UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra hudební výchovy

BAKALÁ ŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

ZUZANA VRÁNOVÁ

III. ročník – prezenční studium

PIERRE VAN HAUWE - ŽIVOT A DÍLO HUDEBNÍHO PEDAGOGA

Vedoucí práce: Mgr. Jaromír Synek, PhD.

OLOMOUC 2011

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen

uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 28. 6. 2011

.............................................

Poděkování

Děkuji Mgr. Jaromíru Synkovi, PhD. za odborné vedení práce. Andé Vosovi ze

Stichting Pierre van Hauwe v Delftu a PaedDr. Lence Pospíšilové děkuji za poskytnutí

cenných informací a podkladů k práci a za zapůjčení některých publikací k prostudování.

OBSAH

Úvod..........................................................................................................................................5

1. Život a pedagogická činnost Pierra van Hauwe (1920 – 2009)............................................6

1.1 Dětství a mládí, hudební začátky............................................................................6

1.2 Delftské pěvecké sbory a Volkszangdag.................................................................7

1.3 Pedagogická činnost Pierra van Hauwe na hudební škole v Delftu........................8

1.4 Další pedagogická práce Pierra van Hauwe a poslední období jeho života.............9

2. Hudebně pedagogická koncepce Pierra van Hauwe Spelen met Muziek.............................11

2.1 Publikace zpracovávající koncepci Spelen met Muziek.........................................11

2.1.1 Spielen mit Musik 1–4 – řada metodických a žákovských sešitů............12

2.1.2 Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder für Kindergarten, Musikschule,

Grund- und Hauptschule mit Orffinstrumentarium und Blockflöte..................15

2.2 Shrnutí principů hudebně pedagogické koncepce Spelen met Muziek v elementární

hudební výchově...........................................................................................................16

3. Další hudebně pedagogické publikace Pierra van Hauwe....................................................21

3.1 Samen blokfluit spelen – Hudební školka...............................................................21

3.2 Metrum und Rhytmus..............................................................................................24

3.3 Noten lesen – Noten singen – Stimmbildung...........................................................25

4. Skladatelské dílo Pierra van Hauwe – hudební úpravy pro různá komorní i orchestrální

obsazení.........................................................................................................................27

4.1 Úpravy skladeb pro různé žákovské soubory..........................................................28

4.1.1 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule...28

4.1.2 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule,

Teil 2 – Advent und Weihnachtslieder, Kinderlieder aus Deutschland und

Ausland..............................................................................................................29

4.1.3 20 Volkslieder für Blockflöten und Orff-Instrumente, Teil 2....................29

4.2 Skladby pro školní orchestr, vokálně instrumentální a sborové skladby................30

5. Pierre van Hauwe a jeho dílo v České republice...................................................................32

5.1 Kurzy Pierra van Hauwe v Praze............................................................................32

5.2 Skladatelské dílo Pierra van Hauwe na ZUŠ A. M. Buxton v Úpici......................33

Závěr.........................................................................................................................................36

Seznam pramenů a literatury....................................................................................................38

Seznam příloh...........................................................................................................................40

5

ÚVOD

Bakalářská práce je zaměřena na zdokumentování života a díla významného

hudebního pedagoga Pierra van Hauwe. V první kapitole se věnuji životní a pedagogické

dráze Pierra van Hauwe, jeho hudebním začátkům, působení ve funkci dirigenta různých

sborů a jako ředitele hudební školy v Delftu. Druhá kapitola je zaměřena na jeho hudebně

pedagogická koncepce Spelen met Muziek, součástí této kapitoly je i popis dvou různých

publikací zabývajících se tímto konceptem. Dalším hudebně pedagogickým publikacím Pierra

van Hauwe a jeho skladatelské činnosti pro různé žákovské soubory a školní orchestr je

věnována třetí a čtvrtá kapitola. Mnoho českých pedagogů a studentů mělo možnost setkat se

s touto osobností hudební pedagogiky na hudebních kurzech, které probíhaly v Praze. Proto se

v poslední, páté kapitole zabývám působením Pierra van Hauwe v České republice a

provedením jeho děl na ZUŠ A. M. Buxron v Úpici. Zde v současné době působím na

částečný úvazek jako učitelka hry na zobcovou flétnu a tuto školu jsem navštěvovala i jako

žákyně.

Podnětem pro volbu tohoto tématu bakalářské práce bylo moje setkání s Pierrem van

Hauwe na hudebním kurzu v Praze v roce 2002 a seznámení se s jeho prací prostřednictvím

vlastního prožitku. Ačkoli byl Pierre van Hauwe celosvětově uznávaným hudebním

pedagogem, o jeho životě a díle neexistuje žádná ucelená publikace. Proto bylo často obtížné

získat dostatek informací nejen o jeho životě, ale i o skladatelském a pedagogickém díle. Také

jeho publikace jsou velmi těžko dostupné.

Práce Pierra van Hauwe ovlivnila mnoho pedagogů, studentů i žáků. Tato bakalářská

práce by měla čtenářům přiblížit jeho hudebně pedagogické metody a principy a také

obsáhlou skladatelskou práci a životní dráhu.

6

1. ŽIVOT A PEDAGOGICKÁ ČINNOST PIERRA VAN HAUWE (1920 –

2009).1

1.1 Dětství a mládí, hudební začátky.

Nizozemský hudebník, skladatel a pedagog Pierre van Hauwe se narodil 12. ledna

1920 v Terneuzenu a byl nejmladším ze šesti dětí. Jeho otec hrál na pozoun a lesní roh

v Gentské opeře (Belgie). Kromě toho řídil v Terneuzenu kostelní pěvecký sbor a městskou

hudbu Zeeuws Vlaanderen. Matka Pierra van Hauwe vedla obchod s obuví. Pierre van Hauwe

projevoval hudební nadání již od útlého věku. Podle svých vzpomínek když mu bylo pět let,

vzal z aktovky svého otce hudební partitury a snažil se je zahrát na klavír.

Po absolvování základní školy v Terneuzenu navštěvoval Pierre van Hauwe internátní

školu ve městě St. Niklaas v Belgii.2 Začal zpívat v pěveckém sboru a vzdělávat se ve hře na

klavír. Jeho obrovské hudební nadání bylo už v tomto věku jeho učitelům zjevné a tak se

stalo, že Pierre van Hauwe začal ve svých třinácti letech řídit mužský a chlapecký kostelní

pěvecký sbor. Tento sbor se skládal z učitelů a žáků internátní školy a z řádových bratrů.

Prvním veřejným vystoupením Pierra van Hauwe s tímto pěveckým sborem a s orchestrem se

odehrálo na dvoře internátní školy. Na programu byly skladby Franze Schuberta Rosamunde a

Nedokončená symfonie. Z této doby pocházejí také první skladby Pierra van Hauwe. Byla to

moteta určená pro pěvecký sbor, který vedl.3

Po ukončení studia na internátní škole ve St. Niklaas4 studoval Pierre van Hauwe až

do začátku 2. světové války na konzervatoři v Antverpách pod vedením Oscara van Hemel.

Po nástupu nacionálních socialistů k moci mohl pokračovat ve studiu pouze pod podmínkou

spolupráce s režimem. To Pierre van Hauwe odmítl. Jeho učitel Oscar van Hemel uprchl

z Antverp do Bergen op Zoom v Holandsku, kde začal znovu učit. Pierre van Hauwe

následoval svého učitele a dokončil studium na konzervatoři v Bergen op Zoom. Během války

poznal Pierre van Hauwe na poště v Teneuzenu svoji budoucí ženu Elisabeth.

1 Delft op Zondag. Delft: Rodi Media ZH b.v., 15. února 1998, s. 7 – 8. Rozhovor s Pierrem van Hauwe v týdeníku Delft op Zondag. Překlad do angličtiny André Vos. 2 Z důvodu nedostatku zdrojů nelze zjistit přesné údaje o školní docházce Pierra van Hauwe. 3 http://www.pierrevanhauwe.de/bio.htm, citováno dne 22. 6. 2011. 4 Z důvodu nedostatku zdrojů nelze zjistit přesné údaje o školní docházce Pierra van Hauwe.

7

1.2 Delftské pěvecké sbory a Volkszangdag.5

V roce 1946 získal Pierre van Hauwe místo dirigenta chlapeckého a mužského

chrámového pěveckého sboru působícího při kostele Sv. Hyppolyta v Delftu v jižním

Holandsku. Kromě toho vyučoval hudbu ve škole Sv. Hippolyta, na dívčí škole Sv. Antonia a

na několika dalších školách v Delftu. Se sborem při kostele Sv. Hyppolyta prováděl i velmi

náročné skladby od G. P. Palestriny, W. A. Mozarta, J. Haydna, A. Brucknera a dalších

skladatelů.6

Pierre van Hauwe založil v Delftu vlastní sbor, jehož členkami byly dívky navštěvující

školy, kde vyučoval. Tento sbor byl pojmenován Delft Madrigaalkoor7 a zpívaly zde dívky od

12 do 25 let. Zkoušky sboru probíhaly každý den. Sám název sboru vypovídá o jeho

repertoáru, který tvořily především skladby pozdního středověku a renesance. Sbor byl známý

dokonale interpretovanou polyfonií – základem jeho koncertního programu byly skladby od

Guillauma Dufaye, Josquina des Prez, Nicolase Gomberta, Cypriaana de Rore, Claudia

Monteverdiho a dalších vlámských, italských a španělských skladatelů. Sbor prováděl také

nizozemské lidové písně a lidové písně dalších národů v autorských úpravách Pierra van

Hauwe. Písně nejrozmanitějších národů prováděl sbor často v jejich původním jazyce. Kromě

Pierra van Hauwe upravovali hudbu pro sbor také skladatelé Henri Zagwijn a Koos van de

Griend. Významnou součástí repertoáru sboru byly také úpravy lidových písní od Zoltána

Kodálye. Delft Madrigaalkoor byl mezinárodně uznáván jako jeden z nejlepších evropských

sborů, vzniklo přes 30 nahrávek8 sboru a mnoho rozhlasových pořadů. Sbor ukončil svoji

činnost v roce 1964 kvůli stále většímu časovému vytížení Pierra van Hauwe. Od roku 2000

se bývalé členky sboru znovu scházely a spolu s Pierrem van Hauwe částečně obnovily

činnost sboru, včetně pravidelných vystoupení. V té době bylo nejmladší člence téměř 60 let a

nejstarší přes 70 let. 9

Kromě pěveckého sboru Delft Madrigaalkoor a mužského a chlapeckého sboru při

kostele Sv. Hyppolyta vedl Pierre van Hauwe v Delftu také smíšený sbor Die Delftsche

Sanghers. Díky spolupráci těchto sborů mohl provést i díla jako Requiem Wolfganga Amadea

Mozarta, nebo Carmina Burana Carla Orffa.10

5 Delft op Zondag. Delft: Rodi Media ZH b.v., 15. února 1998, s. 7 – 8. 6 http://www.pierrevanhauwe.de/bio.htm, citováno dne 22. 6. 2011. 7 „Delftský madrigalový sbor“, překlad názvu autorka BP. 8 Delft op Zondag. Delft: Rodi Media ZH b.v., 15. února 1998, s. 7 – 8. 9 http://www.pierrevanhauwe.de/bio.htm, citováno dne 22. 6. 2011. 10 Tamtéž, citováno dne 22. 6. 2011.

8

Mezi lety 1923 a 1970 probíhalo v Delftu každoroční společné zpívání,

Volkszangdag11. Od začátku padesátých let vedl každoroční Volkszangdag Pierre van Hauwe

a pro mnoho občanů Delftu je jeho jméno stále spjato s touto aktivitou.12 Do společného

zpívání byly zapojeny tisíce obyvatel Delftu13, na repertoáru byly převážně holandské lidové

písně a kánony. Společné zpívání probíhalo na Delftském tržišti. V roce 1970 byl zrušen

výbor pro pořádání Volkszangdag a tím bylo společné zpívání na Delftském tržišti ukončeno.

V průběhu let bylo učiněno několik pokusů každoroční Volkszangdag obnovit, ale tyto pokusy

byly neúspěšné. Až 25. srpna 2007 se na Delftském tržišti znovu sešlo několik tisíc

současných i bývalých občanů Delftu, aby znovu zpívali pod vedením Pierra van Hauwe. Tato

událost se opakovala i v roce 2008, ale kvůli nemoci Pierra van Hauwe už bohužel bez jeho

vedení.14

1.3 Pedagogická činnost Pierra van Hauwe na hudební škole v Delftu.15

Roku 1960 byl Pierre van Hauwe požádán městem Delft, konkrétně starostou de

Loorem16, o pomoc při zakládání státní hudební školy. Kontaktoval tedy v té době právě

vzniklý Orffův institut v Salzburgu, osobně se seznámil s Carlem Orffem a Wilhelmem

Kellerem. Po návštěvě letního kursu pořádaného Orffovým institutem v Salzburgu Pierre van

Hauwe získané poznatky využil a dále rozvinul při zřizování hudební školy v Delftu. To byl

počátek dlouholeté holandsko–rakouské spolupráce mezi Pierrem van Hauwe a Orffovým

institutem, která dále trvala více než 25 let.

