Historie území Těšínskovosaci.sweb.cz › referaty_pes › polska_mensina.doc · Web viewAvšak česko-polská shoda a spolupráce na politické úrovni začala ochabovat přibližně

Polská menšina na TěšínskuPolská menšina na Těšínsku

Polská menšina na území české republiky - Úvod

O B S A H

1 Úvod

2 Historie území Těšínska2.1 Počátky osídlení a státoprávní změny území až do roku 14502.2 Těšínsko od roku 1450 až do konce třicetileté války2.3 Přímá vláda Habsburků (1653 – 1918)

3 Historie Polské menšiny na severní Moravě3.1 Počátky národních hnutí až po vznik menšiny při samostatnosti Československa

3.1.1 Revoluce 18483.1.2 Počátky Polského národního hnutí3.1.3 Spor o státní příslušnost Těšínska

3.2 Polská menšina v Československu až do konce 2. světové války3.3 Situace Poláků na Těšínsku za komunistické totality

4 Demografické data

5 Polské školství na Těšínsku

6 Kulturní život6.1 Vydavatelská činnost6.2 Rozhlasové vysílání6.3 Divadelní aktivity6.4 Knihovny6.5 Pěvecké a hudební soubory6.6 Folklórní akce

7 Kongres Poláků8 Závěr9 Použitá literatura

Polská menšina na území české republiky – Úvod

1. ÚvodPolská menšina.

Polsko. Vždy sousedilo s českými zeměmi, za jakékoliv zdejší formě vlády.Takže je celkem logické, že tyto dva národy se prolínají. V České republice žije polská menšina, která je na třetím místě v počtu obyvatel a v Polské Rzecipospolite žijí čeští občané.

Menšina. Menšina podle Listiny základních práv a svobod, která je zakotvena v Ústavě České republiky má práva na:

Právo rozvíjet svou kulturu

Právo rozlišovat a přijímat informace v mateřském jazyce menšin

Právo sdružovat se v národnostních sdruženích či v politických hnutích a stranách

Právo na vzdělání v mateřském jazyce

Právo užívat mateřský jazyk v úředním styku s veřejností

Právo účasti na řešení věcí, týkajících se menšin

Nejvíce Poláků je v Jablunkovském průsmyku a na Těšínsku.Takže jsem si vybral materiál pro tento referát právě z oblasti Ostravska a Karvinska. I když nemůžeme zapomenout, že i v univerzitních městech (Olomouc, Praha, Brno) žijí studenti z Polska, ale jsou to jen takové ostrůvky v oceáně Čechů.

Polská menšina na území české republiky – Historie území Těšínska

2. Historie území Těšínska

2.1. Počátky osídlení a státoprávní změny území až do roku 1450

Paleolit – začneme-li úplným počátkem a pokusíme-li se vypátrat první zmínky osídlení na území českého Těšínska, musíme se vrátit po časové ose až někde do období mladšího paleolitu (10 000 – 8 000 př. n. l.), kde byly objeveny u Záblatí u Bohumína soubory kostěných a kamenných a odpadků, které při výrobě těchto nástrojů vznikly. Možná že jediným důvodem, proč byly tyto artefakty v Záblatí našly, je fakt, že Záblatí je jedinou významnou archeologickou zkoumanou lokalitou na území Těšínska.

Mezolit – z období mezolitu (10 000 – 4 000 př. n. l.) nejsou k dispozici žádné důkazy a existence osad v neolitu se pouze tuší

Neolit (3 500 - 2 000 př. n. l.) - přináší nálezy bez přesnější lokalizace, ty říkají, že se po tomto území pohybovala jakási blíže nespecifikovaná kočovná kultura šňůrová

Doba bronzová – tato doba (1900 – 750 př. n. l.) na území Těšínska by šlo charakterizovat kulturní a hospodářskou prosperitou, příkladem budiž nález tří bronzových náramků z Vyšních Lhot – Kršlí, jejichž datace je však nejistá.

Doba železná – výšinné hradisko v Chotěbuzi – Podoboře jenž se datuje do období starší doby železné (750 – 400 př. n. l.) je zkoumaným a objeveným předmětem, jenž nám dovoluje zkoumat tato dějinné období na území Těšínska. Opevnění patrně sloužilo jako ochrana proti nájezdům kočovných kmenů Skytů, kteří také pravděpodobně způsobili jeho zánik

400 př. n. l. až 0 n. l. – v souvislosti s expanzí Keltů, je dokazována přítomnost kultury púchovské na Zámecké hoře v Cieszyně a předpokládá se i její výskyt v jablunkovském průsmyku.

0 až 400 – doba označována jako dobou římskou, především nálezy mincí po celém území těšínského Slezska (Frýdek, Dobrá, Komorní Lhota, Horní Těrlicko, Hradiště, Český Těšín, Návsí, Jablunkov, Mosty, Bukovec – Písek, Stonava, Horní Suchá, Karviná Bohumín), dokazují komunikační význam regionu.

400 až 600 – doba, ve které chybí jakékoli nálezy. Do tohoto časového období se datuje stěhování národů. Jediným důkazem je slovanská přítomnost na hradisku v Chotěbuzi – Podoboře.

700 až 1100 – jelikož je opevnění v Chotěbuzi – Podoboře jedním z mála archeologicky zkoumaných objektů na Těšínsku, lze k tomuto období mluvit s jistotou o osídlení, právě na tomto místě. Toto hradisko bylo patrně dobyto na konci 9. století v souvislosti s tažením velkomoravského knížete Svatopluka proti Vislanům. Obyvatelstvo hradiska se orientovalo na zpracování rud a zemědělskou produkci.

900 až 1100 – v první polovině 10. století na území Těšínska pravděpodobně náleželo do katastru českých Přemyslovců. Celé 11. století již patřilo toto území Polské říši.

1100 až 1200 – po dědických sporech uvnitř Polské piastovské dynastie se na trůn dostává v roce 1142 po vypuzení bratra Vladislava II. Boleslav IV. Kadeřavý. Synové Vladislava II. se však nevzdávají a zakrátko získají za pomoci Fridricha I. Barbarossy území podřízené vratislavskému biskupství, pod které patřilo i území Těšínska. Po dalších sporech si jej dva bratři rozdělili v roce 1163 – většinu dostal Boleslav, Měško získal pouze okrajová území na jihu, včetně těšínské kastelánie. Měško toto území postupně rozšiřoval a když přesunul své sídlo do Opolí (Opolsko získal v roce 1201), začal být nazýván vévodou. opolským.

Hrad v Cieszynie – v 11. století již bylo území Těšínska pevně pod vládou Polské říše a z tohoto důvodu zde byl vybudován zeměpanský hrad v Cieszyne, jeho další funkcí bylo středisko liturgické církevní správy v připojené rotundě. První zmínka o hradě je z roku 1155 n. l.. U hradu vznikla malá zásobovací osada, hrad byl centrem hradského obvodu – tzv.

Polská menšina na území České republiky – Historie území Těšínska

1268 , 1268 až 1300 – založení opatství v získané kapli v Orlové benediktinskými mnichy z Tynce u Krakowa a vznik dominikánského kláštera v Těšíně.

1200 a 1300 – rod Měškův panoval až do roku 1281, kdy se po smrti jeho vnuka Vladislava opolské vévodství rozpadlo. Vladislavovi synové si zbytky vévodství rozdělili. Těšínsko připadlo Měškovi, který založil vévodství těšínské, aby tak vymezil rodinné dědictví a zrušil možné nároky na území opolským vévodům. Sám se stal prvním těšínským vévodou (1314 –1317), jeho rod panoval až do roku 1625. Vojensko – politicky se Měško přihlásil k české koruně (jeho dcera Viola se provdala za Václava III.)

