okolní svět nemá d ležitost, jen drama dvou cxponovanych bytostí' Podírníz Čejkova pera plyne lehcc a čtenáŤsky pŤitaŽlivě, napétí z hlcdiska intenzityvztahu (i ve ztrácerrí).ic stále pŤítomno, hlavnírn morálním kodcxem je vztahsám o sobě, nikoliv názory nebo situace okolí. A pŤece je zilc i jakési pasivnívlečení pŤíběhem, jako by autor ncbyl mocen zabránit tomu, jak se jeho knihausklá<]á: ,'Byli jsmc.jako loutky / na scéně vlastních let.... '.,V každém pŤípadč.iei Čejkrlv dosti nekonvenční debut dokladem tollo, že ediční politika na ktlncisedmdesát1ich let doznala jiŽ jisté změny.

I kdyŽ.jsem se ncntohl věnovat podrobnějijcdnotliv1ym sbírkáln' piesl'rr jscrlr

na závěr snad oprávnčn konstatovat' žc Adanrovcl dosti paušírlní odmítnutí p<le-zie sednrdesátych let platíjen pro'jcjí opatrnickou a ncvyraznou část, nikoliv proněktcré ccliční činy, jcž nírs i po lctech dovedou živě zaujmout.

"' Č(\s| I,učení s pt-'íběhent. s' 55

164

,,Generace,. místo generace

PETR HRUŠKA

Jako ,,gcncraci.. osaměl1ich bčžcťr označil l itcrární kritik Petr A. Bílek ve Stcj-nojmenné knižní studi i ( l99 l) počctnou skupinu autor , ktcryrn o l lc ií i lní českánakladatelství vydala debut v prribčhu osmdesátyclr let (někdy.jiŽ na konci lctscdmdesát1ich), a termín generace zánlěrnč vloŽil cl<l uv<lzovek. .jcŽ se však piináslcdném obecnějším uŽíváni tohotcl označení jiŽ vytrati ly. Vskutku lzc všakstěŽí mluvit o gcneraci jak z hlediska programového (Žírdn1i společn prtl ně ne-existoval). tak z hlediska včkového. SpeciÍická situace státem ňízené a ideolo-gicky bedlivč kontrolované kultury v socialistickénr Českoslovcnsku ÍoÍiŽ z'pŮ-sobovala, Že mezi dcbutanty tohoto obclobí patŤil i autoňi narození na konci čty-Ťicátych lct (JiŤí RulÍ', Michal Ajvaz, Lubomír Brožck) stejnč jako ti narozenív letech padcsát1ich (V|atJimír Kiivánck, Miroslav Huptych, Lubor Kasal, Sva-tava Antošovár, Ivo Šrnoldas, Jiňina Salaquardová, Zdcněk Lcbl. Vít Slíva. JiŤíDčdeček, Jan RejŽek, PŤcrnysl Rut, Zdcna Bratrš<lvská, Milan Andrássy) i še-desát1ích (Sylva Fischcr<lvá' Norbcrt HoIub, Marck T<lrnan, Lubclr Vyskoč, So-řa Záchová). Do rozhoclnutí, zda a kcly kníŽka básní vyjde' vstupovala totiŽmnohá rninrtl l iterární kritÓria, v nakladatelstvích vznikaly latentní poiadníkya doba čekání na vydání sbírky narrislala i na pět a více let. V Ťadč pŤípadťr' jak

upozorĎujc P. A. Bílek, sc tak nedá hovoÍit o dcbutcch v pravénl slova smyslu,kníŽky sc stávaly spíše jakymisi prribčžně sestavovanymi v1/bory bírsní _ z tŤc.ba i desetilctého autorova tvťrrčího období _ čekajícími na to. , 'až projclou.. ce-l m redaktorsko-lektorskym schvalclvacím mechanisnlcrrr. Taková cdiční praxepak skutcčně jakousi osamělost jednotlivych autorskych osudťr a.jcjich tvr]rčíchčinri zpťrsobovala. Stupiíovaly ji i rnnohÓ další vnčjší okolnosti, zcjnlÓna nc-ochota stráŽcťr kultury vribcc poskytoVat prostor (napi. v podobč litcrárního pe-riodika) pro Í.brmulaci nč.1akého hlubšílro názorovÓho spňíznční, prtl Íbrmulacispolečn ch programovych postojťr, jcŽ by s sebou nutně pŤinesly takÓ určitoudiferenciaci, odlišnost a jinakost - tecly hodnoty, ktcrych se každá iclcologie za.ložená na principu nivclizace musí právcm obávat.

Publikační rnožnosti drlsud nezavedcnych autorŮ nebyly vclkÓ. I)ílttct, pÍí|o-ha Litercín ho ttěsíčníku, Ťízeriého posrpnov mi nornlalizátory, poskytovalazdržcnlivč prostorjen krátk;ím ukázkánl, více začátcčnick m pokus In ncŽ sku-

l6-5

tečnÓ p<lczii. Po zrušcní Divokého vína v roce |97l neexistova| po celé obtlobížádny literární časopis pro mladé autory (v!jimku tvrlÍila LékoŤice, časopispražské nemocnice na Bulovce' v jchoŽ rcdakci pracovali M. Huptych, Z.LebIa Zdeněk Šimanovsky' ktcry však p sobil.jcn v omezeném dclsahu). o nové, z,a-čínající autory se rněly v scdmdesát1ich a osmdesátych letcclr ,,Starat.. sborníkya alnlanachy tzv' Inlac|Ó české poezie. vyclírvarrÓ v naklaclatelstvích Čcskrlslo-vensky spisovatel či Mladíi íionta. a nc.jvyznamnější z nich, Rosny bot] (|916),Klíčettí (l985)' Zvldšní znattrcní (l98.5) ttZelet pei'.í (|981) spolcčně s Dil iívydanynr sborníkern Hotno ludens (l978) skutečně dokírzaly pňedstavit v zá-plavě l iter1rrního balirstu i několik za.|ímiivějších autorskych osobností (L. Kasal,M. ftltnan, S. Antošrlvír. I. Šmoldas. M. Huptych, J. RulÍ' S. Fischerovír). K po-dobnéIrru eÍ.ektu vlastně docházelo takÓ v pŤípadě někcl|ika pravidelně vypiso-van1ich literárních soutčží. ktcrymi byly napŤ. Strážnicc Marušky Kudeňíkové,ostravskíi Generacc. Nrlvo1ičínsky litcríir.ní květen nebtl Literární Beroun. Nc.dostatck oficiálrrích publikačních možn<lstí částcčně kornpenzovalo mj. nčkolikm/tlo scén pro recitirci a autorská čtcní (ze.jrn. praŽsky Rubín s pravidclnyrn ptl.ňaderrr Zelené peŤí, ktcry organizoval reci(átor Miroslav KováŤík).

Prvotiny rnlad1ich auttlrrj (což v tomto období znaIncnalo v prťrmčru tŤiccti-letych) .',ycházely pŤcdcvším v mlirdoll.<lntovních edicích omega a na skltlnkuosrlldcsátych let v nrlvč zYizenén Laclční. Debutovat v této době bylo obtíŽnéi jcdnoduch . Nárnaha, s níž se tčch nčkolik skutečnych clsobností pokoušeloprosaclit v hlídanenl prostoru otlciálních publikačních tnoŽností svtij pozoru-hcldny. netuctovy rukopis, byla logicky provázena relativní snadností publikovatpro vclky počet těch. kteÍí zaručovali vc sv)Ích verších kultivovany, neprob|e-rnaticky prťrněr. nikterak originální, alc tirky nic a nikoho ncohroŽující a poIná-hající udržovat zakonzcrvované po;etí pclcziejako pouhÓ život zkrášlující <lcko-racc pro volnou svíttcční chvilku.

