Karel Čapek | RUR

RUR, • 1

Rossumovi univerzální roboti

Rossum’s Universal RobotsRURKarel ČapekČeština/English

2

R.U.R.ROSSUMOVI UNIVERZÁLNÍ ROBOTI / ROSSUM‘S UNIVERSAL ROBOTS

Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích1921 / English translation by David Wyllie.

ContentsDramatis Personae / Osoby . . . . . . . . . . . . . . . . .3Introductory Scene / Předehra . . . . . . . . . . . . . . .5Act One / Dějství První . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33Act Two / Dějství Druhé . . . . . . . . . . . . . . . . . 65Act Three / Dějství Třetí. . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

3

HARRY DOMIN | centrální ředitel Rossu-mových Univerzálních Robotů

INŽ. FABRY | generální technický ředitel R.U.R.

DR. GALL | přednosta fyziologického a vý-zkumného oddělení R.U.R.

DR. HALLEMEIER | přednosta ústavu pro psychologii a výchovu robotů R.U.R

KONZUL BUSMAN | generální komerční ředitel R.U.R.

STAVITEL ALQUIST | šéf staveb R.U.R. HELENA GLORYOVÁ NÁNA | její chůva MARIUS | Robot SULLA | Robotka RADIUS | Robot DAMON | Robot 1. ROBOT 2. ROBOT 3. ROBOT 4. ROBOT PRIMUS | RobotHELENA | RobotkaRobotský SLUHA a četní ROBOTI

DOMIN v předehře asi osmatřicetiletý, vysoký, oholený

FABRY rovněž oholený, plavý, vážné a jemné tváře

DR. GALL drobný, živý, snědý, s černým knírem

HALLEMEIER ohromný, hřmotný, se zr-zavým anglickým knírem a zrzavým kartáčem vlasů

BUSMAN tlustý, plešatý, krátkozraký židALQUIST starší než ostatní, nedbale ob-

lečený, dlouhých, prošedivělých vlasů a vousů

HELENA velmi elegantní

HARRY DOMIN | Director General, Ros-sum’s Universal Robots

FABRY | Technical Director, R.U.R.

DR. GALL | Head of Physiology and Re-search Department, R.U.R.

DR. HALLEMEIER | Head of Institute for Robot Psychology and Behaviour, R.U.R

BUSMAN | Commercial Director, R.U.R.

ALQUIST | Head of Construction, R.U.R.HELENA GLORYNANA | Her NannyMARIUS | RobotSULLA | Robot, femaleRADIUS | RobotDAMON | Robot1 ROBOT2 ROBOT3 ROBOT4 ROBOTPrimus | RobotHELENA | Robot, femaleRobot SERVANT and numerous ROBOTS

DOMIN: in introductory scene, about thirty-eight years old, tall, clean shaven

FABRY: also clean shaven, fair, serious and delicate features

DR. GALL: light build, lively, dark com-plexion and black moustache

HALLEMEIER: heavy build, noisy, big ginger moustache and ginger shock of hair

BUSMAN: fat, bald, short-sighted JewALQUIST: older than the others, dressed

without care, long grey hair and beard

HELENA: very elegant

Dramatis Personae[Osoby]

4 • RUR, Dramatis Personae

in the play proper, all ten years older

In the introductory scene, the robots are dressed like people. They are slightlymechanical in their speech and move-ments, blank of expression, fixed intheir gaze. In the play proper they wear linen blouses seized at the waist with a belt and on their breasts wear a brass number

Intervals after the introductory scene and the second act.

Ve vlastní hře všichni o deset let starší.

Roboti v předehře oblečeni jako lidé. Jsou úsečná v pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváří, upřeného pohle-du. Ve vlastní hře mají plátěné blůzy v pasu stažené řemenem a na prsou mosazné číslo.

Po předehře a druhém aktu přestávka.

5

Ústřední kancelář továrny Rossum‘s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny v průčelní stěně pohled na nekonečné řady továrních budov. Vlevo další ředitelské místnosti.

DOMIN. (sedí u velikého amerického psa-cího stolu v otáčecím křesle. Na stole žárovka, telefon, těžítka, pořadač do-pisů, atd., na stěně vlevo veliké mapy s lodními a železničními liniemi, veliký kalendář, hodiny, jež ukazují něco málo před polednem; na stěně vpravo tištěné plakáty: “Nejlacinější práce: Rossumovi Roboti” “Tropičtí Roboti, nový vyná-lez. Kus 150 d.” “Každý si kup svého Robota!” “Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte si Rossumovy Roboty.” Dále jiné mapy, dopravní lodní řád, tabulka s telegrafickými záznamy kursů atd.V kontrastu k této výzdobě stěn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý stůl, pohovka, kožená klubov-ní křesla a knihovna, v níž místo knih stojí láhve s vínem a kořalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu psací stroj, na němž píše dívka Sulla.)

DOMIN. (diktuje) “—že neručíme za zbo-ží poškozené dopravou. Upozornili jsme vašeho kapitána hned při naklá-dání, že loď je nezpůsobilá k dopravě Robotů, takže zkáza nákladu nepadá na náš účet. Znamenáme se—za Ros-sum’s Universal Robots—” Hotovo?

Central office at the factory of Rossum’sUniversal Robots. Entrance stage right. Through the windows can be seen endlessrows of factory buildings. Stage left, further administrative areas.

DOMIN. (Sitting at a large American desk in a swivelling chair. On the table are a lamp, telephone, paperweight, files, let-ters, papers etc. On the wall, stage left, are large maps showing shipping lines and railway lines, large calendar, clock showing just before midday; on the wall stage right are printed posters: “TheCheapest Workforce You Can Get: Ros-sum’s Robots”, “Latest invention; Robots for the Tropics. 150 d. each”, “Everyone Should have a Robot!”, “Reduce the Cost of your Products! Order a Robot from Rossum’s!”. Also other maps, shipping timetable, notice board with telegrams, rates of exchange etc. In contrast with the content of the walls, the floor is cov-ered with a magnificent Turkish carpet,stage right is as round armchair, set-tee, sumptuous leather armchair, book-shelves containing not books but bottles of wines and spirits. Stage left, safe. Be-side Domin’s desk a typewriter at which Sulla is writing)

DOMIN. (dictating) “—cannot take re-sponsibility for items damaged in transit. The captain of your vessel wasgiven warning at time of loading that it was not suitable for the carriage of robots, and so damage to its cargo cannot be charged to our account. Yours faithfully, Rossum’s Universal Robots.” Is that it now?

Introductory Scene[Předehra]

6 • RUR, Introductory Scene

SULLA. Yes.DOMIN. New letter. Friedrichswerke,

Hamburg. Date. “We are pleased to confirm receipt of your order for fif-teen thousand robots—” (telephone rings. DOMIN lifts receiver and speaks) Hello, central office — yes — certain-ly — oh yes, as always — of course, send him a telegram… fine! (hangs up) Where were we?

SULLA. —your order for fifteen thou-sand robots.

DOMIN. (thoughtfully) fifteen thousandrobots, fifteen thousand robots,

MARIUS. (enters) Mr. Domin, there is a lady outside who is asking—

DOMIN. Who is it?MARIUS. I do not know. (gives him visit-

ing card)DOMIN. (reading) Mr. Glory, managing

director of… Show him in!MARIUS. (opens door) Please come in,

madam.

Enter HELENA GLORY. Exit MARIUS.

DOMIN. (standing) Do come in.HELENA. Mr. Domin, the managing di-

rector?DOMIN. At your service.HELENA. I’ve come to see you—DOMIN. —with the visiting card of Mr.

Glory—no more need be said.HELENA. Mr. Glory is my father. I’m

Helena Glory.DOMIN. Miss Glory, this is an exception-

al honour for us that…HELENA. …that you can’t just show me

the door.DOMIN. …that we can welcome the

daughter of an illustrious business-man like your father. Please take a seat. Sulla, you can go now. (exit SUL-LA)

SULLA. Ano. DOMIN. Nový list. Friedrichswerke,

Hamburk.—Datum.— “Potvrzuje-me objednávku patnáct tisíc Robotů -” (zazvoní domácí telefon. DOMIN jej zvedne a mluví do něho) Haló—Zde centrální— ano.—Zajisté. Ale ano, jako vždycky.—Ovšem, kabelujte jim.—Dobrá—(zavěsí telefon) Kde jsem přestal?

SULLA. Potvrzujeme objednávku na pat-náct tisíc R.

DOMIN. (zamyšleně) Patnáct tisíc R. Pat-náct tisíc R.

MARIUS. (vstoupí) Pane řediteli, nějaká dáma prosí—

DOMIN. Kdo? MARIUS. Nevím. Podává vizitku.

