De Magistro Campano regni Hungarici laudatore

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

De Magistro Campano regni Hungarici laudatoreAuthor(s): JAN MARTÍNEKSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 113, Čís. 1 (1990), pp. 52-56Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23465497 .

Accessed: 14/06/2014 14:57

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.229.210 on Sat, 14 Jun 2014 14:57:58 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23465497?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


De Magistro Campano regni Hungarici laudatore

JAN MARTINEK

Ignotum adhuc M. Petři Fradeiii opusculum in quattuor foliis anno 1618 Pragae Pauii Sessii typis impressum haud ita pridem Guelferbyti in ducis Augusti bibliotheca féli citer esse repertum in 111. huius ephemeridis volumine, pagina 164, anno 1988 nuntiavi. Cuius libelli inventi gratiam professori Wolfgango Milde debeo, qui meo

rogatu Fradeiii nomen in indice bibliothecae Guelferbytanae quaesivit primamque reperti opusculi paginam luce expressam ad me misit. Cum ipse superiore anno Guel

ferbyti degerem, libellum diligenter legebam et excutiebam, cuius investigationis subdifficilis praemium haud vulgare tuli. Neque enim cuiusquam Bavii aut Mevii Carmen in opusculo inesse animadverti, sed Magistři Iohannis Campani, cui inter plus mille poetas 17. saeculo ineunte in Bohemia et Moravia florentes iure et merito palma

deferebatur.1 Vix tum in his terris quisquam erat, quin proprii operis in lucem prod ituri Campanum commendatorem et praedicatorem habere vehementer desideraret.

Plurimi compotes voti facti sunt neque illaudati abierunt.2 Fuit inter hos memoratus

auctor nuper inventi opusculi, cuius inscriptionem hic mihi commemorare liceat:

KaxoxâÂojv 'avaxecpaÀaiuôiç 1

h. e. felleorum et melleorum brevis descriptio per

gratulationem consolatoriam, quam .. . inclyti Hungariae regni ordinibus splendida corona nunc Posonii praesentibus officiosa mente manuque offert M. Petrus Fradelius

Schemnicenus, vetustiss. acad. Pragensis /professor) p(ublicus) Angelicique collegiiprae

positus, anno In Ipso MeDIo Ipsa VIrtVs rite Conslstlt (= 1618). Pragae typis Pauli

Sessii, typographi Academiae Carolìnae.4

Carminis deinde, quo Fradeiii opusculum ipsius fautoribus a Campano est commendatum, haec sunt verba:

Ad auctoris patronos Dux Ithacius)5, plures populos qui viderai, optat

fumum de patriis posse videre focis. Tanta virum patriae stimulabat cura videndae,

ipso quae sterilis iudice et aspra fuit, 5 omnibus ut talem regnis praeponeret unam

atque urbes reliquas crederei esse nihil.

Fradelius, gentes varias qui vìdit et urbes

et meruit magnis posse piacere viris,

Hungariam patriam, qua vix fecundiot6 ulla est,

10 non elegis gratus praedicet, omet, amet?

, Sed tamen illius non fumos optat et ignes,

quos male sub duris viderai illa Getis:

1 Vide Enchiridion renataepoesis 1, Pragae 1966, p. 254-295. Quaere opus etiam sub Bohemico

titulo Rukověť ... 2 Vide Campani carmina commendaticia aiiorum auctorum libris inserta (Enchiridion - cf.

superiorem notám - 1, p. 280-294). 3

Cf. Quint, inst. 6, 1, 1-8. 4

Opus Guelferbyti in ducis Augusti bibliotheca 22. 6 Poet. 2° (1) signatum est. 5

Syllaba loco paginae adusto legi non potest. 6

Exemplár anno 1618 impressum: faecundior.

52



JAN MARTINEK

Lumina pro fumo patriae pulcerrima cernens

imparibus vates tollit ad astra sonis.1

15 Quid precer huic animo? Placeat, celebretur, ametur,

tam bene qui patriae lumina clara canit.

