ČERVEN 2016

Hejčínské OKOZpravodaj farnosti sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně

Hejčínský kostel – IV. zastavení křížové cesty akad. sochaře Jana Neckaře, jehož 90. výročí narození si v červnu připomínáme (foto P. Jan Maria

Vianney Hanáček, O.Carm.)

2

Úvodník

Máme před sebou měsíc červen, poslední měsíc školního roku. Po květnu, který je tradičně věnován Panně Marii, je mě-síc červen zasvěcen Ježíšovu Srdci. V modlitbě litanií k Ježíšo-vu Srdci si hlouběji uvědomujeme, jaké je jeho nitro. Hovorově bychom mohli říci: co je Ježíš zač, jaký je člověk. Obdivujeme ho, projevujeme mu vděčnost a úctu a zároveň prosíme, aby-chom se mu podobali: „Ježíši tichý, Srdce pokorného, přetvoř naše srdce podle Srdce svého.“

Závěr školního roku bývá zpravidla náročný nejen pro ško-láky, studenty a učitele, ale i rodiny samotné. Prosím vytrvejte a nepřestaňte se modlit!

Rád bych vás pozval na farní guláš, který se bude konat na farní zahradě v neděli 19. června po mši svaté v 10 hodin. Jed-ná se o mimořádnou událost v životě farnosti, kdy se schází celá farnost nejen k bohoslužbě, ale i k jídlu a přátelskému po-sezení. Proto nebude ranní mše svatá v 7 hodin. Přijďte a vez-měte někoho s sebou.

Závěrem bych zmínil myšlenku nového plzeňského biskupa Tomáše Holuba, která mě oslovila při národní pouti do svatyně Božího milosrdenství v Krakově-Lagiewnikách: Můžeme důvě-řovat v Boží milosrdenství, protože Bůh je mocný a silný.

P. Marian

3

Svatý rok miloSrdenStví

BULA MISERICORDIAE VULTUS (TVÁŘ MILOSRDEN-STVÍ), KTEROU PAPEŽ FRANTIŠEK VYHLÁSIL MIMOŘÁD-NÝ SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ (7)

19. Kéž slovo odpuštění dojde ke všem a pozvání zakusit milosrdenství nenechá nikoho lhostejným. Moje po-zvání ke konverzi se obrací ještě nalé-havěji k těm, kdo jsou svým způsobem života daleko od Boží milosti. Mám na mysli zejména muže a ženy, kteří pa-tří ke zločinným uskupením jakéhoko-li typu. Prosím vás k vašemu dobru, abyste změnili život. Žádám vás o to jménem Božího Syna, který, ač potíral hřích, nikdy neodmítl žádného hříšní-

ka. Neupadněte do oné děsivé pasti přesvědčení, že život zá-visí na penězích a že ve vztahu k nim všechno ostatní ztrácí hodnotu a důstojnost. To je pouhá iluze. Peníze si neodnese-me na onen svět. Peníze nedávají pravé štěstí. Násilí používa-né ke hromadění peněz prosáklých krví nás nečiní mocnými ani nesmrtelnými. Všichni dříve, či později předstoupíme před Boží soud a nikdo nebude moci uniknout.

Tatáž výzva ať dojde i k lidem, kteří podporují korupci ane-bo jsou jejími spoluviníky. Tato zahnívající rána společnosti je těžkým hříchem, který volá k nebi, protože podkopává zákla-dy osobního i společenského života. Korupce brání hledět do

4

budoucna s nadějí, protože svojí zpupností a chtivostí maří plá-ny slabých a utiskuje ty nejchudší. Je to zlo, které hnízdí v kaž-dodenních činnostech, aby se pak rozšířilo jako veřejné pohor-šení. Korupce je zatvrzelost ve hříchu, která má v úmyslu nahra-zovat Boha iluzí peněz jakožto formou moci. Je to dílo temnot, nesené nedůvěrou a intrikami. Corruptio optimi pessima, říkal oprávněně svatý Řehoř Veliký, aby vyjádřil, že se nikdo nemů-že cítit imunním před tímto pokušením. K jeho zdolání v osob-ním životě i ve společnosti je nezbytná rozvážnost, bdělost, od-danost a průzračnost spolu s odvahou korupci oznámit. Pokud totiž není otevřeně potírána, dříve, či později nás činí spoluvin-nými a zničí nám život.

Toto je příhodná doba ke změně života! Toto je chvíle dotyku srdce. Tváří v tvář spáchanému zlu, i těch nejhorších zločinů, je čas uslyšet pláč nevinných, připravených o majetek, o dů-stojnost, o to, co mají rádi, i o život samotný. Zůstat na ces-tě zla je pouze zdrojem klamu a smutku. Pravý život je zcela jiný. Bůh neúnavně podává ruku. Vždycky je ochoten naslou-chat a já také, stejně jako moji bratři biskupové a kněží. Důle-žité je pouze přijmout výzvu k obrácení a podrobit se spravedl-nosti, zatímco církev nabízí milosrdenství.