Pierre van Hauwe byl ředitelem státní hudební školy v Delftu od jejího založení v roce

1960 až do svého odchodu do penze v roce 1982. Hlavní myšlenkou jeho pedagogické

činnosti na této hudební škole byla snaha o zapojení pokud možno všech žáků do společného

hudebního života a tomuto cíli věnoval velké úsilí. Proto založil při hudební škole žákovský

orchestr, kde mohl hrát každý žák, jakéhokoliv věku, na jakýkoliv nástroj a na jakékoliv

interpretační úrovni. Do tohoto orchestru integroval Pierre van Hauwe i znevýhodněné a

postižené děti.17 Orchestr měl velmi neobvyklé a proměnlivé obsazení – klavíristé obvykle

hráli na melodické bicí nástroje (xylofony, zvonkohry, metalofony...) a ostatní bicí nástroje

Orffova instrumentáře, hráči na smyčcové a dechové nástroje dostali party odpovídající jejich

11 „Dny lidového zpěvu“, překlad autorka BP. 12 http://www.pierrevanhauwe.org/?page_id=39, citováno dne 22. 6. 2011. 13 Delft op Zondag. Delft: Rodi Media ZH b.v., 15. února 1998, s. 7 – 8. 14 http://www.pierrevanhauwe.org/?page_id=39, citováno dne 22. 6. 2011. 15 Tamtéž, citováno dne 22. 6. 2011. 16 Delft op Zondag. Delft: Rodi Media ZH b.v., 15. února 1998, s. 7 – 8. 17 Čerpáno z rozhovoru autorky bakalářské práce s PaedDr. Lenkou Pospíšilovou dne 26. 6. 2011.

9

momentální interpretační úrovni. Protože součástí základního hudebního vzdělání na hudební

škole v Delftu byla hra na zobcovou flétnu, tvořil základ orchestru soubor zobcových fléten

hrající obvykle ve čtyřhlasé sazbě. Pro toto netradiční a rychle se měnící obsazení napsal nebo

upravil Pierre van Hauwe mnoho skladeb. Orchestr slavil velké úspěchy nejen v Holandsku,

ale také v mnoha evropských i mimoevropských zemích (např. v Izraeli).

Pro potřeby hudební školy v Delftu vyvinul Pierre van Hauwe svoji vlastní hudebně

pedagogickou koncepci elementární hudební výchovy Spelen met Muziek18. Postupně tuto

koncepci přejala do své výuky většina mateřských a základních školy v Delftu a také v mnoha

dalších holandských městech. V dnešní době je tato koncepce přeložena do čtrnácti jazyků a

je používána v mnoha zemích světa.19 Pro potřeby výuky hry na zobcovou flétnu vytvořil

Pierre van Hauwe čtyřdílnou školu Samen blokfluit spelen20, která vyšla i v českém překladu

pod názvem Hudební školka21. Těmto a dalším publikacím Pierra van Hauwe budou věnovány

samostatné kapitoly této práce.

1.4 Další pedagogická práce Pierra van Hauwe a poslední období jeho života.

I po odchodu ze své funkce ředitele hudební školy v Delftu do penze (v roce 1982)

Pierre van Hauwe stále vedl kurzy pro učitele a učitelky v mateřských, základních, hudebních

i zvláštních školách, pro vychovatele, studenty hudby i další zájemce nejen v celé Evropě, ale

také v Izraeli, Mexiku, Africe a jižní Americe, kde účastníky seznamoval se svou hudebně

pedagogickou koncepcí Spelen met Muziek.

Mimo vedení kurzů pro učitele a studenty se věnoval také hudebně pedagogické práci

s postiženými dětmi v Ghaně. Díky cestování s pěveckými sbory a s žákovským orchestrem

poznal Pierre van Hauwe velké množství kultur a měl neobyčejně dobrý přehled o politické

situaci ve světě. Tak poznal například i postižených a slepých dětí v Ghaně a neúnavně sháněl

prostředky na vybavení škol hudebními nástroji a na výuku těchto dětí. Tato práce ho velmi

naplňovala a podle jeho slov byla jedním z jeho největších pedagogických úspěchů. Podařilo

se mu získat prostředky na výuku šesti set slepých dětí ve hře na zobcovou flétnu a na

vybavení čtrnácti zařízení pro postižené děti nástroji Orffova instrumentáře.22 Také zde sám

vyučoval, stejně jako např. na ostrově Madeira, kde vytvořil orchestr, do kterého integroval

18 „Hrátky s hudbou“, překlad autorka BP. 19 Delft op Zondag. Delft: Rodi Media ZH b.v., 15. února 1998, s. 7 – 8. 20 „Společné hraní na zobcovou flétnu“, překlad autorka BP. 21 HAUWE, Pierre van. Hudební školka 1 – 4. Praha: Editio Simiae Ludentes, 1994. 22 http://www.musikschule-inning.de/sets/wie.html, citováno 22. 6. 2011.

10

postižené děti. S tímto orchestrem prováděl koncerty nejen na Madeiře a v Portugalsku, ale i

v dalších státech Evropy. 23

Hudební škola v Delftu je v současnosti součástí Vrije Akademie Delft24 při Centrum

voor de Kunsten25 v Delftu.26 Za svou hudebně pedagogickou činnost získal Pierre van Hauwe

mnoho ocenění po celém světě, mimo jiné vyznamenání Ridder in de Orde van Oranje

Nassau27 a cenu nadace Carla Orffa v Mnichově Pro Merito. V roce 2001 obdržel německý

Bundesverdienstkreuz 1. Klasse28 za zásluhy.

Pierre van Hauwe se věnoval aktivní pedagogické práci až do doby krátce před svou

smrtí. Zemřel 25. června 2009 v Delftu.29

Pierre van Hauwe je otcem významného hráče na zobcovou flétnu a pedagoga Waltera

van Hauwe (*1969), který sám vydal několik publikací věnujících se výuce hry na zobcovou

flétnu a technice hry na tento nástroj. Některé z těchto prací byly přeloženy i do českého

jazyka.30

23 Čerpáno z rozhovoru autorky bakalářské práce s PaedDr. Lenkou Pospíšilovou dne 26. 6. 2011. 24 „Svobodná akademie Delft“, překlad autorka BP. 25 „Centrum umění“, překlad autorka BP. 26 http://www.pierrevanhauwe.org/?page_id=39, citováno dne 22. 6. 2011. 27 „Řád rytíře Oranžského z Nassau“, překlad autorka BP. 28 „Řád první třídy Spolkové republiky Německo“, překlad autorka BP. 29 http://www.pierrevanhauwe.org/?page_id=39, citováno dne 22. 6. 2011. 30 Např.: Technika hry na zobcovou flétnu, díl 1. Praha, Bratislava: WinGra, 1999.

11

2. HUDEBNĚ PEDAGOGICKÁ METODA PIERRA VAN HAUWE SPELEN

MET MUZIEK.31

Hudebně pedagogická koncepce Pierra van Hauwe nazvaná Spelen met Muziek je

inspirována souborem metodických postupů a námětů Carla Orffa Orff-Schulwerk a hudebně

pedagogickou koncepcí Zoltána Kodálye. Je zaměřena především na elementární hudební

výchovu dětí předškolního a mladšího školního věku, ale její principy lze úspěšně využít i při

práci s dalšími věkovými skupinami.

Vlastní hudebně pedagogické koncepci Pierra van Hauwe předcházely čtyři sešity

nazvané Muziek voor de Jeugd32, což bylo holandské přepracování Orffova Schulwerku.

Hudebně pedagogická koncepce Spelen met Muziek vyšla v Holandsku poprvé v roce 1968

v podobě čtyř na sebe navazujících metodických sešitů pro učitele a čtyř pracovních sešitů pro

žáky. V roce 2005 vydalo nakladatelství Edition Libre Delft publikaci Spielen mit Musik:

Neue und alte Lieder für Kindergarten, Musikschule, Grund- und Hauptschule mit

Orffinstrumentarium und Blockflöte33. Tato publikace se zabývá metodikou elementární

hudební výchovy ve školkách, na základních školách a na základních uměleckých školách.

Vyšla v německém jazyce a Pierre van Hauwe na ní spolupracoval s hudební pedagožkou a

autorkou knih pro děti34 Evou Marií Kirschner.

Následující dvě podkapitoly jsou věnovány popisu dvou různých publikací Pierra van

Hauwe, které se zabývají metodikou elementární hudební výchovy podle hudebně

pedagogické koncepce Spelen met Muziek.

2.1. Publikace zpracovávající koncepci Spelen met Muziek

V této podkapitole jsou představeny dvě publikace, které jsou věnovány souboru

metodických postupů nazvaných Spelen met Muziek. Autorka bakalářské práce srovnává a

popisuje obsah dvou rozdílných vydání, které měla možnost prostudovat. V obou případech se

jedná o německá vydání holandských metodických publikací Spelen met Muziek.

31 HAUWE, Pierre van. Spelen met Muziek. Amsterdam: New Sound, 1968. „Hrátky s hudbou“, překlad autorka BP. 32 HAUWE, Pierre van. Muziek voor de Jeugd. Amsterdam: New Sound, 1961. „Hudba pro mládež“, překlad autorka BP. 33 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder für Kindergarten, Musikschule, Grund- und Hauptschule mit Orffinstrumentarium und Blockflöte. Delft: Edition Libre, 2005. Dále jen Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder (...). „Hrátky s hudbou – Nové a staré písně pro školky, hudební školy, základní školy s nástroji Orffova instrumentáře a zobcovou flétnou“, překlad názvu autorka BP. 34 Např.: KIRSCHNER, Eva Maria. Nur ein kleiner Stern. Eichstätt: Fünf Raben Verlag, 2001.

12

2.1.1 Spielen mit Musik 1–435 – řada metodických a žákovských sešitů.

Čtyři metodické a čtyři žákovské sešity Spielen mit Musik jsou německým překladem

publikace Spelen met Muziek. Učebnici z holandštiny do němčiny přeložil Bruno Bastin.

Metodické sešity jsou se žákovskými sešity úzce provázané, jednotlivá cvičení jsou pro lepší

orientaci číslována stejně v žákovském i metodickém sešitě. Na začátku každého metodického

sešitu je uveden přehled učiva. Pracovní sešity slouží k upevnění, rozšíření a opakování učiva.

Teoretická a praktická část není v rámci metodických sešitů oddělena. Praktické

příklady, cvičení a písně se prolínají s teoretickými a metodickými pokyny k jejich realizaci.

Metodické sešity jsou koncipovány jako ucelené učebnice. Střídá se výuka rytmu, intonace,

instrumentální činnosti... Při výběru činností se dbá na vývojové možnosti žáků tak, aby byli

schopni učivo zvládnout a zároveň aby jim přinášelo vždy něco nového a aby měli z hudby

radost. Metodický postup nácviku jednotlivých prvků – rytmu, zpěvu, notového zápisu apod.,

je vždy jasně vysvětlen a popsán v krocích, tak aby ho mohl učitel aplikovat i v dalších

podobných situacích. Součástí výuky jsou rytmická a melodická cvičení, rytmické a později i

melodické diktáty, cvičení na doplňování not do notové osnovy podle vzoru, prostor pro

vlastní tvořivost žáků, ve třetím a čtvrtém dílu nalezneme rytmická a melodická cvičení i ve

vícehlasu (dvojhlas, trojhlas).

První metodický sešit Spielen mit Musik se zaměřuje na přípravná cvičení, mluvené

slovo jako rytmický prvek, výuku zpěvu podle pravidelně a nepravidelně se střídajících

solmizačních slabik so – mi36, jednoduché hudební diktáty a základní délky not (čtvrťová a

osminová nota, čtvrťová pomlka). Učebnice je podle autora určena dětem prvních tříd

základní školy nebo prvního vyučovacího ročníku základních uměleckých škol. Protože žáci

zpočátku neumí číst a psát, je veškerá výuka nejprve prováděna zpaměti. Výuka notového

zápisu začíná postupně až se zavedením žákovského sešitu po několika měsících výuky

(přibližně v polovině prvního metodického sešitu). Notový zápis je ale realizován zatím jen ve

formě rytmického zápisu na jedné lince „notové osnovy“, zápis melodie je realizován pomocí

písmen s a m (zkratky ze solmizačních slabik so a mi) napsaných pod linkou s rytmickým

zápisem. Jedná se tedy zatím o melodizaci v prostoru 5. a 3. stupně tóniny. Výuka rytmu je od

počátku realizována pomocí systému rytmických slabik, které Pierre van Hauwe převzal

z hudebně pedagogické metody Zoltána Kodálye.37

35 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik. Amsterdam: New Sound, 1972–1974. 36 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder (...). Delft: Edition Libre, 2005. Kapitola 4, Absolut und relativ, str. 47. Pierre van Hauwe používá při solmizaci slabiky do – re – mi – fa – so – la – ti. 37 Podrobný přehled rytmických slabik v podkapitole 2.2 Základní principy elementární hudební výchovy v hudebně pedagogické metodě Pierra van Hauwe.

