UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Přírodovědecká fakulta

Katedra geografie

Bc. Pavel GOLA

HODNOCENÍ MOŽNOSTÍ REDUKCE EMISÍ Z LOKÁLNÍCH TOPENIŠŤ V OLOMOUCKÉM KRAJI

Diplomová práce

Vedoucí práce: RNDr. Martin JUREK, Ph.D.

Olomouc 2013

Bibliografický záznam

Autor (osobní číslo): Bc. Pavel Gola (R09881)

Studijní obor: Regionální geografie

Název práce: Hodnocení možností redukce emisí z lokálních topenišť

v Olomouckém kraji

Title of thesis: Assessment of the possible ways in abatement of

emissions from local heating in the Olomoucký Region

Vedoucí práce: RNDr. Martin Jurek, Ph.D.

Rozsah práce: 67 stran, 3 vázané přílohy

Abstrakt: Diplomová práce hodnotí možnosti redukce emisí

z lokálního vytápění bytů v Olomouckém kraji. Analyzuje

strukturu způsobů vytápění bytů v obcích a správních

obvodech obcí s rozšířenou působností Olomouckého

kraje podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011, dále

hodnotí prostorové rozložení emisí z lokálního vytápění,

objem a strukturu používaných paliv a měrné emise

znečišťujících látek do ovzduší. V návaznosti na zjištěné

skutečnosti navrhuje možnosti optimalizace způsobů

vytápění, které by mohly přispět ke snížení emisí

z lokálního vytápění v Olomouckém kraji.

Klíčová slova: kvalita ovzduší, emise, lokální topeniště, Olomoucký kraj

Abstract: This diploma thesis evaluates of the possible ways in

abatement of emissions from local heating in the Olomouc

Region. It analyzes the structure of methods of dwellings´

heating in municipalities and administration territory of

the municipality with extended competence of Olomouc

Region according to the results of Census 2011. Then it

evaluates distribution of emissions from local heating, the

volume and structure of fuels used and the emissions of

pollutants into the air. Following the results it suggests the

possible ways to optimize methods of heating, which

could contribute to the abatement of emissions from local

heating in the Olomouc Region.

Keywords: air quality, emissions, local heating, Olomoucký Region

Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením

pana RNDr. Martina JURKA, Ph.D. a veškerou použitou literaturu a zdroje jsem uvedl

v seznamu literatury.

V Olomouci 24. dubna 2013 …………………………..

Pavel GOLA

Tímto bych chtěl poděkovat RNDr. Martinu JURKOVI, Ph.D. za cenné rady a vedení

při tvorbě této diplomové práce.

Obsah

Použité zkratky ................................................................................................................. 9

1 Úvod ........................................................................................................................ 10

2 Cíle práce ................................................................................................................. 12

3 Metodika .................................................................................................................. 13

3.1 Zhodnocení dostupné literatury........................................................................ 13

3.2 Základní geografická charakteristika území .................................................... 15

3.3 Data a jejich zpracování ................................................................................... 17

3.3.1 Podstata emisní bilance vytápění bytů malými zdroji (REZZO 3) ........... 18

3.3.2 Přepočet emisí na alternativní emisní scénáře .......................................... 19

4 Problematika emisí z lokálního vytápění v ČR ....................................................... 23

4.1 Sledování emisí do ovzduší v ČR .................................................................... 23

4.2 Základní znečišťující látky emitované z lokálních topenišť ............................ 25

4.3 Charakteristika paliv používaných k lokálnímu vytápění ................................ 26

4.4 Obecné možnosti snižování emisí z lokálního vytápění .................................. 29

5 Analýza způsobu vytápění bytů, spotřeby paliv a emisí do ovzduší v Olomouckém kraji ................................................................................................ 32

5.1 Energie používané k vytápění bytů .................................................................. 32

5.2 Typy energie používané k vytápění v obcích a spotřeba paliv ........................ 35

5.3 Emise do ovzduší z lokálních topenišť v Olomouckém kraji .......................... 38

6 Výběrové šetření přístupu kraje a obcí k problematice emisí .................................. 43

6.1 Přístup Krajského úřadu Olomouckého kraje .................................................. 43

6.2 Přístup vybraných obcí ..................................................................................... 44

7 Návrh optimalizace způsobů vytápění ..................................................................... 47

8 Diskuze .................................................................................................................... 51

9 Závěr ........................................................................................................................ 53

10 Summary .................................................................................................................. 54

11 Použitá literatura ...................................................................................................... 56

Přílohy ............................................................................................................................. 60

9

Použité zkratky

B(a)P benzo(a)pyren

CO oxid uhelnatý

CUTR černé uhlí tříděné

ČHMÚ Český hydrometeorologický ústav

ČSÚ Český statistický úřad

HUTR hnědé uhlí tříděné

ISKO Informační systém kvality ovzduší

LTO lehký topný olej

MŽP Ministerstvo životního prostředí

NOX oxidy dusíku

PM prašný aerosol

PB propan-butan

REZZO Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší

SLDB Sčítání lidu, domů a bytů

SOx oxidy síry

SO ORP správní obvod obce s rozšířenou působností

TZL tuhé znečišťující látky

VOC těkavé organické látky

ZP zemní plyn

10

1 Úvod

Znečišťování ovzduší lidskou činností patří v České republice i v posledních

letech k aktuálním problémům. Hlavní právní normou je nový zákon č. 201/2012 Sb.

o ochraně ovzduší, který nabyl účinnosti 1. září 2012. Jeho přijetí odráží snahu

zpřehlednit dosavadní legislativní úpravu, která od sepsání předchozího zákona

č. 86/2002 Sb. prošla poměrně komplikovaným vývojem, zahrnul také novou evropskou

směrnici 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu a podle

svých tvůrců reaguje také na ne zcela příznivý vývoj kvality ovzduší v České republice.

Zatímco průmyslové emise se podařilo během několika uplynulých dekád znatelně

omezit, v případě znečišťování ovzduší způsobovaného dopravou a lokálním vytápěním

problémy přetrvávají. Řadu návrhů se nepodařilo prosadit s odkazem na individuální

svobody a právo na soukromí občanů. Společně sdílené vnější ovzduší přesto ochranu

před těmito emisemi potřebuje.

Lokální topeniště, tedy individuálně provozované zdroje tepla pro vytápění bytů,

patří v současnosti mezi významné znečišťovatele ovzduší. Důvody využívání málo

kvalitních paliv a zastaralých topných technologií jsou přitom převážně ekonomické,

objevují se proto snahy o rovněž ekonomickou motivaci k přechodu na čistší způsoby

vytápění, a to podporou výměny domácích kotlů, stavbou společných kotelen na

biomasu apod. O tyto podpůrné programy je poměrně velký zájem např.

v Moravskoslezském kraji, kde je situace s kvalitou ovzduší dlouhodobě

vyhodnocována jako nejnepříznivější v rámci celé ČR. Zároveň však dochází, i když

v omezené míře, k odpojování některých bytů od centrálních zdrojů tepla a k přechodu

na individuální vytápění, což odborníci považují z hlediska ochrany ovzduší za

nežádoucí, s odkazem na možnost svobodné volby topného média ale není možné

tomuto trendu plošně bránit.

Tato diplomová práce přináší zhodnocení stavu znečišťování ovzduší lokálními

topeništi v Olomouckém kraji se záměrem identifikovat možné cesty k redukci emisí

z tohoto typu zdrojů. Úvodní teoretické kapitoly přinášejí přehled literatury, ujasnění

základních pojmů a postupů při vyhodnocování emisní bilance z lokálních topenišť a

přehled obecných poznatků o možnostech redukcí emisí z lokálního vytápění.

Výsledková část hodnotí nejprve skladbu bytů podle způsobu vytápění, spotřebu paliv a

objemy vypouštěných emisí (celkové i měrné) podle obcí nebo správních obvodů obcí

11

s rozšířenou působností Olomouckého kraje, k čemuž využívá definitivních výsledků

Sčítání lidu, domů a bytů 2011 a dat ČHMÚ (databáze REZZO). Druhá část výsledků

diplomové práce je zaměřena na shrnutí poznatků z komunikace s kompetentními

zaměstnanci Krajského úřadu Olomouckého kraje a se zástupci vybraných obcí, u nichž

byl zjišťován jejich postoj k využívání tuhých paliv v obci, k možnostem vytápění,

případným změnám ve skladbě využívání paliv a k plánům obce ohledně kroků ke

zlepšení kvality ovzduší. Třetí část výsledků práce zahrnuje hodnocení možných cest

redukce emisí z lokálního vytápění pomocí hypotetických scénářů změny ve struktuře

vytápění bytů.

12

2 Cíle práce

Cílem této diplomové práce je zhodnotit míru znečišťování ovzduší emisemi

z lokálních topenišť v obcích a správních obvodech obcí s rozšířenou působností

v Olomouckém kraji. Zhodnocení struktury vytápění bytů, objemů a struktury

používaných paliv, prostorového rozložení emisí a výpočtu měrných emisí

znečišťujících látek má za cíl nastínit možnosti optimalizace způsobů lokálního

vytápění, které by mohlo vést k redukci emisí z lokálního vytápění v Olomouckém

kraji. Návrh optimalizace bude v zásadě založen na komparativní analýze scénářů

vytápění.

13

3 Metodika

Pro zpracování diplomové práce bylo nutné získat teoretické podklady

k hodnocení emisí z lokálních topenišť studiem odborné literatury, relevantní zdroje

jsou shrnuty v kapitole 3.1 a jsou následovány stručnou charakteristikou zájmového

území. Charakteristiku použitých dat a metod jejich zpracování podává kapitola 3.3,

zaměřená na popis podstaty emisní bilance REZZO 3 a její adaptace ke zhodnocení

změn objemů emisí podle zvolených scénářů obměny způsobů vytápění.

3.1 Zhodnocení dostupné literatury

Základním zdrojem informací k diplomové práci byly především odborné studie

zabývající se problematikou znečišťování ovzduší z lokálních topenišť a možností

redukce jejich emisí. Jednou ze souhrnných publikací je Kurfürst ed. (2008), který se

zabývá spalovacími procesy. U lokálních topenišť popisuje možnosti snížení emisí

záměnou pevných a kapalných paliv za paliva plynná a modifikací spalování. Ta

spočívá především ve snížení výkonu a modifikaci hořáků. Další přínosnou publikací je

Pudelová (2009), která hodnotí kvalitu ovzduší ve městě Olomouci. Modeluje také

průměrné roční koncentrace emisí na území města Olomouce. Ochodek (2004) uvádí do

problematiky spalování a výpočtu množství spalin, kde velmi odborně popisuje výpočty

spalin a účinnosti různých typů kotlů.

Odborná studie Koloničný, Hase, Kupka (2011) uvádí reálné možnosti a

podmínky snížení škodlivých emisí. Zde na případu města Orlová poukazuje na

možnosti využití obnovitelných zdrojů a výstavbu centrálního zdroje tepla na biomasu.

Poukazuje na to, že více jak 50 % spalovacích zařízení je zastaralých a fungujících na

prohřívacím způsobu spalování. Tato zařízení jsou nejrozšířenější, protože jsou

nejlevnější a shoří v nich téměř vše. Ve studii se také věnuje zateplování domů a

zmenšení tepelné ztráty domů, a tím i omezení vypouštěných emisí. Také studie

Ochodek, Koloničný, Branc (2007) se zabývá využitím biomasy. Zde jsou hodnoceny

především ekologické aspekty záměny fosilních paliv za biomasu. U jednotlivých

znečišťujících látek popisuje jejich vznik a vliv na životní prostředí a člověka.

Jedním z dalších dostupných zdrojů byl časopis Ochrana ovzduší, kde bylo

zveřejněno množství článků zabývající se problematikou znečišťování ovzduší

14

z lokálních topenišť. Hezina, Švec, Postlová (2013) se věnují emisím z malých

spalovacích zdrojů, které nemají povinnost autorizovaného měření emisí. Vypouštění

škodlivých látek je hodnoceno podle druhu paliva a typu spalovacích zařízení. Provádí

také měření ve vybraných zdrojích přímo v terénu a hodnotí množství vypouštěných

emisí. Upozorňuje také, že efektivním opatřením je zateplování budov. Zateplením

dochází ke snižování požadavku na velikost tepelného zdroje, množství spáleného

paliva, a tím i reálné snížení emisí velkého rozsahu. V článku Horák et al. (2011)

prezentují nové experimentálně stanovené emisní faktory znečišťujících látek pro malé

spalovací zdroje používané v lokálních topeništích. Navržené emisní faktory

porovnávají s emisními faktory, které momentálně používá ČHMÚ a s faktory

doporučovanými Evropskou agenturou životního prostředí. Značný potenciál na snížení

emisí znečišťujících látek vidí v modernizaci používaných spalovacích zařízení pro

vytápění domácností na základě spalování tuhých paliv. Novák, Velíšek (2010)

prezentují výsledky emisního šetření provedeného na malém spalovacím zdroji při

spalování dřeva. Hodnotí především emise PM10 z lokálních topenišť.

Kozáková, Braniš (2012) zjišťují vliv lokálního topení na kvalitu ovzduší ve

vnitřním a venkovním prostředí ve vesnici Svrčovec. V této obci je vytápěno 67 % bytů

uhlím a 29 % dřevem a autoři hodnotí koncentrace aerosolu v letním a zimním období.

Horák, Hopan, Krpec (2012) posuzují, zda by hypotetická obec se dvěma tisíci obyvatel

vytápěná pouze tuhými palivy mohla za jednu topnou sezonu vyprodukovat do ovzduší

stejné množství dioxinů jako jedna velká spalovna odpadů. Podotýkají také, že cestou

ke snížení emisí by mohl být německý model, kdy kominík musí vyčistit komín a změřit

spalovací zařízení (nad 15 kW). Kistler et al. (2012) se zabývají vlastnostmi různých

druhů dřevin rostoucích ve střední Evropě používaných k vytápění. Poukazují na to, že

každý druh dřevin má různé emisní faktory a při spalovaní dochází k uvolňování

různého množství a povahy pachových látek. Braniš, Domasová, Řezáčová (2007)

popisují, jak lokální vytápění pevnými palivy v malé obci může přispívat k lokálnímu

znečištění ovzduší prašným aerosolem. Mensink et al. (2008) dokládají, jak modelování

kvality ovzduší přispívá k lepšímu pochopení vztahů mezi ovzduším a lidskou činností.

Pomocí modelování studovali koncentrace prašného aerosolu na místní, městské a

regionální úrovni v Belgii a Německu. Studie Weger, Jobbiková, et al. (2012) je

zaměřená na, poslední dobou se rozvíjející, pěstování rychle rostoucích dřevin. Jelikož

tyto energetické plodiny a rostliny mají rychlý výškový růst a jejich rozmnožování je

15

snadné a levné, mohou být využívány k vysoké produkci biomasy. V podmínkách

mírného pásma se to týká především topolů, vrb, jasanů a akátů. Machálek, Machart

(2003 a 2007) popisují způsob stanovení emisní bilance pro malé zdroje znečišťování

ovzduší REZZO 3.