Kurz leKtorů – ex poSt

Jak jste jistě mnozí zaregistrovali a v nemalém počtu se i zúčastnili, proběhl v naší farnosti v nedávné době kurz lekto-rů. Chtěl bych na tomto místě poděkovat MgA. Martině Pavlí-kové za to, že byla skvělým nástrojem Božím. Těžko něco do-dat k tomu, když je člověk obdařen charismatem a tento Boží

5

dar předává dále druhým lidem, neboť sám je ho plný. Magistra Pavlíková takovým člověkem bezpochyby je, a proto stálo zato prožít s ní čtyři hodiny času.

Myslím, že i hojná účast našich lektorů doplnila vydařenou mozaiku společenství stolu Božího slova. Škoda, že nevyužili této možnosti všichni, kdoví kdy se taková příležitost k sebere-flexi služebníka Božího slova bude opakovat.

Osobní nadšení z tohoto kurzu mě neustále nutká k myšlen-ce uspořádat ještě jeden kurz, který by se věnoval duchovnímu a osobnostnímu rozměru lektora. Jistě, vše podstatné lze vyčíst z knížečky Vezmi a čti od biskupa Josefa Hrdličky. Ale jak jsme se mohli utvrdit i při setkání s magistrou Pavlíkovou, mluvené slovo má mnohem hlubší dopad na lidskou duši. Je to možná trochu troufalé, ale byl bych moc rád, kdyby se takový doplňko-vý kurz podařilo otci Marianovi zajistit. Zajet na hlubinu ve služ-bě Boží – to je přece vznešený úkol par excellence!

Daniel Dehner

Pozdrav všem farníKům z Hejčína a okolí

Milí farníci,chtěli bych vám poděkovat, že jste

nás v den svatby přišli podpořit svou mi-lou přítomností, a těm, kteří se nemohli zúčastnit, děkujeme za modlitby, zasla-ná přání a gratulace. Velmi si toho váží-me a věříme, že také díky vašim modlit-bám jsme mohli prožít krásný a pokojný

6

uměním ve službě boHu

K umělcům, kteří svými výtvarnými realizacemi vyzdobili náš chrám sv. Cyrila a Metoděje již v čase jeho dokončení v roce 1932 (Julius Pelikán, Jano Köhler, Franta Anýž), přiřazujeme od poloviny 90. let i dílo a jméno akad. sochaře Jana Neckaře.

V té době postupně zrálo rozhodnutí obohatit chrámový in-teriér křížovou cestou. Na studiích k tomuto dílu pracoval autor již řadu let předtím. O uskutečnění tohoto činu se velmi zaslou-žili karmelitáni, kteří po roce 1990 svým konventem „zabydleli“ hejčínskou faru. Jan Neckař k nim měl vřelý vztah, jak vyplývá z rozhovoru, který s ním vedl pan Jiří Hubička začátkem květ-na 2002. Měl být otištěn v Oku jako pozdrav k blížícím se mis-trovým narozeninám. Člověk míní, Pán Bůh mění. Náhlé úmrtí umělce překvapilo rodinu, přátele a text se stal nakonec nekro- logem, jak se o tom pan Neckař zmínil spíše v žertu v jedné své odpovědi. Text je plný lidské moudrosti, umělecké zralosti a křesťanské pokory. Protože je nám líto cokoli z něj vynechat, otiskujeme jej v plném znění znovu. Dne 25. června 2016 si při-pomínáme 90. výročí mistrova narození. Pamatujme na něho modlitbou... R.I.P.

L. K.

* * *

svatební den. Děkujeme také těm, kteří se podíleli na výzdobě kostela a rozdávání koláčků.

Přejeme vám krásné a požehnané červnové dny.

Anna a Tomáš Ulrichovi

7

Dne 24. května 2002 jsme se v našem kostele rozloučili s aka-demickým sochařem a restaurátorem Janem Neckařem. Něko-lik týdnů před jeho odchodem z tohoto světa jsme spolu zača-li připravovat tento rozhovor. Seděli jsme u něho v kuchyni, ze které byl pěkný výhled na věž našeho kostela, a povídali jsme si. I když zůstala spousta věcí nedokončených, protože jsme je chtěli, „potom, až to nanečisto sepíšu“, dopracovat, byla by vel-ká škoda nechat tyto řádky založené v šuplíku. On sám se na dokončení článku těšil a dost na to spěchal. Při našem posled-ním setkání řekl: „Jirko, já bych nechtěl, aby z tohoto rozhovo-ru byl nekrolog.“

Přijměte proto, prosím, tento článek jako mou omluvu Janu Neckařovi za to, že jsme spolu rozhovor nestihli dokončit (říkal jsem mu, že času máme dost), a jako poděkování za jeho dlou-holetou práci, která se určitě dá nazvat službou Bohu.

Zajímalo by mě, jaké byly Vaše začátky a zda jste svůj ta-lent zdědil po někom z rodiny.

