Hanácké dědictví

HANÁCKÉ DĚDICTVÍVýukový program pro školy

Realizováno

v rámci

projektu

Ekocentrum

Planorbis

2011/12

HANÁCKÉ DĚDICTVÍLidové zvyky a obyčeje

Na jaře je Haná děvče,

nerozvity pópjátko,a jož vi, že Ječminek

sipro ňo přende za

krátko.

V litě taják ščasná žena

po dědině toči zrak,ešle jož ji žněčke

nesóobřislové poviják.

V podzem – matka – cerám

věno zhromážďoje pro leta

a posila vtipný chlapce

z laštufkama do světa.

V země je stařenka bílá,

z Bohem dělá pořádke

a po přástkách a na dračkách

vekládává pohádke …

Masopustní veselí slaví příchod

jara

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ Přírodní poměry a geografie Hané

Haná je jednou z nejstarší a nejdříve tímto jménem uváděnou oblastí na Moravě. V historické a topografické

literatuře je to vlastně nejstarší označení určitého národnostního celku. Do 16. století Haná ještě nedorostla takového krajového významu, aby

zvlášť nápadně vystupovala v moravském místopisu. Jen příjmení Hanák, dosti hojně se vyskytující v urbářích

16. století, dává tušit existenci tohoto kraje. Zdá se, že teprve období baroka objevilo Hanáky a jejich kraj.

Přímé pojmenování Hané se objevuje například na Komenského mapě Moravy z roku 1627, kde území od Vyškova k Olomouci je

označeno velkými písmeny NA HANÉ. V údajích o Hané, její rozloze a sídlech, je patrno od prvních zpráv až do konce 19.

století rozšiřování jejího teritoria, a to nejen vlastní Hané, ale i území okrajových (Malá Haná, Záhoří). V tomto Hanáci, jak svým počtem tak i množstvím sídel, daleko předčili ostatní

moravské regiony.

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ

„Haná, rovina moravská v širším slova smyslu

prostírající se od Bludova na sever až k Napajedlům

na jih.. V užším slova smyslu je to rovina rozkládající

se mezi Vyškovem, Prostějovem, Litovlí, Šternberkem,

Lipníkem, Holešovem, Napajedly a Zdounkami. Rovina tato,

jež je proslavena svou úrodností a bodrým lidem, sluje tak dle

říčky Hané.

Od Napajedel až po Litovel, od Vyškova až po Lipník usazeni

jsou v požehnané krajině Hanáci. Země jejich protéká řekou

Moravou, vyznamenává se zvláštní úrodností a plodností.

Vesnice hanácké jsou obrazem utěšeného blahobytu.

Obyvatelé jsou zrostu

ztepilého, krásného a silného.“

(1896)

Ottův slovník o

Hanácích

O hanáckém lidu

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ Základní údaje o hanáckém regionu

V historické a topografické literatuře je to vlastně nejstarší označení určitého

Národnostního celku. Do 16. století Haná ještě Nedorostla takového krajového významu,

aby zvlášť nápadně vystupovala v Moravském místopisu. Zdá se, že teprve období baroka objevilo

Hanáky a jejich kraj. Přímé pojmenování Hané se objevuje například na Komenského mapě Moravy z roku 1627, kde území od Vyškova k Olomouci je označeno velkými písmeny NA HANÉ.

V údajích o Hané, její rozloze a sídlech, je patrno od prvních zpráv až do konce 19. století rozšiřování jejího teritoria, a to

nejen vlastní Hané, ale i území okrajových (Malá Haná, Záhoří). V tomto Hanáci, jak svým počtem tak i množstvím sídel, daleko

předčili ostatní moravské regiony. Hanou lze charakterizovat jako význačnou národopisnou oblast s bohatou lidovou kulturou starobylých rysů a s neméně bohatým a významným písňovým,

hudebním a tanečním folklorem a zvykoslovím.

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu

Haná – největší a nejstarší písemně doložený národopisný region na Moravě. Tempo jeho

vývoje bylo Natolik překotné, že v době, kdy společnost začíná mít zájem o lidovou kulturu,

Lidový charakter Hané mizí. Díky bouřlivému nástupu průmyslové revoluce přijímají

obyvatelé tohoto regionu,a to i na vesnicích, moderní způsob života, ze

kterého se rychle vytrácejí lidové prvky. Zájem etnografů a národopisců se proto obrací k jiným regionůmnež Hané.

A tak ve dvacátých a třicátých letech 20. století, kdy v jiných regionech jsou folklorní tradice stále ještě živé, na Hané získávají

badatelé kusé informace o tradičních zvycích a způsobu života prostých lidí na venkově jen z ústního podání nejstarších pamětníků.