DOMIN. (čte) Prezident Glory.—Že pro-sím.

MARIUS. (otevře dveře) Račte, paní.

(vejde HELENA GLORYOVÁ. MARIUS ode-jde)

DOMIN. (vstane) Račte.HELENA. Pan centrální ředitel Domin?

DOMIN. Prosím. HELENA. Jdi k vám—DOMIN. —s lístkem prezidenta Glory-

ho. To stačí. HELENA. Prezident Glory je můj otec.

Jsem Helena Gloryová. DOMIN. Slečno Gloryová, je pro nás

neobyčejnou ctí, že—že—HELENA. —že vám nemůžeme ukázat

dveře. DOMIN. —že smíme pozdravit dceru

velkého prezidenta. Prosím, posaďte se. Sullo, můžete odejít. (SULLA ode-jde)

RUR, Introductory Scene • 7

DOMIN. (sitting) How can I help you, Miss Glory?

HELENA. I’ve come here…DOMIN. …to see our factory for making

people for yourself. All our visitors want to see the factory. And of course you’re very welcome.

HELENA. I thought it wasn’t allowed to…

DOMIN. …enter the factory? Well, of course it’s not, but everyone who comes here has a recommendation from somebody, Miss Glory.

HELENA. And do you let everyone see it…?

DOMIN. Not all of it. Making artificialpeople is an industrial secret.

HELENA. Why will you never let me fin-ish what I say?

DOMIN. Oh, I’m sorry. Is that not what you were going to say?

HELENA. I was going to ask….DOMIN. …whether I might show you

something in our factory that the oth-ers aren’t allowed to see. Well, I’m sure that’ll be okay, Miss Glory.

HELENA. What makes you think that’s what I was going to ask?

DOMIN. Everyone asks for the same thing. (standing) I can personally show you more than the others are al-lowed to see.

HELENA. Thank you.DOMIN. All I ask is that you don’t say

anything at all to anyone else.HELENA. (stands and offers her hand)

Word of honor.DOMIN. Thank you. Would you not like

to take off your veil?HELENA. Oh, of course, you’ll be want-

ing to see my face. Do excuse me.DOMIN. That’s all right.HELENA. And, if you would just let go of

my hand…DOMIN. (releases hand) I’m sorry, I forgot.

DOMIN. (usedne) Čím mohu posloužit, slečno Gloryová?

HELENA. Já jsem přijela—DOMIN. —podívat se na naši tovární vý-

robu lidí. Jako všechny návštěvy. Pro-sím, beze všeho.

HELENA. Myslela jsem, že je zakázá-no—

DOMIN. —vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem přijde s něčí vizit-kou, slečno Gloryová.

HELENA. A vy ukážete každému…?

DOMIN. Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, je tovární tajemství.

HELENA. Proč mne nenecháte domlu-vit?

DOMIN. Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného?

HELENA. Chtěla jsem se jen zeptat—DOMIN. —zda bych vám zcela výjimeč-

ně neukázal naši továrnu. Ale zajisté, slečno Gloryová.

HELENA. Jak víte, že jsem se na to chtěla ptát?

DOMIN. Všichni se ptají stejně. Vstane. Ze zvláštní úcty, slečno, vám ukážeme víc než jiným a—jedním slovem—

HELENA. Děkuji vám. DOMIN. Zavážete-li se, že nikomu ne-

prozradíte ani to nejmenší—HELENA. (vstane a podává mu ruku) Mé

čestné slovo. DOMIN. Děkuji. Nechtěla byste snad se-

jmout závoj? HELENA. Ach ovšem, vy chcete vidět—

Promiňte. DOMIN. Prosím? HELENA. Kdybyste mi pustil ruku.

DOMIN. (pustí) Prosím za prominutí.


HELENA. (removes veil) Do you want to make sure I’m not a spy? You seem very careful.

DOMIN. (looks at her, enchanted) Hm —oh, yes—well—that’s just how we are.

HELENA. Don’t you trust me?DOMIN. Exceptionally. Miss, er, do ex-

cuse me Miss Glory. This really is anexceptional pleasure. Did you have a good crossing?

HELENA. Yes. Why?DOMIN. Because—well, that is—be-

cause you are very young.HELENA. Are we going into the factory

now?DOMIN. Yes. I suppose about twenty-

two?HELENA. Twenty-two what?DOMIN. Years.HELENA. Twenty-one. Why do you want

to know that?DOMIN. Because… sort of… (with en-

thusiasm) You will be staying here for some time, won’t you?

HELENA. That depends on how muchyou choose to show me.

DOMIN. Ah, the damned factory! But of course, Miss Glory, you can see every-thing. Do please sit down. Would you be interested in hearing the history of our invention?

HELENA. Yes, I would. (sits)DOMIN. Well this is what happened. (sits

at desk, seems captivated by Helena and speaks quickly) It was in 1920 when old Rossum, still a young man then but a great scientist, came to live on this isolated island in order to study marine biology. Alongside his studies, he made several attempts to synthe-sise the chemical structure of living tissues, known as protoplasm, and he eventually discovered a material that behaved just the same as living tissue

HELENA. (snímá závoj) Chcete vidět, ne-jsem-li vyzvědač. Jak jste opatrní.

DOMIN. (pozoruje ji nadšeně) Hm—ovšem—my—tak jest.

HELENA. Vy mi nedůvěřujete? DOMIN. Neobyčejně, slečno hele—par-

don, slečno Gloryová. Vskutku neo-byčejně potěšen—Měla jste dobrou plavbu?

HELENA. Ano. Proč—DOMIN. Protože—míním totiž—že jste

ještě velmi mladá. HELENA. Půjdeme hned do továrny?

DOMIN. Ano. Myslím dvaadvacet, ne?

HELENA. Dvaadvacet čeho? DOMIN. Let. HELENA. Jedenadvacet. Proč to chcete

vědět? DOMIN. Protože—poněvadž—(s nadše-

ním) Zdržíte se déle, že ano?

HELENA. Podle toho, co mi ukážete z vý-roby.

DOMIN. Čertova výroba! Ale zajisté, sleč-no Gloryová, všechno uvidíte. Prosím, posaďte se. Zajímala by vás historie vynálezu?

HELENA. Ano, prosím vás. (usedne) DOMIN. Tak tedy. (sedne si na psací stůl,

pozoruje Helenu uchvácen a odříká-vá rychle) Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký filozof ale tehdyještě mladý učenec odebral na tento daleký ostrov aby studoval mořské živočišstvo tečka. Přitom se pokoušel napodobit chemickou syntézou živou hmotu řečenou protoplazma až na-jednou objevil látku která se chovala naprosto jako živá hmota ač byla jiné-ho chemického složení to bylo roku


despite being, chemically, quite differ-ent. That was in 1932, exactly fourhundred and forty years after the dis-covery of America.

HELENA. Do you know all this by heart?

DOMIN. I do. Physiology really isn’t my subject. Shall I carry on?

HELENA. If you like.DOMIN. (triumphant) And then, Miss

Glory, this is what he wrote down in his chemical notes: “Nature has found only one way of organizing liv-ing matter. There is however anotherway which is simpler, easier to mold, and quicker to produce than Nature ever stumbled across. This other pathalong which life might have developed is what I have just discovered.” Just think: he wrote these words about a blob of some kind of coloidal jelly that not even a dog would eat. Imagine him sitting with a test tube and think-ing about how it could grow out into an entire tree of life made of all the animals starting with a tiny coil of life and ending with… ending with man himself. Man made of different mate-rial than we are. Miss Glory, this was one of the great moments of history.

HELENA. What happened next?DOMIN. Next? Next he had to get this

life out of the test tube and speed up its development so that it would create some of organs needed such as bone and nerves and all sorts of things and find materials such as catalysts andenzymes and hormones and so on and in short… are you understanding all of this?

HELENA. I… I’m not sure. Perhaps not all of it.

DOMIN. I don’t understand any of it. It’s just that using this slime he could make whatever he wanted. He could

1932, právě čtyři sta čtyřicet let po objevení Ameriky, uf.

HELENA. To umíte zpaměti?

DOMIN. Ano; fyziologie, slečno Gloryo-vá, není mým řemeslem. Tak dál?

HELENA. Třeba. DOMIN. (slavnostně) A tehdy, slečno, sta-

rý Rossum napsal mezi své chemické vzorce tohleto: “Příroda našla jeden způsob, jak organizovat živou hmotu. Je však jiný způsob, jednodušší, tvár-nější a rychlejší, na nějž příroda vůbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát vývoj života, jsem dnešního dne objevil.” Představte si, slečno, že tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního ro-solu, který by ani pes nesežral. Před-stavte si ho, že sedí nad zkumavkou a myslí na to, jak z ní vyroste celý strom života, jak z ní budou vycházet všechna zvířata, počínajíc vířníkem a končíc—končíc samotným člově-kem. Člověk z jiné látky, než jsme my. Slečno Gloryová, to byl ohromný okamžik.