Cestu k umění jsem začínal jako úplný samouk, protože v ro-dině jsem žádný příklad nebo vzor neměl. Otec byl zedníkem a matka dělala u sedláků, kde sloužila, než se vdala. Moji rodi-če byli prostí věřící a víru hluboce žili. Nikdo potřebný u nás ni-kdy neměl dveře zavřené. Když do naší vesnice přišli třeba po-domní obchodníci, které nechtěl nikdo vzít na nocleh, říkali lidé: „Běžte k Neckařce, ta vás vezme.“ Maminka pomohla každému a nikdy se nebála, že by nám mohl někdo něco vzít nebo nám něco udělat. Jsem rád, že jsem měl takové rodiče – že se mám k čemu vracet. Začal jsem chodit u nás na vesnici do obecné školy, trojtřídky. Do měšťanky jsem chodil do sousedního měs-tečka Rájec. Tenkrát se platilo školné, které mi bylo ze sociál-ních důvodů prominuto. Již v obecné škole jsem rád ve volném

8

čase vyřezával různé věci jako zvířátka, panáčky a jiné. Vy-řezávání bylo mojí velkou zálibou. V měšťance jsem se dob-ře učil, ale nikdy jsem nepočítal s tím, že bych šel studovat. Čekal jsem, že po skončení povinné školní docházky se půjdu učit. Ale na co, to jsem ještě ani ve třinácti letech nevěděl. Chtěl jsem, aby to bylo řemeslo, kde se pracuje se dřevem, například modelářství. Teprve ve čtrnácti letech jsem náhodou listoval ve starém kalendáři a našel jsem inzerát jedné řezbářské dílny pro chrámové umění v Brně, kde se dělaly sochy a řezby pro koste-ly. Řekl jsem to rodičům a ti mi v této dílně zařídili, že jsem tam mohl nastoupit do učení. Přestože toto povolání vůbec neznali, naprosto mi v něm nebránili. Tak jsem se v roce 1940 stal řez-bářem v Brně.

Jak jste dále rozvíjel tuto svou zálibu a jak pokračovalo vaše studium?

Brzy jsem poznal, že jsou věci, které se v dílně nemohu na-učit. Začal jsem tedy chodit do večerního kurzu modelování ve Škole uměleckých řemesel. Doplňoval jsem své vzdělání a ku-poval si knihy o umění, které vydával F. Borový, například knihy o Michelangelovi, J. V. Myslbekovi, Václavu Levém, Fr. Bíl- kovi atd. Zajímala mne historie, dějiny umění, náboženská li-teratura. Měl jsem rodiče hluboce věřící, kteří mi dali dobrý zá-klad. Nežil jsem však vždy v prostředí, které by mi bylo přízni-vě nakloněno, a tak jsem se musel sám utvrzovat a vzdělávat ve víře.

Už v době učení jsem měl představu, že svou prací chci slou-žit Bohu, a cítil jsem, že mám jít studovat dál, a to na umělec-kou školu. To jsem však mohl uskutečnit až po skončení války. V lednu roku 1944 jsem složil závěrečnou učňovskou zkoušku. Ještě několik měsíců jsem pracoval jako řezbář a posledního

9

půl roku do konce války jsem byl totálně nasazen do povrcho-vých dolů, kde se těžil slévárenský písek. Hned po skočení vál-ky jsem udělal přijímací zkoušku na čtyřletou Školu uměleckých řemesel v Brně. Zpočátku jsem byl spokojený. Bylo tam hlavně modelování, dějiny umění, kresba a předměty, které souvisely s uměním. Ale v roce 1946 tam byly zařazeny předměty, které nesouvisely s prací, na kterou jsme se připravovali a která nás zajímala, jako například ruština, účetnictví apod. Proto jsem se rozhodl, že půjdu na Akademii do Prahy.

Po úspěšném složení talentové zkoušky v roce 1947 jsem byl přijat na Akademii, i když jsem neměl maturitu. Tenkrát bra-

li jednu desetinu z přihlá-šených. Studoval jsem cel-kem šest let u prof. J. Lau-dy a prof. O. Španiela. Měl jsem štěstí na profesory. Byli to velmi dobří sochaři, žáci Jana Štursy a J. V. Mysl-beka. Tam jsem dostal vel-mi solidní sochařský zá-klad. Tenkrát tam vyučova-ly velké osobnosti. Napří-klad dějiny umění přednášeli V. V. Štech, B. Stefan, anato-mii pak MUDr. Josef Zrzavý. Do roku 1949 bylo hlavním kritériem studia modelování. Byli jsme vedeni k pracov-ní poctivosti. V ateliéru jsme strávili všechen volný čas.

Jan Neckař: Petr Eben, sádra (60. léta 20. stol.)

10

Měl jsem štěstí – v Praze jsem se seznámil se staršími kato-lickými vysokoškoláky. Chodili jsme do kroužku, který vedl Jo-sef Zvěřina a Růžena Vacková. Navštěvovali jsme přednášky u dominikánů (Metoděj Habáň, Silvestr Braito, Jiří Maria Vese-lý). Tam jsem se seznámil s mnoha přáteli na celý život. Napří-klad s Petrem Ebenem, hudebním skladatelem, se kterým se stýkám dodnes. Duchovním otcem kroužku byl Josef Zvěřina. Vzpomínám si rád na exercicie, které vedl v Košicích pro čes-ké i slovenské výtvarníky. Bylo to velmi dobré, dostali jsme dob-rý základ, který mne utvrdil v mém programu sloužit Bohu svým uměním. Dr. Zvěřina byl výtečný kněz, umění rozuměl, studoval je na Sorbonně v Paříži.