]hk vlastně pokrač<lval zŤetelny rlrpaclek společenské prcstiŽe a role básníkai poczic. Nejstarší gcnclacc zklamala tínr'.jak poslušně pŤijala ťrlohu nornralizá-torťr. zakázala si vidčt rozporuplnou pravdu a za básnč vydávala zverš<lvanÓproklamace a politicky služebné agitky. Tzv. generace stiední' sysovsko-Žáč-kovskír sice vydobyla pro poezii zp|,tLky prostor civilní, prostor všednodenních

zátrakŮ, ale zklanlala tírn, Že tomuto pozemskému SVčtu dťlsledně upicla roz-

měr rnctaÍyzicky, že tlbcházela nicotu, cxistcnciální rizkost i víru v duchrlvní

hoclriclty transcendentli lní povahy. A vclká většina pŤichírzcjících básnick ch

adcptri pak tuto násiInč profánní. nraterialisticky ,,vykostčnou.. skutečnost uŽ jc.

norn pŤizclobovala lyrickytlr sloverrr, jenom ornamentalizovala banální sanlo'

zŤejmosti a Sugcrovala vciejnosti, ž'e p<.lv'ieje vlastně pouhy zkrášlující popis'

r66

umční pěkně Ťíci to, co je na jevovérn povrchu svěra vidět a nanejv1is si sníl-kovsky vym]i šlet, co by na něm byt viclět ještě mohlo. K takovérnu ,,p.'j...,bu p.o-ní tendovala vždy více poezie psaná Ženami' a tak se v té době takc rlb.jcvilclopravdu veliké rrrnožství básníiek (Markéta Procházková' Jitka BaclbuČk<;r,á.Marta Gártnerová, Eva Frantinová, Blanka Albrechtová, Marcela ClrItlarová'Michaela Pánková, Alena Vávrová, Eva Kotarbová, Hccla Bartíková, Jir.ina Ax-manrlvá, E.va Sulcovír, Vlasta Skirl ická, NaděŽc|a SIunská, .\čra

Noskovi,l a clalšía daIší), kterc vydaly po jedné či dvou sbírkách lyrickych básní, rna.jících ncJ-častčji charaktcr soukromych de níčkovych záznanl (zcjrn. milostnych a roclln-nych), rozepsanych do veršrj a zahalovanych vc vágní poetickc opary či poclá-vanych s onou sterilní, unylou kultivovaností, jež nalrrazovala ,,r]ivoktlst.. sku-tcčného života v.jchtl hloubkáclr a clraInatcch'

Mczi autory a autorkarni vstupujícírni na pole oÍlciálně vydávanÓ Iiterltul.},však bylo také nčkolik, jejichž tvorba Iněla od počíitku náročnější anrbicc a pro..1cv<lvala se uprostied oné záplavy pscudopoezic.|ako sice solitÓrní, alc pŤcccjenncpŤehlédnute|ny pokus vrátit básni její svrchovanost, její svobociu idcovoui irnaginativní. Právě mladá básníŤka S. Fischerová nabírlla jeden zc svÓbytněj-ších básnick]/ch svčtŮ ve svém iJebutu Clwění ztivotlních koní (19t]6), ktery ko-ncčnč nebyl jen poctickou odvozeninou vnější skutečnosti, ale promIouval sy-rovou cltovostí m|adého čIověka a stál ukotven ve vlastní. jakoby pončkucl ne-Žcrrské, ale docela vyrazné obraznclsti. Podobné práv<l na sku1ečnou inraginacisi - i pňi hrozící umIuvenosti - vyvzdorovávala vc svych surrcalisticky rozvol-nčn]ich v jcveclr S. Antošová Gíkdií mi poezie, |981; Th ženskÍ ntusí b.Ýt opi-l !, 1990). Čímsi zarlrhly, cvokovanyrn pocitenr vy<lčclěnosti svíravč clrlartnybyl skcpticky svčt J. Rulf.a v Prospektu na rcZhlednu (l988) a nezvykly básnic-ky prostor sc otevicl L. Kasalovi vc sbírce Dosudbl' (l989). Šlo tl prrlstor jazy-kovy' vytváŤen;i tak, žc slova vc vcrších byla akccntována ve svÓ zvukovéa skrytč v znanlovÓ vrstvč a tak jak<lby ožíva|a, rlsvclbtlzovala se a ptlčala tak-Ťíkir.líc spolurozhod<lvat o pŤítomnosti slov sousedních. o vlastnínl, ,,stvoic-ncIl,. vesmíru' ktery si Žr;e podlc svych pravidel a ptl svérn. na vně.jší rcalitč clo1istc rníry nezávislc, lze mluvit i v pŤípadě bizarních, l.antaskníclr vizí M. Ajva.zc ze sbírky Vrafuta v hotelu InterconÍinental (|989), Právě tady se pčínlo dc-m()nstruje - i kdyŽ nčkdy bohuŽe| pouze dcmonstrujc _ životodárná nutnost od-nlítnout.;cvov povrch jako k|amav;i a potňcba v kaŽclodenní existenci zah|éd-n()ut Znamení, ktcrá nárn prostŤednictvím naší svobodné pŤedstavivtlsti dáváukrytá skutečnost, pl ná tajemn1ich souvislostí'

SvrjdnÓmu pokušcní psát lyrickÓ obr.ázky a oz<Jobné nliniatury se snažili vy-hnclut také autoŤi, jcjichž poezic by|a za|ožena vícc na ÍilozoÍqící rcllcxi, do-

.|.

t 6 l

tečrré poczii. Po zrušení Divokého vítta v toce l97 l neexistoval po celé obdobíž/rdny litcríirní časopis pro rnladc autory (vyjinlku tvoŤila LékoŤice, časopispraŽské nctnocnicc na Bulovce, v jchtlž rcdakci pracovali M. Huptych, Z, L'eb|aZdeněk Sirnanovsky, ktcry však pťrsobiljen v onrczeném dosahu). o nové, za-čínající autory se mčly v seclmdesiitych ir osnrdcsírtych letech ,,stafat.. sborníkya almiinaclry tzv. nllatJÓ české pclczic. vydávanÓ v naklzrdiitcIstvích Českrlslrl-rensk spistlr.atel či Mlaclír íj.onta' a nc'jvyznarnnč.jší z nich' Rosttv botl ( l976).Klíčení (l9tJ5)' Zy'l, štní znrntení (I98.5) a ZeLené pei,í (1981) spolcčně s Dil iívydiinyr.rr sborníketn Holtto luclens (l978) skutcčně dokázaly pŤedstzrvit v zii-plavě l iteríirního balastu i několik zajíInavějších autorskyclr trsobností (L. Kasal.M. Toman, S. Antošovi i . I ' Šmoldas. M. Huptych, J . Rul f . S. I r ischerov1r) . K po-clobnÓmu clčktu vlastnč cloclrázelrl takc v pŤípadč nčkolika pravidelně vypist'-varrycl'r l itcrírrních soutčží. kteryrni byly napŤ' StráŽnice Marušky KudeŤíkové.rlstrirvskít Gcncrace. Nrlvtlj ičínsky litcr/rrní květcn nebo Litcri irní Beroun. Ne-Clostatek o1lc iá]ních publ ikačních tnožností částcčnč kornpenz<lva l t l rnj . někt l l ikrníllo sccn pro recitaci a autorská čtcní (zejrn. praŽsky Rubín s pravidelnyIrr p<l-iadern ZclcnÓ peŤí' ktcry organiz<lval recitátor Mirrlslav KováŤík).

