Biskupské gymnázium Bohuslava Balbína

a Základní škola Jana Pavla II. Hradec Králové

Dějiny obce Černčice v dlouhém 19. století

Evropská historická soutěž Eustory „I místo má svou paměť“

Autor: Tereza Poláčková Vedoucí práce: Mgr. Matěj Ondřej Havel

Hradec Králové 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatně a uvedla veškeré použité prameny a literaturu.

V Hradci Králové 29. 10. 2013 Tereza Poláčková

Poděkování

Děkuji pracovníkům archivu v Náchodě za pomoc při hledání pramenů

týkajících se mojí práce, paní místostarostce obce Černčice Mileně Skalické za poskytnutí

obecní kroniky, panu Mgr. Matěji Ondřeji Havlovi za přínosné konzultace a doporučení

vhodných materiálů, a také svým rodičům Ing. Petře Poláčkové a Ing. Jindřichu Poláčkovi

za technickou podporu.

Obsah  Úvod ........................................................................................................................................... 5  

1 Zevrubné dějiny obce do konce 18. století .............................................................................. 6  

2 Obyvatelstvo ............................................................................................................................ 7  

2.1 Nejstarší rody ................................................................................................................... 7  2.1.1 Rod Žďárkův ............................................................................................................. 7  2.1.2 Další rody .................................................................................................................. 8  

2.2 Zaměstnání obyvatelstva .................................................................................................. 8  3 Kulturní život v obci ................................................................................................................ 9  

3.1 Náboženství ...................................................................................................................... 9  3.2 Kostel ............................................................................................................................... 9  3.3 Spolky ............................................................................................................................. 10  3.4 Jan Karel Rojek .............................................................................................................. 11  

4 Škola ...................................................................................................................................... 12  

5 Železnice ............................................................................................................................... 14  

6 Války ..................................................................................................................................... 15  

6.1 Válka prusko-rakouská 1866 .......................................................................................... 15  6.2 První světová válka ........................................................................................................ 16  

7 Obec v současnosti ................................................................................................................ 18  

Závěr ......................................................................................................................................... 19  

Zdroje ....................................................................................................................................... 20  

Seznam příloh ........................................................................................................................... 22  

5

Úvod Jako téma své práce jsem si zvolila dějiny obce Černčice v dlouhém 19. století,

protože odsud pochází moje rodina z otcovy strany a chtěla bych se tímto i více dozvědět

o svých předcích. Vesnice se nachází 5,5 kilometrů od Nového Města nad Metují

a 13 kilometrů od Náchoda.

Budu se věnovat stručně historii obce do 18. století, vývojem demografie, kulturní

činností obyvatel, založením místních dobrovolných hasičů i Sokola. Rozhodně bych ráda

zjistila, zda se Černčic dotkla prusko-rakouská válka, případně v jaké míře. Také mě zajímá,

jak se dařilo lidem v obci za první světové války. Zaměřím se i na stavbu kostela sv. Jakuba

staršího, místní věže i na vývoj budovy školy. Zároveň zahrnu i stavbu železnice v 19. století.

Do práce chci zahrnout i informace o životě obroditele Jana Karla Rojka, který sepsal velice

hodnotnou kroniku Černčic. Na závěr se budu věnovat vesnici v současnosti a obšírně

porovnám, jak moc se od 19. století změnila.

Od místostarostky obce Mileny Skalické jsem získala naskenovanou Rojkovu kroniku,

ve které se mi bohužel ze začátku nedařilo číst, nicméně po bližším seznámení s danou dobou

se v ní orientuji lépe. Od obce jsem také získala časopis Zpravodaj Sdružení obcí Metuje, kde

jsem čerpala informace ze současnosti. Dále jsem navštívila Státní oblastní archiv Náchod, ve

kterém jsem našla mnoho užitečných archiválií, bohužel některé byly v němčině, kterou

neovládám, nebo byly napsány velice nečitelně – i tak považuji moje tři návštěvy archivu za

velice přínosné vzhledem k množství použitelného materiálu – navíc jsem v archivu našla

nespočet záznamů o svých předcích, tudíž bylo pro mě pátrání o to zajímavější. Několik knih

jsem nalezla ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové, ze kterých jsem využila pouze

dvě: 1866 - válečné události v severovýchodních Čechách a Jan Karel Rojek: kněz, vlastenec,

historik. V samotných Černčicích jsem pořídila fotografie a pokusila se najít dům, kde žili

moji předci.

6

1 Zevrubné dějiny obce do konce 18. století Obec Černčice – původně Črnčice (název je pravděpodobně odvozen od slova Črnec

nebo Črnka) – vzniká někdy ve 13. století v době kolonizace při osidlování hustě zalesněných

příhraničních oblastí. Postupně tedy vznikla tvrz, kostel i krčma (později rychta).1 Jak tato

tvrz vypadala, nevíme. Lze ale předpokládat, že hlavní budovou tvrze bylo stavení, kde bydlel

majitel se svou rodinou. Snad to byl patrový objekt s masivními kamennými zdmi v místě

nynější terénní vyvýšeniny. Na tuto budovu zřejmě navazoval dvůr s potřebnými

hospodářskými objekty.2

Dle první písemné zmínky o obci z roku 1318 víme o Arnoštu z Talmberka, který

v Černčicích tehdy vládl. Toho roku totiž vinil Hroznata, kanovník pražský, před zemským

soudem Heřmana, Ješka, Drzislava a Oldřicha z Dichmberka, že založili oheň na jeho dědictví

v Pečíně a Rokytnici – za škodu na přebytcích a domácím zboží mají uhradit každý po sto

hřivnách stříbra. Ze spoluviny při loupeži dobytka, koní a jiných věcí byl obviněn i Arnošt

z Černčic, avšak nebyl k soudu obeslán, jelikož na něm neshledali vinu. Jako prvního

známého majitele ho určuje i nalezené pečetidlo ve způsobu knoflíku s ouškem. V lednu 1860

se J. K. Rojek prostřednictvím faráře v Bohuslavicích Pelhříma Nováka dostal k Václavu

