w ww . i z p e . c z

ZDRAVOTNÍ POLITIKA A EKONOMIKA

Politika rozvoje lidských zdrojů ve zdravotnictví

INSTITUT ZDRAVOTNÍ POLITIKY A EKONOMIKY Kostelec nad Černými lesy Prosinec 2003

9

2003

Politika rozvoje lidských zdrojů ve zdravotnictví

Studie k analýze problémů mladých pracovníků v českém zdravotnictví

Sborník č. 9/2003

Institut zdravotní politiky a ekonomiky

Prosinec 2003

2

Autoři projektu: Háva Petr Pintová Kateřina Barták Miroslav Kru�ík Lubomír Technická redakce: �i�ák Luděk Pospíšilová Stanislava Tomandlová Věra Konzultanti: Čabanova Bohumila Hnilicová Helena Štilcová Miloslava

Vydáno v rámci Výzkumného záměru MZ0 2002 01 IZPE © IZPE - Institut zdravotní politiky a ekonomiky Vydávání povoleno MK ČR: MK ČR E 13528 Kostelec nad Černými lesy, prosinec 2003 ISSN 1213-8096

3

Obsah:

1. Zadání....................................................................................................................................................................................4

2. Úvod.......................................................................................................................................................................................4

3. Teoretická východiska .........................................................................................................................................................6 3.1 Aktéři politiky lidských zdrojů ve zdravotnictví ..................................................................................................................7 3.2 Řízení a plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví............................................................................................................7 3.3 Analytický rámec nevyvá�ených stavů v oblasti lidských zdrojů ......................................................................................12

4. Přehled dostupných statistických a dal�ích údajů a jejich diskuse. ..............................................................................14 4.1 Problémy mladých zdravotníků a jejich příčiny ...........................................................................................................14 4.2 Vybrané související faktory (vzdělání, počty pracovníků a jejich odměňování) ..........................................................16

4.2.1 Systém pregraduálního vzdělávání .......................................................................................................................17 4.2.2 Absolventi a jejich vstup do praxe .......................................................................................................................19 4.2.3 Počty pracujících lékařů a sester v ČR a jejich mezinárodní srovnání .................................................................20 4.2.4 Odměňování pracovníků ......................................................................................................................................24

5. Systém vzdělávání lékařů v SRN.......................................................................................................................................27 5.1 Úvodní poznámky ........................................................................................................................................................27 5.2 Pregraduální vzdělávání - aprobace..............................................................................................................................27 5.3 Dal�í vzdělávání lékařů ................................................................................................................................................29

5.3.1 Kontinuální vzdělávání (Fortbildung) ..................................................................................................................29 5.3.2 Specializační vzdělávání (Weiterbildung). ...........................................................................................................30

6. Přístup Kanady k politice lidských zdrojů ve zdravotnictví...........................................................................................32 6.1.1 Armstrong, P., Armstrong, H.: Plánování péče – přístupy k politice a plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví, (Planning for Care: Approaches to Health Human Resource Policy and Planning, Commission on the Future of Health Care in Canada), CIHI, 2002.....................................................................................................................32

7. Přístupy a strategie k politice a řízení lidských zdrojů na úrovni WHO, OECD, ILO ................................................36

8. Pracovní závěry a jejich diskuse .......................................................................................................................................38

9. Literatura............................................................................................................................................................................43

10. Přílohy .................................................................................................................................................................................45 10.1 Zadání práce (dopis ředitele Kadlece) ..........................................................................................................................46 10.2 Příprava pracovníků (pregraduální vzdělávání)............................................................................................................48 10.3 Aktivní činnost a dal�í vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví ..................................................................................54 10.4 Odměňování pracovníků ve zdravotnictví....................................................................................................................67 10.5 Podklady pro plánování (normativy) ............................................................................................................................68

11. GLOSÁŘ POJMŮ..............................................................................................................................................................96

4

1. Zadání

Tato studie byla zpracována na základě po�adavku MZ CR formou dopisu ředitele úřadu. Zdeňka Kadlece ze dne 26.

května 2003 (viz příloha 10.1). Východiskem zadání studie bylo jednání představitelů MZ ČR v rámci pracovní skupiny pro

zdravotnictví Rady hospodářské a sociální dohody, kde bylo Ministerstvo zdravotnictví po�ádáno o analýzu zaměstnávání

mladých lidí v resortu zdravotnictví a s tím spojených problémů.

2. Úvod Lidské zdroje jsou rozhodujícím faktorem zdravotnických slu�eb. Realizace jakékoliv zdravotní strategie závisí právě na

nich. Mnoho států ře�í problémy s vá�ným nedostatkem kvalifikovaných praktických lékařů, sester a dal�ích pracovníků v

systému primární péče. Systém odborné přípravy často není dostatečně vyvá�ený. Výsledkem je pak nadměrný počet úzce

specializovaných lékařů či nedostatek kvalifikovaných sester. Za takového přístupu je celý systém péče o zdraví orientován

převá�ně, nebo jen na nemoci namísto celostního přístupu, který zohledňuje také podporu zdraví (Zdraví 21, 2001). Analýzy,

výzkum a strategie přístupů k tvorbě zdravotní politiky se z těchto důvodů zabývají poměrně �irokým spektrem otázek, které

souvisejí s politikou a řízením lidských zdrojů ve zdravotnictví. I při ře�ení dílčích aspektů v této oblasti (jako např. problémy

mladých pracovníků ve zdravotnictví) je v�ak nutné mít na zřeteli celkový kontext (WHO´s Global Health Workforce Strategy,

2000). Mnoho států realizovalo v průběhu 90. let celou řadu reformních aktivit v oblasti péče o zdraví. Cíle těchto reforem se

soustředily na otázky financování a úhrad a mnohdy opomenuly věnovat patřičnou pozornost právě oblasti lidských zdrojů. V

současnosti se setkáváme s formulacemi rostoucího významu politik a řízení lidských zdrojů ve zdravotnictví jako klíčovými

determinantami efektivního vývoje zdravotní politiky.

V resortu zdravotnictví v ČR existuje v souvislosti se zaměstnáváním mladých pracovníků řada problémů. Lze je

identifikovat ji� v průběhu pregraduálního vzdělávání a zejména pak v průběhu samotné pracovní činnosti, specializace

absolventů lékařských fakult, které jsou nezbytné pro samostatné vykonávání práce lékaře. V ČR se přestala věnovat

systematická pozornost metodám a nástrojům integrovaného plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví. Důsledkem jsou

jakoby náhle se objevující problémy vývoje počtu, rozmístění a odbornosti pracovníků ve zdravotnictví. Předmětem dostatečně

systematického zájmu v�ak není ani oblast řízení lidských zdrojů na úrovni jednotlivých organizací. Vět�ina těchto existujících

problémů je známa na základě jejich diskuse, osobních zku�eností okruhu zúčastněných osob nebo s vyu�itím existujícího

souboru statistických ukazatelů. Soustavněj�í objektivizace s vyu�itím výzkumných metod a existujících teoretických konceptů

není z hlediska potřebného celostního pohledu na tuto oblast v ČR rozvíjena.

Pro absolventy lékařských fakult nekončí studium v okam�iku úspě�ného ukončení vysoké �koly, ale dále se,

v kombinaci s praxí, vzdělávají ve zvoleném oboru. Věk absolventů lékařských fakult a hlavně pak období jejich specializační

přípravy interferují s rolí �eny v rodině. Ze zahraničních zku�eností vyplývá, �e zájemci o studium na lékařských fakultách a

tedy o povolání lékařů se zu�ují na bohat�í a lépe postavené společenské skupiny, které jsou schopny svým dětem poskytnout

potřebnou dlouhodobou podporu. Problémy v ČR jsou diskutovány v souvislosti s finančním ohodnocením. Negativní jsou

také skutečnosti týkající se nedobrovolně zkrácených pracovních úvazků (problematika pracovně právních vztahů).

Problémy mladých pracovníků ve zdravotnictví jsou poznamenány nejistotou, která mladé lidi v zaměstnání provází.

Jedná se o nejistotu o budoucnosti pracovního místa, o profesním růstu a finančním ohodnocení. Po roce 1990 sleduje MZ ČR

soustavně vývoj (ne)zaměstnanosti lékařů a sester, vývoj nezaměstnanosti a volných pracovních míst v jednotlivých okresech.

Tento vývoj je analyzován také ve vztahu k pregraduálnímu vzdělávání. Zdravotnictví v ČR je poznamenáno dlouhotrvajícími

problémy v hospodaření nemocnic, zdravotních poji�ťoven a četnými nezdary v tvorbě a realizaci zdravotní politiky. Také v

zahraničí probíhají diskuse o zamý�lených a nezamý�lených důsledcích reforem zdravotní péče. Zejména podnětná je hloubka

5

a intenzita těchto diskusí v Kanadě, Velké Británii, Austrálii. Samotným zdravotnickým pracovníkům jistě není lhostejné, �e se

zdravotnictví v uplynulém desetiletí stalo předmětem četných podnikatelských zájmů, které jsou příčinou neefektivních

rozhodnutí s následnými ztrátami jiných příle�itostí. V této souvislosti jsou tedy diskutovány různé modely organizačního

uspořádání zdravotnických slu�eb (Van Lerberghe, 2002; Armstrong 2002).

Příčiny vý�e uvedených problémů zaměstnávání mladých lidí v resortu zdravotnictví vznikají na makro a mikroúrovni.

Přístup na makroúrovni zahrnuje právní rámec zdravotnictví, organizační strukturu zdravotnictví a vývoj těchto oblastí v rámci

procesu transformace. Na této úrovni také sehrává významnou roli vstup ČR do EU, harmonizace právních norem a četné

problémy, které ze vstupu do EU vyplynou. Mů�e toti� snadno dojít k dal�ím nestabilitám hospodaření ve zdravotnictví

v důsledku nedoře�ených otázek volného pohybu občanů a slu�eb. Jasně vymezený okruh problémů souvisí s prací přesčas. V

EU byl z podnětu právě mladých pracovníků ve zdravotnictví tento problém také předmětem jednání Evropského soudního

dvora a přijatá rozhodnutí se stala východiskem úprav českého pracovního práva - změny v Zákoníku práce. Tyto problémy se

promítají do oblasti pracovní pohotovosti.

Hledisko na mikroúrovni zahrnuje operativní řídící procesy na jednotlivých pracovi�ťích, které určují konkrétní řzení

lidských zdrojů a produktivitu práce dané organizace. Specifickým problémem je odměňování. Ve zdravotnictví, které je

v případě fakultních nemocnic také v úzkém kontaktu se školstvím, došlo ke vzniku dvou mzdových soustav s významnými

rozdíly v odměňování u pracovníků s obdobným pracovním výkonem a odpovědností. Příčiny problémů na mikroúrovni se

nepochybně li�í mezi jednotlivými organizacemi v důsledků významných rozdílů v řídící praxi a organizační kultuře. Proto je

vhodné přistupovat k analýze problémů mladých pracovníků ve zdravotnictví se zohledněním makro a mikroúrovně, rozli�ovat

mezi systémovými příčinami a individuálními rozdíly na úrovni jednotlivých organizací.

K problémům z hlediska mladých pracovníků ve zdravotnictví dochází při nesouladu mezi plněním jejich role a

odpovědnosti na pracovi�ti ve vztahu k jejich vlastnímu očekávání v probíhající významné fázi jejich �ivota, kdy se začínají

osamostatňovat a zakládat také vlastní rodinu. Jejich role a odpovědnost na pracovi�ti spočívá v získání potřebné praxe a v

nutném specializačním zaměření. V období zahájení vlastní samostatné činnosti jsou vystaveni nové odpovědnosti vůči

pacientům a za výsledky poskytovaných slu�eb. Plnění těchto rolí a odpovědnosti je závislé na podmínkách dalšího

vzdělávání, praxe, organizační kultury pracovi�tě. Motivace těchto mladých pracovníků a jejich produktivita jsou tedy

determinovány určitou mno�inou faktorů nefinanční a finanční povahy, je� by měly být předmětem jak tvorby tak i realizace

zdravotní politiky.

V oblasti rozvoje lidských zdrojů ve zdravotnictví plní významné role několik dal�ích skupin aktérů, kteří z analytického

hlediska také plní určité role, spojené s odpovědností a také u těchto ostatních aktérů je vhodné sledovat podmínky pro výkon

jejich činnosti a �ir�í společenský event. osobní kontext, v kterém se jejich aktivity odehrávají. Jde o následující skupiny

aktérů: ústřední státní správa, veřejná správa na regionální úrovni, řídící pracovníci v oblasti zdravotnických slu�eb, zájmové

skupiny pracovníků ve zdravotnictví - profesní a odborová sdru�ení pracovníků ve zdravotnictví, samosprávné komory s

delegovanou pravomocí v oblasti licencí a dal�ího vzdělávání, aktéři v oblasti pregraduálního a dal�ího vzdělávání, pracovníci

v oblasti výzkumu. Okruh těchto aktérů je mo�né je�tě dále doplňovat. Z analytického hlediska nutné sledovat vzájemné

interakce těchto aktérů a vývoj institucí, je� jejich vzájemné vztahy, role a odpovědnost formálně či neformálně vymezují. Z

hlediska formálního jde předev�ím o vývoj právního rámce.

Předmětem této úvodní studie, která se zabývá problematikou rozvoje lidských zdrojů ve zdravotnictví se zaměřením na

problémy na problémy mladých pracovníků v českém zdravotnictví jsou z hlediska časové dostupnosti potřebných informací

zatím jen některé vybrané aspekty (souhrn teoretických poznatků a jejich diskuse ve vztahu k mo�nostem a potřebám

6

vlastního výzkumu; přehled bezprostředně dostupných statistických údajů v ČR, některé star�í a nověji diskutované nástroje

pro plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví - normativy, vybrané poznatky z hlediska zahraničních vývojových trendů a

přístupů - WHO, OECD, ILO, Kanada, SRN ). Formou pracovních závěrů jsou uvedené poznatky promítnuty do formulace

existujících problémů v ČR a do otázek, je� by měly být předmětem dal�í diskuse o prioritách výzkumu a tedy i rozvoje

poznání, vyu�itelného pro oblast rozvoje lidských zdrojů v českém zdravotnictví.

Studie vychází předev�ím z domácích a mezinárodních poznatků zpracovaných studií a výzkumných úkolů v oblasti

zdravotní politiky a ekonomiky, z údajů a informací Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky. Část

analýzy je zalo�ena na osobních zku�enostech a názorech samotných zaměstnanců resortu zdravotnictví, získaných formou

krátkých, vět�inou telefonických rozhovorů. Předmětem této verze není analýza vývoje právního rámce. Analýza je tedy

postavena na zjednodušeném modelu, který umo�ňuje interpretovat a diskutovat dostupné statistické údaje a event. je uvést do

vztahu s dal�ími údaji o počtu obyvatel nebo srovnat s podobnými zahraničními ukazateli. Domníváme se v�ak, �e tento

přístup by bylo vhodné roz�ířit o standardní metody analýzy politik, tj. zabývat se současně také vývojem právního rámce,

rolemi, odpovědností a zájmy zúčastněných aktérů.

Analýza zaměstnávání pracovníků v resortu zdravotnictví se orientuje na skupinu lékařů a zdravotních sester, kteří byli

vybráni jako reprezentativní skupina zaměstnanců ve zdravotnictví, a to vzhledem k povaze těchto profesí a k početnosti

vybraných skupin. Jedná se o mladé pracovníky, nejdéle 10 let od ukončení vysoko�kolského studia (lékaři), středo�kolského

studia (zdravotní sestry) nebo bakalářského studia (zdravotní sestry). Zahrnuli jsme tedy lékaře ve věku do 35 let a zdravotní

sestry ve věku do 30 let. Av�ak přehled statistických údajů uvádíme v�dy ve vztahu ke v�em věkovým skupinám, jak jsou

publikovány také Ústavem zdravotnických informací a statistiky. Zú�ení jen na prvních deset let by v této souvislosti

představovalo značnou informační redukci nepochybně ke �kodě celého pohledu na tuto oblast.

3. Teoretická východiska Diskuse o lidských zdrojích ve zdravotnictví vycházela v průběhu několika uplynulých desetiletí z konceptů plánování

(Hall, Mejía 1978; Van Lerberghe 2002). Tento tradiční přístup byl postupně doplňován o dal�í hlediska a informace.

Významný vývoj se odehrál v rovině rozvoje a vyu�ití poznatků o řízení lidských zdrojů na úrovni jednotlivých organizací, co�

vedlo v praxi ke zvý�ení jejich řídící kapacity v oblasti lidských zdrojů (Bach, 2001). Oblast péče o zdraví se vyznačuje

intenzivním vývojem poznání a jejich aplikace v praxi. Diskuse se roz�ířily o témata zabývající se decentralizací, reformou

veřejné správy, vývojem v oblasti samotného řízení a řízením lidských zdrojů (Saltman, Figueras 1997).

Diskutované a realizované strategie reforem zdravotní péče se zabývají otázkami zlep�ení výsledků poskytovaných

slu�eb v kontextu jejich organizačního uspořádání, restrukturalizací, řízení, nových rolí jednotlivých segmentů zdravotnických

slu�eb (primární péče, akutní nemocniční péče, dlouhodobá lů�ková péče, domácí péče, přístupy na komunitní úrovni,

komunitní plánování, zdravotně-sociální péče) (Starfield, 1998; Vetter, 1995; Harrison, Prentice 1996; Dobiášová 2001,

Tůmová-Křečková 2003; McKee, Healy 2002, Saltman, Busse, Mosialos 2002, WHO Report 2000).

Mnohé státy v Evropě mají vá�né problémy s dostupností lékařů v systému primární zdravotní péče a zejména s jejich

dal�ím vzděláváním. Reformy primární péče byly nedoceněny a v systému ambulantní péče často výrazně dominují

ambulantní specialisté. Struktura lidských zdrojů a jejich vzdělávání představují v řadě států významnou součást reforem

zdravotní péče. Lékaři v systému primární zdravotní péče jsou klíčovou skupinou pracovníků.

7

Lidské zdroje ve zdravotnictví se staly jedním z nejvýznamněj�ích faktorů při ře�ení problémů péče o zdraví a

souvisejících důsledků. Osobní náklady na pracovníky ve zdravotnictví se ve vyspělých státech pohybují kolem 80%

celkových nákladů. Úspě�ný průběh reforem zdravotní péče tedy vy�aduje pečlivě vyhodnocené kroky ve vztahu k lidským

zdrojům, po�adavkům na jejich přípravu a celo�ivotní zdělávání, standardizaci pracovních postupů a hodnocení dosahovaných

výsledků.

Vývoj v oblasti řízení s důrazem na léčebné postupy a jejich parametry zlep�il nepochybně také formulaci po�adavků na

plánování lidských zdrojů a potřeby celo�ivotního vzdělávání. Av�ak v této oblasti je k dispozici jen poměrně málo

objektivních důkazů o tom, v jakém rozsahu přispěl vývoj řízení ke zlep�ení celkové kvality a výsledků poskytovaných slu�eb.

Bylo by tedy poměrně naivní předpokládat bez dostupných objektivních údajů, �e samotný vývoj v oblasti řízení vyře�í

všechny problémy v oblasti řízení lidských zdrojů, které nebyly úspě�ně zvládnuty s vyu�itím metod plánování na celonárodní

úrovni nebo v rámci veřejné správy. Od decentralizace řízení lidských zdrojů a� na úroveň jednotlivých autonomních

poskytovatelů zdravotnických slu�eb tedy nelze očekávat ře�ení (Van Lerberge 2002).

Naopak v rámci probíhajících diskusí nad dal�ím mo�ným vývojem v oblasti úhrad zdravotnických slu�eb jsou

formulovány přístupy, které zdůrazňují odpovědnost v�ech zúčastněných aktérů, a to nejen pokud jde o samotné úhrady, ale v

jejich souvislosti také o potřebu hodnotit dal�í parametry, související s potřebami zdravotnických slu�eb, a tedy i s vývojem

zdravotního stavu obyvatel. Redukovaný mana�erský přístup na úrovni např. jednotlivých nemocnic, jeho� cíle by se zú�ily na

parametry výnosů, zisku, konkurence a marketingu, by mohl snadno vést k rozvoji geograficky nerovnoměrně rozlo�ených,

nákladných a mnohdy nepotřebných zdravotnických slu�eb. Je zřejmé, �e s takovými alternativami velice úzce souvisí také

vývoj v oblasti lidských zdrojů.

3.1 Aktéři politiky lidských zdrojů ve zdravotnictví

Uvedené schéma č. 3 Aktéři politik lidských zdrojů ve zdravotnictví v České republice, je pojato výčtově bez uvedení

jejich vzájemných vztahů. Analýza rolí, odpovědnosti, zájmů a postojů těchto jednotlivých aktérů a jejich skupin vy�aduje

zdlouhavou systematickou práci. Cílem zahrnutí tohoto schématu tedy v této fázi není strukturovaný přístup a přehled

poznatků, ale jenom upozornit na komplikovanost reálné situace, v ní� je nutné zohledňovat jak časovou dimenzi, tak i

působení ji� diskutovaného kontextu.

3.2 Řízení a plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví

Na procesy řízení a plánování pracovníků ve zdravotnictví je nutné pohlí�et ve dvou základních rovinách: (1) výkon

veřejné správy, tj. spoluodpovědnost státní správy a samosprávy v této oblasti, (2) řízení lidských zdrojů na úrovni

jednotlivých organizací. Plánování a řízení pracovníků na úrovni veřejné správy je nutně spojeno s vývojem příslu�ného

právního rámce a tedy formulace principů a pravidel, podle kterých je tato správa vykonávána. Základem pro výkon této

správy jsou obvykle orientační normativy počtu pracovníků ve vztahu k počtu obyvatel. Tento přístup má vertikální charakter.

Jeho cílem je vytvořit jednotný přístup k výkonu správy a tedy také jednotný způsob poskytování zdravotnických slu�eb.

Realizace takového přístupu vede k praxi naplnění po�adavku jednotné dostupnosti zdravotnických slu�eb. Obecně jde tedy o

standardizaci v oblasti správy a řízení zdravotnických slu�eb.

8

Schéma č. 1: Mo�né přístupy k plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví

Zdroj: Wheeler, University of York, UK, 1995

9

Schéma č. 2: Základní fáze a procesy pohybu zdravotnických pracovníků

Zdroj: Wheeler, University of York, UK, 1995

10

Schéma č. 3: Aktéři politik lidských zdrojů ve zdravotnictví v ČR

11

Druhý způsob, tj. řízení lidských zdrojů na úrovni organizace bývá často také doprovázen ze strany správy či státu

podstatně redukovanou rolí, která se pak musí soustředit aspoň na kvalitativní aspekty takto spravovaných slu�eb. Momentálně

by bylo mo�né takto charakterizovat v ČR např. situaci v oblasti sociálních slu�eb, je� jsou zaji�ťovány četnými neziskovými

organizacemi. Vývoj struktury neziskových slu�eb a jejich rozsahu není v 90. letech v ČR ze strany státu nebo veřejné správy

koordinován. Stát se ve významné míře nesna�í v současné době ani akceptovat vyu�ití nástrojů pro kvalitativní správu

(standardy, registrace, licence). V českém zdravotnictví je v tomto směru situace o něco přehledněj�í díky existenci zákona o

nestátních zdravotnických zařízeních a nutnosti registrovat tato zařízení v rámci veřejné správy. Také kontrola kvalifikace

ambulantních lékařů je předmětem udělení licence (podrobněji o situaci v ČR viz v části 4).

Vývoj řízení lidských zdrojů na úrovni organizací zvy�uje kapacitu těchto organizací k jejich dal�ímu rozvoji. Rozvoj

lidských zdrojů je nepochybně základním klíčovým faktorem. V ČR zatím máme k dispozici poměrně málo informací o

rozvoji v této oblasti. Zároveň zde v�ak mohou být skryty mnohé příčiny řady problémů mladých pracovníků ve zdravotnictví.

Tabulka č. 1: Metody prognózování lidských zdrojů ve zdravotnictví objevující se v literatuře (upraveno)

Přístup Popis metody Přístupy zalo�ené na zabezpečování a vyu�ití zdrojů zdravotní péče. Počet pracovníku (velikost pracovní síly) vzhledem k potřebám populace. Přístupy zalo�ené na vyu�ívání lidských zdrojů

• Determinace potřeb je zalo�ena na kalkulaci počtu pracovníku po�adovaných k zabezpečení potřeb budoucí populace, stejným způsobem jakým jsou zaji�ťovány potřeby populace současné.

• Zalo�ené na přizpůsobování a plánování současné úrovně poskytovaných slu�eb s očekáváním demografických změn a tím spojených nároků na péči.

• Současný modely objemu, přístupů, úbytků, demografických charakteristik, odborného vzdělávání a participace pracovníků. V ka�dé profesi je jsou primární informace pou�ívány v tomto procesu. Odhady reflektují jak potřeby, tak po�adavky na lidské zdroje ve zdravotnictví, ale prakticky projektují status quo.

Poptávkově zaměřené přístupy (normativní nebo empirické) Potřeby zdraví Expertní potřeby Přístup zalo�ený na potřebách Biologický přístup Přístup zaměřený na slu�by

• Determinace potřeb je zalo�ena na kalkulaci po�adavků na uspokojení potřeb péče odhadované budoucí populace způsobem náklady – efektivita

• Mno�ství a druhy péče (slu�eb) o kterých se experti v oblasti zdraví domnívají, �e budou pro populaci potřebné. Po�adavky na zdroje jsou vytvořeny na základě toho jaké je zatí�ení nemocemi v populaci. Tato metoda se osvědčila svou efektivnost v mnoha úrovních veřejného zdravotnictví, je ov�em nutné upozornit na to, �e po�adavky na lidské zdroje, které jsou výsledkem této metody jsou někdy v rozporu s reálnými limity v této oblasti.

• Determinace potřeb je zalo�ena na tom co veřejnost spotřebovávající péči vy�aduje ovlivňuje stanovení cílů pro poskytování slu�eb

• Po�adavky na lidské zdroje ve zdravotnictví jsou propojovány na logicky vyplývající růst a pokles v objemu slu�eb a slo�itosti systému.

Ekonometrické přístupy Přístup zalo�ený na ekonomičnosti nebo efektivnosti Přístup zalo�ený na po�adavcích na zdraví Ekonometrický, Funkcionální nebo racionalizační Efektivní poptávky Statistiky v oblasti práce a mezd

• Odhad potřeby lidských zdrojů pro zdravotnictví podle limitů finančních zdrojů dnes i v budoucnosti

• Zalo�ený na podmíněnosti toho jakou cenu (prostřednictvím daní, přímých plateb a různých druhů poji�tění) jsou lidé ochotni za zdravotní péči platit.

• Do tohoto rámce jsou zařazeny jak uspokojené, tak i neuspokojené potřeby.

• Pokou�í se odpovědět na otázku jaké slu�by jsou technicky proveditelné.

• Komponenty zdravotní péče, zahrnující lidské zdroje ve zdravotnictví jsou vyhodnocovány v kontextu ekonomického systému a trhu práce jako celku.

• Některé aspekty získaly popularitu v oblasti lidských zdrojů ve zdravotnictví v posledních třech desetiletích.

Zdroj: O´Brien-Pallas, L., Baumann, A., Donner, G., Tomblin Mrphy, G., Lochhaas-Gerlach, J., Luba, M.: Forecasting models for human resources in health care, Journal of Advanced Nursing 33 (1) 2001, str. 120-129

12

3.3 Analytický rámec nevyvá�ených stavů v oblasti lidských zdrojů Tato část je zpracována s vyu�itím materiálu "Imbalanaces in the health workforce" ( Zurn a spol 2002), který je

publikován Světovou zdravotnickou organizací. Nedostatek či přebytek lidských zdrojů ve zdravotnictví je problémem, který

bývá předmětem zájmů společnosti, médií, výzkumu a tvůrců zdravotní politiky. Mezi důsledky těchto stavů je ni��í kvalita a

produktivita zdravotnických slu�eb, uzavírání nemocnic, prodlu�ování čekacích dob, nedostatečné vyu�ití vytvořené kapacity

slu�eb. Z ekonomického hlediska je nadbytek/nedostatek lidských zdrojů nepoměrem mezi nabídkou pracovních sil a

poptávkou po jejich slu�bách. Pro měření těchto stavů jsou pou�ívány různé ukazatele - např. volná pracovní místa, reálný růst

mezd, výnosy, počet pracovníků ve vztahu k počtu obyvatel. Jedním z klíčových hledisek je délka trvání těchto stavů

nerovnováhy. Pokud jde o projev dynamického procesu, dochází k vytvoření rovnováhy po nějaké době - např. v rámci

konkurenčního trhu práce. V případě statického stavu nedochází k dosa�ení tr�ní rovnováhy. Časová náročnost dosa�ení

potřebných změn (např. rekvalifikace lékařů, délka trvání jejich vzdělávací přípravy) vede k poměrně dlouhým dobám, nutným

k vykompenzování nerovnová�ných stavů. Lep�í mo�nosti ře�ení těchto nerovnová�ných stavů vy�adují analytické zvládnutí

celého problému s jeho následujícími hlavními parametry:

• hlavní ekonomické charakteristiky celého systému zdravotnických slu�eb • přehled hlavních aktérů tohoto segmentu pracovního trhu • vývojové charakteristiky jako jsou rychlost růstu zaměstnanosti, problém genderu, časová prodleva způsobená

délkou trvání studia na lékařské fakultě, role profesních sdru�ení, potenciální moc nemocnic ovlivnit politická rozhodnutí, důsledky financování

• faktory, které ovlivňují rozsah poskytovaných zdravotnických slu�eb a jejich potřebu ("nabídku a poptávku")

Dosa�ení rovnová�ných stavů lidských zdrojů ve zdravotnictví cestou autonomních tr�ních mechanismů není v praxi

realizovatelná v důsledku ekonomického charakteru zdravotnických slu�eb. Vět�inou jde o veřejné statky, financované z

veřejných zdrojů. Dominantní roli zde tedy sehrává stát, jeho regulační zásahy a tvorba souvisejících právních norem. Z

hlediska společenských potřeb a existujících společenských problémů v oblasti zdravotního stavu a jeho vývoje či dostupnosti

zdravotnických slu�eb nemů�e nastat situace, kdy by byl problém vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví ře�itelný pouze v

rámci trhu. Role státu tedy v této oblasti spočívá v částečném nebo úplném řízení/správě lidských zdrojů ve zdravotnictví.

V�echny systémy zdravotní péče se tedy nutně zabývají analýzou a tvorbou projekcí dal�ího vývoje. Přístupy se li�í v různé

míře vyu�itím plánů, vycházejících z hodnocení potřeb, poměrových normativních ukazatelů počtů pracovníků k počtu

obyvatel nebo z formulace cílů a úkolů v oblasti jednotlivých segmentů nebo typů slu�eb. (např. různé programy).

Typologie nerovnová�ných stavů:

• Nedostatky/přebytky pracovníků v rámci existujících oborů specializace, v ČR např. v současné době určitý nedostatek lékařů v oboru ARO

• Geografické rozdíly - často jde o rozdíly mezi venkovem a městy, obvykle jde o nadbytek lékařů ve velkých městek • Podíl kapacit v rámci jednotlivých segmentů slu�eb - např. akutní nemocniční péče vs. ambulantní slu�by (primárí

péče, domácí péče) nebo akutní nemocniční péče vs. dlouhodobá lů�ková péče, institucionalizovaná forma péče vs. formy domácí peče, specializovaná nemocniční péče vs. základní nemocniční péče, primární péče vs. ambulantní specializovaná péče, specialisté v nemocnicích vs. samostatní specialisté v ambulantních slu�bách (nepracující pro nemocnici)

• Mno�ství pracovníků v soukromém a veřejném sektoru. • Podíl zastoupení mu�ů a �en v rámci lidských zdrojů ve zdravotnictví. Přístupy k měření nerovnováh:

Z hlediska teoretických přístupů se mů�e zdát, �e problém hodnocení vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví je snadnou

zále�itostí. V praxi je v�ak zapotřebí vyu�ívat celou řadu různých ukazatelů a závěry pak činit teprve na základě celostních

přístupů a syntézy získaných informací. Důvodem je omezená vypovídací schopnost ukazatelů při existujících rozdílech v

organizačním uspořádání a při poměrně komplikované struktuře a vzájemných vztazích poskytovaných slu�eb.

13

Ukazatele pro hodnocení vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví lze členit do čtyř skupin:

• Zaměstnanost (trh práce) - volná místa, nezaměstnaní, vývoj pracovních sil cestou pregraduálního vzdělávání, počty absolventů, odchod pracovníků do důchodu, zahraniční pobyty, migrace

• Rozsah pracovních aktivit - objem přesčasů, délka kontaktu s pacientem, ukazatele spotřeby slu�eb • Finanční ukazatele - vývoj v oblasti mezd a příjmů pracovníků (výnosy) • Počet pracovníků různých kategorií pracovníků ve vztahu k počtu obyvatel, do této skupiny také mů�e být zařazeno

hodnocení geografických rozdílů

Tabulka č. 2: Diskuse výhod a nevýhod ukazatelů pro analýzu nedostatku/přebytku lidských zdrojů ve

zdravotnictví

UKAZATEL HLAVNÍ VÝHODY HLAVNÍ NEVÝHODY 1. Zaměstnanost Volná místa na "trhu" • snadno měřitelné

• často vyu�ívané • nezachycuje oblast soukromých slu�eb • nedostatek pracovníků mů�e být ukryt za

limity financování Vývoj počtu pracovníků (absolventi) • vyu�itelné pro v�echny

skupiny pracovníků včetně hodnocení vývoje v oblasti specializací

• tě�ko lze zjistit, zdali primárně růst počtu pracovníků v dané skupině koresponduje skutečnému nedostatku nebo je projevem jiného faktoru

Nezaměstnanost • je vyu�itelné pro v�echny skupiny pracovníků ve v�ech systémech zdravotnictví

• určitá komplikace nastává při souběhu celkové nezaměstnanosti a nevyvá�ených počtech v rámci jednotlivých skupin, zde je pak nutné doplnit o podrobněj�í analýzy

Pohyb pracovníků • snadno zjistitelné • pohyby mohou být ovlivněny i jinými faktory ne� jen počtem pracovníků dané skupiny (např. volný pohyb v EU, ekonomické vlivy)

2. Finanční ukazatele Vývoj reálné mzdy • snadno zjistitelné • vý�e mzdy mů�e ovlivněna jinými faktory

ne� je počet pracovníků • potřeba podrobněj�ího členění průměrných

agregátů Výnosy u OSVČ • zachycení celkového výnosu,

poměrně souhrnná informace • zji�tění je údajů je komplikované • pro přímé posouzení počtu pracovníků je

ni��í vypovídací schopnost (např. existence nabídkou vyvolané poptávky), je nutné hodnotit ve vztahu k vývoji spotřeby

3. Rozsah pracovních aktivit Přesčasy • jde o sensitivní ukazatel • mů�e reflektovat uvá�livý přístup Počty náv�těv pacientů (rozsah spotřeby)

Čekací doby 4. Normativy počtu pracovníků Počet lékařů na 100 000 obyvatel Počet sester na 100 000 obyvatel

• snadno zjistitelné • umo�ňuje kvantifikovat

rozdíly a nerovnová�né stavy

• určitý problém se stanovením "zlatého standardu"

• stanovení standardu je zatí�eno určitou míru subjektivity (rozdíly uspořádání slu�eb)

• problémy při mezinárodním srovnání, přesnost definice pou�itých ukazatelů

Zdroj: Zurn a spol, 2002 Ke zhodnocení nevyvá�ených stavů v počtech pracovníků ve zdravotnictví nelze spoléhat na jednotlivé ukazatele, ale je

nutné diferencovat mezi dlouhodobými a krátkodobými vývojovými trendy a sna�it se postihnout slo�itost reality v její

multifaktoriální podobě (Diez Roux, 2002).

14

4. Přehled dostupných statistických a dal�ích údajů a jejich diskuse.

Dostupné údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky nám poskytují orientační informace o počtech

zdravotnických pracovníků, jejich geografickém rozmístění, typu poskytované slu�by, druhu zařízení a typu zřizovatele.

K dispozici jsou rovně� údaje o počtech studentů v přípravě na povolání a také jsou sledovány počty jednotlivých pracovníků

v průběhu jejich dal�ího vzdělávání. Kombinace těchto údajů tedy umo�ňuje základní analýzy o geografickém umístění

pracovníků ve vztahu k počtu obyvatel, přičem� je pochopitelně nutno brát v úvahu také vět�í spádovost specializovaných

slu�eb. Av�ak dostupné informace v členění podle různých typů slu�eb umo�ňují řadu potřebných analýz realizovat. Statistická

data ÚZIS tedy poskytují celostní údaje o pracovnících nejen v samotném resortu zdravotnictví, ale také údaje o zdravotnících

působících v jiných resortech včetně �kolství. Během velice krátké doby v�ak nebylo mo�né ani dobře naformulovat a tedy i

zrealizovat potřebné dal�í zpracování údajů, jejich� dostupnost lze zajistit a� v rámci vzájemné spolupráce s ÚZIS. Tato

vstupní studie v�ak ji� vytváří určitý konceptuálně odůvodněný první rámec pro formulaci pracovního přehledu po�adavků

pro další zpracování dat.

Část 4. této studie věnuje pozornost dostupným údajům a vybraným souvisejícím faktorům ve vztahu ke konkrétním

problémům zaměstnávání mladých lidí v resortu zdravotnictví. Přístup je volen nejprve cestou kvalitativního pohledu

samotných mladých pracovníků (část 4.1). V části 4.2 jde o diskusi souvisejících faktorů: pregraduálního vzdělávání, počty

pracujících lékařů a sester včetně jejich informativního mezinárodního srovnání a konečně některé údaje o odměňování

pracovníků.

Během jednoho měsíce nebylo mo�né získat a zpracovat potřebné podrobněj�í údaje. Tato část tedy představuje diskusi

analyzovaného předmětu z hlediska snadno dostupných údajů a mo�ností jejich vyu�ití. Analýza vhodná pro účely dal�í

tvorby zdravotní politiky by měla vycházet z propracovaněj�ího souhrnu teoretických poznatků a od něj odvozených dal�ích

vlastních �etření a analýz. Údaje, které jsou předmětem následující diskuse, jsou k dispozici v části 10. Přílohy v části 10

jsou členěny do několika pracovních okruhů: příprava pracovníků (pregraduální vzdělávání) (10.2), aktivní činnost a dal�í

vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví (10.3 a údaje o mezinárodním srovnání, uvedené v samotné části 4., odměňování

pracovníků ve zdravotnictví (10.4 a tabulky v části 4.). Poslední součástí jakési pracovní datové přílohy jsou údaje o

normativech pracovníků ve zdravotnictví z roku 1986, které mohou poslou�it jako srovnávací informace k přístupu Všeobecné

zdravotní poji�ťovny z roku 1997, kdy se v pojistném plánu na rok 1998 se pokou�ela VZP otevřít diskusi o plánování počtu

lékařů.

4.1 Problémy mladých zdravotníků a jejich příčiny

Problémové okruhy v této části jsou uvedeny jen základě několika málo orientačních rozhovorů. Z hlediska samotných

pracovníků jde u sester i lékařů o vý�i jejich odměňování. Mezi pracovníky z jednotlivých organizací byly zji�těny významné

rozdíly od prakticky plné spokojenosti a� po uvedení problémů. Lékaři uvedli jako problém rozsah administrativních prací při

vykazování provedených výkonů. Podle jejich názoru by měla administrativní práce být méně rozsáhlá. Jako kritickou vnímají

také omezenou dostupnost informačních zdrojů, resp. méně času pro studium při dal�ím (celo�ivotním) vzdělávání. Za těchto

okolností jsou pak velice snadno ovlivnitelní např. informacemi nebo nabídkami účasti na různých seminářích ze strany

výrobců a dodavatelů léčiv. To ov�em mů�e vést k příli� jednostranným léčebným postupům s důsledky v oblasti spotřeby

léčiv. Ji� jen z těchto několika málo zji�těných odpovědí lékařů je zřejmé, �e zhruba korespondují s diskutovanými okruhy

finančních a nefinančních faktorů zainteresovanosti pracovníků, které jsou známé na základě dostupných přehledů (tab. 3

podle Hicks, 2001).

