K 30. výroèí biskupského svìcení Jeho Bla�enostiemeritního metropolity vladyky Kryštofa

Emeritní metropolita vladyka Kryštof – ob-èanským jménem prof.ThDr. Radim Pulec, PhD.– se narodil 29. èervna 1953 v Praze. Byl vychovánke hluboké zbo�nosti. Obdivoval muèednické hr-dinství svatého biskupa Gorazda (+1942).

O duchovní rùst v letech jeho dospívání peèo-vali blízcí spolupracovníci svatého muèedníkaGorazda, otcové Bohumír Aleš a Jiøí Novák.

Po absolvování základní školy byl pøijat dopøípravného kurzu Husovy ÈS fakulty UK v Prazea poté jako øádný student Husovy bohosloveckéfakulty. Kromì teologie navštìvoval v letech1970—73 kurz biblické hebrejštiny na Jazykovéškole.

Po skonèení teologického studia byl 21. listo-padu 1974 vysvìcen na diákona, 25. prosince1974 na knìze. Jeho prvním pùsobištìm bylyHoøovièky v okrese Rakovník.

Teologické vzdìlání si rozšíøil na Pravoslavnéteologické fakultì v Prešovì, kde získal absolutori-um roku 1979. Roku 1980 byl pøijat jako externíposluchaè na Moskevskou duchovní akademii,kterou absolvoval po ètyøech roènících. V roce1982 byl pøelo�en do Prahy a po necelém roce pù-sobení v katedrálním chrámu jej poslalo vedeníPravoslavné církve na dlouhodobý studijní pobytdo Øecka.

Na Filozofické fakultì Athénské univerzitystudoval jeden rok novoøecký jazyk. Pak na Teolo-gické fakultì té�e univerzity obhájil dizertaènípráci z Dìjin Pravoslavné církve v Èeskoslovenskuv 19. a 20. století, a v bøeznu roku 1987 byl promo-ván jako první Èechoslovák doktorem Athénskéuniversity (PhD.)

�ivot v monastýru Zoodochopigi u Athén, vekterém ètyøi roky pøebýval, mu otevøel cestu dosvìta pravoslavného mnišství. Tato skuteènostvedla nakonec k tomu, �e byl na základì po�ehná-ní Jeho Bla�enosti metropolity Doroteje dne 7. zá-øí 1985 v Trojicko-Sergijevské lávøe postøi�en namonacha se jménem ctihodného Christofora(Kryštofa) Øímana (6. stol.), jeho� svátek slavípravoslavná církev 30. srpna (12. záøí). NaPaschu roku 1986 jej vladyka metropolita Dorotejvyznamenal hodností igumena a roku 1987 jejuvedl do církevní hodnosti archimandrity.

Po skonèení studia v Øecku se vladyka Kryštofplnì vìnoval církevní obci pøi pra�ské katedrále

146

a administrovaným obcím. Ti, kteøí tenkrát vytvá-øeli u�ší okruh pra�ské církevní obce, vzpomínajína øadu církevních a duchovních aktivit, z nich�mnohé byly v tehdejším totalitním re�imu ilegál-ního charakteru (tajná modlitební bdìní v ka-tedrále, neoficiální poutì ke sv. Ludmile na Tetína za sv. Ivanem Èeským k jeskyni, kde �il, apod.).

Roku 1987 absolvoval tøímìsíèní jazykovýstudijní pobyt v Anglii. Svých jazykových znalostíøeètiny, ruštiny, nìmèiny a angliètiny vyu�íval vla-dyka Kryštof na mnohých semináøích a konferen-cích v zahranièí, napø. v Øecku, Nìmecku, Ra-kousku, Sýrii (Damašek), Švýcarsku, Izraeli (Na-zaret, Jeruzalém, aj.) Od roku 1979 je èlenemSmíšené pravoslavné a lutheránské teologické ko-mise. Úèastnil se také završení teologického dialo-gu mezi pravoslavnou církví a orientálními církve-mi v roce 1990 v �enevì. Znaèný díl práce vykonali v Syndesmosu – mláde�nické pravoslavné orga-nizaci, kterou uvedl do naší církve.

