Caeremoniale episcoporum

CÆREMONIALEEPISCOPORUM

EX DECRETO SACROSANCTI ŒCUMENICICONCILII VATICANI II INSTAURATUM

AUCTORITATE IOANNIS PAULI PP. II PROMULGATUM

KONGREGACE PRO BOHOSLUŽBU A SVÁTOSTI

Prot. n. CD 1300/84

DEKRET

Po prozkoumání téměř všech liturgických knih II. Vatikánského ekumenického koncilu jsme rozhodli obnovit a v nové formě vydat také Caeremoniale Episcoporum, aby biskup „velký kněz svého stáda, od něhož se odvíjí život jeho v Kristu věrných a na němž závisí“ (Sacrosanctum Concilium, č. 41), se bohatě projevil celý okruh zavedené liturgie.

A to víc vynikne, když bude pečlivě podána v nových pastýřských a právních normách o biskupovi.

Je třeba podotknout, že nový Caeremoniale Episcoporum, přesně řečeno, nemůže být považován za knihu liturgickou, a to proto, že se v liturgických obřadech nepoužívá. Velmi užitečný však bude biskupovi samotnému, kněžím rozličného stupně nebo učitelům obřadů, kteří v něm naleznou, co každý z nich má při obřadech dělat.

Tato kniha předkládá obřady, které má vykonat biskup, takovým způsobem, aby bylo možné dodržovat tradici a místní zvyklosti.

Normy, vydané Apoštolskou Stolicí, o kterých jsme mluvili výše, právě tak jako normy a předpisy již určené v liturgických knihách, ať jsou upravovány jen v této knize a ať jsou stejně závazné. Ostatní normy jsou zde proto, aby zajišťovaly co nejvíce biskupskou liturgii, která musí být opravdová, prostá, jasná, plná důstojnosti a pastýřské účinnosti, aby byla posílena duchovní jednota a aby neužitečné zvláštnosti byly pominuty.

CAEREMONIALE EPISCOPORUM

Nový Caeremoniale Episcoporum, připravený Kongregací pro Bohoslužbu a Svátosti, schválil papež Jan Pavel II. při audienci Pro-prefektovi a sekretáři téže Kongregace dne 7. září 1984 a nařídil zveřejnit.

Proto tato kongregace z příkazu papeže tento Caeremoniale Episcoporum závazně zveřejňuje s tím, aby ihned, jak to bude možné, začal platit místo předešlého Caeremoniale Episcoporum bez jakýkoliv námitek.

Ze sídla Kongregace pro Bohoslužbu a Svátosti, dne 14. září 1984, o svátku Povýšení Svatého Kříže.

AUGUSTINUS MAYER, osbArchiep. tit. Satrianensis

Pro-Præfectus

VERGILIUS NOÈ

Archiep. tit. Voncariensis a Secretis

4

ÚVOD

1. HISTORIE KNIHY CAEREMONIALE EPISCOPORUM

Caeremoniale Episcoporum, kterého se užívalo až dosud, vydal papež Klement VIII. r. 1660. Toto vydání nebylo ničím jiným než prohlédnutím a opravou díla již dávno schváleného podle záměru Tridentského koncilu.

Vždyť Caeremoniale Episcoporum přišel po „Řádech Římských“, které od konce 7. století byly nositeli norem liturgických úkonů římských papežů. Mezi těmi řadí ten, který je označen číslem třináct v „Museo Italico“ Jana Mabillona, vydaný na příkaz blaženého Řehoře X. (1271-1276) kolem roku 1273 na druhém sněmu Lyonském (1274), s názvem „Caeremoniale Episcoporum“, nebyl nijak výpravný, ale byly v něm popisovány obřady při volbě a svěcení papeže, jakož i údaje o papežské mši a slavnostech během roku.

Téměř po čtyřiceti letech Ordo Romanus, zvaný XIV, byl připraven v době 1314-1320 za kardinála Jakuba Kajetána Stefaneschi a potom kolem roku 1341 by veřejně rozšířen a popisoval posvátné úkony při volbě a korunovaci papeže, jakož i při Generálním Sněmu, kanonizaci nebo při korunovacích císařů a králů.

Tatáž kniha za Benedikta XII. (1334-1342) a Klementa VI. (1342-1352) byla značně rozšířena a doplněna také dodatkem za Blaženého Urbana V. (1362-1370) o smrti papeže a o stavu kardinálů.

Řád, který podle počítání Jana Mobillona je označen jako XV., nebo „Kniha o obřadech Církve Římské“ od Patriarchy Petra Ameila na konci XIV. století za Urbana VI. (1378-1389) dokončen a pak biskupem Olorentským Petrem Asalbitem za Martina V. (1417-1431) opatřen nějakým dodatkem, zároveň s rukopisy Avenionskými sloužil papežské kurii (1492) a to pod názvem „Kniha obřadů Svaté římské církve“, až konečně na příkaz Inocence VIII. (1484-1492) Augustin Patrizi, biskup Pientinský a Alcinenský dokončil nový ceremoniál roku 1488. A ta kniha byla ve změněné formě vydána v Benátkách 1516 zvoleným arcibiskupem Corfirenským: „Rituum ecclesiasticarum sive sacrarum Caeremoniarum sanctae Romanae Ecclesiae libri tres non ante impressi“, až po naše dny zůstala v používání římského velekněze.

CAEREMONIALE EPISCOPORUM

Z ceremoniální knihy předchozího období hlavní ceremonář papeže Julia II. Paris de Crassi (1503-1513) nejen zhotovil excerpty (písemné výpisky) Římský Řád pro papežskou liturgii, ale složil také dílo, které po roce 1564 dostalo název „De Caeremoniis Cardinalium et Episcoporum in eorum dioecesibus libri duo“, čímž přizpůsobil liturgii biskupskou, a sice Bononienskou, liturgii papežské.

15. prosince 1582 Řehoř XIII. (1572-1585) stanovil komisi, která předcházející Kongregaci pro Posvátné Obřady, za předsednictví kardinála Gabriela Palleotti, opravila zmíněný ceremoniál. Tuto opravu postoupil Řehořovi XIII., a obnovil ji sv. Karel Boromejský, který tehdy žil v Římě. Když však ten v roce 1584 zemřel, práce této komise skončily.

Sixtus V. (1585-1590) nejen, že založil dne 22. ledna 1588 Kongregaci pro Posvátné Obřady za tím účelem, aby zdokonalil liturgické knihy, ale již 19. března 1586 si dal přinést četné knihy z vatikánské knihovny, aby sám pečlivě zpracoval pokyny pro dodržování posvátných obřadů. A právě tento závěr není znám.

Konečně dne 14. července 1600 Klement VIII. (1592-1605) při vydávání Caeremoniale Episcoporum volně používal při tomto novém uspořádání ani tak spisů Augustinových a Pariidových, jako – jak se zdá mnohým neznámým, to dílo, zatím co tehdy v Svaté kongregaci obřadů jednali kardinálové Caesar Baronius, sv. Robert Bellarmin, Silvio Antonianus, muži proslulí svatostí a vzděláním. Úvodní bula tedy nikde nemluví o nové knize, nýbrž vždy o vylepšování Caeremoniale Episcoporum, knihy všem známé.

Než už dne 30. července 1650 Innocenc X. (1644-1655) obecně zveřejnil nové přehlédnuté a opravené vydání Caeremoniale Episcoporum, které Benedikt XIII. (1724-1730) pro svůj zájem o posvátné obřady opravil, některé nejasnosti a věci se odporující a znovu zveřejnil. Konečně 15 let na to dne 25. Března 1742 Benedikt XIV. (1740-1758) jako oficiál Svaté Kongregace Obřadů znovu vydal s dodatkem knihy III. o tom , co bylo v souladu se Statutem Církve Římské, při čemž vysoce pochválil metodu liturgické školy, která tehdy byla v Gregoriano Collegio Romano Societatis Jesu.

Nově Lev XIII. (1878-1903) r. 1886 nařídil publikovat tiskem Caeremoniale Episcoporum při zachování celé knihy III., i když to již

6

PRŒMIUM

nebylo důležité, když Status Ecclesiasticus byl potlačen či omezen na město Vatikán.

Teprve II. Vatikánský ekumenický koncil nařídil zavést všechny obřady a posvátné knihy, a tak také bylo nutné Caeremoniale Episcoporum od základu přepracovat a vydat v nové formě.

2. O VÝZNAMU KNIHY CAEREMONIALE EPISCOPORUM

Papežové, kteří Caeremoniale Episcoporum vydali a rozšířili, sice nařídili, aby kniha byla trvale dodržována, přece však nechtěli, aby staré obřady, které byly v souladu s dřívějším ceremoniálem, zanikly nebo byly navrženy ke zrušení.

Ta kniha, přizpůsobená normám II. Vatikánského koncilu, zaujímá místo předešlého ceremoniále, který nakonec musí být stejně zrušen, je tak upravena, aby byly zachovány zvyky a místní tradice, kterých každá dílčí církev užívá jako vlastního pokladu předáváním budoucím generacím, jen když jsou v souladu s liturgií podle dekretu II. Vatikánského koncilu.

Většiny liturgických předpisů, které má nový ceremoniál, si zachovává závaznost z liturgických knih již vydaných. Jestliže se však v novém ceremoniálu najde něco pozměněného, musí se dodržovat podle nového ceremoniálu.

Ostatní normy jsou v tomto ceremoniálu uloženy, aby byla zachována biskupská liturgie, která má být jednoduchá a zároveň vznešená, plně pastýřsky účinná tak, aby mohla posloužit jako příklad všem ostatním.

Aby však tato pastorační snaha se snáze prosadila, je ta kniha uspořádána tak, aby biskup a ostatní služebníci a zvláště magistři obřadů v ní našli to, co je nutné, aby liturgické slavnosti, II. Vatikánského koncilu za zvláštní projev místní církve.

7

ČÁST I

DE LITURGIA EPISCOPALI IN GENERE

KAPITOLA I.

O POVAZE A ZÁVAŽNOSTI BISKUPSKÉ LITURGIE

1. DŮSTOJNOST MÍSTNÍ CÍRKVE

1. „Diecéze je část Božího lidu, která je svěřována biskupovi, aby ji ve spolupráci s kněžími vedl tak, by se přimkla ke svému pastýři a byla jím shromažďována skrze evangelium a eucharistii v Duchu Svatém, aby zřizoval místní církev, v níž skutečně je a jedná jedna, svatá, katolická a apoštolská Kristova Církev.“1 Opravdu je v ní přítomen Kristus, jehož mocí se církev sdružuje.2 Správně řekl svatý Ignác: „Kde je biskup, tam ať je i množství, tak jako kde je Ježíš Kristus, tam je i Církev.“3

2. Za stejným cílem s místní církví jde důstojnost Církve Kristovy. Netvoří shromáždění nějací lidé, kteří se sejdou dobrovolně k nějakému společnému dílu, nýbrž dar shůry, který přichází od Otce světel. A nelze je považovati za čistě administrativní část Božího lidu, proto že sama svým způsobem obsahuje a vyjadřuje povahu církve universální, která vytekla z boku ukřižovaného Krista Eucharistií neustále žije a roste, s Kristem spojena, matka věrných, je „na svém místě lid nový, od Boha povolaný, v Duchu Svatém a v plnosti mnohé.“4

3. Není legitimní shromáždění věřících ani společenství oltáře, leč pod svatou službou biskupa.5 Avšak takové shromáždění místní církve se rozlévá a žije v jednotlivých shromážděních věřících, kterým dává biskup včelo své kněze, aby pod jeho autoritou část Božího stáda, jim přidělenou, posvěcovali a řídili.6

4. A jako církev obecná je přítomna a zjevuje se v Církvi místní,7 tak místní Církve přinášejí své dary ostatním částem a celé Církvi, „aby celek i jednotlivé části rostly ze všech vzájemných komunikací a k plnosti v jednotě a souladu.“8

II. O BISKUPOVI JAKO ZÁKLADU A ZNAMENÍ POSPOLITOSTI V MÍSTNÍ CÍRKVI

1 II. Vat. koncil, dekr. o pastýřské službě biskupů v církvi, Christus Dominus, č. 11; srov. dog. konst. o církví, Lumen Gentium, č. 23.2 Srov. II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 26.3 Sv. Ignác Antiochijský, Ad Smyraeos, 8,2: ed. Funk I, s. 283.4 II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 26.5 Srov. tamtéž, č. 26.6 Srov. tamtéž, č. 26, 28; konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 41.7 Srov. II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 23.8 II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 13.


5. Biskup jako náměstek a vyslanec Kristův řídí místní církev, poznamenán plností svátosti řádu, ve spojení a pod autoritou Římského biskupa.9

Neboť biskupové „ vedeni Duchem Svatým nastupují na místo apoštolů jako pastýři,… Kristus totiž dal apoštolům a jejich nástupcům právo a moc, aby učili všechny národy a lidi aby utvrzovali v pravdě a pásli je. A tak se biskupové skrze Ducha Svatého, který jim byl dán, stali pravými a hodnověrnými učiteli víry, kněžími a pastýři.“10

6. Biskup v síle ducha svým kázáním volá lidi k víře anebo v živé víře upevňuje a předkládá jim neporušené tajemství Kristovo.11

7. Skrze svátosti, jejichž pravidelné a plodné slavení nařizuje, biskup posvěcuje věřící. On sám řídí zavádění křtu, čímž se zavádí účastenství na královském kněžství Kristově. On je původním služebníkem utvrzování ve víře, správcem posvátných řádů a usměrňuje kázeň pokání. On řídí každé správné slavení Eucharistie, kterým bez ustání žije a roste církev. Svůj lid pečlivě povzbuzuje a řídí, aby v liturgii a zvláště při svaté mešní oběti svou část naplnil vírou a úctou.12

8. V biskupovi, jemuž asistují kněží, je ve středu věřících Pán Ježíš Kristus, nejvyšší kněz. Sedí totiž po pravici Otcově, nechybí v shromáždění svých kněží, kteří – vybrání k opatrování stáda Pánova – jsou Kristovými služebníky a rozdělují tajemství Boží.13 „Je tedy považovat biskupa za velkého kněze svého stáda, od něhož se nějak odvozuje a na němž závisí život jeho v Kristu věrných.“14

9. Biskup totiž je „ekonomem nejvyššího kněžství“15 a na něm závisejí ve výkonu své funkce jak kněží, kteří jsou spolupracovníky prozíravého úřadu biskupského a sami jsou zasvěcenými kněžími Nového Zákona, tak také jáhni, kteří jsou určení k službě lidu Božímu společně s biskupem a jeho kněžstvem. A tak sám biskup je zvláštním rozdavatelem tajemství Boha jakož i správcem, kterému je svěřen celý liturgický život v církví, jakož i strážcem.16 Neboť právě jemu byl svěřen úkol překládati božské velebnosti pěstování křesťanského náboženství a spravovat podle pokynů Pána a zákonů církve, učených podle dílčího soudu dále pro jeho diecézi.17

10. Biskup řídí místní církev, která mu byla svěřena, radami, doporučeními, příklady, ale také příkazy a posvátnou mocí, kterou dostal při biskupském svěcení18 a které užívá k vzdělávání svého stáda v pravdě a svatosti. „Věřící pak musí lnout biskupovi jako církev

9 Srov. II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 26, 27, dekr. o pastýřské službě biskupů v církvi, Christus Dominus, č. 3.10 II. Vat koncil, dekr. o pastýřské službě biskupů v církvi, Chritus Dominus, č. 2.11 Srov. tamtéž, č. 12.12 Srov. II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen gentium, č. 26, dekr. o pastýřské službě biskupů v církvi, Christus Dominus, č. 15.13 Srov. tamtéž, č. 21.14 II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 41.15 Modlitba při biskupském svěcení v byzantském obřadu, Euchologion to mega, Řím, 1873, s. 139; II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 26.16 Srov. II. Vat. koncil, dekr. o pastýřské službě biskupů v církvi, Christus Dominus, č. 15.17 II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 26.18 Srov. tamtéž, č. 21; II. Vat. koncil, dekr. o pastýřské službě biskupů v církvi, Christus Dominus, č. 15.

12

k Ježíši Kristu a jako Ježíš Kristus k Otci, aby všechno bylo v souladu a přelévalo se do slávy Boží.“19

III. O DŮLEŽITOSTI BISKUPSKÉ LITURGIE

11. Úřad biskupa jako učitele své církve, posvětitele a pastýře zvláště vynikne při slavení svaté liturgie, kterou koná s lidem.

„Proto je třeba, aby všichni co nejvíce žili liturgickým životem diecéze kolem biskupa, zvláště v katedrálách, a to v přesvědčení, že se jedná o zvláštní výraz církve v plné a činné účasti všeho svatého lidu Božího v týchž slaveních liturgických, zvláště v téže Eucharistii, v jedné modlitbě, u jednoho oltáře, kterému předsedá ze svého presbytáře a obklopen služebníky.“20

12. Posvátná slavení tedy, kterým biskup předsedá, vyjadřují tajemství církve, jemuž je Kristus přítomen a pomáhá mu. Nejsou tedy pouhým nástrojem obřadů.

Mimoto tatáž slavení musí být příkladem celé diecézi a musí zářit účastí lidu. A tak shromážděné společenství má na nich svůj podíl zpěvem, dialogem, posvátným tichem, vnitřním soustředěním a svátostnou účastí.

13. Je třeba počítat dopředu s takovouto manifestací místní církve v určený čas a v liturgických dnech roku a je potřeba pozvat na ni lidi z různých částí diecéze, pokud možno kněze. Aby pak věřící a kněží snáze se odevšad mohli sejít, je potřeby pozvání rozšířit do různých částí diecéze.

14. V těch pozvánkách by měla být zdůrazněna láska věřících k obecné církvi a probuzena v nich vroucí služba(servitium) evangeliu a lidem.

IV. O BISKUPOVĚ POVINNOSTI KÁZAT

15. Mezi zvláštními biskupskými povinnostmi vyniká povinnost kázání evangelia. Biskup totiž je hlasatelem víry, který přivádí nové žáky ke Kristu a autentický učitel obdarovaný autoritou Kristovou, který svěřenému lidu káže a nutnosti víry a mravů a ve světle Svatého Ducha vysvětluje a z pokladu zjevení vybírá nové i staré, činí ji úrodnou a bděle chrání své stádo před hrozícím zlem.21

Tuto povinnost biskup také naplňuje,když káže během mše svaté, při slavnosti slova Božího, při ranních a večerních chválách nebo když koná katechezi či pobízí k slavení svátostí či svátostin.

16. Toto kázání „ať je čerpáno především ze zdroje Písma Svatého a liturgie, jakoby zvěstování zázraků Božích v historii spásy nebo tajemství Kristově, které je v nás stále přítomno a stále působí, zvláště při liturgických slavnostech“22

19 II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 27.20 II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 41.21 Srov. II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 25.22 II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 35.

17. Ačkoliv kázání je natolik vlastním úkolem biskupovým, že jiní služebníci je uskutečňují nejinak než o své vůli, přísluší biskupovi předsedajícímu liturgické akci konat kázání-homiliam facere samo sebou. Biskup káže sedě v křesle s mitrou a berlou, leda že by sám rozhodl jinak.

KAPITOLA II.

O ÚKOLECH A SLUŽBÁCH V BISKUPSKÉ LITURGII

18. V jakémkoli společenství oltáře, shromážděném pod svatou službou biskupa, ukazuje se symbol lásky a jednoty tajemného těla, bez něhož není spásy.“23

Je velmi správné, když je biskup přítomen nějaké liturgické události, kde je shromážděn lid, aby sám jakožto přestavitel svátostné plnosti (řádu) shromáždění předsedal. Což se děje nikoliv za účelem zvýšení vnější slavnostnosti obřadu, nýbrž za účelem ozřejmění světla tajemství církve.

Také se sluší, aby si biskup k slavení přibral kněžstvo.Jestliže pak biskup předsedá liturgii, aniž celebruje, provádí sám liturgii slova a mši

uzavírá obřadem propuštění,24 podle níže uvedených norem č. 176-185.

19. Ve shromáždění, které se sešlo k slavení liturgie, zvláště když předsedá biskup, každý má právo a povinnost svůj díl obsloužiti rozdílným způsobem podle odlišnosti řádu a úřadu. A tak všichni, ať služebníci nebo věřící, ať jednají podle své hodnosti a vykonávají jen a výhradně to, co se jich týká.25 Tímto způsobem se projevuje církev ve svých různých řádech a službách jako tělo, jehož jednotlivé údy tvoří celek.26

O kněžstvu

20. Kněží, ačkoliv znak jejich úřadu není zvlášť zvýrazněn a ve výkonu své moci jsou závislí na biskupovi, přece jenom jsou s ním spojeni kněžskou hodností.

Sami pečliví spolupracovníci biskupského úřadu jako jeho pomocný orgán, povolaní k službě Božímu lidu, tvoří se svým biskupem jedno kněžství, a pod jeho vedením posvěcují a řídí jim přiřčenou část Božího stáda.27

21. Proto se velmi doporučuje, aby biskup při liturgických slavnostech měl kněze, kteří mu asistují. Tak při eucharistické slavnosti, které předsedá biskup, kněží ať s ním koncelebrují, aby skrze eucharistii bylo vyjádřeno tajemství jednoty církve a aby bylo zřejmé před společenstvím biskupovo kněžství.

22. Kněží, kteří se účastní biskupské bohoslužby, ať dělají jen to, co se jich týká28 a nejsou-li přítomni jáhni, ať je nahradí v některých službách, nikdy však v oblečení jáhna.

23 II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 26.24 Srov. Kongregace pro obřady, instr. de ritibus et insignibus pontificalibus simplicioribus reddendis, Pontificales ritus, 21. června 1968, č. 24: AAS 60, s. 410.25 Srov. II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 28.26 Srov. tamtéž, č. 26.27 Srov. II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 28.28 Srov. II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 28.


O jáhnech

23. Mezi přisluhujícími mají první místo jáhni, jejichž úřad byl držen ve velké úctě již od prvních dob církve. Jáhni, muži dobrého svědectví a plní moudrosti,29 mají tak jednat s pomocí Boží, aby bylo znát, že jsou opravdu učedníci-žáci toho,30 který nepřišel proto, aby mu bylo slouženo, nýbrž aby sloužil31 a byl mezi svými učedníky jako ten, který slouží.32

24. …Jako služebníci oltáře čtou evangelium, přisluhují při slavení oběti, podávají tělo a Krev Páně.

Jáhni ať mají biskupa jako otce, jemu ať slouží jako samému Pánu Ježíši Kristu, Knězi na věky, přítomnému uprostřed svého lidu.

25. Úkolem jáhna v liturgii je: asistovat celebrujícímu u oltáře, s knihou, s kalichem dávat pokyny shromážděným věřícím podle potřeby, dávat pokyny k společným modlitbám.

Není-li přítomen žádný jiný služebník, sám podle potřeby vykonává jeho úkony.33

Není-li oltář obrácen k lidu, musí se jáhen vždy obrátit k lidu,když dává pokyny.

26. Při slavení liturgie, které předsedá biskup, ať jsou podle zvyku alespoň tři: jeden, který slouží při evangeliu a u oltáře, dva ať asistují biskupovi. Je-li jich více, ať se mezi sebou rozdělí úkoly34 a aspoň jeden z nich ať pečuje o činnou účast věřících.

O akolytech

27. Akolyta při službě oltáře má své vlastní části, které musí provádět sám, třebas jsou přítomni služebníci vyššího řádu.

28. Akolyta je tu totiž k tomu, aby pomáhal jáhnovi a sloužil knězi. Jemu totiž náleží starat se o službu oltáře, poskytovat pomoc jáhnovi a knězi v liturgických úkonech, zvláště při slavení mše sv. Jeho věcí také je, aby mimořádní služebníci podávali přijímání podle právní normy.

Je-li třeba, ať sám dává pokyny těm, kteří slouží při liturgických úkonech, aby se správně zacházelo s knihou, křížem, svíčkami, kadidlem a podobně. Nicméně při slavnostech, kterým přesedá biskup, je třeba, aby akolyté byli o službě řádně zpraveni, a je-li jich víc, aby si služby mezi sebe rozdělili.35

29. Čím hodněji akolyta vykonává své úkoly, tím vroucněji přijímá svatou eucharistii ve dnech zbožnosti, je jí vyživován a hlouběji ji poznává. Ať se snaží získat z toho, co dělá, co nejvíce vnitřního a duchovního obsahu tak, aby se denně obětoval Bohu a k tomu, aby

29 Srov. Sk 6,3.30 Srov. Jn 13,35.31 Srov. Mt 20,28.32 Srov. Lk 22,27.33 Srov. Missale Romanum, Institutio generalis, č. 71, 127.34 Srov. tamtéž, č. 71.35 Srov. Pavel VI., apošt. list, Ministeria quaedam, 15. srpna 1972, č. VI: AAS 64, s. 532.

16


spěl, aby Kristovo mystické tělo nebo lid Boží, především však nemocné a na duchu zemdlené, provázel čistou láskou.

O lektorech

30. Lektor má při slavení liturgie zvláštní úkol, který musí vykonávat on sám, i když jsou přítomni služebníci vyššího stupně.36

31. Lektor, který se historicky jeví mezi nižšími služebníky jako první a vyskytuje se ve všech církvích a jeho funkce je vždy zachovávána, je veden k úkolu, který je mu vždy vlastní, číst ve shromáždění Boží slovo. Proto při mši a jiných posvátných úkonech, s výjimkou evangelia, provádí čtení. Jestliže chybí žalmista, během četby recituje žalm, jestliže chybí jáhen, pronáší přímluvy.

Mimoto, je-li to třeba, připravuje věřící, kteří při liturgii mohou číst Písmo Svaté. Nicméně při bohoslužbách, kterým předsedá biskup, mají číst řádně poučení lektoři, a je-li jich více, rozdělit se mezi sebou lekce.37

32. Je si vědom vznešenosti Božího slova a důležitosti svého úkolu, ať neustále dává pozor na správnou řeč a výslovnost, aby Boží slovo bylo pro přítomné jasné a srozumitelné.

Když však čte Boží slovo pro jiné, sám ať je přijímá s porozuměním a pečlivě se připraví, aby to svým projevem dosvědčil.

O žalmistovi

33. Jakékoliv zpěvy, které se vykytují mezi čteními, mají velký význam liturgický a pastorační, je vhodné, aby při slavnostech, kterým přesedá biskup, zvláště v katedrálním kostele, byl žalmista nebo zpěvák žalmů zvláště zkušený zpěvák, který by zazpíval odpovědi k žalmům nebo přímo žalm, či biblický zpěv nebo graduale a „Aleluja“ tak aby věřící dostali vhodnou pomoc k rozjímání o zpěvu nebo smyslu textů.38

O ceremonáři

34. Aby obřad, zvláště, kterému předsedá biskup, zazářil důstojností, prostotou a úrovní, je třeba, aby ceremonář, který jej připravuje a řídí, těsně spolupracoval s biskupem a těmi, kteří mají povinnost jeho části pořádat, zvláště s ohledem na pastoraci.

Ceremonář musí být opravdu zkušený ve svaté liturgii, její historii a povaze a jejích pravidlech a předpisech. Zvláště se musí vyznat v pastoraci, aby věděl, jak mají být obřady uspořádány a to jak s hlediska podpoření účelnosti účasti lidu, tak s hlediska pozvednutí jejich důstojnosti.

36 Římský misál, všeobecné pokyny, č. 66.37 Srov. Pavel VI., apošt. list, Ministeria quaedam, 15. srpna 1972, č. VI: AAS 64, s. 532; Římský misál, mešní řád lekcionáře, úvod, č. 51-55; Liturgie hodin, všeobecné pokyny, č. 259.38 Římský misál, mešní řád lekcionáře, úvod, č. 19-20, 56.

17


Ať dbá na dodržování posvátných obřadů v jejich pravém duchu a podle zákonných tradic místní církve, které by byly pastoračně užitečné.

35. Ve vhodnou chvíli ať dohodne se zpěváky, asistenty, ministranty a celebranty, co se má učinit a co se má říci. Během obřadu ať jedná s největší opatrností, ať příliš rozvláčně nemluví, ať nepřekáží jáhnům a asistentům po boku celebrujícího a konečně ať vše dělá se zbožností, trpělivostí a klidem.

36. Ceremonář je oblečen do alby nebo do kleriky a rochety. Jestliže snad je zřízen diakonát, může během obřadu obléci dalmatiku nebo jiný řádový oděv.

O sakristiánovi

37. Společně s ceremonářem, po něm až druhý, připravuje sakristián biskupovu bohoslužbu. Sakristián vhodně umístí knihy ke čtení Božího slova a modliteb stejně tak bohoslužebná roucha a jiné věci, které jsou nutné k bohoslužbě. Bdí nad zvoněním při bohoslužbách. Stará se o dodržování mlčení a ticha v sakristii. Pelerina-supellex, která se udržuje tradičně, ať není zanedbávána. O tu je potřeba nově pečovat a vybírat podle pravidel současného umění, avšak bez snahy po pouhé novotě.

38. K výzdobě místa posvátného obřadu patří především čistota podlahy, stěn, soch a všech věcí, kterých se používá nebo které slouží k dobrému vzhledu. Ačkoliv veškerá nákladnost nebo šetrnosti se zdá být ozdobou, přece jenom je třeba dodržovat vznešenou prostotu, ušlechtilost a pravidla skutečného umění. Nadání lidí a místní tradice ať jsou uplatněna, „ pokud ovšem slouží posvátné budově a posvátným obřadům s náležitou vážností a úctou.“39

Výzdoba kostela má být taková, aby vůči Bohu byla výrazem úcty a lásky a lidu Božímu, aby do srdce vnukala radost a zbožnost.

O škole a hudebním umění

39. Všichni kdo mají účast na zpěvu nebo posvátné hudbě, ať už sbormistr, zpěváci nebo varhaník, ať pečlivě dodržují, co o jejich povinnostech předepisují liturgické knihy anebo jiné dokumenty Svaté Stolice.40

40. Hudebníci ať mají na mysli předpisy zvláště o účasti lidu na zpěvu. Mimoto je třeba dbát na to, aby zpěv vyjadřoval obecnou povahu slavnosti, které předsedá biskup, a aby věřící, na které se vztahuje ta která část mešního řádu, mohli říkat nebo zpívat nejen v místní řeči ale i latinsky.

39 II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 123.40 Srov. Missale Romanum, Institutio generalis, praesertim č. 12, 19,22, 63, 64, 272, 274, 275, 313, 324; Ordo Cantus Missae, praenotanda; Liturgia Horarum, Institutio generalis, č. 268-284; Rituale Romanum, De Initiatione christiana, Praenotanda generalia, č. 33; De sacra Communione et de cultu mysteriii eucharistici extra Missam, č. 12; 104, Ordo Paenitentiae, č. 24, 36; Ordo Unctionis infirmorum eorumque pastoralis curae, č. 38, d; Ordo Exsequiarum, č. 12; Srov. Congr. Rituum, instr. Musicam sacram, 5. martii 1967, AAS 69, s. 300-320; S. Congr. pro Episcopis, Directorium do pastorali ministerio Episcoporum, 1973, č. 9, d.

18


41. Od popeleční středy až k hymnu Gloria in excelsis na Bílou sobotu a při bohoslužbě za zemřelé ať zvuk varhan a ostatních hudebních nástrojů se používá jen k doprovodu zpěvu.41 S výjimkou neděle Laetare (IV Quadragesimae) a slavností a svátků.

Po skončení hymnu Gloria in excelsis na Zelený čtvrtek až k témuž hymnu na Bílou sobotu ať se používají varhany a jiné hudební nástroje toliko k podpoře zpěvu.

V době adventní ať se používá hudebních nástrojů jen v takové omezené míře, aby to odpovídalo radostnému očekávání tohoto období, přece však plná radost Narození Páně ať má přednost.

41 Srov. Kongr. pro obřady, instr. Musicam sacram, 5. března 1967, č. 66: AAS 69, s. 319.

19

KAPITOLA III

KATEDRÁLNÍ KOSTEL

42. Katedrální kostel je ten, ve kterém je umístěn biskupský stolec, znamení učitelského úřadu a moci pastýře místní církve a také znamení jednoty věřících v té víře, kterou biskup jako pastýř stáda hlásá.

O slavnostnějších dnech v něm biskup vede liturgii, a pokud pastorační okolnosti nedávají jiný podnět, připravuje tam ?svaté křižmo a provádí svěcení.

43. Katedrální kostel „velkolepostí své stavby poukazuje k chrámu duchovnímu, který se buduje v nitru a skví se velebností Božího zalíbení – podle Pavlova výroku ,Vy jste chrám Boha živého’ (2Kor 6, 16). Dále lze odvodit, že vyjadřuje obraz viditelné církve Kristovy, která se ve světě modlí, zpívá a klaní se; katedrálu lze pokládat za obraz jeho mystického těla, jehož údy, spojené v jednotu vazbou lásky, vyživuje rosa nebeských darů.“42

44. Proto katedrální kostel zaslouží být pokládán za středisko liturgického života diecéze.

45. Lásku a úctu vůči katedrálnímu kostelu je dobré při vhodných příležitostech vštěpovat věřícím. K tomu velmi přispívá každoroční ??slavení jejího posvěcení a také pouti, které podnikají věřící, aby ji zbožně navštívili, zvlášť jsou-li rozptýleni po farnostech a oblastech diecéze.

46. Co je v dokumentech a liturgických knihách předepsáno o uspořádání a výzdobě kostela, to ať katedrální kostel příkladně ukazuje jiným kostelům diecéze.43

47. Katedra, zmíněná výše v čl. 42, má být jedinečná a pevná, umístěná tak, aby to vypadalo, že biskup je opravdu v čele celého společenství věřících.

Počet stupňů ke katedře budiž s ohledem na stavební zvláštnosti příslušného kostela uzpůsoben tak, aby věřící biskupa dobře viděli.

Baldachýn se nad katedru nedává; cenné artefakty z minulých staletí je však nutno uchovávat s horlivou péčí.

S výjimkou případů, na které pamatuje právo, sedí na katedře diecézní biskup nebo biskup, kterému to on dovolil.44 Pokud jsou přítomni jiní biskupové nebo preláti, připraví se každému z nich na příhodném místě stolec, který však nemá mít podobu katedry.45

42 Pavel VI apoštolská konstituce Mirificus eventus, 7. prosince 1965: AAS. 57 (1965), str. 948-94943 srov. IGMR, č. 253-312; Ordo Lectionum Missae proenotanda, č. 32-34; Pontificale romanum, Ordo Dedicationis ecclesiae et altaris, kapitola II, č. 3; kapitola Iv, č. 6-11; Rituale romanum, De Sacra Communione et de cultu mysterii eucharistici extra Missam, Proenotanda generalia, č. 9-11.44 Srov. CIC, kan. 436 § 3; pod č. 1171 a 1176.45 Srov. S. Congr. Rituum: Instr. De ritibus et insignibus pontificalibus simplicioribus reddendis, Pontificales ritus, 21. června 1968, č. 10-13: AAS. 60(1968), str. 408-409.

O KATEDRÁLE

48. Oltář má být vybudován a vyzdoben podle právní normy. Obzvlášť je třeba dbát, aby zaujímal místo, jež by bylo opravdovým centrem, kam se přirozeně obrací pozornost celého shromáždění věřících.46

Oltář katedrálního kostela je obvykle pevný a ??zasvěcený, oddělený od stěny, aby se dal snadno obejít a aby se na něm mohlo slavit čelem k lidu47. Tam, kde je starý oltář umístěn tak, že znesnadňuje účast lidu a nelze ho přenést bez poškození umělecké hodnoty, ať se vybuduje jiný pevný oltář, umělecky vyzdobený a řádně ??zasvěcený; jen na něm ať se provádějí posvátné obřady.

Květinami se oltář nezdobí od popeleční středy do hymnu Sláva na výsostech o velikonoční vigilii a při obřadech za zemřelé. Výjimkou jsou neděle Laetare (4. postní), slavnosti a svátky.

49. Podle starodávné tradice zachovávané v katedrálách se doporučuje zřídit svatostánek v kapli oddělené od hlavního prostoru.48

Pokud se svatostánek ve zvláštním případě nalézá na oltáři určeném pro biskupské obřady, přenese se Nejsv. svátost na jiné důstojné místo.

50. Presbytář, tj. místo, kde vykonávají svou službu biskup, kněží a ministranti, má být odlišen od hlavního prostoru kostela buď jistým vyvýšením nebo stavební zvláštností a výzdobou tak, aby už svou dispozicí dával najevo hierarchické postavení služebníků oltáře. Velký má být tak, aby se posvátné obřady mohly konat bez potíží a bylo na ně vidět.

V presbytáři se příhodně rozmístí sedadla, lavice nebo stoličky tak, aby každý koncelebrant, kanovník i kněz, který zrovna nekoncelebruje, ale je přítomen v ??chórovém oděvu, a také každý ministrant měl připravené svoje místo a aby se u každého dbalo na jeho úřad.

Žádný služebník neoděný posvátným šatem nebo talárem se superpelicí nebo jiným řádně schváleným oděvem ať při posvátných obřadech do presbytáře nevstupuje.49

51. Katedrála má mít ambon vybudovaný podle platných norem.50 Biskup však promlouvá k Božímu lidu ze svého stolce, nedávají-li místní podmínky jiný podnět.

Zpěvák, ?vykladač nebo sbormistr obvykle nevystupují k ambonu, ale plní svůj úkol z jiného vhodného místa.

52. Ať má katedrála křtitelnici, i když není farním kostelem, přinejmenším pro křest slavený o velikonoční noci. Křtitelnice ať je zbudována podle norem uvedených v Římském rituálu.51

46 Srov. IGMR č. 262.47 Tamtéž, č. 262.48 Srov. S. Congr. Rituum: Instr. De cultu mysterii eucharistici, Eucharisticum Mysterium, 25. Května 1967, č. 53: AAS. 59 (1967), str. 568; Rituale Romanum, De Sacra Communione et de cultu mysterii eucharistici extra Missam, Proenotanda generalia, č. 9.49 Srov. pod č. 65-67; srov. Římský misál, Ordo Lectionum Missae, Proenotanda, č. 54.50 Srov. IGMR č. 272; Ordo Lectionum Missae, Proenotanda generalia, č. 32-34.51 Srov. Rituale Romanum, Ordo Baptismi parvulorum: De Iniriatione christiana, Proenotanda generalia, č. 25.

21

53. V katedrále nemá chybět ??sekretárium (biskupská sakristie), tj. důstojná místnost, pokud možno při vchodu do kostela, kde biskup, koncelebrující a ministranti oblékají liturgická roucha a odkud vychází procesí při introitu.

Sekretárium je obvykle odlišené od (běžné) sakristie, kde se přechovává posvátné náčiní a kde se v obyčejné dni mohou celebrant a ministranti připravit na obřad.

54. Pro ??shromáždění věřících je dobré podle možnosti v blízkosti katedrály předem vybrat jiný kostel nebo vhodný sál, prostranství otevřené nebo uzavřené, kde se bude konat žehnání svící, ratolestí, ohně a jiné přípravné obřady a odkud vyjde procesí ke katedrále.

KAPITOLA IV

NĚKTERÉ OBECNĚJŠÍ NORMY

PŘEDMLUVA

55. Jak učí 2. vatikánský koncil, je třeba dbát, aby obřady vyzařovaly vznešenou prostotu.52 To jistě platí i o biskupské liturgii, jakkoli v ní nelze zanedbat oddanost a úctu, jež náleží biskupovi, ve kterém se uprostřed věřících zpřítomňuje Pán Ježíš a od něhož jako od velekněze se víra věřících rozvádí a je na něm závislá.53

Kromě toho, poněvadž biskupova liturgického slavení se obyčejně účastní různé církevní řády, jejichž tajemná existence se tak zviditelňuje, je třeba, aby na nich bylo jasně vidět vzájemnou lásku a úctu mezi údy mystického těla Ježíše Krista, aby se i v liturgii uskutečňoval apoštolský příkaz „v úctě dávejte přednost jeden druhému“ (Řím 12,10 BOGNER!).

Než tedy dojdeme k popisu jednotlivých obřadů, zdá se potřebné předeslat některé normy prověřené tradicí, které se sluší zachovávat.

I. ODĚV A ODZNAKY

Oděv a odznaky biskupa

56. Oděv biskupa při liturgické oslavě je týž jako u kněze; při slavnostním obřadu je však vhodné, aby podle tradice předávané odedávna oblékl pod ornát dalmatiku; může být vždy bílá, zvláště při udílení svěcení, při benedikci opata nebo abatyše a při svěcení kostela nebo oltáře.

57. Pontifikální odznaky nošené biskupem jsou: prsten, pastýřská hůl, mitra, pektorál a navíc pallium, pokud mu řádně přísluší.

58. Prsten, znamení víry a svatebního spojení se svou nevěstou církví, má biskup nosit stále.

59. Hůl, znamení pastýřského úřadu, používá biskup na svém území; může ji však použít kterýkoli biskup, jenž s vědomím místního biskupa vykonává slavnostní obřad.54 Je-li při obřadu přítomno více biskupů, použije hůl pouze biskup, který obřad vede.

52 Srov. SC č. 34.53 Srov. LG č. 21; SC č. 41.54 Srov. S. Congr, Rituum: Instr. De ritibus et insignibus pontificalibus simplicioribus reddendis, Ponticales ritus, 21. června 1968, č. 19: AAS. 60 (1968), str. 410.


Biskup použije hůl, zatočenou částí obrácenou k lidu neboli před sebe, obvykle při procesí, při poslechu čtení evangelia, když pronáší homilii, když přijímá zaslíbení nebo sliby nebo vyznání víry; také při žehnání osob, pokud nemusí vkládat ruce.

60. Mitru, která musí být při každém konání liturgie pouze jedna, prostá nebo zdobená podle stupně slavení,55 nosí biskup obvykle: když sedí; když pronáší homilii; když vykonává pozdravy, oslovení a připomínky, pokud nemusí bezprostředně nato mitru odložit; když slavnostně žehná lidu; když činí svátostná gesta; když kráčí v procesí.

Biskup mitru nenosí: při úvodních přímluvách; při modlitbách; při ?všeobecné modlitbě; při eucharistické modlitbě; při čtení evangelia; při hymnech přednášených vstoje; při procesích, v nichž se nese Nejsv. svátost nebo ostatky svatého Kříže Páně; při pohledu na vystavenou Nejsv. svátost. Biskup nemusí používat mitru, když cestuje z místa na místo a je málo času.56

Při používání mitry při vysluhování svátostí a svátostin je navíc nutno zachovávat, co se na patřičných místech ukládá níže.

61. Náprsní kříž (pektorál) se bere pod ornát nebo pod dalmatiku, popř. pod pluviál, ale na mozetu.

62. Sídelní arcibiskup, který již dostal od římského pontifika pallium, obléká je na ornát na území své jurisdikce, když slouží ??stacionální mši nebo aspoň mši velmi slavnostní a také když provádí svěcení, benedikci opata a abatyše, zasvěcení panny, svěcení kostela a oltáře.

Arcibiskupský kříž se používá, když se arcibiskup, poté co dostal pallium, ubírá do kostela ke slavení liturgie.57

63. Chórový oděv biskupa pozůstává jak ve vlastní diecézi, tak mimo ni z taláru barvy fialové; z hedvábného fialového opásání s ??tkanicemi/lemováním rovněž hedvábnými na obou koncích (ne však s třepením); z rochety ze lněné nebo podobné látky; z mozety fialové barvy (bez ??); z náprsního kříže zavěšeného na mozetu šňůrkou zelené barvy se zlatými vlákny; z pileolu rovněž barvy fialové; z biretu téže barvy se střapcem.

Při nošení fialového taláru se nosí také fialové punčochy. Nošení fialových punčoch s černým talárem ozdobeným ??lemovkou (torulo) je zcela věcí volby.58

64. ??Velkou kápi fialovou, bez hermelínu, je možno nosit jen v diecézi a při slavnostních příležitostech.

Oděv kněží a ostatních služebníků

65. Posvátný šat společný pro všechny služebníky kteréhokoli stupně je alba, která se stahuje kolem beder cingulem, není-li ušita tak, že přilne k tělu i bez cingula. Pokud

55 Srov. tamtéž č. 18.56 Srov. tamtéž č. 31.57 Srov. tamtéž č. 20.58 Srov. Secretaria Status, Instr. Circa vestes, titulos et insignia generis Cardinalium, Episcoporum et Praelatorum ordine minorum, Ut sive sollicite, 31. března 1969, č. 4: AAS. 61 (1969) str. 335.

24


kolem krku alba zcela nezakryje občanský šat, obléká se amikt ještě před oblečením alby. Nelze zaměňovat albu se superpelicí, když je třeba obléknout ornát či dalmatiku59 nebo když se místo ornátu či dalmatiky obléká štóla. Superpelici je třeba oblékat vždy na talár.

Akolytové, lektoři a ostatní ministranti mohou místo šatů uvedených výše obléknout jiný řádně schválený oděv.

66. Náležitý oděv celebrujícího kněze při mši i při posvátných úkonech, které jsou se mší přímo spojené, je ornát neboli kazule, ??pokud není jiný zřetel, který se obléká na albu a štólu.

Štólu nosí kněz zavěšenou kolem krku a před hrudí.Pluviál si kněz bere ke slavnostním příležitostem mimo mši, do procesí a k jiným

posvátným úkonům podle příslušných rubrik jednotlivých obřadů.60

Kněží, kteří jsou celebraci přítomni a nekoncelebrují, nosí chórový šat,61 jsou-li preláty nebo kanovníky; jinak superpelici přes talár.

67. Náležitý oděv jáhna je dalmatika oblékaná na albu a štólu. Dalmatiku lze vynechat v nezbytných případech nebo při nižším stupni slavení. Jáhenská štóla je vedena od levého ramena napříč přes hruď na pravou stranu těla, kde se upevní.62

II. ZNAMENÍ ÚCTY OBECNĚ

68. Úklonou se naznačuje úcta a čest vzdávaná osobám samým nebo jejich symbolům.Jsou dva druhy úklon: hlavy a těla.

a) úklona hlavy se dělá při jménu Ježíšově, blahoslavené Panny Marie a světce, na jehož počest se slaví mše nebo liturgie hodin;

b) úklona těla neboli hluboká úklona se dělá: směrem k oltáři, pokud v prostoru není jiný svatostánek s Nejsv. svátostí; směrem k biskupovi před a po okuřování, jak je uvedeno níže pod č. 91; pokaždé když to různé liturgické knihy výslovně ukládají.63

69. Pokleknutí, které se provádí tak, že jen pravým kolenem se pokleká až k zemi, znázorňuje klanění, a proto je vyhrazeno Nejsv. svátosti, ať vystavené nebo uložené ve svatostánku, a svatému Kříži od slavnostní adorace během velkopáteční liturgie do začátku velikonoční vigilie.

70. Ani pokleknutí, ani hlubokou úklonu neprovádějí ti, kteří nesou předměty užívané při celebraci, např. kříž, svícny, evangeliář.

Úcta vůči Nejsv. svátosti

59 Srov. IGMR č. 29860 srov. tamtéž, č. 299, 302, 303.61 Srov. pod č. 1207-1209.62 Srov. tamtéž, č. 300, 81b, 302.63 Srov. tamtéž, č. 234.

25


71. Nikdo, kdo vstupuje do kostela, nemá opomenout úklonu Nejsv. svátosti, ať už tím, že vejde do kaple Nejsv. svátosti, nebo aspoň pokleknutím.

Poklekají rovněž všichni, kteří přecházejí před Nejsv. svátostí, pokud nekráčejí v procesí.

Úcta vůči oltáři

72. Oltář zdraví hlubokou úklonou všichni, kteří vstupují do presbytáře nebo z něho odcházejí nebo před oltářem přecházejí.

73. Kromě toho celebrant a koncelebrující na znamení láskyplné úcty na začátku mše oltář líbají. Než od oltáře odejdou, obvykle uctí hlavní celebrant oltář políbením, ostatní, zvláště je-li jich více, vzdají náležitou úctu.

Při slavení ranních chval a nešpor, které slavnostně vede biskup, se rovněž líbá oltář na začátku, příležitostně i na konci.

Tam, kde takové znamení neodpovídá plně tradicím a charakteru země, je věcí biskupské konference, aby stanovila znamení užívané v náhradu a informovala o tom Apoštolský stolec.64

Úcta vůči evangeliu

74. Při mši, při bohoslužbě slova a při ?prodloužené vigilii během hlásání evangelia všichni stojí, obvykle otočeni k tomu, kdo čte.

Jáhen nese evangeliář slavnostně a kráčí k ambonu; před ním jdou turiferář s kadidlem65 a akolytové se zažehnutými svícemi.66

Jáhen stojí u ambonu čelem k lidu; se spojenýma rukama pozdraví lid; palcem pravé ruky přežehná znamením kříže knihu nad začátkem evangelia, které bude číst, poté sebe na čele, ústech a hrudi, a pronáší přitom slova Čtení svatého evangelia. Biskup se přežehná stejným způsobem na čele, ústech a hrudi; totéž učiní všichni ostatní. Nato, přinejmenším při ?stacionální mši, jáhen knihu třikrát okouří, tj. uprostřed, zleva a zprava. Pak čte evangelium až do konce.

Po skončení čtení donese jáhen knihu biskupovi k políbení, anebo knihu políbí sám jáhen, pokud, jak je uvedeno výše pod č. 73, neustanovila biskupská konference jiné znamení úcty.67

64 Srov. tamtéž, č. 208 a 232.65 Srov. IGMR č. 93-95, 131; kráčí-li turiferář v procesí po římském způsobu, „musí při rovnoměrně pozdvižených rukou, držet kadidelnici pravicí; palec vloží do většího kroužku, prostředník téže ruky do menšího kroužku řetězu a jejich pozvedáním ovládá a přidržuje víčko na kadidelnici; v levé ruce nese nožičku/stopku loďky s kadidlem a lžičkou“ (Caeremoniale Episcoporum, ed. 1886, I, Xi, 7) těm řetízkům zde ani níže moc nerozumím, potřeboval bych to vidět, ale zkušený turiferář, nejlíp když bude mít kadidelnici v rukou, vám jistě snadno uvede text na pravou míru 66 srov. IGMR č. 94, 131; podle římského zvyku akolyté „chopí svícny pravicí, takže ten, který jde po pravé straně, položí ruku na spodek svícnu, pravici na kouli uprostřed svícnu, a ten, který jde po levé straně, položí levici na spodek a pravici na touž kouli“ (Caeremoniale Episcoporum, ed. 1886, I, XI, 8).67 Srov. IGMR, č. 131, 232.

26


Chybí-li jáhen, vyžádá si požehnání kněz, přijme je od biskupa a nese je, jak je popsáno výše.

75. Všichni také stojí, když zpívají nebo recitují evangelní kantika Benedictus, Magnificat a Nunc dimittis (Požehnaný, Velebí, Nyní propouštíš – doporučuji nechat lat.); na jejich začátku se poznamenají křížem.68

Úcta vůči biskupovi a jiným osobám

76. Biskupa zdraví hlubokou úklonou ministranti nebo ti, kteří k němu přicházejí vykonat službu nebo po vykonání služby odcházejí, nebo před ním přecházejí.69

77. Je-li biskupská katedra za oltářem, vzdávají posvátní služebníci úctu buď oltáři, nebo biskupovi, podle toho, zda přistupují k oltáři, nebo k biskupovi; ať se však pokud možno vyhnou přecházení mezi biskupem a oltářem kvůli úctě vůči obojímu.

78. Pokud snad je v presbytáři více biskupů, vzdává se úcta jen tomu, který předsedá.

79. Když se biskup, oděný, jak popsáno výše pod č. 63, ubírá ke kostelu k provádění liturgie, mohou ho podle místních zvyklostí buď veřejně vést kanovníci nebo jiní kněží a klerici odění do chórového oděvu nebo superpelicí oblečenou přes talár, nebo může přijít ke kostelu prostší formou a u vchodu je přijat klérem.

V obojím případě kráčí biskup jako první; je-li však arcibiskupem, jde napřed akolyta nesoucí arcibiskupský kříž s vyobrazením Ukřižovaného na přední části; za biskupem následují kanovníci, kněží a klerici ve dvojicích. U vchodu do kostela kněz požívající větší úcty podá biskupovi asperzorium, pokud se výkrop nemá konat později místo úkonu kajícnosti. Biskup smekne, pokropí sebe a okolo stojící; pak asperzorium vrátí. Když potom se svým doprovodem dojde k místu, kde se uchovává Nejsv. svátost, a krátce se tam pomodlí; pak se odebere do sekretária (biskupské sakristie).

Biskup může také jít přímo do sekretária a tam ho přijme klérus.

80. V procesí kráčí biskup, který vede slavení liturgie a je oděn posvátným oděvem, vždy sám za kněžími, ale před svými asistenty, kteří ho provázejí v mírném odstupu.

81. Biskupovi, který vede bohoslužbu nebo který se jí účastní oblečený jen v chórovém oděvu, asistují dva kanovníci ve svém chórovém oděvu, anebo kněží nebo jáhni v superpelici na taláru.

82. Vrcholného představitele státu, jestliže na liturgii přichází úředně, přijme u vchodu do kostela již připravený biskup; je-li to katolík, podá mu, když je to vhodné, svěcenou vodu, pozdraví ho podle běžných zvyklostí a doprovodí ho, kráčeje po jeho levici, na místo jemu určené, které je v kostele mimo presbytář. Po skončení obřadu ho při odchodu pozdraví.

68 Srov. Úvod k breviáři, č. 266b.69 Srov. S. congr. Rituum: Instr. De ritibus et insignibus pontificalibus simplicioribus reddendis, Pontificales ritus, 21. června 1968, č. 25: AAS. 60 (1968), str. 411.

27


83. Ostatní úředníky, kteří mají vysoké postavení ve správě státu, územního celku nebo města, patří-li to k dobrým mravům, přijme u vchodu do kostela podle místních zvyklostí některý význačný církevní představitel; pozdraví je a uvede je na vyhrazená místa. Biskup je může pozdravit, když v úvodním průvodu kráčí k oltáři a když odchází.

III. POUŽÍVÁNÍ KADIDLA NEBOLI OKUŘOVÁNÍ

84. Obřad okuřování vyjadřuje úctu a je znamením modlitby, jak stojí v žalmu 140, 2 a ve Zjevení 8, 3.

85. Látka, která se vsypává do kadidelnice, má být samotné a čisté libovonné kadidlo; pokud se použijí přísady, je nutno dbát, aby množství kadidla výrazně převyšovalo.

86. Při biskupské ?stacionální mši se kadidlo používá:a) během příchodu procesí;b) na začátku mše k okouření oltáře;c) k průvodu (s evangeliářem) a hlásání evangelia;d) při ofertoriu k okouření obětních darů, oltáře, kříže, biskupa, koncelebrantů a

lidu;e) při ukazování hostie a kalicha po konsekraci;

Při jiných mších se kadidlo může použít příležitostně.70

87. Kadidlo se také používá, jak je popsáno v liturgických knihách:a) při posvěcení kostela a oltáře;b) při přípravě svatého křižma, když se přinášejí požehnané oleje;c) při výstavu Nejsv. svátosti v monstranci;e) při pohřebních obřadech.

88. Kromě toho se kadidlo obvykle používá při procesích o Uvedení Páně do chrámu, o Květné neděli, při mši na Zelený čtvrtek, o velikonoční vigilii, o slavnosti Těla a krve Páně, při slavnostním přenášení ostatků a obecně při slavnostních procesích.

89. Při ranních chválách a nešporách konaných slavnostně se může okouřit oltář, biskup a lid při zpěvu evangelního kantika.

90. Biskup při vkládání kadidla do kadidelnice sedí na katedře nebo na jiném stolci; jinak vloží kadidlo vestoje a jáhen pomáhá s ?víčkem(navicula);71 přežehná je mlčky znamením kříže.72

70 Srov. IGMR, č. 235.71 K biskupovi mohou přistoupit dva akolyté, přinášející kadidelnici a loďku, nebo jeden akolyta, který nese obojí, totiž tak, že v levici nese kadidelnici se žhavými kousky švestkového dřeva, v pravici loďku s kadidlem a lžičkou (Caeremoniale Episcoporum, ed. 1886, I, XXIII, 1).72 Srov. IGMR, č. 236. 2. odst.: Jáhen vezme z rukou akolyty pootevřenou loďku s vyčnívající lžičkou a nabídne ji biskupovi. Biskup vezme lžičku, třikrát jí nabere z loďky kadidlo a rovněž třikrát je vsype do kadidelnice. Potom se lžička vrátí ministrantovi a biskup učiní nad kadidlem v kadidelnici znamení kříže (srov. Caeremoniale Episcoporum, ed. 1886, I, XXIII, 1-2).

28


Jáhen pak převezme kadidelnici od akolyty a podá ji biskupovi.73

91. Před okouřením a po něm se provádí hluboká úklona okuřované osoby nebo věci s výjimkou oltáře a darů pro mešní oběť.74

92. Třemi pohyby kadidelnice se okuřuje: Nejsv. svátost, ostatky sv. Kříže a slavnostně vystavená vyobrazení Páně, obětní dary, oltářní kříž, evangeliář, paškál, biskup nebo celebrující kněz, státník úředně přítomný na bohoslužbě, sbor a lid, tělo zemřelého.

Dvěma pohyby se okuřují ostatky a obrazy světců vystavené k veřejnému uctívání.

93. Oltář se okuřuje jednotlivými máchnutími kadidelnicí takto:a) je-li oltář oddělený od stěny, biskup ho při okuřování obejde;b) není-li oltář oddělený od stěny, biskup přechází a okuřuje nejprve pravou, pak

levou stranu oltáře.Kříž, je-li na oltáři nebo u něho, se okuřuje dříve než oltář; jinak ho biskup okouří,

když před něj dojde (srov. IGMR č. 236).Obětní dary se okuřují dříve než oltář a kříž.

94. Nejsv. svátost se okuřuje v pokleku.

95. Ostatky a svaté obrazy vystavené k veřejnému uctívání se okuřují po okouření oltáře, při mši pouze na začátku bohoslužby.

96. Ať u oltáře nebo u katedry, biskup přijímá okouření vestoje a bez mitry (nisi iam habeat „pokud už/ještě nemá“ – NEROZUMÍM).

Koncelebranty okuřuje jáhen jen jednou.Nato jáhen ze vhodného místa okouří lid. Kanovníci, kteří !!!zrovna/právě/forte

nekoncelebrují, a shromáždění v chóru se okuřuje jednou, společně s lidem, pokud místní podmínky nedávají jiný podnět.

To platí i tehdy, jsou-li zrovna přítomni biskupové.

97. Biskup, který předsedá, aniž slouží mši, se okuřuje po celebrantovi, popř. koncelebrantech.

98. Připomínky a modlitby, jež mají slyšet všichni, ať biskup nepronáší, dokud okuřování neskončí.

IV. ŘÁD POZDRAVENÍ POKOJE

99. Celebrující biskup po diakonových slovech Pozdravte se pozdravením pokoje políbí nejméně dva koncelebrující, jemu nejbližší, a prvního jáhna.

73 Jáhen „vrátí loďku akolytovi, vezme od něho kadidelnici a podá ji biskupovi tak, že do jeho levé ruky vloží souběh všech řetízků, do pravé ruky kadidelnici“ (Caeremoniale Episcoporum, ed. 1886, I, IX, 1).74 Ten, kdo okuřuje, „levicí drží souběh všech řetízků, za které se kadidelnice nese, pravicí drží řetízky spojené dohromady blízko kadidelnice a kadidelnici nese tak, aby ji mohl snadno usměrňovat a přitahovat k sobě“. „Ať dbá, aby se choval vážně a důstojně, aby při kývání kadidelnicí nehýbal tělem ani hlavou; levici, kterou přidržuje souběh řetízků, drží pevně a stále před hrudí; pravou rukou a paží pohybuje zvolna a vláčně kadidelnicí“ (srov. Caeremoniale Episcoporum, ed. 1886, I, XXIII, 4 a 8).

29

100. Mezitím si stejným způsobem dají navzájem pozdravení pokoje koncelebranti, jáhni a ostatní služebníci včetně biskupů právě přítomných.

Biskup, který předsedá, aniž slouží mši, dá pozdravení pokoje kanovníkům, popř. kněžím nebo jáhnům, kteří mu asistují.

101. Také věřící si dají pozdravení pokoje způsobem, který stanoví biskupské konference.

102. Je-li přítomna hlava státu, která přišla na bohoslužbu úředně, přistoupí k němu jáhen nebo některý z koncelebrujících a dá mu pozdravení pokoje podle místních zvyklostí.

103. Při pozdravení pokoje políbením se může říci: Pokoj s tebou; na to se odopovídá I s tebou. Mohou se použít i jiná slova podle místních zvyklostí.

V. JAK SE DRŽÍ RUCE

Ruce pozdvižené a rozpjaté

104. V církvi je zvykem, že biskup nebo kněz vysílá k Bohu modlitby vestoje a ruce přitom drží poněkud pozdvižené a rozpjaté.

Tento způsob modlitby nalézáme už ve starozákonní tradici (srov. Ex 9,29; Žl 27,2; 62,5; Iz 1,15) a křesťané jej přijali na památku umučení Páně. „My však nejen pozvedáme ruce, ale také je rozpínáme a tím, že napodobujeme umučení páně a zároveň se modlíme, dobrořečíme Kristu.“ (Tertulian, O modlitbě, 14: CCL 1,265; PL 1,1273)

Vkládání rukou na osoby nebo věci

105. Biskup drží ruce rozpjaté: nad lidem, při slavnostně udíleném požehnání a kdykoli tak uvádějí na patřičném místě liturgické knihy.

106. Rozpjaté ruce drží biskup a koncelebranti nad obětními dary při epiklézi před proměňováním.

Při proměňování, zatímco biskup drží v rukou hostii nebo kalich a pronáší konsekrační formuli, pronášejí koncelebranti slova Páně a pravici, je-li to vhodné, napřahují k chlebu a ke kalichu.75

Ruce sepjaté

75 Srov. IGMR, č. 174 a, c, 180 a, c, 184 a,c , 188 a, c. 2. odst.: Při epiklézi před konsekrací je třeba ruce rozepnout tak, aby dlaně byly otevřené seshora k obětním darům (srov. Římský misál, ed. 1962, Ritus servandus in celebratione Missae, VIII, 4). Při konsekraci však ať je dlaň pravé ruky obrácena k boku (srov. Poznámky, I, 1965, str. 143).


107. Biskup, nenese-li pastýřskou hůl, drží ruce sepjaté,76 když se ubírá v posvátném oděvu slavit liturgii, během modlitby v pokleku, během cesty od oltáře ke katedře nebo od katedry k oltáři a když tak předepisují rubriky v liturgických knihách.

Také koncelebranti a ministranti při chůzi a vestoje drží ruce sepjaté, pokud nic nenesou.

Jiné způsoby držení rukou

108. Když se biskup přežehnává nebo udílí požehnání,77 položí pravici na hruď, pokud nic nenese. Když stane u oltáře a obětních darů nebo žehná pravicí něco jiného, položí levici na oltář, není-li uvedeno jinak.

109. Když biskup sedí, je-li oděn v liturgický oděv a nedrží-li pastýřskou hůl, položí ruce na kolena.

VI. POUŽÍVÁNÍ SVĚCENÉ VODY

110. Každý, kdo vstupuje do kostela, podle chvályhodného obyčeje namočí ruku do svěcené vody, která je tam nachystaná v kropence, a poznamená se znamením kříže na památku křtu.