Štěpánovi (chalupník v Bohuslavicích č. 38), který po svém otci v Černčicích (č. 38)

v „panském sadě“ na úpatí stráně zdědil truhlu, kde nalezl pečetidlo, a dosvědčoval,

že z dětských let si pamatuje, jak s ním jeho otec dopisy pečetil.3

V zápise na panství z roku 1527 se uvádí, že tvrz Černčice je pustá.4 Po odchodu Jana

Černčického z Kácova také zaniká farnost a obec od té doby patří pod farnost bohuslavickou.5

V roce 1613 je postavena dominantní věž – viz kapitola 3.2. Během třicetileté války bylo

mnoho stavení vypáleno nájezdy Švédů, kteří i lidem pobrali jejich dobytek.6 V 17. století

byla přistavěna na východní části kostela sakristie, ovšem v polovině 18. století byl vyrabován

pruským vojskem.7

1 Obec Černčice: Představení obce. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/predstaveni-obce/ 2 Obec Černčice: Černčická tvrz. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/cerncicka-tvrz/ 3 ROJEK, Jan Karel. Rojkova kronika, nestránkováno 4 ROJEK, Jan Karel. Rojkova kronika, nestránkováno 5 Obec Černčice: Kostel sv. Jakuba. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/kostel-sv-jakuba/ 6 Obec Černčice: Představení obce. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/predstaveni-obce/ 7 Obec Černčice: Kostel sv. Jakuba. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/kostel-sv-jakuba/

7

2 Obyvatelstvo

2.1 Nejstarší rody

Soupis poddaných z roku 1651 uvádí v Černčicích 94 obyvatel,8 42 mužů a 52 žen,

ve vesnici bylo 16 obydlených stavení – 1 rychtář, 6 sedláků, 4 zahradníci a 5 chalupníků.9

Od roku 1830 – 1890 se v Černčicích narodilo 766 dětí, které pečlivě zapisovala

školní matrika.10

Během let 1843 – 1848 bylo sečteno do urbární knihy 68 obyvatel podle čísel

popisných (jen majitelé domů).11 V roce 1851 v Černčicích stojí již 82 stavení: 18 sedláků,

17 chalupníků a 46 domkařů bez polí.12

V soupisu obyvatel podle čísla popisného z roku 1868 – 1881 jsme vyčetli 1 140

obyvatel, z toho během sčítání 154 lidí zemřelo a několik se jich odstěhovalo do vedlejších

vesnic.13 V devadesátých letech obývá obec 557 obyvatel, z toho 272 mužů.14

2.1.1 Rod Žďárkův

Rodina vlastní knihu ve švabachu, dle kterého je zakladatelem rodu Johan Semiskuč

Žďárek, který údajně bojoval proti husitům. Bohužel nelze doložit pravdivost dokumentu.

Nejstarší historická zmínka pochází z křtitelnice místního kostela z roku 1585, kde je

napsáno: „Zdělána ode mne Mikuláše Beránka, konvaře, za rychtáře Jana Žďárka, za Jana

Bakše, kostelníka a Vítka Žďárka, kostelníka.“ Rychtářství bylo v této rodině dědičné, též

vlastnili hospodu Na Rychtě, kde se nedávno před napsáním Beranovy kroniky ještě nacházel

erb Žďárkova rodu. Na začátku dvacátého století ve vesnici žilo 6 rodin, nicméně jejich

příbuzenství se nedá zjistit.15 (Příloha A) Na hřbitově u kostela sv. Jakuba staršího se nachází

pomník věnovaný Janu Žďárkovi – příloha C a D.

8 Soupis poddaných podle víry z roku 1651, str. 590, 591 9 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 10 Matryka pro školu Černčickou od roku 1830 11 Urbární kniha 1843 – 1848, Kronikářský záznam o válce 1866, Soupis obyvatel podle čp. 1868 – 1910, nestránkováno 12 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 13 Urbární kniha 1843 – 1848, Kronikářský záznam o válce 1866, Soupis obyvatel podle čp. 1868 – 1910, nestránkováno 14 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 15 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno

8

2.1.2 Další rody

První zmínka o rodu Šichanových pochází z roku 1639: „Lid nepřátelský okolo času

sv. Ondřeje vzal klisnu Šichanovi z Černčic.“ Soupis poddaných podle víry z roku 1651 uvádí

Matěje Šichana (sedlák) s manželkou a šesti dětmi.16

V době napsání Beranovy kroniky byl nejrozvětvenějším rodem v obci rod Poláčkův

(ze kterého pochází praděd autorky), který čítal celkem deset rodin (čp 3, 12, 16, 26, 33, 46,