13

Druhý metodický sešit zavádí pojem notová osnova a houslový klíč a začíná využívat

kromě relativní solmizace i absolutní označení tónů. Relativní označení ale neopouští, oba

způsoby jsou používány současně, a to i v dalších dílech školy. Pro správnou intonaci a zpěv

z not je relativní solmizace stále základním a hlavním prostředkem. Absolutní notace ale není

chápána jako nepodstatný prvek. Od okamžiku, kdy jsou s ní žáci seznámeni, je naopak

pevnou součástí výuky. Procvičování absolutního a relativního značení tónů a spojení těchto

dvou postupů se věnuje velká část cvičení druhého dílu učebnice a pokračuje ve všech

následujících dílech. Tato cvičení vychází vždy z toho, co již žáci znají. Základem cvičení je

například rytmická linka s tóny označenými pomocí relativní solmizace (so, mi..., případně

zkratky s, m). Zatím se pohybujeme pouze v tónině C dur, další tóniny budou následovat

později. Žáci vědí, že so značí v absolutní notaci v tónině C dur tón g1 a mi značí e1 a vědí,

kde tyto tóny leží v notové osnově. Úkolem žáků je zapsat tóny podle linky označené

solmizačními slabikami ve správném rytmu do notové osnovy. Následujícím krokem je

tleskání (ťukání apod...) rytmu spolu s deklamací příslušných rytmických slabik. Po

seznámení se s rytmem cvičení se melodie zpívá nejprve podle solmizačních slabik a poté na

jména not. Tato cvičení jsou různě obměňována, například postupujeme obráceně – známe

jména not a úkolem je doplnit k nim správné solmizační slabiky a dopsat noty do notové

osnovy, případně máme notový zápis a úkolem je doplnit jména not a solmizační slabiky

apod. Nikdy ale nepostupujeme pouze teoreticky, vždy melodii také zazpíváme, nejlépe

oběma způsoby – pomocí relativní solmizace i na jména not. Při nácviku písní je postup

stejný, posledním krokem je zpěv textu písně. Vždy je nutné spojení všech prvků v jeden

celek a postup od jednoduchého ke složitému. Proto je podle Pierra van Hauwe dobré začínat

i při melodických cvičeních nejprve rytmem.

Rozsah známých tónů se ve druhém dílu učebnice rozšiřuje ze so – mi (v C dur g – e)

přes la (v C dur a) a pentatonickou řadu do – re – mi – so – la (v C dur c – d – e – g – a) na

diatoniku do – re – mi – fa – so – la (v C dur c – d – e – f – g – a). V závěru sešitu se probírá

problematika transpozice – při zpěvu od jiného tónu se relativní solmizace nemění, vztahy

mezi tóny zůstávají stejné, ale v absolutní notaci se změní jména jednotlivých not. V poslední

kapitole je ke známým tónům přidán ještě tón fis, a to ve spojení a – fis, což je v rámci

stupnice D dur v relativní solmizaci už známé so – mi. Zavádí se tak nová stupnice – D dur.

V oblasti rytmu je objasněn 3/4 a 4/4 takt a vztah nových notových hodnot, celé a půlové noty

a pomlky, k již známé čtvrťové a osminové notě. Tento metodický sešit je více zaměřen na

rozšíření tónového rozsahu a v oblasti rytmu postupuje pomaleji.

14

Naopak třetí metodický sešit se zabývá více rytmem. Opakuje již známé notové

hodnoty a rytmické slabiky a zavádí nové: prodloužení noty pomocí ligatury a tečky za notou

(nejprve čtvrťová, později i půlová a osminová nota s tečkou), osminová pomlka, volně stojící

osminová nota a „složené rytmy“ (např. spojení not osminová–čtvrťová–osminová),

šestnáctinová nota, předtaktí, triola, šestiosminový takt. Kromě značného posunu v oblasti

rytmu zavádí tento sešit nové předznamenání – b, čímž se rozšiřuje okruh známých stupnic

z C dur a D dur o stupnici F dur. Novým pojmem je paralelní stupnice (tzv. La-tonleiter38).

Jde o paralelní mollovou tóninu k již známým durovým. Základní tón této paralelní tóniny

leží o velkou tercii níže od základního tónu durové tóniny. Pokud je základní tón v tónině C

dur nazýván v relativní solmizaci do, pak základní tón v tónině a moll je nazýván la. Podle

tohoto principu jsou odvozeny i další mollové stupnice od již známých durových. Žáci se také

postupně seznamují s různými způsoby hry a zpěvu (decrescendo, ritardando, ritenuto...) a

z různými opakovacími znaménky (repetice, D.C. al Fine, prima volta, seconda volta...).

Čtvrtý a poslední díl učebnice je zaměřen na další rozšíření rytmu, především

prostřednictvím nových složených rytmů (kombinace osminových a šestnáctinových not,

tečkovaných not a různých pomlk. Zavádí se také nové druhy taktů – 3/8, 6/4... Čtvrtý

metodický sešit se více než předchozí tři zabývá hudební teorií. Objasňuje vztah velké a malé

tercie k tvorbě durových a mollových stupnic, přidává nové tóny a nová předznamenání – fis,

cis, b a es. Na konci už žáci znají durové i mollové stupnice se dvěma křížky a dvěma bé.

Zároveň znají funkci odrážky. Zvýšení či snížení tónů je zahrnuto i do relativní solmizace.

Pokud není křížek či bé pevným předznamenáním, ale pouze dočasně mění výšku jednoho

tónu ve skladbě, změní se v relativní solmizaci název tohoto tónu. Samohláska i v rámci

solmizace tón zvyšuje, samohláska u snižuje. V některých případech ale tento systém použít

nelze – viz tabulka:

Základní solmizační slabika Solmizační slabika pro tón

zvýšený

Solmizační slabika pro tón

snížený

do di du

re ri ru

mi - mu

fa fi fu

so si su

la li lu

38 „La-stupnice“, překlad autorka BP.

15

ti - tu

Kromě prvního sešitu autor neuvádí, pro jaký věk či ročník jsou jednotlivé sešity

určeny. Autorka této práce předpokládá, že s výukou začneme podle autorova doporučení

z prvního dílu v prvním ročníku školní docházky či v prvním ročníku umělecké školy a

postupně probíráme jednotlivá cvičení. Po dokončení prvního dílu navážeme druhým, třetím a

čtvrtým dílem. V posledním dílu se už objevují písně s cizojazyčnými texty (anglickými,

francouzskými), u kterých autor učebnice podotýká, že žáci v šestém ročníku (školní

docházky) by měli být schopni alespoň některé zazpívat v původním jazyce. Proto se autorka

bakalářské práce předpokládá, že cílem učebnice není zvládnout jeden díl za jeden školní rok.

Autor v úvodu k prvnímu sešitu zdůrazňuje nutnost důkladného procvičení všech

prvků, které se postupně v učebnici objevují. Pokud z důvodu nedostatku času není možné

důkladně projít všemi cvičeními, platí podle Pierra van Hauwe pravidlo že „méně je více“ – je

lepší věnovat se důkladněji menšímu množství nového učiva než probrat velké množství

učiva za krátkou dobu, avšak pouze povrchně.

2.1.2 Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder für Kindergarten, Musikschule, Grund- und

Hauptschule mit Orffinstrumentarium und Blockflöte .39

Tato publikace je novým a přepracovaným vydáním hudebně pedagogické koncepce

Spelen met Muziek. Tato publikace je více metodickou příručkou pro učitele než ucelenou

učebnicí jako tomu bylo u starší čtyřdílné publikace Spielen mit Musik40. Oproti staršímu

vydání učebnice nejsou součástí této publikace žákovské sešity. V první části obsahuje

publikace Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder (...) kapitoly týkající se metodických

pokynů k výuce rytmu, základům hlasové výchovy, práci s tóninami a bordunem,

transponování písní, improvizaci a doprovodu písní nástroji Orffova instrumentáře. Součástí

této teoretické části je také návod pro práci s touto publikací a důležité pedagogické zásady

v elementární hudební výchově, tabulka pentatonických řad s křížky i bé a přehled

rytmických slabik, které Pierre van Hauwe převzal z hudebně pedagogické koncepce

maďarského pedagoga Zoltána Kodálye.41 Druhá část publikace je věnována úpravám

39 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder für Kindergarten, Musikschule, Grund- und Hauptschule mit Orffinstrumentarium und Blockflöte. Delft: Edition Libre, 2005. Dále jen Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder (...). 40 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik. Amsterdam: New Sound, 1972–1974. 41 Podrobný přehled rytmických slabik v podkapitole 2.2 Shrnutí principů hudebně pedagogické metody Spelen met Muziek v elementární hudební výchově.

16

lidových i autorských písní a dětských her Pierra van Hauwe a Evy Marie Kirschner. Součástí

této praktické části jsou návody na realizaci jednotlivých písní a metodické pokyny k nácviku.

Teoretická část je shrnutím principů hudebně pedagogické koncepce Pierra van

Hauwe.42 Způsob výuky se v některých oblastech odlišuje od postupů v původním čtyřdílném

vydání této metody. Nejde však o úplně odlišný náhled na celou problematiku, pouze o

inovaci a rozšíření. Některé kapitoly jsou propracovány detailněji (např. kapitola o výuce

rytmu), v jiných se autor danou problematiku jen nastíní (např. kapitola o stupnicích a

bordunu) a čtenáře, kteří by o tato témata měli hlubší zájem, odkazuje na samostatné

publikace, ve kterých se zabývá přímo danou oblastí (např. publikace Bordun-satz und Orff-

instrumente/Allgemeine Bordunlehre43).

2.2 Shrnutí principů hudebně pedagogické koncepce Spelen met Muziek

v elementární hudební výchově.

V rámci elementární hudební výchovy jsou rozvíjeny především tyto oblasti: rytmus,

zpěv, improvizace, doprovod písní a aktivní naslouchání hudbě. Koncepce Pierra van Hauwe

využívá kombinaci relativní solmizace s absolutní notací s využitím prvků hudebně

pedagogické metody Carla Orffa, kde je jedním z důležitých bodů spontánní přístup k hudbě a

vlastní tvořivost (improvizace) žáků i učitele. Učitel by se měl uvedenými postupy nechat

inspirovat k tvorbě vlastních cvičení. V oblasti výuky rytmu se Pierre van Hauwe inspiroval

soustavou rytmických slabik maďarského pedagoga Zoltána Kodálye. Dalším důležitým

prvkem ve výuce metodou Spelen met Muziek je zpěv a mluvené slovo. Při výuce zpěvu a

intonace využívá Pierre van Hauwe solmizačních slabik, což je také jedním z prvků metody

Zoltána Kodálye. Mluvené slovo má rytmický charakter a v prvních fázích výuky je jedním z

nejdůležitějších didaktických prostředků ve výuce rytmu. Tento postup je obsažen i v souboru

metodických postupů a námětů Carla Orffa Orff-Schulwerk. Důraz je ve Spelen met Muziek

kromě výše zmíněných oblastní kladen také na instrumentální činnosti, spontaneitu a

tvořivost. Tyto principy jsou součástí metody Orff-Schulwerk stejně jako využití mluveného

slova ve výuce rytmu.

Při výuce postupujeme vždy od nejjednodušších prvků ke složitějším. Začínáme

výukou rytmu, který je pro žáka přirozeným a základním způsobem vyjádření (dětská říkadla

42 Podrobný popis tohoto hudebně pedagogického konceptu viz podkapitolu 2.2 Shrnutí principů hudebně pedagogické metody Spelen met Muziek v elementární hudební výchově. 43 HAUWE, Pierre van. Bordun-satz und Orff-instrumente/Allgemeine Bordunlehre. Amsterdam: New Sound, 1975. „Bordun a nástroje Orffova instrumentáře/Všeobecná nauka o bordunu“, překlad názvu autorka BP.

17

využívají více rytmu než melodie). Vycházíme z řeči, která vyjadřuje rytmus. Učitel nejprve

zřetelně přednáší text písně/cvičení a žáci ho napodobují. Postupně se přidávají prvky hry na

tělo – tleskání, dupání, pleskání o stehna... Výhodná je výuka pomocí obrázků – žáci nemusí

umět číst, ale poznají, co je na obrázku a umí to pojmenovat. Dalším krokem je vytleskání

rytmu daného slova. Vybíráme slova, která představují různé rytmy (např. dvě čtvrťové noty

– kyt-ka). K vyjádření rytmu můžeme kromě tleskání použít i další prvky hry na tělo. Žáci

mohou postupně pod obrázky sami doplňovat rytmický zápis, případně rytmické slabiky, lze

využít hru na hádanky (jaká slova se hodí k danému rytmu...). Od výuky pomocí obrázků

přecházíme postupně k rytmickým cvičením podle notového zápisu.