Přesto jsou tyto informace pro nás velice důležité a cenné. Díky nim si totiž můžeme udělat představu, že i na hanáckém venkově se žilo

poměrně bohatým kulturním životem a spousta lidových zvyků byla velice podobná těm z jiných regionů.

Hanácký

region


Byl jsi v Hané okolí?

Pláň, jíž rovna

málokterá.

Slunko pere do polí

od rána až

do večera.

Haná

Petr Bezruč

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ Etnografická specifika a kultura Hané

Etnografie (z řeckého ethnos, kmen, národ, a grafein, popisovat), česky národopis, je společenská věda zkoumající a popisující modely chování, sociální

organizaci, zvyky, hudbu a umění v jednotlivých lidských kulturách a společnostech. Etnografie vznikla

z romantického zájmu o „přirozená“, zejména venkovská společenství v Evropě, o malé národy, o lidové

umění a literaturu, o folklor.

Většinou se etnografové orientují na tradiční společnosti s dochovaným životním stylem z doby před nástupem

industriální epochy. V zemích s koloniálním panstvím to byly především domorodé kmeny v zámořských koloniích, v

Čechách byly a jsou hlavní oblastí zájmu lidové zvyky, kroje, hudba, pověsti a pohádky. Od poloviny 20. století se však i etnografové zabývají studiem a popisem subkultur různých

dílčích společenství v soudobé společnosti, například dělníků, imigrantů nebo školních žáků.


Z hanáckého kroje cítíme širou, klidnou rovinu, vlnící se lány obilí dozrávajícího pod žhavými paprsky slunce

i temnost lesů na úpatí hor, lemující tento kraj.

Hanácký kroj se vyvíjel po staletí a každé Významnější období na něm zanechalo své

Charakteristické stopy: renesance okruží a vydutérukávce, rokoko široké sukně a hluboce vystřižené kordulky,

empír vysoké pásání. Přes všechny tyto vlivy však zůstal jeho ráz veskrze barokní. Jednotlivé změny nepronikaly na celé Hané

stejně rychle a stejně tak se všude neujaly. Proto je hanácký kroj značně mnohotvárný.

S příchodem manufaktur a textilního průmyslu koncem 19. století odkládá se kroj a nejprve muži, později i ženy, oblékají městský šat. S příchodem 20. století se kroj obléká už jen ke

slavnostním příležitostem.

Hanácké

kroj

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ Národopisné vymezení a tradice

I když šlo mnohdy především o spojování rodinných majetků, zachování rodu a upevnění postavení

v obci,byla svatba jednou z nejvýznamnějších a nejokázalejších událostí v životě Hanáků. Ne při

každém zvyku či obřadu se jevila hanácká povaha a nátura tak rázovitě, jako právě o svatbách. Bohatství sedláků na Hané bylo pověstné a o to víc se chtěl každý z nich ukázat, když

provdával svoji dceru nebo syna.

Že byla hanácká svatba skutečně něčím mimořádným, to potvrzuje i zájem o její předvedení na Národopisné výstavě českoslovanské

pořádané v roce 1895 v Praze.

Hanácká svajbaMe sme me a neni nad nás - vidite to po mně! -,

o nás rostó tisicovke na každičkým stromě.

A dež se nám za homnaina samo zlato zrodi,

celá zem, ba celé kštát k nám vepučivat chodi.


Néni hezčéši panenky v celé dědině,

jak ta naše Marijána, dyš se umyje.

Má rukávy vyškrobeny

tajak pergamín,chodí zaňó

kancelářský, to je gavalír.


Hanácký právo je starý ostatkový zvyk, který se na Hané a to hlavně na vesnicích udržuje jako památka

na to, jak se naši předkové dříve bavívali. Chasa si zvolila ze svéhostředu tak zvaného „stárka“ a dva

mladší stárky, které vyslala k rychtáři se žádostí, aby konec masopustu patřil jim.

Předání „práva“ které představoval meč s fábory znamenalo nejen právo se veselit, ale také veškeré řízení

obce a starost o pořádek. Chasa to vzala vážně a tak dělala pořádek dům od domu. Soudila a odsuzovala

občany za opravdové i domnělé přestupky. V dnešní době je „Starý hanácký právo“ akcí, která se koná obvykle

mimo ostatkové období. Je i nadále především záležitostí mladých.