Helena. Tak dál. DOMIN. Dál? Teď šlo o to, dostat ži-

vot ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a utvořit nějaké ty orgány, kosti a ner-vy a kdesi cosi a nalézt jakési takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka, rozumíte tomu?

HELENA. N—n—nevím. Myslím, že jen málo.

DOMIN. Já docela nic. Víte, pomocí těch vodiček mohl dělat, co chtěl. Mohl třeba dostat medúzu se sokratovským


mozkem nebo žížalu padesát metrů dlouhou. Ale protože neměl kousku humoru, vzal si do hlavy, že udělá normálního obratlovce nebo snad člo-věka. A tak se do toho pustil.

HELENA. Do čeho?

DOMIN. Do napodobení přírody. Nejdřív zkusil udělat umělého psa. Stálo ho to řadu let, vyšlo z toho cosi jako zakr-nělé tele a pošlo to za pár dní. Ukážu vám to v muzeu. A pak už se dal starý Rossum do vytváření člověka.

(Pauza)

HELENA. A to nesmím nikomu prozra-dit?

DOMIN. Nikomu na světě. HELENA. Škoda, že už je to ve všech čí-

tankách. DOMIN. Škoda. (seskočí ze stolu a usedne

vedle Heleny) Ale víte, co v čítankách není? (ťuká si na čelo) Že byl starý Rossum úžasný blázen. Vážně, slečno Gloryová, ale tohle nechte pro sebe. Ten starý výstředník chtěl opravdu dělat lidi.

HELENA. Ale vždyť vy děláte lidi!

DOMIN. Přibližně, slečno Heleno. Ale starý Rossum to mínil doslovně. Víte, chtěl jaksi vědecky sesadit Boha. Byl strašlivý materialista, a proto to všech-no dělal. Nešlo mu o nic víc než podat důkaz, že nebylo žádného Pánaboha zapotřebí. Proto si umanul udělat člo-věka navlas, jako jsme my. Znáte tro-chu anatomii?

have made a Medusa with the brain of Socrates or a worm fifty meters long.But old Rossum didn’t have a trace of humour about him, so he got it into his head to make a normal vertebrate, such as human being. And so that’s what he started doing.

HELENA. What exactly was it he tried to do?

DOMIN. Imitating nature. First he tried to make an artificial dog. It took himyears and years, and the result was something like a malformed deer which died after a few days. I can show you it in the museum. And then he set to work making a human being.

Pause.

HELENA. And that’s what I’m not al-lowed to tell anyone?

DOMIN. No one whatsoever.HELENA. Pity it’s in all the papers then.

DOMIN. That is a pity. (jumps off desk andsits beside Helena) But do you know what’s not in all the papers? (taps his forehead) That old Rossum was com-pletely mad. Seriously. But keep that to yourself. He was quite mad. He seriously wanted to make a human being.

HELENA. Well that’s what you do, isn’t it?

DOMIN. Something like that, yes, but old Rossum meant it entirely literally. He wanted, in some scientific way, to takethe place of God. He was a convinced materialist, and that’s why he wanted to do everything simply to prove that there was no God needed. That’s howhe had had the idea of making a hu-man being, just like you or me down to the smallest hair. Do you know anything about anatomy, Miss Glory?


HELENA. Jen—docela málo. DOMIN. Já také. Představte si, že si vzal

do hlavy vyrobit všechno do poslední žlázy jako v lidském těle. Slepé stře-vo, mandle, pupek, samé zbytečnosti. Dokonce i—hm—i pohlavní žlázy.

HELENA. Ale ty přece—ty přece—

DOMIN. —nejsou zbytečné, já vím. Ale mají-li se lidé uměle vyrábět, pak není—hm—nijak třeba—

HELENA. Rozumím. DOMIN. Ukážu vám v muzeu, co spackal

za deset let dohromady. Měl to být muž, žilo to celé tři dny. Starý Rossum neměl trochy vkusu. Bylo to hrozné. Bylo to hrozné, co udělal. Ale mělo to uvnitř všechno, co má člověk. Sku-tečně, úžasně piplavá práce. A tehdy sem přišel inženýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava, slečno Glo-ryová. Jak uviděl, co tropí starý, řekl: “To je nesmysl, vyrábět člověka deset let. Nebudeš-li ho vyrábět rychleji než příroda, pak na ten celý krám nakaš-lat.” A pustil se sám do anatomie.

HELENA. V čítankách je to jinak.

DOMIN. (vstane) V čítankách je placená reklama a ostatně nesmysl. Stojí tam například, že Roboty vynalezl starý pán. Zatím e starý pán hodil na uni-verzitu, ale o tovární výrobě neměl ponětí. Myslel, že udělá skutečné lidi, tedy snad nějaké nové Indiány, do-centy nebo idioty, víte? A teprve mla-

HELENA. Er, not really, no.DOMIN. No, nor do I. But just think of

how old Rossum got it into his head to make everything, every gland, every organ, just as they are in the human body. The appendix. The tonsils. Thebelly-button. Even the things with no function and even, er, even the sexual organs.

HELENA. But the sexual organs would, er, they’d…

DOMIN. They do have a function, I real-ize that. But if people are going to be made artificially then, er, then there’snot really much need for them.

HELENA. I see what you mean.DOMIN. In the museum I’ll show you

the monstrosity he created over the ten years he was working. It was sup-posed to be a man, but it lived for a total of three days. Old Rossum had no taste whatsoever. This thing is hor-rible, just horrible what he did. But on the inside it’s got all the things that a man’s supposed to have. Really! Thedetail of the work is quite amazing. And then Rossum’s nephew came out here. Now this man, Miss Glory, he was a genius. As soon as he saw what the old man was doing he said, ‘This isridiculous, to spend ten years making a man; if you can’t do it quicker than Nature then you might as well give up on it’. And then he began to study anatomy himself.

HELENA. That’s not what they say in thepapers either.

DOMIN. (standing) What they say in the papers are paid advertisements and all sorts of nonsense. They say theold man invented the robots himself, for one thing. What the old man did might have been all right for a univer-sity, but he had no idea at all about industrial production. He thought


dý Rossum měl nápad udělat z toho živé a inteligentní pracovní stroje. Co je v čítankách o spolupráci obou veli-kých Rossumů, je povídačka. Ti dva se ukrutně hádali. Starý ateista ne-měl drobet pochopení pro industrii, a konečně ho mladý zavřel do nějaké laboratoře, aby se tam piplal se svými velikými potraty, a začal to vyprávět sám, po inženýrsku. Starý Rossum ho doslovně proklel a do své smrti usmo-lil ještě dvě fyziologické obludy, až ho nakonec našli v laboratoři mrtvého. To je celá historie.

HELENA. A co tedy mladý?

DOMIN. Mladý Rossum, slečno, to byl nový věk. Věk výroby po věku pozná-ní. Když si okoukl anatomii člověka, viděl hned, že je to příliš složité a že by to dobrý inženýr udělal jednodu-šeji. Začal tedy předělávat anatomii a zkoušel, co se dá vynechat nebo zjednodušit—Zkrátka, slečno Glory-ová, nenudí vás to?

HELENA. Ne, naopak, je to hrozně zají-mavé.

DOMIN. Tak tedy mladý Rossum si řekl: Člověk, to je něco, co dejme tomu cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a vůbec potřebuje dělat spoustu věcí, které—které jsou vlast-ně zbytečné.

HELENA. Oho! DOMIN. Počkejte. Které jsou zbytečné,

když má třeba tkát nebo sčítat. Nafto-vý motor nemá mít třapce a ornamen-

he’d be making real people, real Indi-ans or real professors or real idiots. It was young Rossum who had the idea of making robots that would be a liv-ing and intelligent workforce. What they say in the papers about the two great men working together is just a fairy tale—in fact they never stopped arguing. The old atheist had no ideaabout industry and commerce, and the young man ended up shutting him up in his laboratory where he could play around with his great failures while he got on with the real job himself in a proper scientific way. Old Rossumliterally cursed him. He carried on in his laboratory, producing two more physiological monstrosities, until one day they found him there dead. And that’s the whole story.

HELENA. And then, what did the young one do?

