UNIVERZITA KARLOVA V PRAZEDiplomová práce
Praha 2020
Prohlášení
1. Prohlašuji, e jsem pedkládanou práci zpracoval samostatn a pouil jen uvedené
prameny a literaturu.
2. Prohlašuji, e práce nebyla vyuita k získání jiného titulu.
3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpístupnna pro studijní a výzkumné úely.
V Pardubicích dne 13. listopadu 2019 Jakub Brabenec
Bibliografická citace
Jakub, bratr Pán, v Novém zákon: diplomová práce / Jakub Brabenec; vedoucí práce:
Jaroslav Bro – Praha, 2020. – 93 s. (+ 1 s. píloha)
Anotace
Diplomová práce sleduje jednu z vedlejších postav Nového zákona, Jakuba, bratra
Pán. První kapitola se vnuje významu a výskytu jména Jakub v biblických
i nebiblických pramenech. Následující druhá kapitola se ji zaobírá kanonickými texty,
které nám zachycují stípky z Jakubova ivota. Zstává však pesto mnoho otázek nad
bliší charakteristikou naší hledané osoby Jakuba a podobou jeho pozemské rodiny.
V práci je také sledována otázka, zda mohl i nemohl být Jakub opravdu vlastním bratrem
Jeíše z Nazareta. Odpov na tuto otázku budeme hledat pedevším v kanonických
textech Nového zákona. Následn poté je ve tetí kapitole pozornost vnována
i apokryfním a nebiblickým pramenm, které podávají zprávu o našem Jakubovi.
V souvislosti s hledaným Jakubem je zmínna i prvotní církevní obec v Jeruzalém, ve
které Jakub hrál nezanedbatelnou vdí roli. Práce si klade za cíl vystihnout postavu
Jakuba, bratra Pán, pomocí všech analyzovaných pramen. V závru je pedstaveno
souhrnné moné ešení otázek týkajících se Jakuba, bratra Pán.
Klíová slova
Jakub, brati Pán, evangelium, Skutky apoštol, prvotní kesanská obec v Jeruzalém.
Abstract
The thesis follows one of the supporting characters from the New Testament, James,
the brother of the Lord. The first chapter deals with the meaning and occurrence of the
name James in both biblical and non-biblical sources. The following second chapter deals
with the canonical biblical texts that depict fragments of James' life. However, many
questions remain about the closer characterization of our wanted person James and the
form of his earthly family. The thesis also examines whether James could or could not
really be the brother of Jesus of Nazareth. Through the analysis of texts we look for the
answer that canonical texts give us.Subsequently, in the third chapter attention is also
directed to the apocryphal and non-biblical sources that govern us about our James. In
connection with the wanted James is mentioned and the first church community in
Jerusalem, in which James played a significant leadership role. The aim of the thesis is to
describe the character of James, the brother of the Lord, by means of all analyzed sources.
In conclusion, a summary possible solution of questions concerning James, the Lord's
Brother is presented.
Keywords
James, brothers of the Lord, Acts of the Apostles, the primary Christian community in
Jerusalem.
Podkování
Chtl bych pedevším moc podkovat svému vedoucímu práce doc. ThLic. Jaroslavu
Broovi, Th.D., S.S.L., který mi poskytl odborné vedení.
Velký dík patí také všem, kteí mi pomohli dát moji diplomovou práci do finální
podoby. Zvlášt tm, kteí mi pomohli s korekturou textu. Bylo to asi tké tení, ale
vím, e hezké.
Díky všem, kteí na m pamatovali v modlitb. Jejich pomoc byla skrytá, ale byla mi
velkou oporou.
1.3. V nekanonických biblických textech ............................................................. 13
1.4. V ostatních pramenech ................................................................................... 14
2. Jakub, bratr Pán, v kanonických textech Nového zákona ............................. 16
2.1. Analýza text v kanonických spisech NZ ...................................................... 19
2.1.1. Markovo evangelium .............................................................................. 19
2.1.2. Matoušovo evangelium ........................................................................... 29
2.1.3. Lukášovo evangelium ............................................................................. 33
2.1.4. Janovo evangelium ................................................................................. 35
2.1.5. Skutky apoštol ...................................................................................... 39
2.1.7. List Galatským ........................................................................................ 44
2.1.8. List Jakubv ............................................................................................ 47
2.1.9. List Judv ............................................................................................... 48
3. Apokryfní a další nebiblické prameny o Jakubovi, bratru Pán .................... 50
3.1. Analýza text z kesanských apokryf ......................................................... 50
3.1.1. Tomášovo evangelium ............................................................................ 51
3.1.2. Evangelia dtství ..................................................................................... 52
3.1.3. idokesanská evangelia ....................................................................... 55
3.1.4. Zjevení Jakubova .................................................................................... 57
3.2.1. Joseph Flavius ......................................................................................... 61
3.2.3. Origenes .................................................................................................. 64
4.1. Jakubové v Novém zákon ............................................................................. 66
4.2. Jakub, bratr Pán, a církevní obec v Jeruzalém ............................................ 69
4.3. Spisy pipisované Jakubovi, bratru Pán ........................................................ 73
4.4. Jakubovo uení pohledem apoštola Pavla ...................................................... 76
4.5. Jakubv ivot ve svtle kanonických text..................................................... 80
Závr ........................................................................................................................... 85
9
Pedmluva
Postava Jakuba, bratra Pán, je moná na první pohled velmi nenápadná, ale ve svtle
biblických pramen lze vyvodit jeho nezanedbatelný význam v prvotní povelikononí
církvi. Náš protagonista sice stojí mimo úzkou skupinu dvanácti apoštol, kteí tvoili
jádro Jeíšovy skupiny, ale z dalších míst Písma víme, e uritý bliší kontakt s Jeíšem
i uedníky musel nevyhnuteln mít. Jak jinak by mohl být Petrem vybrán jako hlavní
pedstavitel prvotní jeruzalémské obce.
Stojí ped námi mnoho nesnadných otázek: Kdo tedy náš Jakub ve svtle biblických
i nebiblických pramen opravdu byl; co má spoleného s Jeíšem; jestli byl opravdu jeho
blízkým píbuzným; zda je opravdu autorem jemu pipisovanému listu; jaká byla jeho
role v prvotní jeruzalémské církevní obci; a mnoho dalších.
Je také poteba podotknout, e Jakub, kterému se budeme vnovat, byl spíše pozdním
konvertitou, nebo neuvil Jeíši za jeho pozemského ivota, ale a po osobním setkání
s Jeíšem zmrtvýchvstalým. Od tohoto okamiku máme u záznam o jeho psobení
v prvotní církvi v Jeruzalém. Do té doby nevíme s jistotou, co Jakub, bratr Pán, dlal.
Jen víme, e pravdpodobn do onoho setkání nebyl Jeíšovým blízkým uedníkem a e
jeho „tvrdou e“ (J 6,60) pijímal nedobe. Po jeho obrácení do nho mohl naplno
vstoupit Duch Svatý a pracovat s ním pro vtší uitek prvotních kesan a rozvoj mladé
církve v Jeruzalém.
10
Úvod
Hlavní zájem práce je obrácen pedevším do Nového zákona respektive kanonických text,
které se týkají našeho Jakuba. Pro širší uchopení naší postavy budou však vyuity i apokryfní
texty Nového zákona. Nejprve obrame svj pohled na význam a výskyt jména Jakub
v biblických i nebiblických pramenech. Toto hledání nás me pomalu uvést do tématu práce.
Pi jménu „Jakub“ nelze peskoit jeho kulturní a historický ráz. Nacházíme se v semitském
prostedí. Jméno není jen nutné oznaení osoby, ale pedevším má za cíl dát nositeli urité
ivotní poslání, které ho provází po celý jeho ivot. Naše hledaná postava Jakub (i Jákob) je
v pekladu ten, který „zabere místo jiného“.1
1. Jméno Jakub
Pvod jména naší hledané postavy nacházíme nejen v textech Nového zákona, ale ji ve
Starém zákon. Vychází z ecké podoby jména Jaaq - ec. Ικωβος. Základem jména je
hebrejský koen ´áqab (= podvést) respektive jen souhláskový koen qb (= chytit za patu,
pedstihnout). Proto je v kontextu Jákob podle eských peklad nazýván úskoným, nebo lstí
získal prvorozenectví od staršího bratra Ezaua a poehnání od otce Izáka, jak teme v První
knize Mojíšov (Gn 27,36).2
1.1. Ve Starém zákon
Tém tvrtina knihy Genesis je vnována Jákobovi, jednomu z praotc vyvoleného národa.