Rytmické slabiky jsou převzaty z metody Zoltána Kodálye a jsou jedním z prvků

typických i pro koncepci Pierra van Hauwe. Rytmický systém Zoltána Kodálye vychází

z předpokladu, že každý člověk má cit pro rytmus – naše srdce bije v pravidelném rytmu,

chodíme v pravidelném rytmu..., a tento rytmus je vždy založen na „dvoudobém taktu“,

protože máme dvě nohy, dvěma rukama pohupujeme v rytmu chůze atd. Proto při výuce

rytmu začínáme vždy ve dvoudobém taktu a v kratších notových hodnotách – základem je

čtvrťová a osminová nota. Delší notové hodnoty jsou pro děti z výše uvedených důvodů

nepřirozené. Nácvik rytmu probíhá zásadně pomocí rytmických slabik, vůbec se nepoužívá

běžné počítání dob („první – druhá – třetí – čtvrtá...“). Každá notová hodnota má svoji vlastní

rytmickou slabiku, proto není „počítání“ tímto způsobem obtížné a matoucí.

Pomocí rytmických slabik a jejich kombinací lze jednoduše a názorně vyjádřit

jakýkoliv rytmus, ať už jednoduchý nebo složený. Přehled rytmických slabik používaných

v hudebně-pedagogické metodě Pierra van Hauwe:

Notová hodnota Rytmická slabika – německá

varianta44

Rytmická slabika – návrh českého

ekvivalentu45

celá nota ta–ja–ja–ja tá–já–já–já

půlová nota ta–ja tá–já

čtvrťová nota ta tá

dvě osminové noty ti–ti ty–ty

čtyři šestnáctinové noty ti–ri–ti–ri ty–ry–ty–ry

44 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder (...). Delft: Edition Libre, 2005. Kapitola 1, Metrum und Rhytmus, str. 12 - 28. 45 Protože neexistuje žádný oficiální český překlad metody Spelen met Muziek, je zde uveden návrh autorky na český překlad rytmických slabik Pierra van Hauwe. S těmito českými ekvivalenty rytmických slabik se autorka setkala na kurzech České Orffovy společnosti a také je sama využívá ve výuce.

18

čtvrťová nota s tečkou

a osminová nota

ta–i ti tá–ji ty

osminová nota s tečkou

a šestnáctinová nota

tim–ri tým–ri

triola tri–o–le tri–o–la

celá pomlka gro–βe Pau–se vel–ká pau–sa

půlová pomlka Pau–se pau–sa

čtvrťová pomlka still nic

osminová pomlka s es

Dalším důležitým prvkem koncepce Pierra van Hauwe je výuka intonace a zpěvu,

která je realizována pomocí relativní solmizace. Systém relativní solmizace zavedl v 11.

století jako intonační pomůcku Quido z Arezza (991/992 – po 1033). Jednotlivé solmizační

slabiky jsou počátečnímu slabikami latinského hymnu Ut queant laxis. Během staletí se

slabiky relativní řady částečně změnily. K původní řadě ut – re – mi – fa – sol – la byla

přidána sedmá slabika si, která se později z důvodu znělosti v některých oblastech změnila na

ti46. Podobně se ut změnilo na do a sol na so.47 Relativní značení tónů udává na rozdíl od

absolutní notace funkci daného tónu v tónině (např. víme, že v durové tónině je první stupeň

vždy označován do a pátý stupeň so, v mollové stupnici je první stupeň la a pátý mi) nezávisle

na tónině. Při zpěvu a intonaci pomocí solmizačních slabik nezáleží na předznamenání tóniny,

vztahy mezi tóny jsou stále stejné. To také usnadňuje transpozici melodií do tónin

vhodnějších pro zpěv.

Při výuce intonace začínáme intervalem sestupné tercie so – mi, takzvané volací tercie,

která je typická pro dětská říkadla a popěvky a pro děti je přirozená. V absolutní notaci a

v tónině C dur odpovídá toto so – mi tónům g – e. Postupně přidáváme další tóny – nejprve la

(a), poté rozšíříme rozsah na pentatoniku do – re – mi – so – la (c – d – e – g – a) a nakonec

na diatoniku do – re – mi – fa – so – la (c – d – e – f – g – a), uvedené absolutní tóny opět

platí pro tóninu C dur. Oba systémy značení tónů (relativní a absolutní) je nutné používat a

procvičovat současně. Absolutní označení je důležité pro instrumentální praxi a relativní

označení pro vnitřní představu o tónu v rámci melodie. Zpěv je po celou dobu výuky zařazen

46 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder (...). Delft: Edition Libre, 2005. Kapitola 4, Absolut und relativ, str. 47. Pierre van Hauwe používá při solmizaci slabiky do – re – mi – fa – so – la – ti. 47 Tamtéž.

19

téměř do všech hudebních činností, protože pouze zpěv je cestou k vnitřní představě tónu bez

opory v hudebním nástroji.

Důležitou součástí této hudebně pedagogické koncepce je práce s pentatonikou.

Pentatonika je řada pěti tónů. Díky absenci citlivých tónů a půltónů nevzniká při hře v této

tónové soustavě nutnost tvorby kadence a jakýkoliv tón řady může být základním tónem.

Proto je tak snadné v pentatonice hrát a také improvizovat – vlastní „skladby“ a improvizace

znějí i ve spojení s dalšími spoluhráči hrajícími také v pentatonice vždy dobře, protože

nevznikají disonance. Tvorba doprovodů k písním, které využívají pentatoniky je velmi

snadná. Pro hru v pentatonice jsou obzvlášť vhodné melodické bicí nástroje (xylofony,

zvonkohry, metalofony...) s vyjímatelnými kameny. Podle autora je dobré se při výuce hudby

pohybovat v rámci pentatoniky alespoň jeden rok.

Nejjednodušším způsobem doprovodu písní nejen v pentatonice je bordun. Bordunem

nazýváme spojení prvního a pátého stupně tóniny (toniky a dominanty)48. Protože bordun

neobsahuje tercii, lze ho použít v durových i mollových tóninách. Bordun lze dále rozšiřovat

o další tóny – v nejjednodušším případě o oktávu. V případě pentatonické řady lze v rámci

bordunu použít jakýkoliv tón řady. Pomocným prvkem v instrumentální hře předškolních dětí,

které ještě neumí číst, je barevné označení kamenů melodických bicích nástrojů, a to tak, že

stejnou barvou je označena dvojice kamenů tvořících bordun dané tóniny49. Tedy například

bordun v tónině C dur (C a G) je označen červeně, bordun v D dur (D a A) zeleně atd. Lze tak

tvořit doprovody písní i bez znalosti písmen a složité hudební teorie.

Při výuce elementární hudební výchovy je důležitá práce ve skupině a zapojení všech

žáků. To platí především v instrumentálních činnostech. Pokud nemáme dostatek hudebních

nástrojů, můžeme vždy využít hru na tělo. V některých případech je toto řešení dokonce

vítané, protože např. na hru na melodické bicí nástroje se žáci musí více soustředit, což vede

k tomu, že přestanou zpívat. Součástí instrumentálních činností nejen v elementární hudební

výchově by měla být také improvizace, které se podle ale Pierra van Hauwe stále nevěnuje

dostatek pozornosti. Jedním z důvodů je, že podle představ mnoha dnešních pedagogů by

hudba měla být vždy perfektní a bez chyb. Přitom hudba vyjadřuje naše pocity stejně jako

např. malování. Pokud dítě ale vyjadřuje své pocity pomocí barev nebo staví fantastické

budovy z lega, nikdo se nad tím příliš nepozastavuje, ale v hudbě je situace stále bohužel

trochu jiná. U žáků i pedagogů stále přetrvávají obavy z improvizace a hraní bez opory

48 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder (...). Delft: Edition Libre, 2005. Kapitola 2, Tonreihen und Bordun, str. 29. 49 Tamtéž. Str. 9.

20

v notovém zápisu. Jednou z cest, jak překonat ostych dětí k vlastnímu hudebnímu vyjádření,

je využití pentatonické řady, kde nevznikají disonance, a proto je téměř nemožné hrát

„špatně“. Pro improvizace se výborně hodí forma ronda, kdy část A (melodii písně, refrén

apod.) hrají všichni a mezihry (části B, C, D...) jsou improvizované nad ostinátním

doprovodem.

Autor se v souboru metodických postupů Spelen met Muziek téměř nevěnuje

poslechovým činnostem ani pohybové výchově. Poslech je ve Spelen met Muziek zcela

opomíjen. Prvky pohybové výchovy jsou zařazeny v rámci práce s písní a instrumentálních

činností – jednoduché tance a další pohybové aktivity mohou být doplněním dané písně nebo

melodie. Návody na nácvik a provedení jsou součástí např. praktické části publikace Spielen

mit Musik: Neue und alte Lieder (...).50 Soustavnou metodikou pohybové výchovy se ale

Spelen met Muziek nezabývá.

Vedle výše uvedených metodických a didaktických principů je hlavním a

nejdůležitější myšlenkou koncepce Spelen met Muziek láska k hudbě, radost z hudby a ze

společného muzicírování. Tyto i dále uvedené principy můžeme nalézt i v Orffově Schulwerku

Carla Orffa, kterým se Pierre van Hauwe inspiroval. koncepce Pierra van Hauwe se věnuje

především elementární hudební výchově. Elementární ale podle autora neznamená

automaticky jednoduché. Znamená to především, že lze začít hrát a těšit se z hudby

s minimálními hudebně teoretickými znalostmi a technickými dovednostmi a že takto

vytvořená hudba není méněcenná. Zdůrazňuje, že žádný (nejen hudební) výkon není méně

hodnotný než jiný, je pouze odlišný. To je myšlenka, která by měla najít své uplatnění nejen

v elementární hudební výchově, ale ve všech oblastech lidské činnosti, protože odmítá

jakoukoli diskriminaci. Pierre van Hauwe se ve Spelen met Muziek staví proti soutěžení a

„měření sil“, protože to vede často pouze k egoismu, závisti a pocitu méněcennosti a to je

škodlivé pro pozitivní vývoj dítěte. Samozřejmě je nutné se neustále zdokonalovat a vyvíjet.

Pokud ale nelze dosáhnout stanoveného cíle, je důležité být nezávisle na této skutečnosti

spokojený s tím, čeho jsme byli schopni dosáhnout. Je důležité mít stále na paměti, že

k vytyčenému cíli nevede jen jedna cesta, ale naopak je nutné hledat více různých možností.

50 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder (...). Delft: Edition Libre, 2005.

21

3. DALŠÍ HUDEBNĚ PEDAGOGICKÉ PUBLIKACE PIERRA VAN

HAUWE.

Pierre van Hauwe publikoval kromě koncepce elementární hudební výchovy Spelen

met Muziek řadu dalších hudebně pedagogických publikací a učebnic. Většina těchto

publikací není v České republice dostupná a jen jedna z nich byla přeložena do českého

jazyka (Samen blokfluit spelen51 – Hudební školka52). Následující text je věnován těm

publikacím, které se autorce práce podařilo získat a prostudovat.

3.1 Samen blokfluit spelen53 – Hudební školka.54

Škola hry na zobcovou flétnu Samen blokfluit spelen vyšla v Amsterodamu poprvé

v roce 1968, v německém překladu Gemeinsames Blockflötenspiel55 o rok později. Jedná se o

učebnici hry na zobcovou flétnu, jejíž metodika vychází z koncepce elementární hudební

výchovy Spelen met Muziek vytvořené Pierrem van Hauwe během dlouholeté spolupráce

s Carlem Orffem a Zoltánem Kodályem. Český překlad učebnice s názvem Hudební školka a

podtitulem Návod ke skupinové výuce hry na sopránovou zobcovou flétnu s doprovodem

nástrojů Orffovského instrumentáře vyšel v nakladatelství Editio Simiae Ludentes v roce

1994, má čtyři díly a je určen pro hudební výchovu na základní škole a pro nižší ročníky (i

přípravné ročníky) ZUŠ. Učebnici do českého jazyka přeložili Lenka Pospíšilová a Jaroslav

Pospíšil. Popis učebnice vychází z jejího českého vydání a proto je učebnice v dalším textu

označována českým názvem.

Původně tato škola hry na zobcovou flétnu vznikla pro potřeby hudební školy

v Delftu, kde byl Pierre van Hauwe ředitelem a kde také zavedl výuku hudební výchovy svojí

koncepcí hudební výchovy Spelen met Muziek. Jedním z principů hudebně výchovné

koncepce Spelen met Muziek je společné hraní a zobcová flétna je jedním z nástrojů, které se

pro tuto činnost výborně hodí. Zobcová flétna je pro začátečníky poměrně dobře ovladatelný

nástroj, je lehká a není příliš finančně náročná. Výuka hry na zobcovou flétnu byla na hudební

škole v Delftu součástí běžné hudební výchovy.

