tajemství dívky s dra�ím

tetováním

tajemství dívky s dra�ím

tetováním

záhady kolem stiega larssona

a nejnapínav�jších thriller� naší doby

Brno 2012

dan burstein   arne de keijzer

john-henri holmberg

Dan Burstein, Arne de Keijzer and John -Henri HolmbergSecrets of the Tattooed Girl Copyright © 2010 by Squibnocket Partners llc.Translation © Lenka Kapsová, 2012Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2012isbn �-�-�� -���-�

Julii na oslavu našich dvou cest do Stockholmu,

které od sebe dělilo čtyřicet let, a za všechnu lásku

v době mezi nimi. Davidovi s hrdostí a potěšením

ze společného běhání našich knižních maratonů.

dan burstein

Helen a Hannah, díky nimž moje srdce zpívá.

Neustále a za všechno vám děkuju. Stevenovi a Bobovi

s láskou a obdivem. A také Brianovi a dalším členům

mé širší rodiny, jejichž přátelství pro mě hodně znamená.

arne de keijzer

Svoji část knihy věnuji Stiegovi (v naději, že jsem mu

učinil zadost) a Evě (v naději, že i ona si to bude myslet).

john -henri holmberg

NORRMALMMMMMLMMLMRMALMMARM MLMRMRMMALMAR LLRMALMRRRRROOOOOOORORORORRRRRNNONONNN MMMMMMRRMALMNO RMOR LM

SÖDERMALM

Saltsjön

jezeroMälaren

ÅrstavikenSTOCKHOLM

0 1 kilometr

SÖDERMALM

HAMMARBY SJÖSTAD

DJURGÅRDEN

KUNGSHOLMEN NORRMALM

ÖSTERMALM

GÄRDETVASASTADENSOLNA

LILJEHOLMEN

S

J

VZ

Mapa: Paul J. Pugliese

Rytířský průliv

Rytířský průliv(Riddar"ärden)

Kaffebar Mellqvist: V Larssonových knihách se mu říká pouze Kaffebar, přejmenován byl v roce 2008.

Lundská ulice (Lundagatan): V této ulici se nachází byt, kde Lisbeth vyrůstala.

0 300 metrů

Restaurace Tabbouli: Tato restaurace nejspíše byla předlohou pro Samirův hrnec.

Mariánské náměstí (Mariatorget): Tady Larsson pozoroval manifestace pravicových extremistů.

Hotel Rival: Architektonický poklad z roku 1937, který dal v roce 2003 zrekonstruovat jeho současný majitel, Benny Andersson ze skupiny ABBA.

Lundský most (Lundabron): Tento most vede do Lundské ulice a k bytu, kde vyrůstala Lisbeth.

Monteliova ulice (Monteliusvägen): Posaďte se na lavičku a pokochejte se krásným výhledem na vodu. Je odsud vidět i budova stockholmského soudu, kde probíhaly Mikaelovy a Lisbethiny procesy.

STARÉ MĚSTO(GAMLA STAN)

SKEPPSHOLMEN

v)

Stockholmské městské muzeum (Stockholms Stadsmuseum): Zde začíná okružní prohlídka Milénium. Prohlídku s průvodcem je třeba rezervovat v předstihu. Pokud chcete klíčové lokality hledat sami, je možné si zakoupit oficiální mapu vydanou muzeem.

Bellmanova ulice � (Bellmansgatan): Místo, kde se nachází byt Mikaela Blomkvista.

Götská ulice �� (Götgatan), na rohu Jestřábí ulice (Hökens gata): V této ulici, nad skutečným sídlem Greenpeace, se nachází fiktivní redakce Milénia.

Söderské divadlo (Södra Teatern): V baru Söderského divadla se setkávají Lisbeth a Annika Gianniniová.

Rybářská ulice (Fiskargatan) �: Adresa Lisbethina jednadvaceti-pokojového podkrovního apartmá.

Kostel princezny Kateřiny (Katarina kyrka): Původní budova byla postavena v letech 1656—1695. Byla dvakrát přestavěna po požárech, podruhé v devadesátých letech minulého století.

Náměstí Mosebacke (Mosebacke): Náměstí poblíž Lisbethina nového bytu se sochou Nilse Sjögrena Sestry, připomínka Lisbeth a její sestry Kamily.

Mešita Zayed bin Sultan Al Nahyan: Stockholmská mešita, přestavěná z bývalé elektrárny, je největší ve městě.

�-Eleven: Obchod, kde si Lisbeth kupovala pizzu.

Synagoga Adat Jisrael: Místo, kde sídlí kongregace inspektora Bublanského.

