Interpretace práva

Interpretace práva a její význam

Interpretace (výklad) právních norem je poznávací (intelektuální) proces, který je zaměřen na zjištění obsahu, smyslu a významu právních norem

Výklad práva je nezbytným prvkem jakékoliv právní činnosti – objektem jsou nejen normy, ale též další právní akty, právní jednání a podobně.

V současnosti převládá názor, že interpretace je zároveň ve větší či menší míře procesem dotváření práva

Proti správné interpretaci stojí vadná interpretace, spočívající v dezinterpretaci (tj. v omylu při interpretaci) či falsifikaci, tj. v úmyslně nesprávné interpretaci

Výkladový cíl

To, co má být pomocí výkladu zjištěno Subjektivní výkladový cíl – zjišťujeme

subjektivní vůli normotvůrce Objektivní výkladový cíl – význam, který s

normou spojují adresáti práva

Subjektivní výkladový cíl

Historický subjektivní výkladový cíl – jde o zjištění významu, který s interpretovaným textem spojoval jeho autor – princip demokracie a dělby moci (tvorba práva náleží primárně parlamentu) – je legitimní

Recentní subjektivní výkladový cíl – zjištění významu, který by historický zákonodárce dnes (v době aplikace) svému zákonu přisuzoval – není legitimní

Objektivní výkladový cíl

Recentní objektivní výkladový cíl – zkoumá se, jaký objektivní význam má text normy pro jejího adresáta, je založen na principu právní jistoty – práva a povinnosti jsou odvozeny z aktuálního znění právního řádu

Historický objektivní výkladový cíl – zkoumá se objektivní význam textu normy v době její publikace (historický kontext), není legitimní – současnost se nemůže dovolávat legitimního očekávání minulých generací

Předpoklad racionálního zákonodárce

Zákony se nedělají svévolně, ale sledují se jimi rozumné a rekonstruovatelné účely, které mají být aplikovány v souladu s ideou práva

Právní úprava musí být racionální a v souladu s existujícími hodnotovými východisky

Klasifikace výkladu práva podle metody – jazykový výklad

Jazykový projev je komunikačním prostředkem, kterým zákonodárce hovoří k adresátům

Důležitou roli hraje slovní zásoba (slova a sousloví) – význam slov objasňují výkladové slovníky

Druhou oblast jazykovědy představují pravidla mluvnice – pravidla spojení slov do vět

Nepodstatná jsou pravidla, která nemají vliv na význam textu (např. správná výslovnost)

Neurčitost obecného jazyka

V podmínkách právního státu nelze vytvořit právo, které by nepřipouštělo vícerý výklad

Požadavek srozumitelnosti práva – nutnost užít obecný jazyk, který je často pro právní účely značně neurčitý

Deskriptivní pojmy – vztahují se ke skutečnosti (stavba, předání)

Normativní pojmy – vztahují se k hodnotám a právním konstrukcím (právní úkon, právní jistota, dobré mravy)

Obecný a právní jazyk

Slovům, výrazům a termínům použitým v textu zákona je třeba rozumět v tom smyslu, který mají v obecném základu spisovného jazyka, jestliže nejsou důležité důvody pro to, aby jako základ interpretace byl přijat odlišný význam

Jestliže jsou v zákoně použity technické, biologické či jiné speciální výrazy, které mají odborný ustálený význam (a nejsou legálně definovány odlišně), je třeba vycházet ze smyslu, který mají v odpovídajících speciálních oblastech poznání

Legální definice – právní vymezení významu slova Relativita právních pojmů – stejné pojmy mají různý význam

(stavba, promlčení)

Význam jazykového výkladu

Vymezení hranic pro další postup při interpretaci Model tří oblastí významu pojmu

Jádro pojmu – jevy, které by pod pojem každý zařadil (strom – dub)

Neurčitá část pojmu – jevy, které by někdo pod pojem podřadil, jiný ale nikoli (strom – bonsai)

Oblast mimo rozsah pojmu – jevy, které by nikdo pod pojem nepodřadil (strom – tráva)