1300 – počátky kolonizace v rámci tzv. velké neboli vrcholné kolonizace, přišli kolonisté z řad Němců, ale i Čechů a Lužických Srbů. Vznik měst, vesnic, církevních staveb, feudálních sídel, drobných středověkých opevnění.

1300 a 1450 – v tomto časovém období směřovaly sympatie vévodů těšínských směrem k českým panovníkům – Kazimír I. (1317 – 1358) uznal lenní svrchovanost Janu Lucemburskému a postavení dosáhl i na dvoře Karla IV. Další z vévodů – Přemysl I. (1358 – 1407) dosáhl, také díky vlivům na českém královském dvoře, velkých územních rozmachů a mohl tak zreformovat pod svou vládou Slezsko, jako zemský útvar České koruny

Husitské války – Přemyslův nástupce Boleslav I. se angažoval v Husitských válkách na straně panské jednoty a krále Zikmunda, nevyznačoval se však velkou aktivitou, proto se Těšínsko neproměnilo na tratoliště krve ani v cíl tažení husitů. Také proto si udrželo Těšínsko dobré hospodářství a nebylo válkami tolik narušeno jako některé jiné oblasti, i když Boleslav ztratil část území

2.2. Těšínsko od roku 1450 až do konce třicetileté války

1450 a 1480 – po volbě Jiřího z Poděbrad na český trůn (1452) se slezská knížata řadila mezi opozici, pokud je známo, Přemysl II. Těšínský se mezi ně neřadil, ovšem na stranu českého krále se přidal až po rozpuštění slezské opozice. Bojoval na straně krále i ve válkách proti uherskému králi Matyášovi. V roce 1469 však byl nucen změnit stranu a přidat se k uherskému králi, tam setrval i po smrti Jiřího z Poděbrad (1471) a korunovaci Vladislava Jagellonského. Války mezi Českou korunou a uherským králem se území fyzicky Těšínska příliš nedotkly ( v zimě 1471 – 72 prošla Těšínskem polská vojska při návratu z tažení z Uher)

1480 a 1530 – nástupcem Přemysla II. se stal jeho synovec Kazimír. Ten se uměl domluvit jak s Matyášem (dle olomouckého míru z roku 1479 mu připadla Morava a Slezsko) tak i s Vladislavem Jagellonským (po Matyášově smrti získal zpět Slezsko i Moravu – Kazimír vykonával funkci vrchního slezského a poté opavského hejtmana).

1530 a 1600 – po Kazimírovi vykonával vládu ( 1528 – 1545) moravský velmož Jan z Pernštejna, jakožto poručík malého Václava II. – vnuka Kazimíra. Václav, ale i jeho syn Bedřich ve Fryštátu nehospodařili dobře a na vyrovnávání jejich dluhů bylo nutno odprodat tři panství – bílské, frýdecké a fryštátské – ty již nepodléhaly přímé vládě těšínských knížat, ale měly jako panství tzv. status minor. Kníže Václav II. sestavil zemské zřízení (psaný zákoník obsahující souhrn právních norem) a za jeho vlády došlo k obratu Těšínska k protestantské víře.

Právní řády a městská práva – města na Těšínsku nepatřila k příliš velkým a bohatým, největším z nich byl Těšín (asi 250 městských domů). Ten se začlenil mezi města slezská, jejichž mateřským městem byl Lwówek Śląski (Löwemberk), ta se řídila magdeburským právním řádem, podle centra nazvaným Löwemberský. V roce 1374 však Těšín přešel na příkaz knížete pod stejný typ práva, ovšem s centrem ve Vratislavi

Urbář komorního panství – vydán v roce 1577, popisuje statky na území těšínského knížectví – celkem zde bylo 636 usedlostí (188 ve městech). Poměr městských a vesnických domů činil 29:71. Odhadem 4452 obyvatel. Průměrná hustota obyvatelstva – 7,5 lidí /km.

5


16. a 17. století – druhá velká kolonizační vlna tzv. valašská kolonizace – osídlení Těšínska i na méně příznivých a přístupných místech beskydských hor. Druhá polovina 16. století přinesla rozvoj měst, a ta sice zůstávala i nadále na agrárně-řemeslnické bázi, řemesla však získala více na významu.

Třicetiletá válka - stejně jako v celé Evropě, zanechal tento rozsáhlý válečný konflikt své stopy i na Těšínsku. Nejprve protáhla tímto územím skupina polských katolických „lisovčíků“ a napáchala citelné škody (vyloupen Struměň a Skočov + 50 dvorů). Ze strachu před dalším ohrožením, bylo požádáno o pomoc vrchní úřad ve Vratislavi. V červenci 1621 přišlo vojsko pod vedením Spinelliho, jeho vojska se však chovala k obyvatelstvu spíše nepřátelsky a tak byla pro nespočetné stížnosti odvedena v září pryč.

O rok později okupoval na krátko město Těšín Jan Jiří Krnovský, dal vyhnat katolíky a vrátil kostely luteránům. Jeho posádka však byla později vytlačena císařskými vojsky, to však plundrovalo obyvatelstvo i jejich majetky a na Těšínsku se rozmohlo loupežnictví

V roce 1625 umírá poslední mužský potomek z Piastovců Bedřich Vilém – knížectví odkazuje své sestře Alžbětě Lukrécii, dle císařského nařízení bude ještě používat knížecí titul, její synové však budou pouze vyplaceni a Těšínsko připadne císaři.

Roky 1626 a 1627 přinášejí poddaným těšínského panství opět jenom utrpení. Stavové rozpustili s císařovým dovolením vojsko, čehož využil Dán Mansfreld a rok okupoval Těšínsko. Jeho vojáci drancovali a loupili, údajně se k nim přidali i někteří sedláci. Srdnatě, partyzánským způsobem, bojovali proti Mansfreldvým vojákům Valaši v horách. Po Mansfreldově odchodu v roce 1627 (císařská vojska) byla zahájena ostrá protireformace

Další válečný rok nastal ale až v roce 1642 – Těšín byl dobyt švédskými vojsky a kněžna se musela stáhnout do Jablunkova, problémům neubralo ani povstání vsetínských Valachů, proti které museli těšínští stavové zakročit. Rok švédské okupace zanechal na regionu bolestivé stopy.

1653 – konec třicetileté války, ale i pětisetleté vlády těšínských Piastovců po smrti Alžběty Lukrécie.

2.3. Přímá vláda Habsburků (1653 – 1918)

1653 a 1700 – císař Ferdinand III. Věnoval těšínsko jako léno svému synovi, ten však za rok zemřel a tak přešlo Těšínsko opět pod Ferdinanda III. Již v roce 1657 však zemřel a Těšínsko i celá monarchie přešla pod vládu jeho syna Leopolda. V roce 1655 museli obyvatelé Těšínska opět zásobovat zde usazené císařské vojáky při polsko-švédské válce a neodechli si ani potom, v letech 1663 – 1700 čelili téměř nepřetržitě hrozbám Turků a Maďarů, při jejich četných povstáních proti habsburské monarchii. Císařské jednotky při obraně slezsko- uherské hranice a Jablunkovského průsmyku musely být živeny z místních zdrojů, což představovalo pro region znatelnou zátěž.