Prvotiny rnlad1ich aut()rŮ (coŽ v t()Into období znaInenalct v prťrmčru tŤiccti-letych) vycházely picclcvšínl v Irl laclrl l l.ontovních cdicíclr orncgir a na skltlnkuosmdes1tt1'ch lct v ntlvč l' iízenén Laclěrrí. Debuttlvat v této cltlbč bylo obtíŽnÚi jednocluclré. Nárnaha, s níŽ sc tčctr několik skutcčnych os<lbností pok<lušeltlprosaclit v hlídanén pr()storu oÍlciírlních pub|ikačních mož,ntlstí svtij ptlztlr.u.

hodny. netuctov}i rukopis. byla logicky provázcna r.clativní snadností publikovatpro velky prlčet těch. kteÍí zaručclvali ve svyclr vcrších kultiv<lvarry, neproblc-

maticky prrinrčr, niktcrak originíilrrí, i i lc taky rric a nikoho ner;IrroŽující ir ptl l lríi-

hající uclr.ž,oval zakonzcrvované pojctí poczie jakt> pouhé živ<lt z,krášlujíoí dcko-

race pro volnou SVáteční chvi lku.Tak v]astně pokračtlvaI zŤetelny padck spolcčcnské prestiŽc a role b1isníka

i poezie. Ncjstarší gencfacc zklama|a tím, jak p<lslušně pňijala Lilohu norrnalizá-

torťr, zakítzala si vidčt rrlzprlrupln<lu pravdtr a za básně vydiivala zveršovatrÓproklarrlacc a politicky slLrŽcbnÓ irgitky. Tzv. gcncracc stňcdní' sysovsktl-Ž1rč-

kovskír sice vydobyla prrl poezii zpírtky prostor civilní, prost()r všednodennícIt

zátrakŮ. alc zklamiila tím' že tomut() pozemskÓnlu světu dťrslcdně upňela roz-

měr rnetaíyzicky, Žc <lbcházela nicotu, cxistcnciírlní rizkost i víru v duclrovní

hoclnoty transcenclcntítlní povahy' A vclká většina pŤicháze.|ících básnickych

acleptťl pak tuto násilnč proÍ7rnní. nlatcrialisticky ,,vykostěnou..skutečnost uŽ.jc-

nornpi iz t lobovaia lyr . ick1ítrrs lovcIn, jcnonrornarrrcnta l izovalabanálnísanl<l-zňejmosti a sugerova|a vciejnosti, ž'c p<le,ziejc vlastně pouhy zkríršlující ptlpis.

r66

utnění pěkně Ťíci to, co .jc na jevovérn povrcl-tu svčta viclět a naneivvš sr sníI.kovsky vym!šlet, co by na něm b;i t victět ještě nlrlhlo. K iakrlveítnu zpísobu psa-ní tendovala vŽdy vícc poezie psaná Ženami, a tak se v té dobč také objcvi|oopravdu vcliké rnnoŽství básníňek (Markéta Prtlcházková, Jitka Ba<lbučková.Marta Gártnerová, Eva Frantinclvá, Blzrnka Albrcchtová, Marccla Chmarrlva,Michae|a Pánková, Alcna Vávrová, Eva Kotarbov/r, Heda Bartíková, JiŤina Ax-manrlvá, Eva Šulcovii, Vlasta Skalická, NaclěŽda Slunská. \čra Nrlskovíi a clalšía další), ktcré vydaly po.jcclné či dvou sbírkách lyrickych básní, rrrajících nc.j-častěji charakter soukr<lnrych deníčkrlv1ich záznaIn (zejm. rnil<lstnych a rocJin-nych)' rozcpsan]ich do veršrj a zahalovanyclr ve viicní poetickÓ rlpary či ptlclá-vanych s ()l lou sterilní' unylou kultivtlvaností, .jcž nahrazovala ,.cl ir,okost.. sku-tečného Živ<lta v jeho hl<lubkách a dranlatech.

Mezi aut<lry a aut()rkalni vstupu.jícírrri na polc rlÍlciáIně vyclírvané litcraturyvšak bylo také několik,.1c.i ichž tvorba nlěla oc] počírtku náročnč.jší ar.nbicc a prtl-jevovala sc uprostred rlne ziiplavy pscuclopoezie.jako sice soIitÓrní. alc piecc.jennepŤehlédnutelny pokus vrátit básni jcjí sl,rclrtlvanost. její sl,obcrclu idcrlvclui irrraginativní. Právě rnladá básníika S. Fischerová nabídla jcclcn ze svÓbytnč.j-ších básnick)ich světŮ vc svém debutu Chvění zcivotlníclt kottí (l986), ktery ko.ncčně ncbyl jen poetickou odvozeninou vnější skuÍečnosti, alc promlouvaI sy-rovclu citovostí mladéhrl člověka a stíll ukotvcn vc vlastní. jakoby poněkud ne-Ženské, alc docela vyraz'né obraznclsti. Poclobné právo na skutcčnou irnaginacisi _ i pňi |lrr>z'ící umluvcnosti - vyvzclorovát,ala vc svych surrcalisticky rozvol-něnych v1i.jcvech S. AnttlŠtlvá (Říkdií ttti 1ltlejt', |981;Th ž,ensktí tttusí b'l1Í rl1li-ld!. |99()). Čímsi zadrhI . er'okovanytn pocitenl vyclěclěnosti sr'írar,ě clrladnybyI skepticky světJ. RtrIl ir v Prc'spakÍu ntt rczh!ctlttt,t (l988) a nczvykl1i bírsnic-ky prostor sc otcviel L. Kasalovi vc sbírce Do'suclbl, (l989). Šlrl o prosttlr1azy-kovy. vytvírÍcn tak, Žc slova ve vcrších byla akcentována vc své zvuktlvÓa skrytě vyznamové vrstvč a tak.jakrlby ožívala, rlsvrlbozovala sc a počala tak-Ťíkajíc spolurozhodovat rl pčítomnrlsti slov souscclních. o vlastnínl. ',stv()fc-ném.. vesrníru, ktery si žijc podle svych pravidel a p<l svérn. na vnčjší realitč clo.1istc rníry Ircz/rvisle, lzc lnluvit i v piípadě bizarníclr' íantasknícIr vizí M. Ajva-ze ze sbírky Vrctžcla l, ltrlÍelu Ittten'ottÍittental (.|989). Príivě tady se pŤínlrl dc-monstrujc _ i když někcly bohuŽeI prluze demonstrujc _ Živcxtldírrnír nutnost ()d-mítnout jcvovy povrch .jako klamavy a potŤcba v kaŽclodenní cXistcnci zalrlÓc|-nout Znamení, která náln prostÍcdnictvírn naší svrlbodnÓ p cdstavivosti dírvírukrytá skutcčnost, plná ta.Jemnych souvislostí.

Sv dnÓInu pokušení psát lyrické obrírzky a ozcirlbnÓ niinia(ury se snažili vy.hnout tak<i autoŤi, jcjichŽ' poezie bylir založena vícc na Íilozol.ující reflexi' clo.