Hanácký právo


O hanáckých nářečích, zvl. o tzv. centrální hanáčtině, je známo, že se výrazně odlišují od ostatních českých

Nářečí v širším smyslu především stránkou hláskoslovnou. Skutečnost, že se kolem centrálního jádra hanáckého seskupují

různá hanácká nářečí, svědčí o tom, že hanácká oblast představuje nejen vnitřně vázanou nářeční skupinu s vlastními

inovacemi, ale též v řadě znaků přechodové území mezi nářečími českými v užším smyslu na západě a lašskými a

moravskoslovenskými na východě.

Můžeme uzavřít v tom smyslu, že ústup tradičních hanáckých nářečí na Moravě se děje pozvolna. Na široké ploše hanáčtiny nabývají převahy interdialektické (celohanácké) znaky, které

jsou shodné s mluvenou (hovorovou) podobou spisovné češtiny a zčásti i obecné češtiny jakožto mluveného nespisovného

útvaru.

Hanácké

nářečí


Centrální typ hanácký má, jak známo, sedm krátkých samohlásek, i, e, ê, a, ô,

o, u, a jen tři dlouhé samohlásky, é, á, ó. Čekali bychom, že centrálně hanácké ê, ô

(rêba, dôb) jakožto nejtypičtější a krajově omezené nářeční znaky budou dnes rychle mizet pod zvýšeným

tlakem spisovné češtiny, resp. i češtiny obecné, ale ve skutečnosti tomu tak není.

Tyto znaky se dosud poměrně pevně drží v jádru centrálního hanáckého nářečí, tj. na jižním Zábřežsku, Litovelsku, severním a

západním Olomoucku a Prostějovsku. Na pomezí centrálně hanáckého nářečí na Vyškovsku, v okolí Prostějova a Olomouce

objevuje se místo ê, ô normální e, o (reba, dob); znaky e, o (reba, dob) byly odedávna rozšířeny v rozlehlých úsecích hanácké oblasti (Znojemsko, Moravskokrumlovsko, Rosicko, Brněnsko, Blanensko,

Tišnovsko, Boskovicko), drží se zde ještě u nejstarší generace a patří rovněž k nářečním znakům některých okrajových oblastí

hanáckých.

Centrální

hanáčtina


Než se o nás rozkéváme,

pravda, je to chvilka,že be zatim o vás

zvitřelkopáč, cep e pilka.

Ale jak to do nás vjede,

tož to stoji za to -v dobrým, ve zlým

nakládámena vuz vrchovato!

.


Z geografického, kulturního a architektonického hlediska je Haná součástí rozsáhlé oblasti, jejímž jádrem byla dávná Panonie, pro

kterou byl charakteristickou stavbou hliněný dům. Typickým znakem hliněného domu v hanáckém regionu je mohutný žudr -

jednopatrový přístavek čtvercového půdorysu vystupující asi 5 metrů před průčelí do návsi. V přízemí žudru byla prostorná

předsíň s lavicemi k sezení podél stěny, v patře sýpka s malými okny. Výška žudru dosahovala výšky obytného stavení.

Ještě v první polovině 19. století nebylo na severní Hané téměř gruntu bez žudru. Ve druhé polovině 19. století se však začaly

stavět rozsáhlejší sýpky nad celým stavením a žudry, které se tak staly zbytečnými, byly postupně bourány. Obytný dům a jeho

přístavby se stavěly vesměs z hlíny, jen jizba bývala ze tří stran dřevěná, srubová, obalená hlínou. Střecha byla kryta slámovými

došky. Koncem 19. století se tyto stavby postupně začaly nahrazovat novostavbami z pálených cihel.

Lidová

architektura


Vesnická stavení rekonstruovaná v sedmdesátých letech představují způsob bydlení a hospodaření v této

Části Moravy v posledních dvou staletích. Návštěvníci si Mohou prohlédnout interiéry domů vybavených tradičním

inventářem kuchyní, světnic a hospodářských místností. K vidění je také dílna vesnického sedláře a stará kovárna s výhní

a nářadím.

Z blízkých Bořenovic byl přenesen a v devadesátých letech rekonstruován větrný mlýn německého typu, jehož ramena je

možno nastavovat podle směru větru otáčením celého objektu na nosné konstrukci zv. Beran. Rychlost otáčení lze regulovat

přidáváním či odebíráním tzv. plachet, dřevěných desek zavěšovaných na ramena. Všechny domy v areálu jsou

postaveny tradiční technologií dřevěného srubu opatřeného hliněnou omítkou, nebo z nepálených cihel, střechy mají krytinu

ze slaměných došků.

Hanácké skanzen v

Rymicích


Na nejstarší stavební konstrukce byl od samého počátku tradičního stavitelství užíván materiál

dobrých tepelně-izolačních vlastností, avšak snadno hořlavý nebo podléhající zvýšené vlhkosti.

