„Podpora dalšího vzdělávání příslušníků …...7. Ochrana životního prost ředí 8. Týmová spolupráce 9. Komunikace se zdravotn ě postiženým 10. Extremistické

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

1

Tento vzdělávací program vznikl v rámci projektu

„Podpora dalšího vzdělávání

příslušníků bezpečnostních složek

v Jihočeském kraj“

reg. č.: CZ.1.07/3.2.08/02.0046


2

VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ZA ŘAZENÉ DO PROJEKTU:

1. Zvyšování osobní efektivity, syndrom vyhoření, zvládání stresových situací

2. Krizové situace, ochrana člověka za mimořádných událostí

3. Zákoník práce, Listina základních práv a svobod

4. Legislativa ve výkonu strážníka obecní (městské) policie

5. Činnost v oblasti dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích

6. Základy spolupráce s cizineckou policií

7. Ochrana životního prostředí

8. Týmová spolupráce

9. Komunikace se zdravotně postiženým

10. Extremistické projevy jako možná příčina krizové situace

11. Etika a základní komunikační dovednosti při výkonu profese bezpečnostních složek

12. Praktický nácvik zdravotnické první pomoci

13. Zásady součinnosti mezi jednotkami MP, IZS a fyzickou ostrahou

14. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

15. Zásady ochrany informací

16. Taktika a metodika v rámci plnění povinností a oprávnění strážníků

17. Akceptace právních norem v meziprolongačním období

18. Asertivita a sociální percepce v rámci zásahu do práv a svobod občanů

19. Zbrojní průkaz a právní aspekty použití služební zbraně


3

Základy spolupráce s cizineckou policií

Lektor: Mgr. Radek Šafář


4

Obsah

Úvod ....................................................................................................................... 5

1 Historie ochrany státních hranic od roku 1948 ..................................................... 5

2 Reorganizace cizinecké policie po vstupu do Schengenského prostoru ................ 7

3 Pravomoc a působnost cizinecké policie............................................................... 8

4 Přestupkové řízení cizinců .................................................................................. 13

5 Věcná a místní příslušnost správních orgánů k projednávání správních deliktů podle zákona o pobytu cizinců .............................................................................. 14

6 Přeshraniční pronásledování ............................................................................... 17

7 Cestovní doklady ................................................................................................ 18

8 Přechodová razítka ............................................................................................. 21

9 Informační systémy - např. DATEX, FADO, PRADO ....................................... 22

10 Pobyt cizinců na území ČR .............................................................................. 23

11 Schengenský prostor, Evropská unie ................................................................ 25

12 Schengenský informační systém ....................................................................... 33

13 Základní data k evropské integraci, Instituce EU .............................................. 35

14 Spolupráce Městské policie a Cizinecké policie ............................................... 38

Doporučená literatura ............................................................................................ 42


5

Úvod Služba cizinecké policie je součástí ozbrojeného bezpečnostního sboru Policie České republiky. Je útvarem s celorepublikovou působností, to znamená, že realizuje svoji pravomoc na území celého státu. Služba cizinecké policie je specifickým útvarem, složkou Policie České republiky, jejímž úkolem je odhalování nelegální migrace, realizování sankčních opatření v případě, že cizinci pobývají na našem území protizákonně, dodržování a realizace opatření vyplývajících z mezinárodních smluv a předpisů Evropského společenství a odhalování trestných činů souvisejících s nelegálním přechodem státních hranic. Služba cizinecké policie jako jeden z útvarů Policie České republiky byla zřízena Ministerstvem vnitra, konkrétně Nařízením č. 67/2008, kterým se zřizují útvary Policie České republiky s celostátní působností.

1 Historie ochrany státních hranic od roku 1948

Ochranu státních hranic zabezpečovala finanční stráž, která přetrvala až do r. 1948 v podřízenosti Ministerstvu financí, a působila tak vedle pohraničních útvarů SNB. Zákonem č. 275/1948 Sb. byla od 01. 01. 1949 její působnost zcela přenesena na Sbor národní bezpečnosti. Finanční stráž byla definitivně zrušena, když k novému sboru - Pohraniční stráži SNB byla převedena část bývalých příslušníků Finanční stráže, kteří splňovali dobové kádrové předpoklady.

K 1. dubnu 1949 byla zaujata nová sestava střežení hranice (o celkové délce 3550 km), a to 14-ti pohraničními prapory. Státní hranice byla rozdělena na dvě pásma, z nichž první zahrnovalo hranice proti americkým i sovětským okupačním zónám Německa a Rakouska a bylo střeženo útvary Pohraniční stráže (PS), které byly vojensky organizované, a druhé pásmo hranice se SSSR, Maďarskem a Polskem, které byly střeženy pohraničními stanicemi Sboru národní bezpečnosti.

K 1. dubnu 1950 nastoupili poprvé k Pohraniční stráži vojáci základní služby. V lednu 1951 došlo k zaujetí tzv. nové sestavy Pohraniční stráže a k vytvoření pohraničních brigád. Pohraniční stráž se v té době zaměřovala na hranici s Německou spolkovou republikou, kde umístila 5 brigád (chebskou, plánskou, poběžovickou - později domažlickou, sušickou a volařskou). Méně exponované směry (hranice s Rakouskem, Dunaj a úsek hranic s Německou demokratickou republikou proti Jáchymovsku) byly obsazeny pohraničními oddíly změněnými počátkem roku 1952 rovněž na brigády s velitelstvími v Českých Budějovicích, Znojmě,


6

Bratislavě a Karlových Varech. Na sklonku roku 1952 byla postavena děčínská brigáda střežící státní hranici proti Německé demokratické republice (NDR). Brigáda se skládala z velitelství, z pohraničních praporů, rot a jednotek přímo podřízených velitelství brigády.

Ke střežení hranic přispělo i postupné zavádění a budování ženijně technických prostředků (kontrolní orný pás, drátěný zátaras do r. 1966 elektrifikovaný, signální stěny, nástražná osvěcovadla apod.). K neprostupnosti hranic vedle výše zmíněných opatření přispěl i pohraniční režim, který omezoval vstup, pobyt a pohyb v blízkosti státních hranic zavedením tzv. hraničního a zakázaného pásma.

V roce 1966 byl tzv. vojskový systém střežení hranic s NDR zrušen, což vedlo k zrušení karlovarské a děčínské brigády. Jejich úseky a úkoly převzala pohraniční oddělení VB. V tomto roce byla Pohraniční stráž vydělena z kompetence Ministerstva vnitra ČSSR a přičleněna k Ministerstvu národní obrany. Tento stav vydržel jen do 1. 1. 1972, kdy byla opět podřízena Federálnímu ministerstvu vnitra a velitelství Pohraniční stráže převzalo odpovědnost i za střežení státních hranic se socialistickými zeměmi. Správy ochrany státních hranic byly vyčleněny z krajských správ SNB a začleněny k hlavní správě Pohraniční stráže (vznikla tak hlavní správa Pohraniční stráže a ochrany státních hranic).

Zvláštní složku tvořila Vojska ministerstva vnitra, která byla formálně ustavena v květnu 1975, kdy bylo z pravomoci Štábu civilní obrany vyňato velitelství svazku vojsk MV, z něhož se vytvořila Správa vojsk MV. Mezi její hlavní úkoly patřilo vedle střežení sídla prezidenta a objektů MV, také zabezpečení bojové pohotovosti centrály Federálního ministerstva vnitra a krajských správ. Správa vojsk MV byla do poloviny r. 1978 začleněna do Hlavní správy pohraniční stráže a ochrany státních hranic, poté byla opět podřízena přímo náměstku ministra vnitra ČSSR. Železná opona 1951 - 1990 V posledním období své existence se železná opona - ženijně-technický zátaras skládal z ochranného plůtku s pomocnou signalizací, trasy telefonního vedení, asfaltové komunikace, vnitřního kontrolního pásu, pěšinky podél signální stěny určené pro údržbu, signální stěny profilu T, vnějšího kontrolního pásu a stěny tvořené pletivem a řadou "brunoválců". Oboustranné oplocení signální stěny zabraňovalo kontaktu zvěře se signální stěnou a vyvolávaní planých poplachů (při každém trvalém zkratu na signální stěně byl vyhlašován pohraniční poplach pro celou rotu). Někdy je trasa novějších ŽTZ zaměňována s trasou "překrytí", která byla většinou tvořena pouze asfaltovou komunikací a telefonním spojením a která byla vybudována v průsecích po trase elektrických zátarasů z 50. let.

Ochrana státní hranice byla členěna do hloubky. První pásmo - pásmo přístupů - mohlo být až 50 km hluboké a končilo na hranici pohraničního pásma, druhé pásmo - pásmo signálů -


7

od hranice pohraničního pásma na čáru překrytí, třetí pásmo - pásmo překrytí - končilo státní hranicí.

Pokud jde o vodní toky, byla snaha křížit je co nejméně. Když ale nebylo vyhnutí, byly budovány tzv. vodoteče. Potok se vpustil korytem do betonových odlitků velkého průměru a na obou stranách se uzavřel mříží, která měla oka taková, aby přes ni nikdo neprošel. Mříže byly zhotoveny z ocelových trubek a uvnitř byl signální drát. Při narušení mříže, např. přepilováním, byl vyvolán signál. Nad zakrytým vodním tokem vedla signální stěna plného profilu. V zátopových oblastech, např. kolem Dyje, se při povodních vypínalo tolik drátů signální stěny, kam až sahala voda. Kolem drátů, pokud to šlo, se hlídalo z lodiček. Na Staňkovském rybníce a na Lipně byly motorové čluny, ze kterých se hlídalo pásmo signálů nebo přístupů, podle toho, kam až vodní tok zasahoval.

S odstraňováním ŽTZ se začalo v prosinci 1989.

Od 1. ledna 1993, tedy po rozdělení Česko-Slovenska, v rámci PČR začala působit i služba cizinecké a pohraniční policie, jejíž agendu a úkoly do té doby byly na bedrech federace, tedy Federálního policejního sboru.

2 Reorganizace cizinecké policie po vstupu do Schengenského prostoru

Po vstupu České republiky do Schengenského prostoru došlo v celém útvaru cizinecké a pohraniční policie k významné reorganizaci. Tato byla důsledkem souvisejícím se zrušením hraničních přechodů, jež byly předpokladem pro realizaci prvního pilíře EU a s tím spojeným volným pohybem osob.

Se zrušením hraničních přechodů ztratila pohraniční policie své opodstatnění a jako dřívější součást cizinecké policie zanikla. S ní došlo k zániku referátů na hraničních přechodech. Zůstaly zachovány pouze hraniční kontroly na mezinárodních letištích jako tzv. Oddělení ochrany vnějších hranic na letištích v Praze, Brně, Ostravě a Pardubicích. Z bývalých referátů na hraničních přechodech vznikly inspektoráty cizinecké policie tzv. ICP. Na okrese vždy působil jeden inspektorát. Tyto měly na starosti kontrolu pobytů cizinců a povolování pobytu (dlouhodobého i trvalého).

Dalším významným mezníkem byla reforma celé Policie ČR z roku 2009. Ta se dotkla i organizačního uspořádání útvaru cizinecké policie. Došlo k zániku okresních ředitelství policie


8

ČR a vzniku nových 6 krajských ředitelství k dosavadním 8, která odpovídala uspořádání vyšších územně samosprávných celků (krajů). Touto reformou1 došlo k přechodu více než 1000 míst z cizinecké policie pod správu krajských ředitelství policie ČR.

