Dekameron

Giovanni Boccaccio

PON SE KNIHA NAZVAN DEKAMERON, PEZDN ARCIKUPLKA, JE

OBSAHUJE STO PBH, KTER SI PO DESET DN VYPRVLO SEDM PAN A

TI MLADCI

VOD

Je pirozen, e mme soucit s postienmi lidmi, a tebae soucit slu kadmu, pece jen ho

vyadujeme pedevm od tch, kte u nkdy potebovali tchu a nalezli nkoho, kdo jim j

poskytl. Jednm z tch, kdo tchy poteboval i kdo si j vil anebo z n erpal radost, byl

jsem j. Od svho tlho mld jsem toti pll a planu jet dnes pevelikou a ulechtilou

lskou - mon e vc, ne se hod na mj nzk stav, jako by se mohlo nkomu zdt, kdybych

o n vypravoval. Nkte rozvn lid m za to sice chvlili a stoupl jsem u nich v cen - kdy

se to dovdli -, nicmn j pro tuto lsku pevelice strdal, nikoli ovem proto, e by m

milovan pan byla ke mn krut, ale proto, e mlo ovldan touha zaehla v mm nitru

nesmrn ohe - nebo m tuba mi nedovolovala zstat spokojen v patinch mezch a

zpsobovala mi pak astokrt vce nesnz, ne bylo teba.

Kdy jsem tak trpl, pinesly mi mil domluvy a chvlyhodn utovn leckterho ptele

takovou levu, e prv to podle mho nejpevnjho pesvden zpsobilo, e u nejsem

mrtev.

Onen, jen je nekonen, ril vak ustanovit nemnn zkon, aby vechny pozemsk vci

mly svj konec, a tak se stalo, e m arcihorouc lska - kterou nemohla zlomit i oblomit

dn sla pedsevzet, rady, strach z hanby i z nebezpe, je by z n mohlo pro mne vzejt -,

bhem doby sama pohasla do t mry, e mi dnes po n zbylo v mm nitru jen ono poten,

jak pociuje lovk, jen se nepout pi plavb pli daleko od behu. I ctm nyn, kdy u

je vecko kormoucen pry, e mi z toho, co bvalo krun, zstaly u jen pjemn

vzpomnky.

Tebae vak m stdn ji pominulo, nevymizely mi jet z pamti vzpomnky, jak

dobrodin mi skytli ti, kte mi byli naklonni, a proto velmi tce nesli m trampoty - ba

myslm, e vzpomnku na ty strasti zahlad leda smrt. A protoe se m podle mho mnn ze

vech ctnost nejvc chvlit vdnost a tupit jej opak, usmyslil jsem si - abych se nezdl

nevdnm -, e nyn,

kdy se mohu zvt volnm, vynalom ve na to, abych i pi tom mlu, co zmohu, pinesl

njak ulehen, kdy u ne tm, kte mi pomhali - nebo ti to asi vzhledem k svmu

rozmyslu a tst nepotebuj -, tedy aspo tm, kterm to pijde vhod. M pomoc i tcha -

chceme-li to tak znt -, je sotva asi takov, jakou oni potebuj, nicmn se mi zd, e bych ji

ml kvapn nabdnout tam, kde se j jev vt poteba a kde bude jist uitenj a tak

vtanj.

Copak me nkdo popt, e tchu, a u je jakkoli, je teba utdovat daleko astji

pvabnm panm ne mum?

Jeliko jsou bojcn a stydliv, taj sv milostn plameny, le city skryt maj vt slu ne

city zjevn, co dobe vd ti, kte to zakusili; a jeto se krom toho mus dit pnmi,

libstkami a rozkazy otc, matek, brat a manel, strv vtinu asu zaven do ty stn

svch svtnic. Zde pak sedvaj neinn, a a chtj nebo nechtj, pevaluj se jim v hlavch

velijak mylenky, je nemohou bt vecky vesel.

Stane-li se pak, e njak vrouc pn vyvol v jejich nitru jistou trudnomyslnost, mus v n

za tkch trampot setrvat, jestlie ji nezapla nov vahy; je toti teba ci, e eny

nedovedou snet trapy tak jako mui. Zamilovan mui si ponaj docela jinak, o em se

meme na vlastn oi pesvdit. Pijde-li na n njak trudnomyslnost nebo chmurn

mylenky, znaj mui mnoho zpsob, jak si ulevit i jak ve pekonat, nebo kdy chtj,

maj vdy sdostatek monost vyjt si na prochzku, vyslechnout a zhldnout mnoho vc,

ihait, lovit zv a ryby, jezdit na koni, hrt i obchodovat.

Kad z tchto prostedk me upoutat mysl bu sten, nebo pln a zbavit ji aspo na

njakou dobu chmurnch mylenek. Jeden nebo druh prostedek potom bu pinese tchu,

anebo zmrn trampoty.

Abych tedy aspo zsti napravil hchy tstny, je skrblila pomoc prv tam, kde se

nedostv sil, jak to vidme u nnch pan, a abych poskytl pomoc a tchu tm, je miluj

(nebo tm druhm sta, kdy maj jehlu, veteno a kolovrat), mm v myslu vyprvt sto

povdek i pohdek i podobenstv i historek, i jak je nazveme, je si po deset dn vyprvla

poestn spolenost sedmi en a t mladk v nedvnch dobch, kdy se tolik umralo na

mor, a pidat k nim nkolik psn, je ony pan zpvaly pro sv poten.

V tchto vyprvnch je mono nalzt radostn i aln milostn pbhy, jako i etn

dobrodrustv, je se zbhla jak v tchto dobch, tak i v asech dvnch. A je budou sti

zmnn pan, budou moci ze prmovnch vc, o nich je v nich e, vytit stejnou mrou

zbavu i uitenou radu a podle n pak budou moci rozeznat, nejen emu se maj vyhbat, ale

i to, m se maj dit. A vm, e tyto pbhy urit rozptl kad souen.

Stane-li se to (a dej Bh, aby tomu tak bylo), nech vzdvaj za to dky Amorovi, kter mne

osvobodil ze svch pout a tm mi dovolil, abych se staral o jejich zbavu.

PON SE PRVN DEN DEKAMERONU, KDY PO VKLADU AUTOROV - JAK

DOLO K TOMU, E SE SELY K SPOLENMU BESEDOVN OSOBY, JE

POZDJI VYSTOUP - ZAN JEDEN KAD POD VLADAENM PAMPINEY

VYPRVT, CO JE MU LIBO

Kdykoli, velepvabn pan, pomyslm na to, jak jste vechny ji od prody soucitn,

seznvm, e toto dlo bude mt podle vaeho soudu vn a chmurn zatek, nebo nese ve

svm ele bolestnou vzpomnku na nedvn umrn morem, rozesmutujc kadho, kdo je

vidl i jinak se s nm seznmil.

Nechci vak, aby vs to odstrailo od dalho ten a abyste se domnvaly, e budete muset

bhem etby neustle mjet nky a slzy. Nech tento hrozn zatek nen pro vs nim

jinm, ne je pro poutnky drsn a strm skalisko, za nm le pekrsn a lbezn rovina, je

se zd poutnkm tm pvabnj, m obtnj bylo vylzt na ono skalisko a sestoupit z

nho. A jako po nejvt veselosti pichz smutek, tak hoe kon veselm chodcm mu v

patch.

Po tchto krtkch nepjemnostech (pravm krtkch, nebo jsou obsaeny jen v nkolika

slovech) pijde velmi brzo pjemnost a zbava, kterou jsem vm pedtm slbil a kterou byste

mon po takovmto zatku ani neekaly, kdybych vm o n byl naped neekl.

Kdybych vs byl toti mohl vst jinudy tam, kam vs chci zavst, a nemusel vs vst po tak

drsn stezce, jako je tato, byl bych to opravdu rd udlal: protoe vak by bez tto vzpomnky

nebylo mon ukzat vm, jak byla pina vc, o nich budete zanedlouho st, pivd mne

tato nezbytnost k tomu, abych o tom psal - a ji zanm.

Pravm tedy, e od spsonosnho vtlen Syna boho dospla lta sla tisc ti sta tyicet

osm, kdy do vynikajcho msta Florencie, krsnjho nad vecka ostatn msta italsk,

piel vraedn mor, seslan na smrtelnky bu vlivem nebeskch tles, nebo ze

spravedlivho boho hnvu, abychom se napravili; povstal nkolik let pedtm ve vchodnch

zemch, pipravil je o nesln mnostv lid, a peneje se bez ustn z jednoho msta na

druh, nemilosrdn il se na zpad.

Nepomhala proti nmu dn dmyslnost ani lidsk obezetnost, kter pomoc ednk k

tomu urench vyistila msta od mnohho nedstva, zakzala, kadmu nemocnmu

vstupovat do msta a dala mnoh rady, jak si uchovat zdrav - nepomhaly vak ani ponen

prosby, kter zbon lid ne jednou, ale mnohokrt v dlouhch procesch a jinmi zpsoby

vyslali k Bohu: asi u zatkem jara eenho roku se zaaly divuplnm zpsobem ukazovat

jeho hrozn bolestn inky.

A nebylo tomu jako na vchod, kde jasnm znamenm nevyhnuteln smrti bylo krvcen z

nosu, nbr pi zatku nemoci naskakovaly mum i enm bu ve slabinch, nebo v

podpa jaksi otoky, z nich nkter vyrostly do velikosti obyejnho jablka, jin do velikosti

vejce; nkter vyrostly vce, nkter mn a obyejn lid jim kali boule. Tyto smrtonosn

boule se bhem krtk doby zaaly z jmenovanch mst roziovat a vyvstvat na kterkoli

jin sti tla, nae se zaaly mnit v ern i tmavomodr skvrny, kter mnoha lidem

naskakovaly na pach a stehnech a jinde po tle; u nkoho se objevovaly skvrny velik a v

malm potu, u nkoho byly mal, zato jich bylo hodn. A jako byly a zstvaly prvn boule

znamenm nevyhnuteln smrti, tak byly skvrny pro kadho, u koho se vyskytly, znamenm

brzkho konce.

Ukzalo se zhy, e proti tto nemoci nepomh ani rada lkae, ani dn lk; bu to bylo

proto, e se tomu vzprala povaha choroby, anebo e lc (jejich poet byl pevelik - a byli

to krom uench i mui a eny nemajc o lkastv ani potuchy) ve sv nevdomosti

nepoznali, z eho choroba povstv, a proto nepedepisovali nleit lk, take se uzdravilo

jen nemnoho lid a skoro vichni hynuli tetho dne pot, co se u nich objevily uveden

pznaky. Ten hynul rychleji, onen pomaleji, ale vichni umrali bez horeky i bez njakch

jinch pznak.

Mor zuil proto tak siln, e se stykem penel z osob nemocnch na osoby zdrav, nejinak

ne to dl ohe, kdy jsou mu hodn nablzku vci such nebo mastn. A choroba mla slu

tm vt, e se nemoc i spolen dvod k smrti penel na zdrav lidi nejenom hovorem a

stykem s nemocnmi; vylo najevo, e tuto nemoc zpsobovalo i to, e se nkdo dotkl atu i

nkter jin vci, kter se dotkal i kter pouval nemocn.

Je s podivem slyet to, co vm musm povdt - ale nevidl to tolik lid a nevidt to j sm na

vlastn oi, sotva bych se tomu odvil uvit a tm mn o tom pst, i kdybych to byl slyel

od jakkoli dvryhodnho lovka. km vm tedy, e ona vlastnost moru it se z jednoho

lovka na druhho - jak o tom vypravuji - byla tak siln, e se tato choroba nepenela jen z

lovka na lovka, ale stailo - jak se mnohokrt ukzalo -, aby se vci njakho nemocnho

i lovka, jen na tuto nemoc zemel, dotkl i njak tvor nepatc mezi lidi, a nejenom se

nakazil, ale nemoc ho v pevelice krtk dob skltila. O tom jsem mimo jin ppady - jak u

jsem ped chvl ekl - nabyl na vlastn oi takovto zkuenosti: na ulici byly vyhozeny hadry

njakho chuasa, jen zemel na tuto chorobu, a tu se stalo, e k nim pili dva vepi, kte se

v nich podle svho zvyku velmi ryli a hrabali nejprve rypkem a potom i tesky; za hodinku

nato se vak u trochu potceli, jako by poili jedu, a pak se oba dva svalili na hadry, kter ke

svmu netst kubali.

Z takovchto a z mnoha jinch ppad, podobnch nebo jet horch, zrodily se pak rzn

obavy a smylenky v hlavch tch, kte zstali naivu, a skoro vechny posedl velmi krut

zmr - toti vyhnout se nemocnm a uprchnout ped nimi a jejich vcmi, nebo kad

doufal, e se tak sm zachrn.

Nkte se domnvali, e se d tto chorob elit tm, e budou stdm t a zeknou se veho

nadbytku. I vytvoili si spolenosti a ili odloueni od vech ostatnch; usadili se a zaveli se v

domech, kde nebyl dn nemocn a kde se dalo lpe t, povali zde velmi stdm

nejjemnjch pokrm a nejlepch vn, vyhbali se jakmukoli pepychu, nechtli, aby je

nkdo piel navtvit, nepli si slyet zven dn zprvy o smrti a o nemocnch a tak tu

pobvali za zvuk hudby a pi zbavch, kterch si mohli dopt.

