Evropská integrace 1950-1957

DĚJINY EVROPSKÉ UNIE

Evropská integrace 1950-1957

Situace v Evropě na poč. 50. let

Postavení Německa Faktické rozdělení na západní a východní část

Znovuvyzbrojení západního Německa Obecná otázky obrany Evropy Zastánci USA – posílení proti SSSR, plány na zapojení Německa do

NATO Obavy ale u ostatních zemí – zejména ve Francii Klíčová byla německá průmyslová oblast Porúří (produkce uhlí a oceli)

Od r. 1949 existoval Mezinárodní úřad pro Porúří (USA, VB, Benelux, Francie, záp. Německo)

Garance, Německo nebude samo plně kontrolovat tyto zdroje, ale nespokojenost s tímto uspořádáním v Německu, které chtělo stejnou kontrolu francouzského a belgického průmyslu

Vojenský bezpečnostní úřad – kontrola demilitarizace Německa

Situace v Evropě na poč. 50. let

Dalším problém představovalo postavení Sárska Francouzská okupační zóna – zájem o uhlí V r. 1947 - referendum, které požadovalo autonomii v

rámci Francie 1950 – Francouzsko-sárská úmluva – politická autonomie,

což ale vyvolalo protesty Německa

Obecná otázka evropské integrace Existující organizace nedostatečné, aby sjednotily

Evropu Hledání účinnějších cest francouzsko-německé spolupráce

Počátek evropské integrace

Iniciativa Francie (vliv USA)

Velká Británie nemohla být iniciátor, protože nehodlala jít nad rámec toho, co již bylo dosaženo

Důležité osobnosti ve Francii Robert Schuman (ministr zahraničních věcí) – pro

usmíření Francie a Německa Georges Bidault (předseda vlády) – kontrola Francie

nad Německem ovšem tak, aby se necítilo poníženo

Počátek evropské integrace Nutná evropská spolupráce, aby

Francie ekonomicky prosperovala Bezpečnostní aspekt – sjednocená,

svobodná Evropa by mohla stát mezi USA a SSSR

Základem francouzsko-německé usmíření

Sjednocení Evropy postupně, tzv. sektorová integrace, ne naráz (x federalisté)

Základními sektory spolupráce uhlí a ocel, odtud možná expanze do dalších odvětví uhlí základní energetická suroviny ocel klíčová surovina pro výrobu zbraní Společné využívání těchto dvou surovin Řízeno společným orgánem, který by

byl nadřazený vládám (volná hospodářská soutěž, zákaz kartelů, diskriminace)Jean Monnet

Počátek evropské integrace Přijetí Monnetova plánu

francouzsko-německé usmíření kontrola klíčových odvětví

3. 5. 1950 představil plán ve francouzské vládě

7. 5. 1950 – seznámil s ním ministra ZP USA Deana Achesona, který ho podpořil

Vyhlášení 9. 5. 1950 – Den Evropy

Informování Německa, Velké Británie, Itálie, Belgie, Lucemburska, Nizozemska

Robert Schuman


Reakce ostatních zemí Německo – pro

Proti jen sociální demokraté – plán překáží socializaci Porúří, zárodek technokratické diktatury

Potvrzení rozdělení Německa Belgie, Lucembursko – pro usmíření F a N, proti tlaky

ocelářského a uhelného průmyslu Nizozemsko – pro, volný obchod, mír mezi F a N Itálie – pro, možnost „návratu do Evropy“ Velká Británie – proti nadnárodní autoritě USA – podpora sjednocení Evropy, stabilita, ekonomická

prosperita, obavy ocelářů (vytvoření evropského kartelu) SSSR – proti, agrese


20. 6. 1950 – konference v Paříži, návrh smlouvy zakládající ESUO Jednání řízena Jeanem Monnetem Vytvoření originálního institucionálního rámce

Vysoký úřad – nadnárodní, obavy z technokracie a despotismu úřadu Zvláštní rada ministrů - vytvořena na žádost Beneluxu z obav před převahou

Francie a Německa, zástupce vlád členských států Shromáždění - vytvořeno na žádost členů parlamentů člen. států, demokratická

kontrola Vysokého úřadu, poslanci byli delegováni z národních parlamentů Soudní dvůr - dohlížel na dodržování smlouvy a řešil spory uvnitř společenství