Dnem 1.1.2011 došlo ke zrušení inspektorátů cizinecké policie a oblastních ředitelství cizinecké policie. Inspektoráty zůstaly zachovány pouze na mezinárodních letištích. Tyto dnes spadají přímo pod Ředitelství služby cizinecké policie. Správa cizinecké policie má nyní podobu jako před vznikem oblastních ředitelství. Policejní prezidium nyní spravuje Ředitelství služby cizinecké policie (útvar s celorepublikovou působností) a 14 krajských ředitelství, kdy Ředitelství služby cizinecké policie působí pouze jako metodický článek cizinecké policie a krajská ředitelství řídí činnost cizinecké policie jako takové. Krajská ředitelství v rámci jednoho kraje spravují vždy jeden Odbor cizinecké policie.

Pod správou krajských ředitelství jsou příslušníci cizinecké policie více začleněni do pořádkové činnosti. Příslušníci cizinecké policie moou být povoláni pod vedením krajských ředitelství k zakročení a udržování pořádku a bezpečnosti v případě dopravních nehod či jiných situací, při kterých dochází k narušování veřejného pořádku.2

3 Pravomoc a působnost cizinecké policie

Ředitelství cizinecké policie se podílí na plnění základních úkolů při ochraně vnějších hranic České republiky zejména:

• zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv • provádí pobytovou kontrolu • řídí a kontroluje činnost odborů cizinecké policie a jejich dislokovaná pracoviště • provozuje zařízení pro zajištění cizinců • provádí eskortní činnost v souvislosti s vyhošťováním cizinců nebo v souvislosti

s průvozem cizinců přes území • provádí úkony v souvislosti se zajištěním za účelem správního vyhoštění, zjišťování

totožnosti cizince nebo plnění závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy • rozhoduje ve správním řízení jako odvolací orgán • rozhoduje o označení osoby za nežádoucí • provozuje informační systémy v rozsahu své působnosti

1 MARTINŮ, O., LANGER, I. Reforma Policie ČR služba v nových podmínkách. Policie ČR [online]. Praha, vydáno leden 2009[ cit. 2011-11-16]. 21 s. Dostupné z: ˂ http://www.policie.cz/clanek/reforma-policie-cr-sluzba-v-novych-podminkach-191470.aspx ˃. 2 LUKÁŠKOVÁ, G. Cizinecká policie. Brno, 2012.


9

• zabezpečuje cestovní a přepravní doklady a uděluje výjezdní vízum pro cizince vyhošťovaného z území

• rozhoduje o udělení víza nebo povolení vstupu na území v případech žádostí o odstranění tvrdosti správního vyhoštění3

Ředitelství služby cizinecké policie dále působí jako řídící a kontrolní pracoviště ve vztahu k jednotlivým odborům cizinecké policie. Plní úkoly spojené s ochranou státních hranic, spolupracuje s orgány státních hranic sousedících států, podílí se na zajišťování bezpečnosti a pořádku. Zajišťuje hraniční kontroly na mezinárodních letištích, chrání bezpečnost civilního letectví, zřizuje zde specializovaný útvar pro doprovody letadel. Společně s Ministerstvem vnitra a Policejním prezidiem České republiky řeší úkoly v rámci jejich pravomoci.4

Podle § 163 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), ředitelství služby cizinecké policie zajišťuje plnění úkolů, které stanoví předpisy Evropských společenství, tj. rozhoduje o zařazení či vyřazení cizince z informačního systému smluvních států.

Ve správním řízení ředitelství cizinecké policie působí jako nadřízený orgán k odborům cizinecké policie, rozhoduje o žádosti o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, vyžaduje stanovisko ministerstva, zda je možné vycestování cizince. Ředitelství cizinecké policie dále podává žádost o povolení průvozu leteckou cestou u členského státu Evropské unie či jiného státu, který uplatňuje společný postup.5 Vyžaduje výpis či opis z Rejstříku trestů, pořizuje obrazové záznamy a snímá daktyloskopické otisky při: podávání žádosti o udělení víza, při ověřování totožnosti osoby, která již je držitelem víza, při prohlášení neplatnosti víza, v řízení o správním vyhoštění, při zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, při poskytování dočasné ochrany, při samotném zjišťování totožnosti cizince a při plnění závazků, které plynou z mezinárodních smluv nebo z předpisů Evropských společenství.

Ředitelství cizinecké policie provádí hraniční kontrolu, rozhoduje o udělení krátkodobého víza na hraničním přechodu a o odepření vstupu cizince na území a zrušení platnosti víza. Při odepření vstupu cizince na území provádí takové úkony, které mají zajistit, aby cizinec vycestoval bez zbytečného odkladu zpět do zahraničí. Rozhoduje také o odepření vycestování z území, dále provádí kontrolu pobytu cizinců na našem území. Může provést zadržení cestovního dokladu, v případě, že nebyl vydán na jméno kontrolovaného cizince nebo skončila jeho platnost.

3 O nás. Policie České republiky - služba cizinecké policie. [online]. [cit.14.11.2011]. Dostupné z: ˂http://www.policie.cz/clanek/o-nas-831034.aspx˃. 4 Ředitelství služby cizinecké policie. Policie České republiky [online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné z: ˂http://www.policie.cz/clanek/sluzba-cizinecke-policie-reditelstvi-sluzby-cizinecke-policie.aspx˃.


10

Ředitelství cizinecké policie také rozhoduje o přestupcích a jiných správních deliktech podle zákona o pobytu cizinců, prověřuje, zda jsou splněny všechny náležitosti veřejných listin tak, aby bylo možné je uznat za cestovní doklad. Mezi další činnosti ředitelství patří prověřování, zda se cizinec nedopustil obcházení zákona za účelem získání oprávnění k pobytu, rozhodování o správním vyhoštění cizinců, vydávání potvrzení o zadržení cestovního dokladu.

Podle § 163 odst. 2 zákona o pobytu cizinců ředitelství cizinecké policie rozhoduje o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, za účelem vycestování nebo za účelem plnění závazků plynoucích z mezinárodní smlouvy. Také rozhoduje o umístění cizince do zařízení a o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním zajišťovaného cizince, je-li cizinec zajištěn podle § 27 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a vymáhá jejich úhradu (policista je oprávněn zajistit cizince, jestliže a) se cizinec dopustil jednání, pro které lze pobyt na území České republiky ukončit nebo zahájit řízení o správním vyhoštění, b) bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění a policista zjistí důvod pro zajištění cizince podle jiného právního předpisu (zákona o pobytu cizinců), c) cizinec má být podle vykonatelného rozhodnutí vyhoštěn, nebo d) je důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá. Odst. 2 dále stanoví, že o zajištění cizince podle odstavce 1 policista bez zbytečného odkladu informuje orgán, který rozhoduje o ukončení pobytu na území České republiky nebo o správním vyhoštění (Ředitelství služby cizinecké policie). Policista je oprávněn cizince zajistit do doby, než tento orgán cizinci doručí rozhodnutí o ukončení pobytu nebo sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění. Odst. 3 uvádí, že zajištění podle odstavce 1 může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody. Zajištění podle odstavce 2 může trvat nejdéle 48 hodin od okamžiku omezení osobní svobody. Celková doba zajištění podle odstavců 1 a 2 nesmí být delší než 48 hodin od okamžiku omezení osobní svobody).

Ředitelství cizinecké policie také zajišťuje dopravu a střežení cizince, jemuž byl vstup na území odepřen, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje bezodkladný převoz do zdravotnického zařízení a z něj zpět na hraniční přechod. Dále zabezpečuje v zařízení vnější ostrahu části s mírným režimem, v části s přísným režimem zabezpečuje vnější a vnitřní ostrahu.6

5 Směrnice Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou.

6 LUKÁŠKOVÁ, G. Cizinecká policie. Brno, 2012.


11

Poznámka: Na základě výše uvedeného zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky je příslušník cizinecké policie oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu:

a) podezřelou ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu,

b) zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky,

c) bezdůvodně se zdržující v bezprostřední blízkosti policií chráněného prostoru nebo v místě, z něhož lze tento prostor účinně ohrozit,

d) od níž je požadováno vysvětlení,

e) odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby,

f) vstupující do policií chráněného objektu nebo prostoru anebo do místa, kam je policistou zakázán vstup, nebo z tohoto objektu, prostoru anebo místa vycházející,

g) která má na místě veřejně přístupném zbraň a je důvodné podezření, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím,

h) zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo správního deliktu, k požáru nebo k jiné mimořádné události,

i) která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle jiného právního předpisu,

j) která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu,

k) na žádost jiné osoby, která má na zjištění totožnosti právní zájem, jakož i osoba, která o prokázání totožnosti policistu žádá a zjištěné osobní údaje předat osobě, která o prokázání totožnosti požádala,

l) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo po předcházení trestné činnosti.

Neprokázání totožnosti

- odmítne-li osoba prokázat svoji totožnost, nebo nemůže-li ji prokázat ani po poskytnutí potřebné přiměřené součinnosti, je policista oprávněn takovou osobu předvést k provedení úkonů směřujících ke zjištění její totožnosti (§ 63 odst. 3)


12

- potřebnou součinnost policista poskytne způsobem a v rozsahu, který nezmaří účel úkonu

Nelze-li zjistit totožnost předvedené osoby (a to i cizince) na základě sdělených údajů ani v dostupných evidencích, je policista oprávněn získat informace k jejímu ztotožnění:

- snímání daktyloskopických otisků,

- zjišťování tělesných znaků,

- měřením těla,

- pořizováním obrazových, zvukových a jiných záznamů

- odebíráním biologických vzorků umožňujících získání informací o genetickém vybavení Způsob provádění ztotožňujících úkonů v České republice - nelze-li výše uvedené úkony pro odpor osoby provést, je policista oprávněn tento odpor překonat,

- způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu,

- překonat odpor osoby nelze, jde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity

Nezjistí-li policista totožnost osoby (a to i u cizince) do 24 hodin od předvedení, je povinen osobu propustit.

Maximální lhůta pro zajištění je 24 hodin u služby pořádkové policie, která předá cizince službě cizinecké policie, která má také lhůtu 24 hodin, tedy celkově 48 hodin od omezení osobní svobody podle zákona č. 273/2008 Sb., a tato lhůta nesmí být v žádném případě překročena.

Lhůta se počítá od okamžiku prvního omezení osobní svobody, pokud jednotlivá omezení na sebe vzájemně navazují (od počátku předvedení nebo od dostavení se osoby na útvar policie na základě předvolání). Do této doby je třeba započítat i dobu, kdy byla osoba zajištěna protiprávně.

Dalšími organizačními články cizinecké policie jsou Inspektoráty cizinecké policie na mezinárodním letišti, Odbor cizinecké policie krajského ředitelství, Oddělení pobytových agend, Oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort, Zařízení pro zajištění cizinců, Přijímací středisko, Odbor azylové a migrační politiky . Tyto organizační složky spolupracují v případě potřeby s obecní policií.