61, 69, 78, 92) vesměs spřízněných. Poprvé si jej všímáme roku 1661, kdy Jan Poláček

převzal statek čp. 65 po V. Faltovi.17

Soupis lidu z roku 1651 uvádí ještě rod Lukáškův (Jan Lukášek, 36 let, sedlák),

Štěpánův (Lukáš Štěpánů, 38 let, zahradník) – příloha B, Zydkův, nyní Zítkův (Havel Zydků,

40 let, chalupník), Pavelkův (Matěj Pavelka, 53 let, sedlák), Hanušův (Jan Hanuš, 49 let,

sedlák), rodiny Skalických (Tobiáš Skalický, 32 let, sedlák; Jan Skalický, 58 let, sedlák;

Václav Skalický, 35 let, zahradník), rod Karlův (Duchoslav Karlů, 65 let, sedlák) a další,

převážně chalupníky, podruhy, případně pastýře.18 Roku 1666 se rod Náchodských ujal

správy statku číslo 6.19

2.2 Zaměstnání obyvatelstva

Většina obyvatel Černčic bývali zemědělci, tovární dělníci, zřízenci dráhy

a živnostníci. Dříve v obci byla panská půda, po pozemkové reformě je přidělena

do vlastnictví zemědělcům (jejich přesný počet v záznamech chybí). Po nucené parcelaci

velkostatku novoměstského získávají Černčice další půdu. Zemědělci navštěvují hospodářské

školy (např. v Opočně), pěstují převážně obilí a cukrovku, která se před první světovou

válkou dovážela do cukrovaru v Meziříčí.20

Roku 1910 se vesnice finančně osamostatňuje, vzniká tzv. Kampelička, kde je rázem

189 vkladatelů se 719 889,05 korunami.21 (Příloha E)

O tři roky později je v Černčicích zaveden elektrický proud z krčínské elektrárny,

mimo oblastí Homol, Horku a Drážku. Místní mlýny vyrábí elektřinu vlastní.22

16 Soupis poddaných podle víry z roku 1651, str. 590, 591 17 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 18 Soupis poddaných podle víry z roku 1651, str. 590, 591 19 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 20 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 21 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 22 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno

9

3 Kulturní život v obci

3.1 Náboženství

V době protireformace byla většina populace přinucena přestoupit ke katolické víře.23

Ovšem podle Soupisu poddaných byla v roce 1651 většina obyvatelstva evidována jako

nekatolická (93 evangelíků), až na děvečku Marjánu pana Lukáše Štěpánů.24 Nepříjemný byl

předepsaný poplatek z roku 1629 na vydržování protireformační komise, který činil dvě kopy

grošů. Toleranční patent Josefa II. podle autora kroniky nic nezměnil (rekatolizace byla tedy

v Černčicích úspěšná a nikdo z obyvatel se k nekatolické víře nehlásil, pozn. a.). V roce 1890

žilo v Černčicích 536 katolíků a 21 evangelíků. Až „osvobození“ z Rakouska – Uherska dalo

vznik novým náboženským směrnicím. Po založení církve Československé 8. ledna 1920

docházelo k odstupům obyvatel od římsko-katolické církve, což vyvolalo ve vesnici zlou

krev. Obecní zastupitelstvo rozhodlo, že místní kostel může využívat jak římsko-katolická,

tak i Československá církev. Katolíci tedy vyrazili 1. dubna 1921 s obušky bránit kostel

před zabráním Československou církví. Další den vhodili kameny do oken učiteli Janu

Beranovi (autor kroniky) do bytu, protože je údajně vinen změnou náboženských poměrů

v obci. V tomto roce je v Černčicích uvedeno 532 katolíků, 4 evangelíci, 96 příslušníků

Československé církve a 4 ateisté.25

3.2 Kostel Místní kostel (příloha N) je nejstarší stavbou obce v gotickém stylu – přesné datum

stavby se bohužel neví, ale pravděpodobně byl kostel sv. Jakuba Staršího založen kolem roku

1300 některým z černčických pánů.26 V roce 1580 se postavila kruchta na čtyřech

pískovcových sloupích a strop lodi byl sklenut. V roce 1617 byla zbudována sakristie.

V polovině 18. století byl kostel vyloupen pruským vojskem. Roku 1846 kostel získává novou

taškovou střechu a na přelomu 19. a 20. století je vymalován.27

Nejstarší památkou kostela je kovová křtitelnice z roku 1585, hlavní oltář pocházel

z roku 1662, ten se ovšem již v kostele nenachází.28

23 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 24 Soupis poddaných podle víry z roku 1651, str. 590, 591 25 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 26 ROJEK, Jan Karel. Rojkova kronika, nestránkováno 27 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 28 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno

10

Kostelní věž (příloha L, M) byla vystavěna v roce 1613 za pana Rudolfa

ze Stubenberka. Nad vchodem do věže byla kamenná deska s kalichem, při úpravě kostela

v roce 1904 byl ale z desky odtesán. Věž se mohla chlubit třemi zvony: Jakubem (1577;

14 centů těžký), sv. Janem Křtitelem (1512; 10 centů) a nejmenší sv. Annou (15. století –

přelit roku 1620; 4 centy). Největší z nich byl sebrán vojenskou komisí 20. února 1917

k „válečným úkolům“, do 14 dnů se odvezl i nejmenší zvon; v Černčicích zbyl tedy jen

sv. Jan Křtitel. 29 24. srpna 1822 odpoledne vypukl ve vesnici požár a chalupy Václava