Nocturna diurnaque manu Campanum Horatii Consilio usum exemplaria Graeca

versare esse solitum Homericorumque carminum fuisse peritissimum non negabimus, si ipsius verba cum chartis Homericis contulerimus. Comparentur itaque versus

carminis supra editi et Odysseae8 1 plures populos . .. viderai 1,3 1-2 optat fumum de patriis 1,57-59

posse videre focis 4 ipso quae... iudice... aspra fuit 9,27 5 omnibus ut talem regnis 9,27-28

praeponeret unam

Neque ignorabat Fradeliani poematis laudator Horatium Odysseae Homericae initium Latine reddidisse:9

Die mihi, Musa, virum, captae post tempora Troiae

q u i mores hominum multorum v i d i t et u r b e s.

Voces, quarum litteras maioribus spatiis dividendas curavimus, ex memoratis Horatii

versibus sumpsisse videtur Campanus, quod ipsius versum septimum inspicientibus clarius patebit.

Iure affirmât poeta Fradelium principibus viris placuisse: Noribergae, Altdorfii, Lutetiae Parisiorum, Londinii degens doctissimis potentissimisque hominibus carus et acceptus erat dignusque habitus est, qui ipsos reges alloqueretur. Neque Friderico

Palatino electori, futuro Bohemiae regi, ignotus tum erat.10

Getarum nomine Turcae appellantur, qui 16. saeculo magnam stragem in Hungaria ciebant neque aedificiis aut incolis pepercerunt. Lumina primores regni sunt Posonii tum de re publica consulentes.

Si omnia, quae ex carminé ipso notisque versuum explanandorum causa adiunctis

cognovimus, in unum colligere ac complecti velimus, hoc fere modo carminis argu mentům enarremus:

Iohannes Campanus Petrum Fradelium lectoribus et patronis commendans nuntiat

ipsum post peragratas orbis terrarum plagas et conciliatas exterorum hominum amici

tias reducem et expertům Hungariam patriam esse celebraturum idque, cum omnium

terrarum fertilissima sit Hungaria, iure et merito facturum, siquidem Ulixes

Ithacam sterilem etasperam adeo dilexerit, ut eam ceteris regnis praeferret per

egrinansque fumum saltem patria terra ascendentem conspicere desideraret. Nec vero

fumum aut lumina incendiorum, quibus Hungaria satis a Turcis vexata sit,

videre velie Fradelium, sed lumina ingeniorum, egregios regni viros Posonii

7 imparibus ... sonis: elegis; cf. versum 10.

8 Hoc in negotio magnopere a benevolo lectore peto, ne miretur me Graecos Homeri versus,

quos imitatum esse Campanum affirmaveram, edere supersedisse. Satis superque mihi datum

esse fatebor, si Latina absque tnendis et erroribus impressa esse conspexero, neque in

G r a e c i s periclitari volo, quae haud recte typis impressa neque mihi neque ephemeridi laudem

afferrent. Oro praeterea lectorem, si Latina perperam typis exscripta invenerit, ne hoc vitium

mihi tribuat, emendationes post semestre aut annuum tempus in hac ephemeride exspectet. 9 ars 141, 142. 10

Enchiridion (cf. notám 1) 2, p. 151, 152.

53



DE MAGISTRO CAMPANO REGNI HUNGARICI LAUDATORE

concilium habentes, celebrare esse paratům. Claudit Campanus poema affirmans se

nihil aliud tali patriae laudatori optare debere, quam ut lectoribus probetur. Est certe hoc Carmen illorum temporum singulare testimonium, quia demonstrat

Campanum et Fradelium, alterum patria et natione Bohemum, alterum origine

Germanum, patria Hungarum sive Pannonium, summa concordia coniunctos esse, alterum alterius opus commendasse, utrumque honoribus academicis insignem, in

medio Parnasso versatum, ad publicas utilitates intentum amplas spes de suis regnis fovisse. Quae tamen fidens (neque enim confidens dicere volo) ipsorum sententia, ut

tum patriae erant tempora, a sortilegis Delphis discrepuisse neque sagax utilium rei

publicae remediorum neque divina futuri fuisse arguitur inclinatis iam tum rebus, instante tumultu, tumescentibus bellis, vergente ad interitum Bohemia. Et sicut

Fradelius et Campanus isdem regnorum Hungarici et Bohemici successibus laetati erant, sic eadem rei publicae Bohemae calamitas utrumque fregit, utrique maestitiam,

morbum, exitům attulit. Horum similia fata, antequam huic commentationi finem imposuero, paucis attingam.