13

4 Přestupkové řízení cizinců Řízení o přestupcích cizinců Přestupky, které spáchali cizinci na území České republiky, policisté šetří a oznamují v souladu s čl. 15 ZPPP č. 83/2006. Šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku a k zajištění důkazních prostředků policisté v cizině neprovádějí, a to ani formou dožádání. Vyrozumívání do ciziny se rovněž neprovádí. Přestupky spáchané cizinci (především těmi, kteří nemají v ČR povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt) projednají policisté zpravidla v blokovém řízení (jedná se však pouze o přestupky, které lze vyřešit domluvou nebo uložením pokuty v blokovém řízení). Výše uvedený postup se netýká přestupků spáchaných podle zákona o pobytu cizinců a souvisejícího postupu orgánů cizinecké policie (pouze tyto orgány mohou projednávat přestupky na úseku vstupu a pobytu cizinců, navíc vedle blokového řízení i ústním jednáním před správním orgánem, případně též v příkazním řízení).

Blokové řízení Blokové řízení je druhem zkráceného řízení o přestupcích, které se vyznačuje

neformálností, hospodárností a rychlým účinkem na pachatele přestupku. Lze jej konat, jsou-li splněny podmínky stanovené zákonem:

a) přestupek je spolehlivě zjištěn, b) nestačí domluva, Domluvou se rozumí projednání přestupku bez uložení sankce (pokud není domluva zákonem vyloučena). Doporučené znění formulace v úředním záznamu v případě projednání domluvou na místě spáchání přestupku: „Přestupek projednán na místě spáchání přestupku, od uložení sankce bylo upuštěno – domluva“.

c) obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Další podmínky blokového řízení:

- pachatel přestupku je spolehlivě zjištěn, - ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení je oprávněn správní orgán, v jehož

působnosti je projednávání přestupků (§ 52 zákona a přestupcích; policista je oprávněn v blokovém řízení projednat pouze přestupky uvedené v § 86 písm. a) zákona o přestupcích, nebo přestupky podle zvláštního zákona), Zvláštním zákonem je např. zákon o zbraních, zákon o pobytu cizinců, z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů nebo z.č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

- nejde o návrhový přestupek - viz § 68 odst. 1 zákona o přestupcích, - nejde o osobu uvedenou v § 10, popř. v § 9 zákona o přestupcích (o osobu podléhající

vojenské kázeňské pravomoci, o příslušníka bezpečnostního sboru, o osobu během


14

výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, popř. o osobu požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva, nebo o poslance nebo senátora, který požádá o projednání přestupku v disciplinárním řízení),

- nejde o osobu, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, nebo je jí tato osoba zbavena,

- vzhledem k závažnosti přestupku postačí uložení pokuty - nejde o přestupek, u něhož lze uložit zákaz činnosti, event. jinou sankci, příp. ochranné

opatření, či náhradu škody, - proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat - viz § 84 odst. 2 zákona o

přestupcích.

V blokovém řízení lze uložit pokutu na blok na pokutu na místě zaplacenou a na blok na pokutu na místě nezaplacenou. V blokovém řízení lze uložit obecně pokutu do 1.000 Kč, pokud přestupkový, nebo jiný zákon nepřipouští uložit pokutu vyšší. Mladistvému do 500 Kč, tam, kde zákon o přestupcích, nebo jiný zvláštní zákon připouští uložit pokutu vyšší než 1000 Kč, maximálně do 1000 Kč. Proti již uložené pokutě v blokovém řízení se nelze odvolat. Použití mimořádného opravného prostředku (přezkumné řízení) je přípustné.

Při uložení pokuty v blokovém řízení policistou za přestupek spáchaný jednáním

zařazeným do bodového hodnocení, (přehled jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů) za tato jednání se do 3 pracovních dnů po projednání přestupku zasílá oznámení o uložení blokové pokuty obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa trvalého pobytu pachatele přestupku. (viz § 123b odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu). Ostatní oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích,(viz § 22 zákona o přestupcích), za který byla uložena pokuta vyšší než 1000 Kč, nebo za který lze uložit body v bodovém hodnocení řidičů, se uvedenému obecnímu úřadu zasílají do 5 pracovních dnů po projednání přestupku (viz § 128 odst. 3 zákona o silničním provozu a viz úvod do přestupkového práva pro policisty).

5 Věcná a místní příslušnost správních orgánů k projednávání správních deliktů podle zákona o pobytu cizinců

K projednávání přestupků podle zákona o pobytu cizinců jsou věcně příslušné orgány cizinecké policie a Ministerstvo vnitra, a to nejen v blokovém řízení (případně domluvou), ale též v ústním jednání před správním orgánem, případně v příkazním řízení. Tyto druhy řízení však orgány cizinecké policie volí velmi zřídka, v praxi mnohem častěji realizují projednání těchto přestupků v řízení blokovém, příp. domluvou.

Pokud v prvním stupni řízení rozhoduje o přestupku odbor cizinecké policie krajského ředitelství Policie ČR, odvolacím orgánem je ředitelství služby cizinecké policie (za podmínky,


15

že přestupek nebyl projednán v blokovém řízení či domluvou), nadřízeným správním orgánem je Ministerstvo vnitra (odbor azylové a migrační politiky).

Pokud rozhoduje o přestupku v prvním stupni řízení ředitelství služby cizinecké policie (včetně jeho detašovaného pracoviště), odvolacím orgánem je Ministerstvo vnitra (odbor azylové a migrační politiky), nadřízeným správním orgánem je ministr vnitra.

Pokud rozhoduje o přestupku v prvním stupni řízení Ministerstvo vnitra (odbor azylové a migrační politiky), odvolacím orgánem je Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, nadřízeným správním orgánem je ministr vnitra.

Místní příslušnost správního orgánu se stanoví podle místa, kde je cizinec hlášen k pobytu. Jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, stanoví se místní příslušnost podle místa, kde se cizinec převážně zdržuje.

Pokud se cizinec dosud zdržuje v cizině, je místně příslušným správním orgánem odbor cizinecké policie krajského ředitelství Policie ČR, v jehož územním obvodu hodlá cizinec pobývat.

V případě, že se cizinec zdržuje v prostoru hraničního přechodu ČR, je místně příslušným správním orgánem inspektorát cizinecké policie na mezinárodním letišti, a to bez ohledu na místo, kde je cizinec hlášen k pobytu.

K projednávání jiných správních deliktů v prvním stupni řízení jsou věcně příslušné orgány cizinecké policie nebo Ministerstvo vnitra obdobně, jako je tomu v případě přestupků. Je-li jiný správní delikt spáchán porušením povinnosti, jejíž dodržování podléhá dozoru orgánu cizinecké policie, projedná jej orgán cizinecké policie, je-li jiný správní delikt spáchán porušením povinnosti, jejíž dodržování podléhá dozoru Ministerstva vnitra, projedná jej toto ministerstvo. Je-li k projednání jiného správního deliktu příslušných více správních orgánů, projedná jej ten z nich, který nejdříve zahájí správní řízení nebo zjistí porušení povinnosti.

Místní příslušnost správního orgánu se určí na základě § 11 správního řádu, tedy v případě právnické osoby podle místa její činnosti, v případě podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání (především podle adresy zapsané v obchodním rejstříku či živnostenském rejstříku).

Ustanovení § 100 písm. b) zákona o pobytu cizinců je speciálním ustanovením k obecnému oprávnění policisty vstupovat do živnostenské provozovny podle § 41 zákona o PČR, případně též k jeho oprávnění ke vstupu do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek podle § 40 zákona o PČR.

Podle zákona o pobytu cizinců musí jít o místo užívané pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, což je pojem zřejmě širší, než živnostenská provozovna, které se týká pouze provozování živnostenské činnosti pro účely zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Srovnání úrovně ubytování činí obvykle v praxi problém, zůstává totiž otevřena otázka jejího subjektivního posuzování v rámci správního uvážení. Podle § 100 písm. d) zákona o


16

pobytu cizinců se provádí zejména posouzením přiměřenosti počtu ubytovaných osob s přihlédnutím k zajištěným hygienickým podmínkám a k podlahové ploše místnosti pro ubytování, která musí činit nejméně 1,8 m2, je-li ubytována jedna osoba, nebo 12,6 m2, jsou-li ubytovány dvě osoby. Na každou další ubytovanou osobu se k podlahové ploše připočítává 5 m2.

Policisté plnící úkoly policejních orgánů mohou za splnění zákonných podmínek využít např. též oprávnění ke vstupu do obydlí, jiných prostor a na pozemek podle § 83c trestního řádu. Dalším důležitým rozdílem je, že musí jít pouze o místo, na kterém lze na základě objektivních okolností mít důvodně za to, že se tam může zdržovat cizinec, a to pouze v souvislosti s jeho ubytováním. Kontrolou ubytovaného cizince ale nesmí dojít k narušení jeho soukromého nebo rodinného života, nesmí jí však dojít ani k nezákonnému narušení obydlí kohokoliv. Výkon tohoto oprávnění je v praxi většinou spojen s prováděním pobytové kontroly ze strany orgánu cizinecké policie.

S pobytovou kontrolou je dále výslovně spojen výkon oprávnění orgánu cizinecké policie podle § 167 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, podle něhož je tento orgán oprávněn při pobytové kontrole vstupovat do objektů a na pracoviště zaměstnavatele v případě důvodného podezření, že se v nich zdržují cizinci, přičemž toto oprávnění má i po skončení pracovní, prodejní nebo provozní doby. V pracovní, prodejní nebo provozní době může vstupovat do míst určených pro zákazníky kdykoli, jde totiž o místa veřejnosti přístupná.

Za místo veřejnosti přístupné se považuje takové místo, kam má přístup více lidí a kde se zpravidla také více lidí zdržuje. Nemusí se však nutně jednat o místo přístupné bez omezení kdykoli (může být přístupné pouze v určitou dobu – v pracovní, prodejní nebo provozní době apod.) a komukoli (např. jen určitému okruhu osob - zákazníkům, klientům, pacientům apod.). Rozhodnou skutečností není ani, zda místo je či není přístupné za úplatu. Za místo veřejnosti přístupné naopak není možno považovat např. uzavíratelnou část společných prostor (jako je chodba apod.) např. panelového domu nebo obydlí podobného typu, které je určeno k bydlení více uživatelů či vlastníků takového domu.

Obecné oprávnění policisty podle § 41 zákona o Policii ČR se týká výskytu jakékoliv osoby bez ohledu na její státní občanství. Důvodem vstupu do živnostenské provozovny je plnění konkrétních úkolů policie. Půjde tedy například o plnění úkolů spojených s odhalováním trestných činů či přestupků (může jít též o odhalování protiprávního jednání na úseku vstupu, pobytu či zaměstnávání cizinců). V tomto případě je policista, není-li na místě jiný postup, oprávněn za účelem vstupu do živnostenské provozovny tuto provozovnu otevřít nebo jiným způsobem si do ní zjednat přístup, v případě nutnosti i za použití síly.

Domovní kniha je dokument, do kterého ubytovatel zapisuje jméno a příjmení ubytovaného cizince, den, měsíc a rok narození, státní občanství, číslo cestovního dokladu, počátek a konec ubytování.

