BOŽENA NĚMCOVÁ ČTYRY DOBY

Jaroslava Janáčková

Čtyry doby v prvotní komunikační strategii

DOMINIK BEZDĚK, UČO 413811

AKADEMICKÝ ROK 2012/2013

ARGUMENTACE

Cílem tohoto textu je seznámit čtenáře s dílem Boženy Němcové Čtyry doby a její odbornou studii

Jaroslavy Janáčkové Čtyry doby v prvotní komunikační strategii. Jelikož jsem studentem prvního

ročníku oboru Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, přišlo mi

téma velice přiměřené mému zaměření. Vybral jsem si jej proto, že mnoho čtenářů dílo nezná.

ANOTACE

Text popisuje básnickou prózu Boženy Němcové Čtyry doby, hlavní postavy, místo a dobu děje. Více

však popisuje okolnosti vzniku díla a seznamuje nás, co Božena Němcová v té době prožívala.

KLÍČOVÁ SLOVA

Čtyry doby, Božena Němcová, život, okolnosti vzniku

Básnická próza od Boženy Němcové Čtyry doby je rozdělena na 4 části. Tato lyricko-epická povídka

obsahuje prvky romantismu, náboženství a erotiky.

Děj se odehrává v kostele a v krásné květnové přírodě. Závěr povídky se pak odehrává na hoře.

Hlavní postavu je mladinká růžolící dívka, která ještě nepocítila lidskou lásku. Přemýšlí nad láskou

boží oproti lásce lidské. Po prvním milování však ztrácí své ideály a propadá depresím. Je zneuctěna

svým manželem. Obrací se proto k Máří Magdaléně a žádá ji o pomoc. Chce prožívat jen jedinou

lásku – lásku Boží. Vychází proto na horu, kde ji vítá Máří Magdaléna do království nebeského a

setkává se s její jedinou láskou.

Povídku Čtyry doby napsala Božena Němcová v roce 1855. Ve stejném roce vyšel i její nejznámější

román Babička. Povídka vyšla ve sborníčku věnovaného českými ctitelkami J.V.Fričovi. Autorství této

básnické prózy je doloženo vlastnoručním věnováním a podpisem na konci básně. U více básní mezi

něž patří i Babička tomu tak není.

Je to próza literárně exkluzivní a myšlenkově opovážlivá. Sám Frič ve svém výroku řekl, že zde Božena

Němcová o sobě prozradila něco, co vůbec nemělo vyjít na veřejnost. Dílo bylo do nedávna chápáno

jako autobiografické.

Obdiv, který B. Němcová chovala k Fričovi, byl sice krátký, ale o to významnější. J. V. Frič byl o

generaci mladší a B. Němcová ho znala již z gymnazijních let. Vstoupila do jeho literární skupiny

v době, kdy se rozhodla živit rodinu spisovatelskou prací. Našla zde lidskou solidaritu a umělecký

program slovanského romantismu. Zde se také seznámila se svým posledním milencem Hanušem

Jurenkou.

V roce 1855 napsala B. Němcová její nejznámější dílo Babička, která ji dostala až na vrchol uznání. Po

té začala psát mnoho dalších povídek. I když nebyli všechny stejné, byly to povídky Boženy Němcové.

Před pomluvami, které o ní v té době kolovaly, unikala B. Němcové za různými výlety například na

Kokořínsko nebo díky velké finanční podpoře hraběte Hanuše Kolovrata Krakovského na Slovensko.

Ovšem i zde pociťovala nedostatek důvěry v české spisovatele po té, co ji několik spisovatelů odmítlo.

Když ji začali přicházet dopisy od manžela s výčitkami a otázkami, co má dát jíst dětem, rozhodla se

vrátit domů. V těsném bytě se jí ovšem nežilo dobře a hádek mezi ní a manželem přibývalo. Na

rozchod však nepomyslela. Spíše chtěla svému politicky perzekvovanému manželovi pomáhat.

Němcová v mnoha svých textech ukazovala, jak lze láskou napravit svět. Avšak, jak lze lásku

osvobodit ukázala až v jejích Čtyrech dobách.

V prvním momentě připomínají soukromý dopis, ale jsou poznat hlavně jako dílo umělecké. Mají titul,

rámcové členění, chybí podpis na konci.

V povídce najdeme čtyři proměny hlavní postavy. Na začátku jí chápeme jako mladinké děvče, dál se

vyvíjí jako děvče, pak nevěsta až se nakonec změní ve vyspělou ženu. Přímá řeč je nejdřív minimální,

zaznívá jen na konci dob jako nějaký výkřik. Velkou plochu zabírá monolog postavy až v době

poslední. Tato doba je o prozření hrdinky.

Dále cituji pasáže z díla Jaroslavy Janáčkové , které jsou pro pochopení textu velice důležité:

„Na všecky zmíněné i další kolize se svým okolím odpovídala Božena Němcová až horečnatou tvůrčí

prací.“ (str. 184)

„Božena Němcová zjevně zmobilizovala všecku svou čerstvou inspiraci, získanou společným čtením

knih ve Fričově družině, svou obrazotvornost i odvahu, když se rozhodla – napoprvé, co víme – vyslovit

revoltu moderní ženy v zkratkovité lyrické próze.

Optimální pobídkou napsat odvážnou prózu a aspoň skrytě ji uveřejnit poskytl sborníček žen

iniciovaný H. Rittersbergovou a určený J. V. Fričovi jako dárek k Novému roku 1856.” (str. 184)

„Příspěvek Boženy Němcové vepsaný rukou autorky hned za francouzskými verši o Janě z Arku se od

ostatních opsaných úryvků z cizích knih odlišuje také osobním věnováním na konci Čtyř dob, v

náležitých vydáních textu tištěným odlišenými prostředky: „Psáno milému příteli Jozefu Fričovi od

Boženy Němcové.” (faksimile rukopisu vydal Památník národního písemnictví v Praze roku 1960.) Toto

osobní věnování bylo připsáno jaksi navíc, třeba i v potřebě korigovat pokornou úctu k vůdci, jak byla

stylizována společná dedikace vepsána na prvních stránkách sborníčku: „Věnováno dobrotivému a

shovívavému Josefu Fričovi na důkaz přátelství a úcty.” (str. 187)

obrázek vyňat z knihy Jaroslava Janáčková - Božena Němcová: příběhy--situace--obrazy

ZDROJE

NĚMCOVÁ, Božena. Čtyřy doby: fragmenty autobiografie. Praha: Československý spisovatel, 1974.

JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Božena Němcová: příběhy--situace--obrazy. Vyd. 1. Praha: Academia,

2007, 309 p., [16] p. of plates. ISBN 80-200-1574-4.

Svět literatury. [online]. [cit. 2013-01-05]. Dostupné z: http://svet-literatury.wz.cz/autori/nemcova.htm

HODNOCENÍ ZDROJŮ

Ad. 1

- renomovaný autor

- dílo, o kterém pojednává tato práce

Ad. 2

- renomovaný autor

- informace týkající se pouze daného tématu

- detailně práci popisuje

- text je srozumitelný

- dílo, o kterém pojednává tato práce