Nkte byli opanho mnn a tvrdili, e nejzaruenjm lkem na tuto chorobu je hodn

pt, uvat si, chodit za zpvu psn a uprosted ert na prochzky, ukjet pokud mono

kadou choutku a smt se a vysmvat se vemu, co se dje. A jak to kali, tak tak dlali, co

mohli; dnem i noc putovali z hospody do hospody, pili nadmru a bez mry a navc jet lezli

do cizch dom, sotvae tam vyenichali nco, co by jim pilo k chuti i zpsobilo jim

zbavu.

Mohli to docela snadno dlat, nebo kad - jako by u neml dl t - se vzdal svch vc tak

jako sebe sama: vtina dom se proto stala majetkem vech a cizinec, jen do nich veel,

ponal si tu tak, jako si tu pedtm ponal jejich vlastn pn.

Ale i pi zveckch pedsevzetch se vyhbali nemocnm, jak mohli.

Za tohoto strdn a souen skoro pln upadla a poklesla v naem mst ctihodn vnost

zkon jak boskch, tak lidskch, protoe ti, kdo je mli spravovat a vykonvat, bu zemeli

jako ostatn lid, nebo byli nemocn, i zstali bez vech pomocnk, take nemohli svj ad

vykonvat a kadmu bylo tedy dovoleno, aby si dlal co chce.

Mnoz jin zachovvali mezi tmito dvma druhy lid stedn cestu, neomezovali se v jdle tak

jako ti prvn, ani se neoddvali pit a nevzanostem jako ti druz; uvali podle chuti do sytosti

veho a neuzavrali se, nbr chodili na prochzky. V ruce nosili nkte kvtiny i vonn

byliny i rzn druhy koen a co chvli si je pidrovali u nosu, jeto mli za to, e nejlpe je

osvovat mozek takovmito vnmi; vzduch toti pln ztkl a pchl puchem mrtvol,

nemoc a lk.

Nkte smleli krutji (jako by to bylo snad jistj) a kali, e proti moru nen lepho lku

a nic tak dobrho jako utci ped nm; z t piny se proto nestarali o nic jinho ne o sebe a

mnoho mu a pan opustilo sv msto, sv domy, svj kraj, sv pbuzn a svj majetek - a

vyhledvalo ciz nebo sv venkovsk statky, jako by je nemohl dostihnout hnv bo, trestajc

tmto morem lidsk nepravosti, a u byli kdekoli, a jako by hnv bo zamlel postihnout

jenom ty, kte mekali za hradbami svho msta, anebo jako by byli toho mnn, e nikdo

nem zstat v mst a e nadela kadmu jeho posledn hodinka.

Tebae vichni tito lid rznch nzor nezemeli, pece jen se vichni nezachrnili. Naopak,

mnoho lid sdlejcch ten i onen nzor se roznemohlo, protoe jet v dob, kdy sami byli

zdrvi, dali pklad tm, kte byli zdrvi i te, a hynuli nyn oputni skoro vemi lidmi.

Nehled k tomu, e se jeden oban ttil druhho, e se skoro dn soused nestaral o druhho

a e se i pbuzn bu vbec nestkali, anebo jenom zdka, a to jet na dlku, toto souen

naplnilo due mu a en takovou hrzou, e bratr opoutl bratra, strc synovce, sestra bratra

a asto i ena opustila svho mue - ba co je jet hor a skoro neuviteln - otcm a

matkm se oklivilo navtvovat a obsluhovat sv dti.

A tak tomu nesetnmu mnostv mu a en, kte onemocnli, nezbvalo jin pomoci ne

pomoc milosrdnch ptel (a tch bylo mlo) anebo lakomho sluebnictva, kter lkala k

slub tun

a nestydat mzda, akoli pesto prese vecko i tchto lid nebylo mnoho. Byli to vesms lid

obhroubl a navc neznali takovchto slueb, take neposlouili nim jinm ne tm, e

podali nco, co si nemocn pli, anebo pihleli, jak umraj. A mnohokrt se stalo, e pi

takovto slub kvli vdlku zahubili sami sebe.

Z toho, e nemocn opoutli jejich soused, pbuzn a ptel a e byl nedostatek

sluebnictva, vzeel pak obyej, pedtm skoro vbec neslchan, e si dn, nemocn ena,

a u byla jakkoli pvabn i krsn i urozen, nedlala starosti s tm, e mla k obsluze

mue, a u byl jakkoli, mlad i star - a e ped nm beze studu odhalovala kteroukoli st

tla stejn tak, jako by to byla uinila ped enou, jeliko to vyadovala pi jej nemoci

nutnost: a to mon bylo pinou, e ony eny, je se uzdravily, byly potom mn poestn.

Mimoto zachvtila smrt i mnoho takovch lid, kte by byli mon vyvzli, kdyby byli bvali

oeteni; a tak proto, e se nemocnm nedostalo vhodn pe, i proto, e mor velmi dil, bylo

v mst takov mnostv lid umrajcch ve dne v noci, e kad trnul, kdy o tom slyel,

nato potom kdy to vidl. Z t piny se tedy skoro musely zrodit mezi tmi, kte zstali

naivu, takov mravy, je se pily mrav dvjm.

Bvalo zvykem (jak to vdme ostatn jet dnes), e se v dom zemelho schzvaly eny z

pbuzenstva a ze sousedstv a e tam plakaly s enami, je byly mrtvmu nejbli; pbuzn a

soused se zase shromdili spolu s jinmi many ped domem zesnulho a podle toho, k

jakmu stavu zesnul patil, pilo sem knstvo, nae ti, kte byli stejnho stavu jako

mrtv, odnesli na ramenou zesnulho s pohebn obadnost uprosted voskovic a zpv do

kostela, jen si nebotk vybral ji ped smrt.

Kdy se ovem zvtila krutost moru, tyhle vecky obyeje bu pln, nebo vtm dlem

pominuly a na jejich msto nastoupily nov. Umrajc toti nejenom nemli kolem sebe

mnoho en, ale bylo i mnoho takovch, kte odeli z tohoto ivota bez svdk. Bylo tedy

velice poskrovnu tch, nad nimi jejich pbuzn alostn zanakali a prolili hok slzy, a

namsto toho nyn nastoupil smch, erty a drun zbavy - zvyky, je si kvli zdrav brzy a

znamenit osvojily pan, nechvajc stranou enskou soucitnost.

Vzcn kaz byl, kdy mrtvolu doprovzelo do kostela deset nebo dvanct soused - to jet

nebyli ctihodn a vzneen man, nbr jaksi druh hroba, pochzejcch z drobnho lidu,

kte si dvali kat pochovvai; konali tyto sluby za penze, nosili mry

kvapnm krokem - a to nikoli do onoho kostela, kter si nebotk ped smrt uril, ale

nejastji do toho, kter byl nejble. Za mrami pak chodvali tyi nebo est kn s

nkolika svcemi a leckdy vbec bez svce. Tito kn se vak pli neunavovali dlouhmi a

slavnostnmi obady, ale za pomoci onch hrobnk kladli nebotka do toho przdnho

hrobu, kter byl nejble po ruce.

Pohled na drobn lid a tak na velkou st stednch vrstev byl jet alostnj. Snad nadje,

snad bda je nutily zstat doma, a protoe byli pod ve styku se sousedy, upadali do nemoci

denn po tiscch; a jeto je tak nikdo neobsluhoval a nijak neoetoval, umrali naveskrz bez

monosti zchrany. Ve dne v noci hynulo mnoho lid na veejn ulici a mnoz z tch, kte

sice zameli doma, dvali zvst o sv smrti teprve zpachem rozkldajcho se tla.

A mrtvch i umrajcch - vude plno.

Vtin z nich poslouili soused, hnni k tomu jednak strachem, aby jim neukodil rozklad

mrtvol, jednak soucitem, kter mli se zesnulmi. Bu sami, nebo s pomoc nosi - jestlie

je mohli sehnat - vyneli ze svch domk tla zemelch a kladli je ped vrata, take ten, kdo

el okolo, mohl jich tam obzvlt rno vidt nesetn mnostv: potom teprve poslali pro

mry, ale byly i takov ppady, e pro nedostatek mr byli nebotci kladeni na njak prkno.

A jedny mry nesly astokrt dva i ti nebotky pohromad, ba bylo by se dalo napotat i

mnoho takovch mr, na nich spovala manelka se svm chotm, dva i ti brati nebo otec

a syn i tak podobn. A nesslnkrt dolo k tomu, e pro nkoho li dva kn s kem a tu

se za nimi pustili nosii s temi nebo tymi mrami a nkde, kde se kn domnvali, e maj

pohbt jednoho mrtvho, mli jich potom k pohbvn est i osm a leckdy i vc. Proto tak

nikdo neprokazoval tmto zesnulm ctu jedinou slzou i svkou i doprovodem na posledn

cest. Vci naopak dosply tak daleko, e se nikdo o umrajc lidi nestaral vc, ne by se dnes

starali o kozy. A tak velmi zeteln vylo najevo to, co by byl pirozen bh vc drobnmi a

dkmi strastmi nikdy nemohl ukzat mudrcm, e toti vecko je teba snet trpliv a e

velikost trap me uinit i z nemudrc lidi odevzdan a bezstarostn.

Kdy se ukzalo, jak mnostv je nebotk, kte byli ke kadmu kostelu kad den a

takka kadou hodinu pineni, a kdy se u na hroby nedostvalo svat pdy zvlt proto,

e pedtm chtli dt kadmu podle starobylho zvyku jeho msto, zaaly se msto toho na

hbitovech - nebo vude bylo u plno - kopat obrovsk jmy a do nich byli kladeni pinen

nebotci po stovkch.

Byli sem ukldni tak, jako se nakld v lodch zbo - vrstva na vrstvu; kadou vrstvu

posypali trochou zem a tak pokraovali, a byla jma pln.

Abych vak neel do vech podrobnost naich utrpen, je tenkrt postihla msto, pravm, e

ony zl asy, je na n pily, neuetily proto o nic mn a v niem jeho okol, kde v

roztrouench vsch (ponechme-li stranou opevnn msta, kter se i ve sv malosti podobala

mstm) a v polch umrali bdn a nuzn rolnci a jejich rodiny; umrali bez jakhokoli

oeten lkaem i bez pe sluebnictva na cestch, na obdlanch polch a doma, ve dne v

noci, ba hynuli ne jako lid, ale skoro jako dobytek.

Proto se mravy venkovan uvolnily stejn tak jako mravy man; nestarali se o sv vci a

zleitosti, naopak vichni jako by oekvali smrt toho dne, jeho jitra se doili, snaili se ze

vech sil nikoli o to, aby pomhali na svt budoucm plodm dobytka, zem a svch

nkdejch prac, ale o to, aby spotebovali ve, co bylo po ruce. Tak se stalo, e z chlv,

kam patili, byli vypuzeni voli, osli, ovce, kozy, vepi, slepice, dokonce i psi - lovku

nejvrnj - a potulovali se, jak jim bylo libo, po polch, kde dosud stlo oputn obil,

nejenom nesklizen, ale i nepoat. A mnoh zvata - jako by mla rozum - vracela se syt na

noc dom, kdy se pes den napsla, ani je musel hnt past.

Co jet dodat - kdy opustme venkov a vrtme se do msta -, ne-li to, e krutost nebe a snad

zsti tak lid byla takov, e za zdmi msta Florencie - jak se m za jist, vzhledem k

prudkosti morov choroby a okolnosti, e mnoho nemocnch bylo patn oetovno i

oputno ve svch bdch, jeliko zdrav mli strach - zahynulo od bezna do ervence pes

sto tisc lidskch tvor. Nebt morov rny, nikdo by si byl mon ani nepomyslil, e msto

mlo tolik obyvatel.

Kolik velikch palc, kolik krsnch dom, kolik lechtickch sdel, kdysi plnch

sluebnictva, pn a pan, bylo nyn oputno do poslednho sluhy! Kolik starobylch rod,

kolik velebohatch ddictv, co vzcnho jmn se nhle octlo bez dnho ddice. Kolik

statnch mu, kolik krsnch pan, kolik roztomilch mladk, kter by byli nejenom jin,

ale sm Galenus, Hippokrates i Aeskulap uznali ze nejzdravj, sndalo rno se svmi

rodii, druhy a pteli a veer u veeelo na onom svt se svmi pedky.

Mn sammu u je lto probrat se tolika strastmi, i pomjm nyn onu st utrpen, kterou

pominout mohu, a pravm, e jednou, kdy u to v mst dolo tak daleko, e bylo skoro bez

obyvatel, selo se

v ctihodnm kostele Santa Maria Novella (jak jsem se potom dovdl od jedn dvryhodn

osoby) kterhosi ternho jitra, kdy v kostele nebyl skoro nikdo jin, sedm pan; pily na

sluby bo v tmavch atech, jak si to doba dala, a byly to pan, je vzjemn poutalo

ptelstv, sousedstv i pbuzenstv. Ani jedna z nich nepekroila dosud vk osmadvaceti let

a dn z nich nebylo mn ne osmnct; kad byla moudr, z urozen krve a krsn co do

zjevu, vybranch mrav i poestnosti.

Povdl bych jejich prav jmna, kdyby mi v tom nebrnil zvan dvod, a to ten, e nechci,

aby se nkter z nich stydla za vci, kter si vyprvly a poslouchaly a na n za chvli dojde

- nebo dnes jsou z dvod svrchu uvedench mravy ponkud psnj, ne byly tenkrt; ba

byly tenkrt daleko a daleko volnj nejenom u lid tak starch, jako byly ony pan, ale i u

lid ve vku mnohem zralejm. Nechci tak poskytnout zminku zvistnkm (kte jsou vdy

pohotov hanobit kad chvlyhodn ivot), aby mohli hanlivmi slovy sniovat poestnost

onch znamenitch pan. Aby vak kad vyrozuml beze zmatku, kter prv mluv, mm v

myslu dt kad z nich jmno, je zcela nebo zsti odpovd jejm vlastnostem.