Noční klub Mlýnice (Kvarnen): Tady hrají Lisbethiny kama-rádky ze skupiny Evil Fingers.

xi

úvod

Když vyšla v září 2008 ve Spojených státech kniha Muži,

kteří nenávidí ženy, její provokativní název i křiklavý design obálky člověka bily do očí na každém rohu. Titul na mě vyskakoval z polic knihkupectví, z filmových plakátů i ze vzrušených debat na internetu. Matně jsem tušil, že příběh popisuje dospívání jakési potetované dívky, a slyšel jsem, že je v něm spousta explicitních sexuálních detailů a násilí. Kniha mě proto nijak nelákala.

Pak se ale začalo dít něco, co můj postoj postupně pro-měňovalo. Byl květen 2010 a Larssonova kniha stále vedla žeb-říčky prodejnosti. Její elektronická verze začínala počtem pro-daných kopií konkurovat verzi papírové a kniha se brzy měla stát nejprodávanějším elektronickým titulem v historii. V žeb-říčku bestsellerů zveřejněném v New York Times ji těsně následo-val druhý díl, Dívka, která si hrála s ohněm. Ve Spojených státech měl právě vyjít třetí díl, Dívka, která kopla do vosího hnízda, a ten se také závratnou rychlostí vyhoupl na přední místo žebříčku.

Tou dobou k nám přijela na návštěvu do New Yorku naše dávná přítelkyně z Kalifornie Mera Lee Goldmanová. Ona, moje žena Julie a já jsme se společně chystali zajít na večeři a do divadla na Broadwayi. Znám Meru padesát let — od doby, kdy jsem byl malý kluk. Patřila k nejbližším pří-telkyním mé maminky a spolu s ní byla během šedesátých a sedmdesátých let minulého století členkou různých čte-nářských klubů. V této aktivitě obě vytrvaly až do roku 1983, kdy maminka zemřela. Tyto dvě ženy patřily k nejsečtělejším a nejpřemýšlivějším lidem, které jsem kdy poznal, a čtenář-ské kluby, kam chodily, se vždycky zabývaly významnými a inspirativními knihami té doby.

Během večeře nás Mera překvapila otázkou, jestli jsme četli knihu Muži, kteří nenávidí ženy. Vzhledem k pověstem

xii

o tématech sexuálního násilí a pomsty, které knihu obestí-raly, to pro nás byla otázka poměrně nečekaná. Mera, která byla ještě pod dojmem čtenářského okouzlení Lisbeth Sa-landerovou, nám řekla, že jestli si knihu přečteme, poznáme hrdinku, jakou jsme v literatuře ještě neviděli. Slíbila nám silný čtenářský zážitek.

Mera věděla, že jsem založil ediční řadu Tajemství, která se zabývá bestsellery a slouží jako čtenářský průvodce k Da Vinciho kódu a řadě dalších knižních fenoménů. Řekla nám, že kolem Stiega Larssona je také spousta nezodpově-zených otázek a že by stálo za to působivý svět tohoto spi-sovatele prozkoumat.

Přijel jsem domů a stáhl si první díl Larssonovy trilo-gie do počítače. O čtyřicet osm hodin později jsem ho měl přečtený a pustil se do Dívky, která kopla do vosího hnízda (ano, poprvé jsem díly skutečně četl napřeskáčku).

Pár dní nato jsem zavítal do bostonské čtvrti Cam-bridge, protože jsem měl přednášku na jakési akci Harvar-dovy univerzity. Zastavil jsem se v knihkupectví Harvard Coop, abych si koupil papírové výtisky Larssonových knih. V obchodě, který je patrně nejintelektuálnějším knihkupec-tvím v celých Spojených státech, jsem zůstal v úžasu stát. Larssonovy knihy byly v prodejně vystaveny celkově na de-víti místech. Moje žena Julie okamžitě vytušila, že se schy-luje k cestě do Stockholmu, a navrhla, abychom si rovnou koupili pár knih o Švédsku.

Během dalších týdnů jsem dvakrát za sebou přečetl všechny tři díly trilogie Milénium a poslechl si je i na audio-nahrávce. Začínal jsem rozumět výstavbě celého Larssono-va textu a jeho touze odvyprávět na velké ploše epochální příběh o všudypřítomnosti násilí a zneužívání žen, zejména těch mladých a zranitelných.

Přemýšlel jsem hodně o Lisbeth Salanderové a o tom, čím tak upoutala pozornost čtenářů. Měl jsem pocit, že nám pronikla nejen do hlavy a do srdce, ale snad až pod kůži.

xiii

Začínal jsem zjišťovat, že se kolem ní vytvořil vskutku glo-bální fenomén a že jsou k Lisbeth a k působivým příběhům o ní, k detektivkám, kterými chtěl Larsson naléhavě vybur-covat lidi k akci, neodolatelně přitahováni lidé všeho věku, muži i ženy, mluvčí více než čtyřiceti jazyků po celém světě.