15

Tabulka č. 3: Typologie faktorů zainteresovanosti (výkonových a motivačních stimulů)

A. Mzda

Finanční faktory zainteresovanosti

B. Dal�í přímé finanční přínosy Důchodové připoji�tění Úrazové / zdravotní / �ivotní poji�tění Příspěvky na oblékání/bydlení Příspěvky na dopravu Příspěvky na děti C. Nepřímé finanční přínosy Dotované stravování/oblékání/bydlení Dotovaná doprava Dotovaná péče o děti/zaji�tění jeslí apod.

Nefinanční faktory zainteresovanosti

Dovolené/prázdniny Flexibilní pracovní doba Přístup a podpora dal�ího vzdělávání Vědecká dovolená / studijní volno Plánované přestávky v kariéře Zaměstnanecké poradenství Mo�nosti zábavy (volnočasové aktivity)

Zdroj: Hicks, V., Adams, O.:Pay and non-pay incentives, performance and motivation – připraveno pro pracovní skupinu Globální strategie pracovních sil ve zdravotnictví, WHO 2001

Tyto údaje by bylo vhodné dále rozpracovat v podobě analytického modelu pro vyu�ití formulace otázek v rámci

podrobněj�ích rozhovorů nebo dotazníkových �etření. Pracovníkům zdravotních poji�ťoven v ČR jsou jistě známy různé

reakce poskytovatelů zdravotnických slu�eb ve vztahu k jednotlivým typům úhrad. Ve velmi jednoduché formě jsou shrnuty v

následující tab. č. 4, rovně� podle Hicks, 2000. Zajímavé je zcela otevřené sdělení, �e si lékaři jsou vědomi zřetelné

nesprávnosti jednostranně zaměřeného vlivu výrobců a distributorů léčiv na jejich dal�í vzdělávání. Působení faktorů

zainteresovanosti je mnohem komplexněj�í povahy a odehrává se v kontextech úhrad, mzdové politiky. V průběhu zásadních

transformačních změn hrají také významnou roli změny vlastnictví. U některých skupin aktérů působí tyto faktory ¨natolik

silně, �e se sna�í ovlivňovat ve svůj prospěch i vývoj právních norem (např. návrh na zřízení univerzitních nemocnic). Jde o

snahu, jejím� cílem je dosáhnout vět�í míru autonomie, omezit kontrolu hospodaření a rozhodovacích procesů ze strany státu.

Do této skupiny také patří v ČR např. snahy o zru�ení části § 11 zákona o veřejném zdravotním poji�tění. Zde ji� pak vzniká

otázka nakolik se takové kroky dostávají do rozporu s veřejnými zájmy.

Pro výzkum i praktické vyu�ití faktorů zainteresovanosti jsou důle�ité dal�í okolnosti významné pro uplatnění jejich

vlivu. Jde např. o rozsah a vymezení odpovědnosti u pracovníků (např. odpovědnost sester v rámci týmu pracovníků v

nemocnici, pracovníky v systému primární péče, mana�ery organizací poskytujících zdravotnické slu�by, ale také odpovědnost

praktických lékařů v rámci lékařské slu�by první pomoci). Tito pracovníci se dostávají do sféry vlivu různých vněj�ích

omezení nebo podnětů. Pro mana�ery organizací vzniká jiná pozice při decentralizaci nebo tlumení nákladů. Takováto situace

je nyní velmi aktuální v ČR u skupiny bývalých okresních nemocnic. Při zásadní změně organizačně právní formy nemocnic

z veřejné na např. obchodní společnost dochází ke zcela jiné struktuře motivačních a výkonových stimulů. Obrat a zisk

nemocnice se dostávají na první místo s rizikem zhor�ení dostupnosti slu�eb. V ČR do�lo k rozdílnému tempu vývoje úhrad v

oblasti ambulantní péče praktických lékařů a v rámci sytému lékařské slu�by první pomoci. Při současném ne zcela

dostačujícím vývoji příslu�ného právního rámce vznikly v praxi problémy s dostupností této slu�by. Zainteresovanost lékařů

na poskytování slu�eb LSPP klesla takřka na nulovou hranici. Stávající stav organizace těchto slu�eb je zřejmě velice

nejednotný. Otázkou je nakolik je jeho vývoj předmětem systematického vyhodnocení.

Naopak od jiných kontextů, ke kterým lze řadit úroveň odborného řízení, společné hodnocení výsledků péče,

standardizace léčebných postupů, lze očekávat vývoj směrem ke zlep�ení výsledků slu�eb. Pracovníci ve zdravotnictví jsou na

16

sobě vzájemně závislí, jejich týmová spolupráce a spoluodpovědnost jsou důle�itou podmínkou úspěchu. Je nutné počítat s

tím, �e změna vlivu v motivačních a výkonových stimulech u jedné skupiny pracovníků má obvykle významné důsledky také

u ostatních skupin. Dostupné poznatky o jednotlivých aspektech výkonových a motivačních stimulů jsou získány předev�ím

na základě studia lékařů. Ostatní skupiny pracovníků jsou zatím méně do studií tohoto typu zahrnovány

Faktory motivační a výkonové motivace hrají podstatnou roli při zaji�tění kontinuity péče o chronické nemocné, rozvoj v

oblasti realizace různých preventivních programů. Lékaři se často mohou dostávat v rámci určitého uspořádání těchto faktorů

také do konfliktu s vlastními profesionálními hodnotami nebo léčebnými postupy. Známým současným příkladem v ČR jsou

regulační nástroje spotřeby poskytovaných slu�eb ve formě administrativně stanovených limitů spotřeby léčiv. Ve vztahu mezi

plátcem a poskytovatelem slu�eb (zdravotní poji�ťovnou a lékařem) existuje významný prostor pro tvorbu stimulačních

faktorů. Je v�ak důle�ité, aby zúčastnění aktéři v takovém vztahu jednali odpovědně také ve vztahu k pacientům.

Tabulka č. 4: Klíčové stimuly platebních mechanismů ve zdravotnictví

Platební mechanismy Klíčové stimuly pro poskytovatele • Platba za výkon • Zvy�ování počtu výkonů a intenzity

výkonů. Provádění nákladněj�ích výkonů. • Platba za případ • Zvy�ování počtu případů, zmen�ování

intenzity výkonů. Provádění méně nákladných výkonů.

• Platba za o�etřovací den • Zvy�ování počtu dni strávených na lů�ku (prostřednictvím více případů nebo del�ího pobytu)

• Kapitační platby • Přilákání více pacientů do registru, zatímco je minimalizován počet kontaktů s nimi a intenzita prováděných úkonů (poskytovaných slu�eb).

• Mzda • Redukce počtu pacientů a redukce objemu poskytovaných úkonů.

• Globální rozpočet • Redukce počtu pacientů a redukce objemu poskytovaných úkonů.

Zdroj: Hicks, V., Adams, O.:Pay and non-pay incentives, performance and motivation – připraveno pro pracovní skupinu Globální strategie pracovních sil ve zdravotnictví, WHO 2001 (upraveno)

Některé problémy mladých zdravotníků se také promítají do vztahu s pacienty a je tedy u�itečné je analyzovat z hlediska

pacientů. Zde by se mohly objevit potí�e vyplývající z men�ího rozsahu zku�eností, vět�í míra neurčitosti či nejistoty, která je

obecným problémem medicíny. Předmětné zaměření pregraduálního a specializačního vzdělávání by mělo být srovnáno s jeho

obsahem v zahraničí. V ČR je často diskutován rozsah vyučovaných předmětů na lékařských fakultách - jde o

společenskovědní oblast. Absolventi lékařských fakult mohou mít v praxi potí�e s komunikací, s morálními principy,

s pochopením právních a ekonomických aspektů. Av�ak ji� během studia na lékařských fakultách je mo�né pozorovat dosti

výrazné rozdíly mezi studenty, jejich schopnostmi a dovednostmi, podobně jako v samotné praxi.

Dal�ím zdrojem informací o problémech mohou být argumenty odborů ve zdravotnictví. Z rozhovoru s představiteli

Odborového svazu pracovníků ve zdravotnictví vyplynula kritická reflexe dvou existujících mzdových systémů, úrovně

sociálního dialogu v nemocnicích, nejistot v oblasti podmínek a průběhu specializačního vzdělávání. Odborový svaz

pracovníků ve zdravotnictví dlouhodobě kriticky připomínkuje četné návrhy nových právních norem.

4.2 Vybrané související faktory (vzdělání, počty pracovníků a jejich odměňování)

České zdravotnictví se počátkem 90. let ocitlo před po�adavkem ře�it předchozí zděděné problémy organizačního

uspořádání zdravotnických slu�eb (vět�í počet lékařů a akutních nemocničních lů�ek v porovnání s vývojovými trendy

vyspělých evropských států, narůstající potřeba rozvoje dlouhodobé lů�kové péče). Av�ak současně v ČR zcela pochopitelně

17

existovaly existenční zájmy samotných zdravotnických pracovníků, kteří podle míry svého vlivu průběh změn modifikovali a

sna�ili se tedy udr�et stávající rozsah i strukturu zdravotnických slu�eb. Přesto�e do�lo ke sní�ení lů�kové kapacity v oblasti

akutní nemocniční péče, nedo�lo k výraznému poklesu v počtech pracovníků. Existující dimenze zdravotnických slu�eb v�ak

představují významný faktor vývoje celkových výdajů na zdravotnictví. Přesto�e byly v ČR koncem 80. let formulovány

poměrně zdařilé normativy počtů zdravotnických pracovníků (Smolek, 1987), nebyly tyto podklady ani orientačně vyu�ity pro

rozhodování v průběhu 90. let a mnohdy do�lo paradoxně k roz�íření nabídky slu�eb. Diskutovaným problémem se stal

zejména počet ambulantních specialistů. Ke stávající skupině ambulantních specialistů se přidalo poměrně značné mno�ství

lékařů, pracujících současně také nemocnicích. Tento paradox byl umo�něn během prvních dvou let ze zákona vyplývající

povinností pro zdravotní poji�ťovny uzavřít smlouvu s ka�dým poskytovatelem slu�eb, který o smlouvu po�ádal. Meziroční

růst nákladů a výnosů poskytovatelů zdravotnických slu�eb byl natolik výrazný, �e nevedl k nutnosti naléhavě se zabývat

problematikou ekonomiky práce, produktivitou a všemi souvisejícími problémy.

Tvůrci zdravotní politiky v ČR se orientují převá�ně na hledání dal�ích zdrojů a nezabývají se problematikou efektivity a

produktivity. Současně se ov�em také formulují po�adavky pracovníků ve zdravotnictví na vývoj jejich příjmů. Vývoj

mzdových systémů ve veřejném sektoru se značně diverzifikoval. Rámec zákona č. 143/1992 Sb. opustili soudci a následně

pak dal�í skupiny. To nepochybně v budoucnu povede k narůstajícím neopodstatněným nebo objektivně nepodlo�eným

rozdílům a nepochybně dojde po několika letech k potřebě celý tento systém sjednotit a hodnotit úroveň příjmů na základě

racionálněj�ích kritérií ne� je momentální míra vlivu jednotlivých politiků a členů vlády. Důle�itým faktorem ve hře je také ji�

odstartovaná cesta, jejím� cílem je přiblí�it se hospodářské úrovni EU. Na makroekonomické úrovni je předmětem analýzy několik oblastí: organizace a systém vzdělávání, zdravotní politika,

její koncepce a platná právní úprava, plánování pracovníků.

4.2.1 Systém pregraduálního vzdělávání

Základem vykonávání lékařské profese je studium na lékařské fakultě a její úspě�né absolvování. Vzdělání je nezbytnou

součástí a podmínkou fungování celého zdravotnictví a nekončí absolvováním lékařské fakulty. Vzdělávání by mělo provázet

celý profesionální �ivot lékaře, a to z důvodu důle�itosti této profese, náročnosti povolání, existence vědeckého

a technologického vývoje a výzkumu, které přiná�ejí do této oblasti nové mo�nosti. Vývoj v oblasti zdravotnictví je zdrojem

změn, které se v této oblasti v čase odehrávají ve značném rozsahu. Mohou se týkat počtu a struktury pracovních

míst.Vzdělávání je rozděleno do několika samostatných úrovní.

Přijímání studentů na lékařské fakulty

Přijetí ke studiu na vysokou �kolu, a tedy i na lékařské fakulty, závisí v�dy na mno�ství a zájmu uchazečů a na

mo�nostech a kapacitě vysoké �koly. Ze strany lékařských fakult se jedná o výběr těch nejlep�ích kandidátů na jedné straně a

na straně druhé se jedná o politiku optimálního vyu�ití zdrojů, které jsou jim státem poskytovány. Lékařské fakulty získávají

peně�ní prostředky na hlavu přijatého studenta, co� svádí k přijímání velkého počtu uchazečů a k naplňování kapacit přes

optimální mno�ství. Příkladem takového postupu je 1. Lékařská fakulta UK v Praze na rozdíl od Lékařské fakulty v Hradci

Králové, kde jsou volena podstatně přísněj�í kritéria pro přijetí a je přijat men�í počet uchazečů. To vytváří pro studenty i

pedagogy mnohem příznivěj�í podmínky v dal�ím průběhu studia.

V systému zdravotnictví chybí plánování ji� na úrovni přijímání uchazečů na lékařské fakulty, podle kterého by se vysoké

�koly ka�doročně řídily v počtu přijímaných uchazečů, aby následný počet absolventů odpovídal potřebám rozsahu

zdravotnických slu�eb a jejich vývoje. Plánování by mělo v tomto ohledu prostupovat celou oblastí, nejen resortem

zdravotnictví, ale i resortem �kolství, který se velkou mírou podílí na přípravě budoucích lékařů a zdravotních sester na

povolání.

18

Graf č. 1: Vývoj počtu absolventů a zaměstnanosti lékařů v České republice

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

Vývoj pregraduálního vzdělávání a zaměstnanosti lékařů a sester v ČR. V 90. letech došlo nejprve do roku 1995 k

růstu počtu absolventů lékařských fakult (z 1200 na 1500). Od poloviny 90. let pak postupně docházelo k poklesu počtu

absolventů lékařských a� na 800 v roce 2002. Tento vývoj nepochybně souvisel se nezamý�lenou zainteresovaností formy

financování vysokých �kol za počet studentů. V první polovině tedy v oblasti vysoko�kolského studia působila podobná situace

jako ve zdravotnictví, kde byly poskytnuté slu�by hrazeny podle mno�ství vykázaných výkonů. Počet nezaměstnaných

absolventů lékařských fakult se prakticky po celou dobu pohyboval pod hodnotou počtu volných míst hlá�ených na úřadech

práce v ČR.

Ve sledovaném období se počet nezaměstnaných absolventů zásadně neměnil. Svého maxima zaznamenal v roce 1997,

kdy se přiblí�il počtu 200 nezaměstnaných absolventů. Po stagnaci v letech 1998 a 1999 tento počet klesal, a to a� do roku

2003. Tyto údaje zaznamenávají počet nezaměstnaných absolventů zaregistrovaných na úřadech práce, tedy registrovanou

nezaměstnanost absolventů lékařských fakult v ČR. Ty absolventy, kteří hledají volné pracovní místo, jsou současně

nezaměstnaní, ale nejsou zaregistrovaní na úřadě práce, tato statistika nezohledňuje. Komplexní výsledky by přineslo pouze

rozsáhlé výběrové �etření, které by zkoumalo obecnou nezaměstnanost těchto skupin.

Ve druhé polovině 90.let se počet nezaměstnaných lékařů (atestovaní lékaři vykonávající svou profesi samostatně)

výrazně neměnil s výjimkou roku 1999, kdy zaznamenáváme silněj�í nárůst na 500 nezaměstnaných lékařů, registrovaných na

úřadech práce. V následujících letech a� do současnosti docházelo k pozvolnému poklesu, a to na 200 nezaměstnaných lékařů.

Počet volných pracovních míst v rámci lékařské profese v letech 1995 a� 2000 pozvolna rostl, a to od počtu 200 do počtu

necelých 400 volných pracovních míst. V roce 2000 a 2001 mů�eme sledovat silný nárůst počtu volných pracovních míst na

necelých 800 a v roce 2003 jejich sní�ení na 400. Uvedené údaje neposkytují informace o odbornostní struktuře počtu

absolventů, lékařů celkem a volných pracovních míst. Problémem je předev�ím nesoulad mezi regionální a odbornostní

strukturou volných pracovních míst a počtu nezaměstnaných.

Studium na lékařských fakultách (pregraduální studium)

Samotné studium na lékařské fakultě trvá minimálně �est let. Vzhledem k náročnosti studia, k důle�itosti a náročnosti

vykonávané lékařské profese je studium na lékařských fakultách pojímáno v�dy prezenčně. Samotné studium lékařské fakulty

19

je jen prvním krokem k vykonávání lékařské profese. Na vysoko�kolské studium navazuje specializační vzdělávání, které je

zakončeno atestačními zkou�kami.

V České republice bylo v roce 2001 sedm lékařských fakult, z toho tři v Praze. V roce 2001 bylo v bakalářském

programu přijato 506 studentů, v magisterském navazujícím programu 85 studentů, v magisterském studijním programu 1 041

a v doktorském studijním programu 385 studujících (Tabulka Počty studujících a absolventů lékařských fakult (členění dle

fakult) (v příloze č. 10.2).

K 31.10.2001 bylo v bakalářském studijním programu 1 818 studujících, v programu magisterském navazujícím 163

studujících, ve studijním programu magisterském 6 978 účastníků studia a v programu doktorském 1 803 studujících. V roce

2001 bylo v bakalářském studiu 381 absolventů, v navazujícím studiu 32, v magisterském studiu 845 absolventů a v

doktorském studiu 98.

Značné rozdíly v počtech přijatých studentů, studujících a absolventů vykazují jednotlivé fakulty. Největ�í rozdíly

mů�eme vidět v případě 1. lékařské fakulty UK v Praze, kde jsou počty studujících a absolventů nejvy��í, ve srovnání

například s lékařskou fakultou v Hradci Králové. Počty přijatých a studujících v poměru k počtu pedagogů mají zajisté vliv na

kvalitu studia na straně studentů i vyučujících.

Středo�kolské a bakalářské studium v rámci profese zdravotní sestra

Zdravotní sestry, které jsou důle�itou součásti zdravotnického systému v ČR, nejsou zavázány tolika lety studia a praxe

jako lékaři. Studium trvá čtyři roky v rámci střední zdravotnické �koly a je zakončeno maturitní zkou�kou. Ji� součástí tohoto

studia je částečná praxe ve zdravotnickém zařízení. Po čtyřletém studiu následuje zpravidla půlroční praxe v konkrétním

oboru. Její skutečná délka je individuální a odvíjí se podle schopností a odborných znalostí jednotlivých absolventek.

Zdravotní sestry mají v současné době mo�nost vysoko�kolského studia. Jedná se o bakalářské studium, v jeho� rámci

prohlubují studenti své znalosti z oboru a jsou schopni samostatně vykonávat náročněj�í práci. Vzhledem k tomu, �e je

bakalářské studium definováno jako studium vysoko�kolské, měly by být v těchto případech zdravotní sestry lépe finančně

ohodnoceny. Jejich příjmová situace je v�ak na úrovni jednotlivých pracovi�ť tomuto neodpovídá. Problémy nastávají na

pracovištích, kde není bráno v úvahu vysoko�kolské vzdělání některých zdravotních sester, a tak nejsou v jejich kompetenci

úkony, které by mohly v rámci svého vzdělání vykonávat.

Podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání bylo k 30.9.2001 (pro SZ�) a k 15.10.2001 (pro VOZ�) v České

republice 69 středních zdravotnických �kol a 33 vy��ích zdravotnických škol. Z tohoto počtu jich bylo 86 zřizováno krajem, 11

církví a 5 soukromou osobou. Na středních zdravotnických �kolách učilo celkem 1 855 interních učitelů a 1 683 učitelů

externích. Na vy��ích zdravotnických �kolách učilo 597 interních a 1 246 externích učitelů. Na v�ech zdravotnických �kolách

bylo v úhrnu (denní studium a studium při zaměstnání) nově přijato do 1. ročníku 8 525 studujících, z toho 7 709 dívek. K

30.9.2001 (resp. k 15.10.2001) bylo v úhrnu 26 403 studujících, z toho 24 264 dívek. V roce 2001 celkem absolvovalo 6 534

studujících, z toho 6 056 dívek. Tabulka Počty studujících a absolventů zdravotnických �kol (v příloze 10.2)

4.2.2 Absolventi a jejich vstup do praxe

Struktura absolventů zdravotnických �kol zaznamenává v posledních letech důle�ité změny. Jedná se předev�ím o nárůst

zájmu o studium vyšších škol s absolutoriem, co� je mo�né pokládat za velmi pozitivní. Skokové sní�ení počtu absolventů

středních zdravotnických �kol v roce 2000 s maturitou není zajisté dáno nezájmem o toto studium. Důvodem nízkého počtu

absolventů je zavedení deváté třídy povinné �kolní docházky, co� znamenalo jeden ročník bez absolventů základní �koly.

Uchazeči o střední �kolu byli v tomto případě pouze ti studenti devátých tříd, kteří v přede�lém roce nenastoupily na střední

�kolu. Viz. graf. Vývoj počtu absolventů na zdravotnických �kolách (v příloze 10.2) Absolvovat lékařskou fakultu neznamená mo�nost samostatně pracovat ve vybraném oboru. Na vysoko�kolské studium

navazují specializace, které jsou v České republice rozděleny do dvou stupňů a ukončeny atestačními zkou�kami. V různých

20

státech (a nejen evropských) je specializační vzdělávání upraveno různým způsobem. Ani v rámci Evropské unie neexistují

jednotná pravidla, i kdy� z její strany přicházejí tlaky na sjednocení atestace I. a II. stupně. Absolventi lékařských fakult musí ve svém vlastním zájmu najít volné místo ve zdravotnickém zařízení, které zajistí

specializační praxi a �kolitele. Problémy s volnými místy nastávají předev�ím v Praze a v dalších velkých městech, které jsou

pro �budoucí� lékaře lákavěj�í. Specializační průprava 1. stupně trvá v závislosti na oboru 2,5 a� 3 roky. DO jejího ukončení

nemů�e lékař pracovat samostatně. Absolventi lékařských fakult musí projít několikaletou specializací právě ve věku, kdy je obvyklé zakládání rodiny a

zařizování vlastního bydlení. Jedná se o �ivotní etapu, ve které hrají důle�itou roli finanční prostředky. V této fázi by pomohla

podpora budoucích lékařů v podobě účelových půjček na bydlení, na studium, atd. Lze v�ak tak uva�ovat o financování

formou stipendia. V průběhu atestační přípravy není mo�nost samostatného výkonu zaměstnání a absolvent vykonává

lékařskou profesi pod dohledem atestovaného lékaře. Za tuto praxi jsou absolventi odměňováni mzdou, která je v�ak v poměru

k průměrné mzdě a náročnosti zaměstnání nedostačující vzhledem k �ivotní etapě, ve které se právě nacházejí. Největ�í

problémy s umístěním v rámci atestační přípravy nacházejí absolventi v Praze, kde jsou tři lékařské fakulty UK. Tato lokalita

je pravděpodobně nej�ádaněj�í. Problémy specializační průpravy nejsou pouze regionálního charakteru, ale odvíjí se také na

základě specializace v oboru. Jsou obory hlavních činností, ve kterých existují volná místa v rámci specializačního studia bez

vět�ích problémů (anesteziologie), ale i obory, kde je obtí�né získat zařazení do specializace. Mo�ná ře�ení se vyskytují na

straně absolventů i na straně zdravotnických zařízení, která specializace umo�ňují. Tabulka Počty studujících a absolventů lékařských fakult (v příloze č. 10.2) sleduje absolventy a studující na lékařských

fakultách v ČR. První část zahrnuje v�echny studenty a absolventy, část druhá se věnuje pouze těm, kteří jsou občany České

republiky. Jedná se o údaje za roky 1999 a� 2000. Z absolutních počtů absolventů a studujících nelze vzhledem k délce časové

řady vyčíst tendence a trendy vývoje. Z relativních údajů pravé strany tabulky, které zaznamenávají podíl studentů a

absolventů s českým občanstvím, je patrné i v průběhu pouze tří let klesající trend, co� je zajisté způsobeno dobrými

podmínkami pro přijetí a pro studium cizinců na lékařských fakultách v České republice, ale také dal�ím příjmem lékařských

fakult.

4.2.3 Počty pracujících lékařů a sester v ČR a jejich mezinárodní srovnání Tabulka Počty lékařů v jednotlivých resortech (příloha 10.3) ukazuje počty zaměstnaných lékařů v jednotlivých resortech

zvlá�ť pro mu�e, �eny a celkové počty lékařů. V roce 2001 bylo v ČR evidováno 41 920 lékařů, z toho 19 207 mu�ů a 22 713

�en. Ve sledovaném roce 2001 se �eny podílely na této profesi 55,4% z celkového počtu Naprostá vět�ina lékařů pracuje

v resortu zdravotnictví. �kolství a obrana zaměstnávají v porovnání s ostatními resorty bez zdravotnictví velkou část lékařů.

V jiných resortech jsou zaměstnáni spí�e mu�i ne� �eny, které jsou v resortu zdravotnictví zaměstnány z 94,8%. Z celkového

počtu bylo v roce 2001 v resortu zdravotnictví zaměstnáno 92,7% v�ech lékařů, tedy 38 853. Jak z grafu č. 7 (příloha 10.3) Věková struktura lékařů v roce 2001 vyplývá, námi sledovaná skupina (prvních deset let

od absolvování lékařské fakulty) zaujímá asi 20 % z celkového počtu lékařů. Jedná se tedy o velmi významnou skupinu.

Největ�í zastoupení mají lékaři ve věku 40 a� 50 let, zatímco nejpočetněj�í věková struktura farmaceutů je skupina do 29 let, a

to zastoupená �enami, které v této věkové skupině tvoří více ne� 18% v�ech farmaceutů obou pohlaví. Strom �ivota dále

ukazuje dřívěj�í odchod �en-lékařek do důchodu. V této věkové skupině převa�ují mu�i jako lékaři nad počtem lékařek. Uplatnění lékařů podle věkových skupin v rozdělení podle resortů ukazuje tabulka. Údaje jsou pro resorty zdravotnictví,

školství, pro ostatní resorty a pro všechny resorty dohromady. Ostatní resorty zahrnují oblast: dopravy, financí, obrany, práce a

sociálních věcí, spravedlnosti, vnitra a zahraničí. V tabulce je rozdělení oborů pouze na lékaře bez stomatologů, na

stomatology, na lékaře celkem a na farmaceuty. V rámci ka�dého tohoto oboru jsou uvedeny tři řádky údajů, označené

21

písmeny a, b, c. Písmeno �a� znamená evidenční počet, písmeno �b� mimoevidenční počet a písmeno �c� celkový počet

(tabulka Lékaři a farmaceuti podle věkových skupin a rezortů v příloze č. 10.3).

Graf č. 2: Počet zdravotních sester a lékařů na 1000 obyvatel ve vybraných státech v roce 2001 nebo nejbli��í

dostupný rok (v závorce)

Zdroj: WHO, HFA database, January 2003

22

Srovnání počtu zdravotních sester a lékařů v jednotlivých zemích nabízejí údaje WHO. Česká republika není v těchto

počtech nijak výrazná. Extrémem je například Finsko s počtem 21,7 sester na 1000 obyvatel, nebo naopak Turecko s 2,4

zdravotními sestrami na 1000 obyvatel. V případě lékařů má nejvy��í počty Itálie, a to 5,7 a Turecko 1,2 lékařů na 1000

obyvatel. Česká republika se odchyluje od některých evropských států s počty 3,4 lékařů a 9,4 sester na 1000 obyvatel a

naopak zaznamenává stejný vývoj v těchto ukazatelích jako například Německo nebo Slovensko.

Graf č. 3: Zdravotní sestry (fyzické osoby) na 1000 obyvatel

Zdroj: WHO, HFA database, June 2003

Vývoj počtu zdravotních sester na 1000 obyvatel vykazuje od 80.let rostoucí tendenci. Stejně je tomu i v jiných státech

Evropské unie a v případě EU jako celku.

Mezinárodní srovnání vývoje počtu lékařů

Počty pracovníků ve zdravotnictví jsou dnes ji� prakticky standardně hodnoceny s pomocí poměrových ukazatelů počtu

pracovníků ve vztahu k počtu obyvatel. Pro účely mezinárodního srovnání jsou zde pou�ity celkové počty lékařů a sester a

počet praktických lékařů. Vývojový trend celkového počtu lékařů v EU, SRN a Rakousku je srovnatelný se situací v ČR. Počet

praktických lékařů v ČR, který činí 70 na 100 000 obyvatel je v�ak v ČR ni��í ne� průměr EU (100 praktických lékařů na 100

000 obyvatel). Tento stav mů�e souviset s určitým podceněním rozvoje primární péče v ČR. Počet 70 PL v ČR odpovídá

součtu PL pro dospělé, PL pro děti a dorost a gynekologů (viz Zdravotnická ročenka ČR 2001, tab. 3.1.1, str. 110).

23

Graf č. 4: Lékaři celkem na 100 000 obyvatel

Zdroj: WHO, HFA database, June 2003

Graf č. 5: Praktičtí lékaři (fyzické osoby) na 100 000 obyvatel

Zdroj: WHO, HFA database, June 2003

24

4.2.4 Odměňování pracovníků

Stejně tak jako v jiných oblastech je i v resortu zdravotnictví důle�itá zainteresovanost pracovníků. Názory vět�iny

zaměstnanců zdravotnictví a �kolství se vět�inou shodují na �patných platových podmínkách. Tarifní slo�ka mzdy tvoří ve

zdravotnictví asi 50% platového ohodnocení. Zvy�ování mezd je významným motivačním nástrojem pro zaměstnance ve v�ech

resortech.

Pro absolventy, kteří nastupují do resortu zdravotnictví, jsou mnohdy důle�itěj�í profesní růst a jistoty v budoucnosti, ne�

konkrétní vý�e nástupního platu. Jistoty do budoucnosti a profesní růst jsou klíčové pro zaji�tění osobního a rodinného �ivota.

Od jistoty zaměstnání, stálého příjmu a mo�nosti profesního růstu se odvíjejí mo�nosti související s bydlením (hypoteční úvěry

a jiné účelové půjčky) s rodinou (výchova dětí), atd. Této oblasti by měla být věnována vět�í pozornost, proto�e motivace

pracovníků je klíčem k vy��í produktivitě práce. S touto problematikou je úzce spojena i otázka organizace práce, vztahů na

pracovišti, atd.

Podle Výzkumu názorů a postojů občanů a lékařů ČR k problematice zdravotnictví a zdravého způsobu �ivota – Závěry

reprezentativních sociologických výzkumů z let 1995 – 2001 se ukazuje, „ �e lékaři jsou v názorech na finanční ohodnocení

své vlastní práce velice kritičtí. Přesto lze konstatovat, �e i v této oblasti dochází k mírnému posunu. Zatímco v roce 1996

uvedlo některou z polo�ek, pozitivně hodnotících finanční ocenění práce lékařů jen 2,4% lékařů, v roce 2001 to bylo 10,1% -

posun sice malý, ale patrný. Na druhé straně, některé z negativních hodnocení uvedlo v roce 1996 celkem 88,5% lékařů, v roce

2001 pak 73,3% lékařů, tedy cca o 15% méně. Zvý�il se rovně� podíl lékařů, kteří v souvislosti s finančním oceněním své práce

zaujali neutrální stanovisko. Celkově lze tedy konstatovat, �e téměř ¾ lékařů České republiky jsou nespokojeni s finančním

oceněním své práce a v této oblasti nedošlo k zásadněj�ímu zlomu. V postojích lékařů se zatím nemohla projevit opatření,

prosazená v roce 2000 a zejména 2001 odborovými organizacemi lékařů a zaměstnanců ve zdravotnictví v oblasti mzdových

předpisu, týkající se růstu platů lékařů – zaměstnanců. Mezi lékaři značně převládá nespokojenost s finančním oceněním své

práce.“1

Tabulka č. 5: Vývoj průměrné měsíční mzdy ve zdravotnictví

Meziroční přírůstek Rok Průměrná mzda 1) Kč % 1993 6 061 1 259 26,2 1994 7 127 1 066 17,6 1995 8 288 1 161 16,3 1996 10 073 1 785 21,5 1997 10 608 535 5,3 1998 10 896 288 2,7 1999 12 409 1 513 13,9 2000 12 880 471 3,8 2001 14 913 2 033 15,8

*) ve zdravotnických organizacích - odměňování podle zákona č. 143/92 Sb., v platném znění 1) na přepočtené počty zaměstnanců Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky české republiky, Aktuální informace č. 26 - Vývoj mezd

ve zdravotnictví v roce 2001

1 Výzkum názorů a postojů občanů a lékařů ČR k problematice zdravotnictví a zdravého způsobu �ivota – Závěry reprezentativních sociologických výzkumů z let 1995 – 2001, Lékařské informační centrum, Agentura INRES – SONES, Praha 2002 – volně citováno

25

Meziroční přírůstky mezd ve zdravotnictví jsou znázorněny v procentech i absolutních částkách, a to od roku 1993 do

roku 2001. Porovnání vývoje průměrné mzdy ve zdravotnictví a v celém národním hospodářství je pro resort zdravotnictví

příznivé. Růst průměrných mezd ve zdravotnických organizacích se projevil v roce 2001 u v�ech kategorií zaměstnanců

ve zdravotnictví.

Tabulka č. 6: Vývoj průměrné měsíční mzdy zaměstnanců ve zdravotnictví *) (v Kč)

Index Kategorie zaměstnanců 1998 1999 2000 2001 1998/97 1999/98 2000/99 2001/00

Lékaři 20 857 23 692 24 854 28 839 103,0 113,6 104,9 116,0 Farmaceuti 19 737 22 632 23 285 26 074 105,4 114,7 102,9 112,0 Jiní odborní s VŠ vzděláním

14 721 16 554 16 917 19 336 103,1 112,5 102,2 114,3

Jiní odborní s SŠ vzděláním

9 149 10 588 10 836 12 579 104,2 115,7 102,3 116,1

Střední zdravotničtí pracovníci

10 339 11 760 12 176 14 318 101,4 113,7 103,5 117,6

Ni��í zdravotničtí pracovníci

9 129 10 402 10 790 12 334 101,9 113,9 103,7 114,3

Pomocní zdravotničtí pracovníci

7 261 8 253 8 488 9 821 102,1 113,7 102,8 115,7

Pedagogičtí pracovníci 11 663 13 453 13 383 18 133 106,2 115,3 99,5 135,5 Technicko-hospodář�tí pracovníci

11 469 13 004 13 470 14 877 105,8 113,4 103,6 110,4

Dělníci a provozní pracovníci

6 930 7 901 8 101 8 806 102,8 114,0 102,5 108,7

Celkem 10 896 12 409 12 880 14 913 102,7 113,9 103,8 115,8 *) ve zdravotnických organizacích - odměňování podle zákona č. 143/92 Sb., v platném znění Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky české republiky, Aktuální informace č. 26 - Vývoj mezd

ve zdravotnictví v roce 2001 Proporce mezi průměrnými mzdami jednotlivých kategorií zaměstnanců odstupňovaných předev�ím podle dosa�eného

vzdělání ve zdravotnictví zůstávají relativně stabilní a zaznamenávají změny v jednotkách procent ročně. Od roku 2000

mů�eme sledovat mírný posun této proporce ve prospěch lékařů a v roce 2001 ve prospěch zdravotních sester. Dlouhodobě

pozvolna klesá proporce u průměrných mezd u dělníků a provozních pracovníků.

Tabulka č. 7: Proporce mezi průměrnými mzdami kategorií zaměstnanců (průměrná mzda celkem = 1) *)

Kategorie zaměstnanců 1995 1997 1998 1999 2000 2001 Lékaři 1,91 1,91 1,91 1,91 1,93 1,93 Střední zdravotničtí pracovníci

0,96 0,96 0,95 0,95 0,95 0,96

Ni��í zdravotničtí pracovníci

0,70 0,84 0,84 0,84 0,84 0,83

Technicko-hospodář�tí pracovníci

1,00 1,02 1,05 1,05 1,05 1,00

Dělníci a provozní pracovníci

0,67 0,64 0,64 0,64 0,63 0,59

*) ve zdravotnických organizacích - odměňování podle zákona č. 143/92 Sb., v platném znění Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky české republiky, Aktuální informace č. 26 - Vývoj mezd

ve zdravotnictví v roce 2001 Z dlouhodobého hlediska lze pozorovat tendenci ke sni�ování podílu tarifních mezd z průměrných celkových mezd. Tato

tendence se objevuje u v�ech kategorií zaměstnanců, a to v nejmen�í míře u lékařů (39,7 %) a farmaceutů (41,1 %). Uvedené

údaje sledují vývoj od roku 1995 do roku 2001.

26

Tabulka č. 8: Podíl průměrné tarifní mzdy z průměrné měsíční mzdy zaměstnanců ve zdravotnictví*) (v %)

podíl v % Kategorie zaměstnanců 1995 1997 1998 1999 2000 2001

Lékaři 42,4 39,9 39,1 40,5 38,8 39,7 Farmaceuti 47,7 43,0 40,6 41,2 39,8 41,1 Jiní odborní pracovníci 58,4 57,8 x x x x V tom: s VŠ x x 55,9 57,8 56,6 56,6 s SŠ x x 60,8 61,8 61,0 60,6 Střední zdravotničtí pracovníci

57,2 54,5 54,4 56,2 54,5 54,8

Ni��í zdravotničtí pracovníci 58,9 59,6 59,6 51,3 49,3 50,7 Pomocní zdravotničtí pracovníci

58,3 55,5 54,9 56,9 55,3 55,7

Pedagogičtí pracovníci 58,6 60,8 67,9 69,0 67,6 65,4 Technicko-hospodář�tí pracovníci

58,7 56,3 53,4 55,4 53,9 52,2

Dělníci a provozní pracovníci 60,5 59,8 59,5 61,3 59,9 58,5 Celkem 54,6 51,9 51,4 53,1 51,4 51,4

*) ve zdravotnických organizacích - odměňování podle zákona č. 143/92 Sb., v platném znění Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky české republiky, Aktuální informace č. 26 - Vývoj mezd

ve zdravotnictví v roce 2001

Tabulka č. 9: Skladba celkové průměrné mzdy zaměstnanců ve zdravotnictví *) (v %)

Polo�ka 1995 1998 1999 2000 2001 Platový tarif 54,6 51,4 53,1 51,4 51,4 Osobní příplatek 7,7 9,2 8,5 9,5 9,9 Odměny celkem 3,2 4,4 3,7 4,0 5,0 Práce přesčas 5,4 5,5 5,4 5,6 5,2 Pracovní pohotovost 3,6 3,8 3,7 3,9 2,6 Ostatní 25,4 25,7 25,6 25,6 25,9

*) ve zdravotnických organizacích - odměňování podle zákona č. 143/92 Sb., v platném znění Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky české republiky, Aktuální informace č. 26 - Vývoj mezd

ve zdravotnictví v roce 2001 Problémem ov�em zůstává to, �e výzkum sledoval jen postoje lékařů a občanů, ve zdravotnictví ov�em pracuje celá řada

dal�ích profesí od zdravotních sester a� po řidiče a úklidový a pomocný personál. Dá se ov�em předpokládat, �e ani tyto

skupiny pracovníků ve zdravotnictví nejsou se svým odměňováním příli� spokojeny.

Údaje o příjmech pracovníků ve zdravotnictví je nutné doplnit mzdové statistiky pracovníků ve �kolství a dále pak o

příjmy (výnosy) osob samostatně výdělečně činných. Údaje o příjmech OSVČ v�ak vy�adují samostatné �etření, neboť

nejsou předmětem rutinního statistického �etření.

27

5. Systém vzdělávání lékařů v SRN

5.1 Úvodní poznámky Lékař je v SRN oprávněn v k provádění lékařského povolání udělením aprobace po splnění po�adavků, daných

aprobačním řádem lékařů. Jeho jednání pak podléhá Hippokratově přísaze, profesnímu řádu německých lékařů, u smluvních

lékařů i ustanovením legislativy zdravotního a sociálního poji�tění (Sociální zákoník - kniha V, dále jen SBG V).

Aprobace znamená státní povolení provádět léčení pod profesním označením �lékař� nebo �lékařka� (aprobace je

nezbytná i pro profesi zubního lékaře, lékárníka, veterinárního lékaře).