V den Antipaschy 17. dubna 1988 pøijal vlady-ka Kryštof biskupskou chirotonii z rukou JehoBla�enosti metropolity Doroteje, arcibiskupa pre-šovského Nikolaje (pozdìjšího metropolity), bis-kupa michalovského Jána a biskupa chrisopolské-

ho Michaela z Konstatinopol-ského patriarchátu, a stal sebiskupem olomoucko-brnìn-ským.

Na Moravì pùsobil 12 let.Mnozí Moravané dodnesvzpomínají s láskou a vdìènos-tí na svého vladyku, který jimbyl vlídným a laskavým pastý-øem. Bo�í milostí vnášel do je-jich srdcí svìtlo a duchovní ra-dost. V tì�kých chvílích podá-val pomocnou ruku a trpìlivìnesl svùj køí�. Byla to doba roz-

kvìtu moravské eparchie po dlouhém období ko-munistického útlaku.

Vedle pamìtníkù pùsobení vladyky Gorazdana Moravì zde byla také poèetná skupina Volyò-ských Èechù a do církve pøicházeli i noví lidé, Èešia Moravané, kteøí Pravoslaví teprve poznávali.Pastýøsky zvládnout rùznorodost pøíslušníkùcírkve a jejich lidských i názorových východiseka rozliènost oblastí, na nì� chtìli ve svém duchov-ním �ivotì klást dùraz, byl úkol nelehký a vy�ado-val stálou duchovní bdìlost, nesmírnou trpìlivosta pøipravenost poskytnout ka�dému duchovní po-uèení a vedení, jaké potøeboval. Vladyka Kryštof tovše zvládal pøedevším díky lásce ke všem vìøícímbez rozdílu a hlubokému pochopení duchovníchpotøeb èlovìka. Byla to doba, kdy všichni chápalihodnotu jednoty Církve jako Tìla Kristova, vá�ilisi jí a pøes všechny názorové støety spoleènì sepodíleli na �ivotì této Jediné Kristovy Církve.Z pozice eparchiálního biskupa tomu vladykaKryštof napomáhal citlivým pøístupem k ducho-venstvu i vìøícím, s nimi� jednal s pastýøskýmtaktem a tolerantností.

Díky své èinorodosti vykonal mnoho dobrajak na poli duchovním, tak v oblasti organizaèní.

K 30. výroèí svìcení vladyky Kryštofa 147

Neúnavnì cestoval po vlasti i po svìtì ve slu�báchpravoslaví a zájmù naší místní církve. Organizovala konal domácí a zahranièní poutì, aby místní vì-øící mohli poznat duchovnì významná místa pra-voslavného svìta. Pøi tom všem byl zpovìdníkema duchovním rádcem øady vìøící. Vyuèoval byzan-tologii a pastýøské bohosloví na detašovaném pra-covišti Pravoslavné teologické fakulty. Pøi svýchpøednáškách vìnovaných pastýøskému knì�ské-mu dílu kladl dùraz na soucit s èlovìkem a misijnícharakter naší církve. V rámci byzantologie dávalnahlédnout hloubku teologického myšlení by-zantských otcù a uèil studenty inspirovat seschopností tìchto osobností dávné Byzance klástna stùl argumenty a jimi pøesvìdèovat odpùrce.Prakticky v ka�dém èísle našeho církevního èaso-pisu Hlas Pravoslaví byl alespoò jeden pastýøskýèlánek z jeho pera. Podílel se na scénáøi a pøípravìfilmù o pravoslaví (dva z nich lze shlédnout na in-ternetu v digitalizované podobì: „Svatá Rus“

a „Cesty Cyrila a Metodìje“). Moravskou eparchiise sna�il dostateènì zabezpeèovat i materiálnì.

V oblasti liturgického �ivota sledoval linii obo-hacování místní tradice nìkterými prvky pøevzatý-mi z øeckého pravoslaví. Øada starších duchov-ních má tyto souèásti byzantské bohoslu�bydodnes zabudovány do své bohoslu�ebné praxe.Tìm, kdo mìli zájem o mnišský �ivot, zajistil vla-dyka mo�nost naèerpat zkušenost s mnišskoupraxí v nìkterém vynikajícím zahranièním mo-nastýru (napø. v Øecku èi v Rusku).