Máme ped sebou postavu, která netvoí njakou vedlejší linii, ale naopak je jádrem djin
Vyvoleného národa. Mnohokrát meme slyšet v textech starozákonních pisatel, e Hospodin
je Bh Abrahámv, Izákv a Jákobv. Praotcové mají za úkol nést a pedávat radostnou zvst
SZ, e v jejich rodin (potomstvu) si našel Bh zalíbení. Dobu Jákobova ivota nelze pesn
1 LÉON-DUFOUR, Xavier (ed.) Slovník biblické teologie. ím: Velehrad – Kesanská akademie, 1991, s. 162.
2 Srov. STUBHANN, Matthias, Michael ERNST, Friedrich V REITERER a Wolfgang BEILNER (ed.)
Encyklopedie Bible. Bratislava: Gemini, 1992, s. 234 – 235.
11
vymezit, nebo nám chybí blízké porovnání mezi biblickými záznamy a jinými soudobými
dokumenty. Piblin je datován do 18. stol. p. Kr.3
Jak bylo naznaeno výše v bodu 1., jméno Jákob bylo dáno praotcovi z dvodu jeho
specifického píchodu na svt. Jákob picházel na svt tak, e svíral patu (hebr. qb) svého
staršího bratra Ezaua (Gn 25,26). Proto mu bylo dáno jméno„ten, který svírá“, nebo podle
jiného moného výkladu „ten, který sevel“.4 Podle textu v knize Genesis meme vyloit
jméno Jákob u v peneseném významu jako „druhorozený“ (srov. Gn 27,36).
Z následujícího ivota praotce Jákoba víme, e jeho spíše negativn ladné jméno je
zmnno Hospodinem, který ho pi souboji oslovuje a íká mu: „Nebudou t u jmenovat Jákob
(to je Úskoný), nýbr Izrael (jirl = Zápasí Bh), nebo jsi jako kníe zápasil s Bohem
i s lidmi a obstáls.“ (Gn 32,29). „Nkteí badatelé tuší ji v prvním jménu ozvnu zápasu:
jaqub-el, Bh zápasí (resp. chytil Bh).“5 Oznaení Izrael pak nadále provází celý vyvolený
národ, který ho pebírá za vlastní jméno.
1.2. V Novém zákon
V Novém zákon ji nefiguruje jedna dominantní postava, která nese jméno Jakub. Osob
nesoucích toto jméno je více. Bohuel pesné rozlišení Jakub Nového zákona, jak uvidíme
z analyzovaných text, není lehce a pehledn proveditelné. Text, které vypovídají o Jakubovi,
je pomrn mnoho. V nkterých pípadech bude jednotlivá identifikace protagonist snazší,
u ostatních spíše pravdpodobná. První postavou v Novém zákon, která nese praotcovo jméno,
je otec Josefa, „mue Marie, z ní se narodil Jeíš, eený Kristus“ (Mt 1,6). Další postavou je
jeden z prvních apoštol, které Jeíš povolal, Zebedev syn Jakub. On byl spolu s Janem
dvojicí, kterou „Jeíš pojmenoval Boanergés, co znamená synové hromu (Mk 3,17). Další
3 Srov. DOUGLAS, James Dixon (ed.). Nový biblický slovník. Praha: Návrat dom, 1996, s. 376.
4 Srov. tamté, s. 376.
5 AGASSO, Domenico, TARZIA, Antonio, ed. Svatí na kadý den: historie, spiritualita, umní leden - únor -
bezen. Kostelní Vydí: Karmelitánské nakladatelství, 2009, s. 179.
12
postavou je Jakub, syn Alfev, rovn jeden z Dvanácti (viz Mk 3,18 – moná jde o „Jakuba
Mladšího“ z Mk 15,40).6 Podle jiných autor je náš Jakub, bratr Pán, totoný práv s Jakubem
Alfeovým. Tuto verzi zastával napíklad Kalvín, ale vzhledem k dataci a popisu píbuzenských
vazeb v Novém zákon to není moc pravdpodobné.
Dalších postavou Nového zákona, která nese jméno velkého praotce je jinak neznámý Jakub,
jeho evangelista Lukáš povauje za otce apoštola Judy (L 6,16; Sk 1,13); pozn.: ostatní
Evangelia mají místo Judy postavu Tadeáše.7 tvrtou postavou nesoucí hebrejské jméno
úskoný, je osoba Jakuba, bratra Pán, který se svými bratry „Josefem, Šimonem a Judou“ (Mt
13,55) pravdpodobn nebyl mezi skupinou Jeíšových prvních uedník. Dokonce ani
nepijímal, a to a do zmrtvýchvstání, Jeíšovo evangelium. Pátým Jakubem, jeho lze nalézt
v Novém zákon, je neznámý autor Jakubova listu, který se zejm odkazuje na vyšší autoritu
nkterého z pedchozích Jakub. Proto napíklad Erasmus i Luther pipsali list neznámému
Jakubovi.8 Zatím nám tedy z text Nového zákona vychází pt mu, kteí nesli jméno Jakub.
V dalších kapitolách se budeme zabývat analýzou text pro bliší specifikaci jednotlivých
nositel jména našeho protagonisty.
6 Srov. CARSON, D. A. – MOO, Douglas J. Úvod do Nového zákona. Praha: Návrat dom, 2008, s. 546.
7 Srov. DOUGLAS, James Dixon (ed.). Nový biblický slovník, s. 380.
8 Srov. CARSON, D. A. – MOO, Douglas J. Úvod do Nového zákona, s. 547.
13
1.3. V nekanonických biblických textech
Z dochovaných nekanonických text Písma lze vysledovat urité podobnosti s texty
kanonickými. V našem pípad apokryfní texty potvrzují existenci postav, které nesly jméno
Jakub. Postupn uvedeme jednotlivé dochované spisy, kde vystupuje postava Jakuba, piem
nebudou uvedena všechna místa výskytu, nebo to není hlavním cílem této práce. Zaprvé je
v textech citována osoba Jákoba, praotce,9 kterého jsme specifikovali ji bodu 1.1. V textech se
dále setkáváme s dalším dosud neznámým Jakubem, který dosvduje Jeíšv pvod
svdectvím o platné svatb Josefa a Marie.10 Následuje Jakub z Nikodémova evangelia, takté
pro Nový zákon neznámý. Dále neznámý Jakub, autor Jakubova Protoevangelia, který podle
textu kvli rozruchu v Jeruzalém kolem Herodovy smrti odešel na pusté místo, dokud onen
rozruch v Jeruzalém neutichl, a vzdával chválu Bohu.11 Ješt jiného Jakuba meme
vysledovat v Pseudo-Tomášov evangeliu o Jeíšov dtství. Jméno Jakub nese prvorozený syn
Josefv, resp. starší bratr Jeíšv. Je jmenován na dvou místech se stejným obsahem. Pro
ilustraci uveme krátký úryvek, nebo tato postava me teoreticky odpovídat Jakubovi,
kterým se zabýváme:
Jednoho dne zavolal Josef k sob svého prvorozeného syna Jakuba a poslal ho do zeleninové zahrádky, aby
nasbíral zeleninu na pípravu jídla. Jeíš svého bratra Jakuba následoval do zahrady, co Josef a Maria nevdli.
Zatímco Jakub sbíral zeleninu, náhle vylezla z díry zmije, uštkla Jakuba do ruky a ten zaal kiet hroznou
bolestí. Kdy u umíral, ekl s trpkostí v hlase: „au, au, strašlivá zmije m uštkla do ruky.“ Jeíš, jen stál
naproti, na to trpké zavolání pibhl k Jakubovi, neudlal nic jiného, ne e Jakubovi ruku jenom pofoukal
a tak ji zchladil. A hned byl Jakub zdráv, kdeto had mrtev. (srov. PsTm 16)12
S pátým Jakubem se setkáváme v Tomášov evangeliu. Uedníci se ptají, kdo bude jejich
novým vdcem, kdy Jeíš odejde. On jim odpovídá, e pjdou k Jakubovi Spravedlivému.
9 Srov. POKORNY, Petr. A. DUS, Jan. Neznámá evangelia: Novozákonní apokryfy I. Praha: Vyšehrad, 2001,
s. 343.
12 Tamté s. 311n.
14
Tím je pravdpodobn mínn Jeíšv bratr, který byl dle Ga 2,9.12 a Sk 21,18 pedákem
kesanské obce v Jeruzalém.13 Tomuto Jakubovi je mimo jiné pipisováno autorství nejen
stejnojmenného listu a evangelia, ale i dvou gnostických zjevení, ve kterých ho Jeíš nazývá
svým netlesným bratrem.14 Pravdpodobn se s totoným Jakubem setkáváme v Evangeliu
Hebrej, kde je zachycen ve chvíli po zmrtvýchvstání, kdy se Pán zjevil Jakubovi
Spravedlivému.15 Tato postava Jakuba je jmenována i ve spisu Vyprávní o zesnutí Panny
Marie.
