1. Ó Bože, Otče, uč mne sám, | když pouští bloudím zde a lká, | jak z hloubi duše volat mám: | „Buď vůle Tvá! Buď vůle tvá!“

2. Když kráčet musím v temnostech | a smutno mně na cestách těch, | dej, by přec tiše zněl můj vzdech: | „Buď vůle Tvá! Buď vůle tvá!“

3. Když žádáš mne, bych tobě dal, | co nade vše jsem miloval, | vím, žes jen své si nazpět vzal. | „Buď vůle Tvá! Buď vůle tvá!“

4. Mně milost dávej den co den, | bych od hříchu jsa svoboden | vždy víc byl volat ochoten: | „Buď vůle Tvá! Buď vůle tvá!“

5. Ten, jenž tak volat učil nás, | tam v našem středu bude zas | a slyšet budem jeho hlas: | „Buď vůle Tvá! Buď vůle tvá!“