Nárok na udělení aprobace vzniká při splnění těchto podmínek:

a) absolvování vysokoškolského studia medicíny v rozsahu minimálně 6 let, absolvování příslu�ného praktického vzdělání v nemocnici, absolvování lékařských zkou�ek v rozsahu daném Spolkovým lékařským řádem, a potom následující činnosti jako praktikujícího lékaře,

b) �adatel se nedopustil chování, je� by ukazovalo na neschopnost a nespolehlivost z hlediska po�adavků lékařského povolání,

c) �adatel namá tělesné nedostatky bránící vykonávání povolání, nebo nedostatek tělesných resp. psychických sil, nezbytných pro vykonávání lékařského povolání.

5.2 Pregraduální vzdělávání - aprobace

Studium medicíny upravuje s celospolkovou platností aprobační řád pro lékaře - BGBl I 1987 1593, později novelizovaný

- BGBl I 1988 2477, BGBl I 1989 2549. Základem pro toto nařízení je Spolkový lékařský řád z 10.1961 BGBl I 1857,

novelizovaný zákonem z 20.12.1988 BGBl I 2477.

(Je snad na místě, připomenout zde, �e studium medicíny podléhá v SRN určitým omezením - numeru clausu. Studijní

místa přiděluje Centrála pro přidělování studijních míst v Dortmundu a zájemci o studium musí absolvovat testy. Stanovení

kvót, je� se má provádět podle hledisek zdravotnické politiky, je samozřejmě choulostivou právní i politickou otázkou, k jejímu�

ře�ení se zřejmě stále hledají vhodné postupy, při čem� �obtí�e� zřejmě dělá silné postavení nezávislých správních a ústavních

soudů, je� pokládají omezování vstupu ke studiu z hledisek potřeby za neústavní a komplikací je i zásada nutného konsensu

v rámci určování spolkové vysoko�kolské politiky. Podle usnesení Spolkového ústavního soudu je omezení přístupu

k profesnímu vzdělání mo�né pouze v případech, kdy je kapacita existujících institucí plně vyčerpána a k zji�tění těchto kapacit

a podmínek stanovení jejich vyu�ití byla právě zřízena vý�e zmíněná centrála). Tento aprobační řád, který člení studium na studijní roky (nikoli semestry), stanoví délku studia medicíny na vědecké

vysoké �kole na 6 let, přičem� poslední rok zahrnuje souvislou 48týdenní výchovu v nemocnici.

Po ukončení studia následuje dvouletá (dříve 18měsíční) činnost jako praktikující lékař (Arzt in Praktikum). Lékařské

vzdělání zahrnuje dále výchovu v první pomoci, dvouměsíční péči o nemocného, čtyřměsíční �famulaturu� , a ¨slo�ení

předbě�ní lékařské zkou�ky (Vorprüfung)a do tří oddílů rozdělené zkou�ky. Doba studia, zahrnující i dobu třetího úseku lékařských zkou�ek představuje 6 roků a 3 měsíce. Tato aprobačním řádem

předpokládaná doba je dobou minimální. Zkou�ky jsou řazeny takto: Po dvou letech studia předbě�ná lékařská zkou�ka (dříve označovaná jako �Physikum�). Po

dal�ím roce studia přichází první část zkou�ek. Po celkem třech letech studia po vykonání předbě�ní zkou�ky následuje dal�í

část zkou�ek a po dal�ím roce pak třetí část zkou�ek. Aprobační řád upravuje podrobnosti praktické výchovy v nemocnici a v ústavech, je� nejsou vysoko�kolskými

nemocnicemi, dále i výchovu v první pomoci, o�etřovatelskou slu�bu a famulaturu.

28

Jako famulus je adept lékařství stále studentem a nesmí vykonávat �ádnou samostatnou činnost, zejména nesmí provádět

injekce, v�echny svěřené úkony musí dělat pod dozorem lékaře. Famulatura se nesmí omezovat pouze na slu�bu v ordinace, ale

musí obsahovat i náv�těvy nemocných a pohotovostní slu�bu, jejím účelem je získání informací a nikoli spolupráce v ordinaci.

Famulatura také neznamená pracovní poměr mezi vychovávajícím usazeným lékařem a famulem, neznamená proto pro něj

�ádný nárok na plat od vychovávajícího lékaře, některá sdru�ení zdravotních poji�ťoven poskytují v�ak famulům men�í

měsíční příspěvky.

Reforma výchovy v roce 1970 znamenala zavedení praktické fáze po vykonání druhé části zkou�ek v posledním roce

studia. Uskutečňuje se v univerzitních nemocnicích nebo �kolou pověřených ústavech. Celý tento rok je rozdělen po 16

týdnech na interně, chirurgii a volitelném oboru. V rámci tohoto úseku studia se má student seznamovat přímo se slu�bou u

lů�ka pacienta a zároveň si osvojovat příslu�né předpisy týkající se činnosti lékaře. V rámci slu�eb má v�ak mít dvě hodiny

denně pro individuální studium. Nemů�e vykonávat �ádnou medicínskou činnost samostatně. Opět není v pracovním poměru a

nemá ani nárok na plat. Tuto roční praxi je mo�no vykonávat i v cizině.

Praktikující lékař má být podle aprobačního řádu činný jako lékař pod vedením aprobovaného lékaře nebo lékaře, který

má souhlas k dočasnému výcviku k lékařskému povolání. V rámci tohoto praktika má praktikující lékař prohlubovat svoje

znalosti a praktické dovednosti, má dostat mo�nosti k získání v�eobecných lékařských zku�eností. Mů�e být uznána praxe,

uskutečněná v zahraničí.

Praktikující lékař má ji� dokončené studium, působí jako lékař ve výchově (Arzt in der Ausbildung), mů�e být pověřován

samostatným prováděním lékařských úkonů, jejich� okruh se postupně roz�iřuje, komplikovaněj�í zákroky má v�ak zásadně

provádět �kolící lékař. Praktikující lékař ji� mů�e nárokovat určitý plat. Slu�ba praktikujícího lékaře v rámci zdravotního

poji�tění vy�aduje souhlas sdru�ení smluvních lékařů.

Po splnění těchto podmínek mají nárok na udělení aprobace příslu�níci SRN, příslu�níci členských států EU a cizinci bez

domovské příslu�nosti. Příslu�níci jiných států ne� EU nemají nárok na udělení aprobace bez ohledu na to, zda studovali

v SRN či jinde, mohou ji získat po zvlá�tním posouzení buď �ve speciálním případě� nebo �na základě veřejného zdravotního

zájmu� (Spolkový řád § 3, odst.3. Rozhodnutí příslu�ných orgánů v těchto případech podléhá dodatečnému soudnímu

přezkoumání.

V případě, �e byla aprobace udělena a de facto chyběly předpoklady pro její udělení, je aprobace vzata zpět (die

Rücknahme), co� znamená odnětí se zpětnou platností.

Pokud vznikly později okolnosti, ukazující na nemo�nost trvání aprobace, je tato odvolána (der Widerruf) a platnost

odvolání se týká budoucnosti. Zákon zná jediný závazný důvod k odvolání aprobace, a to takové chování lékaře, je� prokazuje

jeho neschopnost a nespolehlivost. Pokud s případem vedoucím k takovým závěrům souvisí soudní jednání, je nutno

s odvoláním aprobace posečkat do ukončení tohoto jednání. V případě, �e se uká�e lékařova tělesná nebo psychická

neschopnost nebo slabost, mají příslu�né orgány mo�nost aprobaci odvolat (Spolkový řád § 5 a 3).

Aprobace mů�e být příslu�nými úřady pozastavena (das Ruhen der Approbation) v případě, �e je proti lékaři vedeno

trestní řízení, z něj� vyplývá neschopnost nebo nedůvěryhodnost z hlediska provozování lékařského povolání nebo se ukazují

předpoklady nebo pochybnosti o schopnosti k provozování lékařského povolání. Toto pozastavení znamená dočasný naprostý

zákaz provozování povolání, i kdy� je lékaři jeho titul ponechán. V případě příznivého vyřízení zále�itosti je pozastavení

odvoláno. V opačném případě následuje odvolání aprobace.

29

V případech protiprávního konání lékaře mů�e trestní soud vyslovit dočasný nebo trvalý zákaz vykonávání povolání.

Toto rozhodnutí se netýká samotné aprobace, ale jen oprávnění z ní vyplývajícího. Příslu�né orgány pak musejí případ od

případu rozhodnout o dodatečném opatření, tj. vzetí zpět nebo odvolání aprobace.

Schéma č. 4: Lékařské vzdělávání v SRN

Plná aprobace Praktikující lékař - 2 roky 3. státní zkouška

- ústní

Rok praktické výchovy - interna, chirurgie,volitelný obor - 6. studijní rok 2. státní zkouška

- písemná a ústní - 2 části

2. část klinická - ve 3.-5. Semestru 4 měsíce famulatura - 7. - 10. Semestr 1. státní zkouška

- písemná

1. část klinická - 5. - 6. semestr Fyzikum -

písemné a ústní zkoušky ve dvou částech

Předklinický úsek studia - v 1. a 2. roce studia vzdělání v první pomoci a 2 měsíce o�etřování v nemocnic - 1. - 4. Semestr Ukončení střední

školy po 8 resp. 9 letech

5.3 Dal�í vzdělávání lékařů Terminologická poznámka: V literatuře se pro dal�í vzdělávání pou�ívají dva německé výrazy: �Fortbildung� a

�Weiterbildung�. Pojem �Fortbildung� je pou�íván pro kontinuální vzdělávání, je� má lékař povinně uskutečňovat v průběhu

celé své profesní kariéry, aby udr�el svoje znalosti na úrovni, odpovídající soudobým poznatkům lékařské vědy i dal�ím

aktuálním okolnostem, dotýkajících se jeho činnosti. Pou�ívám pak termín �kontinuální vzdělávání�. Pojem �Weiterbildung�

pak se dotýká dal�ího vzdělávání, jím� musí projít lékař po dokončení studia a získání aprobace, aby roz�ířil a prohloubil své

znalosti v určitém oboru a dosáhl určité specializace, pou�ívám proto pro ně ná� termín �specializační vzdělávání�..

5.3.1 Kontinuální vzdělávání (Fortbildung)

Kontinuální vzdělávání uvádí profesní řád německých lékařů v § 7:

1) Lékař, provozující svoje povolání, má povinnost profesně se dále vzdělávat a seznamovat se přitom s platnými ustanoveními, týkajícími se vykonávání jeho povolání.

2) Prostředky vhodnými ke kontinuálnímu vzdělávání jsou zejména: • účast na v�eobecných nebo speciálních akcích pro dal�í vzdělávání (kongresy, semináře, cvičné skupiny,

kurzy, kolokvia), • klinické vzdělávání ( předná�ky, vizity, demonstrace a cvičení), • studium odborné literatury, • vyu�ívání audiovizuálních učebních pomůcek. Lékař má vyu�ívat uvedené mo�nosti vzdělávání v rozsahu, nezbytném pro udr�ení a roz�íření odborných znalostí, nezbytných pro vykonávání svého povolání. Lékař musí lékařské komoře prokázat odpovídací formou jednu z forem vzdělávání, odpovídající odstavcům (1) - (3).

30

Podle § 20 tohoto řádu je lékař povinen vzdělávat se i v problematice záchranné slu�by. Z v�eobecné povinnosti lékaře

poskytovat pomoc vyplývá i povinnost získávání znalostí z oblasti pomoci v případě ne�těstí a katastrof.

Podle zákona s půvabným názvem Krankenversicherungsweiteretwicklungsgesetz (BGBl I 4871 z 28.12.1976) , § 368

odst. 5 a SGB V (§ 81 odst, 4) existuje vedle základní povinnosti kontinuálního vzdělávání lékaře i povinnost kontinuálního

vzdělávání pro smluvní lékaře zdravotních poji�ťoven a stanovy sdru�ení smluvních lékařů poji�ťoven musejí podle těchto

předpisů obsahovat i povinnost vzdělávání lékařů v oblasti činnost zdravotních poji�ťoven. Poněvad� v�eobecné znalosti lékaře

se v podstatě překrývají se znalostmi, je� vy�aduje výkon povolání smluvního lékaře, jde přitom zřejmě předev�ím o specifické

technické znalosti, jako je např. výkaznictví a znalost formulářů.

Obsah a rozsah dal�ího vzdělávání lékařů jsou dány samozřejmě předev�ím rozvojem lékařské vědy, doporučení v tomto

směru mají podávat lékařské komory, svazy lékařů a pracovníci z oblasti vědy. Lékařské komory mají profesní kontinuální

vzdělávání usměrňovat a podporovat zejména publikacemi a pořádání k tomu zaměřených akcí. Výběr pramenů a

informačních prostředků si určuje v zásadě ka�dý lékař sám, předpokládá se, �e si opatří a seznámí se s nejnověj�ími

medicínskými učebnicemi, nelze mu ale výslovně předepsat studium např. konkrétních časopisů. V případě soudního

projednávání správnosti jeho postupu v�ak soudy vy�adují odborné dobrozdání o tom, zda ob�alovaný lékař dostál své

povinnosti kontinuálního vzdělávání. (Laufs 1992).

5.3.2 Specializační vzdělávání (Weiterbildung).

Péče o specializační vzdělávání lékařů je v kompetenci zemského práva a autonomních ustanovení zemských lékařských

komor ( na rozdíl od pregraduálního vzdělávání a udělování aprobace, je� jsou v kompetenci spolkových orgánů). Toto

kompetenční rozdělení vylo�il na základě ústavy Spolkový ústavní soud ve svém usnesení takto: �Řízení dal�ího vzdělávání

lékařů po udělení aprobace a tím i celkové řízení odborného lékařství nále�í do výhradní zákonodárné příslu�nosti zemí�.

Zemské zákonodárné orgány podle toho nesmějí přenechat tuto oblast pouze v pravomoci stanov lékařských komor (podle

Laufse, str. 82). Po ukončení této části vzdělávání získává lékař právo na označení odbornosti (Gebietsbezeichnung).

Zákony spolkových zemí o komorách a zdravotních profesích určují, které zále�itosti musí být v pravidlech

specializačního vzdělávání lékařů, vydávaných zemskými lékařskými komorami, upraveny. Jde o obsah a minimální dobu

dal�ího vzdělávání (v závislosti na oboru činí 4 - 6 let), zejména o obsah, délku a pořadí jednotlivých úseků, jako� i délku a

zvlá�tní po�adavky na pokračování vzdělávání v případech neúspě�ného slo�ení zkou�ek. Směrnice zemských lékařských

komor o obsahu specializačního vzdělávání musejí být schvalovány příslu�ným ministerstvem spolkové země, vykonávajícím

dozor.

Lékařské komory mají v rámci zákona právo řídit specializační vzdělávání a dávat jednotlivým lékařům zmocnění

v tomto rámci působit při samotné výchově (buď v plné �íři nebo v části vymezené) i při zkou�kách a uznávání vzdělání. Dále

určují autonomním předpisem zku�ební řády a provádějí zkou�ky, je� se konají ve formě ústní zkou�ky před zku�ebními

komisemi, je� lékařské komory ustavují.

Německý lékařský sněm v roce 1976 vydal Vzorový řád dal�ího vzdělávání, který byl během času přijat ve v�ech

základních ustanoveních jednotlivými zemskými lékařskými komorami.

Vzorový řád specializačního vzdělávání určuje za jeho cíl zprostředkovat lékařům po ukončení jejich profesního vzdělání

v rámci několikaleté činnosti pod vedením oprávněného lékaře podrobné znalosti, zku�enosti a dovednosti, nezbytné pro

získání označení �odborný lékař�. Specializační vzdělávání má probíhat v rámci činnosti na základě pracovní smlouvy, a to v

univerzitním centru, na univerzitní klinice nebo v dal�ím zdravotnickém zařízení, jemu� bylo uděleno oprávnění k provádění

této výchovy.. Lékař pověřený vedením daného adepta specializace má výchovu zaji�ťovat osobně, má sám určovat její obsah

31

a průběh na daném pracovi�ti, má právo pověřovat asistujícího lékaře určitými lékařskými činnostmi, a to v pořadí, je� sám

stanoví. K jeho povinnostem v�ak patří, aby lékaři, který se dal�ího vzdělávání účastní, umo�nil získat odpovídající zkušenosti

např. prováděním určitého počtu danému oboru odpovídajících operací nebo rentgenodiagnostických výkonů a pokud tak

neučiní, poru�uje profesní právo a vystavuje se potrestání profesním soudem. O působení vzdělávajícího se lékaře pak vydává

školící lékař osvědčení , v něm� uvádí a hodnotí získané znalosti a zku�enosti. Vzdělávání ve stanovených oborech atd. musí

zásadně probíhat v rámci celodenního pracovního úvazku, pokud to není mo�né, lze postupovat v kratším pracovním,

minimálně v�ak polovičním, pracovním úvazku. Doba, v ní� lékař vykonává svou vlastní praxi, nemů�e být do dal�ího

vzdělávání pro specializaci započítána.

Vzorový řád uvádí výčet oborů, nástaveb a dal�ích specifických kvalifikací. (podrobný výčet oborů v řádu jedné spolkové

země je uveden ve Zdravotnických novinách 49/1999). Dále jsou uvedeny způsob, obsah, trvání i časové rozvr�ení

specializačního vzdělávání a způsob označení odbornosti lékaře. Komplex odborností nemohou lékařské komory roz�iřovat

nebo zu�ovat zcela libovolně , mají vycházet z rozvoje lékařství, potřebnosti z hlediska přiměřenosti pro zabezpečení péče o

obyvatelstvo a z práva EU, ale mají přihlí�et i k tomu, zda daná odbornost mů�e lékaři, na ni omezenému, zajistit ekonomicky

dostatečné podmínky (i k tomu se vyjadřoval Spolkový ústavní soud).

Specializační vzdělání, získané v zahraničí mimo členské státy EU, mů�e příslu�ná komora uznat v plném rozsahu nebo

jen jeho část, pokud odpovídá zásadám specializačního vzdělání platným v SRN a pokud �adatel v určitém oboru (nástavbě,

odvětví) pro�el minimálně dvanáctiměsíčním vzděláním v SRN. Toté� platí v případě, �e �adatel o uznání specializačního

vzdělání jím pro�el v některé zemi EU, ale sám není příslu�níkem některého členského státu EU. Příslu�ník některé země EU,

jemu� tam byla přiznána určitá odbornost a má o tom příslu�ný doklad, mů�e na základě �ádosti získat uznání této odbornosti,

pokud to příslu�ný řád pro specializační vzdělání připou�tí. V případě německého státního příslu�níka, který pro�el

rovnocenným specializačním vzděláním v zahraničí v nečlenské zemi EU, má právo na uznání dané odbornosti (co� platí jako

obdoba stejného pravidla u aprobace).

Na zakončení specializačního vzdělání byla zavedena zkou�ka, jako zvlá�tnost se v Badensku-Würtenbersku provádí

odborný pohovor před zvlá�tním výborem. Specializační vzdělání je pak zakončeno tím, �e příslu�ná lékařská komora udělí

právo pou�ívat označení příslu�né odbornosti (příslu�ná je komora, jejím� je daný lékař členem).

Po ukončení specializačního vzdělání získává lékař právo na označení odborného lékaře pro danou odbornost. Rozsáhlé

diskuse probíhaly podle literatury k problému, zda má odborný lékař omezit svou činnost pouze na tuto odbornost. Usnesení

Spolkového ústavního soudu říká, �e takové omezení by bylo v zásadě oprávněné, poněvad� by odpovídalo rozumnému

hodnocení obecného prospěchu. Při ka�dém omezení svobodné činnosti v povolání by se v�ak mělo dbát o jeho přiměřenost -

Spolkový ústavní soud vyslovil názor, �e zákaz činnosti mimo obor je oprávněný jenom jako obecná směrnice a nikoli jako

pravidlo, z něj� neexistují výjimky (dle Laufse). Ústavní soud uznal jako zásadní i zákaz označení několika odborností. Ani

tento zákaz v�ak nemů�e být v�eobecně platný. Provozování několika odborností nelze zakázat v případech, kdy se jedná o

odbornosti blízké s jednotlivými činnostmi, funkčně navzájem vzta�enými.

32

6. Přístup Kanady k politice lidských zdrojů ve zdravotnictví Zdravotnictví v Kanadě se potýká s různými problémy. Tyto problémy mají více rozměrů a nejsou to jen problémy

odborné, ale také problémy veřejně – politické. Jako kdekoliv jinde je třeba tyto problémy chápat v kontextu nejen odborném a

veřejně – politickém, ale také v kontextu ekonomickém, demografickém, sociálním, právním,v kontextu udr�itelnosti stavu do

budoucna a v neposlední řadě také časovém.

Problémy lze shrnout následovně:

• Čekací doby, dostupnost lékařů (zejména specialistů) • Zmen�ování fondů na veřejnou zdravotní péči • Kanadský systém má také problémy s nerovným a nespravedlivým přístupem k péči • Rozdíly v přístupu ve zdravotní péči v souvislosti s příjmy různých skupin obyvatelstva • Star�í občané mají vět�í obtí�e získat přístup ke specialistům • Geografické rozdíly – rozdíly mezi městy a venkovskými oblastmi Mnoho z vý�e zmiňovaných problémů souvisí s problematikou lidských zdrojů. Proto nepřekvapí, �e problematice

lidských zdrojů v kanadském zdravotnictví je věnována značná pozornost. Lidské zdroje ve zdravotnictví hrají klíčovou úlohu

ve zlep�ování kvality �ivota.2 V Kanadě se jako v jediné zemi OECD projevil úbytek zdravotních sester v minulé dekádě - co�

samozřejmě vedlo k jejich nedostatku. 3 Dal�ím problémem taměj�ího zdravotnictví je nerovnoměrné pokrytí území celého

státu, co� se projevuje v problémech s distribucí péče do venkovských oblastí – nejedná se pouze o lékaře, ale i o sestry.

Pozornost jak politická, tak i výzkumná byla věnována zdravotním sestrám a lékařům, ač tvoří jen men�í část zaměstnanců

v kanadském zdravotnictví. Dnešní problémy v oblasti lidských zdrojů jsou často zapříčiněny pou�itím nevhodných metod

plánování lidských zdrojů v minulosti.4 Právě proto se dnes v Kanadě klade velký důraz na komplexní (strategické) plánovaní

v oblasti lidských zdrojů ve zdravotnictví, které musí brát v úvahu daleko vět�í počet faktorů ne� tomu bylo v minulosti. Např.

měnící se demografická struktura populace, nové přístupy ve zdravotní péči (domácí péče, �léčení po telefonu� apod.), stejně

jako celou řadu faktorů ať ji� ekonomických, sociálních, či kulturních.

Práce Armstrongových (příloha 7.6.1) je diskusním materiálem č. 28 Komise pro budoucnost péče o zdraví v Kanadě.

Navazuje na dal�í aktivity Komise pro budoucnost péče o zdraví v Kanadě. Jednou z důle�itých otázek, kterou se komise

zabývá je "Jak politiky a praxe řízení lidských zdrojů ve zdravotnictví podporují nebo naopak brzdí probíhající změny. Práce

Armstrongových navazuje na dva předchozí dokumenty: (1) Zpráva kanadského institutu zdravotnických informací (CIHI,

2002) "Poskytovatelé zdravotní péče v Kanadě" a (2) přehled literatury a problémů ve vztahu k plánování lidských zdrojů

(lékaři a registrované sestry) ve zdravotnictví, zpracovaný kanadským sdru�ením Canadian Policy Research Network.

6.1.1 Armstrong, P., Armstrong, H.: Plánování péče – přístupy k politice a plánování lidských zdrojů ve

zdravotnictví, (Planning for Care: Approaches to Health Human Resource Policy and Planning, Commission on the Future of Health Care in Canada), CIHI, 2002

Důle�itá upozornění úvodem

Odpovědět na otázku, jak politika lidských zdrojů ve zdravotnictví a její praxe podporují nebo zpomalují změny ve

zdravotnictví v první řadě znamená rozhodnout, jak je zdravotní péče chápána a o jaký druh změny se jedná. Model

„Zdravotnictví – práce jako ka�dá jiná� vede k jiným alternativám (mo�nostem) ne� model druhý „Zdravotnictví – výjimečná

oblast činnosti�. Pokračující posun k individuální odpovědnosti vede k odli�ným po�adavkům na lidské zdroje v souvislosti s

�Národním programem pro domácí péči�.

2 O´Brien-Pallas at al. Forecasting models for human resources in heath care, in Journal of Advanced Nursing 33 (1), 120 - 129 3 Fried, J., B., Gaydos, M. L.: World Health Systems – Challenges and Perspektives, Health Administration Press, Chicago, Illinois, AUPHA Press, Washington, D. C. 2002, str. 239 - 241 4 O´Brien-Pallas at al. Forecasting models for human resources in heath care, in Journal of Advanced Nursing 33 (1), 120 - 129

33

Faktory, které je nutné brát v úvahu:

• Celou �íři poskytovatelů slu�eb, placených i neplacených, proto�e změna role jednoho má vliv na ostatní. Výzkumy a politiky mají sklon zaměřovat se na lékaře a sestry, kteří celkem představují méně ne� třetinu placené pracovní síly ve zdravotnictví a sociální oblasti.

• Charakteristika pracovní síly a těch, kteří potřebují pomoc, proto�e tito utvářejí mo�né alternativy a formy poptávané péče.

• Rozmanitost prostředků k zaji�tění odpovědnosti v systému politik v oblasti praxe, certifikace a licencování. • Pochopení napětí při snaze dosáhnout vyvá�eného vývoje odpovědnosti a nutnost zahrnout poskytovatele a občany

do rozhodovacího procesu. • Odborné vzdělávání pro celé spektrum poskytovatelů slu�eb ve zdravotnictví • Změny v obsahu formálního vzdělání vedoucí k získání komunikačních znalostí, dovednosti pracovat v týmech a s

vyu�itím interdisciplinárních znalostí, stejně jako porozumění podmínkám, které ovlivňují zdraví – předev�ím genderové, příjmové a kulturní.

• Pokračující vzdělávání v rámci i mimo pracovi�tě, sdílení poznatků na základě jejich ka�dodenní výměny a pochopení �nevysloveného� (sociálního učení).

• Spojování a vylep�ování programů, jejich kombinace s hodnocením předchozího vzdělávání a uznání potřeby poskytovatelů přizpůsobit se novým po�adavkům uvnitř specifického kontextu.

• Vyrovnávání speciálních dovedností s více otevřenými a překrývajícími se povinnostmi a vyrovnávání standardů bez standardizace, která ignoruje okolní podmínky.

• Více vhledu do mechanismů odpovědnosti v oblasti plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví. • Více systematický sběr dat o lidských zdrojích ve zdravotnictví. Podpora pro zlep�ování pracovních podmínek a zaji�tění zaměstnanosti, zajistit dostatečný prostor pro poskytovatele

slu�eb při rozhodování v oblasti zdravotní péče (zvět�ení vlivu poskytovatelů).

Shrnutí nejdůle�itěj�ích poznatků

Cílem práce je důraz na identifikaci principů a přístupů v plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví pro pozitivní změny.

Začneme pohledem na hodnoty, proto�e ty utvářejí činnost a organizaci lidí v oblasti zdravotní péče.

V oblasti vnímání zdravotní péče existují v současné době dva �iroké alternativní modely, které mají důsledek pro

plánování lidských zdrojů v této oblasti.

1) Zdravotnictví – výjimečná oblast činnosti – tento model v praxi znamená, �e důraz je kladen na autonomii, na

odpovědnost na nejni��í úrovni (mezi spolupracovníky), na úsudky a specializaci a na týmy, které jsou zalo�eny na základě

doplňujících se znalostí.

2) Zdravotnictví – práce jako ka�dá jiná – tento model klade důraz na flexibilitu pracovních sil v rámci zadávaných

úkolů, na mana�erskou kontrolu, na delegaci úkolů na nízko – nákladové poskytovatele péče, na zapojení občanské společnosti

do rozhodování prostřednictvím takových prostředků jako jsou písemné zprávy.

Tyto a jiné znaky těchto dvou odli�ných modelů mají spojitost se současnými i budoucími reformami, které utvářejí nové

po�adavky na lidské zdroje v této oblasti.

Byly identifikovány čtyři hlavní oblasti:

• Redefinice nemocnic, tak aby pokrývali jen nejakutněj�í péči. • Komplexní péče v zařízeních dlouhodobé péče. • Posun péče do domácností • Podpora reformy primární péče, podporovaná tzv. �léčením po telefonu� Je důle�ité upozornit na to, �e nejvíce výzkumů a veřejně-politických debat bylo zaměřeno na lékaře a zdravotní sestry,

přesto�e jejich podíl na placené pracovní síle ve zdravotnictví je men�í ne� třetinový. Ostatní pracovníci ve zdravotnictví také

hrají velice důle�itou úlohu, ať ji� se jedná o mana�ery, administrativní pracovníky, terapeuty, farmaceuty, personál starající se

o úklid a dal�í, kteří vytvářejí stabilní prostředí pro péči. Nadto největ�í skupina v poskytování péče zůstává pro plánování

lidských zdrojů pro zdravotní péči skryta – jedná se zejména o neplacené �eny.

34

V plánování vzdělávání pracovníků musí být uva�ováno o celé �íři placených a neplacených poskytovatelů. Je nutné

uva�ovat v návaznosti na formální, celo�ivotní a sociální učení. Spojovací a zdokonalovací programy kombinované

s procedurami předcházejícího vzdělávání musí být nastaveny tak, aby korespondovaly s novými po�adavky, které jsou na tuto

oblast kladeny. Učební plány by měly více zohledňovat nutnost komunikačních dovedností, interdisciplinární přístup, týmovou

práci, stejně jako znalosti, které jsou potřebné pro aktivní participaci v plánování změn a hodnocení.

Dal�ím zásadním tématem je téma zodpovědnosti. Jedni míní, �e o zodpovědnost je zaji�těna licencováním a samo –

regulací. Přizpůsobení se novým po�adavkům v oblasti organizace práce (vět�í sdílení práce), v průhlednosti systému a

participaci občanů. Občanům (�íře) a pacientům (v u��ím vymezení) musí být umo�něno, aby jejich participace byla

smysluplná.

V systému ov�em existuje napětí, a to mezi různými zájmovými skupinami. Zejména mezi těmi, kteří systém řídí a

přijímají rozhodnutí, a mezi těmi, kteří poskytují péči, dále mezi těmi, kteří péči poskytují, a těmi, kdo péči přijímají (pacienti),

stejně jako mezi poskytovateli navzájem. Také tento aspekt je nutné vzít v úvahu.

Velice podstatnou roli v celém systému hraje federální vláda, stejně jako vlády provincionální. Rozhodnutí musí být

činěna s uvědomováním si své odpovědnosti, a to na ka�dé úrovni. Ukazuje se také, �e je třeba mít k dispozici lep�í data ne�

tomu bylo doposud.

Snad nejdůle�itěj�í je, �e aktéři na v�ech úrovních budou více otevřeni pozitivní změně, jestli�e budou mít zabezpečenou

práci společně s nále�itými pracovními podmínkami a budou plně participovat na procesu rozhodování.

Podstata péče

Péče o lidské zdraví je výjimečná, není to práce ka�dá jiná, co� sebou samozřejmě nese mnohá specifika. Zdravotní péče

je péče o lidský �ivot, proto nemů�e být hodnocena pouze nebo dokonce primárně za pomoci ekonomických ukazatelů.

Existují různé přístupy ke zdravotní péči, některé toto výsadní postavení berou v potaz, jiné tuto skutečnost reflektují méně.

Lidské zdroje pro péči

Sektor zdravotnictví zahrnuje velice �irokou řadu profesí. Statistiky ukazují vysokou genderovou nerovnost. �en je

v tomto sektoru významně více ne� mu�ů. V Kanadě pracuje v této oblasti více ne� 1,5 milionu lidí, z toho je 80% �en. Dal�í

zajímavostí je, �e výzkumy dokazují, �e pro �eny je velice motivující starost o pacienty. Rozdělení lidských zdrojů je rovně�

determinována podle regionu, kde lidé pracují. V některých regionech jsou podmínky lep�í, v jiných horší. To ov�em nemění

nic na faktu, �e zdravotní péči potřebují v�ude. Velice mnoho péče je poskytováno v domácnostech a jedná se o neplacenou

činnost (práci). Např. u sester často dochází ke kolizi mezi povoláním a rodinným �ivotem. Úvahy o lidských zdrojích musí

nutně doprovázet úvahy o demografickém vývoji – populace se mění, mění se i nároky na poskytovanou péči . Ka�dá úspě�ná

politika lidských zdrojů se musí opírat o spolupráci s profesními organizacemi, odbory, musí brát v úvahu diverzitu

poskytované péče, potřeby populace apod.

Vzdělávání

Dějiny vzdělávání v této oblasti jsou dějinami rostoucí specializace, formálního vzdělávání a soustavného studia

(celo�ivotního vzdělávání). Dnes se dostává do popředí potřeba učit se komunikačním dovednostem, stejně jako učit se chápat

kulturní, sociální, ekonomické a individuální odli�nosti ka�dého jedince nebo skupiny obyvatel.

Velkou úlohu hraje učení se práci v týmu – tato oblast vzdělávání je stále důle�itěj�í, proto�e v oblasti zdravotnictví

prakticky nelze pracovat samostatně. Mimo to práce v týmech má v této oblasti dlouho tradici. Objevují se i nové oblasti, kde

je potřeba vzdělávat např. léčení po telefonu (�telehealth�) V budoucnu se bude péče proměňovat např. díky vý�e zmíněnému

léčení po telefonu, týmům primární péče, domácí péči apod. Toto bude vy�adovat samozřejmě také specifické přístupy ve

vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví.

35

Odpovědnost a �správa� v oblasti péče

Debata o odpovědnosti v této oblasti je tak stará, jak starý je Hippokratův slib. Často není zřejmé, kdo odpovídá komu, za

co, v jakém čase apod. Tato oblast je velice citlivá a často se zde objevuje napětí mezi jednotlivými aktéry. Správou a

poskytovateli, poskytovateli a pacienty, stejně jako mezi poskytovateli navzájem. Ka�dý má často jiný názor na to či ono

rozhodnutí nebo postup. Napětí často nevyvolávají rozdíly ve znalostech, ač asymetrie mezi lékařem a pacientem je zřejmá, ale

spory o tom, kdo bude proces kontrolovat. Problémy mají opět geografický charakter, obyvatelé venkova mají samozřejmě

men�í mo�nost výběru, ne� obyvatelé velkých měst apod. Zejména občané by měli mít daleko vět�í mo�nost zasahovat do

rozhodovacích procesů v této oblasti. Odpovědnost je velice dobře viditelná v týmech, kde ka�dý nese odpovědnost za jemu

svěřené úkoly. Odpovědnost je samozřejmě více ne� jen zodpovědnost finanční, jedná se předev�ím o zodpovědnost za

poskytovanou zdravotní péči – za zdraví občanů, kteří péči vyhledávají.

Komplexnost plánování péče

Při komplexním plánování péče je nutné vzít v úvahu politické, demografické, ekonomické, sociální, kulturní a další

faktory, jako je např. existující organizace péče apod. Důraz lze klást na ekonomickou efektivitu, na kvalitu péče, její

dostupnost apod. Jak je zmíněno v názvu odstavce, plánování je činnost komplexní, je tedy nutné do ni zapojit všechny

relevantní aktéry – na úrovni federální, regionální i lokální. Do úvahy musíme vzít i mo�nosti vzdělávací soustavy a počty

mladých lidí, kteří chtějí ve zdravotnictví pracovat. Přesto�e nákladnost studia medicíny roste, nelze konstatovat, �e by se do

�kol hlásilo méně zájemců, co� je dáno tím, �e se vět�inou rekrutují z výše postavených socio – ekonomických vrstev obyvatel.

Opět se ukazuje odli�nost podle jednotlivých oblastí, venkovské a odlehlé oblasti nejsou atraktivní pro �ádné zdravotnické

pracovníky. Mo�ným zdrojem pracovníku v této oblasti je samozřejmě příchod zahraniční pracovní síly. Toto má samozřejmě

řadu omezení, naopak pozitivem je, �e zahraniční pracovníci přiná�ejí potřebné jazykové znalosti a kulturní senzitivitu

k různým skupinám obyvatelstva. Komplexní plánování musí samozřejmě uva�ovat směrem k novým trendům, jako je např.

péče v domácnosti, péče po telefonu.

Závěry

Celá práce přinesla více otázek ne� odpovědí. Autoři uvádějí, �e zodpovězení těchto otázek vydá na práci dal�í. Otázky,

které se v textu objevují v textu práce detailněji se dají shrnout následovně:

1. Je zdravotní péče chápána jako ka�dá jiná práce nebo je chápána odli�ně, má výjimečné postavení, se svým typickým druhem hodnot personálních, vztahových, týkajících se organizace práce a jak je brán v úvahu proces rozhodování, struktura a po�adavky (poptávka)?

2. Jak jsou brány v úvahu globální, národní, regionální, místní a institucionální souvislosti?

3. Jak jsou do měnících se po�adavků na chápání péče začleněny sociální, ekonomické, kulturní a dal�í demografické součásti a jak se s tímto přijímané strategie vyrovnávají?

4. Je vzata v úvahu celá �íře placených a neplacených poskytovatelů péče a je jejich nyněj�í práce a organizační struktura správně chápána, stejně jako vztahy mezi poskytovateli a jejich specifická charakteristika?

5. Jak je chápáno vzdělávání a jak umo�ňuje toto chápání zahrnout formální a neformální učení v celé �íři placených a neplacených poskytovatelů. Je sdílení vědomostí viděno jako zásadní aspekt ka�dodenní praxe a celo�ivotní vzdělávání jako integrální součást pracovní kultury?

6. Jak je definována zodpovědnost a doká�e se tato definice dotýkat takových témat jako financování, rozsahu praxe, regulací pomocí certifikace, kdo je odpovědný komu, za co je mu odpovědný, v jakém čase, na základě čeho, je brána v úvahu tenze mezi jednotlivými aktéry? Jaký vliv má hájení vlastních zájmů a jaký vliv má načasování?

7. Mů�e plánování pro péči připustit tenzi, různé přístupy a slo�itost neodmyslitelnou od zdravotní péče a potřeby balancovat mezi konfliktní tlaky různými směry, v různých místech a různých časech? Pomů�e to přijmout a zviditelnit role různých stupňů správy, poskytovatelů péče a občanů?

36

7. Přístupy a strategie k politice a řízení lidských zdrojů na úrovni WHO, OECD, ILO

Přístup WHO k problematice lidských zdrojů ve zdravotnictví

WHO se dlouhodobě a systematicky zabývá problematikou lidských zdrojů. Svá stanoviska jasně formulovala v

dokumentech Zdraví pro všechny do roku 2000 a nově ve Zdraví 21. V roce 1978 byla ve WHO publikována práce Halla a

Mejía �Health manpower planning�. Dlouhodobě publikuje WHO řadu zásadních nových poznatků a diskusí ve svém

Bulletinu. V současné době dominuje ve WHO aktivitách �Workshop on Global Health Workforce Strategy Objectives�, je� se

uskutečnil koncem roku 2001.

WHO ustanovila pracovní skupinu pro Globální strategii v oblasti lidských zdrojů ve zdravotnictví v únoru roku 2000,

aby podpořila práci s cílem zlep�it výkony v oblasti zdravotní péče cestou zlep�ení výkonů pracovníků ve zdravotnictví.

Pracovní konference, kterou tato pracovní skupina uspořádala přinesla několik set stran materiálu k problematice lidských

zdrojů ve zdravotnictví z několika kontinentů. Problémy s lidskými zdroji ve zdravotnictví tedy nejsou specifikem pouze jedné

země nebo jednoho kontinentu, jedná se o problém skutečně globální.

Efektivní poskytování zdravotnických slu�eb vy�aduje efektivně vyu�ít znalostí a dovedností dobře motivovaných

pracovních sil ve zdravotnictví. Sektor zdravotnictví je z hlediska lidských zdrojů intenzivní. Poskytované zdravotnické slu�by

jsou do značné míry ovlivněny mezilidskou interakcí a efektivní týmovou spoluprácí. Náklady na zaměstnance obyčejně

představují významnou část nákladů na zdravotnictví. Pracovní síly ve zdravotnictví jsou komplexem s několika specifickými

zdravotními profesními skupinami s odli�nými rolemi a vlastními systémy vzdělávání a regulace – lékaři, sestry,

stomatologové, farmaceuti atd.