Šichana, Matěje Poláčka, Jana Baše a Jana Šichana lehly popelem – téměř chytla i věž, ale

díky obětavému Matěji Královi (mlynář Podhorní) byla zachráněna.30

3.3 Spolky

Nejstarším zjištěným spolkem je Sbor dobrovolných hasičů založený v roce 1883,

který čítal 46 členů. Již od založení ke sboru patřili i Josef Poláček z čp. 53 a prapraděd

autorky Josef Poláček z čp. 46. Od roku 1923 hasiči vlastnili i motorizovanou stříkačku

za 18 000 korun.31 (Příloha I)

Dále v obci od roku 1907 působí Hospodářsko-čtenářská beseda se 31 členy, o pět let

později se starala o kulturní činnost i Tělocvičná jednota Sokol s 53 členy, který měl

na starost i divadlo a knihovnu.32

Divadelní činnost je v 19. století poprvé doložena roku 1867 „Na sále“, kde hrají

studenti (pouze muži), o kterou se zasloužil Antonín Pavlát. Nejslavnější hrou byla Žižkova

smrt. Tři roky poté pokračuje v divadelnictví „Spolek ochotníků“, který je rozpuštěn roku

1910 a nahrazen Besedou. V sedmdesátých letech 19. století začínají hrát i děti. Kromě

Besedy hrají v Černčicích i hasiči a Sokolové.33

Knihovna byla původně zřízena ve škole, dle školních záznamů v roce 1874, ale je

pravděpodobné, že to bylo i dříve. Tzv. „Dědictví svatojánské“ nebo „Dědictví maličká“ bylo

založeno z výtěžků z divadelních představení. Roku 1920 Beseda daruje knihovnu obci se 486

svazky.34 Koncem roku 1926 knihovna obsahuje 681 zábavných svazků, 115 poučných a 8

časopisů. Čtenářů bylo 69, výpůjček celkem 1267. Příjem činil 677 Kč 88 h, vydání 449 Kč

10 h.35

29 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 30 ROJEK, Jan Karel. Rojkova kronika, nestránkováno 31 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 32 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 33 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 34 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 35 Školská agenda, knihovna, nestránkováno

11

3.4 Jan Karel Rojek Autor nejdůležitější kroniky obce se narodil v Litomyšli 31. března 1804. Vystudoval

zdejší piaristické gymnázium (1815 – 1820) a následně c.k. filosofický institut (1820 – 1822).

V letech 1822 – 1826 studoval na Bohosloveckém ústavu v Hradci Králové, 27. května 1827

byl vysvěcen na kněze v biskupské kapli v Chrasti českým šlechticem a královéhradeckým

biskupem Aloisiem Josefem hrabětem Krakovským z Kolowrat (později pražský arcibiskup).

Po roce 1829 byl nucen odjet k matce do Litomyšle na léčení, po zotavení byl přeložen

do Nového Města nad Metují, kde se s novým elánem pouští do práce.36

Dne 22. června 1829 byl Rojek ustanoven kaplanem v Novém Městě nad Metují, kam

nastoupil jako pomocník děkana Františka Sokola. Hned po příchodu zahájil buditelskou,

vlasteneckou a osvětovou činnost. Zpočátku převážně půjčoval českou literaturu školákům

i dospělým čtenářům; později zřídil při městské škole knihovnu, kterou vybavil na vlastní

náklady.37

Velkou pozornost věnoval Rojek regionální historii. Důkladně studoval písemnosti

děkanského i městského archivu, sestavoval měšťanům rodokmeny a především soustřeďoval

prameny pro pozdější dílo Matrika vikariátu opočenského a panství novoměstského, která je

soupisem zdejších památek.38

Na začátku čtyřicátých let založil bohuslavickou školní knihovnu, kterou nevěnoval

jen Bohuslavicím, ale i Černčicím a Vršovce. Knihovna zahájila činnost v roce 1842, kdy

měla 51 děl – o 7 let později sbírka stoupla na 193 děl. Do roku 1847 byly díla uloženy

u Rojka, až poté se přestěhovala do školy, kde ji spravoval učitel Antonín Novák.39

Rojek sám sepsal historii vesnice Černčice a pověřil učitele Trnku, aby ji přepsal

do Pamětní knihy obecní i školní. Důležitý je nález pečetidla Arnošta z Talmberka, jejž Rojek

v roce 1860 poslal do Prahy do muzea. Zajímal se i o historické předměty v kostelích, opsal

například nápis z víka cínové křtitelnice z roku 1585, která je v kostele sv. Jakuba Staršího.40

 

36 MRÁZKOVÁ, Markéta. Jan Karel Rojek: kněz, vlastenec, historik, strana 17-19 37 MRÁZKOVÁ, Markéta. Jan Karel Rojek: kněz, vlastenec, historik, strana 19 38 MRÁZKOVÁ, Markéta. Jan Karel Rojek: kněz, vlastenec, historik, strana 20 39 MRÁZKOVÁ, Markéta. Jan Karel Rojek: kněz, vlastenec, historik, strana 21 40 MRÁZKOVÁ, Markéta. Jan Karel Rojek: kněz, vlastenec, historik, strana 27

12

4 Škola Prvotní zmínku o škole v Černčicích datujeme do roku 1587. Nová škola na stejném

místě vznikla na začátku 18. století jako dřevěná chaloupka s doškovou střechou. V roce 1793

se obohatila o kuchyni z kamene a cihlový komín, o dvacet let později i o šindelovou střechu.