3.2 Základní geografická charakteristika území

Olomoucký kraj vznikl v roce 2000 a samosprávné kompetence získal na

základě zákona č. 129/2000 Sb. o krajích. Rozkládá se ve střední části Moravy a

zasahuje i do severní části až k hranici s Polskou republikou. Kraj sousedí na východě

s Moravskoslezským krajem, se kterým má nejdelší hranici, na západě s Pardubickým

krajem a na jihu sousedí s kraji Zlínským a Jihomoravským. Společně se Zlínským

krajem z územně-správního hlediska tvoří oblast NUTS II Střední Morava. Olomoucký

kraj má rozlohu 5 266,56 km2, čímž se mezi kraji řadí na osmé místo. Olomoucký kraj

se člení na pět okresů (Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk). Na území

Olomouckého kraje je stanoveno 13 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (SO

ORP), sdružujících dohromady 399 obcí. Tento kraj je šestým nejlidnatějším krajem,

k 31. 12. 2012 na jeho území žilo 637 609 obyvatel. Hustota zalidnění kraje je 121

obyv./km2. Nejnižší hustotu zalidnění má okres Jeseník (56 obyv./km2), nejvyšší okres

Olomouc (143 obyv./km2). Nejvíce obyvatel žije ve městech Olomouc (99 471), Přerov

(44 824) a Prostějov (44 330). Krajským městem je statutární město Olomouc, které je

zároveň administrativním i kulturním centrem kraje. Z ekonomického hlediska je

Olomoucký kraj zaměřen na tradiční zemědělství, zpracovatelský průmysl a služby.

Střední a jižní část patří mezi oblasti s nejúrodnější půdou, kde se pěstuje obilí, řepka

olejná a cukrová řepa (ČSÚ 2012b).

Geomorfologicky je severní část kraje hornatá – rozkládají se zde celky Hrubý

Jeseník, jehož nejvyšším vrcholem je Praděd (1491 m n. m.), Rychlebské hory,

Vidnavská nížina, Žulovská pahorkatina, Zlatohorská vrchovina, Zábřežská vrchovina,

Hanušovická vrchovina a Mohelnická brázda. Střední a jižní část kraje vyplňuje

především Hornomoravský úval, s nejníže položeným bodem Olomouckého kraje (190

m n. m.). Tímto úvalem protéká od severu k jihu řeka Morava, která je největší řekou

kraje a odvádí vodu do Černého moře.

16

Obr. 1 Topografická a administrativní mapa Olomouckého kraje 2012

Vlastní zpracování na podkladě dat ArcČR.

17

Nejchladnějšími místy kraje jsou vrcholové části Hrubého Jeseníku, kde se průměrná

roční teplota pohybuje v rozmezí 1–2 °C; naproti tomu v Hornomoravském úvalu se

dosahuje 8–9 °C. V severní části kraje je průměrně za rok 80–90 ledových dnů a 140–

200 mrazových dnů. Celkový úhrn srážek je v severní části průměrně 800–1 000 mm za

rok. Naopak v jižní části kraje je průměrně 100–120 mrazových dnů a 30–40 ledových

dnů a průměrný roční úhrn srážek 500–550 mm (Tolasz et al. 2007).

3.3 Data a jejich zpracování

Nejkomplexnější data o způsobu vytápění bytů v Olomouckém kraji podávají

výsledky Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB). Definitivní výsledky ze SLDB 2011 o

způsobu vytápění bytů a energiích používaných k vytápění byla poskytnuta Ing.

Benešovou z krajské správy ČSÚ v Olomouci ještě před jejich oficiálním zveřejněním,

a to ve formátu .xls za každou obec Olomouckého kraje. Pro potřeby práce byla data

agregována za jednotlivé SO ORP Olomouckého kraje v programu MS Excel 2007.

Pro určení převládajícího typu energie používaného k vytápění bytů v obcích

Olomouckého kraje byla využita metodika navazující na diplomovou práci Šnejdrly

(2012), který měl ovšem možnost pracovat s pouze předběžnými výsledky sčítání.

Metodika rozřazení obcí do kategorií podle převládajícího typu vytápění je následující:

pro jeden převládající typ energie byla stanovena hranice tak, že nejvýznamnější typ

energie musí být používán minimálně v 50 % obydlených bytů. Tato kategorie byla

vyznačena jednobarevně. Druhou kategorií byly dva smíšené typy energie. Pro tuto

kategorii platí, že v součtu tyto dva typy dávají nejvyšší společný podíl a v mapě jsou

vyznačeny šrafovaně. Poslední kategorií je vyrovnaná skladba a ta nastává v případě,

kdy podíl nejvýznamnější energie nepřesahuje 40 % a zároveň druhý a třetí typ energie

je vzájemně vyrovnaný maximálně do dvou procentních bodů. Jednotlivé obce dle

určených kategorií byly zaneseny do mapy s využitím v programu ArcGIS.

V ČHMÚ bylo zažádáno o data týkající se spotřeby paliv v jednotlivých obcích

a množství vypouštěných emisí z databáze REZZO 3. Tato data byla také poskytnuta ve

formátu .xls a následně upravována v programu MS Excel 2007. Z těchto údajů byly

určeny celkové objemy emisí v jednotlivých SO ORP Olomouckého kraje a také měrné

emise znečišťujících látek na jedno lokální topeniště (objem jednotlivých emisí za

každou obec dělený počtem lokálních topenišť v dané obci).

18

Při porovnání definitivních výsledků SLDB 2011 a údajů zanesených v databázi

REZZO 3 byly patrné dílčí nesrovnalosti v uvedených počtech bytů podle energie

používané k vytápění. Rozdíly jsou zapříčiněny povahou tvorby emisní databáze, která

pro vyhodnocení roku 2011 musela pracovat ještě s výsledky Sčítání lidu, domů a bytů

2001, protože definitivní výsledky novějšího sčítání nebyly v době zpracování

příslušného roku pracovníkům ČHMÚ k dispozici. I s tímto omezením se však jedná o

nejpřesnější a nejkomplexnější datovou sadu, která je o emisích z lokálních zdrojů

vytápění v ČR k dispozici.

3.3.1 Podstata emisní bilance vytápění bytů malými zdroji (REZZO 3)

Emisní bilanci vytápění bytů zpracovává ČHMÚ na základě metodiky

Machálek, Machart (2003, 2007) do databáze REZZO 3. Základním podkladem

modelového výpočtu jsou data ze SLDB 2001, která jsou zaměřená na způsob vytápění

a druh energie používaný k vytápění obydlených bytů v každé obci. Tato metodika se

týká pouze bytů a rodinných domů spadajících do kategorie malých zdrojů

znečišťování, emise z vytápění bytů většími společnými kotelnami (pro více než 20

bytů v domě) jsou vykazovány samostatně v rámci databází REZZO 2 a REZZO 1.

V datech REZZO 3 zároveň nejsou zahrnuty emise z malých spalovacích zdrojů

v nebytovém sektoru (Modlík et al., 2011), proto jsou vhodná přímo k posuzování

emisní bilance z vytápění bytů.

Základem výpočtu emisí je teplota topného období od září až do května

následujícího roku, vyjádřená pomocí denostupňů D21. Ty jsou odvozeny ze středních

denních teplot ze všech klimatologických a srážkoměrných stanic ČHMÚ (stanoví se

regresní závislost středních denních teplot na nadmořské výšce, z nadmořské výšky obcí

se pak odvodí jejich příslušná suma denostupňů). Z hodnoty teploty topného období,

údajů o ploše bytu a o povaze bytu (zda se jedná o byt v rodinném či bytovém domě) je

následně odvozena potřeba tepla Qa za topné období. Následně je spočítána spotřeba

paliva Mp a z ní jsou pomocí emisních faktorů vypočítány jednotlivé produkované

emise (Machálek, Machart, 2007). Stávající metodika přitom nezohledňuje možnost

kombinace použití více paliv pro vytápění jednoho bytu a spotřebu paliv přiřazuje

k bytům jednoznačně, výpočty jsou tak vedeny poměrně přehlednou základní

aritmetikou a jsou při znalosti vstupních parametrů proveditelné i např. v prostředí MS

Excel.

19

Výpočet průměrné potřeby tepla na byt za rok:

�� = �� ∙ � ∙ � ∙3,6

1000����

kde: Qa roční potřeba tepla na byt

qm měrná spotřeba tepla v kWh na m2 za rok

P průměrná celková plocha bytu v m2

KD koeficient přepočtu denostupňů k normovaným klimatickým podmínkám

(KD= D21/4216)

Pro byty v rodinných domech byla zvolena hodnota qm= 150 kWh.m-2.rok-1 a pro

byty v bytových domech qm= 130 kWh.m-2.rok-1

Výpočet spotřeby paliv:

�� =��

�� ∙ η���������. !�

kde: Mp průměrná roční spotřeba paliva

Qa roční potřeba tepla na byt

Qi průměrná výhřevnost paliva

η průměrná účinnost topeniště

Pro každé palivo je vypočítáno množství základních emisí na základě stanovených

emisních faktorů:

"# = $% ∙ ����/'�(�

kde: ZL emise dané znečišťující látky

EF emisní faktor

Mp průměrná roční spotřeba paliva

3.3.2 Přepočet emisí na alternativní emisní scénáře

Skutečnost, že emisní bilance vytápění bytů malými zdroji je založena na

výpočtovém modelu s využitím pevně daných emisních faktorů, vytváří prostor pro

zhodnocení, jak by mohly být objemy emisí upraveny změnou ve využívání paliv. Toto

zhodnocení vychází z předpokladů, že srovnáváme danou, modelem určenou situaci, se

20

situacemi, v nichž je obměněna skladba využitých paliv, ovšem při zachování ostatních

podmínek, tj. měníme pouze parametr způsobu vytápění při zachování hodnot ploch

bytů a meteorologických podmínek topné sezóny. Znamená to, že hodnota Qa je za

všechny byty v obci v bilanci nadále konstantní a u jednotlivých skupin bytů se mění

pouze hodnota Mp a z ní určené hodnoty emisí.

Alternativní scénáře způsobu vytápění mohou být zvoleny různě v závislosti na

očekávání jejich naplnitelnosti. Pro účely analýzy v této diplomové práci byla volba

scénářů vedena následujícími úvahami:

• Převod všech bytů do kategorie dálkově vytápěných centrálními zdroji tepla by

v rámci databáze REZZO 3 vedl k triviální redukci emisí z lokálního vytápění na

nulu; jedná se však o prakticky nereálnou variantu a není účelné ji zvažovat.

• Převod bytů vytápějících elektřinou na jiný způsob lokálního vytápění vede

v bilanci REZZO 3 k nárůstu emisí, pro účely redukce proto nemá význam.

Totéž se týká i bytů vytápěných v současné době dálkovým teplem – jejich

převod do kategorie individuálního vytápění by byl pro redukci emisí REZZO 3

kontraproduktivní.

• Při optimalizaci lokálního vytápění za účelem redukce emisí REZZO 3 má tedy

smysl uvažovat o obměně skladby pevných paliv a plynového vytápění.

V analýze budou proto zvoleny následující alternativní emisní scénáře:

S1. Plná plynofikace – „nulová“ varianta, předpokládající přechod všech bytů

vytápěných pevnými palivy na vytápění zemním plynem. Do určité míry nerealistická,

poslouží pro základní zhodnocení stávající role pevných paliv v emisní bilanci.

S2. Opuštění uhlí ve prospěch dřeva – varianta, při níž dojde k plné náhradě vytápění

uhlím za vytápění dřevem. Jedná se o krajní výsledek trendu zaznamenaného v dekádě

mezi sčítáními lidu, domů a bytů 2001 a 2011, tedy odklon od uhlí ve prospěch příklonu

k dřevu.

S3. Kompromisní dílčí obměna – varianta, při níž bude v plynofikovaných obcích

polovina bytů vytápěných uhlím obměněna na byty vytápěné jinak, a to z poloviny na

byty vytápěné dřevem, z poloviny na byty vytápěné zemním plynem. V obcích bez

plynofikace bude polovina bytů vytápěných uhlím obměněna na byty vytápěné dřevem.

Hypotetická varianta, která by např. v případě využití podpůrných dotačních programů

mohla být blízká reálnému vývoji.

21

Pro přepočet emisní bilance na scénáře S1–S3 byla navržena vlastní metodika,

která využívá toho, že i samotná původní emisní bilance malých zdrojů z lokálního

vytápění bytů je parametrizovaným modelovým výpočtem. Předběžné údaje emisní

bilance REZZO 3 za obce Olomouckého kraje byly získány od Oddělení emisí a zdrojů

Úseku ochrany čistoty ovzduší ČHMÚ (komunikací s ing. Machálkem) ve formátu XLS

a v něm také byly i dále výpočtově zpracovány.

Z bilance předběžných dat roku 2011 pro obce na území Olomouckého kraje

bylo odvozeno, že spotřeba jednotlivých druhů uhlí (HUTR, CUTR, KOKS) v bytech

topících uhlím je charakterizována jednotně poměrem 94,35 % HUTR, 3,63 % CUTR,

2,02 % KOKS. Se spotřebou uhelných paliv v bytech topících uhlím proto bylo možné

ve výpočtech pracovat jako s „uhelným mixem“ o výše uvedeném poměru. Použité

účinnosti jednotlivých druhů topenišť a průměrné výhřevnosti paliv jsou uvedeny v tab.

1, emisní faktory uvádí tab. 2.

Výpočet jednotlivých scénářů byl proveden takto: v prvním kroku se vypočetla

spotřeba paliva na byt (Mp) u nahrazovaného paliva vydělením údaje o celkové spotřebě

v obci počtem bytů využívajících toto palivo. Z něj se pomocí průměrné výhřevnosti a

účinnosti topeniště odvodila průměrná potřeba tepla na byt (veličiny v označení stejném

jako v kapitole 3.3.1, str. 19):

�� = �� ∙ �� ∙ )

Následně se z této potřeby tepla vypočetlo příslušné množství spotřeby nového paliva

na byt:

��* =

��

��* ∙ )*

a toto množství se vynásobilo počtem bytů, ve kterých má k obměně vytápění podle

scénáře dojít. Tím se získalo množství nového, nahrazujícího paliva (a to se případně

přičetlo k množství již používanému v jiných bytech obce). Tímto krokem se získala

alternativní skladba spotřeby paliv v obci, kterou bylo následně možné převést pomocí

emisních faktorů (tab. 2) na objemy emisí.

U scénáře S1 (plná plynofikace) byla popsaným způsobem přepočtena spotřeba

uhlí a dřeva v obci na ekvivalentní objem zemního plynu. U scénáře S2 (opuštění uhlí

ve prospěch dřeva) byla spotřeba uhlí v každé obci přepočtena na ekvivalentní množství

22

dřeva. U scénáře S3 (kompromisní dílčí obměna) byl údaj o spotřebě uhlí v obci

zredukován na 50 %, druhá polovina spotřeby se přepočetla na jiná paliva – 25 %

původní spotřeby uhlí bylo přepočteno na dřevo, zbylých 25 % na zemní plyn. Výsledné

hodnoty emisí obměněných podle scénářů S1–S3 byly sečteny za jednotlivá SO ORP a

za celý Olomoucký kraj.

Tab. 1 Průměrné výhřevnosti paliv a účinnosti topenišť pro účely

emisní bilance lokálního vytápění v Olomouckém kraji 2011

Typ paliva Průměrná výhřevnost

Qi (GJ/t)

Účinnost topeniště

η

Uhlí (mix pro Ol. kraj) 18,23 0,765

Palivové dřevo 14,60 0,747

Propan-butan 46,00 0,886

Lehký topný olej 42,30 0,886

Zemní plyn* 34,05 0,945

Poznámka: * účinnost zemního plynu vyjádřena v GJ/tis. m3.

Zdroj: Bilance REZZO 3 (2011, předběžné údaje); Machálek, Machart (2003, 2007).

Tab. 2 Emisní faktory (kg/t) pro účely emisní bilance lokálního vytápění

v Olomouckém kraji 2011

Typ paliva TZL SO2 NOx CO VOC

Uhlí (mix pro Ol. kraj) 6,75991 14,29669 2,0 45,0 8,9

Palivové dřevo 5,2 1,0 0,7 1,0 0,89

Propan-butan 0,45 0,004 1,8 0,46 0,09

Lehký topný olej 0,0426 20 2,0 0,59 0,34

Zemní plyn* 20 0,4 1 300 320 64

Poznámka: * emisní faktory zemního plynu vyjádřeny v kg/mil. m3 paliva.