18. dubna 1951 podepsána Smlouva o ESUOPředsedou Vysokého úřadu byl jmenován Jean Monnet10. února 1953 byl otevřen společný trh pro uhlí, staré

železo a železnou rudu

Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství

Bezpečnostní situace ve světě Korejská válka (1950-1953), Američané vázáni v Asii Nutnost většího příspěvku Evropanů na svoji obranu USA chtějí, aby Evropané posílili své vlastní kapacity, aby se obnovila

německá armáda, která by ale byla integrována v evropských ozbrojených silách a byla pod kontrolou mezinárodního velení, Německo se mělo integrovat do Západní unie (Bruselský pakt)

Proti Francie znovuvyzbrojení Německa je nebezpečné, Francie vojensky vázána v Indočíně

(obavy z dominance Němců) Velká Británie

Labouristé – proti, je to nebezpečné, ale nechtěli, aby se Velká Británie více vojensky vázala v Evropě, raději pro vznik německých divizí

Na zasedání NATO podpořili všichni americký plán s výjimkou Francie (a Belgie)


Bezpečnostní situace ve světě Korejská válka (1950-1953), Američané vázáni v Asii Nutnost většího příspěvku Evropanů na svoji obranu USA chtějí, aby Evropané posílili své vlastní kapacity, aby se obnovila

německá armáda, která by ale byla integrována v evropských ozbrojených silách a byla pod kontrolou mezinárodního velení, Německo se mělo integrovat do Západní unie (Bruselský pakt)

Proti Francie znovuvyzbrojení Německa je nebezpečné, Francie vojensky vázána v Indočíně

(obavy z dominance Němců) Velká Británie

Labouristé – proti, je to nebezpečné, ale nechtěli, aby se Velká Británie více vojensky vázala v Evropě, raději pro vznik německých divizí

Na zasedání NATO podpořili všichni americký plán s výjimkou Francie (a Belgie)


Francie vlastní iniciativa (Plevenův plán) Návrh Jeana Monneta Vytvořit evropské divize složené

z národních jednotek, velení mezinárodní, evropský ministr obrany, který by byl podřízený Shromáždění ESUO

Jednání NATO – dvě koncepce znovuvyzbrojení Německa 1. Evropská armáda (Plevenův

plán) 2. Začlenění německých divizí do

NATO (Spoffordův plán) – Německo by zůstalo bez ministra obrany, bez německé armády, podřízení kontrole Spojenců

René Pleven


Projekt EOS v r. 1952 Evropská armáda se společným velením, ve které by

členské státy nebyly diskriminovány 40 národních divizí Rekrutování, kariérní postup, odborná příprava v kompetencích

národních ministrů obrany Evropská administrativa se společným rozpočtem, která by

kontrolovala tyto činnosti EOS nemělo mít vyloženě nadnárodní charakter, neboť

členské státy nechtěly přenášet příliš mnoho kompetencí v této citlivé oblasti – nebyla vytvořena proto funkce evropského ministra obrany

Řídícím orgánem měla být Rada ministrů, která by rozhodovala jednomyslně


Jednání v členských státech Francie – Národní shromáždění plán schválilo, ale těsně, obavy

z přesunu jednotek z Indočíny, chtěla závazek, že VB a USA zůstanou v Evropě

Německo – Budestag plán schválil, ale také rozpory – především chtěli, aby Německo získalo rovnoprávné postavení s ostatními

5/1952 – podepsání Smlouvy o EOS v Paříži Podepsána i smlouva, která ukončila okupační režim

v Německu ( znovunabytí suverenity, zrušen zákaz německého znovuvyzbrojení)

Omezení Německa ve vojenské oblasti – méně divizí než Francie, mělo se zříci výroby jaderných, biologických a chemických zbraní


Evropské politické společenství Ve smlouvě o EOS článek, který dával za úkol Shromáždění EOS

vypracovat projekt evropské politické instituce (federální nebo konfederální)

Nicméně zastánci integrace chtěli vytvořit politickou strukturu ještě před EOS (Monnet, Spaak)