Podoba domovní knihy není jednoznačně stanovena, předepsána je pouze její písemná forma. Z tohoto důvodu je možné např. zpracovávat údaje spojené s ubytováním cizince elektronicky a neprodleně provádět jejich tisk na samostatné listy, ze kterých se po čase vytvoří


17

knižní podoba. Vyjma různých sešitů, které si ubytovatelé vytvářejí sami, existuje též samopropisovací domovní kniha pro cizince. Pokud však ubytovatel využívá její první stranu jako tzv. přihlašovací lístek, musí se vyvarovat poměrně častého pochybení, kdy podle § 102 zákona o pobytu cizinců oznamuje jejím prostřednictvím (po vyplnění první strany) orgánu cizinecké policie ubytování cizince a propíše přitom zároveň údaj týkající se předpokládaného konce ubytování i na další stranu na místo týkající se faktického konce ubytování. Důvodem pochybení může být i nešťastně formulovaná informace Ministerstva vnitra: „Je-li tiskopis SEVT 06 183 0 používán i jako domovní kniha, vyplňují se pro tento účel pouze údaje v rozsahu jméno a příjmení ubytovaného cizince, den, měsíc a rok narození, státní občanství, číslo cestovního dokladu, počátek a konec ubytování (§ 101 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.).“

Ubytovatel je povinen předložit domovní knihu obsahující údaje k aktuálně ubytovaným cizincům již v okamžiku zahájení kontroly prováděné orgánem cizinecké policie. Cílem je eliminovat případy, kdy ubytovatel domovní knihu nevede vůbec nebo ji nevede řádným způsobem (neobsahuje údaje o všech aktuálně ubytovaných cizincích). V minulosti docházelo relativně často k případům, kdy ji ubytovatel předkládal orgánu cizinecké policie až dodatečně.

6 Přeshraniční pronásledování

Přeshraniční pronásledování je pronásledování s cílem zadržet osobu, která:

- je přistižena při páchání trestného činu nebo účasti na trestném činu, nebo je stíhána pro trestní čin podléhající vydání,

- uprchla z výkonu trestu, vazby nebo ochranného léčení,

- se vyhýbá hraniční, celní nebo jiné policejní kontrole

Přeshraniční pronásledování je policista oprávněn provádět pouze ve služebním stejnokroji nebo v civilním oděvu v souladu s právními předpisy, vozidlo musí být zřetelně označeno. Policisté navážou kontakt s příslušným orgánem druhého smluvního státu.

V rámci pronásledování se zakročující policisté řídí pokyny a právem smluvní strany, pronásledování se provádí pouze přes pozemní hranice, je zakázán vstup do obydlí a na soukromé pozemky, zakročující policisté musí mít na sobě stejnokroj a vozidlo musí být náležitě označeno, nosti a použít zbraň dle zákonných předpisů, při zadržení pronásledované osoby provést bezpečnostní prověrku této osoby, včetně spoutání rukou a zajištění předmětů pronásledované osoby.


18

7 Cestovní doklady

Cestovní doklad je veřejná listina opravňující občana České republiky k překračování státních hranic České republiky přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva jíž je Česká republika vázána (veřejnou listinou (§ 131 z. č. 40/2009 Sb. trestní zákoník) se rozumí listina vydaná soudem České republiky, jiným orgánem veřejné moci nebo jiným subjektem k tomu pověřeným nebo zmocněným jiným právním předpisem v mezích jeho pravomoci, potvrzující, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu nebo jiného subjektu, který listinu vydal, anebo osvědčující některou právně významnou skutečnost. Veřejnou listinou je listina, kterou prohlašuje za veřejnou jiný právní předpis).

Doklady k prokázání totožnosti: občanský průkaz, průkaz poslance, cestovní doklad České republiky, cestovní doklad, identifikační karta (u cizinců Evropského společenství), průkaz o povolení k pobytu, identifikační průkaz vydaný ministerstvem zahraničí osobám požívajícím výsad a imunit podle mezinárodního práva, průkaz žadatele o udělení azylu, průkaz povolení pobytu azylanta, služební průkaz, řídičský průkaz, potvrzení o občanském průkazu, zbrojní průkaz atd.

Dokladem opravňujícím ke vstupu na území ČR jsou především národní („obyčejné“) cestovní pasy, dále též diplomatické a služební pasy, zvláštní cestovní pasy, hromadné cestovní pasy (např. mládeže), doklady totožnosti dítěte, námořnické knížky, cestovní doklady uprchlíků (podle Ženevské úmluvy ze dne 28. července 1951), cestovní doklady osob bez státní příslušnosti (podle Newyorské úmluvy ze dne 28. září 1954), náhradní cestovní doklady a další. Pokud se na cizince vztahuje vízová povinnost, musí zároveň disponovat příslušným vízem či povolením k pobytu (vyznačenými do cestovního dokladu, nebo zvlášť). Občan EU může svou totožnost prokazovat průkazem totožnosti občana EU, náhradním cestovním dokladem EU nebo seznamem žáků cestujících na školní výlet v rámci EU. V praxi nejčastěji se pak jedná o různé druhy víz či povolení k pobytu, které do kategorie dokladů opravňujících ke vstupu na území ČR také patří.

Cestovním dokladem vydaným podle zvláštního právního předpisu je cestovní, diplomatický nebo služební pas, cestovní průkaz, náhradní cestovní doklad EU nebo jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy, vydaný občanovi ČR podle zákona o cestovních dokladech. Pozměněným dokladem je především takový doklad, jehož původní pravé údaje o skutečnostech, které osvědčuje, byly neoprávněně pozměněny nebo byl neoprávněně pozměněn orgán, který jej vydal. Musí tedy jít o změnu dotýkající se podstaty takového dokladu. Doklad může být pozměněn jak samotným pozměněním nebo doplněním, tak také odstraněním údajů jím osvědčovaných (v něm oprávněnou osobou vyznačených). Například cestovní doklad potvrzuje důležité údaje o totožnosti, případně o dalších osobních údajích cizince, které mohou být


19

pozměněním, doplněním nebo odstraněním neoprávněně pozměněny.

Ochrana podle § 348 TrZ se poskytuje i veřejné listině vydané orgánem veřejné moci nebo jiným k tomu zmocněným subjektem cizího státu nebo orgánem mezinárodní organizace, pokud má podle mezinárodní smlouvy účinky na území České republiky.

Za cestovní doklad se podle zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů považuje:

- veřejná listina, která je jako cestovní doklad Českou republikou uznána

- veřejná listina, vydaná cizím státem za účelem cestování do zahraničí a lze z ní zjistit údaje o státním občanství cizince, údaje o jeho totožnosti, fotografií držitele a údaj o době platnosti

- průkaz totožnosti občana Evropské unie

- cizinecký pas s územní platností do všech států světa

- cestovní průkaz totožnosti

- cestovní doklad vydaný ČR na základě mezinárodní smlouvy

- náhradní cestovní doklad Evropské unie

- seznam žáků cestujících na školní výlet v rámci Evropské unie

Neplatnost cestovního dokladu

Cestovní doklad je neplatný, pokud:

- uplynula doba platnosti v něm uvedená

- byl poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné

- je porušena jeho celistvost

- obsahuje nesprávné údaje nebo neoprávněně preovedené změny

- neodpovídá fotografie v dokladu skutečné podobě držitele

- zemřel držitel tohoto dokladu nebo byl prohlášen za mrtvého

Se zrušením kontrol na vnitřních hranicích členských států EU se v tzv. Schengenském prostoru práce cizinecké policie změnila. Specialisté Služby cizinecké policie odhalují stále více padělaných, pozměněných či jinak zneužitých dokladů i ve vnitrozemí České republiky. Také spektrum odhalovaných neregulérních dokladů se mění. K padělaným, pozměněným a zneužitým cestovním dokladům přibyly i průkazy totožnosti, řidičské průkazy ČR a dalších zemí, smyšlené


20

mezinárodní řidičské průkazy, neexistující doklady různých států či organizací, doklady o zdravotním pojištění cizinců apod.

Příklady z Jihočeského kraje:7

Například statistické výstupy oblastního ředitelství služby cizinecké policie České Budějovice uvádějí několik zajímavých případů z problematiky odhalování nepravých dokladů.

- Při součinnostní kontrole na Odboru dopravy, agendě řidičských průkazů v obci Blatná, zjištěn padělek řidičského průkazu Moldavska. Moldavský státní příslušník s trvalým pobytem v ČR požádal v lednu 2005 o vydání řidičského průkazu ČR na základě výše uvedeného padělku. Prověřením přes Zastupitelský úřad Moldavska bylo zjištěno, že osoba má vydán jiný řidičský průkaz s jiným evidenčním číslem a jiným rokem vydání než je uveden na padělku.

- Při silniční kontrole v Českých Velenicích byl řidič vyzván k provedení orientační dechové zkoušky na přítomnost alkoholu v dechu za pomoci přístroje Dräger s výsledkem 2,97 promile. Řidič ale předložil občanský a řidičský průkaz jiné osoby. Tato skutečnost byla odhalena za pomoci metody portrétní identifikace a prověřením v policejních evidencích. Navíc bylo k této osobě zjištěno, že má vysloven zákaz řízení motorových vozidel na 2 roky.

- Státní příslušník Slovenska předložil při silniční kontrole český občanský a řidičský průkaz jiné osoby jako své vlastní. K odhalení přispěla osobní znalost a metody portrétní identifikace. Policejní lustrací bylo zjištěno, že tato osoba má vysloven zákaz řízení motorových vozidel.

- Při silniční kontrole v obci Dvorec u Borovan mongolský státní příslušník jako řidič vozidla na výzvu prokázal starším modelem národního řidičského průkazu Mongolska, který není uznáván jako platný pro řízení motorového vozidla na území ČR a smyšleným mezinárodním řidičským průkazem International Automobile Association, inc. (IAA) ve formě pasové knížky a plastové kartičky.

- Při tipování z provozu a svedením na kontrolní stanoviště vozidlem Schengenbus v příhraničí předložil státní příslušník Vietnamu kartičku o zdravotním pojištění pojišťovny Victoria Volksbanken, v níž byl evidentně přepisován údaj „pojištěn od“. Prověřením u pojišťovny bylo zjištěno, že kartička byla údajně bianco odcizena pojišťovacímu agentovi, u kterého kontrolovaná osoba vypomáhala. Číslo smlouvy uvedené na kartičce není vůbec v systému pojišťovny, a tudíž není platná. - Při součinnostní kontrole s Finančním úřadem Český Krumlov, na tržnici ve Vyšším Brodě předložili dva státní příslušníci Vietnamu kartičku o zdravotním pojištění PVZP v nichž byly

7 Specialisté na nepravé doklady. Policie České republiky [online]. Dostupné z: <http://www.policie.cz/clanek/ specialiste-na-neprave-doklady.aspx>.


21

přepsány údaje „pojištěn do“. Prověřením u centrály pojišťovny bylo však zjištěno, že prověřované pojistné smlouvy jsou již neplatné. V současné době práce specialistů na doklady zahrnuje metodickou pomoc v rámci celého Jihočeského kraje nejen pro policisty cizinecké policie. Jedná se o řadu proškolení k detekci padělaných řidičských průkazů na městských a obecních úřadech jako prevence proti současnému trendu prokazování se smyšlenými mezinárodními řidičskými průkazy a padělanými řidičskými průkazy např. z Ukrajiny a Moldávie.

- Posledním případem pod hlavičkou trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny lze zmínit výsledek práce policistů inspektorátu cizinecké policie Český Krumlov. Policisté při pobytové kontrole pravidelné mezinárodní autobusové linky do italského Torina zjistili, že jeden z kontrolovaných ciznců předložil padělek průkazu totožnosti Rumunska. Policisté cizince zajistili a při následném podrobnějším šetřením se dvaatřicetiletý cizinec přiznal, že není občanem Rumunska, ale Moldávie. Svůj platný cestovní pas Moldávie údajně muž zanechal v Mladé Boleslavi, kde v současné době bydlí. Kuriózní na tomto případu je, že cizinec uvízl v síti cizinecké policie při své dovolenkové cestě za příbuznými v Itálii. Tento případ může být dalším z těch, kdy si cizinec myslí, že si za své peníze koupil státní občanství členského státu EU, ale zatím si zakoupil pouze padělek dokladu.