Mnoho z hlavních výzev, kterým čelí zdravotnické systémy jsou přímo nebo nepřímo spjaty s problematikou lidských

zdrojů ve zdravotnictví. Tyto výzvy zahrnují:

• Boj proti redukci poskytovaných slu�eb vlivem nedostatku pracovních sil ve vztahu k jejich geografickým rozdílům a migraci zdravotníků

• Identifikace efektivních přístupů v rozvoji zdravotnického systému a úpravy, které zlepší výkonnost a efektivnost pracovníků a pomů�e zlep�it kvalitu péče a to pomocí nových přístupů a změn ve struktuře a počtu pracovníků a jejich dovedností.

• Zaji�tění rovného přístupu �en pracujících ve zdravotnictví ke kariérnímu rozvoji.

• Zlep�ení motivace pracovníků a jejich výkonnosti prostřednictvím finanční a nefinanční zainteresovanosti, tvorba příle�itostí pro vzdělávání a budování kariéry, flexibilita v pracovních plánech, bezpečné pracovní prostředí apod.

WHO si uvědomuje klíčovou roli lidských zdrojů pro zaji�tění zdravotní péče, uvědomuje si �e �patná politika v oblasti

lidských zdrojů ve zdravotnictví vede ke sni�ování kvality a �íře poskytované péče. Otázkou samozřejmě zůstává, do jaké míry

budou přijatá opatření implementována (tj. uváděna do zdravotnické praxe).

Hlavním cílem pracovního jednání byla identifikace priorit ve vztahu k další koordinaci jednání v oblasti zlepšení politiky

lidských zdrojů ve zdravotnictví. Záměrem je tedy rozvoj komunikativního jednání v�ech zúčastněných aktérů. Specifické

navazující cíle se soustřeďují na zlep�ení/zvý�ení výkonnosti pracovníků v oblasti zdraví. WHO formuluje �ir�í přístup,

zaměřený nikoliv jen na pracovníky v oblasti zdravotnických slu�eb, ale na lidské zdroje v oblasti zdraví. Jde tedy o podstatně

�ir�í přístup. Tři specifické odpovídající cíle jsou následující:

• Zvý�it úroveň na�ich znalostí vlivu determinant vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví a současně i vyu�ití těchto poznatků v praxi

• S vyu�itím vý�e uvedených objektivně podlo�ených znalostí a dovedností formulovat strategie dal�ího postupu

• Dosa�ení konsensu zúčastněných aktérů ohledně strategie dal�ího výzkumu, vývoje poznatků a nástrojů a jejich implementace v praxi

37

Pracovní konference WHO se nepochybně stala významným krokem dal�ího koordinovaného postupu. Z tohoto hlediska

jsou její poznatky velice významné pro ČR. Tyto poznatky umo�ňují různým aktérům společně identifikovat existující

problémy, jejich příčiny a priority jejich dal�ího jednání (WHO´s Global Health Wokrforce Strategy Meeting in Annecy,

Francem December 2000).

Postoj OECD k politice lidských zdrojů ve zdravotnictví

OECD je významným aktérem ovlivňujícím politiku lidských zdrojů ve zdravotnictví. V rámci této organizace vznikla

v posledních 2 letech (�ad hoc�) pracovní skupina, která se také touto problematikou intenzivně zabývá. OECD jako celek

identifikuje stejné problémy jako členské státy této organizace.

Mezi tyto problémy patří:

• Klesající počet lékařů v souvislosti s dřívěj�ími omezeními v rámci vzdělávací soustavy. • Zdravotnictví se potýká s celou řadou soudobých trendů jako demografický vývoj, vývoj lidského poznání a

technologií a měnícími se po�adavky na poskytovanou péči. • Nedostatek lékařů v primárním zdravotnictví • Nerovnoměrné rozdělení v rámci států, zejména rozdíly mezi městy a venkovskými oblastmi Společné znaky politik lidských zdrojů ve zdravotnictví v členských zemích OECD:

• Přijaté politiky reflektují změny v oblastech jako je odborné vzdělávání, získávání nových lidských zdrojů pro zdravotnictví a to v oblastech jako je přijímání studentů do zdravotnického vzdělávání a také v oblasti volby specializace v konkrétním oboru.

• Politiky zohledňují geografické rozmístění pracovních sil ve zdravotnictví v rámci jednotlivých států. • Politiky zahrnují vzdělávací politiky, politiky financování a politiky organizační kultury Problematika lidských zdrojů je nikdy nekončícím a neuzavřeným procesem, a to jak na úrovni jednotlivých členských

států, tak i na úrovni OECD jako celku. Otevřenou otázkou také zůstává, zda se politiky přijaté na v�ech úrovních a

rozhodovacích centrech podaří implementovat tak, aby byla zaji�těna taková v péče, v takové kvalitě, ve správném čase i na

správném místě, a to při zachování odborné i finanční udr�itelnosti těchto politik. (Simeons, 2003)

Role Mezinárodní organizace práce (ILO) v politice lidských zdrojů ve zdravotnictví

Mezinárodní organizace práce (MOP) je specializovanou organizací Organizace spojených národů, která se zabývá

sociální spravedlností a mezinárodně uznávanými lidskými právy a právy pracovníků. MOP formuluje mezinárodní standardy

v oblasti práce a to ve formě konvencí a doporučení k minimálním standardům v této oblasti,jako je např. právo na odborové

sdru�ování, kolektivní vyjednávání, rovné příle�itosti pro �eny a mu�e a mnoho dal�ích témat souvisejících s oblastí světa

práce.Poskytuje technickou podporu primárně na poli:

• Odborného vzdělávání a jeho doplňování • Politiky zaměstnanosti • Pracovní administrativy • Pracovního práva a průmyslových vztahů • Pracovních podmínek • Rozvoje managementu • Dru�stevnictví • Sociální zabezpečení • Statistiky práce, bezpečnost a zdraví při práci O tom, �e Mezinárodní organizace práce bere problematiku lidských zdrojů ve zdravotnictví skutečně vá�ně svědčí i to,

�e její zástupci jsou zapojeni do pracovní skupiny v rámci WHO. Aktivity WHO spadají nejen do oblasti pracovních podmínek

a ovlivňování řízení lidských zdrojů ve zdravotnictví. Dal�ím a velice důle�itým rozměrem aktivit MOP je také práce

v oblastech bezpečnosti práce – předcházení pracovním úrazům a zachování dobrého zdravotního stavu zaměstnanců.

Výhodou sektoru zdravotnictví je to, �e pracovníci v něm jsou poměrně silně odborově organizováni, co� jim dává šanci lépe

hájit své zájmy vzhledem k zaměstnavatelům a dal�ím aktérům ve hře. Na druhou stranu MOP je velkou, stabilní a

mezinárodní institucí, která má mo�nost ovlivňovat tvorbu nových politik v oblasti lidských zdrojů ve zdravotnictví.

38

8. Pracovní závěry a jejich diskuse Předlo�ená studie přiná�í orientační diskusi existujících problémů mladých pracovníků ve zdravotnictví v kontextu,

upozorňujícím na mezinárodní vývoj poznatků a přístupů v oblasti plánování a řízení lidských zdrojů ve zdravotnictví. Studie

je doplněna přehledem a jednoduchou sekundární analýzou dostupných statistických údajů, které zachycují oblast pregraduální

přípravy, problémy prvotních fází zaměstnanosti pracovníků (nezaměstnanost, volná místa) a následně pak vývoj počtu a

rozmístění pracovníků (lékařů a sester) podle věkových skupin, specializace a typu poskytovatele zdravotnických slu�eb.

Studie obsahuje také souhrn některých souvisejících teoretických poznatků, z nich� některé jsou zpracovány formou blokových

schémat nebo influenčních diagramů, případně jsou soustředěny do glosáře pojmů. Tento vstupní přehled základních poznatků

je vyu�itelný jako východisko pro formulaci a diskusi nových otázek a tím tedy i námětů pro dal�í výzkum a praktické vyu�ití.

Zájem MZ o analýzy a výzkum v této oblasti je nutno vnímat jako velice pozitivní a společensky přínosný krok.

Problémy mladých pracovníků ve zdravotnictví nepochybně vnímají jednotliví aktéři různě - samotní pracovníci ve

zdravotnictví, pracovníci státní správy, jinak představitelé odborů a jinak pacienti či řídící pracovníci nebo star�í pracovníci ve

zdravotnictví nebo ti, kteří jsou odpovědni za organizaci a realizaci systému dal�ího vzdělávání. Jde tedy o oblast, ve které se

vyskytuje soubě�ně vět�í mno�ství odli�ných zájmů a postojů.

Z hlediska mezinárodního vývoje, aktivit WHO, OECD a dal�ích lze usuzovat, �e problematice integrovaného

plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví a s ním souvisejících dal�ích aktivit (pregraduální a dal�í vzdělávání, řízení

lidských zdrojů, výzkum, analýzy) je v zahraničí ze strany tvůrců zdravotní politiky věnována podstatně vět�í pozornost ne� je

tomu v současnosti v ČR. Příčiny četných vznikajících problémů v ČR (problémy mladých pracovníků, průběh

transformačních a reformních kroků, vztahy mezi poskytovali slu�eb a jejich plátci, vzájemné vztahy uvnitř těchto dvou skupin

aktérů, vztahy mezi zdravotníky a pacienty, nestability ve financování a úhradách, hodnotové a morální změny, vývoj podpory

zdraví) naopak mnohdy tkví v úrovni vývoje lidských zdrojů v českém zdravotnictví a v celkové modernizaci společnosti.

Jednou ze záva�ných příčin problémů mladých pracovníků ve zdravotnictví v ČR je a� extrémní pokles významu role

státu v oblasti politiky lidských zdrojů. Stát se často ocitá v pozici občas reagujícího diváka a mnohdy se domnívá, �e

odpovědnost za politiku lidských zdrojů delegoval částečně na zdravotní poji�ťovny, částečně na samosprávné korporace

(komory) nebo na řídící pracovníky v organizacích a není tedy nutné se tímto problémem dále zabývat. Klíčovou otázkou je v

tomto směru míra odpovědnosti státu za tvorbu jednotných pravidel, hodnocení realizačních přístupů a kontrolu jejich

dodr�ování. Mnohdy se hovoří vedle právního rámce také o roli státu (zejména pak MZ ČR) při tvorbě metodických nástrojů,

jednotných směrnic. Takové nástroje by mohly napomoci k jednotnému výkonu veřejné správy ve zdravotnictví na úrovni

krajů.

Vývoj počtu jednotlivých skupin pracovníků ve vztahu k problémům nedostatku nebo přebytku pracovníků lze

pova�ovat za problém, jeho� příčiny tkví jak na národní tak regionální úrovni či na úrovni jednotlivých organizací. Tento

problém je důle�itý z hlediska státní správy, z hlediska samotných pracovníků, resp. odborů či profesních sdru�ení, organizací

poskytujících zdravotnické slu�by. Údaje o pohybech pracovníků v časovém vývoji jsou důle�ité pro plánování lidských

zdrojů v celém systému i jeho menších geografických celcích (kraje, bývalé okresy). Zde se pak setkáváme s řadou záva�ných

problémů: geografické rozdíly v rozmístění poskytovatelů zdravotnických slu�eb, koordinace a dostupnost slu�eb. Tato oblast

problémů v�ak ji� souvisí s celkovým organizačním uspořádáním zdravotnických slu�eb, vývojem příslu�ného právního rámce.

V ČR prakticky ustaly v 90. letech aktivity, jejich� cílem by bylo integrované plánování pracovníků ve zdravotnictví.

Částečně se touto problematikou začala zabývat V�eobecná zdravotní poji�ťovna ve svém pojistném plánu na rok 1998. Před

rokem 1990 byly pro plánování počtu pracovníků vytvořeny normativy, jejich� vývojem se systematicky za býval Ústav

39

sociálního lékařství a organizace zdravotnictví. V současné době vzniká v ČR potřeba aktualizovat metody a nástroje

integrovaného plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví na centrální a regionální úrovni. IZPE se z podnětu MZ ČR koncem

května t.r. začal intenzivněji zabývat vyhodnocením těchto metod a mo�nostmi jejich praktického vyu�ití. Také MZ ČR se

problematikou přístupů k tvorbě sítě zabývá ve svých návrzích právních norem. Ve druhé polovině byla výraznou událostí v

tomto směru restrukturalizace lů�kové péče, av�ak v její souvislosti nebyla věnována zásadní pozornost lidským zdrojům.

Přístup vyu�ívající normativů ve vztahu k počtu obyvatel je vhodné doplnit o analýzu potřeb (vývoje zdravotního stavu

obyvatel) a spotřeby zdravotnických slu�eb. Integrované metody plánování by v�ak měly vyu�ívat je�tě dal�í hlediska (oblast

ekonomiky práce, hodnocení efektivity a produktivity poskytovatelů zdravotnických slu�eb).

Jiným problémem jsou v�ak detailněji strukturované počty lékařů a je�tě přesněji počty smluvních vztahů nebo údaje o

registraci ambulantních lékařů. Tyto dvě poslední skupiny údajů nejsou v podrobněj�ím členění bě�ně k dispozici. Z veřejně

dostupných údajů ÚZIS se nedaří sestavit vývojovou řadu v případě ambulantních specialistů. Zrovna tak nejsou bě�ně veřejně

dostupné údaje o personálu a aktivitách jednotlivých nemocnic. Lze tedy říci, �e v ČR není v tomto směru dostačující veřejná

dostupnost potřebných údajů. Některé podrobněj�í údaje začínají být k dispozici ve zdravotnických ročenkách jednotlivých

krajů a� v poslední době. Dal�ím vá�ným problémem ČR je neexistence aktivit v oblasti plánování lidských zdrojů ve

zdravotnictví na centrální ani regionální úrovni. Krajské úřady byly postaveny během krátké doby před nutnost rychlé

přeregistrace prakticky v�ech ambulantních lékařů. Rovně� nejsou známy údaje o existenci případných poradních orgánů MZ

ČR v oblasti plánování nebo projekce vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví. V koncepcích jednotlivých oborů, které byly

zpracovány na výzvu MZ ČR jsou sice dle metodiky po�adavky ve vztahu k lidským zdrojům, nejde v�ak o ucelený nebo

závazný dokument.

Objektivizaci problémů z hlediska různých skupin aktérů je zapotřebí realizovat cestou vět�ího rozsahu rozhovorů,

doplněných následně dotazníkovými �etřeními. Důvodem jsou zejména zachycené rozdíly na úrovni jednotlivých organizací

(mikroúroveň). Zji�ťované problémy je potřebné hodnotit z hlediska faktorů na makroúrovni (vývoj právního rámce,

organizační uspořádání zdravotnických slu�eb, dal�ího vzdělávání). Ve spektru problémů mladých pracovníků ve zdravotnictví

nejde jen o fázi jejich vstupu do aktivní činnosti, tj. nejde jen o období ne� absolvent uzavře první pracovně právní vztah. Po

tomto kroku dochází ke vzniku celé řady dal�ích problémových situací, které v�ak v převa�ující míře souvisí s celým

systémem řízení lidských zdrojů a odpovídajícími oblastmi zdravotní politiky.

Vývoj pregraduálního vzdělávání a zaměstnanosti lékařů a sester v ČR. V 90. letech došlo nejprve do roku 1995 k

růstu počtu absolventů lékařských fakult (z 1200 na 1500). Od poloviny 90. let pak postupně docházelo k poklesu počtu

absolventů lékařských a� na 800 v roce 2002. Tento vývoj nepochybně souvisel se nezamý�lenou zainteresovaností formy

financování vysokých �kol za počet studentů. V první polovině 90. let v oblasti vysoko�kolského studia působila podobná

situace jako ve zdravotnictví, kde byly poskytnuté slu�by hrazeny podle mno�ství vykázaných výkonů. Počet nezaměstnaných

absolventů lékařských fakult se prakticky po celou dobu pohyboval pod hodnotou počtu volných míst hlá�ených na úřadech

práce v ČR.

Dal�í vzdělávání, jeho podmínky a průběh jsou důle�itými aspekty, stejně jako odměňování pracovníků a nefinanční

způsoby zainteresovanosti - např. právě mo�nosti dal�ího rozvoje pracovníků, mo�nosti jejich uplatnění, zajímavá práce,

organizační kultura pracovi�tě. Přesto�e je v ČR ji� několik let připravován nový právní rámec pro dal�í vzdělávání, není této

problematice věnována pozornost z hlediska mezinárodního srovnání (vývoj právního rámce a jeho aplikace, výzkum

dosahovaných výsledků, objektivizace problémů, nových po�adavků na dal�í vzdělávání). Jistě nejde jen o naplnění

harmonizačních po�adavků ve vztahu k EU.

40

Zřejmě je legitimní si klást otázky ohledně aktivit komor v oblasti dal�ího vzdělávání (kladou si je i sami členové komor)

ohledně jeho obsahového zaměření. Důraz je zatím jakoby kladen jen na procedurální otázky. Přitom je v�eobecně známo, �e

výrobci a distributoři léčiv se sna�í výrazně ovlivňovat ve svém zájmu obsahové zaměření dal�ího vzdělávání ve vztahu k

preskripčnímu chování lékařů. To ov�em z hlediska funkce celého zdravotního systému nelze pova�ovat za dlouhodobě

udr�itelný stav. Chybí nezávislé vyhodnocení vývoje dal�ího vzdělávání.

V oblasti politiky a řízení lidských zdrojů v ČR jsou zpracovávány dílčí aspekty, av�ak chybí celostně pojatý přístup,

zaměřený na dlouhodobé vývojové trendy. Problematika rozvoje lidských zdrojů ve zdravotnictví úzce souvisí s: vývojem

zdravotního stavu obyvatelstva, organizačním uspořádáním zdravotnických slu�eb a systémů péče o zdraví (podpory zdraví),

vývojem technologií v oblasti medicíny i podpory zdraví a tedy celé péče o zdraví. Přitom v přístupech k organizaci,

financování a úhradám péče o zdraví existují z mezinárodního hlediska alternativní přístupy, které jsou předmětem jak

politických debat, tak analýz a výzkumů. Ře�ení problematiky lidských zdrojů ve zdravotnictví není mo�né bez zohlednění

těchto aspektů, resp. přístupy k politice v oblasti lidských zdrojů jsou těmito různými názory na organizaci, financování a

úhrady slu�eb výrazně ovlivněny. Proto je zapotřebí ře�it vzájemné vztahy mezi těmito faktory také v určité koncepční rovině. Analýza příjmů pracovníků ve zdravotnictví je nutná u pracovníků v jednotlivých segmentech slu�eb a podle věkových

kategorií (údaje ve vztahu k věku nejsou k dispozici). Je zapotřebí realizovat analýzu rozdílů v příjmech v rámci resortu

zdravotnictví školství a event. ostatních. Vedle pracovníků, jejich� příjem je odvozen ze závislé činnosti, je dnes značný podíl

lékařů ve skupině osob samostatně výdělečně činných. V pou�ívaných úhradách zdravotnických slu�eb zdravotními

poji�ťovnami jsou v ČR mezi jednotlivými odbornostmi výrazné rozdíly z hlediska jejich míry objektivity (podfinancované a

přefinancované výkony). Příjmové rozdíly způsobují nezamý�lenou zainteresovanost u lékařů k jejich odchodu z nemocnic do

ambulantních slu�eb nebo aby si při práci v nemocnici vytvářeli dal�í pracovní příle�itosti v rámci ambulantních slu�eb. Av�ak

rozhodování mladých pracovníků ve zdravotnictví je nepochybně tímto nevyvá�eným stavem také ovlivněno. Tento trend

mů�e být také jednou z vá�ných příčin neře�eného vývoje primární zdravotní péče v ČR. K určitému pnutí dochází i v rámci

samotné skupiny ambulantních specialistů, pracujících v nemocnicích a těch, kteří působí jako osoby samostatně výdělečně

činné. Změny ve vývoji věkové struktury pracovníků v nemocnicích nejsou zatím předmětem objektivizace a přiná�í

nepochybně významné důsledky také ve vztahu k mladým pracovníkům a v kvalitě poskytovaných slu�eb pacientům.

Dlouhodobě jistě není udr�itelný vývoj, který je postaven na nekooperativních konkurenčních hrách, jejich cílem je orientace

na krátkodobé cíle a získání momentálních výhod z hlediska jednotlivých skupin pracovníků nebo segmentů zdravotnických

slu�eb. Doprovodným projevem také situace je velice nízký zájem o transparentnost prostředí, jeho vztahů a pravidel.

V této fázi zpracování studie je tedy zapotřebí diskutovat event. priority dal�ího postupu, av�ak vznikající analytický

rámec je srovnáván postupně také s přístupy v zahraničí. Jde zejména o aktivity WHO, OECD, ILO, WB, EU. WHO se

dlouhodobě zabývá problematikou vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví. Lidské zdroje ve zdravotnictví jsou uváděny jako

jeden z klíčových faktorů úspě�né realizace reforem zdravotní péče. WHO je patrně v současnosti nejvíce aktivní nadnárodní

organizací v oblasti diskuse poznatků v oblasti politik lidských zdrojů. Vět�í pozornost by bylo vhodné věnovat současným

pracovním aktivitám OECD (Ad Hoc Group on Health), které mají pří�tí rok vyústit do formulace doporučení ve vztahu

k jednotlivým ministrům zdravotnictví členských států. Část práce OECD se zabývá také problematikou lidských zdrojů.

Z hlediska mezinárodního srovnání jsou zajímavými zdroji analýzy USA, Kanady a dal�ích států v Evropě. Zejména v Kanadě

lze sledovat, �e tvorba zdravotní politiky a související rozhodovací procesy jsou výrazně podlo�eny předchozí analytickou

přípravou a dlouhotrvajícím systematickým výzkumem.

41

Výzkumné otázky a aktivity k další diskusi:

Okruhy komplexních témat a otázek:

• Dopracovat vstupní teoreticky zaměřenou studii politiky lidských zdrojů ve formě sborníku IZPE, doplněnou o základní analýzu současného vývoje zaměstnanosti a samostatné činnosti lékařů a sester v ČR (termín do konce října 2003)

• Zpracovat podrobněj�í mezinárodně srovnávací analýzy vývoje politik lidských zdrojů ve vybraných státech

(Kanada, SRN, UK, USA, státy střední Evropy) a srovnat je s přístupy nadnárodních organizací (WHO, ILO, EU, OECD, WB) (termín 2004)

• S vyu�itím metod analýzy veřejných politik zhodnotit vývoj politiky lidských zdrojů v českém zdravotnictví

(termín 2004)

• Průbě�ně hodnotit vývoj aktivit a přístupů nadnárodních organizací (WHO, OECD, EU a dal�í)

• Analýza důsledků volného pohybu občanů a slu�eb (lidských zdrojů) v EU v souvislosti s poskytováním zdravotnických slu�eb, očekávané důsledky roz�íření EU

• Detailněj�í vyu�ití dostupných statistických dat pro další analýzu:

o Vytvořit podrobněj�í model pohybu lékařů ve věkových skupinách po jednotlivých letech, této model je

nutný pro přesněj�í analýzu vývoje v krátkodobém a střednědobém pohledu (zde je zapotřebí vy�ádat od ÚZIS údaje o pracovnících ve struktuře jednotlivých let) (termín 2003)

o Doplnit údaje o vývoji pracovníků ve zdravotnictví (lékaři a sestry, podrobněj�í členění lékařů na praktické lékaře pro dospělé, praktické lékaře pro děti, stomatology, gynekology, ambulantní specialisty pracující jako OSVČ (jsou registrováni jako ambulantní poskytovatelé, nemocniční lékaře (potřebná spolupráce s ÚZIS při získání dat) (termín 2003)

o V ČR chybí údaje o vývoji pracovníků v rámci jednotlivých nemocnic, jejich věková a oborová skladba. Záva�nou bariérou je zde nedostupnost údajů. Nutnou podmínkou potřebných změn obecně je zvý�ení veřejné dostupnosti údajů ve zdravotnictví.

o Podrobněji zpracovat mezinárodní srovnávací analýzu vývoje počtu lékařů a sester (databáze WHO Health Data a OECD) (termín 2004)

o Analyzovat vývoj nezaměstnanosti lékařů a sester nebo jejich nedostatek v rámci EU, OECD (termín 2004)

• Připravit a realizovat výzkum postojů a názorů lékařů, sester a pacientů ve vztahu k problémům vývoje lidských

zdrojů, vztahu mezi poskytovateli slu�eb a pacienty. Cílem je objektivizace existujících problémů v ČR (2003-2004).

• Realizovat výzkum výsledků stávajícího systému dal�ího vzdělávání u praktických lékařů pro dospělé v ČR

(2004-6) • Navázat u��í spolupráci s vybranými zahraničními pracovi�ti v oblasti politiky rozvoje lidských zdrojů.

Okruhy dílčích témat a otázek

• Zhodnotit a vyu�ít ji� provedené analýzy a studie související s lidskými zroji ve zdravotnictví v ČR (Česká lékařská komora, LOK, Odbory, IGA MZ ČR). Tento krok vy�aduje del�í dobu na získání údajů a materiálů a diskusi výsledků těchto studií. (termín 2004)

• Analyzovat vývoj personální situace ve Fakultních nemocnicích v ČR se zaměřením na počty a velikost úvazků,

odměňování pracovníků působících v resortu zdravotnictví a v resortu �kolství. Současně také zhodnotit rozsah aktivit v oblasti výzkumu. Tento úkol není ře�itelný bez přímé spolupráce se zřizovatelem, tj. MZ ČR (termín 2004).

• Jaká je role profesních a odborových sdru�ení pracovníků ve zdravotnictví z hlediska mezinárodního srovnání ve

vztahu k řízení lidských zdrojů (dal�í vzdělávání a dal�í aktivity). • Jak probíhá sociální dialog na úrovni jednotlivých organizací a na celonárodní úrovni, resp. na úrovni

nadnárodních organizacích ve vztahu k řízení lidských zdrojů

42

• K jakým změnám do�lo v postavení lékařů a v uplatnění jejich vlivu na tvorbu zdravotní politiky (teoretický a konceptuální přehled zahraničních poznatků.

• Vývoj medicíny, léčebných technologií a z nich vyplývající nové po�adavky na řízení lidských zdrojů,

dlouhodobá projekce pro pří�tích 15 a� 20 let (termín 2004-5). • Vývoj vztahů mezi veřejným a soukromým sektorem v oblasti zdravotnictví (rozvoj technologií, způsobů

financování a úhrad, změny v organizaci slu�eb, měnící se role státu - důsledky v�ech těchto faktorů pro lidské zdroje ve zdravotnictví) (dlouhodobý úkol v rámci VZ IZPE 2002-6)

Vět�ina navrhovaných aktivit stejně jako i tato samotná studie nejsou uva�ovány ve výzkumném záměru IZPE pro období 2002-6 a proto podmínkou jejich realizace jsou potřebné finanční a od nich odvozené dal�í zdroje. Uvedené závěry se soustřeďují v abstraktní rovině i v návrzích konkrétních aktivit převá�ně na analytický přístup a

nezabývají se tedy je�tě v této fázi otázkami dal�í tvorby zdravotní politiky v této oblasti. Předlo�ená studie má charakter

vstupního materiálu, který je východiskem dal�í diskuse, je� se mů�e ubírat několika směry. Některé z těchto přístupů a cest

jsou formulovány ji� v závěrech. Teprve rozvoj dal�ích poznatků mů�e přinést potřebnou objektivizaci diskutovaných

problémů a také informace o existujících přístupech k jejich ře�ení ať ji� na úrovni jednotlivých států nebo nadnárodních

aktivit (WHO a dal�í). Přístupy k tvorbě zdravotní politiky v�ak vy�adují ře�it také otázky základních principů v rovině

hodnot, uspořádání veřejného a soukromého práva, organizace zdravotnických slu�eb. Jde vesměs o základní aspekty, jejich�

diskuse v ČR zatím je�tě stále nedospěla do fáze dostatečně formulovaného pojetí. Příčiny tohoto stavu spočívají v pomalu

probíhající modernizaci na�í společnosti a jejích součástí. Současně v�ak dochází k velice rychlému a tedy málo

koordinovanému rozvoji partikulárních zájmů, je� vytváří stavy nevyvá�enosti. Mo�nosti vývoje demokracie, ale i kapacity k

efektivní tvorbě a realizaci zdravotní politiky lze spatřovat ve vět�í míře informovanosti a otevřenosti diskutovat nejen

potřebné nové poznatky, ale i v toleranci ke kritické reflexi na�eho vlastního vývoje. Oblast rozvoje lidských zdrojů obecně je

k takové cestě jedním z hlavních předpokladů.

43

9. Literatura

Alber, Jens: Das Gesundheitswesen der Bundesrepublik Deutschland, Campus Verlag 1993

Armstrong, P, Armstrong, H. Planning for Care: Approaches to Health Human Ressource Policy and Education. Tenth Report, February 1998. US Department of Health and Human Services

Bach, S. HR and New Approaches to Public Sector Management: Improving HRM Capacity. Workshop on Global Health Workforce Strategy, Annecy, France, 9-12 December 2000

Beske, Fritz a kol.:Das Gesundheitswesen in Deutschland, Deutscher Ärzte Verlag 1993

Bibliographies in Continuing Health Professional Education. Ressource and Development Ressource Base in Continuing Medical Education (RDRB/CME)

Dauphine, D:, Thurber, D. Chat are the facto concerning the number of residency positions in Canada? CMAJ 1997, 156, 665-7

Diez Roux, A.V. A glossary for multilevel analysis. J.Epidemiol Community Health 2002, 56, 588-594

Dobiá�ová, K. Vývojové trendy v oblasti nemocniční péče (mezinárodní srovnání). Sborník Institutu zdravotní politiky a ekonomiky 2001(1), 115-130.

Donnelly, H. J., Gibson, L. J., Ivancevich, M. J.: Management, Grada, Praha 1997

Feachem, R.G.A. Health systéme: more evidence, more debate. Bulletin of the World Health Organization 2000, 78(6), 715

Ferguson, E., James, D:, Madeley, L. Factors associated with success in medical school: systematic review of literature. BMJ 2002, 324, 952-7

Hafferty, F.W., McKinlay, J.B. The Changing Medical Profession. An International Perspective. Oxford University Press, New York, Oxford 1993

Hall, T.L., Mejía, A. Health Manpower Planning. Principles, methods, issues. WHO, Geneva 1978

Harrison, A:, Prentice, S. Acute Futurem. King´s Fund, London 1996

Hicks, V., Adams, O.:Pay and non-pay incentives, performance and motivation, WHO 2001

Koubek, J. Řízení pracovních sil a zaměstnanosti v podniku. Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta národohospodářská, Praha 1999

Koubek, J., Huttlová, E., Hrabětová, E. Personální řízení (vybrané kapitoly. Vysoká �kola ekonomická v Praze. Fakulta národohospodářská. Praha 1996

Laufs, A. a kol: Handbuch des Aerztetrechts, Mnichov 1992

McKee, M., Healy, J. (ed) Hospitals in a changing Europe. European Observatory on Health Care Systems Series. Open University Press, Buckingham 2002

Modell, S. Integrating Management COngtrol and Human Ressource Management in Public Health Care: Swedish Case Study Evidence. Financial Accountibility and Management 2000, 16(1), 33-53

Nady et-Guebaly, Human Resources in Psychiatry. Canadian Psychiatric Association, June 24, 2003

Němec, O.: Řízení personálního a sociálního rozvoje zaměstnanců v organizaci, VŠE Praha 2002

O´Brien-Pallas, L. Forecasting models for human resources in health care. Journal of Advanced Nursing 2001, 33(1), 120-129

Palán, Z. Výkladový slovník Lidské zdroje. Academia, Praha 2002

Physician Distribution and Health CareCHallenges in Rural and Ihned-City Areas. Council of Graduate Medical Planning. Commission on the Future of Health Care in Canada. Discussion Paper No. 28. October 2002

Physicians in Ontario. Cindiny the Facto. Professional Association of Internes and Residents of Ontario.

Preker, A.S., Gardiny, A., Travis, P. "Make or buy" decisions in the production of health care goods and services: new insights from institutional economics and organizational Tudory. Bulletinof the World Health Organization 2000, 78(6), 779-790

Saltman, R.B., Busse, R., Mossialos, E. Regulating entrepreneurial behaviour in European health care systems. European Observatory on Health Care Systems Series. Open University Press, Buckingham 2002

Saltman, R.B., Figueras, J. European Health Care Reform. Analysis of Current Strategie. WHO Regional Publications, European Series, No 72. WHO Regional Office for Europe, Kopenhagen 1997

Saltman, R.B., Von Oter, C. Implementing planed markets in health care. Balancing social and economic responsibility. Open University Press, Buckingham 1992

Simoens, S. Factors shaping the medical workforce. Ad Hoc Group on the OECD Health Project. SG/ADHOC/HEA(2003)6

44

Starfield, B. Primary Care. Balancing Health Needs, Services, and Technology. Oxford University Press, New York, Oxford 1998

Tompkins, J. Human Ressource Management in Government. Harper Collins College Publisher 1995

Tůmová-Křečková, N. Vztah lékaře a pacienta v primární zdravotní péči. Sborník Institutu zdravotní politiky a ekonomiky 2003(2), 1-269

Van Lerberghe, W:, Adams, O., Ferrinho, P. Human resources impact assessment (editorial). Bulletin of the World Health Organization 2002, 80(7), 525

Vetter, N. The Hospital. From Centre of Excellence to Community Support. Chapman and Hall 1995

Vyhlá�ka ministerstva zdravotnictví ČSR č.77/1981 sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 sb.

Výzkum názorů a postojů občanů a lékařů ČR k problematice zdravotnictví a zdravého způsobu �ivota. Závěry reprezentativních sociologických výzkumů z let 1995-2001. Lékařské informací centrum Agentura Inres-Sones, Praha, duben 2002

WHO´s Global Health Wokrforce Strategy Meeting in Annecy, Francem December 2000 (www.who.int/health-services-delivery/human/workforce/index.htm)

Williamson, Ch. Whose Standards? Consumer and professional standards in health care. Open University Press, Buckingham 1998

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním poji�tění

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu

Zdraví 21 - zdraví do 21. století. Osnova programu Zdraví pro všechny v Evropském regionu Světové zdravotnické organizace. Světová zdravotnická organizace. Regionální úřadovna pro Evropu, Kodaň. Praha 2001

Zdravotnická ročenka ČR 2001. ÚZIS Č R 2002

Zum, P., Dal Poz, M. Stilwsell, B:, Adams, O. Imbalances in the health workforce. Briefing paper. WHO, Evidence and Information for Policy. March 2002

45

10. Přílohy 10.1 Zadání práce (dopis ředitele Kadlece) ..............................................................................................................................46

10.2 Příprava pracovníků (pregraduální vzdělávání) .............................................................................................................48 Tabulka č. 10: Počty studujících a absolventů lékařských fakult .........................................................................................48 Tabulka č. 11: Počty studujících a absolventů lékařských fakult (členění dle fakult) ..........................................................49 Tabulka č. 12: Počty studujících a absolventů zdravotnických �kol ....................................................................................50 Graf č. 6: Vývoj počtu absolventů na zdravotnických �kolách.........................................................................................51 Tabulka č. 13: Vývoj zaměstnanosti lékařů v České republice ............................................................................................52 Tabulka č. 14: Studující a absolventi lékařských fakult v České republice..........................................................................52 Tabulka č. 15: Studující na lékařských fakultách k 31. 10. 2002 .........................................................................................53 Tabulka č. 16: Absolventi lékařských fakult za rok 2002 ....................................................................................................53

10.3 Aktivní činnost a dal�í vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví ....................................................................................54 Tabulka č. 17: Počty lékařů v jednotlivých resortech...........................................................................................................54 Graf č. 7: Věková struktura lékařů v roce 2000 (v %)......................................................................................................54 Tabulka č. 18: Lékaři a farmaceuti podle věkových skupin a rezortů v roce 2001 ..............................................................55 Tabulka č. 19: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin a pohlaví v roce 2001 .............................56 Tabulka č. 20: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001..............................................................................................................................................57 Tabulka č. 21: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001..............................................................................................................................................58 Tabulka č. 22: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001..............................................................................................................................................59 Tabulka č. 23: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000 ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001..............................................................................................................................................60 Tabulka č. 24: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin a pohlaví v roce 2001 .............................61 Tabulka č. 25: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin a pohlaví v roce 2001 .............................62 Tabulka č. 26: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce 2001 ....................................................63 Tabulka č. 27: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce 2001 ....................................................64 Tabulka č. 28: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce 2001 ....................................................65 Tabulka č. 29: Vztah počtu lékařů a počtu obyvatel v krajích (2001)..................................................................................66

10.4 Odměňování pracovníků ve zdravotnictví .......................................................................................................................67 Tabulka č. 30: Vývoj struktury průměrných mezd podle platových tříd ve zdravotnických organizacích ČR celkem (v Kč) v roce 2001 ......................................................................................................................................................................67

10.5 Podklady pro plánování (normativy)................................................................................................................................68 Tabulka č. 31: Doporučený počet přepočtených lékařských míst pro zaji�tění ambulantní zdravotní péče v roce 2001 .....92 Tabulka č. 32: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zaji�těným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) v roce 2001 .........................................................93 Tabulka č. 33: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zaji�těným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) v roce 2001 .........................................................93 Tabulka č. 34: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zaji�těným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) v roce 2001 .........................................................94 Tabulka č. 35: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zaji�těným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) v roce 2001 .........................................................94 Graf č. 8: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2010 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000 ..........................................................................................................................................................................95 Graf č. 9: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2030 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000 ..........................................................................................................................................................................95 Graf č. 10: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2050 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000 ..........................................................................................................................................................................95 Schéma č. 5: Proces plánování lidských zdrojů v organizacích.........................................................................................99

46

10.1 Zadání práce (dopis ředitele Kadlece)

47

48

10.2 Příprava pracovníků (pregraduální vzdělávání) Tabulka č. 10: Počty studujících a absolventů lékařských fakult

z celku občané ČR Celkem studující absolventi Studijní obor Rok

studující absolventi počet v % ze sl. 1 počet v % ze sl. 2 (a) (b) (1) (2) (3) (4) (5) (6)

1999 962 117 803 83,5 106 90,6 2000 976 125 798 81,8 105 84,0 Stomatologie 2001 1034 94 830 80,3 83 88,3 1999 8603 1077 7098 82,5 936 86,9 2000 7905 950 6081 76,9 807 84,9

Všeobecné lékařství

2001 8223 922 6148 74,8 762 82,6 1999 9565 1194 7901 82,6 1042 87,3 2000 8881 1075 6879 77,5 912 84,8 Celkem 2001 9257 1016 6978 75,4 845 83,2

Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, aktuální informace č. 53 - Studující a

absolventi lékařských, zdravotně-sociálních a farmaceutických fakult - rok 2001

49

Tabulka č. 11: Počty studujících a absolventů lékařských fakult (členění dle fakult)

Studující Absolventi z toho Universita, fakulta, typ studia

celkem �eny nově přijati

celkem z toho �eny

Universita Karlova Praha 1. lékařská fakulta

bakalářské studium 395 350 94 58 56 magisterské studium 1778 1112 212 206 109 doktorské studium 488 243 118 18 10

2. lékařská fakulta bakalářské studium 120 99 29 22 17 magisterské studium 786 490 127 70 34 doktorské studium 180 79 37 1 1

3. lékařská fakulta bakalářské studium 227 258 68 68 64 magisterské studium 617 357 121 73 33 doktorské studium 129 71 28 - -

lékařská fakulta Plzeň bakalářské studium 226 222 66 56 56 magisterské studium 927 537 130 75 41 doktorské studium 127 53 21 8 3

lékařská fakulta Hradec Králové bakalářské studium 196 187 55 49 47 magisterské studium 827 468 128 112 55 doktorské studium 193 75 34 14 2

Masarykova universita Brno lékařská fakulta

bakalářské studium 392 305 100 66 62 navazující magisterské studium 116 102 62 32 30 magisterské studium 1210 717 215 168 91 doktorské studium 420 170 96 26 15

Universita Palackého Olomouc lékařská fakulta

bakalářské studium 275 261 94 62 59 navazující magisterské studium 47 39 23 magisterské studium 833 527 108 141 76 doktorské studium 266 108 51 31 16

Celkem lékařské fakulty bakalářské studium 1818 1682 506 381 361 navazující magisterské studium 163 141 85 32 30 magisterské studium 6978 4208 1041 845 439 doktorské studium 1803 799 385 98 47

Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, aktuální informace č. 53 - Studující a

absolventi lékařských, zdravotně-sociálních a farmaceutických fakult - rok 2001

50

Tabulka č. 12: Počty studujících a absolventů zdravotnických �kol

Studující v ročníku Studium 1. 2. 3. 4.