Na projektu pracovalo Shromáždění ESUO 3/1953 – projekt EPS

Stejná struktura jako ESUO, ale výrazné posílení Parlamentu, který měl získat zákonodárnou funkci

EPS by zastřešilo ESUO i EOS, došlo by ke koordinaci zahraniční politiky členských států, mělo pracovat na vybudování společného trhu a koordinovat finanční a měnovou politiku

Schválení EPS bylo ale podmíněno ratifikací Smlouvy o EOS


Ratifikace od 3/1953 Německo – pro, proti komunisté a sociální

demokraté (proti znovuvyzbrojení Německa) Nizozemsko – většinou pro Belgie – většinou pro Lucembursko – většinou pro Itálie – pro, proti jen komunisté, neofašisté,

monarchisté, část socialistů Francie – zdržení, obavy, že NS projekt

nepodpoří, snaha získat čas


Faktory, které ovlivnily ratifikaci ve Francii Změna mezinárodní situace – stabilizace v Koreji, smrt Stalina – otázka

bezpečnosti méně naléhavá Indočína – zhoršení situace, Francie by nemohla vyvážit vyzbrojení Německa Vnitropolitická situace - polarizace

Argumenty pro – znovuvyzbrojení je nutné, kontrola Německa i jeho ZP – racionální důvody Argumenty proti – hra na emoce, odmítání znovuvyzbrojení, EOS není dostatečné ke

kontrole znovuvyzbrojení, odmítání nadnárodního principu, ztráta francouzské suverenity a rozložení francouzské armády

Politické strany Proti – komunisté (agrese proti SSSR), gaullisté (ztráta suverenity, zánik francouzské

armády), nezávislí a rolníci (odpor k Německu, nedůvěra v nadnárodní řešení) Socialisté rozdělení – proti (obavy ze znovuvyzbrojení Německa) Radikálové rozdělení Pro jen republikáni

Krize ve francouzské vládě Nová vláda vznikla s podporou gaullistů, Schuman jako ministr zahraničí byl odvolán,

místo něj Bidault (k EOS byl zdrženlivý)


Nové garance Francii Návrh nových protokolů

možnost povolávat vojáky z evropských divizí do zámoří, úprava hlasování v Radě

Ostatní rozladěni, ale protokoly podepsali, protože neměnily základ smlouvy

Další podmínky Francie Ratifikace EOS podmíněna vyřešením otázky Sárska USA a VB se musí více vojensky angažovat v Evropě VB se měla více svázat s EOS, ale to VB odmítala,

nechtěla být zastoupena v institucích EOS a v Evropě se chtěla vázat dle svých potřeb


Ratifikace ve Francii v 8/1954 6/1954 – vznik nové vlády Pierre Mendes-France, kde

byli zastoupeni gaullisté a naopak chyběli republikáni jako zastánci smlouvy Pierre Mendes-France byl proti smlouvě Národní shromáždění rozdělené Veřejné mínění rozdělené M-F chce další záruky, protokol, který měl omezit nadnárodní

charakter EOS, EOS vázal na existenci NATO, stop EPS Ostatní přijali kompromisy, ale pro Francii nedostatečné

Jednání v NS – odmítnutí smlouvy (proti gaullisté, komunisté, část radikálů, část socialistů, část nezávislých a rolníků)


Náhradní řešení – návrh Velké Británie (min. zahraničí Anthony Eden) Konference o rozšíření Bruselského paktu (Západní unie) o Itálii a

Německo, poté přijetí Německa do NATO Velká Británie poskytla záruky Francii – určitý počet divizí

zůstane v Evropě, stáhnutí jen se souhlasem ostatních Konference schválila nové úmluvy

Obnovení suverenity Německa – Pařížské smlouvy z r. 1952 nevstoupily v platnost, protože nebyla ratifikována EOS (ukončení okupačního režimu)

Vytvoření Západoevropské unie – mezivládní charakter, Německo vstoupilo do ZEU i svojí armádou, omezení – zákaz výroby jaderných, biologických a chemických zbraní, i některých konvenčních zbraní, strop 12 německých divizí

Vstup SRN do NATO – na základě rovnoprávnosti, ale fakticky s omezeními druhořadý člen, nicméně Německo získalo svoji vlastní armádu


