Humanistické tisky v pražských fondech

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Humanistické tisky v pražských fondechAuthor(s): Jan MartínekSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 90, Čís. 2 (1967), pp. 184-192Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23465910 .

Accessed: 11/06/2014 05:28

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.108.140 on Wed, 11 Jun 2014 05:28:20 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23465910?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


ZPRÁVY

v rukopise 27-1-28 (XV, perg., in qu.), f 249r, pod názvem „Secuntur quedam collecta ... (seříznuto) studii Wiennensis

contra articulos Hussitarum" a začíná:

„Pro ista auctoritate: Nisi menducaveri

tis ... Io 6, (54). Est notandum, quod hec

auctoritas."

Z rukopisů novodobých upozorňujeme na sign. 27-2-29 (XVIII, pap., in qu.), kde

S3 dochoval popis cesty knížete Karla

Bedřicha Furstenberga (t 1744)23 do Saska

s titulem: „Beschreibung der Reise des

Fiirsten Carl Friedrich zu Fiirstenberg υοη

Prag durch Ober- und Nidersachsen a.

1730" (citováno podle rukopisného kata

logu). Lze stručně shrnout: Bohemika v dnešní

knihovně v St. Paul náleží téměř výlučně do okruhu literatury, která vznikla v 2.

pol. 14. století. Převládá literatura kon

templativně naučná, parcdický text je

výjimkou. Ojedinělý výskyt protihusitské

23 Poslední potomek moskirchenské větve.

polemické literatury ]e znamením, že díla

českých revolučních kazatelů a reformá

torů pronikala za hranice vlasti jen výji mečně.

Pavel Spunar

Konkordance signatur s čísly Schrollova

katalogu /tzv. nové signatury rukopisů):

25-4 33 =

26-1-8 =

26-4-12 =

27-1-6 =

27-1-25 =

27-1-28 =

27-2-21 =

27 2-23 =

27-2-26 =

27-2-29 =

28-2-9 =

28-2-23 =

28-2-26 =

28-3-1 =

28 3-22 =

28-3-27 =

28-4-22 =

28-5-2 =

28-5-9 =

28-5-12 =

74 15

192 27

237 246 232 220 240 260 116 136 133 106 100 110 77 58 60 65

Humanistické tisky v pražských fondech

V poslední době se uskutečňuje soustavný průzkum humanistických bohemik v mimo

pražských fondech. To neznamená, že by se nepočítalo s náhodnými nálezy dosud ne

známých nebo nezpracovaných tisků přímo na území Prahy. Sotva' však bylo možno

očekávat, že se podaří objevit naleziště několika set humanistických tisků, jimž dosud

nebyla věnována v pracích, zabývajících se tímto obdobím, patřičná pozornost. R. 1955 byla za redakce tehdejšího archiváře města Prahy Václava Hlavsy vydána

publikace, nadepsaná „Archiv hlavního města Prahy — Průvodce po fondech a sbír

kách", kde byla po zásluze věnována velká pozornost také knihovně této instituce,

zejména starým tiskům; podíl humanistik však nijak zvlášť zdůrazněn nebyl. V dů sledku toho unikala tato vzácná část sbírky i nadále pozornosti badatelů ve zmíněné literární oblasti, přestože toto oddělení bylo válkou postiženo poměrně nejméně a na

opak mělo právě v poválečné době rozsáhlé přírůstky. Tisky tam uložené pocházejí částečně z pozůstalosti dr. Friedela Picka, prDfesora lékařské fakulty německé univer

sity v Praze, autora rozsáhlé publikace o Janu Jesseniovi. Některé paleotypy mají exlibris s textem: „Ze sbírek SJ". Tisky se dochovaly částečně v konvolutech v dobové vazbě (2 С 171], částečně v sešitcích po jednom tisku, které jsou však přesto označo

vány jako adligáty, protože jsou spojeny vždy ve větším počtu pod jednu signaturu (2 В 298, 2 В 299, 2 В 300 atd.). Část těchto tisků pochází patrně z původního kon

volutu, který patřil Mikuláši Luteolovi z Kutné Hory. Jemu je určeno rukopisné věno vání v tiscích 2 В 298/2 a 2 В 298/10 a jeho vlastní literární práce jsou v tiscích 2 В 295/7, 2 В 297/6 а 2 В 299/9. Většinou se tisky týkají pražské university. Obsahují především universitní disputace, provázené často verši i věnováním většímu počtu

184



ZPRÁVY

humanistů, a gratulačnl sborníky к magisterským a bakalářským promocím. Kromě

toho jsou výrazně zastoupeny příležitostné skladby, vzniklé v okruhu humanistů na

dvoře Rudolía II., i rozsáhlejší díla významných humanistických autorů různých období.