DOMIN. Ah now, young Rossum; that was the start of a new age. After the age of research came the age of pro-duction. He took a good look at the human body and he saw straight away that it was much too complicated; any good engineer would design it much more simply. So he began to re-design the whole anatomy, seeing what he could leave out or simplify. In short, Miss Glory… I’m not boring you, am I?

HELENA. No, quite the opposite, this is fascinating.

DOMIN. So young Rossum said to him-self: Man is a being that does things such as feeling happiness, plays the violin, likes to go for a walk, and all sorts of other things which are simply not needed.

HELENA. Oh, I see!DOMIN. No, wait. Which are simply not

needed for activities such as weaving or calculating. A petrol engine doesn’t


ty, slečno Gloryová. A vyrábět umělé dělníky je stejné jako vyrábět naftové motory. Výroba má být co nejjedno-dušší a výrobek prakticky nejlepší. Co myslíte, jaký dělník je prakticky nejlepší?

HELENA. Nejlepší? Snad ten, který—který—Když je poctivý—a oddaný.

DOMIN. Ne, ale ten nejlacinější. Ten, kte-rý má nejmíň potřeb. Mladý Rossum vynalezl dělníka s nejmenším počtem potřeb. Musel ho zjednodušit. Vyho-dil všechno, co neslouží přímo práci. Tím vlastně vyhodil člověka a udě-lal Robota. Drahá slečno Gloryová, Roboti nejsou lidé. Jsou mechanicky dokonalejší než my, mají úžasnou ro-zumovou inteligenci, ale nemají duši. Ó, slečno Gloryová, výrobek inženýra je technicky vytříbenější než výrobek přírody.

HELENA. Říká se, že člověk je výrobek boží.

DOMIN. Tím hůř. Bůh neměl ani ponětí o moderní technice. Věřila byste, že si nebožtík mladý Rossum zahrál na Boha?

HELENA. Jak, prosím vás? DOMIN. Začal vyrábět Nadroboty. Pra-

covní obry. Zkusil to s postavami čtyřmetrovými, ale to byste nevěřila, jak se ti mamuti lámali.

HELENA. Lámali? DOMIN. Ano. Z ničeho nic jim praskla

noha nebo něco. Naše planeta je patr-ně trochu malá pro obry. Teď děláme jen Roboty přirozené velikosti a velmi slušné lidské úpravy.

have any ornaments or tassels on it, and making an artificial worker is justlike making a petrol engine. The sim-pler you make production the better you make the product. What sort of worker do you think is the best?

HELENA. The best sort of worker? Isuppose one who is honest and dedi-cated.

DOMIN. No. The best sort of worker isthe cheapest worker. The one that hasthe least needs. What young Rossum invented was a worker with the least needs possible. He had to make him simpler. He threw out everything that wasn’t of direct use in his work, that’s to say, he threw out the man and put in the robot. Miss Glory, robots are not people. They are mechanicallymuch better than we are, they have an amazing ability to understand things, but they don’t have a soul. Young Ros-sum created something much more sophisticated than nature ever did—technically at least!

HELENA. They do say that man was cre-ated by God.

DOMIN. So much the worse for them. God had no idea about modern tech-nology. Would you believe that young Rossum, when he was alive, was play-ing at God.

HELENA. How was he doing that?DOMIN. He started to make super-

robots. Working giants. He tried to make them four meters tall—you wouldn’t believe how those monsters kept breaking up.

HELENA. Breaking up?DOMIN. Yes. All of a sudden, for no rea-

son, a leg or an arm would break. Thisplanet just seems too small for mon-sters like that. So now we just make them normal size and normal propor-tions.


HELENA. I saw my first robot in our vil-lage. They’d bought him so that….that’s to say they’d employed him to…

DOMIN. Bought it, Miss Glory. Robots are bought and sold.

HELENA. …they’d obtained him to work as a road sweeper. I watched him working . He was strange. So quiet.

DOMIN. Have you seen my typist?HELENA. I didn’t really notice her.DOMIN. (rings) You know, RUR, Ltd. has

never really make individual robots, but we do have some that are better than others. The best ones can last upto twenty years.

HELENA. And then they die, do they?DOMIN. Yes, they get worn out.

Enter SULLA.

DOMIN. Sulla, let Miss Glory have a look at you.

HELENA. (stands and offers her hand) Pleased to meet you. It must be very hard for you out here, cut off from therest of the world.

SULLA. I do not know the rest of the world. Miss Glory please sit down.

HELENA. (sits) Where are you from?SULLA. From here, the factory.HELENA. Oh, you were born here.SULLA. Yes I was made here.HELENA. (startled) What?DOMIN. (laughing) Sulla isn’t a person,

Miss Glory, she’s a robot.HELENA. Oh, please forgive me…DOMIN. (puts his hand on SULLA’S shoul-

der) Sulla doesn’t have feelings. You can examine her. Feel her face and see how we make the skin.

HELENA. Oh, no, no!DOMIN. It feels just the same as hu-

man skin. Sulla even has the sort of down on her face that you’d expect

HELENA. Viděla jsem první Roboty u nás. Obec je koupila… chci říci vzala do práce—

DOMIN. Koupila, drahá slečno. Roboti se kupují.

HELENA. —získala jako metaře. Vidě-la jsem je mést. Jsou tak divní, tak tiší.

DOMIN. Viděla jste mou písařku? HELENA. Nevšimla jsem si. DOMIN. (zvoní) Víte, akciová továrna

Rossumových Univerzálních Robo-tů dosud nevyrábí jednotné zboží. Máme jemnější a hrubší Roboty. Ti lepší budou snad žít dvacet let.

HELENA. Pak hynou? DOMIN. Ano, opotřebují se.

(vstoupí SULLA)

DOMIN. Sullo, ukažte se slečně Gloryo-vé.

HELENA. (vstane a podává jí ruku) Těší mne. Je vám asi hrozně smutno tak daleko od světa, viďte?

SULLA. To neznám, slečno Gloryová. Račte usednout, prosím.

HELENA. (usedne) Odkud jste, slečno? SULLA. Odtud, z továrny. HELENA. Ach, vy jste se narodila tady? SULLA. Ano, byla jsem tu udělána. HELENA. (vyskočí) Cože? DOMIN. (směje se) Sulla není člověk, sleč-

no, Sulla je Robot. HELENA. Prosím za odpuštění—DOMIN. (položí ruku SULLE na rameno)

Sulla se nehněvá. Podívejte se, slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na tvář.

HELENA. Oh, ne, ne! DOMIN. Nepoznala byste, že je z jiné

látky než my. Prosím, má i typické chmýří blondýnek. Jen oči jsou dro-


on a blonde. Perhaps her eyes are a bit small, but look at that hair. Turn around, Sulla.

HELENA. Stop it!DOMIN. Talk to our guest. We’re very

honored to have her here.SULLA. Please sit down miss. (both sit)

Did you have a good crossing?HELENA. Er, yes, yes, very good thank

you.SULLA. It will be better not to go back on

the Amelia, Miss Glory. The barom-eter is dropping fast, and has sunk to 705. Wait here for the Pennsylvania; that is a very good and very strong ship.

DOMIN. How big is it?SULLA. It is twelve thousand tons and

can travel at twenty knots.DOMIN. (laughing) That’s enough now,

Sulla, that’s enough. Show us how well you speak French.

HELENA. You speak French?SULLA. I speak four languages. I can

write ‘Dear Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctěný pane!’

HELENA. (jumping up) This is all hum-bug! You’re all charlatans! Sulla’s not a robot, she’s a living girl just like I am. Sulla, you should be ashamed of yourself—why are you play-acting like this?

SULLA. I am a robot.HELENA. No, no, you’re lying! Oh, I’m

sorry, Sulla, I realize… I realize they force you to do it just to make their products look good. Sulla, you’re a living girl just like I am—admit it.

DOMIN. Sorry, Miss Glory. I’m afraid Sulla really is a robot.

HELENA. You’re lying!DOMIN. (stands erect) What’s that?—

(rings) If you’ll allow me, it seems I’ll have to convince you.

bátko—Ale zato vlasy! Obraťte se, Sullo!

HELENA. Přestaňte už! DOMIN. Pohovořte s hostem, Sullo. Je to

vzácná návštěva.SULLA. Prosím, slečno, posaďte se. (obě

usednou) Měla jste dobrou plavbu?HELENA. Ano—za—zajisté.

SULLA. Nevracejte se po Amélii, Slečno Gloryová. Barometr silně klesá, na 705. Počkejte na Pensylvánii, to je vel-mi dobrá, velmi silná loď.

DOMIN. Kolik? SULLA. Dvacet uzlů za hodinu. Tonáž

dvanáct tisíc. DOMIN. (směje se) Dost, Sullo, dost.

Ukažte nám, jak umíte francouzsky.