111. Biskupovi, který vstupuje do kostela, podá svěcenou vodu, je-li třeba, význačnější osoba z kléru příslušného ke kostelu; podá mu asperzorium, jímž biskup pokropí sebe a doprovod. Poté biskup aperzorium vrátí.

112. To všechno se vypouští, vstupuje-li biskup do kostela připraven a provádí-li se při nedělní mši kropení místo úkonu kajícnosti.

113. O kropení lidu při velikonoční vigilii a při posvěcení kostela bude pojednáno níže pod č. 369 a 872.

114. Kropení žehnaných věcí se provádí podle norem liturgických knih.

VII. PÉČE O LITURGICKÉ KNIHY A ZPŮSOBY PŘEDNESU RŮZNÝCH TEXTŮ

115. S liturgickými knihami se musí zacházet pečlivě a uctivě, neboť se z nich hlásá slovo Boží a pronášejí se modlitby církve. Proto je třeba dbát, obzvlášť při liturgických slavnostech prováděných biskupem, aby byly k dispozici oficiální liturgické knihy v recentním vydání, krásné a důstojné typografickým zpracováním i vazbou.

76 Je-li řečeno držet ruce sepjaté, rozumí se: „Dlaně mít natažené a zároveň spojené před hrudí, palec pravé ruky položený přes palec levé na způsob kříže“ (Ceremoniale Episcoporum, ed. 1886, I, XIX,1).77 Když přežehnává sebe, obrátí dlaň pravé ruky k sobě, všechny její prsty má spojené a natažené a od čela k hrudi, od levého ramena k pravému vytváří znamení kříže. Když žehná jiné nebo nějakou věc, malíčkem směřuje k tomu, co žehná, a při žehnání natáhne celou pravou ruku; všechny její prsty jsou spojené a natažené“ (Římský misál, ed. 1962, Ritus servandus in celebratione Missae, III,5).

31


116. Texty má přednášet jasným a zvýšeným hlasem ať biskup nebo ministranti nebo kdokoli. Hlasový projev má odpovídat druhu textu, podle toho, zda jde o čtení, modlitbu, připomínku, zvolání, zpěv; má také odpovídat formě slavení a slavnostnímu rázu shromáždění.

117. V následujících rubrikách a normách se tedy výrazy „říkat“, „přednášet“, „pronášet“ rozumí jak zpěv, tak přednes; zachovávají se přitom zásady uváděné v jednotlivých liturgických knihách,78 jak se stanoví níže na patřičných místech.

118. Výrazům „zpívat nebo říkat“, které se níže často užívají, je třeba rozumět tak, že se týkají zpěvu, není-li nějaká příčina, která nabádá od zpěvu upustit.

78 Srov. IGMR, č. 18-19; IGLH, č. 267-284; Musicam sacram, č. 5-12, 5. března 1967: AAS. 59 (1967), str. 301-303; Kongregace pro Boží kult a disciplínu svátostí: Okružní list o eucharistických modlitbách: Eucharistiae participationem, 27. dubna 1973, č. 17: AAS. 65 (1973), str. 346-347.

32

ČÁST II.

MŠE

KAPITOLA I

STACIONÁLNÍ MŠE DIECÉZNÍHO BISKUPA

PŘEDMLUVA

119. Obzvláštní manifestací místní církve je, když biskup jako velekněz svého stáda slaví eucharistii, především v katedrále, obklopen svým kněžstvem a ministranty, za valné a činné účasti celého svatého lidu Božího.

Tato mše zvaná stacionální ukazuje jednotu místní církve a zároveň různost služebných funkcí kolem biskupa a eucharistie.79

Proto nechť se k ní svolá co nejvíce věřících, kněží ať koncelebrují s biskupem, jáhni ať ministrují, akolyté a lektoři ať konají svou funkci.80

120. Tato forma mše se zachovává zvláště při větších slavnostech liturgického roku: když biskup zhotovuje svaté křižmo a při večerní mši na Zelený čtvrtek,81 při oslavách světce zakladatele místní církve nebo patrona diecéze, o biskupových narozeninách, při velkých shromážděních křesťanského lidu a také při pastorační vizitaci.

121. Stacionální mše ať je zpívaná, podle norem uváděných v „obecné instituci“ Římského misálu.82

122. Je vhodné, aby opravdoví jáhni byli obvykle alespoň tři: jeden, který posluhuje s evangeliem a u oltáře, dva jako biskupova asistence. Je-li jich více, rozdělí si úkoly mezi sebou a jen jeden z nich ať má na starosti činnou účast věřících. Nemohou-li být přítomni opravdoví jáhni, je vhodné, aby jejich úkoly vykonávali kněží, kteří v kněžském oděvu koncelebrují s biskupem, i když jsou povinni slavit pro pastorační dobro věřících jinou mši.

123. V katedrále, je-li při ní kapitula, se sluší, aby stacionální mši koncelebrovali s biskupem všichni kanovníci;83 tím nejsou vyloučeni jiní kněží.

Biskupové právě přítomní a nekoncelebrující kanovníci jsou oblečeni do chórového oděvu.

124. Když pro zvláštní okolnosti nelze spojit kanonickou hodinku se stacionální mší a na kapitule leží chórová povinnost, říká kapitula hodinku v příhodnou dobu.84

79 Srov. SC č. 41.80 Srov. tamtéž č. 26-28.81 Srov. IGMR č. 157-158 a.82 Srov. tamtéž č. 12, 18, 19, 77, 313. ……..srov. Římský misál, Ordo cantus Misae, Proenotanda. Srov. též MS č. 7, 16, 29-31. 83 Srov. IGMR č. 157.84 Srov. IGLH č. 31, 93.

MŠE

125. Je třeba připravit:a) v presbytáři na příslušných místech:

- misál;- lekcionář;- knížky pro koncelebranty;- texty všeobecné modlitby, jak pro biskupa, tak pro jáhna;- zpěvník;- dostatečně velký kalich zakrytý plátnem;- (pala);- korporál;- purifikatorium;- ?umyvadélko, ?džbánek s vodou a ?osušku;- nádobu se svěcenou vodou, použije-li se při úkonu kajícnosti;- paténu pro přijímání věřícími;

b) na vhodném místě:- chléb, víno a vodu (jiné dary);

c) v ?sekretáriu:- evangeliář;- kadidelnici a nádobku s kadidlem (?loďku);- procesní kříž;- sedm svícnů (nebo aspoň dva) se zažehnutými svícemi; (nebezpečí

požáru – jš)

a kromě toho- pro biskupa: ?umyvadélko, ?džbánek s vodou a ?osušku; amikt, albu,

cingulum, pektorál, štólu, dalmatiku, ornát (pro metropolitu pallium), pileolus, mitru, prsten, hůl;

- pro koncelebranty: amikty, alby, cingula, štóly, ornáty;- pro jáhny: amikty, alby, cingula, štóly, dalmatiky;- pro ostatní ministranty: amikty, alby, cingula; nebo superpelice

k oblečení na talár; nebo jiné řádně schválené oděvy. Posvátné oděvy ať mají barvu slavené mše nebo barvu slavnostní.85

126. Po přijetí podle návodu výše pod č. 79 biskup s pomocí asistujících jáhnů a ostatních ministrantů, kteří oblékli svůj posvátný oděv před jeho příchodem, odloží v ?sekretáriu kápi nebo mozetu, popř. i rochetu, omyje si ruce a obleče se do amiktu, alby, vezme si cingulum, pektorál, štólu, dalmatiku a ornát.

Pak mu jeden z jáhnů nasadí mitru. Na arcibiskupa ještě před nasazením mitry vloží první jáhen pallium.

85 Srov. IGMR č. 310

36


Mezitím obléknou svůj oděv koncelebrující kněží a ostatní jáhni, kteří neasistují biskupovi.

127. Když jsou všichni připraveni, přistoupí akolyta turiferář, biskup vloží kadidlo do kadidelnice a požehná je znamením kříže; s nádobkou na kadidlo pomáhá jeden z jáhnů. Poté dostane biskup od ministranta hůl. Jeden z jáhnů vezme evangeliář a uctivě ho nese zavřený v úvodním procesí.

ÚVODNÍ OBŘADY

128. Zatímco se provádí zpěv k introitu, ubírá se procesí od ?sekretária k presbytáři seřazené takto:

- turiferář s kouřící kadidelnicí;- další akolyta nesoucí kříž, s podobou Ukřižovaného nasměrovanou dopředu,

jako prostřední mezi sedmi nebo aspoň dvěma akolyty nesoucími svícny se zažehnutými svícemi;

- klerici ve dvojicích- jáhen nesoucí evangeliář;- ostatní jáhni, pokud se účastní, ve dvojicích;- biskup kráčející sám, s nasazenou mitrou, v levé ruce má pastýřskou hůl,

pravou rukou žehná;- v malém odstupu za biskupem dva jáhni, kteří mu asistují;- nakonec ministranti mající na starosti knihu, mitru a hůl.

Prochází-li procesí před kaplí s Nejsv. svátostí, nezastavuje se a nepokleká.86

129. Kříž donesený v procesí je záhodno vztyčit vedle oltáře, aby se stal křížem oltářním, jinak se odkládá; svícny se umístí vedle oltáře nebo nad odkládacím stolkem nebo někde blízko v presbytáři; evangeliář se položí na oltář.

130. Všichni, kdo vcházejí do presbytáře, ve dvojicích vzdají oltáři hlubokou úklonu, jáhni a koncelebrující kněží přistoupí k oltáři a políbí ho, pak se odeberou na svá místa.

131. Biskup, když dojde k oltáři, předá pastýřskou hůl ministrantovi, odloží mitru a vzdá oltáři hlubokou úklonu společně s jáhny a ostatními ministranty, kteří ho doprovázejí. Potom přistoupí k oltáři a společně s jáhny jej políbí.

Nato, poté co akolyta podle potřeby kadidlo do kadidelnice, v doprovodu dvou jáhnů okouří oltář a kříž.87

Po okouření oltáře přistoupí biskup v doprovodu ministrantů nejkratší cestou ke katedře. Poblíž katedry stojí dva jáhni, připraveni biskupovi posluhovat, a pokud chybějí, dva koncelebrující kněží.

132. Pak se biskup, koncelebranti i věřící vestoje přežehnají znamením kříže; biskup, obrácen k lidu, přitom říká: Ve jménu Otce.

86 Srov. výše č. 71.87 Co se týká způsobu okuřování oltáře a také ostatků a obrazů právě vystavených k uctívání věřícími, srov. výše. Č. 93, 95.

37

MŠE

Nato biskup vztáhne ruku a pozdraví lid slovy Pokoj vám nebo jinou z formulí, které předkládá misál. Potom může sám biskup nebo jáhen nebo některý z koncelebrantů krátce uvést věřící do mše příslušného dne.88 Nato biskup vyzve k úkonu kajícnosti; ukončí ho slovy Smiluj se nad námi. Ministrant podle potřeby drží před biskupem knihu.

Použije-li se třetí formule úkonu kajícnosti, pronáší invokace sám biskup nebo jáhen nebo jiný příhodný služebník.

133. O neděli, místo obvyklého úkonu kajícnosti, je záhodno provést žehnání vody a kropení.89

Po pozdravení, stoje u katedry, obrácený k lidu, maje před sebou nádobu s vodou ke svěcení, kterou mu donese ministrant, vyzve lid k modlitbě a po krátké tiché přestávce pronese žehnací formuli. Kde je národní tradicí zachovávat při svěcení vody příměs soli, požehná biskup také sůl a poté ji vsype do vody.

Biskup dostane od jáhna asperzorium, pokropí sebe a koncelebranty, ministranty, kněžstvo a lid; je-li to příhodné, prochází přitom kostelem a jáhni ho provázejí. Mezitím se provozuje doprovodný zpěv ke kropení.

Biskup se vrátí ke katedře a po skončení zpěvu pronese vestoje se vztaženýma rukama závěrečnou modlitbu. Nato se zpívá nebo říká, když je to předepsáno, hymnus Sláva na výsostech.

134. Po úkonu kajícnosti se říká Kyrie, pokud se nekonalo kropení vodou nebo nebyla použita třetí formule úkonu kajícnosti nebo pokud není v rubrikách stanoveno jinak.

135. Gloria se říká podle rubrik. Začít je může biskup nebo jeden z koncelebrantů nebo zpěváků. Během zpěvu hymnu všichni stojí.

136. Pak biskup vyzve lid k modlitbě tím, že se sepjatýma rukama zazpívá nebo řekne Modleme se; nechá krátkou tichou přestávku, rozepne ruce, a poté co ministrant před něho přinese knihu, připojí kolektu. Na konec modlitby sepne biskup ruce a modlitbu uzavře slovy Skrze našeho Pána Ježíše Krista … nebo jinými slovy. Na závěr zvolá lid Amen.

Nato biskup usedne a obvykle přijme mitru od jednoho z jáhnů. Usednou všichni; jáhni a ostatní ministranti usednou podle dispozice presbytáře, ale tak, aby to nevypadalo, že se těší témuž stupni jako kněží.

BOHOSLUŽBA SLOVA

137. Po skončení kolekty přistoupí k ambonu lektor a přednese první čtení; všichni sedí a naslouchají. Na závěr čtení se zazpívá nebo řekne Slyšeli jsme slovo Boží a všichni zvolají odpověď.

138. Nato lektor odstoupí. Všichni v tichosti krátce rozjímají o tom, co slyšeli. Potom žalmista nebo zpěvák, anebo sám lektor, zpívá nebo říká žalm jedním z určených způsobů.90

88 Srov. IGMR č. 29.89 Srov. tamtéž, Dodatek, Ordo ad faciendam et aspergendam aquam benedictam.90 Srov. Římský misál, Ordo Lectionum Missae, Praenotanda, č. 20.

38


139. Další lektor přednese u ambonu druhé čtení; všichni sedí a naslouchají jako výše.

140. Následuje Aleluja nebo jiný zpěv, jak vyžaduje liturgická doba. Při začátku Aleluja všichni kromě biskupa vstanou.

Přistoupí turiferář, nádobku s kadidlem podá jeden z jáhnů; biskup vsype kadidlo a mlčky je požehná.

Jáhen, který bude hlásat evangelium, se před biskupem hluboce ukloní a požádá polohlasem o požehnání: Iube, domne, benedicere (česky viz český misál). Biskup mu požehná se slovy Pán buď ve tvém srdci. Jáhen se přežehná znamením kříže a odpoví: Amen.

Nato biskup odloží mitru a vstane.Jáhen přistoupí k oltáři, kam přijdou také turiferář s kouřící kadidelnicí a akolyté se

zažehnutými svícemi. Jáhen vzdá oltáři úklonu, uctivě uchopí evangeliář a bez (další) úcty vůči oltáři nese slavnostně knihu a přistoupí k ambonu; před ním jdou turiferář a akolyté se svícemi.

141. Od ambonu pozdraví jáhen se sepjatýma rukama lid. Když říká Slova svatého evangelia, žehná knihu a poté sebe na čele, ústech a hrudi; to činí všichni ostatní. Tehdy biskup uchopí hůl. Jáhen knihu okouří a hlásá evangelium; všichni stojí a obvykle jsou obráceni k jáhnovi. Po skončení evangelia donese jáhen knihu k políbení biskupovi, který tiše řekne: Per evangelia dicta, nebo knihu políbí a tiše řekne táž slova sám jáhen. Poté se jáhen a ostatní ministranti vrátí na svá místa. Evangeliář se donese na odkládací stolek nebo na jiné vhodné místo.

142. Tehdy biskup, s mitrou a holí, jak se sluší, sedě na své katedře, pokud není na jiném, vhodnějším místě, aby ho všichni dobře viděli a slyšeli, pronáší homilii; všichni sedí. Když homilie skončí, lze příležitostně chvilku držet tichou přestávku.

143. Po dokončení homilie, pokud se v tu dobu nemá podle normy Římského pontifikálu nebo rituálu slavit některý svátostný či posvěcující nebo žehnací obřad, odloží biskup mitru a hůl a vstane; zpívá se nebo říká vyznání víry podle rubrik; všichni stojí.

Při slovech Skrze Ducha Svatého přijal tělo se všichni ukloní; na Narození a Zvěstování Páně pokleknou.91

144. Po vyznání víry biskup, stoje u katedry se sepjatýma rukama, vyzve věřící ke všeobecné modlitbě. Poté pronáší jeden z jáhnů nebo zpěvák nebo lektor nebo jiná osoba od ambonu nebo z jiného vhodného místa intence; lid se účastní patřičným způsobem. Nakonec biskup se sepjatýma rukama uzavře přímluvy modlitbou.

EUCHARISTICKÁ BOHOSLUŽBA

145. Po skončení všeobecné modlitby biskup usedne s mitrou (na hlavě). Koncelebranti a lid sedí rovněž. Tehdy se provozuje zpěv k přípravě darů, který trvá aspoň do té doby, než se obětní dary položí na oltář.

91 Srov. IGMR č. 98.

39

MŠE

Jáhni a akolyté umístí na oltář korporál, purifikatorium, kalich a misál.Poté se přinášejí obětiny. Je dobré, aby věřící ukázali svou účast přinesením chleba a

vína ke slavení eucharistie a také dalších darů, jimiž se pomůže potřebám církve a chudých. Obětiny věřících přijímají na příhodném místě jáhni nebo biskup. Chléb a víno přinesou jáhni na oltář, ostatní dary na vhodné, předem připravené místo.

146. Biskup přistoupí k oltáři, odloží mitru, přijme od jáhna paténu s chlebem, podrží ji oběma rukama poněkud zvednutou nad oltářem a tiše řekne příslušnou formuli. Nato položí paténu s chlebem na korporál.

147. Mezitím jáhen nalije víno a trochu vody do kalicha a tiše řekne Per huius aquae.92

Potom podá kalich biskupovi; ten ho uchopí oběma rukama, drží ho poněkud zvednutý nad oltářem, tiše řekne stanovenou formuli; poté kalich odloží na korporál, aby ho jáhen, je-li to vhodné, zakryl palou.

148. Potom biskup, skloněný nad střed oltáře, řekne tiše In spiritu humilitatis.

149. Nato přistoupí k biskupovi turiferář, s nádobkou na kadidlo pomáhá ministrant; biskup vsype kadidlo a požehná ho; pak biskup vezme od jáhna kadidelnici a v doprovodu jáhna okouří obětní dary93 a také oltář a kříž jako na začátku mše. Po skončeném okuřování všichni vstanou a jáhen, stojící po straně oltáře, okouří biskupa, který stojí bez mitry, potom koncelebranty a pak lid. Je nutno dbát, aby se vybídnutí Modlete se, bratři ani modlitba nad dary nepronášely dříve, než skončí okuřování.

150. Po okouření přistoupí ke biskupovi, stojícímu bez mitry po straně oltáře, ministranti s ?umyvadélkem, ?džbánkem s vodou a ?osuškou k omytí a utření rukou. Biskup si omyje a utře ruce. Jeden z jáhnů, je-li to vhodné, stáhne prsten biskupovi, který si myje ruce a tiše řekne Lava me, Domine. Po utření rukou a opětném nasazení prstenu se biskup vrátí ke středu oltáře.

151. Biskup se obrátí k lidu, vztáhne sepjaté ruce (?) a vyzve lid k modlitbě slovy Modlete se, bratři.

152. Po odpovědi Kéž Pán přijme (no, té už by se u nás dočkal málokde) biskup s rozpjatýma rukama zpívá nebo říká modlitbu nad obětními dary. Na konci zvolá lid: Amen.

153. Nato jáhen přijme biskupův pileolus a předá ho ministrantovi. Koncelebranti přistoupí k oltáři a postaví se kolem něho, ale tak, aby nepřekáželi při provádění obřadů a aby věřící na posvátné dění dobře viděli.

Jáhni stojí za koncelebranty, aby jeden z nich vypomohl, kdyby bylo třeba, s kalichem nebo misálem. Nikdo ať se však nezdržuje mezi biskupem a koncelebranty nebo mezi koncelebranty a oltářem.

154. Tehdy biskup zahájí prefací eucharistickou modlitbu. Rozepne ruce a zazpívá nebo řekne: Pán s vámi. Když pokračuje Vzhůru srdce, ruce pozvedne; s rozpjatýma rukama

92 Přípravu kalicha čili vlití vína a vody může jáhen provést u odkládacího stolku; srov. IGMR č. 133.93 Ke způsobu okuřování obětních darů srov. výše č. 91-93.

40


dodá: Vzdávejme díky našemu Pánu. Poté co lid odpoví Je to důstojné a spravedlivé, biskup pokračuje v prefaci; po jejím skončení sepne ruce a spolu s koncelebranty, ministranty a lidem zpívá Svatý.

155. Biskup pokračuje v eucharistické modlitbě podle č. 171-191 ?generální instituce Římského misálu a rubrik, které jsou obsaženy v jednotlivých modlitbách. Části, které pronášejí s rozpjatýma rukama všichni koncelebranti, je třeba při přednesu říkat tak, aby je koncelebranti pronášeli polohlasem a aby bylo jasně slyšet hlas biskupa. V eucharistických modlitbách I, II a III přidává biskup po slovech našeho papeže N. slova i (na) mě, tvého nehodného služebníka, v eucharistické modlitbě IV po slovech … (tady je třeba se podívat do misálu na česká znění precum eucharisticorum, zda a jak je třeba kvůli odlišnému pádu, popř. předložce, uvádět dvě nebo kolik verzí; “našeho papeže“ je navíc v češtině 4. i 2. pád, takže nelze vyloučit, že postačí jedna a čísla se vypustí ).

Zavírají-li se kalich a pyxis, jáhen je před epiklézí otevře.Jeden z jáhnů vsype do kadidelnice kadidlo a při každém pozdvihování okouří hostii

a kalich.Jáhni od epikléze do pozdvihování kalicha setrvávají vkleče.Po konsekraci může jáhen kalich a pyxidu opět zavřít. Když biskup řekne Tajemství

víry, pronese lid aklamaci.

156. Zvláštní přímluvy, zvlášť při slavení některého svátostného či posvěcujícího nebo žehnacího obřad, se provádějí podle výstavby příslušné eucharistické modlitby s použitím textů uvedených v misálu nebo jiných liturgických knihách.94

157. Při ?mši s křižmem, než biskup řekne Skrze něho toto všechno v eucharistické modlitbě I nebo doxologii Skrze něho a s ním v ostatních eucharistických modlitbách, provádí se žehnání ?oleje nemocných, jak je uvedeno v Římském pontifikálu, pokud se z pastoračních důvodů neprovádí po bohoslužbě slova.

158. Při závěrečné doxologii eucharistické modlitby drží jáhen, který stojí po boku biskupa, pozdvižený kalich, zatímco biskup pozvedá paténu s hostií, dokud lid nezvolá Amen. Závěrečnou doxologii eucharistické modlitby pronáší biskup sám nebo všichni koncelebranti spolu s biskupem.

159. Po dokončení doxologie eucharistické modlitby biskup se sepjatýma rukama říká pobídnutí před modlitbou Páně; tu potom všichni zpívají nebo říkají; biskup a koncelebranti drží rozpjaté ruce.

94 Zvláštní přímluvy jsou v Římském misálu:1. V eucharistické modlitbě I:

a) v připomínce za živé: za kmotry, …??… (MR, Mešní řád I) a při udílení křtu (MR, Mešní řád I).b) „Hanc igitur“ (Tuto tedy): za katechumeny (MR, Mešní řád I); za novokřtěnce (MR, Mešní řád I);

za biřmované (MR, Mešní řád I); za ordinované jáhny, kněze, biskupy (MR, Mešní řád II); za snoubence (MR, Mešní řád IV); za zasvěcené panny (MR, Mešní řád VI); za řeholníky, kteří složili sliby (MR, Mešní řád VII); o posvěcení kostela (MR, Mešní řád VIII).2. V ostatních eucharistických modlitbách: za zemřelé v modlitbách II a III (OM); za novokřtěnce (MR, Mešní řád I);za zasvěcené panny (MR, Mešní řád VI);za řeholníky, kteří složili sliby (MR, Mešní řád VII);o posvěcení kostela (MR, Mešní řád VIII).

41

MŠE

160. Vysvoboď nás říká s rozpjatýma rukama pouze biskup. Koncelebrující kněží pronesou spolu s lidem závěrečnou aklamaci Neboť tvé je království.

161. Poté biskup říká modlitbu Pne Ježíši Kriste, tys řekl; po jejím skončení, obrácen k lidu, vyhlásí pokoj slovy: Pokoj Páně ať je vždycky s vámi. Lid odpoví: I s tebou. Jeden z jáhnů může učinit výzvu k pozdravení pokoje tím, že obrácen k lidu řekne: Pozdravte se pozdravením pokoje. Biskup dá pozdravení pokoje nejméně dvěma koncelebrantům, kteří jsou k němu nejblíž, potom prvnímu z jáhnů. Všichni si podle místních zvyklostí vyjádří nevzájem pokoj a lásku.95

162. Lámání chleba začne biskup a následují ho ostatní z koncelebrantů; mezitím se opakuje Beránku Boží, kolikrát je k doprovodu lámání chleba zapotřebí. Biskup upustí částečku chleba do kalicha a tiše říká Haec commixtio.

163. Když tiše doříká modlitbu před přijímáním, biskup poklekne a vezme paténu. Koncelebranti jeden po druhém přistupují k biskupovi, poklekají, uctivě od něho přejímají Tělo Kristovo, drží je pravicí, pod kterou podloží levici, a vracejí se na svá místa. Koncelebranti však mohou zůstat na svých místech a vzít si Tělo Kristovo tam.

Potom biskup vezme hostii, drží ji trochu pozdviženou nad paténou, a obrácen k lidu řekne: Hle, Beránek Boží; pokračuje spolu s koncelebranty a lidem slovy Pane, nejsem hoden.

Zatímco biskup přijímá Tělo Kristovo, začne zpěv k přijímání.

164. Biskup přijme Krev Páně, předá kalich jednomu z jáhnů a rozdílí přijímání jáhnům a také věřícím.

Koncelebranti přistoupí k oltáři a přijmou Krev; jáhni vypomáhají a po každém přijímání koncelebranta otřou kalich purifikatoriem.96

165. Když je přijímání rozděleno, jeden z jáhnů vezme zbylou Krev, donese kalich na odkládací stolek a tam, hned nebo po mši, provede purifikaci a (náčiní) složí. Jiný jáhen nebo jeden z koncelebrantů zanese posvěcené hostie, pokud zbyly, do svatostánku a u odkládacího stolku purifikuje nad kalichem paténu nebo pyxidu, dříve než se purifikuje kalich.

166. Poté co se biskup po přijímání vrátí ke katedře, vezme si pileolus, a je-li třeba, omyje si ruce. Může zachovat po jistou dobu posvátné ticho nebo přednést chvalozpěv či žalm.

167. Potom se biskup postaví ke katedře nebo se vrátí s jáhny k oltáři; ministrant drží knihu a biskup zazpívá nebo řekne: Modleme se; s rozpjatýma rukama přidá modlitbu po přijímání, jíž může předcházet krátká tichá přestávka, pokud už nepředcházela hned po přijímání. Na závěr modlitby zvolá lid: Amen.

ZÁVĚREČNÉ OBŘADY

95 Ke způsobu, jakým se dává políbení pokoje, srov. výše č. 99-103.96 Srov. IGMR č. 201-206, kde se popisují i jiné způsoby rozdílení přijímání pod obojí způsobou.

42


168. Když je dokončena modlitba po přijímání, provádějí se, je-li zapotřebí, krátká ohlášení pro lid.

169. Nakonec si biskup vezme mitru, rozepne ruce a pozdraví lid slovy Pán s vámi; na to lid odpoví I s tebou. Jeden z jáhnů může pronést výzvu Skloňte se k požehnání nebo jinou, vyjádřenou podobnými slovy. Biskup uděluje slavnostní požehnání s použitím vhodné formule z těch, které se nabízejí v Římském misálu, pontifikálu nebo rituálu. Zatímco pronáší počáteční invokace nebo modlitbu, drží rozpjaté ruce nad lidem; všichni odpovídají Amen. Pak přijme hůl,97 říká Požehnej vás všemohoucí Bůh a činí nad lidem trojí znamení kříže se slovy Otec, Syn i Duch Svatý.

Biskup může udílet požehnání také formulemi uvedenými níže pod č. 1120-1121.Jestiže však podle právní normy udílí apoštolské požehnání, dává se místo obvyklého

požehnání; jáhen je ohlásí a pronáší se vlastními formulemi.98

170. Po požehnání jeden z jáhnů propustí lid slovy Jděte ve jménu Páně; všichni odpovědí Bohu díky. Pak biskup obvykle políbí oltář a vzdá mu náležitou úctu. Také koncelebranti a všichni, kdo jsou v presbytáři, pozdraví oltář jako na začátku; vrátí se do sekretária procesím v témž pořadí, ve kterém přišli.

Když dojdou do sekretária, všichni společně s biskupem vzdají úctu kříži. Poté pozdraví koncelebranti biskupa a pečlivě uloží oděvy na jejich místa. Také ministranti, všichni zároveň, pozdraví biskupa a všechno, co používali při právě skončené bohoslužbě, odloží a poté svléknou oděv. Všichni láskyplně zachovávají ticho a mají ohled na obecnou pozornost i na svatost Božího domu.

97 Srov. S. Congr. Rituum, Instr. de ritibus et insignibus pontificalibus simplicioribus reddendis, Pontificales ritus, 21. června 1968, č. 36: AAS. 60 (1968), str. 411.98 Co se týká ritu a formulí apoštolského požehnání, srov. níže č. 1122-1126.

43

KAPITOLA II

JINÉ MŠE SLOUŽENÉ BISKUPEM

171. I tehdy, když biskup slouží mši při menším shromáždění lidu a kléru, všechno se uspořádá tak, aby se ukázalo, že biskup je velekněz svého stáda a jedná za celou svou církev. Proto když navštěvuje farnosti nebo společenství své diecéze, sluší se, aby s ním koncelebrovali kněží z farnosti nebo společenství.

172. Na pomoc má jednoho jáhna, oděného podle jeho stavu; chybí-li jáhen, čte evangelium a u oltáře posluhuje kněz oděný do alby a štoly, jestliže nekoncelebruje.

173. Zachová se všechno, co je popsáno v základních ustanoveních Římského misálu o mši s účastí lidu.99

Kromě toho si biskup při oblékání vezme také pektorál a obvykle pileolus.Mitra a hůl se použijí za příhodných okolností.Na začátku mše pozdraví biskup lid slovy Pokoj vám nebo Milost našeho Pána.Před čtením evangelia jáhen i kněz od biskupa žádají a přijmou požehnání. Po četbě

evangelia se evangeliář přinese biskupovi k políbení, anebo knihu políbí jáhen nebo kněz.Před prefací předá jáhen biskupskou mitru ministrantovi.V eucharistických modlitbách I a II po slovech (s) naším papežem N připojí biskup i

se mnou, tvým služebníkem; v eucharistických modlitbách III a IV po slovech (na) našeho papeže N připojí biskup i na mne, tvého služebníka.Tady nepřekládám, ale adaptuji na souhlas s čes. misálem (pády v jednotlivých euch. modlitbách) – včetně toho, že lat. je me indigno famulo tuo apod., zatímco čeští biskupové se za nehodné neoznačují.

Na konci mše udílí biskup požehnání, jak je popsáno níže, č. 1120-1121.

174. Biskup, který není místním ordinářem, může celebrovat s použitím katedry a hole, souhlasí-li s tím diecézní biskup (srov. výše č. 47 a 59).

99 Srov. IGMR č. 77-152.

KAPITOLA III

MŠE, JÍŽ BISKUP PŘEDSEDÁ, ANIŽ CELEBRUJE EUCHARISTII

175. Protože podle církevní nauky a tradice biskupovi přísluší, aby ve svých společenstvích předsedal slavení eucharistie, je nanejvýš vhodné, aby eucharistii sám celebroval, je-li při mši přítomen.

Pokud však ze spravedlivého důvodu je přítomen při mši, aniž celebruje, sluší se, nebude-li celebrovat jiný biskup, aby celebraci předsedal, slavil bohoslužbu slova a na konci požehnal lidu.100 To platí obzvlášť při takových eucharistických slavnostech, při nichž se má provádět některý svátostný nebo zasvěcovací nebo žehnací obřad.

V takových případech se proto zachová, co je popsáno níže.

176. Po přijetí popsaném výše v č. 79 obleče biskup v biskupské sakristii nebo na jiném příhodném místě přes albu pektorál, štolu a pluviál vhodné barvy; obvykle přijme také mitru a hůl. Asistují mu dva jáhni nebo aspoň jeden; jsou oděni liturgickým oděvem svého stavu. Chybějí-li jáhni, asistují biskupovi kněží odění pluviálem.

177. V procesí k oltáři kráčí biskup, doprovázený svými jáhny a ministranty, za celebrantem, nebo za koncelebranty.

178. Když dojdou k oltáři, celebrant nebo koncelebranti učiní hlubokou úklonu; přechovává-li se eucharistie v presbytáři, pokleknou; nato vystoupí k oltáři, políbí jej a odeberou se na místa sobě určená.

Biskup odevzdá hůl ministrantovi, odloží mitru a s jáhny a ministranty učiní hlubokou úklonu oltáři, pokud se nemá pokleknout, jak uvedeno výše. Nato vystoupí k otáři a políbí jej.

Použije-li se kadidlo, biskup obvyklým způsobem v doprovodu dvou jáhnů okouří oltář a kříž.

Poté přistoupí krátkou cestou ke katedře se svými jáhny, kteří od té doby stojí poblíž katedry, aby byli pohotově biskupovi posloužit.

179. Od začátku mše do konce bohoslužby slova se zachovává, co bylo řečeno výše o biskupské stacionální mši (srov. výše č. 128-144); pokud se má provádět některý svátostný nebo zasvěcovací nebo žehnací obřad, je třeba sledovat zvláštní ustanovení, pokud jde o vyznání víry a všeobecnou modlitbu.

180. Po skončení všeobecné modlitby nebo po provedení svátostného, zasvěcovacího či žehnacího obřadu biskup usedne a přijme mitru. Tehdy jáhen a ministranti připraví

100 Srov. S. Congr. Rituum, Instr. de ritibus et insignibus pontificalibus simplicioribus reddendis, Pontificales ritus, 21. června 1968, č. 24: AAS. 60 (1968), str. 410.

MŠE

obvyklým způsobem oltář. Přinášejí-li věřící obětní dary, přijímá je celebrant nebo biskup. Nato celebrant učiní biskupovi hlubokou úklonu, přistoupí k oltáři a začne eucharistickou liturgii podle mešního řádu.

181. Při zápalné oběti je biskup okouřen po celebrantovi. Odloží mitru a k přijetí okouření vstane; jinak vstane po Modlete se, bratři; zůstane stát u katedry až po epiklézi v eucharistické modlitbě.

182. Od epikléze do konce pozdvihování kalicha biskup čelem k oltáři klečí na klekátku, které se mu připraví, nebo před katedrou nebo na jiném vhodném místě. Potom se opět postaví ke katedře.

183. Po jáhnově výzvě Pozdravte se pozdravením pokoje dá biskup pozdravení svým jáhnům.

Jestliže biskup přijímá, přijme Tělo a Krev Páně u oltáře po celebrantovi.

184. V době, kdy se přijímání rozdílí věřícím, biskup může sedět až do začátku modlitby po přijímání, kterou pronese vestoje od oltáře nebo od katedry. Po skončení modlitby biskup požehná lidu, jak je popsáno níže v č. 1120-1121: jeden z jáhnů, kteří mu asistují, propustí lid (srov. výše č. 170).

185. Biskup a celebrant nakonec uctí oltář, obvykle políbením. Po vzdání povinné úcty všichni odcházejí v pořadí, v němž přišli.

186. Nepředsedá-li biskup mši způsobem výše popsaným, účastní se mše oděný mozetou a rochetou, ne však na katedře, ale na vhodném místě, pro něho připraveném.

46

ČÁST III

DENNÍ MODLITBA CÍRKVEA SLAVENÍ BOŽÍHO SLOVA

DENNÍ MODLITBA CÍRKVE

PŘEDMLUVA

187. Biskup, který vynikajícím a viditelným způsobem zastupuje osobu Krista a je veleknězem pro své stádce, má být mezi členy své církve prvním v modlitbě.101

Proto se velmi vřele doporučuje, aby se svým kněžstvem a přisluhujícími i s plnou a činnou účastí lidu – pokud je to možné – slavil liturgii hodin, v prvé řadě pak ranní chvály a nešpory, především v katedrále.102

188. Je vhodné, aby biskup o větších slavnostech slavil s duchovenstvem i lidem shromážděným v katedrále buď první nešpory, nebo ranní chvály nebo druhé nešpory, jak k tomu radí místní okolnosti, vždy při zachování pravdivosti hodin.

189. Rovněž je vhodné, aby biskup slavil v katedrále hodinku četby a ranní chvály na Velký pátek a Bílou sobotu, jakož i hodinku četby v noci Narození Páně.

190. Posléze ať své svěřené stádce poučuje slovem i příkladem o významu liturgie hodin, ať podporuje její společné slavení ve farnostech, v komunitách a v různých sdruženích podle norem Všeobecného úvodu liturgie hodin.103

101 Srov. Denní modlitba církve, Všeobecné pokyny, č. 28.102 Srov. tamtéž, č. 254.103 Srov. tamtéž, č. 1. 5-19; 20-27; 30-32.

I. KAPITOLA

SLAVENÍ NEŠPOR O HLAVNÍCH SLAVNOSTECH

191. Pro biskupův příchod do kostela ať se zachová všechno, co je řečeno ve všeobecných pokynech shora pod č. 79.

192. V sakristii biskup za pomoci jáhnů a jiných přisluhujících, kteří si oblékli posvátná roucha před jeho příchodem, odloží cappu nebo mozetu a podle potřeby také rochetu a oblékne si humerál, albu, cingulum, náprsní kříž, štolu a pluviál. Potom přijme mitru od jednoho z jáhnů, a berlu.

Mezitím kněží, především kanovníci, si podle vhodnosti na superpelici nebo albu obléknou pluviál, jáhni pak pluviál nebo dalmatiku.

193. Když jsou všichni připraveni, koná se za doprovodu varhan nebo zpěvu vstup do kostela v tomto pořádku:

- akolyta nesoucí kříž mezi dvěma akolyty, kteří drží svícny s rozžatými svícemi;- klerici po dvou;- jáhni, je-li jich více, po dvou;- kněží po dvou;- biskup, který vchází sám, s mitrou na hlavě a s berlou v pravé ruce;- maličko za biskupem dva jáhni, kteří mu asistují a, je-li to zapotřebí, nadzvedají

pluviál z obou stran;- nakonec přisluhující u knihy, mitry a berly.

Jestliže průvod přechází před kaplí s Nejsvětější svátostí, nekoná se žádné zastavení ani pokleknutí.104

194. Procesní kříž se nejlépe postaví vedle oltáře, aby sloužil jako vlastní oltářní kříž; jinak se odloží. Svícny se postaví vedle oltáře nebo na kredenční stolek nebo někde blízko v presbytáři.

195. Když všichni vejdou do presbytáře, udělají po dvou před oltářem hlubokou úklonu a odcházejí na svá místa. Pokud se tam uchovává nejsvětější Svátost, poklekají.

196. Biskup, jakmile přijde před oltář, odevzdá berlu přisluhujícímu, odloží mitru a před oltářem udělá hlubokou úklonu s jáhny a jinými přisluhujícími, kteří ho doprovázejí. Potom vystoupí k oltáři a spolu s přisluhujícími jáhny ho políbí. Pak se odebere ke katedře a vstoje se žehná znamením kříže a zpívá verš: Bože, pospěš mi na pomoc. Všichni odpovídají: Slyš naše volání. A zpívá se: Sláva Otci a podle rubrik Aleluja.

197. Hymnus začínají kantoři a pokračuje v něm sbor nebo lid, jak to vyžaduje hudební zpracování hymnu.

104 Srov. výše č. 71.

SLAVENÍ NEŠPOR O HLAVNÍCH SLAVNOSTECH

198. Po hymnu si biskup sedne a zpravidla přijme mitru; také všichni si sednou. Antifony a hymny začíná kantor. Při zpěvu žalmů mohou všichni stát, jak to vyžadují místní zvyklosti.

Když se užívá modliteb k žalmům, opakuje se antifona a potom biskup bez mitry povstane, a když všichni stojí, říká: Modleme se; potom co se všichni ve chvilce ticha pomodlí, říká modlitbu, která odpovídá žalmu nebo kantiku.

199. Když skončil zpěv žalmů, předčítá lektor vstoje u ambonu čtení, a to buď kratší nebo delší, zatímco všichni sedí a poslouchají.

200. Jeví-li se to jako vhodné, může biskup připojit krátkou homilii na vysvětlení čtení; přitom sedí s mitrou na své katedře nebo na vhodnějším místě, aby ho všichni viděli a slyšeli.

201. Po čtení nebo homilii se vhodně může zachovat chvilka mlčení.

202. Potom se jako odpověď na Boží slovo zpívá krátké responsorium nebo responsoriální zpěv.

203. Při antifoně evangelního kantika klade biskup do kadidelnice kadidlo. Když sbor začne zpívat Magnifikat, biskup s mitrou povstane a s ním všichni ostatní, a když udělá znamení kříže od čela k hrudi, jde k oltáři, a potom co udělá s přisluhujícími patřičnou úklonu, vystoupí, ale oltář nelíbá.

204. Zatímco se zpívá evangelní kantikum, koná se obvykle okuřování oltáře, kříže, biskupa a jiných osob jako ve mši podle toho, co bylo řečeno shora v č. 89, 93, 96 a 121.

205. Když se dozpívá kantikum a obvykle se zopakuje antifona, konají se přímluvy. Zatímco přisluhující drží knihu, pronáší biskup výzvu a potom jeden z jáhnů přednáší od ambonu z jiného vhodného místa prosby, na které lid odpovídá.

Otče náš zpívají nebo říkají všichni, potom co biskup – zdá-li se to vhodné – předeslal výzvu.

Nakonec biskup zpívá nebo říká s rozepjatýma rukama závěrečnou modlitbu. Všichni odpovídají: Amen.

206. Potom biskup přijme mitru a pozdraví lid takto: Pán s vámi. Nato jeden z jáhnů může říci pozvání (těmito nebo podobnými slovy): Skloňte se před Bohem a přijměte požehnání a biskup s rukama roztaženýma nad lid pronáší invokace slavnostního požehnání a užívá přitom vhodného formuláře z těch, které jsou k dispozici v Římském misálu.

Potom uchopí berlu a říká: Požehnej vás a dělá znamení kříže nad lidem.Biskup může při udílení požehnání užít také formulářů, které jsou předloženy níže v

č. 1120-1121.

207. Potom jeden z jáhnů propouští lid slovy: Jděte ve jménu Páně. Všichni odpovídají: Bohu díky.

51

DENNÍ MODLITBA CÍRKVE

208. Nakonec biskup odchází od katedry s mitrou a berlou a podle vhodnosti políbí oltář. Oltář pozdraví také kněží a ti, kdo jsou v presbytáři. Všichni se v průvodu vracejí do sakristie ve stejném pořadí, jak přišli.

52

II. KAPITOLA

NEŠPORY SLAVENÉ JEDNODUŠŠÍ FORMOU

209. I tehdy, když biskup předsedá nešporám mimo větší slavnosti nebo když je menší účast lidu a duchovenstva nebo v nějakém farním kostele, je vhodnější, aby byli přítomni aspoň někteří kněží, kteří si příhodně obléknou superpelici na talár nebo albu a pluviál, a dva nebo aspoň jeden jáhen, který si oblékne albu a dalmatiku. Sám biskup si obléká roucha, jak uvedeno shora v č. 192, nebo aspoň štolu a pluviál na albu.

Všechno se koná, jak je popsáno shora v číslech 191-208, s nezbytnými úpravami.

210. Když však biskup je přítomen menšímu shromáždění ve farním nebo jiném kostele, může předsedat nešporám od svého sedadla, oblečen jako do chóru,105 když mu přisluhuje několik přisluhujících.

211. Jestliže se biskup účastní slavení nešpor, kterému předsedá kněz, sám uděluje požehnání před propuštěním lidu.

III. KAPITOLA

RANNÍ CHVÁLY

212. Ranní chvály se mohou slavit stejným obřadem jako nešpory, vyjma toho, co následuje.

213. Jestliže předchází pozvání k modlitbě, místo verše: Bože, pospěš, začíná biskup ranní chvály veršem: Pane, otevři mé rty, na který se odpovídá: A má ústa tě budou chválit. Zatímco se říká tento verš, všichni dělají znamení kříže na ústech. Potom zatímco všichni stojí, zpívá se žalm k pozvání, do něhož se vsouvá antifona, jak je popsáno knize Liturgie hodin.

Když skončil žalm k pozvání a zopakovala se, jak je obvyklé, antifona, zpívá se hymnus a slavení ranních chval pokračuje, jak bylo řečeno o slavení nešpor.

105 Srov. výše č. 63.

IV. KAPITOLA

MODLITBA SE ČTENÍM

214. Hodince četby biskup předsedá od katedry a je oblečen jako do chóru. Sám začíná oficium veršem: Pane otevři mé rty nebo: Bože, shlédni a pomoz, podle rubrik; hymny, antifony a žalmy začíná kantor; biskup na závěr zpívá nebo říká závěrečnou modlitbu a, koná-li se propuštění, žehná lid, jak je popsáno shora v č. 1120-1121.

215. Jestliže se slaví prodloužená vigilie, evangelium o vzkříšení v neděli nebo jiné evangelium v ostatní dny slavnostně zvěstuje jáhen, oblečený do alby, štoly a dalmatiky, potom co si předtím vyžádal požehnání od biskupa a doprovodili ho dva akolyté s rozžatými svícemi a turiferář s kouřící kadidelnicí, do níž biskup vložil kadidlo a požehnal je.

Podle vhodnosti přednese biskup homilii.Po hymnu Bože, tebe chválíme (má-li se říkat) biskup zpívá nebo říká závěrečnou

modlitbu a, koná-li se propuštění, uděluje požehnání.

216. Kdykoliv se slaví prodloužená vigilie za účasti lidu a slavnostnější formou, biskup, kněží a jáhni si mohou obléci roucha jako při nešporách. Během zpěvu žalmů biskup sedí na katedře a má na hlavě mitru; k naslouchání evangeliu mitru odloží, povstane a přijme berlu, kterou drží i během zpěvu hymnu Bože, tebe chválíme. Ostatní se koná, jak uvedeno shora v č. 214.

217. V noci Narození Páně, na Velký pátek a Bílou sobotu, pokud je to možné, se slaví hodinka četby s účastí lidu a za účasti nebo i předsednictví biskupa podle obřadu popsaného shora v č. 214-216.

V. KAPITOLA

MODLITBA UPROSTŘED DNE DOPOLEDNE, V POLEDNE A ODPOLEDNE

218. Biskup, oblečen jako do chóru106, může předsedat dopolední, polední nebo odpolední hodince v katedrálním kostele nebo jinde. Hodinku začíná veršem Bože, na pomoc a zakončuje ji modlitbou.

Při zpěvu žalmů všichni podle místních zvyklostí sedí nebo stojí. Po zpěvu žalmů všichni sedí a lektor z vhodného místa předčítá krátké čtení, po kterém následuje verš, který začal kantor. Přitom všichni sedí a odpovídají. Požehnání se neuděluje. Hodinka se ukončuje aklamací: Dobrořečme Pánu, na kterou všichni odpovídají: Bohu díky.

VI. KAPITOLA

MODLITBA PŘED SPANÍM

219. Když biskup předsedá v kostele modlitbě před spaním, je oblečen jako do chóru107 a slouží mu několik přisluhujících. Sám začíná hodinku veršem: Bože, shlédni.

Zpytování svědomí, jestliže se koná, probíhá ve chvilce ticha nebo se zahrne do kajícího úkonu.

Ke zpěvu žalmu všichni podle místních zvyklostí sedí nebo stojí. Po psalmodii všichni sedí a lektor vstoje předčítá z vhodného místa krátké čtení, po němž následuje responsorium: Do tvých rukou. Potom se říká antifona evangelního kantika: Nyní můžeš. Na jeho začátku všichni vstanou a dělají znamení kříže.

Závěrečnou modlitbu říká biskup, který potom účastníkům žehná, když říká: Pokojnou noc.

220. Modlitba před spaním se zakončuje antifonou Panny Marie bez modlitby.

106 Srov. shora č. 63.107 Srov. výše č. 63.

VII. KAPITOLA

SLAVENÍ BOŽÍHO SLOVA

PŘEDMLUVA

221. „Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně, vždyť – především v posvátné liturgii – nepřestává brát a podávat věřícím chléb života se stolu jak Božího slova, tak Kristova těla“108, se zakládá na Božím slově a opírá se o něj.109 Ať tedy biskup usiluje o to, aby opravdu všichni věřící získávali předběžnou duchovní přípravou smysl naslouchat Kristovu tajemství, jež se předkládá ve Starém a Novém zákoně, a meditovali o něm.

222. Posvátná slavení Božího slova jsou proto velmi užitečná v životě jednotlivců i společenství k podporování duchovního života, k posílení lásky k Božímu slovu a k plodnějšímu slavení eucharistie i jiných svátostí.

223. Je proto vhodné, aby se slavení Božího slova konala za předsednictví biskupa hlavně o prodloužených vigiliích slavností, v některé dny adventu a doby postní, jakož o nedělích a svátcích v prvé řadě v katedrálním kostele.

POPIS SLAVENÍ

224. Slavení Božího slova mají mít podobu bohoslužby slova ve mši.

225. Biskup potom co byl přijat způsobem popsaným shora v č. 79, si v sakristii nebo na jiném vhodném místě oblékne na albu náprsní kříž, štolu a pluviál vhodné barvy a zpravidla přijme mitru a berlu. Přisluhují mu dva jáhni odění do svých liturgických rouch. Chybějí-li však jáhni, přisluhují biskupovi dva kněží, kteří si oblékli albu nebo superpelici na talár.

226. Po vstupních obřadech (zpěv, pozdrav a modlitba) se předčítá jedno nebo více čtení z Písma svatého, mezi něž se vkládají zpěvy, žalmy nebo chvilky ticha a které jsou v homilii shromážděným věřícím vysvětlovány a na ně vztahovány.

Po homilii, se vhodně zachová mlčení k rozjímání Božího slova. Potom se shromáždění věřících modlí jedním srdcem a jedním hlasem na způsob litanie nebo jiným vhodným způsobem, který podporuje účast. Nakonec se vždy pronáší modlitba Páně.

Biskup, který shromáždění předsedá, zakončuje modlitbou a žehná lid, jak je uvedeno shora v č. 1120-1121.

108 II. Vat. koncil, věroučná konst. o Božím zjevení, Dei Verbum, č. 21.109 Srov. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, Předmluva, č. 3.

SLAVENÍ BOŽÍHO SLOVA

Potom jeden z přisluhujících jáhnů propouští lid slovy: Jděte ve jménu Páně. Všichni odpovídají: Bohu díky.

57

ČÁST IV

SLAVENÍ MŠE SVATÉ V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

SLAVENÍ MŠE SVATÉ BĚHEM LITURGICKÉHO ROKU

PŘEDMLUVA

227. „Svatá matka církev pokládá za svůj úkol v určité dny během roku slavit posvátnou vzpomínkou vykupitelské dílo svého božského Ženicha. Každý týden si připomíná zmrtvýchvstání Páně v den, který nazvala dnem Páně. Jednou v roce slaví zmrtvýchvstání Páně spolu s jeho svatým utrpením jako největší svátek, totiž velikonoce.

Celé Kristovo tajemství rozvíjí v ročním okruhu, a to od jeho vtělení a narození až k nanebevstoupení, k letnicím a k očekávání blaživé naděje a příchodu Páně.

Když tak slaví jednotlivá tajemství vykoupení, otvírá věřícím bohatství mocných činů a zásluh svého Pána, takže je neustále v jistém smyslu zpřítomňuje, aby se s nimi věřící setkávali a aby z nich čerpali spásonosnou milost.“110

Neděle

228. „Prvního dne každého týdne, který se nazývá den Páně neboli neděle, slaví církve na základě apoštolské tradice, která pochází ze samotného dne Kristova zmrtvýchvstání, velikonoční tajemství.“

Protože neděle je jádrem a základem průběhu roku, jímž Kristova církev vykládá celé tajemství, dává se před jejím slavením přednost pouze v případě slavností a svátků zapsaných ve všeobecném kalendáři; slavení neděle vylučuje trvalé ustanovení jiného svátku s výjimkou svátku Svaté Rodiny, Křtu Páně, slavnosti Nejsvětější Trojice a Ježíše Krista Krále.

Adventní, postní a velikonoční neděle mají přednost přede všemi svátky Páně a všemi slavnostmi.111

229. Biskup má tedy pečovat o to, aby se v jeho diecézi neděle předkládala zbožnosti věřících jako prvořadý svátek a aby byla neděle tak slavena, že se stane dnem radosti a pracovního odpočinku (klidu).112

Proto má biskup bdít nad tím, aby ustanovení II. vatikánského koncilu a liturgických knih o zvláštní povaze nedělní mše svaté byla zachovávána s věrnou zbožností, obzvláště tehdy, jedná-li se o dny věnované zvláštním tématům, například zachování míru a spravedlnosti, povoláním nebo evangelizaci národů. V těchto případech se použije liturgie příslušné neděle; určitá připomínka předkládaného tématu se může dít prostřednictvím zpěvů, připomínkou, homilií nebo všeobecnou modlitbou.

O nedělích liturgického mezidobí lze použít také jedno ze čtení nabízených v lekcionáři, které je vhodné k osvětlení zvláštního tématu. Kde se tedy z příkazu nebo se

110 II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 102.111 Srov. Všeobecné normy o liturgickém roku a o kalendáři, č. 4-6.112 II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 106.


svolením místního ordináře o nedělích liturgického mezidobí koná bohoslužba týkající se nějakého zvláštního tématu, může se použít mše za různé potřeby vybraná z těch, jež jsou uvedeny v Římském misálu.

230. Nejnovější změny poměrů ve společnosti způsobily různé úpravy liturgického kalendáře. Tyto změny se dotkly v některých územích několika zasvěcených svátků, z nichž se ty, které jsou uvedeny ve všeobecném kalendáři a týkají se tajemství Ježíšova života, přesouvají na nejbližší neděli takto:

a) Zjevení Páně na neděli od 2. do 8. ledna;b) Nanebevstoupení Páně na sedmou neděli velikonoční;c) slavnost Těla a Krve Páně na neděli po slavnosti Nejsvětější Trojice.

Co se týká dalších oslav Pána, blahoslavené Panny Marie a svatých, které připadají na všední dny a které není nutno nadále zachovávat jako zasvěcené svátky, biskup se má starat o to, aby se je křesťanský lid snažil s láskou slavit a aby se tak věřící mohli také v průběhu týdne často setkat s milostí spásy.

Liturgický rok

231. Slavení liturgického roku se skví zvláštní svátostnou silou a účinností, protože sám Kristus je tím, kdo o svátcích oslavujících tajemství jeho života nebo o památkách svatých, především své Matky, nastupuje na cestu nezměrného milosrdenství, takže věřící si tajemství nejen připomínají a rozjímají o nich, ale setkávají se s nimi, aby je přijímali a skrze ně žili.113

232. Proto se má biskup snažit o to, aby se mysl věřících zaměřovala především ke svátkům Páně a k posvátným dobám (zachovávání) liturgického roku, aby v to, co se v nich slaví a vyslovuje ústy, mysl věřila, a v co mysl věří, aby prostupovalo soukromé i veřejné zvyklosti.114

233. Kromě liturgických slavení, z nichž se skládá liturgický rok, existují v mnoha oblastech lidové zvyky a úkony zbožnosti. Mezi nimi má biskup ve shodě se svým pastýřským posláním zdůraznit ty, které přispívají k rozvoji svatosti, zbožnosti a chápání Kristových tajemství, a pečovat, aby „ .“115

113 Srov. Pavel VI., apošt. list Motu proprio datas, Mysterii paschalis, 14. února 1969: AAS 61, s. 223-224; také: Pius XII, encykl. Mediator Dei, 20. listopadu 1947: AAS 39, str. 580. 114 Srov. II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 108. Srov. také Pius XII, encykl. Mediator Dei, 20. listopadu 1947: AAS 39, str. 577.115 II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 13.

62

KAPITOLA I

DOBA ADVENTNÍ A VÁNOČNÍ

234. Kromě každoroční oslavy velikonočního tajemství uctívá církev jako nejstarobylejší připomínka Kristova narození a událostí, jež na něj poprvé ukázaly. To se děje v době vánoční.116

235. Přípravou této připomínky je advent, který má dvojí smysl: je totiž časem přípravy na Slavnost Narození, jíž se připomíná první příchod Božího Syna mezi lidi, a zároveň je časem, v němž se mysl touto vzpomínkou zaměřuje k očekávání druhého Kristova příchodu na konci časů. Z těchto dvou důvodů se advent nabízí jako čas zbožného a radostného očekávání.117

236. V době adventní se varhany a jiné hudební nástroje používají a oltáře se květinami zdobí s tou uměřeností, která je v souladu se smyslem této doby, aby tak připravila plnou radost z Narození Páně.

V neděli Radujte se – Gaudete (3. neděle adventní) lze používat růžovou barvu.118

237. Biskup má pečovat o to, aby se v pravém křesťanském duchu zbožně slavila slavnost Narození Páně, v níž se oslavuje tajemství Vtělení, jímž se Boží Slovo stalo účastným na našem lidství, aby nám umožnilo být mít účast na jeho božství.

238. Zvyk slavit vigilii (na začátku) slavnosti narození Páně se má zachovávat a rozvíjet podle vlastního zvyku jednotlivých církví.119

Je velmi vhodné, aby slavení (protractae) vigilie v katedrálním chrámu předsedal, nakolik je to možné, sám biskup (podle norem uvedených v čl. 215-216). Navazuje-li mše bezprostředně na vigilii, mohou být biskup a kněží oblečení jako ke mši; po evangeliu vigilie nebo po responzoriu, pokud se vigilie neslaví, se místo Bože, chválíme Tebe – Te Deum zpívá Sláva na výsostech Bohu – Gloria in excelsis, hned se recituje vstupní modlitba (collecta) mše svaté a vstupní obřady se vynechávají.

239. Podle velmi starobylého římského zvyku se může o slavnosti Narození Páně slavit mše třikrát, tedy v noci, za svítání a ve dne, přičemž je třeba zachovat vztah ke skutečné denní nebo noční době.120

116 Univerzální normy o lirutgickém roku a o kalendáři, č. 12.117 Srov. tamtéž, č. 33, 39.118 Srov. Missale Romanum, Všeobecné pokyny, č. 308f.; Kongregace pro obřady, instr. Musicam Sacram, 5. března 1967, č. 66: AAS 59, str. 319.119 Srov. Denní modlitba církve, Všeobecné pokyny, č. 71.120 Srov. Missale Romanum, ze dne Narození Páně, 25. prosince.


240. Starobylá slavnost Zjevení Páně se řadí mezi největší svátky celého liturgického roku, protože v Dítěti narozeném z Panny oslavuje zjevení Toho, který je Synem Božím, Mesiášem židů a světlem národů.

Ať už se zachovává (slaví) zasvěcený svátek v původním termínu nebo se přesouvá na nejbližší neděli, má biskup pečovat o to, aby se tato slavnost slavila vhodným způsobem. Proto:

– vhodně se zvýší počet svíček (svítidel);– podle místního zvyku vystoupí po přečtení evangelia k ambonu jeden z jáhnů,

některý kanovník, beneficiát nebo jiný služebník oblečený v pluviálu a tam lidu oznámí data, na něž v tom roce připadají pohyblivé svátky;

– podle místního zvyku a zděděného obyčeje se zachová nebo zavede zvláštní obětování darů;

– v připomínkách nebo v homilii se důkladně osvětlí význam tohoto dne ozdobeného (zkrášleného) „třemi zázraky“:121 klaněním Mudrců Dítěti, křtem Kristovým a svatbou v Káně.

121 Srov. Denní modlitba církve, ve Zjevení Páně, II. nešpory, antifona ke kantiku Panny Marie.

64

KAPITOLA II

SVÁTEK UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU

241. Tohoto dne přicházejí vstříc Pánu věřící nesoucí svíce, kteří jej vzývají společně se Simeonem, který Krista poznal jako „Světlo k osvícení pohanů“.

Mají se tedy učit jít celým svým životem jako synové světla, protože mají všem lidem poskytovat světlo Kristovo, když se svými činy stanou sami hořícími (zářícími) svítilnami.

PRVNÍ ZPŮSOB: PRŮVOD

242. V příslušnou dobu se koná vstupní modlitba v menším kostele nebo na jiném vhodném místě mimo kostel, k němuž průvod směřuje. Věřící drží v rukou nezapálené svíčky.

243. Biskup si na příhodném místě obléká liturgický oděv bílé barvy ke mši (pro Missa requisita). Místo ornátu si může obléct pluviál, který po skončení průvodu odkládá. S mitrou a berlou přichází na místo, kde se budou světit svíce, společně s přisluhujícími a s koncelebranty oblečenými ke mši, pokud bude mše koncelebrována.

Při zapalování svíček se zpívá antifona Hle, náš Pán – Ecce Dominus noster nebo jiný vhodný zpěv.122

244. Když biskup přijde na místo, kde se budou světit svíce, odloží po skončení zpěvu berlu a mitru, obrátí se k lidu a říká: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. – In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Poté pozdraví lid slovy Pokoj vám! – Pax vobis! a pronese vstupní připomínku. Pokud je to vhodné, může tuto připomínku svěřit jáhnovi nebo některému z koncelebrantů.

245. Po připomínce posvětí svíce: s rozepjatýma rukama pronáší modlitbu (knihu drží přisluhující) a mlčky pokropí svíce posvěcenou vodou. Poté si znovu vezme mitru, vloží kadidlo do kadidelnice a požehná je. Pak od jáhna přijme zapálenou svíci, ketrou při průvodu nese.

246. Jáhnovým zvoláním Jděme v pokoji vstříc Pánu! – Procedamus in pace ad occurendum Domino! začíná průvod do kostela, v němž se má sloužit mše. Jako první jde přisluhující s kouřící kadidelnicí, pak akolyta nesoucí kříž obklopen akolyty nesoucími svítilny s rozžatými svícemi. Následují kněží, jáhen nesoucí evangeliář a případně další jáhnové, jsou-li přítomni, koncelebranti, přisluhující nesoucí biskupskou berlu a nakonec biskup v mitře, který drží svíci. Těsně za biskupem kráčejí dva jáhni, kteří mu asistují;

122 Srov. Missale Romanum, ze dne Uvedení Páně do chrámu, 2. února.


potom přisluhující, kteří mají na starosti misál (knihu) a mitru a nakonec věřící. Všichni, ať už přisluhující nebo věřící, nesou svíce.

Při průvodu se zpívá antifona Světlo k osvícení pohanů – Lumen ad revelationem gentium s kantikem Nyní propouštíš – Nunc dimittis nebo jiný vhodný zpěv.

247. Když průvod vstupuje do kostela, zpívá se vstupní zpěv mše. Když biskup přijde k oltáří, políbí jej, a pokud je to vhodné, okouří jej. Pak přijde ke katedře, kde odloží pluviál, pokud jej měl při procesí na sobě, a oblékne ornát. Když se zazpívá Sláva na výsostech Bohu – Gloria in excelsis Deo pronese vstupní modlitbu. Mše pokračuje obvyklým způsobem.