V evangeliu Ebionit zaznívá výet uedník, které si Jeíš povolal, kdy procházel po
behu Tiberiadského jezera. Zde zaznívá jen Jakub, syn Zebedev.16 Dále tento Jakub „Starší“
vystupuje ve spisech (u jen jmenovit): O píbzích apoštol, Skutky Janovy, Skutky
Ondejovy, Skutky Tomášovy a Vyprávní o zesnutí Panny Marie.
Dalším spisem, který také zachycuje ji jen nepímo postavu Jakuba, je Petrovo evangelium.
V tomto díle je jmenován Levi, syn Alfev, jen byl povolán za uedníka (Mk 2,14) a v oddílu
o vyslání uedník je synem Alfeovým nazván Jakub (Mt 10,3).17 Tohoto Jakuba také potvrzují
ji výše uvedené spisy (O píbzích apoštol a Skutky Tomášovy).
1.4. V ostatních pramenech
Vzhledem k hlavnímu zamení práce není poteba podat vyerpávající seznam všech
pramen obsahujících osoby se jménem Jakub. Uveme alespo dva spisy, které mají pro
historii církve respektive raného kesanství velký význam. Nejprve jmenujme Josepha Flavia
a jeho spis idovské staroitnosti. Je zde zachycen Jakub, který je i se svými druhy obalován
veleknzem Annášem z pestoupení zákona a následn zabit (idovské staroitnosti XX, 9, 1,
v. 46). V souvislosti s tímto záznamem u Josepha Flavia navazuje vykreslení té samé situace
13 Srov. tamté, s. 97n.
14 Srov. DUS, Jan Amos. Novozákonní apokryfy. Vyd. 2. Peloil Josef BARTO. Praha: Vyšehrad, 2012, s. 479.
15 Srov. POKORNÝ, Petr. A. DUS, Jan. Neznámá evangelia: Novozákonní apokryfy I, s. 191.
16 Srov. tamté, s. 193.
17 Srov. tamté, Poznámka 141 s. 233.
15
u církevního historika Eusebia z Cesareje. Jeho spis Ecclesiastica historia zachycuje rovn
více nositel jména Jakub, ale nejdleitjší informace o ivot Jakuba, Jeíšova bratra, se
dovídáme díky jinému historiku Hegesippovi, ze kterého Eusebius erpal. Tedy díky nmu se
nám zachovaly aspo strohé informace o prvotní jeruzalémské obci a jejím pedáku Jakubovi,
bratru Pán. Dále je teba uvést, e Eusebius neznal dnešní teorie klasifikování jednotlivých
Jakub NZ. Znal jen dva, a to jmenovit Jakuba Zebedeova a Jakuba Spravedlivého (srov.
Ecclesiastica historia II, 1). Krom tchto novozákonních postav, je zachycena ješt postava
praotce Jákoba.
zákona
Následující kapitola, jak ji pedjímá název, se ji nebude soustedit výhradn na
jednotlivé výty nositel jména Jakub, ale klade si za úkol analyzovat ecké kanonické
texty a popsat vazby mezi Jeíšem a jeho bratry, o kterých nemnoho hovoí spisy NZ.
Perikopy jsou vybrány v souvislosti s naší hledanou postavou Jakuba, bratra Pán. Poté
v následující kapitole pipojíme i kratší analýzu apokryfních a nebiblických pramen,
kterým jsme se u krátce vnovali v první kapitole, a poslouí nám k dotvoení
identifikace našeho Jakuba.
Bliší charakteristiku bratr Pán nám pedkládají kompletn pouze dv kanonická
evangelia Marka a Matouše. Jména bratr jsou: Jakub, Josef, Šimon a Juda.18Vyvstává
sloitá otázka ohledn píbuzenského vztahu této tveice s Jeíšem. Ješt ne se budeme
zaobírat jednotlivými texty, piblime si nejdíve pojem bratr, který nememe v našich
textech chápat jen ve smyslu západního lovka. Musíme blíe pochopit, jak tomuto
výrazu rozuml lovk ze semitského prostedí, a to ješt dva tisíce let nazpt.
V biblickém jazyce slovo „bratr“ (δελφος) oznauje bratra vlastního (Gn 4,2)
i nevlastního (Gn 20,13), potom také slovo zahrnuje i vztah píbuzného, patícího
v uším nebo širším smyslu k širší rodin respektive k eledi (Gn 13,8). Dále se
oznaením bratr me mínit píslušník stejného kmene nebo národa (Nu 36,2), pítel
(2S 1,26) a kolega (2 Kr 9,2), i dokonce se me uít i pro vyjádení zdvoilosti pro
cizince (Gn 29,4). Za „bratry“ je moné povaovat i všechny píslušníky národa a stává
se oslovením lovka, který se mnou sdílí stejnou zemi i víru. Na tento jazykový úzus
18 Srov. DOUGLAS, James Dixon (ed.). Nový biblický slovník, s. 111.
17
navazuje i Nový zákon, kde je pojmem bratr pojmenováván druhý kesan (srov. Mt 23,8;
Mt 28,10 a nespoet dalších, hlavn ve Skutcích apoštol).19
Biblické texty nedávají jasné vyjádení v otázce píbuzenského vztahu mezi Jeíšem
a jeho výše uvedenými „bratry“ (a také „sestrami“ viz Mt 13,56 a Mk 6,3). Uveme pro
ilustraci ti moné teorie, které se snaí vysvtlit, jak to bylo s Jeíšovou nejbliší
rodinou.
Podle prvního moného názoru lze íci, e „brati“ byli mladší dti Josefa a Marie.
Tato teorie je podporována významem slova „prvorozený“ (L 2,7), ze kterého lze
usuzovat na skutenost, e po narození Jeíše existoval mezi Josefem a Marií bný
manelský vztah. Pravdpodobn tedy mohli mít spolu i další potomstvo. Tento názor byl
siln zastáván ve 4. století ímským laikem Helvidiem,20 avšak vlivem rozkvtu nauky
o trvalém panenství Mariin se brzy stal herezí. Proti Helvidiu vystoupil napíklad
Jeroným ve spise Adversus Helvidium de perpetua virginitate beatae Mariae (383 po
Kr.), kde jeho nauku popírá.21 Pesto od as reformace zastávají protestanté všeobecn
tento Helvidiv názor.
Druhým moným uchopením je názor, e „brati“ byli dti Josefa s jeho pedchozího
vztahu s enou, která ji zemela. Tuto teorii poprvé uvedl Epifanes22 (biskup v Salamide
na Kypru ve 4. století po Kristu), a v tée dob ji za své uení pijala i Východní
pravoslavná církev a souasná evangelická exegeze tuto verzi takté pipouští.23 Její
19 Srov. STUBHANN, Matthias, Michael ERNST, Friedrich V REITERER a Wolfgang BEILNER, ed.
Encyklopedie Bible, s. 89n; srov. takté. BAUCKHAM, Richard. Jude and the relatives of Jesus in
the early church. New York: T & T Clark International, 2004, s. 19–20.
20 Srov. TICHÝ, Ladislav. List Galatským. Praha: Centrum biblických studií, 2016, s. 33.
21 Srov. DUBOVSKÝ, Peter. Marek. Trnava: Dobrá kniha, 2013, s. 272.
22 Srov. NEUSNER, Jacob a Bruce D. CHILTON. The Brother of Jesus: James the just and his mission.
Leiden: Westminster John Knox Press, c2001, s. 13n.
23 Srov. KLIESCH, Klaus. Skutky apoštol. Malý stuttgartský komentá. Kostelní Vydí: Karmelitánské
nakladatelství, 1999, s. 31.
18
obhájci obvykle pedpokládají, e opozice bratí proti Jeíšovi v dob jeho ivota na
zemi, byla zpsobena hlavn árlivostí na to, co jejich mladší poloviní bratr konal.
Tetí moné vysvtlení, e „brati“ byli ve skutenosti Jeíšovými bratranci,
podporoval svatý Jeroným na obranu uení o trvalém panenství Jeíšovy matky (viz spis
proti Helvidiovi). Toto vysvtlení pijala za své uení ímskokatolická církev. Aby
Jeronýmovo vysvtlení mohlo fungovat, musí platit následující série pedpoklad:
1) Správná interpretace J 19,25 je ta, e poblí kíe nestáli tyi, nýbr jen ti eny, tedy
Marie, matka Jeíše, její sestra, ztotonná s Marií Kleofášovou, a Marie Magdalská.