Převážná část těchto prací byla vytištěna v Praze. Celkem obsahuje sbírka několik set

humanistických tisků. Více než sto je české provenience. Zde pojednáme, jako obvykle,

pouze o tiscích dosud neznámých:

Aegidii, Florianu s, ze Žlutíc (o něm Rukověť — dále jen R - 1, str. 48n.j:

Elegia ad virům... conspicuum . . . Maxlmillanum Hosstialek . . . 1618 (2 В 298/6). Při

spěli Campanus a Fradelius. V titulu životopisné údaje. Albertu s, Leonhardus, z Horního Slavkova (R 1, str. 67 п.): Epigrammatum

liber 1. . .. Pragae ... 1603 (2 A 94/11). Svůj literární program vyjadřuje autor na

titulním listě. К antickému vzoru soudobé epigramatické tvorby zaujímá negativní

stanovisko: Haud mihi Bilbilici placuit de more poetae

obscaenos versu commemorare iocos.

Dílo je věnováno známému mecenáši humanistů Jáchymu Těchenickému. Jednotlivé

básně připsal autor Janu Bezdružickému z Kolovrat, Jakubu Menšíkovi z Menštejna, Erhardu Doupovci z Doupova, Oldřichu Svatkovskému z Dobrohoště, Matyáši, Janovi,

Václavu a Pavlu z Jizbice, Janu Theodorovi z Ottersdorfu, Adamu Huberovi z Riesen

pachu, Jindřichu Clingeriovi de Abieto, Janu Cyaneovi z Hlucholaz, Bartoloměji Bilo

viovi, Balt. Exnerovi, Kašparu Dornaviovi, Zachariášl Bruncvíkovi, Ondřeji Mitisconidovi

Pražskému, Jindřichu Bohrmannovi, matematiku Janu Schullerovi, Jindřichu Nuscheliovi

z Toužimi, Jiřímu Albertovi (o němž výslovně říká, že není jeho příbuzným) ze

Schontalu (u Toužimi — nyní Krásné Údolí), svému bratru Janu Albertovi, bratranci

Kašparu Prelliovi, svým žákům Vilému Jindřichu Bezdružickému z Kolovrat, Václavu

Svatkovskému z Dobrohoště a Rakušanu Ondřeji Zellerovi. Jak je vidět, jde většinou

o osoby významné a v dějinách české humanistické literatury dobře známé. Z uve

deného výčtu také vyplývá, že Albertus patřil к nevelké skupině západočeských Němců,

kteří udržovali významné styky také s českými humanisty. Albertus navázal tyto přá

telské vztahy převážně za svého pobytu v Praze. Vyplynuly částečně též z jeho funkce

vychovatele ve šlechtických rodinách; proto je ve výčtu osob, jimž jsou verše věno

vány, výrazně zastoupena také šlechta. Básně obsahují cenné biografické údaje a jsou svědectvím literárních zájmů autora i jeho korespondentů. Albertus se zmiňuje také

o svém literárním díle, které není ve sbírce otištěno. Jak se z této zmínky dovídáme,

věnoval je Janu Theodorovi z Ottersdorfu. Obsahovalo passl crudelia junera Christi

a bylo složeno imparibus numeris (elegickým distichem). Ve výčtu Albertových skladeb

(R 1, str. 67—69) se s tímto spisem nesetkáváme. Známé Albertovo dílo Precatio contra

Turcam (R 1, str. 68) zajímavě doplňují Albertovy verše, otištěné v naší sbírce a vě

nované Prelliovi, v nichž se autor loučí s tímto svým příbuzným, odcházejícím do

tureckých válek. Zmiňuje se o svém vlastním pobytu v Uhrách a vyslovuje politování,

že se nemůže osobně zúčastnit bojů, v nichž, jak věří, by osvědčil nevšední statečnost:

Atque utinam tecum proficisci detur et una cernere Hungariam, quae mihi visa prius!

Čerte animum nosses vel magno corpore dlgnum esse mihi et promptas ad fera bella manus.

Albertovu skutečnou mentalitu však prozrazují závěrečné verše, v nichž radí Prelliovi,

aby byl v boji opatrný [cautus congrediare, velím} a dodává:

Semper in audaces minus est audacia tuta, tu, rogo, sic pugnes, ut remeare queas.

Závěr sbírky vyplňují satirické epigramy, namířené proti osobám, které autor padle

zvyku své doby nejmenuje. Kromě latinských básní jsou v tisku i verše řecké.

185



ZPRÁVY

Blahowsky, Georgius: Positiones de visu, quas ... sub praeside ... Georgio Schultissio de Felsdorf ... 4. Septembris anno 1619 hora locoque consueto publicae

disquisitioni proponlt ... Pragae (2 В 300/7). Básněmi přispěli M. Georgius Bergerus a Grinbergk a M. F(lorianus) Ae(gidii) Z(luticenus).

Campanus, Iohannes: De larga vespera elegidion aliquot ecclesiasticis Pra

gensibus ineunte anno 1620 loco strenae dlcatum . . . Pragae (2 В 299/20). Tisk je blaho

přáni к novému roku 1620. Campanus se vrací v úvahách к vánočním svátkům a za

bývá se vysvětlením názvu Štědrého dne. V té souvislosti se staví proti příkazu celo

denního postu o tomto svátku. Způsob, jak Štědrý večer slavili jeho současníci, ozna

čuje za barbarský:

Larga dies (dicent) dieta est, quia Vespere largo sumere fas avida pocula larga manu.