Zdroj: Bilance REZZO 3 (2011, předběžné údaje); Machálek, Machart (2003, 2007).

23

4 Problematika emisí z lokálního vytápění v ČR

V posledních letech získaly emise z individuálního vytápění bytů relativně

významnou roli v celkové bilanci emisí do ovzduší. Dochází k přechodu na využívání

nejlevnějších paliv, jelikož ekologicky ušlechtilá paliva jsou často mnohonásobně dražší

(Machart, Machálek, 2006). Při Sčítání lidu, domů a bytů 2011 bylo zjištěno, že oproti

předchozímu sčítání (2001) došlo k poklesu počtu bytů využívající k vytápění uhlí o

více než 50 %. Naopak počet bytů využívající k vytápění dřevo v tomto období stoupl o

73 % (Šnejdrla, 2012). Je prokázána souvislost mezi používaným typem paliva

k vytápění a zhoršující se kvalitou ovzduší, což se projevuje především v zimním

období – v hlavním úseku topné sezóny. Používané palivo je často svázáno s typem a

také stářím spalovacího zařízení. Pevná paliva jsou často spalována ve starých

zařízeních, ze kterých dochází k vypouštění většího množství emisí. Naopak plyn je

spalován v poměrně nových zařízeních. Jelikož současná legislativa neumožňuje

přímou kontrolu spalovacích zdrojů v domácnostech, je účinný dozor nad těmito zdroji

ze strany úředníků či pracovníků České inspekce životního prostředí nemožný. K

možnostem, jak omezit vypouštěné emise, patří nejen obměna způsobu vytápění, ale

např. také zateplování domů. V malých obcích se to ale spíše týká pouze nově

stavěných domů, rekonstrukce starších domů je pro majitele finančně nákladná a

přistupuje se k ní pouze jednotlivě spíše z jiných motivů než s účelem ochrany ovzduší

(Kotlík et al., 2006).

4.1 Sledování emisí do ovzduší v ČR

Kvalita ovzduší je míra znečištění vnějšího ovzduší, které svými účinky

ovlivňuje lidské zdraví, ekosystémy i materiály. Znečištění je způsobeno vnášením

znečišťujících látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti. Po vypuštění jsou látky

přenášeny v atmosféře a tím ovlivňují kvalitu ovzduší u zdroje znečištění i ve

vzdálenějších oblastech (Pudelová, 2009).

Kvalitě ovzduší je v České republice věnována poměrně velká pozornost. Zákon

č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší byl nahrazen novým zákonem č. 201/2012 Sb. o

ochraně ovzduší, který vstoupil v platnost 1. září 2012. Mezi hlavní důvody pro přijetí

24

nového zákona patřil i nepříznivý vývoj kvality ovzduší v České republice. Cílem

nového zákona je předcházet znečišťování ovzduší a snižovat úroveň znečištění, aby

byla omezena rizika pro lidské zdraví. Další změnou je zvýšení efektivity výkonu

veřejné správy, kdy programy řešící celonárodní problémy se znečišťováním jsou nově

v kompetenci Ministerstva životního prostředí (Kužel et al., 2012). Dřívější legislativa

v ochraně ovzduší rozdělovala spalovací stacionární zdroje znečišťování ovzduší do čtyř

kategorií: zvláště velké spalovací zdroje o tepelném příkonu 50 MW a vyšším, velké

spalovací zdroje o tepelném výkonu vyšším než 5 MW (obě kategorie vykazovány

v rámci REZZO 1), střední spalovací zdroje o tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW

(vykazovány v REZZO 2) a malé spalovací zdroje o tepelném výkonu do 0,2 MW

(vykazovány v REZZO 3). Hlavními změnami v novém zákoně je zavedení sektorového

a individuálního přístupu k regulaci zdrojů znečišťování ovzduší – nově se posuzují tzv.

zdroje vyjmenované a nevyjmenované, zjednodušila se poplatková agenda a povinnost

individuálního vykazování ročních emisí pro některé provozovatele aj.

Zdroje znečišťující ovzduší jsou celostátně sledovány v databázi zvané Registr

emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), jejíž správou je pověřen ČHMÚ. Tento

registr v rámci Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) slouží k archivaci a

prezentaci údajů o stacionárních a mobilních zdrojích znečišťování ovzduší. Registr byl

vyvíjen od roku 1974 a v běžném provozu je od roku 1982 (Ochodek et al., 2007).

Přijetí nové legislativy staví dosavadní fungování tohoto registru do nové situace, kdy

řada dosud vykazujících především středně velkých zdrojů je od této povinnosti nově

oproštěna. I nový zákon ovšem v §7 požaduje další fungování Informačního systému

kvality ovzduší, jehož součástí je i registr emisí a stacionárních zdrojů. Ten má vést

„údaje o stacionárních zdrojích a množství znečišťujících látek, které jsou vnášeny do

ovzduší ze stacionárních a mobilních zdrojů“ (zákon 201/2012 Sb.). Machálek (2012)

přitom hovoří o nové epoše inventarizace emisí a novou podobu registru označuje

pracovně jako emisní databázi EDA. Její definitivní podoba je v současné době ve

vývoji. S ohledem na novou podobu zákona však lze předpokládat, že i v nové podobě

databáze budou lokální topeniště sledována hromadně pomocí modelových výpočtů nad

daty ze Sčítání lidu, domů a bytů, údajích o prodeji paliv a meteorologických

charakteristikách topné sezóny, i když metodika výpočtu může doznat dílčích změn a

inovací.

25

4.2 Základní znečišťující látky emitované z lokálních topenišť

V emisní bilanci lokálního vytápění jsou vyhodnocovány emise následujících

znečišťujících látek: prašný aerosol, oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý, těkavé

organické látky

Prašný aerosol je soubor tuhých, kapalných nebo směsných částic o velikosti

1 nm až 100 µm. Prašný aerosol je přirozeného i antropogenního původu. Přirozeným

zdrojem je sopečná činnost a lesní požáry. Nejvýznamnějším antropogenním zdrojem

jsou spalovací procesy a další vysokoteplotní procesy. Dalším zdrojem je zemědělská a

těžební činnost, odnos částic větrem ze stavebních ploch či v důsledku odstranění

vegetačního pokryvu z půdy. Čím je menší průměr těchto částic, tím déle zůstávají

v ovzduší. Částice prašného aerosolu mají dopad na zdraví živých organismů, jelikož se

usazují v dýchacích cestách a často také obsahují absorbované karcinogenní sloučeniny.

Oxid siřičitý je bezbarvý štiplavý plyn uvolňující se při spalování paliv

obsahujících síru. Jeho antropogenním zdrojem je výroba tepelné energie, elektrické

energie a doprava. Při spalování paliv obsahujících síru dochází k její oxidaci a

uvolňování do ovzduší. Účinným opatřením jsou odsiřovací zařízení, které u některých

zdrojů omezují emise oxidů síry. Dopad na životní prostředí mají v podobě vzniku

kyselých dešťů, společně s prašným aerosolem zapříčiňují vznik smogu „londýnského

typu“ a u živých organismů způsobují poškození očí a dýchacích orgánů (IRZ, 2012).

Oxidy dusíku se nejčastěji vyskytují ve formě oxidu dusnatého a oxidu

dusičitého. Jejich emise jsou momentálně považovány za velký problém, jelikož se

uvolňují při spalování ušlechtilých paliv (plyn, nafta) a biomasy. Primárním zdrojem

jsou motorová vozidla, která vytvářejí až 55 % antropogenních NOx. Oxid dusičitý má

negativní vliv v podobě kyselých dešťů, přispívá k tvorbě přízemního ozonu a vzniku

fotochemického smogu. Oxid dusný je také skleníkovým plynem (IRZ, 2012).

Oxid uhelnatý je hořlavý jedovatý plyn, který vzniká při nedokonalém spalování

materiálů s obsahem dusíku. Jde o procesy při spalování uhlíkatých paliv, u kterých

není dostatek kyslíku. Oxid uhelnatý vzniká při spalovacím procesu v kotlích, kamnech,

atd. Způsobuje vznik přízemního ozonu a může způsobit zdravotní potíže.

Těkavé organické látky jsou všechny organické sloučeniny antropogenního

původu (kromě methanu), které jsou schopné vytvářet fotochemické oxidanty reakcí

s NOx v přítomnosti slunečního záření. Mezi antropogenní zdroje těkavých organických

26

látek patří spalování fosilních i biogenních paliv, petrochemický průmysl a doprava

(Kurfürst ed., 2008).

Benzo(a)pyren je polycyklický uhlovodík vznikající při nedokonalém spalování.

Do ovzduší je uvolňován při spalování organických materiálů. Pro živé organismy je

velmi nebezpečný, protože je silně karcinogenní (IRZ, 2012).

4.3 Charakteristika paliv používaných k lokálnímu vytápění

Při volbě paliva, které bude použito k vytápění, je nejdůležitější jejich

výhřevnost a také cena. Výhřevnost jednotlivých paliv je velmi různá, jelikož je

ovlivněna mnoha faktory, především místem původu či vlhkostí materiálu.

Tab. 3 Vybrané druhy paliv podle výhřevnosti

Druh paliva Výhřevnost

(MJ/kg) Množstevní ekvivalent

ČÚ prachové – Ostrava 22,78 1

ČU prachové – Kladno 15,57 1,46

ČÚ energetické – Ostrava 29,21 0,78

ČU energetické – Kladno 22,61 1,01

Koks otopový 27,49 0,83

Brikety 23,05 0,99

HÚ tříděné – Most 17,18 1,33

HU tříděné – Sokolov 14,17 1,61

HU prachové – Most 11,72 1,94

HU prachové – Sokolov 10,49 2,17

Dřevo palivové 14,62 1,56

Dřevěné brikety 16,21 1,41

Sláma obilná 15,50 1,47

Zemní plyn 33,48* 0,68*

* MJ/m3. Zdroj: TZB (2013), vlastní zpracování.

Největší výhřevnost z široce využívaných paliv má zemní plyn (propan-butan a

lehký topný olej mají výhřevnost ještě vyšší, ale tato paliva se příliš nepoužívají).

Z pevných paliv používaných v ČR je nejvýhřevnější černé uhlí z Ostravska, zatímco

hnědé uhlí prachové ze Sokolovské pánve má výhřevnost poloviční. Výhřevnost

palivového dřeva závisí na jeho druhu a vlhkosti. Výhřevnost jednoho kilogramu

smrkového dřeva je při 0% vlhkosti je 18,1 MJ/kg, při 25% vlhkosti 12,9 MJ/kg a při

27

50% vlhkosti výhřevnost klesá až na 7,7 MJ/kg. Mezi nejvýhřevnější dřeviny patří

jedle, borovice a bříza. Naopak nejmenší výhřevnosti se dosáhne při spalování jasanu a

akátu. Zároveň je třeba vzít v potaz, že různé druhy dřeva mají i různé emisní faktory

(tab. 5).

Tab. 4 Vybrané druhy dřeva podle výhřevnosti

Druh dřeva Výhřevnost (MJ/kg)

při vlhkosti 25 % Množstevní ekvivalent

Smrk 13,1 1

Jedle 14,0 0,94

Borovice 13,6 0,96

Bříza 13,5 0,97

Modřín 13,4 0,98

Dub 13,2 0,99

Olše 12,9 1,02

Jasan 12,7 1,03

Akát 12,7 1,03

Zdroj: TZB (2013), vlastní zpracování.

Tab. 5 Emisní faktory vybraných druhů dřevin

Druh dřeviny emisní faktory (mg/MJ)

CO NOx PM10

Borovice lesní 1 189 70 53

Buk lesní 1 410 95 66

Dub letní 3 253 104 57

Habr obecný 1 234 110 41

Jedle bělokorá 3 497 105 100

Modřín opadavý 1 263 58 21

Smrk ztepilý 1 901 69 53

Topol černý 1 856 65 20

Zdroj: Kistler et al. (2012), vlastní zpracování.

Dalším faktorem při volbě používaného paliva, mnohdy i důležitějším než

výhřevnost, je jeho cena. Nejdražším palivem dle dat ČSÚ je černouhelný koks a černé

uhlí. Mezi nejlevnější energie patří palivové dřevo a hnědé uhlí. U všech paliv dochází

k postupnému zdražovaní. Mezi roky 2001 a 2011, kdy proběhla Sčítání lidu, domů a

bytů, černé uhlí zdražilo o 101,3 % a hnědé uhlí o 104,2 %. U černouhelného koksu

došlo ke zdražení o 83 % a u hnědouhelných briket o 77,3 %. K nejmenší změně ceny

28

došlo u palivového dřeva, které mezi jednotlivými SLDB zdražilo o 56 %. V březnu

2013 se cena za 1 metrický cent černouhelného koksu pohybovala okolo 812 Kč,

černého uhlí 583 Kč a hnědého uhlí 338 Kč. Hnědouhelné brikety stály 498 Kč a

palivové dřevo 378 Kč. Jedním z důvodů, proč se lidé při volbě paliva přiklání k dřevu,

je jeho prodej přímo obcemi. Obce, které mají ve svém vlastnictví obecní lesy, svým

obyvatelům často prodávají palivové dřevo za zvýhodněnou cenu. Cena zemního plynu

vykazuje v posledních letech také rostoucí tendenci, jak dokládá tab. 6.

Obr. 2 Vývoj cen za jeden metrický cent pevných paliv od roku 2000.

Data: ČSÚ, vlastní zpracování.

Tab. 6 Vývoj cen zemního plynu podle Severomoravské plynárenské a.s.

Rok (k 1. 1.) Cena plynu při ročním odběru 40–45 MWh/rok

Kč/MWh stálá měsíční platba

2005 697,59 239,00

2006 978,67 190,00

2007 892,75 207,89

2008 995,80 321,59

2009 1 257,93 367,19

2010 1 056,88 389,41

2011 1 169,62 418,22

2012 1 525,74 408,06

2013 1 552,42 422,74

Zdroj: TZB (2013), vlastní zpracování.

0

100

200

300

400

500

600

700

800

900

1 000

20

00

20

01

20

02

20

03

20

04

20

05

20

06

20

07

20

08

20

09

20

10

20

11

20

12

20

13

[Kč/

10

0 k

g] Černé uhlí

Hnědé uhlí

Brikety hnědouhelné

Koks černouhelný

Dřevo palivové

29

4.4 Obecné možnosti snižování emisí z lokálního vytápění

Emise z individuálního vytápění bytů lze snižovat obecně několika cestami.

Jednou z nich je obměna použitého paliva a spalovací technologie. Další cestou je

připojení otopné soustavy bytu na centrální zdroj tepla; byt se tak převede z kategorie

lokálního topeniště na byt vytápěný dálkovým teplem. Redukce emisí však nenastane

pouze v rámci jejich přeřazení z databáze REZZO 3 do datových sad REZZO 1 nebo

REZZO 2, ale podle četných studií tak dojde i k faktické redukci emisí, protože

centrální zdroje tepla spalují palivo odlišnými technologiemi, jsou vybavovány nástroji

k čištění spalin a jejich účelný provoz je pod stálým dohledem (Kurfürst ed., 2008).

K doprovodným cestám redukce emisí patří ale také zateplování budov nebo i podpora

třídění odpadů, která vytváří alternativu ke spalování hořlavého domácího odpadu.