Přesto se po roce 1814 škola nacházela v přeubohém stavu – strop místy chyběl, podlaha

žádná, ve vybavení chyběla kamna i okna. V polovině devatenáctého století se rozhodlo

o vystavení nové školy – stavbu měl pronajatou bratranec skladatele Bedřicha Smetany

novoměstský sládek Václav Smetana.41

Původní budova pochází z roku 1840, je vystavěna z kamene, na začátku 20. století

se v ní již nacházely trhliny. Roku 1876 byla přistavěna část z cihel, ovšem postrádala

jakékoliv izolace ve zdech a podlahách.42 Josef Žďárek (nájemce provedené přístavby)

14. října 1877 přiznává, že k úplnému provedení přístavby již nezbyl rozpočet. Chybí

například poklop k žumpě, vydláždění náspě, zhotovení vratových pilířů na vápennou maltu

a k tomu jedna čtvrtina sáhu kamene na vyzdvižení.43 Podle zápisu ze školní kroniky byl

problém i s vytápěním – školní dříví na rok 1849 dorazilo až 10. prosince 1849 a to jen

3 sáhy, další tři sáhy přišly teprve 16. dubna 1850, protože podle kronikáře nebyl pořádek

mezi vrchností a poddanými a nevědělo se, kdo má vlastně povinnost školu dřívím

zásobovat.44 Škola měla též potíže s vlhkostí. Stropy byly všude ohnivzdorné. Budova je

rozdělena dvěma chodbami na tři části, ve východní části se nacházel byt správce školy

o dvou pokojích a kuchyni s příslušenstvím, který byl stavebně oddělen a má samostatný

přístup. Větší učebna měřila 9,20 x 7,40 metrů (68 m2), dále 3,30 metrů na výšku. Menší

učebna měla 45,60 m2 a výšku tři metry. U obou učeben bylo osvětlení nedostačující. Školní

kabinet o velikosti 3,45 x 2,80 metrů byl velice nedostačující. Učebny vytápěny železnými

kamny se větraly speciálními otvory ve zdi. Přístavek vzadu (na severu otevřený) tvořil suché

toalety, které obsahovaly pro chlapce jedno sedadlo a jeden pisoár, pro dívky jedno sedadlo.

Pod částí větší budovy se nacházel sklep. Za dvorkem školní budovy se nacházel pěkný

vzrostlý sad o velikosti 38,59 arů.45

23. května 1850 na hlavní učitelské poradě v Opočně si učitelé vymohli na Vikáři,

aby se nedávalo povolení k svatbě, pokud není předloženo vysvědčení dokazující, že pilně 41 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 42 Školská agenda, knihovna, nestránkováno 43 Stavební spisy 1877 – 1945, nestránkováno 44 Školní kronika, 1789 - 1869 45 Školská agenda, knihovna, nestránkováno

13

školu navštěvoval (příloha O). Toto opatření mělo zajistit, aby děti do školy opravdu

chodily.46 Přesto podle školní matriky ve školním roce 1879 mělo mnoho studentů až kolem

100 neomluvených zameškaných hodin za čtvrtletí, z čehož se odvozovala i známka za

docházku – často vidíme známky 3 a 4. Nicméně žáci se skvělou docházkou se dají najít také

a objevují se i v Knize cti.47

Škola si od roku 1863 vedla knihu cti, kde se zapisovali žáci, kteří se chovali mravně,

pilně navštěvovali školu a pilně se učili náboženství a jiné předměty. V tomto roce je čestně

zapsáno třicet dětí. Poslední zápis pochází z roku 1871.48

Přehled na rozvržené příspěvky na školní potřeby pro rok 1877 říká, že stavba byla

pronajata za 433 zlatých, v celku s dalšími výdaji 655 zlatých. Rozpočet školní rady na rok

1895 až 1896 se potýkal se schodkem 97 zlatých. 49

Ve školním roce 1877 – 1878 povinně dochází již 137 žáků, o rok později studovalo

133 dětí.50

Školní rok se vždy zahajoval i ukončoval bohoslužbou v kostele v Bohuslavicích, mši

svatou žáci navštěvovali také v den jmenin či narozenin císaře pána nebo k příležitosti

stříbrné svatby císařského manželského páru. Učitel pořádal pro děti také zábavné výlety

po okolí.51

V červnu 1881 mnoho dítek onemocnělo osypkami a tak hejtmanství v Novém Městě

nad Metují zastavilo školní vyučování až do 9. července.52

Zpráva z roku 1931 shledává školu nedostačující a doporučuje postavit budovu novou,

na kterou již obce řadu let šetřila – k 1. lednu 1932 se jednalo o 150 000 Kč. (V příloze F

můžete vidět, jak vypadá škola dnes.)53

46 Školní kronika, 1789 - 1869 47 Škola v Černčicích: hlavní matrika 1879 - 1880 48 Kniha cti pro filiální školu Černčickou založená roku 1863, nestránkováno 49 Školská agenda, knihovna, nestránkováno 50 Školní kronika, 1877 - 1917 51 Školní kronika, 1877 - 1917 52 Školní kronika, 1877 - 1917 53 Školská agenda, knihovna, nestránkováno

14

5 Železnice

Zápis katastru z 25. června 1873 mluví o stavbě železnice (příloha G), vlakové stanice

(příloha H) i železničních přejezdů (příloha CH). Na pravé straně stanice od okresní silnice

má být zřízen příjezd do nádraží. V černčickém potoku je naplánována výstavba průtoku

pod tělesem dráhy. Domovní a hospodářská stavení ležící v trati dráhy byla Společností

Dráhy vykoupena. Také má být zřízena pro obecní cestu patřičný výjezd a sjezd na levou

i pravou stranu dráhy, od této přejížďky bude na levé straně dráhy zakoupená a zařízená

souběžná cesta. Dle zápisu starosty obce Josefa Lukáška jednotliví majitelé pozemků

hraničících s dráhou odepřeli vzdor všem objasněním, které jim komise podávala.54

Dnes stanice Černčice náleží k železniční trati číslo 026 Týniště nad Orlicí – Otovice,

která je dlouhá 82 kilometrů. Dráhu vlastnila Rakouská společnost státní dráhy od roku 1875

až do svého zestátnění 1. ledna 1908.55

Blízko vlakové stanice se stále nachází železniční přejezd s původními manuálně

ovládanými závorami – viz příloha K a G.