Anebo jinak, zdá-li se to vhodnější:Když biskup přijde k oltáři, předá svíci jáhnovi, odloží mitru a pluviál, pokud jej měl

při procesí, obleče si ornát a políbí oltář a okouří jej. Pak přijde ke katedře, kde po hymnu Sláva na výsostech Bohu – Gloria in excelsis Deo pronese vstupní modlitbu. Vstupní obřady se vychávají. Mše pak pokračuje obvyklým způsobem.123

JINÝ ZPŮSOB: SLAVNOSTNÍ VSTUP

248. Nemůže-li se konat průvod, shromáždí se věřící v kostele a v rukou mají svíce. Biskup, oblečený do posvátných rouch bílé barvy, s přisluhujícími a s koncelebranty v mešním rouchu, je-li mše koncelebrována, doprovázen věřícími přijde na vhodné místo před vchodem do kostela nebo v kostele, kde se ovšem může většina věřících pohodlně účastnit obřadu.

Když biskup přijde na místo určené pro svěcení svíček, svíce se zapálí, přičemž se zpívá antifona Hle, Pán – Ecce Dominus nebo jiný vhodný zpěv.

Pak se postupuje podle pokynů uvedených v čl. 244-247.124

123 Missale Romanum, ze dne Uvedení Páně do chrámu, 2. února.124 Tamtéž.

66

KAPITOLA III

DOBA POSTNÍ

249. Každoroční zachovávání postní doby je časem vhodným k výstupu na svatou horu Paschy.

Postní doby totiž svým dvojím významem připravuje jak katechumeny, tak věřící ke slavení velikonočního tajemství. Katechumeni jsou vedeni vyvolením, skrutinii i katechezí ke svátostem křesťanské iniciace (svátostem vstupu do křesťanského života); věřící důkladněji naslouchají Božímu slovu a dlí na modlitbách a pokáním se připravují k obnově křestních slibů.125

250. Biskupovi má ležet na srdci péče o tu přípravu katechumenů, o níž se píše v čl. 406, a má předsedat obřadu vyvolení nebo zapsání jména během postní liturgie, jak se uvádí v čl. 408-419, a podle následujících článků má předsedat předání Vyznání víry a modlitby Páně, o němž se píše v čl. 420-424.

251. Duším věřících ať se v katechezi předkládá spolu s důsledky hříchu pro společenství (una cum consectariis socialibus peccati) ta pravá přirozenost pokory, která odhaluje hřích jakožto urážku Boha; ať se neopomíjejí části (úkony?) církve konající pokání a modlitba za hříšníky ať je naléhavá.

Pokání postní doby nemá být pouze vnitřní a osobní, ale i vnější a společné a má se zaměřovat na skutky milosrdenství k dobru bratří a sester.126

Věřícím je třeba doporučit důkladnější a plodnější účast na postní liturgii a kajících bohoslužbách. Napomenuti mají být zvláště k tomu, aby podle nařízení a tradice církve v této době přistoupili ke svátosti pokání, aby mohli mít s očištěnou duší podíl na radosti z Pánova zmrtvýchvstání. Je velmi příhodné, aby se svátost pokání slavila v postní době slavnostní (slavnostnější?) formou, jak se to popisuje v římském Rituálu.127

252. V postní době je zakázáno zdobit oltář květinami a hudební nástroje se používají pouze k doprovodu zpěvu.

Výjimkou jsou pouze neděle Radujte se – Laetare (4. neděle postní) a slavnosti a svátky. O neděli Radujte se – Laetare je možné použít růžovou barvu.128

125 Srov. II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 109; Univerzální normy o liturgickém roku a o kalendáři, č. 27.126 Srov. II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 105, 109-110.Doplňuji „a sester“, aby nevznikl dojem, že má jít jen o dobro bratří.127 Srov. níže č. 662-632.128 Srov. Missale Romanum, Všeobecné pokyny, č. 308f.; Kongregace pro obřady, instr. Musicam Sacram, 5. března 1967, č. 66: AAS 59, str. 319.

KAPITOLA IV

POPELEČNÍ STŘEDA

253. Ve středu před 1. nedělí postní věřící přijímají popelec a vstupují do doby ustanovené k očišťování duše. Tímto znamením pokání založeným na biblické tradici129 a církevními obyčeji zachovaným až do naší doby se označuje hříšná povaha (hříšnost) člověka, který vnějškově svou vinu vyznává před Pánem, a tak vyjadřuje úsilí (dosl. vůli) po vnitřním obrácení, veden nadějí, že k němu Pán bude laskavý a slitovný, shovívavý a velmi milosrdný. Zároveň člověk nastupuje na cestu obrácení, která dosáhne svého cíle slavením (přijetím) svátosti pokání ve dnech předcházejících velikonočním svátkům.

254. Při mši tento den biskup žehná a uděluje popelec v katedrálním chrámu nebo v jiném vhodném kostele, s ohledem na pastorační potřeby.

255. Biskup použije jednoduchou mitru a berlu. Když obvyklým způsobem vstoupí s kněžími, jáhny a jinými přisluhujícími do kostela, políbí oltář, okouří jej a přistoupí ke katedře, odkud pozdraví lid. Vynechává se úkon kajícnosti a, pokud je to vhodné, i Pane, smiluj se Kyrie. Biskup pak pronese vstupní modlitbu.

256. Po evangeliu a homilii stojí biskup bez mitry a se sepjatýma rukama a pozve lid k modlitbě. Po krátké tiché modlitbě požehná popel, který před ním drží akolyta, a s rozepjatýma rukama pronáší modlitbu uvedenou v misálu. Poté mlčky pokropí popel svěcenou vodou.

257. Po posvěcení popela ten, komu to přísluší koncelebrant nebo jáhen udělí popelec skloněnému biskupovi se slovy Obraťte se a věřte evangeliu – Paenitemini et credite evangelio nebo Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš – Memento, homo, quia pulvis es, et in pulverem reverteris.

258. Pak si biskup opět vezme mitru a sedě na katedře nebo vestoje uděluje popelec koncelebrantům, přisluhujícím a věřícím. Pokud je to potřeba, pomáhají mu někteří koncelebranti nebo jáhni.

Mezitím se zpívá žalm Smiluj se nade mnou, Bože – Miserere mei, Deus s některou z antifon, například Smyj, Pane – Dele, Domine, nebo responsorium Emendemus in melius nebo jiný vhodný zpěv.

259. Když udělováni popelce skončí, biskup si umyje ruce a přistoupí k přímluvám. Mše pokračuje obvyklým způsobem.

129 Srov. 2 Sam 13,19; Est 4,1; Job 42,6; 1 Mak 3,47; 4,37; Lam 2,10.

KAPITOLA V

POSTNÍ POBOŽNOSTI

260. Všechny stránky postní zdrženlivosti mají směřovat k tomu, aby se život místní církve projevil a rozvíjel v jasnějším světle. Proto se tedy velmi doporučuje, aby se zděděná forma shromáždění místní církve na způsob římských „zastavení“ zachoval a rozvíjel alespoň ve větších městech způsobem vhodným pro jednotlivá místa. Takováto shromáždění věřících se budou moci scházet – především pod vedením diecézního pastýře – o nedělích nebo jiných vhodných dnech v týdnu buď u hrobů svatých nebo v hlavních městských kostelech nebo svatyních nebo také na poutních místech, která jsou v diecézi hojně navštěvována.130

261. Pokud se přede mší, která se při těchto shromážděních slaví, koná podle místních okolností a podmínek procesí, pak se vstupní modlitba koná v menším kostele nebo na jiném místě mimo kostel, k němuž procesí směřuje.

Biskup si na vhodném místě oblékne posvátná roucha fialové barvy potřebná ke mši. Místo ornátu si může obléct pluviál, která odloží po skončení procesí. Vezme si jednoduchou mitru a berlu a s přisluhujícími a koncelebranty oblečenými do mešních rouch, je-li mše koncelebrována, přichází na místo shromáždění, přičemž se zpívá obecný zpěv (se společně zpívá/všichni zpívají).

Když zpěv skončí, biskup odloží mitru a berlu a pozdraví lid. Pak biskup nebo některý koncelebrant nebo jáhen řekne krátkou připomínku. Biskup poté s rozepjatýma rukama pronese vstupní modlitbu. o tajemství sv. Kříže nebo za odpuštění hříchů nebo za církev, především místní, nebo některou z modliteb za lid, které jsou uvedeny v misálu. Potom si biskup vezme mitru a, pokud je to vhodné, vloží kadidlo do kadidelnice. Jáhen zazpívá Jděme v pokoji – Procedamus in pace a procesí směřuje ke kostelu, přičemž se zpívají litanie ke všem svatým. Na vhodné místo se mohou vložit invokace ke savtému patronu nebo zakladateli nebo ke svatým místní církve. Když přijde procesí do kostela, všichni zaujmou svá místa. Když biskup přijde k oltáři, odloží mitru a berlu, políbí oltář a okouří jej. Pak přejde ke katedře, kde odloží pluviál, pokud jej měl při procesí, a oblékne si ornát. Vynechají se vstupní obřady a, pokud je to vhodné, i Kyrie a biskup přednese vstupní modlitbu mše.

Mše pak pokračuje obvyklým způsobem.Pokud se to biskupovi zdá vhodnější, může po příchodu k oltáři odložit pluviál a

obléct si ornát, dříve než oltář políbí.

262. Při těchto shromážděních se místo mše může konat také bohoslužba slova způsobem popsaným v čl. 222-226 nebo na způsob kajících pobožností, které pro postní dobu nabízí Římský rituál (srov. čl. 640-643).

130 Srov. Missale Romanum, na začátku rubrik doby postní.

KAPITOLA VI

KVĚTNÁ NEDĚLE

263. O Květné neděli přistupuje církev k tajemství svého Pána ukřižovaného, pohřbeného a vstávajícího z mrtvých, který svým vstupem do Jeruzaléma vydal znamení svého majestátu. Křesťané nesou ratolesti na znamení královského triumfu, kterého Kristus dosáhl tím, že se vydal kříži. Když Apoštol říká: „Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.“,131 osvětluje souvislost mezi oběma aspekty velikonočního tajemství při slavení a katechezi tohoto dne.

PRVNÍ ZPŮSOB: PRŮVOD

264. Ve vhodnou dobu se koná vstupní modlitba v menším kostele nebo na jiném vhodném místě mimo kostel, k němuž procesí směřuje.

Věřící drží v rukou ratolesti.132

265. Biskup si na vhodném místě oblékne paramenta (liturgický oděv) červené barvy. Místo ornátu si může obléct pluviál, který odloží po skončení průvodu. Vezme si mitru a biskupskou berlu a s přisluhujícími a, pokud jsou přítomni, s koncelebranty oblečenými ke mši přijde na místo, kde se mají světit ratolesti, přičemž se zpívá antifona Hosana nebo jiný vhodný zpěv.

266. Po skončení zpěvu biskup odloží berlu a mitru, obrátí se k lidu a vestoje říká: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. – In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Potom pozdraví lid slovy: Pokoj vám. – Pax vobis. a pronese vstupní připomínku. Pokud je to vhodné, může ji svěřit jáhnovi nebo některému z koncelebrantů.

267. Po připomínce pronáší biskup s rozepjatýma rukama modlitbu nad ratolestmi a mlčky je pokropí svěcenou vodou.

268. Po požehnání ratolestí může ratolesti rozdat koncelebrantům, přisluhujícím a některým věřícím, než se bude číst evangelium. Sám pak přijme od jáhna nebo některého z koncelebrantů ratolest pro něj připravenou a předá ji přisluhujícímu, pokud sám rozdává ratolesti. Mezitím se zpívá vhodný zpěv.

269. Poté biskup vloží kadidlo do kadidelnice, požehná jáhnovi, který má přednést evangelium, a vezme si svou ratolest a drží ji, dokud se čte evangelium. Jestliže usoudí, že je vhodné pronést homilii, odloží ratolest a vezme si mitru a biskupskou berlu, pokud se mu nezdá něco jiného jako vhodnější.

131 Řím 8,17.132 Srov. Missale Romanum, Květná neděle, č. 2.

KVĚTNÁ NEDĚLE

270. Na začátku průvodu může biskup nebo jáhen pronést připomínku: Napodobujme, nejmilejší bratři – Imitemur, fratres carissimi slovy, jež jsou uvedena v Římském misálu, nebo jim podobnými. Pak začně průvod ke kostelu, v němž se má slavit mše. Jako první jde ten, kdo nese kadidelnici, s kouřící kadidelnicí, pak akolyta nesoucí kříž ozdobený palmovými ratolestmi podle místních zvyklostí, po jeho bocích kráčejí dva akolyté s rozžatými svícemi. Následují kněží, jáhen nesoucí evangeliář a další jáhnové, jsou-li přítomni, nesoucí knihu s příběhem o umučení, koncelebranti, přisluhující nesoucí biskupskou berlu a biskup nesoucí ratolest. Těsně za ním jdou dva jáhni, kteří biskupovi asistují, pak přisluhující, kteří mají na starosti misál a mitru, a nakonec věřící. Všichni přisluhující a věřící nesou ratolesti.

Při průvodu zpívá sbor (schola) a lid zpěvy, které jsou uvedeny v misálu, nebo jiné vhodné zpěvy.

Když průvod vstupuje do kostela, zpívá se responzorium: Když Pán vstupuje/vstupoval – Ingrediente Domino nebo jiný zpěv, který zmiňuje vstup Páně (do Jeruzaléma).133

271. Když přijde biskup k oltáři, předá ratolest jáhnovi, odloží mitru a políbí oltář a okouří jej. Pak přejde ke katedře, kde odloží pluviál, pokud jej měl při procesí, a oblékne si ornát. Vynechají se vstupní obřady a, pokud je to vhodné, i Kyrie a biskup přednese na závěr průvodu vstupní modlitbu mše.

Pokud se to biskupovi zdá vhodnější, může po příchodu k oltáři odložit pluviál a obléct si ornát, dříve než oltář políbí.

JINÝ ZPŮSOB: SLAVNOSTNÍ VSTUP

272. Nemůže-li se konat průvod, může se požehnání ratolestí provést formou slavnostních vstupních obřadů.

Věřící se shromáždí buď před vchodem do kostela nebo přímo v kostele a v rukou mají ratolesti. Biskup, přisluhující a věřící přijdou na místo kostela, kde může většina věřících sledovat obřad.

Když biskup přichází na uvedené místo, zpívá se antifona Hosanna nebo jiný vhodný zpěv. Pak se koná vše, co je uvedeno v čl. 266-271.134

PŘÍBĚH O UMUČENÍ

273. Když začne zpěv před evangeliem, všichni kromě biskupa vstanou. Kadidlo a svíčky se při čtení příběhu o umučení nepoužívají. Jáhni, kteří mají číst příběh o umučení, požádají o požehnání a přijmou je, jak je uvedeno v čl. 140. Pak biskup odloží mitru, vstane, vezme biskupskou berlu a předčítá se příběh o umučení. Pozdravení lidu a požehnání evangeliáře se vynechává.

133 Srov. Missale Romanum, loc. cit., č. 10.134 Srov. Missale Romanum, loc. cit., č. 12-15.

71


Po slovech o Pánově smrti všichni poklekají a následuje krátká pomlka. Na konec se říká: Slyšeli jsme slovo Boží. – Verbum Domini, ale políbení evangeliáře se vynechává.

Když skončí příběh o umučení, biskup pronese krátkou homilii. Po jejím skončení může následovat chvilka ticha, pokud je to vhodné.

Mše pak pokračuje obvyklým způsobem.

72

KAPITOLA VII

MŠE SE SVĚCENÍM OLEJŮ

274. Tato mše, kterou koncelebruje biskup se svými kněžími a při níž světí křižmo a další oleje, je viditelným projevem společenství kněží s vlastním biskupem.135

Svatým křižmem posvěceným od biskupa jsou pomazáváni ti, kdo byli právě pokřtěni, a poznamenáni ti, kdo mají být biřmováni; pomazávají se jím ruce kněží a hlavy biskupů a kostely a oltáře při posvěcení. Olejem katechumenů se ke křtu připravují a disponují katechumeni. Olej nemocných pak ulevuje chorým v jejich nemoci.

K této mši se shromažďují a koncelebrují ji kněží jako svědci přípravy křižma a jako spolupracovníci svého biskupa, protože se podílí na jeho posvátném úkolu v nauce, posvěcování a vedení Božího lidu,136 a tak se zřetelně projevuje jednota kněžství a Kristovy oběti přetrvávající v církvi /které přetrvávají v církvi.

Aby se jednota kněží projevila lépe, má biskup dbát o to, aby byli přítomni mezi koncelebranty kněží z různých částí diecéze.137

Kdo by snad nekoncelebroval, může při této mši se svěcením olejů přijímat pod obojí způsobou.

275. Svěcení křižma a požehnání oleje nemocných a oleje katechumenů obyčejně koná biskup ve čtvrtek Svatého týdne při mši s vlastními texty, která se má sloužit v ranních hodinách.

Pokud by se tohoto dne mohli kněží a lid shromáždit s biskupem jen obtížně, může se toto požehnání přeložit na dřívější den, ovšem blízko Velikonoc, přičemž se vždy použijí tytéž mešní texty.138

276. Kvůli zdůraznění pastoračního významu v životě diecéze se má mše se svěcení olejů konat v obřadu Missae stationalis v katedrálním chrámě nebo z pastoračních důvodů v jiném kostele.

277. Podle obyčeje tradovaného v latinské liturgii se koná svěcení požehnání oleje nemocných před koncem eucharistické modlitby, ale požehnání oleje katechumenů a posvěcení křižma se koná po přijímání.

Z pastoračních důvodů lze ovšem provést celý obřad požehnání po bohoslužbě slova.139

135 Srov. Missale Romanum, Všeobecné pokyny, č. 157; tamtéž, Introductio ad Missam chrismatis.136 Srov. II. Vat. koncil, dekr. o službě a životě kněží, Presbytororum Ordinis, č. 2. 137 Srov. Missale Romanum, Feria V Hebdomadae Sanctae, Introductio ad Missam chrismatis.138 Srov. Pontificale Romanum, Ordo benedicendi oleum catechumenorum et infirmorum et conficiendi chrisma, č. 9-10.139 Srov. Pontificale Romanum, Ordo benedicendi oleum catechumenorum et infirmorum et conficiendi chrisma, č. 11-12.


278. K požehnání olejů se připraví toto (kromě věcí potřebných k Missa stationalis):a) V sakristii nebo na jiném vhodném místě:

– nádobky s oleji;– vonné látky pro přípravu křižma, pokud je chce biskup smíchat při luturgii;– chléb, víno a voda ke mši, a to vše se spolu s oleji přinese před přípravou darů.

b) V presbytáři:– Pontificale Romanum;– stolek k umístění nádobek s oleji umístěný tak, aby veškeré liturgické konání

mohl lid sledovat a účastnit se jej;– sedadlo pro biskupa, pokud se požehnání bude konat před oltářem.140

POPIS OBŘADU

279. Příprava biskupa, koncelebrantů a jiných služebníků, jejich vstup do kostela a všechno, co se koná od začátek mše po evangelium včetně se děje tak, jak je to uvedeno v obřadu Missa stationalis.141

280. Při homilii má biskup mitru a biskupskou berlu a sedí na katedře, pokud ovšem nepovažuje jinou možnost za vhodnější. Povzbudí kněze k věrnosti v zachovávání jejich poslání a vyzve/pozve je k veřejnému obnovení kněžských slibů.

Když skončí homilie, biskup vybídne stojící kněze k obnově kněžských slibů.142

281. Biskup odloží biskupskou berlu a mitru a povstane. Vyznání víry se neříká. Následují přímluvy, v nichž jsou věřící pozváni k modlitbě za své pastýře, jak je to uvedeno v misálu.

282. Biskup se posadí na katedru a má na hlavě mitru. Jáhni (nebo kněží, pokud nejsou přítomni jáhni), přisluhující ustanovení k nesení olejů a věřící, kteří mají nést chléb a víno s vodou, přijdou postupně do sakristie nebo do jiného místa, kde byly nachystány oleje a jiné obětní dary. Obrátí se k oltáři a přicházejí v tomto pořadí: první jde přisluhující nesoucí nádobu s vonnými látkami, pokud chce biskup sám smíchat křižmo, pak jde další přisluhující s nádobkou s olejem katechumenů, má-li být tento olej požehnán, a pak jde další přisluhující s olejem nemocných. Olej pro přípravu křižma nese nakonec jáhen nebo kněz. Po nich následují přisluhující nebo věřící, kteří nesou chléb a víno s vodou ke slavení eucharistie.143

283. Když kráčí průvod kostelem, schola zpívá hymnus Ó, Spasiteli – O Redemptor nebo jiný vhodný zpěv místo zpěvu k obětování. Všichni přítomní odpovídají.

284. Biskup přijímá dary u katedry nebo na jiném vhodném místě. Jáhen, který nese nadobku na svaté křižmo, ji podá biskupovi a nahlas řekne: Olej pro svaté křižmo. Biskup

140 Srov. tamtéž, č. 13.141 Srov. tamtéž, č. 15.142 Srov. Missale Romanum, Feria V Hebdomadae Sanctae, Introductio ad Missam chrismatis.143 Srov. Pontificale Romanum, Ordo benedicendi oleum catechumenorum et infirmorum et conficiendi chrisma, č. 16.

74

MŠE SE SVĚCENÍM OLEJŮ

ji přijme a předá některému z jáhnů, kteří mu přisluhují, který ji položí na připravený stolek. Stejně postupují ti, kdo nesou nádobky s olejem nemocných a olejem katechumenů.

První říká: Olej nemocných. A druhý: Olej katechumenů. Biskup přijme obdobným způsobem i tyto oleje a přisluhující je položí na připravený stolek.144

Mše pak pokračuje obvyklým způsobem, pokud ovšem nenásleduje celý obřad žehnání, o němž se hovoří níže – čl. 291.

285. Na konci eucharistické modlitby, dříve než biskup řekne Skrze něhož všechno toto (v první eucharistické modlitbě) nebo než řekne doxologii Skrze něho (v ostatních eucharistických modlitbách), ten, kdo přinesl nádobku s olejem nemocných, ji přinese k oltáři a drží ji před biskupem po tu dobu, kdy biskup žehná olej nemocných slovy modlitby: Bože, Otče veškeré útěchy – Deus, totius consolationis Pater.

Když požehnání skončí, odloží se nádobka s olejem nemocných opět na své místo na připraveném stolku a mše pokračuje až po přijímání včetně.145

286. Když skončí modlitba po přijímání, jáhni položí na stůl umístěný vhodně uprostřed presbytáře nádobky, v nichž má být požehnán olej katechumenů a v nichž se má připravit křižmo.

287. Biskup a koncelebranti přistoupí ke stolu spolu s jáhny a přisluhujícími tak, že biskup stojí tváří k lidu a kolem sebe má z obou stran koncelebranty stojící v půlkruhu, zatímco jáhni a přisluhující stojí za ním.

288. Když všichni takto zaujmou svá místa, biskup přistoupí k požehnání oleje katechumenů, má-li být olej požehnán. Stojí a nemá mitru, obrátí se k lidu a s rozepjatýma rukama pronese modlitbu: Bože, sílo a záštito svého lidu – Deus, plebis tuae virtus et praesidium.146

289. Pokud nebylo křižmo připraveno již dříve, biskup poté sedí, přijme mitru a naleje vonné látky do oleje a mlčky připraví křižmo.

290. Když dokončí přípravu křižma, postaví se a bez mitry pronese pronese pozvání: Modleme se, milovaní bratři a sestry – Oremus, fratres carissimi.

Poté dýchne do nádobky s křižmem, je-li to vhodné.Pak s rozepjatýma rukama pronese některou z modliteb k posvěcení, během níž

všichni koncelebranti při slovech Prosíme tě tedy – Te igitur deprecamur vztáhnou pravou ruku ke křižmu a mlčky ji tak drží až do konce modlitby.147

291. Pokud vedou pastorační důvody k tomu, aby celý obřad požehnání olejů proběhl po bohoslužbě slova, pokračuje se takto: Nádobky s olejem nemocných a s olejem katechumenů, které mají být požehnány, a s křižmem, které má být připraveno, jsou

144 Srov. tamtéž, č. 17-18.145 Srov. tamtéž, č. 20.146 Srov. Pontificale Romanum, Ordo benedicendi oleum catechumenorum et infirmorum et conficiendi chrisma, č. 21-22.147 Srov. tamtéž, č. 23-25.

75


předloženy biskupovi a pak je jáhni umístí na stolek vhodně umístěný v presbytáře. Zachová se to, co je popsáno v čl. 283-283 a 287-290. Po skončení těchto úkonů pokračuje mše obvyklým způsobem od přípravy darů až po modlitbu po přijímání.

292. Po svěcení křižma, koná-li se po přijímání, po modlitbě po přijímání udělí biskup požehnání obvyklým způsobem. Pak vloží do kadidelnice kadilo a požehná je, a když jáhen řekne Jděte ve jménu Páně – Ite, missa est, zamíří průvod do sakristie.

293. První jde přisluhující nesoucí kouřící kadidelnici a bezprostředně za křížem nesou příslušní přisluhující požehnané oleje, přičemž schola/sbor a lid zpívají verše hymnu Ó, Spasiteli – O Redemptor nebo jiný vhodný zpěv.

294. V sakristii biskup vhodně napomene kněze ohledně zacházení se svatými oleji, úctě k nim a pečlivém přechovávání.148

148 Srov. tamtéž, č. 27-28.

76

KAPITOLA VIII

SVATÉ VELIKONOČNÍ TŘÍDENÍ

295. „Svaté velikonoční třídění umučení a zmrtvýchvstání Páně září jako vrchol celého liturgického roku, protože Kristus naplnil své dílo spasení člověka a dokonalé Boží oslavy především skrze své velikonoční tajemství, jímž svou smrtí naši smrt zničil a zmrtvýchvstáním napravil náš život. A proto významné místo, které zaujímá neděle mezi ostatními dny v týdnu, má slavení Velikonoc mezi ostatními částmi liturgického roku.“149

Velikonoční půst, který se má všude konat na Velký pátek, a pokud je to vhodné, trvá až do Bílé soboty, má být posvátný, takže povznese a otevře ducha a povede jej k radosti z Pánova zmrtvýchvstání.150

296. Proto s ohledem na zvláštní důležitost těchto dní a mimořádně vysoký duchovní a pastorační význam jejich liturgie v životě církve je nanejvýš vhodné, aby biskup ve své katedrále předsedal mši na památku poslední večeře Páně, velkopátečním obřadům a velikonoční vigilii, zvláště pokud se při ní mají slavit svátosti uvedení do křesťanského života. Nadto je vhodné, aby se biskup, nakolik je to možné, účastnil s kněžími a lidem officia čtení a ranních chval na Velký pátek a Bílou sobotu, a dále nešpor Božího hodu velikonočního, zvláště tam, kde je zvykem slavit křestní nešpory.

149 Všeobecné normy o liturgickém roku a o kalendáři, č. 18.150 II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 110.

KAPITOLA IX

MŠE NA PAMÁTKU POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ

PŘEDMLUVA

297. Touto mší, která se slaví ve večerních hodinách Zeleného čtvrtku, zahajuje církev svaté velikonoční třídenní a snaží se uctít onu poslední večeři, při níž Kristus v noci, kdy byl vydán, miloval až do krajnosti své, kteří byli ve světě, a obětoval Bohu Otci své Tělo a Krev ve způsobách chleba a vína a předal je apoštolům, aby je přijali, a nařídil jejich nástupcům v kněžské službě, aby takto obětovali.151

Při této mši se tedy koná jak památka na ustanovení eucharistie neboli památka paschy Páně, jíž mezi námi ve svátostných znameních trvá oběť nové smlouvy, tak památka na ustanovení kněžství, jímž ve světě trvá Kristovo poslání a Kristova oběť, rovněž památka lásky, jíž náš Kristus miloval až k smrti. To vše se má biskup snažit vhodně předložit věřícím prostřednictvím služby slova, aby do tak velikých tajemství mohli hlouběji proniknout svou zbožností a aby je prožívali svým mravným životem.

298. Třebaže biskup ráno již slavil mši se svěcením olejů, přesto má v srdci slavit také mši na památku poslední večeře Páně s plnou účastí kněží, jáhnů, přisluhujících a věřících kolem něj.

Kněží, kteří již koncelebrovali mši se svěcením olejů, pak mohou při večerní mši koncelebrovat znovu.152

299. Kromě toho, co je potřeba obvykle ke mši ad Missae stationalis celebrationem, se připraví toto:

a) na vhodném místě v presbytáři:– pyxida/ciborium s partikulemi, které budou posvěceny/konsekrovány pro

přijímání na příští den;– velum;– druhá kadidelnice s loďkou;– klepačky a svíce;

b) na místě, kde se koná umývání nohou:– sedadla pro vybrané muže; – džbán s vodou a mísa;– osuška k utření nohou;– zástěra pro biskupa;

151 Tridentský koncil, zas. XXII, 17. září 1562, Doctrina de ss. Missae sacrifl., c. 1: Tridentský koncil, Diariorum, Actorum Epistolarum, Tractatuum nova collectio, ed. Soc. Goerresianae, t. VIII. Actorum pars V, Friburgi Brisgoviae, 1919, str. 960.152 Srov. Missale Romanum, Všeobecné pokyny, č. 157, 158a.

MŠE NA PAMÁTKU VEČEŘE PÁNĚ

– to, co je potřeba, aby si biskup mohl umýt ruce;c) v kapli, v níž bude uložena Nejsvětější svátost:

– svatostánek nebo schránka k uložení Nejsvětější svátosti;– osvětlení, květiny a jiná vhodná výzdoba.

POPIS OBŘADU

300. Příprava, příchod do kostela a bohoslužba slova probíhá, jak je obvyklé při Missa stationalis.

Když se zpívá hymnus Sláva na výsostech Bohu – Gloria in excelsis, zvoní zvony, které poté umlknou až do velikonoční vigilie, pokud biskupská konference nebo diecézní biskup nerozhodli s ohledem na vhodnost jinak.153

V této době se pak mohou varhany a jiné hudební nástroje používat pouze k doprovodu zpěvu.

301. Po homilii, při níž se objasňují nesmírně mocná tajemství, jež se při této mši uctívají, tedy ustanovení eucharistie a služebného kněžství a Pánova výzva/příkaz mandatum k bratrské lásce, se přistoupí, pokud k tomu vedou pastorační důvody, k umývání nohou.

Přisluhující přivedou vybrané muže k sedadlům připraveným na vhodném místě. Biskup odloží mitru a ornát, ne však dalmatiku, pokud ji používá, vezme si případně vhodnou lněnou zástěru, přistupuje k jednotlivým mužům, leje jim vodu na nohy a utírá jim je, přičemž mu pomáhají jáhnové. Mezitím se zpívají antifony uvedené v misálu nebo jiný vhodný zpěv.154

302. Po umývání nohou se biskup vrátí ke katedře umyje si ruce a oblékne ornát. Protože se při této mši vynechává vyznání víry, konají se pak přímluvy.155

303. Na začátku bohoslužby oběti se může konat průvod věřících s dary pro chudé. Přitom se zpívá Kde je opravdová láska – Ubi caritas est vera nebo jiný vhodný zpěv.156

304. Od přípravy darů až po přijímání se vše děje jako při Missa stationalis. Při eucharistické modlitbě se použijí vlastní texty, které jsou uvedeny v misálu.157

305. Když skončí přijímání věřících, pyxida/ciborium s hostiemi pro přijímání na přístí den zůstává na oltáři a pronese se modlitba po přijímání.158

306. Po modlitbě se vynechají závěrečné obřady. Biskup vloží před oltářem vestoje kadidlo do kadidelnice a požehná je, poklekne a okouří Nejsvětější svátost. Pak si vezme velum, vystoupí k oltáři, poklekne a s jáhnovou pomocí, vezme pyxidu/ciborium rukama zahalenýma do okrajů vela.159

153 Srov. Missale Romanum, Missa vespertina in Cena Domini, č. 3.154 Srov. tamtéž, č. 5-6.155 Srov. tamtéž, č. 8.156 Srov. tamtéž, č. 9.157 Srov. tamtéž, č. 11.158 Srov. tamtéž, č. 13.159 Srov. Missale Romanum, Missa vespertina in Cena Domini, č. 15.

79


307. Koná se průvod kostelem, v němž se odnese Nejsvětější svátost na místo jejího uložení, připravené v některé kapli. Jako první jde akolyta s křížem, jehož provázejí akolyté nesoucí svícny se zapálenými svícemi, následují kněží, jáhni, koncelebranti, přisluhující nesoucí biskupskou berlu, dva přisluhující s kouřícími kadidelnicemi, biskup nesoucí Nejsvětější svátost, těsně za ním dva jáhni, kteří mu asistují a potom přisluhující, kteří mají na starosti misál a mitru. Všichni nesou svíce a okolo Nejsvětější svátosti nesou klepačky.

Mezitím se zpívá hymnus Chvalte, ústa – Pange, lingua (dvě poslední sloky se vynechávají) nebo jiný vhodná eucharistický zpěv podle místních zvyků.160

308. Když se přijde na místo uložení Nejsvětější svátosti, biskup předá jáhnovi pyxidu/ciborium, a ten ji uloží na oltář nebo do svatostánku, jehož dvířka zůstávají otevřeny. Když se pak zpívá Taková tedy svátost – Tantum ergo Sacramentum nebo jiný vhodná zpěv, pokleká a okouří Nejsvětějsí svátost. Poté jáhen uloží Nejsvětější svátost do svatostánku nebo zavře dvířka svatostánku.161

309. Po určité chvíli tiché adorace všichni vstanou, pokleknou a vrátí se do sakristie, přičemž biskup nese mistru a biskupskou berlu.162

310. V přiměřeném čase se odhalí oltář, a pokud je to možné, odnesou se z kostela kříže. Je vhodné, aby se zahalily kříže, které případně v kostele zůstanou, pokud již nejsou zahalené podle nařízení biskupské konference.163

311. Věřící mají být vybídnuti, aby v noci po vhodný čas podle místních okolností a podmínek, konali adoraci před uchovávanou Nejsvětější svátostí, ovšem tak, aby po půlnoci probíhala tato adorace bez vší slavnostnosti.164

160 Srov. tamtéž, č. 16.161 Srov. tamtéž, č. 17.162 Srov. tamtéž, č. 18.163 Srov. tamtéž, č. 19.164 Tamtéž, č. 21.

80

KAPITOLA X.

PAMÁTKA UMUČENÍ PÁNĚ

PŘEDMLUVA

312. V tento den, kdy „ jako naše pascha byl obětován Kristus“,165 se zjevným způsobem naplnily přísliby, které byly naznačeny v dávném tajemství: symbolickou ovci nahradila ovce skutečná a v jedné oběti se spojila rozdílnost obětí předcházejících.166

Vždyť „toto dílo vykoupení lidstva a dokonalé oslavy Boha, jehož předehrou byly velké Boží skutky na lidu Starého zákona, naplnil Kristus Pán, a to především velikonočním tajemstvím svého požehnaného utrpení, zmrtvýchvstání a slavného nanebevstoupení. Tak svou smrtí naši smrt zničil a zmrtvýchvstáním život obnovil. Neboť z boku Krista, zesnulého na kříži, vzešlo obdivuhodné tajemství celé církve.“167

Církev hledí na kříž svého Pána a Snoubence, připomíná si svůj počátek a své poslání rozšiřovat mezi všemi národy účinky Kristova utrpení, které dnes oslavuje, a děkuje za tak nevýslovný dar.

313. Okolo třetí hodiny odpoledne, pokud z pastoračních důvodů nebude zvolena pozdější hodina, koná se památka Umučení Páně, která se skládá ze tří částí: bohoslužby slova, uctívání kříže a svatého přijímání.168

314. Oltář ať je zcela holý, bez kříže, bez svící a bez pláten.169

315. Pro oslavu Utrpení Páně ať se připraví toto:a) v sakristii:

- pro biskupa a jáhny roucha červené barvy jako ke mši; biskup má jednoduchou mitru, ale nemá prsten a berlu;

- pro ostatní přisluhující (ministranty) alby nebo jiné řádně schválené oděvy;b) na příhodném místě:

- kříž (zahalený, pokud se použije první forma)- dvě svíce;

c) v presbytáři:- misál- lekcionář- oltářní plátno- korporál

165 1 Kor 5,7.166 Srov. sv. Lev Veliký, Sermo 58, De Passione Domini, 1: PL 54, 332.167 II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Concilium, č. 5.168 Srov. Missale Romanum, Feria VI in Passione Domini, Celebratio Passionis Domini, č. 3.169 Srov. tamtéž, č. 2.


- červené štóly pro kněze a jáhny, kteří nesou přijímáníd) na místě, kde je uložena Nejsvětější Svátost:

- humerál červené nebo bílé barvy pro jáhna- dvě svíce pro akolyty.

ÚVODNÍ OBŘADY

316. Biskup a jáhni, oblečeni v červených oděvech jako ke mši, v tichosti přistupují k oltáři.

Biskup odloží mitru a poté, co projevil úctu, uléhá na tvář nebo, pokud je to vhodné, pokleká na holé klekátko a v tichosti se chvíli modlí.

To činí i všichni ostatní.170

317. Poté biskup s jáhny jde ke katedře ( ke svému sedadlu), obrátí se k lidu a s rukama rozepjatýma se modlí: „Rozpomeň se“ nebo „ Bože, který starého hříchu“. Pak se posadí a vezme si mitru.171

BOHOSLUŽBA SLOVA

318. Když všichni sedí, přečte se první čtení z knihy proroka Izaiáše a příslušný žalm. Následuje druhé čtení z listu k Židům.172

319. Když začne zpěv před evangeliem, všichni kromě biskupa vstanou. Ke čtení pašijí se nepoužívá kadidlo ani svícny.

Jáhni, kteří budou číst pašije, žádají a obdrží od biskupa požehnání jako jindy. Biskup odloží mitru a vstane. Potom se čtou pašije podle Jana. Pozdrav lidu a žehnání knihy se vynechává.

Když se čte o smrti Páně, všichni pokleknou a chvíli tak setrvají. Pak pokračuje čtení, které se zakončí slovy: Slyšeli jsme slovo Boží. Políbení knihy se vynechává.

Po přečtení pašijí má biskup krátkou homilii. Na jejím konci může biskup nebo jáhen vyzvat věřící, aby krátce setrvali v modlitbě.173

320. Po homilii se biskup bez mitry postaví k sedadlu (ke katedře) nebo, je-li to vhodné, k oltáři a s rukama rozepjatýma přednáší všeobecnou modlitbu (přímluvy), jak je uvedena v Misále, případně i jiné vhodně vybrané modlitby.

Úvodní verše, jimiž se naznačují záměry této modlitby, můžou, podle vhodnosti, předčítat také jáhni, kteří stojí u ambonu.

Věřící mohou po celou dobu modlitby zůstat klečet nebo stát.174

170 Srov. Missale Romanum, Feria VI in Passione Domini, Celebratio Passionis Domini, č. 4.171 Srov. tamtéž, č. 5.172 Srov. tamtéž, č. 6-7.173 Srov. tamtéž, č. 8-9.174 Srov. tamtéž, č. 10-13.

82

PAMÁTKA UMUČENÍ PÁNĚ

UCTÍVÁNÍ KŘÍŽE

321. Následuje vystavení a uctívání svatého Kříže. Použije se jeden ze způsobů uvedených v misále:

a) První způsob vystavení svatého Kříže:Jeden jáhen nese zahalený Kříž k oltáři v doprovodu dvou akolytů se zapálenými

svícemi. Mezitím biskup se svými asistujícími jáhny přistoupí bez mitry k oltáři, převezme Kříž a ve třech postupných krocích ho odkrývá a ukazuje věřícím, aby ho uctívali. Přitom pokaždé začne invokaci slovy : Hle, Kříž (pokračovat může jáhen nebo schola). Všichni odpovídají: Klaníme se ti. Když skončí zpěv, pokleknou a chvíli setrvají v tiché adoraci. Biskup stojí a drží pozvednutý Kříž. Poté v doprovodu dvou akolytů s rozžatými svícemi jáhen nese Kříž ke vstupu do presbytáře nebo na jiné vhodné místo, tam ho uloží nebo ho předá ministrantům, kteří ho budou držet, a svíce umístí po pravé a levé straně Kříže.175

b)Druhý způsob vystavení svatého Kříže:Biskup stojí bez mitry před katedrou (sedadlem), jáhen s akolyty jde ke vchodu do

kostela, kde přijme nezakrytý Kříž a akolyté zapálené svíce. Pak se koná průvod přes kostel do presbytáře. U chrámových dveří, uprostřed kostela a u vstupu do presbytáře jáhen vždy pozvedne Kříž a zazpívá invokaci: Hle, Kříž a všichni odpovídají: Klaníme se ti. Po každé odpovědi biskup stojí, zatímco ostatní pokleknou a malou chvíli setrvají v tiché adoraci. Potom jáhen položí Kříž u vstupu do presbytáře, nebo na jiném vhodném místě, jak je uvedeno výše.176

322. K uctívání Kříže biskup odloží mitru, kasuli, a je-li to vhodné i obuv, s nepokrytou hlavou přistupuje jako první, pokleká před Křížem, líbá ho a vrací se ke katedře (k sedadlu), kde si opět vezme obuv a kasuli a posadí se bez mitry. Po biskupovi přicházejí postupně jáhni, potom klérus a věřící a prokazují úctu Kříži jednoduchým pokleknutím nebo jiným vhodným způsobem, jak je v kraji zvykem, např. políbením Kříže.

Přitom se zpívá antifona Crucem tuam, Improperia nebo jiné vhodné zpěvy (jak je uvedeno v misále). Po projevení úcty se všichni posadí na svá místa.177

323. K uctívání se vystavuje pouze jeden Kříž. Pokud nemohou pro velké množství lidí přistupovat všichni jednotlivě, biskup se poté, co část kléru a věřících úctu projevila, vrátí k oltáři, vezme od jáhna Kříž, postaví se doprostřed před oltář a několika slovy vyzve věřící k uctívání. Pak drží chvíli Kříž pozdvižený a věřící ho v tichu uctívají.178

SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ

175 Srov. tamtéž, č. 15-16.176 Srov. tamtéž, č. 17.177 Srov. Missale Romanum, Feria VI in Passione Domini, Celebratio Passionis Domini, č. 18.178 Srov. tamtéž, č. 19.

83


324. Když skončilo uctívání, odnese jáhen Kříž na jeho místo k oltáři a biskup se vrací ke katedře. Zapálené svíce se umístí kolem oltáře nebo blízko Kříže. Na oltář se položí oltářní plátno a korporál a misál.179

325. Potom si jáhen vezme humerál a co nejkratší cestou nese Nejsvětější Svátost z místa, kde byla uložena, k oltáři. Svátost doprovázejí dva akolyté se zapálenými svícemi, které pak položí kolem oltáře nebo na oltář.

Mezitím se biskup a všichni ostatní postaví a v tichu stojí.180

326. Když jáhen položí Nejsvětější Svátost na oltář a otevře pyxidu, přistoupí biskup s jáhny, poklekne a vystoupí k oltáři. Následuje modlitba Páně i s embolismem (dodatkem) a pak se rozdává svaté přijímání, jak je uvedeno v misále.181

327. Bude-li posvátnému úkonu přítomen biskup, nebo ho dokonce bude vysluhovat, je vhodné, aby si po uctívání Kříže oblékl přes rochetu štolu a pluviál červené barvy a předsedal obřadu přijímání.

Pokud to neučiní, vezme si k přijímání štolu a zařadí se k oltáři za celebrujícího.

328. Když skončí rozdělování přijímání, jáhen si vezme humerál a odnese pyxidu na předem připravené místo mimo kostel, nebo, vyžadují-li to okolnosti, ji uloží do svatostánku.182

329. Po uplynutí vhodné doby pro mlčení se biskup pomodlí modlitbu po přijímání.183

ZÁVĚREČNÝ OBŘAD

330. Po modlitbě po přijímání se biskup postaví, obrátí se k lidu, aby ho propustil (rozeslal), vztáhne nad něj ruce a říká modlitbu: Shlédni, Bože.184

331. Pak poklekne před Křížem, vezme si mitru a všichni v tichosti odcházejí.Oltář se ve vhodném čase odkryje.185

179 Srov. tamtéž, č. 20-21.180 Srov. tamtéž, č. 21.181 Srov. tamtéž, č. 22-25.182 Srov. tamtéž, č. 26.183 Srov. tamtéž, č. 27.184 Srov. tamtéž, č. 28.185 Srov. tamtéž, č. 28.

84

KAPITOLA XI.

O VELIKONOČNÍ VIGILII

ÚVOD

332. Od nejstarších dob je tato noc zasvěcena Pánu186 a vigilie, která se v ní slaví a která připomíná onu svatou noc, kdy Pán vstal z mrtvých, je považována za „matku všech posvátných vigilií“.187 V ní totiž církev v bdění očekává zmrtvýchvstání Páně a oslavuje ho ve svátostech křesťanské iniciace ( biřmování, křest).

333. Slavení velikonoční vigilie se koná v noci, buď tak, aby nezačínalo před začátkem noci, nebo aby končilo před nedělním svítáním.188

334. Protože slavení velikonoční vigilie je největší a nejvznešenější ze všech slavností liturgického roku, biskup ji nikdy nevynechá a slaví ji sám osobně.

335. Mše při vigilii je velikonoční mše neděle Zmrtvýchvstání. Kdo celebruje nebo koncelebruje mši v noci, může celebrovat či koncelebrovat druhou velikonoční mši.189

336. Kromě věcí potřebných k obvyklému slavení mše se musí připravit:a) pro žehnání ohně:

- hranice ( na místě mimo kostel, kde se shromáždí lid)- velikonoční svíce (paškál)- (pět zrn kadidla; rydlo - stilus)- nástroj vhodný na zapálení svíce z nového ohně- svítilny, aby osvěcovaly texty, které biskup bude číst- svíčky pro účastníky vigilie- nástroj, jímž turiferář přenese žhavé uhlíky z nového ohně do kadidelnice

b) pro praeconium (velikonoční chvalozpěv):- svícen pro velikonoční svíci (paškál) vedle ambonu- pokud svícen nemůže být umístěn vedle ambonu, pulpit (čtecí pultík) vedle

svíce pro jáhna nebo kantora (podle okolností),190 který bude číst praeconiumc) pro obřad křtu:

- nádoba s vodou- pokud jsou vysluhovány také svátosti křesťanské iniciace (biřmování, křest):

olej katechumenů, svaté křižmo, křestní svíce, rituale Romanum (kniha obřadů)

186 Srov. Ex 12,42.187 Sv. Augustin, Sermo 219: PL 38, 1088.188 Missale Romanum, Vigilia paschalis, č. 3.189 Srov. tamtéž, č. 5.190 Srov. Missale Romanum, Vigilia paschalis, č. 17.


Světla v kostele se zhasnou.

POŽEHNÁNÍ OHNĚ A PŘÍPRAVA SVÍCE

337. Biskup, koncelebranti a jáhni si obléknou v sakristii nebo na jiném vhodném místě již na začátku vigilie mešní oděv bílé barvy.191

338. Biskup s mitrou a berlou spolu s koncelebranty, klérem a ministranty přichází na místo, kde se shromáždil lid, aby požehnal oheň. Jeden z akolytů nese před ministranty velikonoční svíci. Turiferář nese kadidelnici bez uhlíků.

339. Biskup odloží mitru a berlu, postaví se směrem k lidem a říká: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého; pak pozdraví lid slovy: Pokoj vám. Potom on sám nebo jáhen či jeden z koncelebrujících osloví krátce lid a vyzdvihne význam této slavnosti. Užívá slov z misálu: V této veliké noci, nebo jiných podobných.192

340. Potom biskup žehná oheň a s rukama rozepjatýma říká modlitbu: Bože, požehnej tento oheň. Po skončení modlitby si vezme mitru a s pomocí jáhna zapálí mlčky od nového ohně velikonoční svíci. Turiferář vloží uhlíky z nového ohně do kadidelnice.193

341. Pokud se jeví jako vhodné jistými symboly zdůraznit lidem důstojnost a význam velikonoční svíce, přinese akolyta po požehnání nového ohně svíci před biskupa, který má mitru, a ten pak vyrývá pisátkem (stilem) do velikonoční svíce kříž. Potom napíše nad kříž řecké písmeno alfa, pod něj písmeno omega a mezi ramena kříže čtyři číslice, které vyjadřují současný letopočet. Přitom říká: Kristus včera i dnes.

Potom může biskup připevnit na svíci pět kadidlových zrn do tvaru kříže a říká: Pro své slavné svaté rány. Pak zapálí svíci od nového požehnaného ohně a říká: Ať slavné Kristovo vzkříšení.

Tyto symboly je možné použít všechny nebo jen některé, s ohledem na pastorační vhodnost. Rovněž biskupské konference mohou stanovit jiné symboly, které více odpovídají myšlení lidí.194

PRŮVOD

342. Když zapálil svíci, vkládá biskup kadidlo do kadidelnice, jáhen pak převezme od akolyty velikonoční svíci.

343. Řadí se průvod, který vchází do kostela. Turiferář s doutnající kadidelnicí vstupuje před jáhnem, který nese velikonoční svíci. Následuje ministrant, který nese berlu, biskup s jáhny, kteří mu slouží, koncelebranti, klérus a lid, všichni pak mají v rukou zhasnuté svíce.

191 Srov. tamtéž, č. 6.192 Srov. tamtéž, č. 8.193 Srov. tamtéž, č. 9.194 Srov. Missale Romanum, Vigilia paschalis, č. 10-12.

86


Ve vchodu do kostela se jáhen zastaví, pozvedne svíci a zpívá: Světlo Kristovo. Všichni odpovídají: Sláva tobě, Pane. Biskup zapálí svou svíci od velikonočního paškálu.

Jáhen postoupí do středu kostela, zastaví se, pozvedne svíci a opět zpívá: Světlo Kristovo. Všichni odpovídají: Sláva tobě, Pane. Pak si všichni zapalují svíce a předávají si oheň mezi sebou navzájem.

Když jáhen přijde před oltář, zastaví se, obrátí se k lidem a potřetí zazpívá: Světlo Kristovo. Všichni odpovídají: Sláva tobě, Pane. Potom jáhen umístí paškál na svícen, který je připravený uprostřed presbytáře nebo vedle ambonu. V kostele se rozsvítí světla.195

VELIKONOČNÍ CHVALOZPĚV (PRAECONIUM)

344. Když biskup přijde do presbytáře, jde ke katedře ( k sedadlu), dá svíci jáhnovi a posadí se s mitrou; potom vkládá a žehná kadidlo, jako před Evangeliem ve mši. Jáhen přistoupí k biskupovi, žádá o požehnání a dostává ho od biskupa, který říká tlumeným hlasem: Pán ať je v tvém srdci a na tvých rtech, abys důstojně a náležitě hlásal jeho velikonoční chvalozpěv; ve jménu Otce i Syna + i Ducha svatého. Jáhen odpovídá: Amen.196

345. Když jáhen odejde, biskup sundá mitru a vstane, aby vyslechl chvalozpěv. Přitom drží v ruce zapálenou svíci.

Stejně tak i všichni ostatní stojí a mají v rukou zapálené svíce.Jáhen okouří kadidlem knihu i svíci a zazpívá od ambonu nebo pultíku velikonoční

chvalozpěv.197

BOHOSLUŽBA SLOVA

346. Po skončení velikonočního chvalozpěvu všichni odloží svíce a posadí se. Před začátkem čtení biskup, který sedí a má na hlavě mitru, krátce uvede bohoslužbu slova, pokud ovšem nesvěří tento úkol jáhnovi nebo jednomu z koncelebrantů. Může se použít slov z misálu: Otevřme nyní své srdce nebo jiných podobných formulací.198

347. Při této vigilii se předkládá devět čtení, a to sedm ze Starého zákona a dvě z Nového (epištola a evangelium). Pokud to pastorační okolnosti vyžadují, může být zmenšen počet čtení ze Starého zákona; vždy je však třeba mít na paměti, že četba Božího slova tvoří podstatnou část této velikonoční vigilie. Čtou se minimálně tři čtení ze Starého zákona, v naléhavějších případech aspoň dvě. Nikdy však ať není vypuštěno čtení z knihy Exodus, kap. 14.199

195 Srov. tamtéž, č. 14-16.196 Doplnit pozn. pod čarou č. 87197 Srov. tamtéž, č. 17-19.198 Srov. tamtéž, č. 22.199 Srov. tamtéž, č. 20-21.

87


348. Všichni sedí a naslouchají, lektor jde k ambonu a přečte první čtení. Potom žalmista nebo kantor zazpívá žalm, lid zpívá odpověď. Poté biskup odloží mitru, vstane, všichni také vstanou a biskup říká: Modleme se. Všichni se chvíli modlí potichu, biskup pak pronese modlitbu, která odpovídá příslušnému čtení. To se děje po každém čtení ze Starého zákona.200

349. Po posledním čtení ze Starého zákona s jeho responsioriálním žalmem a modlitbou se zapálí svíce na oltáři, slavnostně se zanotuje chvalozpěv : Sláva na výsostech Bohu a všichni dále pokračují. Podle místních zvyklostí se také přitom mohou rozezvučet zvony.201

350. Po skončení chvalozpěvu biskup obvyklým způsobem říká modlitbu: Děkujeme ti, Bože.202

351. Pak se posadí a vezme si mitru. Všichni se také posadí a lektor od ambonu čte epištolu.203

352. Po skončení epištoly, pokud je to vhodné a odpovídá to místním zvyklostem, jeden z jáhnů nebo lektor přistoupí k biskupovi a řekne mu: Ctihodný otče, zvěstuji vám velikou radost, což jest Aleluja.

Po této zprávě, nebo - pokud se nekoná - hned po epištole, všichni vstanou. Biskup stojí bez mitry, slavnostně zanotuje aleluja, je-li to třeba, s pomocí jednoho z jáhnů nebo z koncelebrujících. Zpívá třikrát a postupně zvyšuje hlas. Lid pokaždé opakuje ve stejné tónině.

Potom žalmista nebo kantor zazpívá žalm a lid odpovídá aleluja.204

353. Biskup se posadí, vloží kadidlo do kadidelnice a dá obvyklým způsobem jáhnovi požehnání k četbě evangelia. Svíce se k evangeliu nepřinášejí.205

354. Bezprostředně po evangeliu následuje homilie. Pak se pokračuje v křestní bohoslužbě.206

KŘESTNÍ BOHOSLUŽBA

355. Je vhodné, aby při této bohoslužbě biskup sám uděloval svátost křtu i biřmování.207

356. Křestní bohoslužba se koná u křtitelnice nebo přímo v presbytáři. Kde však je podle starobylého zvyku křtitelnice umístěna mimo kostel, je třeba tam přejít ke slavení této křestní bohoslužby.208

200 Srov. tamtéž, č. 23.201 Srov. tamtéž, č. 31.202 Srov. tamtéž, č. 32.203 Srov. tamtéž, č. 33.204 Srov. Missale Romanum, Vigilia paschalis, č. 34.205 Srov. tamtéž, č. 35.206 Tamtéž, č. 36.207 Srov. Rituale Romanum, Ordo Initiationis christianae adultorum, Předmluva, č. 44.208 Srov. Missale Romanum, Vigilia paschalis, č. 37.

88


357. Nejprve jsou pozváni katechumeni, kteří jsou doprovázeni kmotry, nebo, pokud jsou malí, kmotři a rodiče je přinesou.209

358. Hned se řadí procesí ke křtitelnici, pokud je to třeba. V čele jde akolyta s velikonoční svící, následují katechumeni s kmotry, potom jáhni, koncelebranti a biskup, který má mitru a berlu. Během procesí se zpívají litanie. Po skončení litanií biskup odloží berlu a mitru a vyzve: Všemohoucí věčný Bože.210

359. Pokud se křestní bohoslužba koná v presbytáři, biskup odloží mitru a berlu a vyzve: Všemohoucí věčný Bože . Pak dva kantoři zpívají litanie, všichni stojí, protože je velikonoční doba, a odpovídají.211

360. Po skončení litanií a biskupově výzvě, jak je uvedeno výše, biskup odloží mitru a postaví se ke křtitelnici, vztáhne ruce a žehná vodu s touto modlitbou: Všemohoucí věčný Bože, tvá neviditelná moc. Když říká : ať skrze tvého Syna sestoupí může velikonoční svíci ponořit do vody, jednou nebo třikrát, jak je uvedeno v misálu.212

361. Po žehnání vody a výzvě k lidu se biskup posadí, vezme si mitru a berlu. Pak vyzve vyvolené, aby se odřekli zla, a to dospělé podle křestního obřadu pro dospělé, 213 rodiče a kmotry dětí podle křestních obřadů pro děti.214

362. Pokud by pomazání olejem dospělých katechumenů nebylo vykonáno už dříve, v obřadech bezprostřední přípravy, koná se v tomto okamžiku, podle křestních předpisů pro dospělé a za pomoci kněží, pokud je to třeba.215

363. Potom je biskup krátce od kmotra informován o jméně každého dospělého křtěnce, ptá se jednotlivců na jejich víru, jak je uvedeno v Křestních obřadech pro dospělé.216

Jedná-li se o děti, žádá současně trojí vyznání víry od všech rodičů a kmotrů, jak je uvedeno v Křestních obřadech pro děti.217

364. Po skončení otázek biskup odloží berlu, vstane a křtí jednotlivce - případně ve spolupráci s kněžími a jáhny, jak je uvedeno v Křestních obřadech pro dospělé 218 a v Křestních obřadech pro děti.219

365. Pak se biskup znovu posadí. Po křtu děti přijímají od kněží či jáhnů pomazání křižmem. Pokud je více křtěnců, říká biskup nad všemi zároveň: Bůh všemohoucí. Všichni pak, dospělí i děti, dostávají bílé roucho a biskup říká: N. a N., stali jste se novým

209 Srov. tamtéž, č. 37.210 Srov. tamtéž, č. 38-39, 41.211 Srov. tamtéž, č. 38-39.212 Srov. tamtéž, č. 42-43.213 Srov. Rituale Romanum, Ordo Initiationis christianae adultorum, č. 217.214 Srov. Rituale Romanum, Ordo Baptismi parvulorum, č. 56-57.215 Srov. Rituale Romanum, Ordo Initiationis christianae adultorum, č. 218.216 Srov. tamtéž, č. 219.217 Srov. Rituale Romanum, Ordo Baptismi parvulorum, č. 58.218 Srov. Rituale Romanum, Ordo Initiationis christianae adultorum, č. 220-222.219 Srov. Rituale Romanum, Ordo Baptismi parvulorum, č. 60-61.

89


stvořením.220 Pak biskup nebo jáhen vezme velikonoční svíci z rukou akolyty a říká: Zapalte, kmotři. Svíce novokřtěnců jsou zapalovány a biskup přitom říká: Stali jste se světlem v Kristu.221 U dětí se vynechává obřad předání svíce a Effatha, jak je uvedeno v Křestních obřadech pro děti.222

366. Po skončení křestních obřadů a jiných vysvětlujících úkonů, pokud se vše nekoná před oltářem, následuje návrat do presbytáře, ve stejném průvodu jako předtím; novokřtěnci nebo kmotři či rodiče nesou zapálené svíce. Během průvodu se zpívá křestní zpěv, např. Vy, kdo jste v Krista byli pokřtěni.

367. Jsou-li křtěni dospělí, biskup jim v presbytáři udělí svátost biřmování, přitom se zachovává vše, jak je uvedeno v Předpisech pro udílení svátostí křesťanské dospělosti.223

OBNOVA KŘESTNÍCH SLIBŮ

368. Po skončení obřadů křtu a biřmování, nebo když se tyto nekonají, po požehnání vody, biskup si vezme mitru a berlu, postaví se tváří k lidu a přijímá obnovu křestních slibů od věřících, kteří stojí a drží v rukou zapálené svíce.224

369. Po skončení obnovy křestních slibů si biskup ponechá mitru a kropí lid svěcenou vodou. Někdy mu pomáhají kněží; je-li to vhodné, prochází přitom kostelem a všichni zpívají antifonu: Viděl jsem pramen vody nebo jiný zpěv křestního charakteru.225

Mezitím jsou novokřtěnci uvedeni na své místo mezi věřící.Koná-li se svěcení křestní vody mimo baptisterium, jáhen a akolyté s úctou přenášejí

nádobu s vodou k prameni.Když skončil pokropení, vrací se biskup k sedadlu, vynechává vyznání víry a ve stoje

a bez mitry řídí všeobecnou modlitbu (přímluvy), které se účastní především novokřtěnci.226

SLAVENÍ EUCHARISTIE

370. Potom začíná eucharistická bohoslužba, která se koná podle mešního formuláře(stationalis?)

Je vhodné, aby chléb a víno nesli k oltáři novokřtěnci,227 nebo pokud jsou to děti, jejich rodiče nebo kmotři.

V eucharistické modlitbě nechť se připomenou pokřtění a kmotři, podle formulací, které jsou v Misále a Rituálu pro jednotlivé eucharistické modlitby uvedeny.

220 Srov. Rituale Romanum, Ordo Initiationis christianae adultorum, č. 225; Ordo Baptismi parvulorum, č. 63.221 Srov. Rituale Romanum, Ordo Initiationis christianae adultorum, č. 226; Ordo Baptismi parvulorum, č. 64.222 Srov. Rituale Romanum, Ordo Baptismi parvulorum, č. 28, 3.223 Srov. Rituale Romanum, Ordo Initiationis christianae adultorum, č. 227-231.224 Srov. Missale Romanum, Vigilia paschalis, č. 46.225 Srov. tamtéž, č. 47.226 Srov. tamtéž, č. 48-49.227 Srov. tamtéž, č. 51.

90


Před přijímáním, to jest před Hle, Beránek Boží, může biskup novokřtěnce krátce upozornit na význam tohoto tajemství, které je vrcholem jejich zasvěcení (initiationis???) a středem veškerého křesťanského života.228

Doporučuje se, aby novokřtěnci přijímali pod obojí způsobou, spolu s kmotry, rodiči a příbuznými, jakož i s katechety.

Při propuštění věřících jáhen po obvyklé formulaci: Jděte ve jménu Páně, přidá dvojí Aleluja: totéž učiní věřící po své odpovědi.229

Pro požehnání, které uděluje na konci mše, použije biskup buď formuli slavnostního požehnání ve mši při velikonoční vigilii, jak je uvedena v Misále,230 nebo formuli na závěr křestních obřadů pro dospělé či děti, podle okolností.231

228 Srov. tamtéž, Missae rituales: In conferendo Baptismate; srov. Rituale Romanum, Ordo Initiationis christianae adultorum, č. 233, 391.229 Srov. Missale Romanum, Vigilia paschalis, č. 56.230 Srov. tamtéž, Benedictiones sollemnes, In Vigilia paschali et die Paschae, č. 7.231 Srov. Rituale Romanum, Ordo Baptismi parvulorum, č. 70, 247-249.

91

KAPITOLA XII.

O VELIKONOČNÍ DOBĚ

371. Padesát dní od neděle Zmrtvýchvstání do neděle Svatodušní se slaví s radostí a jásotem jako jeden sváteční den, jako „velká neděle“.232

To jsou dny, v nichž se zvláště zpívá Aleluja.Kde je to zvykem, ať se zachovává tradice zvláštních oslav, dne Paschy a křestních

nešpor (???) kdy se za zpěvu žalmů koná procesí k pramenům.