2) „Druhá Marie“ (J 19,25) je totoná s Marií, která vystupuje jako „matka Jakuba
mladšího a Josefa“ (Mk 15,40).
3) Tento „Jakub mladší“ je apoštolem, v Mk 3,18 nazvaným „syn Alfev“.
4) „Druhá Marie“, byla vdána za Alfea. Pro se jí íkalo „Kleofášova“ (manelka
Kleofáše), Jeroným neví.
Abychom tedy mohli stát za tvrzením svatého Jeronýma, musíme pijmout, e Kleofáš
bylo jiné jméno pro Alfea, nebo e tato pedchozí Marie byla dvakrát vdaná. Znamená to,
e Jeroným svojí zajímavou, ale u ne tolik pesvdivou exegezí, omezil poet mu,
pojmenovaných v Novém zákon, Jakub, pouze na dva – syna Zebedeova a Jakuba, bratra
Pán, který byl zárove apoštol, známý jako „Menší“. To vše znamená, e oslovení „moji
brati“ (Mt 28,10) se týká ji zmínné širší skupiny rodinných píslušník.24 Vrame se
ješt krátce k pojmu „bratranec.“ V Novém zákon je tento blíe specifikující termín pro
pokrevní bratrance uit pouze jednou, a to u apoštola Pavla v list Koloským: „κα
Μρκος νεψις Βαρναβ“ (Kol 4,10). Vzhledem k etnosti uití pojmu δελφος oproti
νεψις, které se v celém Písmu vyskytuje pouze tyikrát, nelze absolutn tvrdit, e by
pojem δελφος musel nutn oznaovat pokrevního bratra vzešlého ze stejné matky, nebo
se v Písmu nachází 1269krát a neoznauje jednoznan definovaný vztah.25
24 Srov. DOUGLAS, James Dixon (ed.). Nový biblický slovník, s. 111n.
25 Srov. DUBOVSKÝ, Peter. Marek, s. 262.
19
2.1. Analýza text v kanonických spisech NZ
Následující rozbor text vychází z eckého originálu podle kritického 28. vydání
Nestle-Aland a z jeho eské verze obsaené v eském ekumenickém pekladu (EP). Po
pedloení jednotlivých text bude následovat literární a jazyková analýza textu
vybraných pasáí. Výchozí poznatky z úryvk budou východiskem i pro následné
kapitoly, které se vnují blišímu rozlišení jednotlivých Jakub Nového zákona, a poté
i bliší specifikaci ivota, rodiny a postavení Jakuba, bratra Pán. Texty jsou proto
vybrány v souvislosti s naší hledanou postavou. Hlavním cílem analýzy není detailní
srovnání jednotlivých komentá, ale snaha piblíit problematiku našeho Jakuba oima
biblických úryvk, které nám o nm pímo i nepímo zanechávají svdectví.
2.1.1. Markovo evangelium
Mk 3,31–35.
δελφο ατο κα ξω στκοντες
πστειλαν πρς ατν καλοντες
venku a vzkázali mu, aby k nim pišel.
32 κα κθητο περ ατν χλος, κα
λγουσιν ατ· δο μτηρ σου κα ο
δελφο σου [κα α δελφα σου] ξω
ζητοσν σε.
„Hle, tvoje matka a tvoji brati [a tvoje
sestry] jsou venku a hledají t.“
33 κα ποκριθες ατος λγει· τς στιν
μτηρ μου κα ο δελφο [μου];
33 Odpovdl jim: „Kdo je má matka
a moji brati?“
μου κα ο δελφο μου.
34 Rozhlédl se po tch, kteí sedli v kruhu
kolem nho, a ekl: „Hle, moje matka
a moji brati!
θεο, οτος δελφς μου κα δελφ
κα μτηρ στν.
35 Kdo iní vli Boí, to je mj bratr, má
sestra i matka.“
Zasazení našeho úryvku spadá v synoptické tradici do poátku Jeíšova veejného
psobení, které vyvolalo negativní ohlas a odmítnutí u jeho píbuzných. Pro pochopení
Jeíšových píbuzných a naslouchajícího zástupu je dleité zmínit, e celý dj se
odehrává v Kafarnaum, rodné oblasti Jeíše Krista. Vtšina poslucha tedy Jeíše znala
od jeho prvních let. U synoptik, jak uvidíme z analýzy dalších text26, je píbh zachycen
a na nepatrné odlišnosti v drazech tém stejn. Vyprávní o Jeíšov rodin zaíná
u Marka ve chvíli, kdy se rodina doslechla o Jeíšov jednání (vv. 20–21) a domnívala
se, e pišel o rozum. Rodinní píslušníci si k nmu nenašli cestu27 a povaovali ho za
blázna.28 Znovu se po podobenství o domu siláka objevuje téma píchozích píbuzných
ve v. 31, kde hlavní roli hraje píchozí „Jeíšova Matka a jeho brati“. K otázce, zda se
jedná o jeho „rodné“ bratry, sestry i bratrance, bude dále pedloeno moné vysvtlení
v analýze zamené na 6. kapitolu Markova evangelia. Ve v. 31 je poloen zvláštní draz
na sloveso „πστειλαν“, které vytváí dojem oficiální delegace, je je znepokojena
(sloveso uito obdobn jako ve v. 21) Jeíšovým duševním zdravím. Jeíš tuto pozici
rodinných píslušník, kteí stáli venku, ihned uitelsky vyuil pro rozlišení, kdo je v jeho
duchovní rodin „venku“ a kdo je „uvnit“ (srov. Mk 4,10–12).29
26 Mt 12,46–50 a L 8,19–21.
27 Srov. LIMBECK, Meinrad. Evangelium sv. Marka. Kostelní Vydí: Karmelitánské nakladatelství, 1997,
s. 57.
28 Srov. FAUSTI, Silvano. Nad evangeliem podle Matouše: porozumt Boímu slovu. Praha: Paulínky,
2009, s. 272.
29 Srov. DONAHUE, John R a Daniel J HARRINGTON. Evangelium podle Marka. Kostelní Vydí:
Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 145.
21
Následný v. 32 dj posouvá ji dovnit budovy, kde Jeíš uil zástup (χλος). Stejné
slovo je pouito ji v pedešlé ásti Markova evangelia. Oznauje zástup, který sedí
„kolem Jeíše v kruhu“ (Mk 3,34), a vizuáln potvrzuje, e Jeíš je tím, kdo uí „s mocí“
(Mk 1,27). Dále má v. 32 významový draz poloen na dv slova: „ζητοσν“ („hledat“
i „pátrat“), které se na jiných místech uívá v intenci zlovolných plán Jeíšových
odprc. (nap. Mk 12,12). Zvláštní je také opakování slova „venku“, jako by autor chtl
prohloubit „propast“ mezi Jeíšem a jeho píbuznými.30 Ješt pohleme na v. 32, kde se
vynechávají slova „κα α δελφα σου“. Dvod, pro opisova textu tento výraz
vynechal, není jasné. Uveme nkteré argumenty, které mohli písae vést k vynechání
ásti verše
1) Me se jednat o haplografii, kdy pepisova neúmysln vynechal verš, protoe mu
pedcházel podobný: „ο δελφο σου“.
2) Písa úmysln vynechal tuto ást o sestrách s úmyslem harmonizovat verš s Mt
12,47 a L 8,20.
3) Opisova pouze chtl sladit v. 32 s v. 31 a 34, co by ale nekorespondovalo zase
s v. 35.
Vzhledem k podpoe dochovaných rukopis má pevnjší zastání kratší verze (viz
rukopisy , B, C, K, L, W). Nestle Aland 28 (A, D, Γ, 700) naopak upednostuje delší
variantu. Dvodem je Jeíšovo asté vzhledem k tehdejší spoleenské etice protichdné
konání a mluvení.31 Následující v. 33 posouvá dj na vrchol. Nastupuje enická (a
provokující) otázka, která ješt více podtrhuje význam následného prohlášení (v. 35)
o skutených „bratích a matkách“. Významu slova „bratr“ jsme se u vnovali v úvodu
do druhé kapitoly. Jeíšovi píbuzní jsou tedy „všichni, kdo plní vli Boí“. Toto
vyjádení je první z ady gnómických výrok, které mají formu „kadý“ nebo „pokud
nkdo“ a zdrazují pedevším hodnotu uednictví pro ty, kdo nejsou povoláni
30 Srov. tamté, s. 145.
31 Srov. DUBOVSKÝ, Peter. Marek, s. 255n.
22
k následování Jeíše. Dalším píkladem takového výroku mohou být napíklad Jeíšova
slova pi pouování uedník „kdo není proti nám, pro nás“ (Mk 9,40). Pouitý pojem
„θλημα το θεο“ Marek v evangeliu uvádí pouze zde. Je to odkaz na Boí vládu nad
stvoením.32 Tento pojem má koeny ji ve Starém zákon a vyskytuje se napíklad takté
v 40,9; 103,21 i 143,10.