Hine tales Epicureo de sangulne porci effringunt plenos evacuantque cados.

At tantum semel, inquis, edunt de more Platonis nee sumunt Larga prandia larga dle.

Pranderent, mailem, quam sic convivia sera in noctis madidi tempora sera trahant.

Unde seeras aedes somno vinoque madentes sic subeunt, pleno gutture grande boant.

Quod genus hoc hominum? Quae talem barbara morem

infesti festi moribus ora ferat? Sed nihil in festo vitii est; fex stulta profanans

festa gulae tetro erimine erimen habet.

Zmiňuje se o starém zvyku dávat kalendáře к novému roku. Tento zvyk, který kdysi

přispěl к rozkvětu astrologie, se v jeho době již opouští. Sám autor spatřuje nej

vhodnější formu novoročního blahopřání v básni. Literární dílo přetrvává podle jeho názoru plody výtvarného umění. Malby, jimiž bývaly provázeny kalendáře, vyblednou, ale verše zůstanou stále svěží. — V novoročních přáních bývalo zvykem vzpomínat na události minulého roku a vyslovovat dohady o budoucím vývoji. Je příznačné, že

Campanus tyto věci ve svých verších zcela opominul, je to tím nápadnější, že se tak

stalo v době, kdy si již většina humanistů uvědomovala dosah současného dění a prá vem očekávala dramatický vývoj událostí v nejbližším období. Stačí připomenout verše

Clementa Žebráckého (R 1, str. 374 n.) a Adama Rosacia z Karlsperka (D. Martínková, LF 84, 1961, str. 160 n.), jehož spis Ráchel Prachensis byl napsán ve stejnou dobu jako

Campanova elegie o Štědrém večeru (anno Domini ineunte 1620). Třebaže z Campanovy elegie nepoznáváme stanovisko jejího autora к současným událostem, přispívá toto

dílko významným způsobem к poznání jeho tvorby na sklonku života. Dosud totiž nebyl znám žádný jeho samostatný spis, pojící se к r. 1620, pouze několik drobných příspěvků, z nichž žádný nepřesahuje 10 elegických distich.

Crupius, Ioannes, z Pacova (R 1, str. 511): Quinta disputatio de natura

stellarum, quam ... sub praesidio ... Basilii ... 1620 ... proponit ... Pragae (2 В

299/7). ϋ letopočtu je dopsáno denní datum 15. Ianfuarii). Na titulním listě přispěl básní M. Florianus Vermilius Straconicenus.

Czernowsky, Matthaeus Georgius (R 2, str. 20): Applausus ... Ferdi

nanda secunda.... Pragae ... 1627 (2 В 296/5). Na fol. (5)a verše, jinak próza.

Dentulinus, Ioannes, z Tábora (R 2 str. 36 п.): Positiones de motu ... in alma eí vetusta Pragensi academia ad disputandum anno 1619 18. Sepíemb. propositae praeside ... M. Georgio Schultissio de Felsdorf ... Pragae (2 В 300/9). Verši dopro vodili tuto disputaci Petrus Fradelius a Andreas Stupanus Lunaeus.

Faberii (Faberius), Ioannes, z Pacova (R 1, str. 119 п.): Disputatio politica de principe et consiliariis, quam ... in ... academia Pragensi ... 22. Ianuarii anno 1620 dejendet ... (2 В 299/8). Na rubu titulního listu věnování 6 osobám. Na titulním

186



ZPRÁVY

listu napsal průvodní verše Iacobus Iacobaeus (Mlnárik, Iac. Iacobaeus, Bratislava 1963,

]e neuvádí) a v závěru M. Iacobus Wczelinus.

Girconius (Jirkonides], Ρ a u 1 u s, z Kutné Hory (R 2, str. 453): Historia pas sionis et resurrectíonis ... Christi succincte delineata et in schola Zatecensi Paulo

Hirclo Lunaeo, Venceslao Nigrino Lunaeo, secundae classis discipulis, ad perorandum

proposita a Paulo Girconio Guttebergeno, conrect. scholae eiusdem. Pragae s. a. (2 В

298/12). Věnování 7 osobám. V závěru verše, jejichž autorem je Iacobus Ioachimus

Trebenicenus.

Christianus (Kristián) z Kol din a, Paulus: Liber elegiarum compre

hendens argumenta slngulorum capitum Novi testamenti ordine alphabetico, gnomas ex S. Matthaei euangelio selectas, illustriores aliquot sacrorum bibliorum figuras additls

imaginibus, summam religionis Christianae ... Pragae ... 1563 (2 A 408). Rekonstrukci

Koldínova díla, provedenou v ZJKF 9 (1967), str. 11—14, na základě neúplného výtisku a dalších údajů, nyní zcela potvrzuje nález úplného exempláře. Jak již bylo zdůrazněno

na uvedeném místě, nebylo doposud známo žádné rozsáhlejší Koldínovo latinské dílo.