54 Protokol státní dráhy pro obec Černčice, nestránkováno 55 Železniční trať Týniště nad Orlicí - Otovice zastávka. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_tra%C5%A5_T%C3%BDni%C5%A1t%C4%9B_nad_Orlic%C3%AD_-_Otovice_zast%C3%A1vka

15

6 Války Černčice zasáhla již třicetiletá válka, kvůli Švédům lehla popelem půlka vesnice.

Po dobytí Nového Města nad Metují roku 1639 „plundrovali okolí“, i Černčice jimi byly

vydírány.56

Podobné události se stávaly i za vlády Marie Terezie a Josefa II. Mlynář Štěpán

z Osíčka roku 1778 vedl tajně rakouské vojsko (generál Wumser) do týla pruského tábora

ve Václavicích, za to prý dostal pytel dukátů – kvůli tomu se očekávala pomsta, ale naštěstí

se nic nestalo.57

O deset let později obec prodala jeden kus polí na Pustince, aby mohla zaplatit válečné

daně. Dle školních zápisů v tu dobu Černčice hostily v těchto válkách vojsko.58

6.1 Válka prusko-rakouská 1866

Datum, kdy válka začala, lze stanovit různě – buď 7. června, kdy Prusko obsadilo

Holštýnsko spravované Rakouskem, nebo noc z 15. na 16. června, kdy proběhlo přepadení

Saska, rakouského spojence. Rozhodující událostí války byla bitva u Hradce Králové

3. července 1866 (druhá největší bitva 19. století). Konflikt skončil vítězstvím Pruska

a tzv. Pražským mírem 23. srpna 1866. Nešlo ovšem o válku dobyvačnou, ale o pozici

velmoci v regionu – předtím bylo nejvýznamnějším státem Rakousko.59

Lidé ze Šonova a Vrchovin hledali záchranu před pruskými vojsky v Černčicích,

i odsud ovšem obyvatelé nakonec prchli za Bohuslavice (s vozy a dobytkem). Největší útěk

proběhl 27. června odpoledne, kdy ve vesnici zůstalo sotva 50 osob. Vrátili se až po čtyřech

dnech, kdy bylo jasno, že Prusové táhnou k Hradci.60 V zápise v kronice z 28. června

se podtrženě píše: „Kéž by již byli vyhnáni!“61 Skutečně brigáda Rosenzweigova

z VI. rakouského armádního sboru táhla přes Černčice, Krčín, Nahořany, Spytu do České

Skalice na pravý břeh řeky Úpy, aby zadrželi nepřítele pochodujícího k Náchodu.62

Po porážce rakouské armády u Hradce Králové prušácká vojska rabovaly ve vesnicích. Lid

56 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 57 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 58 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 59 Prusko-rakouská válka. Památník bitvy 1866 na Chlumu [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné z: http://www.chlum1866.cz/prusko-rakouska-valka-0 60 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 61 Urbární kniha 1843 – 1848, Kronikářský záznam o válce 1866, Soupis obyvatel podle čp. 1868 – 1910, nestránkováno 62 DOUBRAVA, Aleš, Ludvík MÜHLSTEIN a Karel NOVÁK. 1866 - válečné události v severovýchodních Čechách, str. 10

16

se začal bránit – ozbrojovali se cepy, vidlemi i puškami a stavěli hlídky. V Černčicích

se nacházela hlídka Na hranicích, Na věži a na Valáškově kopci.63

Třetí den po bitvě na Dobeníně (neboli bitva u Náchoda, proběhla 27. června

a rakouská armáda byla poražena64) zahlédla hlídka na věži (J. Skalický, J. Lukášek,

A. Novák) tři rakouské husary blížící se od Nahořan. Skalický údajně řekl: „ A teď jdu –

a řeknu Prušákům o husarech.“ Lukášek jej kvůli tomu chtěl shodit z věže, ale ostatní členové

hlídky mu to rozmluvili. Zde je krásně vidět, jak moc lidé nenáviděli Prusy,65 způsobili totiž

válku, která značně ničila zemi a ztrpčovala jejich běžný život; mnoho obyvatel údajně

bojovalo s bídou.66

6.2 První světová válka

Obcí kolovaly zvěsti, že válka bude, ale moc se tomu nevěřilo, spíše byli lidé

přesvědčeni, že pokud bude, tak až po smrti Františka Josefa – ten prý k válce nesvolí. Ovšem

po sarajevském atentátu 28. června 1914 hlasů věštících válku přibývalo. Den před „velkou

poutí“ 25. července 1914 byla vyhlášena mobilizace. Osobní doprava byla nejdříve omezena,

poté i zastavena. Vlaky „dobytčáky“ byly narvané lidmi. Zřídila se policejní hodina

a bezpečnostní stráž, v obecním domě se připravila izolační místnost. 31. července,

po všeobecné mobilizaci, byly povolány do služby i koně. Vzniklo nařízení sepsat soupis

zásob obilí, sena, stavebního dříví a kuchyňské soli.67

V listopadu 1914 proběhla první rekvisice – žita, sepsal se všechen jateční dobytek –