V roce 2011 byla provedena studie ve městě Orlová posuzující snižování emisí

v různých typech domů po výměně spalovacích zařízení a zateplení domů (Koloničný et

al., 2011). Jedním z technických prostředků na snížení emisí z lokálních topenišť je

výměna starých spalovacích zařízení za modernější. Při provozování kotlů malých

výkonů na pevná paliva dochází k největšímu vypouštění škodlivých látek a u kotlů

s ruční dodávkou paliva se množství emisí ještě znásobuje. Spalovací zařízení založené

na prohořívacím způsobu spalování jsou nejjednodušší a také velmi rozšířená, jelikož

jsou levná a shoří v nich téměř vše. Velký potenciál ke snížení emisí je tedy

v modernizaci spalovacích zařízení. Z pohledu emisí je správné spalování uhlí

ekologičtější než špatné spalování dřeva. Dalším prostředkem je zateplení objektů, při

kterém dochází ke snížení tepelné ztráty a tím i ke snížení spotřeby paliv. Už jen při

výměně oken dochází k 10% úspoře na tepelné ztrátě. Při zateplení oken a obvodových

stěn se tepelná ztráta sníží o 20 % a při celkovém zateplení obvodových stěn, oken a

střechy se tepelná ztráta sníží až o 40 % (Koloničný et al., 2011).

Koloničný et al. (2011) uvádí jako příklad typický jednopatrový cihlový dům ve

městě Orlová, městská část Lazy, s celkovou vytápěnou plochou 150 m2 – bez zateplení

byla celková tepelná ztráta 17,97 kW. Po zateplení oken se tepelná ztráta snížila na

16,17 kW, po zateplení oken i obvodových stěn došlo ke snížení na 12,58 kW. Při

celkovém zateplení domu se tepelná ztráta snížila až na 10,78 kW. Po zateplení tedy

dochází k výraznému snížení spotřeby paliv (tab. 7). U domu se zateplenými okny

dochází ke snížení spotřeby paliv oproti původní spotřebě až o 10 %. K 30% snížení

30

spotřeby dochází při částečném zateplení oken a obvodových stěn a u domu s celkovým

zateplením dochází ke snížení spotřeby paliv přibližně o 40 %.

Tab. 7 Roční spotřeba paliva ve vybraném typu domu

Typ kotle

Spotřeba paliva (t/rok)

bez zateplení

částečné zateplení celkové zateplení okna okna+stěny

Automatický (uhlí) 6,1 5,5 4,3 3,7

Automatický (pelety) 9,6 8,7 6,7 5,8

Zplyňovací 13,0 11,7 9,1 7,8

Kotel na dřevo 16,6 14,9 11,6 10,0

Kotel na uhlí (nový) 7,6 6,9 5,3 4,6

Kotel na uhlí (starý) 9,1 8,2 6,4 5,5

Krbová kamna 16,6 14,9 11,6 10,0

Zdroj: Koloničný et al. (2011)

Tab. 8 Emise znečišťujících látek pro vybraný dům podle druhu kotle a zateplení

Typ kotle bez

zateplení částečné zateplení celkové

zateplení okna okna+stěny

Tuhé znečišťující látky (kg/rok)

Automat (hnědé uhlí) 8,2 7,3 5,7 4,9

Automat (černé uhlí) 10,7 9,6 7,5 6,4

Kotel na uhlí (starý) 81,8 73,6 57,3 49,1

SO2 (kg/rok)

Automat (hnědé uhlí) 123,9 111,5 86,7 74,3

Automat (černé uhlí) 39,1 35,2 27,4 23,5

Kotel na uhlí (starý) 75,4 67,9 52,8 45,2

CO (kg/rok)

Automat (hnědé uhlí) 99,3 89,4 69,5 59,6

Automat (černé uhlí) 39,7 35,8 27,8 23,8

Kotel na uhlí (starý) 1 252,5 1 127,1 876,8 751,4

NOx (kg/rok)

Automat (hnědé uhlí) 38,5 34,7 27,0 23,1

Automat (černé uhlí) 45,8 41,2 32,1 27,5

Kotel na uhlí (starý) 41,8 37,6 29,2 25,1

Zdroj: Koloničný et al. (2011)

31

Pro porovnání množství vypouštěných emisí v typickém domě ve městě Orlová (tab. 8)

byly jako spalovací zařízení vybrány automatické kotle na hnědě a černé uhlí a starý

kotel na uhlí. U všech znečišťujících látek dochází po zateplení k výraznému snížení.

Emise u SO2 a CO jsou vyšší u automatického kotle na hnědé uhlí, naopak emise TZL a

NOx jsou vyšší u automatického kotle na černé uhlí.

Studie dále podotýká, že pokud by došlo k výměně původního kotle za automatický na

uhlí a k úplnému zateplení domů, tak by jen ve městské části Lazy ve městě Orlová

došlo ke snížení emisí o 264 tun za rok, což představuje snížení emisí o více jak 90 %.

Jinou často doporučovanou možností, jak zajistit ekologické vytápění v části obce nebo

v celé obci, je výstavba centrálního zdroje tepla (CZT) na biomasu. Projekty na využití

biomasy mohou být od malých zdrojů vytápění až po komerční teplárny. U tohoto

zdroje jsou vysoké náklady na výstavbu a rozvody, takže záleží na počtu domů, které by

byly připojeny. Při spalování v tomto větším zařízení dochází ke snížení emisí více než

při individuálním vytápění. Oproti plynofikaci je výstavba CZT třikrát až čtyřikrát

dražší, ale vynaložené prostředky se časem vrátí.

Příkladem úspěšné realizace je obec Velký Karlov, kde došlo v roce 2001 k stavbě

centrálního zdroje tepla na biomasu. Před stavbou tohoto CZT bylo v lokálních

topeništích využíváno ke spalování především uhlí a emise výrazně přispívaly ke

zhoršení kvality ovzduší. Na CZT bylo v roce 2006 připojeno 82 ze 132 objektů v obci.

V kotelně je jako palivo využívána obilná sláma. Výstavbou tohoto centrálního zdroje

tepla na biomasu došlo ke snížení emisí tuhých znečišťujících látek o více jak 65 % za

rok, významná je i redukce emisí SO2 a CO2 (tab. 9).

Tab. 9 Příklad snížení emisí připojením na CZT (t/rok), obec Velký Karlov

Emise Původní

emise

Emise jednotek Výsledné emise celkem nepřipojených připojených

TZL 28,77 8,25 1,41 9,66

SO2 11,54 3,31 1,20 4,51

NOX 4,61 1,32 2,67 3,99

CO 0,58 0,17 0,81 0,98

CO2 2 664,90 764,09 1 140,49 1 904,58

Zdroj: Koloničný et al. (2009).

32

5 Analýza způsobu vytápění bytů, spotřeby paliv a emisí do ovzduší v Olomouckém kraji

Dle definitivních výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011 je v Olomouckém

kraji 243 624 obydlených bytů, ve kterých žije 638 848 obyvatel. Největší podíl

obydlených bytů je ve správním obvodu obce s rozšířenou působností (SO ORP)

Olomouc (26,5 %), dále následuje SO ORP Prostějov (15,5 %) a SO ORP Přerov (13,3

%). Nejčastějším způsobem vytápění je ústřední topení. Tímto typem je vytápěno 82 %

obydlených bytů v Olomouckém kraji. Etážovým typem a kamny je vytápěno celkem

15 % bytů a u téměř 7 tisíc bytů způsob vytápění nebyl zjištěn (2,9 %).

Tab. 10 Obydlené byty a způsob vytápění bytů podle SLDB 2011

SO ORP Počet obyvatel (k 26. 3. 2011)

Obydlené byty

Způsob vytápění ústřední etážové kamna

Hranice 33 804 12 956 11 143 824 732

Jeseník 38 779 14 769 12 083 904 1 182

Konice 10 773 3 897 3 071 170 469

Lipník n. B. 14 890 5 605 4 373 365 679

Litovel 23 152 8 449 7 035 528 683

Mohelnice 18 671 6 995 6 031 284 465

Olomouc 161 641 64 640 52 035 6 830 4 060

Prostějov 97 086 37 691 30 007 3 382 3 205

Přerov 81 388 32 425 27 829 1 151 2 517

Šternberk 23 288 8 638 6 639 1 104 638

Šumperk 69 405 26 882 21 273 2 417 2 362

Uničov 22 327 8 327 6 705 590 804

Zábřeh 33 223 12 350 10 774 333 956

Celkem 628 427 243 624 198 998 18 882 18 752

Zdroj: ČSÚ (2013a) – SLDB 2011, definitivní výsledky.

5.1 Energie používané k vytápění bytů

Dálkovým teplem z kotelny mimo dům je zásobeno 28,6 % bytů v Olomouckém

kraji. Z lokálních topenišť je dominantní energií používanou k vytápění plyn (tab. 11).

Tímto způsobem je vytápěno 42 % bytů. Druhou nejčastější energií v lokálních

topeništích je dřevo (10,4 %), dále následuje elektřina (5,5 %) a uhlí (5,1 %).

33

Tab. 11 Počty bytů podle energie používané k vytápění podle SLDB 2011

SO ORP Energie používané k vytápění

z kotelny mimo dům uhlí + koks plyn elektřina dřevo

Hranice 3 118 726 5 611 297 2 222

Jeseník 2 492 1 038 6 102 837 2 728

Konice 20 390 1 730 384 1 058

Lipník n. B. 999 290 2 698 307 850

Litovel 1 331 651 4 186 506 1 301

Mohelnice 2 065 639 2 348 462 911

Olomouc 24 113 909 28 244 3 017 2 944

Prostějov 7 907 597 21 182 1 542 3 002

Přerov 13 652 883 10 941 1 972 2 181

Šternberk 1 974 643 3 431 557 1 330

Šumperk 7 166 3 374 8 376 2 008 3 909

Uničov 2 128 353 3 773 442 943

Zábřeh 2 788 1 962 3 893 1 050 1 884

Celkem 69 753 12 455 102 515 13 381 25 263

Zdroj: ČSÚ (2013a) – SLDB 2011, definitivní výsledky, vlastní zpracování.

Největší podíl bytů zásobených dálkovým teplem má SO ORP Přerov a SO ORP

Olomouc. V SO ORP Přerov je takto vytápěno 13 652 bytů (42,1 %) a v SO ORP

Olomouc 24 113 bytů (37,3 %). Jediným SO ORP, kde používání plynu přesáhlo 50 %

z obydlených bytů, je v SO ORP Prostějov; zde plyn používá k vytápění 56,2 % bytů.

Naopak pouze třetina bytů je vytápěna plynem v SO ORP Mohelnice, Přerov, Šumperk

a Zábřeh. Uhlí je nejběžněji používáno na severu Olomouckého kraje. V SO ORP

Šumperk a SO ORP Zábřeh využívá uhlí k vytápění až 15 % bytů. Naopak

v nejlidnatějších SO ORP Olomouc, Prostějov a Přerov tuto energii nevyužívá ani 3 %

bytů. V těchto třech SO ORP také není příliš využíváno k vytápění dřevo, které zde

nepřesahuje 8 % bytů. V ostatních SO ORP je dřevo využíváno přibližně v 15 % bytů

s maximem v SO ORP Konice, kde je takto vytápěno 27,1 % bytů. Používání elektrické

energie k vytápění v žádném ze SO ORP nepřesahuje 10 %.

Obr. 3 znázorňuje vzájemný poměr energií používaných k vytápění bytů v SO

ORP Olomouckého kraje – zvlášť je znázorněno dálkové teplo a zvlášť lokální vytápění

ve skladbě paliv uhlí/plyn/elektřina/dřevo. Součty podílů v jednotlivých SO ORP

nedávají plných 100 %, chybějící rozdíl tvoří kategorie nezjištěného způsobu vytápění

(v dotaznících při sčítání lidu nebyly tyto údaje vyplněny korektně nebo vůbec).

34

Obr. 3 Relativní zastoupení (%) druhů energie používané k vytápění bytů v SO ORP Olomouckého kraje podle SLDB 2011 (data ČSÚ 2013a, vlastní zpracování).

Využívání zemního plynu k vytápění je ovlivňováno nejen jeho cenou, ale i

technologickou dostupností, tedy zda je možné byt vůbec připojit na dodavatelskou síť.

V Olomouckém kraji bylo k 1. 1. 2011 plynofikováno 88 % obcí (ČSÚ 2013b), obce

bez plynofikace se nacházejí především v SO ORP Šumperk, Zábřeh, Šternberk a

Jeseník (obr. 4, podrobný přehled podává příloha 1 diplomové práce). Obce bez

plynofikace jsou ovšem vesměs menší, v emisní databázi REZZO 3 je v rámci těchto 47

obcí vedeno za rok celkem 7 818 bytů (3,2 % všech bytů Olomouckého kraje), z toho

7 570 bytů vytápěných lokálně (představují 4,5 % lokálních topenišť v Olomouckém

kraji). Podle předběžných údajů databáze REZZO 3 za rok 2011 celkem 4 043 bytů

v obcích bez plynofikace využívá k vytápění uhlí, a to s celkovou roční spotřebou

12 350 tun uhlí. Představují 16,3 % bytů vytápějících uhlím a spotřebují 16,2 % uhlí

využitého k lokálnímu vytápění v Olomouckém kraji.

U bytů v těchto obcích lze předpokládat, že napojení na zemní plyn zde bude i

do budoucna nepravděpodobné a jako možná alternativa nevyhovujících paliv se jeví

např. vytápění elektřinou, tepelnými čerpadly, moderními typy kotlů na různé typy

biomasy (včetně palivového dřeva) nebo centralizace vytápění pomocí společné kotelny

na biomasu.

35

Obr. 4 Zastoupení plynofikovaných obcí a obcí bez plynofikace v SO ORP Olomouckého kraje k 1. 1. 2011 (data ČSÚ 2013b, vlastní zpracování).

5.2 Typy energie používané k vytápění v obcích a spotřeba paliv

K určení převládajícího typu energie používané k vytápění v jednotlivých

obcích byly stanoveny tři kategorie: převládající typ, smíšený typ a vyrovnaná skladba

(metodika stanovení viz kapitola 3.3, str. 17). Nejčastější typ energie používaný

k vytápění bytů v Olomouckém kraji je zemní plyn. Ten je dominantní především

v obcích SO ORP Olomouc, SO ORP Prostějov a SO ORP Přerov.

V SO ORP Olomouc plyn nepřevládá pouze v 9 obcích. V samotném městě

Olomouc a obci Libavá je více než 50 % obydlených bytů zásobeno dálkovým teplem.

V obcích Krčmaň, Suchonice, Daskabát, Bělkovice-Lašťany a Bukovany je smíšený typ

vytápění zemního plynu a dřeva a v obci Lutín dálkového vytápění a zemního plynu.

V jediné obci Charváty je vyrovnaná skladba vytápění, kde je používán zemní plyn,

elektřina a dřevo.

Zemní plyn také dominuje v SO ORP Prostějov, kde je, kromě 15 obcí,

převládajícím typem energie k vytápění. V obcích Pavlovice u Kojetína, Srbce, Vitčice,

Myslejovice, Krumsín, Stínava, Zdětín a Otinoves je smíšený typ vytápění zemním

plynem a dřevem. Samotné dřevo je zastoupeno v obcích Niva, Bousín, Drahany a

Prostějovičky. V obcích Pivín a Tvorovice je nejvíce používána elektřina a zemní plyn.

V Prostějově je více než polovina bytů vytápěna dálkovým teplem a zemním plynem.

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

SO ORP

plynofikované obce obce bez plynofikace

36

Obr. 5 Převládající typ energie používané k vytápění bytů obcí Olomouckého kraje v roce 2011. Zdroj: ČSÚ (2013a) – SLDB 2011, vlastní zpracování.

37

Ve městě Přerově je dominantní dálkové vytápění. To je společně se zemním plynem

zastoupeno také v obci Kojetín. V celém SO ORP Přerov převládá využívání zemního

plynu. Ten není využíván ve větší míře ve 14 obcích. Smíšený typ zemního plynu a

dřeva je zastoupen v obcích Uhřičice, Turovice, Nahošice, Hradčany, Podolí, Radkovy,

Bezuchov, Oprostovice a Žákovice. V obci Polkovice převládá vytápění pomocí

zemního plynu a elektřiny. V obci Křtomil více než 50 % bytů využívá k vytápění uhlí a

v Radslavicích je smíšená skladba zemního plynu, elektřiny a dřeva.