Na pouti v roce 1990 v misijním støedisku sva-té Lýdie v blízkosti stejnojmenného monastýruv Øecku vnukl otec archimandrita Theofil vlady-kovi Kryštofovi myšlenku vytvoøit obdobu stejné-ho støediska v místech, kde pùsobili svatí vì-rozvìstové Cyril a Metodìj. V roce 1991,s po�ehnáním vladyky Doroteje, zalo�il ve Vilé-movì u Litovle první �enský monastýr v dìjináchnaší pravoslavné církve; kromì výstavby mo-nastýrské budovy a domu pro poutníky se vladykapostaral i o zvelebení vilémovského chrámu, kterýzaèal slou�it prakticky jako chrám monastýrský –z Rumunska byl dovezen pøekrásný ikonostasa další vybavení interiéru, vše ozdobeno skvost-nou øezbou ve starobyzantském stylu. Díky jehoosobním kontaktùm v Rumunsku sem bylo vyslá-no malé sesterstvo vedené hluboce duchovní mo-nachyní. Sestrám mniškám zajistil kursy šití bo-hoslu�ebných rouch a zhotovování ikon. V našíeparchii zaèal na tomto místì ka�dodenní liturgic-ký �ivot dle plného cyklu denních i noèníchbohoslu�eb.

O nìkolik let pozdìji po�ehnal biskup Kryštofzbudování památníku a posléze mu�ského mo-nastýru sv. Gorazda v Hrubé Vrbce. I na jeho bu-dování mìl organizaèní i materiální spoluúèast.Po�ehnal také výstavbì pravoslavného chrámu vŠumperku podle byzantského architektonického

148 K 30. výroèí svìcení vladyky Kryštofa

slohu. Materiální vznik tìchto objektù silze tì�ko pøedstavit bez jeho všestrannéhopøispìní.

Ve vilémovském Gorazdovì cyrilome-todìjském centru pøi �enském monastýruZesnutí pøesv. Bohorodice se po jeho do-konèení zaèaly konat konference ducho-venstva, dìtské tábory, ka�doroèní cyrilo-metodìjský týden pro rodiny apod.

Témìø celá devadesátá léta se na Mo-ravì poøádala nejménì pìtkrát do rokakonference a setkání duchovenstva s pøed-náškou a diskusí na aktuální témata du-chovního �ivota naší církve. Jedním plodùtìchto „presbyterií“ bylo rozšíøení boho-slu�ebného �ivota naší církve, napø. zave-dení plného vykonávání svaté Tajiny køtudo praxe místní církve. Vladyka se zasadilo poøízení nového èeského pøekladu køest-ního obøadu a zároveò se pøièinil, aby sekøtilo podle staré pravoslavné tradice pl-ným ponoøením køtìnce do posvìcenévody. Za tím úèelem vybavil mnohochrámù dovezenými dìtskými køtitelnice-mi.

Od roku 1993 byl vladyka také kanclé-øem Metropolitní rady Pravoslavné církvev èeských zemích, povìøeným péèí o vztahy se za-hranièím a reprezentací církve. Po zesnutí metro-polity Doroteje jej v roce 2000 zvolilo eparchiálníshromá�dìní Pra�ské eparchie biskupem tétoeparchie a 25. bøezna byl intronizován jako arci-biskup pra�ský a èeských zemí a ustanoven pøed-sedou Metropolitní rady.

K tì�kým úkolùm patøilo øešení situace kolempra�ského církevního domu v centru mìsta, kterýse hroutil a bylo potøeba zajistit investora, který byzajistil jeho kompletní generální rekonstrukci. Pomnoha komplikacích se vladykovi podaøilo zajistit

splacení úvìru a zaopatøit církev ziskem plynou-cím z pronájmu lukrativní budovy. Ze zahranièní-ho daru pro naši autokefální církev (a s vlastnímpøispìním) vladyka zakoupil pro potøeby církevní-ho ústøedí objekt v Šárecké ulici (tím se ušetøily vý-znamné èástky, které musela církev platit za ná-jem pùvodnì dlouhodobì vyu�ívaných prostorv Dìlostøelecké ulici).

