

budou rozhodovací problémy v současnosti pokládat za závažnější než ty, jimiž se teprve

budou muset zabývat v budoucnosti. Toto odpovídá existenci vlivu určitých vzorců chování

na aktuální a pozdější jednání jednotlivce. Navyknuté vzorce chování jsou tedy

upřednostňovány, neboť změna v chování je spojena s náklady na získání informací a také

subjektivní nárůst rizika.

V případě penzijního spoření bylo zjištěno, že prvotní nastavení spořícího chování na

jeho budoucí průběh je rozhodující. Tímto tématem se zabývali Wiliam Samuelson a Richard

J. Zeckhauser (1988)4. Na vzorku (velkém) spořících v penzijním plánu univerzitních

zaměstnanců demonstrovali, že nadpoloviční většina rozdělovala své pravidelné platby mezi

různé druhy fondových investic ve stejném poměru, v němž do systému vstupovali. Ačkoli se

absolutní částky přispívajících v průběhu spoření samozřejmě měnily, struktura, v níž tyto

úspory alokovali nikoli. Ta totiž zůstala identická s tou, jenž byla arbitrárně určena při

samotném počátku spoření. Zdá se, že většina spořících původně nastavenou strukturu

považovala za optimální či dokonce doporučenou, ačkoli žádná z těchto charakteristik nebyla

nikdy zaměstnavatelem oficielně uvedena. Z výše uvedených důvodů se lze domnívat, že

právě ono prvotní nastavení struktury spořícího chování musí být považováno za významnou

součást nově stanovovaných dobrovolných penzijních systémů.

Tento sklon k úvodnímu nastavení se vedle struktury spoření projevuje dokonce i při

samotném vstupu do penzijního systému. Pokud totiž předpokládáme, že je spoření

dobrovolné a firmy zaměstnance, jež splňují určitá kritéria, automaticky přihlásí do základní

formy penzijního plánu, můžeme pozorovat, že poměr zaměstnanců mající penzijní plán

dramaticky vzroste. Ekonomické přístupy založené na hypotéze životního cyklu neumějí

tento jev (tuto diferenci) vysvětlit. Největší dopad má automatické přihlášení především na ty

skupiny zaměstnanců, jež vlastní penzijní spoření podceňují. Mezi ně patří převážně mladí a

pak také málo placení zaměstnanci či příslušníci určitých menšin.

Za stěžejní faktor lze považovat také vlastní charakter penizijní smlouvy pro

automatické přihlášení do penzijního systému. Pokud vezmeme v úvahu dva typy účastníků.

Jeden je automaticky přiřazen do penzijního plánu založeném na malé spořící míře a také na

velmi konzervativní investiční strategii (fondy peněžního trhu či fondy s pevným výnosem),

který nejlépe odpovídá potřebám a možnostem nejširšího vzorku spořících. Druhý účastník

naopak vstupuje do systému z vlastní volby a vykazuje v průběhu vyšší úroveň spoření,

4 Samuelson, W., Yeckhauser, F.J., 1988. Status Que Bias in Decision Making. Journal of Risk and Uncerteinty 1, 7-59.

11

čemuž odpovídají také výsledky mnohých empirických studií5. Ti, kteří do systému vstoupili

automaticky své nastavení v průběhu nemění a existuje tudíž i obava, že v dlouhém období

naspoří méně než ti, jež do systému automaticky přiřazeni nebyli a přitom později zvolili

právě „odvážnější“ strategii penzijního spoření.

Lze také sledoavat tendenci, kde mnohdy dochází k odkládání rozhodnutí zvýšit poměr

úspor z budoucích vyšších příjmů. Zde upozorňujeme, že toto může být důsledkem sklonu

ke status quo, tj. např. podceňování samotného významu penzijního spoření. Lidé mají sklon

k odkládání i naprosto triviálních rozhodnutí. Notorický známým příkladem je téměř

celosvětový fenomén odkladu termínu podání daňového přiznání i u lidí, jež mají zpět

obdržet daňový přeplatek. Z výše uvedených důvodů se tedy jeví jako vhodné stanovit

automatické navyšování spořící míry, a to buď za určité časové období či v době nárůstu

mzdy. Problém však může působit i jistá obava z „přespoření“. Je nutné zabývat se i jistým

faktem, že prostředky na penzijních účtech by i při existenci možnosti libovolně vystoupit ze

systému mohli být méně likvidní než prosté úspory a ti, co spoří by při změně životních

okolnosí (zhoršení životní úrovně) a jejich konverzi do peněžních zůstatků přicházeli o jejich

určitý naspořený díl (ztráta vzniklá z konverze v rámci likvidity).