-5-

l o /

diivající hásrrírn věrohoclnou rozpclruplnclst ir vnitiní dynamiku. TakovÓ rysy rné-ly sbírky Ncpoko.j ltoclilt (I984) Víta S|ívy, Vypouštění holubice (|982), NahéstroL|l\.(l98.5) a Kanrcny písní (1990) V. KŤivánka' ale také texty právě M.Aj-r'aze a S. Fischcrovc. o racioníilnčjší typ poczie, cldhocllany jít za pouhé clojrnya pocity básníček. sc p<lkclušcly s kolísav1irn tispčchcrn Lenka Chytilt lvá, S. Zá-ch<lv(t' Z. Bratršovská ncb<l Jitka stehlík()vá, zŤídka se <lbjcvovaly verše usilu.jí.cí o hunltlrny a scbeirclnick1i odstup od vlastního Ženskcho Lidčlu (Dagmar Scd-lická, Marie Štemberkovír, Světlana Burianovít). Paroc|ic' sarkasmus' ironiea černy lrunrorjako zpťrsoby, JiniŽ |l 'e ncjlépe vyjádŤit absurclitu' skrytrlu pocluhlazcnynr povr.chcnl s<ručasnosti, ovšern patŤily vícc k poezii psané rnuži(M. Huptych, J. Ite.iŽek. .I. Dědečck, P. Rut). DěIo se tak zpočírtku vclmi opatr-nč. v.jinotajích a alcgclI.iíclr, s bIížícínl sc konccm osrrlclesátych lct však pŤccejen narťrstala expIicitnost kritickych vyjádŤení a syrová cxpresivita trbrazri doby:.'V ulicícIr krírčí krulroristí / a čelistnatci. Vláclnc klid / a bílou cupaninou plsti /níts táhnc piikrrrrit... ' Tato částečná ()tevren()st vrcholi|a v nčkter clr sbírkírchnove edicc Laděrrí, vyclanych v prŮbčhu roku l989: ,,Souhrnny rcvoluční clěje-pisec: / Pod gilotinu sc chodí / se vztyčcnou hlavou. / Se vztyčcnou lrlavtlu / scchoctí pod gilotinu..:, ,, lr lasitě mlčíme / nllčcnlivč hlasujenrc / proces denlokra-tizace pr<lběhnc i kdyby r'šichni byli proti..].

Ačkoliv skutcční tv rci rnezi n<lvyrni auttlry byly vc svénl odlrtldl1rní sváclětsoubo.j s tuhou vydavatclsktlu politikou vskutku ,'osarnčlymi běŽci..a také.iejichprlctika byla pŤípad rld pŤípaciu velmi <ldlišnír, pŤcsto existovaly určitÓ charaktc.rové rysy včtšinč z nich společné. Ve<lle již zItríněnélro <ldh<ldlírní Vidět (a Ííkat)věci vícc kriticky trl byl zc.1rncIla silny drjraz na vlastní proŽitck, na clsobrrí, ni-ternou zkušcnost. která stírla v zákla<-lu tcxtŮ J. Rull.a, L. Kasala, S. Antošové.J. Salaquardor'é. S. Fischcrové a dalších. Byl do jisté míry rcakcí na tldosobně-ny r.étorick1i patos. ktery stáIe jcště picdváděli autoňi skálovsko.f1orianovské ge-nefacc. a na ncustálÓ apcly idctl log , aby sc nllaclá poezie konečně vyklubala zeskoŤápky svÓho subjektu a nabídla svÓ sluŽby společensk rn z/qmťrm v podobětzv. angaŽovirné poczie. o angaŽclvanosti se v té <lobě nanlluvilo hodně a mys-lelo se jí hlavně zčctclnč zlbrnlulovanÓ vidční skutcčnosti, ktcré by bylo loajál-ní v či ideologicky zvolcné poclobě světa' ajako kritika (tzv. konstruktivní) rně-la byt pěstov1rna pouhír krlmunální satira. Angažovanost novlch autorrj všakchtěla b1ít hlubší a skutečnější, tj. takovou, která ví, žc za hodnověrnost vcršeneručí ',správnč.. oricntclvan svčtonázor' ale soukromy proŽitek a bohatost bás-

I ' Šnro ldas: Z inní ' \ r s t ' Čs ' sp i sovate| . P raha |988. s . l5 .] N' Ho|ub: Zrcltl lo ryld jcvištl ' lt. MIadá lionta, Praha |989' s' 26' L' Kasa|: DosirlÓl: Mladá fronta. Praha l989' s. 36'

1 6 8

níkova vnitŤního světa' A tak<lv pŤístup ncumtlžĎrlval nadirlc jen zvcršov/tvatvypriizdněná lrcsla a teze.

Akcent na hurnanistick1/ a ctick1 post<lj člověka, uplatiiovany v každodenních,nenápadnych a zdánl ivě nedŮleŽitych okanrŽicích' se jcví jaktl jecliná rnoŽnost zno.vunalczcní osobní integrity, poztrácené v šedi a ťrnavč davo'''č anonymníhcl, ,,Irro-madného.. života. Tcntcl akccnt je záklacJcrn díla M. Huptycha, L. Kasala. V Kri-v/tnka' V. Slívy, J. Salaqr'rarclovÓ. L. BrclŽka a dalších' I-idskost jc ohroŽena zevnitŤi z,venčí - najedné straně vclnli časté vfjcvy Irložné nuklcární katastroÍy: ,,Copakto nese hczk ho borrrbarclér./ v paiátech / svym rnláclhtŮrn'/... a zncpokojivé pŤí-tottltl<lsti .jadcrn1ich zbraní: ,,nah se dívárn / vstŤíc šípŮnl rakct..5' nir straně druhéreálnc nebezpečí konzunrnílro pŤeŽí.lání v ,,ulitách prázc|na odkud i šnck prchá /pied našínl tcplcrn z'Ie|evizc zvyku..o s hojnynli clbrazy ,,cclonárrldní vyŽranosti..7,,,pomal ch bczpečnych clní..', v nicliž se ,.trrohlo ž'ít l kdyby se ŽiltÍ..,. Logicky sepakjako z,ák|adní proŽitky lyrickcho subjektu clostavovaly dcziluzc a oclcizcttí, za-koušené uprostŤcd spolcčcnské reality stcjně.jaktl v soukrorní intinlního vztahu.Sarnota jcdn<ltlivce sc tak postupně stirvala všuclypŤíttlrnnou a dává tlznačení ''ge-ncracc..osanrěl1ich bčŽcŮ další vyz,nanly. Minlo.jiné souvisí se skutcčností, na niŽupozorniI P A. Bílek a kter.l se v našicli clčjinírch v jistych obdobích opakujc: rolebásníka.jako mluvčího' barda' hov<lŤícího k davu a za dav byla opět postupně Ira-hrazována rcllí osamčlce. ,,srněšnéhrl blázrra... snílka uprostŤcd zuĚícího hokynáŤ-skÓho pra-unlatisInu' tlutsidcra na periÍ.crii společcnského dční, ''ktery promlouváhlubclk1inii ryharni k rrěkolika kiehk m ušíIn / naslouchajícím v práz<1ntltě..l(). Tri-buny a vclká pÓdia nahradil rnaly' spoŤe osvětlcny sál s Íblkovynr písničkilriern, kte-rénlu sednrdesátá a zejnlcna osnldcsátá léta svynl zptisclbenr ,,patŤiIa.. a kter sestal novyrn zprostiedkovatelem básnického slova. A básnické slovoje často nedri-včIivě potěžkírváno, zkoumáno rr skcpticky shlcdáváno nedostaču.jícírn k tomu, abypohnulo světetn. Básník není pÍcsvčdčen o celosp<llečenském vyznanru svych vcr-šťr, alc o nutnosti činit včci i zdírnlivě riplně marnÓ _ píše víc pĚesto, ncž proto.