Stavební dřevo nacházelo na vesnických stavbách vždy širokého uplatnění, ať již se jednalo o nosné konstrukce

staveb nebo konstrukce nenosné - výplňové či krycí. Z nosných konstrukcí převažovaly roubené nebo

hrázděné stěny, stejně jako povalové či trámové stropy nebo konstrukce krovů. Výplňové konstrukce zastupují

především výplně okenních či dveřních otvorů - dřevěné okna, dveře a vrata a krycí šindelová střešní krytina. Hlína se užívala pro stavbu hliněných stěn a

rovněž v nebývalé míře pro hliněné mazaniny doprovázející snadno hořlavé dřevěné konstrukce,

jejichž protipožární odolnost byla krytím silné vrstvy mazaniny výrazně zvyšována. Sláma se používala na

volně loženou nebo doškovou krytinu a pro vylehčení i vyztužení hliněných konstrukcí včetně výroby

nepálených cihel.


Na té našé Hané,

všecko máme

na té našé Hané,

si zpíváme!

Na našé krásné

Hané požehnané,

Hanák orať

nepřestane,

a me sme me!

A me se nedáme!


Už více než před sto lety odkládali obyvatelé Hanáckého venkova lidové kroje a upouštěli od

Starobylých zvyků. Souběžně s tím ubývalo i lidových písní, které tak výstižně dovedly vyjádřit náladu zpěváka

a sílilo přesvědčení, že Hanáci jsou nezpěvní, což pochopitelně není pravda.

Dle doložených písemných zpráv z poloviny 18. století hrála hanácká lidová muzika v nástrojovém obsazení s převahou smyčců, a to většinou dvoje housle, basa a cimbál, později

doplněna o klarinet (píšťalu) a flétnu. Od poloviny 19. století se do většiny moravských měst, především na Hané, dostává tzv.

„turecká muzika“ složená z dechových nástrojů - základ následně vznikajících dechovek, které se vbrzku prosadily i na

venkově. K renesanci hanácké lidové muziky s původním nástrojovým obsazením dochází až koncem 20. století.

Lidové tance a

písně


Lidové písně patří k jednomu z nejkrásnějšímu bohatství lidové tvořivosti. Neznámí tvůrci, od kterých písně

vzešly, patřili k oblíbeným zpěvákům na vesnicích, kteří v písních dokázali dokonale vystihnout, to co zrovna

celá vesnice prožívá. Jejich tvořivá činnost se skládala ze slovního a hudebního myšlení. Ke slovům přiřazovali

melodické motivy, které je náhle napadly a ty vlastně tvořily celou skladatelovu činnost. Inspiraci hledali

hlavně v přírodě, ve zvucích, které se z různých zdrojů linuly. Vše bylo ovlivněno individuálním citem

skladatelů a prostředím, ve kterých žili, a ve kterém měli možnost se nechat inspirovat.

Lidové tance a

písněNež se o nás rozkéváme, pravda, je to

chvilka,že be zatim o vás zvitřel kopáč, cep e

pilka.Ale jak to do nás vjede,

tož to stoji za to -v dobrým, ve zlým nakládáme

na vuz vrchovato!


Nejstarším a typickým hanáckým tancem je podnes známá cófavá.

V minulosti byl tento tanec označován i názvem „hanácká“ - tedy tanec

Hanáků. Tanečník drží tanečnici po své pravici ve vznosném držení. Tančí-li trojice, je tanečnice

po každé jeho ruce.

Základním pohybovým a choreografickým prvkem hanáckých-cófavých jsou opakované kroky vpřed a vzad. Tento tanec byl v době renesance nejen slavnostním tancem, ale přistupovala jím k oltáři i vznešená nevěsta se ženichem. Cófavá se mohla také

jako jediný tanec tančit za doprovodu svatých (nábožných ) písní a legend i v době postní nebo adventní.

Cófavá


Na té našé Hané,

všecko máme

na té našé Hané,

si zpíváme!

Na našé krásné

Hané požehnané,

Hanák orať

nepřestane,

a me sme me!

A me se nedáme!


Pověst je epický útvar lidové slovesnosti. Běžně se vyskytuje prozaicky i poeticky ztvárněna.

Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti značně dokrášlen, proto ztrácí na věrohodnosti. Pověsti tak mohou být

brány jako historické zdroje pouze s rezervou. Pověsti jsou vždy místně i časově lokalizovány a svými vypravěči a posluchači byly a jsou považovány za pravdivé - tím se liší od pohádek.

Pohádky byly vytvořeny kvůli spravedlnosti v době, kdy otcové rodin pracovali na polích pod dozorem drábů.