1700 a 1750 – nástrojem transakcí, odměňování a dědění se stalo po celé 18. století. Knížectví putovalo jako na kolotoči od majitele k majiteli. Doplatilo na to negativně – na konci století již neměl Těšín statut královského města (tom získalo v roce 1663 za úspěšné vojenské vpády do Uher) a nemělo právo vysílat své zástupce na sněm do Vratislavi. Císař Leopold zemřel v roce 1705 a na trůn nastoupil syn Josef I., ten však nepanoval dlouho a po jeho smrti přešla vláda monarchie na bratra Karla VI. Ten vyňal Tešínsko z vratislavské královské komory a odkázal je Leopoldovi, knížeti Lotrinskému, jeho syn František Štěpán, který Těšínsko zdědil se oženil s Marií Terezií. Ta ho získala poté, co ji ho podstoupil její syn Josef II. (ten ho zdědil po otci). Marie Terezie ho

Morová rána a války – černá smrt způsobila v roce 1585 údajně smrt až 3 000 obyvatel, tažení vojsk způsobené válkou mezi Polskem a Uhry zanechalo na regionu své stopy – obyvatelstvo byl vyjídáno tábořícími vojsky. V letech 1594 – 1602 v rámci války s Turky, ale i nejrůznějších povstání procházela regionem nejrůznější vojska monarchie. Těšínský kníže Adam Václav (1595 – 1617), sám nadšený válečník, vedl povětšinou sám vojenské operace svých ozbrojenců na

6


dala dceři Marii Kristině, která se provdala za saského knížete Alberta, ten se poté začal nazýval Albert Sasko – těšínským.Albert Sasko – těšínský se stal po 150 letech od smrti Alžběty Lukrécie prvním majitelem, který viděl svou državu na vlastní oči.

Války o Slezsko – pragmatická sankce a následné války o rakouské dědictví přinesly i boje ve Slezsku – v zimě 1741 vpadl na Těšínsko pruský Fridrich II. a do války s monarchií vstoupila i Francie , Španělsko a Sasko. Vratislavským mírem z roku 1742 připadlo území v rámci územních zisků Fridrichu II. Horní a Dolní Slezsko, Těšínsko však nakonec spolu s několika dalšími knížectvími zůstalo Habsburkům.

Druhá návštěva Prusů v Těšíně proběhla v druhé válce o Slezsko v roce 1744, ti zde strávili sedm dní a stáli město hodně peněz. Extrémní situace za války (nutnost vyživovat vojsko, zvýšené daně, odvody mužů) vedla k radikálnějšímu postoji těšínských poddaných (1746 – povstání čtyř vesnic na Taffově panství)

Těšínsko se rázem stalo pohraniční oblastí, což nebylo ve válkách o Slezsko zrovna nic příjemného – tak například v roce 1758, to bylo za třetí války o Slezsko, bylo Těšínsko znova okupované pruskou armádou, která odtud vytlačila uherské oddíly. Stejná situace se opakovala v letech 1760 a 1762, pokaždé vyžadovali Prusové vysoké i materiální kontribuce, jednou dokonce sebrali kvůli tomu rukojmí. Vše ukončil mír v Hubertsburku u Lipska 15. února 1763, kterým byla ukončena třetí válka o Slezsko.

1750 – 1800 – reformy Josefa II., i když nebyly všechny přijaty, zásadně změnily život poddaných v monarchii, včetně Těšínska. Za jeho nástupců bylo jeho reformy potlačovány a některé i zrušeny, na císařský trůn postupně nastoupili Leopold II. a František – ten spolu s Anglií, Ruskem vyhlásil válku revoluční francii, v této souvislosti přešla Těšínskem šedesátitisícová Ruská armáda. Druhá polovina 18. století přinesla taktéž několik svárů na území Těšínska – spor o bezplatný odběr dřeva mezi valachy a těšínskou komorou přineslo nakonec i povstání v letech 1795 –1800. Salašnictví pustošilo mladé lesní kultury a měnil strukturu lesa, proto bel bezplatný odběr poddaným zakázán. Dohoda z roku 1800 přinesla zmapování a rozdělení těšínských Beskyd na pastviny a chráněná polesí.

18. století – v roce 1709 byl položen základní kámen ke stavbě evangelického kostela v Těšíně, při kterém byla rovněž postavena evangelická škola. V roce 1717 byla v Těšíně postavena nemocnice

Napoleonské války – poté, co Napoleon obsadil bez boje Vídeň, stáhla se část císařské rodiny na Těšínsko, císařovna zůstávala ve Frýdku, ostatní pobývali v Těšíně. Po uzavření míru v Prešpurku se císařská rodina vrátila do Vídně. Přes Těšínsko se stahovala i ruská armáda, po porážce u Slavkova. Těšínsko, na svém ústupu z Ruska v roce 1812, nevynechalo ani poražené francouzské vojsko

Habsburská vláda – velmi neklidné období znamenala první léta habsburské nadvlády. Těšínsko bylo včleněno do české královské komory ve Vratislavi a byl jmenován regent komorních statků a zemský hejtman – ten zastupoval Těšínsko na zemských sněmech a zaujímal funkci knížete při zemském právu. Místní šlechta zaujala některá místa v císařské správě. Město Těšín se z knížecího sídla přeměnilo na okrajové provinční město. Celým územím probíhala přísná rekatolizace.

Nepokoje a povstání – poddanské nepokoje přineslo poválečné období na Těšínsku, spojené s povstáními na Pruském Slezsku, z Těšínska se povstání rozšířilo na Opavsko. Naproti tomu na těšínském komorním panství byl klid – byla totiž rozparcelována půda mezi poddané ( v 70. letech 14 dvorů). Na Těšínsko byla v roce 1766 vyslána komise, aby vyšetřila stížnosti poddaných, ta i přes problémy, vyřešila všech 137 stížností a konstatovala, že hrůznost poměrů na Těšínsku nemá nikde v Českých zemích obdoby. Řešením bylo vydání nových urbářů pro vesnice a robotního

7


19. století – agrární rozvoj po napoleonských válkách přinesl hektarové výnosy, pěstování okopanin, chov ušlechtilých ovcí, regeneraci chovu skutu dovozem kvalitních plemen ze Švýcarska a Tyrolska, výstavbu cukrovaru, zvýšenou produkci palíren (těšínské pálení představovalo celou pětinu celé moravskoslezské gubernie, to přineslo problémy s alkoholismem, hlavně na Jablonecku), výrobu octu a oleje, rozvoj mlynářství a lesnictví (ve 40. letech tvořil příjem z lesního hospodářství 51% celkového čistého příjmu).

1800 – 1848 – za Alberta Sasko-těšínského se stalo z Těšínska hospodářsky prosperující panství, kde se realizovaly novinky vědy a techniky. V roce 1798 zemřela Marie Kristina a v roce 1822 Albert Sasko-těšínský, dle jejich závěti připadlo Těšínsko synovci Karlovi (vítěz nad Napoleonem u Aspern), poté zdědil Těšínsko jeho syn arcivévoda Albert.

1850 – 1900 – ani Těšínsku se nevyhnula průmyslová revoluce, řádící toho času v Evropě – k Ferdinandově severní dráze přípojka ze Svinova a Opavy (1855).V letech 1869 – 1871 byla vybudována Košicko-bohumínská dráha a v roce 1863 se začalo se stavbou tzv. Báňské dráhy, spojují všechny doly v okolí Ostravy a Karviné. Ve městech Bohumín a Těšín byly vybudovány tramvaje. V továrnách se zvýšila produktivita práce, zaměstnanost stoupla na trojnásobek a těžba v dolech na sedminásobek stavu ze 70. let. Produkt Třineckých železáren tvořil 7% produktu celé monarchie

první světová válka – znamenala ekonomickou i sociální devastaci celého regionu. Veškeré podniky byly obsazeny vojenskými představiteli Rakouska – Uherska, kteří dohlíželi, aby všechny zdroje byly využity pro válečnou mašinérii. Mladí muži byli povoláváni do vojska. Byl nedostatek potravin a zboží. Od poloviny velké světové války se v regiony začaly objevovat protestní akce (Bílsko, Bohumín, Karviná, Frýdek), které donutily říšské úřady k jisté liberalizaci. Na počátku roku 1918 proběhly organizované generální stávky v textilkách a továrnách v Bílsku, na které navázali horníci v Orlové a hutníci v Třinci.