Nález tohoto spisu o 72 foliích je tedy významným dokladem o Koldínově činnosti

v oblasti latinské literatury.

Iacobaeus, Iacobus, z Kutné Hory (R 2, str. 409 п.): Gratulatio novis пир

tits ... d. M. Iacobi Iacobaei Guttenbergeni, ministři verbi divini in diaecesin Auhoni

censem destinati etc., quas celebrabat cum ... virgine Marianna, piae et sanctae re

cordaiionis S. lohannis Wczelini, de ecclesiis multis meritiss., filia. Neo-Pragae

23. Aprilis . . . anno 1619 ab amicis et popularibus conscripta (2 В 298/14). Přispělo

19 autorů (Campanus, Troilus, Fradelius, Basilius, G<eorg. Galii Chrudimenus, D. Alginus, T. Adalbertus, S. Martinius, los. Albinus Piscenus, G. Sarcander, F. Aegidii, Iac. Wcze

linus, Maconius, Andr. Stupanus, Ioh. C. Kozelius, Ioan. Vallensis, Simon Valecius

Peldrzimovinus, Dan. Faberius, Iac. Faberii). Fradelius připsal ke svým veršům po

známku: Нас forma scripsi ad doctiss. Iacobum, magnum magnae Britanniae monar

cham, Basilius napsal vedle latinských též hebrejské verše a Albertus české. Sborník

náleží tedy svou povahou také do Knihopisu českých a slovenských tisků. Věcné údaje v jednotlivých příspěvcích do této rozsáhlé gratulační publikace umožňují lepší poznání

životních osudů Iacobaeových, který se těší díky tomu, že za svého působení ve slo

venském exilu vydal spis Gentis Slavonicae lacrumae, suspiria et vota, veliké pozornosti

slovenských literárních badatelů. Minárik uvádí v citované práci (výše s. v. Faberii,

Ioannes) na str. 27, že Iacobaeus byl poslán na školu do Rokycan, ale že toto místo

as,i nenastoupil pro nízký plat, který tamnímu bakaláři (= správci školy) příslušel. Iacobaeovo rokycanské působení je však doloženo ve verších na fol. В 2a:

Suticium tua prima fuit jax, alíera Plsca, tertia Iuncopolis, quartula Praga Nova est.

Údaj pro nás v této souvislosti významný se skrývá pod jménem Iuncopolis, což je vedle běžného Rochesana velmi vzácný, snad ojedinělý latinský název města Rokycan,,

vycházející z české etymologie tohoto jména: iuncus = sítí (rokytí). V jakém smyslu

je třeba chápat slovo fax, je patrné z veršů na fol. В 2a:

Ex animo reliquas igitur depone puellas, quas Piseca tibi Suttna vel ipsa dabat.

Jsou tedy obě citovaná disticha výčtem Iacobaeových známostí ve městech, kde pů sobil. Minárikovo přibližné datování Iacobaeova sňatku (podia všetkého v prve] polo vici roku 1619; str. 28) můžeme nyní nahradit přesným určením: 23. 4. 1619. Iacobaeův

příchod do Ohonic lze však datovat do dřívější doby, než by vyplývalo z Minárikových

údajů. Již v našem sborníku (fol. В 4b) se totiž říká ve verších (metricky nikoli ne

závadných):

187



ZPRÁVY

. .. Czechlcam поп Auhonicium sed

Pod označením Aréna je třeba rozumět

baeovýcti vyhlídkách na bohatou faru v

cernis Arenam cernis arnice tuum.

Iacobaeovo dřívější působiště Písek. 0 Iaco

Ohonících se mluví na fol. A 2 a:

Una dies, divi quae gaudet voce Georgl, te faciet sponsum at altera mox parochum.

Také z ostatních příspěvků je možno čerpat biografické zprávy o Iacobaeovi.

Iesse ničenu s, Martinus (R 2, str. 438 п.): Progymnasmatum physicarum

(inkoustem opraveno na správné physicorum) septima de meteoris ignitis, ad quam ...

1620, 11. Cal. Mart. publice respondere contendet [2 В 299/15). Věnování 11 osobám.

Autor ]e podepsán Jako r(ector) sho (sic! = scholae] D. Venc. Zastával tedy r. 1620

týž úřad jako v roce předešlém.

Lanczmanius, Iohannes, z Nového Bydžova: Disputatio de mendaciů,

quam ... in ... academia Pragensi . . . mensis Decembris 14. die . . . publicae ουζητήσει committit ... 1618 (2 В 298/8]. Věnování dvěma osobám a žákům první třídy vzorné

školy (classes) při pražské akademii. Jména všech 18 žáků této nejvyšší třídy jsou uvedena.