Shrnutí úryvku a aktualizaci jeho významu pro souasnost lze vyjádit následovn.
Všichni, kdo konají Boí vli, se stávají leny Jeíšovy rodiny, co v dsledku znamená,
e jsou ochotni stejn jako Jeíš pijmout v souladu s Boím páním i utrpení a odmítnutí.
Tedy solidarita s Jeíšem v utrpení a nepochopení iní z lovka bratra, sestru i matku
Jeíše. Pedpoklad solidarity je lenství v nové rodin (bratí a sester v Kristu).33 Dleitá
je i zmínka „o sestrách“, nebo v Izraeli v té dob nebylo moné, aby ena byla uednicí.
Jeíš toto pekrauje a nepijímá dobové vyšší spoleenské postavení mue nad enou.
Všichni jsou v nm jedno.34 Pro lepší uchopení paralelních text, které budou následn
analyzovány, uveme paralelní synoptické perikopy vedle sebe.
32 Srov. DONAHUE, John R a Daniel J HARRINGTON. Evangelium podle Marka., s. 146.
33 Srov. tamté, s. 148.
34 Srov. FAUSTI, Silvano. Nad evangeliem podle Matouše: porozumt Boímu slovu, s. 273.
23
a vzkázali mu, aby k nim
pišel.
a brati stáli venku a chtli
s ním mluvit.
L 8,19–21
a brati, ale nemohli se
k nmu dostat pro zástup.
32 Kolem nho sedl
zástup; ekli mu: „Hle,
a hledají t.“
matka a tvoji brati stojí
venku a chtjí s tebou
mluvit.“
venku a chtjí se s tebou
setkat.“
brati?“
je má matka a kdo jsou moji
brati?“
matka a moji brati!
a moji brati.
mj bratr, má sestra
mého Otce v nebesích, to je
mj bratr, má sestra
matka a moji brati jsou ti,
kdo slyší Boí slovo a podle
nho jednají.“
Μαρας κα δελφς ακβου κα
ωστος κα οδα κα Σμωνος; κα οκ
εσν α δελφα ατο δε πρς μς;
κα σκανδαλζοντο ν ατ.
a bratr Jakubv, Josefv, Judv
a Šimonv? A nejsou jeho sestry tady
u nás?“ A byl jim kamenem úrazu.
4 κα λεγεν ατος ησος τι οκ
στιν προφτης τιμος ε μ ν τ
πατρδι ατο κα ν τος συγγενεσιν
ατο κα ν τ οκ ατο.
4 Tu jim Jeíš ekl: „Prorok není beze cti,
leda ve své vlasti, u svých píbuzných
a ve svém dom.“
Úryvek je zasazen na poátek Jeíšova kázání v Nazaret. Jeho slova, která se projevují
moudrostí a mocí, koní silným nepijetím ze strany pítomných. Text je také doloen
i ze svitk od Mrtvého moe.35 V sobotu Jeíš vchází do synagogy a zaíná uit. „Mnoho
lidí ho poslouchalo a v úasu íkali: Odkud to ten lovk má?“ (Mk 6,2). Tato otázka je
jedna z mnoha, které se souhrnn nazývají „otázky po Jeíšov totonosti a moci“.
Podobné otázky vystupují v celém Markov evangeliu. Údiv, kterým posluchai
reagovali na Jeíšova slova, se nesl v pohrdavém tónu. Nemohli pochopit, jak me být
dána taková moc nkomu, kdo je stejný jako oni. Protoe po zjištní odkud Jeíš pochází,
se jim najednou stává „kamenem úrazu“ (Mk 6,3).36 Slova „Co to není ten tesa, syn
Mariin a bratr Jakubv, Josefv, Judv a Šimonv? A nejsou jeho sestry tady u nás?“
poukazují pímo na to, e zástup dobe vdl, kdo k nim promlouvá. Nemohli samozejm
pochopit, jak Jeíš, dosud známý pro svoji tesaskou (resp. emeslnickou; slovo τκτων
odpovídá latinskému faber) profesi, mluví jako prorok. Otázka na Jeíše, odkud má svoji
35 Srov. CHARLESWORTH, James H., ed. Jeíš a svitky od Mrtvého moe. Praha: Vyšehrad, 2000, s. 49.
36 Srov. DONAHUE, John R a Daniel J HARRINGTON. Evangelium podle Marka, s. 195.
25
moudrost, je vzhledem k pítomným lidem pochopitelná.37 Piblime pohled ješt na
dleité sloveso „pohoršit se“ (σκανδαλζοντο), které má pvod v podstatném jmén
σκνδαλον (ve významu: „kámen, o který lovk zakopne“). Ti, kteí se „pohorší“, stojí
podle Jeíše „mimo“ a jeho uení nechápou.38
Dostáváme se k prvnímu kanonickému textu, který konkrétn zachycuje hledanou
osobu Jakuba, bratra Pán (δελφς ακβου). Díky tomuto úryvku z 6. kapitoly se
meme pohledem vrátit k úryvku prvnímu (Mk 3,31–35) a pedpokládat, e „venku“
ped domem byl s Marií, matkou Jeíše i náš hledaný Jakub, bratr Pán. Vysvtlení pojmu
„bratr“, viz úvod ke druhé kapitole. Zastavme se ješt u slov „ υς τς Μαρας“, která
mají svj specifický draz. Oznaení Jeíše jako „syna Mariina“ je v souvislosti té doby
naprosto mimoádné, protoe syn se vdy nazýval po otci. (srov. Mt 13,55; L 3,23; Mk
1,19; 2,14). Dvod, pro obyvatelé Nazareta takto Jeíše oslovují je moná dán
skuteností, e Josef u pravdpodobn zemel. Ale i v tomto pípad by bylo oznaení
po matce neobvyklé, nebo toto oznaení se uívá bu polemicky a jako naráka na
nemanelský pvod, nebo pro vyjádení víry v narození se z Panny.39
Posledním tématem, které ješt vyzdvihneme z našeho úryvku, je nepijetí Jeíše od
jeho píbuzných a v jeho domovin. Ve vesnické kultue, jaká panovala tehdy v prostedí
Nazaretu prvního století, bylo vystoupení i odlouení jednoho lena od rodiny píinou
hanby a potupy pro všechny její leny.40 Verš 4 je aforismus, který Jeíš vztahuje na svoji
osobu. Výrok má obdobu nejen v dalších evangeliích (nap. L 4,24), ale i nekanonických
spisech. Avšak ádná z moných textových paralel neuívá slova „prorok“. Tedy je
pravdpodobné, e Marek Jeíše pedkládá jako ozvnu starozákonního motivu
37 Srov. LIMBECK, Meinrad. Evangelium sv. Marka, s. 72.
38 Srov. DONAHUE, John R a Daniel J HARRINGTON. Evangelium podle Marka, s. 196.
39 Srov. LIMBECK, Meinrad. Evangelium sv. Marka,s. 72.
40 Srov. DONAHUE, John R a Daniel J HARRINGTON. Evangelium podle Marka, s. 197.
26
odmítnutého proroka,41 který evangelista Lukáš rozvíjí jako stejní motiv svého
evangelia (viz zejména L 4,16–30). Takté i u proroka Izaiáše 53,3 (LXX) „trpící
Sluebník“ je v nevánosti u všech lidí.42
Mk 15,40
Pesume se na konec Markova evangelia. Nacházíme se v poslední chvíli Jeíšova
pozemského ivota. Paralely s naším veršem tvoí texty Mt 27,56; J 19,25 a L 23,49.