Proto si lidé začali vymýšlet „pohádky“, které vždy končily šťastně a dodávaly lidem naději, že vše dopadne dobře.

Pověsti a

báje


Král Ječmínek je podle pověsti moravský, přesněji hanácký král. Svůj domov měl v Chropyni. Je ochráncem českých sladovníků. Král Ječmínek se

podle pověsti narodil v ječmeni, když se jeho matka snažila prchnout před vojáky svého zhýralého manžela,

moravského knížete z Chropyně, jenž jí chtěl v náhlém záchvatu hněvu nechat popravit.

Na útěku se ukryla v lánu ječmene a zmizela tak vojákům z očí. Později ji tam našly ženy ze vsi a vedle ní leželo děťátko, které

se jí tam narodilo. Vzaly je tedy oba s sebou do vsi a podle místa, kde se narodil, pojmenovaly chlapce Ječmínek. Když se

král o tom dozvěděl, stále ještě rozezlený, dal ženu i dítě odvést ze vsi na odlehlé místo, daleko od domova.

O králi Ječmínkovi 1.


Jak plynul čas, počaly jej trápit výčitky svědomí. Neměl už nikde stání, ani jeho bujaré oslavy už ho nedokázaly rozveselit, a tak

se rozhodl, že povolá svou ženu a syna zpět. Když však poslové přišli na místo, kam je dříve dal odvést, bylo prázdné a nikdo

nedokázal poradit kde jsou, nikdo je nikde neviděl. Když se to král dozvěděl, vsedl na koně a se svou družinou se je vydal

hledat.

Projeli tak celou Moravu, nevynechali žádnou vesničku, žádnou jeskyni, žádný hájek, ale svou ženu se synem pán přesto nikde nenašel. Až jednou zahlédl u černé jeskyně starého

poustevníka. Zeptal se jej, zda-li mu neporadí, kde by našel svoji paní a syna.



Poustevník se však proti němu postavil a pravil: „Pro své hříchy a viny nejsi hoden své ušlechtilé

manželky a svého syna. Ten napraví, co jsi pokazil.

Jako ty jsi zkázou moravské země, bude on jejím požehnáním a

spásou.Ty ho nenajdeš a neuvidíš. Zjeví se a příjde až země moravská na tom bude nejhůře.“ Poustevníkova věštba o synu

chropínského pána se roznesla Moravou a lid nepřestal čekat na krále Ječmínka. Nejdříve jej čekali ihned po králově smrti a doufali, že se snad každou chvíli objeví. Král Ječmínek ale

nepřicházel. Přešla léta, potom staletí a pověst o králi Ječmínkovi stále neutuchala.



Me sme me a neni nad nás

- vidite to po mně! -,o nás rostó tisicovke

na každičkým stromě.

A dež se nám za homnaina

samo zlato zrodi,celá zem, ba celé

kštát k námvepučivat chodi.


Mezi základní jídla Hanáků patřila kaše. Jelikož bylo obilí hlavní surovinou,která se na Hané pěstovala, nelze se tomu divit. Jedly se kaše moučné, krupicové, do vody či do mléka

zavařené. Vařily se husté kaše zhrachu a zelených fazolí. Dělaly se i zahuštěné boby v mléčné omáčce“ vzpomínají

pamětníci. Na Hané se objevují klasické polévky, které se často doplňují asi nejznámější pochoutkou z tohoto kraje – s tvarůžky.

Zdrojem masa byly pro Hanáky zejména zabíjačky, které se nazývaly šperke. „Většinou se na statku zabíjela dvě až tři prasata a to v zimě,

protože v létě se špatně skladovalo maso. Jako nejčastější konzervace masa se využívalo uzení. Uzené maso se zelím a knedlíkem nebo třeba se

švestkovou omáčkou,“ popsala Bergmannová. Získané sádlo se vyškvařilo a uložilo do dřevěných škopků, nebo do černých zakouřených hliněných

hrnců, takzvaných lošťáků. Sádlo se využívalo po celý rok a uchovávaly se v něm i klobásky, které tak nevysychaly.

Hanácká kuchyně


Suroviny těsto: 1 kg brambor, 500 gr polohrubé mouky, sůlNáplň: mletý mák smíchaný + mletý cukr, nebo povidla, máslo

Postup: Nejlépe den předem brambory uvaříme ve slupce doměkka. Oloupeme je a najemno nastrouháme. Pak je

smícháme s moukou a se solí a zpracujeme v těsto, které se nelepí, není příliš tuhé ani řídké. Na pomoučeném vále vyvalujeme

tenké placky, které opékáme nasucho na litinovém kolečku plynového sporáku

z obou stran. Ještě teplé pomažeme rozpuštěným máslem, posypeme mákem smíchaným s mletým cukrem, znovu zakapeme

máslem a stočíme jako palačinku. Do hrnce je skládáme na sebe, mezi sebou je promazáváme máslem a uchováváme v teple. Jako druhá varianta je plnit je povidly, nebo povidly a i sypat mákem.