51 HAUWE, Pierre van. Samen blokfluit spelen. Amsterdam: New Sound, 1968. „Společné hraní na zobcovou flétnu“, překlad názvu autorka BP. 52 HAUWE, Pierre van. Hudební školka 1 – 4. Praha: Editio Simiae Ludentes, 1994. 53 HAUWE, Pierre van. Samen blokfluit spelen. Amsterdam: New Sound, 1968. 54 HAUWE, Pierre van. Hudební školka 1 – 4. Praha: Editio Simiae Ludentes, 1994. 55 HAUWE, Pierre van. Gemeinsames Blockflötenspiel. Amsterdam: New Sound, 1969. „Společné hraní na zobcovou flétnu“, překlad názvu autorka BP.

22

V Hudební školce je kromě flétnových hmatů poměrně málo dalších pokynů (např.

k metodice artikulace, dýchání...). Důvodem je odlišný systém hudebního školství v zemi

původu učebnice, tedy v Holandsku. Děti se zde učí hrát na zobcovou flétnu už ve školce pod

vedením zkušených pedagogů, kteří vědí, jak správně dýchat, artikulovat, držet flétnu apod., a

proto tyto informace nejsou v sešitech Samen blokfluit spelen nutné. Hudební školka je tedy

„pouze“ pracovním sešitem se spoustou písniček a cvičení určených ke společnému hraní.

Náplň školy hry na zobcovou flétnu Hudební školka se skládá ze dvou hlavních složek

– krátkých cvičení na procvičení nových hmatů a spojů a dvojhlasých až trojhlasých

skladbiček s doprovodem nástrojů Orffova instrumentáře. Cvičení i skladeb a písniček je

v Hudební školce velké množství. V prvním díle je většina písní autorská, jejich texty do

češtiny přebásnila Ljuba Štíplová. Většina skladeb v tomto díle Hudební školky zůstává

v prostoru pentatoniky, což umožňuje nenáročný doprovod např. na xylofon, a to i v případě,

že není doprovod přímo uveden (např. u cvičení). Ve druhém díle se už objevují skladby

světových autorů (W. A. Mozart, J. Regnart...), anonymní kánony a evropské lidové písně.

Poprvé se zde objevuje také tříhlas. Třetí a čtvrtý díl ještě více rozšiřuje repertoár skladeb od

světových renesančních, barokních i klasicistních autorů (C. Monteverdi, W. Byrd, J. S. Bach,

L. Mozart...) i nejrůznějších evropských lidových písní. Trojhlasy jsou ve druhém díle už

naprosto běžné.

Pořadí nových tónů je analogické k pořadí tónů při výuce intonace a zpěvu ve Spelen

met Muziek. Hudební školka kombinuje stejně jako učebnice Spelen met Muziek relativní

solmizaci s absolutní notací. Protože se ale jedná o učebnici instrumentální hry, převažuje

absolutní notace nad relativní. Začínáme tónem g1 a pokračujeme tónem e1 – pracujeme tedy

s malou tercií so – mi56 stejně jako ve Spelen met Muziek.57 Tento postup má několik výhod:

od začátku jsou do hry zapojeny obě ruce, což má vliv na správné postavení prstů a rukou a

vyvarování se některých chyb – např. přidržování flétny prsty pravé ruky apod. Druhou

výhodou je melodický pohyb už zmíněné malé tercie so – mi (tzv. „volací“ tercie) při střídání

tónů g1 a e1, která je dětem blízká (používá se v dětských říkadlech a popěvcích). Dále jdou

tóny v prvním dílu v pořadí a1, h1, d1, c1 (tedy la, ti, re, do). V prvním díle Hudební školky

není vůbec použit tón f1, který je pro žáky obvykle poměrně složitý. Teto tón se poprvé

objevuje až ve druhém díle, následují tóny c2, d2, fis1, b1 a první dva „přefukované“ tóny – e2 a

56 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder (...). Delft: Edition Libre, 2005. Kapitola 4, Absolut und relativ, str. 47. Pierre van Hauwe používá při solmizaci slabiky do – re – mi – fa – so – la – ti. 57 Stejně jako ve Spelen met Muziek platí tóny absolutní notace v tónině C dur, postupně jsou přidávány další tóniny.

23

f2. K technice levého palce je na tomto místě výslovně uvedeno, že palec nemá otvor odkrývat

posunutím, ale „kolébkovým pohybem“. V úvodu třetího dílu školy se žáci naučí legato,

novými tóny jsou cis2, gis2, g2, a2 a fis2 (v tomto pořadí). Novými tóny ve čtvrtém sešitě jsou

cis1 a dis1, enharmonické tóny dis2/es2, gis2/as2 a tón b2 (v tomto pořadí). V tomto díle je na

tónech, které už žák zná – tedy b1=ais1 a dis1=es1, vysvětlena enharmonická záměna. Ve

cvičeních s enharmonickými tóny jsou využity oba tóny (v jednom cvičení je zapsáno dis1, ve

druhém es1), ne jen jeden z nich.

Soustavnou výukou rytmu se škola téměř vůbec nezabývá, protože vychází

z předpokladu, že žáci už znají rytmické slabiky a základy rytmu ze společných hodin

hudební výchovy, kde se vyučuje podle koncepce Spelen met Muziek. Na rozdíl od většiny

českých škol hry na zobcovou flétnu nezačíná Hudební školka dlouhými hodnotami not (celá,

půlová nota), ale notami čtvrťovými a osminovými, což více rozvíjí rytmické cítění žáků a

tento postup je také pro děti přirozenější (dětská říkadla, písně apod. využívají téměř výhradně

kratší notové hodnoty). V prvním díle Hudební školky je použit pouze 2/4 a 4/4 takt. Ve

druhém díle jsou probrány takty 3/4, 3/8 a 6/8. Škola předpokládá znalost systému rytmických

slabik a např. rytmus 3/4 taktu nepovažuje za obtížný. 3/8 a 6/8 takty a s nimi související

čtvrťová nota s tečkou jsou probrány důkladněji v mnoha cvičeních věnovaných právě tomuto

učivu. Třetí díl učebnice už využívá složitější rytmy (především tečkované rytmy v 6/8 taktu),

které počítají se zvládnutím rytmizačních slabik. S běžným počítáním dob bez rytmizace jsou

některé písně a cvičení už opravdu velmi obtížné. V tomto díle se také poprvé objevují

šestnáctinové noty. Čtvrtý díl školy v oblasti rytmu procvičuje učivo předchozích sešitů.

Kromě krátkých cvičení na nové hmaty jsou všechny skladby opatřeny jednoduchým,

převážně ostinátním doprovodem. Od začátku učebnice jsou skladby dvojhlasé, nejprve ve

formě ozvěny (žáci se v hlasech střídají), později hrají oba hlasy dohromady. Oba hlasy jsou

přitom rovnocenné. Velmi často se využívá forma ronda, kdy je v opakující se části obsažen

nový tón nebo obtížnější spoj, čímž se toto nové učivo nenásilnou formou procvičuje. Nácvik

skladeb lze provádět mnoha způsoby – tleskáním, zpíváním, čtením not, solmizací...

Předpokládá se tvůrčí práce učitele s předkládaným hudebním materiálem.

Původní koncepce školy Samen blokfluit spelen je založena na propojení výuky hry na

zobcovou flétnu s výukou elementární hudební výchovou podle koncepce Spelen met Muziek.

Českou Hudební školku ale lze využít ve výuce hry na zobcovou flétnu i samostatně, bez

spojení se Spelen met Muziek. Neocenitelný přínos Hudební školky je v množství vícehlasých

skladeb a písní, které jsou opatřeny jednoduchými doprovody a mohou tak tvořit souborový

repertoár pro nejmladší hráče.

24

3.2 Metrum und Rhytmus.58

Metrum und Rhytmus je soubornou publikací věnující se výuce rytmu. Tato publikace

přímo vychází z hudebně pedagogické koncepce Pierra van Hauwe Spelen met Muziek,

mnoho cvičení obsažených v metodických sešitech učebnice Spelen met Muziek nalezneme i v

Metrum und Rhytmus.

Výuka rytmu probíhá stejně jako ve Spelen met Muziek pomocí rytmických slabik.59

Autor učebnice doporučuje u delších a složených notových hodnot (např. nota půlová nebo

čtvrťová nota s tečkou) vložit mezi jednotlivé slabiky hlásku j kvůli lepší výslovnosti. Slabiku

pro notu půlovou tedy nevyslovujeme ta–a, jak uvádí např. učebnice Spielen mit Musik60, ale

ta–ja. Tento způsob výslovnosti je uveden i v novém vydání Spielen mit Musik: Neue und alte

Lieder (...)61, ze kterého autorka bakalářské práce čerpala při tvorbě přehledu rytmických

slabik uvedených ve 2. kapitole této práce. Kromě rytmických slabik využívá učebnice

Metrum und Rhytmus systém značek pro hru na tělo – jednotlivé prvky (tleskání, dupání...)

mají přiřazené číslo, kterým je označen příslušný řádek notového zápisu. Podle tohoto

systému 0 = luskání, 1 = tleskání, 2 = pleskání o pravé koleno, 3 = pleskání o levé koleno, 2/3

= obě kolena, 4 = dupání. Kromě toho poloha nožičky u noty označuje pravou ruku (nožička

nahoru) a levou ruku (nožička dolu).

Učebnice Metrum und Rhytmus se dělí na tři části: část A – technická cvičení, část B –

kánony, část C – skladby. Část věnovaná technickým cvičením obsahuje 71 cvičení, která

jsou zaměřena na různé rytmy. Učebnice začíná cvičeními v jednohlasu se čtvrťovými a

osminovými notami. Postupně jsou přidávány další notové hodnoty, pomlky a jejich

kombinace. Od třetího cvičení jsou v rámci jednoho cvičení kombinovány různé prvky hry na

tělo, např. pleskání o kolena a tleskání. Od cvičení číslo 14 následují cvičení pro dvě skupiny

hráčů. Teprve ve cvičení 22 se poprvé objevuje delší notová hodnota než nota čtvrťová. Je to

z toho důvodu, že pro mladší žáky je obtížné vnímat delší hodnoty než je hodnota metra. Jako

přirozené metrum jsou lépe vnímány kratší notové hodnoty než delší, např. nota čtvrťová62.

58 HAUWE, Pierre van. Metrum und Rhytmus. Delft: Edition Libre, 1993. „Rytmus a metrum“, překlad názvu autorka BP. 59 Viz podkapitolu 2.2 Shrnutí principů hudebně pedagogické metody Spelen met Muziek v elementární hudební výchově. 60 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik. Amsterdam: New Sound, 1972–1974. 61 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder für Kindergarten, Musikschule, Grund- und Hauptschule mit Orffinstrumentarium und Blockflöte. Delft: Edition Libre, 2005. 62 Viz podkapitolu 2.2 Shrnutí principů hudebně pedagogické metody Spelen met Muziek v elementární hudební výchově.

25

Všechna cvičení lze provádět jak hrou na tělo, tak na bicí nástroje. Tato rytmická cvičení

můžeme využít i jako doprovod k improvizaci na melodické bicí nástroje.

Další dvě části učebnice se věnují procvičování rytmu ve 14 kánonech (část B) a v 16

kratších i delších skladbách (část C). Tyto skladby jsou určeny především pro hru na rytmické

bicí nástroje, ale lze je stejně jako cvičení provádět i hrou na tělo. Některé skladby v této části

učebnice (např. č. 7, 8 a 9) jsou myšleny jako stále se opakující část ronda, couplety jsou

volnou improvizací. Skladby v závěru učebnice jsou už poměrně složité, k jejich realizaci je

třeba více hráčů (4 až 8) a vyžadují také větší hráčské zkušenosti.

3.3 Noten lesen – Noten singen – Stimmbildung.63

Tato publikace je určena především dospělým, kteří vyučují hudební výchovu nebo

sami aktivně zpívají ve sboru. Myšlenky a nápady obsažené v této knize lze nicméně využít i

při práci s dětmi, např. v dětském sboru. Zpěv je totiž podle autora hlavní cestou k vnitřní

představě tónu, a to i v instrumentální výuce. Tato učebnice zpěvu, při jejíž tvorbě

spolupracoval Pierre van Hauwe s Peterem Schuhmannem a Martou Halasz, vychází ve všech

ohledech z hudebně pedagogické metody Spelen met Muziek. I když je učebnice ucelená,

doporučuje autor vlastní kreativní přístup ke všem uváděným prvkům.

Součástí publikace jsou kromě hlasových a intonačních cvičení také kratší teoretické

kapitoly o hlasovém rozsahu, resonanci a artikulaci. Krátce se autor dotýká problematiky

doprovodu pomocí bordunu a také problematiky rytmu, při jehož výuce vychází opět ze

systému rytmických slabik Zoltána Kodálye. Podrobněji je zmíněna otázka absolutního a

relativního chápání hudby.