Vyhlášení samostatné Československé republiky –28. 10. 1918 byla vyhlášena samostatná Československá republika. Její spory s Polskem o region Těšínsko však vyřešila až Spojenecká rada vítězných mocností 28. 7. 1920.

Průmysl na Těšínsku – nejvýznamnějším odvětvím

průmyslu byly textilní výroba – přesněji plátenictví,

soukenictví a vlnařství. Díky obrovským zásobám dřeva

mělo vysokou úroveň železářství – v roce 1772 byly založeny Ustroňské železárny,

v roce 1833 Karlova huť v Jistebnici a v roce 1838

železárny v Třinci. Rozšířením brambor se zvětšily možnosti

obživy a staly se tak důležitým prvkem,, že jakákoli neúroda měla katastrofální důsledky ( v největší krizi jedli lidé i

kůru stromů a trávu) a hlad sebou přinášel i epidemické

nemoci. Centry se stal Těšín a na polské straně Bielsko.

8

Polská menšina na území české republiky – Dějiny polské menšiny na severní Moravě

3. Dějiny polské menšiny na Severní Moravě

3.1. Počátky národních hnutí až po vznik menšiny při samostatnosti Československa

Počátky národního uvědomění můžeme pozorovat právě cca od poloviny 19. století, odpor proti monarchii byl rozšiřován zejména díky studentům regionu, kteří studovali ve Vídni, těm nahrávalo nesnesitelné postavení dělníků a těžké roboty lidu na statcích šlechticů, svůj vliv zde hrály i hospodářské krize, neúrody a následné hladomory ve 40. letech 19. století.

3.1.1. Revoluce 1848

Vliv revoluce – revoluční hnutí našlo úrodné podhoubí zejména v městech Těšínska – Těšín, Frýdek, Bohumín a Bielsko. Revoluční myšlenky byly šířeny tzv. Demokratickou společnosti, která vyvíjela aktivity na celém území Těšínska a podporovala vídeňské hnutí i materiálně. V dubnu 1848 vznikl ve Vídni Svaz rakouských Slezanů, i její členové přispívali k přenášení myšlenek na území tohoto regionu.

Vznik národních hnutí – vznikala zde i hnutí, akcentující na národní příslušnost, ta se ztotožnila s duchem Slovanského sněmu v Praze. Mezi její nejvýznamnější počiny patřilo vydání trojjazyčného oběžníku ( česko-německého a polsko-německého) a polského časopisy Tygodnik Cieszyński, dále byla založena Polská čítárna v Těšíně. Němci reagovali na vznik polských institucí a založili Nowiny dla ludu wiejskieho. České národní hnutí se obracela ke spolupráci s českým tiskem na Moravě.

Konec revoluce – po porážce revoluce došlo k pronásledování některých představitelů národně obrozeneckých hnutí, vláda ve Vídni ustoupila tím, že byly vydán vyšší dekret o zřízení slezské země se slezským sněmem (30 poslanců + hlas vratislavského biskupa). Noviny dla ludu wiejskieho, mluvčí frankfurtského parlamentu, byly zastaveny, Tygodnik Cieszyński byl přeměněn na kulturní věstník a politikou se tak jako jediné periodikum zabýval nově vzniklý polský týdeník Przegląnd wypadków politycznych.

Důsledky revoluce – zrušení povinné roboty znamenalo uvolnění pracovních sil pro průmysl. Území Těšínského Slezska se rozdělilo politicky na 4 okresy

3.1.2. Počátky polského národního hnutí

Počátky národních hnutí – první věci, které dovolila vzniknout skupinám, jejichž společnou věcí byla právě národnost a jazyk. Centrem polských aktivit se stal Těšín, česká národnostní hnutí se obracela k Opavě. Obě dvě hnutí se snažila k sobě najít cestu skrze slovanskou ideologii. Ta se však stala argumentem i menšiny německé, které v těchto hnutích viděla nebezpečí pro monarchii a řadila je panslavismu. Kromě společného boje proti německému útlaku však neměla tato hnutí již nic společného, přesto se vzájemně podporovala. Vedly se však spory a to zejména o sféry vlivu – obecně stanovená hranice vedla zhruba od hory Prašivé až k Orlové a Vrbici, avšak byly zaznamenány snahy prosazovat ve školách polský jazyk i východně od této hranice.

Polské snahy – čím dál více se začalo rozšiřovat zakládání polských čítáren, účastí na oslavách v Krakově a Lvově (1870, 1871) demonstrovali svou příslušnost k celonárodnímu hnutí. Ochotnická divadla seznamovala Poláky s polským repertoárem. Výchovu polských studentů mělo na starosti zejména Towarzystwo Pomocy naukowej, osvětu, jak název napovídá, šířilo Towarzystwo Oświaty Ludowej a Towarzystwo blog. Jana Sarkandra.

Polská menšina na území České republiky – Dějiny polské menšiny na severní Moravě

Polské snahy politické – pokud chtěla polská menšina politicky něčeho dosáhnout ve slezském zemském sněmu či na říšské radě ve Vídni, byla nucena spolupracovat s českou. Diskriminující kuriální systém by samotným jednotlivým hnutím nepřinesl žádné mandáty. Hnutí se tedy vzájemně podporovala a sestavovala společné kandidáty.

Diferenciace polského hnutí – v polském hnutí postupně vznikaly jednotlivé politické proudy. Ve svazu slezských katolíků (nejvýznamnější představitel byl Józef Londzina) se sdružovala politická strana Towarzystwo Ludowe. Existovalo zde sociální demokratické hnutí (Tadeusz Reger, Ryszard Kunicki). Kolem časopisu Glos Ludu Ślaskiego se začali sdružovat protičeští národní radikálové. Zájmy dělníků hájila Polská strana sociálně demokratická (PPSD).

Podpora v kantorstvu a matici – učitelé byli podpůrnou složkou polského národního hnutí – neangažovali se pouze ve školách, ale rozvíjeli i bohaté mimoškolní aktivity. Psali beletrii, skládali verše a účinkovali v ochotnických divadelních společnostech. V roce 1892 začali vydávat svůj časopis Miesięcznik Pedagogiczny.

První světová válka a úvahy o dalším osudu Těšínska – ve své podstatě umrtvila jakýkoliv rozvoj kultury na území Těšínska. S koncem války vyvstaly otázky, co dál s Těšínskem v rozpadající se monarchii. Zatímco slezský zemský výbor ovládli Němci, kteří prosazovali německý charakter Slezska, společná konference Čechů a Poláků ve Slezské Ostravě takové úvahy vůbec nebrala na zřetel. Polští politici byli nakloněni k přičlenění regionu k haliči, lid slezský prosazoval včlenění do nově vznikající republiky Československé.