Lukáš jako jediný nezaznamenává jména osob, ale jen zmiuje pítomnost en, které
Jeíše a apoštoly doprovázely. Hlavní pohled v tomto verši nebude vnován Marii
Magdalské ani Salome, ale druhé en ve výtu, Marii, která je matka „ ακβου το
μικρο κα ωστος“. Tato ena je vtšinou komentátor povaována za matku Jakuba
„Mladšího“, jednoho z Dvanácti, známého také jako Jakub, syn Alfev (viz Mk 3,18),
a nikoli za matku Jakuba, bratra Pán. Jak to vše lze propojit s významem pedchozího
textu (Mk 6,3–4)? Z nho logicky vyvstává tvrzení, e Maria matka Jakuba a Josefa je
i Jeíšovou matkou. Jediné, co lze z našeho úryvku celkem zeteln vyvodit, je odlišnost
Jakuba „Menšího“ („Mladšího“) a Jakuba, syna Zebedeova (viz Mk 1,19; 3,17).43
Hloubji se budeme vnovat paralelnímu úryvku u evangelisty Matouše, kde vystupuje
i matka posledního zmiovaného Jakuba.
41 Srov. nap. Neh 9,26.30; Jer 35,15; Ez 2,5; Oz 9,7.
42 Srov. DONAHUE, John R a Daniel J HARRINGTON. Evangelium podle Marka, s. 197.
43 Srov. tamté, s. 449.
40 σαν δ κα γυνακες π
μακρθεν θεωροσαι, ν ας κα Μαρα
Μαγδαλην κα Μαρα ακβου
το μικρο κα ωστος μτηρ κα
Σαλμη,
Jakuba mladšího a Josefa, a Salome,
27
Mk 16,1
Pistupme k poslednímu úryvku z Markova evangelia, který je souástí poslední
kapitoly Markova evangelia. Uší kontext tvoí vv. 1–8, které hovoí o zpráv o Jeíšov
vzkíšení. Místo konání dje je Jeruzalém a Jeíšv hrob. V píbhu vystupují stejné
osoby jako v pedešlém úryvku. Opt je zde jmenována Marie „matka Jakubova“. Pro
autor v textu vynechal oproti pedchozí perikop dodatek „κα ωστος“, nevíme.
Evangelista v pedchozí kapitole (v. 47) ješt toto specifikum uívá, ale pro zmnu
neuívá specifikum „ ακβου“. Takovéto zamování jmen je nezvyklé.44 Vzhledem
ke kontextu je velmi pravdpodobné, e jde o tu samou Marii, matku Jakuba, bratra Pán,
jako v Mk 15,40. Jména protagonist se tedy shodují jen ásten, z eho vyplývá
monost, e zde jde o samostatnou ást tradice. Všem textm (viz další rozbory) je
spolená jen postava Marie z Magdaly.45 Pro lepší pehled osob, které vystupují
v paralelních textech o konci Jeíšova pozemského ivota, uveme vedle sebe texty
s událostmi ukiování a navštívení prázdného hrobu.46
44 Srov. Tamté, s. 457.
45 Srov. POKORNÝ, Petr. Evangelium podle Marka. Praha: Centrum biblických studií AV R a UK
v Praze ve spolupráci s eskou biblickou spoleností, 2016, s. 294.
46 Srov. MRÁZEK, Jií. Evangelium podle Matouše. Praha: Centrum biblických studií AV R a UK v Praze
ve spolupráci s eskou biblickou spoleností, 2011, s. 485.
1 Κα διαγενομνου το σαββτου
Μαρα Μαγδαλην κα Μαρα
[το] ακβου κα Σαλμη γρασαν
ρματα να λθοσαι λεψωσιν
a Salome nakoupily vonné masti, aby
ho šly pomazat.
pochováno.
které to povdly
δο μτηρ κα ο δελφο ατο
εστκεισαν ξω ζητοντες ατ
jeho matka a brati stáli venku a chtli
s ním mluvit.
κα ο δελφο σου ξω στκασιν
ζητοντς σοι λαλσαι.]
a tvoji brati stojí venku a chtjí s tebou
mluvit.“]
ατ· τς στιν μτηρ μου κα τνες
εσν ο δελφο μου;
ekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji
brati?“
μαθητς ατο επεν· δο μτηρ μου
κα ο δελφο μου.
moje matka a moji brati.
50 στις γρ ν ποισ τ θλημα το
πατρς μου το ν ορανος ατς μου
δελφς κα δελφ κα μτηρ στν.
50 Nebo kdo iní vli mého Otce
v nebesích, to je mj bratr, má sestra
i matka.
Pesume náš pohled k Matoušovu evangeliu. Máme ped sebou paralelní text
k úryvku Mk 3,31–35, kterému jsme se u vnovali. Pokusme se podívat na píbh více
v kontextu dvou pedchozích kapitol Matoušova evangelia. Vyprav píbhu zejm
pedkládá píbh zamený pedevším na duchovní smysl a soustedí se na ty, kdo jsou
opravdoví Jeíšovi „píbuzní“. Matouš tímto duchovním významem slov zejm reaguje
na pedcházející píbhy: Poznání Otce a Syna a jejich lásku (Mt 11,25–30); jeho
pokolení ho nechápe (Mt 11,16–24); farizeové se rozhodují, e ho zabijí (Mt 12,14);
obviní ho ze spolupráce se satanem (Mt 12,24); a ádají po nm znamení (Mt 12,38nn);
i jeho vlastní rodina, jak jsme etli u Marka, ho povauje za blázna. Matouš tento
30
negativní detail vynechává a ukazuje nám, kdo je pravý Jeíšv uedník, kdo patí do
Boí rodiny. Tedy dv kapitoly, které pedcházejí našemu úryvku, se uzavírají kladným
výhledem, e Jeíš není sám. Na místo tlesného píbuzenství nastupuje píbuzenství
v duchu. Rodí se jakoby nová rodina, ve které jsou Jeíšovi „matky, brati i sestry“.
Stáváme se píbuznými s Bohem, „jsme z jeho rodu“ (Sk 17,28). Tato nabídka je dána
kadému lovku, blízkému i vzdálenému.47 Toto napíklad meme íci o Pann Marii,
která je nazývána matkou, protoe ekla pln „fiat“ Boí vli. Tak i my, kdy pijímáme
Slovo a uskuteujeme ho ve svém ivot, dáváme mu ivot. Na této myšlence se dá
napíklad postavit pístup k ekumenismu i k pekonání kulturních bariér, ve kterém vdy
byli kesané píkladem. Vhodným píkladem mohou být zejména Svtová setkání
mládee, kde se nespoet národností potkává na jednom míst, ale pro všechny je
spolené „jedno tlo a jeden Duch, … jeden je Pán, jedna víra, jeden kest, jeden Bh
a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny psobí a je ve všech.“ (Ef 4,4–6).
47 Srov. FAUSTI, Silvano. Nad evangeliem podle Matouše: porozumt Boímu slovu, s. 271n.
31
οχ μτηρ ατο λγεται Μαριμ κα
ο δελφο ατο κωβος κα ωσφ
κα Σμων κα οδας;
matka nejmenuje Maria a jeho brati
Jakub, Josef, Šimon a Juda?
56 κα α δελφα ατο οχ πσαι πρς
μς εσιν; πθεν ον τοτ τατα
πντα;
Odkud to tedy ten lovk všecko má?“
Evangelista Matouš se tímto úryvkem, poté co pedloil vlastní látku (Jeíšova
podobenství v Nazaret), vrací k pedloze Markova evangelia.48 Našemu úryvku
pedchází Jeíšova touha se odebrat do svého rodného kraje ke své rodin, aby také tam
kázal radostnou zvst. Vlastní domovina Jeíše však odmítá. Zástup neme pochopit,
odkud Jeíš bere všechnu svoji „moudrost a mocné iny“ (Mt 13,54). Odpov na tuto
otázku se trochu liší od paralelního textu u Marka. Matouš Jeíše nazývá „ το τκτονος
υς“, ím moná chce upozornit, e je pro nj Jeíš víc ne pouhý tesa. 49 Dále je
zmínn pvod Jeíše. Oproti zvláštní formulaci „ υς τς Μαρας“, (Mk 6,3), Matouš
neobvyklé i a snad urálivé oznaení zmíruje a poupravuje i celkovou formulaci.
Teorii ohledn Jeíšových sourozenc jsme se vnovali výše. Pro pipomínku lze zmínit,
e katolická tradice pijímá jiný pohled, ne teba pravoslavné církve, a to vysvtlení, e
Jeíš neml ádné jiné sourozence, a to ani nevlastní z hypotetického prvního manelství
Josefova. Naopak Pravoslavná církev pijímá vysvtlení, e Josef byl u vdovcem
a zmiovaní Jeíšovi brati a sestry jsou jeho nevlastní sourozenci z Josefova prvního
48 Srov. LIMBECK, Meinrad. Evangelium sv. Matouše. Malý stuttgartský komentá. Kostelní Vydí:
Karmelitánské nakladatelství, 1996, s. 171.