Škoda, že vše brzy skončilo únorem 1948. Zavinily to pomě-ry, které zavládly na škole a ve společnosti. Prověrky jsem zažil v roce 1949. Nic jsem nezapřel, byl jsem ochoten odejít ze školy. Na Akademii proběhly prověrky celkem mírně. Jelikož jsem měl velmi dobrý prospěch a byl jsem z chudé rodiny a vyučen, pro-věrkami jsem s připomínkami prošel. Vždy jsem jednal s otevře-ným hledím a vždy jsem vystupoval jako věřící. Jeden z mála na AVU jsem nebyl ve Svazu mládeže. Bylo to velmi těžké obdo-bí. Byl jsem rozhodnut ukončit studium. Říkal jsem si, že nebu-du měnit své přesvědčení, že můj děda umřel bez vysoké školy a můj otec také školu neměl, a když ji nebudu mít ani já, že se svět nezboří, že Bůh se o mě postará. Podporu jsem měl u ro-dičů. Za dobu šesti let, co jsem byl na škole, jsem se stěhoval na šest různých míst. Po skončení AVU byla vybrána má stát-ní práce (figurální plastika) pro výstavu na přehlídce Českoslo-venského výtvarného umění v jízdárně Pražského hradu. Po-tom jsem musel na vojnu, sloužil jsem za Čepičky dvacet šest měsíců. Domů z vojny jsem se vrátil ve třiceti letech.

11

Řekněte také něco o své rodině a kde jste se seznámil se svou manželkou.

Oženil jsem se, když mi bylo jedenatřicet let. Manželka, Dob-roslava Prostějovská, byla profesorkou výtvarné výchovy a uči-la na základní škole ve Velké Bystřici, kde jsme bydleli v podnáj-mu. Z Velké Bystřice jsme se po pěti letech odstěhovali do Olo-mouce. Začínali jsme s prázdnýma rukama. Seznámili jsme se v kostele u dominikánů, kam jsme chodili na přednášky, modlit-by a katecheze. Také jsme se zúčastnili exercicií, které domini-káni pořádali. Máme dvě dcery, Janu a Dobroslavu, a také jed-noho vnuka.

Co následovalo po skončení studia, kde jste všude pracoval a co jste dělal?

V cizím prostředí jsem těžko hle-dal práci, jelikož mě tu nikdo ne-znal. Ze začátku jsme byli odkázá-ni na příjem manželky. Začal jsem

Výběr z pamětních medailí

12

restaurovat, byly to práce řezbářské. Měl jsem práci u Sv. To-máše v Praze, v Mnichově Hradišti, v Olomouci v kapli Boží-ho Těla, v slavnostním sále Hradiska u Olomouce a v interié-ru chrámu v Uničově. Vedle toho jsem vytvořil i nějaké plastiky a medaile. Velká práce byla u Panny Marie Sněžné v Olomouci, a to restaurování varhan. Dále jsem tam restauroval hlavní ol-tář a několik bočních oltářů. Na této práci jsem strávil dvacet let. V šedesátých letech jsem začal pracovat na křížové cestě. Při

Jan Neckař při práci

13

této práci jsem důkladně pročítal evangelia, rovněž díla Flavia, Ricciarelliho, Hynka, Bishopa a jiné. Stále jsem měl na mysli, že sakrální umění musí sloužit. Přistupoval jsem k tomuto úko-lu s vírou a pokorou. Před Bohem je každá práce stejně cenná, ať jsem umělec nebo obyčejný nádeník. Záleží jen na tom, jak je dělaná. Každý jsme dostali hřivnu a na nás záleží, jak s ní bu-deme hospodařit.

Naše křížová cesta v Olomouci-Hejčíně: Kde všude je a jak dlouho vznikala?

Měl jsem velkou radost z toho, když mi několik lidí řeklo, že ani nezpozorovali rozdíl mezi tím, když tu křížová cesta nebyla, a nynějším stavem, kdy tu je. To pro mě znamená, že do tohoto kostela dobře zapadá, že neruší. Troufám si říci, že sem patří.

K jejímu vzniku: První skicu jem začal dělat v roce 1968 a bylo to Obnažení Pána Ježíše (desáté zastavení). Dále v po-řadí byla Panna Maria a Jan pod křížem (dvanácté zastavení) a pak v průběhu asi dvaceti let následovala ostatní zastavení. Při vzniku křížové cesty jsem chtěl, aby její příběhy byly čitel-né i z dálky, chtěl jsem je přiblížit všem věřícím. Chtěl bych se s vámi podělit o jeden svůj osobní zážitek při svěcení této křížo-vé cesty. Měl jsem velmi silný pocit, jako by vedle mne stál můj otec a říkal: „Dobře, dobře to, chlapče, děláš.“

Kromě zdejšího kostela je tato křížová cesta ještě v Horní Lid-či, Křelově a Herne v Německu. Patnácté zatavení je však pou-ze v Horní Lidči a zde, v Olomouci-Hejčíně.