Celkem Absolventi v roce Nově přijati do 1. roč.

k 15. 11. 1995 Střední bez maturity 208 198 21 x 427 168 206 Úplné střední s maturitou 4575 4357 4187 4200 17319 5284 4534 Pomaturitní 2190 1278 344 x 3812 1689 2190 Vyšší studium s absolutoriem 547 442 - x 989 - 547 Celkem 7520 6275 4552 4200 22547 7141 7477

k 15. 10. 1996 Střední bez maturity 71 118 37 x 226 136 71 Úplné střední s maturitou 934 4188 4222 4096 9344 4171 880 Pomaturitní 1455 1535 - x 2990 1640 1451 Vyšší studium s absolutoriem 1584 485 428 x 2497 136 1580 Celkem 4044 6326 4687 4096 15057 6083 3982

k 15. 10. 1997 Střední bez maturity 104 64 16 x 184 96 104 Úplné střední s maturitou 4559 822 4154 4173 13699 3912 4541 Pomaturitní - 917 - x 917 1175 x Vyšší studium s absolutoriem 2527 1199 474 x 4200 415 2523 Celkem 7190 3002 4635 4173 19000 5598 7168

k 15. 10. 1998 Střední bez maturity 165 85 - x 250 35 163 Úplné střední s maturitou 4840 4117 775 4065 13797 4351 4764 Pomaturitní dobíhající studium 634 x Vyšší studium s absolutoriem 2503 1989 1113 x 5605 388 2491 Celkem 7508 6191 1888 4065 19652 5408 7418

k 30. 9. 1999 SZŠ; k 15. 10. 1999 VOZŠ Střední bez maturity 421 147 11 x 579 68 413 Úplné střední s maturitou 4823 4140 3716 709 13388 3724 4765 Vyšší studium s absolutoriem 2243 1747 1442 x 5432 1257 2216 Celkem 7487 6034 5169 709 19399 5049 7394

k 30. 9. 2000 SZŠ; k 15. 10. 2000 VOZŠ Střední bez maturity 324 327 28 x 679 121 315 Úplné střední s maturitou 4742 4738 4220 3799 17499 745 4666 Vyšší studium s absolutoriem 1200 1925 1593 x 4718 1844 1185 Celkem 6266 6990 5841 3799 22896 2710 6166

k 30. 9. 2001 SZŠ; k 15. 10. 2001 VOZŠ Střední bez maturity 331 195 32 x 558 288 325 Úplné střední s maturitou 4438 4193 4556 4102 17289 3695 4700 Vyšší studium s absolutoriem 2333 954 1564 x 4851 1814 2298 Celkem 7102 5342 6152 4102 22698 5797 7323

Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, aktuální informace č. 52 - Studující a

absolventi lékařských, zdravotně-sociálních a farmaceutických fakult - rok 2001

51

Graf č. 6: Vývoj počtu absolventů na zdravotnických �kolách

Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, aktuální informace č. 52 - Studující a

absolventi lékařských, zdravotně-sociálních a farmaceutických fakult - rok 2001

52

Tabulka č. 13: Vývoj zaměstnanosti lékařů v České republice

Počet volných míst hlá�ených na úřadech

práce v ČR Počet nezaměstnaných lékařů

celkem z toho absolventů

Pomoc z aktivní politiky zamšstnanosti - příspěvky

úřadů práce v ČR pro zaměstnání lékařů

Rok

Počet absolventů LF v ČR

(vč. stoma- tologů) 30. 4. 30. 9.

30. 4. 30. 9. 30. 4. 30. 9. 30. 4. 30. 9. 1992 1255 152 1993 1347 30 225 1994 1546 71 157 1995 1523 94 289 42 202 448 484 1996 1293 220 169 281 85 168 394 484 1997 1297 192 134 185 411 70 246 438 162* 1998 1054 140 186 230 366 84 204 116* 304 1999 977 172 182 284 445 100 182 64** 355 2000 912 194 250 194 321 66 135 280 291 2001 845 407 413 213 254 53 97 193*** 85*** 2002 834 466 543 214 261 56 75 70*** 76*** 2003 460 233 38 49***

Pozn: * důsledek úsporných opatření, tzv. balíčků; ** pouze nově přiznané od 1. 10. 1998; *** dotace pozastavovány a

nové nepřiznávány od roku 2001 v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

Zdroj: Dr. �tilcová, M., MZ ČR, 2003

Tabulka č. 14: Studující a absolventi lékařských fakult v České republice

Nově přijatí do I. ročníků na LF Absolventi LF (předpoklad promoce k roku přijetí) v roce počet počet

1980 1203 1981 1017 1982 1191 1983 1223 1984 1236 1985 1391 1986 1888 1987 1532 1095 1988 1999 1101 1989 2101 1120 1990 1884 1049 1991 1356 1237 1992 1357 1255 1993 1145 1347 1994 1130 1546 1995 1203 1523 1996 1167 1293

1997 1518

+ 327 cizinců 1297

+ 51 cizinců

1998 1386 (z toho 163 stomatologů)

+ 269 cizinců 1054 ( z toho 97 stomatologů)

+ 134 cizinců

1999 1359 (z toho 158 stomatologie)

+ 451 cizinců 977 (z toho 103 stomatologie)

+ 152 cizinců

2000 1132 (z toho 141 stomatologů)

+ 553 cizinců 912 (z toho 105 stomatologů)

+ 163 cizinců

2001 1041 (z toho 137 stomatologů)

+ 430 cizinců 845 (z toho 82 stomatologů)

+ 171 cizinců

2002 1014 (z toho 135 stomatologů)

+ 482 cizinců 834 (z toho 118 stomatologů)

+ 147 cizinců Zdroj: Dr. �tilcová, M., MZ ČR, 2003

53

Tabulka č. 15: Studující na lékařských fakultách k 31. 10. 2002

Studenti čs. stát. občanství Cizinci z celku z celku Fakulta Studijní obor

celkem �eny nově

přijatí jinoplátci celkem

�eny nově přijatí samoplátci

Stomatologie 249 156 35 - 56 24 14 12 V�eobecné lékařství 1480 938 224 - 835 457 209 148

1. LF UK Praha

Celkem 1729 1094 259 - 891 481 223 160 V�eobecné lékařství 792 512 82 - 169 97 16 88 2. LF UK

Praha Celkem 792 512 82 - 169 97 16 88 V�eobecné lékařství 700 417 107 - 190 103 25 87 3. LF UK

Praha Celkem 700 417 107 - 190 103 25 87 Stomatologie 149 85 24 - 43 12 2 28 V�eobecné lékařství 857 522 126 - 251 99 15 161

LF UK Plzeň

Celkem 1006 607 150 - 294 111 17 189 Stomatologie 128 66 21 - 36 10 1 30 V�eobecné lékařství 717 420 109 - 208 90 21 134

LF UK Hradec Králové Celkem 845 486 130 - 244 100 22 164

Stomatologie 139 72 26 - 38 20 9 11 V�eobecné lékařství 1067 657 156 - 330 201 103 51

LF UM Brno

Celkem 1206 729 182 - 368 221 112 62 Stomatologie 179 104 29 - 46 27 3 - V�eobecné lékařství 661 432 75 - 378 231 64 80

LF UP Olomouc

Celkem 840 536 104 - 424 258 67 80 Stomatologie 844 483 135 - 219 93 29 81 V�eobecné lékařství 6274 3898 879 - 2361 1278 453 749 Úhrnem Celkem 7118 4381 1014 - 2580 1371 482 830

Zdroj: Dr. �tilcová, M., MZ ČR, 2003

Tabulka č. 16: Absolventi lékařských fakult za rok 2002

Studenti čs. stát. občanství Cizinci z celku z celku Fakulta Studijní obor

celkem �eny jinoplátci

celkem �eny samoplátci

Stomatologie 33 19 - 4 3 2 V�eobecné lékařství 175 23 - 35 14 17

1. LF UK Praha

Celkem 208 142 - 39 17 19 Všeobecné lékařství 79 49 - 9 4 9 2. LF UK

Praha Celkem 79 49 - 9 4 9 V�eobecné lékařství 45 20 - 15 10 13 3. LF UK

Praha Celkem 45 20 - 15 10 13 Stomatologie 18 7 - 5 2 5 V�eobecné lékařství 66 34 - 11 4 9

LF UK Plzeň

Celkem 84 41 - 16 6 14 Stomatologie 25 13 - 2 1 2 V�eobecné lékařství 110 56 - 16 2 12

LF UK Hradec Králové Celkem 135 69 - 18 3 14

Stomatologie 20 11 - 7 2 5 V�eobecné lékařství 148 75 - 22 8 19

LF UM Brno

Celkem 168 86 - 29 10 24 Stomatologie 22 14 - 2 1 - V�eobecné lékařství 93 61 - 19 3 14

LF UP Olomouc

Celkem 115 75 - 21 4 14 Stomatologie 118 64 - 20 9 14 V�eobecné lékařství 716 418 - 127 45 93 Celkem Celkem 834 482 - 147 54 107

Zdroj: Dr. �tilcová, M., MZ ČR, 2003

54

10.3 Aktivní činnost a dal�í vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví

Tabulka č. 17: Počty lékařů v jednotlivých resortech

Počty lékařů (evidenční počet) rok 2001 Resorty Mu�i �eny Celkem

Zdravotnictví 17342 21511 38853 Doprava 69 94 163 Obrana 534 185 719 Práce a sociální věci 165 261 426 Spravedlnost 72 67 139 Školství 983 564 1547 Vnitro 39 27 66 Jiné 3 4 7 Celkem 19207 22713 41920

Zdroj: Zdravotnická ročenka ČR 2001

Graf č. 7: Věková struktura lékařů v roce 2000 (v %)

Zdroj: Zdravotnická ročenka, 2001

55

Tabulka č. 18: Lékaři a farmaceuti podle věkových skupin a rezortů v roce 2001

Věková skupina

-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ Celkem

Rezort zdravotnictví Lékaři bez a 3565 4043 3606 4709 5641 4067 3047 1584 1127 959 32348 stomatologů b 235 640 180 50 16 14 7 4 4 1 1151 c 3800 4683 3786 4759 5657 4081 3054 1588 1131 960 33499 Stomatologové a 359 470 460 728 2076 1152 780 312 123 45 6505 b 14 34 6 1 1 1 - 1 2 - 60 c 373 504 466 729 2077 1153 780 313 125 45 6565 Lékaři celkem a 3924 4513 4066 5437 7717 5219 3827 1896 1250 1004 38853 b 249 674 186 51 17 15 7 5 6 1 1211 c 4173 5187 4252 5488 7734 5234 3834 1901 1256 1005 40064 Farmaceuti a 1150 709 709 645 720 478 267 158 97 138 5071 b 104 136 22 10 3 3 1 1 - 3 283 c 1254 845 731 655 723 481 268 159 97 141 5354

Rezort školství Lékaři bez a 91 149 155 183 252 166 174 145 78 53 1446 stomatologů b 3 15 7 3 - 2 1 - - 1 32 c 94 164 162 186 252 168 175 145 78 54 1478 Stomatologové a 12 12 7 3 13 7 20 15 9 3 101 b 1 2 1 - 1 - - - - - 5 c 13 14 8 3 14 7 20 15 9 3 106 Lékaři celkem a 103 161 162 186 265 173 194 160 87 56 1547 b 4 17 8 3 1 2 1 - - 1 37 c 107 178 170 189 266 175 195 160 87 57 1584 Farmaceuti a 23 3 13 9 19 13 5 6 8 5 104 b - - 1 - - - - - - - 1 c 23 3 14 9 19 13 5 6 8 5 105

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

Věková skupina

-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ Celkem

Rezort zdravotnictví Lékaři bez a 55 172 124 146 254 194 184 125 87 87 1428 stomatologů b 4 17 6 3 1 1 - - 1 - 33 c 59 189 130 149 255 195 184 125 88 87 1461 Stomatologové a 9 17 10 13 17 11 10 3 1 1 92 b - - - - - - - - - - - c 9 17 10 13 17 11 10 3 1 1 92 Lékaři celkem a 64 189 134 159 271 205 194 128 88 88 1520 b 4 17 6 3 1 1 - - 1 - 33 c 68 206 140 162 272 206 194 128 89 88 1553 Farmaceuti a 3 1 7 4 5 1 1 2 - - 24 b - 1 - - - - - - - - 1 c 3 2 7 4 5 1 1 2 - - 25

Rezort školství Lékaři bez a 3711 4364 3885 5038 6147 4427 3405 1854 1292 1099 35222 stomatologů b 242 672 193 56 17 17 8 4 5 2 1216 c 3953 5036 4078 5094 6164 4444 3413 1858 1297 1101 36438 Stomatologové a 380 499 477 744 2106 1170 810 330 133 49 6698 b 15 36 7 1 2 1 - 1 2 - 65 c 395 535 484 745 2108 1171 810 331 135 49 6763 Lékaři celkem a 4091 4863 4362 5782 8253 5597 4215 2184 1425 1148 41920 b 257 708 200 57 19 18 8 5 7 2 1281 c 4348 5571 4562 5839 8272 5615 4223 2189 1432 1150 43201 Farmaceuti a 1176 713 729 658 744 492 273 166 105 143 5199 b 104 137 23 10 3 3 1 1 - 3 285 c 1280 850 752 668 747 495 274 167 105 146 5484

56

Tabulka č. 19: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin

a pohlaví v roce 2001

Věková skupina Hlavní obor činnosti -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+

Celkem

Interní lékařství 774 626 500 471 505 332 269 141 113 98 3829 Kardiologie 34 38 48 46 60 48 33 16 9 8 340 Revmatologie 1 5 13 12 22 18 10 7 5 2 95 Diabetologie 7 11 22 27 37 31 29 8 18 7 197 Gastroenterologie 12 18 25 24 38 28 13 6 2 8 174 Endokrinologie 2 7 14 10 9 8 6 5 4 4 69 Klinická farmakologie 3 5 1 5 2 - - 4 1 - 21 Geriatrie 46 40 35 46 38 34 23 19 11 12 304 Infekční nemoci 18 22 28 38 38 25 19 6 8 1 203 Alergolog. a klin. im. 10 23 31 54 72 47 26 17 7 7 294 Tuber. a respir. nem. 60 54 66 94 99 78 41 22 32 34 580 Neurologie 192 187 150 167 190 130 118 55 29 31 1249 Psychiatrie 148 189 137 118 163 133 128 88 61 47 1212 Sexuologie - - 1 4 3 2 2 2 2 3 19 Nemoci z povolání 1 4 6 13 19 11 4 10 10 5 83 Pediatrie 233 221 362 544 721 593 376 183 79 48 3360 Gyneko. a porod. 224 274 225 339 370 292 270 126 81 68 2269 Neonatologie 16 15 24 25 16 13 11 2 - 1 123 Chirurgie 351 339 289 352 397 286 223 116 75 56 2484 Neurochirurgie 36 37 22 23 15 13 5 5 3 8 167 Plastická chirurgie 1 25 17 20 21 16 11 4 4 7 126 Kardiochirurgie 30 34 16 16 8 5 5 2 2 - 118 Traumatologie 17 21 14 11 11 7 1 10 - 1 93 Anestez. a resus. 304 394 218 175 186 118 75 39 12 9 1530 Ortopedie 119 155 125 162 129 97 60 23 21 28 919 Urologie 70 100 67 74 88 65 34 20 9 17 544 Otorinolaryngologie 103 143 85 138 165 124 83 48 25 31 945 Foniatrie 1 3 4 3 4 3 2 6 6 4 36 Oftalmologie 123 154 140 163 181 130 86 40 42 46 1105 Stomatologie 380 499 477 744 2106 1170 810 330 133 49 6698 Dermatovenerologie 77 95 101 119 143 90 81 42 28 30 806 Klinická onkologie 33 26 22 34 28 13 15 5 8 6 190 Radioterapie 38 39 25 28 36 27 13 7 6 5 224 Dorostové lékařství - - 1 3 7 10 10 4 2 1 38

Věková skupina Hlavní obor činnosti -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+

Celkem

Tělových. lékař. 2 1 8 8 13 7 7 8 4 5 63 Lékařská genetika 4 10 7 12 11 8 3 6 4 1 66 Záchranná slu�ba 20 74 79 64 69 41 20 8 5 - 380 Posudkové lékař. 2 6 11 26 75 60 90 63 52 43 428 V�eobec. lékař. 137 267 381 933 1314 821 700 365 252 187 5357 Fyziatrie, balneologie 16 28 22 36 46 47 35 22 16 16 284 Nefrologie 5 13 15 15 21 9 3 1 3 2 87 Klinická biochem. 22 30 14 26 32 30 30 17 20 14 235 Klin. hematologie 29 27 21 27 31 15 14 6 7 10 187 Radiodiagnostika 129 231 137 139 182 125 86 51 57 57 1194 Ortoped. protetika - 3 - 4 7 - 3 - - 1 18 Transfúzní slu�ba 20 22 26 30 39 20 11 6 10 6 190 Rehabilitace 27 57 82 86 107 89 69 27 30 41 615 Nukleární medic. 9 19 19 18 25 15 14 7 6 3 135 Patolog. anatomie 45 51 28 32 45 43 35 30 23 21 353 Soudní lékařs. 13 7 5 4 11 14 9 4 5 - 72 Hygiena 4 9 20 26 36 40 18 15 8 2 178 Hygiena obec.a kom. 9 22 21 26 46 29 20 12 12 2 199 Hygiena práce 1 7 8 11 18 10 10 9 5 4 83 Hygiena vý�ivy 3 4 3 1 5 13 11 1 1 1 43 Hygiena dětí a dor. 2 2 3 4 2 4 4 1 1 - 23 Epidemiologie 7 20 12 19 18 25 22 10 6 2 141 Mikrobiologie 28 44 33 41 37 35 24 11 8 9 270 Popáleninová medic. 10 6 4 2 2 6 1 1 - - 32 Funkční diagnostika 2 3 3 4 7 5 3 - 1 1 29 Urgentní medicína - - 1 - 1 - - - - - 2 Galenická farmacie - - - - - 2 - - - - 2 Ostatní obory LP 20 35 44 25 48 44 37 51 14 18 336 Ostatní obory SVLS 1 - 1 1 1 2 1 3 1 1 12 Ostatní obory 60 62 43 60 77 41 43 31 26 19 462 Celkem 4091 4863 4362 5782 8253 5597 4215 2184 1425 1148 41920

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

57

Tabulka č. 20: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001

Věková skupina Území -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+

Celkem Počet obyvatel.

Počet ob. na lékaře

Počet lék. na 100 tis. ob.

Praha 1 34 53 46 69 115 87 76 34 27 26 567 Praha 2 218 207 138 176 260 175 166 122 60 71 1 593 Praha 3 4 11 25 29 56 40 38 19 15 10 247 Praha 4 101 126 121 151 186 138 106 76 46 54 1 105 Praha 5 209 204 195 182 214 157 106 81 50 59 1 457 Praha 6 22 80 70 101 139 106 70 38 33 28 687 Praha 7 2 10 8 13 35 18 36 13 8 18 161 Praha 8 79 105 67 85 124 91 78 36 29 27 721 Praha 9 7 17 16 35 53 46 46 22 15 19 276 Praha 10 199 139 126 107 187 168 123 62 54 37 1 202 Praha 11 8 8 16 24 62 42 26 9 9 10 214 Praha 12 3 7 11 32 47 28 19 5 8 3 163 Praha 13 1 9 12 40 58 36 14 7 4 7 188 Praha 14 4 12 12 23 38 34 16 7 7 6 159 Praha 15 5 2 9 15 38 16 9 2 2 2 100 Hl.m.Praha 896 990 872 1 082 1 612 1 182 929 533 367 377 8 840 1 180 131 133 749 Benešov 25 30 42 37 65 50 28 10 12 8 307 93 601 305 328 Beroun 22 19 33 45 47 36 27 7 7 4 247 76 171 308 324 Kladno 52 67 55 72 113 64 45 20 14 6 508 151 355 298 336 Kolín 39 46 42 34 64 32 30 16 12 10 325 96 290 296 338 Kutná Hora 26 13 19 42 46 42 15 7 3 9 222 73 918 333 300 Mělník 18 35 43 47 45 38 22 19 9 11 287 95 293 332 301 Mladá Boleslav 49 60 37 53 73 59 32 23 4 10 400 114 983 287 348 Nymburk 15 19 21 31 46 33 22 16 10 11 224 84 582 378 265 Praha-východ 11 21 27 32 53 27 30 17 18 2 238 96 608 406 246 Praha-západ 4 18 13 24 28 23 19 10 6 4 149 83 320 559 179 Příbram 40 38 40 69 97 65 35 17 8 14 423 108 226 256 391 Rakovník 10 12 15 31 31 27 6 3 5 3 143 54 419 381 263 Středočeský kraj 311 378 387 517 708 496 311 165 108 92 3 473 1 128 766 325 308

Poznámka: Celkový počet lékařů zahrnuje i lékaře pracující mimo rezort zdravotnictví (�kolství a ostatní rezorty).

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

58

Tabulka č. 21: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001

Věková skupina Území -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+

Celkem Počet obyvatel

Počet ob. na lékaře

Počet lék. na 100 tis. ob.

Jeseník 10 12 12 18 23 21 16 7 6 6 131 42 635 325 307 Olomouc 147 193 181 199 245 163 137 86 51 27 1 429 225 818 158 633 Prostějov 28 35 27 52 89 50 29 12 12 5 339 110 399 326 307 Přerov 49 59 50 75 92 64 39 17 10 11 466 136 587 293 341 Šumperk 29 35 44 71 76 51 33 22 9 2 372 126 907 341 293 Olomoucký kraj 263 334 314 415 525 349 254 144 88 51 2 737 642 346 235 426 Kroměří� 35 36 28 52 80 61 36 20 8 4 360 108 547 302 332 Uherské Hradi�tě 30 35 58 80 85 55 38 21 13 4 419 145 140 346 289 Vsetín 36 43 36 73 89 62 43 25 5 7 419 147 698 353 284 Zlín 91 73 83 115 121 89 71 31 29 14 717 196 463 274 365 Zlínský kraj 192 187 205 320 375 267 188 97 55 29 1 915 597 848 312 320 Bruntál 44 53 28 41 64 53 36 22 13 10 364 105 862 291 344 Frýdek-Místek 67 90 64 107 124 77 81 52 24 10 696 227 642 327 306 Karviná 88 99 87 119 172 103 85 46 27 13 839 281 716 336 298 Nový Jičín 44 57 45 64 79 58 58 22 13 14 454 160 662 354 283 Opava 73 54 52 87 102 74 67 33 20 11 573 182 292 318 314 Ostrava-město 181 210 151 187 267 187 172 76 56 43 1 530 319 238 209 479 Moravskoslezský kraj 497 563 427 605 808 552 499 251 153 101 4 456 1 277 412 287 349 Česká republika 4 091 4 863 4 362 5 782 8 253 5 597 4 215 2 184 1 425 1 148 41 920 10 295 317 246 407

Poznámka: Celkový počet lékařů zahrnuje i lékaře pracující mimo rezort zdravotnictví (�kolství a ostatní rezorty).

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

59

Tabulka č. 22: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001

Věková skupina Území -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+

Celkem Počet obyvatel

Počet ob. na lékaře

Počet lék. na 100 tis. ob.

Česká Lípa 32 23 34 40 75 32 31 14 12 5 298 106 013 356 281 Jablonec nad Nis. 19 32 23 37 48 35 34 14 10 3 255 88 818 348 287 Liberec 59 79 46 60 117 79 63 32 20 16 571 160 220 281 356 Semily 26 38 30 38 52 40 16 11 7 8 266 75 769 285 351 Liberecký kraj 136 172 133 175 292 186 144 71 49 32 1 390 430 820 310 323 Hradec Králové 138 145 138 154 199 119 119 54 32 28 1 126 162 020 144 695 Jičín 19 24 26 34 57 38 27 12 6 11 254 78 166 308 325 Náchod 35 34 24 53 69 39 42 22 10 12 340 113 275 333 300 Rychnov nad Kně�. 25 24 24 33 59 29 18 10 7 12 241 79 396 329 304 Trutnov 34 46 34 60 78 45 36 20 14 7 374 121 737 326 307 Královéhradecký kr. 251 273 246 334 462 270 242 118 69 70 2 335 554 594 238 421 Chrudim 24 24 28 54 66 40 46 19 5 7 313 105 699 338 296 Pardubice 55 85 65 67 114 82 61 22 14 14 579 161 959 280 357 Svitavy 37 42 44 43 70 49 27 15 15 5 347 103 107 297 337 Ústí nad Orlicí 34 38 41 59 72 66 36 20 11 5 382 139 361 365 274 Pardubický kraj 150 189 178 223 322 237 170 76 45 31 1 621 510 126 315 318 Havlíčkův Brod 31 43 33 43 71 48 29 12 8 9 327 95 446 292 343 Jihlava 28 40 46 49 84 51 28 15 8 11 360 108 959 303 330 Pelhřimov 24 23 24 37 51 33 18 8 9 5 232 73 318 316 316 Třebíč 25 41 41 39 77 53 25 12 10 6 329 117 615 357 280 �ďár nad Sázavou 36 44 45 57 92 44 30 10 7 9 374 125 970 337 297 Vysočina 144 191 189 225 375 229 130 57 42 40 1 622 521 308 321 311 Blansko 28 32 34 64 46 54 31 15 10 7 321 108 039 337 297 Brno-město 323 382 335 440 625 354 280 156 90 47 3 032 379 743 125 798 Brno-venkov 18 19 27 52 89 52 30 13 8 9 317 159 537 503 199 Břeclav 46 41 35 64 68 47 39 9 8 2 359 124 992 348 287 Hodonín 33 56 48 75 98 50 46 16 14 6 442 160 526 363 275 Vyškov 20 26 32 31 62 33 29 5 9 2 249 86 800 349 287 Znojmo 35 35 21 41 81 56 38 16 6 4 333 114 533 344 291 Jihomoravský kraj 503 591 532 767 1069 646 493 230 145 77 5 053 1 134 170 224 446

Poznámka: Celkový počet lékařů zahrnuje i lékaře pracující mimo rezort zdravotnictví (�kolství a ostatní rezorty).

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

60

Tabulka č. 23: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000 ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001

Věková skupina Území -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+

Celkem Počet obyvatel

Počet ob. na lékaře

Počet lék. na 100 tis. ob.

České Budějovice 51 103 87 135 148 123 85 41 21 19 813 180 383 222 451 Český Krumlov 17 17 17 27 39 28 13 10 4 - 172 59 897 348 287 Jindřichův Hradec 30 38 23 46 63 50 25 19 9 3 306 93 457 305 327 Písek 17 15 23 36 60 28 36 15 8 6 244 71 036 291 343 Prachatice 9 9 16 28 37 19 18 88 6 4 154 51 689 336 298 Strakonice 17 22 21 31 42 31 20 9 7 5 205 70 225 343 292 Tábor 17 38 35 49 104 48 30 13 11 12 357 103 503 290 345 Jihočeský kraj 158 242 222 352 493 327 227 115 66 49 2 251 630 190 280 357 Doma�lice 10 10 15 25 31 29 7 11 2 2 142 59 134 416 240 Klatovy 30 35 30 27 73 37 30 15 9 7 293 88 549 302 331 Plzeň-město 168 185 159 198 255 169 140 69 42 51 1 436 1 664 475 1 159 86 Plzeň-jih 24 17 16 16 42 27 20 11 14 14 201 68 354 340 294 Plzeň-sever 7 12 12 15 33 12 18 6 7 7 129 73 493 570 176 Rokycany 13 17 15 27 29 16 14 9 6 4 150 46 004 307 326 Tachov 7 17 15 18 25 18 20 8 5 4 137 51 841 378 264 Plzeňský kraj 259 293 262 326 488 308 249 129 85 89 2 488 553 850 223 449 Cheb 26 40 38 41 61 53 31 17 15 10 332 89 421 269 371 Karlovy Vary 54 41 55 63 94 63 58 37 30 27 522 123 070 236 424 Sokolov 28 33 25 37 41 41 22 13 10 4 254 94 396 372 269 Karlovarský kraj 108 114 118 141 196 157 111 67 55 41 1 108 306 887 277 361 Děčín 25 43 29 39 73 62 42 15 10 13 351 134 737 384 261 Chomutov 29 63 40 52 75 45 33 12 12 3 364 126 052 346 289 Litoměřice 32 45 45 34 79 57 34 18 15 14 373 115 170 309 324 Louny 17 32 25 26 58 36 24 7 11 5 241 86 525 359 279 Most 27 40 37 48 74 64 37 24 9 8 368 118 333 322 311 Teplice 34 52 37 36 67 54 45 26 18 11 380 127 085 334 299 Ústí nad Labem 59 71 64 65 102 73 53 29 23 15 554 118 967 215 466 Ústecký kraj 223 346 277 300 528 391 268 131 98 69 2 631 826 869 314 318

Poznámka: Celkový počet lékařů zahrnuje i lékaře pracující mimo rezort zdravotnictví (�kolství a ostatní rezorty).

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

61

Tabulka č. 24: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin

a pohlaví v roce 2001

Rezort zdravotnictví

Věková skupina Území -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+

Celkem

Interní lékařství 762 588 471 440 444 292 237 118 101 91 3544 Kardiologie 30 33 43 44 52 43 31 14 9 5 304 Revmatologie 1 5 13 12 22 18 9 7 5 2 94 Diabetologie 7 10 22 27 35 30 27 8 18 7 191 Gastroenterologie 10 14 22 22 33 25 12 5 2 8 153 Endokrinologie 2 7 14 10 9 8 6 4 4 4 68 Klinická farmakologie 3 4 1 5 2 - - 3 - - 18 Geriatrie 46 40 35 46 37 34 23 19 11 12 303 Infekční nemoci 16 19 24 32 31 22 17 5 7 1 174 Alergolog. a klin. im. 10 22 28 52 71 45 25 16 6 7 282 Tuber. a respir. nem. 60 53 66 93 93 76 41 22 28 32 564 Neurologie 189 173 143 153 175 117 108 48 27 29 1162 Psychiatrie 146 183 126 113 153 122 119 82 53 45 1142 Sexuologie - - 1 3 2 2 1 2 2 3 16 Nemoci z povolání 1 3 6 10 16 11 3 8 7 5 70 Pediatrie 227 218 352 537 702 581 367 180 77 45 3286 Gyneko. a porod. 221 268 216 325 354 281 260 123 81 65 2194 Neonatologie 16 14 24 25 16 11 11 2 - 1 120 Chirurgie 350 321 271 327 367 262 205 101 68 51 2323 Neurochirurgie 34 33 19 22 13 9 3 4 3 6 146 Plastická chirurgie 1 24 17 19 19 13 10 4 4 5 116 Kardiochirurgie 30 34 16 16 8 5 4 2 2 - 117 Traumatologie 17 21 14 11 10 7 1 9 - 1 91 Anestez. a resus. 303 378 213 167 175 113 71 35 12 9 1476 Ortopedie 119 145 118 156 117 94 54 20 19 26 868 Urologie 68 97 63 72 84 61 29 17 7 17 515 Otorinolaryngologie 99 134 82 133 154 109 78 46 24 30 889 Foniatrie 1 3 4 3 4 3 2 5 6 4 35 Oftalmologie 120 145 131 156 167 124 82 38 38 43 1044 Stomatologie 359 470 460 728 2076 1152 780 312 123 45 6505 Dermatovenerologie 74 89 95 110 136 87 76 37 26 28 758 Klinická onkologie 33 25 21 32 25 13 15 5 7 5 181 Radioterapie 38 39 24 27 36 27 13 7 6 5 222 Dorostové lékařství - - 1 3 7 10 10 4 2 1 38

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

Věková skupina Území -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+

Celkem

Tělových. lékař. 1 1 4 5 9 3 4 4 2 2 35 Lékařská genetika 4 10 7 11 10 7 1 4 4 1 59 Záchranná slu�ba 20 73 78 64 68 41 19 8 5 - 376 Posudkové lékař. 1 1 1 1 3 - 1 - - - 8 V�eobec. lékař. 118 225 340 887 1258 779 667 341 239 172 5026 Fyziatrie, balneologie 16 25 20 32 41 41 32 21 16 14 258 Nefrologie 5 13 13 14 20 6 2 1 3 2 79 Klinická biochem. 19 29 12 19 29 27 28 16 19 13 211 Klin. hematologie 29 27 21 27 31 14 13 6 7 10 185 Radiodiagnostika 126 219 130 134 170 120 82 46 54 51 1132 Ortoped. protetika - 1 - 4 7 - - - - - 12 Transfúzní slu�ba 20 22 25 30 39 20 11 6 10 6 189 Rehabilitace 27 54 78 86 103 86 65 27 29 40 595 Nukleární medic. 9 15 19 14 25 15 12 6 3 3 121 Patolog. anatomie 42 46 21 27 40 38 28 18 17 19 296 Soudní lékařs. 11 7 3 3 11 12 4 3 3 - 57 Hygiena 4 8 19 20 35 37 14 11 7 2 157 Hygiena obec.a kom. 8 16 18 19 36 27 18 12 10 1 165 Hygiena práce 1 7 8 11 18 10 10 8 5 4 82 Hygiena vý�ivy 3 3 3 1 5 13 11 - 1 1 41 Hygiena dětí a dor. 2 2 3 4 2 4 4 1 1 - 23 Epidemiologie 7 20 12 17 17 24 21 9 6 2 135 Mikrobiologie 26 39 27 38 34 33 22 10 6 8 243 Popáleninová medic. 10 6 4 2 2 6 1 1 - - 32 Funkční diagnostika 2 2 3 3 5 4 3 - 1 1 24 Urgentní medicína - - 1 - 1 - - - - - 2 Galenická farmacie - - - - - 2 - - - - 2 Ostatní obory LP 5 15 24 9 17 16 8 7 5 6 112 Ostatní obory SVLS 1 - 1 1 1 2 1 3 1 - 11 Ostatní obory 14 15 15 23 35 25 15 15 11 8 176 Celkem 3924 4513 4066 5437 7717 5219 3827 1896 1250 1004 38853

62

Tabulka č. 25: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin

a pohlaví v roce 2001

Rezort školství

Věková skupina Území -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+

Celkem

Interní lékařství 3 24 22 26 47 27 22 19 10 3 203 Kardiologie 2 3 2 1 4 1 1 1 - 3 18 Revmatologie - - - - - - - - - - - Diabetologie - - - - - - - - - - - Gastroenterologie - - - - 1 - - - - - 1 Endokrinologie - - - - - - - - Klinická farmakologie - 1 - - - - - 1 1 - 3 Geriatrie - - - - - - - - - - - Infekční nemoci 2 3 3 5 6 3 2 1 1 - 26 Alergolog. a klin. im. - 1 3 2 1 1 1 - 1 - 10 Tuber. a respir. nem. - 1 - - 5 2 - - 3 - 11 Neurologie 2 5 4 9 8 7 6 7 1 1 50 Psychiatrie - 5 7 - 3 6 6 4 3 1 35 Sexuologie - - - 1 1 - 1 - - - 3 Nemoci z povolání - - - 2 3 - 1 1 2 - 9 Pediatrie 6 3 10 7 18 11 9 3 2 3 72 Gyneko. a porod. 1 5 6 13 14 8 9 2 - 3 61 Neonatologie - - - - - 1 - - - - 1 Chirurgie 1 5 10 15 18 14 8 8 6 2 87 Neurochirurgie - 1 2 1 1 2 2 1 - 2 12 Plastická chirurgie - 1 - - 2 3 1 - - 2 9 Kardiochirurgie - - - - - - 1 - - - 1 Traumatologie - - - - - - - - - - - Anestez. a resus. 1 2 2 2 3 2 - 2 - - 14 Ortopedie - 3 4 2 8 2 6 2 1 - 28 Urologie 1 1 3 1 1 3 3 2 1 - 16 Otorinolaryngologie 1 4 2 4 6 7 2 - - 1 27 Foniatrie - - - - - - - 1 - - 1 Oftalmologie - 3 5 1 8 5 2 - 2 1 27 Stomatologie 12 12 7 3 13 7 20 15 9 3 101 Dermatovenerologie - - 2 6 6 2 4 3 1 - 24 Klinická onkologie - - - 2 - - - - 1 1 7 Radioterapie - - 1 1 - - - - - 2 Dorostové lékařství - - - - - - - - - - -

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

Věková skupina Území -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+

Celkem

Tělových. lékař. 1 - 3 2 2 3 3 4 2 2 22 Lékařská genetika - - - 1 1 1 2 2 - - 7 Záchranná slu�ba - - - - - - - - - - Posudkové lékař. - - - - - - - - - - V�eobec. lékař. - 1 1 - - - 2 - 1 - 5 Fyziatrie, balneologie - - - 1 - 1 - - - - 2 Nefrologie - - - 1 - - - - - 1 Klinická biochem. 3 - 1 5 - 2 - 1 - 1 13 Klin. hematologie - - - - - - - - - - - Radiodiagnostika - 2 - 3 2 1 2 1 2 1 14 Ortoped. protetika - 1 - - - - 3 - - 1 5 Transfúzní slu�ba - - - - - - - - - - - Rehabilitace - - 1 - 2 - 1 - - - 4 Nukleární medic. - - - 3 - - 1 1 2 - 7 Patolog. anatomie 3 5 7 5 5 4 7 11 6 2 55 Soudní lékařs. 2 2 1 2 3 1 2 - 13 Hygiena - 1 1 6 1 2 4 4 1 - 20 Hygiena obec.a kom. - - - - - 1 1 - - - 2 Hygiena práce - - - - - - - 1 - - 1 Hygiena vý�ivy - 1 - - - - - 1 - - 2 Hygiena dětí a dor. - - - - - - - - - - - Epidemiologie - - - 2 1 1 1 1 - - 6 Mikrobiologie 2 2 6 3 3 2 2 1 2 1 24 Popáleninová medic. - - - - - - - - - - - Funkční diagnostika - - - - 1 - - - - - 1 Urgentní medicína - - - - - - - - - - - Galenická farmacie - - - - - - - - - - - Ostatní obory LP 14 18 18 15 29 27 29 43 9 12 214 Ostatní obory SVLS - - - - - - - - - - - Ostatní obory 46 47 27 34 38 12 26 15 15 10 270 Celkem 103 161 162 186 265 173 194 160 87 56 1547

63

Tabulka č. 26: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce 2001

Věková skupina Druh zařízení Zřizovatel -29 30-39 40-49 50-59 60-69 70+

Celkem

Fakultní nemocnice 1 1232 2023 1712 1060 426 137 6590 Nemocnice 1 153 409 407 194 75 39 1277 2 58 102 82 53 22 4 321 3 1447 2438 1717 1059 347 89 7097 4 233 321 283 173 74 35 1119 5 - 1 1 1 1 - 4 7 11 29 31 13 7 1 92 8 199 439 347 222 101 38 1346 9 32 167 178 123 47 12 559 Nemocnice následné péče 2 - 3 3 3 - - 9 3 1 11 2 6 3 1 24 4 2 2 3 5 2 1 15 5 - 1 - - - - 1 7 1 - 2 1 - 1 5 8 6 19 18 24 12 11 90 Léčebna pro dlouh. nemocné 1 2 12 17 9 3 1 44 3 21 38 39 28 13 6 145 4 8 7 13 5 2 3 38 5 1 1 - - - - 2 7 - - 1 2 1 - 4 8 4 9 15 8 11 4 51 Léčebna tuberkulózy a resp. nemocí 1 4 8 5 4 3 24 3 8 8 5 11 4 1 37 9 - 1 - 3 3 1 8 Psychiatrická léčebna 1 83 119 101 81 44 27 455 3 13 24 21 19 12 5 94 8 - 2 - - 1 - 3 Rehabilitační ústav 1 1 6 9 9 2 - 27 3 1 1 3 2 - - 7 8 - - 1 1 1 - 3 9 - 1 - 2 - 1 4 Ostatní odbor. léčebné ústavy 1 3 4 5 4 2 1 19 2 3 2 2 1 2 1 11 3 4 18 12 8 10 1 53 7 - - - - - - 1 8 - 14 16 10 2 3 45