Μ a i u s, Nicolaus: In obitum .. . Magdalenae, . .. Nicolai Mali, S. С. M. in

appellationum curia conslliaríi, coniugis .. ., XIV. Aprilis ... 1608. anni, aetatis 75 .. .

vita defunctae ... Pragae (2 В 353/6]. Přispěli: Ioh. Iessenius a Iessen, Bartol. Hawlik, Matthias Arnoldinus, Carolides, G. Martinius a Baldhoven, Campanus, Nic. Pelargus. Sborník doplňuje údaje o Maiově působení v Čechách. Doposud byly pro nás zdrojem těchto informací Paměti Mikuláše Dačického z Heslová, kde je oceňován Maiův ne

smlouvavý postup proti podvodníkům, kteří se chtěli obohacovat na úkor královské

komory, a sborník Carmina nuptialia, vydaný к Maiovu druhému sňatku, slavenému

23. 9. 1608, tedy krátce po úmrtí jeho první manželky. Další zprávy o Maiovi přináší

jiný zjištěný sborník, který se týká úmrtí Maiova tchána, lékaře Pavla Sigismunda in Grunaw (+ 1610). Tento tisk uvádíme níže pod jménem Sigismundovým.

Nicorns, Adam: Disputatio quarta de stellis, quam ... in alma et vetustissima

Pragensi academia ad disputandum anno ... 1619 3. Idibus Decemb. proposuit prae síde . . . Basilio .. . Adamus Nicorus Voznicenus, rector s. D. Adalberti minoris. Pragae

[2 В 300/14). Průvodní básně napsali: Nicolaus Spissius, Martinus Buiacius, Ioannes

Kuttnaur Rovenus.

Procopius, Matthaeus, ze Stříbra: Theoremata physica de affectionibus somni et somnio divino praesente numíne et lumine in antiquissima .. . academia Pra

gensi praeside ... Georgio Schultissio ... 3. lulii anni 1619 . . . publico actu disputa tionis ... enodanda ... Pragae ... 1619 (2 В 300/4). Básněmi přispěli M. Martinus

Galii Zluticenu? a M. Ioh. Maconius Mitenus.

Procopius (týž jako nahoře): Secunda disputatio physica de caelo ... 27. No

vembris anni decurrentis 1619 habita ... Pragae [2 В 295/7]. Na rubu tit. listu věnování

4 osobám. Verši přispěl Nicolaus Luteola Guttenus.

Sigismundus in Grunaw, Paulus: Epitaphia víro nobilissimo et excellen

tissimo dn. Paulo Sigismundo in Grunaw, S. C. Maiestatis medico aulico experientia clarissimo et de multis bene merito, V. Idus Mart. hor. 4 ... vita pie defuncto et

19. Martii honorifice sepulto scripta a genero et amicis. Pragae ... 1610 (2 В 353/8).

Přispěli: Maius (srov. výše), Otto Melander, Carclides, Campanus, Matthias Arnoldinus.

Životopisné údaje. Campanus nadepsal svou skladbu: Ex Bernardo Sscardeonio de

Ludovico Corthusio, I. C. Patavino a uvedl ]i distiehem:

„Nemo те lachrymls decoret пес junera plangat" Corthusius iuris lux Ludovicus alt.

188



ZPRÁVY

První verš tohoto disticha pochází však celý až na poslední slovo již od římského

básníka Quinta Ennia.

Smolík, Daniel, z Horažďovic: Adolescentům duorum Danielis Smolík et lohan

nis Kozák Horazdieiovicensium viaticum itineris. Pragae ... 1619 [2 В 299/9). Po do

poručujícím listu, který vydala pražská universita oběma studentům na cestu do sever

ního Německa, jsou otištěny příspěvky, které napsali: Troilus, Fradelius, Georg. Schul

tissius, Adam Hartmannus, Nic. Luteola. Závěrečné verše napsal sám Daniel Smolík.

a Tiecthenicz (z Těchenic), Georgius Matthaeus: Propemptica nobili

et spectatissimae indolis iuveni Georgio Matthaeo a Tiechenicz, nobilis dn. loachimi

a Tiechenicz, olim S. C. Maiestatis et Novae civitatis Pragensis hypparchi (sic) пес поп

in supremis Regni Boemiae iudiciis procuratoris primaríÍ, filio unico iter in Germaniam

causa studiorum 9. lan. an. 1609 . . . suscipienti amoris et honoris ergo scripta. Pragae

(2 В 353/7). Přispěli: Christ. Mathebaeus, Goerg. Hanussius Landskron., Campanus,

Benedictus, Chr. Mathebaeus, Poeonius, Ripa, Ioan. Woborsky, Samuel Mathaesius

Milivenus. Za Mathebaeovým příspěvkem je rektorovo doporučení, datované 8. 1. 1609,

s biografickými údaji o rodu z Těchenic. Jak je vidět ze vzájemného srovnání tohoto

i předešlého sborníku i z porovnání obou s nedávno objevenými propemptiky, vydanými r. 1608 Kašparu Ambrosioví na cestu do Polska (ZJKF 8, 1966, str. 149—152), bylo

uspořádání tohoto druhu blahopřejných publikací neméně ustálené než uspořádání

běžnějších příležitostných tisků, jako byla epithalamia. 1 v jednotlivých příspěvcích

je možno vidět značnou vzájemnou podobnost. Vavřinec Benedictus z Nedožer začíná

dokonce svůj příspěvek týmž citátem (Verg. Aen. I 646) jako v blahopřání Ambrosioví

(ZKJF 8, 1966, str. 151):

„Omnls in Ascanio caři stat eura parentis" de duce Dardanio Musa Maronis ait.