V SO ORP Mohelnice, Lipník nad Bečvou, Hranice, Šternberk, Konice, Litovel

a Uničov převládá vytápění plynem společně s dřevem a částečně také uhlím. Dálkové

teplo jako dominantní typ vytápění využívá pouze obec Mohelnice. Dálkové teplo

společně se zemním plynem je v těchto SO ORP využíváno pouze v obcích Hranice,

Lipník nad Bečvou, Šternberk a Uničov.

Pro SO ORP Zábřeh, Šumperk a Jeseník je charakteristické minimální využití

zemního plynu a zaměření se při vytápění na dřevo a uhlí. Vytápění plynem převládá

pouze v obcích Dubicko, Lukavice, Zvole, Rájec, Dolní Studénky, Nový Malín,

Vikýřovice, Lipová-lázně, Česká Ves, Mikulovice, Vidnava a Javorník. Dálkové teplo

s plynem je převládající typ energie k vytápění v obcích Jeseník, Zlaté Hory, Šumperk,

Rapotín a Zábřehu. Naopak v obcích Bratrušov, Hrabišín, Jedlí, Vyšehoří a Brníčko

více než 50 % bytů využívá k vytápění uhlí.

Převládajícímu typu energie používaného k vytápění také odpovídá spotřeba

paliv v jednotlivých správních obvodech obcí s rozšířenou působností (SO ORP)

Olomouckého kraje. V Olomouckém kraji bylo v roce 2011 spotřebováno celkově

76 256 tun koksu, černého a hnědého uhlí. Největší podíl na tom měl SO ORP Šumperk

(21,5 % celkové spotřeby) a SO ORP Zábřeh (10,9 %). Celková spotřeba dřeva v roce

2011 byla 62 172 tun. V SO ORP Šumperk a Jeseník bylo k výrobě tepla využito

shodně 14 % z celkové spotřeby dřeva. Naopak spotřeba zemního plynu je nejvíce

koncentrována do nejlidnatějších SO ORP Olomouckého kraje. Zemního plynu bylo

celkově spotřebováno 143 334 tis. m3. Z toho 26,5 % v SO ORP Olomouc, 20,6 % v SO

ORP Prostějov a 10,9 % v SO ORP Přerov. Spotřeba lehkého topného oleje byla

největší v SO ORP Jeseník. Propan-butanem se nejvíce topilo v SO ORP Litovel a

Olomouc. Celkově ale tato dvě paliva používaná k vytápění mají minimální podíl na

celkovém využití.

38

Tab. 12 Spotřeba paliv v SO ORP Olomouckého kraje v roce 2011

SO ORP HUTR (t) CUTR (t) KOKS (t) DREV (t) LTO (t) PB (t) ZP (tis.m3)

Hranice 3 691 142 79 4 457 1 2 8 141

Jeseník 6 531 251 140 8 876 8 30 9 198

Konice 2 803 108 60 2 708 0 5 2 944

Lipník n. B. 2021 78 43 1932 0 5 4248

Litovel 3 619 139 78 3 221 2 49 6 320

Mohelnice 2 961 114 64 2 358 2 7 3 332

Olomouc 7 824 301 168 6 458 5 37 38 048

Prostějov 5 136 198 110 7 747 6 24 29 587

Přerov 7 161 275 154 4 724 2 12 15 627

Šternberk 4 306 166 92 3 502 0 17 4 653

Šumperk 15 451 594 332 8 918 3 17 11 030

Uničov 2 623 101 56 2 587 0 12 5 208

Zábřeh 7 816 301 168 4 684 0 6 4 998

celkem 71 944 2 767 1 545 62 172 30 223 143 334

Zkratky: HUTR – hnědé uhlí tříděné, CUTR – černé uhlí tříděné, DREV – dřevo, LTO – lehký topný olej, PB – propan-butan, ZP – zemní plyn. Zdroj: ČHMÚ, databáze REZZO 3 (vlastní zpracování z předběžných výsledků 2011 za jednotlivé obce).

5.3 Emise do ovzduší z lokálních topenišť v Olomouckém kraji

Množství emisí vypouštěných z lokálních topenišť je závislé na užitém typu

energie používané k vytápění. V obcích, ve kterých není provedena plynofikace a hlavní

používanou energií je uhlí a dřevo, dochází k největšímu vypouštění emisí

znečišťujících látek. Jedním ze základních ukazatelů míry znečišťování ovzduší je

celkové množství vypouštěných emisí tuhých znečišťujících látek (TZL). Ve všech

obcích Olomouckého kraje dohromady bylo v roce 2011 vypuštěno 842 tun tuhých

znečišťujících látek. Největší podíl na tom mají obce SO ORP Šumperk, kde v tomto

roce bylo vypuštěno do ovzduší 157 tun TZL, což činí 18,7 % z celkového množství

vypouštěných emisí TZL. V obcích SO ORP Jeseník bylo vypuštěno 93 tun TZL (11,1

%) a v SO ORP Olomouc 90 tun TZL (10,7 %). Naopak nejméně TZL bylo vypuštěno

v SO ORP Lipník nad Bečvou (25 t) a SO ORP Uničov (32 t).

Oxidu siřičitého bylo v Olomouckém kraji vypuštěno celkově 1 153 tun.

Největší podíl na tom měly, stejně jako u TZL, obce SO ORP Šumperk (21,1 %). Dále

pak obce SO ORP Olomouc (10,9 %) a SO ORP Zábřeh (10,7 %). U obcí SO ORP

Konice, Lipník nad Bečvou a Uničov celkový podíl na emisích SO2 nepřesáhl 4 %.

39

U oxidů dusíku je největším znečišťovatelem SO ORP Olomouc. Zde bylo

vypuštěno 18,5 % NOx z celkového množství 383 tun. Dále pak SO ORP Prostějov

(14,4 %) a SO ORP Šumperk (13,8 %). V obcích SO ORP Konice, Lipník nad Bečvou a

Mohelnice nebylo vypuštěno více jak 12 tun oxidů dusíku.

Oxidu uhelnatého bylo vypuštěno 3 540 tun. Největší podíl na tom má SO ORP

Šumperk, kde bylo do ovzduší uvolněno 749 tun (21,2 %). Další největší podíl na

emisích oxidu uhelnatého má SO ORP Olomouc (11,1 %) a Zábřeh (10,7 %), kde bylo

vypuštěno dvakrát méně oxidu uhelnatého než ve zmiňovaném SO ORP Šumperk.

V obcích SO ORP Konice, Lipník nad Bečvou a Uničov bylo do ovzduší uvolněno

celkově 10 % z celkového množství oxidu uhelnatého.

U těkavých organických látek (VOC) je rozložení podobné jako u oxidu

uhelnatého. Zde je také největším znečišťovatelem SO ORP Šumperk. Z celkového

množství VOC (743 tun) zde bylo vypuštěno 20,8 %. Stejně jako u oxidu uhelnatého,

jsou dalšími největšími znečišťovateli těkavými organickými látkami SO ORP Olomouc

(11,1 %) a SO ORP Zábřeh (10,5 %). Naopak nejméně těchto látek bylo vypuštěno

v SO ORP Konice, Lipník nad Bečvou a Uničov. Celkový jejich podíl nepřesahuje

11 %.

Tab. 13 Množství emisí z lokálních topenišť v SO ORP Olomouckého kraje v r. 2011

SO ORP Emise znečišťujících látek

TZL (t)

SO2

(t) NOx (t)

CO (t)

VOC (t)

B(a)P (kg)

PM10

(t) PM2,5

(t) Hranice 50 60 22 183 39 15 42 28

Jeseník 93 108 32 323 70 28 79 53

Konice 34 45 12 137 29 9 28 18

Lipník n. B. 25 33 11 100 21 7 20 13

Litovel 43 58 18 178 37 11 35 22

Mohelnice 34 47 12 145 30 9 28 16

Olomouc 90 125 71 392 82 23 75 45

Prostějov 78 86 55 262 57 24 66 46

Přerov 76 113 39 351 73 18 62 35

Šternberk 49 69 18 210 44 13 40 24

Šumperk 157 243 53 749 154 37 127 70

Uničov 32 42 14 129 27 9 27 17

Zábřeh 80 123 26 379 78 19 65 36

celkem 842 1 153 383 3 540 743 221 694 423

Zdroj: ČHMÚ, databáze REZZO 3 (předběžné výsledky), vlastní zpracování.

40

Na uvolněných 221 kilogramech benzo(a)pyrenu mají podíl 16,5 % obce SO

ORP Šumperk. Dále pak SO ORP Jeseník (12,7 %) a SO ORP Olomouc a Prostějov

shodně 11 %. V SO ORP Lipník nad Bečvou a Mohelnice nepřesáhl podíl na této látce

ani 4 %.

Pro základní znečišťující látky byly vypočítány měrné emise na jedno lokální

topeniště. Množství těchto emisí na jedno lokální topeniště lépe ukazuje používané

energie k vytápění obydlených bytů v obcích a SO ORP Olomouckého kraje.

Největší množství TZL na jedno lokální topeniště v roce 2011 připadlo na SO

ORP Zábřeh (9 kg) a SO ORP Konice a Šumperk (shodně 8,4 kg). Více než 7 kg na

jedno topeniště bylo také v SO ORP Jeseník, Mohelnice a Šternberk. Naopak nejméně

TZL bylo v SO ORP Olomouc a Prostějov, kde je největší využití plynu k vytápění

bytů.

Podobné rozložení emisí je i u oxidu siřičitého. Více jak 10 kg je z lokálních

topenišť vypouštěno v SO ORP Zábřeh (13,8 kg), Šumperk (13,0 kg), Konice (11,2 kg),

Šternberk (10,3 kg) a Mohelnice (10,1 kg). Nejméně oxidu siřičitého připadá na lokální

topeniště v SO ORP Olomouc a Prostějov.

Kromě lokálních topenišť SO ORP Olomouc, Prostějov a Přerov vypouští

průměrně každé topeniště více jak 20 kg oxidu uhelnatého. Maximum je v topeništích

SO ORP Šumperk a Zábřeh, kde na každé topeniště připadá 40 kg a více oxidu

uhelnatého.

Podobné je to i u těkavých organických látek, kde v SO ORP Šumperk a Zábřeh

na jedno lokální topeniště připadá přes 8 kg VOC. Naproti tomu v SO ORP Olomouc a

Prostějov je to pouhých 2,1 kg a 2,8 kg.

Ve všech SO ORP se vypouštěné množství měrných emisí oxidů dusíku

pohybuje od 1,9 kg do 3 kg na jedno lokální topeniště. Měrné emise benzo(a)pyrenu

v SO ORP Olomouc, Prostějov a Přerov nepřesahují 1 g na jedno lokální topeniště.

V dalších SO ORP jsou tyto emise v rozmezí 1,4–2,3 g.

Měrné emise tuhých znečišťujících látek byly hodnoceny i na úrovni

jednotlivých obcí s cílem identifikovat lokality, kde lokální vytápění může potenciálně

významně přispívat ke zhoršení kvality ovzduší během topné sezóny. Toto hodnocení

posloužilo i jako základ pro výběr obcí, které byly následně osloveny telefonickým

šetřením o stavu problematiky ovzduší v obci (blíže viz kapitola 6.2, str. 44). Do tohoto

41

výběru přitom byly zahrnuty pouze obce s více než 50 byty vytápěnými lokálně, aby se

z hodnocení vyloučila nejmenší sídla s jen velmi malými celkovými objemy emisí.

Nejvyšší hodnoty zjištěných měrných emisí tuhých znečišťujících látek v obcích se

pohybovaly i nad 20 kg na 1 lokální topeniště (viz tab. 1.1 v příloze diplomové práce);

zcela nejvíce měrných emisí tuhých znečišťujících látek vykázala obec Hynčina na

Zábřežsku (22,4 kg). Typické pro tyto obce je vysoké zastoupení bytů vytápěných

lokálně pevnými palivy (ve většině případu zastoupení nad 75 %), přičemž ve větší části

těchto obcí převládalo vytápění uhlím nad vytápěním dřevem. Nelze ovšem říci, že by

obce s převahou vytápění dřevem nad uhlím vykazovaly obecně nižší měrné emise.

Tab. 14 Měrné emise lokálních topenišť v SO ORP Olomouckého kraje za rok 2011

SO ORP Měrné emise na 1 lokální topeniště

TZL (kg)

SO2

(kg) NOx (kg)

CO (kg)

VOC (kg)

B(a)P (g)

PM10

(kg) PM2,5

(kg) Hranice 5,6 6,7 2,5 20,5 4,4 1,6 4,7 3,1

Jeseník 7,4 8,6 2,6 25,8 5,6 2,2 6,3 4,3

Konice 8,4 11,2 3,0 34,0 7,2 2,3 7,0 4,4

Lipník n. B. 5,4 7,1 2,4 21,7 4,5 1,4 4,4 2,8

Litovel 5,9 7,9 2,5 24,3 5,1 1,6 4,8 3,0

Mohelnice 7,3 10,1 2,6 31,2 6,4 1,9 5,9 3,5

Olomouc 2,4 3,3 1,9 10,3 2,1 0,6 1,9 1,2

Prostějov 2,7 2,9 1,9 8,9 2,8 0,8 2,3 1,6

Přerov 4,2 6,2 2,1 19,3 4,0 1,0 3,4 1,9

Šternberk 7,3 10,3 2,7 31,3 6,6 1,9 6,0 3,6

Šumperk 8,4 13,0 2,8 40,0 8,2 2,0 6,8 3,7

Uničov 5,2 6,8 2,3 21,0 4,4 1,4 4,4 2,8

Zábřeh 9,0 13,8 2,9 42,6 8,8 2,1 7,3 4,1

Olomoucký kraj 5,0 6,8 2,3 21,0 4,4 1,3 4,1 2,5

Zdroj: ČHMÚ, databáze REZZO 3 (předběžné výsledky), vlastní zpracování.

Obr. 6 Roční objem emisí

ní objem emisí TZL a měrné emise TZL ze zdrojů REZZO 3 vZdroj: ČHMÚ, vlastní zpracování

42

ů REZZO 3 v roce 2011

43

6 Výběrové šetření přístupu kraje a obcí k problematice emisí

Za účelem zjištění aktuálních postojů, strategií a plánů úřadů krajské a místní

samosprávy Olomouckého kraje bylo provedeno výběrové šetření u zástupců

samosprávných orgánů, a to Krajského úřadu Olomouckého kraje (řízený rozhovor

s panem Miroslavem Kučerou) a telefonicky se zástupci vybraných obcí (kritériem

výběru byly vysoké měrné emise tuhých znečišťujících látek v dané obci).

6.1 Přístup Krajského úřadu Olomouckého kraje

Strategie Krajského úřadu Olomouckého kraje na zlepšení kvality ovzduší je

popsána v dokumentu Program ke zlepšení kvality ovzduší na úrovni zóny Olomoucký

kraj z roku 2006. Poslední aktualizace tohoto programu proběhla v roce 2012. Pro

zlepšení kvality ovzduší v Olomouckém kraji byly vedle administrativních nástrojů

uplatňovány především nástroje finanční. Jednalo se především o program Zelená

úsporám a dále o Operační program Životní prostředí, Operační program Doprava a

Operační program Přeshraniční spolupráce Česká republika–Polská republika 2007–

2013. Program Zelená úsporám představoval nejvýznamnější finanční nástroj ke

zlepšování kvality ovzduší. Program byl zaměřen na podporu zařízení využívajících

obnovitelné zdroje a investice do energetických úspor. Program podporoval kvalitní

zateplování domů a neekologických vytápěcích zařízení. Finance z tohoto programu

mohly být čerpány do 31. 12. 2012. V rámci tohoto programu bylo k 31. 12. 2011

schváleno celkem 4 974 žádostí s celkovou finanční podporou 1 299 370 776 Kč.