HELENA. Vy umíte francouzsky? SULLA. Umím čtyři jazyky. Píši Dear

Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctěný pane!

Helena. (vyskočí) To je humbuk! Vy jste šarlatán! Sulla není Robot, Sulla je děvče jako já! Sullo, to je hanebné—proč hrajete takovou komedii?

SULLA. Já jsem Robot. HELENA. Ne, ne, vy lžete! Oh, Sullo, od-

pusťte, já vím—donutili vás, abyste jim dělala reklamu! Sullo, vy jste děv-če jako já, že? Řekněte!

DOMIN. Lituji, slečno Gloryová. Sulla je Robot.

HELENA. Vy lžete! DOMIN. (vztyčí se) Jakže?—(zazvoní)

Promiňte, slečno, pak vás musím pře-svědčit.


(vejde MARIUS)

DOMIN. Marie, doveďte Sullu do pitev-ny, aby ji otevřeli. Rychle!

HELENA. Kam? DOMIN. Do pitevny. Až jí rozříznou, pů-

jdete se na ní podívat.

HELENA. Nepůjdu. DOMIN. Pardon, mluvila jste o lži.

HELENA. Vy ji chcete dát zabít?

DOMIN. Stroje se nezabíjejí. HELENA. (obejme SULLU) Nebojte se,

Sullo, já vás nedám! Řekněte, dra-houšku, jsou k vám všichni tak su-roví? To se nesmíte dát líbit, slyšíte? Nesmíte, Sullo!

SULLA. Já jsem Robot.HELENA. To je jedno. Roboti jsou stejně

dobří lidé jako my. Sullo, vy byste se nechala rozříznout?

SULLA. Ano. HELENA. Oh, vy se nebojíte smrti?

SULLA. Neznám, slečno Gloryová.

HELENA. Víte, co by se pak s vámi stalo?

SULLA. Ano, přestala bych se hýbat. HELENA. To je hrrozné! DOMIN. Marie, řekněte slečně co jste.

MARIUS. Robot Marius. DOMIN. Dal byste Sullu do pitevny?

MARIUS. Ano. DOMIN. Nelitoval byste jí?

MARIUS. Neznám. DOMIN. Co by se s ní stalo? MARIUS. Přestala by se hýbat. Dali by ji

Enter MARIUS.

DOMIN. Marius, take Sulla down to the dissection room to have her opened up. Quickly!

HELENA. Where?DOMIN. The dissection room. Once

they’ve cut her open you can come down and have a look.

HELENA. I’m not going there!DOMIN. If you’ll forgive me, you did say

something about lying.HELENA. You’re going to have her

killed?DOMIN. You don’t kill a machine.HELENA. (arms around SULLA) Don’t

worry, Sulla, I won’t let them take you. Do they always treat you like this? You shouldn’t put up with it, do you hear, you shouldn’t put up with it.

SULLA. I am a robot.HELENA. I don’t care what you are. Ro-

bots are people just as good as we are. Sulla, would you really let them cut you open?

SULLA. Yes.HELENA. And aren’t you afraid of dy-

ing?SULLA. I do not understand dying, Miss

Glory.HELENA. Do you know what would hap-

pen to you then?SULLA. Yes, I would cease to move.HELENA. This is terrible!DOMIN. Marius, tell the lady what you

are.MARIUS. Robot, Marius.DOMIN. And would you take Sulla down

to the dissection room?MARIUS. Yes.DOMIN. Would you not feel any pity for

her?MARIUS. I do not understand pity.DOMIN. What would happen to her?MARIUS. She would cease to move. She


do stoupy. DOMIN. To je smrt, Marie. Bojíte se smr-

ti? MARIUS. Ne. DOMIN. Tak vidíte, slečno Gloryová. Ro-

boti nelpí na životě. Nemají totiž čím. Nemají požitků. Jsou méně než tráva.

HELENA. Oh, přestaňte! Pošlete je aspoň pryč!

DOMIN. Marie, Sullo, můžete odejít.

(SULLA a MARIUS odejdou)

HELENA. Jsou hrrozní! To je ohavné, co děláte!

DOMIN. Proč ohavné? HELENA. Nevím. Proč—proč jste jí dali

jméno Sulla? DOMIN. Nehezké jméno? HELENA. Je to mužské jméno. Sulla byl

římský vojevůdce. DOMIN. Oh, myslili jsme, že Marius

a Sulla byli milenci. HELENA. Ne, Marius a Sulla byli voje-

vůdci a bojovali proti sobě roku—roku—Nevím už.

DOMIN. Pojďte sem k oknu. Co vidíte?

HELENA. Zedníky. DOMIN. To jsou Roboti. Všichni naši

dělníci jsou Roboti. A tady dole, vidí-te něco?

Helena. Nějaká kancelář. Domin. Účtárna. A v ní—

HELENA. —plno úředníků.DOMIN. To jsou Roboti. Všichni naši

úředníci jsou Roboti. Až uvidíte to-várnu—(v tom spustí tovární píšťaly a sirény) Poledne. Roboti nevědí, kdy přestat v práci. Ve dvě hodiny vám ukážu díže.

HELENA. Jaké díže?

would be put on the scrap heap.DOMIN. That’s what death is, Marius.

Are you afraid of death?MARIUS. No.DOMIN. There, Miss Glory, you see? Ro-

bots don’t cling to life. There’s no waythey could do. They’ve got no sense ofpleasure. They’re less than the grass.

HELENA. Oh stop it! Send them out of here, at least!

DOMIN. Marius, Sulla, you can go now.

SULLA and MARIUS exeunt.

HELENA. They’re horrible. This is vile,what you’re doing here.

DOMIN. What’s vile about it?HELENA. I don’t know. Why… why did

you give her the name “Sulla”?DOMIN. Don’t you like that name?HELENA. It’s a man’s name. Sulla was a

Roman general.DOMIN. Was he? We thought Marius

and Sulla were lovers.HELENA. No, Marius and Sulla were

generals who fought against each oth-er in… oh I forget when.

DOMIN. Come over to the window. What do you see?

HELENA. Bricklayers.DOMIN. They’re robots. All the workers

here are robots. And down here; what do you see there?

HELENA. Some kind of office.DOMIN. That’s the accounts department.

And in the…HELENA. …lots of office workers.DOMIN. They’re all robots. All our office

staff are robots. Over there there’s thefactory… (just then, factory whistles and sirens sound) Lunchtime. The robotsdon’t know when they’re supposed to stop working. At two o’clock I’ll show you the mixers.

HELENA. What mixers?


DOMIN. (suše) Měsidla na těsto. V kaž-dém se míchá látka na tisíc Robotů najednou. Potom kádě na játra, moz-ky a tak dále. Pak uvidíte továrnu na kosti. Potom vám ukážu přádelnu.

Helena. Jakou přádelnu? DOMIN. Přádelnu nervů. Přádelnu žil.

Přádelnu, kde běží najednou celé ki-lometry zažívacích rour. Pak je mon-tovna, kde se to dává dohromady, víte, jako automobily. Každý dělník přidělá jen jednu součást, a zas to samočinně běží dál k druhému, třetímu, doneko-nečna. To je nejzajímavější podívaná. Pak přijde sušárna a skladiště, kde čerstvé výrobky pracují.

HELENA. Proboha, hned musejí praco-vat?

DOMIN. Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají si na existen-ci. Jaksi uvnitř srůstají či co. Mnoho v nich dokonce nově narůstá. Rozu-míte, musíme nechat drobet místa pro přirozený vývoj. A zatím se výrobky apretují.

HELENA. Co to je? DOMIN. Tolik co u lidí “škola”. Učí se mlu-

vit, psát a počítat. Mají totiž úžasnou paměť. Kdybyste jim přečetla dvaceti-svazkový Naučný slovník, budou vám všechno opakovat po pořádku. Něco nového nikdy nevymyslí. Mohli by docela dobře učit na univerzitách. Pak se roztřídí a rozešlou. Denně patnáct tisíc kusů, nepočítajíc stálé procento

DOMIN. (drily) For mixing the dough. Each one of them can mix the mate-rial for a thousand robots at a time. Then there are the vats of liver andbrain and so on. The bone factory.Then I’ll show you the spinning-mill.

HELENA. What spinning-mill?DOMIN. Where we make the nerve fi-

bers and the veins. And the intestine mill, where kilometers of tubing run through at a time. Then there’s the as-sembly room where all these things are put together; it’s just like making a car, really. Each worker contributes just his own part of the production which automatically goes on to the next worker, then to the third and on and on. It’s all fascinating to watch. After that they go to the drying room and into storage where the newly made robots work.

HELENA. You mean you make them start work as soon as they’re made?