Začal jsem tušit, že Lisbeth rezonuje s čtenářskou obcí jednadvacátého století tak dokonale, jako se svou dobou rezonovala málokterá postava v dějinách literatury. Mám pocit, že se jí vyrovná snad jedině Holden Caulfield z pade-sátých let dvacátého století nebo Huckleberry Finn z konce století devatenáctého. Ani Mikael Blomkvist ale není po-stava k zahození. Vzpomněl jsem si na Flaubertova slova:

„Madame Bovaryová, to jsem já,“ a uvědomil jsem si, že Lars-son tohoto francouzského spisovatele ještě překonal, proto-že sám sebe vtělil rovnou do dvou postav: zčásti do Lisbeth, zčásti do Blomkvista. Každý z nich je jiný, ale ztělesňují jin a jang mužské a ženské stránky Larssonovy osobnosti.

Narazil jsem na komentář Maria Vargase Llosy, který pár měsíců nato dostal Nobelovu cenu za literaturu. Přirov-nával v něm svůj čtenářský zážitek z Larssona k vzrušení, se kterým v mládí četl Dickense, Victora Huga a Alexan-dra Dumase. Nebyl sám, komu Larsson evokoval Dickense; Charles McGrath, bývalý redaktor knižní recenzní rubriky New York Times, přirovnal Američany, kteří dočetli první dva díly Larssonovy trilogie a nedočkavě čekali na vydání dílu třetího, ke čtenářům, kteří se v devatenáctém století shro-mažďovali v docích a vyhlíželi loď přivážející další pokra-čování Dickensova románu, nebo v době nedávnější k li-dem, kteří stáli v nekonečných frontách na každý další díl Harryho Pottera.

Narazil jsem na text, kde Nicholas Kristof, který píše sloupky do New York Times, srovnává Larssona a jeho tri-logii Milénium s Harriet Beecher Stoweovou a její Chaloup-

kou strýčka Toma. Podobně jako tato kniha vyburcovala svět, aby uznal morální hanebnost otroctví, píše Kristof, tak by

xiv

mohla Larssonova trilogie vyburcovat svět k odmítnutí ha-nebného obchodu se sexem.

Aniž bych chtěl snižovat váhu Larssonova „poselství“, zjistil jsem také, že jeho napínavá zakončení kapitol oce-nil i Stephen King, sám král zápletek, který se vyjádřil, že Lars sonovy knihy „nejde odložit a nečíst dál“. Larssonovy postavy si zase vysloužily následující postřeh od jednoho kritika z usa Today: „A je tu Lisbeth, první skutečná hrdin-ka digitálního věku. Tahle vyvrhelka společnosti, která váží necelých padesát kilo, má sociální instinkty divoké kočky, počítačové dovednosti hodné WikiLeaks a divokou pomsty-chtivost severské bohyně, se hackersky nabourala do vědo-mí dnešního světa.“

Zkoumal jsem, jaké postupy Larsson při vyprávění po-užívá: Je tu „záhada zamčeného pokoje“ po vzoru Agathy Christie… finanční thriller… policejní procedurální román… style noir à la Raymond Chandler nebo Dashiell Hammett… špionážní román ve stylu Johna Le Carré… drama ze soudní síně… akční zápletky jako z Ludluma… nová drsná hrdinka jako z románu Sary Paretské… investigativní novinář pilně shromažďující materiál na průlomový příběh… dysfunkční rodina skrývající vrahy… superhrdinka z komiksů… děsivá státní mašinerie jako z Franze Ka<y.

Ačkoli je Larssonův styl originální a jistou příbuz-nost lze najít spíše s texty ženských detektivních autorek z anglo jazyčného prostředí než s jeho švédskými předchůd-ci a současníky, není přesto úplně odtržený od drsného sty-lu severských sociologicky laděných detektivek, které jsem v anglických překladech četl po většinu dospělého života. Nebylo těžké najít v Larssonových knihách prvky Maj Sjö-wallové a Pera Wahlööa, jejichž Noční autobus a další knihy s hrdinou Martinem Beckem jsem četl na začátku sedm-desátých let, knihy Cit slečny Smilly pro sníh dánského autora Petera Høega z počátku devadesátých let, série Henninga Mankella s hlavním hrdinou Kurtem Wallanderem či jeho

bestselleru Číňan, který jsem četl těsně před Larssonovou trilogií.

xv