49 Srov. HARRINGTON, Daniel J, ed. Sacra Pagina: evangelium podle Matouše. Kostelní Vydí:
Karmelitánské nakladatelství, 2003, s. 238.
32
manelství. Pro podporu nauky o Marii jako ustaviné Pann lze pijmout ob varianty,
nebo v této nauce nejde o otázku instrumentální. Matouš se tomuto tématu dále ji
nevnuje. Hlavním bodem jeho vyprávní je, e Maria a Josef spolu neili pedtím (viz
Mt 1,25), ne se narodil Jeíš.50 Poslední vta (v. 6) našeho úryvku se nesnaí zachytit
pouhý údiv nad Jeíšovou moudrostí, nýbr má zachytit nepijetí Jeíše. Lidé nechápali,
e zdrojem jeho moudrosti a mocných skutk je Bh.51
Mt 27,56
V analýze tohoto úryvku vnujme pozornost porovnání s paralelními perikopami Mk
15,40 a J 19,25. Matouš místo vyjádení: „matka Jakuba mladšího“, uívá kratší název
„matka Jakubova i Josefova“. V jiné textové variant je uito jména „Joses“.
Pedpokládejme, e se jedná o postavu shodnou s Josefem, nebo se s nejvtší
pravdpodobností jedná pouze o neshodu opisova.52 Text nám zachycuje matku syn
Zebedeových, resp. manelku rybáe Zebedea. Ve svtle porovnání se všemi
kanonickými texty, které zachycují svdky ukiování a uloení Jeíše, se nezdá jako
nezbytné ztotoovat Markovu Salome (Mk 15,40) s Matoušovou „matkou syn
Zebedeových“, ale pesto texty tuto variantu nevyluují.53 Vyvstává však jiná otázka:
Pro v našem úryvku evangelista Matouš nezmiuje Jeíšovu matku? Dnes
z našeho pohledu se pedpokládá její samozejmá pítomnost (takto to mohl zejm
50 Srov. MRÁZEK, Jií. Evangelium podle Matouše, s 249.
51 Srov. HARRINGTON, Daniel J, ed. Evangelium podle Matouše, s. 240.
52 Srov. BROWN, Raymond E., Joseph A. FITZMYER a Roland E. MURPHY. The New Jerome biblical
commentary. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall, c1990, s. 672n.
53 Srov. BAUCKHAM, Richard. Jude and the relatives of Jesus in the early church,s. 13–14.
56 ν ας ν Μαρα Μαγδαλην κα
Μαρα το ακβου κα ωσφ
μτηρ κα μτηρ τν υν
Ζεβεδαου.
matka Jakubova i Josefova, a matka
syn Zebedeových.
33
chápat i Matouš), vdy kiovali jejího jediného syna. Z dochovaného textu ale lze
vydedukovat jinou monou variantu, a to ztotonit „matku Jakubovu a Josefovu“
s matkou Jeíše (viz teorie o Jeíšových bratích – úvod ke druhé kapitole). Na druhou
stranu je velmi nepravdpodobné, e by evangelista o Pann Marii mluvil takto oklikou.
2.1.3. Lukášovo evangelium
L 8,19–21
συντυχεν ατ δι τν χλον.
19 Pišla za ním jeho matka a brati, ale
nemohli se k nmu dostat pro zástup.
20 πηγγλη δ ατ· μτηρ σου κα
ο δελφο σου στκασιν ξω δεν
θλοντς σε.
a brati stojí venku a chtjí se s tebou
setkat.“
ποιοντες.
brati jsou ti, kdo slyší Boí slovo a podle
nho jednají.“
Lukášv text je opt jako u obou synoptik (viz pedešlé paralelní texty u Marka
a Matouše) zasazen do poátku Jeíšovy veejné innosti. Bliším pohledem lze perikopu
zasadit do oddílu „o Evangelijní zvsti“ (L 8,4–21).54 Lukáš erpá tento text od Marka,
ale je v úryvku o píchodu Jeíšovy matky a bratr ze synoptik nejstrunjší, protoe
redakní úpravou vynechává obtínou ást Mk 3,20–21, která uvádí pravý dvod
píchodu Jeíšových píbuzných. Lukáš ostré oddlení mezi Jeíšem a jeho píbuznými
54 Srov. MAREEK, Petr. Evangelium podle Lukáše. Praha: Centrum biblických studií AVR a UK
v Praze ve spolupráci s eskou biblickou spoleností, 2018, s. 279.
34
zejm takto upravuje,55 aby umenšil jakýkoliv náznak nepátelského postoje rodiny
k Jeíšovi a naopak.56 Lukáš navíc zasazuje oproti Markovi a Matoušovi tuto událost a
po podobenství o rozsévai. Marek i Matouš mají tedy podobenství o rozsévai a po
našem úryvku. Tato zámna Lukášovi slouí pro lepší ilustraci pedešlého podobenství:
slyšení a konání Boí vle je cesta do spoleenství s Jeíšem.57 Jako vzor tohoto konání
vycházejícího z podobenství o rozsévai Lukáš pedstavuje Pannu Marii „matku Jeíše“,
která „slyší slovo a uchovává je“ (L 1,45 a 11,28). Pojmenování matky jako „Maria“ je
u Lukáše zmínno jen jednou, a to v píbhu o Jeíšov dtství (srov. L 1–2).
O Jeíšových „bratích“ se evangelista Lukáš zmiuje velmi stroze. Uvádí je pouze na
dvou místech svých spis. První zmínka je v naší perikop a druhou nalezneme ve
Skutcích apoštol (Sk 1,14).58
Uvedl bych u tohoto úryvku ješt jednu poznámku. Pro lepší pochopení jednotlivých
podob synoptické perikopy je dleité znát adresáty jednotlivých evangelií. Markovo se
obrací na katechumena a soustedí se na pechod, který musejí všichni, vetn Jeíšových
tlesných píbuzných, uskutenit, aby dosáhli víry, to znamená osvojit si smýšlení Boí
a ne smýšlení lidské. Matoušovo naopak oslovuje komunitu idovského pvodu, která je
zvyklá slovo pozorn poslouchat, ale u ho neuvádí moc do ivota, proto víc zdrazuje
konání Boí vle. A nakonec Lukášovo, který se obrací na ji poktného a zve ho
k pechodu od nedokonalé víry k stále autentitjšímu píbuzenství s Jeíšem.59
Lukášovy texty slouily a slouí jako vhodný text pro mystagogické katecheze.
55 Srov. BROWN, Raymond E., Joseph A FITZMYER a Roland E MURPHY. The Jerome Biblical
commentary, Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall, 1968, s. II, 139; [44:80].
56 Srov. JOHNSON, Luke Timothy, HARRINGTON, Daniel J, ed. Evangelium podle Lukáše. Kostelní
Vydí: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 154.
57 Srov. MAYS, James Luther. Harper's Bible commentary. San Francisco: Harper & Row, c1988, s. 1025.
58 Srov. MAREEK, Petr. Evangelium podle Lukáše, s. 279.
59 Srov. FAUSTI, Silvano. Nad evangeliem podle Lukáše. Porozumt Boímu slovu. Praha: Paulínky, 2011,
s. 259.
ατς κα μτηρ ατο κα ο δελφο
[ατο] κα ο μαθητα ατο κα κε
μειναν ο πολλς μρας.
nkolik dní.
Janovo evangelium sice nezachycuje synoptický píbh o píchodu matky a jeho
bratí,60 ale na druhou stranu nám zachycuje Jeíše v jiné situaci, která není obsaena
v ostatních evangeliích. Náš text je u Jana zasazen do kontextu poátku Jeíšova
veejného psobení (J 2,1–12), které zaíná na svatb zázrakem s rozmnoením vína.
Zapoetí hlásání radostné zvsti se podle Jana zaíná odehrávat na svatb. Práv proto je
výklad tohoto textu nesnadný a smysl není pro nás bezprostedn poznatelný.61 Není ale
naším hlavním úkolem sledovat dj celého píbhu, nýbr pojmenování a urení
zmínných osob. Vystupují zde postavy známé ji z pedešlých text. Dj se odehrává
v Kafarnaum, co má zejmou souvislost s poátkem Jeíšova psobení u synoptik, kde
je jeho rodina citována na stejném míst Jeíšova pobývání.