3.1.3. Spor o státní příslušnost Těšínska

Otázka již za války – budoucnost a příslušnost Těšínska po válce bylo velice diskutovanou otázkou již v průběhu války. Problém byl projednáván zejména polskými a českými politiky v exilu. V rozhovorech panoval všeobecný konsensus, že Těšínsko bude muset být po Světové válce rozděleno. Taktéž mezi domácími politiky panovalo přesvědčení, že území bude po válce rozhraničeno – dohoda měla být provedena na úrovni národních vlád. Avšak česko-polská shoda a spolupráce na politické úrovni začala ochabovat přibližně od 90. let 19. století a začaly sílit nacionalistické kampaně. Každý si uvědomoval hospodářský význam Těšínska a snažil se na území uplatňovat právo, spory vyvrcholily právě ke konci První světové války, když již bylo všem jasné, že monarchistické zřízení nepřežije…

Jednotlivé strany a jejich stanoviska

a) německá strana – Němci chtěli začlenit rakouské Slezsko (Opavsko + Těšínsko) spolu s ostatními německy mluvícími českými , moravskými a haličskými zeměmi do provincie Sedetenland, ta by zůstala součástí Rakouska, jakožto nového federativní státu

b) česká strana – Češi apelovali zejména na historické právo na území Těšínska, které bylo historicky součástí Českého státu. Pro Československo, jakožto nově vznikající stát, mělo Těšínsko navíc silný dopravní, ekonomický a strategický význam – Košicko-bohumínská dráha, uhelná naleziště, Jablunkovský průmysl.

c) polská strana – zásadním argumentem Poláků pro připojení Těšínska k Polsku bylo etnické složení regionu. Polský charakter území byl v průběhu 19. století potvrzen mnoha nezávislými etnografy a jazykovědci a dokázán sčítáním lidu, kdy se k polštině, jako obcovací řeči přihlásila většina obyvatelstva. Mezi další argumenty patřil průběh národního obrození na Těšínsku, které bylo prováděno také většinou polskými aktivisty

10


Průběh sporu

vznik správních orgánů – ihned po formálním rozpadu monarchie a vyhlášení samostatného Československa si na správu území dělaly nároky dva samosprávné orgány – polská Rada Narodowa Księstwa Cieszyńskiego (RNKC), ta vznikla až 19. 10. a v prohlášení z 30. 10. žádala připojení celého Těšínska k Polsku. Za stranu českých zájmů se ustanovil 1. 11. Zemský národní výbor pro Slezsko (ZNVPS) a ve své proklamaci přebral vládu nad celým Slezskem.

Podepsání místní provizorní úmluvy – 2. 11. mezi RNKC a ZNVPS v Orlové o rozdělení správy jakousi demarkační čárou, úmluva měla být pouze organizační a provizorní, nevyhovovala ani jedné straně, více území pod správou RNKC. Dohoda byla upřesněna 5. 11.

Vypsání voleb do polského ústavodárného sněmu – dohoda z 5. 11. byla brána polskou stranou jako závazná a byla schválená vládou i polskou likvidační komisí v Krakowě. Česká vláda.se dohodou necítila být vázána. Koncem listopadu vyhlásila polská vláda na území Těšínska, Spiššsku a Oravě volby do polského ústavodárného sněmu (sejmu), což bylo českou stranou bráno jako výkon státní svrchovanosti polského státu, který ji neměl a tedy zásadní porušení dohody u 5. 11.

Obsazení Těšínska československou armádou 23. – 30. 1 1919 – snaha československé strany zamezit polským volbám obsazením území na východ od demarkační linie francouzskými legiemi. Srážky s polským vojskem si vyžádaly první oběti. 3. 2. 1919 byla stanovena Nejvyšší radou spojeneckých mocností nová linie, za kterou se československá vojska stáhla.

Návrh definitivní hranice mezinárodního fóru v Paříži –Češi zastoupení Kramářem a Benešem, argumenty hospodářské, historické, komunikační i etnografické, požadavek nejprve na celé Těšínsko, poté hranice na Horní Visle, na jaře 1919 hranice zhruba dnešní podoby. Polský program předložen polskou Radou Narodowou, argumentace ne tak národnostní jako jazykové, požadavek celého Těšínska, vyjma Frýdecka.

Vyhlášení plebiscitu – 27. 9. 1920 rozhodla Spojenecká rada o vyhlášení plebiscitu na sporném území, mělo mít pouze informační charakter.

Srážky a boje – prováděny dohody o tom, kdo může a kdo nemůže hlasovat, probíhala vášnivá střetnutí s obětmi na životech, stav blízky občanské válce. V lednu 1920 přijela do Těšína Mezinárodní Plebiscitní komise, v květnu zavádí tato komise výjimečný stav.

Zrušení plebiscitu – Polsko si již tak jisto vítězstvím v plebiscitu být nemohlo, odklad již nemohl být řešením. Polsko navíc mělo podmínku o vyřešení všech územních sporů od Dohody, aby mohla dostávat podporu ve válce s Ruskem. 10. 7. bylo od plebiscitu upuštěno a rozhodnout se mělo arbitráží

28. 7. 1920 – Spojenecká konference v belgickém Spa rozhodla o rozdělení Těšínska mezi oba státy a s konečnou platností vytyčila definitivní hranice

11


Výsledky

Zisky Československa: 1270 km2 území290 tis. obyvatelJablunkovský průsmykhutní koncerny + uhelná pánevKošicko-bohumínská dráha

Zisky Polska: 1012 km2 území139. tis. obyvatel

23. 4 1925 – podepsána smlouva mezi oběma státy o menšinových záležitostech

„Příslušníci republiky Československé národnosti polské budou užívati v Československu všech práv, která by jim podle jejich počtu mohla příslušeti na základě předpisů stanovy, zákonů a nařízení československých o menšinách, jakož i ustanovení této smlouvy.“ (sb. 1926/33 článek 11)

dále smlouva upravovala: protizákonný je nátlak na rodiče, aby posílali děti do škol s jiným jazykem, než je jejich

mateřský v obvodech, které vykáží kvalifikovanou národní menšinu, se bude soudní i administrativní

projednávání a protokolování se stranami, doručování obsílek, obžalovacích dopisů, rozsudků a nálezů, přijímání podání, zápisy do pozemkových knih, vnější označování budov, vydávání veřejných vyhlášek a prohlášení, dít také pro menšinu polskou respektive československou

v příslušných úřadech má býti dostatek personálu, ovládající rovněž jazyk polský menšinové školy mají právo na polské učitele, personál i učebnice

3.2. Polská menšina v Československu až do konce druhé světové války

Osamostatnění Československa a jeho územní rozloha dala za vznik početné nejenom polské, ale i maďarské (750 tis.) a německé (3,5 milionu) menšině na území celé republiky. Polská menšina rozvinula bohatou kulturní, společenskou a ekonomickou činnost, i když byla častokráte znevýhodňována prvorepublikovými poměry.

Polské politické síly – hned několik polských politických stran se uskupilo na Těšínsku – Związek Polskich Katolików, který se snažil hájit zájmy zejména klerikálních polských zámožných sedláků. Od roku 1922 hrála podstatnou roli i Stronnictwo Ludowe. Na území působila i pobočka polské socialistické strany a polska Socjalistzczna Partia Robotnicza (PSPR) se sjednotila s komunisty.