Roku 2001 zalo�il vladyka Romskou duchov-ní misi v Rokycanech a �enský monastýr-skit sv.Nikolaje (Mikuláše) na Doubské hoøe u Karlo-vých Varù.

K 30. výroèí svìcení vladyky Kryštofa 149

V roce 2006, po zesnutí metropolity Nikolaje,byl dne 2. kvìtna na mimoøádném snìmu celémístní pravoslavné církve ve Vilémovì zvolen lo-sováním za metropolitu Pravoslavné církve v èes-kých zemích a na Slovensku. Intronizován bylv katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metodìje v Pra-ze 28. kvìtna 2006.

Dlouhá øada lidí vzpomíná na poutì organi-zované vladykou Kryštofem na Sinaj a do SvatéZemì. V naší eparchii se s po�ehnáním arcibisku-pa Simeona pravidelnì zúèastòoval cyrilometo-dìjské poutì a bohoslu�by na vykopávkách velko-moravské katedrály u Mikulèic. Pøijímal pozváníi na bohoslu�bu konanou pravidelnì u pøíle�itostidne muèednického skonání sv. Gorazda.V pra�ské eparchii poøádal ka�doroèní poutì kesv. Ludmile a ke sv. Ivanu Èeskému. Vyjednal ná-vštìvu ekumenického patriarchy Jeho VšesvatostiBartolomìje a dalších zahranièních biskupù u pøí-le�itosti duchovní slavnosti 1150. výroèí pøíchodusv. Cyrila a Metodìje na Velkou Moravu.

V pra�ské eparchii dále zalo�il roku 2006 �en-ský Monastýr svatého Václava a Ludmily ve Pstru-�í, který roku 2008 pøesídlil do Louèek u Karlo-vých Varù a v roce 2013 do Lodìnic u Prahy.29. listopadu 2011 pak zalo�il mu�ský MonastýrPromìnìní Pánì v Tìšovì u Karlových Varù, aby„pøinášel duchovní u�itek a prospìch Bo�ímu liduv Pra�ské pravoslavné eparchii a dobrými skutkyprojevoval køes�anskou lásku, která je jednímz nejmocnìjších prostøedkù Kristovy církve. Úko-lem monastýru je snaha být místem vzorného du-chovního �ivota, vzdálení se svìtských marnostía úsilí o køes�anskou dokonalost èlenù bratrstvaskrze askezi podle vzoru svatých otcù“. Po své re-zignaci na slu�bu v èele církve, kterou roku 2013reagoval na útoky ze strany tìch, kdo uvìøili svýmšpatným myšlenkám a nerozpoznali dobro, kteréBùh naší mladé církvi po celou dobu jejího zrání

udìluje, odešel do ústraní právì do monastýruPromìnìní Pánì.

Pøes neúnavnou a obìtavou pastoraèní a mi-sijní èinnost, které se po celý �ivot vìnoval, nachá-zí vladyka místo i pro vìdeckou práci a publikaèníèinnost. Svìdectvím toho jsou rozsáhlejší publi-kace, skripta a uèebnice jako Biblické dìjiny pronejmenší (1989), Úvod a pøehledné dìjiny by-zantského státu – Byzantologie I. (1995) a II.(2006), In Guru´s Light (Monografie o sektì ŠríÈinmoja, 1998), Pravoslavný svìt (2000), v rus-kém pøekladu Pravoslavnyj mir (2007), Vímkomu jsem uvìøil (2003), Pán se postará (2003),Orientální pravoslavné církve (2004), Svatý Nek-tarios Aiginský (2005), Naše pravoslaví (2009),Pravoslavná Praha (2010), Rukovì� obøadù pra-voslavné církve (2010), Otec Porfirios (2011),Cesty Bo�í (2013), Svatý proti své vùli (2014),Dobrý pastýø, mu� modlitby a uèitel pokory(2015), ale i mnoho menších prací, èlánkù a studiíkupø. Pravoslavný katedrální chrám sv. Cyrilaa Metodìje v Praze (1985), Naše víra (pøeklad

150 K 30. výroèí svìcení vladyky Kryštofa

z angliètiny, 2000), Polská pravoslavná církev(2000) publikovaná v Pravoslavném teologickémsborníku Teologické revue, nebo An End toSilince, v èasopise Sophia (Manchester 1999), aj.Kromì toho zajistil nìkolik reedicí modlitebníkní�ky Otèe náš.