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

Věková skupina Druh zařízení Zřizovatel -29 30-39 40-49 50-59 60-69 70+

Celkem

Dětská léčebna TRN 3 - - - 1 - - 1 Dětská psychiatrická léčebna 1 1 1 5 - 1 8 3 1 1 2 3 - - 7 Ostatní dětské odborné 1 1 4 4 2 3 2 16 léčebné ústavy 3 1 3 5 6 3 1 19 8 - 2 6 5 2 15 Lázeňská léčebna 1 2 9 20 12 3 - 46 4 - 1 - 1 1 - 3 5 - - 2 3 1 2 8 8 18 53 81 76 42 12 282 9 - 5 7 8 2 2 24 Dětská láz. léčebna 1 - 1 2 3 6 8 - - 3 3 1 1 8 Ozdravovna 3 - - 5 2 1 - 8 4 - - 1 1 - - 2 5 - - 1 - - - 1 8 - - 1 2 - - 3 Hospic 7 - 2 6 1 - 9 8 - 4 3 2 - - 9 Dal�í lů�kové zařízení 5 - 2 1 - - - 1 8 2 11 14 9 4 3 43 9 3 7 7 7 1 25 Sdru�ené ambulantní zařízení 1 5 17 14 4 7 3 50

- velké 2 - 5 12 15 9 - 41 3 3 20 20 24 17 19 103 4 4 29 60 59 28 12 192 5 - 8 11 6 5 2 32 8 27 181 284 218 147 69 926 9 4 29 36 44 21 6 140 Sdru�ené ambulantní zařízení 1 - 2 - - - - 2

- malé 3 - 6 3 8 4 - 21 4 1 5 5 3 2 1 17 5 - 3 10 10 5 4 32 8 3 44 74 55 25 11 212 9 - 2 5 4 1 1 13

64

Tabulka č. 27: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce

2001

Věková skupina Druh zařízení Zřizovatel -29 30-39 40-49 50-59 60-69 70+

Celkem

Zdrav. Středisko 3 1 10 8 7 3 2 31 4 4 - 1 1 - 2 4 5 2 7 12 20 10 3 54 8 5 20 43 35 14 9 126 9 21 86 96 59 36 23 321 Závodní zdrav. Středisko 1 1 - 2 1 2 - 6 5 - - - 1 - - 1 8 1 5 15 14 6 4 45 9 3 7 12 13 6 1 42 Závodní střed. prev. péče 8 - - 1 1 - - 2 Závodní lékař. Stanice 2 - 1 3 1 - - 5 3 - - - - 1 - 1 8 - - 2 4 1 - 7 Samost.ord.prak.lék.pro dospělé 1 - - 2 - - - 2 2 - - 3 2 3 8 3 - - 1 4 7 - 12 4 - - 1 1 1 - 3 5 26 472 2018 1336 514 136 4502 7 - - - 1 - - 1 8 - 8 12 26 8 3 57 9 1 7 11 9 2 - 30 Samost.ord.prak.lék.pro děti 3 - 1 1 1 - 3 a dorost 4 - - 1 1 - - 2 5 9 232 959 755 181 19 2155 8 1 2 6 3 4 - 16 Samost.ord.prak.lék. - stomatologa 3 - - - - 1 - 1 4 - - - 1 - - 1 5 238 779 2574 1727 371 32 5721 8 22 39 57 35 6 2 161 Samost.ord.prak.lék. -gynekologa 3 - 2 3 1 - 1 7 5 3 121 462 390 130 31 1137 8 4 18 35 15 6 3 81

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

Věková skupina Druh zařízení Zřizovatel -29 30-39 40-49 50-59 60-69 70+

Celkem

Samostatná ordinace 1 6 11 5 7 3 1 33 lékaře specialisty 2 - - - 1 1 - 2 3 - - 2 2 2 1 7 4 - - 2 5 2 1 10 5 49 773 2416 1637 584 235 5694 8 11 149 191 92 44 30 517 Samostatná zařízení 5 - 1 2 - - 3 nelékaři V� (psychologie) 8 - 1 1 1 - - 3 Samostatná zařízení 5 - 2 - 1 2 - 5 nelékaři V� (rehabilitace) 8 - 1 - 1 1 - 3 Samostatná zařízení nelékaři V� (ostatní) 5 1 - 1 1 - - 3 Domácí zdrav. Péče 8 - - - - 1 - 1 Samostatná zařízení 4 - - 1 - 1 2 odborní prac. SŠ (rehabilitace) 5 - 4 6 6 6 1 23 8 - 1 1 3 2 7 Samostatná zařízení 5 - 3 2 1 3 2 11 odborní prac. SŠ ( jiné obory) 8 - - 1 - - - 1 Samostatná stomatol. laboratoř 5 1 - 1 - - - 2 8 - - 5 2 3 - 10 Samostatná odborná laboratoř 5 4 16 39 34 21 12 126 8 8 25 70 39 22 10 174 9 - 1 1 - - - 2 Zařízení lékařské slu�by 1 2 6 20 7 3 - 38 první pomoci 3 - 1 3 4 - 8 4 - 10 9 7 6 2 34 8 - - 2 - - 2 Hemodialyzační středisko 5 - - 2 1 - - 3 8 - 18 20 5 1 1 45 Ostatní ambulantní zařízení 2 - 4 2 - - - 6 5 - 9 7 2 3 2 23 8 - 19 16 22 6 5 68 9 1 1 4 5 - - 11

65

Tabulka č. 28: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce

2001

Věková skupina Druh zařízení Zřizovatel -29 30-39 40-49 50-59 60-69 70+

Celkem

Kojenecký ústav 1 - - 4 2 - - 6 3 - 3 3 6 2 1 15 4 - - 5 - 1 - 6 Děts.domov děti 0-3let 3 - - 3 3 1 1 8 4 - 1 5 4 3 - 13 Dětský domov 1-3 let 1 - 1 - - - - 1 Dětské centrum 3 - 2 2 3 1 8 Dětský stacionář 3 - 1 3 1 1 6 1 - 1 - - - - 1 3 - - - 2 - - 2 4 - 2 6 2 1 1 12 5 - 2 1 1 4 Jesle 8 - 1 4 1 4 1 11 Stacionář pro dospělé 1 1 2 2 3 - - 8 3 1 1 - 1 - - 3 5 1 2 3 - - - 6 8 1 7 5 9 2 2 26 Záchytná stanice 1 - - 1 2 - - 3 3 2 7 3 4 3 1 20 4 - - 1 1 - 2 Doprava raněných 5 - 1 1 1 - - 3 nemocných rodiček 8 - - 6 3 - - 9 Územní středisko zach. 1 6 29 37 12 2 - 86 slu�by 2 2 25 11 9 2 - 49 Okresní střed.záchr. sl. 3 15 114 103 43 10 1 286 Výjezdová skupina 3 1 4 2 1 - - 8 záchranné slu�by 4 1 2 3 - - 6 5 - 3 8 2 - - 13 8 1 9 3 1 - - 14 Dal�í zařízení záchr. sl. 8 - 2 4 - - - 6 9 - 2 1 1 - - 4 Ostatní zvláštní 8 - 3 2 2 1 8 zdravotní zařízení 9 - - 1 - - - 1 Lékárna 5 1 - 1 - - - 2

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

Věková skupina Druh zařízení Zřizovatel -29 30-39 40-49 50-59 60-69 70+

Celkem

Výdejna prostř. zdrav.techniky 8 - - - - 1 - 1 Státní zdrav. Ústav 1 4 22 26 23 17 7 99 Krajský zdrav. Ústav (KHS) 1 15 40 93 89 36 11 284 Okresní zdrav. Ústav (OHS) 2 1 4 9 31 14 - 59 3 9 69 118 96 35 4 331 4 1 3 - 1 1 - 6 Dal�í zařízení hyg. slu�by 9 1 9 13 1 1 1 26 Zařízení dal�ího vzděl. - VŠ 1 72 27 - - - - 99 Ostatní zdrav. zařízení 1 - - 1 1 - - 2 3 - 1 - - 2 - 3 5 - 8 17 21 4 1 51 8 - 1 5 3 2 2 13 9 136 529 790 700 424 114 2693 Ostatní zařízení lázeňské péče 1 - - - - - 1 1 4 - - 1 - - - 1 8 1 1 7 2 3 2 16 Celkem 1 1584 2727 2450 1497 611 227 9096 2 64 146 123 117 52 8 510 3 1521 2710 2042 1312 472 133 8190 4 247 381 398 268 124 58 1476 5 335 2434 8515 5929 1833 479 19525 7 12 31 39 18 9 2 111 8 310 1073 1316 920 469 224 4312 9 202 849 1158 974 542 161 3886

Pozn:

Zřizovatel: STÁTNÍ NESTÁTNÍ

1 = Ministerstvo zdravotnictví 2 = Kraj 3 = Okresní úřad 4 = Obec, město 9 = Ostatní centrální orgány 5 = Fyzická osoba 7 = Církev 8 = Jiná právnická osoba

66

Tabulka č. 29: Vztah počtu lékařů a počtu obyvatel v krajích (2001)

Území, kraj Počet lékařů na 10 000

obyvatel Počet obyvatel na 1 lékaře Podíl lékařů v ČR v % Hlavní město Praha 64,9 154,2 21,7 Středočeský 26,2 382,1 8,3 Jihočeský 29,7 336,3 5,3 Plzeňský 37,4 267,1 5,9 Karlovarský 31,1 321,8 2,7 Ústecký 26,8 373,7 6,3 Liberecký 26,8 373,8 3,2 Královéhradecký 35,6 281,2 5,6 Pardubický 26,2 381,8 3,8 Vysočina 25,7 388,9 3,8 Jihomoravský 37,5 266,5 12,1 Olomoucký 35,5 281,5 6,5 Zlínský 25,5 392,1 4,3 Moravskoslezský 29,1 343,8 10,5 Česká republika 34,3 291,5 100,0

Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky

Počet lékařů na 1 000 obyvatel je v České republice 3,43 pro rok 2001. Ve srovnání s jinými Evropskými státy je tento

stav vysoký a překračuje evropský průměr.

67

10.4 Odměňování pracovníků ve zdravotnictví Tabulka č. 30: Vývoj struktury průměrných mezd podle platových tříd ve zdravotnických organizacích ČR celkem (v Kč) v roce 2001

Platová třída

rok 1 - 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 celkem

1999 7 100 8 830 9 735 9 899 11 025 13 745 13 646 19 000 28 203 36 762 12 409 2000 7 318 9 037 9 967 10 354 11 307 14 203 14 232 19 628 29 477 37 882 12 880 2001 8 224 10 147 11 128 11 665 13 180 16 352 16 689 22 685 33 834 44 237 14 913

průměrná mzda

2002 9 312 11 412 12 375 12 876 15 048 18 473 19 272 26 260 38 650 50 605 17 024 1999 4 437 4 963 5 504 5 823 6 411 7 358 7 177 8 663 11 114 13 675 6 594 2000 4 454 4 951 5 489 5 876 6 397 7 396 7 241 8 654 11 139 13 548 6 627 2001 4 911 5 600 6 081 6 545 7 451 8 602 8 379 10 042 13 092 15 776 7 668

platový tarif

2002 5 659 6 452 6 936 7 379 8 685 9 931 9 752 11 757 15 089 17 851 8 899 1999 584 838 955 1 008 1 020 1 817 1 902 2 953 5 075 10 352 1 522 2000 680 954 1 074 1 179 1 160 2 014 2 269 3 334 5 706 11 426 1 737 2001 841 1 154 1 280 1 385 1 333 2 279 3 089 4 730 8 107 15 289 2 218

osobní příplatek včetně odměn

2002 889 1 194 1 296 1 414 1 428 2 443 3 498 5 387 9 365 17 484 2 460 1999 7 16 26 42 30 381 261 359 1 121 2 734 199 2000 7 16 26 44 30 366 283 353 1 125 2 752 201 2001 7 17 25 46 28 342 284 357 1 135 2 805 204

příplatek za vedení

2002 7 16 24 47 27 334 276 364 1 152 2 791 208 1999 334 782 742 664 395 895 1 802 3 489 5 939 3 779 1 136 2000 357 794 779 757 441 983 1 859 3 660 6 357 3 772 1 232 2001 362 701 776 774 499 1 025 1 783 3 170 5 319 2 960 1 163

v tom: plat za práci přesčas a odměny za pracovní pohotovost

2002 393 780 845 857 556 1 139 2 078 3 595 5 963 3 644 1 311 1999 250 327 359 370 491 503 317 407 474 394 419 2000 262 335 367 382 499 525 317 414 494 407 432 2001 286 347 388 423 513 564 329 439 535 464 458

zvláštní příplatky

2002 299 363 405 438 527 585 338 449 547 474 474 1999 483 555 630 636 732 920 821 1 080 1 480 2 094 782 2000 498 572 642 661 748 953 876 1 106 1 532 2 130 809 2001 559 653 722 747 871 1 095 1 012 1 277 1 772 2 408 937

další plat

2002 645 751 818 824 1 014 1 252 1 182 1 498 2 042 2 770 1 085 1999 1 005 1 349 1 519 1 356 1 946 1 871 1 366 2 049 3 000 3 734 1 757 2000 1 060 1 415 1 590 1 455 2 032 1 966 1 387 2 107 3 124 3 847 1 842 2001 1 258 1 675 1 856 1 745 2 485 2 445 1 813 2 670 3 874 4 535 2 265

ostatní slo�ky a příplatky včetně náhrad mezd

2002 1420 1856 2051 1917 2811 2789 2148 3210 4492 5591 2587 Zdroj: MZ - FIN2/OME

68

10.5 Podklady pro plánování (normativy)

Obsah dokumentu: Jednotné normy pro vybavení zdravotnických zařízení v ČSSR pracovními

silami. Příloha k usnesení vlády ČSR č. 268/1986:

Normativ lékařských míst pro lů�ková oddělení NsP I. a� III. typu 1) .................................................................................69 Normativ o�etřovatelského personálu pro lů�ková oddělení NsP I. a� III. typu 1) ...............................................................70 Normativ o�etřovatelského personálu pro operační a porodní sály ......................................................................................71 Normativ pracovních míst zdravotnických pracovníků s jiným vysoko�kolským vzděláním na lů�kových odděleních NsP (netýká se obsluhy a údr�by výpočetní techniky, která je ře�ena odděleně). .......................................................................71 Normativ vybavení pracovi�ť neodkladné péče lékařskými místy a o�etřovatelským personálem......................................72 Normativ minimálního vybavení lů�kových o�etřovacích jednotek o�etřovatelským personálem (pouze personál u lů�ka bez SZP pro ostatní činnost).................................................................................................................................................72 Normativ LM v zařízení ambulantní LPP ............................................................................................................................73 Normativy vybavení ambulantní péče středními, ni��ími, příp. jinými odbornými pracovníky s vysokoškolským vzděláním .............................................................................................................................................................................74 Model vybavení pracovi�tě oboru lékařské genetiky ...........................................................................................................75 Normativ některých společných pracovi�ť NsP ...................................................................................................................75 Normativ pro společné vy�etřovací a léčebné slo�ky NsP I. typu ........................................................................................77 Normativ pro společné vy�etřovací a léčebné slo�ky NsP II. typu.......................................................................................78 Normativ pro společné vy�etřovací a léčebné slo�ky NsP III. typu .....................................................................................78 Normativ vybavení rehabilitačních oddělení v rámci SVLS NsP ........................................................................................79 Doplněk k nemocnicím III. typu ..........................................................................................................................................79 Normativ LM a SZP v anesteziologické péči .......................................................................................................................80 Normativ pro léčebny pro dlouhodobě nemocné a rehabilitační ústavy...............................................................................81 Normativ pro léčebny TRN a dětské odborné léčebny pro nespecifická onemocnění dýchacích cest .................................81 Normativ pro psychiatrické léčebny.....................................................................................................................................82 Normativ pro ozdravovny a ostatní odborné léčebny (bez dětských pro nespecifická onemocnění dýchacích cest) ...........82 Normativ pro kojenecké ústavy a dětské domovy ................................................................................................................83 Normativ pro jesle ................................................................................................................................................................83 Normativ pro stacionáře pro defektní děti ............................................................................................................................83 Normativ vybavení okresních hygienických stanic ..............................................................................................................84 Normativ vybavení krajských hygienických stanic ..............................................................................................................84 Normativ specializovaných pracovi�ť, zřizovaných na základě souhlasu MZ ČSR v krajských hygienických stanicích....84 Normativ řídících pracovníků a dokumentačních pracovníků hygienických stanic .............................................................84 Normativy pro lékárenskou slu�bu - základní činnosti a slu�by ..........................................................................................85 Normativy pro lékárenskou slu�bu - specializované činnosti a slu�by ................................................................................85 Normativy pro lékárenskou slu�bu - laboratoř pro kontrolu léčiv KÚNZ............................................................................85 Normativ vybavení zdravotní výchovy odbornými pracovníky ...........................................................................................86 Normativ zdravotnických pracovníků v řídících funkcích OÚNZ a KÚNZ ........................................................................86 Postup při uplatňování normativů ........................................................................................................................................87

69

Normativ lékařských míst pro lů�ková oddělení NsP I. a� III. typu 1)

Počet lékařských míst na 100 lů�ek Oddělení I. typ II. typ 2) III. typ

Interní 7) 8,0 10,0 12,0 Infekční 7,0 9,0 TRN 8,0 10,5 Nervové 8,5 12,0 4) Psychiatrie 7,0 9,5 Nemoci z povolání 12,0 Dětské 8,5 10,0 15,0 Odd. pro dětí s nízkou porodní hmotností 50,0 50,0 �enské 3) 8,5 10,0 14,0 Novorozenecké 3,3 3,0 3,0 Chirurgické 3) 10,0 12,0 15,0 Neurochirurgické 3) 14,5 Ortopedické 3) 10,0 5) 14,0 5) Urologické 3) 10,0 14,0 Plast. chirurgie 3) 14,0 U�ní, nosní, krční 3) 9,0 12,0 Oční 3) 9,5 12,5 Stomatologické 3) 14,5 Ko�ní 8,0 10,0 Radioterapeutické 10,0 13,5 Nukleární medicíny 11,5 Klin. onkologie 8,5 12,0 Rehabilitační 8,5 10,5 AR - resuscit. st. 6) 55,0 55,0 55,0 Jednotky pro doléčování nemocných 4,0 4,0 4,0

Poznámka : 1) Jde o relace stanovené pro oddělení s nejméně 2 lů�kovými o�etřovacími jednotkami. Pro ta oddělení, která mají méně ne� 40 lů�ek se počty lékařských míst stanoví podle následující tabulky.

Počty lék. míst odvozené z průměrného normativu LM pro malá oddělení

s počtem lů�ek Relace průměrného

normativu LM na 100 lů�ek do 20 21 - 30 31 - 40

8,0 3,0 3,5 4,0 9,0 3,0 3,5 4,0

10,0 3,0 3,5 4,5 12,0 3,5 4,5 5,0 14,0 4,0 5,0 6,0 15,0 5,0 5,5 6,5

Poznámka: 1) neplatí pro oddělení novorozenecké a pro jednotky pro doléčování nemocných. 2) Pokud jsou v některých NsP I. a II. typu zřízena lů�ková oddělení, s nimi� vyhlá�ka o síti zdrav. zařízení pro tento typ nepočítá, pou�ije se pro jejich vybavení lékařskými místy normativu stanoveného v příslu�ném oboru pro NsP vyššího typu. 3) V normativech chirurgických oborů jsou zahrnuta i lékařská místa pro operační týmy. U centralizovaných operačních sálů se počítá navíc s 1,0 LM pro funkci vedoucího.

Přitom je v normativu pro operační týmy uva�ováno s těmito počty LM.

Obory NsP I. a II. typu NsP III. typu Chcirurgie, ortopedie, urologie 2,0 –3,0 3,0 – 4,0 �enské, ORL, oční, stomatologické 2,0 2,0 – 3,0

4) Pokud je při oddělení zřízena likvorologická laboratoř, zvy�uje se počet LM neurologických oddělení o O,5 LM navíc. 5) Počet LM na dětských ortopedických odděleních se zvy�uje o 1,0 LM navíc. 6) Normativ lékařských míst pro anesteziologickou péči je stanoven odděleně (mimo LM pro resuscitační lů�ka). 7) Pokud je vyjímečně zřízeno lů�kové odd. z oboru lékařské imunologie a alergologie, platí pro ně normativ interního oddělení.

70

Normativ o�etřovatelského personálu pro lů�ková oddělení NsP I. a� III. typu 1)

Relace na 100 lů�ek Celkem Z toho pro práci u lů�ka Oddělení

I. II. III. I. II. III. Interní 36,0 37,5 43,5 32,0 32,0 36,0 Infekční 2) 35,5 37,0 32,0 33,5 TRN 37,5 43,5 32,0 36,0 Nervové 3) 37,5 43,5 32,0 36,0 Psychiatrické 4) 37,5 43,5 32,0 36,0 Nemoci z povolání 38,0 36,0 Dětské 5) 44,0 46,5 54,0 38,0 40,0 46,0 Odd. pro děti s nízkou porod. hmotn. 64,5 68,0 58,0 60,0 Gynekologicko-porodní 2) 40,0 40,5 48,0 32,0 32,0 36,0 Novorozenecké 33,0 33,0 33,0 30,0 30,0 30,0 Chirurgické 44,0 46,5 55,0 32,0 32,0 36,0 Neurochirurgie 67,0 47,0 Ortopedické 2) 40,5 55,0 32,0 36,0 Urologické 2) 40,5 55,0 32,0 36,0 Plastická chirurgie 55,0 36,0 ORL 2) 39,5 52,0 32,0 36,0 Foniatrie 51,0 34,0 Oční 39,5 52,0 32,0 36,0 Stomatologie 6) 62,0 34,0 Dermatovenerologie 37,5 43,0 32,0 36,0 Radioterapeut. 7) 40,0 50,0 35,0 40,0 Klin. onkologie 37,5 44,0 32,0 36,0 Rehabilitační 8) 48,0 60,0 32,0 36, Jednotky pro doléčování 33,0 33,0 33,0 30,0 30,0 30,0 Nukleární medicína 67,0 37,0

8) Pro LTV slu�ba v sobotu v trvání 7 hod., v neděli 5 hod. (poloviční obsazení personálu); pro LP slu�ba v sobotu v trvání 7 hod. (v třetinové obsazení personálu).

Vysvětlivky k normativům o�etřovatelského personálu celkem 1) V normativu není zahrnuto vybavení jednotek intenzivní péče (platí pro ně samostatný normativ). Toté� platí i pro o�etřovatelský personál hemodialyzačních stanic. V chirurgických oborech je v normativech celkem zahrnut i personál operačních sálů. Jeho rozdělení na sály podle skupin chirurgických oborů a typů NsP je stanoveno samostatným rozpisem.

Pokud v kterýchkoliv oborech jsou zřízeny lů�kové o�etřovací jednotky pro děti, platí pro jejich vybavení normativ dětských oddělení. Jsou-li v některých NsP I. a II. typu zřízena lů�ková oddělení, s nimi� vyhlá�ka o síti zdravotnických zařízení pro tento typ nepočítá, pou�ije se pro jejich vybavení normativu stanoveného pro NsP vy��ího typu. 2) Na infekčních, gynekologických, ortopedických, urologických a ORL odděleních s dalšími specielními úkoly, které nejsou plněny na v�ech pracovi�tích oboru v NsP II. typu, se kádrové vybavení na doporučení hl. odborníka stanoví přiměřeně ke zmíněným specielním úkolům (maximálně do úrovně normativů NsP II. typu). 3) Dále ve II. typu navíc 1,0 SZP pro ka�dou z laboratoří EEG, EMG, EP; ve III. typu 4,0 SZP, a na těch neurologických odděleních, kde je zřízena likvorologická laboratoř dal�í 1,0 místo SZP navíc. 4) Normativem je kryto 1,é místo sestry pro sociální slu�bu v II. typu a 2,0 místa sester pro soc. slu�bu v NsP III. typu (na 100 lů�ek). Při ni��ích počtech lů�ek je nutno počítat alespoň s 1 sociální pracovnicí na oddělení. 5) Pro mléčné kuchyně se počítá na 100 lů�ek kojenců nebo novorozenců pro dvousměnný provoz navíc 6,0 dětských sester, 1,0 staniční, 2,0 dietní sestry a 3 PZP. 6) V o�etřovatelským personálu stomatologických odd. celkem jsou zahrnuta i místa zubních a rtg laborantů, kteří na stomatologických odděleních pracují. Zároveň promítnut i vliv malého počtu lů�ek. 7) Pro Radioterapeutický ústav v Praze se počítá se stejným vybavením pracovníky jako pro obor radioterapie v NsP III. typu.

71

Normativ o�etřovatelského personálu pro operační a porodní sály

Operační a porodní sály v NsP I. a II. typu 1) 2) Zdravotní sestry na operačním sále

odd. chirurgie, ortopedie, urologie, neurochirurgie, plastická chirurgie do 80 lů�ek 4,0 prac. místa na ka�dých dal�ích 20 lů�ek 1,0 prac. místo na operačních sálech ostatních chir. oborů do 100 lů�ek 3,0 prac. místa na ka�dých dal�ích 30 lů�ek 1,0 prac. místo na porod. sálech do 1000 porodů ročně 4,0 prac. místa na ka�dých dal�ích 500 porodů 1,0 prac. místo

Ni��í a pomocní zdrav. pracovníci na operačních sálech v�ech chir. oborů do 100 lů�ek 2,0 prac. místa na ka�dých dal�ích 50 lů�ek 1,0 prac. místo

Operační a porodní sály v NsP III. typu 1) 3) Zdravotní sestry na operačním sále

odd. chirurgie, ortopedie, urologie, neurochirurgie, plastická chirurgie do 80 lů�ek 6,0 prac. míst na ka�dých dal�ích 20 lů�ek navíc 1,0 prac. místo na oper. sálech ostatních chir. oborů do 80 lů�ek 4,0 prac. místa na ka�dých dal�ích 30 lů�ek navíc 1,0 prac. místo na porod. sálech do 1000 porodů ročně 4,0 prac. místa na ka�dých dal�ích 500 porodů 1,0 prac. místo

Ni��í a pomocní zdrav. pracovníci na oper. sálech ostatních chir. oborů do 100 lů�ek oper. oborů 3,0 prac. místa na ka�dých dal�ích 50 lů�ek oper. oborů 1,0 prac. místo Poznámka:

1) Pokud jsou operační sály organizovány jako samostatná slo�ka v rámci příslu�ného oddělení, počítá se pro ka�dý operační sál s 1,0 místem SZP navíc (pro funkci staniční sestry). Jsou-li operační sály rozmístěny v různých částech města (mimo společný areál NsP), posuzuje se vybavení o�etř. personálem odděleně pro ka�dou situaci. Pro centralizované oper. sály počítá se navíc s 1,0 prac. místem ved. sestry. Ostatní personál se stanoví podle struktury lů�ek oper. Oborů s vyu�itím vý�e uvedených normativů. 2) Pokud na některých men�ích odděleních počet operačních dnů činí maximálně 2 dny v týdnu, zajistí ved. sestra oddělení nále�ité vyu�ití sálových sester jinými pracemi. 3) Pokud jde o sály s převá�ně nepřetr�itým provozem, zvy�uje se počet SZP o 2,0 prac. místa a počet NZP+ PZP o 1,0 prac. místo.

Normativ pracovních míst zdravotnických pracovníků s jiným vysoko�kolským vzděláním na lů�kových odděleních

NsP (netýká se obsluhy a údr�by výpočetní techniky, která je ře�ena odděleně).

Oddělení Počet prac. míst Relace na 1,0 oddělení do 50 lů�ek

Nervové 1,5 oddělení nad 50 lů�ek 1,0 oddělení do 50 lů�ek

Psychiatrické 0,5 na ka�dých dal�ích 50 lů�ek

Nemoci z povolání 1,5 1) ka�dé oddělení 0,5 2) oddělení do 50 lů�ek Dětské 0,2 na ka�dých dal�ích 30 lů�ek

Oční 1,0 3) na těch odděleních, kde se prování ortoptika Radioterapeutické 1,0 ka�dé oddělení Klin. onkologie 1,0 ka�dé oddělení Nukleárn. medicíny 3,0 4) ka�dé oddělení Rehabilitační 2,0 5) ka�dé oddělení

Poznámka: 1) Jde o 0,5 psychologa a o 1,0 chemika. 2) Úvazky psychologa mo�no kombinovat i s jeho činností na poliklinice.

72

3) Jde o oftalmopeda. 4) Jde o 1,0 fyzika pro dozimetrii, o 1,0 chemika nebo farmaceuta a o 1,0 elektronika. 5) Jde o 1,0 rehabilitátora s vysoko�kolským vzdělání a o 1,0 psychologa.

U nervového a psychiatrického oddělení jde o místa psychologů.

Normativ vybavení pracovi�ť neodkladné péče lékařskými místy a o�etřovatelským personálem

Relace počtu pracovníků na 1 lů�ko

Druh pracovi�tě Lékařská místa SZP přímo u lů�ka N+PZP u lů�ka S+N+PZP přímo u

lů�ka JIP I. a II. typ 0,3 - 0,4 1,3 0,4 1,7 JIP III. typ 0,4 - 0,5 1,5 0,4 1,9 Dialyzační st. 0,35 1,7 0,2 1,9 Resusc. st. ARO I. 0,55 2,0 0,5 2,5 Resusc. st. ARO II. 0,55 2,0 0,5 2,5 Resusc. st. ARO III. 0,55 3,0 0,5 3,5

Jednotky intenzivní péče a dialyzační lů�ka se vybavují lékařskými místy i středním, ni��ím a pomocným zdravotnickým

personálem navíc nad normativ příslu�ného oddělení, při něm� jsou zřízena. Na ka�dou JIP i dialyzační stanici se počítá dál

s 1,0 SZP pro funkci staniční sestry. Minimální počet o�etřovatelského personálu na JIP je 9,0 SZP + N + PZP. U dialyzačních

stanic s vy��ím počtem nemocných zařazených do programu s nepřetr�itým provozem se počet SZP zvy�uje na 2,0 na 1 lů�ko.

Počet jiných odborníků s vysoko�kolským, příp. se stř. vzděláním (elektroniků) ve vět�ích dialyzačních střediscích stanoví

ředitel ÚNZ s přihlédnutím k technickému vybavení střediska.

Do vybavení resuscitačních stanic ARO není zahrnut personál, který zaji�ťuje anesteziologickou péči. Normativ počtu

středních zdravotnických pracovníků pro tuto činnost je stanoven odděleně v rámci slo�ek SVLS (společně s lékařskými místy

pro zaji�ťování anesteziologické péče). Na resuscitačních stanicích odd. ARO se počítá navíc mimo vý�e uvedených relací

středních zdravotnických pracovníků s 1 staniční sestrou a pro celé ARO je�tě navíc s 1 vrchní sestrou.

V NsP s lů�kovými pracovi�ti neodkladné péče se zvy�uje počet jiných vysoko�koláků a počet středních zdrav.

pracovníků v oborech klinické biochemie a hematologie o 0,1 prac. místa na ka�dé lů�ko JIP, dialyzačních a resuscitačních

stanic.

Normativ minimálního vybavení lů�kových o�etřovacích jednotek o�etřovatelským personálem (pouze personál u lů�ka

bez SZP pro ostatní činnost).

V případech, kdy z důvodů stavebně dispozičních nebo pro men�í počet obyvatelstva ve spádovém území nelze

v některém oboru lů�kové nemocniční péče zřídit lů�kovou o�etřovací jednotku o počtu 30 – 35 lů�ek, se kterou se počítalo při

tvorbě normativu o�etřovatelského personálu pro práci u lů�ka, stanoví se minimální počet o�etřovatelského personálu pro

práci u lů�ka (vč. staniční sestry) v relaci 8,5 pracovních míst na 1 LOJ.

Při stanovení uvedeného počtu bylo předpokládáno následující rozdělení slu�eb o�etřovatelského personálu:

Ranní slu�ba Odpolední slu�ba Noční slu�ba Celkové obsazení během 24 hodin

Pracovní dny 2 2 1 6 Soboty, neděle a svátky 3 1 1 4 Nutné slu�by v ročním průměru 1980 : 365 = 5,4 Ø prac. denně (včetně nedělí a svátků) Se zřetelem k tomu, �e ročně je v průměru 260 pracovních dnů a 105 dnů pracovního volna, bylo bráno v úvahu potřebné

obsazení 1980 směn (260 x 6 + 105 x 4).

73

Na základě provedených studií se dá očekávat u o�etřovatelskýho personálu u lů�ka 26 – 34 odpadlých pracovních dnů na

pracovnici za rok (dovolená, nemoc a jiné příčiny). Nutno tedy počítat s 10 – 13 % sní�ením nominálních pracovních dnů (a

tedy s 226 – 234 mo�nými slu�bami) na 1 SZP + PZP u lů�ka.

Příslu�ným propočtem (1980 : 226 a 1980 : 234) vychází, �e pro minimální obsazení vychází 8,46 – 8?76 pracovníků.

Tento propočet nepředpokládá v průměru �ádnou přesčasovou práci. Ta přijde při uvedeném minimálním obsazení

v konkrétních situacích v úvahu, kdy� skutečný roční počet odpadlých pracovních dnů bude vy��í ne� předpokládaný počet 34

pracovních dnů.

Normativ LM v zařízení ambulantní LPP

Poznámka:

Relace stanovené v rozpětí by měly umo�nit diferenciaci se zřetelem na rozdílnou věkovou strukturu obyvatelstva i na

rozdíly v rozsahu závodní zdravotní péče. Rozdělení stanovených relací LM do jednotlivých typů poliklinik se provede

s přihlédnutím ke koncepci příslu�ného oboru. Lékařská místa v příjmových ambulancích NsP III., případně II. typu nejsou

započtena.

Jsou ře�ena v normativech lékařských míst lů�kových oddělení NsP (společně s normativem SZP).

Do celkové relace nejsou započtena místa lékařů organizátorů, pro které je normativ vypracován odděleně.

4) V tom obvodní slu�by územní 1,0 LM na 6000 �en. 5) V tom obecná chirurgie 0,70 – 0,90, chirurgické nástavby (neuro, plastická, cévní, traumatologie) 0,20 – 0,30. 6) V tom foniatrie 0,06 – 0,10. 7) V tom 0,02 LM v NsP III. typu i FNsP. 8) V tom u závodní péče 1,0 LM na 1450 učňů a 1150 mladistvých I. pracovní kategorie; pro �áky středních �kol 1 LM na 1600 – 1800 �áků. 9) V tom územní a závodní obvodní slu�by dle závazného opatření č. 15 Věstníku MZ ČSR č. 8-9)1983. 10) V průmyslových a velkoměstských oblastech lze horní hranici na návrh krajského odborníka zvý�it a� do relace 10.000 pracovníků na 1 LM. 11) Zaji�tění vrcholových sportovců jde nad uvedený normativ v rámci ZÚNZ vrcholového sportu. 12) Do normativu nejdsou započtena LM specializovaných pracovi�ť a referenčních laboratoří. Rozdělení mezi okresní a krajské pracovi�tě se provede podle modelu vybavení těchto pracovi�ť

Oddělení (Pracovi�tě) Relace na 10.000 obyv. Interní 1) 0,95 - 1,40 Infekční 0,03 - 0,05 TRN 0,30 - 0,40 Nervové 0,40 - 0,50 Psychiatrické 2) 0,35 - 0,60 Nemoci z povol. 0,05 - 0,12 Dětské (vč. �ZS) 3) 2,40 - 2,70 �enské 4) 0,90 - 1,20 Chirurgie 5) 0,90 - 1,20 Ortopedie 0,50 - 0,80 Urologie 0,15 - 0,20 UNK 6) 0,45 - 0,60 Oční 0,46 - 0,67 Stomatologie 9) 5,30 - 5,60 Ko�ní 0,30 - 0,40 Radioterapeut. 0,12 - 0,15 Klin. onkologie 7) 0,12 - 0,15 Dorostové 0,40 - 0,60 Všeobecného lékařství 9) 5,20 - 6,00 Posudkové 10) 0,45 - 0,55 Tělovýchovné 11) 0,20 - 0,25 Lékařské genetiky 12) 0,06 - 0,08 Celkem 19,98 - 24,22

1) V tom: všeob. interní 0,30 - 0,35 kardiologie 0,10 - 0,15 angiologie 0,03 - 0,05 kardiostimulace 0,03 - 0,07 revmatolotie 0,10 - 0,15 diadetologie 0,15 - 0,20 alergologie 0,02 - 0,05 endokrinologie 0,02 - 0,05 nefrologie 0,05 - 0,10 gastroenterol. 0,10 - 0,15 dietologie a léč. vý�iva 0,02 - 0,02 lékařská imunologie 0,01 - 0,02 klin. hematol. 0,02 - 0,04

2) V tom: dětská psychiatrie 0,10 - 0,15 sexuologie 0,02 - 0,03

3) V tom obvodní slu�by: 1,0 LM na 950 dětí, speciální pediatrické slu�by 0,25 LM na 950 dětí.

74

Normativy vybavení ambulantní péče středními, ni��ími, příp. jinými odbornými pracovníky s vysokoškolským

vzděláním

Relace na 1 LM (stanovený normativ LM) územní zařízení závodní zařízení Oddělení

SZP NZP Jiní odbor. pracov. s vysoko�k. vzděl. SZP 9) Interní 1,5 1,2

v tom: lék. imunol. a alergologie 2,0 diabetologie 2,0 gastroenterol. 2,0 ost. nástavby 1,2 - 1,5

Infekční 1,2 TBC a resp. nemoci 1,0 1) 0,2 2,5 Nervové 1,2 1,1 Psychiatrie

- dospělí 2,0 2) 0,2 1,0 prac. m. na 1 LM - děti 2,0 0,2 1,0 prac. m. na 1 LM 3) - odd. AT 2,0 0,2 1,0 prac. m. na 1 LM

Nemoci z povolání 1,5 0,2 1,0 prac. m. na odděl. 2,0 Dětské (obvod.) 2,0 0,5 0,5 prac. m na odděl. Odb. pediatr. 1,5 �enské 2,8 1,5 Chirurgické 2,0 0,5 2,0 Neurochirurgické 1,0 Ortopedie 1,6 4) 0,3 1,6 4) Urologie 1,5 0,2 1,5 Plastická chirurgie 1,5 U�ní, nosní, krční 1,5 5) 1,5 prac. m. na 100 tisíc obyvatel 1,5 Oční 1,5 0,2 - 0,3 prac. místa na 1 LM 1,2 Stomatologie 1,3 6) 1,3

zubní labor. 1,0 1,0 Ko�ní 1,5 1,1 Klin. onkologie 2,0 Radioterapie 2,0 Obvod. lékaři 1,6 7) 1,2 8) Posudkové 1,0 9) 1,0 Dorostové 1,2 10) 1,0 prac. místo na odděl. 1,2 Tělovýchovné 1,5 1,0 na odd. pol. III. typu 1,2 Lék. genetiky 1,5 11) 0,5 0,7 na 1 LM (jen v kraj. odd.) Vrchol. sportu 1,5 12) Sexuologické 1,5

Vysvětlivky k normativům vybavení ambulantní péče SZP, NZP, PZP a jinými odbornými pracovníky

s vysoko�kolským vzděláním 1) K tomu na ka�dých 100 tisíc obyvatel dal�ích 7,5 míst SZP. 2) K tomu na celé psychiatrické oddělení polikliniky 1 laborant psychologické laboratoře. 3) Na ambulantních pracovi�tích NsP III. typu se počet míst psychologů zvy�uje na 2,0. 4) Pokud se ortopedické oddělení podílí na traumatologické slu�bě stejným podílem jako chirurgické odd., zvy�uje se relace SZP na 2,0. 5) Na odděleních s převládající dětsko klientelou se počet míst SZP Zvy�uje na 2,0. 6) Tam, kde dosud místa SZP zastávají zubní instrumentářky (NZP), nesmí jejich součet se SZP přesahovat relaci 1,3 na 1 LM stomatologa. 7) V tom 0,5 míst geriatrické sestry. 8) V případech, �e závodní obvodní lékař nepracuje na plný úvazek, úvazek zdrav. sestry se nesni�uje. Dal�í bli��í pokyny k vybavování pracovními místy SZP v závodních zdravotnických zařízeních jsou obsa�eny v závazném opatření č. 15, Věstník MZ ČSR č. 8-9)1983. Týká se o�etřovatelského personálu závodních lů�kových o�etřoven, zabezpečování slu�by v druhé a dal�ích směnách, na pracovi�tích fyzikální léčby aj.