Prvn z nich a t nejstar dme jmno Pampinea, druh Fiammetta, tet Filomena, tvrt

Emilia, pt potom Lauretta, est Neifile a posledn nikoli bez dvodu nazveme Elisa.

Tyto pan se sely v jedn sti kostela - ne z njak smluven piny, ale nhodou: sedly si

takka do krouku, po dlouhch stonech se pestaly modlit otene a zaaly si mezi sebou

vyprvt mnoho velijakch vc o tom, jak jsou asy. Po njak chvli, kdy ostatn mlely,

Pampinea se takto rozhovoila:

"M drah pan, slyely jste mon mnohokrt jako j, e ten, kdo se poctiv d svmi prvy,

nikomu nekivd. Je pirozenm prvem kadho, kdo pijde na svt, hledt si svho ivota,

uchovat jej a hjit - a tohle se uznv do t mry, e leckdo mohl beztrestn zabt lovka - jak

se u mnohokrt stalo -, aby uchoval ivot sob. A jestlie to pipoutj zkony, kter se

staraj, aby se kadmu smrtelnku dobe ilo, o vce tedy smme my a kdokoli jin pout k

zchran svho ivota prostedk, je se nasktaj, ani tm nkoho urazme? Kdykoli

bedlivm okem zkoumm nae chovn za dnenho rna a za jiter dvjch a kdykoli se

zamyslm, jak ast jsou nae rozmluvy, vidm, a vy to mete vidt rovn, e kad z ns

m obavy o svj ivot. Nedivm se tomu, ale kdy uvm, e vechny se po ensku dsme,

tu jsem velice pekvapena, e se nesname odpomoci njak tomu, eho se kad z ns boj.

Pipad mi to, jako bychom zde mekaly jen proto, abychom mohly i musely vidt na vlastn

oi, kolik mrtvol bylo uloeno do hrobu, a slyet na vlastn ui, zda ti mnii tady, jejich poet

je stle men a men, zpvaj sv hodinky v pslunou dobu, i abychom kadmu, kdo se tu

objev, ukazovaly svm atem, jak velik jsou nae starosti a kolik jich je. A vyjdeme-li

odtud, pak bu vdme, jak kolem ns nos mrtv i nemocn, anebo spatme ty, kter

pravomoc veejnch zkon odsoudila za njak poklesky do vyhnanstv, ale kte se - jako

zkonm na posmch - toulaj po naem mst a pchaj hnusn nsilnosti, protoe vd, e

jejich vykonavatel jsou bu mrtvi, nebo nemocni. Nebo vidme chtru naeho msta, kter je

rozplena na krv a k si pochovvai, jak se k naemu utrpen projd na koni po mst a

potupnmi psnikami nm pipomn nae strasti. A neslyme nic jinho ne Tihle a tihle

zemeli! nebo Tihle a tihle umraj! a vude bychom slyely bolestn nky, kdyby jet ili

lid, kte by mohli nakat.

A kdy se pak vrtm dom - nevm, dje-li se vm to jako mn - a z celho poetnho

sluebnictva najdu doma jen jedinou svou sluebnou, tu na mne padne strach a j ctm, jak se

mi je kad vlsek. A kamkoli se hnu a kdekoli mekm, vude se mi zd, e vidm stny

tch, kte zemeli a kte mne ds nikoli tmi tvemi, jak mli zaiva, ale stralivm

vzezenm, o nm nevm, jak ho tak nenadle nabyli.

Z tchto pin se nectm dobe ani venku, ani doma, a to tm spe, m vce vidm, e nikdo,

kdo ml monost odebrat se nkam, jako ji mme my, nezstal zde krom ns. A postehla

jsem a slyela jsem astokrt (pokud tu pece jen nkdo zbyl), e ti, kdo zstali, nedlaj

rozdlu mezi tm, co je poestn a nepoestn, a jestlie dostanou chu, sami i ve spolenosti,

pchaj ve dne v noci to, co jim skt nejvt vyraen. A nejenom lid, kte nesloili slib,

ale i lid zaven v kltech si namlouvaj, e se pro n hod to, co pro jin, a e jim to nen

zapovzeno; zpronevili se eholm, oddali se smyslnm rozkom a stali se prostopnky a

zhralci a domnvaj se, e takto se zachrn.

A jestlie tomu tak je, co je zejm na prvn pohled, co tu dlme? Na ekme? O em

snme? Pro jsme liknavj a lhostejnj ke svmu zdrav ne vichni ostatn oban?

Domnvme se, e nemme takovou cenu jako ostatn, i si snad myslme, e n ivot je spjat

s nam tlem pevnjm poutem ne ivot ostatnch a e se tedy nemusme starat o nic, co by

jej dokzalo naruit? Mlme se, klameme se! A jak jsme hloup, e si to myslme! Sta jen

pomyslit, jakou spoustu a jakch mladk a pan zahubil tento krut mor. Nechceme-li proto z

malomyslnosti i nedbalosti upadnout do toho, emu bychom se snad mohly pi dobr vli

vyhnout, soudm, a nevm, budete-li s mm nzorem souhlasit, e nejlpe by bylo,

kdybychom vechny, jak tu jsme, odely z msta, co udlalo u mnoho jinch ped nmi, a

kdybychom uprchly ped nepoestnmi pklady ostatnch jako ped smrt; odebraly bychom

se poestn na sv venkovsk sdla, jich mme kad hodn, a tam bychom se oddvaly

radostem, vesel a zbav, pokud by to lo, ani bychom njak pekroily mez rozumu.

Tam je slyet zpvat ptky, tam je vidt, jak se zelenaj kopce a roviny, jako moe se tam vln

pole pln obil, roste tam na tisc druh stromov a samo nebe je tam milostivj - nebo a

rozhnvno, neupr nm sv vn krsy, je jsou mnohem pvabnj na pohled ne

przdn zdi naeho msta. Krom toho veho je tam svej vzduch, vech vc, jich je v

tchto dobch teba k ivobyt, je tam daleko vc a vech trampot je tam daleko mn.

Tebae i rolnci umraj jako man, je tam pece jen o tolik mn nepjemnost, o kolik je

tam mn dom a obyvatel.

Vidm-li to dobe i z druh strany, pak meme po pravd ci, e zde nikoho neopoutme, ba

naopak, e oputny jsme spe my, protoe nai lid bu zemeli, i uprchli ped smrt a

zanechali ns tu samotn v takovm alu, jako bychom ani nebyly jejich.

Nikdo nm proto neme kvli tomuto zmru nic vytat, ba kdybychom se jm nedily,

mohla by ns stihnout bolest a zrmutek a mon e i smrt. Bude-li vm to tedy vhod,

myslm, e bychom dobe udlaly, kdybychom pikzaly svm sluebnm, aby pily za nmi

se vm potebnm, a vypravily se pobvat jednou zde, ztra onde. Budeme se veselit a

radovat, jak jen to v thle dob pjde, a to tak dlouho, dokud nespatme (nestihne-li ns

ovem dve smrt), e nebesa udlala u thle pohrom konec.

Chtla bych vm jet pipomenout, e je vhodnj ve cti odejt ne tu pobvat - jako vtina

en - v necti."

Ostatn pan vyslechly Pampineu a nejenom schvlily jej radu, ale protoe touily zadit se

podle n, zaaly si hned mezi sebou povdat o podrobnostech, jak to udlat - jako by u mly

rovnou vstt a rue se vydat na cestu.

Filomena, je byla z vech nejrozvnj, vak pravila:

"Pan, akoli to, co nm vyprvla Pampinea, bylo znamenit eeno, nen jet teba se

ukvapovat, jak to podle mho zdn chcete udlat vy. Nezapomete, e vechny jsme eny, a

ani jedna z ns

nen tak dtinsk, aby dobe nevdla, jak rozumn si ponaj eny, kdy jsou spolu samy, a

jak chyte si umj vst bez pomoci mue. Jsme nestl, svvoln, podezvav, malomysln a

bojcn, a proto se velmi bojm, e se tato spolenost rozpadne pli brzo a s men ct, ne

by se na ns sluelo, jestlie si budeme vldnout jen my samy. Je proto dobe postarat se o

tohle, dv ne se do neho pustme."

Tu pravila Elisa:

"Muov jsou skuten hlavou en a bez jejich zen dospje mlokdy njak nae dlo k

dobrmu konci. Kde vak njak takov mue zskat? Kad vme, e vtina mu z naich

rodin je mrtva. Z tch, kte zstali naivu, je jeden zde a druh onde, pohybuj se v rznch

spolenostech, ani my vme kde, a prchaj ped tm, emu se sname uniknout i my. Prosit o

to jin mue se nehod, nebo jestlie chceme jt za svou zchranou, musme najt vhodn

zpsob, jak to udlat, aby tam, kam se chceme odebrat za zbavou a oddechem, nethly se za

nmi mrzutosti a pohoren."

Zatmco pan takto rozmlouvaly, veli pojednou do kostela ti mlad mui, z nich

nejmladmu nebylo vak mn ne ptadvacet let a v nich nemohla ani zkaen doba, ani

ztrta ptel i rodi, ani strach o vlastn ivoty uhasit, ba ani zchladit lsku. Jeden z nich se

jmenoval Pamfilo, druh Filostrato a posledn Dioneo. Vichni byli velmi mil a zpsobn a za

tchto velikch zmatk nalzali nejvt tchu v tom, e vyhledvali sv pan, je nhodou

byly vechny ti mezi onmi sedmi, o nich byla e, a z nich nkter byly s nktermi

mladky spznn.

Pan je spatily dve, ne mladci uvidli je, a Pampinea s smvem pravila:

"Hle, tstna je naemu ponn naklonna a posl nm rozvn a ack mladky, kte

nm budou rdi dlat jak vdce, tak sluebnky, nebudeme-li vhat a pijmeme je do svch

slueb."

Neifile cel ve tvi zrudla studem, protoe jeden z onch mladk ji miloval, a pravila:

"Pampineo, proboha, rozva dobe, co k. Vm velmi dobe, e o kadm z nich lze ci jen

to nejlep. Vm, e by dokzali jet vt vci, ne je tato, a jsem i toho mnn, e by

dovedli dlat dobrou a poestnou spolenost nejen nm, ale jet krsnjm a milejm

panm, ne jsme my. Ale protoe je veobecn znmo, e jsou zamilovan do nkterch pan,

je jsou mezi nmi, bojm se, aby je bez na i jejich viny nestihly pomluvy a vtky, jestlie

je vezmeme s sebou."

"Co na tom?" prohlsila Filomena. "Jestlie nkde poestn iju a jestlie nemm kvli tomu

vitky svdom, a si k kdo chce co chce. Bh a pravda uchop zbra za mne. Jen kdyby

u byli ochotni jt s nmi, abychom mohly opravdu ci - jak to pravila Pampinea -, e

tstna na vprav peje."

Kdy ostatn slyely, jak vhodn promluvila, nejenome nemly dn nmitky, ale vechny

svorn prohlsily, e by mladci mli bt zavolni, aby jim pan mohly povdt svj mysl a

poprosit je, aby jim laskav dlali na tto vprav spolenky.

Pampinea proto neekla u ani slovo, vstala, a jeto byla s jednm z nich pokrevn spznna,

zamila k mladkm, kte tu stli a dvali se na pan. S veselou tv je pozdravila, povdla

jim o svm zmru a jmnem ostatnch pan je poprosila, aby se s istmi a bratrskmi

mysly stali jejich spolenky.

Mladci si zprvu mysleli, e je pan chtj povodit za nos, kdy vak vidli, e pan mluv

vn, odpovdli vesele, e je jim to vhod, a bez okolk se ped svm odchodem umluvili na

tom, co je teba zadit k odjezdu.

I dali dn nachystat ve potebn, poslali to naped tam, kam se hodlali vydat, a za

rozbesku ptho rna, to jest ve stedu, pan s nkolika svmi slukami a ti mladci se

svmi temi sluhy opustili msto a vydali se na cestu. Nebyli od msta jet ani dv mal

mle, kdy dorazili k mstu, je si pedtm vybrali.

een sdlo leelo na malm kopeku ponkud vzdlenm od naich silnic a porostlm

rznmi stromy a kovisky, jejich list se zelenalo, take na bylo milo pohledt. Na vrcholu

kopce stl palc s krsnm a velikm ndvom uprosted, s lodiemi, sly a komnatami, z

nich kad byla sama o sob pekrsn a vyzdoben pozoruhodnmi veselmi malbami:

vkol se rozkldaly trvnky a lbezn zahrady, studny s nesmrn sv vodou a sklepy pln

drahocennch vn, co by bylo bvalo vhod spe velkm pijkm ne stdmm a poestnm

panm.

K nemalmu poten shledala t spolenost, je prv dorazila do palce, e vude je

uklizeno, v komnatch e je ustlno a vechno e je pokryto stm a kvty, je rostou v tom

obdob.

Kdy si po pchodu sedli, pravil Dioneo, jen vynikal nad ostatn jinochy lbeznost a

vtipnost:

"Pan, pivedl ns sem spe v rozum ne nae obezetnost. Nevm, co vy zamlte pot se

svmi starostmi, ale j ty sv zanechal ve mst, jet ne jsem vyjel z jeho bran, a proto se

bu rozhodnte, e se budete se mnou radovat, smt a zpvat - pokud to,

jak km, odpovd va dstojnosti -, anebo m propuste, abych se mohl vrtit ke svm

starostem a zstat v suovanm mst."