Intclnace tčch vzkazr], sídlištníclr ,,v kaz .. (I. Šmoldas) o zautomatizclvanÓma otupěléll1 vegctov/rní cclé společnosti byla rŮzná _ od skcptického, zouÍalÓlrokonstatovítní (I. Šmoidas, J. RulÍ), pŤcs hočky srnutck (V KŤivíinek), rozhněva-

. M' FIuptych; Ntí:.orní pt"'Íntltt1lis tujnokfítlb., h' Čs' spisovate|. Praha I989. s. 99' J' Itulf. in: Zalanl ptíí. Mladá tionta. Praha | 987. s. ] 58'ú V KÍivánck: Vl'pouštěnÍ lnlubícr. I'rácc' Praba l982, s' 26'' S' Antošová: Říkají ni poaz'it ' Mlaijá fronta, Praha l 987, s. 22'' S' Fischerová: Vtlktí ztt:uil|tt. Čs- spisovatcl. l 'raha |990. s' |9'o 1 , . K a s a l . c . d . . s . l l .'. ' S' AtttoŠová: Říkttjí ai 1lttcz.ia' Mlri l i i fronta. Pralla |9ll7. s' |2'

L.

169

dávir.1ící básrrírn věrohodnou rozporuplnost a vnitňní dynarniku. Takové rysy rně-ly sbírky Nepoklj hoditt (l984) Víta S|ívy, V1,pouštění holltbice (1982)' Nahéstrlnl\. ( l98.5) a Ktuttettl, 1lísttí (1990) V. KÍivánka, ale také tcxty právě M Aj-r'aze a S. Fischcrclvé. o raci<lnírlnější typ poczie, odhodlany.jít za pouhé do.jmya pocity b1tsníiek, se poktlušcly s kolísav1irn uspěchcnr Lcnka Chytilová, S. Zíl-chová, Z. Bratršovská ncbo Jitka Stehlíkov1r, zŤídka se objcvovaly verše usilu.jí-cí o hunltlrny a sebeironioky cldstup od vlastního Ženskéhcl dělu (Dagmar Socl-l ická, Maric Štemberkov/r, Světlana Burianová). Parodic, sarkasmus, ironica čern hunlor jako zpťrsoby,.jirniŽ lze ncjlépc vy;ádÍit absurditu, skrytou pocluhlazcnynl povrchcnr s<lučasnosti, clvšcnr patŤily více k poezii psané lnuŽi(M. Huptych' J. RejŽck' .I. Dědeček, P Rut). Dělo sc tak zpočátku velmi tlpatr-nč, v jinotajíclr a alegoriíclr, s blíŽícírn sc konccm osmc|csátych let však p cccjen narťrstala cxplicitnost kritickych vyjírdicní a syrová cxprcsivita obraz doby:.'V ulicích kr1rčí kruhoListí / a čclistnatci. Vládne klid / a bílrlu cupaninou plsti /nás tírhnc piikrrnit... ' Tato částečná otcvrcnost vrcholi la v nčkterych sbírkáchnové eclicc Ladění, vyclan1ich v pr běhu r<lku |989: ,,Souhrnn revoluční dčje-pisec: / Po<l gilotinu sc clttldí / sc vztyčenou hlavou. / Se vztyčenou hlavou / scchodí pod gilotinu..r, ,,hlasitč nllčíme / rnlčcnlivě hlasujerrrc / proces dernokra-tizace proběhne i kdyby všichni byli proti.. l.

Ačkoliv skuteční tvťrrci nlczi novynri autory byly ve svétn odhodlání svírclčtsouboj s 1u1.'ot-l vydavatclskou politikou vskutku ,,osarněl nri běŽci..a také.jc1ichpoetika byla pŤípad od pŤípaclu velrni oc|lišnír, pŤesto cxistovaly určité charaktc-rovÓ rysy většině z nich spolcčné. Vedlc již zIníněného <ldhorJlání Vidět (a ríkat)věci vícc kriticky to byl zc;nréna siln clŮraz na vlastní pr<lž,itek. na osobní, ni-ternou zkušcnost, ktcrir st1ila v zákla<]u tcxtrj J. RulÍ.a, L. Kasirla, S. Antclšovc.J. Salaquardové, S. FischcrovÓ a dalšíclr' Byl do jisté nlíry rcakcí na odosclbnč-n1i rétorick;i patos, ktcry stálc ještě pŤcdvátlčli autoňi skálovskcl-florianovskc gc-

neface' a na ncustálé apcly idcolog , aby sc nlladá poezic koncčně vyklubala zc

skoŤirpky svÓho subjektu a nabídla své služby společensk rn zirjmrim v podclbč

tzv. angaŽované poezic. o angažovanosti sc v té době narnluvilo hodnč a mys-lelo se jí lrlavně zietelnč zÍilrmulované vidční skutečnosti, které by bylo loajíll-ní vťrči ideologicky zvolcné podobě světa. a jako kritika (tzv. konstruktivní,) rl lč-

la b;it pčstovirna pouhá komunální satira. AngaŽovanost nov;ich autorri však

chtěla b;/t hlubší a skutcčně.jší' tj. takovou, která ví, Že za hodnověrnost vcršc

neručí ',správnč.. orientovany světonázor, alc soukromy prožitek a bohatost bíis-

, I . Šnlo ldas: Z in tní s rs t . Čs ' sp i sovateI . P raha l988 ' s . l5 '] N' Ho]ub: Zrr.atlkl potl jtvíšt al' M|adÍt fronta' l 'rahr |989. s. 26. L. Kasal: 'Dosli1bl: Mladá l ionta, Praha l989' s' ]6.

168

níkova vnitŤního světa. A takov pŤíStup neumožIioval nadále jcn zvcršováva(vyprázdněná hcsla a tcze.