208 krav, 17 býků, 3 voly, 193 kusy drobného dobytka.68

Každoroční odvody mužů od 18 do 50 let (126 mužů) vesnici vylidňovaly, zůstávaly

doma jen děti a ženy. Hospodářství trpělo nedostatkem mužských sil. Od července 1915

existoval válečný obilní ústav pro každý okres, který na nesnáze hospodářů bral velmi malé

ohledy a předepisoval dávky v nemožné výši.69

Pokud nebyl dodán kontingent určovaný dle osevní plochy, nastala rekvisice

s vojenským doprovodem. Komise i vojsko musela vesnice vydržovat na svůj náklad (v roce

63 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 64 Bitva u Náchoda [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné z: http://nachod.1866.cz/nachod.htm 65 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 66 Urbární kniha 1843 – 1848, Kronikářský záznam o válce 1866, Soupis obyvatel podle čp. 1868 – 1910, nestránkováno 67 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 68 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 69 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno

17

1917 624,68 korun). V letech 1917 a 1918 byly rekvisice velmi časté a přísné. Obyvatelstvo

vymýšlelo různé úkryty pro zásoby.70

Zvláště roku 1917 a 1918 přicházeli žebráci z průmyslových měst, převážně školní

děti. V Černčicích bylo umístěno jedenáct dítek, o které se postaral spolek „České srdce“,

který se snažil zachránit děti před následky podvýživy.71

Nedostatkem paliva trpěly především vesnice - uhlí dostávaly přednostně průmyslové

podniky a města. Chudší lidé byli nuceni krást dříví z panského lesa, což mělo vliv

na morálku celé vesnice. I na válečné půjčky se reagovalo s odporem – „Ať si platí, kdo válku

chtěl.“72

70 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 71 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno 72 BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují, nestránkováno

18

7 Obec v současnosti Obec Černčice prošla po 19. století mnoha změnami. Během třicátých let dvacátého

století se začalo uvažovat o stavbě nové budovy školy. Stará budova se tedy zdemolovala

a v lednu 1940 již započala výuka v nové budově. Po válce došlo k výměně dřevěných lavic

za modernější, v roce 1972 bylo nainstalováno ústřední topení.73

Vznikl vodovod v celé obci, byla vybudována prodejna potravin Jednota i asfaltové

cesty a dlážděné chodníky. Rekonstrukcí prošla mateřská škola na bývalém Vaněčkově statku.

Požární nádrž (sloužící dlouhá léta jako místo pro rekreaci) byla postavena a uvedena

do provozu roku 1976. Opravami prošla též základní škola – byla provedena nová fasáda,

podlahy ve třídách, plastová okna a vyměněno venkovní schodiště. Po povodních v červnu

1999 se realizovala určitá opatření ohledně Černčického potoka. Také se zavedlo nové veřejné

osvětlení, včetně nočního osvícení důležitých kulturních památek. Úprav se dočkala i budova

obecního úřadu – Kampelička, kde byla vyměněna střešní krytina i staré vybavení místností

za nové.74

Od 20. prosince 1999 patří Černčice k Svazku obcí Metuje, kde jsou členy i obce

Bohuslavice nad Metují, Jasenná, Nahořany, Říkov, Šestajovice, Slavětín nad Metují, Velká

Jesenice a Vršovka. Vznik potvrdil Okresní Úřad Náchod 6. ledna 2000. Činnost Svazku obcí

Metuje byla v roce 2011 podpořena z grantu Královéhradeckého kraje.75

V obci podniká i několik živnostníků, najdeme zde firmy jako Pneu servis Novotný,

Stavební firma KHANDL Michal a syn, Pohostinství „U Plašilů“, Zahradnictví „U Šichanů“,

Vodoinstalace Miroslav Ježek a syn a další.76

73 Obec Černčice: Škola. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/skola/ 74 Obec Černčice: Ze součanosti. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/ze-soucasnosti/ 75 Svazek obcí Metuje. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.obcemetuje.cz/?pid=7&sid=23 76 Zpravodaj Sdružení obcí Metuje. Velká Jesenice: Sdružení obcí Metuje, 2000-III, str. 6

19

Závěr Domnívám se, že jsem stanovené cíle splnila – věnovala jsem kapitolu stručné historii

obce do 18. století, kde mě překvapilo, jak moc je vesnice starobylá. Zabývala jsem se i

vývojem obyvatelstva (v archivu se nachází několik zdrojů o sčítání obyvatel od 17. století),

jejich typickým zaměstnáním i nejstaršími rody Černčic, mezi které patří i moje rodina.

Zajímala jsem se i o místní náboženství: ještě v roce 1651 při sčítání obyvatel podle víry byla

většina obyvatel evangelického vyznání, nicméně rekatolizace se i zde zdařila a i v období

vzniku Československé církve se většina populace identifikuje jako katolická. Věnovala jsem

se i vzniku kostela sv. Jakuba staršího a kostelní věže, založení Sboru dobrovolných hasičů,

TJ Sokol, divadelní činnosti v obci i knihovně. Dále jsem sepsala podkapitolu o Janu Karlu

Rojkovi, který pozitivně ovlivnil vývoj vesnice v 19. století a sepsal i kroniku Černčic.