75

9) K tomu pro dozor nad dodr�ováním léčebného re�imu na ka�dých 600 denně práce neschopných 1,0 prac. místo SZP navíc. 10) Kromě toho připadá na ka�dých 1000 branců 1,0 prac. místo SZP navíc. 11) Rozdělení míst SZP mezi okresní a krajské pracovi�tě se provede podle modelu vybavení těchto pracovi�ť. 12) Je ře�eno organizačními předpisy pro ZÚNZ vrcholového sportu.

Model vybavení pracovi�tě oboru lékařské genetiky

Relace na 1 milion obyvatel Pracovi�tě Lékaři Jiní odb. s vys. kv.

SZP a jiní odb. se střed. vzděláním

NZP

Odd. lék. Genetiky NsP III. 6,5 4,5 13,0 2,0 v tom:

genet. poradna 4,0 2,0 5,0 - genet. evidence 0,5 2,0 - klinická cytogenetika 1,0 2,0 6,0 2,0

Specializovaná pracovi�tě a referenční laboratoř Celkové počty pracovních míst - cytogenetických metod 1,0 - 1,0 - - prenat. genet. DG 2,0 4,0 12,0 2,0 - prekoncepční gyn. por. genetická péče 2,0 - 2,0 - - vrozené poruchy metabolismu (klin. biochem.) 1,0 2,0 5,0 1,0 - pro mukoviscidosu 1,0 1,0 3,0 - - vrozených poruch metabolismu lipoproteinů 2,5 1,0 3,0 - - vy�etření alfa-feroprateinu - 1,0 2,0 -

Se specializovanými pracovišti pro prenatální genetickou diagnostiku a prekoncepční gyn. por.-genetickou péči se počítá

ve všech krajích.

Ve vybraných NsP II. t. se počítá se zřízením 1 oddělení lékařské genetiky, vybaveným 1 LM a 1 SZP.

Pokud jde o personální vybavení Centra lékařské genetiky, stanovilo jeho personální vybavení ministerstvo zdravotnictví

ČSR zvlá�tním opatřením. U referenčních laboratoří a specializovaných pracovi�ť zřízených při některých klinikách FNsP a

ústavech lékařských fakult je případná úprava mo�ná na základě dohody mezd děkanstvím LF a ředitelstvím ÚNZ NVP.

Normativ některých společných pracovi�ť NsP

Ústavní dietologie (mimo ambulantních pracovi�ť dietologie a léčebné vý�ivy, pro která jsou místa dietologů a dietních

sester stanovena zvl�).

LM ústavních dietologů: NsP I. typu 0,25, NsP II. typu 0,50, NsP III. typu i FN 1,0.

Místa dietních sester: ve v�ech typech NsP 1,0 místo na 120 lů�ek NsP (v nemocnicích, případně dislokovaných slo�kách

NsP s men�ím počtem lů�ek se počítá v�dy s 1,0 místem).

Centrální sterilizace

N a P II. typu celkem III. typu celkem

Lékaři 0,3 0,6 SZP 3,0 4,0 - 6,0 NZP + PZP 15 - 19 20 - 26

Normativ podle zásad vydaných MZ ČSR pro zřizování a provoz oddělení centrální sterilizace není diferencován zvlá�ť

pro lů�kovou nebo ambulantní slo�ku. Stanovené rozpětí NZP + PZP by mělo krýt rozdílné po�adavky vyplývající z profilu a

velikosti NsP.

76

Obsluha slo�ité zdrav. techniky a elektroniky

V normativech jednotlivých pracovi�ť lů�kové slo�ky i SVLS nejsou uvedeni vysoko�koláci – elektronici a středo�koláci

– průmyslováci, kteří obsluhují, případně udr�ují v chodu elektronické přístroje a jinou slo�itou zdravotnickou a automatizační

techniku na některých odděleních NsP. Jejich počet stanoví se zřetelem k technickému vybavení pracovi�ť ředitel ÚNZ (na

doporučení hlavních odborníků příslu�ného oboru).

Příjmové ambulance

Pokud jsou při některých vět�ích lů�kových odděleních v NsP II. a III. typu (s více jak 120 lů�ky) zřízena příjmová odd.

jako samostatné organizační jednotky s nepřetr�itým provozem, stanovuje se pro ně vybavení 3,0 LM a 6,0 míst SZP (nad

normativ příslu�ného oddělení).

Pokud jsou na poliklinice zřízena případně je�tě jiná oddělení, ne� vpředu uvedeno, stanoví pro ně ředitel OÚNZ nebo

KÚNZ relaci odborně blízkého oboru.

Pro vybavení ústředních evidencí poliklinik středními a ni��ími zdravotnickými pracovníky se počítá s těmito relacemi:

na ka�dých 10 LM do 15 LM, pro ně� centrál. regist. objednává

4,00 S + NZP

16 - 20 LM, pro ně� centrál. regist. objednává

3,50 S + NZP

21 a více LM, pro ně� centrál. regist. objednává

3,00 S + NZP

Do počtu LM se počítají úvazky jen těch lékařů v poliklinice, pro které centrální registratura skutečně pracuje

(nezapočítávají se zpravidla LM v oborech: Dětské, zubní, psychiatrie, posudkové, TRN, závodní zdrav. obvody, proto�e

v těchto oborech si pacienty vět�inou objednávají sami).

Pro ostatní společné potřeby provozu poliklinik je oprávněn ředitel OÚNZ nebo KÚNZ stanovit nezbytný počet S + N +

PZP (zpravidla 3 a� 4 pracovníky v průměru na 1 polikliniku).

Pro rychlou zdravotnickou pomoc se stanoví toto normativní vybavení:

1 vůz RZP na 40 tisíc obyvatel a dále:

4,2 lékařských míst - na ka�dý vůz RZP 4,2 míst SZP - pro dispečink RZP 4,2 míst SZP - zdrav. sestra pro posádku 1 vozu RZP 4,2 míst PZP - sanitář pro posádku 1 vozu RZP

V NsP III. typu a ve vybraných NsP II. typu určených OZKNU na návrh krajského odborníka pro ARO je třeba dále

počítat s 1 LM pro vedoucího lékaře RZP a s 1 vrchní sestrou.

Řízení NsP

Lů�ková část - v NsP I. typu 0,2 LM na 100 lů�ek - v NsP II. typu na ka�dou NsP 1,0 LM Lékaři v oboru SLOZ - v NsP III. typu do 1000 lů�ek 1,0 LM, na ka�dých dal�ích 200 lů�ek 0,1 LM

SZP - v ka�dé NsP 1,0 místo (bez zřetele k počtu lů�ek)

Ambulantní část Relace na 10 LM v poliklinikách s celkovým počtem LM do 25 26 - 40 41 - 60 61 a více

LM v oboru SLOZ 0,15 0,13 0,1 0,08 SZP – na ka�dé poliklinice 1,0 místo (jen samost. mimo funkční celek NsP

77

Vedení specializační průpravy lékařů na některých odděleních NsP

Pokud na interních a chirurgických odděleních NsP II. a III. typu a na stomatologických odděleních poliklinik probíhá

specializační průprava nejméně 5 lékařů, zřizuje se navíc nad normativ 1,0 LM pro vedení této průpravy na ka�dém oddělení,

kde probíhá.

Konsiliární slu�by v rámci NsP

V normativech lékařských míst jednotlivých oddělení NsP je s těmito slu�bami počítáno. Uva�uje se přitom na tuto

činnost s úvazkem 0,05 a� 0,10 LM na 100 lů�ek jiných oborů v NsP I a II a s úvazkem 0,05 a� 0,15 LM v NsP III. typu.

Sociální slu�ba v NsP

Na ka�dých 100 lů�ek NsP se počítá s 0,30 pracovního místa SZP pro sociální slu�bu (nejméně v�ak s 1,0 místem

v zařízeních do 300 lů�ek). Do počtu lů�ek se nepočítají lů�ka v oboru psychiatrie, pro který se s místem sester pro sociální

slu�bu počítá v rámci normativu tohoto oboru.

Dokumentační pracovníci v NsP

V NsP I. a II. typu se počítá s 1,0 pracovním místem SZP pro funkci dokumentačního pracovníka na odděleních s 50 a

více lů�ky (na odděleních do 50 lů�ek s 0,5 prac. místa). V NsP III. typu na ka�dém oddělení do 100 lů�ek s 1,0 prac. místem a

na ka�dých dal�ích 50 lů�ek 0,50 pracovního místa navíc.

Na odděleních SVLS při NsP II. a III. typu na ka�dé oddělení 1,0 pracovní místo.

Na poliklinikách (mimo ústředních kartoték, pro které je normativ stanoven odděleně) na odděleních zubních a

posudkových na ka�dé oddělení 1,0 pracovní místo.

Normativ pro společné vy�etřovací a léčebné slo�ky NsP I. typu

Nemocnice s poliklinikou I. typu

A. Lů�ková slo�ka – počet pracovníků na 100 LM lů�kové slo�ky

Oddělení Lékaři Jiní odb. s vys. kv.

SZP NZP + PZP Odborní

zdravot. celkem Klin. biochemie 1) 2,0 2,0 25,0 3,0 32,0 Radiodiagnostika 3,2 0,0 10,0 0,6 13,8 Patologie 2) 3,0 0,0 4,5 3,0 10,5 Celkem (bez rehabilitace) 3) 8,2 2,0 39,5 6,6 56,3

B. Ambulantní slo�ka v rámci NsP (vč. závodních zdrav. zařízení) – počte pracovníků na 100 LM v poliklinice (včetně

disl. obvod. pracovi�ť)

Oddělení Lékaři Jiní odb. s vys. kv.

SZP NZP + PZP Odborní

zdravot. celkem Klin. biochemie 1) 1,0 0,5 8,5 1,0 11,0 Radiodiagnostika 2,4 0,0 8,3 0,5 11,2 Celkem (bez rehabilitace) 3) 3,4 0,5 16,8 1,5 22,2

Poznámka: 1) Pokud při propočtu na 100 LM nevyjde u lékařů příp. jiných odborných pracovníků s vysokoškolským vzděláním na oddělení klinické biochemie celé místo, zaji�ťuje se vedení OKB v�dy i celým prac. úvazkem lékaře, příp. jiného odb. prac. s V� vzděláním. Se zaji�ťováním hematologických vy�etření se počítá v rámci krevního skladu. Normativ jeho vybavení: 1,0 lékař, 6 SZP, 2 NZP a PZP. V případě, �e je také zřízena stanice dárců krve, zvy�uje se počt pracovníků o 1 SZP a 1 NZP a 1 jiného odborníka s vysoko�kolským vzděláním. 2) Potřebný personál k zaji�ťování bioptických a cytodiagnostických vy�etření pro jednotlivá oddělení poliklinik se stanoví se zřetelem k rozsahu této činnosti (v pravomoci ředitele ÚNZ na doporučení krajského odborníka).

Pokud patologická anatomie zaji�ťuje slu�by i pro dal�í odborné léč. ústavy a jiná zdav. zařízení mimo NsP, zvý�í se počet pracovníků patologické anatomie přiměřeně k rozsahu těchto slu�eb. 3) Normativ pro rehabilitaci je stanoven na str. 79.

78

Normativ pro společné vy�etřovací a léčebné slo�ky NsP II. typu

Nemocnice s poliklinikou II. typu

A. Lů�ková slo�ka – počet pracovníků na 100 LM lů�kové slo�ky Oddělení Lékaři Jiní odb. s vys. kv. SZP NZP + PZP Odborní zdravot. celkem

Klin. biochemie 2,0 2,5 25,0 3,0 32,5 Nukleární medicína 2,0 2,0 4,0 1,5 9,5 Radiodiagnostika 5,0 0,0 15,0 1,5 21,5 Hematol.-transfúzní 2) 4,0 1,0 30,0 4,5 39,5 Patologie 3) 5,0 0,0 6,0 3,5 14,5 Celkem (bez rehabilitace) 4) 18,0 5,5 80,0 14,0 117,5

B. Ambulantní slo�ka NsP (včetně závodních zdrav. zařízení) – počet pracovníků na 100 LM v poliklinice (vč. disl. obv. pracovi�ť) 1)

Oddělení Lékaři Jiní odb. s vys. kv. SZP NZP + PZP Odborní zdravot. celkem Klin. biochemie 1,0 1,0 8,5 1,5 12,0 Hematol.-transfúzní 2) 0,5 0,0 2,0 0,5 3,0 Nukleární medicína 1,0 1,0 2,0 0,5 4,5 Radiodiagnostika 4,0 0,0 12,0 1,5 17,5 Celkem (bez rehabilitace) 4) 6,5 2,0 24,5 4,0 37,0

Poznámka: 1) Pro samostatné polikliniky nezačleněné do funkčního celku NsP II. typu, pokud plní funkci polikliniky II. typu, platí normativ uvedený u NsP II. typu, část B. 2) Pro výpočet norm. počtu pracovníků pro hematologickotransfúzní oddělení se berou v úvahu i LM v jiných NsP, které jsou na území okresu, v něm� se nachází příslu�ná NsP II. typu. 3) Potřebný personál k zaji�ťování bioptických a cytodiagnostických vy�etření pro jednotlivá oddělení poliklinik se stanoví se zřetelem k rozsahu této činnosti (v pravomoci ředitele ÚNZ na doporučení krajského odborníka). V pravomoci ředitele ÚNZ je rovně� stanovení případného počtu jiných odborníků s vysokoškolskou kvalifikací.

Pokud patologická anatomie zaji�ťuje slu�by i pro dal�í odborné léč. ústavy a jiná zdav. zařízení mimo NsP, zvý�í se počet pracovníků patologické anatomie přiměřeně k rozsahu těchto slu�eb. 4) Normativ pro rehabilitaci je stanoven na str. 79.

Normativ pro společné vy�etřovací a léčebné slo�ky NsP III. typu

Nemocnice s poliklinikou III. typu

A. Lů�ková slo�ka – počet pracovníků na 100 LM lů�kové slo�ky Oddělení Lékaři Jiní odb. s vys. kv. SZP NZP + PZP Odborní zdravot. celkem

Klin. biochemie 1) 2,5 5,0 25,0 4,0 36,5 Klin. hematologie 2) 3,0 1,0 14,0 2,0 20,0 Nukleární medicína 3) 3,0 2,5 8,0 1,5 15,0 Radiodiagnostika 4) 9,0 - xx) 22,0 1,5 32,5 Transfúzní 4,0 1,0 21,0 6,0 32,0 Patologie 5) 6,0 - xx) 9,0 6,0 21,0 Celkem (bez rehabilitace) x) 27,5 9,5 99,0 21,0 157,0

B. Ambulantní slo�ka – počet pracovníků na 100 LM v poliklinice

Oddělení Lékaři Jiní odb. s vys. kv.

SZP NZP + PZP Odborní

zdravot. celkem Klin. biochemie 1) 1,5 2,5 10,0 2,0 16,0 Klin. hematologie 2) 1,5 1,0 10,0 1,5 14,0 Nukleární medicína 3) 2,0 1,5 4,5 1,0 9,0 Radiodiagnostika 4) 8,0 - xx) 20,0 1,5 29,5 Celkem (bez rehabilitace) x) 13,0 5,0 44,5 6,0 68,5

Poznámka: x) Normativ pro rehabilitaci je stanoven zvlá�ť na str. 79. xx) Pokud se na těchto odděleních v některých NsP jeví potřeba jiných odborníků s vysokoškolskou kvalifikací, stanoví jejich počet ředitel KÚNZ na doporučení hlavního odborníka.

Vysvětlivky a poznámky k bodům 1) a� 5) jsou uvedeny na str. 80.

79

Normativ vybavení rehabilitačních oddělení v rámci SVLS NsP

Relace na 10.000 obyvatel Z toho pro Kategorie pracovníků

Celkem lů�kovou část ambulantní část

Lékaři 0,50 0,17 0,33 Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací 0,20 bez rozdělení Rehabilitační pracovníci 5,20 3,10 2,10 Zdravotní sestry 0,25 0,08 0,17 Ni��í a pomocní zdav. pracovníci 1,00 bez rozdělení

Rozdělení globálu na lů�kovou a ambulantní slo�ku se provede s přihlédnutím k návrhu krajského odborníka podle

následujícího klíče:

NsP I. typu a II typu

0,20 na 100 lů�ek (nejméně 1,0 LM na NsP) Lékaři 0,30 na 10.000 obyv. spád. území polikliniky

Jiní odborníci s VŠ 1,00 na ka�dé rehabilitační oddělení 1,00 na ka�dých

- 10 lů�ek neurologických a ortopedických - 15 lů�ek interních - 20 lů�ek chirurgických (mimo lů�ek obsazených pacienty po úrazech, pro které platí relace 1 RP na 10 lů�ek) - 50 lů�ek ostatních oborů

Rehabilitační pracovníci

2,00 na 10.000 obyv. spád. území polikliniky Zdavotní sestra 0,50 - 0,75 na 1,0 LM NZP + PZP 0,90 na 10.000 obyv. spád. území rehabilit. odd.

NsP III. typu

0,25 na 100 lů�ek Lékaři 0,03 na 10.000 obyvatel kraje

Jiní odborníci s VŠ 1,00 na ka�dé rehabilitační oddělení Pro lů�kovou část podle stejného klíče jako v NsP I. a II. typu Rehabilitační pracovníci Pro ambulantí část 0,10 na 10.000 obyvatel

Zdravotní sestra 0,20 na 10.000 obyvatel kraje NZP + PZP 0,10 na 10.000 obyvatel kraje

Doplněk k nemocnicím III. typu

Relace na 1 milion obyvatel

Oddělení Lékaři Jiní odb. s vys.

kv. SZP NZP + PZP

Odborní zdravot. celkem

Protetické 3,0 4,0 - 7,0 Soudně lékařské 5,0 3,0 6,0 5,0 19,0

Dále se pro ortopedickou protetiku počítá s 12 protetickými techniky, 32 protetickými dělníky (z toho 6 protetickými

obuvníky), 8 protetickými mechaniky, 18 banda�isty-plastikáři, 2 obuvníky a 1 skladníkem; i u těchto profesí jde o počty

v relaci na 1 milion obyvatel.

U laboratoří (oddělení) funkčního vy�etřování, pokud se v rámci SVLS NsP III. typu (vyjímečně II. typu) zřídí, platí

následující normativ na 100 LM v lů�kové i ambulantní části: Lékaři a jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací 1,5; SZP

5,0; NZP + PZP 1,0; odb. zdravotníci celkem 7,5.

Pro oddělení klinické farmakologie NsP II. typu 1) se určují tyto relace:

Lékaři Jiní odb. s vys. kv. SZP NZP + PZP Odborní zdravot.

celkem 3 4 7 2 16

80

Pro zbývající pracovi�tě tzv. skupiny „ostatní“ (toxikologie, akupunktura, bioptické stanice, apod.) se normativ

nestanovuje. Jejich vybavení v rámci celkového plánu odborných pracovníků pro NsP III. typu určí ředitel KÚNZ.

Poznámka: 1) Vyjímečně mů�e být se souhlasem OZ KNV oddělení klinické farmakologie zřízeno i ve vybraných NsP II. typu.

Pokud jsou při odd. klinické farmakologie NsP III. zřízena lů�ka, platí pro ně normativ interního oddělení NsP III.

Normativ LM a SZP v anesteziologické péči

Počty lékařských míst a míst středních zdrav. pracovníků pro anesteziologickou péči (mimo lů�kových stanic oddělení

ARO) se určí v rámci těchto relací:

Na 100.000 obyvatel spádového území kraje Lékaři SZP

NsP I. a� III. celkem 10,0 - 14,0 10,0 - 14,0

Navrhované rozpětí umo�ní konkretizovat vybavení jednotlivých anesteziologických pracovi�ť NsP I. a II. podle počtu

zdravotnických zařízení v okrese, podle odborného profilu těchto zdravotnických zařízení a podle geografické, ekonomické a

demografické struktury okresu tak, aby mohl být splněn obecný po�adavek v�eobecné a trvalé dostupnosti kvalifikované

anesteziologické péče.

Stanovené rozpětí přihlí�í i ke skutečnosti, �e nemocnice III. typu zaji�ťují specializovanou anesteziologickou péči i

nemocným z mimospádových území.

V případech, kdy pro vzájemné překrývání spádových území v různých oborech (případně i přes hranice okresu) bude

stanovení spádového území nemocnice jako celku obtí�né, mo�no přihlédnout k dřívěj�í konstrukci normativu pro

anesteziologickou péči vycházející z relací LM a míst SZP na 100 lů�ek operačních oborů. (NsP I. typu 2,0 ve II. typu 2,3 a ve

III. typu 2,8 – 3,0 míst.). Přitom nutno přihlí�et nejen k počtu operačních stolů, operačních dnů, ale i k případné směnnosti.

Poznámky k normativům SVLS ve FN a ostatních III. 1) Pro zaji�tění činnosti krajských kontrolních a referenčních laboratoří zvy�uje se počet pracovníků oddělení klinické

biochemie o 3 pracovníky (1 vysoko�kolák nelékař, 1 SZP, 1 NZP). Pro zaji�tění činnosti národní kontrolní a referenční laboratoře pro obor klinické biochemie se zvy�uje počet pracovníků

pro odd. klin. Biochemie FN 2 v Praze 2 o 6 pracovníků (3 vysoko�koláci nelékaři, 2 SZP, 1 pracovník pro dokumentaci). 2) Na oddělení klinické hematologie (OKH) je v úvazku 0,5 začleněn pediatr, který zaji�ťuje diagnostiku krevních

onemocnění v pediatrii a vede hematologickou ambulanci. Pokud je v NsP III. zřízena jednotka intenzivní hematologické péče, zvy�ují se normativy OKH o 1 lékaře, 2 SZP a 2

NZP-PZP. Pokud bude zřízena NsP III. referenční laboratoř pro hematologii a transfúzní slu�bu, je obsazena 1 lékařem, 1

vysokoškolákem, 4 SZP a 2 NZP-PZP. Je-li v NsP III. sloučeno oddělení klinické hematologie a oddělení transfúzní, slučují se normativy pro OKH a TS. Pokud transfúzní oddělení zaji�ťuje přípravu spotřebního materiálu pro transfúzní oddělení v kraji, zvy�uje se počet

pracovníků o 1 vysoko�koláka nelékaře, 2 SZP a 4 NZP-PZP. Počet pracovníků pro TS se zvy�uje v relaci k LM i v NsP II, které nemají transfúzní oddělení a které zásobují krevními

přípravky a metodicky je vedou. Pokud v NsP III. je zřízeno kardiochirurgické centrum, transplantační centrum nebo onkologické centrum, zvy�uje se

normativ na OKH o 20 % původního počtu. 3) Pro oddělení nukleární medicíny FN Praha 10, FN Brno na zaji�tění screeningu kongenitální hypotyreózy pro celou

ČSR se zvy�ují počty pracovníků celkem o 8 (vysoko�kolák nelékař, 6 SZP, 1 NZP). Pro zaji�tění činnosti referenční laboratoře pro metody RSA zvy�uje se počet pracovníků oddělení nukleární medicíny

NsP III Ostrava-Poruba o 4 (2 V� nelékaře, 1 lékaře a 1 SZP). 4) Pro zaji�tění jedné směny na CT pracovi�ti radiodiagnostického oddělení počítat navíc s 1,0 LM, 2,0 pracovními místy

SZP. Síť CT pracovi�ť stanovilo MZ ČSR. 5) Potřebný personál k zaji�ťování bioptických a cytodiagnostických vy�etření pro jednotlivá oddělení poliklinik se

stanoví se zřetelem k rozsahu této činnosti (v pravomoci ředitele ÚNZ na doporučení krajského odborníka). Pokud patologická anatomie zaji�ťuje slu�by také pro jiné odborné léčebné ústavy, zvý�í se počty pracovníků přiměřeně

k rozsahu těchto slu�eb.

81

Normativ pro léčebny pro dlouhodobě nemocné a rehabilitační ústavy

Počet pracovníků na 100 lů�ek LDN RÚ

Lékaři 3,5 - 5,0 5,0 - 6,0 Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací - 2,5 SZP+NZP+PZP celkem 42,5 59,0

z toho u lů�ka 32,0 32,0 rehabilitace 7,0 24,01) dietní sestra 0,82) 0,82) ostatní činnost 2,7 2,2

Odborní zdravotničtí pracovníci celkem 46,0 - 47,5 66,5 - 67,5 Poznámka:

Ambulantní částí LDN je geriatrická ordinace. Pokud není LDN v okrese zřízena, zřizuje se geriatrická ordinace jako samostatné pracovi�tě NsP a pracuje v ní vedle lékaře 1 SZP, případně 1 psycholog. 1) Počítá se s touto profesní strukturou : RP pro LTV 16,0 instruktor 5,0 sociální sestra 2,0 ort. protetik 1,0 Přitom pro LTV se v soboru počítá se slu�bou v trvání 7 hodin, v neděli 5 hodin (v obsazení s polovičním počtem personálu), pro LP v sobotu se slu�bou v trvání 7 hodin (s třetinovým obsazením personálu). 2) V zařízeních s men�ím počtem lů�ek ne� 120 se počítá v�dy s 1,0 místem dietní sestry bez ohledu na lů�kovou kapacitu.

Normativ pro léčebny TRN a dětské odborné léčebny pro nespecifická onemocnění dýchacích cest

Počet pracovníků na 100 lů�ek TRN1) Dětské odborné léčebny RN4)

Lékaři 5,52) 5,5 Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací 0,5 2 SZP celkem 28,3 28,35)

z toho u lů�ka 20,5 23,05) rehabilitace 2,5 2,5 dietní sestra 0,83) 0,83) ostatní činnost (vč.funkční diagnostiky) 4,5 2,0

NZP+ PZP 6,5 5,5 z toho u lů�ka 5,5 4,5

SZP+NZP+PZP u lů�ka 26 27,5 Odborní zdravotničtí pracovníci celkem 40,8 41,3

1) Pokud LTRN plní částí svého lů�kového fondu úkoly nemocničního oddělení TRN NsP, upravuje se vybavení této části

LTRN podle normativů lů�kového oddělení NsP II. 2) Ve vybraných LTRN mohou být ustavena navíc lékařská místa ordinářů, a to podle podmínek uvedených v koncepci

oboru. 3) V léčebnách s men�ím počtem lů�ek ne� 120 se počítá v�dy s 1,0 dietní sestrou bez ohledu na lů�kovou kapacitu. 4) V dětských odborných léčebnách se dále počítá s 1,0 místem vychovatelky na ka�dých 25 dětí.

Vnitřní členění o�etřovatelského personálu mo�no upravit podle specifických podmínek zařízení a s přihlédnutím

k lů�kové kapacitě léčebny. Úpravu schvaluje ředitel ÚNZ. Závazný je pro něho pouze celkový počet SZP+NZP+PZP. 5) Na o�etř. jednotkách pro před�kolní děti zvy�uje se normativ SZP o 0,5.

82

Normativ pro psychiatrické léčebny

Počet pracovníků na 100 lů�ek Pro dospělé Pro děti1) Geronto-psych. odd.

Lékaři 3,5 4,0 3,5 Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací 2) 2) 2) SZP celkem 24,3 33,3 21,0

z toho lů�k.slo�ka 18,5 28,0 18,5 laboratoř 1,0 0,5 rehabilitace 2,5 2,5 2,5 sociál. sestra 1,5 1,5 dietní sestra 0,83) 0,83)

NZP+ PZP 6,5 8,0 9,0 SZP+NZP+PZP u lů�ka 25,0 36,0 27,5 Odborní zdravotničtí pracovníci celkem 34,3 45,3 33,5

1) Na o�etřovacích jednotkách pro před�kolní děti zvy�uje se normativ SZP o 0,5. Dále na ka�dých 25 dětí dětské

psychiatrické léčebny se počítá s 1,0 místem vychovatelky.

V krajích s nízkou vybaveností psychiatrickými lů�ky v NsP II. typu pou�ije se pro ta oddělení psychiatrických léčeben,

která hospitalizují akutní případy, normativů stanovených pro lů�ková oddělení NsP II.typu.

Tam, kde oddělení psychiatrické léčebny plní funkci výukové základny lékařské fakulty nebo ILF, pou�ije se pro

vybavení těchto oddělení normativů stanovených pro NsP III. typu.

Vnitřní členění o�etřovatelského personálu mo�no upravit podle charakteru zařízení, schvaluje je nadřízený ÚNZ a

závazný je pouze celkový počet odborných zdravotnických pracovníků.

Poznámka: 2) Počet jiných odborníků se vysoko�kolskou kvalifikací se určí takto :

1,0 místo psychologa na ka�dý lů�kový primariát

psychologa na ka�dých 30 dětských psychiatrických lů�ek

biochemika na 500 lů�ek

pedagoga na ka�dých 30 dětských lů�ek

Počet jiných odborníků (logoterapeutů, arteterapeutů a muzikoterapeutů) určí ředitel ÚNZ s přihlédnutím k návrhu

krajského odborníka oboru psychiatrie. 3) V léčebnách s men�ím počtem lů�ek ne� 120 se počítá v�dy s 1 místem dietní sestry bez ohledu na lů�kovou kapacitu.

Normativ pro ozdravovny a ostatní odborné léčebny (bez dětských pro nespecifická onemocnění dýchacích cest)

Počet pracovníků na 100 lů�ek Ozdravovny1) OOL3)

Lékaři 1,0 3,5 Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací 1,0 1,0 SZP celkem 22,5 26,5

z toho rehabilitace 2,02) 2,5 NZP+ PZP 3,5 6,5 Odborní zdravotničtí pracovníci celkem 28,0 37,5

Poznámka: 1) U ozdravoven na o�etřovacích jednotkách pro před�kolní děti se normativ počtu SZP celkem zvy�uje na 28,5

pracovních míst. 2) V ozdravovnách s lů�kovou kapacitou pod 100 lů�ek je třeba pro ka�dé zařízení počítat s 1,5 – 2,0 prac. místy RP. 3) V dětských léčebnách pohybových poruch je navíc nad normativ 7,0 rehabilitačních pracovníků na 100 lů�ek.

V léčebně pro dospělé v Nové Vsi pod Ple�í je navíc relace 1,0 rehabilitační pracovník na 100 lů�ek.

Vybavení protetického oddělení v Gottwaldově dětské léčebně v Lu�i-Košumberku je navíc nad normativ.

V odborných léčebnách s vět�í lů�kovou kapacitou se na ka�dých 120 lů�ek počítá s 1 místem dietní sestry, v menších zařízeních lze místo dietní sestry zřídit výjimečně (rozhoduje ředitel ÚNZ).

Ve v�ech dětských odborných léčebnách se dále počítá s 1,0 místem vychovatelky na ka�dých 25 dětí.

83

Normativ pro kojenecké ústavy a dětské domovy

Počet pracovníků na 100 lů�ek)míst KÚ DD

Lékaři 4,0 2,0 Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací (psychologové ) 3,0 3,0 SZP + NZP 60,0 50,0

z toho rehabilitační prac. 2,0 2,0 sociální pracovnice 2,0 2,0

Odborní zdravotničtí pracovníci celkem 67,0 55,0 Doplňky:

1. V dětských domovech pro děti do 3 let, které vznikly sloučením kojeneckého ústavu a dětského domova, se pou�ije

normativu pro kojenecké ústavy.

2. Pokud je v kojenecké ústavu a dětském domově umístěno nejméně 20% dětí splňujících kriteria defektivity, platí pro

toto zařízení následující relace (na 100 lů�ek):

4,0 lékaři 4,0 psychologové 3,0 pedagogové se spec. zaměřením podle typu posti�ení 66,0 SZP + NZP (v tom 4,0 rehabilitační a 2,5 soc. pracovníci)

3. Na odděleních pro děti s poruchami hybnosti pak 73,0 SZP + NZP (v tom 10,0 rehabilitačních pracovníků a 2,5

sociálních pracovníků).

4. Pokud v kojeneckých ústavech a dětských domovech jsou oddělení umístěna ve více budovách či podla�ích, je nutno

upravit normativ tak, aby byla zaji�těna nepřetr�itá přítomnost sestry na ka�dém podla�í.

Normativ pro jesle

Počet pracovníků na 100 míst Jesle

s odd. pro děti vy�adující zvý�enou zdr. vých. a sociál. péči denní, územní i

závodní týdenní, územní i

závodní v denním provozu v týdenním provozu

Lékaři 0,2 1,0 2,3 2,4 Psychologové 0,2 0,5 3,3 3,3 Pedagogové SZP + NZP 20,0 40,0 35,0 45,0 Odborní zdravotničtí pracovníci celkem 20,4 41,5 40,6 50,7

V instrukčních jeslích v sídle okresu, popř. v sídle okresního odborníka (v okresech s více ne� 10 zvlá�tními dětskými

zařízeními) se zřizuje navíc funkce zástupkyně vedoucí sestry.

Normativ pro stacionáře pro defektní děti

Počet pracovníků na 100 míst Stacionáře pro defektní děti od 1 do 5 let v denním provozu v týdenním provozu

Lékaři 2,4 2,4 Psychologové 3,3 3,3 Pedagogové 8,0 8,0 SZP + NZP 33,0 42,0 Odborní zdravotničtí pracovníci celkem 46,7 55,7

V zařízeních pro děti s poruchami hybnosti přidává se navíc 8 rehabilitačních pracovníků (na 100 lů�ek).

V zařízeních pro děti s ostatními posti�eními se počítá se 2 rehabilitačními pracovníky na 100 míst z celkového počtu

33,0 nebo 42,0 SZP + NZP.

84

Normativ vybavení okresních hygienických stanic

Počty pracovníků OHS I. stupně OHS II. stupně OHS III. stupně Obor

Lékaři Jiní vysokošk.

SZP NZP PZP

Celkem Lékaři Jiní vysokošk.

SZP NZP PZP Celkem Lékaři Jiní vysokošk.

SZP NZP PZP Celkem

Hygiena obecná a komun. 2 2 5 9 3 2 6 11 3 3 6 12 Hygiena vý�ivy a PBU 2 5 7 2 1 5 8 2 1 5 8 Hygiena dětí a dorostu 2 5 7 2 5 7 2 5 7 Hygiena práce, prac.lékař. 2 1 6 9 4 4 8 16 6 4 10 20 Epidemiologie 2 5 7 3 6 9 4 5 9 DDD 2 1 3 1 2 1 4 1 2 5 2 10 Hygiena labor. 5 20 6 31 Lab. hygieny práce 4 20 4 28 5 15 3 23 Mikrobiologie 3 3 25 6 37 3 4 30 7 44 Org. Dokument. 1 1 2 2 2 4 Celkem 10 3 28 1 42 17 16 78 11 122 21 26 103 18 168

Normativ vybavení krajských hygienických stanic

Obor Lékaři Jiní vysokošk. SZP NZP PZP Celkem Hygiena obecná a komunální 5 5 6 16 Hygiena vý�ivy a PBU 3 2 6 11 Hygiena dětí a dorostu 3 1 5 9 Hygiena práce, prac. lékařství 10 6 16 32 Hygiena záření1) 2 4 10 1 17 Epidemiologie 5 6 11 DDD 1 2 6 1 10 Hyg. laboratoře 8 26 10 44 Laboratoř hygieny práce 7 26 6 39 Mikrobiologie 8 8 65 15 96 Org. dokument. 1 3 2 6 Celkem 38 46 174 33 291

1) Pokud má MZ ČSR souhlas ke zřízení odboru hygieny záření, normativ se zvy�uje na 4 lékaře, 5 jiných odborníků s vysokoškolskou kvalifikací, 11 SZP a 2 NZP, PZP.

Normativ specializovaných pracovi�ť, zřizovaných na základě souhlasu MZ ČSR v krajských hygienických stanicích

Pracovi�tě Lékaři Jiní odb. s vys. kv. SZP NZP PZP Odborní zdravot. celkem Lék.imunologie 6 5 33 6 50 Genetika 2 2 5 9 Hygiena záření - odbor 4 5 11 2 22

Normativ řídících pracovníků a dokumentačních pracovníků hygienických stanic

Pracovi�tě Lékaři SZP Celkem OHS I. stupně

Ředitel 1 1 Vedoucí SZP 1 1 Dokument. prac. na oddělení 3 3

OHS II. stupně Ředitel 1 1 Zástupce ředitele 1 1 Vedoucí SZP 1 1 Dokument. prac. na oddělení 5 5

OHS III. stupně Ředitel 1 1 Zástupce ředitele 1 1 Vedoucí SZP 1 1 Dokument. prac. na oddělení 7 7

KHS : Ředitel 1 1 Zástupce ředitele 1 1 Zást. KH pro ZÚ 1 1 Vedoucí SZP 1 1 Dokument. prac. na oddělení 8 8

85

Normativy pro lékárenskou slu�bu - základní činnosti a slu�by

Relace pracovníků k 1 lékárníku Úsek činností a slu�eb Ekvivalent normativu vybavení FL NZP+PZP Jiní

0,150 lékárníka na lék. místo ambulantní LPP alternativně: 0,480 lékárníka na 1000 lékařských předpisů měsíčně Ambulantní LPP

(1,060 pracovníka lékárny na 1000 mlékařských předpisů měsíčně)

0,75 0,20 0,26

Lů�ková péče : Nemocnice 0,500lékárníka na 100 lů�ek 1,20 0,30 0,40 Odborné léčebné ústavy, kojenecké ústavy, dětské domovy

0,300 lékárníka na 100 lů�ek 1,20 0,30 0,40

Lázeňské léčebny 0,036 lékárníka na 100 lů�ek 1,20 0,30 0,40 Veterinární zařízení a zemědělské závody 0,023 lékárníka na 1 veterinárního lékaře 3,00 1,00 1,50

0,010 lékárníka na 1000,- Kč realizace měsíčně Výdej léků bez lékařského předpisu a faktury mimo státní zdravotní správu (0,039 pracovníka lékárny na 1000,- Kč realizace měsíčně)

2,29 0,27 0,35

Normativy pro lékárenskou slu�bu - specializované činnosti a slu�by

Relace pracovníků k 1 lékárníku Úsek činností a slu�eb Ekvivalent normativu vybavení FL NZP+PZP Jiní

0,35 pracovníka na 100 lů�ek NsP II. popř. III.typu 0,50 pracovníka na 100 lů�ek NsP I.typu Komplexní zásobování speciálními zdravotnickými

potřebami 0,01 pracovníka komplexního zásobování na 1 LM (poliklinik a dal�ích zařízení ambulantní péče)

bez rozlišení kategorií pracovníků

850 kusů sterilních léčivých přípravků měsíčně)1 pracovníka Příprava sterilních léků (variační �íře 700-1000 kusů podle úrovně technického vybavení a

skladby vyráběného sortimentu) 2 3 1

Koncentrovaná a specializovaná příprava léků Počet pracovníkůa se stanovuje podle objemu přípravy a náročnosti technologie vzhledem k tecnickému vybavení pracovi�ť pro vyjádření příslu�ných krajských odborníků

2 2 1

Kontrola připravovaných léčiv (z koncentrované přípravy)

0,2 pracovníka na 1 odborného pracovníka v koncentrované přípravě léků (L,PL,NZP+PZP) 1 0,4 0,1

1,6 pracovníka na 1000 poukazů)měsíčně Výdejny zdravotnických potřeb 0,04 pracovníka na 1000,-Kč realizace měsíčně (tr�by a faktury)

bez rozli�ení kategorií pracovníků

Výdejny léčivých rostlin 0,08 pracovníka na 1000,-Kč realizace měsíčně (tr�by a faktury) bez rozli�ení kategorií pracovníků

Normativy pro lékárenskou slu�bu - laboratoř pro kontrolu léčiv KÚNZ

Relace k 1 lékárníku (VŠ) FL (SZP) NZP + PZP Jiní A

Normativ pro LKL bez oddělení mikrobiologické kontroly P = )2,5 . (L + FL) + Z + O) . 0,0022

1,2 0,4 0,2 Relace k 1 lékárníku (VŠ)

FL (SZP) NZP + PZP Jiní B Normativ pro LKL s oddělením mikrobiologické kontroly P = )2,5 . (L + FL) + Z + O) . 0,0022 + M . 0,0011

1,2 0,4 0,2 P = počet lékárníků v LKL (vč. ved. LKL)

L = počet lékárníků (přepočtený) v lékárnách v kraji

FL= počet farm. Laborantů (přepočtený) v lékárnách v kraji

Z = počet rozborů (chemických a fyzikálně – chemických) z o.p. zdrav. zásobování

O = počet ostatních rozborů (chemických a fyzikálně – chemických) mimo zařízení LS

M = počet rozborů mikrobiologické nezávadnosti (sterility) celkem (ze v�ech zařízení)

2,5 = společensky potřebný roční počet rozborů na 1 odborného pracovníka lékárny

Pozn.: K vypočtenému počtu lékárníků (P) se přičítají počty ostatních kategorií pracovníků (FL, NZP + PZP, jiní) podle

stanovených relací. Jejich součet v obou úsecích

(A + B) udává potřebný počet pracovníků v LKL podle normativů.