Obsahově významnější je Poeoniův příspěvek, určený otci Jiřího Matouše z Těchenic

Jáchymovi. Poeonius oceňuje v těchto verších Jáchymovo mecenášství a výmluvnost

v českém i latinském jazyce:

Tanta etiam est in te dulcis facundia linguae, quanta prior Czechico поп fuit ulla foro.

Te quoties Caesar causas audlvlt agentem miratusque oris suavia verba tui?

Ipss ego te nuper Latio sermone diserte natalem audivi concelebrare Dei...

Mathaesius se zmiňuje o svém úmyslu vypravit se rovněž na studie do Německa na

jaře téhož roku. Své rozhodnutí uskutečnil, ovšem, jak se zdá, o něco později. Dne

8. 8. 1611 byl zapsán v Herbornu a 1. 10. 1611 v Altdorfu, a to obvyklejší formou svého

jména Mathisaeus, jíž většinou užíval i ve svých literárních pracích (H. Kunstmann,

Die Ntirnberger Universita t Altdorf und Bohmen, Koln-Graz 1963, str. 208).

Zezhule, Henricus: In obitum ... Magdalenae, piae memoriae nobilis viri

dn. M. Barptolomaei Hawlichii Srnoveczll a Warwaziova filiae, et ... dn. Henrici

Zezhule, S. C. Μ. a servitiis ad tributu statuum Regni Bohemiae ..maritae, 22 annos, 13 septimanas et 5 dies natae, ... Pragae ... 1619 (2 В 298/17). Verše napsali: M. Ioh.

Sictor, Ioh. Wenc. Hawlichius ..., frater germanus, Math. Zídek, I. Huber Risenbach.

V této zprávě nebyl zpracován materiál, který nově zjištěné tisky poskytují, ani

zdaleka v úplnosti. Může se tak snad částeCně stát v dalších svazcích Rukověti (3—5),

především však v jejích dodatcích. Mnoho bude možno vytěžit zvláště z tištěných

dedikací, kde se zpravidla přesně uvádějí povolání jednotlivých osob ke dni vydání tisku. Tyto dedikace byly zatím odbyty jen poznámkou o počtu osob, jimž bylo to které

Listy filologické 189



ZPRÁVY

dílo věnováno. Také z obsahu básní samých bude ještě možno čerpat řadu závažných

věcných údajů. V této souvislosti nebyly dále uvedeny latinské tisky, které jsou sice známé odjinu !,

ale nabývají unikátní povahy tím, že jsou komentovány rukopisnými poznámkami. Lze

upozornit zvláště na konvolut 2 С 171, který sice obsahuje výhradně publikace již

zpracované, ale jehož některé části mají cenné rukopisné marginálie, zachycující větši

nou úmrtní data {zvláště u adl. 3). Tak u Jáchyma Hynconia, o jehož úmrtí

není v Rukověti (2, str. 377) žádný časový údaj, je v tomto tisku zajímavá poznámka: Se ipsum flammis suffocavit anno Christi 1583. Komentátor však zapisoval data v ně

kterých případech po značném časovém odstupu a příliš spoléhal na svou paměť. Jen

tak lze vysvětlit, proč uvedl u Tomáše Mitise datum úmrtí 1590 místo správ ného 1591 (31. 1.). Někdy je údaj označen jako přibližný (Ioannes Wladorius

a Wladore Collinus mortuus est Podiebradii circa annum 1595).

Do skupiny tištěných textů, jimž dodávají unikátní povahu rukopisné poznámky,

patří rovněž tisky, opatřené vlastnoručními dedikacemi autorů, jako je exemplář díla

Matouše С o 11 i η a, Ad invictissimum ... Ferdinandům [1558; 2 В 352/10; R 1,

str. 430) s autorovým vlastnoručním věnováním pražskému administrátoru Henriku

Scriboniovi, jehož označuje za svého ochránce.

V tomto článku nebyly konečně zmíněny ani prozaické spisy autorů, kteří psali i jinak výhradně prózou. Že i takové tisky musejí být pro životopisy humanistů,

o nichž pojednává Rukověť, zpracovány, lze ukázat na příkladu prozaického spisu

Disputatio VIII. de meteorís [2 В 299/16), jehož autorem je Paulus Ssarvochíus

z Domažlic. Toto dílko obsaihuje věnování 10 osobám, z nichž se některé činně

zúčastnily literárního života. Stranou byla v této zprávě ponechána knihopisná bohe

mika. I v této oblasti si lze slibovat cenné nálezy.