372. Velikonoční svíce (paškál) se zapaluje při všech větších liturgických slavnostech této doby, jak při mši, tak při chválách nebo nešporách. Po svatodušních svátcích se pak svíce uchovává v baptisteriu na čestném místě, zapaluje se při obřadech křtu a od ní se rozžíhají svíce křtěnců.233

Po celou velikonoční dobu se při udílení křtu používá voda požehnaná při velikonoční vigilii.234

373. Osm prvních dní velikonoční doby tvoří velikonoční oktáv a slaví se jako slavnosti Páně. Při propuštění lidu na konci mše se přidává dvojí aleluja za slova Jděte ve jménu Páně a při modlitbě hodinek za slova Jděte v pokoji. Odpovídá se : Bohu díky, aleluja, aleluja.235

374. Kde jsou přítomni novokřtěnci, stává se velikonoční doba, a zvláště její první týden, časem jejich „mystagogie“, v němž s nimi společenství krok za krokem postupuje do hlubší účasti na velikonočním tajemství, a to jak v meditaci, tak v účasti na eucharistii a ve skutcích lásky, a tak je uvádí více a více do života. Zvláště významným místem „mystagogie“ jsou mše o velikonočních nedělích, protože v nich novokřtěnci nacházejí, především v roce, kdy se čte lekcionář A, čtení zvláště pro ně vhodná a v homiliích vysvětlovaná.236

375. Čtyřicet dní po velikonocích, nebo když se předpis přesně nezachová, o sedmé neděli velikonoční, slaví se Nanebevstoupení Páně. Při této slavnosti si připomínáme Krista, který byl před zraky svých učedníků vyzdvižen do nebe, kde sedí po Boží pravici, je obdařen královskou mocí, připravuje lidem nebeské království a na konci časů opět přijde.

376. Dny po Nanebevstoupení až do soboty před Svatodušními svátky včetně jsou dny přípravy na příchod Svatého Ducha - Pomocníka.

232 Sv. Atanáš, Epist. festal., 1: PG 26, 1366. srov. Všeobecné normy o liturgickém roku a o kalendáři, č. 22.233 Srov. Missale Romanum, Dominica Pentecostes.234 Srov. Rituale Romanum, Ordo Baptismi parvulorum, De initiatione christiane, Všeobecná předmluva, č. 21.235 Srov. Missale Romanum, Dominica Resurrectionis.236 Srov. Rituale Romanum, Ordo Initiationis christianae adultorum, Předmluva, č. 40.

O VELIKONOČNÍ DOBĚ

Toto posvátné období padesáti dní uzavírá neděle Svatodušní, kdy si připomínáme, že byl Duch svatý darován apoštolům, vznik církve a počátky jejího poslání ke všem lidem i národům různých jazyků. V tento den biskup podle zvyku slaví mši stationalem ??? a účastní se liturgie hodin, zvláště při ranních chválách a nešporách.

93

KAPITOLA XIII.

O DOBĚ „BĚHEM ROKU“

377. Mimo liturgické doby, které mají svůj vlastní ráz, zbývá v průběhu roku ještě 33 nebo 34 týdnů, v nichž se neslaví žádná zvláštní okolnost Kristova tajemství; spíše se uctívá toto Kristovo tajemství v jeho plnosti, zvláště pak o nedělích. Toto období se nazývá doba „během roku“.237

378. Doba „během roku“ začíná v pondělí po neděli Křtu Páně a pokračuje až do úterý před Popeleční středou včetně; pak opět začne v pondělí po neděli Seslání Ducha svatého a končí v sobotu před prvními nešporami z 1. neděle adventní.238

379. Protože neděle má být pojímána jako prvotní sváteční den i jako jádro a základ liturgického roku,239 biskup se má postarat, aby o nedělích „během roku“ , i když probíhají dny, zasvěcené zvláštním tématům, byla zachována zvláštní nedělní liturgie, podle předpisů, vyložených pod č. 228 -230.

380. Z důvodů pastorační péče o věřící lze o nedělích „během roku“ konat ty oslavy, které připadnou na dobu během týdne a které zbožnost věřících potvrdila, pokud jsou uvedeny v přehledu, který předchází této neděli. Při těchto oslavách mohou být užity všechny mše, které se slaví ve shromáždění lidu.240

237 Všeobecné normy o liturgickém roku a o kalendáři, č. 43.238 Srov. tamtéž, č. 44.239 Srov. II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosactum Concilium, č. 106; srov. Všeobecné normy o liturgickém roku a o kalendáři, č. 4.240 Všeobecné normy o liturgickém roku a o kalendáři, č. 58; srov. níže Appendix II.

KAPITOLA XIV.

O PROCESÍCH A SUCHÝCH DNECH (4X V ROCE PO TŘI DNY)

381. V procesích a suchých dnech má církev ve zvyku prosit Pána za různé potřeby lidí, zvlášť za zemskou úrodu a lidskou práci, a veřejně mu děkovat.241

382. Aby procesí a suché dny mohly být přizpůsobeny rozdílným potřebám místních věřících, je třeba, aby dobu a způsob jejich slavení určily biskupské konference.

Kompetentní autorita ať stanoví předpisy o tom, jak často se budou konat a zda budou trvat jeden nebo více dní a zda se budou v průběhu roku opakovat, a ať přitom přihlédne k místním poměrům.242

383. V každé diecézi, s ohledem na okolnosti a místní zvyklosti, ať biskup velmi dbá o to, aby se našla vhodná cesta pro zachování liturgie procesí a suchých dní, zasvěcených službě lásky, aby tím byla podpořena zbožnost a úcta lidu Božího a zvětšilo se porozumění Kristovu tajemství.

384. V jednotlivých dnech těchto slavení ať je vybrána mše ze mší pro různé potřeby a ať je více uzpůsobena záměrům proseb.243

241 Všeobecné normy o liturgickém roku a o kalendáři, č. 45.242 Tamtéž, č. 46.243 Tamtéž, č. 47.

KAPITOLA XV.

O SLAVNOSTI NEJSVĚTĚJŠÍHO TĚLA A KRVE PÁNĚ

ÚVOD

385. Ačkoliv se zvláštní připomínka ustanovení eucharistie koná při mši na Zelený čtvrtek, když Kristus při poslední večeři svěřil svým učedníkům úkol slavit svátost Těla a Krve Páně v jeho církvi, přece je při této zvláštní slavnosti doporučeno zbožným věřícím uctívat tuto spasitelnou svátost, aby církev slavila Boží divy, které jsou v ní naznačené a ve velikonočním tajemství uskutečněné, aby se učila mít účast na eucharistické oběti a také z ní horlivě žít, uctívat Pána Ježíše a jeho přítomnost v této svátosti a vzdávat Bohu náležité díky za tyto dary.244

386. Jako projev zvláštního slavení je při této slavnosti v církvi tradiční průvod (procesí), v němž křesťanský lid slavnostním způsobem, se zpěvy a modlitbami, nosí po cestách Eucharistii a vydává tak veřejně svědectví zbožné úcty k této svátosti.

Je proto vhodné, aby se toto procesí konalo všude tam, kde to okolnosti dovolují a kde se může stát skutečným znamením společné víry a úcty. Ve velkých městech a tam, kde je to pastoračně vhodné, může dokonce diecézní biskup dát svolení, aby se konala zvláštní procesí v jednotlivých městských částech.

Diecézní biskup rozhoduje podle místních okolností jak o vhodnosti konání tak o místě, kde se procesí bude konat, aby se tak dělo důstojně a nebyla poškozena náležitá úcta k této Nejsvětější svátosti.

Kde se při této slavnosti nemůže procesí uskutečnit, je vhodné konat jinou veřejnou oslavu pro celou obec nebo pro její význačné části, v katedrálním chrámě či na jiném vhodnějším místě.245

EUCHARISTICKÉ PROCESÍ

387. Je správné, aby se procesí konalo po mši, v níž je proměňována hostie, která se pak v průvodu ponese. Nic však nebrání tomu, aby se procesí konalo až po veřejné a prodloužené adoraci, která by následovala po mši.246

388. Kromě toho, co je třeba ke mši, připraví se:a) v presbytáři:

- na pateně hostie, která bude proměněna, aby se nesla v procesí;

244 Srov. Missale Romanum, Všeobecné pokyny, Úvod, č. 3.245 Srov. Rituale Romanum, de sacra Communione et de cultu mysterii eucharistici extra Missam, č. 101-102; srov. Kongregace pro obřady, instr., Eucharisticum Mysterium, 25. května 1967, č. 59: AAS 59, str. 570.246 Srov. Rituale Romanum, de sacra Communione et de cultu mysterii eucharistici extra Missam, č. 103.

O SLAVNOSTI NEJSVĚTĚJŠÍHO TĚLA A KRVE PÁNĚ

- monstrance;- humerál ;- druhá kadidelnice s loďkou ( s nádobkou na kadidlo);

b) na vhodném místě:- pluviál bílé barvy nebo jiné sváteční barvy (viz dále č. 390);- svícny a svíčky;- (baldachýn).

389. Když skončilo přijímání věřících, jáhen umístí na oltář monstranci a s úctou do ní vloží proměněnou hostii. Potom biskup se svými jáhny poklekne a vrací se k sedadlu, kde říká modlitbu po přijímání.

390. Poté se vynechávají závěrečné obřady a začíná procesí. Předsedá mu biskup a je oblečen buď do kasule, jako při mši, nebo do pluviálu bílé barvy. Pokud procesí nenásleduje bezprostředně po mši, bere si pluviál.247

Je vhodné, aby si kanovníci a kněží, kteří nekoncelebrují, oblékli přes rochetu a sutanu také pluviál.

391. Biskup vloží do kadidelnice kadidlo a požehná je, pak poklekne před oltářem a okuřuje Nejsvětější svátost.

Pak si vezme humerál a přistoupí k oltáři, poklekne a s pomocí jáhna vezme do obou rukou spojených humerálem monstranci.

Tehdy se řadí procesí: v čele jde akolyta s křížem, doprovázejí ho akolyté, kteří nesou svícny se zapálenými svícemi. Následuje klérus, jáhni, kteří asistovali při mši, kanovníci a kněží, oblečení v pluviálech, koncelebrující kněží, další biskupové, jsou-li přítomni, oblečení do pluviálů, ministrant, nesoucí biskupovu berlu, dva turiferáři s kouřícími kadidelnicemi, biskup, který nese Nejsvětěšjí svátost, o něco dále za ním dva jáhni, kteří mu asistují, dále ministranti s knihou a mitrou. Všichni nesou svíce a kolem svátosti jsou neseny svíce ve svícnech (pochodně??? - intorticia).

Podle místních zvyklostí je možné použít baldachýn, pod nějž vstoupí biskup se svátostí.

Nemůže-li biskup sám nést Nejsvětější svátost, zapojí se do procesí oblečen v paramenta (pontifikální oděv), s nepokrytou hlavou, avšak s berlou a bez žehnání, hned před knězem, který nese Nejsvětější svátost.

Ostatní biskupové, jsou-li přítomni, jsou oblečeni do sborového oděvu (vestis choralis??) a následují Nejsvětější svátost tak, jak je popsáno v č. 1100.

392. Při řazení věřících ať se zachovají místní zvyklosti; stejně tak pokud jde o výzdobu ulic a náměstí.

Během cesty se může konat zastavení s eucharistickým požehnáním, pokud je to zvykem a je to pastoračně vhodné. Zpěvy a pronášené modlitby ať jsou zaměřeny na to, aby všichni projevovali svou víru v Krista a oddanost jedinému Pánu.248

247 Srov. Rituale Romanum, de sacra Communione et de cultu mysterii eucharistici extra Missam, č. 105.248 Srov. Rituale Romanum, de sacra Communione et de cultu mysterii eucharistici extra Missam, č. 104.

97


393. Je vhodné, aby procesí směřovalo z jednoho kostela do jiného. Avšak s ohledem na místní okolnosti může také z jednoho kostela vyjít a do téhož se vrátit.249

394. Na závěr procesí se v kostele nebo na jiném vhodném místě uděluje požehnání s Nejsvětější svátostí.

Ministranti, jáhni i kněží vstoupí do presbytáře a jdou přímo na svá místa. Když biskup vystoupí k oltáři, vezme jáhen, který stojí po jeho pravé straně, z rukou stojícího biskupa monstranci a umístí ji na oltář. Biskup spolu s jáhnem krátce poklekne, odloží humerál a poklekne před oltářem.

Pak vloží do kadidelnice kadidlo a požehná, vezme kadidelnici od jáhna, spolu s asistujícími jáhny prokáže úctu, a Nejsvětější svátost třikrát okouří kadidlem. Opět se pokloní před svátostí a předá kadidelnici jáhnovi. Mezitím se zpívá Tantum ergo nebo jiný eucharistický zpěv.

Biskup vstane a řekne: modleme se. Následuje krátký okamžik ticha. Pak ministrant, je-li to třeba, drží před biskupem knihu a sám biskup pokračuje v modlitbě: Bože, jenž jsi nám... nebo v jiné modlitbě Římského Rituálu.

Po skončení modlitby si biskup vezme humerál, vystoupí k oltáři, poklekne a s pomocí jáhna uchopí do obou rukou, spojených humerálem, monstranci, pozdvihne ji, obrátí se k lidem a mlčky s ní koná znamení kříže.

Pak jáhen vezme z jeho rukou monstranci a dá ji na oltář. Biskup i jáhen pokleknou. Biskup zůstává klečet před oltářem a jáhen zatím s úctou odnáší svátost do kaple, kde ji uzavře do svatostánku.

Lid při tom pronáší nějakou modlitbu (aklamaci), pokud je to vhodné.Následuje obvyklé procesí do sakristie.

249 Srov. tamtéž, č. 107.

98

KAPITOLA XVI.

PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH

395. Eucharistickou oběť a svou modlitbu za zemřelé přináší církev nejen při pohřbech a výročích úmrtí, ale také ve svátek, kdy si každoročně připomíná všechny své syny a dcery, kteří zemřeli v Kristu, a snaží se jim u Boha pomoci mocnými přímluvami k tomu, aby byli schopni dojít do společenství nebešťanů. Při této příležitosti se spojují navzájem všechny údy Kristovy, a když žádají o duchovní pomoc pro zemřelé, zároveň přinášejí živým útěchu naděje.250

396. Při slavení této památky se biskup snaží zdůraznit naději na věčný život a povzbudit věřící své diecéze, aby vzpomínku na své zemřelé nezanedbávali. Ať se již jedná o rodinnou tradici nebo o místní zvyklosti, ať ochotně schvaluje vše, co dobrého v nich najde; to však, co odporuje duchu křesťanství, ať se snaží změnit tak, aby úcta, která je zemřelým prokazována, dokazovala velikonoční víru a projevovala evangelního ducha.251

397. V tento den se oltář nezdobí květinami a zvuk varhan a ostatních nástrojů je dovolen pouze jako doprovod zpěvu.252

398. Je vhodné, aby v den Památky všech věrných zemřelých biskup v tom místě, kde se podle místních zvyklostí věřící shromažďují, v kostele nebo na hřbitově, sloužil mši s lidem a měl účast na obvyklých církevních modlitbách za zemřelé.

399. Na hřbitově nebo v kostelech, kde jsou pohřbena těla zemřelých, nebo u vchodu do hrobky či u hrobu biskupů může po mši následovat pokropení a okuřování hrobů, jak je popsáno níže.

400. Po skončení modlitby po přijímání si biskup vezme jednoduchou mitru a sám nebo jáhen nebo koncelebrant nebo jiný vhodný přisluhující krátce uvede věřící do obřadu pokropení hrobů zemřelých.

401. Zatímco se zpívá vhodný zpěv z pohřebních obřadů,253 biskup s mitrou a berlou přistoupí k místu, kde jsou pohřbení, odloží berlu, pokropí hroby a okouří je. Pak odloží mitru, pronese vhodnou modlitbu vybranou z těch, které jsou uvedeny v pohřebních obřadech,254 a následuje obvyklým způsobem propuštění lidu.

250 Srov. Rituale Romanum, Ordo Exsequiarum, č. 1.251 Srov. tamtéž, č. 2.252 Srov. Kongregace pro obřady, instr., Musiscam sacram, 5. března 1967, č. 66: AAS 59, str. 319.253 Srov. Rituale Romanum, Ordo Exsequiarum, č. 145-166; 187-191.254 Srov. tamtéž, č. 170-176.


402. Biskup může tento obřad vykonat také mimo mši. Vezme si k tomu pluviál fialové barvy a jednoduchou mitru. V tomto případě následuje žehnání hrobů po liturgii slova, která se slaví způsobem uvedeným v pohřebních obřadech.255

403. Obřad kropení a okuřování hrobů, jak je popsáno v bodech 399 - 402, se nikdy nemůže konat tam, kde nejsou uložena těla zemřelých.


100

ČÁST V

SVÁTOSTI

KAPITOLA I

??????????

SVÁTOSTI104

????? 105

KAPITOLA II

SVÁTOST ORDINACE

IV. O JÁHENSKÉM SVĚCENÍ

543. Ordinováni přijímají oděv (amictum), albu, cingulum. Kromě toho pro ty, kteří mají být ordinováni, ať jsou připraveny štoly a dalmatiky.

Roucha mají barvu mše, která je celebrována, nebo se použijí roucha barvy bílé nebo roucha slavnostní, nebo nějaké vznešenější.256

544. Kromě těch věcí, které byly výše jmenovány, a které jsou potřebné k celebrování mše (ad missae stationalis) se dále připraví:

a) kniha o svěcení (de ordinatione), b) sedadlo pro biskupa, jestli se svěcení nekoná u katedryc) dostatečně velký kalich pro přijímání pod obojí způsobou

545. Po přípravě všech věcí, se podle zvyku seřadí průvod kostelem k oltáři. Kandidáti kráčí před jáhnem, který nese evangeliář používaný ve mši. Pak následují další jáhni, jestli jsou přítomni, koncelebrující kněží, posléze biskup a maličko za ním kráčí dva jáhni, kteří mu asistují.257

546. Úvodní obřady a bohoslužba slova, až po evangelium včetně probíhají podle zvyku. Po přečtení evangelia, jáhen důstojně položí knihu evangelií na oltář, kde zůstane až

do té doby, kdy bude předána ordinovaným.258

547. Po přečtení evangelia začíná svěcení jáhnů. Biskup usedne na sedadle (katedru) nebo na připravenou židli, na hlavě má mitru.259

548. Jáhen volá kandidáty tímto způsobem: „Ať přistoupí ti, kteří mají být ordinováni za jáhny.“ Potom volá jednotlivé kandidáty jménem, a každý volaný odpoví: „Zde jsem.“ Předstoupí před biskupova a prokáže mu úctu (ukloní se mu).260

256 Srov. tamtéž, č. 190 a 192. 257 Srov. tamtéž, č. 193.258 Srov. tamtéž, č. 194-195.259 Srov. tamtéž, č. 196.260 Srov. tamtéž, č. 197.

O SVÁTOSTI ORDINACE

549. Když všichni předstoupili před biskupa, kněz k tomu pověřený od biskupa, představí kandidáty tak, jak je uloženo v knize De ordinatione (O svěcení). A biskup zakončí slovy: „S pomocí Boží.“ A všichni souhlasně odpoví: „Bohu díky!“, nebo jiným způsobem, jak je stanoveno biskupskou konferencí.261

550. Když se všichni vrátí na svá místa, biskup s mitrou na hlavě a berlou v ruce, leda že by se to biskupovi jevilo (zdálo) jinak, pronese homilii, která se vztahuje k posvátným čtením, které byly čteny ve mši. V homilii promlouvá k lidu a k vyvoleným o daru jáhenství, co může činit také pomocí slov z knihy O svěcení (č. 199), nebo vlastními slovy. Na zřetel bere postavení (bere ohled) na postavení svěcenců, zda se jedná o vyvolené ženaté a neženaté, nebo pouze neženaté nebo pouze ženaté.

551. Po ukončení homilie se biskup ptá všech vyvolených, kteří stojí před ním, každého jednotlivě podle textu knihy O svěcení. Dotazuje se také nábožných učitelů o přijetí celibátu. Otázky o celibátu se vynechávají v případě, jestli jsou ordinováni pouze ženatí.262

552. Pak biskup odloží berlu, každý z vyvolených přistupuje k biskupovi, poklekne před ním, a své sepjaté ruce vloží do rukou biskupa. Od každého jednotlivě žádá biskup slib poslušnosti podle předložené formulace.

Jestliže se někde zdá být úkon vkládání sepjatých rukou do rukou biskupa méně vhodný, ať biskupská konference stanoví jinak.263

553. Poté biskup, když odloží mitru, povstane a všichni s ním. Biskup se otočí tváří k lidu, se sepjatýma rukama a pronese invitatorium: „Modleme se, milovaní.“ Jáhen řekne: „Poklekněme.“ Také biskup poklekne před katedru a vyvolení se vrhnou na tvář. Ostatní pouze pokleknou na svých místech.

V době velikonoční a o nedělích jáhen neříká: „Poklekněme.“ Vyvolení se vrhnou na tvář, ale ostatní zůstanou stát.

Tehdy zpěváci začnou zpívat litanie. Do litanií je možno přidat na příslušných místech některá jména světců např.: patrona místa nebo kostela, dárci, patroni kandidátů, nebo jiné invokace, které jsou více vhodné pro shromáždění: neboť litanie zaujímají místo všeobecné modlitby.264

554. Po litaniích povstane pouze biskup a s rozpjatýma rukama se modlí: „Pane Bože, vyslyš laskavě naše prosby.“ Když se pomodlí, jáhen dodá: „Povstaňte!“ (jestli je před litaniemi vyzval k pokleknutí) a všichni povstanou.265

555. Biskup s mitrou stojí před sesadlem. Kandidáti přistupují jednotlivě k biskupovi a před ním pokleknou. Biskup na hlavu každého jednotlivě vzkládá ruce, nic neříká.266

261 Srov. tamtéž, č. 198.262 Srov. tamtéž, č. 200.263 Srov. tamtéž, č. 201.264 Srov. tamtéž, č. 202-203.265 Srov. tamtéž, č. 204.266 Srov. tamtéž, č. 205-206.

107

SVÁTOSTI

556. Biskup odloží mitru. S rozpjatýma rukama zpívá nebo pronáší konsekrační modlitbu nad klečícími svěcenci.267

557. Po ukončení konsekrační modlitby biskup usedne s mitrou na hlavě. Jáhnové povstanou, jiní jáhnové, nebo jiní přisluhující vkládají na každého štolu, podle zvyku jáhnů a oblečou mu dalmatiku. Mezitím se může zpívat antifona Blahoslavení, kteří přebývají se žalmem 83 (84), nebo jiný vhodný zpěv téhož druhu shodný s antifonou. Zpěv je zpíván až do té doby, kdy jsou všichni ordinovaní oblečeni do dalmatiky.268

558. Noví jáhnové poté, co jsou oblečeni do rouch, přistupují k biskupovi, klečí před ním a biskup jim předá evangeliář se slovy: „Přijmi Kristovo evangelium.“269

559. Poté biskup jednotlivé svěcence vyzve k políbení pokoje se slovy: „Pokoj tobě.“ A svěcenec odpoví: „I s tebou.“ Pokud to okolnosti dovolují, přítomní jáhnové můžou pozdravit políbením pokoje nové jáhny, jsou totiž téhož řádu. Mezitím se může zpívat antifona „Jestliže mi někdo bude sloužit“ se žalmem 145, nebo jiný vhodný zpěv téhož druhu, shodný s antifonou.270

560. Vyznání víry se říká podle rubrik; přímluvy se vynechávají.271

561. Bohoslužba oběti probíhá podle mešního řádu. Někteří ze svěcenců přinášejí biskupovi dary ke slavení mše; alespoň jeden z nich ministruje biskupovi u oltáře.

562. V eucharistické modlitbě se koná připomínka právě vysvěcených. Používá se formulace, která je uložena v knize O svěcení.272

563. Noví jáhnové přijímají pod obojí způsobou. Jáhen, který ministruje u biskupa, koná službu kalicha (ministerio calicis). Jiní z ordinovaných pomáhají biskupovi při rozdávání sv. přijímání věřícím.273

Přijímat pod obojí způsobou můžou také rodiče a blízcí svěcenců. Po rozdělení sv. přijímání může být zpíván zpěv díkůvzdání. Místo obvyklého požehnání může být řečeno požehnání, které je uvedeno v knize O

svěcení.274

Závěrečné obřady se konají jako obvykle.

V. JÁHENSKÉ A KNĚŽSKÉ SVĚCENÍ VÍCE KANDIDÁTŮ SPOLEČNĚ PŘI JEDNÉ LITURGII

267 Srov. tamtéž, č. 207.268 Srov. tamtéž, č. 208-209.269 Srov. tamtéž, č. 210.270 Srov. tamtéž, č. 211-212.271 Srov. tamtéž, č. 213.272 Srov. tamtéž, č. 214.273 Srov. tamtéž, č. 215-217.274 Srov. tamtéž, č. 218.

108

O SVÁTOSTI ORDINACE

564. O přípravě svěcenců slavnosti a věcí, které mají být zachovány, je psáno v 543-544 a 518-520.275

565. Za jáhnem, který nese evangeliář následují kandidáti kněžského svěcení, za nimi kandidáti jáhenského svěcení; za nimi pak koncelebrující kněží.276

566. Úvodní obřady a bohoslužba slova až po evangelium včetně probíhají jako obvykle.277

567. Jáhen vyzve kandidáty jáhenství a kněz je představí podle způsobu popsaném v 548-549; pak jsou voláni kandidáti kněžského svěcení podle způsobu popsaném v 524-525.

Po přečtení evangelia začíná svěcení. Biskup sedí na sedadle nebo na připraveném stolci, má mitru.

568. Všichni zasednou, biskup s mitrou na hlavě a berlou v ruce, leda že by se to biskupovi jevilo (zdálo) jinak, pronese homilii, která se vztahuje k posvátným čtením, které byly čteny ve mši. V homilii promlouvá k lidu a k vyvoleným o daru jáhenství a kněžství, bere ohled na postavení svěcenců, zda se jedná o vyvolené ženaté a neženaté, nebo pouze neženaté nebo pouze ženaté. Toto může říct slovy, která jsou uvedena v knize O svěcení, nebo vlastními slovy.278

569. Kandidáti k jáhenskému povstanou a předstupují před biskupa, který se je ptá podle textu uvedeném v knize O svěcení.279

570. Biskup odloží berlu, každý z kandidátů přistupuje k biskupovi, poklekne před ním a své sepjaté ruce vloží do rukou biskupa.

Od každého jednotlivě žádá biskup slib poslušnosti, podle předložené formulace v knize O svěcení.

Jestliže se někde zdá být vkládání rukou do sepjatých rukou biskupa méně vhodné, ať Biskupská konference stanoví jinak.280

571. Po skončení všech věcí, ordinovaní jáhnové odstoupí kousek stranou. Povstanou kandidáti kněžství a společně předstoupí před biskupa. Biskup se jich ptá každého jednotlivě. Poté každý jednotlivě přistupuje k biskupovi, poklekne před něho stejným způsobem, jak již bylo řečeno. Biskup od každého žádá slib poslušnosti podle formulací uložených v knize O svěcení.281

572. Biskup povstane, odloží mitru, a všichni povstanou s ním. Jsou zpívány litanie s úvodní i závěrečnou modlitbou. (?), jak je uloženo v 529-530, s přiloženými texty, které jsou uvedeny v knize O svěcení.282

275 Srov. tamtéž, č. 257-259.276 Srov. tamtéž, č. 260.277 Srov. tamtéž, č. 261.278 Srov. tamtéž, č. 267 a 308.279 Srov. tamtéž, č. 268.280 Srov. tamtéž, č. 269.281 Srov. tamtéž, č. 270-272.282 Srov. tamtéž, č. 272-274.

109

SVÁTOSTI

Po ukončení litanií kandidáti kněžského svěcení odstoupí a koná se svěcení jáhnů.283

573. Svěcení jáhnů se koná podle uvedených formulací ve 555-558. Políbení pokoje se dává až po ukončení svěcení kněží.

574. Po ukončení svěcení jáhnů se jáhnové navrátí na své místo a přistoupí ti, kteří mají být svěceni na kněze.

Biskup, odloží mitru, povstane a všichni s ním. Biskup se sepjatýma rukama a tváří k lidu říká: „Modleme se, milovaní!“ a všichni se krátkou dobu v tichosti modlí.

575. Následuje svěcení kněží, tak jak je popsáno v 531-537.

576. Biskup jednotlivým ordinovaným nejdříve kněžím a pak jáhnům dá políbení pokoje. Také všichni, nebo alespoň někteří přítomní kněží, můžou označit políbením pokoje nově vysvěcené, jsou totiž stejného řádu. A také všichni nebo alespoň někteří jáhnové políbí nové jáhny.

Mezitím se může zpívat responsorium „Již nebudu říkat“ nebo antifona „Vy jste moji přátelé“ se žalmem 99 (100) nebo jiný vhodný zpěv s responsoriem nebo antifonou.284

577. Vyznání víry se říká podle rubrik; všeobecná modlitba se vynechává.285

578. Bohoslužba oběti se koná podle mešního řádu. Vynechává se příprava kalicha. Jeden z nových vysvěcených jáhnů ministruje biskupovi u oltáře.286

579. Při eucharistické modlitbě se koná připomínka na nové vysvěcené, jak je uloženo v knize O svěcení.287

580. Nově posvěceni jáhnové přijímají pod obojí způsobou. Jeden jáhen přisluhuje biskupovi službou kalicha. Jiný z jáhnů pomáhá biskupovi při rozdělování sv. přijímání věřícím.

Rodiče a příbuzní novokněží a jáhnů můžou přijímat pod obojí způsobou. Po rozdělení sv. přijímání se může zpívat zpěv díkůvzdání. Místo obvyklého

požehnání se může říkat požehnání, které je uvedeno v knize O svěcení pod 299 nebo 340. Závěrečné obřady se konají podle zvyku.288

VI. OBŘAD PŘIJETÍ MEZI KANDIDÁTY K POSVÁTNÝM ÚŘADŮM.

581. Obřad přijetí se týká toho, kdo kandiduje k jáhenství nebo kněžství. Veřejně tak vyjevuje svou vůli obětovat se Bohu a církvi, a k uskutečňování posvátného Řádu. Církev toto obětování přijímá. (Ona si toho člověka) vyvolila a volá (ho), aby se připravili

283 Srov. tamtéž, č. 274.284 Srov. tamtéž, č. 291.285 Srov. tamtéž, č. 292.286 Srov. tamtéž, č. 293.287 Srov. tamtéž, č. 294.288 Srov. tamtéž, č. 295-298.

110

k přijetí posvátného řádu. Tento úmysl mezi kandidáty k jáhenství nebo kněžství rite cooptetur (doplňuje obřadem, slavením?).289

Těch, kteří se hlásí k duchovní službě kleriků, směřující ke kněžství, se tento obřad netýká.(?)

582. Obřad přijetí se má slavit pokud je známo, že předpokládané přijetí je podepřené povinnými sliby a (kandidát) dosáhl dostatečné dospělosti (zralosti).

583. Obřad přijetí je celebrován biskupem nebo vyšším představeným klerického institutu nebo delegátem, který byl k tomu pověřen.290

584. Obřad přijetí může být proveden v kterýkoliv den kromě velikonočního třídenní, svatého týdne, Popeleční středy, památky Všech zemřelých věřících. Může být uskutečněn ve mši nebo po čas liturgie horarum a to v kostele nebo v seminární kapli nebo náboženského institutu nebo také při celebrování Božího slova, --------------. Přesto však, kvůli své povaze, nikdy nemůže být spojen s posvátným svěcením nebo s ustanovováním lektorů nebo akolytů.291

585. Kromě povolaných jáhnů a kněží ať jsou shromážděni taky jiní přisluhující.

586. Jestli se obřad přijetí slaví ve mši, biskup si obleče mešní roucha požadována pro slavení eucharistie; užívá se také mitra a berla. Jestli se obřad přijetí slaví mimo mši, může si biskup vzít pektorál, štólu a na albu pluviál vhodné barvy. Nebo si může vzít pouze kříž, štólu, rochetu a mozetu; v tomto případě se mitra a berla neužívají.

587. Jestli se koná ritus ve mši, může se konat mše pro povolané ke svatým řádům…….292

Během dnů, které jsou jmenovány pod č. 2-9293 koná se mše ze dne.

588. Pokud se koná pouze slavení Božího slova, toto slavení může začít vhodnou antifonou a po pozdravení biskupa se koná vstupní modlitba-kolekta. Lekce se vyberou z těch, které jsou pro toto slavení předepsány v lekcionáři.294

589. Pokud se obřad koná uvnitř denní modlitby církve, začátek může být po krátkém nebo delším čtení. Při slavení v ranních chválách nebo při nešporách místo zakončení nebo modlitby můžou být přečteny invokace společných modliteb uvedené v Dodatku knihy O svěcení.

590. Biskup s mitrou a berlou zasedne na katedře, pronese homilii, kterou zakončí promluvou uvedenou v závěru knihy O svěcení po biblických čteních. Může zvolit i jiná vhodná slova.295

289 Srov. Pavel VI., apošt. list, Ad Pascendum, 15. VIII. 1972: AAS 64, s. 538.290 Srov. De Ordinatione, Appendix II., Ritus admissionis inter candidatos ad Ordinem sacrum, Praenotanda, č. 1-2.291 Srov. tamtéž, č. 3.292 Srov. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, č. 775-779.293 Srov. infra, Appendix II., et Pontificale Romannum, De Ordinatione, Appendix II., Ritus admissionis inter candidatos ad Ordinem sacrum, Praenotanda, č. 4.294 Srov. tamtéž, č. 5.295 Srov. tamtéž, č. 8.

591. Pak jáhen nebo kněz k tomu určený povolá jednotlivě kandidáty jednotlivě odpovídají: „Zde jsem.“ a přistoupí k biskupovi, kterému prokáží úctu.296

592. Biskup se jich ptá slovy, které jsou uvedeny v závěru knihy O svěcení nebo jinými slovy, které ustanovila biskupská konference. Kromě toho, jestli se líbí, můžou kandidáti přijat od biskupa jiné vnější znamení, určené biskupskou konferencí. Biskup vše uzavře slovy: „S radostí.“ a všichni odpoví: „Amen.“297

593. Poté biskup odloží berlu a mitru, povstane a všichni povstanou s ním. Recituje se vyznání víry, jestli se postupuje podle rubrik. Pak biskup vyzve věřící k modlitbě slovy: „Boha a našeho Pána“, jáhen nebo jiný vhodný služebník předkládá intence modliteb a všichni shodnou aklamací odpovídají. Pak se biskup modlí: „Adesto“, nebo „Tvým služebníkům.“298

594. Jestli se přijetí slaví ve mši podle zvyku, můžou být přítomni i rodiče kandidátů a blízcí a můžou přijímat sv. přijímání pod obojí způsobou.299

595. Jestli se koná přijetí uvnitř bohoslužby slova, biskup pozdraví shromážděné a požehná je. Jáhen je propustí se slovy: „Jděte v pokoji.“ a všichni odpoví: „Bohu díky.“300

596. Jestli se koná přijetí uvnitř liturgie hodin, vše se koná podle zvyku.301

597. „Je vhodné, aby kandidáti k jáhenství, jak stálému, tak dočasnému, a také kandidáti kněžství, přijali službu lektora a akolyty, pokud tuto službu ještě neobdrželi. Je dobré, aby se v této službě cvičili, aby tak byli lépe disponováni k budoucí službě slova a oltáře.“302

Obřad ustanovení lektora a akolyty je napsán uvnitř pod 769-799.

296 Srov. tamtéž, č. 9.297 Srov. tamtéž, č. 10.298 Srov. tamtéž, č. 11-14.299 Srov. tamtéž, č. 15.300 Srov. tamtéž.301 Srov. tamtéž.302 Srov. tamtéž; Pavel VI., apošt. list, Ad Pascendum II, 15. VIII. 1972: AAS 64, s. 539.

KAPITOLA III.

O SVÁTOSTI MANŽELSTVÍ

PŘEDMLUVA

598. Pamatujíce na Krista Pána, který se zúčastnil svatby v Káně Galilejské, ať leží biskupovi na srdci manželství jeho věřících, zvláště chudých, a ať jim několikrát žehná.

Příprava a slavení manželství, která v první řadě bere ohled na budoucí manžele a jejich rodinu, s hledem na liturgickou a pastorační péči, se vztahuje také na biskupa.303

Účastí biskupa ať jasněji dáno na zjeveno (dáno), že to není přijetí osob soukromých,304 ale znamení čisté (pravé) slavnosti. Je lépe, aby biskup asistoval manželům podle zvyku ne v soukromých kaplích nebo domech, ale ve svém titulárním kostele nebo ve farních kostelech tak, aby slavení svátosti bylo zdobeno pravých církevním znamením a aby se ho mohlo účastnit místní společenství.305

599. Ke slavení svátosti manželství ať jsou připraveny ty věci, které jsou potřebné požehnání od kněze, k tomu mitra a berla.

600. Slavení ať se zúčastní alespoň jeden kněz, který je obyčejně farář, alespoň jeden jáhen s několika ministranty, kteří asistují biskupovi.

I. O SLAVENÍ SVÁTOSTI MANŽELSTVÍ VE MŠI

601. Jestliže biskup slouží mši sám, obleče si všechny mešní roucha požadována ke mši; včetně mitry a berly. Jestli je přítomen koncelebrující kněz, ať se také obleče do mešních rouch.

Jestli biskup předsedá mši, ba dokonce ji celebruje, na albu si dá pektorál, štolu a pluviál bílé nebo slavnostní barvy; k tomu si vezme mitru a berlu.

Jáhen si obleče roucha, která odpovídají jeho postavení. Ostatní ministranti (přisluhující) si oblečou bílá nebo jiná roucha schválená pro ně.

Kromě věcí, které jsou požadovány ke slavení mše, ať jsou připraveny:a) Svatební obřadyb) nádoba se svěcenou vodou a kropítkemc) snubní prsteny pro snoubenced) kalich dostatečné velikosti pro přijímání pod obojí způsobou.

303 Srov. Rituale Romanum, Ordo celebrandi Matrimonium, č. 12.304 Srov. II. Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Consilium, č. 32; Srov. Ordo celebrandi Matrimonium, č. 31.305 Srov. Ordo celebrandi Matrimonium, č. 24.

SVÁTOSTI

602. Ve stanoveném čase, farář nebo jiný kněz, oděn do superpelice, kterou má na taláři nebo klerice, nebo oděn do alby se štolou a kasulou, jestli sám celebruje mši podle dřívějšího způsobu,306 u kostelního vchodu s přisluhujícími, nebo podle jiného způsobu307

u oltáře uvítá ženicha a nevěstu. Pozdraví je a dovede na místo pro ně připravené.308

Pak přistoupí k oltáři biskup a pozdraví ho. Farář nebo kněz mu představí snoubence. Přitom se zpívá úvodní zpěv.

603. Ve dnech, kdy jsou dovoleny Missae rituales,309 se může konat svatební mše pro snoubence s vlastními čteními, v bílé nebo slavnostní barvě.310

Ve dnech, které jsou na listině liturgických dnů jmenovány pod 1-4, je užita mše ze dne s vlastními čteními se zachováním požehnání manželů, a podle vhodnosti s vlastní formulí závěrečného požehnání.

Jestliže je mše slavena v neděli (o nedělích) v době narození a „během roku“, a účastní se jí farní společenství, je užita mše z neděle.

Nejedná-li se o mši slouženou pro farní společenství (missa ritualis), je možno vybrat jednu lekci (čtení) s textů určených pro svatební mši, pokud právě neprobíhají dny, které jsou na listině liturgických dnů uvedeny pod 1-4.311

604. Jestli je mše celebrována v den, který je svou povahou postní, především v době postní, ať jsou snoubenci napomenuti, aby brali ohled na zvláštní charakter onoho dne.312

605. Úvodní obřady a bohoslužba slova probíhají jako obyčejně.

606. Po přečtení evangelia, biskup s mitrou a berlou zasedne, leda že by se biskupovi zdálo jinak, má homilii, ve které na základě posvátného textu vyloží tajemství křesťanského manželství, důstojnost křesťanské lásky, svátostnou milost a povinnosti manželů.313

607. Po skončení homilie si biskup s mitrou a berlou stoupne před snoubence a ptá se jich na svobodu, víru, přijetí a výchovu potomstva a přijme souhlas.314

608. Biskup odloží berlu, a jestli se užívá prosebná formulace, odloží i mitru. Požehná prsteny snoubenců podle vhodnosti je pokropí a předá snoubencům, kteří si je vkládají na své prsty.315

609. Pak se modlí všeobecná modlitba. Krédo se říká podle rubrik.

610. V eucharistické modlitbě se koná připomínka na snoubence, formulací, která je předložena ve Svatebních obřadech.

306 Srov. tamtéž, č. 45-47.307 Srov. tamtéž, č. 48-54.308 Srov. tamtéž, č. 46.309 Srov. infra, Appendix III.310 Srov. Rituale Romanum, Ordo celebrandi Matrimonium, č. 34.311 Srov. infra, Appendix II, Missale Romanum In celebratione Matrimonii; Ordo Lectionum Missae, č. 801-805.312 Srov. Rituale Romanum, Ordo celebrandi Matrimonium, č. 32.313 Srov. tamtéž, č. 57.314 Srov. tamtéž, č. 60-65.315 Srov. tamtéž, č. 66-67.

114

O SVÁTOSTI MANŽELSTVÍ

611. Po modlitbě Páně se vynechává embolismus (vysvoboď nás) a biskup, jestli sám celebruje mši, jinak kněz celebrující mši, se obrátí k snoubencům a se sepjatýma rukama zpívá nebo recituje napomenutí: „Boha, nejmilejší bratři.“ Po této modlitbě se všichni v tichosti modlí.

Pak s rozepjatýma rukama pronáší požehnání nad nevěstou a ženichem: „Bože všemohoucí.“316

612. Snoubenci, jejich rodiče, svědkové a blízcí můžou přijímat pod obojí způsobou.317

613. Na konci mše, místo obvyklého požehnání, je použita formule, která je uvedena pro tuto mši ve Svatebních obřadech.318

Biskup vezme mitru, roztáhne ruce a pozdraví lid: „Pán s vámi.“ Jeden z jáhnů může říct invitatorium k požehnání a biskup s rozpjatýma rukama nad lidem pronáší invokaci požehnání. Pak si vezme berlu a říká: „A vy všichni,“ a udělá kříž nad lidem.

Biskup může udělit požehnání také podle formulací uvedených pod 1120-1121.

II. O SLAVENÍ MANŽELSTVÍ MIMO MŠI

614. Biskup se obleče jako když předsedá mši, jak je uvedeno pod 176. Kněz si na kleriku-talář nebo albu obleče rochetu-superpelici a štolu. Jáhen si obleče roucha, která zodpovídají jeho řádu (postavení).

615. Po příchodu snoubenců a biskupa do kostela vše se koná tak, jak je uloženo pod 602, mezitím je zpíván vstupní zpěv.

616. Po ukončení zpěvu biskup pozdraví přítomné a říká vstupní modlitbu-kolektu ze mše pro snoubence. Pak následuje bohoslužba slova jako ve mši.

617. Dotazování svobody, souhlasu přijetí a předání prstenů se koná tak, jak je řečeno v 607-608.

618. Pak se koná všeobecná modlitba, po které, za vynechání závěrečné modlitby z téže modlitby biskup s rozepjatýma rukama pronáší požehnání nad nevěstou a ženichem podle textu, který je k udělení požehnání předložen ve Svatebních obřadech slavených ve mši.319

Pak následuje recitace modlitby Páně.

619. Jestli je svaté přijímání rozdělováno uvnitř obřadů, jáhen vezme ciborium-pyxidu s Tělem Páně, položí ji na oltář a společně s biskupem poklekne. Pak biskup uvede modlitbu Páně, kterou se modlí všichni.

Po skončení modlitby poklekne, vezmi hostii a maličko ji pozvedne nad miskou-pyxidu a obrácen k přijímajícím říká: „Hle, Beránek Boží.“

Svaté přijímání je rozdělováno jako ve mši.

316 Srov. tamtéž, č. 72-74 nebo 242; 244.317 Srov. tamtéž, č. 76.318 Srov. tamtéž, č. 77 a 249-250.319 Srov. tamtéž, č. 103-105; 242; 244.

115

SVÁTOSTI

Po ukončení svatého přijímání, podle vhodnosti, může být malou chvíli zachováno posvátné ticho, nebo může být zpíván žalm nebo píseň chvály. Pak se modlí modlitba: „Účastni Tvého stolu,“ jak je uvedeno ve Svatebních obřadech.320

620. Na závěr pronese biskup závěrečné požehnání, jak je uvedeno pod 613. Jáhen propustí přítomné slovy: „Jděte v pokoji.“. Všichni odpoví: „Bohu díky!“, a odejdou.

320 Srov. tamtéž, č. 108-115.

116

KAPITOLA IV

O SVÁTOSTI POKÁNÍ

PŘEDMLUVA

621. Církev vysluhuje tajemství smíření, které Kristus naplnil skrze svou smrt a zmrtvýchvstání. Skrze své pokání, kterým má (církev) podíl na Kristových utrpeních, při posvěcování v konání milosrdenství a lásky se ve dnech víc a víc obrací podle Kristova evangelia, se koná ve světě znamení obrácení k Bohu. Co církev životem (žitím) vytváří a ve své liturgii slaví, dokud se věřící vyznávají z hříchů a prosí o milost Boží a bratrů, se koná ve slaveních svátostí pokání, ve vzývání Božího slova, v modlitbě, v penitenciálních prvcích eucharistického slavení.

Ve svátosti pokání věřící „dostávají od Božího milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou zranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení“.321

Službu svátosti pokání vykonává církev skrze biskupi a kněze, kteří volají věřící skrze hlásání Božího slova k obrácení a jim dosvědčují a udělují odpuštění hříchů ve jménu Krista a v síle Ducha svatého.

Kněží ve společenství s biskupem, který je učitel (správce) penitenciální nauky, se z moci biskupa této služby účastní a ji vykonávají.322

Proto je velmi vhodné, aby biskup slavil službu pokání alespoň slavnostnější formou slavení, zvláště v době postní, nebo příležitostně při pastoračních vizitacích, a aby se účastnil i jiných zvláštních znameních v životě Božího lidu.

Způsoby slavení jsou popsány zde. Buď jsou ukončeny slavnostní absolucí (rozhřešením) nebo jsou uskutečněny pouze formou svátostného smíření.

I. LITURGIE SVÁTOSTNÍHO SMÍŘENÍ PRO VÍCE KAJÍCNÍKŮ

S INDIVIDUÁLNÍM VYZNÁNÍM A ROZHŘEŠENÍM

622. Biskup si obleče albu, pektorál, štolu a pluviál fialové barvy nebo barvy pokání, pak jednoduchou mitru a berlu. Podle počtu kajícníků ať se k biskupovi přidají i jiní kněží, kteří si na kleriku oblečou rochetu-superpelici, albu a štolu.

Biskupovi asistuje jáhen, oděn do roucha svého postavení, a jiní přisluhující oblečeni do alby nebo do jiného roucha doporučeného jejich postavení.

321 II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 11.322 Rituale Romanum, Ordo Paenitentiae, č. 9 a; srov. II. Vat. koncil, dog. konst. o církvi, Lumen Gentium, č. 26.

SVÁTOSTI

623. Po shromáždění lidu, za vhodného zpěvu vstoupí biskup s kněžími za doprovodu ministrantů do kostela.323

624. Když přistoupí k oltáři, pozdraví ho. Pak biskup i kněží pokračují k sedadlům pro ně určeným (připraveným). Po ukončení vstupního zpěvu biskup ve stoje a bez mitry pozdraví lid. Pak sám biskup nebo kněz nebo jáhen krátkým napomenutím poučí přítomné o důležitosti a úmyslu slavení, a ne pouze o řádu zachovaném ve slavení.324

625. Biskup vyzve k modlitbě a po krátké chvíli ticha se pomodlí kolektu.

626. Následuje bohoslužba slova, ve které může být čteno vícero čtení nebo pouze jedno, a to z těch, která jsou uvedena ve zvláštním lekcionáři, pro zvláštní příležitosti. Jestli se čte pouze jedno čtení, je lépe, aby se převzalo z evangelia. Čte-li se několik čtení, vkládá se mezi ně žalm, nebo jiný vhodný zpěv nebo chvíle ticha stejné povahy jako ve mši.325

627. Biskup s mitrou na hlavě a berlou v ruce, leda že by se to biskupovi jevilo (zdálo) jinak, pronáší homilii, ve které vychází z přečtených textů. V homilii vede kajícníky ke zpytování svědomí a obnově života.

Po homilii je vhodné zachovat přiměřenou dobu ticha ke zpytování svědomí a vzbuzení pravé lítosti. Někdo z kněží nebo jáhen může povzbuzovat věřící krátkými úvahami nebo litaniemi, a to se zřetelem k jejich stavu a věku.326

628. Po skončení těchto věcí začínají obřady pokání. Biskup odloží berlu, mitru a povstane. Také všichni věřící povstanou s ním. Mimo dobu velikonoční nebo neděli, po vybídnutí jáhna slovy: „Poklekněme!“ nebo jinými podobnými slovy všichni pokleknou nebo se skloní a podle všeobecné formule vyznání říkají např. „Vyznávám se.“ Pak všichni po vyzvání jáhna, podle vhodnosti, povstanou a ve stoje se pomodlí litanie nebo zpívají vhodnou píseň. Na závěr se přidá modlitba Páně, která se nikdy nevynechává. Biskup ukončí přímluvu modlitbou.327

629. Biskup a kněží odejdou na místa určená ke zpovídání. Věřící se u nich shromáždí, vyznávají jim své hříchy a každý jednotlivě po udělení zadostiučinění a jeho přijetí obdrží rozhřešení. Po vyznání hříchů, je-li vhodné, a po příslušném povzbuzení, kromě věcí, které jsou obvyklé při smíření jednoho kajícníka, je uděleno rozhřešení. Biskup (nebo kněž) vztáhne přitom ruce, nebo alespoň pravou ruku nad hlavu kajícníka a pronáší svátostnou formuli.328

630. Po ukončení jednotlivých vyznání (zpovědí) se biskup vrátí ke svému sedadlu a stoupne si bez mitry; kněží si stoupnou kolem něj.

323 Srov. Rituale Romanum, Ordo Paenitentiae, č. 48.324 Srov. tamtéž, č. 49.325 Srov. tamtéž, č. 51.326 Srov. tamtéž, č. 52-53.327 Srov. tamtéž, č. 54.328 Srov. Rituale Romanum, Ordo Paenitentae, č. 19 a 55.

118

O SVÁTOSTI POKÁNÍ

Všichni povstanou a biskup vyzve k díkůčinění. Povzbudí (věřící) ke konání dobrých skutků, kterými se projevuje milost pokání v životě jednotlivců i celého společenství. Pak je vhodné, aby se zpíval vhodný zpěv chvály a díkůčinění.329

631. Po zpěvu biskup bez mitry povstane a tváří k lidu s rozpjatýma rukama se modlí: „Bože, všemohoucí a milosrdný“, nebo něco jiného.330

632. Biskup vezmi mitru a pozdraví slovy: „Pán s vámi!“ Pak jeden z jáhnů může říct výzvu k požehnání a biskup, se vztáhnutýma rukama pronáší požehnání. Pak s berlou pokračuje: „Ať vás požehná“, a koná nad lidem znamení kříže.

Biskup může také udělit požehnání uvedené podle formule pod 1120-1121.Pak jáhen propustí shromáždění slovy: „Pán vám odpustil hříchy. „Jděte v pokoji.“

Všichni odpoví: „Bohu díky!“ a odejdou.

II. LITURGIE SVÁTOSTNÉHO SMÍŘENÍ PRO VĚTŠÍ POČET KAJÍCNÍKŮ

SE SPOLEČNÝM VYZNÁNÍM A ROZHŘEŠENÍM

633. Při smíření většího počtu kajícníků se společným vyznáním a společným rozhřešením v případech stanovených zákonech se všechno děje tak, jako při smíření více kajícníků se soukromou zpovědí a rozhřešením. Jsou pouze následující změny:331

634. Po homilii nebo v homilii biskup vyzve věřící, kteří chtějí být účastni společného rozhřešení, aby se řádně disponovali, nebo aby každý litoval čeho se dopustil, aby vzbudil předsevzetí varovat se hříchů, aby se rozhodl napravit eventuální pohoršení a škody a současně, aby učinil předsevzetí osobně se vyzpovídat v patřičné době z těžkých hříchů, z nichž se nyní takto vyznat nemůže. Je třeba stanovit nějaké pokání pro všechny, k němuž každý, chce-li, může něco přidat.332

635. Jáhen vyzve kajícníky, kteří chtějí přijmout rozhřešení, aby nějakým vnějším znamením dali najevo, že ho chtějí přijat.333

636. Kajícníci pokleknou nebo udělají hlubokou úklonu a říkají společné vyznání hříchů, např. „Vyznávám se.“

637. Potom se konají litanie, nebo zpívají vhodný zpěv a nakonec se připojí modlitba Páně, jak je řečeno pod 628.

638. Biskup s mitrou a tváří ke kajícníkům pronáší formuli svátostného rozhřešení: „Bože, Otče“.334

329 Srov. tamtéž, č. 56.330 Srov. tamtéž, č. 57.331 Srov. tamtéž, č. 60.332 Srov. tamtéž, č. 60; srov. CIC kán. 962, 963.333 Srov. Rituale Romanum, Ordo Paenitentiae, č. 61.334 Srov. tamtéž, č. 62.

119

SVÁTOSTI

639. Nakonec biskup vyzve všechny k díkůčinění a k vyznání Božího milosrdenství, a po vhodném zpěvu ihned požehná lidu a jáhen propustí lid jak je pod 632.335

III. LITURGIE SVÁTOSTNÉHO SMÍŘENÍ BEZ VYZNÁNÍ A ROZHŘEŠENÍ

640. Slavení svátosti smíření jsou shromáždění křesťanského lidu ke slyšení Božího slova. Podle toho jak je vybídnutí k obrácení a k obnově života, ne jenom zpráva o našem vysvobození od hříchu skrze Kristovu smrt a vzkříšení. Kromě toho mají velký vliv na přípravu věřících ke slavení svátosti smíření.336

641. Biskup může být oděn do rouch, která jsou uvedena pod 622 nebo pouze do rochety, mozety, pektorálu a štoly.

642. Slavení se uskutečňuje podle liturgie svátostného smíření pro více kajícníků s individuálním vyznáním a rozhřešením až po modlitbu Páně po společném vyznání a litaniích.

643. Bez individuálního vyznání zakončí biskup přímluvy příslušnou modlitbou, která může být: „Bože všemohoucí a milosrdný“.

Pak požehná lid jak je uvedeno pod 632 a jáhen lid propustí.337

335 Srov. tamtéž, č. 63.336 Srov. tamtéž, č. 36.337 Srov. tamtéž, Appendix II., Specimen celebrationum paenitentialium, č. 4.

120

KAPITOLA V

SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH

PŘEMLUVA

644. Jak říká evangelista Marek, apoštolové vysláni od Krista pomazávali nemocné olejem.338 Není proto divu, že z biblické a křesťanské tradice „mazání olejem znamená Boží milosrdenství, uzdravení nemoci a osvícení srdce.“339

Biskupi, následovníci apoštolů, ačkoliv „byli zaměstnání mnohými povinnostmi a nemohli jít ke všem nemocným (zesláblým)“, jak píše papež sv. Inocenc I.,340 v této službě pokračují skrze své kněze, kteří v tradici římské církve užívají k mazání nemocných olej, který, kromě nutných případů, požehnal biskup.

645. Pokud je svátost pomazání nemocných slavena ve velkém shromáždění (adunationibus) věřících, kteří jsou: příchozí, nebo se jedná o shromáždění nemocných i z jiných diecézí, měst nebo zbožného sdružení, je vhodné,a by biskup předsedal obřadům. Popis tohoto obřadu je zde.341

646. K obdržení pravé pastýřské účinnosti tohoto slavení je třeba, aby se před slavením konala vhodná příprava, jak nemocných, kteří chtějí přijmout svátostné pomazání, tak i jiných přítomných nemocných, ale i zdravých věřících…

(..…doplnit…..)

647. Jestli je těch, kteří chtějí přijmou svátostné pomazání hodně, biskup může delegovat jiné kněze, kteří se s ním zúčastní slavnostního pomazání.

Jestli se pomazání koná ve mši, je vhodné, aby tito kněží společně s biskupem koncelebrovali mši.

Kromě toho je také vhodné, aby biskupovi přisluhoval alespoň jeden jáhen nebo jiní přisluhující.

I. O SVÁTI POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH CELEBROVANÉ VE MŠI.

648. Ve dnech, které jsou povoleny pro slavení Missae rituales,342 se může slavit mše pro pomazání nemocných. Jsou použity mešní texty za nemocné343 a bílá liturgická barva.

338 Srov. Mk 6,13339 Srov. J. A. Cramer, Catenae Graecorum Patrum in Novum Testamentum, t. 1, Oxford 1838-1844, s. 324.340 Srov. Ep. 25, 8, 11: PL 20, 560.341 Srov. Rituale Romanum, Ordo Unctionis infirmorum eorumque pastoralis curae, č. 83.342 Srov. infra, Appendix III.343 Srov. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, č. 790-795.

SVÁTOSTI

Jestli se obřad koná ve mši určené i pro (jiné) věřící, jedno z čtení může být vybráno z lekcionáře pro mši za nemocné.

Ve dnech, které jsou na listině liturgických dnů uvedeny pod 1-4,344 se koná mše ze dne, s vlastními čteními.

Je použita vlastní formulace závěrečného požehnání pro (udělování) pomazání nemocných.

649. Ať jsou připraveny:a) Rituale Romanumb) nádoba s olejemc) věcí potřebné k umytí rukoud) kalich dostatečné velikosti k přijímání pod obojí způsobouBiskup i kněží se oblečou do mešních rouch určených ke slavení eucharistie. Jáhen si

obleče roucha, která přísluší jeho řádu; ostatní přisluhující si oblečou albu nebo roucha pro ně určena.

Jestli kněží s biskupem necelebrují mši, na talář si oblečou superpelici, nebo albu a štólu.

650. Nemocní jsou přijati (recipiuntur) od těch, kteří jsou k tomu určeni (?) a zaujmou svá místa ještě před příchodem biskupa.345

651. Úvodní obřady a bohoslužba slova probíhají jako obyčejně. Po evangeliu biskup s mitrou na hlavě a berlou v ruce zasedne na sedadlo (katedru), leda že by se to biskupovi jevilo (zdálo) jinak, pronese homilii, ve které bere za základ texty z čtení a poukáže na znamení lidské nemoci v dějinách spásy a na milost (udělovanou) svátostí pomazání nemocných.

652. Obřad pomazání nemocných, který začíná po homilii, může být proveden dvěma způsoby, které se schématicky můžou znázornit takto:

A B

- litanie - vzkládání rukou- vzkládání rukou - požehnání oleje- požehnání oleje - mazání- mazání -litanie se závěrečnou modlitbou- závěrečná modlitba

Schémata jsou podrobněji popsána pod 653-658.

653. Po homilii biskup odloží mitru, povstane, a jestli mají následovat litanie, tak je uvede.346 Po litaniích biskup a kněží, kteří jsou určeni k vysluhování svátostného pomazání, jednotlivě na každého nemocného vkládají mlčky ruce.

344 Srov. infra, Appendix II.345 Srov. Rituale Romanum, Ordo Unctionis infirmorum eorumque pastoralis curae, č. 87.346 Srov. tamtéž, č. 73.

122

SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH

654. Při tomto slavení může biskup požehnat olej pro pomazání: co činí bezprostředně po vkládání rukou modlitbou: „Bože, Otče veškeré útěchy.“

Pokud je olej již požehnán, biskup nad olejem vykoná modlitbu díkůvzdání: „Požehnaný Bůh.“347

655. Pak biskup zasedne a mezme si mitru. Jáhen mu přinese nádobu nebo nádobku s požehnaným olejem a biskup olej odevzdá kněžím, kteří jsou s nim spojeni v udělování svátostného pomazání.

Biskup a kněží přistoupí k jednotlivým nemocným a každého potírají na čele a rukou, přičemž pro jednou řekne formuli: „Skrze toto svaté pomazání.“348

656. Když se uděluje svátostné pomazání, a slova formulace již byla od přítomných vyslechnuta, mohou se zpívat zpěvy.

657. Po ukončení pomazání se biskup vrátí k sedadlu (ke katedře), kněží na svá sedadla a umyjí si ruce.

658. Biskup si stoupne, bez mitry, a s rozpjatýma rukama říká závěrečnou modlitbu , přičemž nejvhodnější text volí z těch, které jsou předloženy v Rituálu.349 (Jestli nepředcházela litanie, biskup je uvede bezprostředně po mytí rukou a zakončí modlitbou.)

659. Pak následuje mše obvyklým způsobem až po přípravu obětních darů. Nemocní a přítomni můžou přijímat pod obojí způsobou.

660. Na konci mše, místo obvyklého požehnání, může vzít biskup vlastní požehnání uvedené v Rituálu.350

Z tohoto důvodu si biskup vezme mitru a pozdraví lid slovy: „Pán s vámi.“ Jeden z jáhnů může říct invitatorium k požehnání.

Biskup vztáhne nad lid ruce a pronese invokace požehnání. Pak s mitrou a berlou řekne: „Ať vás požehná“ a udělá nad lidem znamení kříže.

Biskup může udělit požehnání také formulacemi, které jsou uvedeny pod 1120-1121.

II. O SVÁTOSTI POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH CELEBROVANÉ MIMO MŠI.

661. Biskup si obleče albu, pektorál, štólu a pluviál bílé barvy, k tomu si vezme mitru a berlu. Kněží, kteří se pojí s biskupem (při udělování svátostného pomazání) si na kleriku oblečou superpelici, nebo albu a štólu. Jáhen si obleče svůj oděv.

662. Nemocni jsou přijati (?) od těch, kteří jsou k tomu určeni a zaujmou svá místa ještě před příchodem biskupa.351

663. Po vstupu do kostela, dokud je zpíván vhodný zpěv, biskup pozdraví oltář, přistoupí ke katedře, kde po ukončení zpěvu, lidsky pozdraví nemocné a (shromáždění) lid.

347 Srov. tamtéž, č. 75.348 Srov. tamtéž, č. 76.349 Srov. tamtéž, č. 77, 243-246.350 Srov. tamtéž, č. 79, 237.351 Srov. Rituale Romanum, Ordo Unctionis infirmorum eorumque pastoralis curae, č. 86-91.

123

SVÁTOSTI

664. Koná se bohoslužba slova, stejným způsobem a s použitím textů, které jsou uvedeny pod 648-651 pro slavení pomazání ve mši.

665. Obřad se uskutečňuje tak, jak je uvedeno pod 652-657. Přece však, po pomazání, před závěrečnou modlitbou, biskup uvede modlitbu Páně, kterou se všichni pomodlí.

666. Závěrečné požehnání se koná podle 660; po ukončení požehnání jáhen propustí lid: „Jděte ve jménu Páně“, a všichni mu odpoví: „Bohu díky.“ Bohoslužba se zakončí vhodným zpěvem.