Fradelius auxiliis Hungaricis obviam profectus audito proelii Pragensis exitu recta in exsilium perrexit" Vratislaviaeque Silesiorum aegrotus Caspari Cunrado medicam sibi fortasse opem ferenti hos versus in albo amicorum scripsit:

Est domini tamen ipsa salus, licet exul oberrem

seiunctus gremio, Praga misella, tuo.

Est domini tamen ipsa salus, licet aeger acerber

nec facere officium pesve manusve queat.

Est domini tamen ipsa salus, licet undique cinctus,

qui iurant capiti fata propinqua meo.

Hac domini evadam numerosa pericla salute

et vincam cunctas hoste dolente minas ...

Vratisl. lecto adfixus meditabar et dictab. 1. Maii A. C. 1621.12

Neque tamen praesens morbi periculum evasit neque scelerata hostium Consilia

repressit, sed haud ita multo post hoc Carmen scriptum - erat tum annus 1621, 7.

fortasse mensis Iunii dies13 - exsilium morte commutavit.

At contra Campanus, cum in Monte Albo infelicibus auspiciis esset pugnatum,

Pragae remanens res Ferdinandeas victriciaque arma atque adeo victricia sacra seque

batur,14 quod tamen sine avaritia, sine ambitione, non tam sui conservandi quam consiliorum principis mutandorum aut leniendorum causa fecisse visus est. Opperie batur enim, si mens tyranni ultionis cupiditate flagrantis flecti posset, ut is, cum in

omnes passim bonos grassaretur et saeviret, sapientiae tamen professores exciperet,

impunitos dimitteret, tutos et securos, ut antea, scholas habere publicas pateretur.

Neque hoc a Ferdinando exspectandum erat, qui cum Domitiani exemplum imitatus

non per spiramenta ac intervalla temporum, sed continuo et velut uno ictu rem

publicam exhausisset, tantum aberat, ut academiae Pragensi soli parceret, ut dili gentem etiam operam daret, ne quid honestum in Bohemia reperiretur, qua saevitia et

11 Ibidem, p. 152.

12 Enchiridion (cf. notam 1) 1, p. 517.

13 Scripserunt hac de re J. Martínek - D. Martínková, Zprávy slezských humanistů

o slovenských kulturních poměrech (argumentům Germanicum: Die kulturellen Verhaltnisse der Slowakei in der Darstellung der schlesischen Humanisten) in libro Humanizmus a renesancia na Slovensku v 15. a 16. storočí (h.e. De litteris apud Slovacos intra saecula 16. et 17. renatis) appel lato, Posonii a. 1967 edito, in p. 396.

14 Enchiridion (cf. notam 1) 1, p. 255.

54



JAN MARTÍNEK

tyrannide doctissimos homines optimosque cives, qui exsilium servituti antepone

bant, patriam relinquere coegit. Nec vero talis sors Campanum manebat, qui fortasse

hoc fato natus est, ut ne se quidem servare potuerit, quin una academiam. Alibi

nullum ei perfugium patebat, nulla salus offerebatur. Academiae firmissime adhaesit, ab ea nullo modo avelli potuit, oppressae paucissimis diebus supererai: Idibus Decem

bribus a. 162215 integra etiam tum aetate morbo, cuius violentiam aegritudo animi

aluit, absumptus est, felix opportunitate mortis nec in hoc duraturus saeculum, quo

graviora etiam damna miseris civibus impenderent, quo non solum in auctores ipsos, sed etiam in eorum libros saeviretur, quo clarissimorum ingeniorum monumenta

pubi ice in foro comburerentur.

Quae hic lectoribus obtuli, prima laborum meorum Guelferbyti exhaustorum

messis est, primum investigationis emolumentum, prima solvendi debiti pensio, exiguum tantisper eorum, quae ibi a me sunt cognita, fragmentům. Reliqua tempore

procedente in hac ephemeride, si per eius moderatores licebit, in lucem proferam, ut

omni legatione piane renuntiata me gratum iis, qui ducis Augusti bibliothecae prae sunt, pro invitatione, hospitio, facta thesaurorum inspiciendorum copia ostendam neve homines recentioris Latinitatis studiosos monumentis litterarum, quae per me ab

oblivione sunt vindicata, summoveam, excludam, arceam. Hoc ipsum etiam Fradelii

opusculum, quod Campani versibus supra editis commendatum est, occasione oblata

accuratius tractabo.