Jaký je Váš vztah k našemu kostelu?

Dříve jsem na mši svatou chodil do města, neboť tam pro mě bylo lepší tramvajové spojení. V poslední době však chodím ra-ději sem, do Hejčína, neboť jsou tu dobří lidé, kteří se navzájem

14

znají. Je tu dobrý kolektiv, líbí se mi i zpěv, který doprovází kaž-dou mši svatou. Dá se zde dobře soustředit. Karmelitáni, kteří tu nyní působí, jsou požehnáním pro celé okolí.

Jak byste zhodnotil Vy sám svou práci a co nyní děláte?

Chtěl jsem být pokorným dělníkem na vinici Páně. Před Bo-hem má každá práce stejnou cenu, jen záleží na tom, jak je ko-nána. Měli bychom mít stále na mysli, že jednou budeme sklá-dat účty z toho, jak jsme hospodařili s hřivnou, kterou jsme do-

stali. Vzpomínám, jak nám prof. O. Španiel vyprávěl o katedrálách v Paříži, které mají úžasné portály se so-chami. My neznáme auto-ry, kteří je dělali. Byli pokor-ní. Víme jen to, že byli velký-mi umělci.

Nyní mám rozpracované reliéfy Matky Terezy a dok-tora Schweitzera, dvou vel-kých osobností dvacátého století.

Vždy jsem byl přesvěd-čen, že svým uměním mám sloužit Bohu. Vždy jsem byl dělníkem v jeho službách.

S Janem Neckařem hovořil Jiří Hubička

Jan Neckař: Otec (50. léta 20. stol.) Tuto bustu pan Neckař považoval za svoji nej-zdařilejší práci. Před odlitím do bronzu byl model za přívalového deště zničen, když voda zaplavila slévárnu. Zachovala se pouze tato fotografie.

15

STRUČNÁ BIOGRAFIE JANA NECKAŘE

• Narozen 25. června 1926 v Ráječku, okr. Blansko.• Vyučen řezbářem v Brně.• Studia: 1945–47 Škola uměleckých řemesel v Brně; 1947–53

Akademie výtvarných umění v Praze u profesorů Jana Lau-dy a Otakara Španiela.

• Od roku 1953 zastoupen svými pracemi na kolektivních vý-stavách v Praze, v Brně, v Olomouci a v roce 1989 na pře-hlídce restaurátorského umění v Praze.

• Realizace: plastiky ve Velké Bystřici, Horní Moštěnici, reliéfy Jiřího z Poděbrad, Jindřicha Zdíka, papeže Pia VI., Karla IV.; větší počet bust a komorních plastik, reliéfní křížová cesta; od roku 1971 účast na rozsáhlých restaurátorských pracích v Praze (chrám sv. Tomáše), v Olomouci (kaple Božího Těla, klášter Hradisko, chrám P. Marie Sněžné), v Uničově (býva-lý kostel dominikánů, dnes hudební síň).

• Zemřel 16. května 2002 v Olomouci.

světec měsíce

„TOUŽÍM PO SBORU BOŽÍCH VYVOLENÝCH!“

Svatý Vít, syn vznešeného Římana, pohana Hylase z přístav-ního města Mazara del Vallo na západním pobřeží ostrova Si-cílie, byl od své křesťanské chůvy Krescencie a jejího bohaboj-ného manžela Modesta tajně pokřtěn a vychován v křesťanské víře.

Když bylo Vítovi asi 12 let (legendy se různí), proslechlo se, že císař Dioklecián chce vyhubit křesťanství. Tu Hylas zpozoroval,

16

že jeho syn je křesťanem. Ulekl se a začal mu domlouvat, aby ho odvrátil od náboženství, jež považoval za pošetilé. Avšak Vít stál pevně ve víře a řekl svému otci: „Kéž bys i ty poznal pravé-ho Boha a jeho Syna Ježíše Krista!“ Hylas odvětil: „Vím, že Kris-tus, jehož nazýváš Bohem, byl ukřižován za časů Pontia Pilá-ta.“ Vít na to odpověděl: „Ano, ale je to veliké a svaté tajemství.“ Hylas: „Trest to byl a ne tajemství.“ Vít: „Toto ukřižování je naší spásou. Sám sebe vydal, abychom měli věčnou spásu, a pro-to nic na světě mne neodloučí od Krista!“ Hylas však nepřestal domluvami, sliby i hrozbami naléhat na syna, aby ho odvrátil od víry Kristovy.