124

ČÁST VI

SVÁTOSTINY

KAPITOLA I

ŽEHNÁNÍ OPATA

PŘEDMLUVA

667. Opat má být Kristovým zástupcem působícím v klášteře, otcem, učitelem a příkladem křesťanského a mnišského života. Proto nesmí učit, ustanovovat nebo nařizovat nic mimo nařízení Páně. Vše dobré ať projevuje spíše skutky než slovy a ať se stále snaží spíše být k užitku než být v čele. Komunitu ať vede s veškerou příhodností a rozhodností v Kristových stopách, takže se na mniších jeho komunity projevuje evangelijní způsob života v modlitbě i v bratrské službě.352

668. Žehnání opata obvykle koná biskup místa, v němž se klášter nachází. Biskup se tak účastní vrcholných okamžiků mnišského života. Jako kláštery podporují život místní církve příkladem, skutky a modlitbami, tak i biskup v nich/v péči o kláštery má chápat jako významnou součást svého úkolu, i když nesmí zasahovat do vnitřního řízení kláštera.353

669. Pokud existuje spravedlivá příčina a místní biskup s tím souhlasí, může mnich zvolený za opata přijmout žehnání od jiného biskupa nebo jiného opata.354

670. Opatské žehnání se koná pouze u těch opatů, kteří po kanonicky provedené volbě vedou nějakou komunitu.

671. Je velmi vhodné, aby se žehnání opata konalo v kostele toho kláštera, v jehož čele nový opat stojí.

672. Žehnání opata se má konat v neděli nebo ve svátek, pokud pastorační důvody neradí něco jiného.355

673. Ve dnech, v nichž je dovoleno slavit mše s obřady/missae rituales,356 se může použít text mše při žehnání opata s vlastními čteními357 a s použitím bílé nebo slavnostní barvy.

Pokud se text mše na zvláštní úmysly nepoužije, lze použít jedno ze čtení, jež lekcionář pro tuto mši nabízí.

352 Srov. Řehole sv. Benedikta, kap. 2 a 64.353 Srov. Pontificale Romanum, Ordo benedictionis Abbatis, č. 2.354 Srov. tamtéž, č. 2.355 Srov. tamtéž, č. 1.356 Srov. níže, Appendix III.357 srov. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, č. 806-810.

Jedná-li se ale o dny, které jsou v tabulce liturgických dnů zařazeny pod č. 1-4, 358

použije se text mše daného dne se svými čteními.

674. Zvolenému kandidátovi mají asistovat dva mniši toho kláštera, a pokud jsou kněžími, koncelebrují mši, obléknou kněžská roucha a na ně/nebo??? chórový oděv nebo rochetu na (kněžský) oděv.359

675. Je vhodné, aby s biskupem a kandidátem koncelebrovali mši opati, jsou-li přítomni, a jiní kněží.360

676. Biskup a koncelebranti si oblékají posvátná roucha, která se užívají při mši, biskup si ale oblékne také dalmatiku. Kandidát si oblékne kněžský oděv a pod ornátem má pektorál a dalmatiku.

Jáhen si oblékne jáhenský oděv. Ostatní přisluhující si obléknou albu nebo oděv jim příslušný.

677. Kromě toho, co je potřeba ke koncelebrované mši, se připraví:a) Pontificale Romanum;b) Řehole;c) opatská berla pro kandidáta;d) prsten a mistra pro kandidáta, mají-li mu být předány;361

e) dostatečně velký kalich pro přijímání pod obojí způsobou.

678. Žehnání prstenu, opatské berly a mitry se koná ve vhodný okamžik před vlastním žehnáním opata.362

679. Žehnání kandidáta se obvykle koná u biskupského stolce. Pokud je to kvůli účasti věřících potřeba, připraví se sedadlo pro biskupa před oltář nebo ne jiné vhodné místo. Sedadlo pro kandidáta a jeho přisluhující se připraví v presbytáři tak, aby mohli všichni dobře sledoval liturgický úkon.363

POPIS OBŘADU

680. Průvod obvyklým způsobem zamíří přes kostel k oltáři. Za jáhnem nesoucím evangeliář následují koncelebranti, pak kandidát se dvěma přisluhujícími po stranách, poté biskup s mitrou a berlou a za ním dva jáhni přisluhující biskupovi.

681. Vstupní obřady a bohoslužba slova až po evangelium včetně se konají obvyklým způsobem.

358 Srov. níže, Appendix II.359 Srov. Pontificale Romanum, Ordo benedictionis Abbatis, č. 3.360 Srov. tamtéž, č. 4.361 Srov. tamtéž, č. 8.362 Tamtéž, č. 7; Pontificale Romanum, De ordinatione Diaconi, Presbyteri et Episcopi: De benedictione insignium pontificalium.363 Srov. Pontificale Romanum, Ordo benedictionis Abbatis, č. 10.

ŽEHNÁNÍ OPATA

682. Po přečtení evangelia začíná žehnání opata. Biskup v mitře přijde k připravenému sedadlu, jak bylo výše zmíněno, jinak sedí na biskupském stolci. Všichni sedí. Kandidáta přivedou jeho přisluhující k biskupovi, jemuž se kandidát ukloní. Jeden z přisluhujících biskupovi kandidáta představí slovy: Zde je, nejdůstojnější otče. Biskup se jej otáže: Víte, že byl řádně zvolen? Mnich odpoví: Víme a dosvědčujeme to. Biskup dodá: Bohu díky.364

683. Biskup pak osloví lid, mnichy a kandidáta a na základě perikop užitých při mši promluví o úřadu opata.365

684. Po homilii kandidát vstane a stojí před biskupem, který mu klade otázky a začíná těmito slovy: Starobylé (zvyky, příkazy???) svatých otců. Kandidát na jednotlivé otázky odpovídá: Chci.

Na konci biskup uzavře: Toto vše a veškeré dobro ať ti udělí Pán. A všichni řeknou: Amen.366

685. Pak biskup odloží mitru a vstane. Současně vstanou všichni ostatní. Biskup se spojenýma rukama obrácen k lidu, pronese pozvání k modlitbě: Modleme se, milovaní bratři a sestry.

Poté jáhen říká: Poklekněme. Všichni si na svém místě kleknou, kandidát si lehne. V době velikonoční a v neděli jáhen neříká: Poklekněme; kandidát si však lehne, ale ostatní zůstanou stát. V tom okamžiku začnou zpěváci zpívat litanie, v nichž lze na správném místě přidat jména některých svatých, například patrona, patrona chrámu, zakladatele řádu, kandidátova patrona, svatých příslušného řádu nebo jiné invokace vhodné kvůli konkrétním okolnostem: litanie totiž nahrazují obecnou modlitbu. Pokud jáhen před litaniemi vyzval k pokleknutí, řekne po litaniích: Povstaňte., a všichni vstanou.367

686. Kandidát přistoupí k biskupovi a poklekne před ním. Biskup stojí bez mitry a s rozepjatýma rukama pronese modlitbu žehnání; vybere jednu z těch, které se nacházejí v Římském pontifikálu.368

687. Po skončení modlitby žehnání sedí biskup s mitrou i všichni ostatní. Právě požehnaný opat přistoupí k biskupovi, který mu do rukou předá řeholi se slovy: Přijmi řeholi. Pokud to má být součástí obřadu, nasune biskup právě požehnanému opatovi na prsteníček pravé ruky prsten a říká: Přijmi prsten. Poté, pokud i to má být součástí obřadu, vloží mu na hlavu mlčky mitru. Pak mu předá pastýřskou berlu a říká: Přijmi berlu.369

688. Pak právě požehnaný opat odloží berlu a pozdraví se s biskupem a se všemi opaty pozdravením pokoje.

Pokud to dovolují podmínky, totéž udělají i přítomní kněží a mniši.

364 Srov. tamtéž, č. 16-18.365 Srov. tamtéž, č. 19.366 Srov. tamtéž, č. 20.367 Srov. tamtéž, č. 21-22.368 Srov. tamtéž, č. 23.369 Srov. Pontificale Romanum, Ordo benedictionis Abbatis, č. 24-27.

129

SVÁTOSTINY

689. Mše pokračuje obvyklým způsobem. Vyznání víry se recituje podle pokynů v misálu, obecná modlitba se vynechává.

690. Při bohoslužbě oběti zaujímá právě požehnaný opat první místo mezi koncelebranty. Pokud prelát, který jej požehnal, není biskup a pokud žehnání proběhlo v kandidátově kostele, může právě požehnaný opat bohoslužbě oběti předsedat.

691. Rodiče, blízcí právě požehnaného opata a příznivci kláštera mohou přijímat pod obojí způsobou.

692. Na konci mše ten, kdo předsedal bohoslužbě oběti, řekne Pán s vámi a udělí požehnaní; jáhen pak obvyklým způsobem propustí lid.

693. Po propuštění se, pokud je to vhodné, zpívá hymnus Te Deum – Tebe, Bože nebo jiný vhodný zpěv. Všichni se v průvodu vracejí přes kostel do sakristie a rozcházejí se v pokoji.

Pokud se ale jedná o opata majícího jurisdikci nad nějakým územím, zpívá se po modlitbě po přijímání hymnus Te Deum – Tebe, Bože nebo jiný tomuto hymnu odpovídající zpěv podle místních zvyklostí. Mezitím nově požehnaný opat provázen přisluhujícími prochází kostelem a všem žehná.

Když hymnus skončí, nově požehnaný opat, stoje u oltáře nebo u opatského stolce s mitrou a berlou, může krátce promluvit k lidu. Ostatní věci se dějí obvyklým způsobem.370


130

KAPITOLA II

ŽEHNÁNÍ ABATYŠE

PŘEDMLUVA

694. Abatyše zvolená svou komunitou má být samotným řeholnicím vzorem křesťanského i řeholního života. Proto nesmí učit, ustanovovat nebo nařizovat nic mimo ustanovení Páně. Vše dobré a svaté až prokazuje spíše činy než slovy ve snaze být spíše ku prospěchu než v čele. S veškerou uměřeností a spolehlivostí má komunitu vést k následování Krista, takže řeholnice jejího kláštera projevují v modlitbě a sesterské službě evangelijní způsob života.371

695. Žehnání abatyše koná obvykle biskup místa, v němž se klášter nachází. Na základě spravedlivého důvodku a po souhlase místního biskupa může kandidátka přijmout žehnání od jiného biskupa nebo opata.372

696. Žehnání se koná v neděli nebo ve svátek, pokud pastorační důvody neradí něco jiného.373

697. Ve dnech, v nichž je dovoleno sloužit mši s obřady,374 je možné slavit mši s žehnáním abatyše s vlastními čteními375 s použitím bílé nebo slavnostní liturgické barvy.

Pokud se přesto neslaví mše s obřady, je možné použít jedno ze čtení, jež se v lekcionáři nabízejí pro tuto mši.



698. Kandidátka, jíž přisluhují dvě řeholnice jejího kláštera, zaujme místo v presbytáři vně klauzury tak, aby mohla snadno přistoupit k biskupovi a aby mohly řeholnice s spolu s věřícími slavnost sledovat a účastnit se jej.

Žehnání se obvykle koná před biskupským stolcem; ale kvůli účasti věřících je možné pro biskupa připravit sedadlo před oltářem nebo na jiném vhodném místě.377

699. Je vhodné, aby kněží přítomní na slavnosti koncelebrovali s biskupem a aby byl přítomen aspoň jeden jáhen i další přisluhující.

371 Srov. Řehole sv. Benedikta, kap. 2 a 64.372 Pontificale Romanum, Ordo benedictionis Abbatissae, č. 2.373 Srov. tamtéž, č. 1.374 Srov. níže, Appendix III.375 Srov. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, č. 806-810.376 Srov. níže, Appendix II.377 Srov. Pontificale Romanum, Ordo benedictionis Abbatissae, č. 3, 5.

SVÁTOSTINY

700. Kromě posvátných rouch, dalmatiky pro biskupa a toho, co je potřeba ke slavení mše, se připraví:

a) Pontificale Romanum;b) Řehole;c) prsten, má-li být předán;d) dostatečně velký kalich pro přijímání pod obojí způsobou.378

POPIS OBŘADU

701. Přede mší biskup s koncelebranty, přisluhujícími a kněžími přistoupí ke vstupu do klauzury. Kandidátka se dvěmi řeholnicemi, které jí přisluhují, vyjde a v průvodu do kostela zaujme místo bezprostředně před biskupem.379

702. Vstupní obřady a bohoslužba slova až po evangelium včetně se konají obvyklým způsobem.380

703. Po přečtení evangelia začíná žehnání abatyše. Biskup v mitře přijde k připravenému sedadlu, jak bylo výše zmíněno, jinak sedí na biskupském stolci. Všichni sedí. Kandidátku přivedou její přisluhující k biskupovi, jemuž se kandidátka ukloní. Jedna z řeholnic přisluhujících kandidátce ji biskupovi představí slovy Zde je, nejdůstojnější otče, jak je to uvedeno v Pontifikálu.

Biskup se ji otáže: Víte, že byla řádně zvolena? Řeholnice odpoví: Víme a dosvědčujeme to. Biskup dodá: Bohu díky.381

704. Biskup pak osloví lid, řeholnice a kandidátku a na základě perikop užitých při mši promluví o úřadu abatyše.382

705. Po homilii kandidátka vstane a stojí před biskupem, který jí klade otázky: Chceš svatý úkol. Kandidátka na jednotlivé otázky odpovídá: Chci. Na konci biskup uzavře: Toto vše a veškeré dobro ať ti udělí Pán. A všichni řeknou: Amen.383

706. Pak biskup odloží mitru a vstane. Současně vstanou všichni ostatní. Biskup se spojenýma rukama obrácen k lidu, pronese pozvání k modlitbě: Modleme se, milovaní. Poté jáhen říká: Poklekněme. Všichni si na svém místě kleknou, kandidátka si lehne, kde je to zvykem. V době velikonoční a v neděli jáhen neříká: Poklekněme; kandidátka si však klekne nebo lehne, kde je to zvykem, ale ostatní zůstanou stát. V tom okamžiku začnou zpěváci zpívat litanie, v nichž lze na správném místě přidat jména některých svatých, například patrona, patrona chrámu, zakladatele řádu, kandidátčina patrona, svatých příslušného řádu nebo jiné invokace vhodné kvůli konkrétním okolnostem: litanie totiž

378 Srov. Pontificale Romanum, Ordo benedictionis Abbatissae, č. 4.379 Srov. tamtéž, č. 6.380 Srov. tamtéž, č. 7.381 Srov. tamtéž, č. 11-13.382 Srov. tamtéž, č. 14.383 Srov. tamtéž, č. 15.

132

nahrazují obecnou modlitbu. Pokud jáhen před litaniemi vyzval k pokleknutí, řekne po litaniích: Povstaňte, a všichni vstanou.384

707. Kandidátka přistoupí k biskupovi a poklekne před ním. Biskup stojí bez mitry a s rozepjatýma rukama pronese modlitbu žehnání; vybere jednu z těch, které se nacházejí v Římském pontifikálu.385

708. Po skončení modlitby žehnání sedí biskup s mitrou i všichni ostatní. Právě požehnaná abatyše přistoupí k biskupovi, který jí do rukou předá řeholi se slovy: Přijmi řeholi.386

709. Prsten se nepředává, pokud jej abatyše přijala již v den své profese a posvěcení. Pokud však abatyše prsten nepřijala, může jí jej biskup nasunout na prsteníček pravé ruky prsten a říká: Přijmi prsten.387

710. Nyní abatyše pozdraví biskupa hlubokou úklonou a odchází se dvěmi přisluhujícími ke svému sedadlu.388

711. Mše pokračuje obvyklým způsobem. Vyznání víry se recituje podle pokynů v misálu, obecná modlitba se vynechává.

712. Abatyše, její rodiče a blízcí a příznivci kláštera mohou přijímat pod obojí způsobou.

713. Když biskup udělí požehnání, jáhen obvyklým způsobem propustí lid.

714. Po mši se, když se, pokud je to vhodné, zpívá hymnus Te Deum – Tebe, Bože nebo jiný vhodný zpěv, biskup odvádí abatyši do klauzury. Pokud je biskup místním ordinářem a má bezprostřední pravomoc nad řeholnicemi, přivede abatyši k jejímu stolci v chóru a vybídne ji, aby usedla, pokud tak abatyše již neučinila bezprostředně po zvolení.389

384 Srov. tamtéž, č. 16-17.385 Srov. tamtéž, č. 18.386 Srov. tamtéž, č. 19.387 Srov. tamtéž, č. 20.388 Srov. tamtéž, č. 21.389 Srov. tamtéž, č. 22.

KAPITOLA III

ZASVĚCENÍ PANEN

PŘEDMLUVA

715. Na základě starobylé tradice je zasvěcená panna přesažným znamením lásky církve ke Kristu a eschatologickým obrazem nebeské snoubenky a nadcházejícího života.390

716. K zasvěcení panen mohou přistoupit řeholnice nebo ženy žijící světským životem.391

717. Je vhodné, aby se zasvěcení panen konalo ve velikonočním oktávu, o slavnostech – především těch, které se vztahují ke vtělení a zjevení Páně, o nedělích, o svátcích blahoslavené Panny Marie, svatých panen nebo svatých, kteří vynikli v řeholním životě.392

718. Ve stanovený den, který je co nejblíže obřadu zasvěcení nebo je to přímo přecházející den, jsou panny, které mají být zasvěceny, představeny biskupovi a proběhne pastorační rozhovor mezi dcerami a otcem diecéze.393

719. Je vhodné včas informovat o obřadu zasvěcení věřící, a to především kvůli chvále čistoty, smyslu pro církev, péči o rozvoj a prospěch Božího lidu.394

720. Služebníkem je pro obřad zasvěcení panen diecézní biskup. Jiný biskup může obřadu předsedat se souhlasem diecézního biskupa.395

721. Ve dnech, v nichž je dovoleno sloužit mši s obřady,396 je možné slavit mši se zasvěcením panen s vlastními čteními397 s použitím bílé nebo slavnostní liturgické barvy.



použije se text mše daného dne se svými čteními.Znění závěrečného požehnání vlastní pro mši s obřady lze použít vždy.

390 Srov. Pontificale Romanum, Ordo consecrationis virginum, předmluva, č. 1.391 Tamtéž, předmluva, č. 3,392 Srov. Pontificale Romanum, Ordo consecrationis virginum, kap. I, De consecratione virginum, č. 1 a kap. II, De consecratione virginum professioni monialium coniuncta, č. 39.393 Tamtéž, č. 2 a 40.394 Srov. tamtéž, č. 4.395 Tamtéž, předmluva, č. 6.396 Srov. níže, Appendix III.397 Srov. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, č. 811-815.398 Srov. níže, Appendix II.

ZASVĚCENÍ PANEN

I. ZASVĚCENÍ ŘEHOLNÍCH PANEN

722. Zasvěcení řeholních panen se slaví ve mši,a pokud je to zvykem, v klášterním kostele.399

Je vhodné, aby kněží přítomní na slavnosti koncelebrovali s biskupem. Stejně tak je vhodné, aby biskupovi přisluhoval aspoň jeden jáhen a aby byli při obřadu k dispozici přisluhující oblečení do alby nebo oděvu pro ně náležitého.

723. Kromě posvátných rouch a toho, co je potřeba ke slavení mše, se připraví:a) Pontificale Romanum;b) závoje, prsteny nebo jiné odznaky zasvěcení panen nebo řeholní profese podle

místních nařízení nebo obyčeje řeholní rodiny; pochodně nebo svíce;c) na vhodném místě v presbytáři sedadlo pro představenou, pokud to okolnosti

vyžadují;d) v presbytáři pak sedadla pro panny, které mají být zasvěceny umístěná tak, aby

věřící mohli sledovat liturgické dění;e) dostatečně velký kalich pro přijímání pod obojí způsobou.Zasvěcení se koná před biskupským stolcem; ale kvůli účasti věřících je možné pro

biskupa připravit sedadlo před oltářem nebo na jiném vhodném místě.400

724. Když se lid shromáždí a všichni jsou řádně připraveni, přichází průvod obvyklým způsobem kostelem k oltáři, přičemž sbor s lidem zpívají vstupní zpěv mše. Průvodu se chvályhodně účastní panny, které mají být zasvěceny, v doprovodu představené a novicmistrové.401

725. Když přijdou k oltáři, po patřičném uctění oltáře se panny usadí na místa pro ně připravená v lodi kostela.402


727. Po přečtení evangelia si biskup s mitrou a berlou sedí na biskupském stolci nebo přistoupí k připravenému sedadlu a zpívá se antifona Prozíravé panny – Prudentes virgines. Tehdy si panny, které mají být zasvěceny, zapálí pochodně nebo svíce a v doprovodu novicmistrové a dalších k tomu určených řeholnic přicházejí k presbytáři, ale zůstanou vně.

Po skončení antifony biskup zavolá panny, které mají být zasvěceny, a říká nebo zpívá: Přijďte, dcery – Venite filiae. Panny mu odpovědí zpěvem antifony: A nyní následujeme – Et nunc sequimur, a tak vstupují do presbytáře, kde se rozestaví tak, aby všichni mohli sledovat obřad. Svíce předají přisluhujícím nebo je postaví na vhodný svícen.403

399 Srov. Pontificale Romanum, Ordo consecrationis virginum, kap. II, De consecratione virginum professioni monialium coniuncta, č. 41.400 Srov. tamtéž, č. 44, 47.401 Tamtéž, č. 48.402 Srov. tamtéž, č. 49.

135

728. Všichni vsedě naslouchají homilii, v níž biskup na základě perikop užitých při mši promluví k lidu, řeholnicím a k těm, které mají být zasvěceny, o daru panenství a jeho úkolech pro posvěcení vyvolených panen a pro dobro církve a celého lidského rodu.404

729. Po skončení homilie vstanou pouze panny a biskup se jich ptá, jsou-li připraveny, aby se zasvětily Bohu k následování dokonalé lásky podle řehole nebo konstitucí své řeholní rodiny tak, jak je to uvedeno v římském pontifikálu.405

730. Poté všichni vstanou. Biskup odloží berlu a mitru, stojí se sepjatýma rukama a pronese pozvání k modlitbě: Modleme se k Bohu Otci všemohoucímu. Jáhen pak řekne: Poklekněme a biskup a všichni přítomní si hned kleknou. Pokud je někde živý obyčej, že se panny, které mají být zasvěceny, lehnou, může být zachován.

V době velikonoční a v neděli jáhen neříká: Poklekněme; a všichni s výjimkou panen, které mají být zasvěceny, stojí, přičemž se zpívají litanie.

Zpívají se litanie. Na vhodném místě mohou být vloženy invokace těch svatých, kteří jsou v dotyčné řeholní komunitě v obzvláštní úctě, a také, pokud je to vhodné, jiné invokace vhodné na základě konkrétních okolností, protože litanie nahrazují obecnou modlitbu.406

731. Po skončení litanií biskup s rozepjatýma rukama pronese modlitbu Vyslyš, prosíme, Pane – Exaudi, quaesumus, Domine a po jejím skončení jáhen, pokud před litaniemi vyzval k pokleknutí, dodá: Povstaňte, a všichni vstanou.407

732. Nyní sedí pouze biskup a přijme mitru a berlu. Dvě panny, které již složily profesi podle obyčeje řeholní rodiny nebo kláštera, přistoupí k sedadlu představené a ve stoje plní úkol svědkyní.

Panny, které mají složit profesi, přistupují jednotlivě k představené a svědkyně čtou znění profese, kterou vlastnoručně dříve řádně napsaly.

Poté každá z nich chvályhodně odchází k oltáři, položí naň lístek s profesí, a pokud je to možné, na něm podepisuje instrumentum profese. Když to vykoná, vrátí se na své místo.

Pokud je to vhodné, panny, které právě složily profesi, pak ve stoje zpívají antifonu Přijmi mě, Pane nebo jiný vhodný zpěv, který poeticky vyjadřuje význam darování a radosti.408

733. Pak biskup odloží berlu a mitru, povstane a s rukama vztaženýma nad klečící panny zpívá nebo recituje slavnostní modlitbu zasvěcení; celé shromáždění stojí.409

734. Když skončí modlitba zasvěcení, biskup sedí a přijme mitru. Lid rovněž sedí. Panny ovšem vstanou a v doprovodu novicmistrové a jiné k tomu ustanovené řeholnice přistoupí

403 Srov. Pontificale Romanum, Ordo consecrationis virginum, kap. II, De consecratione virginum professioni monialium coniuncta, č. 51-52.404 Srov. tamtéž, kap. I, De consecratione virginum, č. 16.405 Srov. tamtéž, kap. II, De consecratione virginum professioni monialium coniuncta, č. 55-56.406 Srov. tamtéž, č. 57-59.407 Srov. tamtéž, č. 60.408 Srov. tamtéž, č. 61-63.409 Srov. tamtéž, č. 64.

k biskupovi, který jim všem společně řekne: Přijměte, milované sestry. Pak pannám jednotlivě předá závoj a prsten nebo pouze prsten. Mezitím sbor a lid zpívají antifonu, např. K tobě, Pane s Žalmem 44 nebo jiný příhodný zpěv.410

735. Pokud je to vhodné, předá biskup každé panně také breviář poté, co pronese slova předání a všechny panny společně odpovědí: Amen.411

736. Nyní, pokud je to vhodné, zpívají panny tuto antifonu Pouze jemu jsem zasnoubena nebo jinou vhodnou antifonu.412

737.Po vykonání těchto úkonů je možné tam, kde je to živým zvykem nebo se to jeví jako vhodné, aby byly panny, které právě složily profesi a byly navždy zasvěceny Bohu a přičleněny k řeholní rodině, povzbuzeny vhodnými slovy biskupa nebo představené nebo pozdravením pokoje. V tom případě pozdraví biskup vhodným způsobem právě zasvěcené řeholnice pozdravením pokoje. Pak jim představená a další řeholnice projeví sesterskou lásku podle obyčeje řeholní rodiny nebo kláštera.

Mezitím sbor a lid zpívají antifonu Jak milé jsou tvé stánky, Pane se Žalmem 83 nebo jiný příhodný zpěv.413

738. Pak se panny, které právě složily profesi, odeberou na místa, která jim byla v presbytáři určena. Pokračuje mše. Mše pokračuje obvyklým způsobem. Vyznání víry se recituje podle pokynů v misálu, obecná modlitba se vynechává.414

Když se zpívá zpěv k obětování, některé z panen právě zasvěcených Bohu vhodným způsobem přinesou k oltáři chléb, víno a vodu ke slavení eucharistie.415

V eucharistické modlitbě se přidávají vlastní prosby.416

Biskup se vhodným způsobem pozdraví s pannami pozdravením pokoje.417

739. Poté co biskup přijal tělo a krev Páně, přistoupí panny k oltáři, aby přijaly Kristovu svátost pod obojí způsobou. Po nich mohou eucharistii přijmout stejným způsobem příznivci kláštera, rodiče a blízcí.418

740. Když skončí modlitba po přijímání, panny právě zasvěcené Bohu se postaví před oltář. Biskup nyní přijme mitru a pozdraví lid slovy: Pán s vámi. Jeden z jáhnů pak může pronést pozvání k požehnání a biskup s rukama vztaženýma nad panny pronese prosby požehnání. Nakonec vezme berlu a říká: A vy všichni a dělá znamení kříže nad lidem.

Biskup může udělit požehnání také s použitím znění uvedeného níže pod. č. 1120-1121.

410 Srov. tamtéž, č. 65-67.411 Srov. tamtéž, č. 68.412 Srov. tamtéž, č. 69.413 Srov. tamtéž, č. 70.414 Srov. Pontificale Romanum, Ordo consecrationis virginum, kap. II De consecratione virginum professioni monialium coniuncta, č. 50.415 Srov. tamtéž, č. 73.416 Srov. tamtéž, č. 74.417 Srov. tamtéž, č. 75.418 Tamtéž, č. 76.

741. Když biskup udělí požehnání, jáhen propustí lid slovy: Jděte ve jménu Páně a všichni odpovídají: Bohu díky. Pokud je to případné, vezmou si panny své svíce. Schola a lid zpívají vhodný hymnus nebo kantikum/píseň chvály a průvod se seřadí jako na začátku mše, aby odvedl právě zasvěcené panny ke vstupu do klauzury.419

II. ZASVĚCENÍ PANEN, KTERÉ ŽIJÍ SVĚTSKÝM ŽIVOTEM

742. Protože takové panny přistupují k panenskému zasvěcení na základě rady a autority biskupa a slouží především při práci v diecézi, je příhodné, aby se obřad konal v katedrálním chrámu, pokud místní okolnosti nebo mravy neradí něco jiného.420

743. Vše probíhá tak, jak to bylo popsáno výše pro zasvěcení řeholních panen, s výjimkou toho, co se uvádí v římském Pontifikálu a níže.

744. Je vhodné aby byly panny, které mají být zasvěceny, doprovázely a přivedly k oltáři dvě panny již Bohu zasvěcené nebo dvě ženy vybrané ze shromáždění věřících.421

745. Pro otázky na vůli zasvětit se Bohu se po homilii použije vlastní text, který se nachází v Pontifikálu.422

746. Když skončí litanie a jejich modlitba, přistupují panny, jež mají být zasvěceny, jednotlivě k biskupovi, poklekají před ním a své spojené ruce kladou do jeho rukou a pronášejí slib panenství se slovy: Přijmi, otče. Pokud by se tento obřad jevil méně vhodný, může být nahrazen jiným, schváleným biskupskou konferencí.423

747. Pozdravení pokoje se zasvěceným pannám nedává bezprostředně po udělení odznaků, ale při mši, jak je to obvyklé.424

419 Srov. tamtéž, č. 80.420 Srov. tamtéž, kap. I, De consecratione virginum, č. 3.421 Tamtéž, č. 10.422 Srov. tamtéž, č. 17.423 Srov. tamtéž, č. 22.424 Srov. tamtéž, č. 34.

KAPITOLA IV

VĚČNÉ SLIBY ŘEHOLNÍKŮ

PŘEDMLUVA

748. „Církev nejenže povznáší řeholní život k hodnosti kanonického stavu svým schválením, ale také ho představuje jako stav zasvěcený Bohu svými liturgickými úkony. Církev totiž – na základě autority, kterou jí svěřil Bůh – přijímá sliby těch, kteří je skládají, vyprošuje jim svou veřejnou modlitbou od Boha pomoc a milost, doporučuje je Bohu, udílí jim duchovní požehnání a zapojuji jejich obětování do eucharistické oběti.“425

To se pod dohledem církve projevuje, když biskup coby otec a pastýř ustanovený i pro řeholníky, ačkoliv jsou v řízení svých komunit vyňati z jeho pravomoci, předsedá jejich věčným slibům, které se konají o vhodné slavnosti při mši a za účasti lidu.

749. Sliby se obvykle konají v kostele řeholní rodiny, k níž patří ti, kteří mají skládat sliby. Pokud je to však jeví kvůli pastoračním důvodům nebo chvále řeholního života, k rozvoji Božího lidu a umožnění vhodného setkání příhodnější, koná se obřad příhodně v katedrálním, farním nebo jiném významném chrámě. To se velmi doporučuje, pokud si přejí skládat věčné sliby členové dvou nebo více řeholních rodin při téže eucharistické oběti. Takové společné slavnosti se mají zúčastnit představení řeholních rodin, a pokud jsou kněžími, mají koncelebrovat s biskupem a s dalšími kněžími účastnícími se slavnosti. Biskupovi přisluhuje aspoň jeden jáhen a ke provedení obřadu jsou k dispozici přisluhující. Každý skládá sliby před svým představeným.426

750. Ke složení věčných slibů se chvályhodně vybere neděle nebo svátek Páně, svátek blahoslavené Panny Marie nebo svatých, kteří řeholním životem vynikli.427

751. Ve dnech, v nichž je dovoleno sloužit mši s obřady,428 je možné slavit mši se skládáním věčných slibů s vlastními čteními429 s použitím bílé nebo slavnostní liturgické barvy.




425 II. Vat. koncil, věroučná konst. o církvi, Lumen gentium, č. 45. 426 Rituale Romanum, Ordo professionis religiosae, kap. III: Ritus professionis religiosae intra Missam peragendus, č. 44-46.427 Srov. tamtéž, č. 40; srov. CIC 657 §3.428 Srov. níže, Appendix III.429 Srov. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, č. 811-815.430 Srov. níže, Appendix II.

SVÁTOSTINY

Znění závěrečného požehnání vlastní pro mši s obřady lze použít vždy.

752. Kromě posvátných rouch a toho, co je potřeba ke slavení mše, se připraví:a) Rituál řeholních slibů;b) odznaky řeholních slibů, pokud mají být podle zákonů nebo obyčejů řeholní

rodiny předány;c) dostatečně velký kalich pro přijímání pod obojí způsobou;d) v případě, že se jedná o laický institut, sedadlo pro představeného na vhodném

místě presbytáře;e) Sedadla pro řeholníky, kteří mají skládat věčné sliby, umístěná v presbytáři tak,

aby věřící mohli dobře sledovat celé liturgické dění.431

Zasvěcení se koná před biskupským stolcem nebo před oltářem nebo na jiném vhodném místě.

POPIS OBŘADU

753. Při vstupu se koná obvyklým způsobem průvod, jehož se chvályhodně účastní ti, kdo mají skládat věčné sliby provázeni novicmistrem a v laických institutech samotným představeným. Když přijdou k oltáři a uctí jej, všichni zaujmou určená místa.432


755. Po přečtení evangelia biskup přijme mitru a berlu a sedí na biskupském stolci nebo přistoupí k připravenému sedadlu. Lid sedí, ti, kdo mají skládal sliby, ovšem stojí. Nyní se koná vyvolání nebo požádání.

Jáhen nebo novicmistr jménem vyvolává jednotlivě ty, kdo mají skládat sliby, a ti odpovídají slovy Jsem připraven nebo jiným způsobem podle obyčeje řeholní rodiny nebo místa. Pak se biskup dotazuje těch, kdo mají skládat sliby, na jejich vůli, jak je to uvedeno v Rituálu.

Místo vyvolávání může proběhnout požádání. Jeden z těch, kdo mají skládat sliby, ve stoje jménem všech požádá slovy uvedenými v Rituálu nebo jinými vhodnými o svolení ke složení slibů.

Na konci všichni odpovídají slovy Bohu díky nebo jiným vhodným způsobem.433

756. Nyní ti, kdo mají skládat sliby, sedí a biskup vsedě s mitrou a berlou, nezdá-li se mu vhodné něco jiného, pronáší homilii, v níž se osvětlují jak biblická čtení, tak dar a úkol řeholních slibů k posvěcení vyvolených a k dobru církve a celého lidského rodu.434

431 Srov. Rituale Romanum, Ordo professionis religiosae, kap. III: Ritus professionis religiosae intra Missam peragendus, č. 48, 50.432 Srov. tamtéž, č. 51.433 Srov. tamtéž, č. 48, 53-55.434 Srov. Rituale Romanum, Ordo professionis religiosae, kap. III: Ritus professionis religiosae intra Missam peragendus, č. 56.

140

VĚČNÉ SLIBY ŘEHOLNÍKŮ

757. Když homilie skončí, ti, kdo mají skládat profesi, vstanou a biskup se jich ptá, jsou-li připraveni k tomu, aby se zasvětili Bohu a následovali dokonalou lásku podle řehole nebo konstitucí řeholní rodiny. Klade otázky, které jsou uvedeny v římském Rituálu nebo ve vlastním Rituálu. Když dotazování skončí, potvrdí vůli těch, kdo mají skládat sliby, slovy Ten, který započal nebo jinými vhodnými slovy.435

758. Pak biskup odloží berlu a mistru, vstane a všichni vstanou současně s ním. Biskup ve stoje se sepjatýma rukama říká pozvání k modlitbě: Modleme se, milovaní bratři. Poté jáhen vybídne: Poklekněme. Biskup i všichni přítomní kleknou, ale ti, kdo mají skládat sliby, si podle zvyklostí místa nebo řeholní rodiny buď lehnou nebo kleknou. V době velikonoční a v neděli jáhen neříká Poklekněme; ti, kdo mají skládat sliby, si však lehnou a ostatní zůstanou stát.

V tom okamžiku začnou zpěváci zpívat litanie a všichni odpovídají. Na správném místě lze přidat jména těch svatých, kteří jsou v obzvláštní úctě lidu nebo řeholní rodiny, nebo jiné invokace vhodné kvůli konkrétním okolnostem: litanie totiž nahrazují obecnou modlitbu.436

759. Po skončení litanií biskup ve stoje s rozepjatýma rukama pronese modlitbu Nakloň, prosíme. Pokud jáhen před litaniemi vyzval k pokleknutí, řekne po litaniích: Povstaňte., a všichni vstanou.437

760. Biskup sedí a přijme mitru a berlu. Dva členové kláštera, kteří již složili věčné sliby, podle obyčeje řeholní rodiny plní zvláštní úkol svědků, přistoupí a stojí u představeného.

Ti, kdo mají skládat věčné sliby, přistupují a před biskupem, svým představeným a svědky čtou znění profese, kterou vlastnoručně dříve řádně napsali.

Poté ten, kdo složil věčné sliby, chvályhodně odchází k oltáři, položí naň lístek s profesí, a pokud je to možné, na něm podepisuje instrumentum profese. Když to vykoná, vrátí se na své místo.438

761. Po skončení tohoto obřadu mohou ti, kdo složili věčné sliby, ve stoje zpívat antifonu Přijmi mě, Pane nebo jiný vhodný zpěv.439

762. Nyní řeholníci, kteří právě složili sliby, pokleknou. Biskup odloží berlu a mitru, vstane a s rozepjatýma rukama pronese nad slibujícími, kteří před ním klečí, slavnostní modlitbu požehnání.440

763. Pokud se podle obyčeje řeholní rodiny předávají odznaky věčných slibů, tak po požehnání těch, kdo složili věčné sliby, přistupují ti, kdo právě sliby složili, k biskupovi, který sedí s mitrou a předá jim odznaky. To se děje v tichu nebo se slovy, která jsou

435 Srov, tamtéž, č. 57-59.436 Srov. tamtéž, č. 60-62.437 Srov. tamtéž, č. 63.438 Srov. tamtéž, č. 64-65.439 Srov. tamtéž, č. 66.440 Srov. tamtéž, č. 67.

141

uvedena ve vlastním Rituálu. Mezitím všichni sedí a zpívá se antifona Blažení, kdo přebývají s Žalmem 83 nebo jiný příhodný zpěv.441

764. Když skončí předávání odznaků a slavnostní modlitba požehnání, je možné potvrdit, že řeholníci, kteří právě složili věčné sliby byli navždy přičleněni k Institutu buď vhodnými slovy pronesenými biskupem nebo představeným nebo pozdravením pokoje, jímž biskup, představený a spolubratři prokazují podle obyčeje řeholní rodiny bratrskou lásku řeholníkům, kteří právě složili věčné sliby. Mezitím se zpívá antifona Hle, jak dobré s Žalmem 132 nebo jiný příhodný zpěv.

765. Nato se řeholníci, kteří právě složili sliby, vrátí na svá místa a pokračuje mše.442

Vyznání víry se recituje podle pokynů v misálu, obecná modlitba se vynechává.Když se zpívá zpěv k obětování, někteří z řeholníků, kteří právě složili věčné sliby,

vhodným způsobem přinesou k oltáři chléb, víno a vodu ke slavení eucharistie.443


Biskup se pozdraví pozdravením pokoje s řeholníky, kteří právě složili věčné sliby.445

766. Poté co biskup přijal tělo a krev Páně, přistoupí řeholníci, kteří právě složili věčné sliby, k oltáři, aby přijali Kristovu svátost pod obojí způsobou. Po nich mohou eucharistii přijmout stejným způsobem spolubratři, rodiče a blízcí.446

767. Když skončí modlitba po přijímání, řeholníci, kteří právě složili věčné sliby, se postaví před oltář. Biskup nyní přijme mitru a pozdraví lid slovy: Pán s vámi. Jeden z jáhnů pak může pronést pozvání k požehnání a biskup s rukama vztaženýma nad ty, kdo složili sliby, pronese prosby požehnání. Nakonec vezme berlu a říká: A vy všichni a dělá znamení kříže nad lidem.447


768. Když biskup udělí požehnání, jáhen propustí lid slovy: Jděte ve jménu Páně a všichni odpovídají: Bohu díky.

441 Srov. tamtéž, č. 68.442 Srov. tamtéž, č. 71.443 Srov. tamtéž, č. 72.444 Srov. tamtéž, č. 73.445 Srov. tamtéž, č. 74.446 Srov. tamtéž, č. 75.447 Srov. tamtéž, č. 76-77.

KAPITOLA V

VĚČNÉ SLIBY ŘEHOLNIC

PŘEDMLUVA

769. Život zasvěcený Bohu řeholními pouty požíval vždy velké cti v církvi, jež už od prvních staletí ozdobila posvátnými obřady věčné řeholní sliby.

To se děje nepřetržitě až do našich časů: církev totiž přijímá zasvěcení slibujících, svou veřejnou modlitbou pro ně získává pomoc a milost od Boha, svěřuje je Bohu a poskytuje jim duchovní požehnání a připojuje jejich obětování k oběti eucharistické.448

Takový náhled církve se projevuje především tehdy, když biskup jako velekněz, od nějž se odvozuje a na němž závisí život věřících v diecézi, 449 předsedá věčným slibům řeholnic žijících v jeho diecézi. Tyto sliby se mají konat při mši.

770. Sliby se obvykle konají v kostele řeholní rodiny, k níž patří ty, které mají skládat sliby. Pokud je to však jeví kvůli pastoračním důvodům nebo chvále řeholního života, k rozvoji Božího lidu a umožnění vhodného setkání příhodnější, koná se obřad příhodně v katedrálním, farním nebo jiném významném chrámě. To se velmi doporučuje, pokud si přejí skládat věčné sliby členky dvou nebo více řeholních rodin při téže eucharistické oběti, jíž předsedá biskup. Přání skládat věčné sliby přednese každá sestra před svou představenou.450

Je vhodné, aby kněží přítomní na slavnosti koncelebrovali s biskupem. Biskupovi má přisluhovat aspoň jeden jáhen a aby byli při obřadu k dispozici přisluhující.

771. Ke složení věčných slibů se chvályhodně vybere neděle nebo svátek Páně, svátek blahoslavené Panny Marie nebo svatých, kteří řeholním životem vynikli.451

772. Ve dnech, v nichž je dovoleno sloužit mši s obřady,452 je možné slavit mši se skládáním věčných slibů s vlastními čteními453 s použitím bílé liturgické barvy.




448 Srov. II. Vat. koncil, věroučná konst. o církvi, Lumen gentium, č. 45.449 Srov. II Vat. koncil, konst. o posvátné liturgii, Sacrosanctum Concilium, č. 41.450 Rituale Romanum, Ordo professionis religiosae, kap. III: Ritus professionis religiosae intra Missam peragendus, č. 50-51.451 Srov. tamtéž, č. 43; srov. CIC 657 § 3.452 Srov. níže, Appendix III.453 Srov. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, č. 811-815.454 Srov. níže, Appendix II.

SVÁTOSTINY

Znění závěrečného požehnání vlastní pro mši s obřady lze použít vždy.

773. Kromě posvátných rouch a toho, co je potřeba ke slavení mše, se připraví:a) Rituál řeholních slibů;b) odznaky řeholních slibů, pokud mají být podle zákonů nebo obyčejů řeholní

rodiny předány;c) dostatečně velký kalich pro přijímání pod obojí způsobou;d) na vhodném místě presbytáře sedadlo pro představenou, která má věčné sliby

přijmout;e) lavice pro řeholnice, které mají skládat věčné sliby, umístěná v presbytáři tak, aby

věřící mohli dobře sledovat celé liturgické dění.Zasvěcení se koná před biskupským stolcem nebo před oltářem nebo na jiném

vhodném místě.

POPIS OBŘADU

774. Při vstupu se koná obvyklým způsobem průvod, jehož se chvályhodně účastní ty, kdo mají skládat věčné sliby, provázeny představenou a novicmistrovou. Když přijdou do presbytáře, uctí jej a všichni zaujmou určená místa.455


776. Po přečtení evangelia biskup přijme mitru a berlu a sedí na biskupském stolci nebo přistoupí k sedadlu. Lid sedí, ty, kdo mají skládal sliby, ovšem stojí. Nyní se koná vyvolání nebo požádání.

Jáhen nebo novicmistrová jménem vyvolává jednotlivě ty, kdo mají skládat sliby, a ty odpovídají slovy Jsem připravena nebo jiným způsobem podle obyčeje řeholní rodiny nebo místa. Pak se biskup dotazuje těch, kdo mají skládat sliby, na jejich vůli, jak je to uvedeno v Rituálu.

Místo vyvolávání může proběhnout požádání. Jedna z těch, kdo mají skládat sliby, ve stoje jménem všech obrácena k představené požádá slovy uvedenými v Rituálu nebo jinými vhodnými o svolení ke složení slibů.

Na konci všichni odpovídají slovy Bohu díky nebo jiným vhodným způsobem.456

777. Nyní ty, které mají skládat sliby, sedí a biskup vsedě s mitrou a berlou, nezdá-li se mu vhodné něco jiného, pronáší homilii, v níž se osvětlují jak biblická čtení, tak dar a úkol věčných řeholních slibů k posvěcení vyvolených a k dobru církve a celého lidského rodu.457

778. Když homilie skončí, ty, které mají skládat profesi, vstanou a biskup se jich ptá, jsou-li připraveny k tomu, aby se zasvětily Bohu a následovaly dokonalou lásku podle řehole

455 Srov. Rituale Romanum, Ordo professionis religiosae, kap. III: Ritus professionis religiosae intra Missam peragendus, č. 55-56.456 Srov. tamtéž, č. 58, 59, 60.457 Srov. tamtéž, č. 61.

144

VĚČNÉ SLIBY ŘEHOLNIC

nebo konstitucí řeholní rodiny. Klade otázky, které jsou uvedeny v římském Rituálu nebo ve vlastním Rituálu. Když dotazování skončí, potvrdí vůli těch, kdo mají skládat sliby, slovy Ten, který započal nebo jinými vhodnými slovy.458

779. Pak biskup odloží berlu a mistru, vstane a všichni vstanou současně s ním. Biskup ve stoje se sepjatýma rukama říká pozvání k modlitbě: Milovaní bratři. Poté jáhen vybídne: Poklekněme. Biskup i všichni přítomní kleknou, ale ty, které mají skládat sliby, si podle zvyklostí místa nebo řeholní rodiny buď lehnou nebo kleknou. V době velikonoční a v neděli jáhen neříká Poklekněme; ty, které mají skládat sliby, si však lehnou a ostatní zůstanou stát.

V tom okamžiku začnou zpěváci zpívat litanie a všichni odpovídají. Na správném místě lze přidat jména těch svatých, kteří jsou v obzvláštní úctě řeholní rodiny nebo lidu, nebo jiné invokace vhodné kvůli konkrétním okolnostem: litanie totiž nahrazují obecnou modlitbu.459

780. Po skončení litanií biskup ve stoje s rozepjatýma rukama pronese modlitbu Nakloň, prosíme. Pokud jáhen před litaniemi vyzval k pokleknutí, řekne po litaniích: Povstaňte., a všichni vstanou.460

781. Biskup sedí a přijme mitru a berlu. Dvě sestry, které již složily věčné sliby, podle obyčeje řeholní rodiny plní zvláštní úkol svědků, přistoupí a stojí u představené.

Ty, které mají skládat věčné sliby, přistupují k představené a čtou znění profese, kterou vlastnoručně dříve řádně napsaly.

Poté ta, která složila věčné sliby, chvályhodně odchází k oltáři, položí naň lístek s profesí, a pokud je to možné, na něm podepisuje instrumentum profese. Když to vykoná, vrátí se na své místo.461

782. Po skončení tohoto obřadu mohou ty, které složily věčné sliby, ve stoje zpívat antifonu Přijmi mě, Pane nebo jiný vhodný zpěv, který vyjadřuje význam darování a radosti.462

783. Nyní řeholnice, které právě složily sliby, pokleknou. Biskup odloží berlu a mitru, vstane a s rozepjatýma rukama pronese nad slibujícími, které před ním klečí, slavnostní modlitbu požehnání.463

784. Pokud se podle obyčeje řeholní rodiny předávají odznaky věčných slibů, tak po požehnání těch, které složili věčné sliby, přistupují ty, které právě sliby složily, k biskupovi, který sedí s mitrou a předá jim odznaky. To se děje v tichu nebo se slovy, která jsou uvedena ve vlastním Rituálu. Tak je například možné předávat prsteny. řeholnice, které právě složily sliby vstanou a přistoupí k biskupovi, který každé předá

458 Srov. tamtéž, č. 62-64.459 Srov. tamtéž, č. 65-67.460 Srov. tamtéž, č. 68.461 Srov. tamtéž, č. 69-70.462 Srov. Rituale Romanum, Ordo professionis religiosae, kap. III: Ritus professionis religiosae intra Missam peragendus, č. 71.463 Srov. tamtéž, č. 72.

145

SVÁTOSTINY

prsten s uvedenými slovy. Pokud je řeholnic, které právě složily sliby, více nebo z jiné spravedlivé příčiny může biskup slova, při nichž se předává prsten, říct jednou pro všechny. Poté řeholnice, které právě složily sliby, přistoupí k biskupovi, aby přijaly prsten.

Mezitím sbor a lid zpívají antifonu Pouze jemu jsem zasnoubena s Žalmem 44 nebo jiný příhodný zpěv.464

785. Když toto skončí a je to obvyklé nebo se to jeví jako vhodné, je možné potvrdit, že sestry, které právě složily věčné sliby byly navždy přičleněny k řeholní rodině buď vhodnými slovy pronesenými biskupem nebo představenou nebo pozdravením pokoje, jímž vhodným způsobem biskup a dále představená a spolusestry prokazují podle obyčeje řeholní rodiny sesterskou lásku řeholnicím, které právě složily věčné sliby.

Mezitím se zpívá antifona Jak milé jsou tvé stánky, Pane se Žalmem 83 nebo jiný příhodný zpěv.465

786. Nato se řeholnice, které právě složily sliby, vrátí na svá místa a pokračuje mše.Vyznání víry se recituje podle pokynů v misálu, obecná modlitba se vynechává.Když se zpívá zpěv k obětování, některé z řeholnic, které právě složily věčné sliby,

vhodným způsobem přinesou k oltáři chléb, víno a vodu ke slavení eucharistie. 466


Biskup se vhodným způsobem pozdraví pozdravením pokoje s řeholnicemi, které právě složily věčné sliby.468

787. Poté co biskup přijal tělo a krev Páně, přistoupí řeholnice, které právě složily věčné sliby, k oltáři, aby přijaly eucharistii pod obojí způsobou. Po nich mohou eucharistii přijmout stejným způsobem spolusestry, rodiče a blízcí.469

788. Když skončí modlitba po přijímání, řeholnice, které byly právě zasvěceny Bohu, se postaví před oltář. Biskup nyní přijme mitru a pozdraví lid slovy: Pán s vámi. Jeden z jáhnů pak může pronést pozvání k požehnání a biskup s rukama vztaženýma nad ty, kdo složily sliby, pronese prosby požehnání. Nakonec vezme berlu a říká: A vy všichni a dělá znamení kříže nad lidem.470


789. Když biskup udělí požehnání, jáhen propustí lid slovy: Jděte ve jménu Páně a všichni odpovídají: Bohu díky.

464 Srov. tamtéž, č. 73-76.465 Srov. tamtéž, č. 77.466 Tamtéž, č. 79.467 Srov. tamtéž, č. 80.468 Tamtéž, č. 81.469 Srov. tamtéž, č. 82.470 Srov. tamtéž, č. 83-84, 160.

146

KAPITOLA VI

O USTANOVENÍ LEKTORŮ A AKOLYTŮ

PŘEDMLUVA

790. Je třeba zachovávat v latinské církvi služby lektora a službu akolyty; mohou být svěřovány Kristu věrným mužům laikům, tak aby nebyly považovány za vyhrazené toliko kandidátům svěcení.

Kandidáti jáhenství a kněžství mají však přijímat služby lektora a akolyty pokud je již nepřijali a po dobu kandidatury je mají vykonávat, aby a byli lépe připraveni k budoucí bohoslužbě slova a oltáře.471

791. Služby lektora a služba akolyty nemohou být svěřeny zároveň jedné a téže osobě nebylo-li mezi obojím zachováno mezidobí stanovené Apoštolským stolcem nebo biskupskou konferencí.472

792. Služby uděluje biskup nebo v duchovních institucích sloužících kněžskému zdokonalení, nejvyšší přestavený, a to při mši nebo při bohoslužbě Božího slova.473

793. Biskup nechť má při provádění obřadu u sebe jáhna nebo kněze k povolávání kandidátů a také jiné nutné pomocníky.

Obřad se vykonává u katedry nebo u sedadla, pokud se nezdá být vhodnější umístit jiné sedadlo před oltář, aby se podpořila účast lidu.

Jestliže se obřad slaví při mši, oblékne biskup posvátná roucha určená pro slavení Eucharistie a použije mitru a berlu. Jestliže se slavnost koná mimo mši, může na sebe vzít pektorální kříž, štolu a pluviál vhodné barvy přes albu nebo použít pektorál a štolu přes rochetu a mozetu; v tomto případě nepoužije mitru a berlu.

I. O USTANOVOVÁNÍ LEKTORŮ

794. Lektor je ustanovován k úkolu, který je mu vlastní, totiž číst v liturgickém shromáždění Boží slovo. Proto při mši a jiných posvátných obřadech předčítá z Písma svatého, ne však evangelium.474

Nadto je mu mezi lidem Božím svěřen významný úkol, aby vychovával děti i dospělé ve víře a v hodném přijímání svátostí.475

471 Srov. Pavel VI. , Apoštolský list: Ministeria quaedam, 15. srpna 1972, č. III, IV, XI : AAS 64 (1972), str. 531-533. 472 Srov. tamtéž, č. X.473 Srov. tamtéž, č. IX.474 Srov. tamtéž, č. V.475 Srov. Pontificale Romanum, O ustanovení lektorů, č. 4.

SVÁTOSTINY

795. K vykonávání obřadu budiž připraveno:a) jestliže se služby koná při mši svaté, všechno, co je nutné k slavení mše svaté;

kromě rouch, která jsou uvedena pod č. 804b) římský pontifikálc) kniha Písma svatéhod) sedadlo pro biskupae) sedadla pro ty, kteří budou ustanoveni lektory, mají být rozestavena na vhodném

místě v presbytáři tak, aby věřící mohli dobře vidět liturgické dění;f) jestliže se obřad slaví při mši a uděluje se přijímání pod obojí způsobou, kalich

dostatečné velikosti.

O slavnostním ustanovování lektorů při mši svaté

796. Může být sloužena mše svatá za služebníky církve se čteními, která patří k obřadu ustanovování s užitím barvy bílé nebo barvy patřící k svátku.476

Jde-li však o dny, které jsou vedeny pod čísly 1-9 na seznamu liturgických dnů, slouží se mše svatá dotyčného dne.

Když není sloužena mše svatá za služebníky církve, může se užít jedno čtení z těch, která se nabízejí v lekcionáři pro obřad ustanovování, neběží-li o den, který je veden pod čísly 1-4 v seznamu liturgických dnů.477

797. Vstupní obřady a bohoslužba slova včetně evangelia se konají podle obvyklého zvyku.

798. Po přečtení evangelia sedí biskup na katedře nebo na sedadle postaveném na vhodnějším místě, přijme mitru a podle zvyku berlu. Když všichni taktéž sedí, jáhen nebo kněz k tomu určený volá kandidáty slovy: „nechť přistoupí ti, kteří mají být ustanoveni ke službě lektorů.“ Kandidáti jsou povolávání jménem. Každý jednotlivě odpoví: „Zde jsem.“ Přistoupí k biskupovi, vzdají mu poctu a vracejí se na svá místa.478

799. Tehdy má biskup homilii v níž lidu osvětlí jednak přednesené texty Písma svatého, jednak službu lektora. Tuto homilii zakončí slovy, jak jsou uvedena v pontifikálu nebo slovy podobnými a osloví samy kandidáty.479

800. Když biskup dokončil oslovení, odloží mitru a berlu, vstane a všichni vstanou s ním. Kandidáti před ním pokleknou. Biskup vyzve věřící k modlitbě a řekne se sepjatýma rukama: „Boha Otce, nejmilejší bratři, pokorně prosme.“ Tehdy se všichni v tichosti modlí. Biskup potom stojí s rozpjatýma rukama a říká nad kandidáty modlitbu požehnání: „Bože, zdroji všeho světla.“480

476 Srov. Římský misál, Ordo Lectionum Misae, č. 780-784.477 Srov. níže, dodatek II.478 Srov. Pontificale Romanum, O ustanovení lektorů, č. 3. 479 Srov. tamtéž, č. 4.480 srov. Pontificale Romanum, O ustanovení lektorů, č. 5-6.

148


801. Potom všichni usednou. Biskup sedí a přijme mitru. Kandidáti vstanou a přistoupí k biskupovi, který každému předá knihu Písma svatého řka: „ Přijmi knihu Písma svatého.“ Mezitím, zvláště když je mnoho kandidátů, se zpívá Žalm 18 nebo jiný vhodný zpěv.481

802. Když toto bylo splněno, mše svatá pokračuje obvyklým způsobem nebo Věřím v Boha, má-li se modlit nebo obecnou modlitbou do níž jsou vloženy zvláštní modlitby za lektory právě ustanovené.

803. Lektoři, jejich rodiče a příbuzní mohou přijmout svátost oltářní pod obojí způsobou.

O ustanovování lektorů při bohoslužbě slova

804. Biskup může vzít na sebe pektorální kříž, štolu a pluviál vhodné barvy přes albu. Nebo vzít na sebe toliko kříž a štolu přes rochetu a mozetu. V takovém případě nepoužije mitru a berlu.

805. Před biskupovým pozdravem může slavnostní obřad začít antifonou nebo vhodným zpěvem. Pak je možno pomodlit se vstupní modlitbu ze mše svaté za služebníky církve. Bohoslužba slova se vede podobným způsobem jako při mši svaté. Mezi čtení se vhodně vkládají zpěvy.

806. Ustanovování lektorů se děje způsobem uvedeným pod čísly 799-801.

807. Obřad ustanovování se uzavírá všeobecnou modlitbou a modlitbou Páně. Potom biskup požehná přítomným obvyklých způsobem, jak je uvedeno pod čísly 1120-1121. Jáhen přítomné propustí řka: „Jděte v pokoji.“ Všichni odpovědí: „Bohu díky.“ a odcházejí.

II. O USTANOVOVÁNÍ AKOLYTŮ

808. Akolyta je ustanovován, aby pomáhal jáhnovi a přisluhoval knězi. Jeho úkolem je tedy starat se o službu u oltáře pomáhat jáhnovi a knězi při liturgickém konání zvláště při slavení mše svaté. Kromě toho jeho úkolem, jako zvláštního služebníka, podávat svátost oltářní. Nadto v mimořádných náležitostech je možno ho pověřit, aby veřejně vystavil Nejsvětější svátost k adoraci věřících a potom ji uložil, ne však, aby Nejsvětější svátostí uděloval požehnání.482

809. Ustanovování akolytů se děje toliko při mši svaté.

810. K vykonání obřadu se připraví kromě svatých rouch:a) to, co je nutné ke slavení mše svatéb) římský pontifikálc) nádobka s chlebem a vínem k proměňování

481 Srov. tamtéž, č. 7.482 Srov. Pavel VI. , Apoštolský list: Ministeria quaedam, 15. srpna 1972, č. VI: AAS 64 (1972), str. 531-533.

149

SVÁTOSTINY

d) sedadlo pro biskupae) sedadla pro ustanovované akolyty rozestavená na vhodném místě v presbytáři tak,

aby věřící mohli dobře vidět na liturgické dění.f) kalich dostatečné velikosti k přijímání svátosti oltářní pod obojí způsobou.

811. Může být sloužena mše svatá za služebníky církve se čteními, která patří k obřadu ustanovování s užitím barvy bílé nebo barvy patřící k svátku.483 Jde-li však o dny, které jsou vedeny pod čísly 1-9 na seznamu liturgických dnů, slouží se mše svatá dotyčného dne.

Když není sloužena obřadní mše svatá, může se užít jedno z těch čtení, která se nabízejí v lekcionáři pro obřad ustanovování, neběží-li o den, který je veden pod čísly v seznamu liturgických dnů.484

812. Vstupní obřady a bohoslužba slova včetně evangelia se konají podle obvyklého zvyku.

813. Po přečtení evangelia sedí biskup na katedře nebo na sedadle postaveném na vhodnějším místě přijme mitru a podle zvyku berlu. Když všichni taktéž sedí jáhen nebo kněz k tomu určený volá kandidáty řka: „ Nechť přistoupí ti, kteří mají být ustanoveni ke službě akolytů.“ Kandidáti jsou povolávání jménem. každý jednotlivě odpoví: „Zde jsem.“ Přistoupí k biskupovi, vzdají mu poctu a vracejí se na svá místa.485

814. Tehdy má biskup homilii, v níž jednak osvětluje lidu slova předneseného textu, jednak službu akolyty. Tuto homilii zakončí slovy, která jsou uvedena v Pontifikálu nebo slovy podobnými a oslovuje jimi akolyty.486

815. Po vykonání alokuce biskup odloží berlu a mitru, vstane a všichni s ním. Kandidáti před ním poklednou, Biskup vyzve věřící k modlitbě, řka se sepjatýma rukama: „Nejmilejší bratři, prosme pokorně Pána.“ Tehdy se vichni chvíli mlčky modlí. Potom biskup, vstoje s rozpjatýma rukama, pronese nak kandidáty nodlitba požehnání: „Přelaskavý Bože, jenž skrze svého jednorozeného Syna..“ ( Ponfificale Romanum; De institutione acolythorum 5-6 )487

816. Potom všichni sedí. Biskup sedí a přijme mitru. Kandidáti vstanou a přistoupí k biskupovi, která každému jednotlivě předá nádobku s chlebem nebo s vínem, jež mají týt konsekrovány, a řekne: „Přijmi nádobku.“488 Mezitím zvláště je-li kandidátů mnoho, zpívá se žalm nebo jiný vhodný zpěv.

817. Když toto bylo splněno, mše svatá pokračuje obvyklým způsobem, Vyznáním víry, má-li se modlit, nebo obecnou modlitbou, do níž se zařadí zvláštní modlitby za akolyty právě ustanovené.

483 Srov. Římský misál, Ordo Lectionum Missae, č. 785-789.484 Srov. níže, dodatek II.485 Srov. Pontificale romanum, O ustanovení akolytů, č. 3.486 Srov. Pontificale romanum, O ustanovení akolytů, č. 4.487 Srov. tamtéž, č. 5-6.488 Srov. tamtéž, č. 7.

150


818. Akolyté, nebo je-li jich mnoho, někteří z nich při přípravě darů přinášejí patenu s chlebem a kalich s vínem.489

819. Akolyté, jejich rodiče a příbuzní mohu přijmout Svátost oltářní pod obojí způsobou. Akolyté přijmou Svátost oltářní hned po jáhnech.

820. Biskup může pověřit akolytu, který se stal mimořádným služebníkem Eucharistie, aby při mši svaté, při níž byl ustanoven, pomohl podávat svaté přijímání věřícím.490

489 Tamtéž, č. 8.490 Tamtéž, č. 10.

151

KAPITOLA VII

O POHŘEBNÍCH SLAVNOSTECH, KTERÉ VEDE BISKUP

PŘEDMLUVA

821. Je velmi vhodné, aby biskup jako hlasatel víry a služebník útěchy vedl podle možnosti pohřební obřady, které se konají za velké účasti lidu, zvlášť jde-li o zemřelého biskupa nebo kněze.