Te u blíe k našemu úryvku. Slova ve v. 12: „potom se odebral … do Kafarnaa“,
jsou pedmtem nkterých spor, ponvad msto je na cest do Jeruzaléma znanou
zacházkou, a je tké povaovat tento verš za spojnici mezi Kánou a následující scénou
v Jeruzalém.62 Z Janova kontextu lze vysledovat, e ostatní postavy píbhu, jeho matka,
jeho brati a jeho uedníci – jsou nablízku Jeíše od zázraku v Káni a putují s ním dále,
60 Srov. Mk 3,31–35; Mt 12,46–50; L 8,19–21.
61 Srov. PORSCH, Felix. Evangelium sv. Jana. Malý stuttgartský komentá. Kostelní Vydí: Karmelitánské
nakladatelství, 1998, s. 30.
62 Srov. MOLONEY, Francis J. – HARRINGTON, Daniel J. Evangelium podle Jana. Kostelní Vydí:
Karmelitánské nakladatelství, 2009, s. 99.
36
napíklad do Kafarnaa a Jeruzaléma.63 Zajímavý je fakt, e Maria v našem úryvku
vystupuje naposledy, a pak a pi událostech na Golgot. V Janov evangeliu je Jeíšova
matka jako protagonista na zaátku a na konci Synovy cesty“.64
J 7,3–5.10
ατο· μετβηθι ντεθεν κα παγε
ες τν ουδααν, να κα ο μαθητα
σου θεωρσουσιν σο τ ργα
ποιες
Judska, aby tam tvoji uedníci vidli
skutky, které iníš.
ζητε ατς ν παρρησ εναι. ε
τατα ποιες, φανρωσον σεαυτν τ
κσμ.
skutky v ústraní, chce-li být známý na
veejnosti. iníš-li takové vci, uka se
svtu!“
πστευον ες ατν.
10 ς δ νβησαν ο δελφο ατο
ες τν ορτν, ττε κα ατς νβη
ο φανερς λλ’ [ς] ν κρυπτ.
10 Kdy jeho brati odešli na svátky, tu
šel také on – ale nepozorovan, aby se
o tom nevdlo.
63 Srov. tamté, s. 96.
64 Srov. FAUSTI, Silvano. Nad evangeliem podle Jana. Porozumt Boímu slovu. Praha: Paulínky, 2014,
s. 55.
37
Máme ped sebou druhý text z Janova evangelia. Bliší kontext tvoí celá sedmá
kapitola, do ní je naše perikopa zasazena. Tuto kapitolu lze pojmenovat jako Jeíšovo
sebezjevení o slavnosti stánk. S tímto svátkem byla spojena také pou, viz náš úryvek.65
V kontextu evangelií tento úryvek opt jako pedešlý synoptická tradice nezná.
U synoptik je popisován pouze roní cyklus Jeíšova veejného psobení. Na rozdíl od
toho Janovo evangelium uvádí tíleté pojetí Jeíšova psobení66 a je potvrzováno
napíklad naším úryvkem. Hlavními postavami jsou brati Jeíše, kteí ho na rozdíl od
synoptických text spíše vyzývají, aby „sám sebe ukázal svtu“ („φανρωσον σεαυτν
τ κσμ“). Podle nich je ta nejpíhodnjší chvíle pro to, aby se ukázal svtu a sklidil
úspch. Dvodem tohoto návrhu je podle Janova evangelia spíše jejich nevíra.67 Oni si
pochopiteln v té dob vbec nedokáou pedstavit trpícího a peci vítzného spasitele.
Chtjí slavného spasitele, v svtském slova smyslu „politického Mesiáše“68, ale Jeíš
touí po nem jiném, „nebo ješt nepišla jeho hodina“ (J 2,4). Jeíš se neídí vlí svých
bratí, ale koná vli svého nebeského Otce (J 7,30).69 Ve v. 3 nalézáme dleité rozlišení
mezi jeho bratry a uedníky. Tedy tmito texty je nepímo vyvráceno ztotoování
Jakuba, bratra Pán, s Jeíšovým apoštolem Jakubem „Mladším“. Bohuel bliší definici
Jeíšových „uedník“ v textu nenacházíme a zstává to pedmtem diskuze. Vzhledem
k pedcházející 6. kapitole, lze pinejmenším uvaovat a pedpokládat pítomnou skupinu
Dvanácti.
65 Srov. PORSCH, Felix. Evangelium sv. Jana, s. 72.
66 Srov. FAUSTI, Silvano. Nad evangeliem podle Jana. Porozumt Boímu slovu. Praha: Paulínky, 2014,
s. 183.
68 PORSCH, Felix. Evangelium sv. Jana, s. 73.
69 Srov. FAUSTI, Silvano. Nad evangeliem podle Jana. Porozumt Boímu slovu, s. 183.
38
ησο μτηρ ατο κα δελφ τς
μητρς ατο, Μαρα το Κλωπ κα
Μαρα Μαγδαλην.
a sestra jeho matky, Marie Kleofášova
a Marie Magdalská.
Poslední text, kterému se z Janova evangelia budeme vnovat, nese velkou podobnost
se synoptickou tradicí. Jak bylo zmínno výše, pro situaci pod kíem je spolenou
postavou pro všechny evangelisty Marie Magdalská, ze které Jeíš podle tradice vyhnal
sedm zlých duch (srov. L 8,2). Autor v popisu scény na Golgot jakoby staví tyi eny
jako protipól ke tyem vojákm.70 V situaci pod kíem takté stojí i bezejmenný
uedník, kterého Jeíš miloval (srov. J 13,23). Na nj práv cílí hlavní evangelistv
pohled. On je privilegovaným svdkem poslední chvíle Jeíšova ivota a pravdpodobn
také prostedníkem a zárukou janovské tradice.71 Nejvtší pozornost musíme
v souvislosti s naším Jakubem vnovat slovm „Μαρα το Κλωπ“. Tato slova psobí
nemalé obtíe s vysvtlením rodinných vazeb. Nevíme, jestli oznaují Kleofášovu dceru,
manelku i matku.72 V ostatních paralelních evangelijních úryvcích zmínná Marie
pedstavuje nejpravdpodobnji Kleofášovu enu. Podle synoptické tradice je také
matkou pinejmenším dvou syn, Jakuba a Josefa. Více k problematice jména Kleofáš ve
tvrté kapitole práce.
70 Srov. BAUCKHAM, Richard. Gospel Women: Studies of the Named Women in the Gospel. Michigan:
Grand Rapids, 2002, s. 205.
71 Srov. PORSCH, Felix. Evangelium sv. Jana, s. 189.
72 Srov. DOUGLAS, James Dixon (ed.). Nový biblický slovník, s. 22; 504; srov. takté BAUCKHAM,
Richard. Gospel Women, 200, s. 205–207.
39
κα Μαριμ τ μητρ το ησο κα τος
δελφος ατο.
spolu se enami, s Marií, matkou
Jeíšovou, a s jeho bratry.
Naše perikopa je zasazena na samotný poátek vyprávní Skutk apoštolských, kde se
autor vnuje popisu Jeruzalémské církve. Píbh zaíná rozlouením se Jeíše s uedníky
a jeho nanebevstoupením. Uedníci se pesouvají z Olivové hory do Jeruzaléma, kde
budou oekávat slíbeného „Ducha, Pímluvce“ (J 14,26). Vzhledem k tomu, e se dj
odehrává v sobotu a idé mli v tento den dovoleno ujít pšky jen asi 880 metr, meme
se domnívat, e místo v Jeruzalém v horní místnosti (Sk 1,13), ve kterém se uedníci,
eny a píbuzní shromádili, je ono veeadlo, kde Jeíš slavil s uedníky poslední veei,
ale nelze to tvrdit s jistotou.73 Vnujme te vtší pozornost osobám, které jsou v našem
textu zmínny (srov. L 8, 1–3). Souvislost s naším Jakubem, bratrem Pán, vytváí
pítomnost Panny Marie, ostatních en a Jeíšových bratr. Tato zmínka: „τος δελφος
ατο,“ je pro další výklad velmi dleitá. Lze z ní u celkem jist dedukovat pítomnost
našeho Jakuba, bratra Pán, mezi Jeíšovými uedníky a hlavn v blízkosti skupiny
Dvanácti. Tuto variantu dobe podpírá Pavlv text z Prvního listu Korintským, kde jsou
zachycena jména tch, kterým se Pán zjevil po svém zmrtvýchvstání (srov. 1. K 15,5–8.
Je velmi pravdpodobné, e jmenovaný Jakub je naší hledanou postavou a e se ješt ped
Jeíšovým nanebevstoupením pipojil k blízkému okruhu Jeíšových uedník. Pedešlé
zjištní má zásadní roli v Jakubov ivot, nebo nás informuje o jeho konverzi, kterou
zejm díky Pánovu zjevení mohl proít. Od Pavla se také dozvídáme další dleitou
73 Srov. KLIESCH, Klaus. Skutky apoštol. Malý