Uskutečněním těchto projektů došlo také k úspoře tepla 81 823 632 kWh/rok. K tomuto

datu bylo v Olomouckém kraji schváleno 2 857 žádostí na zateplení domů a 512 žádostí

na výměnu neekologického vytápění za nízkoenergetické zdroje na biomasu (KÚ

Olomouckého kraje, 2012).

Začátkem dubna 2013 proběhl řízený rozhovor s panem Miroslavem Kučerou

z Krajského úřadu Olomouckého kraje (Odbor životního prostředí a zemědělství,

Oddělení ochrany životního prostředí). V oblasti ochrany ovzduší je dle pana Kučery

omezení emisí z lokálních topenišť, společně s emisemi z dopravy, momentálně

prioritou kraje. Nejdůležitějším cílem ale zůstává omezení emisí z dopravy. Na lokální

44

vytápění a dopravu by měl nyní při omezování emisí kladen velký důraz, protože zdroje

z kategorie REZZO 1 a 2 už jsou velmi dobře pod dohledem. Velký problém u

monitorování lokálních topenišť vidí pan Kučera v kontrole používaných paliv, a tím i

množství vypouštěných emisí. Úředníci kraje nemají ve stávající legislativě ČR žádnou

podporu, jak kontrolovat druh používaného paliva. Jednou z mála možností je zjišťovat

tmavost vypouštěného kouře pomocí Ringelmannovy stupnice, což má ale řadu omezení

a jako kontrolní nástroj je málo účinné. Podle pana Kučery plynofikace obcí už

proběhla všude, kde byla technicky možná, a v nejbližší době se s žádnou další

nepočítá. Hlavní možností, jak zlepšovat kvalitu ovzduší, vidí prostřednictvím finanční

podpory. Využívání centrálních zdrojů tepla je krajem podporováno, ale momentálně

dochází kvůli cenám spíše k odpojování obyvatel od tohoto typu vytápění. Stavba

společných kotelen v menších obcích je podle něj nereálná z finančních důvodů. Proto

se snaží zaměřit na individuální dotace na zateplování domů a výměnu ekologičtějších

kotlů. Pan Kučera by viděl příležitost ke zlepšení v zapojení Olomouckého kraje do tzv.

kotlíkové dotace. Ta probíhá v kraji Moravskoslezském a zájem mají nyní kraje

Středočeský, Ústecký a Jihomoravský. Dotace funguje na principu 50:50 – polovinu

nákladů na dotace hradí Ministerstvo životního prostředí a druhou část kraj. V tomto

ohledu možnost zapojení naráží na otázku financování ze strany Olomouckého kraje.

6.2 Přístup vybraných obcí

Pro telefonické šetření byly vybrány obce, ve kterých byly v roce 2011 měrné

emise tuhých znečišťujících látek vyšší než 16 kilogramů na jedno lokální topeniště a

zároveň v těchto obcích bylo minimálně 50 bytů vytápěných pevnými palivy. Tato

kritéria splňovalo 37 obcí, ve kterých následně proběhlo telefonické šetření mezi

starosty či jinými kompetentními zaměstnanci obce (přehled odpovědí shrnuje příloha 2

diplomové práce).

Největší zastoupení takto vybraných obcí měl SO ORP Šumperk, do kterého

patřilo 10 obcí. Dále pak 9 obcí SO ORP Zábřeh a 8 obcí SO ORP Jeseník. V SO ORP

Šternberk tato kritéria splňovaly 4 obce, v SO ORP Konice 2 obce a v SO ORP Hranice,

Olomouc, Přerov a Prostějov vždy pouze 1 obec. Nejvíce měrných emisí připadlo na

obec Hynčina, ve které bylo za rok 2011 vypuštěno 22,4 kg tuhých znečišťujících látek

na jedno lokální topeniště. V dalších 7 obcích (Kobylá nad Vidnavkou, Černá Voda,

45

Norberčany, Libavá, Postřelmůvek a Jívová) bylo za rok vypuštěno více jak 20 kg TZL

na jedno lokální topeniště.

Při telefonickém šetření 38 % starostů nebo jiných kompetentních zástupců obce

kladně odpovědělo na otázku, zda považují podíl bytů vytápěných pevnými palivy za

vysoký. 35 % odpovědělo záporně, jelikož v jejich obci není jiná možnost, která by byla

ekonomicky dostupná. Telefonické šetření v těchto obcích ukázalo, že pouze 9 obcí je

plynofikováno. Jedná se o obce Šubířov, Hradec-Nová Ves, Skorošice, Jindřichov,

Prostějovičky, Skřípov, Sobotín a Vápenná. Poslední obcí, kde byl nově zaveden plyn,

je obec Jedlí (pozn. ve výsledcích kapitoly 7 je s touto obcí pracováno ještě jako s obcí

bez plynofikace). V obcích, které by mohly být plynofikovány, není mezi obyvateli o

tento způsob vytápění zájem, jelikož by to pro ně bylo finančně neúnosné. V ostatních

obcích plynofikace není možná z důvodu geografické polohy nebo blízkosti vojenského

újezdu (Libavá, Norberčany). Pouze ve třech obcích mohou lidé využívat dálkové teplo.

V Obci Libavá je zavedeno dálkové teplo na topné oleje, ve Starém městě jsou tři

kotelny na uhlí a v obci Sobotín je kotelna na zemní plyn. Také v obci Vápenná

donedávna fungovala centrální kotelna, ale byla zrušena. Při otázce na změnu ve

využívání paliv k vytápění 32 % starostů uvedlo, že žádnou takovou změnu

nezaznamenali. V ostatních obcích dochází ke změně využití paliv podle finanční

náročnosti. V obci Šubířov, Jedlí, Skorošice, Jindřichov, Prostějovičky, Sobotín a

Vápenná dochází k většímu využívání pevných paliv na úkor zemního plynu. U

pevných paliv dochází k přechodu využívání z uhlí na dřevo. K takové změně došlo

v 16 % obcích. Týká se to především obcí, které mají ve svém vlastnictví obecní lesy a

dřevo prodávají svým obyvatelům levněji. Elektřina je využívána oproti ostatním

palivům minimálně. I u ní ale dochází k záměně využívání, a to především z důvodu její

rostoucí ceny. Zhoršenou kvalitu ovzduší během zimního období v důsledku většího

využití pevných paliv vnímá 51 % zástupců obce. Z toho v obcích Vlčice, Hoštejn,

Domašov nad Bystřicí a Vyšehoří je kvalita ovzduší velmi zhoršená. Při posuzování

stejné nebo zhoršující se kvality ovzduší v zimním období se musí zohledňovat, kromě

využívání paliv k vytápění, především geografická poloha obce. Pouze ve třech obcích

se uvažuje nad výstavbou společné kotelny pro více domů. V obcích Hrabišín, Staré

Město a Vápenná se do budoucna uvažuje nad společnou kotelnou na biomasu. Tyto

návrhy jsou uvedeny v územních plánech obcí, ale vše záleží na jejich financích.

V Domašově u Šternberka je v územním plánu stavba společné kotelny alespoň pro

46

obecní úřad a školku a v obci Písařov jsou ve škole využívána tepelná čerpadla.

V Domašově nad Bystřicí jsou obyvatelé tlačeni k instalaci kvalitnějších kotlů na

zplyňování pevných paliv. V obci Skřípov je plánována výstavba větrných elektráren a

z příjmů by mohlo dojít k příspěvkům na využívání zemního plynu nebo elektřiny.

V obcích Jindřichov a Kosov se snaží starostové snížit emise z lokálních topenišť tím,

že podporují třídění odpadu, aby zabránili jeho neekologickému spalování. Velmi často

starostové odpovídali, že i když by měli zájem v obcích zlepšovat kvalitu ovzduší, tak

narážejí na nedostatek financí. Obce mají stanovené jiné priority (jako je například

výstavba kanalizace) a v době napjatých rozpočtů další finanční zatížení není možné.

Samotní obyvatelé nemají zájem využívat zemní plyn z důvodu vysoké ceny a snaží se

k vytápění využívat nejlevnější variantu paliv. Při telefonickém šetření také docházelo

k rozporům při porovnání s výsledky ze Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Dle SLDB

2011 bylo v obci Bílá Voda 9 bytů vytápěno dálkovým teplem, ale starosta uvedl, že

v obci dálkové teplo není. V obci Skřípov starosta uváděl větší využití zemního plynu,

než bylo uvedeno v SLDB 2011.

47

7 Návrh optimalizace způsobů vytápění

Na základě dat emisní bilance malých zdrojů z vytápění bytů byly odvozeny tři

scénáře obměny skladby paliv a k nim vypočteny příslušné objemy emisí pěti

základních znečišťujících látek – tuhých emisí, oxidu siřičitého, oxidů dusíku, oxidu

uhelnatého a těkavých organických látek (VOC). Metodika přepočtu spotřeby paliv a

produkce emisí z reálného stavu podchyceného v databází REZZO 3 za rok 2011

(předběžné údaje) na teoretické scénáře alternativní skladby vytápění bytů je popsána

v kapitole 3.3. Hlavní výstupy jsou prezentovány v této kapitole, další podrobnější údaje

(za jednotlivé SO ORP Olomouckého kraje) jsou uvedeny v tabulkách v příloze 3

diplomové práce.

Scénáře způsobů vytápění byly zvoleny tři. První dva z nich (S1, S2) jsou spíše

jen teoretické a mají za cíl ukázat významnost emisí z některých stávajících druhů

vytápění; jejich naplnění v praxi je nepravděpodobné. Třetí scénář (S3) by oproti tomu

mohl být do jisté míry naplněn, zejména pokud by byl podpořen ekonomickými stimuly

(dotace na výměnu kotlů, úprava cen paliv apod.). Scénáře jsou následující:

S1. Plná plynofikace – předpokládá přechod všech bytů vytápěných pevnými palivy

(uhlím a dřevem) na vytápění zemním plynem. Byty vytápěné lehkým topným olejem a

propan-butanem ponechává stranou (jejich využití v Olomouckém kraji je sporadické) a

nepřevádí do kategorie plynového vytápění ani byty vytápěné elektřinou nebo

z centrálního zdroje tepla. Obměnu z pevných paliv na zemní plyn navrhuje i v obcích,

kde v současné době není provedena plynofikace. Je to tedy nerealistická varianta, která

však zřetelně ilustruje stávající roli pevných paliv v emisní bilanci.

S2. Opuštění uhlí ve prospěch dřeva – scénář, v němž dojde k plné náhradě vytápění

uhlím za vytápění dřevem. Obměna plynového vytápění probíhá v posledních letech

právě uvedeným směrem, přechod na elektřinu nebo zemní plyn není s ohledem na cenu

zdaleka tolik využíván (trend je patrný ze srovnání výsledků sčítání lidu, domů a bytů

2001 a 2011). Scénář opět spíše teoretický, nelze totiž předpokládat ochotu všech

domácností vzdát se uhlí a investovat do pořízení nového kotle na dřevo. Znázorňuje

krajní výsledek trendu odklonu od uhlí směrem ke dřevu s cílem porovnat vliv obou

druhů pevných paliv na emisní bilanci.

48

S3. Kompromisní dílčí obměna – scénář sestavený jako referenční návrh možného

reálného vývoje. Zohledňuje, že některé obce v kraji nejsou vůbec plynofikovány a

předpokládá, že ke změně způsobu vytápění se odhodlá pouze polovina bytů

využívajících nyní uhlí. Domácnosti, které ke změně přistoupí, budou

v plynofikovaných obcích volit z poloviny přechod na zemní plyn a z poloviny přechod

na dřevo, v obcích bez plynofikace půjde o přechod výhradně na dřevo. S ohledem na

ekonomické možnosti není zvažován přechod ze dřeva na plyn či ze spalovacích

způsobů vytápění na elektřinu, rovněž není zahrnuto centralizování dodávek tepla

budováním společných kotelen.

V následujících grafech jsou scénáře označeny jako S1, S2 a S3 a pro srovnání je v nich

zanesen i výchozí reálný stav (R).

Obr. 7 znázorňuje změnu v objemech spotřebovaných paliv ve srovnání s reálnou

spotřebou za rok 2011. Zatímco podle předběžných údajů REZZO 3 bylo k lokálnímu

vytápění spotřebováno v Olomouckém kraji 76,3 tis. t uhlí, 62,2 tis. t dřeva a 143,3 mil.

m3 zemního plynu, při uplatnění scénáře S1 (plná plynofikace) by byl spotřebován jen

zemní plyn v objemu 197,4 mil. m3, což by představovalo 137,8 % aktuální spotřeby

tohoto paliva. Uplatnění scénáře S2 (přechod z uhlí na dřevo) zachovává objem

spotřeby zemního plynu na současné výši, zcela eliminuje spotřebu uhlí a navyšuje

spotřebu dřeva na 159,7 tis. t, tedy na 256,8 % aktuální spotřeby. Scénář S3

Obr. 7 Spotřeba paliv v lokálních topeništích v Olomouckém kraji – reálný stav roku 2011 (R) a scénáře S1–S3 (uhlí a dřevo v tis. t/rok, zemní plyn v mil. m3/rok).

Zdroj: REZZO 3, vlastní analýza.

0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

R S1 S2 S3

tis.

t /

mil

. m

3

uhlí dřevo zemní plyn

49

(kompromisní dílčí obměna) redukuje spotřebu uhlí na 38,1 tis. t (50 % současné

spotřeby), navyšuje spotřebu dřeva na 90,5 tis. t (145,6 % současné spotřeby) a zemního

plynu na 150,3 mil. m3 (104,8 % současné spotřeby).

V případě hodnocení emisí pěti základních znečišťujících látek (obr. 8) je patrné,

jak razantní omezení by přinesl scénář S1. Pro tuhé znečišťující látky, jichž bylo

z lokálních topenišť Olomouckého kraje v roce 2011 vypuštěno do ovzduší 841,7 t, by

uplatnění scénáře S1 znamenalo redukci na 4,1 t (na 0,5 %), zatímco scénář S2 by tuhé

emise prakticky neomezil (833,2 t; 99 % současného stavu). Kompromisní scénář S3 by

přinesl alespoň mírnou redukci na 731,4 t (86,9 %).

Oxid siřičitý, vypuštěný v roce 2011 v objemu 1 153,0 t, by byl v rámci scénáře

S1 prakticky eliminován (0,7 t; 0,1 %), ale i scénář S2 by přinesl významné omezení na

160,3 t (13,9 %). Kompromisní varianta S3 redukuje emise SO2 téměř na polovinu

(636,3 t; 55,2 %).

Oxidy dusíku (v roce 2011 vypuštěno 382,8 t) by byly jedinou z pěti

hodnocených škodlivin, které by scénář S1 nedokázal prudce omezit, což je dáno

povahu procesu jejich vzniku (přístup vzduchu do prostoru hoření paliva), ovšem

k redukci by došlo ve všech třech scénářích: při S1 na 257,1 t (67,2 %), v rámci S2 na

298,6 t (78,0 %) a v rámci S3 na 335,4 t (87,6 %).

Oxid uhelnatý (3 539,7 t vypuštěno v roce 2011) by prudce poklesl za scénářů

S1 (63,3 t; 1,7 %) i S2 (205,7 t; 5,8 %), což ukazuje silnou vazbu jeho tvorby při

procesu spalování uhlí. I v případě scénáře S3, který polovinu objemu uhlí ve spotřebě

ponechává, dochází k redukci prakticky na polovinu (1 854,4 t; 52,4 %).