V uvedené sbírce je též vzácný [nikoli však unikátní) výtisk polemického díla

Tadeáše Hájka z Hájku, Responsio z r. 1576 (2 В 343/13). Tento tisk pro vázeli verši Tomáš Mitis, David Crinitus [celkem 4 básně) a Kašpar Cropacius. Dále

byl zjištěn výtisk překladu Libaniovy 26 deklamace, pořízeného Weígandem de Saltza

r. 1501 s věnováním Janu z Vartenberka a vydaného v Lipsku 1511 (2 В 352/2; srov. RE XII 2, sl. 2514, 2545), a konečně exempláře Mitisových edic díla Bohuslava

Hasište jnského [2A51, 2 A 10).

Jak jiz bylo naznačeno, lze povazovat zjištěni noveno naleziste velkeho poctu huma

nistických tisků přímo na území města Prahy v době, kdy je již v plném proudu

průzkum mimopražských ústavů, za zcela neočekávané. Nemenším překvapením je nález humanistických veršovaných prací v hospodářských spisech (Oeconomica) Kar

lovy university. V porušené vazbě rukopisu Oec В 4 byly objeveny dva jednolisty,

obsahující verše Jakuba Sophiana Vodňanského. Tituly těchto jednolistů

(pokud je bylo možno zjistit bez dalšího poškození vazby) znějí takto: 1. Clarissimis ...

cl. Vencesilao Gamarith a Rowln et d. Adamo Myslik ab Hirssow ... 2. Carmen de gra tuita misericordia ...ad Venc. ... (poškozeno) seniorem a Rziczan et in Horzowicz...

Podrobněji budou moci být tisky prozkoumány po odborném vynětí z vazby zmíněné

úřední knihy.

Zdrojem poznani nových bohemik mohou být take konvoluty, jimž zatím nebyla věnována pozornost pro jejich zahraniční původ. Dokladem je strahovský konvolut

EF XIII 18, obsahujíc! čtyři rozsáhlé soubory disputací, konaných r. 1611 na universitě

v Giessenu. Je nutno upozornit, že tu jde o jiný způsob vydávání disputací, než s jakým

jsme se v tomto článku zatím seznámili. Universitní rozpravy, uvedené v předchozích

odstavcích, jsou ukázkou edičního způsobu, běžného v českých zemích. Byly uveřej

ňovány samostatně, často v drobných čtyřlistových publikacích, na jejich vydání měl

zájem především disputující, i když nenesl vždy všechny výlohy s tiskem spojené.

190



ZPRÁVY

V cizině se vedle těchto samostatně publikovaných universitních rozprav uplatnilo ve velkém rozsahu i souborné vydávání disputací, konaných na určité universitě téhož

dne nebo v témž období a obsahově úzce souvisejících. Na takovém publikování rozprav měla vedle jejich účastníků zájem především universita a dále profesor, který dispu tace řídil. Typograficky tvořily tyto soubory celky, ale jednotlivým rozpravám byla

ponechána určitá míra samostatnosti tím, že měly vlastní titulní listy, na nichž byl

poměr к celku vyjádřen zpravidla jen pořadovým číslem disputace, a že bývaly tištěny na samostatných složkách, takže mohly být vyňaty z celku. Vzácně byly takovým

resp. podobným způsobem vydány i pražské disputace. Dokladem může být soubor,

uveřejněný pražským profesorem Janem Matyášem ze Sudetu v Amberku 1615 pod

názvem Consuetudines feudorum ... in augusta Bohemorum academia publici exercitii

causa propositae (Strahov CJ VI 61). Uspořádání disputací, ať byly vydány souborně

nebo samostatně, bylo ustálené. Na rubu titulního listu bylo zpravidla autorovo věno

vání rodičům, příbuzným nebo osobám, které autora podporovaly na studiích nebo

umožnily vydání spisu. Pak následoval text rozpravy, často pouhá osnova. Na konci

byly připojeny veršované pochvaly a gratulace autorovi od profesorů nebo spolužáků.

V souborech disputací bývala kromě toho na úvodním archu předmluva profesora,

který rozpravu řídil, jeho věnování souboru jako celku významným osobnostem, ne

zřídka rodičům šlechtických žáků nebo těmto žákům samotným, a konečně přehled

disputací a jména jejich autorů.

První tisk zmíněného strahovského konvolutu, který je typickým příkladem soubor

ného vydávání disputací, má název: Collegium ethicum ύετικώς και ζητηχικώς hoc est

sub thesium brevissimarum et disquisitionum iucundíssimarum forma pertractatum

atque in illustri academia Giessena ex venerandae facultatis philosophicae permissu

ad disputandum propositum a M. Christiano Matthia Dithmarso, Giessae excudebat

Casparus Chemlinus 1611. Je tam celkem 8 disputací, z nichž 6 pochází od Cechů.