8 Přechodová razítka

Vyznačování otisku přechodových razítek

Do cestovních dokladů státních příslušníků třetích zemí, kteří podléhají vízové povinnosti; mají úlevu z vízové povinnosti; kterým je vízum vydáno na hranici (např. jsou rodinnými příslušníky občana Evropské unie, ale nejsou držiteli pobytového povolenívydaného členským státem Evropské unie) se vyznačuje otisk přechodových razítek.

Razítko nesmí zasahovat do strojově čitelné zóny a nesmí být vyznačeno na stránce určené pro osobní údaje a ostatních stránkách s původními formálními poznámkami.

Razítka by měla být vyznačena v cestovním dokladu nejlépe v chronologickém pořadí a to z toho důvodu, aby bylo snadnější najít datum, kdy osoba přicestovala na území České republiky.

Výstupní razítko by mělo být vyznačeno poblíž vstupního razítka.

Cestovní doklady se opatřují vstupními a výstupními razítky především z toho důvodu, aby bylo možné zjistit oprávněnost vstupu a pobytu cizince na území České republiky. Pokud by


22

u osob, které jsou uvedeny výše, nebyl otisk razítka v cestovním dokladu, může to vést k domněnce, že cizinec přicestoval na území České republiky neoprávněně.

Přechodovými razítky se neopatřují:

- cestovní doklady hlav států a hodnostářů, jejichž příjezd je dopředu úředně ohlášen diplomatickou cestou,

- cestovní doklady občanů Evropské unie, Norska, Islandu a Švýcarska a Lichtenštejnska a cestovní doklady jejich rodinných příslušníků,

- cestovní doklady námořníků, kteří se nacházejí na území členského státu pouze tehdy, zakotví-li tam jejich loď, a to jen v zóně přístavu, kde jejich loď kotví,

- licence pilotů nebo osvědčení posádek letadel,

- cestovní doklady posádky a cestujících na výletních lodích,

- cestovní doklady státních příslušníků Andorry, Monaka a San Marina.

9 Informační systémy - např. DATEX, FADO, PRADO

Národní informační systém DATEX

Jedná se o webovou aplikaci, která je průběžně aktualizovaná a doplňovaná pracovníky Oddělení dokladů Ředitelství služby cizinecké policie v Praze. Tento informační systém pomáhá v případě různých pochybností o dokladu nebo manipulace s dokladem.

Informa ční systém FADO

Jedná se o informační systém týkající se informací o falešných a pravých cestovních dokladech.

Veřejný portál PRADO

Jedná se o veřejný portál obsahující informace o zajišťovacích prvcích pravých dokladů totožnosti a cestovních dokladů. Obsahuje vyobrazení některých nejčastěji používaných dokladů členských států Evropské unie a také některých tzv. třetích zemí a souhrnné informace o těchto dokladech. Je pravidelně aktualizován informaceni převzatými ze stále rostoucí databáze systému FADO. Tento portál může využít i veřejnost včetně vládních a nevládních organizací (zaměstnavatelé, poštovní služby, banky a úvěrové instituce, notáři atd.).


23

10 Pobyt cizinců na území ČR Podmínky pro vstup a pobyt cizinců na území České republiky se liší v závislosti na tom, zda se jedná o občana Evropské unie, rodinného příslušníka občana Evropské unie, občana třetí země s vízovou povinností či občana třetí země bez vízové povinnosti. Pobyt cizinců na území České republiky se řídí zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný právní předpis Evropských společenství8 podmínky vstupu cizince na území České republiky (dále jen „území“) a vycestování cizince z území, stanoví podmínky pobytu cizince na území a vymezuje působnost Policie České republiky (dále jen „policie“), Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) a Ministerstva zahraničních věcí v této oblasti státní správy. S účinností od 1. 1. 2011 (resp. od 1. 5. 2011 a od 1. 1. 2013) byla zákonem č. 427/2010 Sb. provedena poměrně rozsáhlá novela zákona o pobytu cizinců. Mimo jiných významných změn byla zásadním způsobem novelizována i právní úprava správních deliktů2 podle tohoto zákona. Zákonodárcem provedené změny zákona o pobytu cizinců mají za cíl umožnit efektivní postih protiprávních jednání na úseku správy cizineckého režimu. Nicméně systém nově použitých odkazujících právních norem u těchto správních deliktů klade na orgány cizinecké policie nelehký úkol podrobně znát a důsledně pracovat nejen s jednotlivými ustanoveními zákona o pobytu cizinců, které upravují konkrétní hmotněprávní povinnosti fyzických i právnických osob, ale i nadnárodní právní úpravu aplikovanou ve všech smluvních státech.

Rozsáhlá novela zákona o pobytu cizinců provedená zákonem č. 427/2010 Sb., kterým se tento zákon mění s účinností od 1. 1. 2011 (resp. některá jeho ustanovení až s účinností od 1. 5. 2011 nebo od 1. 1. 2013), znamená v oblasti sankčních ustanovení tohoto zákona návrat k dřívější praxi, a to zejména z hlediska znaků objektivní stránky skutkových podstat správních deliktů. Místo obvykle prováděných nezbytných dílčích změn těchto znaků, odvozených ze souvisejících změn hmotněprávní úpravy, byla nově provedena celková rekonstrukce skutkových podstat, odůvodněná lepším použitím takovéto právní úpravy správního trestání v aplikační praxi.

Do jednotlivých skutkových podstat správních deliktů, jejichž znakem je nesplnění konkrétní povinnosti nebo porušení konkrétního zákazu, tedy byly nově doplněny odkazy na příslušná ustanovení zákona o pobytu cizinců, v nichž jsou povinnosti nebo zákazy výslovně stanoveny. Jak uvádí související důvodová zpráva, tento systém konstrukce zvláštních znaků

8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex

Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex).


24

správní odpovědnosti prakticky vylučuje jejich opakování, či překrývání, které v praxi může vyvolávat výkladové problémy při řešení jednotlivých případů protiprávního jednání. Bez odkazů na příslušná konkrétní ustanovení zákona o pobytu cizinců zůstaly pouze některé skutkové podstaty správních deliktů, konstruované za účelem postihu jednání, jehož protiprávnost není stanovena v ustanoveních tohoto zákona, ale vyplývá z jeho obsahu (podstaty), nebo dokonce jen z obecných právních či morálních společenských pravidel.

Ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující správní delikty postihují nedodržení konkrétních tímto zákonem stanovených povinností. Poskytují tím ochranu zájmu společnosti na řádném fungování vnitřní správy na úseku cizineckého režimu (dodržování podmínek spojených se vstupem cizince na území ČR a s jeho vycestováním z tohoto území a také dodržování podmínek upravujících pobyt cizince na území ČR).

Z pohledu časové působnosti se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější. Pachateli přestupku lze uložit pouze takový druh sankce, který dovoluje uložit zákon (tedy zákon o pobytu cizinců, resp. zákon o přestupcích) účinný v době, kdy se o přestupku rozhoduje. O ochranném opatření se rozhodne podle zákona (o pobytu cizinců, resp. o přestupcích) účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje.

Pro správné určení působnosti osobní je důležitým ustanovením § 2 zákona o pobytu cizinců, který poněkud omezuje okruh všech cizinců tím, že stanoví, že se zákon o pobytu cizinců nevztahuje na cizince, který

a) požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu formou azylu nebo doplňkové ochrany, a na azylanta nebo osobu požívající doplňkové ochrany, pokud tento zákon nebo zákon o azylu nestanoví jinak;

b) pobývá na území ČR na základě zákona č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky;

c) požádal Českou republiku o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území, a na cizince, který pobývá na území na základě uděleného oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, pokud tento zákon nebo zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví jinak.

Orgány cizinecké policie se z výše uvedených kategorií osob v praxi nejčastěji setkávají s žadateli o mezinárodní ochranu, dále též s osobami požívajícími doplňkové ochrany nebo s azylanty. Zde je třeba zdůraznit, že tyto osoby se mohou dopustit některého z přestupků podle zákona o azylu, přičemž je orgán cizinecké policie povinen postupovat podle § 58 odst. 1 zákona o přestupcích, tedy takový přestupek v souladu s tímto ustanovením oznámit příslušnému správnímu orgánu, kterým je Ministerstvo vnitra (odbor azylové a migrační politiky).


25

Z pohledu osobní působnosti není u právnických osob rozhodující, zda jsou registrovány v ČR, nebo v zahraničí.

Působnost místní vymezuje místo, na kterém se ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující správní delikty uplatňují. Řídí se zásadou teritoriality. Ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující správní delikty se vztahují na správní delikty spáchané na území ČR, a to bez ohledu na skutečnost, zda jejich pachatel má nebo nemá na území ČR pobyt či sídlo.

Cizincům, pokud potřebují, mohou pomoci nevládní neziskové organizace. Tyto organizace poskytují právní a sociální poradenství, vzdělávací kurzy, asistenci při kontaktu s úřady nebo pomoc v nouzi. Jejich služby jsou zdarma, neboť jsou finančně podporovány státem, místní samosprávou, fondy EU či z dalších zdrojů.

11 Schengenský prostor, Evropská unie Schengenský prostor a spolupráce jsou založeny na Schengenské dohodě z roku 1985. Schengenský prostor představuje území, na němž je zaručena volnost pohybu osob. Země, které dohodu podepsaly, zrušily všechny vnitřní hranice a používají společné vnější hranice. Zde se používají společná pravidla a postupy vzhledem k vízům pro krátkodobé pobyty, žádosti o azyl a ochranu hranic. Zároveň byla posílena spolupráce a koordinace mezi policejními službami a soudními orgány pro zajištění bezpečnosti v rámci schengenského prostoru. Schengenská spolupráce byla začleněna do právního rámce Evropské unie (EU) na základě Amsterodamské smlouvy z roku 1997. Nicméně ne všechny země spolupracující v Schengenu jsou součástí schengenského prostoru. Důvodem je to, že si nepřejí zrušit ochranu hranic nebo ještě nesplňují požadované podmínky pro uplatňování schengenského acquis.

Dne 14. června 1985 uzavřely vlády Belgie, Nizozemska, Lucemburska, Francie a Německa v lucemburském městě Schengen „Dohodu o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích“, známou jako Schengenská dohoda. Cílem této dohody bylo zrušení kontrol na společných hranicích (tzv. vnitřních hranicích) při pohybu státních příslušníků členských států Evropských společenství a usnadnění pohybu zboží a služeb. Dohoda v 33 článcích vyjmenovává krátkodobá i dlouhodobá opatření, k jejichž provádění se signatářské státy zavázaly s ohledem na společný zájem realizovat stanovený cíl co nejdříve. Mezi tato opatření patřila např. kontrola osobních vozidel přejíždějících společné hranice pouhým zrakem a bez zastavení (čl. 2), zřízení společných kontrolních pracovišť (čl. 4) nebo posílení spolupráce mezi celními a policejními orgány (čl. 9). Z dnešního pohledu má Schengenská dohoda význam především politický, neboť vytvořila chybějící instrument k zajištění volného pohybu osob a zboží a umožnila spuštění tzv. schengenské spolupráce.