DOMIN. Well really, it’s more like work-ing in the way a new piece of furniture works. They need to get used to theidea that they exist. There’s somethingon the inside of them that needs to grow or something. And there are lots of new things on the inside that just aren’t there until this time. You see, we need to leave a little space for natural development. And in the meantime the products go through their appren-ticeship.

HELENA. What does that involve?DOMIN. Much the same as going to

school for a person. They learn howto speak, write and do arithmetic, as they’ve got amazing memories. If you read a twenty-volume encyclopedia to them they could repeat it back to you word for word, but they never think of anything new for themselves. They’dmake very good university lecturers.


vadných, které se hodí do stoupy… a tak dále a tak dále.

HELENA. Zlobíte se na mne? DOMIN. Ale chraň bůh! Myslím jen, že ..

že jsme mohli mluvit o jiných věcech. Je nás tu jen hrstka mezi stotisíci Ro-boty, a žádná žena. Mluvíme jen o vý-robě, celý den, každý den—Jsme jako prokletí, slečno Gloryová.

HELENA. Mně je tak líto, že jsem řekla, že—že—že lžete—

(zaklepání)

DOMIN. Vejděte, mládenci.

(Zleva vyjdou inž. FABRY, dr. GALL, dr. HALLEMEIER, stavitel ALQUIST)

DR. GALL. Pardon, nerušíme?

DOMIN. Pojďte sem. Slečno Gloryová, to jsou Alquist, Fabry, Gall, Hallemeier. Dcera prezidenta Gloryho.

HELENA. (v rozpacích) Dobrý den. FABRY. Neměli jsme potuchy—DR. GALL. Nekonečně poctěni—ALQUIST. Buďte vítána, slečno Gloryo-

vá.

(Zprava vrazí BUSMAN)

BUSMAN. Haló, co tu máte? DOMIN. Sem, Busmane. To je náš Busman,

slečno. Dcera prezidenta Gloryho.HELENA. Těší mne. BUSMAN. Jemináčku, to je sláva! Slečno

Gloryová, smíme kabelovat do novin, že jste ráčila zavítat—?

After that, they’re sorted and distrib-uted, fifteen thousand of them a day,not counting those that are defective and go back to the scrap heap… and so on and so on.

HELENA. Are you cross with me?DOMIN. God no! I just thought we… we

might talk about something differ-ent. There’s just a few of us here sur-rounded by hundreds of thousands of robots, and no women at all. All we ever talk about is production levels all day every day. It’s as if there were some kind of curse on us.

HELENA. I’m very sorry I called you… called you a liar.

Knocking.

DOMIN. Come in, lads.

(Enter, stage left, FABRY, DR. GALL, DR. HALLEMEIER, ALQUIST)

DR. GALL. Oh, not disturbing you, are we?

DOMIN. Come on in. Miss Glory, this is Alquist, Fabry, Gall, Hallemeier. Mr. Glory’s daughter.

HELENA. (embarrassed) Good afternoon.FABRY. We had no idea.DR. GALL. This is a great pleasure.ALQUIST. It’s nice to see you here, Miss

Glory.

Enter BUSMAN, right.

BUSMAN. Hello, what’s going on here?DOMIN. Come in, Busman. This is Bus-

man, and this is Mr. Glory’s daughter.HELENA. Pleased to meet you.BUSMAN. Oh, that’s wonderful! Miss

Glory, would you mind if we send a telegram to the newspapers to say you’ve come?


HELENA. Ne, ne, prosím vás! DOMIN. Prosím, slečno, posaďte se.

(FABRY, BUSMAN a DR. GALL přitahují lenošky)

FABRY. Prosím—BUSMAN. Račte—DR. GALL. Pardon—ALQUIST. Slečno Gloryová, jakou jste

měla cestu? DR. GALL. Zdržíte se u nás déle?

FABRY. Co říkáte továrně, slečno Glory-ová?

HALLEMEIER. Vy jste přijela na Amélii?

DOMIN. Ticho, nechte mluvit slečnu Gloryovou.

HELENA. (k DOMINOVI) O čem mám s nimi mluvit?

DOMIN. (s údivem) O čem chcete. HELENA. Mám… smím mluvit docela

otevřeně? DOMIN. Ale ovšem. HELENA. (váhá, pak zoufale odhodlána)

Řekněte, není vám nikdy trapno, jak s vámi nakládají?

FABRY. Kdo, prosím? HELENA. Všichni lidé.

(Všichni se na sebe zaraženě dívají)

ALQUIST. S námi? DR. GALL. Proč myslíte? HALLEMEIER. U sta hromů! BUSMAN. Ale bůh uchovej, slečno Glo-

ryová! HELENA. Což necítíte, že byste mohli

existovat lépe? DR. GALL. Přijde na to, slečno. Jak to

myslíte? HELENA. Myslím, že—(vybuchne)—že

je to ohavné! Že je to strašné! (Vsta-ne) Celá Evropa mluví o tom, co se tu

HELENA. No, no, please don’t do that!DOMIN. Please, do sit down.

FABRY, BUSMAN and DR. GALL pull up armchairs.

FABRY. Please…BUSMAN. After you…DR. GALL. Beg your pardon…ALQUIST. Miss Glory, did you have a

good journey?DR. GALL. Will you be staying here, with

us, for long?FABRY. What do you think of our fac-

tory, Miss Glory?HALLEMEIER. Came over on the Amelia,

did you?DOMIN. Quiet, let Miss Glory speak.

HELENA. (to DOMIN) What am I sup-posed to say to them?

DOMIN. (surprised) Whatever you like.HELENA. Should I… should I be open

with them?DOMIN. Of course you should.HELENA. (hesitant, then decided) Tell

me, do you not mind the way you’re treated?

FABRY. Treated by whom?HELENA. Any of these people.

All look at each other in bewilderment.

ALQUIST. The way we’re treated?DR. GALL. How do you mean?HALLEMEIER. Oh my God!BUSMAN. But Miss Glory, dear me!

HELENA. Do you not think you could have a better kind of existence?

DR. GALL. That all depends; Miss Glory,what do you mean?

HELENA. What I mean is… (in an out-burst) …this is all horrible, it’s vile! (standing) The whole of Europe is


s vámi děje! Proto sem jedu, abych to uviděla, a je to tisíckrát horší, než si kdo mysli! Jak to můžete snášet?

ALQUIST. Co snášet?

HELENA. Své postavení. Proboha, vždyť jste lidé jako my, jako celá Evropa, jako celý svět! To je skandální, to je nedůstojné, jak žijete!

BUSMAN. Propána, slečno! FABRY. Ne, mládenci, má trochu pravdu.

Žijeme tu jistě jako Indiáni.

HELENA. Hůř než Indiáni! Smím, oh, smím vám říkat bratři?

BUSMAN. Ale božíčku, pročpak ne? HELENA. Bratři, nepřijela jsem jako dce-

ra prezidentova. Přijela jsem za Ligu humanity. Bratři, Liga humanity má už přes dvě stě tisíc členů. Dvě stě ti-síc lidi stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc.

BUSMAN. Dvě stě tisíc lidí, panečku, to už je slušné, to je docela krásné.

FABRY. Říkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomněla na nás. Nabízí nám pomoc.

DR. GALL. Jakou pomoc? Divadlo?

HALLEMEIER. Orchestr? HELENA. Víc než to. ALQUIST. Vás samotnou? HELENA. Oh, což o mne! Zůstanu, po-

kud bude třeba.

talking about what’s going on here and the way you’re treated. That’s whyI’ve come here, to see for myself, and I find it’s a thousand times worse thananyone ever thought! How can you bear it?

ALQUIST. What is it you think we have to bear?

HELENA. Your position here. You are people just like we are, for God’s sake, just like anyone else in Europe, any-one else in the world! It’s a scandal, the way you have to live, it isn’t wor-thy of you!

BUSMAN. My word, Miss Glory!FABRY. But I think there might be some-

thing in what Miss Glory says, lads. We really do live here like a camp of Indians.

HELENA. Worse than Indians! May I, oh, may I call you “brothers”?

BUSMAN. Well, why on earth not?HELENA. Brothers, I haven’t come here

on behalf of my father. I’m here on behalf of the League of Human-ity. Brothers, the League of Human-ity now has more than two thousand members. There are two thousandpeople who are standing up for you and want to help you.

BUSMAN. Two thousand people! Dear me, that’s quite a decent number, that’s very nice indeed.

FABRY. I always say that old Europe hasn’t had its day yet. Do you hear, lads, they haven’t forgotten about us, they want to help us.

DR. GALL. What sort of help do you have in mind? A theater performance, perhaps?