Stejně jako ve Spelen met Muziek je základním prostředkem výuky intonace relativní

solmizace. Ve cvičeních se objevují nové tóny v tomto pořadí: so – mi, la – so – mi, la – so –

mi – re, mi – re – do64. Hudební začátky tedy odpovídají ověřenému postupu z koncepce

elementární hudební výchovy Spelen met Muziek. Stejně jako při práci s touto metodou je i

v učebnici Noten lesen – Noten singen – Stimmbildung relativní solmizace kombinována

s absolutním zápisem not. Při výuce intonace je ale relativní označení tónů upřednostňováno,

protože lépe vyjadřuje funkci jednotlivých tónů v tónině a tím napomáhá pochopení vztahů

v hudbě.

63 HAUWE, Pierre van. Noten lesen – Noten singen – Stimmbildung. Delft: Edition Libre, 2003. „Čtení not – zpěv not – hlasová výchova“, překlad názvu autorka BP. 64 HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder (...). Delft: Edition Libre, 2005. Kapitola 4, Absolut und relativ, str. 47. Pierre van Hauwe používá při solmizaci slabiky do – re – mi – fa – so – la – ti.

26

Publikace obsahuje cvičení a písně, jejichž autorem jsou Pierre van Hauwe a Zoltán

Kodály. Všechna cvičení je možné provádět několika způsoby – zpívat na rytmické slabiky,

na jména not, na slabiky relativní solmizace, funkční stupně v rámci tóniny a na libovolné

vokály (doplněné o souhlásky). Doporučuje se provádět cvičení všemi těmito způsoby.

Jednotlivá cvičení lze také transponovat, což může být dobrým cvičením spojení relativní

solmizace a absolutní notace. Cvičení nejsou určena jen pro rozvoj hlasu a hlasové techniky,

ale také pro rozvoj dovednosti zpěvu z listu. Proto by jednotlivá cvičení neměla být

procvičována příliš dlouhou dobu nebo dokonce zpívána zpaměti.

Většina cvičení je ve dvojhlasu, protože vícehlasý zpěv je z psychologického i

sociologického hlediska nadřazen jednohlasému, což dokládá citát Bruno Waltera: „Im

Unisono werden die Singenden zur Masse, im mehrstimmigen Gesang zur Gesellschaft.“65

Pokud je k dispozici více zpěváků, kteří mohou k dvojhlasým cvičením zpívat bordun,

vznikne dokonce čtyřhlas. Nutnost společné hry či zpěvu více lidí v souboru zdůrazňuje autor

nejen v této publikaci, ale ve všech svých dílech. Je to jednou z hlavních myšlenek jeho

metody hudební výchovy.

65 HAUWE, Pierre van. Noten lesen – Noten singen – Stimmbildung. Delft: Edition Libre, 2003. S. 1. „V unisonu jsou zpěváci masou, při vícehlasém zpěvu jsou společností“, překlad citátu autorka BP.

27

4. SKLADATELSKÉ DÍLO PIERRA VAN HAUWE – HUDEBNÍ ÚPRAVY

PRO RŮZNÁ KOMORNÍ I ORCHESTRÁLNÍ OBSAZENÍ.

Pierre van Hauwe byl nejen tvůrcem hudebně pedagogické koncepce elementární

hudební výchovy Spelen met Muziek, ale byl také velmi plodným skladatelem se skvělou

schopností instrumentace. Ve svých vlastních skladbách i v úpravách (nejen) lidových písní se

vždy snažil o zpracování technicky přiměřené hráčům (nejprve většinou žákům hudební školy

v Delftu), ale zároveň také o zpracování posluchačsky efektní a zajímavé.

V mnoha svých úpravách pro žákovské ansámbly využívá Pierre van Hauwe zobcové

flétny, protože zobcová flétna byla už od prvních ročníků jedním z hlavních vyučovaných

nástrojů na Delftské hudební škole, kde byl Pierre van Hauwe ředitelem a kde uplatňoval

svoji metodu hudební výchovy. Pro začátečníky je zobcová flétna poměrně snadno

ovladatelný nástroj, není zapotřebí dlouhého času k zvládnutí základů hry, podobně jako např.

u melodických bicích nástrojů Orffova instrumentáře. Nejčastěji využívaným typem zobcové

flétny v úpravách Pierra van Hauwe je flétna sopránová, ale autor v úpravách pro větší

soubory a orchestry používá i flétny altové či tenorové. Některé úpravy písní (např. 20

Volkslieder für Blockflöten und Orff-Instrumente66) byly vytvořeny přímo pro dvě a více

zobcových fléten s doprovodem nástrojů Orffova instrumentáře. Tato sbírka, ale i další67 jsou

velmi vhodné pro využití v souborové hře i v prvních ročnících výuky hry na zobcovou

flétnu.

Dalšími často využívanými nástroji jsou již zmíněné nástroje Orffova instrumentáře.

Tyto nástroje se dělí na dvě skupiny – melodické a rytmické. Melodické bicí nástroje –

xylofony, metalofony a zvonkohry – hrají většinou ostinátní doprovod s využitím bordunu.

Velkou výhodou je variabilita těchto nástrojů – momentálně nepotřebné kameny lze lehce

vyndat a nehrozí tedy nebezpečí, že se „netrefíme“ na správný tón. Nevýhodou je možnost

využití většiny těchto nástrojů jen pro hru v určitých tóninách, protože dnes běžně vyráběné

xylofony a metalofony mají k dispozici vyměnitelné kameny jen pro tóny f/fis a h/b. Výjimku

tvoří chromatické zvonkohry s bílými i černými kameny a také velké melodické bicí nástroje

jako je např. marimba. Druhou skupinou bicích nástrojů jsou rytmické bicí nástroje, jako např.

různé druhy bubínků, tamburína, rolničky, dřevěné bloky, triangl, tympány, drhla apod.

66 HAUWE, Pierre van. 20 Volkslieder für Blockflöten und Orff-Instrumente, Teil 2. Delft: Edition Libre. „Lidové písně pro zobcové flétny a nástroje Orffova instrumentáře“, překlad názvu autorka BP. Existuje více různých vydání. 67 Např.: HAUWE, Pierre van. 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule. Delft: Edition Libre, 1986 – 1990.

28

Častým námětem úprav Pierra van Hauwe jsou lidové písně z různých částí světa.

Lidové písně, ať už vlastního národa nebo písně cizí, jsou dětem velmi blízké pro svou

nekomplikovanost a přímočarost, díky čemuž je velmi snadné se je naučit a zapamatovat.

Písně některých národů, především afrických, jihoamerických, ale i asijských, jsou velmi

vhodné pro doprovod nástroji Orffova instrumentáře, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem

je běžné praxe doprovázení písní těmito nástroji v kultuře, ze které píseň pochází. Druhým

důvodem je to, že tyto písně často využívají pentatonickou řadu, ve které je velmi snadné

tvořit doprovody na melodické bicí nástroje.

4.1. Úpravy skladeb pro různé žákovské soubory.

Další text je věnován popisu dostupných publikací obsahujících úpravy především

lidových písní pro různé žákovské soubory.

4.1.1 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule.68

Tato publikace není jen zpěvníkem písní s doprovody nástrojů Orffova instrumentáře.

Součástí sbírky je i poměrně obsáhlý úvod, který se věnuje přípravným cvičením a objasnění

principů práce s publikací. Způsob práce vychází přímo z hudebně pedagogické koncepce

Pierra van Hauwe Spelen met Muziek. Na prvních několika stranách publikace nalezneme

výběr rytmických cvičení, metodiku práce s bordunem a instrumentálními doprovody. Tato

cvičení jsou převzata ze čtyřech metodických sešitů Spelen met Muziek Pierra van Hauwe a

jsou přípravou, která slouží k úspěšnému zvládnutí nácviku písní obsažených dále v publikaci.

Teoretický úvod ke sbírce obsahuje i přehlednou tabulku pentatonických tónin, která udává

tóny bordunu k dané řadě v dur i moll. Dále tabulka obsahuje pro každou pentatonickou řadu

přehled tónů, které je u melodických bicích nástrojů nutné vyjmout, případně zaměnit (f/fis,

h/b).

Praktická část publikace obsahuje padesát dětských písní z celého světa. Písně jsou

opatřeny většinou německým textem. U každé písně je uveden doporučený návod na

provedení písně, další nápady na realizaci, hry a cvičení ulehčující nácvik apod.

Při práci s písněmi je uplatňován následující postup: naučit žáky melodii a text písně,

doprovodit píseň podle notového zápisu hrou na tělo, nahradit hru na tělo horu na bicí nástroje

(např. kdo tleskal, hraje nyní na bubínek), připojit melodické bicí nástroje (nejprve

68 HAUWE, Pierre van. 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule. Delft: Edition Libre, 1986 – 1990. „50 dětských písní s Orffovým instrumentářem ve školce a škole“, překlad názvu autorka BP.

29

v nejjednodušší formě bordunu) a nakonec rozšířit doprovod (bordun hrají např. jen xylofony,

ostatní nástroje mohou improvizovat). Důležitá je práce ve skupině a aktivní zapojení všech

žáků. Pokud nemáme dostatek hudebních nástrojů, necháme žáky u nástrojů prostřídat. Ti,

kteří právě nehrají na žádný nástroj, se zapojí do společného hraní hrou na tělo. Není také

nutné hrát všechny doprovody v té podobě, v jaké jsou napsány. Fantasii a kreativitě učitele

při práci s uvedenými úpravami se meze nekladou.

4.1.2 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule, Teil 2 – Advent

und Weihnachtslieder, Kinderlieder aus Deutschland und Ausland.69

Druhý díl sbírky dětských písní je navazuje na první díl 50 Kinderlieder mit

Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule.70 Jednotlivé písně jsou opatřeny

německými texty a doprovody rozpracovanými pro nástroje Orffova instrumentáře. U

některých písní najdeme podrobnější návody a další nápady na zpracování. Písně jsou

vybrány z různých písňových sbírek, jejichž přehled uvádí autor v úvodu publikace.71 Písně

jsou ve sbírce 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule – Teil 2

řazeny do třech skupin – adventní a vánoční písně, německé písně pro děti a zahraniční písně.

4.1.3 20 Volkslieder für Blockflöten und Orff-Instrumente, Teil 2.72

Autorka bakalářské práce měla možnost prostudovat pouze druhý díl této sbírky úprav

lidových písní pro zobcové flétny a nástroje Orffova instrumentáře. Tato sbírka, která vyšla

v několika vydáních jak v Holandsku tak v Německu, obsahuje úpravy lidových písní z celého

světa (např. z Portugalska, Německa, Polska, Holandska, Jugoslávie, Mexika, Jižní Ameriky,

Řecka, Anglie, Izraele...) pro různá obsazení zobcových fléten a nástrojů Orffova

instrumentáře. U jednotlivých písní ale bohužel nejsou uvedeny jejich názvy ani texty, pouze

země původu.

69 HAUWE, Pierre van. 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule – Teil 2 – Advent und Weihnachtslieder, Kinderlieder aus Deutschland und Ausland. Delft: Edition Libre, 1991. „50 dětských písní s Orffovým instrumentářem ve školce a škole – část 2 – Adventní a vánoční písně, Děstké písně s Německa i zahraničí“, překlad názvu autorka BP. 70 HAUWE, Pierre van. 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule. Delft: Edition Libre, 1986 – 1990. „50 dětských písní s Orffovým instrumentářem ve školce a škole“, překlad názvu autorka BP. 71 Pierre van Hauwe čerpal z těchto sbírek: Das zweite Liedernest (Liselotte Rochel, nakladatelství Fidula Verlag), Das Anne Kaffeekannebuch (Fredrik Vahle, nakladatelství Aktive Musik Verlag), Europäische Lieder (nakladatelství Zenemükiadó Budapešť), Deutsche Weihnachtslieder (nakladatelství Insel Verlag). 72 HAUWE, Pierre van. 20 Volkslieder für Blockflöten und Orff-Instrumente, Teil 2. Delft: Edition Libre. „20 lidových písní pro zobcové flétny a nástroje Orffova instrumentáře“, překlad názvu autorka BP.

30

Zobcové flétny hrají většinou ve dvojhlasu, nejčastěji se jedná o dvě sopránové

zobcové flétny, výjimkou ale není ani kombinace s altovou nebo tenorovou zobcovou flétnou.

Ve sbírce se objevují i písně trojhlasé a čtyřhlasé. Jednotlivé úpravy využívají jak

melodických, tak rytmických bicích nástrojů. Většina skladeb je ve formě ronda. Tato forma

se dobře hodí pro improvizaci a vlastní tvorbu hráčů – improvizované mezihry apod. Úpravy

skladeb ve sbírce nejsou příliš technicky obtížné, mají ale poměrně velký tónový rozsah (c1 –

a2) a některé jsou rytmicky náročnější (objevují se zde např. synkopy, tečkovaný rytmus,

ligatury...).