Výkladové problémy jsou spojeny s neurčitou částí pojmu

Neurčitá část pojmu

Numerické pojmy – „ Poslanecká sněmovna má 200 poslanců.“ - absentuje neurčitá část pojmu

Neurčité právní pojmy – „ nápadně nevýhodné podmínky, důvody zvláštního zřetele hodné“ - hypertrofovaná neurčitá část pojmu

Pl. ÚS 33/97

„Dalším neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jeho jazykového výkladu.“

„Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.).“

„Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“

Logický výklad

Zjištění obsahu právní normy pomocí pravidel formální logiky Argument a contrario - argument z opaku Argument per eliminationem - používá se v případě taxativních

výčtů Argument per analogiam - daný případ má být rozhodnut stejně

nebo podobně jako případ v zákoně ustanovený Argument a minori ad maius - úsudek od menšího k většímu Argument a maiore ad minus - úsudek od většího k menšímu Argument reductione ad absurdum - dovedení věci do

nesmyslných závěrů – určitá možnost výkladu je v rozporu s ideou práva nebo základními principy právního řádu – absurdní výsledek je zamítnut

Historický výklad

Spočívá v objasnění smyslu normativního aktu na základě toho, jaký význam spojoval s interpretovaným textem jeho tvůrce (zákonodárce)

Vůle zákonodárce se dá nalézt v důvodových zprávách, autorských komentářích, mediálních sděleních

Systematický výklad

Zjišťuje obsah a význam právní normy na základě systematiky právního předpisu a právního řádu

Systém právního řádu – soukromé a veřejné právo, lex generalis a specialis

Systém právních předpisů – členění na obecnou a zvláštní část, členění na části, hlavy, oddíly

Komparativní (srovnávací) výklad

Představuje užití cizího práva pro účely výkladu domácího práva – inspirace výsledky cizí právní vědy

Lze užít jen takové cizí právo, které má podobné znění a hodnoty jako české právo (např. české a slovenské právo, právní řády v rámci kontinentální právní kultury)

Velkou roli zde hraje globalizace (lidská práva, mezinárodní právo)

Teleologický výklad

Zohledňuje se hledisko účelu (telos) a smyslu vykládaného ustanovení

„Odpadne-li důvod vydání zákona, odpadne i sám zákon“

Je-li znám účel právní úpravy, je třeba zvolit takovou interpretaci, která vede k naplnění tohoto účelu

Výklad podle nadřazeného práva

Výklad v souladu s ústavními zákony a zákony – připouští-li jazykový význam více verzí výkladu, použije se ten, který je v souladu s předpisem vyšší právní síly

Výklad v souladu s evropským právem Výklad v souladu s mezinárodním právem

Klasifikace výkladu práva podle subjektů I. – obecně závazný

výklad Ústavního soudu – obecně závazný pokud ÚS jedná jako negativní zákonodárce

výklad autentický – výklad právní normy tím, kdo právní normu přijal

výklad legální – podává orgán, který byl právní normou výslovně zmocněn k podávání obecně závazného výkladu

Klasifikace výkladu práva podle subjektů II. - není obecně závazný

výklad soudní – výklad obsažený v pravomocném rozhodnutí v konkrétní věci + výklad vyšších soudů

výklad orgánu aplikujícího právo – je právně závazný jako součást individuálního aktu aplikace práva

výklad oficiální (interní) – podává státní orgán pro podřízené orgány, podřízené pracovníky

výklad vědecký – je podáván právní vědou v odborné a vědecké literatuře (učebnicích, komentářích, monografiích, odborných článcích v časopisech)

Klasifikace výkladu práva podle rozsahu

výklad doslovný (adekvátní) - rozsah normy se určuje v té podobě, jak je vyjádřen slovně v textu právní normy

výklad zužující (restriktivní) - stanoví smysl právní normy úžeji, než jak by vyplývalo z izolovaně zkoumaného textu

výklad rozšiřující (extenzivní) - stanoví obsah právní normy šířeji, než vyplývá z doslovného znění příslušného normativního textu