Výše uvedená fakta ústí v určitá doporučení, a to především aby například u

dobrovolného penzijního spoření bylo zavedeno automatické přihlašování do systému –

jakmile by se zaměstnanec stal způsobilým účastnit se penzijního spoření. Takový účastník

by byl zařazen automaticky do základní formy penzijního spoření (s předem definovanou

úrovní spoření a strukturou úspor; základní formu může volit zaměstnavatel, municipalita

apod.) s možností vystoupení ze systému.

5 Madrian, B.C., Shea, D.F., 2001. The power of suggestion: Inertia in 401(k) participation and savings behavior. Quarterly Jornal of Economics 8, 258-300.

12

Základní rámec navrhovného systému dobrovolného penzijního spoření

V souvislosti s přípravou nového systému penzijního spoření by měl být kladen důraz

především na jeho jednoduchost, na to, aby vstup do něj byl automatický a tak byla zajištěna

vysoká míra účasti. Dále by měl účastníkům usnadňovat zvolení adekvátní spořící míry

(vzhledem k finačním možnostem spořícího).

Richard H. Thaler a Shlomo Benartzi (2004)6 se pokusili sumarizovat uvedené

hypotézy pro realizaci programu penzijního spoření nejčetnějšího typu domácností. Tato

demonstrativní domácnost je charakteristická svými členy, kteří si nejsou jistí, jak velkou část

svých současných příjmů mají uspořit na penzi, přičemž si uvědomují, že aktuální či v

budoucnosti jimi zvolená spořící míra bude s vysokou pravděpodobnosí nedostačující, přesto

však otálejí a doufají, že se jim v budoucnosti podaří míru spoření zvýšit. Thaler a Benartzi

doporučují 4 faktory, které by měl reflektující penzijní systém respektovat:

1/ Jako reakce na existenci hyperbolického diskontování je žádoucí, aby k závaznému

rozhodnutí spořícího o budoucím navyšování spořící míry došlo okamžitě či velmi brzy po

vstupu do programu penzijního spoření (v době uzavření smlouvy o penzijním spoření či

v době obdržení ročního výkazu s informacemi o velikosti a struktuře svých dosavadních

úspor). Vzhledem ke sklonu lidí považovat za mnohem hodnotnější statky a informace, jež

byly zprvu přiděleny jim samotným než někomu jinému, jeví se jako vhodné, aby existovala

přednastavaná povinnost penzijních fondů zasílat podbrobné výpisy z penzijních účtů

s informacemi o vývoji investic.

2/ V souvislosti s existencí averze ke ztrátě spořících by k vlastnímu navyšování míry

spoření mělo docházet synchronně a s okamžikem růstu nominálního příjmu.

3/ Požadavek na navyšování míry úspor by měl probíhat automaticky dle uvedených

pravidel do stanoveného maximálního limitu. Tím by mohl být obejit sklon ke status quo a

riziko otálení. Jako maximální limit je uvažován především taková výše penzijního spoření

umožňující maximálně dovolené daňové zvýhodnění. Není však ani zamítána možnost

centrálně stanovené libovolně vysoké hranice.

4/ Měla by existovat možnost z daného penzijního systému kdykoli vystoupit, a to

v libovolné fázi či za existence pouze minimálních omezení. Toto by totiž mělo snížit

6 Thaler, R.H., Benartzi, S., 2004. Save More Tomorrow (TM): Using behavioral economics to increase employee saving. Journal of Political economy 112, 164-187.

13

transakční náklady konkrétního penzijního programu a podpořit ochotu do takového systému

vůbec vstoupovat.

Předkládaný návrh soukromého penzijního spoření, by doplnil průběžný systém,

vycházící z modelu penzijního spoření v USA, jenž je aplikovatelný i mimo pracovně-právní

vztahy, tj. s mírnými modifikacemi aplikovatelný i pro osoby s příjmy z nezávislých činností.

Navržené základní schéma je založeno na smluvně zajištěné volbě zaměstnance o přesně

stanovené míře spoření penzijního spoření odčerpávané ze své hrubé mzdy, jenž je

dobrovolně spořena na jeho individuálním penzijně-spořícím účtu. Zaměstnancem je zároveň

zvolena specifická penzijně-spořící strategie fondového typu, na peněžním trhu, trzích

dluhopisů, akcií a dalších aktiv či jejich kombinace, jenž může být v průběhu spoření

modifikována.

Definování a správu komplexu penzijně-spořících strategií může být v kompetenci

zaměstnavatele, převažujícm typem však by mohly být díky své komparativní výhodě

pravděpodobně specializované organizace – penzijní fondy. Tuto doměnku lze doložit

především komparativní studií, ze které vyplývá, že vyšší rizikově upravené výnosové míry

dosahují penzijní fondy spravované kvalifikovanými správci (oproti nespecializovaným

podílovým fondům)7.