Akcent na hunlanistick1/ a eticky postoj člověka, uplatřovany v každodenních,nenápadnych a zdánlivč ned ležitych okamžicích, scjcvíjakojediná nložnost zno-vunŽilezení osobní intcgrity, poztrítcerrÓ v šedi a tinavě clavově anonynrního, ,,hro-nradného.. Života. Tento akcent.jc základcrn díla M' Hupl'ycha, L. Kasala, V' Kii-vánka, V. Slívy, J. Salaquardové' L. Brožka a dalších. Li<lskostje ohrožcna zcvnitŤizvenčí _ na jednÓ straně velmi častÓ v jevy možnÓ nukleární katastr<lly: , 'Copakto nese hezkélro bonlbardér / v pačátcch / svym rnlírcl'at m.?... a znepoko1ivé pňí-tonlntlsti jadern clr zbraní: ,,nahy sc clívám / vstiíc šíp m raket..s, na straně druhéreálnÓ nebczpcčí konzuntního p ežíviiní v ,,ulitáclr prírz<lna odkud i šnck prchá /pied naším teplenl z'te|evize zvyku..n s lrojnyrni obrazy,,celonárodní vyŽranosti..7,,,pclnralych bezpečn ch rlní..'' v nicl-rŽ se ,'mohlo ž'íL l kdyby se Žilo...,. Logicky sepakjako základní proŽitky lyrickÓlro subjektu dostavovaly deziluze a odcizcní, za-koušené uprosticd společenské reality stejně jako v soukromí intinlního vztahu.Sarnota jednotlivcc se tak postupně stávala všudypňítonlnclu a dává označcní ,,ge.nerace.,osarněl1iclr běžcŮ další vyznanry. Mimo.jinÓ souvisí se skutcčností' na niŽupozornil P A. Bílck a která se v našich dčjinách v.jistych obdobích rlpakuje: rolebásníkajako rnluvčího, barda. hov<lŤícího k davu a za dav by1a opčt postupně na-hrazovíina rolí osaInělce, ,,smčšnélrtl blázna... snílka uprostŤed zuiícího hokynáŤ-ského pragrrratisnlu, outsidera na pcriÍ'erii společcnskÓho dění, ,,ktery promlour,ílhlubok1/mi ryhami k několika kňchkyrn uším / naslouclrajícím v práztlnotě..l0. Tri-buny a velká pÓdia nahradil rnal1i, sprlŤc osvětleny sáI s Íb|kov1i m písničkáŤem, kte-rému sednrdesátá a zejména osmdcsátá lcta svym zpťrsobenr ',patiila.. a ktery sestal novyrn zprostiedkovatelem básnického slova. A básnické slovojc často nedŮ-věŤivě potěŽkáváno, zkoumáno a skcpticky shledáv/ino nedostačujícírn k tonru, abypohnulo světenl. Bírsník není pŤesvčclčen o cclospolečcnském vyznamu svych ver.šrj, alc o nutnosti činit věci i zdánlivě riplně marné _ píše víc pňesto, ncŽ proto.

Intonace těch vzkazrj, sídlištních ,,vykaz ..(I. Šmoldas,l o ZautolníitiZovanétn

a otupělénl vegctování celé spolcčnosti byla rťrznír _ od skeptickÓho, zoul-aléhokonstatovárrí (I. Šrnoldas' J' Rulf), pŤes hoŤky slnutck (V KŤivánek). rozhněva.

' M. Huptych: N zllrnÍ pÍíntlopís ttt'jnokíítllÍclt' Čs' spisovate|. Praha | 989' s. 99. J. Rulf, it l:Zclcné pcŤí. Mladáfronta, Praha |987' s' l58.. V Kiivánek: Vl.ptluštění lnlubicz' Práce. Praha |982, s' 26.'

s. Antošová: Říkuji ni ptlaz'ie' Mladá frontr. Praha | 987. s. 22',

S. Fjscherová: Vtlk z'rtut!|tt' Čs' spisovatcl. Praha l990. s' l9'

L . Kasa l , c . d . . s J l .', ' S' Antošová; Říkttjí ni poczie' Mlatl i i fronta. l)raha l987. s' l2'

.\-

169

né (pŤesněji ovšem nasrané) vybuchy (L. Kasal)' beatnické odmítnutí (S. Anto'šová), až po vášnivé pŤimykání se ke zbytk m sebezáchovnych hodnot, jak1/mijsou rodovy odkaz (V. Slíva)' svoboda citového proŽitku (S. Fischerová), rodin-né vazby (J. Salaquardová) a imaginace' Nutnost okysličovat svou existenci ne-spoutaností f.arrtazie a kreativity demonstroval M' Ajvaz a téměŤ progratnovévz val M. Huptych ve sbírkách Srdcovy stŤelec ( l984) a Ndzorny pŤíro ryis tuj-nokŤídlych ( l989): ,,Tolik hlav v helmách / Vlna jde za vlnou v šedivÓm jezeŤe/ Kdyby se ohtělo stírt něco nádherně prevertovskélro / kdyby si jeclna hlavausrnyslela lodičku / to by byla parádal... '

S obranou životní imaginace i reflcxí dobové společenské situace souvise|snad ncjÍi.ekventovanější symbol poczie té cloby - symbol kiídel a Ikara (a takéPegasa), nesoucí vyznamy vzletu i pádu, svobody i determinace, potŤcby snui bolesti probuzení. PouŽívala (a naclužívala) jej jako obvyklé klišé lyrika rnla-dych básníŤek i básníkŮ pro vyjádŤení svych rnilostnych zážitkri, ale pouŽívalijej také něktečí autoňi tÍcbii v ironick ch sentencích: ,,Daidalos (otec IkarŮv): /Není zcela pŤesná ta historická zpráva. / Nejde o to, Že neunrěl létat' /jako spíšo to, Že neuměl plavat...I2 Kiídla se dostávala do názvŮ sbírck (NtÍzorny pŤíto-dopis tajnokíídlych, Vy,pouštění holubice, Navrclt sokola, Labutě na refyži, Pročracek pŤemyšlí, Bez kŤíd,el, Létající vlak) a obraz letu slouŽil pŤínro k vyjádŤeníživotních postojťr: ,,odvaha vzlétnout / Ie zárove / odvaha k pádu..'., ,,zas jed-nodušc vz1étnout..'o, ,,vedme svá těIa navzdory všern Íyzikálním zákon m /vzh ru nad vzrrětl ivá oblaka / svěňme se vyšinám...5' Byl mctaíbrou pro stÍetideálu s realitou: ,,ale těch kiídel ptákú / rozstiílenyoh ze závisti, / těch kŤídclpňistÍihovanych ze závisti.. 'o, pro Íbrmulování rÍzkosti z pŤedčasného ,,zmoudŤe-ní.. r1stícího do konzumního cynismu: ,,peŤí patňí do polštáŤe / a na noc / si mrj-Že nechat o lÓtání zdát,.,1 , ipro vyjádÍení bezkňí<Jlé dezt|uzc, kdy,jen kámenz'byvá z kŤídel básníkovych / a v pádu svítí.jako meteorit..rE nebo jen ,,moli ma-jí kŤídla / když uŽjc nemají současníci/ ve vlastních jcpičích životech..., '

Jin17m Íiekventovanym motivcm odrážejícím životní pocity autorri b]i val na-pŤ. rnotiv potopy a Noemovy archy nebo cirkusu či clivadla, pŤedevším ve

" M. Huptych, c . c l . . s . 101.' ' N . H o l u b , c . d . , s . 2 1 .,r l,. t]rožek; Minutu píatl píílivclrl. Mladá fronta. Praha | 980. s- 7.,. J' Sr|aquardovÍ: Snítllně nu7'íluttiku,Čs' spisovate|, Praha l987' s .l5

' ' S ' Antošová , c ' d ' , s ' |9 -'n S. Fischerová: Cltt'ční zlÍvotlttích Áon1' N{ladá l ionta, Praha l 986, s. .59'' M. Huptych: SrdcoyÍ 'stfulac. M]adá Íronta' Praha l984. s' l4.'. V KŤivirnek: Kunenl' písní' Mladii fronta, Praha 1990' s' 32.' ' J- Ru|ť: ProqtkÍ rut roz'hlednu, Mladá l ionta. Praha |98t]' s.58-

110

smyslu pÓdia pro pŤedem Stanovené role i vyrobu iluzí (N. Hcllub: Zn:uclLo pot\jevištěnt). V]ypovědi většiny básníkťr měly městské kulisy, nezŤídka sc objevo-valo sídliště jako synonymum trpné cxistencc a všeobccné navy společněs obrzrzy těch, c<l ,jak tramvaje .jezdí v Že\eznyc|t kolejích / za sebou linč a popoÍádku..,0.

