Mgr. David Mikoláš
Život ve středověkých vesnicích Učební text
ŽIVOT VE STŘEDOVĚKÝCH VESNICÍCH Klíčová slova: kolonizace, pluh,
chomout, jařmo, plodiny, trojpolní systém, poddaný, dávky, rychtář,
farář, desátek, obydlí, životní způsob
středověká kolonizace v Čechách = osidlování nových území v
letech 1100 - 1300, příčinou
vzrůstající počet obyvatelstva; zakládání nových vsí zemědělci
(kolonisty) z českých zemí, ale
i německých (byli vyspělejší)
němečtí kolonisté osidlovali hlavně pohraniční oblasti
zemědělci pracovali s dokonalejším pluhem, který obracel půdu,
vláčeli branami, koně
zapřahali do chomoutu, voly a krávy do jařma; z obilovin
pěstovali především pšenici a žito,
oblíbené bylo též proso
byl praktikován tzv. trojpolní systém (rotační střídání jaře,
ozimu a úhoru)
půdu, na níž zemědělec pracoval, vlastnil panovník nebo případně
šlechtic, jemuž zemědělec
pravidelně odváděl naturální (potraviny, dobytek) či peněžní
dávky; zemědělec byl zároveň
poddaným vrchnosti (šlechty) a samozřejmě panovníka
zástupcem vrchnosti na vesnici byl rychtář (rozsuzoval spory a
2krát ročně dohlížel na
odvádění dávek)
ve vesnicích se nacházel často kostel, který spravoval farář,
konající náboženské obřady, za
něž požadoval od poddaných desátek = desetina jejich úrody
v některých vsích si nižší šlechta stavěla sídla v podobě tvrzí
a opevněných dvorců
vesnický dům se skládal ze tří částí: síně, jizby s pecí a
komory; za domem se nacházely
sýpky, chlévy a kolny
Životní způsob na venkově
Se stále se zhušťující sítí farních kostelů pronikalo
křesťanství do života vesnického obyvatelstva stále hlouběji.
Církevní svátky a vůbec cyklus církevního roku začínaly vytvářet
nový rámec života venkovského lidu. Spolu
s tím také rychleji ustupovalo pohanství, které ještě ve 12.
století bylo na českých vsích zřejmě velmi živé.
Církevní rok byl – a dosud je – vymezen třemi velkými svátky:
Vánocemi, Velikonocemi, svátky sv. Ducha
(nebo také Letnicemi), které se slaví padesát dní po
Velikonocích. Kolem vánočních a velikonočních svátků se
seskupila i řada lidových zvyků, které mají z valné části
pohanský původ. Souvisejí se zimním slunovratem a
jarní rovnodenností, a prozrazují tak svou vazbu na zemědělský
rok. Toto propojení usnadňovalo přijímání jejich
nového náboženského obsahu. Měnil se ale i rytmus týdenního
života; křesťanství slaví jako svátek i každý
sedmý den, tj. neděli. Ta byla vyhrazena návštěvě bohoslužeb,
neboť svátečnost tohoto dne byla vytvořena na
základě toho, že jde o den, kdy byl po svém ukřižování (tj. v
pátek) vzkříšen Ježíš Kristus.
(BENEŠ, Zdeněk – PETRÁŇ, Josef. České království za posledních
Přemyslovců (1212 – 1306). Vzdělanost
a umění. In: České dějiny I. Praha: SPL - Práce, 1997, s.
106.)
Zakládání nových vsí se nazývá kolonizace. Rolníci získávali
novou půdu ve výše položených, dosud
neosídlených oblastech. Naše krajina se tak změnila a přiblížila
se své době. VELÍMSKÝ, Tomáš a kol. Nejpočetnější část středověké
společnosti tvořili venkované. In: Dějepis 7. Praha: Fraus, 2009,
s. 65.
Mgr. David Mikoláš
Život ve středověkých vesnicích Učební text
Agrikulturní kalendář, manuskript z 15. století
(Liber ruralium commodorum od Pietra de' Crescenzi)
1 – Leden: Čištění příkopu.
2 – Únor: Hnojení půdy.
3 – Březen: Stříhání vinic pomocí kosíře.
4 – Duben: Stříhání ovcí.
5 – Květen: Na tomto jediném obrázku je vidět feudála. Květen je
měsíc, kdy jezdí do lesa na lov.
6 – Červen: Rolníci kosí trávu na píci pro zvířata.
7 – Červenec: Sklizeň obilí.
8 – Srpen: Mlácení obilí pomocí cepu.
9 – Září: Rolník seje.
10 – Říjen: Mačkání šťávy z hroznů nohama.
11 – Listopad: Sbírání žaludů pro prasata.
12 – Prosinec: Zabijačka.