Úlohu vlády lze spatřovat především v zajištění následujících činností:

1/ ochraně majetkových a dalších práv členů fondu; a

2/ garanci finančních zdrojů pro budoucí vyplácení penzí v minimalistické verzi

dohledem nad organizační efektivností, spravováním portfolia fondu, risk managementem,

úrovní odborné vzdělanosti pracovníků fondu, apod.

Na rozdíl od plánu se strukturou pevně definovaných současných příspěvků (“DC”) a

definovaných budoucích dávek (“DB”) by v navrhovaném penzijním plánu existovalo

cash-flow vně systému, které by odpovídalo dobrovolně zvolené a měnitelné výši příspěvků

(míře spoření), způsobu investování a také i výši a způsobu čerpání dávek (penzí). Navržený

systém si tak tedy ponechává výhody DC (vhodnost eventuality odkladu termínu čerpání

penze, jelikož dodatečný nárůst penzijních úspor se plně projeví ve vyšší penzi) a zároveň

reakce na prodlužování průměrné doby dožití probíhá vně systému (v systému DB je nutná

změna technických parametrů – především termínu odchodu do penze). Stěžejní nevýhodou

DC je nízká solidarita se skupinami nízko příjmového obyvatelstva, jež v tomto systému

nemohou dosáhnout adekvátní penze. Tato skupina sice není vně nově navrženého systému

7 Del Guercio, D., Tkac, P.A., 2002. The determinants of the flow of funds of managed portfolios: Mutual funds vs. pension funds. Journal of Financial and Quantitative Analysis 37, 523-557.

14

zohledněna, měla by však být trvalou součástí prvního políře penzijního systému (či státní

sociální politiky nebo dobrovolné charitativní činnosti).

Zdanění příjmůDůležitou roli hraje v navrhovaném systému mechanismus zdanění příjmů spořících

v penzijním plánu. Zdaněna (stanovenou sazbou daně z příjmů) by měla být pouze ta část

aktuálně vyplácené penze, jenž odpovídá v minulosti uspořenému příjmu ze závislé činnosti

bez zdanění získaných úroků, dividend a kapitálových výnosů, jež spořící nabyl z investic

prostřednictvím penzijního účtu. Přitažlivost takového spoření lze nalézt především ve

faktickém odkladu daňové povinnosti a možnosti investování uspořených peněz na penzijně-

spořícím účtu a tak také umožňující spořícímu získat dodatečné výnosy. Tento systém

zdanění by také velice dobře umožňoval, aby budoucí z penzijního systému odebírané

příjmu (penze) byly s vyšší pravděpodobností zdaněny nižší progresivní sazbou daně, než

by byly zdaněny v minulosti, pokud by nebyly uspořeny.

Alternativně by například příjmy přesunuté na penzijní spoření zcela nepodléhaly dani

z příjmu obdobně jako analogická část příjmů placená na sociálním pojištění. Základní

finanční předností je nezdanění veškerých příjmů uspořených na penzijně-spořícím účtu a

další případný pokles výsledné daňové povinnosti díky nižší progresivní sazbě daně u takto

sníženého základu daně. Dani by podléhaly příjmy z úroků, dividend či kapitálových výnosů

získaných z investic penzijních úspor apod.

Lze předpokládat, že by takto byl systém efektivnější než aktuální systém státních

příspěvků k penzijnímu připojištění. Zaměstnavatel může přispět na penzijně-spořící účty ke

mzdě svých zaměstnanců. Také jemu by systém umožnil faktické vyhnutí se daňové

povinnosti z příjmů vyplácených zaměstnancům na jejich penzijně-spořící účty.

Minimální doba účasti v systémuPodmínky vystoupení a stanovení minimální doby účasti v systému by měly podléhat

politice konkrétního správce penzijního fondu. Samozřejmě je nutné počítat s tím, že

předčasné ukončení penzijního plánu bude jistým způsobem sankcionováno, a to konkrétně

vedle okamžitého zdanění také pravděpodobně vyšší sazbou daně z příjmů (možné i další

sankce). Bude zřejmě dle předpokladů autora nutné definovat podmínky „finanční nouze“,

jenž umožní předčasné nesankcionované disponování s prostředky na penzijním plánu před

termínem jeho ukončení či možnost půjčky sobě z vlastního penzijně-spořícího účtu, která by

musela být splacena ze zdaněných příjmů a další podmínky.