Typick]f m veršovym tvarcm, ktcr5í rovněŽ vypovídal o potŤebě autorťr unik.nout lyrickému všechnoznarncnajícímu nic, byla stŤcdně dlouhá básc ' psanívolnynr veršem, se zictclnou tendencí k epickémujádru, k načrtnutí pŤíběhu ne.bo epizody se syrnbolickyrn rozrněreIn, do ně.jŽ bylo nletarnorÍováno osobníprožívání skutečnosli (M. Huptych, L. BroŽek, I. Šnroldas, J' Ruli, J. RejŽek).Vy.jimku však netvoŤily arri skladby delší, tak trochu podráždčné litanie (L. Ka.sal), proudy pŤcdstav (S' r\ntošová), pseudoscéníŤ dramatu (N. Holub) nebo té-IněŤ bísnickÓ prÓzy (M' Ajvaz'). ojecliněle se objevovaly naopak krátké, r;ímo-vané tcxty, myšlenkovč i obrazově sevÍcné v1ipovědi (V. Kňivánck).

V pozadí tohoto tvarového a vyrazového silí stáli samozŤejrně také určití,,patroni... l iterární vzory inspirující i svádějící k epigonské nápodobě' Takje to-mu napÍ. v rrěkter1ich textech M. Huptycha, kterÓ nczapňou (pro určitou část čes-ké poczie už diíve typicky) siln;/ vliv Jacqucse Préverta _ pŤedevším jeho od-hocllání ,,nrluvit prostě..' jeho smutny humor a obranu lidství, coŽ je pŤedevšírnsohopnost lásky a vzrušivého zakoušení světa s Životodárností svobodrré Íanta-zie. Prévertťrv vliv lzc cítit i v poezii L. Brožka (zde také otevňené pŤihlášení sek Robinsonu Jeflcrsovi), J. Rcjžka a dalších. Jinym velk1im vlivcm čitcln1imv textech debutujících básník je romantické gesto Václava Hraběte a potaŽmrlbcirtnické postoje, lchcc bohcimsky provokativní, s cldporcm k stcreotypní všeci-nosti a tendencí k uvolněné, gejzírovité obraznosti, nejzŤetelně.ji projcvovanriv tvorbě S. Antošové. Inspirativní byl civil ismus Skupiny 42 se svou schopnos-tí zahlédnout myticky vyznam existenoe v okamŽiku kaŽdodennosti (J. Rul|).Pís ovost a seif-ertovské harmorrické prstoklady lze vc zv šené nríŤe nalézt na-pi' ve verších Petra KovaÍíka, naopak disharmonicky skiípot a meditativnostbírsnickÓho typu Halase a Holana zaz'ni v textech V. Slívy a V. Kňivánka

Texty, které pŤinášely kníŽky irutorii ccbutujících na konci scdmdesát1ich lcta v osmdcsátych letech, jsou velikym rozkmitem od záp|avy pouhlch poetic-kych záznarrtŮ vnějšího po místcčka skutcčné poezie ži.iÍcí svébytně, ,,zevnitŤsebe.., a to často rozkmitem probíhajícím v rámci jednÓ sbírky. Jsou lyrickymn.rlženínl' ukr1ivajícím neschopnost i ustrašenost autora, stejnějakojsou odhod-lanyrn pokuscm o co nejpíímější pojmenování reality. Jsou r<lzknlitem mczi do-

L Sr r ru l . l r " : Z in t r t i t r s t , c r l . , s . l - l

11i

né (pŤesněji ovšem nasrané) vybuchy (L. Kasal), beatnické odmítnutí (S. Anto-šová), aŽ po vášnivé pŤimykání se ke zbytkrim sebezáchovnych hodnot, jak1/mijsou rodoqi odkaz (V. S|íva), svoboda citového prožitku (S. Fischerová), rodin-né vazby (J. Salaquardová) a imaginace. Nutnost okysličovat svou existenci ne-spoutaností fantazl,e a kreativity demonstroval M. Ajvaz a téměŤ programověvz,!va| M' Huptych ve sbírkách Srdcovy stŤelec (l984) a Názorny píírodopis taj-nokŤídlych ( 1 989): ,,Tolik hlav v helmách / Vlna jde za vlnou v šedivém jezeŤe/ Kdyby se chtělo Stát něco nádherně prevertovského / kdyby si jedna hlavausmyslela lodičku / to by by|a paráda!..' '

S obranou Životní imaginace i reflexí dobové společenské situace souviselsnad nejfrekventovanější symbol poezie té doby - symbol kŤídel a Ikara (a takéPegasa), nesoucí vyznamy vzletu i pádu, svobody i determinace, potŤeby snui bolesti probuzení. Používala (a nadužívala) jej jako obvyk|é klišé lyrika mla-d1ch básníŤek i básníkťr pro vyjádŤení svch milostnych zážttkŮ, ale pouŽívalijej také někteŤí autoŤi tieba v ironick ch sentencích: ,,Daidalos (otec Ikarrjv): /Není zcela pŤesná ta historická zpráva. / Nejde o to, Že neuměl létat' i jako spíšo to' Že neuměl plavat...'2 KŤídla se dostávala do názvťr sbírek (N zorny pŤíto-dopis tajnokŤídljch, Vypouštění holubice, Ndvrat sokola, Labutě na refiži, Pročracek pŤemyšlí, Bez kŤídel, Létající vlak) a obraz letu slouŽil pŤímo k vyjádieníŽivotních postoj : ,,odvaha vzlétnout l Je zárove / odvaha k pádu..'], ,,zas jed-

noduše vz1étnout..'o, ,,vedme svá tě|a navzdory všem fyzikálním zákon m /vzh ru nad vznětlivá oblaka / svěŤme se v šinám...,. Byl metaÍbrou pro stÍetideálu s realitou: ,,ale těch kŤídel ptákťr / rozstŤílen ch ze závisti, / těch kiídelpŤistňihovan1ich ze závisti,.'o, pro formulování zkosti z pŤedčasného ,'zmoudŤe-ní.. ristícího do konzumního cynismu: ,,peňí patŤí do polštáŤe / a na noc / si m -

Že nechat o létání zdát,,,1, i pro vyjádňení bezKídlé dezi\uze, kdy ,jen kámenzbyvá z kňídel básníkov1ich / a v pádu svítí jako meteorit..'' nebo jen ,,moli ma-jí kŤídla l když užje nemají současníci/ ve vlastních jepičích životech..'., '

Jinym frekventovanym motivem odráŽejícím životní pocity autorťr b val na-pŤ. motiv potopy a Noemovy archy nebo cirkusu či divadla, pfedevším ve

" M. Huptych, c . d . , s . 103.' ' N . Ho lub , c . d . , s . 21 .,. L. Brožek: Minutu píetl píí|ívalr. Mladá fronta' Praha l980' s' 7''. J. Salaquardová: Stlítltně nu Tittníku' Čs. spisovatel' Praha I 987, s' .15

. . S ' Antošová , c . d ' . s ' l 9 .,o S' Fischerová: Chvění z votlních Áoní. Mladá fronta' Praha l986' s' 59r' M' Huptych: Srtlcoví stÍalac. Mladá fronta' Praha l98.l ' s' l4']' V Kiivánek: Kumenl písní.Mladáfronta' Praha l990's' 32.', J. Rulf: Prospekt nu roz'hlednu, Mládá fronta, Praha |988, s. 58.

t70

smyslu pÓdia pro pŤedem Stanovené role i vlrobu iluzí (N. Holub: Zrcacllo pocljevištěm). V11ipovědi většiny básníkťr měly městské ku|isy, nezÍidka se objevo-valo sídliště jako synonymum trpné existence a všeobecné rinavy společněs obrazy těch, co 'jak tramvaje jezdív že\ezn,lch kolejích / za sebou líně a popoiádku,.,0.