Pampinea, jako by byla rovn zaplaila vechny sv starosti, mu zvesela odvtila:

"Znamenit mluv, Dioneo. ijeme radostn, vdy jsme uprchli ped smutkem. Le vci, je

nemaj dn d, nemaj ani dlouhho trvn, a kdy u jsem j zaala rozmluvu, kter dala

podnt k utvoen tto krsn spolenosti, musm myslet i na to, jak by nae veselen mohlo

pokraovat. Soudm proto, e je nezbytn, abychom se navzjem dohodli, kdo nm bude

vldnout; my ho budeme ctt a poslouchat jako nejvtho pna a on bude myslit jen na to, jak

by se nm postaral o vesel ivot.

Aby vak mohl kad okusit thu starost spolu s radost z vladaen a aby nikdo, a u pat k

t i on stran, nemohl druhm zvidt, e vladaen neokusil, navrhuji, aby ono bemeno a

pocta bylo kadmu pieno na jeden den. Kdo bude prvn, to nech je ureno na spolenou

volbou. Kdo nastoup po nm to nech ur v hodin veern podle sv libosti ten i ta, kter

vladaila onoho dne. Ten, kdo povldne, a po celou dobu sv vldy rozhoduje a ustanovuje

msto i zpsob, jak mme t."

Tato slova se vem nesmrn zalbila a Pampinea byla jednohlasn zvolena vladakou pro

prvn den. Filomena se honem rozbhla k jednomu vavnu, nebo asto slchala vyprvt,

jak cti zasluhuje jeho list a jakou est propjuje tomu, kdo je jm po zsluze ovnen;

utrhla z nho nkolik sntek, uvila z nich pkn a dstojn vnec a vloila jej vladace na

hlavu. Tento vnec pak zstal i u vech ostatnch po celou dobu, co trvala tato spolenost,

zjevnm odznakem krlovsk vldy a svrchovanosti.

Pampinea, je se tedy stala krlovnou, pikzala, aby vichni umlkli, pak si dala zavolat sluhy

t mladk a tyi sluebn vech pan a pravila za veobecnho mlen:

"Hodlm vm vem, jakoto prvn, dt pklad, jak by nae spolenost postupujc od dobrho

k lepmu mohla dn a radostn a bez veker hanby t a trvat, pokud bude chtt. Proto tedy

pedevm ustanovuji Dioneova sluhu Parmena svm sprvcem a svuji mu starost a pi o

vechnu nai ele a o ve, co pat ke slub v snch. Chci dle, aby Sirisco, sluha Pamfilv,

byl nam nakupovatelem a pokladnkem a aby byl posluen rozkaz Parmenovch. Tindaro

nech peuje o komnaty Filostrata a druhch dvou mladk, nebo ostatn budou

zaneprzdnni svmi povinnostmi a nebudou se o n moci starat. Moje Misia a Filomenina

Licisca budou

napod v kuchyni a budou zde peliv pipravovat pokrmy podle toho, jak jim pike

Parmeno. Pejeme si dle, aby se Laurettina Chimera a Fiammettina Stratilia bedliv staraly o

podek v enskch komnatch a dbaly o istotu vude, kdekoli budeme. Hlavn vak si

pejeme a naizujeme, aby se kad, a u jde kamkoli a a u se odkudkoli vrac, a vid i

sly cokoli, steil pinst nm zven jinou zprvu ne veselou, je-li mu nae pze mil."

Kdy udlila tyto povechn rozkazy, je vichni schvalovali, povstala vesele a pravila:

"Jsou zde zahrady, jsou zde louky, je zde mnoho jinch lbeznch mst, kam se me kad

po sv libosti a ke svmu poten vydat; a vak ude devt hodina, nech je kad zde, aby

mohl ve v svesti pojst."

Kdy nov krlovna propustila veselou spolenost, vydali se mladci s krsnmi panmi

volnm krokem do zahrady: cestou vedli pjemn ei, vili si krsn vnce z rozlinho list a

zpvali milostn psn.

Pobyli v zahrad tak dlouho, jak jim to dovolila krlovna, nae se vrtili dom a shledali, e

se Parmeno velmi horliv ujal svho kolu, nebo kdy veli do pzemn sn, spatili

prosten stoly, pokryt blostnmi ubrusy, na nich e, je vypadaly jako ze stbra, a ve

pohzen kvty kruinky. Na krlovnino pn byly vem polity ruce vodou a podle poad,

je uril Parmeno, usedli vichni ke stolu.

Byly pineseny umn pipraven pokrmy a velice jemn vna a ti sluhov se jali nehlun

obsluhovat u stol. Kad ml radost, e ve bylo hezky a dn uspodno, a vichni jedli

zvesela a uprosted lbeznch ert.

Kdy bylo sklizeno ze stol, pikzala krlovna, aby byly doneseny hudebn nstroje, nebo

vechny pan jako i vichni mladci umli tanit a nkte z nich umli i znamenit zpvat a

hrt. Dioneo se pak na krlovnin pkaz chopil loutny a Fiammetta violy a zaali lahodn hrt

pse k tanci. Krlovna proto poslala sluebnictvo jst a s ostatnmi panmi a dvma mladky

la volnm krokem do kola a zaala tanit. Kdy bylo po tanci, zaali vichni zpvat lbezn a

vesel psn.

Tm zpsobem trvili as tak dlouho, a se krlovn uzdlo, e nadeel as k odpolednmu

spnku. Propustila tedy vechny; ti mladci odeli do svch oddlench komnat, kde byla

uchystna lka a vude leelo plno kvtin jako v jdelnm sle. Podobn tomu bylo i v

komnatch pan.

Vichni se svlkli a ulehli k odpoinku. Krtce po tom, co odbila tet hodina, krlovna vstala,

dala vzbudit ostatn pan jako

i mladky - tvrdc, e je kodliv ve dne pli spt -, nae se vichni vydali na louku, kde

rostla vysok zelen trva a kam odnikud nemohlo proniknout slunce. Vanul zde pjemn

vtk a krlovna projevila pn, aby si vichni sedli v kruhu do trvy. Pot takto promluvila:

"Jak vidte, slunce stoj vysoko a vedro je velik. Nen slyet nic ne cikdy nahoe v olivch.

Proto myslm, e by bylo poetil, kdybychom li v tto chvli nkam jinam. Zde je hezky a

sve, jsou tu - jak vidte - hrac stolky a achy, take se kad me bavit podle toho, co je

mu nejmilej.

Jestlie se vak pidrte mho nzoru, nebudeme hrt, protoe pi he se mysl jedn z obou

stran rozmrz, ani z toho m druh strana nebo ti, kdo pihlej, njakou radost, ale strvme

tuto parnou denn dobu vyprvnm pbh, co me poskytnout zbavu cel spolenosti,

je naslouch, co j jeden vypravuje. Sotva kad z vs pov njak mal pbh, u se bude

slunce sklnt, vedro polev a my si pak budeme moci vyjt tam, kam se nm bude nejvc

chtt, a cestou se budeme veselit. Je-li vm to tedy po chuti - a j jsem pipravena dit se tm,

co je vm libo -, udlme to takto. Nelb-li se vm to, me kad a do veern hodiny dlat,

co je mu nejmilej."

Pan a vichni mladci byli vesms pro vyprvn.

"Nue," pravila krlovna, "je-li vm to vhod, chci, aby si v tento prvn den mohl kad vybrat

pro sv vyprvn takov nmt, jak si sm zvol."

Nato se obrtila k Pamfilovi, jen j sedl po pravici, a lbezn mu ekla, aby nkterm ze

svch pbh dal potek dalm.

Kdy Pamfilo vyslechl rozkaz, jal se takto vyprvt - zatmco vichni ostatn poslouchali.

PBH PRVN

Ser Ciappelletto oklame falenou zpovd zbonho mnicha a zeme: akoli to byl za svho

ivota nejhanebnj lovk, nabude po smrti povsti svtce a je nazvn svatm

Ciappellettem.

Slu se, nejdra pan, aby se ve, co lovk dl, zanalo obdivuhodnm a svatm jmnem

toho, jen je Stvoitelem vech vc. Mm-li proto j prvn zapot nae vyprvn, hodlm

zat jednm

z jeho div; vyslechnme je, nebo tm se upevn nae nadje v nho jakoto v pevn

toit, a my pak povdy budeme velebit jeho jmno.

Je pece najev, e vechny pozemsk vci jsou pomjejc a smrteln a krom toho - jeliko

jsou samy o sob i mimo sebe sam nesnz, starost a nmaha - podlhaj nesslnm

nebezpem, take my smrtelnci, ijc mezi nimi a z nich, nemohli bychom ani uprosted

nich t, ani se jim vyhnout, kdyby nm k tomu neposkytovala slu a obratnost zvltn milost

bo. Nesmme si vak o n myslet, e na ns a do ns sestupuje za njak nae zsluhy.

Pramen z jeho vlastn dobrotivosti a vyvolvaj ji svmi prosbami ti, kte byli sice smrteln

jako my, ale za svho ivota se sprvn dili jeho pikznmi, take nyn se stali vnmi a

blaenmi jako On, nebo my - neodvaujc se vznet sv prosby ped tv tak velikho

soudce - sdlujeme vci, o nich mme za to, e nm prospj, tmto vnm a blaenm

jakoto prostednkm, kte ze zkuenosti znaj nai kehkost.

Jeliko vak bystrost naeho smrtelnho oka neme nikterak proniknout do tajemstv bosk

mysli, nahlme tm vce, jakou milosrdnou dobrotivost k nm je naplnn. On, stane-li se

nkdy, e ns oklame nae domnnka a my si zvolme za pmluvho u jeho majesttu

nkoho, kdo jm byl uvren do vnho zatracen. Avak On, jemu nen nic tajno, ohl se

spe na istotu srdce prosebnka neli na jeho nevdomost nebo na zavrenost pmluvho,

jej jsme prosili (jako by tento pmluv byl blaen ped jeho tv), a vysly ty, kte se k

nmu modl.

To vecko se zeteln projev v pbhu, kter vm zamlm vypravovat. Zeteln pravm,

nebo pihlm ne k soudu bomu, ale k soudu lid.

Vypravuje se tedy, e se velmi bohat a tuze velik kupec Musciatto Franzesi stal rytem a

ml se vypravit do Toskny s messerem Karlem Bezzemkem, bratrem francouzskho krle,

kterho o to podal a kterho k vprav piml pape Bonifc. Kdy vak zjistil, e jeho

zleitosti - jak to bv u obchodnk - jsou zde a onde velmi spletit a e je nelze snadno ani

rzem vydit, rozhodl se, e je sv nkolika osobm.

Se vemi si vdl rady, jen v tom si nebyl jist - koho by ml povit, aby mu vymhal dluhy u

nkolika Burgunan.

Pinou tto nejistoty byla povst, e Burgunan jsou lid hateiv, nepoctiv a vrolomn,

a proto si Musciatto dlouho lmal hlavu, kde by nael tak niemnho lovka, na nho by se

mohl aspo trochu spolehnout, e doke vyzrt na niemnost Burgunan.

A co tak o tom neustle pemlel, vzpomnl si na mue, kter ho asto navtvoval v jeho

dom v Pai. Slul ser Ciapperello z Prata, a jeto byl mal postavy a hodn se fintil,

usuzovali Francouzi, e Ciapperello vlastn znamen Ceparello, m se chce ci cappello, to

jest vnec v jejich ei - a protoe Ciapperello byl drobn postavy, jak jsme u ekli, nekali

mu Cappello, nbr Ciappelletto. Byl proto vude znm jako Ciappelletto a mlokdo vdl, e

se vlastn jmenuje ser Ciapperello.

ivot tohoto Ciappelletta vypadal takto: Protoe byl notem, nramn se stydl, kdy mu

pili na to, e nkter jeho listina (akoli jich mnoho nevyhotovil) je prav. Byl by toti

falench listin nadlal, kolik by byl kdo chtl, nebo daleko radji listiny zadarmo padlal,

ne vyhotovoval za velk poplatek listiny sprvn. Nejvt poten mu dlalo, kdy mohl

podvat kiv svdectv, a ho o n nkdo dal nebo nedal - a protoe se v tchto dobch

nramn vilo na psahy, neostchal se psahat kiv; dk tto niemnosti pak vyhrval v

tolika rozepch, v kolika ho vyzvali, aby psahal, e k na svou vru pravdu.

Obzvltn zalben nalzal v tom - a tuze horliv se vdy pitom snail -, kdy mohl vyvolat

mezi pteli a pbuznmi nebo njakmi jinmi osobami zlou krev, neptelstv a pohoren.

A m vt zlo z toho vzelo, tm vt z toho ml radost. Kdy ho nkdo vybdl k njak

vrad i k njakmu jinmu zlosynstv, nikdy neekl ne a velmi rd el. Ba astokrt se stalo,

e ochotn mordoval a vradil lidi vlastnma rukama. Bohu a svatm se rouhal pevelice a

kad malikost ho dovedla tak rozkatit jako mlokoho druhho.

Do kostela nechodil nikdy, svtostmi pohrdal a mluvil o nich hanliv jako o mrzkch vcech.

Zato naopak rd navtvoval krmy a jin hanebn msta a asto tam chodval. eny miloval

asi tak jako pes hl, zato zvrcenou lskou se kochal vc ne kterkoli jin zvrhlk. Dokzal

loupit a krst a tvit se pitom jako svat, byl rout a velik pijan; kdy se mu nco zhatilo,

zuil; hrl a proslul jako falen hr v kostky.