26

Výrazný posun přinesla tzv. Schengenská prováděcí úmluva, která byla podepsána dne 19. června 1990 a která Schengenskou dohodu dále rozvedla a specifikovala. Obsahuje ustanovení o konkrétních opatřeních, jež mají doprovázet volný pohyb po společném prostoru v praxi. Často se hovoří o tzv. kompenzačních opatřeních, jelikož svoboda pohybu musí být odpovídajícím způsobem vyvážena opatřeními, která umožní efektivní spolupráci relevantních orgánů zapojených zemí. Oproti smlouvě z roku 1985 bylo cílem Schengenské prováděcí úmluvy dosáhnout zrušení kontrol pohybu všech osob a to nejenom státních příslušníků členských států ES - na společných hranicích a usnadnit přepravu a pohyb zboží. Tato úmluva představuje základní dokument schengenské spolupráce, který byl postupně rozveden dalšími právními akty souhrnně označovanými jako tzv. schengenské acquis.

Oba smluvní dokumenty umožnily zahájení schengenské spolupráce na mezivládní úrovni. Ačkoli všech pět signatářských států bylo součástí Evropských společenství, uskutečňovala se schengenská spolupráce původně mimo rámec ES. Účast na ní byla proto otevřena dalším státům, které postupně k schengenským dohodám přistupovaly. Při faktickém zrušení kontrol na společných hranicích smluvních států v březnu roku 1995 se na schengenské spolupráci podílelo kromě původních pěti zemí také Španělsko a Portugalsko. V následujících letech se schengenský prostor rozšířil o další státy: v roce 1998 o Rakousko a Itálii, v roce 2000 o Řecko, v březnu 2001 o severské státy, tedy Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko a Island. K prozatím největšímu rozšíření Schengenu došlo v roce 2007, kdy se v rámci jedné vlny prostor rozšířil o Českou repusliku, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko a Maltu a v roce 2008 byl schengenský prostor rozšířen připojením Švýcarska.

K 1. květnu 1999 bylo schengenské acquis začleněno tzv. Schengenským protokolem Amsterodamské smlouvy do institucionálního rámce EU. Z původně mezivládní úrovně tak byla schengenská spolupráce přesunuta na úroveň EU. Předpisy přijímané po tomto datu tedy představují unijní právní instrumenty platné pro všechny členské státy až na některé výjimky. Dle čl. 8 uvedeného protokolu se stalo schengenské acquis závazné v plném rozsahu také pro všechny budoucí členské státy EU.

Až do zmíněného velkého rozšíření, ke kterému došlo konkrétně 21. prosince 2007, byly do schengenské spolupráce zapojeny všechny státy evropské „patnáctky“ s výjimkou Velské Británie a Irska, které se i v současnosti podílejí pouze na některých aspektech této spolupráce a nadále provádějí kontroly na všech úsecích svých státních hranic.

Ke klíčovým pravidlům přijatým v rámci Schengenu patří: • odstranění kontrol osob na vnitřních hranicích; • společná sada pravidel vztahujících se na lidi přecházející vnější hranice členských států EU; • harmonizace podmínek vstupu a pravidel vzhledem k vízům pro krátkodobé pobyty;


27

• posílená policejní spolupráce (včetně práv na přeshraniční ostrahu a bezprostřední přeshraniční pronásledování);

• silnější soudní spolupráce prostřednictvím rychlejšího systému vydávání a přesunu výkonu trestních soudních rozhodnutí;

• vytvoření a rozvoj Schengenského informačního systému (SIS).

Schengenská dohoda - Dohoda mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, podepsaná v Schengenu v Lucemburském velkovévodství dne 14. června 1985

Schengenská prováděcí úmluva - Úmluva podepsaná dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích

Schengenský hraniční kodex - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)

smluvní stát - stát, pro který jsou závazná ustanovení schengenské dohody, resp. schengenské prováděcí úmluvy

správní řád - zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

trestní zákoník - zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

vízový kodex - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)

zákon o azylu - zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů

zákon o cestovních dokladech - zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění


28

pozdějších předpisů

zákon o civilním letectví - zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 189/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů

zákon o ochraně státních hranic - zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic), ve znění pozdějších předpisů

zákon o pobytu cizinců - zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

zákon o přestupcích - zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

zákon o státních hranicích - zákon č. 312/2001 Sb., o státních hranicích a o změně zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o státních hranicích)

Schengenské vízum

Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a zboží neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když si to vyžaduje zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti. Toho využilo například Finsko během Mistrovství světa v atletice 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale v roce 2006.

Občané všech zemí schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci celého schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené hranici“ bez zdržování a formalit. Totéž platí i pro cizince mající tzv. schengenské vízum opravňující ke vstupu do jedné ze zemí Schengenu – toto vízum jim tedy umožňuje cestovat i do všech ostatních zemí schengenského prostoru.

Protože vstup do jedné země Schengenu umožňuje cestování celou smluvní oblastí bez dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici schengenského prostoru (to znamená i na hranicích na letištích) provést hraniční kontrolu současně zástupně pro všechny země Schengenu. Podle Schengenských smluv mají přípustná úřední rozhodnutí, která nějaké osobě zabrání vcestovat, působnost prakticky pro celý schengenský prostor.


29

Úprava silničních přechodů

Smluvní státy při vstupu do schengenského prostoru odstranily překážky bránící plynulému provozu na hraničních přechodech (zátarasy, závory). Na silnicích v blízkosti hraničních přechodů byly provedeny úpravy dopravního značení a byla zrušena omezení rychlosti související s hraniční kontrolou. Zrušení hraničních kontrol se týká všech občanů Evropské unie i občanů třetích zemí. Řidič projíždějící hranicí by ani v podstatě neměl poznat, že vjel do jiného státu. Dozví se to jen z modré informativní dopravní značky s 12 zlatými hvězdami s označením státu. Evropou tak je možné projet „bez zastavení“ od jižního cípu Španělska např. až k severnímu pobřeží Estonska.

Přechod hranic mimo hraniční přechody

Článek 6 Schengenské smlouvy z roku 1985 zavazuje smluvní státy umožnit trvale přihlášeným obyvatelům obcí v blízkosti hranic přecházet hranici i mimo hraniční přechody (například ve volné krajině nebo po komunikacích nižší kategorie) a i mimo provozní dobu hraničních přechodů. Schengenská smlouva nevylučuje dosavadní ani budoucí nadstandardní bilaterální dohody, které by umožnily překračování hranice mimo hraniční přechody i dalším kategoriím osob.

Podle článku 2 odst. 1 prováděcí úmluvy z roku 1990 je vnitřní hranice možno překračovat na jakémkoliv místě, aniž by se prováděla kontrola osob.

Přechod hranic a ochrana přírody

Pro překračování hranic však stále platí ostatní obecné právní předpisy jednotlivých členských států. Pro Českou republiku jde především o předpisy týkající se ochrany přírody a krajiny. Do národní přírodní rezervace platí zákaz vstupu mimo značené cesty. Podle Ministerstva životního prostředí se toto týká asi 5 % celkové délky českých hranic.

Pro překračování hranic však stále platí ostatní obecné právní předpisy jednotlivých členských států. Pro Českou republiku jde především o předpisy týkající se ochrany přírody a krajiny.

Státní hranice Česka

Státní hranice České republiky ohraničuje celé území republiky (neboť ČR je vnitrozemský stát). Celková délka hranic ČR činí 2289,7 km. ČR hraničí s těmito čtyřmi zeměmi:


30

Německo Německo – Česko-německá hranice 810 km

Polsko Polsko – Česko-polská hranice 761,8 km

Slovensko Slovensko – Česko-slovenská hranice 251,8 km

Rakousko Rakousko – Česko-rakouská hranice 466,1 km

Současná podoba hranic vychází z roku 1997, kdy došlo k úpravě hranic se Slovenskem. Do té doby se hranice složitě klikatila podél regulovaného toku řeky Moravy, přičemž v zásadě sledovala její původní tok, a součástí České republiky byla Osada U Sabotů. Do roku 1990 bylo před hranicemi se Západním Německem a Rakouskem umístěno tzv. hraniční pásmo, které bylo téměř vysídlené a sloužilo pouze pro bezpečnostní účely. Později došlo k jeho revitalizaci, obnově uzavřených míst a jejich otevření převážně pro turisty (například na Šumavě nebo v Podyjí). Počet hraničních přechodů se na této straně také zvýšil. Od 1. května 2004, kdy je republika členem EU, došlo k zjednodušení provozu na hranicích, zrušily se celní kontroly a odpadly tak dlouhé kolony vozidel. Po začlenění země do Schengenského systému (21. prosince 2007) pak kontroly odpadly úplně a hranicemi je možné procházet zcela bez zastavení. V případě potřeby však země může své hranice opět dočasně uzavřít.

Právní úprava

Dle Ústavy České republiky „Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem“ (čl. 11). Vzhledem k tomu, že součástí ústavního pořádku jsou i zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice, je v současné době státní hranice definována těmito zákony:

ústavní zákon č. 102/1930 Sb. z. a n. z 11. 6. 1930, o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem

ústavní zákon č. 205/1936 Sb. z. a n. z 8. 7. 1936, o úpravě státních hranic s Německem

ústavní zákon č. 62/1958 Sb. z 17. 10. 1958, o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou - změna hranice nabylo účinnosti ke 14. únoru 1959

ústavní zákon ČNR č. 30/1974 Sb. z 9. 4. 1974, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky

ústavní zákon č. 66/1974 Sb. z 25. 6. 1974, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou

ústavní zákon ČNR č. 121/1981 Sb. z 17. 12. 1981, o souhlasu ke změnám hranic České


31

socialistické republiky s Německou demokratickou republikou

ústavní zákon č. 37/1982 Sb. z 31. 3. 1982, o změnách státních hranic s Německou demokratickou republikou

ústavní zákon ČNR č. 43/1988 Sb. z 12. 4. 1988, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou

ústavní zákon č. 169/1988 z 9. 11. 1988, o změnách průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou

ústavní zákon č. 74/1997 Sb. z 19. 3. 1997, o změnách státních hranic se Slovenskou republikou (dle smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou ze dne 4. ledna 1996 o společných státních hranicích - tzv. Židlochovické smlouvy, je státní hranice definována jako „plocha, která vertikálně prochází hraniční čarou po zemském povrchu a odděluje území obou států, jejich vzdušný prostor, prostor pod zemským povrchem, nadzemní a podzemní stavby a zařízení všeho druhu“)

ústavní zákon č. 76/2004 Sb. z 22. 1. 2004, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou

ústavní zákon č. 633/2004 Sb. z 25. 11. 2004, o změnách státních hranic se Spolkovou republikou Německo

Historie vstupu států do Schengenského prostoru

Následující tabulka uvádí rok podepsání Schengenské dohody jednotlivými státy, v závorce je uveden rok samotné implementace.