HALLEMEIER. An orchestra?HELENA. More than that.ALQUIST. Yourself?HELENA. Oh, never mind myself! I’ll

stay here for as long as it’s needed.


BUSMAN. Dear me, that is good news!ALQUIST. I’ll go and get the best room

ready for Miss Glory then, Domin.DOMIN. Wait a second, Alquist, I’ve a

feeling Miss Glory hasn’t quite fin-ished speaking yet.

HELENA. No, I haven’t finished, not un-less you mean to shut me up by force.

DR. GALL. Harry, how dare you!HELENA. Thank you. I knew you’d pro-

tect me.DOMIN. Excuse me, Miss Glory, but are

you sure you’re talking to robots?HELENA. (taken aback)Who else would I

be talking to?DOMIN. I’m afraid these gentlemen are

people, just like you are. Just like the whole of Europe.

HELENA. (to the others) You aren’t ro-bots?

BUSMAN. (laughing) God forbid!HALLEMEIER. The idea’s disgusting!DR. GALL. (laughing) Well, thank you

very much!HELENA. But… but that’s impossible.FABRY. On my word of honor, Miss Glo-

ry, we are not robots.HELENA. (to DOMIN) Then why did you

tell me that all your staff are robots?

DOMIN. All the staff are robots, but notthe management. Let me introduce them: Mr. Fabry, general technical director, Rossum’s Universal Robots. Doctor Gall, director of department for physiology and research. Doctor Hallemeier, director of the institute for robot behavior and psychology. Mr. Busman, commercial director, and Mr. Alquist, our builder, head of construction at Rossum’s Universal Robots.

HELENA. I’m sorry gentlemen. I… I… oh, that’s terrible, what have I done?

ALQUIST. Oh, it doesn’t matter, Miss

BUSMAN. Panebože, to je radost! ALQUIST. Domine, půjdu připravit pro

slečnu nejlepší pokoj. DOMIN. Počkejte chvilku. Bojím se, že—

že slečna Gloryová ještě nedomluvila.

HELENA. Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavřel ústa.

DR. GALL. Harry, opovažte se! HELENA. Děkuji vám. Věděla jsem, že

mne budete chránit. DOMIN. Pardon, slečno Gloryová. Jste si

tím jista, že mluvíte s Roboty? HELENA. (zarazí se) S kým jiným?

DOMIN. Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako celá Evropa.

HELENA. (k ostatním) Vy nejste Roboti?

BUSMAN. (řehtá se) Bůh uchovej! HALLEMEIER. Fuj, Roboti! DR. GALL. (směje se) Pěkně děkujem!

HELENA. Ale… to není možno! FABRY. Na mou čest, slečno, my nejsme

Roboti. HELENA. (k DOMINOVI) Proč jste mi

tedy říkal, že všichni vaši úředníci jsou Roboti?

DOMIN. Ano, úředníci. Ale ředitelové ne. Dovolte, slečno Gloryová: inže-nýr Fabry, generální technický ředitel Rossumových Univerzálních Robotů. Doktor Gall, přednosta fyziologické-ho a výzkumného oddělení. Doktor Hallemeier, přednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robotů. Kon-zul Busman, generální komerční ředi-tel, a stavitel Alquist, šéf staveb Ros-sumových Univerzálních Robotů.

HELENA. Odpusťte, pánové, že—že—Je to hrrozné, co jsem provedla?

ALQUIST. Ale chraň bůh, slečno Gloryo-


Glory, please sit down.HELENA. (sitting) What a stupid girl I

am. Now, now you’ll send me back on the next ship.

Dr. Gall Not for the world. Why would we want to send you back?

HELENA. Because now you know… you know… you know I want to destroy your business.

DOMIN. But there’ve already been hun-dreds of saviors and prophets here. More of them arrive with every ship; missionaries, anarchists, the Salvation Army, everything you can think of. It’s astonishing just how many churches and madmen there are in the world.

HELENA. And you let them talk to the robots?

DOMIN. Why not? We’ve let them all do it so far. The robots remember ev-erything, but that’s all they do. Theydon’t even laugh at what people tell them. It’s really quite incredible. If you feel like it, I can take you down to the storeroom and you can talk to the robots there.

BUSMAN. Three hundred and forty- seven thousand.

DOMIN. All right then. You can lecture them on whatever you like. Read them the Bible, logarithmic tables, anything. You can even preach to them about human rights.

HELENA. But I thought that… if they were just shown a little love…

FABRY. That’s impossible, Miss Glory.There’s nothing more different frompeople than a robot.

HELENA. Why do you make them?BUSMAN. Hahaha, that’s a good one!

Why do we make robots!FABRY. So that they can work for us, Miss

Glory. One robot can take the place of two and a half workers. The humanbody is very imperfect; one day it had

vá. Prosím, sedněte. HELENA. (usedne) Jsem hloupé děvče.

Teď—teď mne pošlete první lodí zpátky.

DR. GALL. Za nic na světě, slečno. Proč bychom vás posílali pryč?

HELENA. Protože už víte—protože—protože bych vám bouřila Roboty.

DOMIN. Drahá slečno Gloryová, tady už bylo na sta spasitelů a proroků. Kaž-dá loď některého přiveze. Misionáře, anarchisty, Armádu spásy, všechno možné. To je vám úžasné, co je na svě-tě církví a bláznů.

HELENA. A vy je necháte mluvit k Robo-tům?

DOMIN. Proč ne? Doposud toho všichni nechali. Roboti si všechno pamatuji, ale nic víc. Dokonce se ani nesmějí tomu, co lidé říkají. Skutečně, přímo k nevíře. Baví-li vás to, drahá slečno, dovedu vás do skladiště Robotů. Je jich tam asi tři sta tisíc.

Busman. Tři sta čtyřicet sedm tisíc.

DOMIN. Dobrá. Můžete k ním promlu-vit, co chcete. Můžete jim přečíst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Můžete jim dokonce kázat o lidských právech.

HELENA. Oh, myslím, že… kdyby se jim ukázalo trochu lásky—

FABRY. Nemožno, slečno Gloryová. Nic není člověku cizejšího než Robot.

HELENA. Proč je tedy děláte? BUSMAN. Hahaha, to je dobré! Proč se

dělají Roboti! FABRY. Pro práci, slečno. Jeden Robot

nahradí dva a půl dělníka. Lidský stroj, slečno Gloryová, byl náramně nedokonalý. Musel se jednou konečně


to be replaced with a machine that would work better.

BUSMAN. People cost too much.FABRY. They were very unproductive.

They weren’t good enough for moderntechnology. And besides,… besides… this is wonderful progress that… I beg your pardon.

HELENA. What?FABRY. Please forgive me, but to give birth

to a machine is wonderful progress. It’s more convenient and it’s quicker, and everything that’s quicker means progress. Nature had no notion of the modern rate of work. From a technical point of view, the whole of childhood is quite pointless. Simply a waste of time. And thirdly…

HELENA. Oh, stop it!FABRY. As you like. Can I ask you, what

actually is it that your League… League of Humanity stands for?

HELENA. It’s meant to… actually it’s meant to protect the robots and make sure… make sure they’re treated prop-erly.

FABRY. That’s not at all a bad objective.A machine should always be treated properly. In fact I agree with you com-pletely. I never like it when things are damaged. Miss Glory, would you mind enrolling all of us as new paying members of your organization.

HELENA. No, you don’t understand. We want, what we actually want is to set the robots free!

HALLEMEIER. To do what?HELENA. They should be treated…

treated the same as people.HALLEMEIER. Aha. So you mean they

should have the vote! Do you think they should be paid a wage as well?

HELENA. Well of course they should!HALLEMEIER. We’ll have to see about

that. And what do you think they’d

odstranit.

BUSMAN. Byl příliš drahý. FABRY. Byl málo výkonný. Moderní tech-

nice už nemohl stačit. A za druhé—za druhé—je to veliký pokrok, že… pardon.

HELENA. Co? FABRY. Prosím za odpuštění. Je to veli-

ký pokrok rodit strojem. Je to poho-dlnější a rychlejší. Každé zrychlení je pokrok, slečno. Příroda neměla po-nětí o moderním tempu práce. Celé dětství je technicky vzato holý nesmy-sl. Prostě ztracený čas. Neudržitelné mrhání časem, slečno Gloryová. A za třetí—

HELENA. Oh, přestaňte! FABRY. Prosím. Dovolte, co vlastně chce

ta vaše Liga—Liga—Liga humanity?

HELENA. Má zvláště—zvláště má chrá-nit Roboty a—a zajistit jim—dobré zacházení.