Hanácké hertepláky


Pravou chloubou kuchyní z rovinaté Hané jsou omáčky. Jde hlavně o dva typy – černou a bílou. Černá se původně

vařila z černého piva, rozinek, ořechů, perníku, bezinkových povidel a sušených švestek. Aby

byly pikantnější, přidávala se vepřová krev propláchnutá octem. Šlo o sváteční omáčku,

například k vánočnímu kaprovi nebo k drůbeži na svatbě.

Bílé omáčky vždy obsahovaly smetanu a ostrou chuť jim dodával většinou křen. K hovězímu masu se podávaly cibulové, česnekové,

jablkové, okurkové nebohoubové. Ale s masem se podávaly jen o nedělích. Přes týden se servírovaly bez masa, většinou s knedlíkem.

Černá a bílá omáčka


Tvarůžky jsou výchozí surovinou i způsobem výroby natolik spojeny s mlékem a vesnickým

domovem, že nebude možné nikdy určit chvíli, kdy se poprvé objevily na jídelníčku.

I nejstarší zprávy je uvádějí jako běžné jídlo, jak Kuxova zmínka z roku 1452, tak soupis pozůstalosti z Olomouce z roku 1583, kde se

poprvé objevuje pojmenování tvarůžky. Olomoucké trhy, anebo olomoučtí obchodníci pak doplnili název na olomoucké tvarůžky, i

když velká většina se vyráběla v okolních obcích jako „selské tvarůžky“.

Olomoucké tvarůžky, dříve nazývané olomoucké syrečky, německy Olmützer Quargel, jsou druh měkkého zrajícího sýry Vyrábějí se v

Lošticích a vyznačují se silnou vůní až zápachem a žlutou barvou. Tvarůžky jsou jediným českým sýrem s výraznou, pronikavou chutí,

která je závislá na stupni prozrálosti a může se pohybovat v rozmezí od jemné až po zřetelně výraznou, a tvoří neodmyslitelnou část

české kuchyně. Tvarůžky se vyrábějí z nesýřeného, kyselého tvarohu a kromě soli se nepoužívají žádné konzervační látky.

Olomoucké tvarůžky jsou díky velmi nízkému obsahu tuku(kolem 1%) vhodné pro dietetickou stravu.

Pravá chuť Hané - tvarůžky


Vrbo přesaď na paseko,

vedli panskéch cest,zas je vrbo a jak o

násmlovi jej i lest.

Di si, chceš-le, zkoset světa,

ale choď hde chod,dědině a rodné řece

nihdá nezahod..

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ Cesty hanáckým krajem

Jantarová stezka je označení prastaré obchodní trasy

podle nejdůležitějšího zboží po ní přepravovaného sever Evropy (pobřeží Baltu) s jihem (severní Itálie, Řecko, Egypt)

dlouho před naším letopočtem a po něm. V době existence Římské říše

vedla hlavní cesta na jih od Baltského pobřeží v Prusku, přes území keltských kmenů Volků-Tektoságů (současná Morava) k

Jadranu.

Dálkový obchod, kdy ze severu byl dopravován především jantar, ale i jiné suroviny jako med, kožešiny, snad i otroci, a z jihu luxusní

výrobky středomořských dílen (především bronzové picí soupravy, skleněné nádoby), byl nepochybně jedním z důvodů vzniku a

rozkvětu především moravských oppid, která byla jeho nejdůležitějšími středisky v této oblasti.

Jantarová stezka

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ Krajiny hanáckého regionu

Řeka tvoří nedaleko pramene krátký úsek historické zemské hranice mezi Čechy a Moravou. Dolní tok tvoří hranici mezi

Českou republikou a Slovenskem a Rakouskem. Protéká od severu na

jih. Od pramene pod vrcholem Kralického Sněžníku protéká hlubokým údolím a odděluje východní a západní hřbet pohoří

Kralického Sněžníku. V této části má charakter horského potoka.

V úseku Litovelského Pomoraví protéká největšími metropolitními městy Hanou a Olomoucí. V Troubkách u Přerova přijímá řeku Bečvu.