Nevynechala jsem vývoj budovy školy a stavbu železnice. Speciálně jsem se zaměřila

na prusko-rakouskou válku, která obec zasáhla, a okrajově i na první světovou válku.

Na závěr jsem rozebrala novodobé dějiny Černčic a rekonstrukce, kterými prošly. Rovněž

jsem zaznamenala připojení obce k Svazku obcí Metuje a vyjmenovala několik černčických

živnostníků.

Dle mého názoru je škoda, že obec není známá tak, jak by si zasloužila. Prostor

bývalé Černčické tvrze je památkově chráněn, přesto není ani v blízkém okolí příliš znám.

Nicméně možná právě díky klidným úzkým uličkám a okouzlující okolní přírodě je obec tak

malebná.

20

Zdroje Archivní prameny

Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Náchod, Fond ObÚ Černčice,

Protokol státní dráhy pro obec Černčice 1873, inv. č. 7

Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Náchod, Fond ObÚ Černčice; Školská agenda, knihovna 1851 - 1943; inv. č. 28

Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Náchod, Fond ObÚ Černčice, Stavební spisy 1877 – 1945, inv. č. 30

Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Náchod, Fond ObÚ Černčice,

BERAN, Jan. Paměti obce Černčice nad Metují. 1924.

Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Vyd. 1. Praha: Státní ústřední archiv, 2000, 1539 s.

ISBN 80-85475-63-4.

Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Náchod, Fond ObÚ Černčice;

Urbární kniha 1843 – 1848, Kronikářský záznam o válce 1866, Soupis obyvatel podle

čp. 1868 – 1910, inv. č. 4

Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Náchod, Fond NŠ Čeňčice; Matryka

pro školu Černčickou od roku 1830, inv. č. 10

Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Náchod, Fond NŠ Černčice; Školní

kronika 1789 - 1869, inv. č. 1

Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Náchod, Fond NŠ Černčice; Školní

kronika 1877 - 1917, inv. č. 2

Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Náchod, Fond NŠ Čeňčice; Kniha cti

pro filiální školu Černčickou založená roku 1863, inv. č. 13

21

Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Náchod, Fond NŠ Čeňčice; Hlavní

matrika obecné školy v Černčicích: školní rok 1879, inv. č. 10

Literatura

DOUBRAVA, Aleš, Ludvík MÜHLSTEIN a Karel NOVÁK. 1866 - válečné události v

severovýchodních Čechách. 1. vyd. Chlum: Areál bojiště 1866, 1970, 43 s.

MRÁZKOVÁ, Markéta. Jan Karel Rojek: kněz, vlastenec, historik. Nové Město nad Metují:

Město Nové Město nad Metují, 2011, 83 s. ISBN 978-80-260-0769-2.

ROJEK, Jan Karel. Rojkova kronika

Internetové zdroje

Prusko-rakouská válka. Památník bitvy 1866 na Chlumu [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné

z: http://www.chlum1866.cz/prusko-rakouska-valka-0

Bitva u Náchoda [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné z: http://nachod.1866.cz/nachod.htm

Železniční trať Týniště nad Orlicí - Otovice zastávka. In: Wikipedia: the free

encyclopedia [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_tra%C5%A5_T%C3%BD

ni%C5%A1t%C4%9B_nad_Orlic%C3%AD_-_Otovice_zast%C3%A1vka

Obec Černčice: Představení obce. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/predstaveni-obce/ Obec Černčice: Černčická tvrz. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/cerncicka-tvrz/ Obec Černčice: Kostel sv. Jakuba. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/kostel-sv-jakuba/ Obec Černčice: Ze součanosti. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/ze-soucasnosti/ Obec Černčice: Škola. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.cerncice.eu/o-obci/skola/ Články Zpravodaj Sdružení obcí Metuje. Velká Jesenice: Sdružení obcí Metuje, 2000-III

22

Seznam příloh Příloha A – hrobka Žďárkových, nejstaršího rodu Černčic, na hřbitově u kostela sv. Jakuba

Staršího

Příloha B – hrobka Štěpánových, významného černčického rodu, na hřbitově u kostela

sv. Jakuba Staršího

Příloha C – památník Janu Žďárkovi u hřbitova v Černčicích

Příloha D – památník Janu Žďárkovi u hřbitova v Černčicích

Příloha E – Kampelička, Obecní úřad Černčice

Příloha F – škola v Černčicích

Příloha G – železnice v Černčicích

Příloha H – vlaková stanice v Černčicích

Příloha CH – železniční přejezd v Černčicích

Příloha I – stanice Sboru dobrovolných hasičů

Příloha J – bývalá budova Sokola

Příloha K – ruční pohon k závorám na železničním přejezdu v Černčicích

Příloha L – Kostelní věž v Černčicích, pohled zepředu

Příloha M – Kostelní věž v Černčicích, pohled od hřbitova

Příloha N – Kostel sv. Jakuba staršího v Černčicích

Příloha O – závěrečné vysvědčení Stanislava Poláčka (praděd autorky) z černčické školy

23

Příloha A

24

Příloha B

25

Příloha C

26

Příloha D

27

Příloha E

28

Příloha F

29

Příloha G

30

Příloha H

31

Příloha CH

32

Příloha I

33

Příloha J

34

Příloha K

35

Příloha L

36

Příloha M

37

Příloha N

38

Příloha O