Císařský náměstek Valerián se dozvěděl, že Hylasův syn po-hrdá bohy a klaní se Kristu. Zavolal Hylase a napomenul ho, aby synovi domluvil, neboť, jak pravil, „křesťané budou jako ne-přátelé bohů vyhlazeni“. Hylas poslechl a přemlouval syna, ale když viděl, že veškeré domlouvání je marné, požádal náměstka Valeriána, aby dětinskou tvrdošíjnost zlomil úřední mocí. Valeri-án si tedy Víta zavolal a tázal se ho v přítomnosti otce: „Proč se zdráháš obětovat nesmrtelným bohům?“ Vít odpověděl: „Nekla-ním se kamenům a dřevu, klaním se toliko pravému Bohu, Kris-tu.“ Otec zaúpěl: „Ach! Naříkejte se mnou všichni! Můj syn se sám vrhá do záhuby.“ Vít řekl: „Nevrhám se do záhuby, ale tou-

žím po sboru Božích vyvo-lených!“

Náměstek dal Víta zmrs-kat a odevzdal ho opět otci. Otec se snažil přivést syna na jiné myšlenky lichoce-ním, lehkou hudbou, luz-ným tancem mladých otro-kyň a podobně. Ale nepo-

17

dařilo se mu Víta svést. Proto, aby neupadl sám v podezření, že je příznivcem křesťanů, rozhodl se odevzdat svého syna ná-městkovi.

Mezitím si umínili Modest a Krescencie, že prchnou. Vít pro-hlásil, že půjde s nimi. V noci všichni tři vsedli na loďku a ujeli na lukánské pobřeží v jižní Itálii. Zde se přiznali bez ostychu ke Kristu a hlásali zjevně svatou víru. Byli chyceni, a když nechtě-li Kristovu víru zradit, byli odsouzeni k smrti. Vít byl ponořen do kotle naplněného vřelou smolou a roztaveným olovem. Vyvázl neporušen. Všichni byli nataženi na skřipec a hrozně trápeni, až skonali. Rok smrti je obvykle uváděn 305.

Vít byl brzy vzýván jako ochránce proti mnoha nemocem (zvláště proti padoucnici) a pro více povolání se stal patronem. V českých zemích je sv. Vít uctíván jako jeden z patronů čes-ké země, náleží do sboru čtrnácti svatých pomocníků. Na jeho počest bylo po celém světě vysvěceno mnoho chrámů, nejzná-mější však je katedrála na Pražském hradě.

V 8. století byly jeho ostatky přeneseny do francouzského St. Dennis a odtud do kláštera v Corvey. Rámě sv. Víta bylo ně-meckým králem Jindřichem I. darováno svatému knížeti Vác-lavu, který k Vítově poctě zbudoval začátkem 10. století na Pražském hradě chrám (čtyřapsidovou rotundu). Král a císař Karel IV. pak ve 14. století získal další část Vítových ostatků, uložených v Pavii, a uložil je do nového chrámu stavěného na Pražském hradě (chrámu, jenž měl být původně zasvěcen Pan-ně Marii a patronům českých zemí) – tento chrám je pak pojme-nován jako chrám sv. Víta a je dodnes jedním z nejmajestátněj-ších chrámů Evropy. Světcovy ostatky jsou dnes uloženy v oltá-ři sv. Víta v ochozu za hlavním oltářem.

Liturgická připomínka sv. Víta připadá na 15. června.

Zdroj: Naše světla

18

smějeme se s redaKční radou

Z knihy Tomáš Marný z Bludovic: A přece se točí... Murphyho zá-kony o církvi. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002

Evangelizace jako nástroj jednoty:V jedné věci jsou věřící s nevěřícími plně zajedno: nemají rádi

evangelizace.Zákon neslučitelnosti vyššího vzdělání a schopnosti

evangelizovat:Schopnost evangelizovat je nepřímo úměrná teologickému

vzdělání křesťana: jinými slovy, z dosud neprobádaných důvo-dů se schopnost a ochota evangelizovat umenšuje se vzrůstají-cím IQ a vzrůstajícím teologickým vzděláním.

Votípkův paradox:Ovšem schopnost evangelizovat u jedinců s nižším IQ a s ab-

sencí teologického vzdělání ‒ vlastně také nic moc!

Zákon evangelizovatelnosti doc. Snobíka:Z druhé strany vzato, je dokázáno, že ochota nevěřících ne-

chat se evangelizovat zčásti korensponduje s inteligencí evan-gelizátora a jeho projevu.

Charoušův univerzální princip duchaplné evangelizace:Rozhodujícím faktorem evangelizace je stejně působení Du-

cha Svatého.Funďákův dodatek:To ovšem s inteligencí ani se vzděláním nutně nesouvisí.

19

Říkám to nerad, ale Veronika Lojdová končí se sazbou Hej-čínského oka – z důvodu stěhování z Olomouce. Chtěl bych jí osobně moc poděkovat za její nasazení, s kterým se do této ná-ročné bezplatné práce dala. Pán Bůh zaplať!

Žel, i když byl proveden určitý průzkum, nepodařilo se na-jít vhodnou náhradu. Neznamená to sice, že by kupříkladu už prázdninové číslo Hejčínského oka nemohlo vyjít, protože ne-bude mít kdo sázet. Ale je časově dost obtížné skloubit pořád-nou redaktorskou práci se sazbou, zvláště když jde o ukroje-ní volného času. Je to služba, leč náročná. Člověk to musí dě-lat rád, musí mít v srdci, že to dělá pro lidi, kteří směřují k Bohu, pro dobro farnosti. A je potřeba mít na to čas zhruba jeden pra-covní týden v měsíci – tedy po večerech (či v jiný časový úsek dne), nikoliv celé dny. A také je potřeba umět pracovat v progra-mu, který je vhodný pro sazbu, včetně kvalitního tiskového vý-stupu fotografií. Je dobré toto všechno uvážit předem. A také je nutné počítat s tím, že šéfredaktor nemívá malé požadavky, i když v jádru je shovívavý…

Věřím, že i přes vše výše uvedené, se najde v brzké době ně-kdo, kdo by byl schopen dané požadavky splnit aspoň z části a našel odvahu to zkusit. Nebojte se a kontaktujte mě na e-mail dader@tiscali.cz. Čím dříve, tím lépe. Děkuji.