• 1985 – Belgie, Francie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko (všichni 1995)

• 1990 – Itálie (1997)

• 1992 – Portugalsko (1995), Španělsko (1995) a Řecko (2000)

• 1995 – Rakousko (1997)

• 1996 – Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko (všichni 2001)

• 1999 – Spojené království (jen částečně 2000)

• 2000 – Irsko (jen částečně 2002)

• 2004 – Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko (všichni 2007), Kypr (není známo) a Švýcarsko (2008)


32

• 2007 – Bulharsko, Rumunsko (u obou plánováno 2011)

• 2008 – Lichtenštejnsko (2011)

Schengenský prostor zahrnuje v dnešní době území následujících států EU:

• Belgie Česko Dánsko Estonsko Finsko Francie Itálie Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko

a mimo EU (členové ESVO – Evropské sdružení volného obchodu):

• Island Norsko Švýcarsko Lichtenštejnsko

Zámořská a podobná území

Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských států. Zahrnuty jsou i portugalské Azory, španělské Kanárské ostrovgy i exklávy Ceuta a Melilla v Africe. Naopak sem nepatří všechna zámořská území Francie, norské Špicberky, dánská autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy (nejsou ani součástí EU), zámořské nizozemské autonomní regiony Aruba, Curacao, Sint Maarten, Bonaire, Saba a Sint Eustatius. Ani omezeně se neúčastní britská území britská korunní závislá území Jersey, Guernsey a ostrov Man.

Přestože se někdy objevují opačné informace, německý ostrov Helgoland je součástí Schengenského prostoru (pouze má výjimku z jednotného prostoru DPH, což umožňuje existenci duty free shopů). Řecký poloostrov Athos s mnišskou republikou je de iure součástí Schengenu, Řecko však při přistoupení k smlouvě deklarovalo, že se při aplikaci pravidel má přihlížet k jeho „zvláštnímu statusu“ (navíc má Athos také výjimku z jednotného prostoru DPH, jako řada dalších evropských území).

Česká republika je demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky. Česko je členem OSN, NATO, OECD, WTO, Rady Evropy, OBSE, EEA, Evropské celní unie, EU, Schengenského prostoru a Visegrádské skupiny a dalších 8 nových zemí EU (kromě Kypru, Rumunska a Bulharska) se stalo součástí schengenského prostoru 21. prosince 2007, a to v rámci rozšířeného SIS I.


33

12 Schengenský informační systém

Schengenský informační systém

Schengenský informační systém (zkratka SIS) je bezpečnostní databázový systém, který provozují členské státy Schengenské smlouvy v souvislosti se zabezpečením hranic. Je základním prvkem, bez kterého by nemohly být odstraněny vnitřní hranice Schengenského prostoru. Vývoj Schengenského informačního systému

Od začátku existence Schengenského prostoru (rok 1995) se používá verze informačního systému, která se nyní pro odlišení označuje jako SIS I. Před rozšířením Evropské unie v roce 2004 bylo zřejmé, že systém nemůže být bez úprav použit pro 25 členských států. Proto bylo dohodnuto, že nové členské země přistoupí k Schengenskému prostoru až po dokončení verze SIS II. To bylo plánováno na říjen 2007.

V polovině roku 2006 však bylo zřejmé, že se nový systém nepodaří do plánovaného data dokončit a že se spustí nejdříve v roce 2009. Původní členské státy unie počítaly s tím, že se současně odloží i připojení nových států do Schengenského prostoru. To se však novým členským státům zásadně nelíbilo a proto byl nakonec přijat kompromisní návrh Portugalska, že se původní systém modernizuje a dostane název SISone4all. Termín přistoupení nových států se tím odsunul jen o čtvrt roku.

SIS I

Původní systém obsahuje jména a další základní identifikační údaje osob, překračujících hranice Schengenského prostoru, a informace o tom, zda byly v minulosti ozbrojeny, páchaly násilnosti apod. Dále obsahuje např. přehled ztracených cestovních dokladů nebo zbraní. Rozšířená verze systému SIS I se nazývá SISone4all, tedy Schengenský informační systém pro všechny. K tomuto systému přistoupilo v roce 2007 devět nových členů EU včetně České republiky.

SIS II

Druhá verze tohoto systému by měla obsahovat i biometrické údaje osob (např. fotografie nebo otisky prstů) a podrobnější informace o odcizených vozidlech.

Kritika

V prosinci 2008 řekl šéf německých policejních odborů Rainer Wendt, že existuje mnoho zločinců, kteří jsou sice zaneseni do informačního systému německé policie, ale nejsou v schengenském informačním systému.


34

Toto datum bylo dohodnuto na schůzce ministrů vnitra EU v Bruselu 05. prosince 2006 a týká se pozemních a námořních hranic. Na českých mezinárodních letištích se upustilo od hraničních kontrol osob, cestujících do zahraničí v rámci schengenského prostoru 29. března 2008.

Termín rozšíření se zdál být několikrát ohrožen. V prosinci 2006 slovenští politici otáleli s přípravou ochrany slovensko-ukrajinské hranice. V červenci 2007 se zase ukázalo, že některé původní země schengenského prostoru neaktualizují dostatečně rychle svoji databázi. Některé státy, především Německo a Rakousko, se při tomto rozšíření obávaly zvýšené kriminality zejména v příhraničních oblastech. Toto se nepotvrdilo a rakouská ministryně vnitra Maria Fekterová uvedla, že kriminalita se v její zemi snížila a ubyl i počet ilegálních migrantů.

Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a zboží neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když si to vyžaduje zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti. Toho využilo například Finsko během Mistrovství světa v atletice v roce 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale v roce 2006.

Občané všech členských zemí schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci celého schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené hranici“ bez zdržování a formalit. Totéž platí i pro cizince mající tzv. schengenské vízum opravňující ke vstupu do jedné ze zemí Schengenu – toto vízum jim tedy umožňuje cestovat i do všech ostatních zemí schengenského prostoru.

Protože vstup do jedné země Schengenu umožňuje cestování celou smluvní oblastí bez dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici schengenského prostoru (to znamená i na hranicích na letištích provést hraniční kontrola současně zástupně pro všechny země Schengenu. Podle Schengenských smluv mají přípustná úřední rozhodnutí, která nějaké osobě zabrání vcestovat, působnost prakticky pro celý schengenský prostor.


35

13 Základní data k evropské integraci, Instituce EU

1950 - zveřejněna Schumanova deklarace

1951- podepsána Pařížská smlouva o založení Evropského sdružení uhlí a oceli. Signatáři byli Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Spolková republika Německo. Smlouva začala platit od 27. července 1952

1957- podpisem Římských smluv vyniklo Evropské hospodářské společenství (EHS)

a Evropské společenství atomové energie (EURATOM)

1965 - dohoda o sloučení institucí všech tří existujících společenství (začala platit 1. července 1967)

1968 - dokončení vzniku celní unie

1973 - ES se poprvé rozšířila o nové členy (Velká Británie, Dánsko a Irsko)

1979 - první přímé volby do Evropského parlamentu

1981 - rozšíření ES o Řecko

1985 - podpis Schengenské dohody

1986 - rozšíření ES o Španělsko a Portugalsko

1986 - Jednotný evropský akt

1992 - podpis Maastrichtské smlouvy (začala platit od 1.1. 1993)

1993 - vzniká Jednotný vnitřní trh

1993 - definování Kodaňských kritérií

1995 - rozšíření EU o Rakousko, Švédsko a Finsko

1997 - podepsána Amsterodamská smlouva (začala platit 1. května 1999)

2001 - podepsána Nicejská smlouva (začala platit 1. února 2003)

2002 - zavedení eura ve 12 členských státech. Počet zemí platích eurem se od té doby zvýšil na sedmnáct. Naposledy přistoupilo Estonsko

2004 - rozšíření Evropské unie o 10 nových členských států, včetně České republiky. Kromě


36

Malty a Kypru šlo o postkokunistické země. Faktické ukončení rozdělení Evropy na východní a západní.

2007 - rozšíření EU o Rumunsko a Bulharsko

2009 - začala platit Lisabonsklá smlouva (podepsaná 13. prosince 2007)

Hlavní orgány EU (Instituce)

Evropská rada - tvořena nejvyššími představitely členských států, kteří na pravidelných zasedáních určují směřování politiky Evropské unie a dávají podněty k jejímu rozvoji.

Rada EU - zastupuje členské státy. Ministři vlád členských zemí se společně usnášejí na konkrétních politických krocích v oblastech působnosti svých resortů. Mimo pravidelné schůzky ministrů a jejich náměstků Radě napomáhá na pracovní úrovni Výbor stálých zástupců (COREPER)

Evropská komise - instituce podporující obecný zájem Evropské unie. Má mnoho funkcí - zejména navrhuje právní akty, pod kontrolou Soudního dvora dohlíží na uplatňování práva Unie, plní rozpočet a řídí programy Unie.

Evropský parlament - zastupuje občany Evropské unie. Od roku 1979 jsou europoslanci voleni v přímých volbách. Společně s Radou EU je legislativní institucí, která se podílí na schvalování právních aktů, které se dále realizují v členských státech EU. Rovněž vykonává rozpočtové a kontrolní funkce.

Soudní dvůr Evropské unie - Zajišťuje výklad a aplikaci evropského práva v členských státech EU a rozhoduje ve vymezených případech o žalobách a otázkách aplikace a interpretace evropského práva. Od roku 1989 je k Evropskému soudnímu dvoru připojen Tribunál, jehož primárním cílem vzniku bylo zmírnit přetížení Soudního dvora převzetím části jeho agendy, zejména co se týče individuálních podnětů. Smlouva rovněž umožňuje zřizovat specializované soudy - v roce 2005 vznikl Soud pro veřejnou službu EU, který se zaměřuje na řešení sporů mezi Institucemi EU a jejich zaměstnanci.

Evropská centrální banka - tvoří spolu s národními centrálními bankami tzv. Evropský systém centrálních bank, který má za úkol udržovat cenovou stabilitu a podporuje hospodářské politiky v Unii. Evropská centrální banka spolu s centrálními bankami zemí, jejichž společnou měnou je euro, řídí měnovou politiku Unie.

Účetní dvůr - kontroluje účetnictví EU.


37

Poradní orgány

Hospodářský a sociální výbor je poradním orgánem, vyjadřuje názory zaměstnanců, zaměstnavatelů a organizované občanské společnosti na hospodářské a sociální aspekty.

Výbor regionů vyjadřuje stanoviska regionálních a místních orgánů.

Jiné specializované orgány

Evropská investiční banka - má přispívat k rozvoji vnitřního trhu Unie. Pomáhá dosahovat cílů EU financováním investičních projektů. EIB je majoritním akcionářem Evropského investičního fondu, který pomáhá malým podnikům.

Evropský ombudsman - řeší stížnosti občanů na instituce nebo orgány EU.

Evropský inspektor ochrany údajů - dohlíží, aby instituce a orgány EU respektovaly právo občanů na soukromí při zpracovávání jejich osobních údajů.

Jednotná měna

Euro zavedlo 1. ledna 2002 dvanáct zemí Evropské unie. Výměna národních měn za nové mince a bankovky proběhla do konce února (Jednotná měna “euro” Podle Maastrichtské smlouvy měla být jednotná měna zavedena ve třech etapách. V prvních dvou se slaďovaly přístupy hospodářské politiky a vytvářely institucionální a právní předpoklady nutné pro přijetí eura. Jednotlivé země v neposlední řadě plnily tzv. maastrichtská kritéria konvergence, bez kterých nemohly společnou měnu přijmout).