Na fol. A 4b jsou uvedena jejich jména takto: 1. lohannes Albertus a Wiskorzicz,

nobilis Bohemus, 2. Wenceslaus Stephanus Dworzeczky ab Olbramowitz, eques

Bohemus, 3. lohannes Dionysius Brzezesky (dále se vyskytuje toto jméno v podobě

Bezesky, správně Březský) a Ploskovitz, eques Bohemus, 4. lohannes Trošt a Tiejjen

thal, nobilis Bohemus, 5. Vratislaus Peldrzimowky (sic) a Wiskorzicz, nobilis Bohe

mus, 6. Casparus Behmer a Weimer, nobilis Bohemus. Jméno prvního disputujícího

je na titulním listě jeho rozpravy uvedeno takto: lohannes Albertus Peldrzimowsky a Wiskorzicz, nobilis Bohemus (podle věnování na rubu titulního listu disputace syn

Jana Peldřimovského z V., tedy bratr Vratislava P. z V., uvedeného pod č. 5; o Janu

a Vratislavovi Peldřimovských J. Dobiáš, Dějiny král. m. Pelhřimova III 1, Pelhřimov

1950, str. 237—249). V této souvislosti nelze vypočítávat osoby českého původu, Jimž byly věnovány jed

notlivé disputace. Lze jen souhrnně konstatovat, že jde o cenný materiál к prosopo

grafii humanistických spisovatelů a příznivců humanistického literárního snažení.

Všimneme si pouze některých průvodních básní. Dvoreckému napsal blahopřejné verše

Conradus Brachmannus, poet. et histor. profess. p(ublicus). 0 Dvoreckého předchozí

disputaci říká:

Novit adhuc secům et memori sub mente volutat diva Palaeconie (sic) et nunc Rittershusius aureo

elogio extollit, quod publica verba serebas e cathedra, queis imperii legumque rigorem damnabas mitesque animas in rege probabas.

Výrazem Palaeconie (správně Palaeocome) rozumí autor Altdorf, kde byl profesorem

zmíněný Rittershusius a kde Dvorecký stejně jako některé jiné osoby, jmenované v po

pisovaném konvolutu, předtím studoval (H. Kunstmann, Die Niirnberger Universitat Alt

191



ZPRÁVY

dorf und Bohmen, Koln-Graz 1963, str. 194). Další pochvalné verše napsali M. Salomon

Codomannus z Bayreuthu a Bartholomaeus Saxo ze Zhořelce, Dvoreckého praeceptor

(ephorus). Trostovu disputaci doprovodil latinskou básní již zmíněný Codomannus

a Behmerovu řeckými verši Hieronymus Hirnius z Magdeburka. Další soubor (adl. 1), nazvaný Collegium ethlcum II. (jinak titul téméř stejný jako

u Collegia I.), je jako celek věnován Vratislavu Peldřimovskému, Behmerovi, Danielu

Meisnerovi z Prahy a dvěma jiným osobám. Autorem dedikace je Christianus Matthias

Dithmarsus, který disputaci řídil. Mezi disputujícími je již zmíněný Daniel Meisner

(Meussnerus), který svou rozpravu věnoval pražské městské radě jako svým pod

porovatelům.

Collegium politícum (adl. 2) má téhož pořadatele, totéž místo a týž rok vydání jako

první dva soubory. Obsahuje disputace Jana Trosta a Vratislava i Jana Alberta Peldři

movských. Vratislav věnuje svou disputaci: lohannl Kantorowicz ab Horomierzicz,

prgtori Cgsareo cimtatis Tarissae (sic), αυο suo venerando (o této osobě J. Dobiáš,

Dějiny кг. m. Pelhřimova III 1, str. 238).

Collegium politícum secundum (adl. 3, týž pořadatel, rok, totéž místo vydání) je věnováno jako celek Trostovi a jiným. Disputace tam uveřejnili Dvorecký, Meisner

a Behmer. Jsou provázeny zajímavými věnováními a gratulačními verši.

Také v disputacích cizinců se setkáváme se zmínkami bohemikální povahy (Colle

gium II., fol. D 4 a: de Primislai, Bohemorum ducis, bobus, qui evanuerunt, praesertim autem de stimulo seu baculo, qui fronduit ..., de Horymirio, qui equo trans muros

et flumen Multaviam delatus quasi transvolavit ... Citováni jsou Eneáš Silvius a Jan

Dubravius.

Celý konvolut je bohatě komentován rukopisnými margináliemi, které se týkají spíše

věcného obsahu disputací než osobních vztahů.

Až potud o strahovském konvolutu EF XIII 18. Užívám této příležitosti, abych upo

zornil, že spis Simeona Partlicia, Metamorphosis mundi, o němž jsem pojednal v LF 89 (1966), str. 190, podle exempláře drážďanské SHchsische LB (Hist. univ. A 940),

je též v Praze (KNM 42 G 32).

Jan Martínek

De libris humanioris aevi Pragae inventis RÉSUMÉ

JAN MARTÍNEK

Libri Latini humaniore aevo impressi et nuper in bibliotheca tabularii Pragae urbis et in tabulario universitatis Carolínae Pragensis et in bibliotheca Strahoviensi reperti breviter describuntur.

192



Documents

Humanistické tisky v pražských fondech