RESUMÉ

Chvála Uherského království od M. Jana Campana

JAN MARTÍNEK

V LF 111, 1988, str. 164, jsem ohlásil nález Fradeliova veršovaného dílka o 4 listech, vytiště ného v Praze u Pavla Sessia r. 1618. Úplný titul spisku je uveden výše v článku. Petr Fradelius

z Banské Štiavnice (jehož životopis a dříve známé spisy uvádí Rukověť humanistického básnictví

2, Praha 1966, str. 151-161) věnoval své verše uherským stavům shromážděným r. 1618 v Brati

slavě. Zásluhu o objevení spisu má prof. dr. Wolfgang Milde, vedoucí rukopisného oddělení v Herzog August Bibliothek ve Wolfenbůttelu. Na mou žádost vyhledal Fradeliovo jméno v katalogu a poslal mně (zároveň s jiným cenným materiálem) snímek první stránky zmíněné

Fradeliovy publikace. Za svého pobytu ve Wolfenbůttelu r. 1989 jsem dílko důkladně prohlédl a

zjistil v něm kromě jiného doporučující verše M. Jana Campana Vodňanského, o jehož ostatní

tvorbě pojednává Rukověť humanistického básnictví 1, Praha 1966, str. 254-295. Tento nález je

cenný proto, že zmíněnému autorovi přiznávali téměř všichni současníci nejvýznamnější posta vení mezi přibližně tisíci latinskými básníky v Čechách a na Moravě na začátku 17. stol., což

dávali najevo také tím, že žádali pro svá díla doporučující verše především od něho. K dosud

známým Campanovým pochvalám prací soudobých autorů přistupuje nyní nalezená báseň na

Fradeliovu počest. Campanus se v ní obrací k jeho příznivcům a ohlašuje vydání jeho chvály Uherského království. Považuje ji za oprávněnou: Jestliže Odysseus dával neúrodné Ithace před nost před všemi ostatními zeměmi, lze považovat Fradeliovo ocenění Uherského království, které je snad nejúrodnější zemí na světě, za dobře zdůvodněné. Odysseus toužil při svém blou

dění spatřit kouř z Ithaky, Fradelius nechce vidět kouř stoupající z jeho rodné země, jak tomu

bylo v době tureckého řádění. Netouží po oslnivé záři požárů, ale chce oslavovat oslnivou zář

nadání, jímž vynikají zástupci Uherského království shromáždění v Bratislavě. V závěru zdůraz

ňuje Campanus, že autoru tak zdařilé chvály vlasti lze přát jen úspěch a příznivou kritiku literární

veřejnosti. - V básni byly zjištěny ohlasy díla Homérova a Horatiova.

V. superiorem notám.

55



DE MAGISTRO CAMPANO REGNI HUNGARICI LAUDATORE

Campanovy verše jsou významným svědectvím o jeho vztahu k Fradeliovi. Oba humanisty dělil původ a národnost, ale spojovaly je snahy o povznesení akademického a literárního života

i optimistické představy o dalším vývoji veřejného dění, a to právě v předvečer bělohorské kata

strofy. Na základě tohoto poznatku lze vysvětlit příčinu jejich pozdějšího zklamání. Náhlý a nenadálý zvrat státoprávních poměrů po roce 1620 znamenal jejich osobní neštěstí, přivodil

jejich hlubokou depresi, nemoc a nakonec smrt. Fradelius zemřel r. 1621 ve slezském exilu,

Campanus o rok později v Praze po nezdaru pokusu o záchranu pražské akademie.

Nález je jedním z výsledků mých wolfenbuttelských studií v roce 1989. Ostatní poznatky

uveřejním postupem času. Fradeliovu spisu, v němž byla nalezena Campanova báseň, chci při té

příležitosti věnovat pozornost jako celku.

56



Documents

De Magistro Campano regni Hungarici laudatore