Ale pro o tom tolik mluvm? Byl to prost snad ten nejhor lovk, jak se kdy narodil. Jeho

spdy dlouho ochraovala moc a postaven messera Musciatta, kvli nmu brali na nho

zaast ohled i lid, jim mnohokrt ublil, i dvr, kde pchal bezprv napod.

Kdy se tedy messer Musciatto vzpomnl na toho sera Ciapperella, jeho ivot vten znal,

usoudil, e bude na niemnosti Burgunan jako dlan. Dal si ho proto zavolat a takto k

nmu promluvil:

"Jak v, sere Ciappelletto, chystm se na cesty, a protoe mm

mimo jin njak pohledvky u Burgunan, co jsou sam podvodnci, nevm o nikom

lepm, komu bych svil vymhn penz od nich, ne jsi ty. Ty nem te nic na prci, a jsi-

li to ochoten udlat, vymohu ti doporuen u dvora a z toho, co vyme, ti dm slun dl."

Ser Ciappelletto, jen prv zahlel a strdal ve vcech pozemskch, nahldl, e mu odchz

ten, kdo byl dlouho jeho podporou a oporou, i rozhodl se bez okolk, nebo mu mlem nic

jinho nezbvalo - a ekl, e rd pijm.

Kdy se tedy domluvili, dostal ser Ciappelletto plnou moc a doporuujc listiny od krle a po

Musciattov odjezdu se vydal do Burgundska, kde ho skoro nikdo neznal. Zde vak zaal

vymhat dluhy a dlat to, pro piel, proti svmu zvyku tak vldn a mrn, e to vypadalo,

jako by si nechval prchlivost na pozdj dobu.

Ponaje si tedy takto, pebval v dom dvou brat z Florencie, kte pjovali na lichvsk

rok a velmi si ho vili, protoe mu byl naklonn messer Musciatto - kdy tu se stalo, e

Ciappelletto onemocnl. Oba brat hned k nmu zavolali lkae a ti ho oetovali a dlali

vecko potebn, aby se ser Ciappelletto uzdravil.

Veker pomoc vak byla marn, protoe ser Ciappelletto byl u star a zhral chlapisko, a

jak kali lkai, bylo to s nm den ode dne hor a hor jako s lovkem, kter u mele z

poslednho.

Obma bratm to bylo tuze nemil a jednou - mekajce vedle svtnice, v n leel nemocn

ser Ciappelletto - zaali spolu takto rozmlouvat:

"Co s nm budeme dlat?" kali si mezi sebou. "Mme na krku kvli nmu pknou

nepjemnost, protoe vyhnat ho z naeho domu, kdy je tak nemocn, by byla velik hanba a

projev necitelnosti - a by lid uvidli, e jsme ho nejprve pijali do domu, pak ho dali tak

peliv oetovat a lit a nakonec e jsme ho z nieho nic vyhnali z domu, kdy byl na smrt

nemocn a nemohl nm udlat nic nepjemnho. Na druh stran je to vak takov niema,

e se mu nebude chtt vyzpovdat se ani pijmout crkevn svtost - a jestlie ume bez

zpovdi, nepijmou jeho mrtvolu v dnm kostele, ba hod ho do pkopu jako psa.

Vyzpovd-li se ovem, stane se tot, protoe m mnoho hch, a jeden stranj ne druh,

take ani jeden mnich i knz nebude mt chu, ba ani nebude moci dt rozheen. A a se to

stane a a to zdej lid uvid, shluknou se, nebo se jim nae emeslo zd niemn, protoe o

nm cel dny nepkn hovo; dostanou choutky oloupit ns a budou vt: Nechceme tady u

ty lombardsk psy, kter nechtj ani pijmout na

hbitov. Zato na nae domy a mon e ns nejen piprav o vecko jmn, ale i o nae

ivoty. A to u dopadne tak nebo tak, jestli ten chlapk ume, skon to s nmi patn."

Ser Ciappelletto leel - jak jsme u ekli - ve svtnici sousedc s tou, kde si tito dva povdali,

a ml jemn sluch, jak asto mvaj nemocn lid; slyel ve, co si oba brat o nm kali - i

dal si je zavolat a ekl jim:

"Nechci, abyste mli kvli mn njak starosti a abyste se bli, e vm kvli mn vzejde

njak koda. Slyel jsem, co jste si o mn povdali, a jsem naprosto jist, e by to dopadlo tak,

jak kte, kdyby to ovem vecko muselo jt tak, jak soudte. Dopadne to vak jinak. J jsem

za svho ivota spchal tolik nepravost proti Pnubohu, e si ani nepolepm, ani

nepohorm, kdy spchm jet jednu darebnost navc, ne vydechnu naposled. Opatte mi

proto njakho zbonho a dnho mnicha, nejlepho, jakho tu seenete, pivete mi ho a

nechte to na mn: j u se postarm o sebe i o vs tak, e s tm budete spokojeni."

Oba brat, akoli si od toho mnoho neslibovali, zali pesto do jednoho kltera a vydali si

njakho zbonho a moudrho mnicha, kter by vyzpovdal jednoho Lombarana, jen le

nemocen v jejich dom. I vybrali jim tam jakhosi staikho mnicha, jen vedl zbon a

dn ivot, byl velkm znalcem Psma a k nmu vichni man chovali pevelikou a

obzvltn ctu. Toho pak oba brati pivedli seru Ciappellettovi.

Kdy tento mnich piel do svtnice, kde leel ser Ciappelletto, pisedl si k nmu, chvilku ho

vldn utoval a pak se ho zeptal, kdy se naposled zpovdal.

Ser Ciappelletto se nikdy v ivot nezpovdal - ale odvtil:

"Ote, mm ve zvyku zpovdat se aspo jednou v tdnu, ba byly i takov doby, kdy jsem se

zpovdal nkolikrt v tdenku. Je ovem pravda, e jsem se nezpovdal od t doby, co jsem

onemocnl, a to u je pes tden. Takov trpen mi zpsobila m nemoc."

Tu pravil mnich:

"Mil synu, dobe jsi inil a tak by to ml dlat kad. Nu, vidm, kdy se tak asto zpovd,

e nebude nijak obtn vyslechnout t i poptat se t na hchy."

"To nekejte, velebn brate," ekl ser Ciappelletto. "Nikdy jsem se nezpovdal tolikrt a tak

asto, abych si pokad nevydal generln zpov ze vech svch hch, na n jsem si

dokzal vzpomenout ode dne, co jsem piel na svt, a do toho dne, co jsem se zpovdal.

Proto vs prosm, dobr mj ote, abyste se mne vyptval

na vecko do takovch podrobnost, jako bych se byl nikdy nezpovdal. A nijak se neohlejte

na to, e jsem nemocn; mn je milej potrat sv tlo ne dlat si njak pohodl, je by mi

mohlo pivolat zatracen due, kterou n Spasitel svou krv vykoupil."

Tato slova se zbonmu mui velmi zalbila, i usoudil, e je to doklad, jak dobe je due sera

Ciappelletta pipraven. Velmi tedy pochvlil tento jeho zvyk a zaal se ho vyptvat, zda

nkdy nezheil smiln s njakou enou. Ser Ciappelletto si povzdechl a odvtil mu:

"Ote mj, pokud jde o tohle, stydm se vm povdt pravdu, nebo se bojm, abych nezheil

skrze chlubivost."

Zbon mnich mu ekl:

"Jen to smle ekni. Tm, e nkdo mluv pravdu, neme pece ani pi zpovdi, ani pi jinm

inu zheit."

Ser Ciappelletto tedy dl:

"Kdy jste mne o tom tak hezky ubezpeil, povm vm to: j jsem takov panic, jako kdy

jsem vyel z matina lna."

"Bh ti ehnej!" pravil mnich. "Jak dobe jsi uinil! Tv zsluha je o to vt, o vt jsi ml

v tom volnost ne my a ostatn, co jsme vzni njakou ehol."

Pot se ho otzal, zda nevyvolal ltost Boha hchem skrze oberstv.

Ser Ciappelletto zhluboka povzdechl a odpovdl, e ano a mnohokrt, nebo pr byl zvykl

postit se nejen jako ostatn lid v postn dob, ale krom toho se pr postval jet nejmn ti

dny v tdnu o chleb a vod. Vodu vak pr pval s takovm potenm a s takovou chut,

zvlt kdy byl unaven modlenm nebo po proces - jako pvaj velice pijani vno. A zaast

pr touil po takovch rostlinch, z nich se d dlat salt, jako po nich tou pni, kdy

pijedou na venkov. Nkdy dokonce se mu pr zdlo, e mu ten salt chutn vc, ne by ml

chutnat lovku, jen se post - jako on - ze zbonosti.

"Mil synu," ekl mu na to mnich, "tyto hchy jsou pirozen a jsou velmi lehk. Nechci

proto, aby sis jimi obtoval svdom vc, ne je teba. Kadmu lovku, i tomu

nejsvtjmu, chutn po dlouhm postu dobr jdlo a po dlouh nav npoj."

" ne, mil ote, vy mi to kte, jen abyste m util," pravil ser Ciappelletto, "a pitom

dobe vte - co i mn je dobe znmo, e ve, co konme, sloume-li Bohu, mme konati ist

a bez jakkoli skvrny na dui. A pon-li si nkdo jinak - he!"

Mnich byl touto odpovd nramn spokojen - i ekl:

"Jsem rd, e takto sml ve sv dui, a velmi se mi lb, e m

v tomhle ist a dobr svdom. ekni mi vak: Zheil jsi nkdy skrze lakotu? Pl sis nkdy

vce, ne se slu - i vlastnil jsi nkdy nco, co jsi vlastnit neml?"

Ser Ciappelletto na to odpovdl:

"Ote mj, nechtl bych, abyste vyvozoval nco z toho, e mekm v dom tchto lichv.

Nemm tu s nim co dlat, ba naopak, piel jsem, protoe jsem je u musel napomenout a

pokrat a vytrhnout je z jejich ohavn ziskuchtivosti. Myslm, e by se mi to bylo podailo,

kdyby m nebyl Bh tak navtvil. Vzte, e ne j, ale mj otec zpsobil, e jsem se stal

bohem. J vak po jeho smrti rozdal vtinu jmn v almunch. Abych mohl pot nadle

bt iv a abych mohl pomhat Kristovm chudm, provozoval jsem drobn obchody,

nicmn pl jsem si vdycky vydlat jen proto, abych se mohl ustavin dlit s chudmi

Krista napl o to, co jsem vydlal. Polovinu jsem vynakldal na sv poteby, druhou polovinu

jsem dval jim - a Stvoitel mi v tom byl tak dobrm pomocnkem, e se mi dailo m dl tm

lpe."

"Dobe sis ponal," pravil mnich. "A jak asto jsi podlhal hnvu?"

" v tomhle jsem velice heil, to vm musm ci," odvtil ser Ciappelletto. "A kdo by se

tak udrel, kdy vid den co den, jak lid pchaj nepravosti, jak se nedr boch pikzn a

jak se neboj boho soudu? Mnohokrt se mi pihodilo, e jsem si pl bt radji mrtev ne

bt iv a vidt pitom, jak se mlad lid enou za marnostmi, jak klej a kiv psahaj, jak

navtvuj krmy, a nikoliv chrm Pn, jak chod astji po cestch svtskch ne po cestch

boch."

"Mil synu," ekl mu mnich, "to byl spravedliv hnv a ani za to ti nemohu uloit pokn.

Nedal ses vak v njakm ppad strhnout pi svm hnvu k vrad i k spln i k njak

jin nepravosti?"

Ser Ciappelletto na to odpovdl:

"Ach bda, dstojnosti, jak se mete na nco takovho ptt? Vy, kter vypadte jako bo

mu? Kdybych bval byl jenom troineku pomyslil na nco takovho, co mi tu kte,

myslte, e bych vil, e m Bh bude opatrovat? Takovhle kousky jsou pro darebky a

zlosyny. Ne, ne, j kdy jsem takov lidi vidl, vdycky jsem jim kal: Jdi, k t Bh

obrt!"

Tu pravil mnich:

"Bh ti poehnej, mil synu, povz mi vak: nepodal jsi nkdy proti nkomu falen svdectv

- i nemluvil jsi o nkom patn i nevzal jsi nkdy nco svmu blinmu bez jeho vdom?"

"Nkdy, dstojnosti," odpovdl ser Ciappelletto, "jsem mluvil patn o svch blinch, nebo

jsem ml souseda a ten k pohoren vech lid nedlal nic jinho, ne e mltil svou manelku,

a j jsem o nm zle promluvil k rodim jeho manelky, nebo mi bylo t uboaky velmi lto

- on ji jej mu tloukl pokad, kdy pli pil."

"Nue dobr," ekl mnich, "pravil jsi mi, e jsi bval kupcem. Oidil jsi nkdy nkoho, jak to

kupci dlvaj?"

"Bonku, dstojnosti, to ano," odvtil ser Ciappelletto. "Nevm vak, kdo to byl. Vm jen to,

e mi jednou nkdo pinesl penze - dluil mi je za sukno, co jsem mu prodal - a j je bez

pepotvn uloil do truhlice. Asi tak za msc jsem vak shledal, e je tam vc drobnch

minc, ne mlo bt. Cel rok jsem tedy penze schovval, ale kdy jsem se ani pak neshledal

s tm, komu patily, rozdal jsem je z lsky bo chudkm."

"To byla malikost," ekl mnich. "Dobe jsi naloil s tmi penzi."