Investice do reálných aktiv

15

Předpoklady lze stavět na hypotéze životního cyklu, která říká, že v penzijním věku

dojde ke změně formy bydlení případným prodejem vlastní nemovistosti a/nebo

přestěhováním se do méně nákladného bydlení. Předpoklady standardní hypotézy životního

cyklu jsou však dle příkladů z praxe většinoouu chybné, neboť domácnosti v penzijním věku

obvykle významně redukují spotřebu, a proto případně nejsou motivováni získávat

dodatečné zdroje prodejem nemovitosti či přestěhováním, a tak mnohdy dokonce pokračují

v kumulaci svého bohatství v této formě reálných aktiv.

Zde se odkažme na práci Megbolugbeho8, který uvádí, že dalšími důvody pro nízkou

mobilitu lidí penzijního věku jsou vysoké transakční náklady a také především důvody

psychického charakteru. Lidé, kteří jsou ochotni a schopni nákladové optimalizace svého

bydlení vnímají investice do finančních a reálných aktiv jako substituční a v případě propadu

cen nemovitostí lze sledovat jejich snahy o zvyšování objemu finančních aktiv. V případě

nedostatečných úspor mohou být investice do nemovitostí domácnostmi považovány za

zdroj příjmů, proto by návrh na reformu penzijního systému měl respektovat i podmínky

rozvoje nemovitostního a hypotečního trhu.

Závěr

Psychologie nabízí řadu zajímavých způsobů jak ekonomické modely obohatit a na

úrovni předpokladů o lidském myšlení přiblížit skutečnosti. Behaviorální ekonomie jako určitá

snaha aplikovat psychologické poznatky a pojmy do ekonomie má v současné době a

zvláště pak v oblasti sociálního pojištění jistě své opodstanění.

V nově navrhovaných systémech důchodové reformy je nutné vzít v úvahu mnohé

aspekty lidského chování a další podstatné skutečnosti (averze ke ztátám, sklon ke status

quo, nedostatek sebekontroly, netrpělivost ve spotřebě, finanční gramotnost obyvatelstva

apod.) Avšak v současné době je také nutné klást zvláštní důraz na současný vývoj

ekonomických a demografických tendencí. V souvislosti s tímto se řada ekonomů snaží o

návrh optimální reformy penzijního systému. V naší práci jsme nabídli pohled na systém,

jenž se snaží respektovat ustanovení speicifické reformy dobrovolného penzijního spoření,

tedy kdy na úrovni jednotlivce respektuje rozhodnutí o míře penzijního spoření ze svého

aktuální příjmu, která mu umožní dosažení objemu a struktury úspor pokrývající očekáváné

výdaje v letech, kdy nebude mít podstatné zdroje jiných příjmů a faktory zajišťující, že taková

rozhodnutí bude schopen dodržet. Navržený systém důchodové reformy je založený na

8 Megbolugbe, I., Sa-Aadu, J., Shilling, J.D., 1999. Elderly female-headed households and the decision to trade

down. Journal of housing Economicks 8, 285-300.

16

podstatné roli soukromého penzijního spoření. Je však nutné uvést, že je s největší

pravděpodobností neproveditelný bez konsolidace finančních toků vně státního průběžného

systému, přičemž lze předpokládat, že velikost placeného sociálního pojištění z velké míry

ovlivní míru dobrovolného spoření. Tato práce předpokládá za optimální, aby postupně

docházelo k co nejnižšímu možnému poklesu úrovně státního sociáního pojištění a zároveň

k umožnéní co nejvyššího možného nárůstu míry individuláního penzijního spoření u co

nejvyššího počtu občanů. Vlastní proces transformace penzijního systému z čisté státní

formy na zčásti soukromou a doprovázející modifikaci parametrů sociálního pojištění

vyžaduje další analýzu.

17

Zdroje:

Houdek, P., 2007, Teoretický koncept mikroekonomických základů penzijního spoření – Návrh

koncepce penzijní reformy v ČR (www.inbes.org)

Hlaváček, J., Hlaváček, M., 2006, Poptávková funkce na trhu s pojištěním: porovnání

maximalizace paretovské pravděpodobnosti přežití s teorií EUT von-Neumanna a Morgensterna

a s prospektovou teorií kahnemana a Tverského, Institute of Economic Studies, Faculty of Social

Sciences Charles University in Prague

Andrle, M., Brůha, J., 2003, Hyperbolické diskontování a jeho význam v ekonomickém

modelování, Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku a katedra hospodářské politiky, VŠE

v Praze – fakulta nárohospodářská

Laboratorní experimenty v ekonomii? [online]. 2007 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW:

<http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=267&lst=105>.

Psychologie proniká do ekonomie [online]. 2002 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW:

<http://www.sds.cz/docs/prectete/epubl/msk_ppde.htm>.

Zavedení pravidelného výzkumu veřejného mínění o českém důchodovém systému [online]. 2006 [cit.

2009-11-01]. Dostupný z WWW: <http://www.mpsv.cz/files/clanky/3065/verejne_mineni.pdf>.

18