822. Ke slavení obřadu nechť je připraveno toto: a) V sakristii nebo vhodnějším místě:

- posvátné oblečení pohřební barvy- pro biskupa: alba, štola, pektorální kříž, pluviál pro průvod a slavení Božího

slova, kazule ke mši svaté, jednoduchá mitra, pastýřská berla;- pro koncelebranty: oblečení ke mši svaté- pro jáhny: alby, štoly (dalmatiky);- pro ostatní služebníky: alby nebo jiná oblečení řádně schválená;

b) V domě zemřelého- římský rituál;- procesní kříž a svíce;- nádobka svěcené vody s aspersoriem;- kadidelnice s nádobkou kadidla a lžíce

c) V přesbytáři:- vše, co se vyžaduje k slavení mše svaté nebo k slavení Božího slova

d) Poblíž místa, kam se postaví rakev:- paškál (velikonoční svíce);- všechno, co se vyžaduje k pohřebnímu obřadu,jestliže to nebylo přineseno

v průvodu z domu zemřelého.

823. Při celebrování pohřbu, kromě rozlišení vyplývajícího ze služby liturgické a z posvátného řádu a kromě poct povinných pro občanské autority podle pravidel liturgických zákonů, žádná ze soukromých osob nebo okolností nemá být přibrána ani k ceremoniím ani k venkovním obřadům.

Chvályhodné je zachovat zvyk, aby zemřelý byl položen v té pozici, jaká byla pro něho obvyklá v liturgickém shromáždění, totiž aby ordinovaný sluha Boží ležel s tváří obrácenou k lidu, laik obrácenou tváří k oltáři.

824. Při pohřebním obřadu nechť je zachována vznešená prostota. Je tedy chvályhodné, aby na podlahu byly postaveny máry s rakví a blízko már s rakví byla umístěna jedna vosková svíce. Na máry se položí buď evangelium nebo kniha Písma svatého nebo kříž.


Jestliže je zemřelý ordinovaný sluha Boží podle místního zvyku mohou být položeny insignie jeho úřadu, příslušného stavu.

Oltář nechť není vyzdoben květy. Zvuk varhan a jiných nástrojů je povolen toliko k doprovázení zpěvu.

POPIS OBŘADU

825. Zvláště když se jedná o pohřeb jiného biskupa, má se s ohledem na místní zvyky a podle ujednání dát přednost prvnímu typu pohřebních obřadů uvedenému v Římském rituálu, který obsahuje tři zastavení: totiž v domě zemřelého, v kostele a na hřbitově s dvěma vloženými průvody. V tomto případě je vhodné, aby biskup vedl také zastavení v domě zemřelého a první průvod.

Jestliže by biskup nešel do domu zemřelého a toto zastavení by přesto mělo být vykonáno, nechť je celebruje jeden z kněží, kterému to náleží. Biskup však nechť čeká v kostele u katedry nebo v sakristii.

826. Když biskup vede zastavení v domě zemřelého a průvod do kostela, na vhodném místě vezme na sebe albu pektorální kříž, stolu a pluviál pohřební barvy, přijme jednoduchou mitru a pastýřskou berlu. Koncelebranti, jestliže se účastní mše svaté, již od začátku jsou oblečeni do předepsaných rouch.

Jáhnové a přisluhující jsou oděni svými rouchy.

827. V domě zemřelého biskup přátelsky pozdraví přítomné a vysloví jim útěchu z víry. Potom se přednáší vhodný žalm, podle příhodnosti způsobem responsoriálním. Potom biskup odloží berlu a mitru a připojí odpovídající modlitbu z těch, které jsou uvedeny v Římském rituálu.491

828. Jestliže se přenesení zemřelého koná v průvodu, první podle zvyku jde ten, kdo nese kadidlo s dýmající kadidelnici, potom ministrant s kříže mezi dvěma akolyty nesoucími svícny, potom klerikové a jáhni odění do klerik a rochet, kněží oblečení do svého příslušného chórového šatu, pak koncelebranti, jsou-li nějací a biskup s mitrou a berlou doprovázen dvěma jáhny, potom ministranti ke knize a berle za nimi máry.

Přitom se zpívají žalmy nebo jiné zpěvy vhodné podle normy Římského rituálu.492

829. Jestliže se nekoná zastavení v domě zemřelého, biskup nebo jeden z kněží vykoná všechno jako v domě zemřelého, jak je uvedeno výše.

830. Ke vstupu do kostela a k počátku mše svaté ať, je podle zvyku poveden jediný zpěv jako v Misálu; avšak jestliže by to vyžadoval zvláštní pastorační důvod (pastýřský), může být připojeno jedno z responsoií, která jsou uvedena v Římském rituálu (č.37 a 47; 187-191).493

491 Srov. Římský rituál, Ordo exsequiarum, č. 33-34; 167-169.492 Srov. tamtéž, č. 35.493 Srov. tamtéž, č. 37, 47; 187-191.

153

SVÁTOSTINY

831. Když biskup přistoupí k oltáři, odloží berlu a mitru, vzdá oltáři úctu a je-li to vhodné, okouří jej a pokračuje ke katedře, kde odloží pluviál a přijme kazuli. Biskup může, jestliže by se to zdálo vhodnější, odložit pluviál a přijmout kasuli, když přijde k oltáři a dříve než oltáři vzdá úctu.

Mezitím je na vhodném místě před oltářem uložen zemřelý v poloze, která mu náleží, viz. č. 823.

832. Pohřební mše svatá je sloužena způsobem obvyklým při všech mších svatých. V druhé a třetí eucharistické modlitbě přidány vlastní přímluvy.

833. Když byla ponesena modlitba po přijímání nebo jestliže se eucharistický oběť nekonala, po ukončené bohoslužby slova, biskup, i když necelebroval, mají na sobě kasuli nebo pluviál, vezme mitru a berlu a přistoupí k márám, stojí obrácen k lidu, maje u sebe jáhna ministranty se svěcenou vodou a kadidlem, vykoná obřad posledního odevzdání a rozloučení.494

Jestliže však je hrob v samotném kostele, děje se tento obřad u hrobu. K němu zamíří průvod a mezitím znějí zpěvy jež jsou v Římském rituálu (č. 50, 166)495

834. Potom biskup, stoje u már, odloží berlu a mitru a pronese vyzvání: „Debitum humani corporis“ (Daň, povinnost lidského těla“) nebo jiné podobné. A všichni se chvilku v tichosti modlí. Tehdy biskup pokropí a okouří tělo. Mezitím se zpívá: „Subvenite, Sancti Dei“ („Pomáhejte Boží svatí“) nebo jiné responsorium, jak je uvedeno v Římském rituálu. Pokropit a okouřit je možno také po zpěvu. Nakonec biskup pronese modlitbu: „ Do rukou tvých“, nebo jinou vhodnou.496

835. Jestliže je tělo odnášeno na hřbitov, biskup buď čeká u katedry, dokud je tělo vynášeno z kostela, nebo se ihned vrací do sakristie. Jestliže však biskup osobně doprovází pohřeb v průvodu, tehdy se průvod děje jako při prvním zastavení a mohou se zpívat žalmy a antifony – Římský rituál č. 55.497

836. Když biskup přijde na hřbitov, požehná, vyžaduje-li to situace, hrob, odloží berlu a mitru, pronese modlitbu z Římského rituálu (53; 193-195) a je-li to zvykem, pokropí svěcenou vodou a okouří hrob a tělo zesnulého.

837. Uložení těla do hrobu se koná buď ihned, nebo na konci obřadu podle místního zvyku. Když se tělo spoušží do hrobu nebo v jiném vhodném okamžiku, může biskup pronést výzvu „ Quia placuit“ („Protože se zalíbilo“), o níž v Římském rituálu (č. 55).

838. Potom může biskup ohlásit modlitbu věřících, takže pronese připomenutí, přímluvy však vysloví jáhen, a biskup uzavře modlitbou: „Fac, quaesumus, Domine“ („Učiň, prosíme Pane“) nebo jinou z těch, které jsou uvedeny v Římském rituálu, Na konci se připojí verš: „Requiem aeternam“ a může se přidá některý zpěv podle místních zvyklostí. ( č. 56,196-199).

494 Srov. tamtéž, č. 46.495 Srov. tamtéž, č. 50; 166.496 Srov. tamtéž, č. 46-48; 183-192.497 Srov. tamtéž, č. 52; 157.

154


839. Jestliže biskup sám necelebruje, nechť předsedá liturgii slova sedě na katedře nadále oděn pluviálem. Totéž učiní, když se nekoná eucharistická bohoslužba a koná se jiná liturgie slova, jak je uvedeno v Římském rituálu.

Při vykonávání pohřebních obřadů buď dětí, nebo dospělých podle jiných typů uvedených v Římském rituálu počíná se biskup způsobem výše popsaným s uvedením vhodných mutací.

155

KAPITOLA VIII

O POKLÁDÁNÍ ZÁKLADNÍHO KAMENENEBO O POČÁTKU PRACÍ NA STAVBĚ KOSTELA

PŘEDMLUVA

840. Když začíná stavba nového kostela,je prospěšné slavit obřad v nčmž se prosí o Boží požehnání k vykonání díla a věřící jsou vybízení, aby svatyně z kamene budovaná byla viditelným znamením té živé církve čili stavby Boží,498 kterou oni sami představují.

Podle liturgického zvyku se tento obřad skládá z požehnání pozemku nového kostela a z požehnání a položení základního kamene.

Jestliže však kvůli zvláštnosti uměleckého díla a způsobu stavby se neužije základního kamene, je přesto třeba slavit obřad požehnání pozemku nového kostela a zasvětit jej Bohu od počátku stavby.499

841. Obřad pokládání základního kamen nebo počátku stavby nového kostela se může slavit kteréhokoli dne a v kteroukoli hodinu kromě velikonočního třídennní. Ať je však nejraději vybrán ten den, kdy věřící mohou přijít v hojnějším počtu.500

842. Je vhodné, aby obřad vykonal diecézní biskup. Jestliže to sám nemůže vykonat, svěří úkol jinému biskupovi nebo knězi, zvláště tomu, kterého má jako spolupracovníka a pomocníka v pastorální péči o diecézi nebo o společenství, pro něž s nový kostel staví.501

843. Věřící ať jsou včas uvědomění, o dnu a hodině slavnosti. Farář nebo jiní, kterých se to týká, ať je poučí o smyslu obřadu a o poctě, kterou je třeba vzdát kostelu, který se pro ně staví.

Je také prospěšné vybídnout věřící, aby dobrovolně a rádi poskytovali svou pomoc při stavbě kostela.502

844. Budiž zajištěno, pokud je to možné, aby stavební místo pro kostel bylo dobře vyznačeno a aby bylo možno je pohodlně obejít.503

845. Na místě, kde bude postaven oltář, se vztyčí dřevěný kříž příhodné velikosti.504

498 Srov. 1Kor 3,9; LG č. 6.499 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, kapitola I: Ordo omponendi primarium lapidem vel inchoandi opus ad ecclesiam aedificandam, č. 1.500 Srov. tamtéž, č. 2.501 Srov. tamtéž, č. 3.502 Srov. tamtéž, č. 4. 503 Srov. tamtéž, č. 5.504 Srov. tamtéž, č. 6.

O POKLÁDÁNÍ ZÁKLADNÍHO KAMENE

846. Pro obřad slavnosti nechť jsou připraveny:a) Římský pontifikál, lekcionářb) Sedadlo pro biskupac) Základní kámen, bude-li položen, který podle tradičního zvyku je čtyřhranný a

úhelný(nárožní), rovněž cement a nářadí k umístění základního kamene do základůd) Nádoba se svěcenou vodou a aspersoiume) Kadidelnice s loďkou kadidla a lžícíf) Procesní kříž a intorticia (svíce) pro ministrantyAť je požito vhodných technických nástrojů, aby shromážděný lid mohl jasně slyšet

čtení, modlitby, vyzvání.505

847. K slavení obřadu se užijí svatá roucha barvy bílé nebo slavnostní. Nechť jsou pak připraveny:

a) pro biskupa: alba, štola, pektorální kříž, pluviál, mitra, pastýřská berlab) pro jáhny: alby, stoly a pro příhodnou dobu dalmatikyc) pro ostatní přisluhující: alby nebo jiná roucha řádně schválená.506

PŘÍCHOD K MÍSTU, KDE BUDE POSTAVEN KOSTEL

848. Shromáždění lidu a příchod k místu, kde se má koná obřad jdou organizovány podle okolností časových a místních přiměřeně jedním ze dvou způsobů, jak jsou popsány níže.507

První způsob: Průvod

849. Ve stanovenou dobu se věřící shromáždí na vhodném místě a odtud v průvodu směřují na místo určené.508

850.Biskup oděný posvátnými rouchy s mitrou na hlavě a berlou v ruce, nebo, je-li to vhodnější v rochetě, mozetě, s pektorálním křížem a štolou (v tom případě bez mitry a berly) přistoupí s ministrujícími ke shromážděnému lidu, odloží berlu a mitru, pozdraví lid řka: „Gratia Domini nostri Jesu Christi“ nebo jiná slova.

Potom biskup krátce promluví k věřícím, aby je připravil k slavnosti a osvětlil smysl obřadu.509

851. Biskup ukončí promluvu a řekne: „Modleme se.“ A všichni se nějakou chvíli v tichosti modlí. Pak biskup pokračuje: „Deus, qui Ecclesiam sanetam“ („Bože, který svatou církev…“ Pontificale Romanus, Ordo dedicationis ecclesiae I 13.

505 Srov. tamtéž, č. 7.506 Srov. tamtéž, č. 8.507 Srov. tamtéž, č. 9.508 Srov. tamtéž, č. 10.509 Srov. tamtéž, č. 11-12.

157

SVÁTOSTINY

852. Po ukončení modlitby přijme biskup mitru a berlu a jáhen, je-li to příhodné vyzve: „Procedamus in pace“ (Vyjděme v pokoji). A seřadí se průvod: vpředu jde ministrující s kouřící kadidelnicí, za ním nosič kříže mezi dvěma svícemi, následuje duchovenstvo, pak biskup s dvěma asistujícími jáhny a jinými ministrujícími a nakonec věřící. V kráčejícím průvodu se zpívá žalm 83 s antifonou: „Concupiscit anima mea“ (Má duše zmírá steskem) nebo jiný vhodný zpěv. Potom se čte slovo Boží, jak se uvádí níže 855-857.510

Druhý způsob: Stání na místě, kde se má postavit nový kostel

853. Jestliže se průvod nemůže konat nebo se nezdá být příhodný, shromáždí se věřící u pozemku, kde má být postaven nový kostel. Když se lid shromáždil, zpívá se aklamace: „Pax aeterna“ nebo jiný vhodný zpěv. Poté biskup, oděný albou a pluviálem, s pektorálním křížem a štolou, na hlavě mitrou a v ruce s berlou, nebo, je-li to vhodnější v rochetě, mozetě, s pektorálním křížem a štolou ( v tomto případě bez mitry a berly ) přistoupí k lidu, odloží mitru a berlu a pozdraví lid řka: Gratia Domini nostri Iesu Christi“ nebo jiná vhodná slova. Lid odpoví: „Et cum spiritu tuo“ nebo jinými vhodnými slovy.

Potom biskup krátce promluví k věřícím, aby je připravil k slavnosti a osvětlil smysl obřadu.511

854. Biskup ukončí promluvu a řekne: „Modleme se“. A všichni se nějakou chvíli v tichosti modlí. Pak biskup pokračuje modlitbou: „Bože, který jsi svatou církev.“512

ČTENÍ BOŽÍHO SLOVA

855. Potom biskup usedne a přijme mitru. Čte se jeden nebo více textů Písma svatého z těch, které jsou navrženy v lekcionáři pro obřad zasvěcení. Do textů se vloží odpovídající responsoriální žalm nebo jiný vhodný zpěv.513

856. Když skončila čtení, biskup sedí s berlou a mitrou, pokud se nerozhodne jinak prosloví homilii, v níž příhodně vysvětlí biblická čtení a ukáže smysl obřadu: Kristus je úhelným kamenem církve a chám, který si vybuduje živý církev věřících, je domem Božím a zároveň domem Božího lidu.514

857. Po homilii podle místního zvyku je možno přečíst listinu o posvěcení základního kamene a počátku stavby kostela. Listinu podepíše biskup a zástupci těch, kteří budou kostel stavět, a listina se uzavře se základním kamenem do základů.515

510 Srov. tamtéž, č. 14.511 Srov. tamtéž, č. 15-16.512 Srov. tamtéž, č. 17.513 Srov. tamtéž, č. 18-21; srov. Římský misál, Ordo Lectionum Missae, č. 816.514 Srov. tamtéž, č. 22.515 Tamtéž, č. 23.

158

O POKLÁDÁNÍ ZÁKLADNÍHO KAMENE

POSVĚCENÍ STAVEBNÍHO POZEMKU NOVÉHO KOSTELA

858. Po skončení homilie odevzdá biskup berlu a mitru, vstane, požehná stavební místo nového kostela a říká s rozpjatýma rukama modlitbu: „Deus, qui tua vanetitate.“ Potom znovu přijme mitru a potom s doprovodem jáhnů pokropí stavební místo nového kostela svěcenou vodou; což může učinit buď stoje uprostřed místa nebo obejít v průvodu základy. V tomto případě se zpívá antifona: „ Lapides pretiosi“ (Vzácné kameny) s žalmem 47 nebo jiný vhodný zpěv (Pont. Romanus 24-25).

POSVĚCENÍ A POLOŽENÍ ZÁKLADNÍHO KAMENE

859. Když bylo místo posvěceno a má-li být povožen základní kámen, je posvěcen a položen, jako je popsáno níže č. 860-861; bezprostředně nato je obřad ukončen, jak je popsáno níže č. 862-863.516

860. Biskup s asistujícími jáhny přistoupí k místu, kde má být položen základní kámen, odloží mitru, požehná samotný kámen, pronášeje modlitbu: „Domine, sancte Pater“. A po případě pokropí kámen svěcenou vodou a okouří jej. Pak opět přijme mitru.517

861. Když to bylo ukončeno, uloží biskup základní kámen v tichosti do základů nebo po případě říká formuli: „In fide Iesu Christi“ („Ve víře v Ježíše Krista“) nebo jiná vhodná slova. Potom dělník upevní kámen cementem, zatímco se, je-li to příhodné, zazpívá aklamace: „Bene fundata est“ („Dobře je založena“) nebo jiný vhodný zpěv.518

UKONČENÍ OBŘADU

862. Po dokončení zpěvu odloží biskup mitru. Pak se koná všeobecná modlitba, jak je uvedena v Pontifikálu nebo jinými podobnými slovy. Následuje modlitba Páně, kterou uvede biskup. Pak přidá modlitbu: „Te magnificamus“ („Velebíme tě“). Pontificale Romanus I 30.

863. Potom biskup přijme mitru a berlu, požehná lidu obvyklým způsobem, viz. níže č. 1120-1151. Pak jáhen propustí lid řka: „Ite in pace“ a všichni odpoví: „Deo gratias“.519

516 Srov. tamtéž, č. 26.517 Srov. tamtéž, č. 27.518 Srov. tamtéž, č. 28-29.519 Srov. tamtéž, č. 31.

159

KAPITOLA IX

O ZASVĚCENÍ KOSTELA

PŘEDMLUVA

864. Odedávna bylo hlásáno, že „ecclesia“ (kostel) je také budova, v níž se shromažďuje křesťanské společenství, aby slyšelo slovo Boží, společně se modlilo, přijímalo svátosti slavilo eucharistii.

Když se staví kostel jako budova, která je určena jedině k tomu v ní stále shromažďoval Boží lid a konaly se bohoslužby, stává se domem Boží a proto má být ve slavnostním obřadu zasvěcen Pánu podle prastarého zvyku církve. Jestliže však není zasvěcen, je aspoň požehnán obřadem, který je popsán níže v č. 954-971.520 Když se zasvěcuje kostel, všechny věci , které se v něm nacházejí jako křtitelnice, kříž, obrazy, varhany, zvony, zastavení Křížové cesty, mají být považována samým obřadem za posvěcené a umístěné, takže nepotřebují nové svěcení nebo umístění.

865. Každý kostel , který má být zasvěcen má mít titul (jméno), kterým je buď Nejsvětější Trojice, náš Pán Ježíš Kristus pod ivokací tajemství jeho života nebo jména, které už bylo uvedeno do svaté liturgie, nebo Duch Svatý, nebo blahoslavená Panny Maria, rovněž pod nějakým jménem již přijatá do svaté liturgie, nebo svatí andělé, nebo konečně svatý zapsaný v Římském martyrologiu nebo v jeho dodatku řádně schváleném, ne však blahoslavený bez schválení Apoštolskou stolicí. Název kostela nechť je jen jeden, neběží-li o svaté, kteří jsou najednou společně zapsáni v kalendáři. (Pont. Rom. II 4).

866. Je vhodné zachovat tradici římské liturgie, že ostatky mučedníků nebo jiných svatých se ukládají pod oltář.521 Budiž však dbáno na toto:

a) Ostatky určené k uložení ať jsou takové vekikosti, aby bylo možno poznati, že jsou to části lidského těla. A tak je třeba vyhonout se tomu, aby byly ukládány příliš drobné ostatky jednoho nebo více svatých.

b) S maximální péčí ať se zkoumá, kdo jsou ostatky určené k uložení autentické. Je lepší zasvětit oltář bez ostatků, než do něho vložit ostatky pochybné věrohodnosti.

c) Schránka s ostatky se nemá umístit ani na oltář ani do oltářní mensy, nýbrž podle očekávaného tvaru oltáře pod oltářní mensu.522

867. Biskup, jemuž je svěřena zvláštní péče o církev dbát na to, aby nov kostely ve své diecézi zasvětil Bohu.

520 Srov. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, kapitola II: Ordo dedicationis ecclesiae, č. 1-2.521 Srov. IGMR č. 266.522 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, kapitola II: Ordo dedicationis ecclesiae, č. 5.


Jestliže sám nemůže vést obřad , svěří úkol jinému biskupovi, zvláště tomu, jehož má jako spolubratra (druha) nebo pomocníka v pastorační péči o věřící, pro než byl nový kostel postaven. Za zcela zvláštních okolností kněží, kterému dá speciální mandát (pověření).523

868. ke svěcení nového kostela se má vybrat den, v němž se může sejít větší počet věřících, zvláště neděle. Protože v tomto obřadu vším proniká myšlenka svěcení, nesmí se svěcení nového kostela konat ve dnech v nichž nelze řádným způsobem opominout tajemství, které se toho dne připomíná ve velikonočním třídenní, o Narození Páně, o Zjevení Páně, o Nanebevstoupení, ve svatodušní neděli, na Popeleční středu, ve dnech svatého týdne, o Památce všech věrných zemřelých.524

869. Slavení mše s vrcholnou niterností tkví v obřadu svěcení kostela, proto, když se světí kostel, vynechají se liturgické texty dne a jak pro liturgii slova, tak pro eucharistickou liturgii se použijí vlastní texty.

Sluší se, aby biskup koncelebroval mši s kněžími, kteří se k němu přidruží ve vykonání obřadů za svěcení, a s těmi, kterým je dán úkol vést farnost nebo společenství, pro než byl kostel postaven.525

870. Slaví se (officium) slavnost svěcení kostela, která začíná od I. nešpor tam, kde se koná obřad uložení ostatků, je velmi pospěšné slavit vigilii u ostatků mučedníka nebo jiného svatého, které mají být uloženy pod oltářem. To se nejlépe vykoná tak, že se slaví bohoslužba čtení vzatá ze společných textu nebo z Propria, aby se posílila účast lidu, je třeba vigilii vhodně přizpůsobit, ale zachovat ty části, které jsou stanoveny v Všeobecném ustanovení liturgie hodinek.526

871. Aby věřícím účast na svěcení kostela přinesla užitek, je třeba, aby je rektor kostela, jenž má být zasvěcen, a jiné může v pastoraci zkušení poučili o významu a účinnosti duchovní církevní a misijní této slavnosti zasvěcení.527

872. Biskupu a těm, kteří se starají o slavení obřadu náleží:a) stanovit, jak bude proveden vstup do kostela (viz. níže 879-891);b) určit, jakým způsobem bude nový kostel předán biskupovi ( viz. níže 883, 889,

891);c) rozhodnout o nejlepším způsobu uložení ostatků; přitom je třeba mít především na

zřeteli duchovní dobro věřících a řídit se tím, co je stanoveno výše pod. č. 866.Rektorovi kostela náleží povinnost za pomoci kooperátorů, kteří mu pomáhají

v pastorační činnosti; ustanovit a připravit všecko, co se také dobře úrovně čtení, zpěvů a pastorační pomoci; aby se podpořila jednak užitečná účast lidu, jednak důstojnost slavnosti.528

523 Tamtéž č. 6.524 Tamtéž č. 7.525 Srov. tamtéž č. 8-9.526 Srov. tamtéž č. 10.527 Srov. tamtéž č. 20. 528 Tamtéž č. 19.

161

SVÁTOSTINY

873. Ke slavení obřadu svěcení kostela nechť je připraveno toto:a) Na místě, kde se koná shromáždění:

- Římský pontifikál- kříž k nesení v průvodu- mají-li se ostatky svatých přinést v průvodu, připravit to, co je uvedeno pod 876

a).b) V sakristii nebo v presbyteriu nebo v prostoře svěceného kostela, jak kterékoli

místo vyžaduje:- Římský misál, lekcionář;- nádoba svěcené vody s aspersoriem- nádobky se svatým křižmem;- utěrka k očistění oltářní mensy;- je-li třeba tobalea voskovaná niť nebo nepromokavé plátno v rozměrech oltáře;- mísa a džbán s vodou, utěrka a vše potřevné k umytí rukou pro biskupa a kněží,

kteří pomazávali stěny kostela;- gremial – plátěná zástěra;- miskovité ohniště k pálení kadidla nebo aromatických látek, nebo kadidlová

zrna a drobné svíce pro pálení na oltáři;- kadidelnice s nádobkou kadidla a lžící;- kalich dostatečné velikosti, korporál, purifikatoria, lavábo;- chléb, víno, voda;- oltářní kříž, nbení-li v prosbytriu kříž již uložen, nebo kříž, který je nesen

v průvodu při introitu má být umístěn u oltláře;- velum,jestliže má být inangurován svatostánek;- tobalea, voskovice, svícny;- malá voskovice,kterou biskup předá jáhnovi;- podle vhodnosti i květiny.529

874. Bude chvályhodné, jestliže se zachová starý zvyk umísťovat kříže zhotovené z kamene, kovu nebo z jiného vhodného materiálu neboje vtesávat do samotných stěn kostela. A tak nechť se připraví dvanáct nebo čtyři kříže podle počtu pomazání a nechť se vhodně rozdělí do stěn kostela v přiměřené výši. Pod každým křížem ať se upraví malé držadlo, do kterého se zasadí malý svícen se svíčkou připravenou k zapálení.530

875. Při mši ke svěcení kostela se použijí svatá roucha barvy bílé nebo slavnostní. Nechť jsou tedy připraveny:

- pro biskupa: alby, štola, pektorální kříž, dalmatika, kasule, mitra, pastýřská berla a palium, jestliže se použije;

- pro koncelebrující kněze: roucha k mesní koncelebraci;- pro jáhny: alby, štoly, dalmatiky;- pro ostatní přisluhující: alby nebo jiná roucha řádně schválená.531

529 Tamtéž č. 21.530 Tamtéž č. 2.531 Tamtéž č. 23.

162


876. Mají-li se ukládat ostatky svatých pod oltářem, budiž připraveno toto:a) Na místě,kde se koná shromáždění:

- schránka s ostatky obložená květinami a živými světly. Jestliže se koná jednoduchý vstup, může být schránka umístěna na vhodném místě v presbytáři před začátkem obřadu;

- pro jáhny, kteří ponesou ostatky k uložení: alba, štola červené barvy, jde-li o ostatky mučedníka, nebo barvy bílé v ostatních případech a dalmatiky, jsou-li k dispozici. Jestliže se však ostatky odnášejí z presbyteria,nechť jsou místo nich připraveny kazule.

Ostatky však mohou odnášet také jiní přisluhující odění do alb, rochet přes kleriku nebo do jiných rouch řádně schválených.

b) V presbytáři:- stolek, na nějž se položí schránka s ostatky, zatímco probíhá první část obřadu

svěcení.c) V sakristii:

- malta nebo písek na uzavření víka dutiny. Ať je přítomen také zedník, který má v patřičné chvíli uzavřít úložiště ostatků.532

877. O zasvěcení kostela nechť se vyhotoví zápis ve dvou exemplářích, které podepíší biskup, rektor kostela a zástupci místní obce, Jeden exemplář má být uchován v diecézi, druhý v archivu vysvěceného kostela.

Kde však dochází k uložení ostatků, nechť je zhotoven ještě třetí exemplář, vhodně vložený v samé schránce na ostatky.

V listině ať je uveden rok, měsíc a den svěcení kostela, jméno biskupa, jenž slavil obřad. Titul kostela a také, jde-li takový případ – jména mučedníků nebo svatých, jejichž ostatky jsou uloženy pod oltářem.

Kromě toho nechť je na vhodném místě v kostele vsazen nápis, na němž je zapsán den , měsíc a rok provedeného svěcení. Název kostela a jméno biskupa, který celebroval obřad.533

878. Aby se jasněji zvýraznila důležitost a zvláštní důstojnost církve, je třeba každoročně oslavit výročí posvěcení jejího katedrálního kostela na úrovni slavnosti v samotném katedrálním kostele, na úrovni slavnosti v ostatních kostelech diecéze, když nadejde výroční den posvěcení kostela.534

Výroční den posvěcení kostela vlastního se slaví jako slavnost.535

VSTUP DO KOSTELA

879. Vstup do kostela, jenž má být vysvěcen, se podle okolností místních a časových děje třemi způsoby, které jsou popsány níže:536

532 Srov. tamtéž č. 24. 533 Srov. tamtéž č. 25.534 Srov. tamtéž č. 26; srov. dodatek II, I, 4b a II, 8b.535 Srov. tamtéž č. 27; srov. dodatek II, I, 4b.536 Srov. tamtéž č. 28.

163

SVÁTOSTINY

První způsob: Průvod

880. Brána kostela, který bude vysvěcen, má být zavřena. Ve stanovenou hodinu se lid shromáždí v sousedním kostele nebo na jiném vhodném místě, z něhož vyjde průvod ke kostelu. Ostatky mučedníků nebo svatých, budou-li uloženy pod oltář, se připravují v místě, kde se lid shromažďuje.537

881. Biskup a koncelebrující kněží , jáhnové a přisluhující, každý oděný svým rouchem, přistoupí k místu, kde je shromážděn lid.

Biskup odloží berlu a mitru a obrácen k lidu řekne: „Ve jménu Otce.“ Potom pozdraví lid řka: „Milost a pokoj.“ nebo jiná vhodná slova, vybraná zvláště z Písma svatého. Lid odpoví: „I s tebou.“ nebo jinými vhodnými slovy. Potom biskup osloví lid řka: „ Exultantes, fratres dilictissimi.“ nebo pronese jinou výzvu, jež se předešlé podobá.538

882. potom biskup znovu přijme mitru a berlu a začíná průvod ke kostelu, jenž bude vysvěcen. Nepřibírají se řádné svíce kromě těch, které obklopují ostatky svatých. Nepálí se kadidlo ani v průvodu, ani při mši před obřadem okuřování a osvětlení oltáře a kostela (srov. níže 905 a násl.). Bředu jde ministrant nesoucí kříž bez voskovic, které jej obvykle provázejí, následují nejprve přisluhující, potom jáhnové nebo kněží s ostatky svatých, provázejí je z jedné i druhé strany přisluhující nebo věřící s pochodněmi, koncelebrující kněží, pak biskup a za ním následující dva jáhni potom přisluhující starající se o knihu a mitru, nakonec věřící.539

Když průvod postupuje, zpívá se žalm 121 s antifonou: „ Do domu Páně“ nebo jiný vhodný zpěv.540

883. U prahu kostela se všichni zastaví. Zástupci těch , kteří věnovali námahu stavbě kostela (věřící z farnosti nebo z diecéze, štědří dárci, architekti, řemeslníci), předají biskupovi chrám a podají mu, podle okolností věcných a místních, buď právní listiny potvrzující vlastnictví kostela nebo klíče nebo model kostela nebo knihu v níž se popisuje postup díla a uvádějí se jména těch, kteří stáli v jeho čele a jména pracovníků. Jeden ze zástupců krátce osloví biskupa a společenství a vysvětlí, co kostel vyjadřuje svou uměleckou stránkou a zvláštní formou. Potom biskup vyzve kněze, které mu byla svěřena pastýřská služby kostela, aby otevřel jeho bránu.541

884. Když je brána otevřena, vyzve biskup lid, aby vešel do kostela řka: „Vstupte do bran Páně“ nebo jinými vhodnými slovy. Tehdy v průvodu za křížem vstoupí do kostela biskup a všichni ostatní. Když průvod vchází zpívá se žalm 23 s antifonou „Elevamini“ nebo jiný vhodný zpěv.542

537 Srov. tamtéž č. 29.538 Srov. tamtéž č. 30.539 Srov. tamtéž č. 31.540 Srov. tamtéž č. 32.541 Srov. tamtéž č. 33.542 Srov. tamtéž č. 34.

164


885. Biskup nepolíbí oltář a kráčí ke katedře. Koncelebrujcí, jáhnové a přisluhující svěřují na svá místa v presbytáři. Ostatky svatých se položí na vhodné místo v presbytáři mezi rozžaté svíce. Potom se posvětí voda obřadem, který je popsán níže v č. 892 a násl.543

Druhý způsob: Slavnostní vstup

886. Jestliže se průvod nemůže konat nebo se nezdá být vhodný, shromáždí se věřící u brány kostela, který se bude světit. Tam jsou také umístěny ostatky, je-li třeba i bez veřejného obřadu.

Biskup a koncelebrující kněží , jáhnové a přisluhující, každý oděný do svého roucha, jdou za tím, kdo nese kříž k bráně kostela, kde je shromážděn lid. Aby tento obřad odpovídal skutečnosti, je vhodné, aby brána kostela byla zavřená a aby biskup, kocelebranti, jáhnové a jiní přisluhující k ní přistoupili z venkovní strany. Nemůže-li se to udělat takto, biskup se svým doprovodem vyjde ze samého kostela, jehož brány zůstane otevřená.544

887. Biskup odloží berlu a mitru, pozdraví přítomné slovy: „Milost a pokoj“ nebo jinými vhodnými slovy vybranými zvláště z Písma svatého. Lid odpoví: „ I s tebou.“ nebo jinými vhodnými slovy. Potom biskup osloví lid, řka: „Exsultantes, fratres dilectissimi.“ nebo jinou podobnou výzvu.545

888. Po skončení admonice přijme biskup opět mitru a je-li to vhodné, zpívá se žalm 121 s antifonou: „Do domu Páně.“ nebo jiný vhodný zpěv. Tehdy zástupci těch, kteří věnovali své úsilí stavbě kostela (věřící z farnosti nebo z diecéze, dárci, architekti, dělníci), předají stavbu biskupovi a věnují, podle reálné a místní situace, buď právní listiny o vlastnictví kostela nebo klíče nebo model stavby nebo knihu, v níž je popsán postup stavby a uvedena jména těch, kteří ji vedli a také jména dělníků. Jeden ze zástupců krátce osloví biskupa a objasní , je-li třeba co kostel vyjadřuje po stránce umělecké i svým význačným tvarem. Potom biskup, jestli-že je brána zavřena, vyzve kněze, kterému je svěřena pastorační služby kostela, aby bránu kostela otevřel.546

889. Tehdy biskup přijme berlu pozve lid, aby vešel do kostela,slovy: „Introite portas Domini“ (Vejděte do bran Páně) nebo jinými vhodnými slovy. A koná se vstupní průvod, jak je uvedeno výše v č. 884-885, a všichni zaujmu svá místa. Ostatky svatých se položí na vhodné místo v presbytáři mezi rozžaté svíce. Potom se světí voda obřadem, který je popsán výše v č. 892 a násl.547

Třetí způsob: Jednoduchý vstup

543 Tamtéž č. 35.544 Srov. tamtéž č. 36-37.545 Srov. tamtéž č. 38.546 Srov. tamtéž č. 40.547 Srov. tamtéž č. 41-42.

165

SVÁTOSTINY

890. Nemůže-li se konat slavnostní vstup, koná se vstup jednoduchý. Když se lid shromáždil v kostele, kráčejí biskup, koncelebrující kněží, jáhnové a přisluhující každý oděn svým rouchem, nosičem kříže ze sakristie přes prostor kostela k presbytáři.

Mají-li se pod oltář uložit ostatky svatých, přinášejí se do presbytáře přímo ve vstupním průvodu, a to buď ze sakristie nebo z kapli, kde již od vigilie byly vystaveny , aby je věřící mohli uctívat. V odůvodněném případě mohou však být připraveny před začátkem obřadu na vhodném místě v přesbytáři, obklopený hořícími svícemi.

Když průvod vchází, zpívá se antifona k introitu: „Deus in loco sancto suo“ (Bůh na svém svatém místě), nebo „In domum Domini“ (Do domu Páně) s žalmem 121 nebo jiný vhodný zpěv.548

891. Když přijde průvod k přesbytáři, uloží se ostatky svatých na vhodném místě s hořícími svícemi kolem. Koncelebrující kněží, jáhnové, přisluhující zaujmu místa, která jsou jim určena. Biskup pak, aniž políbí oltář, kráčí ke katedře. Potom odloží berlu a mitru a pozdraví lid slovy: „Gratia et pax“ (Milost a pokoj) nebo jinými slovy vybranými zvláště z Písma svatého. Lid odpoví: „Et cum spiritu tuo“ (I s tebou) nebo jinými vhodnými slovy.

Tehdy zástupci těch, kteří věnovali své úsilí stavbě kostela (věřící z farnosti nebo z diecéze dárci, architekti, dělníci), předají stavbu biskupovi a věnují, podle reálné a místní situace , buď právní listiny o vlastnictví kostela nebo klíče nebo model stavby nebo knihu, v niž je popsán postup stavby a uvedena jména těch, kteří ji vedli a také jména dělníků. Jeden ze zástupců krátce osloví biskupa a objasní , je-li třeba, co kostel vyjadřuje po stránce umělecké i svým význačným tvarem.549

POŽEHNÁNÍ VODY A POKROPENÍ

892. Když skončil vstupní obřad, požehná biskup vodu, aby jí pokropil lid na znamení pokání a na památku křtu a omyl jí stěny a oltář nového kostela. Přisluhující nesou k biskupovi, jenž stojí u katedry, nádobu s vodou. Biskup vyzve všechny k modlitby slovy: „Hanc domum“ (Tento dům) nebo jinými podobnými slovy. Všichni se nějakou chvíli v tichosti modli. Pak biskup pokračuje: „Deus per quem omnis creatura“ (Bože, skrze něhož všechno stvoření).550

893. Biskup, provázen jáhny, pokropí svěcenou vodou lid a stěny procházeje chrámový prostorem, vrátí se k přestytáři a pokropí oltář. Mezitím se zpívá antifona: „Vidi aquam“ (Spatřil jsem vodu) nebo v době čtyřicetidenního postu „Diem sanctificatus fuero“ (Dokud nebudu posvěcen) nebo jiným vhodný zpěv.551

894. Když byla tato část ukončena, vrací se biskup ke katedře; a když dozněl zpěv, stojí s rukama sepjatýma a říká: „Deus, misericordiarum Pater“ (Bože, Otče milosrdenství).

548 Srov. tamtéž č. 43-45.549 Srov. tamtéž č. 46-47.550 Srov. tamtéž č. 48.551 Srov. tamtéž č. 49.

166

Potom se zpívá hymnus: „ Gloria in excelsis Deo“ (Sláva na výsostech Bohu) a biskup obvyklým obřadem zpívá nebo říká mešní kolektu.552

BOHOSLUŽBA SLOVA

895. Potom biskup sedí a přijme mitru Rovněž všichni ostatní sedí. Hlásání slova Božího se vhodně slaví tímto způsobem: Dva lektoři, z nichž jeden přináší mešní lekcionář z připraveného stolku, a žalmista přijdou k biskupovi. Biskup stojí s mitrou na hlavě, vezme lekcionář, ukáže jej lidu a řekne: „Semper resonet“ (Vždy ať zní). Pak předá biskup lekcionář lektoru, který bude číst jako první. Lektor a žalmista jdou k ambonu, nesou lekcionář tak, aby jej všichni viděli.553

896. Přednesou se tři čtení, z nichž první je vždy z Nehemiáše 8 kapitoly, poté následuje žalm 18; druhé čtení a evangelium se vezmou z textů, které nabízí lekcionář pro mši svěcení kostela. K evangeliu se nepřinášejí světla ani kadidlo.554

897. Po evangeliu biskup sedí, podle zvyku přijme mitru a berlu, má homilii, osvětlí při ní jak biblická čtení , tak smysl obřadu, kterým se stavba zasvěcuje Bohu.555

898. Po skončení homilie odloží biskup berlu a mitru, všichni vstanou a zpívá se nebo říká symbolum. Všeobecná modlitba se však opomine, když se místo ní mají zpívat litanie k svatým.556

ZÁSVĚTNÁ MODLITBA A POMAZÁNÍ

Prosba litanijní

899. Když skončí krédo, vyzve biskup lid k modlitby výzvou: „Oremus, dilectissimi nobis“ (Modleme se nám nejmilejší) nebo jinými podobnými slovy.

Tu se zpívaní litanie svatých a všichni odpovídají. O nedělích a ve velikonoční době při tom všichni stojí; v ostatních dnech klečí a v tom případě jáhen pobídne: „ Flectamus genua“ (Poklekněme).

V litaniích se na vhodném místě přidají invokace toho, komu se kostel zasvěcuje, patrona místa, popřípadě svatých, jejichž ostatky mají být uloženy. Přidat se mohou i jiné prosby, které se vztahují k význačné povaze obřadu a situace věřících.

Po skončení zpívaných litanií biskup, vstoje s rozpjatýma rukama, řekne: „Supplicationes nostras“ (Naše prosby). Po případě jáhen vyzve: „Levate“ (Pozvedněte) a všichni vstanou. Biskup opět přijme mitru a přistoupí k ukládání ostatků.

552 Srov. tamtéž č. 50-52.553 Srov. tamtéž č. 53.554 Srov. tamtéž č. 54.555 Srov. tamtéž č. 55.556 Tamtéž č. 56

Tam,kde se ostatky svatých neukládají, biskup hned řekne modlitbu posvěcení, jak je uvedeno níže v č. 901.557

Uložení ostatků

900. Jestliže se potom mají uložit pod oltář ostatky mučedníků nebo jiných svatých, přistoupí biskup k oltáři. Jáhen nebo kněz podá ostatky biskupovi a ten je uloží do vhodně připraveného hrobu. Mezitím se zpívá antifona: „ Sub altari Dei“ (Pod oltářem Božím) nebo „Corpora sanctorum“ (Těla svatých) s žalmem 14 nebo jiný vhodn zpěv.

Mezitím zedník uzavře hrob, biskup se však vrátí ke katedře.558

Zásvětná modlitba

901. Když to všechno bylo vykonáno, biskup, vstoje bez mitry u katedry nebo u oltáře s rozpjatýma rukama zazpívá nebo povzneseným hlasem řekne: „ Deus ecclesiae tuae“559

Pomazání oltáře a stěn kostela

902. Potom biskup odloží, je-lito nutné, kasuli a vezme si lněnou zástěru, přistoupí k oltáři s jáhny a jinými přisluhujícími, z nichž jeden nese nádobu s křižmem, a začne s pomazáním oltáře a stěn kostela.

Jestliže však by biskup chtěl k sobě přidružit jiné kněze, kteří s ním koncelebrují posvátný obřad, předá jim nádoby s posvátným křižmem a po pomazání oltáře spolu s nimi přikročí k pomazání stěn. Ale biskup může také úkol pomazat stěny svěřit samotným kněžím.560

903. Biskup vstoje s mitrou před oltářem, slavnostně zvýšeným hlasem řekne: „Altare ac domum“ (Oltář a dům). Potom do středu oltáře a jeho čtyř rohů vylije posvátné křižmo a rozetře je pečlivě po celém mense.

Potom pomaže stěny kostela posvátným olejem tak, že vyznačí dvanáct nebo čtyři kříže vhodně rozmístěné podle potřeby za pomoci dvou nebo čtyř kněží. Jestliže však svěřil pomazání stěn kněžím, ti jakmile biskup ukončil pomazání oltáře, pomazávají stěny kostela vyznačujíce kříže posvátným křižmem. Mezitím se zpívá antifona: „Ecce tabernculum“ (Ejhle svatostánek) nebo „Templum Domini“ (Chrám Páně) s žalmem 83 nebo jiný vhodný zpěv.561

904. Když biskup dokončí mazání oltáře a stěn kostela, vrátí se ke katedře a usedne. Ministranti mu přinesou věci nutné k tomu, aby si umyl ruce. Biskup potom sundá gremiál a oblékne kasuli. Také kněží si po mazání stěn omyjí ruce.562

557 Srov. tamtéž č. 57-60.558 Srov. tamtéž č. 61.559 Srov. tamtéž č. 62.560 Srov. tamtéž č. 63.561 Srov. tamtéž č. 64.562 Tamtéž č. 65.

Okuřování oltáře a kostela

905. Po obřadu pomazání se postaví na oltář miska s rozžatým uhlím na zapalení kadidla nebo aromatických rostlin; jestliže je libo utvoří se na oltáři hromádka kadidla smíšeného se svícemi. Biskup nasype kadidlo do misky s uhlím (ohništěm) , požehná nebo malou voskovicí, kterou mu podá ministrant zapáné hromádku kadidla se slovy: „Dirigatur, Domini“ (Ať míří má modlitba k tobě).

Tu biskup nasype kadidlo do několika kadidelnic, požehná a okuřuje oltář. Potom se vrátí ke katedře , přijme mitru je okouřen a sedí. Ale přisluhující procházejí chrámovým prostorem okuřují lid a stěny.

Mezitím se zpívá antifona: „Stetit angelus“ (Stanul anděl) nebo „Ascendit fumus“ (Stoupá dým) nebo jiný vhodný zpěv.563

Osvětlení oltáře a kostela

906. Když skončilo okuřování, několik ministrantů utře utěrkami oltářní mensu a je-li třeba, pokryjí ji nepromokavým plátnem. Potom pokryjí oltář tobaleou a je-li to vhodné, vyzdobí jej květinami. Svícny s voskovicemi, které se vyžadují pro slavení mše, popřípadě kříž vhodně rozestaví.564

907. Potom jáhen přistoupí k biskupovi jenž stojí podá jáhnovi malou zapálenou voskovici a slavnostně zvýšeným hlasem řekne: „Lumen Christi“ (Světlo Kristovo). Pak biskup usedne. Jáhen přistoupí k oltáři a zapálí svíce pro slavení Eucharistie. Tehdy se rozzáří slavnostní osvětlení: všechny voskovice, svíce umístěné tam,kde se pomazávalo, a ostatní světla kostela se rozzáří na znamení radosti. Mezitím se zpívá antifona: „Venit lumen tuum“ (Přichází tvé světlo) nebo v době čtyřicetidenního postu: „ Jerusalem“ s kantikem Tobiášovým nebo jiný vhodný zpěv, především k poctě Krista, Světla světa.565

EUCHARISTICKÁ LITURGIE

908. Jáhni a přisluhující připraví oltář obvyklým způsobem. Potom několik věřících přinese chléb, víno, vodu pro slavení oběti Páně. Biskup přijme dary u katedry. Zatímco se přinášejí dar, je vhodné zpívat antifonu: „ Domine Deus“ (Pane Bože) nebo jiný vhodný zpěv.

Když je všechno připraveno, biskup přistoupí k oltáři odloží mitru a políbí jej. Mše pokračuje obvyklým způsobem. Neokuřují se však ani obětiny ani oltář.566

909. Říká se eucharistická modlitba I nebo III s vlastní prefací, která patří do obřadu svěceni kostela.

V eucharistické modlitbě I se říká proprium: „Hanc igitur“. Do eucharistické modlitby III se vkládá vlastní intercese.

563 Srov. tamtéž č. 66-68.564 Tamtéž č. 69565 Srov. tamtéž č. 70-71.566 Srov. tamtéž č. 72-73.

A všechno se děje obvyklým způsobem až po sv. přijímání včetně.567

INAUGURACE SVATYNĚ NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOSTI

910. Inaugurace kaple, kde se bude uchovávat Nejsvětější svátost se vhodně provede tímto způsobem: Po sv. přijímání se schránka s Nejsvětější svátostí ponechá na oltáři. Biskup zamíří ke katedře a všichni se nějakou chvíli v tichosti modli. Potom biskup řekne modlitbu post communio.568

911. Po ukončení modlitby se biskup vrátí k oltáři vloží kadidlo a požehná, v kleče okouří Nejsvětější svátost. Potom přijme velum umerale a uchopí schránku rukama zahalenýma tímtéž velem.

Tehdy se sestaví průvod, v němž se Nejsvětější svátost přenáší chrámovým prostorem do kaple k uložení. Vpředu jde nosič kříže, jehož doprovázejí akolyté nesoucí svícny se zapálenými voskovicemi. Následuje klérus, jáhnové, kocelebrující kněží , přisluhující nesoucí biskupovu berlu, dva nosiči kadidla s kouřícími kadidelnicemi, biskup nesoucí Svátost, těsně za ním dva jáhni a asistenti, dva ministranti, jeden pro knihu, druhý pro mitru. Všichni nesou svíce a kolem Svátosti svíce – intorticia.

Za průvodu se zpívá antifona: „Lauda, Jerusalem“ (Chval Jerusaleme) s žalmem 147 nebo jiný zpěv.569

912. Když přijde průvod ke kapli určené k uchovávání Svátosti, biskup předá schránu jáhnovi, který ji položí na oltář nebo do svatostánku, jehož dvířka zůstávají otevřená. Biskup klečí a okuřuje Nejsvětější Svátost. Potom po přiměřeném časovém úseku, kdy se všichni v tichosti modli, uloží jáhen schránku do svatostánku nebo jeho dvířka zavře, ministrant pak zapálí lampu, která bude stále svíti u Nejsvětější Svátosti.570

913. Jestliže věřící mohou dobře vidět do kaple, v níž je uložena Nejsvětější svátost, udělí biskup ihned mešní požehnání. Jestliže však ne, vrátí se průvod kratší cestou do presbytáře a biskup udělí požehnání buď od oltáře nebo od katedry. A mše se ukončí viz. níže č. 915.571

914. Jestliže kaple Nejsvětější svátosti nemá být inaugurována, po sv. přijímání věřících řekne biskup modlitbu post communio, a mše je ukončena, jak následuje:572

POŽEHNÁNÍ A PROPUŠTĚNÍ

915. K požehnání biskup užije formule, která je předložena v Pontifikálu.Jáhen propustí lid obvyklým způsobem.

567 Srov. tamtéž č. 75-78.568 Srov. tamtéž č. 79.569 Srov. tamtéž č. 80.570 Srov. tamtéž č. 81; srov. CIC can. 940.571 Srov. tamtéž č. 82.572 Srov. tamtéž č. 83.

KAPITOLA X

DEDIKACE KOSTELA VE KTERÉM SE JIŽ SLAVÍ POSVÁTNÉ OBŘADY

916. Aby bylo plně dosaženo pravého smyslu a účinnosti, která má být vyjádřena liturgickými obřady, je vhodné aby inaugurace nového kostela se děla současně s jeho dedikací, proto, pokud je možno, ať se v novém kostela neslouží mše, dokud kostel není posvěcen/ dedikován- dedikace – posvěcení či konsekrace podle starší terminologie/.

Jestliže však jsou dedikovány kostely, ve kterých se již celebruje, má být použit Obřad, který je předložen v nn. 864-915

Mimoto je třeba rozlišit kostely, které byly postaveny nedávno, u nichž je zjevný důvod jejich dedikace, a kostely, které jsou již dávno postaveny. Aby tyto/ myslí se kostely již dávno postavené/ mohly být dedikovány, se vyžaduje, aby:

- oltář dosud nebyl dedikován; neboť liturgické právo a zvyk zakazují dedikaci kostela pokud není současně dedikován i oltář ; dedikace oltáře je totiž hlavní součástí celého obřadu;

- aby v chrámu bylo něco nového nebo obnoveného, co se týká samotné budovy/ např. kostel prošel generální opravou, nebo její kněžiště bylo obnoveno podle norem uvedených v nn. 48-51/ nebo došlo ke změně jejího právního statutu /např. kostel byl povýšen na farní/

917. Všechno, co je uvedeno v nn. 864-878 má být v tomto obřadu použito, pokud nepůsobí cizorodě za okolností, o kterých se obřad zmiňuje, nebo není uvedena jiná směrnice.

Tento obřad se liší od obřadu, který je popsán v IX. kapitole především:a) obřad otevření kostelních bran /srv. nn 884 nebo 889/ se vynechává, protože kostel

je již věřícím otevřen; proto Introit se koná : jako “jednoduchý vstup“ /srv. nn 890-891/. Jestliže se však jedná o kostel, který byl delší dobu uzavřen a nyní se opět otevírá k posvátnému slavení, je možno použít tohoto obřadu, protože je zachován jeho smysl:

b) obřad předání kostela biskupovi /srv. nn 883,888,891/ se podle okolností zachová nebo vypustí, nebo má být tak přizpůsoben tak, aby odpovídal stavu dedikovaného kostela /např. vhodně se zachová u kostela nedávno postaveného; vynechá se při dedikaci staršího kostela u kterého nedošlo k žádné změně ve struktuře budovy, přizpůsobí se při dedikaci staršího kostela u kterého došlo ke zásadní změně/;

c) obřad pokropení stěn kostela svěcenou vodou /srv. výše nn. 892- 894/ který očistu, se vynechává;

d) vše co typické pro první zvěstování Božího slova/srv. výš n. 896/ se vynechává, bohoslužba slova se odehrává obvyklým způsobem; místo 8. kapitoly z Nehemiášovy

SVÁTOSTINY

knihy spolu s žalmem 18 a jeho odpovědí /srv. výše n. 8956/ se vybere jiné vhodné čtení573

573 Srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput III; Ordo dedicationis ecclesiae in qua de more sacra celebrantur

172

KAPITOLA XI.

DEDIKACE OLTÁŘE.

ÚVOD

918. Oltář, na němž se svátostnými znameními zpřítomňuje oběť Kříže, je též stolem hostiny. A lid Boží je volán , aby měl ve mši na této hostině účast. Oltář je též středem díkůvzdání, kterým je eucharistie. 574

919. Je vhodné, aby v každém kostele byl pevný a dedikovaný oltář; v jiných místech, určených slavení mše, pevný nebo přenosný oltář.575

Podle tradice církve odpovídá významu oltáře, aby pevný oltářní stůl byl kamenný, a to z jediného přírodního kamene. Avšak na základě úsudku Biskupské konference může být použit i jiný důstojný, solidně a umělecky zpracovaný materiál.576

920. Zvyk vkládat do dedikovaného oltáře ostatky svatých, i nemučedníků, má být zachován /srv. výše , n. 866/.

921. Ze své vlastní přirozenosti je oltář zasvěcen jedině Bohu, neboť eucharistická oběť je obětována jedině Bohu. Tento význam dedikace oltáře vyjádřil vhodně sv. Augustin : „ žádnému mučedníku, ale Bohu mučedníků, i když na památku mučedníků, stavíme oltáře“ 577

Tam kde je rozšířen zvyk zasvěcovat oltáře Bohu ke cti svatých, je možno jej zachovat, pokud je věřícím zjevné, že oltář je zasvěcen jedině Bohu. V nových kostelích ať se neumisťují nad oltářem sochy nebo obrazy svatých.

Též ať se nad oltářní stůl neumisťují ostatky, které jsou vystaveny úctě lidu. 578

922. Jelikož oltář se stává posvátným především slavením eucharistie, aby byla zachována pravdivost věcí, je třeba, aby na novém oltář před dedikací nebyla sloužena žádná mše, aby totiž mše dedikace byla současně první mší, která se na něm slaví. 579

923. Je záležitostí biskupa, jemuž je svěřena místní církev, zasvěcovat Bohu nové oltáře, pokud mu to není možno, svěří tento úkol jinému biskupovi, především biskupovi, jemuž je svěřena duchovní péče věřících, k jejichž užitku je oltář zřízen, tohoto biskupa výslovně pověří. 580

574 viz Missale Romanum, Všeobecný úvod 288575 srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput IV: Ordio dedicationis altaris, n. 6.576 srv. Tamtéž n. 9 577 Contra Faustum, XX.PL. 42.384.578 srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput IV: Ordio dedicationis altaris, n. 10579 srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput IV: Ordio dedicationis altaris, n. 13580 srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput IV: Ordio dedicationis altaris, n. 12

SVÁTOSTINY

924. K dedikaci nového oltáře ať se zvolí den, kdy se věřící mohou shromáždit, především neděle, pokud z pastorálních důvodů není jiný termín vhodnější. Obřad dedikace oltáře však není dovolen o Velikonočním triduu, na Popeleční středu, ve všedních dnech Svatého týdne a v den Památky všech věrných zesnulých. 581

925. Slavení eucharistie je vnitřně spojeno s obřadem dedikace oltáře. Ať se slouží mše při dedikaci oltáře; avšak o Narození Páně, o Zjevení Páně, Nanebevstoupení, o Svatodušní neděli, též o adventních, postních a velikonočních nedělích se bere mše ze dne, mimo modlitby nad obětními dary a preface, které jsou s tímto obřadem vnitřně spojeny.582

926. Je vhodné, aby biskup koncelebroval mši s přítomnými presbytery, především s těmi, jimž je svěřen úkol vést farnost nebo společenství, pro něž je oltář zřízen.583

927. Přísluší biskupovi a těm, kteří mají na starosti ritus slavení, aby stanovili vhodnost umístění ostatků svatých; v této věci je třeba zachovat, co bylo uvedeno výše v n. 866, je třeba mít především na zřeteli duchovní dobro věřících a správný smysl liturgie.584

928. Věřící mají být informováni nejen o času konání dedikace nového oltáře, ale mají být vhodně připraveni, aby se činně zúčastnili obřadu.

Proto je vhodné, aby byli poučeni o významu jednotlivých obřadů a tak byli naplněni správnou a povinnou láskou k oltáři.585

Rektorovi kostela, v kterém je oltář dedikován, přísluší, aby spolu se svými pastoračními pomocníky připravil vše, co se týká čtení, zpěvu a pastoračních pomůcek pro činné slavení lidu, výzdobu apod.586

929. Ke slavení dedikace nechť se připraví:a) Římský misál,lekcionář, Pontifikálb) kříž a Kniha evangelií, která se má nést v průvodu;c) nádoba se svěcenou vodou s kropáčem;d) nádoba s posvátným křižmem;e) utěrky na utření oltářního stolu;f) je-li potřeba, nepromokavé plátno na pokrytí oltáře;g) džbán a mísu na umytí rukou, ručníkyh) lněný gremiál / ubrus, který se klade biskupovi na klín při umývání – vysvětl

překl./i) kotlík na spálení kadidla nebo aromatických látek; nebo zrna kadidla a malé svíce

na spálení na oltáři;j) kadidelnice s loďkou a lžičkouk) kalich dostačující velikosti, korporál, purifikatoria, ručníky;l) chléb, víno, vodu ke slavení mše;

581 Tamtéž n.14582 Tamtíéž n. 15583 Tamtéž n. 16584 Tamtéž n.25585 Tamtéž n. 26586 srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput IV: Ordio dedicationis altaris, n. 25

174

DEDIKACE OLTÁŘE

m) oltářní kříž, pokud již není umístěn v presbytáři, nebo kříž, který se nese v původu a je umístěn v blízkosti oltáře;

n) pokrývky, svíce, svícny;o) podle vhodnosti květiny.587

930. Při mši Dedikace oltáře se používají roucha bílé nebo sváteční barvy. Připraví se:a) pro biskupa: alba, štola, pektorál, kasule, mitra, pastýřská berla, palium, pokud jej

užívá;b) pro koncelebrující presbytery: oblečení ke mši;c) pro jáhny: alby, štoly a podle vhodnosti dalmatiky;d) pro ostatní přisluhující: alby nebo jiné legitimně schválené oblečení.588

931. Pokud mají být v oltáři uloženy ostATky svatých, toto se připraví:a/ na místě, kde začíná průvod:- schrána s ostatky, ozdobená květinami, a světly. Podle vhodnosti je možno před

započetím obřadu uložit schránu v presbytáři na vhodném místě;- pro jáhny, kteří ponesou ostatky: albu, štolu červené barvy, pokud se jedná o

ostatky mučedníků, nebo bílé barvy v ostatních případech, je-li to vhodné i dalmatiky. Pokud jsou ostatky neseny kněžími, místo dalmatik, se jim připraví kasule.

- Ostatky mohou být přineseny i jinými přisluhujícími, oblečenými v albách nebo superpelicích nad talárem, nebo jinými legitimně schválenými oděvy.

b/ v presbytáři:-stolek, na kterém bude uložena schránka s ostatky, zatímco probíhá první část

obřadu.c/ v sakristii:- malta nebo cement, kterým se uzavře otvor příklopem; ať je přítomen zedník, který

svou dobou uzavře hrob ostatků.589

932. Vhodně se zachová zvyk vložit do schrány s ostatky dokument, ve kterém je uveden den, měsíc a rok dedikace, jméno biskupa, který obřad slavil, titulu kostela, též jména mučedníků nebo jiných světců, jejichž ostatky jsou v oltáři umístěny.590

Nechť se také dvojmo zhotoví akta dedikace, z nichž jeden exemplář se uchová v archivu diecese, druhý v archivu kostela, má být podepsána biskupem, rektorem kostela a pověřenými místního společenství.591

VSTUP DO KOSTELA.

933. Když se lid shromáždil, biskup, koncelebrující kněží, jáhni a ministranti, každý oblečen ve svá roucha, odeberou se ze sakristie lodí kostela do presbytáře.592

587 Tamtéž n. 27.588 Tamtéž n. 28589 srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput IV: Ordio dedicationis altaris, n. 29590 tamtéž n. 30591 tamtéž n. 877592 srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput IV: Ordio dedicationis altaris, n. 31

175

SVÁTOSTINY

934. Ostatky svatých, které mají být uloženy pod oltářem, jsou ve vstupním průvodu přinášeny do presbytáře buď ze sakristie nebo z kaple, ve které byly vystaveny k veřejné úctě. Ze spravedlivého důvodu mohou již být před zahájením obřadu připraveny v presbytáři na vhodném místě, mezi světly, které svítí kolem nich. 593

935. Když vchází průvod, zpívá se vstupní antifona Protector noster /náš ochránce/ nebo Introibo s žalmem 42, nebo jiný vhodný zpěv.594

936. Když průvod přichází k presbytáři, ostatky svatých se uloží na vhodném místě, uprostřed rozsvícených světel; koncelebranti, jáhni, ministranti se odeberou na určená místy; biskup se odebere ke své katedře, aniž políbí oltář. Potom odloží mitru a berlu, pozdraví lid slovy :Milost a pokoj nebo jinými vhodnými slovy vzatými především z Písma sv. lid odpoví: I s tebou nebo jinými vhodnými slovy.595

ŽEHNÁNÍ VODY A POKROPENÍ

937. Po skončení vstupních obřadů, biskup požehná vodu pro pokropení lidu, na znamení kajícnosti a na památku křtu a pro omytí oltáře. Ministranti přinesou k biskupovi, který stojí u katedry nádobu s vodou. Biskup vyzve všechny přítomné k modlitbě slovy: Exsultántes, fratres caríssimi nebo jiným podobným způsobem. Všichni po určitou dobu setrvají v tiché modlitbě. Potom biskup říká modlitbu: Deus, per quem.596 Tam kde nejsou počáteční slova modlitby přeložena z latiny do češtiny je třeba najít český text těchto modliteb, pokud jsou přeloženy – počáteční slovy mohou být v češtině zcela jiná než v latině. Přeložil jsem přeložené texty jen tehdy, když je to zcela jasné.