Zbon mnich se ptal jet na mnoho jinch vc, ser Ciappelletto mu na vechny odpovdal

tmto zpsobem, ale kdy u mu chtl mnich dt rozheen, ser Ciappelletto ekl:

"Mm, dstojnosti, jet jeden hch, kter jsem vm neekl."

Mnich se ho zeptal jak a ser Ciappelletto mu odvtil:

"Vzpomnm si, e jednou jsem sluhovi poruil, aby v sobotu po tet hodin odpoledn

uklidil dm, a nesvtil jsem tedy svatou nedli, tak jak se slu."

"Ach mil synu, to je lehk hch," dl mnich.

" nikoli," ekl na to ser Ciappelletto, "nekejte lehk hch, kdy pece nedli mme

pevelice svtit. Vdy onoho dne povstal z mrtvch n Pn!"

"A jin hch nem?" otzal se jet mnich.

"Mm, dstojnosti," ekl na to ser Ciappelletto, "mm. Jednou se to tak njak schumelilo, e

jsem si uplivl v chrmu Pn."

Mnich se usml a ekl:

"Mil synu, z toho si nic nedlej, my tam pliveme cel dny a jsme eholnci."

Tu pravil ser Ciappelletto:

"To je ale od vs velik nevycvlanost, protoe nic nemme dret v takov istot jako

svatostnek, v nm se konaj bohosluby!"

Krtce a dobe, ser Ciappelletto klbosil pod takhle dokola, pak zaal vzdychat a nakonec se

tuze rozplakal, nebo byl z tch, kte znamenit dovedou ronit slzy, kdykoli chtj.

"Copak je ti, mil synu?" otzal se ho zbon mnich.

A ser Ciappelletto mu odpovdl:

"Ach bda, dstojnosti, zbyl mi jet jeden hch, z nho jsem se jet nikdy nezpovdal, a j

se vm o nm stydm povdt. Pokad, kdy si na vzpomenu, pli, jak vidte, a zd se mi,

e se Bh nade mnou kvli nmu urit neslituje."

"Ale b, synu," pravil zbon mnich. "O em to mluv? Kdyby jeden lovk ml na

svdom vechny hchy, kter lid napchali a jet napchaj, co bude svt stt, a kdyby se

ten lovk kl a litoval jich, jak to vidm u tebe, Bh je tak dobrotiv a milosrdn, e by mu

beze veho odpustil, kdyby se z nich ten lovk vyzpovdal. Povz tedy klidn, o jde."

Ser Ciappelletto, nepestvaje hoce plakat, pravil:

"Bda, ote mj, mj hch je pli velik a j sotva mohu doufat, e mi Bh odpust,

nebudete-li za mne na svch modlitbch orodovat vy."

"Povz to bez obav," odpovdl mnich, "slibuji ti, e se budu za tebe modlit."

Ser Ciappelletto vak pod jen plakal a nic nekal, a ho mnich povzbuzoval, aby se to nebl

ci. Teprve kdy mnicha dlouho svm plem napnal, zhluboka si pojednou povzdechl a

ekl:

"Ote mj, protoe mi slibujete, e se budete za mne modlit k Bohu, povm vm to. Vzte, e

kdy jsem byl jet malik, splal jsem jednou mamince."

To ekl a znovu zaal hoce nakat.

"Ach mil synu," pravil mnich, "to m za njak velk hch? Lid splaj Bohu cel den a

on jim rd odpout, kdy toho lituj. Pro si mysl, e by ti tohle neodpustil? Nepla a

uklidni se. Urit by ti odpustil, i kdybys byl jednm z tch, kte ho ukiovali, a potom

projevoval takovou ltost, jakou nyn vidm u tebe."

"Ouvej, ote mj, co to kte," ekl ser Ciappelletto. "M sladk mater m nosila dnem i noc

devt msc v ln a vc ne stokrt m chovala v nru! Pli jsem j ublil tm, e jsem j

splal! Pli jsem tm zheil. Nebudete-li se za mne modlit vy, nebude mi odputno."

Kdy poslze mnich vidl, e mu ser Ciappelletto nem u co ci, dal mu rozheen a sv

poehnn; a jeliko mu na slovo vil, ml ho za pesvatho lovka.

A kdo by tak nevil, vida mluvit takto lovka, jen u m smrt na jazyku?

Kdy bylo po vem, ekl mnich:

"Sere Ciappelletto, s bo pomoc budete brzy zdrv. Kdyby vak

Bh dopustil a povolal vai poehnanou a dobe pipravenou dui k sob, svolil byste, aby

vae tlo bylo pohbeno u ns?"

"Ano, dstojnosti," odpovdl na to ser Ciappelletto. "Ba byl bych nerad, abych byl pohben

jinde, jeto jste mi slbil, e se budete za mne modlit k Bohu. Krom toho jsem ml vdy v

d v obzvltn ct. Proto vs prosm, abyste mi dal pinst, a se vrtte do kltera, ono

nejopravdovj tlo Kristovo, je rno svtte na olti. Hodlm toti s vam svolenm

pijmout je a potom posledn pomazn - tebae toho nejsem hoden -, abych aspo umel

jako kesan, kdy u jsem il jako hnk."

Zbon mu pravil, e to rd udl, e ser Ciappelletto sprvn hovo a e mu d ve hned

poslat.

Tak se tak stalo.

Ti dva brati, co se obvali, aby je ser Ciappelletto njak neolil, postavili se k paen, je

dlilo jejich svtnici od t, v n leel ser Ciappelletto, a poslouchali. Slyeli a rozumli velmi

dobe, co ser Ciappelletto kal mnichovi, a div nevyprskli - takov mli nutkn dt se do

smchu -, kdy slyeli, z eho se zpovd.

I ekli si:

"Jak je to lovk, e ho ani st, ani nemoc, ani strach ze smrti, kterou u vid ped sebou,

ani bze z Boha, ped jeho soudnou stolic se za chviliku octne, nedokou pimt k tomu,

aby zanechal niemnost a umel jinak, ne il?"

Kdy vak slyeli, jak bylo ujednno, e bude pochovn v kostele, nestarali se u o nic.

Ser Ciappelletto si pot odbyl pijmn, a protoe se jeho stav stle zhoroval, pijal posledn

pomazn - a brzy po klekn tho dne, co se tak dobe vyzpovdal, zemel.

Oba brati za jeho penze zadili ve, co bylo teba k dstojnmu pohbu, vzkzali mnichm,

aby pili podle obyeje na non a rann modlitby k nebotkovi, a obstarali ve, jak se slu.

Zbon mnich, kter sera Ciappelletta zpovdal, prv hovoil s pevorem kltera, kdy

uslyel, e ser Ciappelletto odeel na onen svt. I dal zvonit do kapituly, a kdy se mnii

shromdili, prohlsil, e ser Ciappelletto je svat mu, co pr seznal, kdy ho zpovdal. A

doufaje, e Pnbh uin skrze nho mnoho zzrak, pemluvil je, aby pijali nebotka s

velikou ctou a zbonost. Pevor a ostatn dviv mnii s tm souhlasili a veer se vichni

vypravili do domu, kde leelo tlo sera Ciappelletta, a odbyli tu nad nm velikou a slavnou

vigilii. Rno pak, odni vichni v kome a pluvily, tmajce knihy v rukou a nesouce v ele

prvodu ke,

vypravili se pro nebotka a pevelice slavn a slavnostn ho odnesli do svho kostela,

nsledovni skoro vekerm lidem tohoto msta, jak mui, tak panmi. Pot ho vystavili v

kostele, onen zbon mnich, kter ho zpovdal, vystoupil na kazatelnu a zaal kzat zzran

vci o nm, o jeho ivot, o jeho postech, o jeho panickosti a nevinnosti a svatosti. Mimo jin

tu tak vyprvl i o tom nejvtm hchu, s kterm se mu ser Ciappelletto v pli pi zpovdi

svil, a jak on sm tko seru Ciappellettovi dokazoval, e mu Bh odpust. Pak peel k

napomnn lid, kte ho poslouchali, a ekl:

"A vidte, vy lid proklet, vy zatm klnete Bohu a Matce bo a celmu rajskmu dvoru pro

kad stblo, kter se vm namane do cesty."

Krom toho kzal jet mnoho jinch vc o tom, jak byl ser Ciappelletto dn a ist mu -

take svmi slovy, jim vichni nbon vili, pesvdil vechny ptomn lidi z msta. Po

bohoslubch proto nastal velik shon a kad el nebotkovi lbat ruce a nohy - ba roztrhali

na nm cel rub a kad byl astn, kdy si ho mohl utrhnout aspo kousek.

Tak se to dlo po cel den - aby ho mohli vichni vidt a pijt k nmu. Kdy potom nadela

noc, pochovali slavn sera Ciappelletta pod mramorov nhrobek do jedn kaple a u ptho

dne sem zaali chodit lid; rozhali tu svtla, modlili se k nmu, prosili ho o pomoc a podle

slibu sem lepili voskov figurky.

Povst o jeho svatosti a zbonosti se tak roznesla, e skoro kad, koho potkalo njak

protivenstv, neobracel se pak k jinmu svatmu ne k tomuhle: nazvali ho svat

Ciappelletto a nazvaj ho tak dosud - ba tvrd, e Bh udlal skrze nho mnoho zzrak a

dlaje kad den pro ty, kdo se zbon dvaj pod jeho ochranu.

Tak tedy il a zemel ser Ciappelletto z Prata, jen se stal svatm tak, jak jste prv slyeli.

Nechci tvrdit, e nen mon, aby doel u Boha blaenosti, nebo i kdy il zloinnm a

patnm ivotem, mohl v posledn chvli projevit takovou ltost, e se nad nm mon Bh

smiloval a pijal ho do svho krlovstv.

Protoe nm to vak nen znmo, vyvozuji zvry z toho, co se mi zd sprvn, a pravm, e

ser Ciappelletto bude asi spe zatracen a v rukou bla ne v rji. A jestlie je to tak,

meme na tom vidt pevelikou bo laskavost vi nm, nebo Bh se neohl na nae

chyby, ale na to, jak je ryz nae vra: a i kdy si zvolme za svho pmluvho jeho neptele,

jej jsme mli za jeho ptele, vysly ns zrovna tak, jako bychom se byli utekli k

opravdovmu svtci, prostednku jeho milosti.

Velebme proto jeho jmno, jm jsme zaali, abychom skrze jeho milost pekali ivi a zdrvi

nynj protivenstv. Mjme vichni v tto spolenosti jeho jmno v ct a porouejme se mu

vdy v naprost jistot, e ns vysly.

Po tchto slovech se Pamfilo odmlel.

PBH DRUH

id Abraham se na popud Giannotta di Civigni vyprav na msk dvr. Spat tu zpustl

duchovn, i vrt se do Pae - a stane se kesanem.

Pan se msty smly Pamfilovu pbhu a veskrze jej chvlily. Kdy jej vak vichni bedliv

vyslechli a kdy Pamfilo dovyprvl, pikzala krlovna, aby nyn vyprvla a pokraovala v

zapoat zbav Neifile, kter sedla vedla Pamfila.

Neifile, ozdoben stejn vybranmi mravy jako krsou, zvesela odpovdla, e to rda uin,

a takto poala vyprvt:

Pamfilo nm ve svm pbhu ukzal, e dobrotiv Bh se neohl na nae omyly, jestlie je

zpsobuj vci, kter sami nememe poznat. J zase vm hodlm ve svm pbhu ukzat,

jak t dobrotivost trpliv sn poklesky tch, kte pedevm by mli skutky i slovy

podvat o n pravdiv svdectv, ale in prav opak, a tm prv podvaj nezvratn dkaz o

jsoucnosti tto dobroty, abychom se my jet pevnji pidrovali ve sv mysli toho, ve

vme.

Jak jsem kdysi, pvabn pan, slyela vyprvt, il v Pai jeden velik kupec a dobr lovk,

kter se jmenoval Giannotto di Civiagni. Byl to nesmrn poctiv a pm lovk, ml velk

obchod se suknem a obzvlt se ptelil s jednm velice bohatm idem: slul Abraham, byl

rovn kupcem a byl to velmi poctiv a pm mu.

Kdy Giannotto seznal jeho pmost a poctivost, tuze litoval, e due tak znamenitho,

moudrho a dobrho mue bude kvli neprav ve zatracena, a proto se ho jal ptelsky

prosit, aby se zekl blud idovsk vry a obrtil se na kesanskou pravdu, o n se me

pesvdit - jak pravil -, e je svat a dobr, e neustle prospv

a vzmh se, zatmco naopak vra jeho, Abrahamova, jak me vidt, jen upad a chl se ke

svmu konci.

id odpovdal, e dnou vru krom idovsk nepovauje ani za svatou, ani za dobrou, a

kdy pr se v idovsk ve narodil, chce pr v n t a umt, od kterhoto myslu ho nic

neme odvrtit.

Giannotto to vak nevydrel, aby mu za nkolik dn znovu nedomlouval podobnmi slovy a

aby mu znovu tkopdn nedokazoval - jak to jen vtina kupc dovede -, pro je nae vra

lep ne idovsk.

id se sice v idovsk ve velice vyznal, ale jednou se pece jen stalo, e se mu Giannottovy

vklady zaaly lbit. Mon e ho k tomu pohnulo velik ptelstv, je choval k Giannottovi,

mon e to zpsobil Duch svat, jen kladl onomu nevzdlanmu mui slova na jazyk.