Pokračuje směrem na jih mezi Českomoravskou vysočinou a Západními Karpaty. Dále protéká moravským Slováckem. Dalším

meandrujícím úsekem je území mezi Bzencem a Rohatcem. U obce Rohatec začíná tvořit česko-slovenskou státní hranici. Poté teče až k

městu Lanžhotu, kde se setkává s řekou Dyjí. Dále teče jižním směrem až k soutoku s Dunajem u Bratislavy – Děvína.

Řeka Morava

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ Krajiny hanáckého regionu

V České republice byla v minulosti povodňová ochrana realizována výhradně

prostřednictvím technických opatření, která byla zaměřena převážně na kapacitní úpravy

Koryt a ohrázování vodních toků a výstavbu velkých retenčních nádrží - přehrad.

Tato koncepce povodňové ochrany byla systematicky budována od poloviny 19. do konce 20. století.

V posledních desetiletích se významným způsobem začala uplatňovat koncepce ochrany funkce ekosystémů krajiny včetně vodních toků a

údolních niv jako významné struktury pro obnovu přirozených odtokových poměrů. Úpravy toků a obhospodařování plochy povodí

urychlují odtoky a zvyšují kulminace povodňových průtoků, ale obnovou přirozené retence krajiny není možné v historicky velmi hustě osídleném území České republiky zajistit potřebný stupeň

povodňové ochrany.

Povodňová ochrana


Skřevánek jak anděl strážné

líce nad rolamaa, než svitá, probózi

ichsvéma pěsničkama.

Z nebe až ich do hrod spóšči taják

zrnka prosaa, hde padnó,

zablešči sebilé bombik – rosa.

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ Podpora venkova a zemědělství

Podpora a udržitelný rozvoj venkova je prioritním úkolem společné Evropy. Venkov

tvoří ¾území ČR a žije zde ¼ obyvatel našeho státu. Hlavním zdrojem obživy je zde

zemědělská výroba, která však na sebe váže spoustu dalších podnikatelských aktivit (zpracovatelský a potravinářský průmysl, obchod, výrobu strojů). Proto je otázka budoucího vývoje našeho

venkova závažná.

Venkovská krajina byla po staletí utvářena zejména zemědělskou výrobou, která zde má svoji dlouholetou tradici. Ve 2. polovině 20.

století však došlo ke změnám, které se do dnešní doby projevují spíše negativně (kolektivizace, chemizace a mechanizace zemědělství).

Vlivem těchto procesů začalo soustavné znehodnocování krajiny, ať už se jednalo o vodní a větrnou erozi, znečištění povrchových i

podzemních vod vlivem nadměrného hnojení nebo zánik významných přírodních krajinných prvků (meze, remízky, lesy), které poskytovaly

útočiště rozličným druhům rostlin a živočichů.

Zemědělská krajina


Ekologické zemědělství (EZ) představujesystém hospodaření, který používá pro

životní prostředí šetrné způsoby k potlačování plevelů, škůdců a chorob, zakazuje použití syntetických pesticidů a hnojiv, v chovu hospodářských zvířat

klade důraz na pohodu zvířat, dbá na celkovou harmonii agroekosystému a jeho biologickou rozmanitost a

upřednostňuje obnovitelné zdroje energie a recyklaci surovin.

Odpovídá tak principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, které již neplní pouze produkční funkci, ale především funkci

mimoprodukční. Je také vnímáno jako alternativa pro řešení problému vylidňování venkova, odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby a

částečně i pro řešení nerovnoměrností regionálního rozvoje.

Ekologické zemědělství 1.


Zatím je převážně doménou horských a podhorských podniků na trvalých travních porostech zaměřených

zejména na údržbu krajiny. Do budoucna by snahy o jeho zařazení do produkčních cyklů společnosti měly být

co nejsilnější, protože umožňuje rozumné nakládání se surovinami a výrazné úspory materiálu při recyklaci.

Základem ekologického hospodaření je zdravá půda. To znamená, že se nedá začít s biozemědělstvím na půdě, kde

donedávna probíhalo chemické hnojení apod. Udržení a zlepšování úrodnosti půdy se provádí organickým hnojením,

zeleným hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy. Díky střídání plodin na poli a

mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí se vytváří biologická rovnováha, která posiluje schopnost rostlin se bránit proti chorobám a škůdcům. Regulace plevelů se v

rámci ekologického zemědělství provádí s využitím moderní techniky přizpůsobené přírodě.



Ekologičtí zemědělci nesmí používat Průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy, herbicidy, růstové

regulátory a geneticky modifikované organizmy. Zvířata jsou na ekologických farmách krmena převážně z

produkce vlastního ekologického podniku a je jim umožněno, aby si žila tak, jak je jim od přírody vrozené. Ekologická

farma chová jen tolik hospodářských zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiv.