Daniel Dehner

Hledáme novéHo grafiKa

Závěr prof. Poťouchlého:A jsme, kde jsme byli!

20

Od roku 2013, kdy se začalo s výmalbou kostela, se postup-ně vymalovaly boční stěny hlavní lodě, pravá a levá vedlejší loď kostela a minulý rok stěna nad kruchtou u varhan, a to vše v cel-kové částce 1.141.445 Kč. Z toho dotace z Olomouckého kraje, Magistrátu města Olomouce a Ministerstva kultury během těch-to let činily celkem 651.000 Kč. Zbývá zrestaurovat ještě čelo kruchty a prostor pod kruchtou, dále kaple u křtitelnice a sedes, presbytář s vítězným obloukem a také opravit drobné skvrny na stropě. To vše v předpokládané výši 735.016 Kč.

V letošním roce jsme byli nečekaně úspěšní ve všech žá-dostech o dotaci. Uvidíme, zda se nám podaří obnovu výmal-by již letos dokončit. Z Ministerstva kultury z programu Podpo-ra obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností dostaneme příspěvek ve výši 100.000 Kč, z Olo-mouckého kraje z dotačního titulu Obnova kulturních památek obdržíme 200.000 Kč a ze statutárního města Olomouce z pro-gramu Individuální dotace odboru kancelář primátora získáme dotaci ve výši 100.000 Kč.

Restaurátorské práce by měly být zahájeny předběžně na za-čátku prázdnin a neobejdou se bez úklidu kostela. Proto vás s předstihem prosím o pomoc s úklidem kostela před nedělními bohoslužbami. Až přijde správný čas, sledujte prosím dobu úkli-du kostela oznámenou v nedělních ohláškách v kostele nebo na webu farnosti www.farnost-olomouc-hejcin.cz. Již nyní moc-krát děkuji.

P. Marian

výmalba HejčínsKéHo Kostela PoKračuje

21

ZMĚNA BOHOSLUŽEB V HEJČÍNSKÉM KOSTELE: V nedě-li 19. června bude mše svatá pouze v 10 hodin.

Setkávání maminek ke společné modlitbě je každou středu v 10 hodin v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií.

Setkání nad Biblí s Mariánem Jahodou – poslední v tomto školním roce – bude v neděli 5. června v 19 hodin v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií.

V pondělí 6. června je svaté Pavlíny, spolupatronky metropo-litního chrámu a olomoucké arcidiecéze, patronky města Olo-mouce.

Noc kostelů proběhne v pátek 10. června. Kromě hejčínské-ho kostela se do ní zapojí i kostel sv. Mikuláše v Horce nad Mo-ravou. Mše svatá v Hejčíně v ten den začne již v 17 hodin. Po-drobný program najdete na webových stránkách farností nebo na www.nockostelu.cz.

Potravinová sbírka Krajíc chleba pro chudé se uskuteční v ne-děli 12. června. Pomoc může mít finanční i materiální podo-bu a výtěžek bude použit na zajištění jídla pro lidi bez domo-va v Olomouci. Sbírají se zejména potraviny na vaření polévek – luštěniny, cibule, brambory, polévkové koření, olej, sůl, ocet, pepř, těstoviny, rýže, mouka, vejce, zelenina (mrkev, celer, čes-nek apod.). Dále čaj, káva, cukr, sirup, paštiky a jiné konzervy.

16

Zpravodaj farnosti sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně.Adresa redakce: Římskokatolická farnost, Cyrilometodějské nám. 1, 779 00 Olomouc 9,

tel.: 585 425 025, e-mail: karmel.olomouc@quick.cz.Redakční rada: Daniel Dehner, Jaroslav Franc, Ludmila Kolková, Veronika Labounková,

Bohumil Tříska, o. Norbert Žuška.Tisk Matice cyrilometodějská s. r. o., Olomouc 2006.

Příští číslo: 5. února 2006.

INFORMACE

Aktuální informace naleznete také na farních webových stránkách www.farnost-olomouc-hejcin.cz.

22

První svaté přijímání dětí v Horce nad Moravou bude v ne-děli 12. června při mši svaté v 8.20 hodin.

V katedrále sv. Václava v Olomouci je jáhenské svěcení v so-botu 18. června v 9.30 hodin a kněžské svěcení je v sobo-tu 25. června 2016 rovněž v 9.30 hodin. Pamatujme ve svých modlitbách na nové svěcence.

V sobotu 18. června od 9 hodin bude úklid hejčínského kostela. Příprava farní zahrady na farní guláš bude odpoledne od 16 ho-din.