Vladyka Kryštof se také vìnuje pedagogickéèinnosti. Od r. 1990 pøednáší na Pravoslavné bo-hoslovecké fakultì Prešovské univerzity v Prešo-vì, pozdìji na jejím Detašovaném pracovištiv Olomouci a na Filozofické fakultì Masarykovyuniverzity v Brnì. Na Pravoslavné bohosloveckéfakultì Prešovské univerzity v Prešovì se roku2015 stal profesorem teologie (prof.).

I jako emeritní metropolita je nadále všestran-nì aktivní v církevním �ivotì, doma i v zahranièí,kde vystupuje s pøíspìvky na konferencích, semi-náøích a jiných církevních setkáních.

Vladyka Kryštof díky své pracovitosti, ener-giènosti, entuziasmu a horlivosti pro Bo�í vìci vy-konal pro vìøící za dobu svého dlouholetého pùso-bení v èele naší církve vskutku mnoho dobrého.Bylo by nespravedlivé na to zapomínat a vladykovinevracet jeho péèi o církev synovskou úctou a lás-kou a ovšem i tím, �e budeme pokraèovat v zapo-èatém díle, které jej – i další arcipastýøe pracujícína zdejší vinici Pánì – stálo tolik úsilí. Vladyka le-

tos oslaví 65 let svého pozemského �ivota. Pøeje-me mu „Dlouhý a pokojný �ivot, zdraví, spasenía ve všem zdar na mnohá a blahá léta!“ a také ra-dost z dobrého prospívání církve Kristovy v Èe-chách a na Moravì.

V Šumperku, listopad 2017† Izaiáš

Fotografie pou�ité u èlánkù

Na str. 141 — ilustraèní foto: Svatá Hora Athos (v pozadí monastýr Vatoped; rok 1982) • Na str. 143

— ilustraèní foto: Svatá Hora Athos (srbský monastýr Chilandar) • Na str. 144 — ilustraèní foto:

Svatá Hora Athos (réva sv. Simeona v monastýru Chilandar; rok 2013) • Na str. 146 — vladyka

Kryštof v olomoucké katedrále pøed chirotonií • Na str. 147 — s vladykou metropolitou Dorotejem

na pastýøské konferenci ve Vilémovì (1994—95) • Na str. 148 — v Olomouci po chirotonii • Na str.

149 — v rumunském monastýru Varatec (1994) • Na str. 150 — s poutníky na Athosu – v bránì

monastýru Filotheu • Na str. 151 — skalní monastýry „Meteory“, s archimandritou

Chrysostomem, igumenem monastýru ct. Nikodima Svatohorce (1994)

K 30. výroèí svìcení vladyky Kryštofa 151

Pravoslavný kalendáø 2018Vydal úøad eparchiální rady olomoucko-brnìnské eparchie

Ilustrované citace svatých Otcù umístìné uvnitø jsou pøevzaty z facebookového profilu

„Pravoslavný køes�an“:www.facebook.com/PravoslavnyKrestan/

Fotografie: jer. Cyril Boèkarev, Ane�ka Mandelíková, Jan Kostelecký a redakce

Vydáváno pro vnitøní potøebu

Jeho svatost Bartolomeos,patriarcha konstantinopolský pøijímá

od vladyky Kryštofa symbolickou repliku listiny,kterou pøed 1150 lety zaslal do Byzance

svatý kní�e Rostislav Moravský

Fotografie na zadním listu obálky k èlánku na str. 146: na 3. str. obálky — vladyka Kryštof pøi

chirotonii (1988) • S vladykou Dorotejem pøi oslavách 50. výroèí obnovení církve (kvìten 1995)

• Oblékání pøi biskupském svìcení. Na 4. str. obálky — liturgie pøi archijerejské chirotonii •

Slavnostní shromá�dìní k 50. výroèí obnovení církve (kvìten 1995)

Na zadních stranách obálky: Jeho Bla�enstvo emeritní metropolita Kryštof – viz str. 151)