Těkavé organické látky VOC, vypuštěné v roce 2011 v objemu 743,2 t, by se

scénářem S1 rovněž téměř eliminovaly (12,7 t; 1,7 %) a scénář S2 by přinesl rovněž

výrazné omezení na pětinu původního množství (151,3 t; 20,4 %); kompromisní scénář

S3 by znamenal omezení emisí VOC na 429,5 t (57,8 %).

Všechny tři emisní scénáře vedou k redukci emisí pěti základních znečišťujících

látek (a lze usuzovat, že by se tato redukce týkala i dalších látek vázaných např. na

prašný aerosol, jako jsou těžké kovy apod.) a zřetelně prokazují prospěšnost odklonu od

uhlí v lokálním vytápění. Scénáře, které nahrazují uhlí dřevem, nepřinášejí razantní

pokles tuhých emisí (avšak alespoň mírnou redukci, rozhodně ne nárůst), ale v emisích

ostatních hodnocených znečišťujících látek se pokles projevuje výrazně.

50

(a) tuhé znečišťující látky (t/rok)

(b) oxid siřičitý SO2 (t/rok)

(d) oxid uhelnatý CO (t/rok)

(c) oxidy dusíku NOx (t/rok)

(e) těkavé organické látky VOC (t/rok)

Obr. 8 Emise z lokálních topenišť v Olomouckém kraji – reálný stav roku 2011 (R) a scénáře S1–S3 (v t/rok). Zdroj: REZZO 3, vlastní analýza.

0

100

200

300

400

500

600

700

800

900

R S1 S2 S3

0

200

400

600

800

1000

1200

R S1 S2 S3

0

500

1000

1500

2000

2500

3000

3500

R S1 S2 S3

0

50

100

150

200

250

300

350

400

R S1 S2 S3

0

100

200

300

400

500

600

700

800

R S1 S2 S3

51

8 Diskuze

V celkové emisní bilanci Olomouckého kraje (ČHMÚ 2013) tvoří emise ze

zdrojů REZZO 3 významnou položku u většiny základních znečišťujících látek – 33 %

tuhých emisí, 26 % emisí SO2, 4 % NOx, 21 % emisí CO a 51 % emisí VOC. Lokální

vytápění bytů tak tvoří nezanedbatelnou položku v celkové emisní situaci, obzvlášť

s přihlédnutím k tomu, že většina ročního objemu emisí je vypouštěna během několika

měsíců topné sezóny, kdy emisní toky škodlivin do ovzduší se obecně zvyšují s klesající

teplotou vzduchu. V topném období se zároveň vyskytují méně příznivé podmínky pro

rozptyl znečišťujících látek v ovzduší. Obce s nejméně příznivou skladbou bytů podle

typu vytápění často navíc vykazují polohu ve členitějším reliéfu, který také podmiňuje

zhoršení ventilace škodlivin.

Navržení scénáře obměny způsobů vytápění ukazují, že emise z lokálních

topenišť by v rámci ekonomicky přijatelných variant nejúčinněji omezil odklon od

používání uhlí směrem ke dřevu a zemnímu plynu (rozšiřování vytápění elektřinou a

rozsáhlejší centralizace dodávek tepla v kontextu cenových nákladů nejsou reálné). I

rozšiřování využití zemního plynu naráží na nejméně dvě významné překážky – jednou

z nich je výše nákladů za vytápění tímto „čistým“ palivem, druhá spočívá v jeho

technické dosažitelnosti, protože současná míra plynofikace je chápána jako již

prakticky konečná, přesto více než 40 obcí v kraji zůstává bez plynofikace.

Další výraznější příklon ke dřevu (v duchu scénáře S2) s sebou nese jedno velké

úskalí – vyžaduje poměrně velké navýšení spotřeby palivového dříví či obdobného

materiálu (biomasy). To může vyvolat od určité úrovně poptávky růst ceny tohoto

paliva a nepřímo tak zpětně zvýšit atraktivitu uhlí. Neřízený a nekontrolovaný příklon

k využívání dřeva tedy nemusí být samospásný, nemluvě o faktu, že tuhé emise nejsou

náhradou uhlí za dřevo nijak výrazně omezovány.

Podpora kompromisního scénáře S3 zavedením dotačních programů by byla pro

kraj finančně poměrně náročná – při předpokladu, že obměna vytápění uhlím nákupem

nového kotle na spalování dřeva, biomasy či zemního plynu by stála v průměru cca

60 tis. Kč a v rámci scénáře S3 by tuto výměnu mělo realizovat zhruba 12. tis. bytů

v kraji, pak při přiznané dotační podpoře ve výši 50 % nákladů by se jednalo o částku

zhruba 360 mil. Kč. Je otázkou, zda by část těchto peněz bylo možné získat z jiných

52

zdrojů než je rozpočet kraje, případně zda by nebylo vhodné vyčlenit alespoň menší

částku a soustředit její čerpání do nejvíce emisemi zatížených obcí či SO ORP.

Stejně tak je namístě podporovat programy zateplování budov, které přispívají

ke snižování spotřeby tepelné energie k vytápění a tím ovlivňují i objemy emisí

z lokálního vytápění. Osvěta v třídění odpadů a opouštění praktik domácího spalování

by měla být další z doprovodných aktivit v ochraně ovzduší Olomouckého kraje. Nový

zákon o ochraně ovzduší 201/2012 Sb. obsahuje některé právní nástroje, které by do

budoucna mohly napomoci v obměně starších kotlů za nové, což by mělo motivaci

k modernizaci způsobů vytápění v obci urychlit. Nakolik se podaří tyto právní kroky

uvést do praxe, ukáže až čas.

53

9 Závěr

Hlavním cílem této diplomové práce bylo zhodnotit znečišťování ovzduší

emisemi z lokálních topenišť v obcích Olomouckého kraje a navrhnout optimalizaci

způsobů vytápění. Byly analyzovány definitivní výsledky ze Sčítání lidu, domů a bytů

2011 a údaje z databáze REZZO 3. Za jednotlivé správní obvody obcí s rozšířenou

působností (SO ORP) a za jednotlivé obce Olomouckého kraje byly analyzovány typy

energií používaných k vytápění, spotřeba paliv a celkové i měrné emise tuhých

znečišťujících látek. Z výsledků vyplývá, že nejvýrazněji dochází ke znečišťování

ovzduší emisemi z lokálních topenišť v severní části Olomouckého kraje, zatímco jižní

část kraje není tolik zatížena s ohledem na větší využití zemního plynu a centrálních

zdrojů vytápění. Obce vypouštějící nejvíce emisí tuhých znečišťujících látek na jedno

lokální topeniště jsou především v SO ORP Šumperk, Zábřeh a Jeseník. V těchto obcích

jsou nejčastěji používána k vytápění pevná paliva.

Při telefonickém šetření mezi starosty těchto obcí bylo zjištěno, že i když lidé

mnohdy nejsou spokojeni s kvalitou ovzduší, nemají jinou ekonomicky přijatelnou

možnost, než topit pevnými palivy. Plynofikace v některých obcích často není technicky

možná nebo by byla pro obce finančně nedostupná. U dalších obcí zase nastává situace,

že obyvatelé sice mají možnost topit zemním plynem, ovšem z ekonomických důvodů

často volí levnější, pevná paliva.

Tři navržené scénáře optimalizace lokálního vytápění ukázaly na možnost

redukce emisí především pomocí odklonu od využívání uhlí. To je sice využíváno jen

v malém podílu bytů, příspěvek k celkovým emisím je však výrazný zejména u oxidu

siřičitého a oxidu uhelnatého. Redukce by ale nastala i u tuhých emisí, oxidů dusíku a

těkavých organických látek, zejména pokud by náhrada uhlí byla vedena nejen směrem

ke dřevu, ale částečně i k zemnímu plynu.

Mezi další možnosti redukce emisí z lokálních zdrojů, byť z finančních důvodů

omezené, patří výstavba centrálních zdrojů tepla v podobě společných kotelen na

biomasu, pokračující podpora zateplování budov, využívání tepelných čerpadel a

doplňkově také např. podpora třídění odpadu, aby se omezovala likvidace jeho

hořlavých složek (papíru, ale i dalších materiálů) domácím spalováním ve starších

typech kotlů na pevná paliva.

54

10 Summary

This diploma thesis analyzes the possible ways in abatement of emissions from

local heating in the Olomoucký Region. Final results of the Population and Housing

Census 2011 were the source of data on the means of heating in the municipalities of

the Olomouc Region and data from the national database of emissions and air pollution

sources ( REZZO) were examined in order to give description of the current spatial

distribution of emissions from local heating in the Olomoucký Region.

For each administrative district of municipality with extended powers (SO ORP)

an analysis of energy used for heating, fuel consumption and volumes of emissions was

carried out. Relative emissions of pollutants (in kg per local heating unit) were obtained

and municipalities with the highest level of particulate matter were identified. A

telephone research with mayors of those municipalities was carried out and an a deputy

from the Regional Authority of the Olomoucký Region was interviewed in order to find

out about the up-to-date approach of the authority towards possible solutions to the

issues of local air pollution.

Optimisation of the means of heating was proposed using three different

scenarios in order to assess the hypothetical changes in the volumes of emissions. A

specific methodology for estimating emissions from local heating units (used in a

standard way by the Czech Hydrometeorological Institute) was adapted in order to

analyze possible changes in fuel consumption and volumes of emissions according to

the scenarios.

Scenario S1 anticipates full substitution of solid fuels (coal and wood) by natural

gas in order to illustrate the significance of solid fuels in the emission balance. Scenario

S2 extrapolates the current trend of switching coal to wood as fuel, turning all coal-fired

local heating units into wood-fired. In this case, the emissions of particulate matter are

not reduced, but sulphur dioxide, carbon monoxide and volatile organic compounds

decrease significantly, while nitrous oxides and are reduced moderately. The last

scenario S3 is designed as the most probable compromise, assuming that half of the

coal-fired homes would change their means of heating, using wood and natural gas as

two evenly preferred options.

55

The analysis shows that change of fuel according to any of the three scenarios

would lead to reduction in emissions, clearly demonstrating unsuitable qualities of coal

as fuel for heating homes. Other ways of reduction of emissions from local heating units

are also proposed, such as using centralised heating plants combusting biomass,

installing thermal pumps, continued support of thermal insulation of buildings and

promotion of the separation of waste (in order to prevent domestic incineration).

.

56

11 Použitá literatura

Braniš, M., Domasová, M., Řezáčová, P. (2007) Particulate air pollution in a small

settlement: The effect of local rating. Applied Geochemistry, roč. 2007, č. 22, str. 1255-

1264.

ČHMÚ (2013) Emisní bilance České republiky 2011. Český hydrometeorologický

ústav [on-line, cit. 2013-04-12]. Dostupné z:

http://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/oez/embil/11embil/index_CZ.html

ČSÚ (2012a) Malý lexikon obcí ČR 2012. Český statistický úřad [on-line, cit. 2012-12-

20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/publ/1302-12-r_2012

ČSÚ (2012b) Statistická ročenka Olomouckého kraje 2012. Český statistický úřad [on-

line, cit. 2013-01-03]. Dostupné z:

http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/krajpubl/711011-12-r_2012-xm

ČSÚ (2013a) Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Český statistický úřad [on-line, cit. 2013-

01-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/home

ČSÚ (2013b) Malý lexikon obcí [on-line, cit. 2013-03-25]. Dostupné z:

http://vdb.czso.cz/vdbvo/maklist.jsp?kapitola_id=700&vo=tabulka

Hezina, F., Švec, H., Postlová, H. (2013) Emise malých spalovacích zdrojů. Ochrana

ovzduší, roč. 2013, č. 1, s. 6-12.

Horák, J. et al. (2011) Návrh emisních faktorů znečišťujících látek pro spalování

tuhých paliv v lokálních topeništích. Ochrana ovzduší, roč. 2011, č. 3, s. 8-11.

Horák, J., Hopan, F., Krpec, K. (2012) Může jedna obec vyprodukovat tolik dioxinů

jako velká spalovna odpadů? Ochrana ovzduší, roč. 2012, č. 1, str. 36-38.

57

IRZ (2012) Informace o látkách ohlašovaných do IRZ. Integrovaný registr znečišťování

[on-line, cit. 2013-01-10]. Dostupné z: http://www.irz.cz/node/20

Kistler, M. et al. (2012) Odor, gaseous and PM10 emissions from small scale

combustion of wood types indigenous to Central Europe. Atmospheric Environment,

roč. 2012, č. 51, s. 89-93.

Koloničný, J., Ochodek, T., Bogoczová, V. (2009) Příklady správné praxe při

vytápění biomasou. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava.

Koloničný, J., Hase, V., Kupka, D. (2011) Lokální vytápění – reálné možnosti a

podmínky snížení škodlivých emisí. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická

univerzita Ostrava.

Kotlík, B. et al. (2006) Kvalita ovzduší na českých vesnicích – příčiny a zamyšlení nad

možnými způsoby nápravy. Ochrana ovzduší, roč. 2006, č. 4, s. 5-8.

Kozáková, J., Braniš, M. (2012) Vliv lokálního topení na kvalitu ovzduší ve vnitřním

a venkovním prostředí malého sídla. Ochrana ovzduší, roč. 2012, č. 2, s. 27-33.

KÚ Olomouckého kraje (2012) Program ke zlepšení kvality ovzduší na úrovni zóny

Olomoucký kraj [on-line, cit. 2013-02-15]. Krajský úřad Olomouckého kraje. Dostupné

z: http://www.kr-olomoucky.cz/clanky/dokumenty/2877/aktualizace-pzko-olomoucky-

kraj-rok-2012.pdf

Kurfürst, J. ed. (2008) Kompendium ochrany kvality ovzduší. Chrudim: Vodní zdroje

Ekomonitor spol. s r.o.

Kužel, J. et al. (2012) Nový zákon o ochraně ovzduší. Ochrana ovzduší, roč. 2012, č. 6,

s. 4-6.

Machálek, P. (2012) Nová epocha inventarizace emisí na počátku desetiletí. Ochrana

ovzduší, roč. 2012, č. 3, s. 3-7.

58

Machálek, J., Machart, J. (2003) Metodika provádění emisní bilance malých zdrojů

od r. 2001. ČHMÚ Milevsko [ on-line, cit. 2012-12-02]. Dostupné z:

http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/oez/embil/metodika_rezzo3.pdf

Machálek, J., Machart, J. (2007) Aktualizovaná metodika provádění emisní bilance

malých zdrojů od r. 2006. ČHMÚ Milevsko [on-line, cit. 2012-12-06]. Dostupné z:

http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/oez/embil/metodika_rezzo3new.pdf

Machart, J., Machálek, P. (2006) Analýza změn ve způsobu vytápění domácností

v topném období 2005/2006. Ochrana ovzduší, roč. 2006, č. 6, s. 3-5.

Mensink, C., de Ridder, K., Deutsch, F., Lefebre, F., Van de Vel, K. (2008)

Examples of scale interactions in local, urban, and regional air quality modelling.

Atmospheric Research 89, s. 351-357

Modlík, M., Horák, J., Hopan, F. (2011) Problematika inventarizace emisí z malých

spalovacích zdrojů v domácnostech. Ochrana ovzduší, roč. 2011, č. 5, s. 3-6.

Novák, J., Velíšek, J. (2010) Lokální topeniště – spalování dřeva. Ochrana ovzduší,

roč. 2010, č. 4, s. 30-34.

Ochodek, T. (2004) Technik měření malých zdrojů. Ostrava: Vysoká škola báňská –

Technická univerzita Ostrava.

Ochodek, T., Koloničný, J., Branc, M. (2007) Ekologické aspekty záměny fosilních

paliv za biomasu. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava.