938. Po skončení vzývání nad vodou, biskup za doprovodu jáhnů prochází prostorem kostela a pokropí posvěcenou vodou lid, po návratu do presbytáře pokropí oltář.

Mezitím se zpívá antifona Viděl jsem vodu, v postní době Dum sanctificátus, nebo jiný vhodný zpěv.597

939. Po pokropení se biskup vrací ke katedře a po skončení zpěvu, říká vstoje se sepjatýma rukama: Deus, misericordiárum Pater /Bože, Otče milosrdeství/, mimo adventní nebo postní neděle.

Po skončení hymnu, biskup vstoje zpívá nebo pronáší obvyklým způsobem kolektu mše.598

BOHOSLUŽBA SLOVA

593 tamtéž n.32594 Tamtéž nebo 33595 tamtéž n. 34596 tamtéž n. 35.597 Tamtéž n. 36598 tamtéž n. 37-39

176

DEDIKACE OLTÁŘE

940. Při bohuslužbě slova se děje vše obvyklým způsobem. Čtení a evangelium se berou podle rubrik buď z textů, které jsou v lekcionáři uvedeny pro příležitost dedikace oltáře nebo ze mše dne. 599

941. Po čtení evangelia, biskup má homilii, obvykle vsedě s mitrou a berlou, v níž osvětlí biblická čtení a smysl obřadu.600

942. Vždy se říká Vyznání víry. Přímluvy se vynechávají, místo nich se zpívají Litanie Svatých.601

MODLITBA DEDIKACE A POMAZÁNÍ.

Litanické vzývání.

943. Po skončení Vyznání víry biskup vyzve lid k modlitbě slovy: Ascéndant, fratres dilectíssimi nebo jinou podobnou výzvou.602

Potom se zpívají litanie Svatých, všichni odpovídají, v době velikonoční a o nedělích všichni stojí, v jiné dny klečí, v tomto případě vyzve jáhen: Flectámus genua /Poklekněme/.603

V litaniích se na vhodném místě vloží jména svatých titulu kostela, patronů místa, je-li vhodné jména svatých, jejichž ostatky se vloží do oltáře. Je možno přidat jiné prosby, které vyjadřují zvláštní povahu obřadu nebo podmínky věřících. 604

Po skončení zpěvu litanií biskup vstoje z rozpaženýma rukama pronáší oraci: Supplicatiónes nostras. Potom jáhen, je-li třeba vyzve: Leváte. Všichni povstanou. Biskup přijme mitru, aby šel vložit ostatky.

Kde se ostatky nevkládají, biskup hned pronáší modlitbu dedikace, jak je uvedeno níže v n. 945.605

Uložení ostatků.

944. Jestliže se mají ostatky mučedníků nebo jiných světců vložit do oltáře, biskup se odebere k oltáři. Jáhen nebo kněz přinese ostatky biskupovi, který je vloží do vhodně upraveného hrobu. Mezitím se zpívá antifona: Sub altáre Dei nebo Córpora Sanctórum s žalmem 14, nebo jiný vhodný zpěv.

Mezitím zedník uzavře hrob, biskup se vrací ke katedře.606

599 srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput IV: Ordo dedicationis altaris, n. 40; srv. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, nn. 817-822600 srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput IV: Ordo dedicationis altaris, n. 41601 tamtéž n. 42602 tamtéž nebo 43603 tamtéž n. 44604 tamtéžn 45605 tamtéž n. 46606 srv, tamtéž n. 47

177

SVÁTOSTINY

Modlitba dedikace.

945. po skončení ukládání ostatků biskup stojí bez mitry u oltáře, s rozpjatýma rukama zpívá nebo pronáší : Te magnificámus. 607

Pomazání oltáře.

946. Potom biskup, pokud je to nutné odkládá kasuli, přijme lněný gremiál /zástěru/, přistoupí k oltáři spolu s jáhnem nebo jiným ministrantem, který přináší nádoba s posvátným křižmem. Biskup stoji u oltáře s mitrou a zvýšeným hlasem říká… Sanctíficet Dóminus. Potom vyleje křižmo doprostřed oltáře a na jeho čtyři rohy, kterým chvályhodně pomaže celý stůl. 608

Během pomazání se mimo velikonoční dobu zpívá antifona: Unxit s žalmem 44, ve velikonoční době antifona: Lápidem s žalmem 117, nebo jiný vhodný zpěv. 609

Po skončení pomazání oltáře se biskup vrací ke katedře, sedí, myje si ruce a odkládá gremiál. 610

Okouření oltáře.

947. Po obřadu pomazání, dá se na oltář kotlík v kterém se pálí kadidlo nebo vonné látky, nebo je-li to vhodné vloží se na oltář hromadu /tyčinku/ kadidla smíchanou se svícemi /voskem/??. Biskup vloží kadidlo do kotlíku nebo malou svící, kterou mu podá ministrant zapálí tyčinku/ hromádku/ kadidla, se slovy: Dirigátur , Dómine.jedná se pravděpodobdně o jakési tyčinky na způsob našich františek.

Potom biskup vloží kadidlo do kadidelnice, požehná je a okouří oltář, potom se vrátí ke katedře, je okouřen a sedí; ministrant okouří lid . mezitím se zpívá antifona: Stetit ángelus nebo : Ascéndit fumus s žalmem 137, nebo jiný vhodný zpěv. 611

Zahalení a osvětlení oltáře

948. Po ukončení okouření, někteří ministranti otřou oltář nebo je-li třeba prostřou nepromokavé plátno; potom pokryjí oltář plátnem, dle potřeby ozdobí květy; umístí svícny se svícemi, které jsou potřebné pro slavení mše, je-li třeba, umístí vhodně kříž. 612

949. Potom jáhen přistoupí k biskupovi, který stojí, a předá mu malou rozsvícenou svíci a praví pozdviženým hlasem : Světlo Kristovo. Potom biskup usedne. Jáhen přistoupí k oltáři a rozsvítí na něm svíce. 613

607 srv. tamtéž n. 48608 srv. tamtéž n. 49609 srv. tamtéž nn. 50-51610 srv. tamtéž n. 52611 srv. tamtéž nebo 53612 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput IV: Ordo dedicationis altaris, n. 54613 srv. tamtéž n. 55

178

DEDIKACE OLTÁŘE

950. Potom se slavnostně rozsvítí kostel: všechna světla kolem oltáře se na znamení radosti rozsvítí. Mezitím se zpívá antifona“ Apud Te , Dómine nebo jiný vhodný zpěv, především ke cti Krista, Světla světa.614

EUCHARISTICKÁ LITURGIE.

951. Jáhni a ministranti obvyklým způsobem připraví oltář. Potom někteří věřící přinesou chléb, víno a vodu pro slavení Pánovy oběti. Biskup přijme dary u katedry. Zatímco se přinášejí dary, vhodně se zpívá antifona: Si offers munus tuum nebo : Sanctificávit Móyses nebo jiný vhodný zpěv. 615

Když je vše připraveno, biskup se odebere k oltáři, odloží mitru a políbí jej, mše pokračuje obvyklým způsobem: neokuřuje se však ani obětina ani oltář. 616

652. Vždy se říká modlitba nad obětními dary Descéndat quaésumus, Dómine a vlastní preface, které jsou též uvedeny v Pontifikálu, neboť jsou úzce spojeny s obřadem dedikace.617

Říká se euch. Modlitba I. nebo III.

953. Na konci mše, biskup uděluje požehnání, používá v Pontifikálu uvedenou formulaci. Potom jáhen propustí lid obvyklým způsobem. 618

614 Srv. Tamtéý n. 56615 srv. tamtéž n. 57.616 Srv. tamtéž n. 58.617 Srv. tamtéž n. 59-60618 srv. tamtéž nn. 63- 64

179

KAPITOLA XII.

ŽEHNÁNÍ KOSTELA.

ÚVOD.

954. Je žádoucí aby posvátné stánky neboli kostely, které jsou trvalým způsobem určeny ke slavení božských tajemství byly Bohu zasvěceny podle Řádu dedikace kostela, který vyniká mocí symbolů a obřadů.

Pokud se nededikuje, ale pouze žehná, užívá se níže popsaného obřadu. Oratoře, kaple nebo posvátné stánky, které ze zvláštních důvodů jsou k božskému

kultu určeny pouze dočasně, se žehnají podle níže uvedeného obřadu. 619 Jestliže se kostely nebo oratoře nebo kaple žehnají, všechno co se v nich nachází, jako kříž, obrazy, varhany, zastavení Křížové cesty, se pokládají za požehnané obřadem žehnání kostela, proto již není třeba nového žehnání.

955. Co se týká jejich liturgického zřízení, volby Titulu, přípravy věřících, ať se přizpůsobeně zachová všechno co bylo uvedeno výše v nn. 864 – 971 o dedikaci kostela. 620

956. Kostel nebo oratoř žehná diecesní biskup nebo jím delegovaný kněz. Žehnat Kostel nebo oratoř je možno kterýkoliv den, mimo velikonoční triduum; především se má zvolit den, kdy se věřící mohou ve větším počtu shromáždit, zvláště neděle, pokud pastorační důvody neradí jinak.621

957. Ve dny, které jsou v liturgické tabulce uvedeny pod č. 1-4622 ,se slouží mše ze dne; jiné dny je možno sloužit mši ze dne nebo mši z titulu kostela či oratoře.

958. Pro obřad žehnání se připraví všechno, co je potřebné pro slavení mše. Oltář, i když je již požehnaný nebo posvěcený, zůstává až do počátku eucharistické liturgie obnažen. Mimo to se na vhodném místě kněžiště připraví:

a) nádoba s vodou a kropáčem, kadidelnice s loďkou a lžičkoub) Římský Pontifikál;c) oltářní kříž, pokud již není jiný kříž umístěn v presbytáři nebo se kříž nepřináší ve

vstupním průvodud) plátna, svíce, svícny, a podle vhodnosti květiny.623

619 srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput IV: Ordio benedictionis ecclesiae, n. 1620 srv tamtéž , nebo 2.621 Srv. tamtéž nn. 2-3622 srv. níže, Dodatek II623 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput V, Ordo benedictionis ecclesiae, n. 5

ŽEHNÁNÍ KOSTELA

959. Pokud spolu s kostele má být také žehnán oltář, připraví se vše co je uvedeno výše v n. 929, případně n. 931, pokud mají být pod oltář uloženy ostatky svatých .624

960. Při mši žehnání kostela se užívají roucha bílé nebo sváteční barvy. Připraví se však :a) pro biskupa: alba, štola, pektorál, kasule, mitra, berla;b) pro kněze, kteří koncelebrují: roucha pro koncelebraci;c) pro jáhny: alby, štoly, a podle vhodnosti dalmatiky;d) pro ostatní ministranty: alby nebo jiná schválená roucha.625

PRŮBĚH.

961. Když se lid shromáždil, zatímco se zpívá vstupní zpěv, biskup a koncelebranti, jáhni a ministranti, odění každý svými rouchy, přistupují v průvodu s křížem vpředu lodí kostela ze sakristie do presbytáře.

Když průvod vstoupil do presbytáře, biskup se odebere hned ke katedře, vynechá políbení a okouření oltáře; ostatní se odeberou na určená místa.626

962. Když skončil vstupní zpěv, biskup odkládá mitru a berlu, pozdraví lid slovy: Milost a pokoj nebo jinými vhodnými slovy převzatými především z Písma. Lid odpovídá: I s tebou, nebo jinými vhodnými slovy. 627

963. Potom biskup žehná vodu, kterou má na znamení kajícnosti a na památku křtu pokropen lid a kterou mají být omyty zdi kostela nebo oratoře. Ministranti přinášejí biskupovi, který stojí u katedry nádobu s vodou. Biskup vyzývá všechny k modlitbě slovy: Milovaní bratři nebo podobnou výzvou. Všichni setrvají chvíli v tiché modlitbě. Potom biskup pokračuje modlitbou: Deus , per quem . 628

964. Když skončilo vzývání nad vodou, biskup, doprovázen jáhny, kropí svěcenou vodou lid a zdi kostela, kráčí lodí kostela, když se vrátil do presbytáře, pokropí oltář, pokud již není požehnán nebo posvěcen. Mezitím se zpívá antifona: Viděl jsem vodu nebo v postní době: Dum sanctificátus nebo jiný vhodný zpěv.

Po pokropení se biskup vrací ke katedře a po skončení zpěvu říká se sepjatýma rukama: Bože , Otče milosrdenství. 629

965. Potom mimo neděle a všední dny adventní a postní doby se zpívá hymnus Sláva na výsostech Bohu. potom biskup pronáší vstupní modlitbu /kolektu/ mše.630

966. Mše pokračuje obvyklým způsobem.. Avšak: - čtení se berou, podle rubrik buď ze mše dne nebo z textů určených pro obřad

dedikace kostela;

624 tamtéž n. 6625 tamtéž n. 7626 tamtéž n. 8627 tamtéž n. 9628 tamtéž n. 10-11629 tamtéž n . 12 - 13630 tamtéž n. 14-15

181

SVÁTOSTINY

- k evangeliu se nepřináší světla ani kadidlo- po evangeliu má biskup homilii v které osvětluje jak smysl biblických čtení, tak i

význam obřadu;- říká se Vyznání víry podle rubrik; přímluvy se konají obvyklým způsobem.631

967. Potom biskup, pokud má být žehnán oltář, přistoupí k němu. mezitím se zpívá antifona: Sicut novélae olivárum nebo jiný vhodný zpěv.

Po skončení zpěvu, biskup bez mitry oslovuje věřící slovy: Commúnitas nostra nebo podobným oslovením. Všichni setrvají chvíli v tiché modlitbě. Potom biskup s rozpjatýma rukama zpívá nebo pronáší nahlas modlitbu: Benedíctus es , Deus.

Potom biskup vloží kadidlo do kadidelnice, požehná je a okouří oltář. Potom vezme mitru, vrací se ke katedře, je okouřen a usedne. Ministranti jdou kostelem, okuřují lid a loď chrámu. 632

968. Pokud má být oltář dedikován, po skončení Vyznání víry se vynechají přímluvy, koná se vše jak uvedeno výše v nn. 943-950.

Pokud však oltář nemá být ani žehnán ani dedikován /např. do nového kostela je přenesen již požehnaný nebo dedikovaný oltář/ se po přímluvách pokračuje jak uvedeno n. 969. 633

969. Po skončení přímluv, biskup sedí a přijme mitru. Ministranti pokryjí oltář plátny a podle vhodnosti ozdobí květy; vhodně umístí svícny se svícemi a pokud je potřeba i kříž.

Když je oltář připraven, někteří věřící přinesou chléb a víno, vodu k slavení oběti. Biskup přijme dary u katedry. Při přinášení darů se vhodně zpívá antifona: Si offers nebo Sanctificávit Móyses nebo jiný vhodný zpěv. 634

970. Když je vše připraveno, biskup přistupuje k oltáři, odkládá mitru a líbá oltář. Mše pokračuje obvyklým způsobem; neokuřuje se ani oltář ani obětní dary. Pokud však oltář nebyl žehnán ani dedikován, okuřuje se obvyklým způsobem.635

Pokud se inauguruje svatostánek, po ukončení přijímání věřících, se vše koná jak výše nn 910- 913. uvedeno. 636

971. Pro žehnání používá biskup formuli , která je uvedena v Pontifikálu. Jáhen propuští lid obvyklým způsobem. 637

631 srv. Římský misál, Ordo lectionum missae, n. 816, srv. Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput V, Ordo benedictionis ecclesiae, n. 16 – 19.632 tamtéž nn. 20-21.633 tamtéž nn. 22.634 tamtéž nn. 23 – 24.635 tamtéž nn. 25.636 tamtéž nn. 26.637 tamtéž nn. 27-28.

182

KAPITOLA XIII.

ŽEHNÁNÍ OLTÁŘE.

ÚVOD.

972. Za přenosný /mobilní/ oltář se pokládá takový oltář, který není spojen s podlahou takovým způsobem, že by jej nebylo možné přenést. Protože stůl je výlučně a trvale určen pro slavení eucharistické oběti a hostiny, náleží mu náboženská úcty. Je proto třeba, aby přenosný oltář, pokud není dedikován, byl alespoň požehnán. 638

973. Přenosný oltář má být vyroben ze solidní hmoty, která je podle místních zvyklostí a tradicí vhodná pro liturgické užívání. 639

974. Při zřizování přenosného oltáře má být přizpůsobeně zachováno vše, co je stanoveno v liturgických knihách; není však dovoleno uložit do něj ostatky svatých. 640

975. Přenosný oltář vhodně žehná biskup diecese nebo rektor kostela.641

976. Přenosný oltář může být požehnán v kterýkoliv den, mimo Velký pátek a Bílou sobotu; nejlépe se vybere den kdy se věřící mohou ve větším počtu sejít, především v neděli, pokud z pastoračních důvodů není vhodnější jiný den. 642

977. Při obřadu se slouží mše ze dne. Při bohoslužbě slova, mimo dnů , které jsou v tabulce liturgických dnů uvedeny v nn- 1-9., se mohou vzít jedno nebo dvě čtení z těch které jsou v lekcionáři uvedeny ve mši pro dedikaci oltáře. 643

978. Do počátku eucharistické liturgie je oltář obnažen. Kříž, pokud je potřeba, plátna, svíce se připraví na vhodném místě v presbytáři. 644

PRŮBĚH OBŘADU.

979. Ve mši se koná vše obvyklým způsobem. Po ukončení přímluv, biskup přistupuje k oltáři, aby jej požehnal. Mezitím se zpívá antifona : Sicut vovéllae olivárum nebo jiný vhodný zpěv. 645

638 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput VI, Ordo benedictionis altaris, n. 1;. Srv. Missale Romanum, Institutio generalis, nn. 261,265639 Srv. Missale Romanum, Institutio generalis, nn. 264.640 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput VI, Ordo benedictionis altaris, n. 3;.641 tamtéž n. 4.642 biskup. 5.643 Srv. Dodatek II. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, nn. 817-822644 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput VI, Ordo benedictionis altaris, n. 7.645 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput VI, Ordo benedictionis altaris, n. 8.

SVÁTOSTINY

980. Potom biskup stojí bez mitry a osloví věřící slovy: Commúnitas nostra nebo podobnou výzvou. Všichni setrvají chvíli v tiché modlitbě.. Potom biskup s rozpjatýma rukama zpívá nebo nahlas pronáší modlitbu: Benedíctus es, Deus.646

Potom biskup pokropí oltář svěcenou vodou a okouří jej. Potom se vrací ke katedře, přijme mitru, je okouřem a usedne. Ministrant okuřuje lid. 647

981. Ministranti pokryjí oltář plátny a podle vhodnosti ozdobí květy; vhodně umístí svícny se svícemi a pokud je potřeba i kříž.648

982. Když je oltář připraven, někteří věřící přinesou chléb a víno, vodu k slavení oběti. Biskup přijme dary u katedry. Při přinášení darů se vhodně zpívá antifona: Si offers nebo jiný vhodný zpěv. 649

983. Když je vše připraveno, biskup přistupuje k oltáři, odkládá mitru a líbá oltář. Mše pokračuje obvyklým způsobem; neokuřuje se ani oltář ani obětní dary.650

646 tamtéž n. 9.647 tamtéž n. 10.648 Tamtéž n. 11.649 Tamtéž n. 12.650 Tamtéž n. 13.

184

KAPITOLA XIV.

ŽEHNÁNÍ KALICHA A PATENY

ÚVOD.651

984. Kalich a patena v nichž se víno a chléb přinášejí, posvěcují a přijímají,652 jelikož jsou výlučně a trvale určeny ke slavení eucharistie, stávají se „posvátnými nádobami“. 653

985. Úmysl tyto nádoby určit ke slavení eucharistie se před společenstvím věřících vyjadřuje jejich vlastním požehnáním, které se chvályhodně koná ve mši.654

986. Každý kněz může požehnat kalich a patenu, pokud jsou zhotoveny podle norem uvedených ve Všeobecném úvodu k misálu . 655

987. Pokud se žehná jen kalich nebo pouze patena texty Pontifikálu se vhodně upraví. 656

PRŮBĚH OBŘADU.

988. Slouží se mše ze dne. V bohoslužbě slova, mimo dny které jsou v tabulce liturgických dnů uvedeny v nn- 1-9.657 , se mohou vzít jedno nebo dvě čtení z těch které jsou v lekcionáři uvedeny658.

989. Po čtení Božího slova se koná homilie, ve které biskup vysvětluje jak biblická čtení, tak i smysl žehnání kalicha a pateny. 659

990. Po ukončení přímluv, ministranti nebo vyslanci společenství přinášejí kalich a patenu a umístí je na oltář. Biskup se odebere s jáhny k oltáři, zatímco se zpívá antifona : Cálicem Dómini nebo jiný vhodný zpěv. 660

651 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput VII, Ordo benedictionis calicis et patenae.652 Srv. Missale Romanum, Institutio generalis, nn 289653 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput VII, Ordo benedictionis calicis et patenae.1654 tamtéž n. 2.655 Všichni setrvají chvíli v tiché modlitbě.3656 tamtéž n. 4.657 srv. níže, Appendix II. 658 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput VII, Ordo benedictionis calicis et patenae., nn. 6-8, srv. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, nn. 823-826,.659 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput VII, Ordo benedictionis calicis et patenae., n. 9. 660 Pontificale Romanum, Ordo dedicationis ecclesiae et altaris, caput VII, Ordo benedictionis calicis et patenae. N. 10.

SVÁTOSTINY

991. po skončení zpěvu, biskup praví : Modleme se. Všichni setrvají chvíli v tiché modlitbě. Potom biskup pokračuje modlitbou: In altári tuo. 661

992. Potom ministranti umístí na oltář korporál. Někteří věřící přinesou chléb, víno a vodu ke slavení Pánovy oběti. Biskup do požehnaného kalicha a pateny vloží obětní dary a obětuje obvyklým způsobem.

Mezitím se zpívá antifina: Cálicem salutáris s žalmem 115 nebo jiný vhodný zpěv. 662

993. Po skončení orace: V duchu pokory se vhodně okouří dary a oltář. Mše pokračuje obvyklým způsobem.663

994. Je vhodné, aby věřící přijímali z požehnaného kalicha Krev Páně. 664

661 tamtéž n. 11.662 tamtéž n. 12663 tamtéž n. 13.664 tamtéž n. 14.

186

KAPITOLA XV.

ŽEHNÁNÍ NOVÉ KŘTITELNICE

ÚVOD

995. Křestní kaple, kde je tekoucí voda nebo křtitelnice, ať je vyhražena pouze křtu a svým vzhledem ať naznačuje, že se zde rodí křesťané z vody a Ducha sv. Křestní kaple, ať již v postranní kapli nebo mimo kostel nebo na některém vyhraženém místě v kostele, má být prostorná, aby pojala větší množství věřících. 665

Křtitelnice či nádoba v presbytáři, kde je přichystána voda ke křtu, ať je čistá a vkusně ozdobená. 666

996. Obřad je vhodně vykonán diecesním biskupem nebo knězem farářem či rektorem kostela.

997.pokud je toto žehnání spojeno s slavením křtu o velikonoční vigilii nebo mimo ni zachovají se směrnice uvedené výše v nn. 356-367,427,430,440-448. avšak místo obvyklého způsobu žehnání vodu, biskup se vztaženýma rukama obrácen ke křtitelnici říká oraci: Deus, mundi creátor. Po skončení žehnání pramene pokračuje slavení křtu obvyklým způsobem. 667

998. Žehnání křestního pramene bez křtu je možno vykonat kterýkoliv den a v kteroukoliv hodinu, mimo Popeleční středu, Svatý týden a den Vzpomínky na všechny věrné zemřelé. Nechť je vybrán den, kdy se věřící v hojnějším počtu mohou shromáždit. 668

999. K obřadu se připraví:a) Rituale Romanum, Lekcionář;b) kadidelnice a loďka s kadidlem;c) nádoba, do které se vleje voda z nově posvěceného pramene a kropáč;d) paškál, svícen na kterém se umístí uprostřed presbytáře nebo v blízkosti pramene;e) sedes pro biskupa a ostatní ministranty;f) posvátná roucha bílé nebo sváteční barvy:- pro biskupa: alba, pektorál, štola, pluviál/nebo kasule, pokud se slouží mše/, mitra,

berla;- pro kněze: roucha pro slavení mše;

665 Křestní obřady, Všeobecný úvod. N. 25666 tamtéž n. 19667 Missale Romanum, Vigilia paschalis, Benedictio aquae; nebo Rituale Romanum, Ordo baptismi parvulorum, n. 54; nebo Ordo Initiationis christianae adultorum, n. 215.668 Rituale Romanum, De benedictionibus, caput XXV; Ordo benedictionis novi fontis baptismalis, Praenitanda, n. 840..

SVÁTOSTINY

- pro jáhny: alby, štoly, a podle vhodnost dalmatiky;- pro ostatní přisluhující: alby, nebo jiná schválená roucha.

VSTUPNÍ OBŘADY.

1000. Když se shromáždil lid, vyjde ze sakristie průvod lodí kostela směrem ke křtitelnici. Vpředu jde turiferář s kouřící kadidelnicí; následuje akolyta, který nese paškál, ministranti, jáhni, kněží a biskup, odění ve svá roucha. 669

1001. Mezitím se zpívá antifona: Hauriétis nebo Apud te, Dómine s žalmem 35, nebo jiný vhodný zpěv. 670

1002. Když průvod dojde ke křtitelnici, všichni se odeberou na určená místa. Paškál se umístí na připravený svícen uprostřed presbytáře nebo v blízkosti křestního pramene. Po skončení zpěvu, biskup odloží berlu a mitru a pozdraví lid slovy: Milost Pána našeho nebo jinými vhodnými slovy, především převzatými ze Písma sv., , lid odpoví: I s tebou., nebo jiným vhodným způsobem. Potom biskup disponuje věřící ke slavení slovy admonice: Ad laetam celebratiónem nebo podobnými slovy. 671

1003. Po ukončení admonice biskup se sepjatýma rukama praví: Modleme se. Všichni setrvají chvíli v tiché modlitbě. Potom biskup s rozpjatýma rukama říká oraci: Deus, qui in regenerationis mystério.672

BOHOSLUŽBA SLOVA.

1004. Biskup přijme mitru a usedne. Čtou se jeden nebo dva texty z Písma sv., z těch , které jsou uvedeny v Lekcionáři při udělování svátostí. 673Prokládají se vhodnými responsoriálními žalmy nebo chvílemi posvátného mlčení. Čtení evangelia zaujímá vždy význačné místo.

1005. Po čtení Božího slova se koná homilie, v které biskup vysvětlí biblická čtení, tak aby přítomní plněji poznali význam křtu a znamení pramene. 674

ŽEHNÁNÍ NOVÉHO PRAMENE.

1006. Potom biskup odloží mitru a vyzve věřící k modlitbě slovy: Tempus instat nebo podobnou výzvou. Všichni setrvají chvíli v tiché modlitbě. Potom biskup obrácen k prameni říká oraci: Bože, světa Stvořiteli. 675

669 srv.tamtéž nn. 844 a 861..670 srv.tamtéž n. 862671 srv.tamtéž n. nn. 863-864.672 Tamtéž. N. 965.673 Srv. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, nn. 751-760.674 Srv. Ritule Romanum, De benedictionibus, caput XXv; Ordo benedictionis novi fontis baptismalis, n. 867. 675 Srv. tamtéž nn. 868-869.

188

ŽEHNÁNÍ NOVÉ KŘTITELNICE

1007. Po ukončení vzývání nad pramenem, zatímco se pramen okuřuje se vhodně zpívá zpěv, např. : Vox Dómini nebo Super aquas nebo Fons hic est vitae. Po jeho ukončení, dle vhodnosti biskup, stojí s mitrou obrácen k lidu, zahájí obnovení křestního slibu a pokropí lid vodou načerpanou z pramene. 676

UKONČENÍ OBŘADU.

1008. Následují přímluvy, buď způsobem jakým se konají při mši nebo uvedené v Rituálu.

Následuje modlitba Páně, kterou biskup vhodně uvede výzvou: Mémores Baptísmi nostri nebo jinými slovy.

Poté biskup pronáší oraci: Deus, qui aquárum. 677

1009. Nakonec biskup požehná lid obvyklým způsobem, jak níže nn. 1120-1121. Jáhen je propouští slovy: Jděte ve jménu Páně; a všichni odpoví… Bohu díky.

1010. Pokud se toto žehnání koná ve mši, slouží se mše ze dne nebo votivní podle rubrik a použije se jedno ze čtení z Lekcionáře při udělování svátostí křesťanské iniciace.

676 Srv. tamtéž nn. 870-872.677 Srv. tamtéž n. 874

189

KAPITOLA XVI

ŽEHNÁNÍ NOVÉHO KŘÍŽE,VYSTAVENÉHO VEŘEJNÉ ÚCTĚ.

PŘEDMLUVA

1011. mezi svatými obrazy, socha „drahocenného a životodárného Kříže“678 zaujímá významné postavení, je totiž symbolem celého velikonočního tajemství. Žádný jiný obraz není křesťanskému lidu dražší, žádný není starobylejší. Svatým křížem je zpřítomněno Kristovo umučení i jeho vítězství nad smrtí a současně, jak učí svatí otcové, je hlásán jeho druhý slavný příchod.

1012. Žehnání nového Kříže, je možno vykonat v kteroukoliv hodinu a kterýkoliv den, mimo Popeleční středu, Velikonoční třídenní a Památku všech věrných zesnulých; nejlépe je zvolit den, kdy se věřící mohou častěji sejít. Věřící ať se vhodně připraví, aby se činně obřadu účastnili.679

1013. Obřad, který je v této kapitole popsán, se týká dvou případů:a) je slavnostně žehnán Kříž postavený na veřejném, od kostela odděleném místě;b) jestliže je žehnán hlavní Kříž, který dominuje kostelnímu prostoru, kde se schází

společenství věřících; v tomto případě ritus žehnání začíná jak uvedeno dole č. 1020.

1014. Pro obřad se připraví:a) Římský rituál, lekcionářb) kadidelnice s loďkou a lžičkouc) svícny pro akolytyPro slavení obřadu se připraví posvátná roucha červené nebo sváteční barvy. Připraví

se:- pro biskupa: alba, náprsní kříž, štola, pluviál, mitra, pastýřská berla;- pro jáhny: alby, štoly a v případě vhodnosti, dalmatiky;- pro ostatní přisluhující: alby nebo jiná legitimně schválená roucha.

POPIS OBŘADU.

1015. Je-li možno, je vhodné, aby se společenství věřících průvodem odebralo na místo, kde se vztyčen žehnaný Kříž, buď z kostela nebo jiného vhodného místa. Není-li možné

678 II. Nicejský koncil, Act. VII: Mansi XIII, 378; Denzinger, Schönmetzer, Enchiridion symbolorum, definitionum dt declarationum de rebus fidei dt morum, ed. XXXIV, č. 601679 Srov. Rituale Romanum, De benedictionibus, kap. XXVIII: Ordo benedictionis novae Crucis publicae venerationi exhibendae, č. 964.

nebo vhodné uskutečnit průvod, věřící se shromáždí na místě, kde je Kříž vztyčen.680

Když se lid shromáždil, biskup, oblečený v albě, pektorálu, štole,pluviálu, nese berlu a mitru, přistoupí s ministranty; poté odloží berlu a mitru, pozdraví věřící slovy: Milost našeho Pána Ježíše Krista, který za nás visel na Kříži, nebo jiným podobným pozdravem. Lid odpoví: I s tebou, nebo jiným vhodným způsobem.

1016. Potom biskup krátce osloví věřící, aby jejich ducha připravil na slavení a obřad osvítil mysl, použije, pokud chce, slova obsažená v rituálu.

Po ukončení oslovení, biskup vyzve k modlitbě, po krátké chvíli ticha, s rozpjatýma rukama říká kolektu: Bože, jehož Syn.681

1017. Po kolektě, biskup přijme mitru a berlu, a jáhen, je-li vhodné vyzve :Vyjděme v pokoji, I a průvod zamíří k místu, kde je vztyčen Kříž.. Během průvodu se zpívá antifona Nos autem gloriári s žalmem 97, nebo jiný vhodný zpěv.682

Nekoná-li se průvod, hned po kolektě následuje čtení Božího slova.

1018. Po modlitbě, biskup přijme mitru, usedne a následuje přednes Božího slova, ve kterém se čte jedno nebo více čtení z Písma sv., mezi která se vloží vhodný responsoriální žalm. Texty se berou z těch, které jsou v lekcionáři uvedeny pro mše o tajemství svatého Kříže.683

1019. Potom má biskup homilii, ve které osvětluje buď biblické lekce nebo moc Kříže Páně.

1020. Po ukončení homilie, biskup odloží mitru, stojí před Křížem, žehná jej, říká při to modlitbu Benedícimus te, Domine, sancte Pater, nebo Dómine, Pater sancte, po jejím ukončení vloží kadidlo do kadidelnice.

Zatímco všichni zpívají antifonu Crucem tuam nebo Per signum Crucis nebo jiný vhodný zpěv ke cti sv. Kříže, biskup stojí před křížem a okuřuje jej.684

1021. Po ukončení okuřování, jestliže je to možné, biskup, přisluhující, věřící, nový Kříž uctívají: jednotlivci k němu průvodem přistupují a prokazují úctu buď pokleknutím nebo políbením nebo jiným projevem úcty, podle místních zvyků.

Pokud pro velké množství lidu nebo z jiného rozumného důvodu nemohou všichni jednotlivě přistoupit k uctívání Kříže, biskup několika slovy vyzve lid k jeho uctění, nebo ke chvíli ticha nebo provolání vhodné aklamace.685

1022. Po uctívání Kříže se konají obecná modlitba /přímluvy/, budˇzpůsobem obvyklým ve mši nebo způsobem, který je uveden v Rituale Romanum. Přímluvy jsou ukončeny modlitbou Páně, kterou všichni zpívají nebo recitují a modlitbou biskupa.

680 Srov. tamtéž, č. 966.681 Srov. tamtéž, č. 967 a 968.682 Srov. tamtéž, č. 971.683 Srov. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, č. 969-975; Rituale Romanum, De benedictionibus, kap. XXVIII: Ordo benedictionis novae Crucis publicae venerationi exhibendae, č. 973-975.684 Srov. Rituale Romanum, De benedictionibus, kap. XXVIII: Ordo benedictionis novae Crucis publicae venerationi exhibendae, č. 977-979.685 Srov. tamtéž, č. 980.

Potom biskup přijímá mitru a berlu, žehná lid obvyklým způsobem; jáhen jej propouští slovy: Jděte v pokoji. Všichni odpovídají: Bohu díky;podle vhodnosti se zpívá zpěv k oslavě sv. Kříže.686

686 Srov. tamtéž, č. 981-983.

KAPITOLA XVII.

ŽEHNÁNÍ ZVONŮ.

PŘEDMLUVA

1023. V latinské církvi platí zvyk žehnat zvony, než budou umístěny na věži.. Je vhodné aby žehnání konal biskup nebo farář nebo rektor kostela.687 Podle okolností nechť je zvon žehnán během bohoslužby slova.

1024. Žehnání nového zvonu, je možno vykonat v kteroukoliv hodinu a kterýkoliv den, mimo Popeleční středu, Velikonoční třídenní a Památku všech věrných zesnulých; je třeba zvolit den, kdy se věřící mohou častěji sejít, nejlépe v neděli.688

1025. Je třeba zvon zavěsit nebo umístit tak aby mohl být obcházen a rozezvučen. Pro obřad se připraví:

a) Římský rituál, lekcionářb) nádoba se svěcenou vodou a kropáčemc)procesionální kříž a inotorticie pro ministrantyd) kadidelnice s loďkou a lžičkouPro slavení obřadu se připraví posvátná roucha bílé nebo sváteční barvy. Připraví se:- pro biskupa: alba, náprsní kříž, štola, pluviál, mitra, pastýřská berla;- pro jáhny: alby, štoly a v případě vhodnosti, dalmatiky;- pro ostatní přisluhující: alby nebo jiná legitimně schválená roucha.

POPIS OBŘADU.

1026. Když se lid shromáždí, biskup s mitrou a berlou přichází v průvodu k sedadlu nebo k místu kde umístěn zvon: vpředu crucifer dvěma ministranty s rozsvícenými inotorticiemi, následují ministarnti, jáhni, kněží a biskup, zpívá se vhodný zpěv.

1027. Po ukončení zpěvu, biskup odkládá mitru a berlu, a pozdraví lid slovy :Mlilost našeho Pána potom vhodně osloví věřící několika slovy, kterými je disponuje ke slavení.689

1028. Potom biskup přijme mitru, usedne a začíná čtení Božího slova. Čte se jedno nebo více čzení Písma sv. z těch , které jsou v Rituálu uvedeny, prokládají se responsoriálním žalmem.690

687 Srov. Rituale Romanum, De benedictionibus, kap. XXX: Ordo bededictionis campanae, č. 1036.688 Srov. tamtéž, č. 1035.689 Srov. Rituale Romanum, De benedictionibus, kap. XXX: Ordo bededictionis campanae, č. 1038-1039.690 Srov. tamtéž, č. 1040-1042.

SVÁTOSTINY

1029. po čtení Božího slova, má biskup homilii, ve které podle biblických homillí osvětlí smysl a užití zvonu v tradici a životě církve.691

1030. po ukončení homilie, biskup odkládá mitru a berlu, a stojí před zvonem, žehná jej orací nebo :Te, Dómine, sancte Pater, benedícimus, nebo Deus, cuius vox. Potom pokropí zvon svěcenou vodou okuřuje. Při tom je možno zpívat antifonu: Cantáte Dómino s žalmem 149, nebo jiný vhodný zpěv.692

1031. Po ukončení zpěvu následují přímluvy, buď způsobem obvyklým ve mši nebo uvedeným v Rituálu.693 Přímluvy jsou ukončeny modlitbou Páně recitovanou nebo zpívanou a modlitbou biskupa.

Potom biskup, přijme mitru a berlu, žehná lid obvyklým způsobem nebo způsobem uvedeným v Rituálu: jáhen jej propouští slovy: Jděte v pokoji. Všichni odpovídají: Bohu díky.

Jestliže je to vhodné, biskup a věřící, než se rozejdou rozezní zvon poklepáním na znamení radosti.694

1032. Pokud žehnání zvonu se děje ve mši,695 koná se následovně:a) slouží se mše ze dneb) čtení, mimo slavnosti, svátky, neděle je možno vzít ze mše dne nebo z těch, které

jsou uvedeny v Rituálu pro žehnání zvonu. c) žehnání zvonu se koná po homilii podle ritu uvedeném shora v n. 1030;d) zvon nechť se nerozezní před koncem mše.

691 Srov. tamtéž, č. 1043.692 Srov. tamtéž, č. 1046-1048.693 Srov. tamtéž, č. 1044.694 Srov. tamtéž, č. 1049-1050.695 Srov. tamtéž, č. 1035 a 1051.

194

KAPITOLA XVIII.

ŘÁD KORUNOVACE OBRAZŮ BLAHOSLAVENÉ MARIE PANNY.

PŘEDMLUVA

1033. obrazům Panny Marie je vzdávána zvláštní úcta ozdobením hlavy vznešené Bohorodičky a podle okolností i hlavy jejího Syna korunami. Tímto obřadem věřící vyznávají, že blahoslavená Panna byla s tělem i duší přijatá do nebeské slávy, že je po zásluze a vhodně vzývána jako Královna, neboť je Matkou a Společnicí Krista, Krále všehomíra, který svou drahocennou Krví získal v dědictví všechny národy.

1034. Biskupovi diecese spolu se společenstvím věřících náleží úsudek o korunování obrazů Panny Marie. Je třeba brát v úvahu, že je vhodné korunovat pouze ty obrazy, ke kterým přistupují věřící s důvěrou a které se skví takovou slávou, že místo, kde jsou umístěny jsou trůnem a centrem původního liturgického kultu a křesťanské aktivity.

Je třeba, aby věřící, kteří žádají o korunovaci bl. Panny Marie, poučit o smyslu obřadu, aby jej hlouběji pochopili a správně interpretovali.696

1035. Diadém nebo koruna, která má být na obraz vložena ať je vyrobena z materiálu, který vhodně vyjadřuje jedinečnou důstojnost bl. |Panny ; je třeba se však vyvarovat nadměrné nákladnosti a přepychu, který neodpovídá střízlivosti křestanského kultu, který by mohl vyvolat údiv u místních věřících, kteří žijí skromným životem.697

1036. Obřad nejvhodněji vykoná diecézní biskup; jestliže nemůže. Pověří jiného biskupa nebo kněze, který je jeho společníkem v pastoraci věřících, v jejichž kostele má být obraz korunován.

Má-li být obraz korunován jménem Římského velekněze, ať je zachováno všechno, co je uvedeno v Apoštolském breve.698

1037. Obřad korunovace se nejvhodněji koná o slavnostech a svátcích B. Panny Marie, nebo v jiné sváteční dny. Nekoná se o nejvýznamnějších svátcích Pán ani o dnech kajícího rázu.

Podle okolností korunovace obrazu Panny Marie se může konat ve mši, během liturgie hodin večerních chval nebo ve vhodné bohoslužbě slova.699

696 Srov. Ordo coronandi imaginem beatae Mariae Virginis, Praenotanda, č. 6.697 Srov. tamtéž, č. 7.698 Srov. tamtéž, č. 8.699 Srov. tamtéž, č. 9-10.

SVÁTOSTINY

1038. Kromě toho, co je nutné ke slavení liturgického úkonu, se kterým se pojí obřad korunovace se připraví:

a) Ordo korunovace;b) lekcionářc) koruna /koruny/ uložené na vhodném místě;d) nádoba se svěcenou vodou a kropáčem;e) kadidelnice s loďkou lžičkou.

Připraví se posvátná roucha bílé nebo sváteční barvy, pokud se neslaví mše, která vyžaduje roucha jiné barvy.

Pokud se slaví mše, připraví se:- pro biskupa: alba, pektorál, štola, kasule, mitra, berla;- pro jáhny: alby, štoly a dle vhodnosti dalmatiky;- pro ostatní přisluhující: alby nebo jiná schválená roucha.700

I. KORUNOVACE PŘI SLAVENÍ EUCHARISTIE

1039. Pokud rubriky dovolují, vhodně se slaví mše o Panně Marii Královně /22. srpna/ nebo mše odpovídající titulu obrazu.701

1040. Ve mši se koná vše obvyklým způsobem, včetně evangelia. Po evangeliu, má biskup homilii, ve které podle biblických čtení osvětluje Mariino královské a mateřské poslání.702

Díkůčinění a vzývání.

1041. po homilii přisluhující přinesou k biskupovi koruny/korunu/, kterou mají být obrazy Krista a Jeho Matky ověnčeny. Biskup odkládá mitru, stojí u sedes a říká modlitbu: Benedíctus es, Dómine, ve které pokud je pouze korunován obraz Bl. Panny Marie změní verš qui imáginem Christi eiúsque Matris na qui imáginem Matris Filli tui, jak je na svém místě uvedeno.703

Vkládání koruny.

1042. Po ukončení orace, biskup korunu/y/ pokropí svěcenou vodou, ozdobí jimi obraz Bl. Panny Marie, nic při tom neříká. Jestliže je Bl. Panna zobrazena s Dítětem Ježíšem, je nejprve korunován obraz syna, potom Matky.

Po vložení koruny se zpívá antifona: Regína mundi digníssima , nebo jiný vhodný zpěv.

700 Srov. tamtéž, č. 11-12.701 Srov. tamtéž, č. 13.702 Srov. tamtéž, č. 14.703 Srov. tamtéž, č. 15.

196

KORUNOVACE OBRAZŮ BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE

Mezitím biskup okuřuje obraz Blahoslavené Panny Marie.Po ukončení zpěvu následují přímluvy podle Ordo nebo jiným vhodným způsobem.Je-li vhodné okuřuje biskup po okuřování obětních darů, oltáře, kříže i obraz Bl.

Panny Marie.704

1043. mše pokračuje obvyklým způsobem. Po mše se zpívá antifona Salve Regína nebo Ave , Regína caelórum nebo v době velikonoční Regína coelórum nebo jiný vhodný zpěv ke cti Bl. Panny Marie.705

II. KORUNOVACE SPOJENÁ SE SLAVENÍM NEŠPOR

1044. Pokud dovolují rubriky, vhodně se slaví nešpory z Blahoslavené Panny Marie nebo nešpory odpovídající titulu, který je zobrazen.

1045. Nešpory začínají obvyklým způsobem. Před hymnem, je-li to vhodné biskup osloví na způsob admonice věřící , aby je disponoval ke slavení. Následuje zpěv žalmů s jejich antifonami.

Po ukončení psalmodie, se vhodně koná delší čtení, vybrané z těch, které jsou v lekcionáři určeny ke oslavám Blahoslavené Panny Marie. Potom koná biskup homilii.706

1046. podle vhodnosti věnují všichni po homilii určitý čas tiché meditaci Božího slova. Potom se zpívá krátké responsorium Sancta María, totíus mundi Regína nebo podobný zpěv.707

1047. Po zpěvu odkládá biskup mitru a povstane. Všichni současně povstanou. Biskup stojí u katedry. Žehná korunu/y/ orací Benedíctus es, Dómine, a pokropí svěcenou vodou.708 Potom biskup přistoupí k obrazu a ozdobí jej korunou, nic při tom neříká.709

1048. po vložení koruny se zpívá kantikum Magníficat s jednou z antifon uvedených v Ordo. Zatímco se pěje Kantikum biskup okuřuje oltář , kříž a obraz Blahoslavené Panny Marie.710

1049. Po ukončení Kantika se konají přímluvy jedním ze způsobu určených v Ordo. Po modlitbě Páně říká biskup oraci Deus, qui Filii tui Genetrícem, jak je uvedeno v Ordo. Potom biskup žehná lid obvyklým způsobem; jáhen jej propouští slovy:Jděte v pokoji. Všichni odpovídají: Bohu díky. Potom se podle vhodnosti zpívá antifona B. Panny Marie.711

704 Srov. Ordo coronandi imaginem beatae Mariae Virginis, č. 16-19.705 Srov. tamtéž, č. 20.706 Srov. tamtéž, č. 21-25.707 Srov. tamtéž, č. 26.708 Srov. tamtéž, č. 27.709 Srov. tamtéž, č. 28.710 Srov. tamtéž, č. 29.711 Srov. tamtéž, č. 30-31.

197

SVÁTOSTINY

III. KORUNOVACE SPOJENÁ SE SLAVENÍM BOŽÍHO SLOVA

1050. Biskup v kanceláři nebo na jiném vhodném místě přijímá na albu: pektorál, štolu, a pluviál bílé nebo sváteční barvy , mitru a berlu. Potom následuje obvyklým způsobem průvod do kostela, při tom se zpívá antifona Astitit Regína s žalmem 44 nebo jiný vhodný zpěv. Když přichází k oltáři, odkládá mitru a berlu, políbí oltář a odebere se ke katedře, ke po ukončení zpěvu pozdraví lid slovy: Milost našeho Pána Ježíše Krista nebo podobným pozdravem.712

1051. Potom krátce osloví věřící, aby je disponoval ke slavení a vysvětlil obřad. Když ukončí admonici vyzve k modlitbě a po krátké chvíli ticha říká oraci: Deus, qui Fílii tui Genetrícem.713

1052. Po ukončení orace všichni sedí. Biskup přijímá mitru a začíná bohoslužba slova obvyklým způsobem. čtení se berou z těch, které jsou v Lekcionáři určena k oslavě Bl. Panny Marie, především ze svátku Panny Marie Královny, mezi ně se klade responsoriální žalm nebo chvíle ticha. Významné místo zaujímá čtení evangelia.714

1053. Po ukončení čtení má biskup homilii a vše se děje jak uvedeno shora č. 1041-1042.Potom následují suplikace na způsob litanií jak je uvedeno v Ordo nebo jiným

vhodným způsobem. Po ukončení litanií biskup žehná lidu a jáhen jej propouští. Potom se zpívá antifona

podle různého období církevního roku nebo jiný vhodný zpěv.715

712 Srov. tamtéž, č. 32-33.713 Srov. tamtéž, č. 34-35.714 Srov. tamtéž, č. 36.715 Srov. tamtéž, č. 37-43.

198

KAPITOLA XIX.

ŽEHNÁNÍ HŘBITOVA.

PŘEDMLUVA

1054. Církev jelikož pokládá hřbitov za posvátné místo, snaží se a napomíná, aby nové hřbitovy které jsou zřízeny buď katolickým společenstvím nebo veřejnou mocí v katolických oblastech, byly žehnány a byl v nich postaven Kříž Páně, znamení naděje a vzkříšení pro všechny lidi.

Kristovi učedníci však „se neliší od ostatních lidí ani místem, ani jazykem, ani zřízením politického života“716 s kterými si přejí vést přátelský život: modlí se proto za všechny zemřelé a prosí nebeského Otce za všechny „kdo odpočinuli v Kristu a o jejichž víře Bůh sám ví“.717

Proto křesťané pohřbívají na hřbitovech a uctívají nejen těla těch, které víra učinila jejich bratry, ale i těla těch, kteří se účastní téže lidské přirozenosti: všechny totiž Kristus na kříži vykoupil, když za ně prolil svou krev.

1055. Žehnání nového hřbitova, je možno vykonat kterýkoliv den mimo Popeleční středu, Svatý týden; nejlépe je zvolit den, kdy se věřící mohou častěji sejít, především den Páně, neboť týdenní připomínka Pánovy Paschy nejlépe vyjadřuje velikonoční smysl křesťanovy smrti.718

1056. Obřad nejvhodněji koná diecesní biskup; pokud nemůže, svěří tento ůkol jinému biskupu nebo knězi, především tomu, kdo je jeho pomocníkem a společníkem v pastorační péči věřících, kteří postavili hřbitov /např. rektora nebo faráře hřbitova/.719 O vykonaném žehnání se vyhotoví dokument jehož jeden exemplář se uloží v diecesní kurii, druhý v archivu hřbitova.

1057. Pro obřad se připraví:a) Římský rituál, lekcionářb) procesionální kříž a intorticie nesené ministranty průvodem z kostela na hřbitovc) nádoba se svěcenou vodou a kropáčem, kadidelnice s loďkou a lžičkoud) pokud má být dedikován nebo benedikován oltář hřbitovní kaple, všechno

potřebné pro ozdobu oltáře a vše nezbytné pro obřad dedikace nebo benedikcee) jestliže po žehnání má být sloužena mše , vše potřebné ke slavení mše.

Pro slavení obřadu se připraví posvátná roucha vhodné barvy. Připraví se:

716 Epistola ad Diognetum, 5: ed. Funk I, s. 397.717 Srov. Missale Romanum, IV eucharistická modlitba, č. 123.718 Srov. Rituale Romanum, De benedictionibus, kap. XXXV: Ordo ad coemeterium benedicendum, č. 1117.719 Srov. tamtéž, č. 1116.

SVÁTOSTINY

- pro biskupa: alba, náprsní kříž, štola, podle potřeby pluviál, kasule, mitra, pastýřská berla

- pro koncelebrující kněze: roucha potřebná ke koncelebraci- pro jáhny: alby, štoly a v případě vhodnosti, dalmatiky;- pro ostatní přisluhující: alby nebo jiná legitimně schválená roucha.

PŘÍCHOD NA HŘBITOV.

1058. Pokud možno ať se společenství věřících spořádaně odebere z kostela nebo jiného vhodného místa na hřbitov, který má být žehnán. Pokud průvod není možný nebo vhodný, věřící se shromáždí u prahu hřbitova. Biskup oděny albou, štolou a pluviálem /má-li být na hřbitově sloužena mše a okolnosti to doporučují je oděn kasulí/, s mitrou a berlou přistupuje s ministranty ke shromážděnému lidu.

Potom odloží berlu a mitru, pozdraví věřící slovy: Grátia Dómini nostri Jesu Christi , qui largítor est vitae nebo podobným pozdravem. Lid odpovídá: I s tebou nebo jiným vodným způsobem.720

1059. potom biskup věřící disponuje duchovně ke slavení admonicí : Fratres caríssimi : christiána peitáte compúlsi nebo jinými podobnými slovy. Po ukončení admonice vyzve k modlitbě a po chvíli ticha říká kolektu: Deus, qui fidéles tuos.721

1060. Po ukončení orace, jáhen, je-li potřeba, vyzve: Vyjděme v pokojiI. Průvod se ubírá k hřbitovu tímto způsobem: vpředu jde crucifer mezi dvěma ministranty s rozsvicenými intorticieimi; následují ministranti a biskup s berlou a mitrou, potom věřící. Mezitím se může zpívat žalm 117 s antifonou: Pórtio mea , Dómine nebo jiná uvedená v Rituálu nebo jiný vhodný zpěv. Pokus se průvod nekoná, hned po kolektě biskup, přijme mitru a berlu, vejde s ministranty na hřbitov zatímco se zpívá antifona Audívi vocem s žalmem 133 nebo jiný vhodný zpěv.722

BOHOSLUŽBA SLOVA.

1061. Průvod se odebere na místo, kde je vztyčen kříž, kde se koná čtení Božího slova, nebo jestliže na tomto místě je nelze vhodně vykonat do kaple nebo jiného vhodného místa.723

1062. Čte se jeden nebo více textů Sv. Písma. Pokud následuje slavení eucharistie, vkládá se vhodný responsoriální žalm. Alespoň dvě čtení z Lekcionáře za zemřelé, z nichž druhé je evangelium.724

720 Srov. Rituale Romanum, De benedictionibus, kap. XXXV: Ordo ad coemeterium benedicendum, č. 1120.721 Srov. tamtéž, č. 1121-1122.722 Srov. tamtéž, č. 1123-1125.723 Srov. tamtéž, č. 1126.724 Srov. tamtéž, č. 1127. Missale Romanum, Ordo Lectionum Missae, č. 1011-1016.

200

ŽEHNÁNÍ HŘBITOVA

1063. Po jejich ukončení má biskup homilii, ve které vysvětluje jak biblická čtení tak i velikonoční smysl křesťanské smrti.725

ŽEHNÁNÍ KŘÍŽE A HŘBITOVNÍHO PROSTORU.

1064. Po ukončení homilie biskup stojí bez mitry před Křížem uprostřed hřbitova, žehná Kříž a hřbitovní prostor, říká při tom oraci: Deus Totíus consolationis . Potom vloží do kadidelnide kadidlo a okuřuje Kříž. Pokropí svěcenou vodou hřbitov a přítomné. Kropení hřbitova může konat stoje uprostřed hřbitova nebo může obcházet kolem zdí : v tomto případě se vhodně zpívá antifona : Exsultábunt Dómino s žalmem 50.726

EUCHARISTICKÁ LITURGIE NEBO MODLITBY.

1065. Když toto je ukončeno, pokud se má sloužit Pánova oběť za zemřelé, biskup se obleče v kasuli a odebere se k oltáři, který je k tomu účelu připraven; učiní s ministranty povinou úklonu, políbí oltář.

Jáhen nebo ministranti položí na oltář korporál, purifikatorium, kalich, misál; potom přinesou chléb, víno a vodu, mše pokračuje obvyklým pořadem.727

1066. Pokud má být žehnán oltář hřbitovní kaple, je třeba zachovat vše shora uvedené o dedikaci oltáře [nn 943ss./ nebo o žehnání /nn. 979 ss. /728

1067. Pokus se eucharistie neslaví, po ukončeném pokropení hřbitova následují přímluvy buď způsobem uvedeným v misálu nebo v Rituálu. Přímluvy se ukončí modlitbou Páně, kterou všichni zpívají nebo recitují a modlitbou biskupa. Potom biskup přijme mitru a berlu, žehná lid obvyklým způsobem, jáhen jej propouští slovy: Jděte v pokoji. Všichni odpovídají: Bohu díky a odcházejí.729

Obřad dedikace hřbitova, který je společný více křesťanským vyznáním

1068. Tam kde veřejná autorita nebo společenství křesťanů – ať už pod vedením katolíků nebo odloučených bratří – zřídí hřbitov, který má být používán k pohřbení nebožtíků především křesťanských společenství, je vhodné hřbitov požehnat ekumenickým slavením, jehož části uspořádají všechny strany, které spolupracují. Co se týká slavení ze strany katolíků, určí její průběh ordinář.730

725 Srov. Rituale Romanum, De benedictionibus, kap. XXXV: Ordo ad coemeterium benedicendum, č. 1128.726 Srov. tamtéž, č. 1129-1130.727 Srov. Rituale Romanum, De benedictionibus, kap. XXXV: Ordo ad coemeterium benedicendum, č. 1131.728 Srov. tamtéž, č. 1132.729 Srov. tamtéž, č. 1133-1136.730 Srov. tamtéž, č. 1118.

201

SVÁTOSTINY

Přítomnost katolíků při obřadu dedikace hřbitova nekřesťanského náboženství nebo laického rázu

1069. Pokud je společenství katolíků přizváno k dedikaci hřbitova, který má ráz náboženství ne-křesťanského nebo výlučně laického rázu, Matka Církev neodmítá přítomnost při tomto obřadu a vyslovit modlitby za všechny zemřelé. Náleží ordináři místa moderovat přítomnost katolíků.

Katolický kněz a věřící, je-li udělena fakulta, vyberou čtení z Písma sv., žalmy, modlitby, které jasně vyjádří nauku církve o smrti a cíli člověka, který je zaměřen k Bohu živému a pravému.731


202

KAPITOLA XX.

VEŘEJNÝ SMÍR, KTERÝ MÁ BÝT VYKONÁN, KDYŽ JE NA KOSTELE SPÁCHÁNA ZÁVAŽNÁ NEPRAVOST.

PŘEDMLUVA

1070. Zločiny, které jsou spáchány v kostele zraňují celé společenství věřících bratří a sester, neboť kostel je jejich znamením a obrazem.

Za takové zločiny je především třeba pokládat takové, které působí velké zneuctění posvátných tajemství, především eucharistickým způsobám a které byly spáchány s pohrdáním vůči církvi, nebo které závažně uráží důstojnost člověka a lidské společnosti.

Kostel je znesvěcen činy, který podle úsudku ordináře jsou tak zločinné že jsou v rozporu s posvátností místa a působí takové pohoršení věřícím, že není možné v něm vykonávat posvátný kult, dokud nebude křivda napravena kajícím obřadem.732

1071. Křivda způsobená kostelu má být napravena co nejdříve; dokud se neuskuteční, nemá být v kostele slavena eucharistie a žádné jiné svátosti či jiné liturgické obřady nemají být slaveny. Je však vhodné věřící duchovně disponovat ke kajícímu obřadu kázáním Božího slova a zbožnými cvičeními, taktéž je vnitřně obnovit slavením svátosti Pokání.

Na znamení kajícnosti má být oltář obnažen a mají být odnesena všechna znamení která vyjadřují veselí a radost: rozsvícená světla, květiny, apod.

1072. Je vhodné, aby kajícímu obřadu předsedal diecézní biskup, aby tím vyjádřil, že nejen místní společenství a celá diecézní církev se spojuje s kajícím obřadem a je připravena k obrácení a pokání.

Podle okolnosti spolu s rektorem kostela stanoví zda bude vykonáno slavení eucharistie nebo liturgie slova.

1073. Kající obřad může být vykonán v kterýkoliv den, mimo velikonoční triduum, neděle a slavnosti. Není však na závadu, a je dokonce vhodné, aby věřící neutrpěli duchovní škodu, jestliže se kající obřad slaví v předvečer neděle, nebo slavnosti.

1074. Pro obřad se připraví:a) Římský rituál, lekcionářb) procesionální kříž a intorticie pro ministranty c)nádoba se svěcenou vodou a kropáčem, kadidelnice s loďkou a lžičkoud) oltářní pokrývky, svíce a vše potřebné pro ozdobu oltáře;

732 Srov. Rituale Romanum, De supplicationibus. Obřad, který je zde popsán je třeba zachovat nejen pro kostel, ale i pro jiná posvátná místy, která byla znesvěcena: srov. CIC kan. 1205-1213.

SVÁTOSTINY

e) vše co je potřebné ke slavení mše, pokud má být slavena.

Při kajícím obřadu se používají roucha fialové barvy nebo kající barvy, podle zvyklostí místa, pokud není slavena mše, která vyžaduje roucha jiné barvy.

Připraví se:- pro biskupa: alba, pektorál, štola, pluviál nebo kazule, mitra, berla;- pro koncelebranty: roucha ke mši;- pro jáhny: alby, štoly a dle vhodnosti dalmatiky;- pro ostatní přisluhující: alby nebo jiné schválené oděvy.

I. KAJÍCÍ OBŘAD SPOJENÝ SE SLAVENÍM MŠE.

1075. Obřad, který je možno použít jako nejvhodnější k nápravě křivdy, způsobené kostelu spočívá ve spojení kajícího úkonu se slavením eucharistie. Tak jako nový chrám je především zasvěcen slavením, je dobré, aby taktéž tímto slavením byl obnoven znesvěcený chrám.

1076. Z důvodů společenství mezi biskupem a kněžími, je vhodné, aby biskup koncelebroval mši s s přítomnými kněžími, především s těmi, kteří vykonávají pastýřskou službu ve znesvěceném kostele.

1077. Vlastní texty, které se použijí při slavení mše, jsou uvedeny na příslušném místě v rituálu. Je však možno použít mši, která je vhodnější pro náhradu křivdy, např. mši O Nejsvětější Svátosti, jestliže byla znesvěcena Nejsvětější Svátost, nebo mši o zachování svornosti, jestliže v kostele došlo k závažné při mezi bratry společenství.

VSTUP DO KOSTELA.

1078. Shromáždění lidu a vstup se podle okolností děje jedním ze dvou popsaných způsobů.

První způsob: průvod

1079. V určenou hodinu se lid shromáždí v sousedním kostele nebo na jiném vhodném místě, ze kterého vychází průvod s křížem v čele do znesvěceného kostela. Biskup, oděn mitrou a berlou, koncelebrující kněží, jáhen a ministranti, každý oděn ve svém rouchu, přichází k místu, kde je lid shromážděn. Biskup odkládá berlu a mitru, pozdraví lid .

1080. Potom biskup připraví ducha věřících vhodným způsobem napomenutím; potom vyzve k modlitbě, a po krátké chvíli ticha, říká kolektu.

1081. Potom jáhen podle vhodnosti vyzve : Vyjděme v pokoji. Průvod se ubírá ke kostelu: v čele jde crucifer mezi dvěma akolyty s rozsvícenými svícemi, následují ministranti, koncelebrující kněží, biskup s mitrou a berlou, doprovázený jáhny a věřící.