Pesto vak zatvrzele setrvval ve sv ve a nechtl se obrtit - a jak byl id houevnat ve

sv ve, tak byl zase Giannotto vytrval ve svm pemlouvn, a nakonec Abraham -

pemoen tm tvrdojnm nalhnm - pravil:

"Podvej se, Giannotto, ty bys chtl, abych se stal kesanem, a j bych to opravdu rd uinil.

Ale vypravm se nejprve do ma, zhldnu toho, jen je nmstkem bom na zemi - jak

prav -, a zjistm zpsoby a mravy jeho, jako i jeho brat kardinl. Jestlie shledm, e

jsou takov, abych z nich a tvch slov mohl seznat, e vae vra je lep ne m, jak ses mi

snail dokzat, uinm, co jsem ti ekl. Ale nebude-li tomu tak, zstanu idem, jakm jsem

dosud."

Kdy Giannotto uslyel tato slova, byl krajn zarmoucen a v duchu si ekl:

"Nadarmo jsem se namhal, akoli jsem si u myslel, e m nmaha se neminula znamenitm

vsledkem a e jsem u ptele obrtil na vru. Nebo dostane-li se na msk dvr a spat

tam hanebn a zpustl ivot duchovnch, nejenom se nestane ze ida kesan, ale i kdy u

kesanem byl, vrt se urit k idovsk ve."

I otoil se k Abrahamovi a ekl:

"Ach mil pteli, pro chce podniknout tak mornou a nkladnou cestu, jako je cesta odtud

do ma? A to ani nemluvm o tom, e tak bohatmu lovku, jako jsi ty, hroz na moi i na

soui plno nebezpe. Mysl, e bys tady nenael nikoho, kdo by t poktil? A m-li snad

njak pochybnosti co do vry, kterou jsem ti vykldal, copak jsou nkde jinde tak velc misti

a muov uen ve ve jako tady? Podle mho zdn je tv cesta pln zbyten, protoe oni

ti mohou objasnit ve, co bude chtt a o pod. Uva: prelti tam jsou zrovna takov, jak

jsi mohl vidt tady, jene jsou o tolik

lep, o kolik jsou bli arcipastovi. Radm ti tud, aby sis to trmcen uetil propodruh,

tebae a bude chtt njak odpustky; mon e se tam potom vypravm s tebou."

id mu odpovdl:

"Vm, Giannotto, e vecko je, jak k, ale abych ti to ekl strun a krtce: jsem pevn

odhodln vypravit se tam - chce-li, abych uinil to, o jsi m tolik prosil. Jinak to nikdy

neudlm."

Giannotto vidl, e jeho vli neoblom, i ekl tedy:

"Tak jdi a hodn tst."

V duchu byl ovem pesvden, e se Abraham, a uvid msk dvr, kesanem nikdy

nestane. Proto u nemail slov a pestal ho pemlouvat.

id vsedl na kon a jak mohl nejrychleji ujdl na msk dvr. Kdy tam dorazil, ostatn

id ho s poctami pijali; Abraham zstal v m a jal se obezetn pozorovat chovn papee,

kardinl a ostatnch prelt a vech dvoan, ani se nkomu zmnil, pro sem pijel. Jeto

byl lovk bystr, spatil tu sm na vlastn oi, co u se dovdl od druhch, e toti vichni

od toho nejvyho a po nejniho napod krajn he smilnost pirozenou, ale i

sodomskou a e je nedr na uzd ani vitky svdom, ani stud, take nevstky a chlapci tu

maj takovou moc, e mohou vymoci jakoukoli vc nemal zvanosti. Krom toho poznal

zcela zjevn, e vichni jsou naveskrz routi, pijci, opilci a e po zpsobu tupch hovad

slou vce bichu a chtm ne emukoli jinmu.

Kdy se rozhldl jet vc, vidl, e vichni jsou tak lakotn a lan penz, e za penze kupuj

a prodvaj jak lidskou krev (i kesanstv), tak veker bosk vci, a u pat k

bohoslubm nebo k obro, e s nimi dlaj vt obchody a maj vc dohazova ne

pask krmy s ltkami i jin dohromady a e zjevnou simonii nazvali prokuraturou a

oberstv e dali nzev sustence, jako by Pnbh nehledl na vznam slov a neznal mysly

nejhorch du a nechal se tak jako lid lit nzvy vc. Tohle vecko a jet mnoho jinch

vc, o kterch se mus mlet, se idovi nesmrn nelbilo, nebo byl lovk stdm a

skromn; i ekl si, e u toho vidl dost, a rozhodl se, e se vrt do Pae, co tak udlal.

Kdy se Giannotto dovdl, e je Abraham u zptky, nedoufal v nic tak mlo jako v to, e se

Abraham stane kesanem. Zael vak pesto za nm, oba se velmi radostn uvtali a teprve po

nkolika dnech, kdy si Abraham odpoinul, otzal se ho Giannotto konen, co soud o

Svatm otci, o kardinlech a ostatnch dvoanech; id mu bez okolk odpovdl:

"Podle mho je zl, e Bh dopout, aby jich bylo tolik. A km ti, pokud to mohu j

posoudit, e u nidnho duchovnho jsem tam podle mho zdn nenael dnou svatost,

dnou nbonost, dn dobr skutek anebo pkladn ivot i nco jinho. Zato smilnost,

lakotu, oberstv a podobn jet hor vci (mohou-li jet njak hor vci vbec bt) tam

maj vichni v takov oblib - jak se mi zd -, e jsem si tam pipadal spe jako v dln

belskch kousk ne v dln boskch skutk. Usoudil jsem proto, e ten v past, a

tud i vichni ostatn, se co nejhorlivji a co nejdmyslnji sna vyhubit a vypudit vemi

monmi zpsoby ze svta kesansk nboenstv, akoli by mli bt prv jeho zkladem a

oporou.

A kdy se tedy tak dvm, e se pod jet nestalo to, o usiluj, ba e se vae nboenstv

dokonce neustle vzmh a je stle znj a skvlej, myslm, e prvem mohu soudit, e je

jedin prav a svat, protoe jeho zkladem a oporou je Duch svat. A to je tak dvod toho,

pro ti km v tto chvli docela oteven, e za nic na svt neupustm od svho zmru stt

se kesanem, akoli jsem se pedtm stavl vi tvm domluvm tvrdojn a zatvrzele a

nechtl jsem bt kesanem ani za nic. Pojme proto do kostela a tam m d podle dnho

obyeje va svat vry poktt."

Kdy Giannotto slyel Abrahama takto mluvit, byl neastnjm lovkem pod sluncem,

nebo ekal prv opan zvr. I el hned s Abrahamem do chrmu Notre Dame v Pai a

podal tamj duchovn, aby Abrahama poktili.

Kn vyslechli Abrahamovu dost a vyhovli mu neprodlen.

Giannotto pak byl pi ktu Abrahamov kmotrem, dal mu jmno Giovanni a dal ho pot

vzdlat v na ve nejznamenitjmi mistry. Jeto se Abraham vemu nauil velmi brzy, stal

se dobrm ackm lovkem a il svatm ivotem.

PBH TET

id Melchisedech vyvzne pomoc pbhu o tech prstenech z velikho nebezpe, kter na

nho nastrojil Saladin.

Kdy umlkla Neifile, jej pbh vichni chvlili, jala se na pokyn krlovnin vyprvt

Filomena.

Pbh, kter vyprvla Neifile, mi pipomn nebezpenou phodu, je se pihodila jednomu

idu, a protoe bylo povzeno u mnoho dobrho o Bohu i o pravdivosti na vry, nebude

jist nevhodn pistoupit nyn k phodm a inm lidskm. Zamlm vm tedy vyprvt

jeden pbh; a ho vyslechnete, budete mon opatrnji odpovdat na otzky, je vm byly

poloeny.

Jist vte, roztomil druky, e poetilost astokrt vytrhne nkoho ze astnho postaven a

uvrhne ho do pevelik bdy; podobn zase dvtip zbav nkdy moudrho mue pevelikch

nebezpe a zavede ho do velikho a bezpenho odpoinut.

Pravdivost toho, e poetilost pivd lidi z dobrho postaven do bdy, dokazuje mnoho

zjevnch pklad, take o nich nemusm nyn mluvit; mme jich denn ped oima na tisce.

Ale to, jak me dvtip vyvst z nebezpe, uki vm v krtkosti na jednom nevelikm

pbhu.

Saladin, jeho statenost byla tak velik, e se kvli n nejenom stal z prostho lovka

babylnskm sultnem, ale e mu dopomohla i k mnoha vtzstvm nad saracnskmi a

kesanskmi krli, vydal na rozlin vlky a tak na svou nesmrnou okzalost cel svj

poklad - a protoe se njak stalo, e poteboval pkn mnostv penz a nevdl u, kde by si

je opatil tak rychle, jak rychle je poteboval, vzpomnl si na bohatho ida, jen slul

Melchisedech a pjoval na lichvsk rok v Alexandrii. Ml za to, e by mu Melchisedech

mohl pjit, kdyby chtl, jene Melchisedech byl tak lakotn, e by to byl o sv vli neudlal,

a nsilm ho sultn nutit nechtl.

Protoe vak byl v zkch a penze poteboval, zahloubal se a hledal zminku, je by nsil

dodala zdn prva. I dal si ho zavolat, ptelsky ho pijal, posadil ho vedle sebe a potom mu

ekl:

"Slyel jsem od mnoha lid, ack mui, e jsi pevelice moudr a velmi zbhl ve vcech

nboenskch. Proto bych rd vdl, kterou vru povauje za pravou, zda idovskou, i

saracnskou i kesanskou."

id byl opravdu moudr lovk a pli dobe postehl, e Saladin h na pleitost, aby ho

mohl chytit za slovo a zaplst do njakho sporu, a proto se hned domyslel, e dnou vru z

tchto t neme pochvlit, nechce-li, aby se Saladinovi jeho zmr podail. Jeto tedy vidl,

e mus odpovdt tak, aby ho sultn nemohl chytit do tenat, vzal vechen svj dvtip do hrsti

a rzem ml pohotov vhodnou odpov. A pravil:

"Pane mj, sporn otzka, kterou mi kladete, je pkn, a chci-li

vm povdt, co j o tom soudm, pak vm musm vyprvt mal pbh, kter hned uslyte.

Rozpomnm se, e jsem slchal - nemlm-li se - o jednom velikm a bohatm mui, jen

ml ped dvnmi asy ve sv pokladnici vedle velmi drahch klenot i pekrsn a

drahocenn prsten, a prv pro tu jeho cenu a krsu si onen mu pl, aby kad ml prsten

neustle v ct a aby prsten navky zstal majetkem jeho potomk. Z t piny tak pikzal,

e ten z jeho syn, u nho se onen prsten najde jako jeho odkaz, m bt vemi ostatnmi

povaovn za jeho ddice a m bt ctn a ven jako hlava ostatnch.

Ten, jemu byl prsten odkzn, dal stejn pkaz svm potomkm a uinil podobn jako jeho

pedchdce. Krtce a dobe onen prsten el z ruky na ruku mnoha ddic, a se poslze dostal

na prst jednoho lovka, jen ml ti krsn a ctnostn syny; byli velmi poslun svho otce a

on je proto vechny ti stejn miloval.

Mladci znali onen obyej s prstenem, a proto kad z nich usiloval, aby byl vemi ostatnmi

nejvce ctn, a kad zvl prosil starho otce, jak dovedl nejlpe, aby mu onen prsten

odkzal, a bude umrat.

Vten mu miloval vak vechny stejn a sm nevdl, ktermu ze syn by ml prsten

odkzat, a tak ho napadlo - aby uspokojil vechny ti - slbit ho vem tem. Dal tajn udlat u

dobrho mistra jet dva jin prsteny, je se podobaly tomu prvnmu tak, e by i ten, kdo je

zhotovil, tko poznal, kter prsten je prav - a ped svou smrt odevzdal tajn kadmu

synovi jeden prsten.

Sotvae otec zemel, chtl se kad syn zmocnit ddictv a poct, a kdy je zaal jeden

druhmu uprat, vytasili se vichni se svm prstenem jako svdectv, e jednaj spravedliv.

Jeliko se vak jeden prsten podobal druhmu tak, e nikdo nemohl rozeznat, kter je ten

prav, zstala nerozeena otzka, kdo z nich je prav ddic - a je nerozeena dodnes.

Tak je tomu, pane mj, i s temi vrami, je dal Bh Otec tem nrodm a na n jste se mne

tzal. Kad v, e m jeho ddictv, jeho prav zkon a jeho pikzn, ale otzka, kdo je

jeho ddicem, je dosud nerozeena - jako ta otzka s prsteny."

Saladin seznal, e Melchisedech znamenit uklouzl z pasti, kterou na nho nastrail, a proto

se rozhodl, e mu odhal, co by poteboval, a tak hned uvid, zda mu Melchisedech bude chtt

poslouit. Udlal to tedy a pitom se mu piznal, co zamlel uinit, kdyby mu nebyl

Melchisedech odpovdl tak rozvn, jak to udlal.

id ochotn poslouil Saladinovi takovm mnostvm penz, kolik od nho Saladin dal, a

Saladin mu je pozdji vechny do hale splatil. Krom toho obdaroval Melchisedecha

pevelikmi dary a ml ho provdy za svho ptele; uril mu vysok a estn postaven a

podrel si ho na svm dvoe.

PBH TVRT

Jeden mnich upadne do hchu, za kter zasluhuje nejt trest, ale unikne trestu, jeto vtipn

vytkne svmu opatovi tot provinn.

Kdy Filomena dopovdla svj krtk pbh, zmlkla - a tu hned zaal vyprvt Dioneo, jen

sedl vedle n a neekal ani na krlovnin pokyn, nebo u vdl, e podle zaatho podku

pipadl kol vyprvt na nho.