38

14 Spolupráce Městské policie a Cizinecké policie

→ praktické příklady

1. Příslušníci MP jsou povoláni k vyřešení přestupku v dopravě (MHD) . Je zjištěno, že se jedná o cizího státního příslušníka, který je bez náležitých dokladů k prokázání totožnosti. Na základě tohoto zjištění jsou přivoláni policisté z Cizinecké policie, cestou Operačního střediska. Po marném dotazování, kde má cizinec platný cestovní doklad, nebo jiný doklad, prokazující jeho totožnost, je cizinec předán pracovníky Městské policie policistům a následně předveden na Cizineckou policii, kde dle zákona č. 326/1999 Sb. jsou s cizincem prováděny úkony ke zjištění jeho totožnosti. S cizincem je sepsán protokol, pro zjištění totožnosti jsou cizinci sejmuty otisky jeho prstů, zdali není evidován v databázi Policie České republiky. Po poskytnutí součinnosti a provedení nezbytných úkonů, sloužících ke zjištění totožnosti, se následně s cizincem, za přítomnosti tlumočníka, který tlumoční cizinci do jeho rodného jazyka, vyřeší přestupek.

2. Příslušníci MP provádí kontrolu dodržování předepsané rychlosti v obci a na určených místech (silniční provoz). Při kontrole zjistí, že přestupek spáchal cizí státní příslušník, kdy např. nesouhlasí nebo jsou příslušníkům MP podezřelé doklady, které cizinec předložil ke kontrole. Na základě tohoto zjištění jsou přivoláni policisté Cizinecké policie, kteří provedou kontrolu předložených cestovních dokladů, a to pomocí služební pomůcky PSION, kde v této pomůcce jsou vedeni cizí státní příslušníci, kteří mají status jako hledaná, pohřešovaná osoba nebo je touto pomůckou zjištěno, že kontrolovaný cizinec je na území České republiky neoprávněně, bez platného pobytového víza. Na základě těchto zjištěných skutečností je cizinec předveden na stanici Cizinecké policie, kde jsou s cizincem provedeny všechny nezbytné úkony, dle zákona č. 326/1999 Sb. O pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů.

3. Cizinecká policie, v součinnosti s Městskou policií, spolupracuje při pátrání po pohřešovaných osobách a motorových vozidlech cizích státních příslušníků, kdy se provádí kontroly v nočních podnicích, kde je možný výskyt cizinců, na ubytovnách, v hernách atd, v restauračních zařízeních atd.

4. Spolupráce s Cizineckou policií a Celní správou při řešení přestupců – cizinců.

5. Specialisté cizinecké policie na doklady spolu se strážníky městské policie odhalují nepravé doklady.


39

Policista cizinecké policie se specializací na doklady prezentoval strážníkům městské policie problematiku pravých a nepravých dokladů a doplnil např. ukázkami cestovních dokladů z různých zemí. O tom, že spolupráce mezi cizineckou policií a strážníky městské policie funguje nejen na učebně, ale zejména v praxi, se specialista na doklady cizinecké policie přesvědčil, když jeden ze strážníků účastnící se školení spontánně reagoval slovy: „na naši žádost byla hlídka cizinecké policie na místě do 5 minut a spolupráce byla vynikající“. Velmi důležitou součástí vzdělávání policejních specialistů na doklady v době neustálého technického vývoje jsou vztahy se zahraničními partnery, s kterými probíhá intenzivní výměna informací v oblasti tzv. neregulérních dokladů. Ze strany cizinecké policie je snahou neustále být po ruce všem útvarům Policie ČR, celní správě nebo strážníkům městské policie v případech osob podezřelých z trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny. Představa osob, které při svém pobytu v ČR a dalších členských státech Evropské unie zneužívají falešné doklady s tím, že nebudou odhaleny, protože na vnitřních hranicích členských států EU již pravidelná kontrola dokladů neprobíhá, může být mylná. Naopak policisté služby cizinecké policie v součinnosti s dalšími útvary Policie ČR ve spolupráci s příslušnými městskými a obecními úřady a městskou policií intenzivně pracují na odhalování osob, které padělané doklady předkládají.

Bezpečnostně preventivní akce „Cizinec“

Tato akce, ze dne 19. 04. 2013, byla zaměřena na prodejny a kamenné obchody provozované zejména cizími státními příslušníky. K součinnostní akci byli kromě policistů z Cizinecké policie, kdy byl využit tzv. Schengen-bus, byla dále využita i spolupráce Celní správy, psovodů z Vojenské policie Tábor se psy na vyhledání OPL (drogy), Městské policie, ČOI, HZS (preventisté).

Samotná akce začala v dopoledních hodinách, a to paralelním výjezdem 3 vytvořených skupin, z nichž v každé měli zastoupení jednotliví policisté a pracovníci ze státní správy a samosprávy výše. Celkem se na akci podílelo 55 osob ze strany policistů a kontrolních orgánů.

Předmětem a cílem akce byla kontrola: • dodržování pobytového režimu cizinců a pravosti a platnosti předkládaných cestovních dokladů, legálnosti pobytu cizinců na našem území, • pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách, • dodržování pracovně-právních předpisů a předpisů o pobytu cizinců na území České republiky se zaměřením na výkon nelegální práce cizinců, • problematika pátrání se zaměřením na odhalování porušování celních a daňových předpisů v souvislosti s dovozem zboží, • nekolkovaných cigaret a alkoholu, prodeje falzifikátů,


40

• výskytu omamných a psychotropních látek („OPL“) • živnostenská podle živnostenského zákona (přestupky a správní delikty), dodržování zákona o ochraně spotřebitele, • dodržování předpisů požární bezpečnosti, se zaměřením na vyznačení únikových cest, zapojení elektřiny či vybavenost prodejen a ubytovacích zařízení ručními hasicími přístroji, případně jejich platné revize.

Výsledek komplexní kontroly ve všech provozovnách

Důslednými kontrolami nebyl zjištěn výskyt falzifikátů či nekolkovaných cigaret-alkoholu, nebyly zjištěny žádné přestupky na úseku celních a daňových předpisů. Rovněž všechny kontrolované osoby měly u sebe předepsané doklady (platné a pravé) a jejich pobyt byl vyhodnocen jako legální. V jednom případě byl při kontrole na ubytovnách zjištěn výskyt Občanského průkazu, který procházel v pátrání Schengen. Tento průkaz byl zajištěn, odeslán na příslušnou instituci a majiteli byl vystaven náhradní doklad totožnosti.

Dále bylo zkontrolováno celkem 60 osob a u cizinců pravost jejich dokladů. Prohřešky či nedostatky byly zjištěny na úseku požární ochrany, a to zejména neplatné revize u hasicích přístrojů, zastavěné a neoznačené únikové cesty, neoznačené hlavní uzávěry vody-elektřiny, popřípadě plynu, a to ve všech kontrolovaných provozovnách, včetně ubytovacích zařízení. Byla stanovena lhůta pro odstranění těchto zjištěných nedostatků. Další prohřešky byly zaznamenány i na úseku živnostenského zákona, kdy mnozí provozovatelé, zejména z řad cizinců, nedokázali předložit ke kontrole fakturační listy.

Byl zjištěn i výskyt užívání razítka s osobou provozovatele, který ovšem již v dané provozovně řadu měsíců nepůsobí, některé nedostatky s označením provozoven, označování nabízeného zboží apod.

Provedenou kontrolou inspektorů z ČOI bylo v jedné z provozoven zjištěno protiprávní jednání, týkající se označování prodávaného zboží, které nebylo opatřeno etiketami v českém jazyce. Na místě byla udělena pokuta ve výši 4.000,-Kč (včetně správního poplatku). Zboží bylo ihned staženo z nabídky prodejce do doby, než bude závada odstraněna.


41

Co říci závěrem? Závěrem lze uvést, že při společných kontrolách jsou využívány vzájemně kontrolní pravomoci, policie zajišťuje bezpečnost inspektorů a dalších kontrolních orgánů při některých rizikových kontrolách a pomáhá při ověřování totožnosti kontrolovaných osob. Například inspektoři z ČOI policii naopak poskytují součinnost při prokazování protiprávního jednání kontrolovaných osob, zejména využitím práva vstupu do skladových prostor provozoven a oprávnění ke kontrolním nákupům, které byly zrealizovány ve všech kontrolovaných provozovnách. Společné kontroly jsou vždy plně koordinovány, aby nedocházelo k nežádoucí duplicitě a výsledný efekt kontrol byl co nejvyšší. Prokázala se opětovně velmi dobrá spolupráce těchto všech přizvaných složek. Lze hovořit o příkladné, kvalitní a důsledné profesionální spolupráci orgánů státní správy a samosprávy, která bude následovat i v budoucnu.


42

Doporučená literatura

LUKÁŠKOVÁ, G. Cizinecká policie. Brno : Masarykova univerzita, 2012. MARTINŮ, O., LANGER, I. Reforma Policie ČR služba v nových podmínkách. Policie ČR [online]. Praha, vydáno leden 2009[ cit. 2011-11-16]. 21 s. Dostupné z: ˂ http://www.policie.cz/clanek/reforma-policie-cr-sluzba-v-novych-podminkach-191470.aspx ˃. Specialisté na nepravé doklady. Policie České republiky [online]. Dostupné z: <http://www.policie.cz/clanek/ specialiste-na-neprave-doklady.aspx>. O nás. Policie České republiky - služba cizinecké policie. [online]. [cit.14.11.2011]. Dostupné z: ˂http://www.policie.cz/clanek/o-nas-831034.aspx˃. RUDOLF, O. Správní delikty podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Brno, 2011. Směrnice Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou. STAMBOLIDIS, A, KUČNÁ, H. Příručka pro policisty České republiky, cestovní doklady, doklady cizinců, Evropská unie, schengenská spolupráce. Holešov, 2011. Ředitelství služby cizinecké policie. Policie České republiky [online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné z : ˂http://www.policie.cz/clanek/sluzba-cizinecke-policie-reditelstvi-sluzby-cizinecke-policie.aspx˃ . Zákony zákon č. 273/2008 Sb., O Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 325/1999 Sb., O azylu, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 326/1999 Sb., O pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník Internetové zdroje www.zeleznaopona.cz

www.euroskop.cz

www.ministerstvofinancicr.cz


43

Tato studijní opora byla vytištěna v rámci projektu: Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraji: CZ.1.07/3.2.08/02.0046

Projekt je zaměřen na podporu a přípravu celkového řešení problematiky dalšího vzdělávání strážníků obecních (městských) policií. Jejich vzděláváním dojde ke zvýšení jejich profesních kompetencí. Záměrem projektu je vytvoření specifických kurzů dalšího vzdělávání, které jsou zapotřebí k prohloubení kvalifikace strážníků MP a vzdělávací programy, které budou sloužit jako specializační a prohlubující vzdělávání. Celkem bude v rámci projektu vytvořeno 19 vzdělávacích programů, zaměřených na legislativu v profesi strážníků MP, osobní rozvoj a komunikaci, ochranu životního prostředí a na témata zaměřená na krizové situace a jejich řešení. Ke dvanácti vzdělávacím programům, které nejsou zaměřeny na legislativu, budou vytvořeny studijní opory. Ty budou předávány cílové skupině a prostřednictvím webových stránek projektu i široké veřejnosti. Prostřednictvím vzdělávacích programů se budou setkávat nejen strážníci MP JčK, ale také strážníci a jejich velitelé, což napomůže týmové spolupráci MP.

Program byl realizován Vysokou školou evropských a regionálních studií, o. p. s.

v Českých Budějovicích pro strážníky MP. Tento text je určen pro potřeby výše uvedeného projektu a bude sloužit jako studijní opora

při vzdělávacím programu. Text neprošel jazykovou úpravu.

Documents

„Podpora dalšího vzdělávání příslušníků …...7. Ochrana životního prost ředí 8. Týmová spolupráce 9. Komunikace se zdravotn ě postiženým 10. Extremistické