Typick;/m veršov m tvarem, kter1/ rovněž vypovídal o potŤebě autorrj unik-nout lyrickému všechnoznamenajícímu nic' byla stŤedně dlouhá báseř, psanávolnyn veršem, se zŤetelnou tendencí k epickémujádru, k načrtnutí pŤíběhu ne.bo epizody se symbolick m rozměrem, do nějž by|o metamorÍbváno osobníproŽivání skutečnosti (M. Huptych, L. Brožek' I. Šmoldas, J' RulÍ, J. Rejžek).V1/jimku však netvoÍily ani skladby delší, tak trochu podráŽděné litanie (L. Ka-sal), proudy pŤedstav (S' Antošová), pseudoscén፠dramatu (N. Ho|ub) nebo té-měŤ básnické prÓzy (M. Ajvaz), ojediněle se objevovaly naopak krátké' r;/mo.Vané texty' myšlenkově i obrazově sevŤené v;/povědi (V. KŤivánek).

Y pozarJí tohoto tvarového a v, razového risi|í stáli samozŤejmě také určití,,patroni.., iiterární vzory inspirující i svádějící k epigonské nápodobě. Takje to.mu napŤ. v někter ch textech M. Huptycha, které nezapňou (pro určitou část čes-ké poezie uŽ dĚíve typicky) siln1/ vliv Jacquese Préverta - pŤedevším jeho od-hodlání ,,mluvit prostě.., jeho smutn;y humor a obranu lidství' což je pŤedevšímschopnost lásky a vzrušivého zakoušení světa s životodárností svobodné fanta-zie. Prévertťrv vliv lze cítit i v poezii L. BroŽka (zdetaké otevŤené pÍihlášení sek Robinsonu Jeffersovi)' J. Rejžka a dalších. Jinym velk1/m v|ivem čiteln1/mv textcch debutujících básníkŮ je romantické gesto Václava Hraběte a potažmobeatnické postoje, lehce bohémsky provokativní' s odporem k stereotypní všed-nosti a tendencí k uvolněné, gejzirovité obraznosti, nejzĚetelněji projevovanév tvorbě S' Antošové. Inspirativní byl civil ismus Skupiny 42 se svou schopnos-tí zahlédnout mytick]/ vyznam existence v okamžiku každodennosti (J. Rulf).Písiiovost a seiÍ.ertovské harmonické prstoklady |ze ve zv šené míŤe nalézt na.pŤ. ve verších Petra Kovaňíka, naopak disharmonicky skňípot a meditativnostbásnického typu Halase a Holana zazni v textech V' Slívy a V. K-Ťivánka.

Texty, které pÍinášely kníŽky autorri debutujících na konci scdmdesát1ich leta v osmdesátych letech, jsou velikym rozkmitem od záp|avy pouh ch poetic-kych záznamťl vnějšího po místečka skutečné poezie žtjici svébytně, ,,zevnitŤsebe.., a to často rozkmitem probíhajícím v rámci jedné sbírky. Jsou lyrickymmlžením' ukr1i vajícím neschopnost i ustrašenost autora, stejně jako jsou odhod-lan1im pokusem o co nejpŤímější pojmenování reality. Jsou rozkmitem mezi do.

\-

.. ' I ' Smoldas: Zinní srst. c. d'. s. l4

t t l

pÍedu hotovymi prefabrikáty pravdy, otrocky ilustrativními alegoriemi, morali-tami stanovenymi a určenymi jednou pro vždy, a mezl otevŤen mi dynamickypulzujícími světy, které p sobí svou sugestivitou a ne plností' vtahujíce čtená-Ťe znovu do vzrušujícího prožitku četby.

Čas smíÍení

Vilém Závada: Na prahu; Živote díky

I VA MALKOVA

PŤíspěvek na dnešní konÍ.erenci se vrací k závěrečné etapě života a tvorby básní-ka a člověka Vi|émaZávady. Sedmdesáté a osmdesáté roky, aŽ do jeho smrti v ro-ce |982, znamenaji skutečnosti, které jako by v sobě odráže|y protikladnost a roz-poruplnost, tíhu a pochyby i pády, kterym seZávada věnoval ve sv ch verších.

V roce 1970 vydává nakladatelství Československ1i spisovatel sbírku Na prrl-hu, , která se díky následujícím událostem - vstupu Viléma Závady do normali-zovaného spisovatelského svazu' ocenění Státní cenou Klementa Gottwalda -stává více politickou než |iterární událostí., V č|áncích adorujících autora k je-ho sedmdesátinám i pětasedmdesátinám je Závada vyvazován z vazeb mezige-nerace (Holan' Halas)r aÍazen do |inie Neruda' Bezruč, Wo|ker. Závadase stá.vá ''velk!m básníkem našeho socialistického dneška.., jenŽ ,,vidí šťastn1/ lidsk11iživot a budoucnost nejako dar, ktery pŤrjde sám od sebe, alejako vysledek cí-levědomé společenské aktivity, společného dě|ného risilí..o; je tím, kdo ,,dospívák tŤídnímu pohledu na svět..,, je ,,básníkem stále mlad1im..o. opěvují jej prázd-nymi, Íalešn mi, patetick mi frázemi.7

, Y.Závada: Na pruhu, in: Básnické dílo 4. Čs. spisovate|, Pr a |9.l2.. V Rzounek píše: ',Závada se svymi verši piidává k těm, kteŤí ve vypjaté situaci pomáhají životu na Priáh no.

vého dne. Básníkovo ',na prahu.. dostává svrij nov1Í a konečn;/ smysl' zivot naší země, ktelÝ s(ál na prahu zká.

zy, vrací se do správného Ťečistě' Krize je piekonána'.._ ,,Své srdce vkovat v bránu prajasu (Piíspěvek ke ge-

nezi poezie Viléma Zívady),,' LitartÍrní něsíčník l980' č. 5' s' 47.r Vljinku nacházíme ve studii Mrie Mravcové ,,Báseř a život.', Čtentíí |975, č' 5, s' l66_l68' kdyje naopak

tvorba všech tŤí autorťl prostŤednictvím Závady charakterizována: ,,stejnějako on zaznamenávají s pÍecitlivě-

Iou vnímavostí tragické aspekty doby.. (s' l66)'. I. skála: ,,Pětašedesátiny niárodního umělce Vi|éma Závady,,'Tvorbu l970' č. 20' s. l0.' D. Pajurek:,,Jubileum tv rce Panychidy", Nov svoboda 22. 5. 1970.u L' Budagogova: ,,Básnick! profi l Viléma Zívady,,, Litertirní něsičník, |9.I4' č. 4, s.9|_92.' Vác|av Hons píše v souboru otevienlch dopis k Závadov1fnr pětasedmdesátinám: ,,Ctěn a milován svym ná.

rodern, Iaskán mateŤštinou, která ve Vás nalezla svrchovan1i vlru a spanilou podobu. následován tiše a bojác.

ně těnri mIadšími, jejichŽ klop!tav! verš je nesměle a pln obdivu nakIoněn nad Íečištěm Vašeho díIa... _ ',Mys-

Iínll i na básníka... Litertírní n síčník l980' č' 5' s. 42'

112 l t J