86

Normativ vybavení zdravotní výchovy odbornými pracovníky

Oddělení zdravotní výchovy KÚNZ Dislokovaná pracovi�tě v

Vlastní oddělení NsP III. Ost. zdrav. zařízeních

OÚNZ MÚNZ

Lékaři 2,01) 1,02) 0,53) 1,04)5) Jiní odborní pracovníci 6) 3,0 1,05) SZP 5,0 2,0 0,57) 2,08)

1) K tomu na ka�dých 650 000 obyvatel zvý�ení o dal�í 1,0 lékařské místo (metodolog). 2) Týká se ka�dé NsP III. typu (i kdy� je jich v kraji více). 3) Jedná se o ostatní lů�ková zařízení začleněná do KÚNZ – počítáno 0,5 LM na 1000 lů�ek začleněných zařízení. 4) K tomu další 1,0 LM v okresech se 100 – 200 obyvatel, 2,0 LM v okresech nad 200 tisíc obyvatel. 5) V MÚNZ Ostrava se počet LM a jiných odborných pracovníků s vysoko�kolským vzděláním zvy�uje o dal�í 2,0 místa

se zřetelem k specifické problematice a počtu ZÚNZ. 6) U jiných vysoko�kolských pracovníků doporučujeme pořadí v OZV KÚNZ: pedagog, sociolog, výtvarník, redaktor,

psycholog. 7) Jde o relaci 0,5 místa SZP na 1000 lů�ek začleněných zařízení. 8) K tomu v OÚNZ a MÚNZ další 2,0 místa SZP v okresech se 100 – 200 tisíc obyvatel a 3,0 místa ZP v okresech

(městech) s více ne� 200 tis. obyvatel.

V MÚNZ Ostrava další 2,0 místa SZP navíc se zřetelem k specifické problematice a počtu ZÚNZ.

Poznámka:

Pro vybavení oddělení zdravotní výchovy v ZÚNZ Uranový průmysl, n.p., se pou�ije základního normativu pro OÚNZ.

Normativ zdravotnických pracovníků v řídících funkcích OÚNZ a KÚNZ

(mimo řízení NsP a mimo odd. zdravotní výchovy, pro které jsou normativy stanoveny odděleně) Společný řídící aparát ÚNZ

OÚNZ KÚNZ Lékaři se specializací v oboru SLOZ 4,0 5,0 Místa SZP - v ka�dém ÚNZ 1,0 místo (bez zřetele k velikosti) k tomu v KÚNZ 1,0 - 3,0 místa navíc v oddělení o�etřovatelské péče

Odbor sociálního lékařství a organizace zdravotnictví

OÚNZ KÚNZ Lékaři se specializací v oboru SLOZ 3,2-5,0 7,0-10,0 Jiní odborní pracovníci s vysoko�kolským vzděláním1)

3 5,0-6,0

Jiní odborní pracovníci se středo�kolským vzděláním1)

2,5-5,5 11,0-17,0

Řízení lékárenské slu�by

(v rámci společného řídícího aparátu ÚNZ)

OÚNZ KÚNZ Farmaceuti2) 1,0-2,0 6,0 SZP (farmaceut. laboranti) - 1,0

Řízení výchovy a dal�ího vzdělávání pracovníků

(v rámci odb. KPP)

OÚNZ KÚNZ Lékaři3) a jiní odborní pracovníci s vysoko�kolským vzděláním 1,0-2,0 4,0-7,0 SZP 1,0 3,0-4,0

87

1) Bez pracovníků výpočetních středisek, jejich� počty závisí na kategorii výpočetního střediska a konfiguraci terminálové

sítě (12,0 – 57,0 pracovníků na výpočetní středisko). 2) V normativu se počítá i s činností pro OKÚF a KKÚF. 3) Pro vedení specializační průpravy lékařů na interních, chirurgických a stomatologických odděleních NsP je normativ

lékařských míst stanoven odděleně (viz str.77).

Postup při uplatňování normativů

1. Vybavení lů�kových oddělení NsP lékaři

se řídí normativem na tabulce 1. uváděné relace počtu lékařských míst pro jednotlivé typy NsP jsou stanoveny pro

jednotlivá oddělení tak, �e neberou zřetel na relativně vy��í potřebu lékařského personálu na odděleních s malým počtem

lů�ek. Proto stanovení potřebného počtu lékařů na těch odděleních, která mají méně ne� 40 lů�ek, se provede podle tabulky na

str. 69, v ní� jsou uvedeny absolutní počty LM pro tři velikostní skupiny lů�kových oddělení, odpovídající stanoveným

průměrným relacím lékařských míst pro příslu�ný obor.

U oddělení s pracovi�ti neodkladné péče se stanoví doplňková LM podle normativu na str. 72 (po předchozím odpočtu

lů�ek JIP při stanovování základního vybavení oddělení lékařskými místy).

Pro závodní nemocnice není samostatný normativ stanoven. Pro jejich vybavení se pou�ije normativu pro NsP I. Nebo II.

Typu (v závislosti na profilu závodní nemocnice i její funkci)

Odchylky od normativu lékařských míst jsou přípustné potud, pokud jsou v souladu s odkazy 2) a� 7) na str. 69.

V normativech LM na oddělení anesteziologicko resuscitační jsou obsa�ena místa jen pro resuscitační lů�ka; pro

anesteziologickou slu�bu jsou stanovena zvlá�ť na str. 80. V normativech LM se nepočítá s LM v oboru SLOZ pro řízení

nemocnice, ta jsou stanovena odděleně na str. 76.

Navíc nad počty uvedené v normativech na str. 69 se na odděleních interních a chirurgických počítá s 1,0 LM pro funkci

zástupce primáře pro vedení specializační průpravy, pokud na těchto odděleních probíhá specializační průprava nejméně 5

lékařů.

Dále navíc nad normativ LM je vybavení příjmových ambulancí velkých lů�kových oddělení za podmínek uvedených na

str. 75.

2. Vybavení lů�kových oddělení NsP o�etřovatelským personálem

se řídí normativem na str. 70. Obdobně jako u lékařského personálu pro lů�ková oddělení je i normativ o�etřovatelského

personálu propočten na středně velká oddělení (v průměru se 2 lů�kovými o�etřovacími jednotkami). Při vlastním propočtu

potřeby o�etřovatelského personálu se postupuje tak, �e normativem stanovený počet ze str. 70 se pronásobí počtem lů�ek

v příslu�ném oboru a typu NsP. V chirurgických oborech je v celkové relaci o�etřovatelského personálu zahrnuta i potřeba

star�ích, ni��ích a pomocných zdrav. pracovníků pro operační sály.

Na těch lů�kových odděleních, v rámci nich� jsou zřízeny jednotky intenzivní péče, je v�ak nutno před násobením počtu

lů�ek relací ze str. 70 odpočítat lů�ka JIP, neboť pro ta se vybavení o�etřovatelským personálem řídí podle relací uvedených na

str. 72.

88

Pro lů�ka tzv. intermediární péče )pokud jsou při některých odděleních zřízena) není samostatný normativ stanoven a

zvý�enou potřebu o�etřovatelského personálu je nutno pro tato lů�ka krýt z globálu základního vybavení příslu�ného oddělení.

Při stanovení potřeby o�etřovatelského personálu pro malá lů�ková oddělení nebo dislokované o�etřovací jednotky

s men�ím počtem lů�ek ne� 30, by relace normativu pro práci u lů�ka nezajistila potřebný počet pracovníků pro v�echny

slu�by a proto se v těchto případech postupuje podle normativu na str. 72.

Normativ o�etřovatelského personálu pro lů�ková oddělení není diferencován podle kvalifikační struktury na střední,

ni��í a pomocné zdrav. pracovníky. Stanovení této struktury se ponechává v kompetenci příslu�ného ředitele ústavu národního

zdraví.

Místa SZP pro dokumentační činnost na lů�kových odděleních se stanoví podle normativu společných pracovi�ť NsP na

str. 77.

3. Vybavení lů�kových oddělení NsP zdravotnickými pracovníky s jiným vysoko�kolským vzděláním a jinými

odbornými pracovníky – vysokoškoláky se řídí normativem pracovních míst, uvedeným na str. 71. Normativ v�ak není

stanoven pro obsluhu či údr�bu výpočetní techniky, případně na lů�kových odděleních instalované. Potřebné počty pracovníků

v oboru výpočetní techniky stanoví ředitel ústavu národního zdraví s přihlédnutím ke konfiguraci strojového vybavení.

4. Vybavení poliklinik a jiných zařízení ambulantní LPP lékařskými místy

se řídí relacemi LM na 10 000 obyvatel spádového území, uvedenými v normativu na str. 73. Normativ je stanoven

v rozpětí, které by mělo umo�nit diferenciaci mezi územními celky s rozdílnou věkovou strukturou obyvatelstva i s rozdílnými

nároky na zabezpečení zdravotní péče o pracující na závodech.

Při rozdělování lékařských míst na územní a závodní zdravotnická zařízení se bere zřetel k zásadám, obsa�eným

v závazném opatření č. 15 (Věst. MZ ČSR 8-9) 1983.

Místa lékařů organizátorů, je� na str. 71 nejsou v normativu uvedena, se stanoví pro vybavení poliklinik podle relací na

str. 76.

Vybavení rychlé zdravotnické pomoci lékařskými místy se řídí normativem na str. 75.

5. Vybavení ambulantní péče středními, ni��ími, případně i jinými odbornými pracovníky

se řídí u oddělení poliklinik a jiných zdrav. zařízení normativy uvedenými na str. 74.

Normativ není diferencován podle typů poliklinik. V konkrétních podmínkách jednotlivých pracovi�ť mů�e ředitel

povolit odchylku )zejména na izolovaných pracovi�tích, kde není mo�no v�dy jednotlivým dílčím úvazkům lékařů adekvátně

přizpůsobit i rozsah úvazků zdrav. sester).

Vybavení rychlé zdravotnické pomoci středními a pomocnými zdrav. pracovníky se stanoví podle normativu na str. 76.

S místy vedoucích sester poliklinik a s dokumentačními pracovnicemi na vybraných odděleních poliklinik se počítá

v normativu na str. 77.

89

6. Vybavení společných vy�etřovacích a léčebných slo�ek NsP

odbornými zdravotnickými pracovníky se řídí normativy uvedenými na str. 77.

Relace normativu pro jednotlivá oddělení SVLS jsou stanoveny pro potřebu lů�kové a ambulantní slo�ky NsP. Důvodem

pro stanovení odli�ných normativů pro lů�kovou a ambulantní část NsP jsou odli�né nároky, které kladou na slu�by

komplementu obě zmíněné části NsP. Proto�e podíl lékařských míst v lů�kové a ambulantní části NsP není stálý a proto�e

mezi jednotlivými NsP existují značné rozdíly odpovídající rozdílům ve vybavenosti územních celků lů�kovým fondem, není

mo�no stanovit souhrnný normativ pro jednotlivá oddělení SVLS jako celek. Určitou výjimkou je rehabilitační oddělení, pro

které souhrnný normativ byl stanoven spolu s klíčem, jak diferencovat mezi potřebou lů�kové a ambulantní slo�ky (viz. str.

79).

Diferencování normativu SVLS odděleně pro lů�kovou a ambulantní část NsP v�ak neznamená, �e se tím normuje i

objem výkonů pro tu kterou část )ten je dán je�tě i jinými faktory, ne� jen počtem odborných zdravotnických pracovníků na

příslu�ných pracovi�tích SVLS).

Při uplatňování normativů SVLS je třeba brát zřetel také k výkonům, které některá pracovi�tě poskytují přes hranice dané

NsP, v ní� jsou zřízena. V těchto případech se podle rozsahu slu�eb pro jiné NsP či jiná zdrav. zařízení vybavení pracovi�tě

SVLS přiměřeně zvý�í.

Dal�í vysvětlivky pro práci s normativy jsou uvedeny přímo pod tabulkami normativů na str. 77 nebo na str., 80.

7. Vybavení odborných léčebných ústavů a zvlá�tních dětských zařízení odbornými zdravotnickými pracovníky se řídí

normativy uvedenými na stranách 83 a� 85. Při uplatňování těchto normativů se postupuje obdobně jako u lů�kových oddělení

NsP, tj. Násobením na tabulkách uvedených relací počtem lů�ek (příp. míst) a dělením stem.

Na rozdíl od normativů o�etřovatelského personálu pro lů�ková oddělení NsP je v normativech odborných léčebných

ústavů uvedeno i jeho doporučení rozdělení na střední, ni��í a pomocné zdravotnické pracovníky. Zároveň je v normativech

těchto ústavů zvlá�ť vyčleněn i počet rehabilitačních pracovníků, a to se zřetelem k potřebě dal�ího rozvoje tohoto oboru.

Jinak jsou bli��í vysvětlivky, týkající se specifičností některých odborných léčebných ústavů a zvlá�tních dětských

zařízení uvedeny pod tabulkami normativů pro příslu�né druhy zařízení.

8. Vybavení hygienických stanic odbornými zdrav. pracovníky se řídí normativy uvedenými na str. 84

Při jejich uplatňování nelze postupovat mechanicky. Při jejich uplatňování nelze postupovat mechanicky. Při jejich

sestavování bylo usilováno, aby byly do nich promítnuty i prvky racionalizace a integrace v těch oborech, kde je to z hlediska

zabezpečování slu�eb mo�né a s nimi� se ji� počítalo i ve vlastní síti hygienických stanic. Ve stanicích I. stupně nejsou např.

budovány laboratoře a tyto slu�by poskytují pro území celého okresu laboratoře stanic III. a II. stupně jiného okresu.

Specializované slu�by laboratorní v oborech virologie, imunologie, toxikologie, genetika a v řadě dal�ích jsou budovány pouze

v krajských hygienických stanicích a jen v těch krajích, kde buď problematika oblasti nebo vysoké počty obyvatelstva to

vy�adují, jdou budovány dvě spádové laboratoře či pracovi�tě.

Přes v�echna tato integrační opatření nelze anulovat některé problémy, které nelze normativem ře�it. Je to např.

mimořádná hustota obyvatelstva na jedné straně, jinde velká rozlehlost okresu se �patným a obtí�ným dopravním spojením,

hustota sítě nemocnic a dal�ích zdrav. zařízení, průmyslovost okresů nebo naopak jeho rekreační charakter i v souvislosti

s maximálním rozvojem sítě �kol v přírodě a pionýrských táborů. To vy�aduje regulovat počty pracovníků mezi jednotlivými

obory a v kraji mezi okresy, v rámci globálního počtu pracovníků stanoveného podle normativů pro kraj jako celek. Toto

rozdělení krajského globálu pro HS do jednotlivých okresů a s přihlédnutím k místním specifikám se provede podle

doporučení krajského hygienika.

90

9. Vybavení lékárenské slu�by odbornými zdrav. pracovníky se řídí normativy uvedenými na str. 85 a rozdělenými na

základní úseky činností a slu�eb, na specializované činnosti a slu�by a na laboratoř pro kontrolu léčiv KÚNZ.

Zabezpečování slu�eb a činností lékárenské slu�by je co do charakteru a rozsahu nestejně náročné na počet pracovníků a

podmiňuje i odli�ný vzájemný poměr jednotlivých kategorií pracovníků.

Normativy pro základní činnosti a slu�by stanoví potřebu pracovníků v lékárnách diferencovaně pro tyto okruhy (úseky)

slu�eb: a) ambulantní LPP, b) lů�ková LPP, c) veterinární zařízení a zemědělské závody, d) výdej léků bez lékařského předpisu

a faktury mimo státní zdravotní správu.

Normativy pro specializované činnosti lékárenské slu�by jsou diferencovány podle těchto úseků činnosti: e) komplexní

zásobování speciálními zdravotnickými potřebami, f) příprava sterilních léků, g) koncentrovaná a specializovaná příprava léků,

h) kontrola připravovaných léčiv, ch) výdejny zdravotnických potřeb, i) výdejny léčivých rostlin.

Normativy laboratoří pro kontrolu léčiv KÚNZ zahrnují činnosti související se systematickým ověřováním kvality léčiv

v rozsahu stanoveném MZ ČSR (Věst. Č. 13-15) 1974 a Koncepcí lékárenství.

Pro ka�dý úsek činnosti, které jsou uskutečňované v zařízeních LS, jsou specifické ekvivalenty stanoveny na základě

průměrových hodnot; proto lze počet pracovníků vypočtený podle normativů – po zvá�ení konkrétní situace a po vyjádření

příslu�ného krajského odborníka – úměrně zvý�it popř. sní�it. Určení počtu pracovníků se vypočítává obdobně jak je uvedeno

u základních činností a slu�eb.

Potřeba pracovníků v laboratořích pro kontrolu léčiv v KÚNZ se určuje pomocí specifických ekvivalentů, které jsou

poměrem normohodin na jeden rozbor k celkovému ročnímu počtu hodin jednoho odborného pracovníka pro analytické práce.

Jsou stanoveny na:

• počet lékárníků a farmaceutických laborantů v lékárnách, • zaji�tění kontroly dodávek léčiv z o. p. Zdravotnické zásobování, • soustavné sledování kvality léčiv uchovávaných v zařízeních LS a v zařízeních LPP, popř. dal�ích organizací, • počty rozborů mikrobiologické nezávadnosti popř. sterility. Obecný ukazatel, od kterého jsou v zásadě odvozeny specifické ekvivalenty pro jednotlivé úseky činností a slu�eb

v zařízeních lékárenské slu�by, je základní relace 1 LM (lékařské místo) : 0,140 lékárníka a dále relace ostatních pracovníků

lékárenské slu�by na 1 lékárníka: 1 farm. laborant (FL); 0,23 ni��í a pomocný zdrav. pracovník (NZP a PZP); 0,37 pracovníka

jiných kategorií.

10. Normativy zdravotní výchovy a normativy zdrav. pracovníků v řídících funkcích OÚNZ a KÚNZ jsou uvedeny na str.

86. Do normativů vybavení oddělení zdravotní výchovy byly promítnuty zvy�ující se úkoly těchto oddělení v souvislosti

s prohlubováním úkolů na úseku celospolečenské prevence a výchovy ke zdravému způsobu �ivota.

U normativů odborných zdravotnických pracovníků v řídících funkcích �lo o vytvoření předpokladů ke zkvalitnění řízení

ÚNZ v duchu směrnice a postavení, organizaci a činnosti ústavů národního zdraví.

91

Relace THP a dělnických povolání

Profesní skupina pracovníků na 1000 odborných zdravot. pracovníků ÚNZ

THP celkem 89,0 - 91,0 prac. kádrových útvarů 3,8 - 4,5 prac. útvarů PaM 6,5 - 7,3

v tom likvidace mezd 3,8 - 4,3 prac. útvarů právních 2,0 - 2,5 prac. útvarů kontrolních 1,2 - 1,4 prac. útvarů technických 8,0 - 10,0 prac. útvarů provozních 23,0 - 26,0 prac. útvarů ekonomických 13,0 - 15,0 prac. útvarů ZÚ a obrana 2,0 - 2,3 THP na odb. zdrav. odděleních 7,5 - 8,5 skladníci (vč. ved.) 4,3 - 4,7 prac. útvarů ZIS a výp. stř. 2,9 - 3,2 prac. VTEI a knihoven 1,0 - 1,2 TH prac. vykonávající ostatní a smíšené agendy 5,8 - 6,5 Dělníci a prov. prac. celkem 320,0 - 350,0 prac. strav. provozů 40,0 - 45,0 prádelny 24,5 - 27,5 prac. dopravní zdrav. slu�by 39,0 - 43,0 prac. údr�by 31,0 - 34,0 prac. kotelen 18,0 - 20,5 úklidová slu�ba 130,0 - 143,0 ostatní prov. prac. a dělníci 40,5 - 44,5

Poznámky k relacím THP a dělnických povolání, kterých je mo�no vyu�ít pro perspektivní plánování potřeb pracovníků:

V rámci stanovených rozpětí by měly být kryty rozdílné potřeby mezi pracovi�ti s vět�ími rozdíly ve struktuře sítě (např.

vy��í potřeba THP i dělnických a provozních pracovníků v lů�kových zařízeních oproti ambulantním apod.).

V men�ích a vět�ích ústavech národního zdraví se opět potřeba li�í, ústavech s vět�ím počtem začleněných zařízení je

opět potřeba vy��í (navíc správci a pracovníci v dislokovaných zařízeních pro výkon smí�ených agend). V ústavech s vysokým

podílem závodních zdravotnických zařízení je naopak potřeba dělníků a provozních pracovníků ni��í.

Potřeba se propočte podle obou vý�e uvedených ukazatelů a s přihlédnutím k vý�e uvedeným okolnostem, je� potřebu

posunují k horní nebo dolní hranici, a pak zprůměruje.

Tím je přihlédnuto ke specifickým podmínkám příslu�ného OÚNZ. U KÚNZ se postupuje obdobně s tím, �e navíc se

stanoví počty THP, kteří plní celokrajské funkce ať na úseku technických provozních agend nebo v oblasti odborné výchovy

pracovníků, či v rámci oddělení ZIS a výpočetní středisek.

92

Tabulka č. 31: Doporučený počet přepočtených lékařských míst pro zaji�tění ambulantní zdravotní péče

Odbornost Název Lokalizace*)

Přepoč. počet

lék. míst na 100

000 obyvatel

Poznámka

A B C D E 001 praktický lékař pro dospělé O 50 - 55 počet lékařských míst je nepřímo úměrný hustotě obyvatel 002 praktický lékař pro děti a dorost O 22 - 25 počet lékařských míst je nepřímo úměrný hustotě obyvatel 003 LSPP musí být pokryto celé území okresu 014 (vč. 015) prakt. zubní lékař vč. čelistní ortop. O 50 - 53 počet nepřímo úměrně k hustotě osídlení 019 stomatologická LSPP musí být pokryto celé území okresu 101 interní lékařství O 5,3 - 102 angiologie S 0,3 - 103 diabetologie O 1,5 - 104 endokrinologie R 0,35 - 105 gastroenterologie a hepatologie S 1,2 - 106 geriatrie O 1 - 107 kardiologie O 1,5 - 108 nefrologie S 0,5 - 109 revmatologie O 1 - 201 fyziatrie a rehab. lék. O 2,5 - 3 vy��í počet pouze pokud je v okr. Centrum léč. rehab. či lů�. odděl. 202 klinická hematologie S 0,3 - 203 přenosné nemoci 0,3 jen v SZZ **) poskytujících ústavní péči v oboru 204 tělovýchovné lékařství - 205 tuberkulózy a resp. nemocí O 3 - 206 klinická farmakologie - 207 alergologie a klinická imunol. O 1 - 208 lékařská genetika R 0,6 - 209 (vč. 409) neurologie vč. dětské neur. O 4 - 222 transfúzní slu�ba - 301 pediatrie O 3 včetně dal�ích pediatrických specializací 302 dětská kardiologie odb. 303 dorostové lékařství 0 - 1 v �ádném případě se neroz�iřuje stávající stav 304 neonatologie - 305 (vč. 307 a 309) psychiatrie vč. gerontopsych. a sexuologie O 3,5 event. další navíc v AT poradnách (do 1,5 lék. místa na 100 000 ob.) 306 dětská psychiatrie O 1 - 308 léčba alkoholismu a jiných toxikománií 1,5 - 401 pracovní lékařství R 0,5 - 402 klinická onkologie O 1 - 403 radioterapie a radiační onkologie R 1 jen v SZZ poskytujících úst. péči v oboru 404 (vč. 405 a 406) dermatovenerologie, vč. dětské a korektivní O 3 - 407 nukleární medicína v účelném počtu, jen u lů�kového oddělení stejné odbornosti 501 chirurgie O 7 z toho max. 5 mimo SZZ poskytujících úst. péči v oboru 502 dětská chirurgie v účelném počtu, jen u lů�kového oddělení stejné odbornosti 503 úrazová chirurgie v účelném počtu, jen u lů�kového oddělení stejné odbornosti 504 cévní chirurgie v účelném počtu, jen u lů�kového oddělení stejné odbornosti 505 kardiochirurgie v účelném počtu, jen u lů�kového oddělení stejné odbornosti 506 neurochirurgie v účelném počtu, jen u lů�kového oddělení stejné odbornosti 507 hrudní chirurgie v účelném počtu, jen u lů�kového oddělení stejné odbornosti 601 plastická chirurgie v účelném počtu, jen u lů�kového oddělení stejné odbornosti 602 popáleninová medicína v účelném počtu, jen u lů�kového oddělení stejné odbornosti 603 (vč. 604) gynekologie, vč. dětské gyn. O 9 z toho alespoň 2 v SZZ poskytující úst. péči v oboru 605 čelistní a obličejová chirurgie v účelném počtu, jen u lů�kového oddělení stejné odbornosti 606 ortopedie O 5 z toho max 3 mimo SZZ poskytující úst. péči v oboru 607 ortopedická protetika R 0,1 - 701 (vč. 704) ORL, vč. Dětské ORL O 4,5 z toho alespoň 1 v SZZ poskytující úst. péči v oboru 702 foniatrie S 0,5 - 703 audiologie R 0,1 - 705 oftalmologie O 4,5 z toho alespoň 1 v SZZ poskytující úst. péči v oboru 706 (vč. 707) urologie, vč. dětské urologie O 2 - 708 anesteziologicko-resustitační S 0,3 pouze jde-li o ambulantní pracovi�tě léčby bolesti 709 zdravot. záchranná slu�ba S síť je určena státní správou, musí být pokryto celé území okresu

Pozn: *) O - slu�by příslu�né odbornosti by měly být zaji�těny v ka�dém okrese S - slu�by příslu�né odbornosti by měly být zaji�těny ve vlastním nebo některém sousedním okrese - nutná domluva mezi řediteli sousedních OP VZP R - slu�by příslu�né odbornosti by měly být smluvně zaji�těny na úrovni regionů (bývalých krajů) - nutná domluva ředitelů OP VZP příslu�ného regionu

**) SZZ - smluvní zdravotnické zařízení Zdroj: Pojistný plán VZP na rok 1998

93

Tabulka č. 32: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zaji�těným počtem lékařů v členění dle

regionů (bývalých krajů)

Praktický lékař Praktický lékař pro děti a dorost Stomatologie Gynekologie Region doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost %

č. ř. A B C D E F G H I J K L M 1 Středočeský region a Praha 1246 1194 -4,23 648 641 -0,99 1258 1749 39,02 216 349 61,75 2 Jihočeský region 366 336 -8,20 190 178 -6,58 369 409 10,77 63 94 48,45 3 Západočeský region 453 421 -6,99 235 213 -9,36 457 510 11,57 78 118 49,94 4 Severočeský region 622 510 -18,02 324 272 -16,05 628 592 -5,85 108 145 34,00 5 Východočeský region 647 604 -6,71 336 297 -11,62 653 788 20,63 112 126 12,75 6 Jihomoravský region 1078 1006 -66,60 560 481 -14,21 1008 1697 55,97 187 286 53,08 7 Severomoravský region 1041 940 -9,68 541 423 -21,84 1051 1123 6,90 180 226 25,15 8 ČR 5453 5011 -8,11 2834 2505 -11,63 5506 6869 24,76 945 1343 42,19

Zdroj: Pojistný plán VZP na rok 1998

Tabulka č. 33: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zaji�těným počtem lékařů v členění dle

regionů (bývalých krajů)

Interní lékařství Chirurgie ORL Oftalmologie Region doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost %

č. ř. A B C D E F G H I J K L M 1 Středočeský region a Praha 219 610 177,69 216 266 23,12 108 153 42,01 108 169 56,74 2 Jihočeský region 64 88 37,11 63 57 -10,71 32 26 -18,28 32 42 32,83 3 Západočeský region 80 184 130,31 78 124 57,46 39 51 29,43 39 47 18,99 4 Severočeský region 110 138 25,51 108 91 -15,89 54 40 -26,19 54 51 -5,60 5 Východočeský region 114 165 45,03 112 99 -11,38 56 58 3,65 56 74 31,13 6 Jihomoravský region 190 315 66,19 187 171 -8,57 93 88 -5,23 93 116 24,45 7 Severomoravský region 183 271 47,92 180 119 -33,79 90 87 -3,48 90 129 42,57 8 ČR 960 1771 84,41 945 926 -1,97 472 503 6,57 472 627 32,76

Zdroj: Pojistný plán VZP na rok 1998

94

Tabulka č. 34: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zaji�těným počtem lékařů v členění dle

regionů (bývalých krajů)

Dermatovenerologie Ortopedie TBC a respirační nemoci Neurologie Region doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost %

č. ř. A B C D E F G H I J K L M 1 Středočeský region a Praha 72 153 112,60 120 119 -0,95 72 64 -10,93 96 167 73,63 2 Jihočeský region 21 31 47,19 35 28 -19,64 21 17 -17,65 28 37 30,27 3 Západočeský region 26 35 35,29 44 45 4,11 26 33 24,59 35 40 15,23 4 Severočeský region 36 39 9,61 60 45 -24,89 36 24 -32,95 48 48 -0,27 5 Východočeský region 37 45 20,16 62 65 3,56 37 31 -15,97 50 56 11,79 6 Jihomoravský region 62 102 64,39 104 107 3,08 62 47 -24,16 83 143 72,13 7 Severomoravský region 60 96 59,27 100 77 -23,41 60 49 -17,79 80 126 57,64 8 ČR 315 502 59,36 525 486 -7,47 315 266 -15,47 420 616 46,75

Zdroj: Pojistný plán VZP na rok 1998

Tabulka č. 35: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zaji�těným počtem lékařů v členění dle

regionů (bývalých krajů)

Psychiatrie Fyziatrie a rehabilitace Kardiologie Urologie Region doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost % doporučený

počet skutečnost %

č. ř. A B C D E F G H I J K L M 1 Středočeský region a Praha 132 184 39,61 66 102 55,23 36 76 110,66 48 51 7,14 2 Jihočeský region 39 34 -11,45 19 27 38,37 11 17 62,81 14 18 25,65 3 Západočeský region 48 47 -1,40 24 102 325,26 13 18 36,06 17 28 61,09 4 Severočeský region 66 41 -37,18 33 38 15,32 18 28 56,90 24 20 -16,12 5 Východočeský region 69 53 -23,37 34 48 40,71 19 22 17,21 25 22 -11,69 6 Jihomoravský region 114 108 -5,61 57 73 27,66 31 53 69,26 41 50 20,17 7 Severomoravský region 110 78 -29,20 55 92 67,75 30 37 22,49 40 50 24,57 8 ČR 577 545 -5,53 289 483 67,20 157 250 59,02 210 239 13,87

Zdroj: Pojistný plán VZP na rok 1998

95

Graf č. 8: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2010 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000

Zdroj: Populační vývoj České republiky 1990 – 2002, Katedra demografie a geodemografie, PřF. UK, Praha 2002

Graf č. 9: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2030 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000

Zdroj: Populační vývoj České republiky 1990 – 2002, Katedra demografie a geodemografie, PřF. UK, Praha 2002

Graf č. 10: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2050 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000

Zdroj: Populační vývoj České republiky 1990 – 2002, Katedra demografie a geodemografie, PřF. UK, Praha 2002

96

11. GLOSÁŘ POJMŮ

Integrované plánování lidských zdrojů (viz definice článku Integrating workforce planning, Human resources, and

service planning (L.O´Brien-Pallas a spol. (konference WHO 2000). Zahrnuje stanovení počtu, struktury a rozmístění

poskytovatelů slu�eb ve vztahu k potřebám obyvatelstva a v jeho budoucím časovém vývoji. V dlouhodobém rámci jde o

plánování na úrovni agregace. Střednědobý přístup se pohybuje v rozmezí 5 a� 15 let a dlouhodobá perspektiva zahrnuje 15 a�

30 let.

�Řízení jev obecném smyslu proces ovlivňování lidí takovým způsobem, aby iniciativně plnili určité aktivity, chovali se

určitým způsobem, aby chtěli přispět ke skupinovým (útvarovým, podnikovým) cílům. Proces koordinace činnosti lidí a

ostatních výrobních zdrojů. Řízení tedy předpokládá znalosti lidského chování, schopnost motivace, komunikace, hodnocení

apod. Často zaměňováno s pojmem �vedení�, který označuje pouze práci s lidmi.“5

„Organizace je účelné seskupení lidí (skupin, firem či jiných subjektů), kteří se sdru�ují a koordinují své úsilí k tomu,

aby rychleji a efektivněji dosáhli vytyčených cílů (zájmů, programů apod.).

V organizaci rozeznáváme:

a. proces b. strukturu c. instituci Proces organizování (průběh, realizace organizování) – určitá činnost, soustředění zdrojů, dynamičnost, proces zavádění

stálých opatření v procesu řízení, strukturování organizačních stupňů, rozhodování o organizačních místech, organizování

základních podnikových agend, organizování procesů právních, technologických, personálních, vzdělávacích atd.

Organizační struktura – zavedení opakujících se činností do procesu řízení, institucionální systém, existující relativně

stálá struktura jako výsledek procesu organizování.

Instituce – reálně existující výsledek organizačního procesu, existující organizační systém.�6

�Organizační kultura – obecně uznávaný vzor chování, sdílení víry a hodnot, které jsou společné v�em členům firmy

(organizace). Významnou roli při utváření podnikové (organizační) kultury hraje management a podnikové vzdělávání

(vzdělávání pro potřeby organizace).�7

Řízení lidských zdrojů

Řízení lidských zdrojů má klíčový význam pro naplňování poslání a cílů ka�dé organizace. Význam řízení lidských

zdrojů si dnes ji� uvědomuje ka�dý, lze konstatovat, �e řízení lidských zdrojů je jednou z nejvýznamněj�ích oblastí plánování,

stejně jako realizace ji� přijatých plánů a koncepcí.

�Řízení lidských zdrojů lze definovat jako proces dosahování podnikových cílů prostřednictvím získávání, stabilizování,

propou�tění, rozvoje a optimálního vyu�ívání lidských zdrojů v organizaci. Dosahování cílů je hlavním úkolem jakékoliv

oblasti řízení. Pokud nejsou vytyčené cíle pravidelně plněny, organizace zaniká.�8

Do oblasti řízení lidských zdrojů patří také problematiky vzdělávání. Tato oblast je v kontextu dne�ního světa naprosto

klíčová. Evropská unie a stejně tak Česká republika usilují o to být společnostmi vědění, tj. společnostmi s vysokým podílem

5 Palán, Z.: Lidské zdroje – Výkladový slovník, Academia, Praha 2002, str. 186 6 Palán, Z.: Lidské zdroje – Výkladový slovník, Academia, Praha 2002, str. 138 - 139 7 Palán, Z.: Lidské zdroje – Výkladový slovník, Academia, Praha 2002, str. 108 8 Donnelly, H. J., Gibson, L. J., Ivancevich, M. J.: Management, Grada, Praha 1997, str. 543

97

vzdělaných lidí, kteří jsou zároveň schopni nabyté dovednosti vyu�ít v ka�dodenní praxi. Dynamický rozvoj lidského poznání

vede k tomu, �e lidé se stále učí něčemu novému, proto organizace, která nemá propracovaný systém vzdělání svých

pracovníků nemů�e dosahovat stanovených cílů.

�Optimální řízení lidských zdrojů předpokládá pochopení jak individuálních, tak podnikových potřeb do té míry, aby to

vedlo k plnému vyu�ití lidského potenciálu. Tato část řízení lidských zdrojů ukazuje, jak je důle�ité soustavně rozpoznávat a

propojovat potřeby organizace s potřebami lidí.�9

Řízení lidských zdrojů zahrnuje:

• plánování lidských zdrojů • výběr pracovníků • analýzy pracovních míst • vzdělávání • osobností a kariérní rozvoj • hodnocení pracovníků • propou�tění pracovníků • sociální politiku v organizaci • dodr�ování existujícího právního rámce!

Spokojenost pracovníku a jejich výkon

“Úroveň personálního a sociálního rozvoje pracovníků má vliv na spokojenost pracovníků a ta má za určitých podmínek

vliv na jejich výkon. K vysvětlení vztahu mezi výkonem zaměstnanců a jejich spokojeností (resp. nespokojeností) slou�í

výkonová rovnice pracovníka. Je to vztah mezi schopností pracovníka, dostatečnou mírou motivace a výkonem.

Výkonová rovnice pracovníka: V = M x S / P

Kde: V = výkon

M = motivace

S = schopnosti

P = za jistých pracovních podmínek

Jestli�e motivace pracovníka je nulová, tak ať jsou jeho schopnosti jakékoliv, bude výkon také nulový. Schopnostmi se

myslí znalosti a dovednosti pracovníka. Znalosti závisí na přístupu k informacím a na kvalitě a mno�ství získaných informací.

Dovednosti se odvíjí od konkrétních zkušeností.

Jaké jsou faktory spokojenosti nebo nespokojenosti pracovníků?

Spokojenost pracovníka se projevuje předev�ím v pocitu závazku a odpovědnosti k firmě (organizaci). Nespokojenost

pracovníka se projevuje v nízkém pracovním výkonu, fluktuaci, absentérství, nedochvilnosti, nehodami, stí�nostmi,

sabotá�emi. Mezi nejvýznamněj�í faktory, které přispívají ke spokojenosti či nespokojenosti pracovníků s prací jsou: Dosa�ené

výsledky, uznání, práce sama, odpovědnost, funkční postup, odborný růst, podniková politika, dozor, vztahy s nadřízenými,

pracovní podmínky, vztahy se spolupracovníky, osobní �ivot, vztahy s podřízenými, postavení, bezpečí, jistota, mzda.�10

Ka�dá organizace je tvořena lidmi, je taková, jací jsou lidé v ní. Proto je velice důle�itou činností v ka�dé organizaci

plánování lidských zdrojů.

9 Donnelly, H. J., Gibson, L. J., Ivancevich, M. J.: Management, Grada, Praha 1997, str. 543 10 Němec, O.: Řízení personálního a sociálního rozvoje zaměstnanců v organizaci, VŠE Praha 2002

98

�Plánování lidských zdrojů znamená v podstatě odhadování velikosti a struktury budoucí pracovní síly. Tato činnost

pomáhá organizaci zabezpečit správný počet a správnou strukturu lidí tehdy, kdy� je zapotřebí.�11 „Personální plánování

představuje proces předvídání, stanovování cílů a realizace opatření v oblasti pohybu lidí do podniku (organizace), z podniku

(organizace) a uvnitř podniku (organizace), v oblasti spojování pracovníků s pracovními úkoly v pravý čas a na správném

místě, v oblasti formování a vyu�ívání pracovních schopností lidí a v oblasti personálního a sociálního rozvoje těchto lidí.�12

�Lze říci, �e personální plánování usiluje o to, aby podnik měl nejen v současnosti, ale zejména v v budoucnosti

pracovní síly:

a. v potřebném mno�ství (kvantita), b. s potřebnými znalostmi, dovednostmi a zku�enostmi (kvalita), c. s �ádoucími osobnostními charakteristikami, d. optimálně motivované a s �ádoucím poměrem k práci, e. flexibilní a připravené na změny, f. optimálně rozmístěné do pracovních míst i organizačních celků podniku (organizace), g. ve správný čas a h. s přiměřenými náklady�13

�Při plánování rozvoje lidských zdrojů se pou�ívají následující metody:

a. intuitivní – delfská metoda a kaskádová metoda, bilanční analýza aj. b. kvantitativní – analýza vývojových trendů, metoda odhadu na základě pracovních norem, Markova analýza – metoda

poznávání zákonitostí pohybu pracovníků uvnitř organizace a z organizace, odhad vněj�ích zdrojů aj.�14

11 Donnelly, H. J., Gibson, L. J., Ivancevich, M. J.: Management, Grada, Praha 1997, str. 550 12 Koubek, J., Huettlová, E.,Hrabětová, E.: Personální řízení (Vybrané kapitoly), V�E Praha 1996, str. 25 13 Koubek, J., Huettlová, E.,Hrabětová, E.: Personální řízení (Vybrané kapitoly), V�E Praha 1996, str. 25 14 Palán, Z.: Lidské zdroje – Výkladový slovník, Academia, Praha 2002, str. 153 - 154

99

Schéma č. 5: Proces plánování lidských zdrojů v organizacích

Zdroj: J. Koubek, Personální řízení (vybrané kapitoly), V�E Praha, 1996