Farní spoření a sbírka na výmalbu kostela bude v neděli 19. června.

Farní guláš se letos uskuteční v neděli 19. června na farní za-hradě po skončení mše svaté v 10 hodin. V ten den nebude mše svatá v 7 hodin. Na programu bude i tradiční soutěž o nej-lepší buchtu. Vyplněný objednávkový lístek, který je k dispozici vzadu v kostele, odevzdejte prosím do neděle 12. června. Věci do tomboly přinášejte průběžně, nejlépe po mši svaté.

Modlitební večer chval bude v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií v úterý 21. června v 19.30 hodin.

Setkání seniorů proběhne ve čtvrtek 23. června v 10 hodin v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií.

V pátek 24. června o slavnosti Narození sv. Jana Křtitele a ve středu 29. června o slavnosti apoštolů sv. Petra a Pav-la budou v Hejčíně mše svaté v 17.30 hodin v kostele, a nikoliv v kapli Panny Marie.

U příležitosti 150. výročí narození arcibiskupa Leopolda Pre-čana, který mj. nechal postavit hejčínský kostel, probíhá v ar-

23

cibiskupském paláci v Olomouci výstava věnovaná tomu-to olomouckému arcibiskupovi. Kdo byste měl zájem o společ-nou komentovanou prohlídku této výstavy s odborným prů-vodcem, přijďte v sobotu 25. června v 15 hodin před arcibiskup-ský palác. Vstupné: 30 Kč.

Čtvrtek 30. června je výročním dnem posvěcení olomoucké katedrály. V tento den při návštěvě katedrály lze získat za ob-vyklých podmínek plnomocné odpustky.

Návštěva nemocných se uskuteční ve čtvrtek 30. června.

V Chomoutově se uskuteční po několika letech poutní mše svatá v místní kapličce zasvěcené Navštívení Panny Marie. Poutní mše svatá bude v neděli 3. července v 8.20 hodin. V ten den nebude mše svatá v Horce nad Moravou. V případě deště se pouť zruší a mše svatá bude v Horce nad Moravou v obvyk-lém čase v 8.20 hodin.

Slavnost sv. Cyrila a Metoděje oslavíme letos v úterý 5. čer-vence. Mše svatá bude v 17 hodin. Hlavním celebrantem bude jezuita P. Petr Havlíček.

Informace a přihlášky na Světové dny mládeže konané v Krakově v červenci 2016 najdete na internetových stránkách https://krakov2016.signaly.cz.

Bratři karmelitáni zvou mladé muže ve věku 18–40 let zvažu-jící duchovní povolání na duchovní obnovu nazvanou Čas pro Boha, která se koná v klášteře karmelitánů v Kostelním Vy-dří od 31. července do 4. srpna 2016. Bližší informace najdete na www.karmel.cz.

Ve dnech 7.–10. října 2016 se uskuteční tradiční víkend mužů „Chlapi sobě“. Stejně jako vloni budeme pobývat v Písařově. Podrobnější informace budou včas oznámeny, zatím si zarezer-vujte termín ve svých kalendářích.

Hledáme nového grafika pro sazbu Hejčínského oka. Po-drobnosti uvnitř zpravodaje.

Připomínáme, že existují také farní webové stránky farnosti Křelov – www.farnost-krelov.unas.cz a Horka nad Moravou – www.farnosthorka.webnode.cz.

* * *

Z Centra pro rodinný život Arcibiskupství olomouckého:Zveme všechny na pravidelnou pouť za víru v našich rodi-nách, která se uskuteční v neděli 12. června. Pouť povede od katedrály sv. Václava v Olomouci do baziliky Navštívení Pan-ny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce. Cesta je dlouhá cca 8 km a jde zhruba o 2 hodiny chůze. Podle svých fyzických sil a možností se můžete k pouti přidat: ve 12.45 – 13.00 ho- din (sraz) před katedrálou sv. Václava nebo asi ve 14.30 hodin pod kopcem v Samotiškách (zde je také možné nastoupit na autobus a vyvézt se nahoru) nebo v 15.00 hodin na mši sva-té v bazilice na Svatém Kopečku. V letošním Svatém roce milosrdenství pouť vždy zahájíme (ve 13.00 hodin) projitím Svaté brány milosrdenství s možností získání plnomocných odpustků. Bližší informace najdete na www.rodinnyzivot.cz. Kontaktní osoba: Marcela Řezníčková, tel. 587 405 251, e-mail: reznickova@arcibol.cz.

Zpravodaj farnosti sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně.Adresa redakce: Římskokatolická farnost, Cyrilometodějské nám. 1, 779 00 Olomouc 9,

tel.: 585 425 025, mobil: 775 970 461, e-mail: olomouc@karmel.cz, internet: www.farnost-olomouc-hejcin.cz.Redakční rada: Daniel Dehner, Jaroslav Franc, Ondřej Koupil, Jaroslava Krejčí, Veronika Lojdová, P. Marian Masařík.

Tisk Matice cyrilometodějská s. r. o., Olomouc 2016.Příští číslo: 3. července 2016.