Uklidnění situace – v poválečném období se národnostní a sociální situace uklidnila – hospodářská konjunktura nového státu znamenala pokles dělnických bouří a i česko-polská spolupráce nabírala příznivý kurs i přes nepříznivý kurs se jevila nejvíce v letech 25 – 33, kdy Karol Jung, představitel rolníků aktivně spolupracoval s českými agrárníky, silnou stranou první československé republiky. Česká sociální demokracie udržovala kontakty s PSDR, J. Buzek a E. Chobot, zástupci polské menšiny, vstoupili do poslaneckého klubu ČSSD. Na územních s výrazným zastoupením polského obyvatelstva se prosazovala KSČ se svými radikálními zásadami „proletářství, rovnosti a internacionalismu.“

12


Polské organizace na Těšínsku – veškeré záležitosti školství měla pod svými křídly Macierz Skolna (8000 členů v 90 skupinách), ve školním roce 37/38 měla pod správou celkem 202 školských zařízení, 135 knihoven, učitelský ústav a ústav pro vzdělávání učitelek mateřských škol. V roce 1921 vzniklo Towarzystwo Nauczycieli Polskich a v roce 1926 byl založen Związek Polskich Chor´w v Czechosłowacji, který sdružoval polské sbory. Ve sportu a mládežnických organizací to byla zejména Síła, SokOł, Harcerstwo Polskie v Czechosłovacii, Beskid Śłąnski, na vysokých školách vznikla Jednośt a požárníci měli Związek Polski Strazy pożarnych.

Počátky nevraživosti – prudký obrat pozitivnímu kurzu dalo podepsání smlouvy mezi Polskem a Německem o neútočení v lednu 1935. Ihned poté zaujala polská vláda Becka ostrý protičeský kurs – na pokyny polského ministerstva zahraničí se konaly manifestace u 15. výročí vojenských akcí na Těšínsku, 15% československých občanů žijících v Polsku bylo vykázáno ze země, v polských médiích se o Těšínsku začalo mluvit jako o polském území, o utlačovaných polských občanech, teroru československých úřadů apod. Diverzní akce jako demolování českých škol, poškozování kolejí a strhávání českých státník znaků byly někdy organizovány i expoziturou hlavního štábu polské armády v Těšíně. Česká veřejnost a média reagovala rozhořčeně.

Léta 1938 – 39 – spolu s rostoucí agresí Hitlera na mezinárodní scéně rostla agrese polských hnutí na Těšínsku – ty začaly proklamovat požadavky kulturní, národní i hospodářské autonomie prostřednictvím Związku Połaków v Czechosłowacji (ZPS). Koncem července 1938 československá vláda ustoupila a provedla několik jazykových a národnostních reforem, to však ZPS nestačilo a ten začal prosazovat autonomii Těšínska, v koordinaci s Varšavou, německou menšinou a slovenskými autonomisty. Mezi polskou a českou vládou proběhla jednání, Polsko neustále zvyšovalo své požadavky, česká strana navrhovala svolání Československo-polské komise, jež by vyřešila otázky výměny obyvatel a území v místním měřítku, Polsko návrh nepřijalo a 30. září požadovalo nótou stažení československého vojska a policie z území Těšínska. 1. 10. 1938 československá vláda kapituluje pod diktátem Mnichovské dohody

obsazení Těšínska Polskem - 810,5 (jiné zdroje 802) km2, které obývalo 227 tis. obyvatel (56% české národnosti), bylo obsazeno polským vojskem ve dnech 1. – 10.10.1938. Na území byl okamžitě zaveden polský jazyk jako úřední, Češi a Němci, kteří se v minulosti projevovali protipolsky byli vystěhováni (35 tis.). Vztahy v regionu byly přetrhány a ekonomická situace regionu se zhoršila. Polská nadvláda nad územím trvala necelý rok (do září 1939), kdy území ob sadilo hitlerovské Německo. Polskými historiky je obsazení chápáno jako odčinění nespravedlivého rozdělení z roku 1920, dle českých se jedná o polskou okupaci, provedenou ve spolupráci s Hitlerem a díky obtížnému postavení Československa na politické scéně.

německá okupace území - Začala ve své podstatě druhou světovou válkou – 26.9.1938 nedostal vedoucí německých diverzantů A. Herzner včas zprávu o odložení německého útoku a jeho oddíl na několik hodin obsadil nádraží v Mostech u Jablunkova. Šestiletá okupace začala tedy 1.9.1939. Území se začlenilo do německé říše jako okres Těšín (2. největší v Říši), na území si dělala nároky jak kolaborantská vláda tak Henlein. Polákům a jejich organizacím bylo upřeno vlastnické právo a jejich majetek byl úředně zkonfiskován. Byla nastolena okupační vláda a fyzická likvidace hrozila Židům, Polákům i komunistům. I přes vyhrožování německých úřadů se k německé národnosti přihlásilo v sčítání lidu v prosinci 1939 pouze 18% obyvatelstva a tak byl zaveden systém tzv. Volkslisty – seznamů německých obyvatel v Říši. Obyvatelé se byli nuceni zařadit do jedné ze čtyř skupin - Němec z Říše, Němec ze zahraničí, Slezan, Neslovan. Bylo jim vyhržováno terorem a ekonomickými sankcemi, pokud se k Volkslistu, tzn. německému občanství nepřihlásí.

13


teror okupantů - V prvních měsících byla popravena řada představitelů polské, ale i české inteligence – např. bývalého karvinského starosty Waclawa Olszaka. Do koncentračních táborů byli posláni a tam také zahynuli poslanci Jan Buzek a Karol Śliwka, dále pak vůdce polských socialistů Józef Badura, ředitel orlovského gymnázia Piotr Feliks, představitel Svazu polských katolíků Karol Jung, školní inspektor Władysław Wójcik, představitelka polského ženského hnutí Anna Rucká a další a další. Nejhůře na tom byli práva Poláci – byli zbaveni majetku, odváděli přídavnou daň 15% z příjmu, bylo pro ně zostřeno trestní právo a byli kráceni na sociálních přídělech. Postupně nacisté přistupovali i k hromadným popravám – nejbrutálnější byla poprava 36 obyvatel vesnice Životice. Celkem zahynulo přes 5500 zdejších obyvatel (80% Poláci, 46% Źidé) a 1000 mužů padlo ve službách německé armády. Žádný jiný region nezaznamenal tak vysoké válečné ztráty obyvatelstva (3%).

polský odboj - Tajná Organizacja Wojskowa založena v roce 1939 v Těšíně hrála prim v polských odbojových snahách. Své diverzantské úkoly plnila i těšínská Organizacja Orla Bialego. Tajna Organizacja Konspiracyjna byla rozprášena, než vůbec stihla zahájit svou činnost. Z celopolských odbojových organizací se na území Těšínska uchytila Služba Zwycienstwu Polski a Zwianzek Walki Zbrojnej

osvobození - Proběhlo ve dnech 1. – 5.5.1945 armádami generálplukovníka A.A.Grečka a generálporučíka A.I.Gastiloviče. Třinecko a Jablunkovsko bylo osvobozeno bez téměř boje. Ilegální národní výbory a revoluční milice přejímaly vláda a urychleně obnovovaly průmyslovou výrobu a zásobování, Osvobození znamenalo návrat Těšínska do stavu před rokem 1938.

3.3. Situace Poláků na Těšínsku za komunistické totality

smlouva mezi Československem a Polskem o přátelství a vzájemné spolupráci - Byla uzavřena mezi těmito dvěma státy 10.3.1947. Obsahovala taktéž část, jež se týkala situace polské menšiny v Československu a české menšiny v Polsku. Na základě této smlouvy byly zrušeny všechny předválečné polské organizace a instituce a založeny dvě nové – Polski Związek Kulturalno-Oświatowy (PZKO) a Stowarzyszenie Młodzieży Polskiej (SMP).