Ratifikace ZEU – kromě Francie bezproblémová ZEU těsně prošla v NS (proti komunisté, část radikálů, část

republikánů, někteří socialisté, část gaullistů, někteří nezávislí)SSSR v reakci na ZEU a vstup SRN do NATO založil

Varšavský pakt – včetně NDR, která byla znovuvyzbrojenaDořešení postavení Sárska

Sársko mělo získat evropský status, ale v referendum pro něj hlasovala jen třetina obyvatel, nakonec se Sársko vrátilo Německu (1957)

ZEU nebyla funkční organizací ZEU se stala součástí obranného systému NATO, bez vlastního velení Strategické otázky se projednávaly na půdě NATO Neplnila ani kontrolní funkci vůči Německu Nestala se ani organizací zabezpečující evropské vyzbrojování

Oživení evropské integrace

Jean Monnet, Paul Henry Spaak chtěli další pokrok v integraci Monnet – rozšíření ESUO do dalších oblastí (doprava

a energie) – pokračování sektorové integrace Prosazování integrace v oblasti atomové energie

V r. 1953 bylo založeno Evropské středisko jaderného výzkumu (CERN)

Návrhy na další organizaci, která by se zabývala využitím atomové energie v průmyslu, i při výrobě jaderné zbraně

Monnet pro atom Základ dalšího oživení v Evropě Výhody – nerozvinuté odvětví, slabé národní zájmy s výjimkou

Francie, kontrola Německa, mírové využití


Od r. 1955 se objevuje další myšlenka, a to vytvoření společného trhu v mnoha oblastech Myšlenka konkurující sektorové integraci, Monnet nebyl jejím zastáncem!!! Monnet – společný trh je příliš komplexní, problémem by byla delegace

pravomocí na nadnárodní úroveň, rizika plného hospodářského otevření pro francouzský průmysl (protekcionismus)

Monnet byl pro Euroatom (pokračování sektorové integrace), ale ne pro EHS (to jen akceptoval, společný trh se měl rozvíjet postupně, strukturovaně, neměl vzniknout naráz)

Jednání v Německu – Němci nebyli pro Euroatom, ale byli pro společný trh

Belgický ministr zahraničí Paul-Henri Spaak navrhuje rozšíření ESUO do sektoru dopravy a další formy energie (i jaderné), nezmiňuje společný trh


Postoje zemí Německo – v zásadě pro Francie – zdrženlivá, ve vládě gaullisté, nechtěla

přílišné rozšíření kompetencí ESUO Itálie – projevila zájem Benelux – pro, Nizozemci byli zastánci společného

trhu Ministr zahraničí Beyen chtěl vytvořit jednotný trh

Země Beneluxu – syntéza Monnetova a Beyenova návrhu – sektorová integrace i společný trh

6/1955 – Messinská konference

Messinská konference (1955)

Státy byly pro oživení evropské integrace, ale neshoda na postupu Francie pro sektorovou integraci (jádro, doprava,

telekomunikace), ne pro společný trh Německo, Nizozemsko – společný trh, sektorová integrace byla

nedostatečná, chtěly volný pohyb služeb, kapitálu, zboží i osob Francie obavy – firmy nebyly konkurenceschopné

V Messině se nerozhodlo o způsobu integrace, ale byl ustaven tzv. Spaakův výbor, který studoval oba návrhy

Spaakova zpráva (1956) Sektorová integrace je složitá s výjimkou jaderné energie Společný trh – návrh celní unii se společnými vnějšími tarify Návrh dvou organizací – Euroatom a EHS

EHS a Euroatom

Postoje zemí Francie – pro Euroatom Belgie – ne Euroatom (prodej uranu z Konga USA) Němci – podmínka přijetí Euroatomu, pokud Francie přijme

společný trh Benelux – společný trh Francie – pokud chce Euroatom, musí přijmout společný trh

Vliv občanských aktivit a veřejnosti Evropské oživení podpořeno prací Akčního výboru pro

Spojené státy evropské, který založil Monnet (1955) Sdružení významných osobností, předsedů politických stran v národních

státech, představitelů odborů, aby ve svých státech prosazovali evropskou myšlenku