Rozmil pan, jestlie jsem dobe pochopil mysl vs vech, jsme tady pro to, abychom se

obveselovali vyprvnm. Proto tedy mm za to - nem-li nikdo nic proti tomu -, e kadmu

m bt dovoleno (jak to ped chvl povolila tak krlovna) vyprvt takov pbh, o nm

soud, e me nejvc pobavit. Vyslechli jsme prv, jak Giannotto di Civigni spasil svmi

dobrmi radami dui Abrahamovu, jak Melchisedech svm dvtipem uchrnil ped

Saladinovmi nstrahami sv bohatstv, a j zase vm zamlm krtce povdt, jak obratn

uchrnil jeden mnich sv tlo ped nejtm trestem, a doufm, e mi to nebudete mt za zl.

V Lunigian, v koninch, je jsou nedaleko odtud, bval klter daleko proslulej svatost a

mnichy, ne je tomu dnes, a spolu s ostatnmi eholnky tu pobval mlad mnich, jeho

bujnost nemohl umrtvit ani erstv vzduch, ani posty, ani bdn. Ten se jednou o polednch,

kdy vichni ostatn spali, prochzel nhodou kolem klternho kostela, jen stl na velmi

osamlm mst, a jak se tak prochzel, spoinul oima na jedn velmi hezk dvce, patrn

dcei nkterho rolnka z okol; chodila po polch a trhala njak byliny - a mnich, sotva ji

spatil, byl jat prudkou tlesnou dostivost.

Pistoupil tedy k n, dal se s n do ei, slovo dalo slovo a nakonec, kdy se s n domluvil,

odvedl si ji do sv cely, ani to nkdo spatil. A zatmco s n mlo obezetn ertoval - nebo

se dal unst

plinmi tubami -, stalo se, e kolem cely tohoto mnicha el tie opat, jen se u prospal:

zaslechl rmus, kter ti dva spolu tropili, i pitiskl se tie ke dvem, zaposlouchal se, aby lpe

rozpoznal hlasy, a tak zeteln rozeznal, e v cele je njak ena. Octl se hned v pokuen dt

si otevt, ale pak se rozhodl, e se v tto vci zachov jinak. I vrtil se zase do sv cely a

ekal, a mnich vyjde ven.

Akoli byl mnich pevelice zaneprzdnn zbavou a radostmi s touto dvkou, pece jen byl

neustle ve stehu, a jeto ml dojem, e zaslechl njak oupn nohama v dormiti, pitiskl

oko k mal kvrce a tuze dobe uvidl opata, jak stoj a poslouch. I bylo mu nramn dobe

zejm, e opat mohl zjistit, e v cele je dve, co ho nadmru zarmoutilo, nebo vdl, e ho

za to stihne velik trest. Nicmn vak nedal dveti sv trpen nikterak najevo, mikem

vechno promyslil, a hledaje njakou spsonosnou mylenku, pipadl na novou lest, je ho

dovedla rovnou k danmu cli.

Dlal tedy, jako by ml dojem, e byl s dvetem u dost dlouhou, a ekl mu:

"Pjdu se poohldnout, jak by se odtud dostala, aby t nikdo nespatil. Bu tady proto tie,

dokud se nevrtm."

Nato vyel z cely, zavel za sebou na kl a odebral se k cele opatov. Kdy pak opatovi

odevzdval kl, jak to dlal kad mnich, kdy el ven, ekl mu, tve se jakoby nic:

"Messere, nemohl jsem dnes rno pinst vechno dv, kter jsem dal nasekat, proto bych

rd zael s vam svolenm do lesa a pinesl je."

Opat mnil, e si mnich nepoviml, e byl vidn, i byl rd, e dolo k tto nhod, nebo takto

se bude moci dkladnji pesvdit o hchu, kter ten mnich spchal; ochotn pijal kl a

nemn ochotn dal mnichovi svolen. A kdy pak vidl, e mnich odeel, jal se rozvaovat,

co m udlat dv, zda v ptomnosti vech eholnk otevt celu onoho mnicha a ukzat vem

jeho poklesek - aby pak nemli pinu reptat proti nmu, a mnicha potrest -, anebo zda m

jt nejdve vyslechnout tu dvku, jak se to vecko zbhlo. Napadlo ho tak, e by ona entina

mohla bt cho nebo dcera takovho lovka, kter by byl nerad, e byla zostuzena tm, e ji

opat ukzal vem mnichm, a proto se rozhodl, e se nejdve podv a pak e se teprve

rozhodne. Tie doel k cele, otevel ji, vstoupil dovnit a opt zavel.

Kdy dvka vidla, e piel opat, byla cel v rozpacch, a protoe se bla hanby, dala se do

ple. Pan opat se na ni zahledl, a kdy seznal, e je hezk a sv, poctil najednou, a u

byl star,

ono hnouc tlesn nutkn, kter poctil pedtm tak onen mlad mnich. I ekl si:

"A pro bych si vlastn neml ut rozkoe, kdy ji mohu mt? Nepjemnost a mrzutost

mm, kdykoli se mi zachce! Je to hezk dve, je tady a nikdo o tom nev. Poda-li se mi ji

pimt, aby mi byla po vli, nevm, pro bych to neml udlat. Kdo se o tom dov? Nikdy

nikdo - a tajn hch je zpola odputn hch. Takovhle pleitost se mi mon u nikdy

nenaskytne, a kdy Pnbh nkomu posl njak dobro, m si je rozumn lovk podle mho

vzt."

A zatm takto hovoil sm k sob, zmnil pln mysl, pro kter sem piel, pistoupil k

dveti a potichu je zaal utovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem doel a k

tomu, e j vyjevil sv tuby.

Dvka nebyla ani ze eleza, ani z diamantu a velmi ochotn se podvolila opatovm choutkm.

Opat ji tedy nejprve mnohokrt objal a zulbal, nae s n ulehl na mnichovo lko, a protoe

si uvdomoval velkou vhu svho dstojenstv a nn vk dvete, bl se asi, aby j tou svou

plinou zvanost neublil. Nepoloil se tedy na hru jej, ale poloil si dve na hru

svou a dlouho s n pak dovdl.

Onen mnich, co se tvil, jako e jde do lesa, se vak skryl v dormiti, a kdy vidl, e opat

veel do jeho cely sm, velmi ho to uklidnilo a zaal doufat, e se mu lest poda. A kdy pak

spatil, e se opat v cele zavel, byl tm u naprosto jist. Odeel z msta, kde se skrval, a

potichu se odebral k trbin, skrze ni vidl i slyel, co opat dl i k.

Kdy se opatovi zdlo, e pobyl s dvetem u dost dlouho, zavel je v mnichov cele a vrtil

se zase do sv komnaty. A zaslechnuv po chvli onoho mnicha, usoudil, e se u asi vrtil z

lesa, a umnil si, e ho psn pokr a zave do ale - a zskanou koist e si ponech sm

pro sebe. I dal si ho pedvolat, s pevelice psnou a zlovstnou tv ho pokral a vydal

rozkaz, e mnich bude vren do vzen.

Mnich mu vak hned hbit odpovdl:

"Messere, nejsem jet tak dlouho v du svatho Benedikta, abych mohl pochytit vechny

jeho zvltnosti, a vy jste mi tak nevyjevil, e mnii maj i eny na sebe brt tak, jako na sebe

berou posty a non bdn. Te vak, kdy jste mi to ukzal, slibuji vm - jestlie mi to pro

tentokrt prominete -, e u nikdy takto nezhem a e si naopak budu ponat vdy tak, jako

jsem vs to vidl dlat dnes."

Opat byl chytr lovk, pochopil proto ihned, e mnich je chytej ne on a e vidl i to, co

pedtm pchal on sm. Dostal hryzen svdom a bylo mu hanba, e chce potrestat mnicha

tm, co zasluhuje jako on. Odpustil mu tedy, a kdy mu uloil, aby mlel o tom, co vidl,

opatrn vypustil spolen s mnichem ono dve z kltera. Lze vak mt za to, e si ji potom

jet mnohokrt znovu zavolali zpt.

PBH PT

Markza di Monferrato potla hostinou ze slepic a nkolika pvabnmi slovy lenou lsku

krle francouzskho.

Pbh, kter vypravoval Dioneo, dotkl se zprvu studu v srdcch naslouchajcch pan a

poestn rumnec, jen se jim objevil na tvch, byl toho dkazem. Pak se vak podvala

jedna pan po druh a sotva se mohly zdret smchu. Naslouchaly chichotajce se, a teprve

kdy byl konec, pokdlily Dionea nkolika mrnmi slvky, aby tak dokzaly, e by se

panm nemly podobn pbhy vyprvt. Tu se vak krlovna obrtila k Fiammett, je

sedla v trv vedle Dionea, a pikzala j, aby pokraovala, e je ada na n. Ta pvabn a s

veselou tv zaala:

Protoe se mi lb, e jsme zaali pbhy ukazovat, jakou slu maj hezk a pohotov

odpovdi, a protoe se u en projevuje pevelik opatrnost, aby nezahoely lskou k mui,

jen je rodem v, zatmco naopak mui usiluj o lsku en, je jsou urozenj ne oni -

napadlo mne, m krsn pan, ukzat vm v pbhu, kdy na mne dola ada, jak se jedna

urozen pan iny i slovy takov lsky vysthala a jednoho mue od n odradila.

Markz di Monferrato, mu velmi chrabr a korouhevnk crkve, odthl za moe spolu s

veobecnou vpravou kesan, podniknutou ozbrojenou rukou. A kdy se o jeho udatnosti

hovoilo jednou na dvoe Filipa Jednookho, jen se chystal z Francie na tut vpravu, ekl

njak ryt, e pod hvzdami nen podobn pr, jak tvo onen markz a jeho pan. Nebo

jako vynik vemi svmi ctnostmi proslul markz nad ostatn ryte, tak pr je jeho cho

nejkrsnj a nejctnostnj pan na svt.

Tato slova zapsobila tak mocn na dui francouzskho krle, e se do markzy ihned

horoucn zamiloval, akoli ji nikdy nevidl. I umnil si, e pi odjezdu na onu vpravu vyraz

na moe a v Janov, take bude mt - pothne-li po soui - slunou zminku k nvtv

markzy, a souasn mnil, e se mu za markzovy neptomnosti poda promnit svou touhu

ve skutek.

Pikroil tedy hned k uskutenn svho myslu. Poslal sv lidi naped, sm se vydal na cesty

jen s malou druinou urozench pn, a kdy pak byl ji blzko markzova zem, poslal o

den dve pan vzkaz, aby ho ptho dne ekala k obdu. Moudr a prozrav pan roztomile

odpovdla, e j tm krl prokazuje nejvy milost a e je j vtn. Potom se vak zamyslila,

co to m znamenat, e takov krl pichz k n na nvtvu, kdy nen jej manel doma, a

poslze neomyln usoudila, e krle k n vb jej krsa.

Jeto byla ena srdnat, rozhodla se, e ho nicmn uct; i dala si zavolat dn mue, kte

zstali pi markzov dvoe, a kzala zadit ve podle jejich rady: hostinu a pokrmy vak

obmlela pipravit podle svho. Hned dala pochytat vechny slepice, co jich bylo v okol, a

pikzala svm kucham, aby pipravili pokrmy pro krlovskou hostinu jenom z tchto

slepic.

eenho dne tedy pibyl krl, byl pijat s velikou slvou a ctou, ale pi spaten on pan

uasl, nebo se mu zdlo, e je jet krsnj, zdatnj a zpsobnj, ne vyrozuml z onch

slov rytovch. I divil se tomu nadmru, tuze ji zaal chvlit, a m vce pan pevyovala

jeho pedstavy, tm horoucnji planul jeho dychtivost.

Kdy si pak trochu odpoinul v komnatch pendhern opatench vm, co m v komnatch

bt, jestlie host krle, a kdy nadela hodina obda, usedl krl s markzou ke stolu, zatmco

ostatnm se dostalo cti usednouti podle hodnost u jinch stol.

Protoe krli bylo napod podvno mnoho jdel a vten drahocenn vna, byl na vrcholu

blaenosti, nebo mohl krom toho obas se zalbenm pohledt na pekrsnou markzu. Ale

jak tak pichzela msa za msou, krl zaal bt trochu udiven, kdy vidl, e pokrmy jsou

sice rzn upraveny, ale jinak e jsou jen a jen ze slepic. Vdl, e koniny, v nich mek,

oplvaj hojnou a rozlinou zv a e pan mla dost asu poslat lidi na lov, nebo j svj

pjezd ohlsil; chtl proto - nebo se tomu velmi divil - zat rozhovor prv u tch jejch

slepic.

"Pan," pravil, obraceje se k n s veselou tv, "v tchto koninch se rod jen slepice a dn

kohout?"

Markza znamenit tto otzce porozumla, a protoe se j zdlo, e Pnbh j podle jejho

pn seslal vhodnou chvli, aby mohla provst svj zmr, obrtila se smle k tcmu se

krli a pravila:

"Nikoli, monseigneure, ale eny, tebae se ponkud li oblekem a poestnost od ostatnch,

jsou tu stejn jako vude jinde."

Kdy krl uslyel tato slova, dobe pochopil pinu slepi hostiny a skryt smysl slov.

Postehl tak, e by nadarmo pltval slovy v rozhovoru s takovou pan a e tu moc nic

nepod. Proto zrovna tak, jako k n nerozvn zahoel, pomyslil nyn na svou est a onen

n