únorová revoluce - V únoru 1948 proběhl puč a na dalších 40 let tak převzala moc nad státem. KSČ se o národnostní politiku nezajímal (myslela si, že v novém zřízení ji nebude potřeba), ale zaručila polské menšině určitá práva, pokud se podřídí její vedoucí úloze. V roce 1952 byla SMP přičleněna k celostátnímu Českému svazu mládeže a obě pobočky PZKO sloučeny v jednu. PZKO se tak stal jedinou polskou institucí.

podpora KSČ - Nový režim se snažil získat co nejvíce příznivců i v řadách jiných národností a proto polskou menšinu podporoval – výsledkem byl rozvoj polského školství, vznikl polský divadelní soubor Scena Polska, který byl profesionální, bylo založeno loutkové divadlo Bajka, vydávala se polské knihy a časopisy a v krajském rozhlase bylo polské vysílání.

počáteční období socialismu 1952 – 1961 - Socialistický režim se soustřeďoval zejména na těžký průmysl a chtěli rozšířit výrobu, díky nerostnému bohatství, zejména na Ostravsko. Zde byl však nedostatek pracovních sil a proto docházelo, také díky poddolování rozsáhlých území, k čím dál větší migraci obyvatelstva.

NÁRODNOSTNÍ STRUKTURA TĚŠÍNSKA

národnost 1950 1960Počet % počet %

Poláci 50.005 26,8 58.876 20,9Češi 155.146 70,6 205.785 73,2Slováci 4.388 2,0 13.223 4,7Ostatní 1.272 0,6 3.299 1,2

14


počáteční období socialismu 1952 – 1961 - Socialistický režim se soustřeďoval zejména na těžký průmysl a chtěli rozšířit výrobu, díky nerostnému bohatství, zejména na Ostravsko. Zde byl však nedostatek pracovních silo a proto docházelo, také díky poddolování rozsáhlých území, k či dál větší migraci obyvatelstva. Od roku 1954 dostávalo PZKO státní dotaci.

zájem KSČ o polskou menšinu - V roce 1959 vydal ÚV KSČ prohlášení "Zásady pro práci mezi občany polské národnosti v ČSRF", kde byla rozebrána národnostní politika na Těšínsku. O rok později vydal Krajský výbor KSČ v Ostravě usnesení, které upravovalo národnostní politiku vůči polské menšině a kde se psalo, že národnostní otázka ještě není vyřešena a kde se vylučovala násilná asimilace.

Pražské jaro 1968 - Do celospolečenského hnutí se zapojili i představitelé polské menšiny, SMP a polský skauting (Harcerstwo). Poláci, prostřednictvím PZKO požadují spoluúčast na rozhodování národnostních otázek, hospodářskou samostatnost, vytvoření stanoviště pro výzkum polského etnika, nové učebnice ve školách, 27.10.1968 byl vydán ústavní zákon o národnostních menšinách. Po okupaci byly organizace dány opět pod nadvládu komunistické strany a reformisté byli postiženi.

normalizace 1970 – 1989 - Další asimilace polského obyvatelstva, na straně druhé byla vydána směrnice pro postup v národnostních otázkách a v některých obcích platila dvojjazyčnost při označování veřejných budov a obchodů. Na některé místní představitele polské menšiny se nasměrovala STB poté, co se v Polsku prosadilo hnutí Solidarita.

Sametová revoluce 1989 - Dne 17.10.1989 skončila komunistická nadvláda a Československo nastoupilo cestu k demokracii. Z ústavy byl vyjmut bod o vůdčí úloze jedné strany a to dovolilo rozvoj plurality názorů také u polské menšiny, kde došlo k velkým strukturálním i personálním změnám. Vznikaly a znovu se zakládaly nejrůznější polské instituce, všechny zastřešovala Rada Poláků.

15

Polská menšina na území české republiky – Demografická data

4. Demografická data

Počet obyvatel České republiky polské národnosti v roce 1991(zdroj: sčítání lidu, 1991)

Počet obyvatel polské národnosti %Česká republika 10,302.215 59.382 0,59severní Morava 1,980.792 47.539 2,4Těšínsko 368.356 43.479 11,8

Obec Celkem obyvatel polské národnosti %Třinec 45.189 10.094 22,3Karviná 68.368 6.872 10,1Český Těšín 28.737 5.014 17,4Havířov 86.267 3.694 4,3Jablunkov 10.413 2.549 24,5Bystřice n/O. 4.856 1.683 34,7Orlová 36.307 1.676 4,6Horní Suchá 4.316 1.228 28,5Albrechtice 3.903 1.124 28,8Bohumín 23.683 1.057 4,5Mosty u Jabl. 3.975 820 20,6Hrádek 1.682 818 48,6Těrlicko 3.866 646 16,7Milíkov 1.253 600 47,9Nýdek 1.907 588 30,8

Přirozený pohyb obyvatel polské národnosti v ČR

léta počet obyvatel sňatky rozvody narození zemřelí přírůstek

1960-64 69.467 499 61 1.018 654 3641965-69 69.856 584 92 1.016 689 3271970-74 66.165 734 113 1.411 773 6381975-79 75.033 766 164 2.019 818 1.2011980-84 69.973 465 191 1.232 807 4251985-89 69.190 425 189 890 797 931990-94 59.380 327 156 612 802 -190

Polská menšina na území české republiky – Polské školství na Těšínsku

5. Polské školství na TěšínskuVlastní školství polské menšiny prošlo po roce 1989 velkými restrukturalizačními změnami. Po urgencích polských organizací u československých vlád se ledy hnuly a v roce 1990 byl vydán zákon státní správě a samosprávě ve školství (č. 564/1990 Sb.) vznikla v Českém Těšíně pobočka Školského úřadu v Karviná pro menšinové školství. V roce 1995 vzniklo v Českém Těšíně Pedagogické centrum pro polské národnostní školství v ČR, které má za úkol zajišťování pomůcek a zvyšování kvalifikace polských učitelů. Z počátku přišla i pomoc z Polska, ať už z Ministerstwa Edukacji Narodowej či z polské instituce Wspólnota Polska.

Otázka polského školství je pro polskou menšinu v ČR stále aktuální otázkou, polské školy podle Poláků nemá totiž pouze předávat vědění, ale také vychovávat v duchu národních tradic.

Na Těšínsku (především v okresech Karviná a Frýdek-Místek) se nalézá síť školských zařízení s polským vyučovacím jazykem – školky, základní školy, jedno polské gymnázium a polské třídy ve třech českých středních školách.

Ve školním roce 1998/99 se ve 29 základních školách s polským vyučovacím jazykem učilo něco kolem 2800 dětí, na gymnáziu (vlastní budova od roku 1994ú a v polských třídách středních škol 650 studentů. Polské školství je součástí školství státního a polské školy a školky jsou částí státní sítě škol. Mezi hlavní problémy polských škol patří nedostatek pomůcek, odborné pomoci a vypracovávání programů a plánů učení. České ministerstvo vydává jako školní pomůcka dva polské měsíčníky – Jutrzenka a Ogniwo.

Školní rok

Počet škol PočetI-IV I-IX Celkem oddělení žáků

1945/46 73 10 83 198 76551948/49 75 11 86 204 75361958/59 68 18 86 317 80151962/63 68 16 84 327 87621968/69 55 16 71 278 65611978/79 22 14 36 180 42151988/89 15 13 28 150 34721989/90 15 13 28 148 33691995/95 16 13 29 154 2617

Školní rok Počet učitelů na školáchmateřských základních středních celkem

1947/48 75 215 151 4411957/58 66 323 141 5301967/68 81 349 66 4961971/72 90 352-32* 68 5421974/75 102 298+31* 67 4981979/80 123 236+31* 65 4551991/92 106 226 57 3891993/94 103 269 73 4451995/96 102 259 57 418

* učitelé zvláštních tříd a družin

Polská menšina na území české republiky – Kulturní život

6. Kulturní život

Polská národní menšina v ČR žije bohatým a plodným kulturním životem, ať už je to v oblasti vydávání časopisů, knížek, pěveckých a hudebních zájmových hnutí, sportovních organizací, divadelního dění, výtvarného umění až po lidovou kulturu.