Důraz především na Euroatom

EHS a Euroatom

Faktory ovlivňující jednání o EHS a Euroatomu Situace ve Francii

1956 – volby do NS, vítězství socialistů a radikálů, prohra gaullistů, vláda pro evropské oživení

Jsou vyřešeny dva zásadní problémy – znovuvyzbrojení Německa, Sársko

Pro Euroatom Společný trh – rezervovaný postoj, tradice protekcionismu, vláda ale

chápe liberalizaci jako nutnost, firmy proti společnému trhu, vláda pro USA – podpora projektů, konsolidace Evropy proti SSSR Suezská krize 1956

Nutnost zajistit energetickou soběstačnost – Euroatom Rozdělení Velké Británie a Francie – Francie se více orientuje na

Evropu, aby v ní získala patřičné postavení, integrovaná Evropa by vyvážila vliv USA a Velké Británie

EHS a Euroatom

Jednání o Římských smlouvách (1957) Obavy z Francie Socialistická vláda jednala s NS s předstihem, tím

si de facto zajistila ratifikaci Výhrady:

Euroatom – nemá nebrát rozvoji vojenského potenciálu Francie – partneři museli Francii ustoupit

Společný trh – pozice zaměstnavatelů se zmírnila, ale požadovali záruky (hlavně sociální)

EHS a Euroatom

Záruky Francii Harmonizace sociálních výdajů – ostatní země s ní měly

sladit výši výdajů, aby nebyla v konkurenční nevýhodě Zemědělská politika – organizovaný trh,

protekcionistický (x Niz.), min. garantované ceny Připojení zámořských území – aby nebyla separována

od společných celních tarifů (+Belgie) x ostatní – nechtěli podporovat kolonialismus, ale nakonec museli souhlasit

3/1957 – podpis obou smluv v Římě

EHS a Euroatom

Ratifikace Francie – bezproblémová Německo – CDU a SPD pro smlouvu Itálie – většina pro

Obavy průmyslníků a zemědělců z konkurence, nicméně vysoká nezaměstnanost, společný trh by nabídl uplatnění mnoha Italů v zahraničí

Benelux – bezproblémový proces v Belgii a Lucembursku Nizozemsko – kritika projektu, obavy z růstu cen, harmonizace

sociálních výdajů, Komise nemá dostatek pravomocí, aby chránila malé země, chtěli účast VB – nakonec pro

EHS a Euroatom

Institucionální rámec tří Společenství Přijetí struktury ESUO 1 Shromáždění pro ESUO, EHS a Euroatom – Evropský

parlament 1 Soudní dvůr pro ESUO, EHS a Euroatom Hospodářský a sociální výbor pro EHS a Euroatom 2 Komise a 1 Vysoký úřad a 3 Rady Jiné nastavení vztahů mezi Komisí a Radou v EHS a Euroatom

V ESUO byl Vysoký úřad nadřazený členským státům, nezávislá autorita pro uhlí a ocel

V EHS se zvýšila autorita a zásahy členských států – šlo o celou ekonomiku, národní zájmy

Komise EHS a Euroatom měly výrazně omezenější pravomoci než Vysoký úřad ESUO

EHS a Euroatom

Prvním předsedou Komise EHS byl Walter Hallstein Pro Komisi Euroatom to byl Etiénne HirschBruselská smlouva (Slučovací smlouva, 1965)

Vznik jedné Rady a jedné Komise pro všechny Společenství

Euroatom – měl vytvořit společný jaderný trh s volným pohybem surovin, zařízení a pracovních sil Tento trh byl otevřen 1. 1. 1959

EHS – složitější, liberalizace obchodu, odstranění cel mezi členy, ustavení vnějších cel Harmonogram liberalizace – přechodné období 12-15 let, rozdělení na

tři etapy Mělo dojít ke stanovení společné hospodářské politiky – složité, nikdo si

neokázal představit, co to bude

http://europarltv.europa.eu/en/player.aspx?pid=ad5d6b86-4455-48b2-8620-9f2100a32163

http://europarltv.europa.eu/en/player.aspx?pid=2f7c326a-4ce2-4a37-87ae-9f0800beac96





Documents

Evropská integrace 1950-1957