Pudelová, J. (2009) Kvalita ovzduší města Olomouce. Olomouc: Odbor životního

prostředí Magistrátu města Olomouce.

59

Směrnice 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu.Úřední

věstník Evropské unie [on-line, cit. 2012-10-30]. Dostupné z: http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:152:0001:0044:CS:PDF

Šnejdrla, J. (2012) Znečišťování ovzduší emisemi z lokálních topenišť v Olomouckém

kraji (diplomová práce). Olomouc: Přírodovědecké fakulta Univerzity Palackého.

Tolasz, R. et al. (2007) Atlas podnebí Česka. Praha: ČHMÚ – Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci.

TZB (2013) Portál TZB-info [on-line, cit. 2013-03-20].

Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/

Weger, J., Jobbiková, J. et al. (2012) Pěstování rychle rostoucích dřevin na

zemědělské půdě včetně podmínek ochrany přírody. Brno.

Zákon 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o

ochraně ovzduší). Sbírka zákonů ČR, ročník 2002, částka 38.

Zákon 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Sbírka zákonů ČR, ročník 2012, částka 69.

Přílohy

Příloha 1 Stav plynofikace obcí v Olomouckém kraji k 1. 1. 2011 (data ČSÚ 2013b)

Tab. 1.1 Počty plynofikovaných obcí v SO ORP Olomouckého kraje (k 1. 1. 2011)

SO ORP počet obcí

Podíl (%) celkem plynofikováno

Hranice 30 29 97

Jeseník 24 18 75

Konice 21 21 100

Lipník n. B. 14 14 100

Litovel 20 18 90

Mohelnice 14 13 93

Olomouc 45 45 100

Prostějov 76 76 100

Přerov 60 60 100

Šternberk 21 12 57

Šumperk 36 19 53

Uničov 10 10 100

Zábřeh 28 17 61

Olomoucký kraj 399 352 88

Tab. 1.2 Seznam obcí bez plynofikace podle SO ORP (k 1. 1. 2011)

SO ORP Obce bez plynofikace (počet)

Počet Názvy obcí

Hranice 1 Potštát

Jeseník 6 Bílá Voda, Černá Voda, Kobylá nad Vidnávkou, Uhelná, Velká Kraš, Vlčice

Konice 0 –

Lipník n. B. 0 –

Litovel 2 Dubčany, Střeň

Mohelnice 1 Krchleby

Olomouc 0 –

Prostějov 0 –

Přerov 0 –

Šternberk 9 Domašov nad Bystřicí, Domašov u Šternberka, Horní Loděnice, Hraničné Petrovice, Huzová, Jívová, Lipina, Mutkov, Norberčany

Šumperk 17 Branná, Bratrušov, Dlouhomilov, Hraběšice, Hrabišín, Chromeč, Jakubovice, Janoušov, Kopřivná, Malá Morava, Písařov, Rejchartice, Staré Město, Sudkov, Šléglov, Vernířovice, Vikantice

Uničov 0 –

Zábřeh 11 Brníčko, Drozdov, Hoštejn, Hynčina, Jedlí, Kamenná, Kolšov, Kosov, Postřelmůvek, Rohle, Vyšehoří

Příloha 2 Přehled výsledků telefonického šetření na úřadech vybraných obcí v Olomouckém kraji

Otázky pokládané starostům nebo jiným kompetentním pracovníkům městských a obecních úřadů (odpovědi uvedeny v tabulce 2.1): Otázka č. 1 Ve Vaší obci je zhruba … % bytů vytápěno pevnými palivy.

Vnímáte tento podíl jako vysoký?

Otázka č. 2 Jsou ve Vaší obci jiné možnosti vytápění domů než uhlím a dřevem

– plyn, společná kotelna pro více domů?

Otázka č. 3 Zaznamenali jste u občanů v obci v posledních letech výraznější

změnu ve využívání paliv k vytápění? Např. nahrazování uhlí

dřevem nebo zemním plynem nebo naopak odklon od zemního

plynu k tuhým palivům?

Otázka č. 4 Jak vnímáte kvalitu ovzduší v obci během zimy? Přispívá lokální

vytápění znatelně k jejímu zhoršení?

Otázka č. 5 Uvažujete v obci o nějakém programu podpory čistších způsobů

vytápění, např. větší využití zemního plynu, společná kotelna pro

více domů (ať už na biomasu nebo na jiná paliva)?

Příloha 2

Tab. 2.1 Odpovědi z telefonického šetření mezi starosty vybraných obcí v roce 2013 (1. část)

Obec SO ORP

Počet lokálně

vytápěných bytů

(bez DT)

Podíl bytů vytápěných

PP (%)

Poměr dřevo/

uhlí

Měrné emise TZL

Otázka č. 1 Otázka č. 2 Otázka č. 3 Otázka č. 4 Otázka č. 5

Hynčina Zábřeh 76 96 1,03 22,40 ano, jediná možnost ne především dřevo ne ne

Kobylá nad Vidnavkou Jeseník 117 87 0,46 21,28 ne ne 50 % dřevo, 50 % uhlí ne ne

Černá Voda Jeseník 210 89 0,92 21,18 ne, jediná možnost ne ne ne ne Norberčany Šternberk 115 93 0,81 20,94 ano ne především dřevo ne ne Libavá Olomouc 173 42 2,33 20,85 ne DT ne ne ne Postřelmůvek Zábřeh 111 89 0,36 20,77 ne ne ne ne ne Jívová Šternberk 183 88 0,59 20,30 ano, jediná možnost ne z uhlí na dřevo ne ne Drozdov Zábřeh 128 90 0,46 20,15 ne ne z uhlí na dřevo ne ne

Vlčice Jeseník 156 88 1,56 19,66 ne ne 50 % dřevo, 50 % plyn ano, velmi ne

Šubířov Konice 97 86 0,25 19,63 ano zemní plyn ze ZP na PP ano ne

Jedlí Zábřeh 241 86 0,29 19,38 ne, jediná možnost zemní plyn z elektřiny a ZP na PP ano ne

Hoštejn Zábřeh 152 95 0,78 19,25 ne, jediná možnost ne především uhlí ano, velmi ne Kosov Zábřeh 104 93 0,59 19,18 ne, jediná možnost ne z uhlí na dřevo ne jiné Hrabišín Šumperk 283 89 0,19 19,15 ne, jediná možnost ne především uhlí ne ano Hradec-Nová Ves Jeseník 103 78 0,54 19,05 ne, jediná možnost zemní plyn ne ne ne Domašov nad Bystřicí Šternberk 174 96 0,39 18,96 ano ne ne ano, velmi jiné Kopřivná Šumperk 93 87 0,37 18,95 ne ne ne ano ne Bratrušov Šumperk 195 85 0,24 18,86 ne, jediná možnost ne z elektřiny na PP ano ne Skorošice Jeseník 267 81 1,05 18,69 ano zemní plyn ze ZP na PP ne ne

Příloha 2

Tab. 2.1 Odpovědi z telefonického šetření mezi starosty vybraných obcí v roce 2013 (2. část)

Obec SO ORP

Počet lokálně

vytápěných bytů

(bez DT)

Podíl bytů vytápěných

PP (%)

Poměr dřevo/

uhlí

Měrné emise TZL

Otázka č. 1 Otázka č. 2 Otázka č. 3 Otázka č. 4 Otázka č. 5

Vyšehoří Zábřeh 63 83 0,18 18,61 ne, jediná možnost ne z uhlí na dřevo ano, velmi ne Uhelná Jeseník 168 89 1,81 18,57 ne, jediná možnost ne především uhlí ne ne Bílá Voda Jeseník 72 76 3,21 18,55 ne, jediná možnost ne především dřevo ne ne Staré Město Šumperk 577 73 0,36 18,51 ano DT ne ano ano

Malá Morava Šumperk 196 87 1,51 18,45 ano, jediná možnost ne z uhlí na dřevo ne ne

Písařov Šumperk 240 87 0,58 18,36 ne, jediná možnost ne především dřevo ne jiné Domašov u Šternberka Šternberk 101 90 0,57 18,26 ne ne z elektřiny na PP ano jiné

Kolšov Zábřeh 261 85 0,16 17,87 ano, jediná možnost ne ne ano ne

Jindřichov Přerov 153 75 3,07 17,64 ano zemní plyn ze ZP na dřevo ano jiné

Potštát Hranice 442 92 0,85 17,46 ano, jediná možnost ne především dřevo ano ne

Prostějovičky Prostějov 99 77 18,00 17,17 ne zemní plyn ze ZP na dřevo ano ne Skřípov Konice 116 76 0,60 17,04 ne zemní plyn ne ano jiné

Sobotín Šumperk 414 75 0,40 16,99 ano zemní plyn, DT ze ZP na PP ano ne

Chromeč Šumperk 194 75 0,18 16,53 ne, jediná možnost ne z uhlí na dřevo ne ne Brníčko Zábřeh 231 81 0,40 16,47 ano ne ne ano ne Jakubovice Šumperk 69 84 0,71 16,35 ne ne ne ne ne Vápenná Jeseník 361 61 0,82 16,28 ano zemní plyn z plynu na PP ano ano Dlouhomilov Šumperk 172 79 0,30 16,16 ne, jediná možnost ne ne ano ne

Příloha 3 Spotřeba paliv a objemy emisí v SO ORP Olomouckého kraje za tok 2011 podle scénářů obměny způsobů vytápění (vlastní zpracování)

Tab. 3.1 Scénář S1 (plná plynofikace, tj. změna vytápění uhlím a dřevem na zemní plyn)

(a) spotřeba paliv (t/rok, zemní plyn tis. m3)

SO ORP uhlí dřevo zemní plyn LTO PB

Hranice

11 347,0 1,2 1,9

Jeseník

15 206,0 8,4 30,0

Konice

5 149,5 0,0 4,7

Lipník n. B.

5 831,2 0,0 4,8

Litovel

9 073,8 2,5 49,1

Mohelnice

5 490,8 2,0 7,2

Olomouc

43 830,7 4,7 37,1

Prostějov

34 572,2 6,5 23,6

Přerov

20 516,7 2,5 12,0

Šternberk

7 817,8 0,0 17,3

Šumperk

21 149,0 2,7 17,2

Uničov

7 289,4 0,0 11,7

Zábřeh

10 175,9 0,0 6,3

Olomoucký kraj – – 197 450,0 30,4 222,8

(b) objemy emisí znečišťujících látek (t/rok)

SO ORP TZL SO2 NOx CO VOC

Hranice 0,2 0,0 14,8 3,6 0,7

Jeseník 0,3 0,2 19,8 4,9 1,0

Konice 0,1 0,0 6,7 1,6 0,3

Lipník n. B. 0,1 0,0 7,6 1,9 0,4

Litovel 0,2 0,1 11,9 2,9 0,6

Mohelnice 0,1 0,0 7,2 1,8 0,4

Olomouc 0,9 0,1 57,1 14,0 2,8

Prostějov 0,7 0,1 45,0 11,1 2,2

Přerov 0,4 0,1 26,7 6,6 1,3

Šternberk 0,2 0,0 10,2 2,5 0,5

Šumperk 0,4 0,1 27,5 6,8 1,4

Uničov 0,2 0,0 9,5 2,3 0,5

Zábřeh 0,2 0,0 13,2 3,3 0,7

Olomoucký kraj 4,1 0,7 257,1 63,3 12,7

Příloha 3

Tab. 3.2 Scénář S2 (plný přechod od uhlí na dřevo)

(a) spotřeba paliv (t/rok, zemní plyn tis. m3)

SO ORP uhlí dřevo zemní plyn LTO PB

Hranice 9 459,3 8 140,8 1,2 1,9

Jeseník

17 726,3 9 197,9 8,4 30,0

Konice 6 506,1 2 944,3 0,0 4,7

Lipník n. B. 4 670,5 4 248,2 0,0 4,8

Litovel

8 125,0 6 319,9 2,5 49,1

Mohelnice 6 370,3 3 331,7 2,0 7,2

Olomouc 17 060,9 38 048,0 4,7 37,1

Prostějov

14 707,2 29 587,3 6,5 23,6

Přerov 14 427,5 15 626,6 2,5 12,0

Šternberk 9 337,9 4 652,8 0,0 17,3

Šumperk

29 855,3 11 029,8 2,7 17,2

Uničov 6 141,6 5 207,8 0,0 11,7

Zábřeh 15 275,2 4 998,5 0,0 6,3

Olomoucký kraj – 159 663,1 143 333,5 30,4 222,8

(b) objemy emisí znečišťujících látek (t/rok)

SO ORP TZL SO2 NOx CO VOC

Hranice 49,4 9,5 17,2 12,1 8,9

Jeseník 92,4 17,9 24,4 20,7 16,4

Konice 33,9 6,5 8,4 7,5 6,0

Lipník n. B. 24,4 4,7 8,8 6,0 4,4

Litovel 42,4 8,2 14,0 10,2 7,6

Mohelnice 33,2 6,4 8,8 7,4 5,9

Olomouc 89,5 17,2 61,5 29,3 17,6

Prostějov 77,1 14,8 48,8 24,2 15,0

Přerov 75,3 14,5 30,4 19,4 13,8

Šternberk 48,7 9,3 12,6 10,8 8,6

Šumperk 155,5 29,9 35,3 33,4 27,3

Uničov 32,0 6,1 11,1 7,8 5,8

Zábřeh 79,5 15,3 17,2 16,9 13,9

Olomoucký kraj 833,2 160,3 298,6 205,7 151,3

Příloha 3

Tab. 3.3 Scénář S3 (kompromisní dílčí obměna uhlí na dřevo a zemní plyn)

(a) spotřeba paliv (t/rok, zemní plyn tis. m3)

SO ORP uhlí dřevo zemní plyn LTO PB

Hranice 1 956,3 5 899,6 8 499,6 1,2 1,9

Jeseník 3 461,2 11 535,9 9 796,2 8,4 30,0

Konice 1 485,6 3 657,3 3 266,2 0,0 4,7

Lipník n. B. 1 071,2 2 616,3 4 480,2 0,0 4,8

Litovel 1 918,1 4 562,4 6 696,3 2,5 49,1

Mohelnice 1 569,1 3 385,7 3 663,3 2,0 7,2

Olomouc 4 146,7 9 108,8 38 946,5 4,7 37,1

Prostějov 2 722,0 9 487,2 30 177,0 6,5 23,6

Přerov 3 795,0 7 149,9 16 448,8 2,5 12,0

Šternberk 2 282,2 5 477,4 4 972,3 0,0 17,3

Šumperk 8 188,5 15 725,2 12 270,8 2,7 17,2

Uničov 1 390,0 3 476,0 5 508,9 0,0 11,7

Zábřeh 4 142,1 8 410,6 5 530,3 0,0 6,3

Olomoucký kraj 38 128,0 90 492,4 150 256,5 30,4 222,8

(b) objemy emisí znečišťujících látek (t/rok)

SO ORP TZL SO2 NOx CO VOC

Hranice 44,1 33,9 19,1 96,7 23,2

Jeseník 83,6 61,2 27,8 170,4 41,7

Konice 29,1 24,9 9,8 71,6 16,7

Lipník n. B. 20,9 17,9 9,8 52,3 12,1

Litovel 36,8 32,0 15,8 93,0 21,6

Mohelnice 28,3 25,9 10,3 75,2 17,2

Olomouc 76,2 68,5 65,4 208,2 47,5

Prostějov 68,3 48,5 51,4 141,6 34,6

Přerov 63,2 61,5 34,0 183,2 41,2

Šternberk 44,0 38,1 14,9 109,8 25,5

Šumperk 137,4 132,9 43,4 388,1 87,7

Uničov 27,6 23,4 12,4 67,8 15,8

Zábřeh 71,8 67,6 21,4 196,6 44,7

Olomoucký kraj 731,4 636,3 335,4 1 854,5 429,5