6.1. vydavatelská činnostVzrostla z různorodých potřeb a je pro Poláky velice důležitá, jelikož posiluje národní sebevědomí, přináší osvětu, rozšiřuje myšlenkové obzory. Během let 1925-1995 bylo vytištěno na 1500 publikací. Celkem se v těchto letech začalo vydávat na 1450 polských časopisů, 30% procent z nich ukončilo činnost po prvním roce existence, některé existují dodnes. Třikrát týdně vychází Glos Ludu, který je vydáván Kongresem Poláků. Dalším společensky kulturním měsíčníkem je časopis Zwrot, vydávaný PZKO, jenž rovněž vydává skautský dvoutýdenník Nasza Gazetka. Veškeré tyto aktivity jsou určitým stupněm financovány vládou ČR.

6.2. rozhlasové vysílání1.7.1950 začal polské vysílání Československého rozhlasu Ostrava. Bohatý program byl tvořen programy z dějin, tradic, folkloru. Po roce 1989 sice nastaly určité těžkosti, ale vysílá se i nadále.

6.3. divadelní aktivityJiž od doby národního obrození existovaly na Těšínsku amatérské ochotnické sobry, ovšem hlavní význam dnes v této oblasti nese Polské scéna Těšinského divadla (Scena Polska Teatru Cieszyńskiego), které funguje jak profesionální divadlo (jediné menšinově národnostní profesionální divadlo na světě) od roku 1951, od té doby nastudoval přes 320 představení, ve všech větších městech Těšínska. Tímto způsobem servíruje bezprostřední kontakt s živou polštinou a kulturou. Soubor se skládá jak z místních, tak i z polských herců a režisérů (absolventi dramatických škol v Polsku). Dalším významným činitelem na poli divadelnictví je Teatr Lalek Bajka, taktéž plně profesionální – toto divadlo se soustředí zejména na polské školy a školky.

6.4. knihovnyPříležitost přečíst si polské knížky umožňuje rozsáhlá síť polských, které jsou často součástí knihoven českých. V roce 1995 působilo v okrese Karviná 12 polských knihoven a 17 v okrese Frýdek-Místek, některé knihovny mají navíc více oddělení.

6.5. pěvecké a hudební souboryTradice sborového zpívání národních písní existuje na Těšínsku již od roku 1848, kdy byly zakládány první čítárny. Dnes však prochází toto odvětví problémy, způsobenpé stárnutím členů. Od roku 1989 je organizován Festival dětské písně (Festiwal Piosenki Dzieciecej) ve spolupráci PZKO s polskými školami. K roku 1995 bylo registrováno 19 smíšených pěveckých sborů (např. Zaolzie, Lutnia, Lira, Harfa, Collegium Canticorum, Collegium Iuvenum), 4 sbory mužské, 2 ženské a 7 malých vokálních souborů. Celkem se účastnilo 883 zpěváků.

6.6. folklorní akceOd 12.9.1948 se každým rokem koná v jablunkovském městském lese Gorolski Święto, organizované PZKO. Velkolepá akce, která si získala za svoji historii renomé a kde se každoročně setkávají taneční soubory nejen z Čech, ale z celého světa. K dalším akcím které by stály za zmínku patří například tradiční dožínky v Gutech, Den Oszeldy v Neborech či Bal Górolski v Mostech Jablunkova. K Hlavnímu výboru PZKO patří dva soubory písní a tanců – Olza a Górnik.

Polská menšina na území české republiky – Kongres Poláků

7. Kongres Poláků

Sídlo: Český Těšín, Hlavní 3

Je organizací, jež obnovila činnost v roce 1990. Ve svém druhém roce existence změnila jméno z Rady Poláků na Kongres Poláků. Pojem Rada Poláků je dnes názvem výkonného orgánu této organizace, který má 9 členů. Spolek má 19 členských organizací a nemá téměř žádné příjmy, veškeré příspěvky jdou od státu nebo od sponzorů. Aktivní je však i na poli mezinárodním – je členem Federativní evropské unie národnostních menšin, poradního to sboru Evropské komise.

Novodobá historieNovodobá historie Kongresu Poláků začala shromážděním 298 delegátů, reprezentující polské společensko v České republice dne 3.3.1990 v hotelu Piast v Českém Těšíně. Z jejich shromáždění nevzešla jenom 9ti členná výkonná rada a dlouhodobý program, ale taktéž dopis, adresovaný vládám obou zemí.

Sekce, soubory a formace v KP

Dokumentační centrum Kongresu Poláků v Č R – místo, které vzniklo v roce 1993 za účelem shromažďování, zpracovávání a popularizace dat a zdrojů, informačního, muzeálního a knihovnického charakteru, které dokumentují život polské menšiny v ČR. Prezentace na výstavách, ročenkách, profesionálních výzkumech, Spolupráce s obdobými organizacemi v Polsku a ČR.

Głos Ludu – Noviny Poláků v ČR od roku 1992 začal KP vydávat tyto noviny (převzal od PZKO), které existovaly již od roku 1945. Vydáváno 3x týdně, sobotní číslo je rozšířené. Obsah – aktuality, společenská a kulturní publicistika, informace o Polácích v ČR i ve světě.

Polská menšina na území české republiky – Závěr

8. ZávěrAž s podivem lze z průřezu historie a dějinných událostí vypozorovat, že člověka a jeho víru lze znásilnit, ale ne porazit, tato teze je platná nejen pro polskou menšinu, o které se zde tolik psalo, ale pro všechny národy, náboženství a naděje obecně.

Historický střet dvou kultur na území Těšínska se neodbyl mnohdy bez zbytečných třenic a sporů, avšak vždy zde existovali lidé a skupiny, které, zachovajíc si racionalitu, dovedli dovést věci ke společnému konci.

Pouze dvě události znamenaly pro oba národy na území nepřekonatelné břemeno. Nejprve mohli cítit křivdu Poláci, když jejich území připadlo nově vznikajícímu Československu a poté i Češi, když se Polsko podílelo na anketování ČSR při Mnichovském dohodě v roce 1938.

Z principu menšiny to měli Poláci od začátku těžší, jelikož byli národem menšinovým a méně respektovaným, ovšem i oni nesou svůj podíl viny (autor se distancuje od určování jejího objemu) na střetech a třenicích v historii.

Obdiv lze vyjádřit odhodlání a přesvědčení polské národní menšiny v dobách, pro ni tak nepříznivých, kdy se zde neobjevoval ani náznak rezignovanosti a ústupu ze své rodné země, naopak – ze strany představitelů se vždy ukázala snaha o kontinuitu polské kultury a národního uvědomění.

Vše patří již víceméně minulosti a dnes je čím dál větší snaha dívat se kupředu směrem ke sjednocené Evropě, kde sice problémy a podpora menšin, ras a náboženství řešit budou, ale otázka jako celek ustoupí do pozadí.

Polská menšina na území české republiky – Použitá literatura

9. Použitá Literatura

Karol Daniel Kadlubinec a kol., Polská národní menšina na Těšínsku v České republice (1920-1955, Findir, Český Těšín, 1997

Česká národní rada, Nástin dějin Těšínska, Adveris, Ostrava, 1992

Stanislaw Zahradník, Korzenie Zaolzia, PAI-přes, Třinec 1992

Rada Polaków. Noviny Głos lud

Slezský sborník, Ostrava, 1992

Documents

Historie území Těšínskovosaci.sweb.cz › referaty_pes › polska_mensina.doc · Web viewAvšak česko-polská shoda a spolupráce na politické úrovni začala ochabovat přibližně