204

VEŘEJNÝ SMÍR …………………

Při průvodu se obvyklým způsobem zpívají litanie Ke všem svatým, v nichž se na vhodném místě vkládají jména patronů místa a titulu obnovovaného kostela. Před invokací : Ježíši, synu Boha živého, se přidává invokace, která odpovídá obřadu, je možno přidat i další, které odpovídají potřebám věřících.

1082. Při vstupu do kostela biskup nekoná políbení oltáře, odebere se k sedes, jáhni ,ministranti, koncelebrující kněží se odeberou na určená místa. Potom biskup odkládá berlu a mitru, žehná vodu a koná pokropení, jak uvedeno dole č. 1085 –1086.

Druhý způsob: Vstup

1083. Pokud není vhodné nebo možné konat průvod, věřící se shromáždí v kostele. Biskup, oděn mitrou a berlou, koncelebrující kněží, jáhni a ministranti, vpředu kříž mezi dvěma ministranty s rozsvícenými intorticiemi, každý oděn ve svém rouchu, přichází chrámovou lodí do presbytáře. Mezitím se zpívá antifona s žalmem 129, nebo jiný vhodný zpěv.

1084. Když průvod dojde k presbytáři, ministranti, jáhni, koncelebrující kněží se odeberou na určená místa. Biskup vynechá políbení oltáře, odebere se k sedes, odkládá berlu a mitru, pozdraví lid .

ŽEHNÁNÍ A KROPENÍ VODOU.

1085. Po ukončení vstupního obřadu. Biskup žehná vodu k pokropení lid ú vodou na památku křtu, na znamení kajícnosti a k omytí oltáře a zdí kostela. Ministranti přinesou k biskupovi, který stojí u sedes nádobu s vodou. Biskup všechny vyzve k modlitbě, a po krátké chvíli ticha, říká modlitbu žehnání.

1086. Po ukončení modlitby nad vodou, biskup, doprovázený jáhny, pokropí svěcenou vodou oltář, pokud chce, jde lodí kostela a kropí lid a zdi kostela. Mezitím se zpívá antifona.

1087. Biskup se vrací k sedes; s sepjatýma rukama vyzve k modlitbě, a po krátké chvíli tiché modlitby, s rozpjatýma rukama říká vstupní modlitbu - kolektu.

LITURGIE SLOVA

1088. Při liturgii slova se čtení, responsoriální žalm, verš před evangeliem berou z těch, které jsou uvedeny v Lekcionáři mše Na odpuštění hříchů,733 pokud se podle okolnosti nejeví jiné jako vhodnější. Po čtení evangelia, biskup obvykle sedí u sedes s mitrou a berlou, pokud se mu jiný způsob nezdá být vhodnější, koná homilii, při které na základě biblických čtení vysvětluje důstojnost chrámu, který má být obnoven a rozmnožení svatosti místní církve-

733 Srov. Misale Romanum, Ordo Lectionum missae, č. 948-952.

205

SVÁTOSTINY

1089. Přímluvy se vynechají, jestliže na začátku byly zpívány litanie ke všem svatým; jinak je třeba vykonat přímluvy, aby v nich místo obvyklých přímluv, byly vyjádřeny prosby o obrácení a odpuštění, je třeba mít před očima příklady, které jsou uvedeny v Rituálu.

EUCHARISTICKÁ LITURGIE

1090. Po přímluvách biskup přijme mitru, sedí. Jáhen a ministranti pokryjí oltář pokrývkami a podle vhodnosti ozdobí květinami; je třeba umístit svícny se svícemi, a je-li potřeba, vhodně se umístí kříž.

Když je oltář připraven, věřící donesou chléb, víno a vodu ke slavení eucharistie. Biskup přijme dary u sedes. Při přinášení darů je možno zpávat antifonu nebo vhodný zpěv.

Potom jáhen a ministranti položí na oltář korporál, purifikatorium, kalich a misál. Když je všechno připraveno, biskup odloží mitru, odebere se k oltáři a políbí jej. Mše

pokračuje obvyklým způsobem. Po oraci In spíritu humilitítis, okuřuje se obětina a oltář. Říká se modlitba nad dary.

1091. Jestliže byla spáchána závažná křivda vůči eucharistickým způsobám, vynechají se obřady propuštění a podle vhodnosti následuje vystavení požehnání eucharistií, jak je popsáno dole n. 1105.

Pokud se propuštění koná obvyklým způsobem , biskup může použít jednu z forem slavnostního požehnání; po jejím ukončení jáhen propouští lid obvyklým způsobem.

II. KAJÍCÍ OBŘAD SPOJENÝ S SLAVENÍM BOŽÍHO SLOVA

1092. pokus se koná slavení Božího slova, všechno se koná jak uvedeno shora č. 1079-1089. potom je vzýváno Boží milosrdenství vzýváním uvedeným v Rituálu nebo jiným vhodným kajícím vzýváním. Potom ministranti oltář pokryjí plátny, a podle vhodnosti ozdobí květinami, kostel je slavnostně osvětlen. Biskup přistoupí k oltáři, uctí jej políbením a okouří. Po okouření, stojí u oltáře, vhodným napomenutím uvede modlitbu Páně, kterou všichni společně zpívají. Biskup bezprostředně říká modlitbu uvedenou v Rituálu. Lid je obvyklým způsoben požehnán a propuštěn.

206

KAPITOLA XXI

PRŮVODY

1093. Veřejné a posvátné průvody neboli slavnostní prosby, které koná věřící lid pod vedením duchovních a které probíhají tak, že se uspořádaně jde za modliteb a zpěvu především z posvátného místa na posvátné místo, si osvojila katolická církev podle starobylého ustanovení svatých Otců ať už k povzbuzení zbožnosti věřících nebo k připomenutí Božích dobrodiní či k díkůvzdání Bohu nebo k vyprošení Boží pomoci, je třeba slavit s náležitou nábožností. Jsou v nich totiž obsažena velká Boží tajemství a ti, kdo je zbožně konají, dostávají od Boha spasitelné plody křesťanské zbožnosti. O nich mají duchovní pastýři věřící předem poučovat a k nim je vychovávat.734

1094. Průvody jsou buď řádné, tj. ty, které se konají ve stanovené dny v roce podle předpisu liturgických knih nebo zvyku místních církví, nebo mimořádné, tj. ty, které jsou vyhlášeny v určité dny z veřejného důvodu.735

1095. Mezi řádnými průvody zaujímají přední místo průvody ve svátek Uvedení Páně do chrámu, o Květné neděli, o Velikonoční vigilii, jimiž se připomínají tajemství Páně; sem patří také průvod s Nejsvětější svátostí po mši o slavnosti Těla a krve Páně.

1096. Mimořádné průvody vyhlašuje biskupská konference, jako např. prosebné dny, nebo místní ordinář, jako např. průvody ve prospěch nějaké veřejné záležitosti nebo průvody se svatými ostatky či obrazy apod.

1097. Vyjma průvodů s Nejsvětější svátostí, které následují po mši, protože právě ve mši se má konsekrovat hostie, která se ponese v průvodu, jiné průvody zpravidla předcházejí slavení mše svaté, pokud z vážného důvodu místní ordinář nerozhodne jinak.

1098. Průvody, zvláště procházejí-li po veřejných cestách, ať se uspořádají a zorganizují tak, aby sloužily k prospěchu všech. Ať se přizpůsobí také národnímu charakteru a rázu města a místa.

1099. Při uspořádání průvodů ať se zachová pořádek popsaný v tomto „Ceremoniale“736 i v příslušných jiných liturgických knihách. V čele průvodu se vždy nese kříž mezi dvěma svícny s rozžatými svícemi a předchází jej, vyjma průvodů s Nejsvětější svátostí, turiferář s kouřící kadidelnicí, pokud se užívá kadidla.

1100. V průvodech s Nejsvětější svátostí, s ostatky sv. Kříže, jinými ostatky, obrazy apod., pokud se účastní průvodu biskup, vždy mu přísluší, aby – oděný do pluviálu – předsedal průvodu a nesl Nejsvětější svátost nebo posvátnou věc.

734 Srov. Rituale Romanum, vyd. 1952, tit. X, kap. 1.735 Srov. tamtéž, č. 8-9.736 Srov. shora ex. gr., č. 246, 270, 343, 391; srov. rovněž č. 128-129.

SVÁTOSTINY

Jestliže však biskup – oděný do pluviálu – nenese Nejsvětější svátost nebo posvátnou věc, vždy krácí před tím, kdo ji nese; jestliže však kráčí v chórovém oděvu, jde za Nejsvětější svátostí nebo posvátnou věcí.

Ostatní biskupové, pokud se snad zúčastní průvodu, jsou-li oblečeni do chórového oděvu, jdou za Nejsvětější svátostí nebo posvátnou věcí, a to tak, že ti s větší důstojností jsou blíže Nejsvětější svátosti; když však jsou oděni pluviálem, jdou před biskupem, a to tak, že ti s větší důstojností jsou Nejsvětější svátosti nebo posvátné věci blíže.

1101. Kromě průvodů s Nejsvětější svátostí a s ostatky svatého Kříže, má biskup, pokud je oděn do posvátných rouch, mitru a – nemusí-li v ruce něco držet, jako např. svíci či ratolest – také berlu.

208

XXII. KAPITOLA

EUCHARISTICKÝ VÝSTAV A POŽEHNÁNÍ

PŘEDMLUVA

1102. Výstav Nejsvětější eucharistie vede k uznání podivuhodné Kristovy přítomnosti v ní a zve ke sjednocení srdce s ním, které vrcholí ve svátostném přijímání. Proto je třeba dbát na to, aby při těchto výstavech úcta k Nejsvětější svátosti jasně vysvítala ve své podstatě, která je propojena se mší.737

1103. Před Svátostí vystavenou k veřejné adoraci se pokleká na jedno koleno.738

1104. Pro výstav Nejsvětější svátosti v monstranci se připraví:a) Na oltáři nebo u oltáře, jak je čeho zapotřebí:

- monstrance a, podle vhodnosti, korporál;- čtyři nebo šest svící;- podle vhodnosti květiny;- Římský rituál;- velum;- sedadla a klekátka pro biskupa a přisluhující, pokud je jich kde potřeba.

b) V sakristii:- kadidelnice, loďka s kadidlem a lžičkou- posvátná roucha bílé nebo slavnostní barvy;- pro biskupa: alba, náprsní kříž, štola, pluviál, mitra, berla;- pro kněze: alby, štoly, pluviály;- pro jáhny: alby, štoly a, podle vhodnosti, dalmatiky;- pro ostatní přisluhující: alby nebo jiné schválené oblečení.

I. PRODLOUŽENÝ VÝSTAV

Výstav

1105. Je-li výstav slavnostnější a prodloužený, hostie pro adoraci se konsekruje ve mši, která bezprostředně předchází, a uloží se po přijímání do monstrance na oltáři. Mše pak končí modlitbou po přijímání, když se vynechají závěrečné obřady. Než biskup odejde, okouří Svátost podle obřadu popsaného níže v č. 1109.739

737 Srov. Rituale Romanum, De sacra Communione et de cultu mysterii eucharistici extra Missam, č. 82.738 Tamtéž, č. 84.739 Tamtéž, č. 94.

SVÁTOSTINY

1106. Koná-li se výstav mimo mši a předsedá-li mu biskup, je uvítán způsobem popsaným shora v č. 79, oblékne si v sakristii nebo na jiném vhodném místě na albu náprsní kříž, štolu a pluviál vhodné barvy a zpravidla si vezme mitru a berlu. Přisluhují mu dva (nebo aspoň jeden) jáhni, oblečení do posvátných rouch svého svěcení. Nejsou-li jáhni, budou přisluhovat biskupovi kněží v pluviálu.

1107. Když biskup přijde před oltář, odevzdá berlu přisluhujícímu a odloží mitru a učiní s přisluhujícími jáhny před oltářem hlubokou úklonu nebo poklekne, uchovává-li se v presbytáři Svátost, a zůstane klečet před oltářem.

1108. Jáhen hned s velem na ramenou za doprovodu akolytů s rozžatými svícemi přenese Svátost z místa, kde se uchovává, a uloží ji do monstrance na oltáři, který je pokryt plátnem a, podle vhodnosti, korporálem.740 Potom poklekne a vrací se po bok biskupa.

Když se však Svátost uchovává na oltáři, kde se koná výstav, vystoupí jáhen k oltáři, otevře svatostánek, poklekne, a položí Svátost v monstranci na oltářní menzu.

1109. Biskup se hned postaví a když k němu přistoupí turiferář, vloží do kadidelnice kadidlo a požehná je. Jáhen přitom přisluhuje s loďkou. Potom biskup v kleče převezme od jáhna kadidelnici, udělá s přisluhujícími jáhny úklonu a okuřuje Nejsvětější svátost. Po opakované úkloně před Svátostí odevzdá kadidelnici jáhnovi.

1110. Potom, jestliže adorace bude trvat delší dobu, může biskup odejít.741 Jestliže však zůstane, může se odebrat ke katedře nebo na vhodné místo v presbytáři.

Adorace

1111. Během výstavu je třeba modlitby, zpěvy a čtení sestavit tak, aby se věřící věnovali modlitbě a měli prostor pro Krista Pána.

K živení vnitřní modlitby ať se použije čtení z Písma svatého a homilie nebo krátkých promluv, které přivádějí k lepšímu poznávání eucharistického tajemství. Je vhodné, aby věřící na Boží slovo odpovídali také zpěvem. Je prospěšné, když se ve vhodných chvílích zachová posvátné mlčení.

Před Nejsvětější svátostí vystavenou delší dobu se může slavit také určitá část Liturgie hodin, především hlavní hodinky. Touto liturgií se totiž chvály a díkůvzdání, které se Bohu vzdávají při slavení eucharistie, prodlužují na různé hodiny dne a prosby církve se jménem celého světa obracejí na Krista a skrze něho na Otce.742

Požehnání

740 Srov. tamtéž, č. 93.741 Tamtéž, č. 93.742 Srov. Rituale Romanum, De sacra Communione et de cultu mysterii eucharistici extra Missam, č. 95-96.

210

EUCHARISTICKÝ VÝSTAV A POŽEHNÁNÍ

1112. Ke konci adorace přistoupí biskup k oltáři.743 Jestliže teprve tehdy přichází poprvé, dodrží se, co je popsáno shora v č. 1107. Když přijde před oltář, odevzdá berlu a odloží mitru.

1113. Biskup poklekne spolu s jáhny a zůstane klečet před oltářem.Mezitím se zpívá sloka „Tantum ergo“ nebo jiný eucharistický zpěv. Po vložení

kadidla a jeho požehnání biskup v kleče okuřuje Svátost, jak je popsáno shora.Potom vstane a říká: Modleme se. A všichni se po nějakou dobu chvíli potichu modlí;

pak biskup s rozepjatýma rukama říká: Bože, tys nám v podivuhodné svátosti nebo jinou modlitbu, která je v Římské rituálu.

1114. Po modlitbě biskup přijme velum a vystoupí k oltáři, poklekne a s jáhnovou pomocí vezme monstranci, drží ji zvednutou oběma rukama, které jsou zakryty velem, obrátí se k lidu a dělá nad ním znamení kříže; přitom nic neříká.744

Po udělení požehnání vezme jáhen z biskupových rukou monstranci a postaví ji na oltář. Biskup i jáhen pokleknou. Potom když biskup odloží velum a zůstane klečet před oltářem, jáhen s úctou přenáší Svátost do kaple Nejsvětější svátosti a tam ji uloží do svatostánku, poklekne a zavře svatostánek.

Mezitím lid podle vhodnosti pronáší nějakou aklamaci.745

Následuje odchod do sakristie obvyklým způsobem.

II. KRATŠÍ VÝSTAV

1115. Koná-li se kratší výstav s ciboriem a předsedá-li mu biskup, pak se připraví:- aspoň dvě svíce;- podle vhodnosti kadidelnice a loďka s kadidlem;- pro biskupa: alba, náprsní kříž, štola, pluviál;- pro jáhna nebo kněze: alba, štola;- pro ostatní přisluhující: alby nebo jiné schválené oblečení.Když biskup přijde k oltáři, udělá náležitou úklonu, poklekne a zůstane klečet před

oltářem. Jáhen nebo kněz vystaví Nejsvětější svátost.Užívá-li se kadidla, zachová se, co bylo řečeno shora v č. 1109 a 1113.Ke konci adorace se zpívá sloka: Tantum ergo nebo jiný eucharistický zpěv. Potom

biskup povstane a říká: Modleme se. A všichni se ve chvilce ticha modlí. Pak říká s rozpjatýma rukama vhodnou modlitbu z Římského rituálu.

Když přijal velum, vystoupí k oltáři, poklekne, vezmi ciborium oběma rukama, kterou jsou pokryty velem a obrácen k lidu dělá nad znamení kříže; přitom nic neříká. Potom postaví ciborium na oltář, poklekne a po odložení vela zůstane klečet před oltářem, dokud jáhen nebo kněz neuloží Nejsvětější svátost do svatostánku.

Po náležité úkloně se všichni vracejí do sakristie.

743 Srov. tamtéž, č. 97.744 Srov. tamtéž, č. 99.745 Srov. tamtéž, č. 100.

211

XXIII. KAPITOLA

POŽEHNÁNÍ, KTERÁ UDĚLUJE BISKUP

PŘEDMLUVA

1116. Služba žehnání je spojena se specifickým vykonáváním Kristova kněžství podle postavení a úřadu, který každému v Božím lidu přísluší. V tomto smyslu přísluší biskupovi, aby předsedal především těm slavením, která se dotýkají celého společenství diecéze a která si může vyhradit, ovšem tak, že obecně může také pověřit kněze, který tak předsedá jeho jménem.

Biskupovou starostí má být také poučování Božího lidu o správném smyslu obřadů a modliteb, kterých Církev užívá při udělování požehnání, aby se pověrčivostí a přimíšením lehkověrnosti do posvátných slavení nedostalo něco, co škodí čistotě víry.746

1117. Slavení požehnání se v liturgických knihách skládá ze dvou hlavních částí. První představuje čtení Božího slova a druhá chválu Boží dobroty a prosby o nebeskou pomoc. Avšak při zachování struktury a obou hlavních částí se v různých Řádech poskytují možnosti, jak správně podpořit prvotní zásady o vědomé, činné a náležité účasti. Proto je za účelem zvěstování spásy, předávání víry, Boží chvály a modlitby vždy třeba pečlivě dbát na požehnání, které je spojeno se slavením, i když se žehná jen pouhým znamením kříže.747

I. ŘÁDNÉ POŽEHNÁNÍ

1118. Na konci stacionární mše biskup žehná lid, jak je popsáno shora v č. 169.

1119. V jiných mších a liturgických úkonech (např. na konci nešpor nebo ranních chval, na konci průvodu, když se nenese Nejsvětější svátost atd.), ale i mimo liturgické úkony může biskup udílet požehnání jednou ze dvou následujících formulí.

První způsob

1120. Biskup přijme, pokud jí užívá, mitru a s rozepjatýma rukama zdraví lid slovy: Pán s vámi. Všichni odpovídají: I s tebou. Nato biskup s rukama vztaženýma nad lidem, který žehná, říká: Boží pokoj, který převyšuje všechno chápání, ať chrání vaše srdce a váš rozum, abyste poznávali a milovali Boha a jeho Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Všichni odpovídají: Amen.

746 Srov. Rituale Romanum, De benedictionibus, Všeobecné pokyny, č. 18-19.747 Srov. tamtéž, č. 20-24; 27.

POŽEHNÁNÍ, KTERÁ UDĚLUJE BISKUP

Pak biskup přijme berlu, pokud jí užívá, a říká: Požehnej vás všemohoucí Bůh, a udělá třikrát znamení kříže na lidem a dodá: Otec i Syn i Duch Svatý.

Druhý způsob

1121. Biskup potom co pozdravil lid, jak je uvedeno shora v č. 1120, říká: Ať je jméno Páně velebeno; a všichni odpovídají: Nyní i navěky. Potom dodá: Pomoc naše ve jménu Páně. A všichni odpovídají: Neboť on stvořil nebe i zemi. Nakonec říká: Požehnej vás, jak popsáno shora v č. 1120.

II. APOŠTOLSKÉ POŽEHNÁNÍ

1122. Biskup může ve své diecézi udělit apoštolské požehnání s plnomocnými odpustky třikrát za rok o slavnostech, které sám určí, i když se pouze účastní mše.

Jiní preláti, kteří jsou z práva postaveni biskupům na roveň, i když nemají biskupskou důstojnost, mohou od začátku své pastorační služby udělovat papežské požehnání s týmiž odpustky na svém území třikrát za rok o slavnostech, které sami určí.748

Toto požehnání se uděluje na konci mše namísto obvyklého požehnání.749 Na ně ovšem se už zaměří kající úkon na začátku mše.

1123. Při výzvě ke kajícímu úkonu připomene biskup věřícím požehnání s plnomocnými odpustky, které se bude udělovat na konci mše, a vyzve je, aby litovali svých hříchů a připravili se na přijetí těchto odpustků.

Místo formule, kterou se obvykle uzavírá kající úkon, se užívá následující:

Na prosby a pro zásluhy blahoslavené vždy Panny Marie, svatých apoštolů Petra a Pavla a všech svatých ať vám všemohoucí a milosrdný Bůh udělí příležitost k pravému a plodnému pokání, stále kající srdce, nápravu života a vytrvalost v dobrých skutcích, odpustí vám hříchy a přivede vás do věčného života. Amen.

1124. Při přímluvách ať se nevynechá úmysl za církev a přidá se zvláštní za papeže.

1125. Po ukončení modlitby po přijímání přijme biskup mitru. Jáhen ohlásí požehnání těmito nebo podobnými slovy:

Nejdůstojnější Otec, z milosti Boží a Apoštolského stolce biskup této diecéze N., jménem Svatého Otce udělí všem zde přítomným, kteří mají pravé kající smýšlení, vyznali své hříchy a přijali posilu ve svatém přijímání, požehnání spojené s plnomocnými odpustky.

748 Srov. Enchiridion indulgentiarum, Předpisy o odpustcích, č. 11, § 2.749 Srov. KONGREGACE PRO OBŘADY, Instrukce o zjednodušení obřadů pontifikálií, Pontificales ritus, 21. června 1968, č. 33-36: AAS 60 (1968), s. 406-412.

213

SVÁTOSTINY

Proste Boha za našeho Svatého Otce, papeže N., za našeho biskupa N. a za svatou Matku církev a snažte se stálé žít v jejím plném společenství a ve svatosti života.

1126. Potom biskup vstoje s mitrou a s rozepjatýma rukama zdraví lid slovy: Pán s vámi, na to se odpovídá: I s tebou. Jáhen pak může pronést pozvání: Skloňte se před Bohem a přijměte požehnání, nebo něco podobného. A biskup pronáší formuli slavnostního požehnání, která je v Římském misálu. Při tom má ruce vztažené nad lidem. Potom přijme berlu a požehnání dokončí touto formulí:

Na přímluvu svatých apoštolů Petra a Pavla požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. Amen.

Při pronášení těchto posledních slov dělá na lidem znamení kříže.

III. JINÁ POŽEHNÁNÍ

1127. Když má biskup veřejně slavit nějaké požehnání za velké účasti lidu, ať obřad uspořádá způsobem, jak je předepsán pro jednotlivá požehnání v Rituálu nebo ve vlastní liturgické knize. Biskup si oblékne na albu, náprsní kříž, a štolu pluviál vhodné barvy a také užívá mitry a berly.

1128. Biskupovi vhodně přisluhují jáhen v albě a štole a, podle vhodnosti, v dalmatice nebo kněz, který si oblékl albu nebo na talár superpelici a štolu; jiní přisluhující si obléknou oblečení pro ně řádně schválené.

Při slavení požehnání si biskup obvykle vyhradí: pozdrav, krátkou homilii, ve které vyloží jak biblická čtení tak význam udílení požehnání, modlitbu požehnání, kterou říká vstoje a bez mitry, úvod a závěr přímluv, pokud se pochvalně připojí, a požehnání věřících před jejich propuštěním, které uděluje obvyklým způsobem.

214

ČÁST VII

DE NOTABILIUS DIEBUS IN VITA EPISCOPI

KAPITOLA I.

O VOLBĚ BISKUPA

1129. Jakmile místní církev byla autenticky ujištěna o ukončení kanonického předvídání starosti po svolání diecézním administrátorem ať je vhodně včas v katedrále slavena liturgie k díkuvzdání a k vykonání modlitby za zvoleného.

1130. Sám zvolený biskup musí co nejrychleji:a) žije-li v Římě v době své volby, přijít, (dostavit se) k římskému Pontifikovi,

později mu zaslat list, aby mu vyjádřil společenství a poslušnost, a aby mu svěřil svou církev.

b) projevit vyslat vyznání víry a přísahu věrnosti k Apoštolskému stolci, žije-li v Římě, před kardinálem k tomu určeným, nebo později před delegátem samotného Apoštolského stolce.750

c) obrátit se na metropolitu nebo na staršího z biskupů provincie, se s nim shodl dohodl na dni své biskupské ordinace, uvedení do úřadu, ustanovení.

d) opustit povinnosti, kterými se předtím zabýval, a aby, věnující se modlitbě a meditaci, se připravil ke své nové službě.

e) žádat od římského pontifica pállium, má-li být použito.751

1131. V době kanonickým právem stanovené musí zvolený biskup přijmout biskupskou ordinaci a ustanovení kanonického držení své diecéze se ujmout, jak řečeno níže pod č. 1133-40.

1132. Užívat oděvy a biskupské insignie bude zvolenému dovoleno až od chvíle jeho ordinace, dle liturgických předpisů.

750 Srov. CIC., kán. 380, 833, 3º.751 Srov. CIC., kán. 437, § 1.

KAPITOLA II.

O USTANOVENÍ BISKUPA (ORDINACI, UVEDENÍ DO ÚŘADU)

1133. Nezdržuje-li legitimní překážka, má zvolený během 3 měsíců od obdržení Apoštolského listu přijmout biskupskou ordinaci, ovšem dříve než se ujme své služby.752

1134. Ustanovení biskupa se koná při slavné mši svaté podle ritu a norem popsaných v Římském Pontifikále. srovnej výše 563-597.

1135. Je velni vhodné. aby ustanovení biskupa se konalo v jeho katedrále. V tomto případě se ujímá držení diecéze samotným obřadem ordinace, při které je ukázán a čten Apoštolský list a ordinovaný, uváděný do úřadu, sedí na svém stolci, jak bylo řečeno výše č.573-589.

1136. Podle velmi dávné tradice církve k projevení se biskupského sboru , kolegia ať jsou přítomni ne méně než 3 biskupové, kteří jako koncelebrující by ho vysvětili, leda že by v této záležitosti bylo od Apoštolského stolce stanoveno, rozhodnuto jinak. Je také vhodné, aby všichni přítomní biskupové byli spolusvětiteli.753

1137. Podle zvyku ať hlavní světitel je metropolita, pomocný ať je místní biskup, nebylo-li od římského Pontifika v bule jmenování předem jinak stanoveno.

752 Srov. CIC., kán. 379.753 Srov. Pontificale Romanum, De ordinatione Diaconi, Presbyteri et Episcopi, De ordinatione Episcopi, Předmluva, č. 4.

KAPITOLA III.

O SPRÁVĚ DRŽENÍ DIECÉZE

1138. Není-li zdržován legitimní překážkou, má se povýšený ke službě diecézního biskupa ujmout kanonického držení své diecéze, nebyl-li už biskup uveden do úřadu, v průběhu 4 měsíců od obdržení Apoštolského listu, ale byl-li už ordinován, pak do 2 měsíců od jeho obdržení.754

1139. Je-li biskup ve své katedrále ordinován, sám se ujímá zprávy diecéze obřadem ordinace, při kterém je ukázán a čten Apoštolský list a ordinovaný biskup sedí na svém stolci jak bylo uvedeno výše 573-589.

1140. Jestliže byl biskup přeložen z jiné místní církve nebo nepřijal ordinaci ve své katedrále, ujímá se správy diecéze v termínu stanoveném podle práva přijaté služby, jak je popsáno dále v čl. 1141-1144.

V těchto případech může se biskup ujmout správy diecéze ze správného důvodu také prostřednictvím prokurátora. Je přece lépe, aby se biskup ujal správy sám od sebe.755

754 Srov. CIC., kán. 382, § 2.755 Srov. CIC., kán. 382, §§ 3, 4.

KAPITOLA IV.

O PŘIJETÍ BISKUPA V JEHO KATEDRÁLE

1141. Byl-li biskup přeložen z jiné církve diecéze nebo nepřijal-li ve své katedrále biskupskou ordinaci, tehdy, po svolání diecézního společenství se koná jeho přijetí při slavení mše sv. stationalis místní, sídelní, jakmile přišel do své církve.

1142.Biskup je uvítán u dveří katedrály prvním hodnostářem kapituly, když tu kapitula není, pak rektorem téže katedrály, oblečeným v pluviálu mu podá nabídne znak obraz kříže a potom mu podá kropenku svěcené vody, kterou biskup sebe i přítomné pokropí. Poté je vhodným způsobem veden ke svatostánku Nejsv. svátosti, kterou krátce uctí když byl poklekl a posléze odchází do sakristie, kde biskup a také koncelebrující kněží k jáhnové a ostatní služebníci se oblékají do bohoslužebných oděvů ke mši svaté, která je slavena místním obřadem.

1143. Potom po uctění oltáře, přistoupí ke trůnu stolci a po ukončení vstupního zpěvu, pozdraví lid. Biskup sedí a přijme mitru. Jeden z jáhnů nebo z koncelebrujících kněží, za přítomnosti kancléře kurie, který ať věc, záležitost, průběh ordinace, zanese do spisů, ukáže a potom u ambonu přečte Apoštolský list souborem opatření kolegiu rádců, který všichni sedíce vyslechnou a nakonec odsouhlasí schválí, řkouce : Bohu díky! nebo jiný vhodný souhlas , zvolání.

Ale v diecézích nově zřízených kléru i lidu v katedrále přítomnému se děje sdělení obsahu tohoto listu starším knězem z kněží přítomných, který a spisech referuje, podává informaci. později, je-li biskup potěšen, raduje-li se z práva, právem pallia toto je mu vloženo, obřadem popsaným dále pod č. 1149-1155. Posléze podle zvyku je biskup pozdraven prvním hodnostářem kapituly, nebo neexistuje-li kapitula, rektorem katedrály, chrámu. Tehdy, podle místních zvyklostí, kapitula sbor kanovníků a alespoň část kléru a také někteří věřící a pole vhodnosti také aby tak poslušnost a úctu k němu vyjádřili. Potom , po vynechání úkonu kajícnosti a dle vhodnosti i Kyrie, biskup, po odložení mitry, povstane a zpívá se Gloria… podle červených linek (not).

1144. V homilii po evangeliu poprvé biskup osloví svůj lid. Mše svatá pak pokračuje obvyklým způsobem.

1145. Jestliže však sám metropolita uvádí biskupa do jeho diecézní katedrály, tehdy u dveří chrámu sám přestaví biskupa prvnímu hodnostáři kapituly a předsedá průvodu, jde v čele … vstupu, u katedry stolce pozdraví lid a požádá přeje se , aby byl ukázán a přečten list Apoštolského stolce. Po jeho přečtení a po jeho schválení aklamaci lidu, metropolita vyzve biskupa, aby usedl na stolec. Poté biskup povstane a zpívá se Gloria… podle rubrik.

O VOLBĚ BISKUPA

1146. Jestliže však biskup přijal držení (správu) diecéze z vážného důvodu od prokurátora, obřad ordinace probíhá, jak výše popsáno, avšak s vynecháním ukazování a čtení listu Apoštolského stolce.

1147. Od dne, kdy skutečně přijal správu diecéze, je jméno biskupa uváděno (vyslovováno) v eucharistické prosbě od všech kněží, kteří celebrují mši sv. v jeho diecézi, také v chrámech a oratořích exemptorum (vykoupených - vysvobozených)?

1148. Pomocný biskup nebo koadjutor, který jinde nebo i v katedrále téže diecéze byl ordinován, je představen lidu samotným sídelním biskupem při liturg. bohoslužbě.

221

HLAVA V.

O VKLÁDÁNÍ PALLIA

1149. Vkládání pallia se koná, kdykoliv (kolikrát) je to možné, při biskupské ordinaci, ihned po předání biskupského prstenu, dříve než je novému biskupovi vložena na hlavu mitra. Hlavní světitel položí na jeho ramena pallium se slovy (řka): Ke slávě všemohoucího Boha, jak je dále uvedeno - 1154. Když se to takto konat nemůže, vkládání pallia je vhodně spojeno s obřadem přijetí biskupa do jeho diecézní katedrály. Vkládání pallia se pak děje při slavení eucharistie v katedrále nebo v jiném vhodnějším chrámě tohoto území (teritoria) od biskupa, kterému byl tento úkol od Apoštolského stolce svěřen obřadem, který je popisován níže.

1150. Mše se slaví místním (stanoveným) obřadem. Pallium je přineseno jedním z jáhnů ve vstupním průvodu a je položeno (umístěno) na oltáři.

1151. Na vhodném místě presbyteria je připraven stolec (sedes) pro biskupa, kterému byl od Apoštolského stolce svěřen úkol předat pallium. On sám až do vkládání pallia předsedá slavnosti (bohoslužbě).

1152. Po ukončení vstupního zpěvu, biskup, kterému byl svěřen úkol vkládání pallia, obvyklým způsobem pozdraví lid a několika slovy vysvětlí smysl toho, co se bude dít. Potom jáhen, je-li předání pallia spojeno s přijetím biskupa v jeho katedrále, přistoupí k ambonu a čte Apoštolská příkaz (zmocnění), který všichni sedíce vyslechnou a na jehož konci zvolají Deo gratias nebo jiným vhodnějším způsobem schválí jeho přijetí - dle místních zvyklostí.

1153. Po přečtení Apoštolského příkazu nebo - jestliže se předání pallia nekoná při přijetí biskupa v jeho diecézní katedrále, hned po připomenutí toho, kdo obřadu předsedá, přistoupí zvolený k biskupovi, kterému byl svěřen úkol vkládání pallia, poklekne před ním, který sedí s mitrou, a přednese (vysloví) vyznání víry a přísahu způsobem (formou) sděleným v Apoštolském listě.

1154. Po splnění těchto úkonů, prelát přijme od jáhna pallium a vloží je na ramena zvoleného a říká tuto formulaci (toto znění, tato slova):

Ke slávě všemohoucího Boha a ke slávě blahoslavené Marie vždy Panny i blahoslavených apoštolů Petra a Pavla, jménem římského pontifika (velekněze) papeže N a Svaté římské církve, ke cti (důstojnosti) Stolce N tobě svěřeného, na znamení moci metropolity předáváme ti pallium přijaté od vyznání blahoslav. Petra, abys je užíval uvnitř hranic své církevní provincie. Ať je ti toto pallium symbolem jednoty a zárukou společenství s

O VOLBĚ BISKUPA

Apoštolským stolcem, ať je poutem lásky i pobídkou statečnosti, abys v den příchodu a zjevení se velkého Boha a vládce (knížete) všech pastýřů Ježíše Krista, spolu s ovcemi tobě svěřenými dosáhl (se zmocnil…) kněžskou štolu nesmrtelnosti a slávy. Ve jménu Otce i Syna i Ducha sv. Amen.

1155. Potom po vynechání úkonu kajícnosti a podle vhodnosti i Kyrie… arcibiskup, který přijal pallium, začne - má-li být řečeno: Gloria in excelsis. Mše potom pokračuje obvyklým způsobem.

HLAVA VI.

O PŘELOŽENÍ BISKUPA NA JINÝ STOLEC NEBO O JEHO UVOLNĚNÍ

1156. Biskup, který byl povýšen (přeložen výše) na jiný stolec nebo ten, jehož demise byla papežským stolcem přijata, vhodně (náležitě) svolá svůj lid k liturgii (liturgickému obřadu), aby mu dal sbohem (rozloučil se) a spolu s ním aby za dobrodiní v době svého episkopátu od Boha přijatá vzdal díky.

HLAVA VII.

O SMRTI A POHŘBU BISKUPA

1157. Slabostí a nemocí postižený biskup, poskytující svému lidu příklad, ať přijme svátost smíření a eucharistii a je-li těžce nemocný také pomazání nemocných.

1158. Je-li vskutku blízko smrti a je o tom zpraven, ať přijme Sanctum Viaticum (eucharistii - posilu na cestu do věčnosti) podle obřadu, který je popsán v římském rituálu.

1159. Ať leží na srdci kněžím a zejména Kolegiu rádců poskytnout biskupovi duchovní asistenci (účast, přispění) ve smrtelném zápasu (agónii), zejména péčí (starostí), aby prosby doporučení (svěření Bohu) byly u něho přednášeny a v celé diecézi aby se věřící za něho modlili.

1160. Když biskup vydechl (skonal) ať jsou konány modlitby popsané v Rituálu. Potom ať je zesnulý oblečen do ornátu (oděvu) fialové barvy s insigniemi (znaky) ke mši stanovené a také pallium, jestliže je náležitě (podle obřadu) užíval, berla se však nepřikládá. Jestliže biskup, přeložený z jiných stolců, přijal mnohá pallia, tato v samé rakvi zesnulého jsou položena, ledaže sám biskup, dokud užíval života, nestanovil jinak.

223

DE NOTABILIUS DIEBUS IN VITA EPISCOPI

Později, do doby než je přeneseno do katedrály ke slavení pohřbu, ať je tělo biskupa vystaveno na vhodném místě, kde by jej mohli věřící shlédnout a za něho se modlit. U már nebo v katedrále ať je slavena vigilie (bdění, svatvečer) nebo liturgie hodinek za zemřelé.

1161. Ve vhodný den a hodinu ať je svolán klér (kněžstvo) i lid k pohřbu biskupa, který se má uskutečnit v katedrále. Pohřbu ať předsedá představený územního (regionálního) sboru biskupů nebo metropolita, a spolu s ním ať koncelebrují i jiní biskupové a také kněží (duchovní) diecéze.

1162. Pohřeb je slaven - jak je popsáno výše 821-828.

1163. Hlavní celebrující biskup ať sám předsedá také poslednímu doporučení (svěření do rukou Pána - uložení do hrobu).

1164. Tělo diecézního biskupa ať je pohřbeno v chrámě, který dle zvyklosti ať je katedrálou své diecéze. Biskup, který byl ze stolce uvolněn, ať je pohřben v katedrále svého posledního stolce, jestliže sám předem nerozhodl (se nepostaral) jinak.

1165. Všechna společenství diecéze ať se modlí (ať pronášejí prosby) za zesnulého biskupa, nebo je možné to vykonat slavením mše sv. nebo liturgií Hodinek za zemřelé nebo jiným sobě vlastním způsobem.

HLAVA VIII.

O PRÁZDNÉM (UVOLNĚNÉM) STOLCI BISKUPSKÉM

1166. Když je stolec biskupa prázdný, je duchovenstvo (klér) i lid diecézním administrátorem (správcem) vyzván k častěji konaným modlitbám, aby byl zvolen ten pastýř, který by potřebám církve vyhovoval (potřeby - zastával). Ve všech chrámech diecéze ať je aspoň jednou sloužena mše sv. za zvolení biskupa, dokud nenastane den, o kterém je uvažováno podle 1-4 tab. liturgických dnů.

HLAVA IX.

O NĚKTERÝCH VÝROČNÍCH SLAVNOSTECH

1167. Každoročně v katedrále a také v jiných chrámech a komunitách diecéze ať je slaven výroční den ordinace biskupa se mší sv. za biskupa, dokud nenastane den, o kterém je uvažováno čís. 1-6 tabule (zápisu, listiny) liturgických dnů. V tomto dni chvályhodně místní (sídelní) biskup předsedá v katedrále stanovené mši sv.

224

O VOLBĚ BISKUPA

1168. Podle ctihodné tradice koná se také každoročně výroční oslava (slaví se) posledního zemřelého biskupa, nebyl-li na jiný stolec přeložen, se slavením mše sv., které chvályhodně předsedá místní (sídelní) biskup v katedrále. Věřícím a zejména kněžím ať je připomenuto, aby byli pamětliví (aby pamatovali) svých představených, kteří jim hlásali slovo Boží.

225

ČÁST VIII.

O LITURGICKÝCH SLAVNOSTECH SPOJENÝCH S VÝROČNÍMI ÚKONY BISKUPSKÉ SPRÁVY

HLAVA I.

O KONCILECH PLENÁRNÍCH NEBO PROVINČNÍCH A O DIECÉZNÍ SYNODĚ (SHROMÁŽDĚNÍ)

1169. Podle starobylé tradice církve koncily nebo diecézní synody obsahují liturgické úkony, příklad použití těchto slavení, o kterých se vypravuje (je zpráva) ve Skutcích apoštolů (15,6-29). Vždyť řízení (správa) církve nemá mít nikdy formu administrativního úkonu (rozhodnutí), ale právem (zaslouženě), když její shromáždění ve jménu a k chvále Boží a k jeho slávě, s přispěním Ducha sv. ať jsou sjednocena. Tuto jednotu těla Kristova ať projevují (prokazují), která nejvíce ve svaté liturgii se zaskví (zazáří). Neboť kterým otázkám je věnována společná péče (starost), těm má také patřit společná modlitba.

1170. Počátek shromáždění ať je slavením mše sv., ke které ať je přizván (povolán) lid a ve které ať všichni členové (účastníci) koncilu nebo synodu náležitě (vhodně) spolu s jeho předsedajícím koncelebrují, kteří však nekoncelebrují mohou přijímat eucharistii pod obojí způsobou. Je stanovena mše za koncil nebo synod, která je uvedena v misálu zvlášť mezi obřady pro různé potřeby (nutnosti), posvátná roucha červené barvy, není-li to v den, který je uváděn pod čís. 1-4 tab. liturgických dnů.

1171. Jestliže před touto mší sv., blízko míst a událostí (věcí) se koná připojený průvod k místu, kde se koná collecta (shromáždění, setkání), zpívá se antifona Exaudi nos… (Vyslyš nás…) nebo jiný vhodný zpěv. Potom praeses (předsedající) pozdraví lid a po krátkém napomenutí buď jím samým nebo od jednoho z koncelebrujících nebo od jáhna, modlí se (říká) sám praeses jednu z modliteb, které jsou uvedeny v misálu zvlášť za sněm duchovní nebo pastorální (pastýřský), nebo za církev, zejména místní. Potom se vkládá okuřování (kadidlem) a podle příležito- zvoláním jáhna Procedamus in pace! (Pokračujme v pokoji!) řadí se průvod, ve kterém důstojně (s úctou) je jedním jáhnem nesena Kniha evangelií; a postupuje se k chrámu, zatím co jsou zpívány litanie svatých (ke všem sv.), před jejichž poslední invokaci se vkládá prosba (přidává…): Abys uznal za hodné tento sněm (synod) shlédnout (navštívit) a abys mu požehnal. Na vhodném místě pak mohou být vloženy invokace k sv. patronu nebo zakladateli nebo světcům místního chrámu. Když průvod přijde (dospěje) do chrámu, po uctění oltáře od koncelebrujících, všichni obsadí místa jim vyznačená. Pak rovněž praeses uctí oltář a kadidlem okouří a přistoupí k trůnu, kde po vynechání ostatních počátečních úkonů, pronese (vysloví) collectu (společnou modlitbu).

1172. Jestliže se však tento průvod nekonal (neměl tu místo), mše sv. začíná obvyklým způsobem mše stattionální (s účastí biskupa). Po evangeliu je Kniha Evangelií otevřená vhodně položena na pult (podstavec) uprostřed presbytáře.

DE CELEBRATIONIBUS LITURGICIS EPISCOPALIS REGIMINIS

1173. Po proslovení homilie předsedajícím, vždy se říká (modlí) nebo zpívá vyznání víry, po kterém následuje přísaha (iuramentum?) členů (účastníků) koncilu nebo synodu a také samotného předsedajícího. Po vyslovení modlitby po přijímání, dává praeses (uděluje) požehnání a jáhen lid propouští. Potom praeses začíná modlitbu Adsumus… nebo jinou, v níž ho všichni následují (pokračují).

1174. Jestliže koncil nebo synod trvá (přetrvává), je vhodné, aby před shromážděním každého dne byla koncelebrována mše sv., nebo je zpívána hodina liturgie hodin odpovídající denní době, nebo se koná bohoslužba slova (Božího). Je-li slavena mše sv., kniha evangelií je důstojně přinášena při vstupu koncelebrujících a je položena na oltář, jako při mši stationální (s biskupem). Po přečtení evangelia je otevřená kniha položena na vhodný pult uprostřed presbytáře. Je-li slavena hodina liturgie hodin při obřadu, je Kniha evangelií důstojně přinesena jáhnem, kterého provázejí akolytové s rozžatými svícemi a tehdy je stejným obřadem jako ve mši sv. čten vhodný text evangelia. A po skončení čtení, jáhen položí otevřenou knihu evangelií na vhodný pult, jak je uvedeno výše. Je-li konána bohoslužba slova, vše probíhá tak uvedeno v čís. 221-226 při zachování těch norem, které byly řečeny o udělování úcty knize evangelií.

1175. Na konci posledního shromáždění se zpívá hymnus Te Deum… a závěr je učiněn požehnáním předsedajícího a propuštěním. Je-li však tehdy slavena mše sv., zpěv chvalozpěvu Te Deum… se koná před modlitbou po přijímání. Podle příležitosti po propuštění mohou být zpívány chvály, tak řečené královské nebo karolínské.

1176. Co je zde řečeno o koncilu a o diecézním synodu, co stanoví slavnější (slavnostnější) sjednocení (sjednocování), když bylo vykonáno, co má být vykonáno, platí také o těch četnějších (častějších) shromážděních, které k řádné správě (řízení) církve mají být svolány (svolávány), jako jsou sjednocovací (?) konference biskupů, kněžského shromáždění a jiná shromáždění tohoto druhu.

230

HLAVA II.

O PASTORÁLNÍ VIZITACI (NÁVŠTĚVĚ)

1177. Biskup plnící úkol vizitace svých farností nebo místních komunit (společenství) ať není chápán jako břemeno, které se má právem (zaslouženě) naplnit, ale věřícími ať je jasně rozlišen: hlasatel evangelia, učitel, pastýř a velký kněz svého stáda.

1178. To, aby vizitace biskupa měla účinnější (větší, působivější) váhu (platnost), ať se koná ve dnech, nakolik je to možné, ve kterých by se mohli věřící v hojnějším počtu scházet, mimo to, oni sami ať jsou předem připravováni vhodnou katechezí od svých kněží. Vizitace ať je ale dostatečně vyjevena (prozrazena), aby biskup mohl apoštolát kněží i laiků i skutky lásky rozlišit (rozeznat), podepřít (podpořit) a přivádět ke svornému (souhlasnému) jednání a nejen předsedat liturgickým slavnostem (bohoslužbám).

1179. Biskup, oblečený v obleku, popsaném výše v čís. 63, ať je náležitě přijat připojených míst a okolností. Je-li to todné, ať je přijat pozdraven klérem i lidem slavnostně u dveří kostela nebo v samotném chrámě. Kde však je to možné a vhodné ať je také přiveden ke kostelu s veselým zpěvem. Střízlivá (rozvážná) slavnost přijetí biskupa ať je znakem lásky a oddanosti lidu k dobrému pastýři.

1180. U vchodu (brány) do chrámu je přijímán farářem, oděným v pluviálu, který mu přináší kříž k políbení a poté kropenku svěcené vody, kterou biskup pokropí sebe a kolem stojící. Potom biskup po krátké modlitbě v tichosti před Nejsvětější svátostí, přistoupí do presbytáře (presbyteria), kde farář stojící před oltářem, vyzve věřící k modlitbě za biskupa, a po krátké modlitbě probíhající v tichu, pronáší collectu (společnou modlitbu?): Bože věčný Pastýři nebo Bože, Pastýři a řediteli všech věřících… jak se najde v misálu. Potom biskup pozdraví lid a sdělí (vysvětlí), co je třeba vykonat v době vizitace a teprve pak pronáší modlitbu dle titulu (zasvěcení) kostela nebo patrona místa a lidu obvyklým způsobem požehná. A farář lid propustí.

1181. Když však následuje mše sv., hned po modlitbě za biskupa, sám biskup u sedes si obleče posvátná roucha ke mši, kterou kněží, vykonávající péči o duše farnosti nebo žijící v jejich hranicích (území) ať s ním koncelebrují a věřící ať se na ní aktivně podílejí, což obzvláště je třeba mít na starosti v těch krajinách - rozpoložených farnostech diecéze, jejichž obyvatelé zřídka nebo nikdy se nemohou podílet na mši sv. s účastí biskupa ve své obci (městě).

1182. Tím pak se jeví biskup věřícím jako slavnější a zvláštní správce, moderátor a strážce všeho (celého) liturgického života v církvi, jemu svěřené, je třeba si přát, aby během (v době) pastorační vizitace uděloval nejen svátost biřmování, ale někdy také jiné svátosti, obzvláště při návštěvě nemocných.


1183. Jestliže však se vizitace protáhne (je vykonána?) nechť se v kostele koná nějaká bohoslužba: liturgie hodin nebo bohoslužba slova s homilií biskupa a s prosbami za církev jak obecnou, tak diecézní.

1184. Podle vhodnosti (příležitosti) ať také biskup spolu s lidem jde na hřbitov a tam nechť se pomodlí za zesnulé věřící - při zachování toho, co řečeno výše v čís. 399 a násl. o kropení hrobů (náhrobků).

232

HLAVA III.

O UVEDENÍ (DO ÚŘADU) NOVÉHO FARÁŘE

1185. Dříve, než je farář do své farnosti uveden buď při samotném aktu převzetí správy (moci) - podle normy práva - , vysloví tváři v tvář vyznání víry Ordináři místa nebo delegátovi (pověřenci).

1186. Uvedení nového faráře se děje samotným biskupem nebo jeho delegátem v den a hodinu vhodnější, po svolání věřících podle místních zvyklostí nebo shodně - jak je popsáno níže.

1187. Hodí se, aby uvedení bylo spojeno se mší sv., která bude buď mše toho (daného) dne, nebo votivní titulu (zasvěcení) kostela, nebo k Duchu sv. podle rubrik (červených linek). Mši ať předsedá biskup a spolucelebrujícími ať jsou nový farář a jiní kněží téže farnosti nebo kraje.

1188. Jestliže však biskup se mše zúčastní, ale z vážného (odůvodněného) důvodu (příčiny) mši necelebruje, pak je lépe (lepší), aby on sám předsedal alespoň bohoslužbě slova a na konci mše aby lidu požehnal, jak uvedeno výše (bylo řečeno) č. 175-185.

1189. Ať jsou zachovávány místní zvyklosti, jsou-li nějaké. Jinak, podle vhodnosti obřady níže (dole) popsané mohou být přibrány z celku nebo z části.

1190. Kde to přidané (připojené) okolnosti (poměry) dovolují, mohou být biskup a nový farář přijati na hranicích farnosti a v průvodu jsou vedeni až k bráně kostela, kde biskup krátce představí nového faráře a předá mu klíč kostela. Toto představení se však může konat na počátku mše po pozdravení, zvláště když na samém začátku mše po pozdravení biskupa je čten dokument jmenování a farář složí přísahu dle předpisu (normy) práva.

1191. Evangelium je shodně hlásáno samotným farářem, který předtím přistoupí k biskupovi, od něhož sám přijme knihu a požádá o požehnání.

1192. V homilii biskup věřícím vysvětlí službu faráře a objasní smysl (význam) obřadů, které budou mít místo (budou následovat) hned po homilii.

1193. Po ukončení (naplnění) homilie, nový farář chvályhodně vykoná obnovení slibů, které při svém svěcení (ordinaci) učinil, na dotazy biskupa těmito slovy: Nejmilejší synu, před předáním lidu do tvé péče, obnov předsevzetí, které jsi vyznal při své ordinaci (kněžském svěcení):

Chceš svou službu, jako řádný spolupracovník řádu biskupů, při pasení stáda Páně, pod vedením Ducha sv., ustavičně plnit (naplňovat)?

R - Chci.


Chceš tajemné obřady Krista ke slávě Boží a k posvěcení křesťanského lidu, podle tradice církve zbožně a věrně slavit?

R - Chci.

Chceš nejvyššímu knězi, který sám sebe za nás jako oběť čistou přinesl (obětoval) Otci, pevněji (těsněji) ve dnech spojení s ním sebe samého za spásu lidí Bohu zasvětit (-covat)?

R - Chci, s pomocí Boží.

Slibuješ mi a mým nástupcům úctu a poslušnost?

R - Slibuji.

Bůh, který v tobě začal dobré dílo, ať je sám dokončí (dokoná)!

1194. Potom může být pořádán průvod dle vhodnosti s kadidelnicí, křížem, svícny a ministranty, při kterém biskup, obcházející kostel svěřuje (předává) faráři místa, která budou v jeho službě zvláště posvátná (hodná zasvěcení): sedes předsedajícího, stánek Nejsvětější svátosti, křtitelnici, sedes vyznání (ambon?). Může také vyzvat faráře, aby otevřel dvířka svatostánku a aby zapálil Svátost (svíci?). Totéž zapálení se může vykonat i u křtitelnice. Mimo to, je-li to možné vykonat bez obtíží (snadno, pohodlně), ať vyzve faráře, aby rozezněl zvon. Tyto všechny věci, podle přidaných okolností, mohou být vykonány také přede mší sv.

1195. V univerzální (obecné) modlitbě ať je přednesena zvláštní intence za biskupa a nového faráře.

1196. Při obřadu (úkonu) pokoje, nechť sám farář předá pokoj (pozdravení pokoje) některým věřícím, který zastupují (reprezentují) farní společenství.

1197. Po pronesení (vyřčení) modlitby po přijímání je farář biskupem vyzván, aby společenství krátce oslovil.

1198. Chvályhodně pak farář s biskupem a lidem přicházejí na hřbitov a tam se modlí za zesnulé věřící - podle vhodnosti a při zachování těch předpisů, které jsou o kropení hrobů uvedeny (řečeny) výše - v čís. 399 a násl.

234

DODATKY

DODATEK I

O OBLEČENÍ (OBLECÍCH, ŠATECH) PŘEDSTAVENÝCH

I. O OBLEČENÍ BISKUPŮ

1199. Biskup vždy nosí prsten, znak víry a svatebního spojení (pouta) s církví, svou snoubenkou (viz výše 58). Chorální oblek biskupa jak v diecézi tak mimo diecézi je toto: talár (klerika - po kotníky sahající) fialové barvy, hedvábný fialový pás s fialovými cípy, rovněž z hedvábné látky a ozdobami na dvou krajních stranách (ale bez chomáčku - floculus? dále rocheta lněná nebo z podobné textilie, mozeta fialové barvy bez obalu (bez sáčku), prsní kříž, držený (zavěšený) ve výši mozety provázkem zelené barvy protkaný zlatem, pileolus (klobouk) rovněž fialové barvy a biret téže barvy se střapečkem (chomáčkem). Přibírají se také fialová tibialia (ponožky? - holenní).

1200. Velká fialová mitra bez hermelínu, může být používána jen v diecézi a při nejslavnějších svátcích.

1201. Střevíce ať jsou obyčejné (obvyklé), černé barvy, beze spon (přesek).

1202 Výše řečené oblečení ať je používáno od biskupa kolikrát se stane, že má v úmyslu (chce) vstoupit do kostela veřejně anebo z něho odejít, je-li přítomen liturgii nebo bohoslužbě a nepředsedá jí, a v jiných případech předvídaných v Ceremoniáři.

O oblecích v přidaných slavnostech mimo liturgické oslavy

1203. Oblek biskupa v přidaných slavnostech mimo liturgické slavení (obřady) je: klerika černé barvy ozdobená tortulí spolu s okraji (lemem?), švy, očky a střapcemi z červené hedvábné látky, bez záhybů na rukávech, na tomto obleku je dovoleno nosit palliolum (plášť, rovněž torulí (-ou?) ozdobený, hedvábný pás fialové barvy s cípy rovněž hedvábnými na dvou stranách zdobenými, prsní kříž zavěšený na řetízku, pileolum (límec) a kolárek fialové barvy.

Užívání tibialia (ponožek?) fialové barvy je zcela svobodné (nezávazné). Široký klobouk z černé vlněné látky (naskytne-li se příležitost) je možno jej ozdobit chordulis a floculis (chomáčky, střapečky) zelené barvy. K slavnostnějším příležitostem je zachováno použití velmi velkého taláru palia z hedvábné látky fialové barvy. Na tomto obleku se může nosit důstojné pallium černé barvy, ke kterému je dovoleno přibrat palliolum.

O oblečení denního používání


1204. Obecný oblek nebo každodenní používání může být: černý talár, neozdobený fialovou torulou. Biskupi z řádných kongregací (řeholí) mohou užívat hábit své řehole (svého řádu). Spolu s tímto hábitem jsou přibírána černá tibialia, kolárek i pilieolum a také pás fialové barvy může být nošen. Prsní kříž je zavěšen na řetízku. Prsten se nosí vždy.

II. O OBLEČENÍ KARDINÁLŮ

1205. Vše, co bylo dříve řečeno o oblečení biskupů, platí také pro kardinály při zachování toho, co následuje:

a) ty věci, které jsou pro fialové barvy jsou pro kardinály barvy červenéb) pás, pileolum… jsou z hedvábné látky - undulato?c) provázek k zavěšení prsního kříže a kordule jsou červené a zlaté barvy (protkané

zlatem)d) biret z hedvábné látky červené barvy je možno nosit pouze jen s chorálním

oblečením, ne však k obecnému pokrytí hlavy.

III. O OBLEČENÍ OSTATNÍCH PRELÁTŮ

1206. Preláti právem srovnatelní s diecézními biskupy, přestože jsou prosti (bez) biskupské hodnosti mohou oblékat stejné oblečení jako biskupi.

1207. Preláti Vyšší… římské kurie, nepovýšení hodností biskupskou, posluchači Svaté římské roty, hlavní (generální) promotor spravedlnosti, Ochránce vazby v Nejvyšším tribunálu apoštolské signatury, apoštolští protonotáři pro počet ? a klerici Apoštolské komory:

a) Místo chorálního hábitu nosí kleriku fialové barvy s fialovým pásem, ozdobeným cípy z hedvábné látky, rochetu, fialové manteletum (pláštěnka) a černý biret s červeným střapečkem.

b) Při slavnostech mimo liturgické obřady nosí černou kleriku s torulí a ostatními ozdobami červené barvy bez paliola, fialový pás, jako dříve (výše) velmi veliký talár - palium fialové barvy (což ovšem není nezbytné používat). Tibialia (ponožky ?) ať jsou černé a calceamenta (střevíce? obuv) běžně užívané beze spon (bez přesek).

1208. Apoštolští protonotáři nad počet a čestní preláti Jeho Svatosti:a) Místo chorálního hábitu (obleku) nosí kleriku fialové barvy s pásem z hedvábí téže

barvy, ozdobenou cípy superpelliceum (nekudrnatou kožešinu, košinový límec ?) a černý biret s červeným střapcem.

b) Při slavnostech mimo slavení liturgie nosí: černý talár (kleriku) s tortulí a ostatními ozdobami červené barvy bez palliola, fialový pás, jako výše. Talární pallium fialové barvy, ačkoliv to není přikázáno, zachovávají apoštolští protonotáři nad (přes) počet, ale ne čestní preláti.

238

O VOLBĚ BISKUPA

1209. Kaplani Jeho Svatosti místo oblečení chorálního nebo při slavnostech mimo liturgických obřadů nosí černou kleriku s torulí a s ostatními ozdobami s pásem z hedvábné látky fialové barvy. Místo chorálního hábitu na kleriku oblékají superpellceum.

IV. O OBLECÍCH KANOVNÍKŮ

1210. Při liturgických slavnostech místo hábitu (obleku) chorálního oblékají kanovníci, kteří nejsou ač nejsou biskupi, která jim přísluší pouze superpelliceum a mozetu černou nebo popelavou (barvy popela) s torulou fialové barvy. Beneficarii (hodnostáři, kteří požívají obročí) oblékají pouze superpellicium (nahoře, na krku ležící kožišina) a mozetu černou nebo popelavou. Mimo liturg. slavností jsou oblečeni v šatech, která jim přísluší podle svého stavu.

239

DODATEK II

TABULKA LITURGICKÝCH DNŮ USPOŘÁDANÁ PODLE POŘADÍ PŘEDNOSTI

I.1. Velikonoční triduum utrpení a vzkříšení Pána.2. Narození Páně, Zjevení, Nanebevstoupení Páně a Hod svatodušní - Seslání Ducha

svatého. Neděle adventní, postní a velikonoční.Popeleční středa.Všední dny Svatého týdne od pondělí do čtvrtku včetně.Dny v oktávu velikonočním.3. Slavnosti Páně, blahoslavené P. Marie a svatých (světců) zapsané ve všeobecném

(generálním) kalendáři Vzpomínka všech věrných zemřelých.4. Vlastní slavnosti, tedy:a) Slavnost hlavního patrona místa nebo města či obce.b) Slavnost posvěcení a výročí posvěcení vlastního kostela.c) Slavnost titulu vlastního kostela.d) Slavnost buď titulu, nebo zakladatele, anebo hlavního patrona řádu či kongregace.

II.5. Svátky Páně zapsané (uvedené) - Svátky Páně ve všeobecném kalendáři.6. Neděle v době vánoční a neděle „během roku“ - v liturgickém mezidobí.7. Svátky blahoslavené P. Marie a svatých (zapsané) ve všeobecném kalendáři.8. Svátky vlastní:a) Svátek hlavního patrona diecéze.b) Svátek výročí zasvěcení katedrály.c) Svátek hlavního patrona kraje (území) nebo církevní provincie, národa či větší

oblasti (území)d) Svátek titulu, zakladatele, hlavního patrona řádu či kongregace a řeholní

provincie, pokud jsou zachovány předpisy pod čís. 4 (pokud se na ně nevztahuje předpis č. 4).

e) Jiné - ostatní svátky vlastní některému kostelu.f) Ostatní svátky zapsané v kalendáři každé (kterékoliv) diecéze nebo řádu či

kongregace. 9. Všední dny adventní od 17. do 24. prosince včetně.Dny v oktávu Narození Páně.Všední dny doby postní.

O VOLBĚ BISKUPA

III.10. Závazné památky všeobecného kalendáře.11. Vlastní závazné památky.a) Památky druhého patrona místa, diecéze, kraje (území) nebo církevní provincie.b) Jiné závazné památky zapsané v kalendáři každé diecéze, řádu nebo kongregace.12. Nezávazné památky, které přece se mohou slavit také ve dnech uvedených v

odstavci pod čís. 9, způsobem stanoveným ve Všeobecných pokynech (předpisech) k misálu římskému a denní modlitbě církve (k Liturgii Hodin). Timtéž (stejným) způsobem jako památky nezávazné mohou se slavit závazné památky, jestliže případně (v některém roce) připadnou na všední dny doby postní.

13. Všední dny doby adventní až do 16. prosince včetně.Všední dny doby vánoční od 2. ledna do soboty po Zjevení Páně.Všední dny doby velikonoční od pondělí po velikonočním oktávu až do soboty před

Sesláním Ducha svatého včetně.Všední dny „během roku“ - v liturgickém mezidobí.

241

Documents

Caeremoniale episcoporum