Nákup krmiv je možný pouze z jiných certifikovaných ploch. Zvířatům musí být umožněn pohyb mimo ustájení (a to i v zimě) a je předepsána minimální rozloha pastvin na 1 kus.

Masové chovy jsou proto vyloučeny. Zakázány jsou genové manipulace, používání hormonů i přenosy embryí. Cílem je pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek,

využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty. Hlavním principem je biologický koloběh: zdravá půda ⇒ zdravé

rostliny ⇒ zdravá zvířata ⇒ zdravé potraviny ⇒ zdraví lidé .



Neché v polo přezrát zrno,

do hrod vepadává;nedé lóbat zralý

děvče,bledne, zavadává;

zapomeň na ščepnó hroško,

přesládne a hnije;neožeň po vojně

senka,tólá se a pije.

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ Turistické cíle regionu ve Zlínském kraji

Jedno z nejkrásnějších měst České Republiky Kroměříž leží v úrodné rovině

Hané na řece Moravě. Za nynější vzhled vděčí rozsáhlé obnově po 30-leté válce.

Město je pokladnicí barokního umění.

Na podzim 1848 byl do města přeložen říšský sněm z neklidné Vídně, čímž město získalo velký politický význam. V roce 1885 došlo na

kroměřížském zámku k setkání ruského cara Alexandra III. S císařem Františkem Josefem I. Od roku 1953 je střed města Městskou

památkovou rezervací. V roce 1998 byl komplex zahrad a zámku zapsán na Listinu světového kulturního dědictví UNESCO. Pro

jedinečnou atmosféru je město místem pořádání mnoha kulturních i společenských akcí.

.

Kroměříž – památka UNESCO

Kroměříž, Kroměříž, to je pěkné město,je tam bílé stavené, ze samého kamení,

tam já musím narukovat …


Arcibiskupský zámekRozsáhlé rekonstrukci po 30-leté

válce vtiskl barokní podobu italský architekt G.P.Tencalla. Zámek vždy sloužil

jako biskupská Rezidence a správní centrum olomouckého biskupství.

V zámku jsou historické sály se zachovaným mobiliářem, druhá nejcennější obrazárna

v ČR a historická knihovna se vzácným hudebním archivem.

Květná zahrada Unikátní původní italská renesanční zahrada, vybudovaná dle

přesných pravidel v letech 1665-75. Dominantou zahrady je 244m dlouhá

galerie se 44 sochami postav z antické mytologie.

.

.



Podzámecká zahrada Rozlohou 64 ha patří k největším

historickým zahradám v ČR. Současnou podobu přírodního

parku s množstvím vzácných stromů a půvabnými rybníky získala zahrada v

19. století, kdy byla též obohacena řadou ozdobných staveb. Zahrada je vyhledávaným místem odpočinku.

Biskupská mincovna Byla vybudována v roce 1665, kdy olomoucký biskup získal právo razit vlastní mince. Razily se zde stříbrné i zlaté mince a medaile.

Kroměřížské mince byly uznávaným platidlem ve všech zemích rakouské monarchie.



Zapomněl sem na obraťó

z krbikem e brósek -jazeka mně, tetko,

pučteaspoň malé kósek.

Zbrósite ňém svět e ledi,

ba e čerta z pekla,nabroste e mojo

koso,abe dobře sekla.

HANÁCKÉ DĚDICTVÍ Doplňkové otázky a okruhy

1. Kde se nachází region Hané a jakou má historii?2. Jaký měl region význam v historii Zlínského kraje a Moravy?3. Jaké jsou přírodní podmínky Hané?4. Co je pro hanáckou krajinu typické?5. Mají hanáci jako etnikum nějaká specifika?6. Co je typické pro hanáckou kulturu a tradici?7. Jaký byl život na hanáckých vesnicích?

Otázky k výukovému programu


Doplňkové otázky a okruhy

8. Jaké krajinné typy se na Hané objevují?9. Jaká význam měla Haná pro zemědělskou produkci v České republice10. Význam řeky Moravy pro okolní ekologické systémy?11. Co znamená pojem ekologické zemědělství?12. Jaký je jeho význam pro budoucnost?13. Jaké jsou významné přírodní a kulturní turistické cíle regionu?

Otázky k výukovému programu


Na brzkou shledanou na Hané … OS Locus a ZO Planorbis ČSOP Kroměříž

HANÁCKÉ DĚDICTVÍVýukový program pro školy

Realizováno

v rámci

projektu

Ekocentrum

Planorbis

2011/12

Documents

Hanácké dědictví