4.2 Skladby pro školní orchestr, vokálně instrumentální a sborové skladby.

Kromě lidových písní pro menší žákovské ansábly upravil Pierre van Hauwe také

mnoho skladeb pro velký žákovský orchestr s rozmanitým nástrojovým obsazením. Tyto

úpravy byly určeny původně pro žákovský orchestr při hudební škole v Delftu. Školní

orchestr naplňoval jednu z myšlenek metody Pierra van Hauwe – poskytnout všem žákům

radost z hudby a ze společného hraní. V žákovském orchestru mohli hrát všichni žáci bez

rozdílu věku nebo interpretačních dovedností, protože úpravy Pierra van Hauwe obsahovaly

party psané žákům přímo „na míru“. Touto cestou umožnil Pierre van Hauwe zapojení všech

žáků do hudebního dění ve škole. Kromě již výše zmíněných hudebních nástrojů (zobcové

flétny, Orffův instrumentář) obsazoval Pierre van Hauwe do těchto skladeb i další nástroje,

např. příčnou flétnu, hoboj, klarinet, saxofon, trubku, smyčcové nástroje nebo kytaru, vždy

podle aktuálních možností orchestru. Proto je instrumentace jednotlivých skladeb velmi

rozmanitá a většinou má každá skladba odlišnou instrumentaci, i když jsou všechny určeny

pro „školní orchestr“. Většinu takto upravených skladeb lze provádět i při menším nebo

větším počtu hráčů, než je uvedeno v partituře, protože některé hlasy jsou obvykle zdvojené a

v případě potřeby je lze vynechat nebo upravit tak, aby odpovídaly dovednostem hráčů. U

některých skladeb je přímo uvedeno, které nástroje mohou v případě potřeby nahradit nebo

doplnit jednotlivé party.73 Kreativní a flexibilní přístup ke skladbám doporučuje i sám autor.

Základem orchestru je vždy soubor zobcových fléten a nástroje Orffova instrumentáře,

což má svoje opodstatnění – na většině hudebních škol probíhá výuka hry na zobcovou flétnu,

takže není obtížné vytvořit soubor. Jedním z důvodů využití Orffova instrumentáře je zapojení

i těch hráčů, kteří se obvykle ansámblové hry neúčastní (především klavíristé). Tito hráči se

73 Např. v úpravě skladby Karneval der Tiere lze part sopránové zobcové flétny nahradit nebo doplnit houslemi nebo hobojem, part altové zobcové flétny příčnou flétnou, part tenorové zobcové flétny klarinetem, kytarou nebo houslemi, basový xylofon violoncellem...

31

velmi snadno naučí hrát na melodické bicí nástroje a mohou se tak zapojit do orchestrální hry,

což je pro ně často úplně nový zážitek.

Kromě čistě orchestrálních skladeb Pierre van Hauwe upravoval i sám skládal skladby

vokálně instrumentální a také skladby pro sbor a capella. Následující výčet skladeb a úprav

Pierra van Hauwe je převzat z přehledu díla umístěného na oficiálních internetových

stránkách Stichting Pierre van Hauwe74. Tento přehled skladeb bohužel neobsahuje žádné

bližší informace o skladbách. Jedná se především o úpravy lidových písní různých národů, ale

také o úpravy skladeb dalších autorů a vlastní skladby Pierra van Hauwe.

Skladby pro školní orchestr:

Bolero Suite Madeira

Karneval der Tiere Serenata Espana

Suite Fantasia Mexicana Homenagem

Sardanas Caprice Arabe

Slavische Suite Hommage a El Djazïr

Europese Danssuite Cappricio a Tres

Intrada Suite Hemitonique

Tour du Monde Shalom Israël

Europese Suite Suite Latin Americano

Skladby vokálně instrumentální a sborové:

Das Weihnachtsevangelium (pro vypravěče, zpěváky a školní orchestr)

De gelukkige Leeuw (pantomimická hra pro tanečníky, vypravěče a orchestr)

Homage de Delft (pro vypravěče a orchestr)

Missa Festiva (pro dva smíšené sbory a varhany)

Magnificat (pro sóla, sbor a orchestr)

Poorters van Delft (rapsodie pro sólisty, sbor a orchestr na texty Delftských básníků)

Tshiribim (pět písní pro ženský sbor)

Missa Christus Rex (pro smíšený sbor a capella)

74 „Nadace Pierra van Hauwe“, překlad autorka BP. www.pierrevanhauwe.org/?page_id=39#Bibliografie-1, citováno 21. 6. 2011.

32

5. PIERRE VAN HAUWE A JEHO DÍLO V ČESKÉ REPUBLICE.

5.1. Kurzy Pierra van Hauwe v Praze.

Pierre van Hauwe vedl kromě své pedagogické činnosti na hudební škole v Delftu

v mnoha zemích světa kurzy a semináře pro studenty a učitele hudby. Od roku 1992 vedl

pravidelně kurzy také v České republice.75 Při realizaci těchto kurzů zpočátku spolupracoval s

PaedDr. Lenkou Pospíšilovou, která je v současné době učitelkou na ZŠ a MŠ generála

Františka Fajtla DFC, Rychnovská76 v Praze Letňanech. Po založení České Orffovy

společnosti77 probíhaly kurzy Pierra van Hauwe pod její záštitou.

PaedDr. Lenka Pospíšilová se s Pierrem van Hauwe poprvé setkala v roce 1988 na

semináři pořádaném Orffovým institutem při Mozarteu v Salzburgu. Následně Pierre van

Hauwe pozval PaedDr. Lenku Pospíšilovou na svůj hudební kurz do Holandska. První

hudební kurz Pierra van Hauwe v Praze se konal v říjnu roku 1992. Byl to bezplatný seminář,

na který Pierre van Hauwe přivezl vlastní hudební nástroje – xylofony a zvonkohry. Hudební

semináře se opakovaly téměř každý rok až do roku 2008.78

V roce 1997 provedl dětský orchestr HRA JE TO79 na koncertě při příležitosti

hudebního kurzu Pierra van Hauwe jeho skladbu Intrada pentatonica.80 V roce 2000 se při

příležitosti 80. narozenin Pierra van Hauwe konal v Delftu v Holandsku koncert několika

dětských orchestrů. Kromě orchestrů z Litvy a Německa byl pozván i pražský dětský orchestr

HRA JE TO. Tyto orchestry vystoupily společně se školním orchestrem Pierra van Hauwe.

Pierre van Hauwe se účastnil také několika koncertů orchestru HRA JE TO v Praze. V roce

2003 vystoupil na koncertě v Praze společně pod vedením Pierra van Hauwe český orchestr

HRA JE TO a Delft Madrigaalkoor81.82

75 Čerpáno z rozhovoru autorky bakalářské práce s PaedDr. Lenkou Pospíšilovou dne 26. 6. 2011. 76 ZŠ a MŠ generála Františka Fajtla DFC, Rychnovská. Rychnovská 350, Praha 18 – Letňany, 199 00. Čerpáno z http://weby.zsfajtla.cz/www/, dne 27. 6. 2011. 77 Česká Orffova společnost byla založena roku 1995 hudebním pedagogem a skladatelem Pavlem Jurkovičem. při České hudební společnosti. Čerpáno z www.orff.cz/o-nas/, dne 27. 6. 2011. 78 Čerpáno z rozhovoru autorky bakalářské práce s PaedDr. Lenkou Pospíšilovou dne 26. 6. 2011. 79 Dětský orchestr HRA JE TO založila v roce 1992 PaedDr. Lenka Pospíšilová na ZŠ a MŠ generála Františka Fajtla DFC, Rychnovská. Tento orchestr pracuje v duchu idejí Carla Orffa a má velmi rozmanitý repertoár – kromě autorských skladeb a úprav Pierra van Hauwe provádí skladby a úpravy dalších autorů (např. Pavla Jurkoviče, Lenky Pospíšilové, Carla Orffa, Gunild Keetman...). Orchestr vystoupil i na koncertech v zahraničí – ve Francii, Portugalsku, Německu, Holandsku, Maďarsku, Litvě a Polsku. 80 Čerpáno z rozhovoru autorky bakalářské práce s PaedDr. Lenkou Pospíšilovou dne 26. 6. 2011. 81 „Delftský madrigalový sbor“, překlad názvu autorka BP. 82 Čerpáno z rozhovoru autorky bakalářské práce s PaedDr. Lenkou Pospíšilovou dne 26. 6. 2011.

33

Díky působení Pierra van Hauwe v České republice byla do češtiny přeložena jeho

učebnice hry na zobcovou flétnu Samen blokfluit spelen83, která vyšla v roce 1994

v nakladatelství Editio Simiae Ludentes jako Hudební školka84. Pierre van Hauwe se při

vydání této učebnice v České republice vzdal nároků na autorská práva.85 Tato učebnice je

v současné době využívána především jako doplnění českých škol hry na zobcovou flétnu a

jako zdroj souborového repertoáru pro nejmladší hráče.

5.2 Skladatelské dílo Pierra van Hauwe na ZUŠ A. M. Buxton v Úpici.86

Díky téměř každoročním hudebním seminářům a kurzům v Praze se mohlo s hudebně

pedagogickými postupy a metodami Pierra van Hauwe seznámit velké množství českých

pedagogů a studentů. Principy elementární hudební výchovy obsažené v hudebně

pedagogické koncepci Spelen met Muziek87 jsou používány ve výuce na mnoha českých

základních uměleckých školách i základních a mateřských školách a jeho skladby se staly

součástí repertoáru žákovských souborů a orchestrů nejen v Praze, ale i na dalších školách.

Autorka bakalářské práce měla možnost účastnit se nácviku a provedení několika děl

Pierra van Hauwe žáky a učiteli na ZUŠ v Úpici. Jednalo se o skladbu Vánoční evangelium a

13 vánočních koled s doprovodem Orffova instrumentáře pro mateřské a základní školy88 a tři

části suity Suite Latina Americana – Seis Danzas Indias.89 Kromě těchto skladeb pro větší

obsazení jsou v rámci souborové hry ve třídě zobcových fléten často prováděny méně náročné

skladby, např. z publikace Hudební školka.

Vánoční evangelium a 13 vánočních koled s doprovodem Orffova instrumentáře pro

mateřské a základní školy90 je českou verzí skladby Das Weihnachtsevangelium91 a je určena

pro vypravěče, zpěváky a orchestr. Tento orchestr je složen ze zobcových fléten, zvonkohry,

metalofonu, xylofonu, a bicích nástrojů – trianglu, činelu, gongu, rolniček, tamburíny, dřívek,

dřevěných bloků a bubínku. Skladba vznikla v roce 1997 v Praze a autor v úvodu píše, že

s úpravami koled lze nakládat velmi volně. Některé koledy mohou být pouze zazpívány, u

83 HAUWE, Pierre van. Samen blokfluit spelen. Amsterdam: New Sound, 1968. „Společné hraní na zobcovou flétnu“, překlad názvu autorka BP. 84 HAUWE, Pierre van. Hudební školka 1 – 4. Praha: Editio Simiae Ludentes, 1994. 85 Čerpáno z rozhovoru autorky bakalářské práce s PaedDr. Lenkou Pospíšilovou dne 26. 6. 2011. 86 Do roku 2008 nesla škola označení „Základní umělecká škola Úpice“, od roku 2008 je přejmenována na „Základní uměleckou školu A. M. Buxton, Úpice“, dále jen ZUŠ. 87 „Hrátky s hudbou“, překlad názvu autorka BP. 88 HAUWE, Pierre van. Vánoční evangelium a 13 vánočních koled s doprovodem Orffova instrumentáře pro mateřské a základní školy. Praha: 1997. 89 HAUWE, Pierre van. Suite Latina Americana – Seis Danzas Indias. Delft: Edition Libre. 90 Dále jen Vánoční evangelium (...). 91 HAUWE, Pierre van. Das Weihnachtsevangelium. Delft: Edition Libre.

34

některých mohou být doprovodnými nástroji pouze bicí nástroje, k některým lze přidat další

party, které v úpravách nejsou uvedeny atd. Jednotlivé koledy jsou propojeny volně

převyprávěným textem vánočního evangelia, který přednáší vypravěč. I tento text lze upravit

podle věku a vyspělosti žáků tak, aby pro ně byl příběh srozumitelný.

Vánoční evangelium (...) je složeno z úprav těchto českých vánočních koled: Den

přeslavný, Nesem vám noviny, Stála panenka Maria, Krásná panna, Ve městě a ve vůkolí,

Chvála tobě, Pane náš, Pásli ovce, Josefe můj rozmilý, Dítě zrozené v Betlémě, a Narodil se

Kristus Pán. Tyto české koledy jsou doplněny skladbami Hirtenweise, Rondino a Finale

z publikace Gemeinsames Blockflötenspiel92 a třemi autorskými úpravami vánočních písní –

Adventlied, Blinke, blinke, kleiner Stern a Weihnachtslied aus Afrika.

Toto zpracování vánočního evangelia je jak hráčsky, tak posluchačsky velmi vděčné.

V ZUŠ bylo Vánoční evangelium Pierra van Hauwe provedeno dvakrát v rámci adventních a

vánočních koncertů školy v letech 1997 a 2005 a vždy s velkým úspěchem jak u žáků, kteří se

účastnili nácviku, tak u rodičů a široké veřejnosti.

Ve školním roce 2010/2011 byl celoročním tématem třídy zobcových fléten při ZUŠ

v Úpici projekt „Peru – hudba Jižní Ameriky“. V rámci tohoto tématu se učitelka třídy

zobcových fléten Markéta Vránová nastudovala ve spolupráci s dalšími pedagogy školy část

suity Pierra van Hauwe Suite Latina Americana – Seis Danzas Indias93.

Suita jihoamerických a latinskoamerických tanců pro školní orchestr je složena ze šesti

částí – Bailecito (Argentina), Huaino (Peru), Zas (Peru), Danza (Bolivie), Inka (Andy) a

Concheros (Mexiko). Pro projekt „Peru – hudba Jižní Ameriky“ byly vybrány tři části

skladby Suite Latina Americana – Seis Danzas Indias, konkrétně části Huaino, Zas a Inka.

Obsazení orchestru je velmi bohaté a pestré – soubor zobcových fléten (sopránová, altová a

tenorová), příčná flétna, hoboj, klarinet, saxofon, trubka, housle, violoncello, kytara,

zvonkohra, metalofon, sopránový, altový a basový xylofon a rytmická sekce (bonga, triangl,

dřevěný blok, tamburína, velký buben a tympány.

Pro provedení skladby vznikl v ZUŠ pod vedením učitelky hry na zobcovou flétnu

Markéty Vránové čtyřicetičlenný žákovský orchestr po vzoru školního orchestru Pierra van

Hauwe – klavíristé dostali možnost účastnit se hrou na melodické bicí nástroje, žáci bicího

oddělení obsadili rytmickou sekci. Kromě toho byla do projektu zapojena celá třída

zobcových fléten, a také několik trumpetistů a houslistů. Nástroje, které nebyly k dispozici,

92 HAUWE, Pierre van. Gemeinsames Blockflötenspiel. Amsterdam: New Sound, 1969. „Společné hraní na zobcovou flétnu“, překlad názvu autorka BP. 93 HAUWE, Pierre van. Suite Latina Americana – Seis Danzas Indias. Delft: Edition Libre.

35

byly nahrazeny jinými vhodnými nástroji (např. hoboj byl nahrazen sopránovou zobcovou

flétnou. Nácviku skladeb a provedení na několika koncertech se účastnili i někteří další

učitelé školy. Koncerty měly velký úspěch nejen u rodičů a publika, ale i u vedení školy. Díky

tomuto projektu bude s největší pravděpodobností možné založit na ZUŠ stálý žákovský

orchestr s podobným nástrojovým obsazením.

36

ZÁVĚR

Pierre van Hauwe byl významným hudebním pedagogem, který mnoho let vzdělával

žáky na hudební škole v Holandském Delftu, kde byl ředitelem. Kromě toho na seminářích

pořádaných v mnoha zemích světa vzdělával také pedagogy a studenty. Pro hudební školu

v Delftu vytvořil Pierre van Hauwe koncepci elementární hudební výchovy Spelen met

Muziek, která čerpá z metody Carla Orffa Orff-Schulwerk a z principů maďarského hudebního

pedagoga Zoltána Kodálye. Vlastní hudebně pedagogické koncepci Spelen met Muziek

předcházelo holandské přepracování Orffova Schulwerku v publikaci Muziek voor de Jeugd.

Na hudební škole v Delftu založil Pierre van Hauwe žákovský orchestr, pro který

zkomponoval nebo upravil velké množství skladeb. Kromě toho upravoval skladby také pro

menší žákovské soubory a pěvecké sbory.

Kromě práce na hudební škole v Delftu vedl několik pěveckých sborů, mezi nimi i

světově proslulý dívčí pěvecký sbor Delft Madrigaalkoor. Díky cestování s tímto sborem a

s žákovským orchestrem poznal velké množství kultur a měl neobyčejně dobrý přehled o

politické situaci ve světě. Tak poznal například situaci postižených a slepých dětí v Ghaně a

neúnavně sháněl prostředky na vybavení škol hudebními nástroji a na výuku těchto dětí. Také

zde sám vyučoval, stejně jako např. na ostrově Madeira, kde vytvořil orchestr, do kterého

integroval postižené děti. S tímto orchestrem prováděl koncerty nejen na Madeiře, ale i

v dalších státech Evropy.94

Na základě setkání PaedDr. Lenky Pospíšilové s Pierrem van Hauwe na letním kurzu

na Orff Institute v Salzburgu byla navázána dlouholetá spolupráce tohoto hudebního pedagoga

s českými učiteli a následně i s Českou Orffovou společností. V rámci této spolupráce vedl

Pierre van Hauwe od roku 1992 téměř každý rok hudební kurzy v Praze, kde účastníky

seznamoval se svým konceptem elementární hudební výchovy Spelen met Muziek. Díky jeho

velkorysosti, kdy se vzdal nároku na autorská práva, také mohla vyjít v českém překladu

holandská učebnice hry na zobcovou flétnu Samen blokfluit spelen, česky Hudební školka.

Ačkoli byl Pierre van Hauwe ve světě hudební pedagogiky známou a uznávanou

osobností, narazila jsem při zpracování bakalářské práce o jeho životě a díle na nedostatek

informací o jeho životě a také na nedostupnost jeho publikací, které až na výjimky nejsou

součástí českých ani zahraničních knihovních fondů. Proto bych na tomto místě ráda

poděkovala PaedDr. Lence Pospíšilové ze ZŠ a MŠ generála Františka Fajtla DFC v Praze

94 Čerpáno z rozhovoru autorky bakalářské práce s PaedDr. Lenkou Pospíšilovou dne 26. 6. 2011.

37

Letňanech a Andé Vosovi ze Stichting Pierre van Hauwe v Delftu v Holandsku za poskytnutí

cenných informací a zapůjčení některých publikací k prostudování.

38

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

1. Delft op Zondag. Delft: Rodi Media ZH b.v., 15. februari 1998.

2. HAUWE, Pierre van. 20 Volkslieder für Blockflöten und Orff-Instrumente, Teil 2. Delft:

Edition Libre.

3. HAUWE, Pierre van. 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und

Schule. Delft: Edition Libre, 1986 – 1990.

4. HAUWE, Pierre van. 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule

– Teil 2 – Advent und Weihnachtslieder, Kinderlieder aus Deutschland und Ausland.

Delft: Edition Libre, 1991.

5. HAUWE, Pierre van. Hudební školka 1. Praha: Editio Simiae Ludentes, 1994. ISBN 80-

901080-4-0.

6. HAUWE, Pierre van. Hudební školka 2. Praha: Editio Simiae Ludentes, 1994. ISBN 80-

901080-5-9.

7. HAUWE, Pierre van. Hudební školka 3. Praha: Editio Simiae Ludentes, 1994. ISBN 80-

901080-6-7.

8. HAUWE, Pierre van. Hudební školka 4. Praha: Editio Simiae Ludentes, 1994. ISBN 80-

901080-7-5

.9. HAUWE, Pierre van. Metrum und Rhytmus. Delft: Edition Libre, 1993.

10. HAUWE, Pierre van. Noten lesen – Noten singen – Stimmbildung. Delft: Edition Libre,

2003.

11. HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik. Amsterdam: New Sound, 1972–1974.

12. HAUWE, Pierre van. Spielen mit Musik: Neue und alte Lieder für Kindergarten,

Musikschule, Grund- und Hauptschule mit Orffinstrumentarium und Blockflöte. Delft:

Edition Libre, 2005.

13. HAUWE, Pierre van. Suite Latina Americana – Seis Danzas Indias. Delft: Edition Libre.

14. HAUWE, Pierre van. Vánoční evangelium a 13 vánočních koled s doprovodem Orffova

instrumentáře pro mateřské a základní školy. Praha: 1997.

39

INTERNETOVÉ ZDROJE

http://www.musikschule-inning.de/sets/wie.html

http://www.pierrevanhauwe.de/bio.htm

http://www.pierrevanhauwe.org/?page_id=39

www.orff.cz/o-nas/

http://weby.zsfajtla.cz/www/

40

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Pierre van Hauwe, fotografie (2002, Praha, hudební kurz).........................................I

Příloha 2: Pierre van Hauwe a PaedDr. Lenka Pospíšilová, fotografie (2002, Praha, hudební

kurz).................................................................................................................................I

Příloha 3: Pierre van Hauwe, fotografie (2007, Delft, Volkszangdag).......................................II

Příloha 4: Koncert k výročí 80. narozenin Pierra van Hauwe, fotografie (2000, Delft)...........III

Příloha 5: Pierre van Hauwe a orchestr HRA JE TO, fotografie (2001, Praha, koncert orchestru

HRA JE TO)..................................................................................................................III

Příloha 6: Ukázka rukopisu Pierra van Hauwe.........................................................................IV

Příloha 7: Provedení Vánočního evangelia a 13 vánočních koled s doprovodem Orffova

instrumentáře pro mateřské a základní školy žáky a učiteli ZUŠ Úpice, fotografie

(1998, Úpice, Adventní koncert ZUŠ Úpice)...............................................................V

Příloha 8: Provedení části Suite Latina Americana – Seis Danzas Indias žáky a učiteli

ZUŠ A. M. Buxton Úpice, fotografie (2011, Úpice, Zahradní slavnost)......................VI

I

PŘÍLOHA 1

Pierre van Hauwe, fotografie (2002, Praha, hudební kurz).1

PŘÍLOHA 2

Pierre van Hauwe a PaedDr. Lenka Pospíšilová, fotografie (2002, Praha, hudební kurz).2

1 Fotografie archiv autorky BP. 2 Fotografie archiv autorky BP.

II

PŘÍLOHA 3

Pierre van Hauwe, fotografie (2007, Delft, Volkszangdag).3

3 Fotografie archiv Stichting Pierre van Hauwe.

III

PŘÍLOHA 4

Koncert k výročí 80. narozenin Pierra van Hauwe, fotografie (2000, Delft).4

PŘÍLOHA 5

Pierre van Hauwe a orchestr HRA JE TO, fotografie (2001, Praha, koncert orchestru HRA JE

TO).5

4 Fotografie archiv Stichting Pierre van Hauwe. 5 Fotografie archiv autorky BP.

IV

PŘÍLOHA 6

Ukázka rukopisu Pierra van Hauwe.6

6 Ukázka je převzata z knihy 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule, strana 37.

HAUWE, Pierre van. 50 Kinderlieder mit Orffinstrumentarium in Kindergarten und Schule. Delft: Edition Libre,

1986 – 1990.

V

PŘÍLOHA 7

Provedení Vánočního evangelia a 13 vánočních koled s doprovodem Orffova instrumentáře

pro mateřské a základní školy7 žáky a učiteli ZUŠ Úpice8, fotografie (1998, Úpice, Adventní

koncert ZUŠ Úpice).9

7 HAUWE, Pierre van. Vánoční evangelium a 13 vánočních koled s doprovodem Orffova instrumentáře pro mateřské a základní školy. Praha: 1997. 8 Do roku 2008 nesla škola označení „Základní umělecká škola Úpice“, od roku 2008 je přejmenována na „Základní uměleckou školu A. M. Buxton, Úpice“. 9 Fotografie archiv autorky BP.

VI

PŘÍLOHA 8

Provedení části Suite Latina Americana – Seis Danzas Indias10 žáky a učiteli ZUŠ A. M.

Buxton Úpice11, fotografie (2011, Úpice, Zahradní slavnost).12

10 HAUWE, Pierre van. Suite Latina Americana – Seis Danzas Indias. Delft: Edition Libre. 11 Do roku 2008 nesla škola označení „Základní umělecká škola Úpice“, od roku 2008 je přejmenována na „Základní uměleckou školu A. M. Buxton, Úpice“. 12 Fotografie archiv autorky BP.

ANOTACE Jméno a příjmení: Zuzana Vránová

Katedra: Katedra hudební výchovy PdF UP v Olomouci

Vedoucí práce: Mgr. Jaromír Synek, PhD.

Rok obhajoby: 2011

Název práce: Pierre van Hauwe – život a dílo hudebního pedagoga

Název v angličtině: Pierre van Hauwe – life and work of music pedagogue

Anotace práce: Bakalářská práce je zaměřena na zdokumentování života a díla holandského hudebního pedagoga Pierra van Hauwe. Popisuje jeho životní dráhu, principy hudebně pedagogického konceptu Spelen met Muziek, jeho další hudebně pedagogické publikace a skladatelské dílo. Věnuje se také jeho působení v České republice.

Klí čová slova: Pierre van Hauwe, hudební pedagog, skladatel, hudebně pedagogický koncept Spelen met Muziek.

Anotace v angličtině: Bachelor diploma work is focused on documentation of life and work of Dutch music pedagogue Pierre van Hauwe. It describes his life career, principles of his music pedagogical conception Spelen met Muziek, another music pedagogical publications and his work as composer. The bachelor diploma work devotes to his work in Czech republic.

Klí čová slova v angličtině: Pierre van Hauwe, music pedagogue, composer, music pedagogical conception Spelen met Muziek.

Přílohy vázané v práci: 7

Rozsah práce: 40 s.

Jazyk práce: Český