FABRY. To není špatný cíl. Se stroji se má dobře zacházet. Namouduši, to si chválím. Nemám rád poškozené věci. Prosím vás, slečno Gloryová, zapište nás všechny za přispívající, za řádné, za zakládající členy té vaší Ligy!

HELENA. Ne, vy mi nerozumíte. My chceme—zvláště—my chceme Robo-ty osvobodit!

HALLEMEIER. Jak, prosím vás? HELENA. Má se s nimi jednat… jednat…

jako s lidmi. HALLEMEIER. Aha. Mají snad hlasovat?

Nemají dokonce dostávat mzdu?

HELENA. Ovšemže mají! HALLEMEIER. Koukejme. A co by s ní,

prosím vás, dělali?


do with their wages?HELENA. They’d buy… buy the things

they need… things to bring them pleasure.

HALLEMEIER. This all sounds very nice;only robots don’t feel pleasure. And what are these things they’re supposed to buy? They can be fed on pineap-ples, straw, anything you like; it’s all the same to them, they haven’t got a sense of taste. There’s nothing they’reinterested in, Miss Glory. It’s not as if anyone’s ever seen a robot laugh.

HELENA. Why… why… why don’t you make them happier?

HALLEMEIER. We couldn’t do that; they’re only robots after all. They’vegot no will of their own. No passions. No hopes. No soul.

HELENA. And no love and no courage?HALLEMEIER. Well of course they don’t

feel love. Robots don’t love anything, not even themselves. And courage? I’m not so sure about that; a couple of times, not very often, mind, they have shown some resistance…

HELENA. What?HALLEMEIER. Well, nothing in particu-

lar, just that sometimes they seem to, sort of, go silent. It’s almost like some kind of epileptic fit. “Robot cramp,” we call it. Or sometimes one of them might suddenly smash whatever’s in its hand, or stand still, or grind their teeth—and then they just have to go on the scrap heap. It’s clearly just some technical disorder.

DOMIN. Some kind of fault in the pro-duction.

HELENA. No, no, that’s their soul!FABRY. Do you think that grinding teeth

is the beginnings of a soul?DOMIN. We can solve that problem,

Miss Glory. Doctor Gall is carrying out some experiments right now.

HELENA. Koupili si… co potřebují… co by je těšilo.

HALLEMEIER.To je moc hezké, slečno; jenomže Roboty nic netěší. Hrome, co si mají koupit? Můžete je krmit ananasy, slámou, čím chcete; jim je to jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na ničem zájmu, slečno Gloryová. U čer-ta, nikdo ještě neviděl, že by se Robot usmál.

HELENA. Proč… proč… proč je neudělá-te šťastnější?

HALLEMEIER. To nejde, slečno Glory-ová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše.

HELENA. Bez lásky a vzdoru? HALLEMEIER. To se rozumí. Roboti ne-

milují nic, ani sebe. A vzdor? Já nevím; jen zřídka, jen časem—

HELENA. Co? HALLEMEIER. Nic vlastně. Někdy se jaksi

pominou. Cosi, jako padoucnice, víte? Říká se tomu křeč Robotů. Najednou některý praští vším, co má v ruce, sto-jí, skřípá zuby—a musí přijít do stou-py. Patrně porucha organismu.

DOMIN. Vada ve výrobě.

HELENA. Ne, ne, to je duše! FABRY. Myslíte, že duše začíná skřípáním

zubů? DOMIN. To se odstraní, slečno Gloryová.

Doktor Gall dělá zrovna nějaké poku-sy.


DR. GALL. S tímhle ne, Domine; teď dě-lám nervy na bolest.

HELENA. Nervy na bolest? DR. GALL. Ano. Roboti skoro necítí tě-

lesné bolesti. Víte, nebožtík mladý Rossum příliš omezil nervovou sou-stavu. To se neosvědčilo. Musíme za-vést utrpení.

HELENA. Proč—proč—Nedáte-li jim duši, proč jim chcete dát bolest?

DR. GALL. Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se někdy po-škodí sám, protože ho to nebolí; strčí ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je automatická ochrana před úrazem.

HELENA. Budou šťastnější, když budou cítit bolest?

DR. GALL. Naopak; ale budou technicky dokonalejší.

HELENA. Proč jim nestvoříte duši?

DR. GALL. To není v naši moci. FABRY. To nyní v našem zájmu. BUSMAN. To by zdražilo výrobu. Pro-

pánička, krásná dámo, vždyť my to děláme tak lacino! Sto dvacet dolarů ošacený kus, a před patnácti lety stál deset tisíc! Před pěti lety jsme pro ně kupovali šaty; dnes máme vlastní tkal-covny a ještě expedujeme látečky pět-krát laciněji než jiné továrny. Prosím vás, slečno Gloryová, co platíte metr plátna?

HELENA. Nevím—skutečně—zapo-mněla jsem.

BUSMAN. Můj ty Tondo, a pak chce-

DR. GALL. No, not quite yet, Domin, at present I’m working on nerves for feeling pain.

HELENA. Nerves for feeling pain?DR. GALL. That’s right. Robots have

virtually no sense of physical pain, as young Rossum simplified the nervoussystem a bit too much. That turns outto have been a mistake and so we’re working on pain now.

HELENA. Why… why… if you don’t give them a soul why do you want to give them pain?

DR. GALL. For good industrial reasons, Miss Glory. The robots sometimescause themselves damage because it causes them no pain; they do things such as pushing their hand into a machine, cutting off a finger or evensmash their heads in. It just doesn’t matter to them. But if they have pain it’ll be an automatic protection against injuries.

HELENA. Will they be any the happier when they can feel pain?

DR. GALL. Quite the opposite, but it will be a technical improvement.

HELENA. Why don’t you create a soul for them?

DR. GALL. That’s not within our power.FABRY. That wouldn’t be in our interest.BUSMAN. That would raise production

costs. Just think how cheaply we make them; a hundred and twenty dollars each, complete with clothing, and fif-teen years ago they cost ten thousand! Five years ago we still had to buy the clothes for them, but now we have our own weaving mills and even sell material at a fifth of the price of othermills. Tell me, Miss Glory, what is it you pay for a metre of cloth?

HELENA. I don’t know… I really don’t know… I’ve forgotten.

BUSMAN. Dear dear me, and you were


te zakládat Ligu humanity! Stojí už jen třetinu, slečno; všechny ceny jsou dnes na třetině a ještě půjdou níž, níž, níž, až—takhle. He?

HELENA. Nerozumím. BUSMAN. Jemináčku, slečno, to zna-

mená, že práce klesla v ceně! Vždyť Robot i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku! To je vám legrační, slečno: všechny továrny praskají jako žaludy nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu.

HELENA. Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu.

BUSMAN. Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme zatím vrhli pět set tisíc tropických Robotů na ar-gentinské pampy, aby pěstili pšenici. Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba?

HELENA. Nemám ponětí. BUSMAN. Tak vidíte; teď stojí dva centíky

v té vaší dobré staré Evropě; ale to je náš chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Gloryová, vy nevíte, co to je příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pět let, no tak, vsaďte se!

HELENA. Co? BUSMAN. Že za pět let Budou ceny všeho

na žádná celá deset. Lidičky, za pět let se utopíme v pšenici a všem možném.

ALQUIST. Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce.

DOMIN. (vstane) Budou, Alquiste. Bu-dou, slečno Gloryová. Ale do desíti let nadělají Rossumovi Univerzální

wanting to establish the League of Humanity! Cloth nowadays is three times cheaper, miss, the prices of ev-erything are three times cheaper and they’re still going down and down and down.

HELENA. I don’t see what you mean.BUSMAN. Dear lady, what I mean is that

the price of labor is getting cheaper! Even with its food, a robot costs no more than three quarters of a cent per hour! It’s wonderful; every factory is buying robots as quick as they can to reduce production costs, and those that aren’t are going bankrupt.

HELENA. Yes, that’s right, and throwing their workers out on the streets.

BUSMAN. Haha, well of course they are! And while they are doing that we are putting five hundred thousand tropi-cal robots out on the Argentine pam-pas to cultivate wheat. Tell me, what does a loaf of bread cost where you come from?

HELENA. I’ve no idea.BUSMAN. There, you see; in good old

Europe, a loaf of bread now costs two cents; but that bread comes from us, do you see? Two cents a loaf; and the League of Humanity has no idea! Haha, Miss Glory, you do not even know if you are paying too much for a crust. Or too much for society or for anything else. But in five years’ time,dear me, do sit down!

HELENA. What?BUSMAN. In five years’ time, the price will

be a tenth of a cent. We’ll be drown-ing in wheat and in everything else you can think of.

ALQUIST. Yes, and all the workers in the world will be out of a job.

DOMIN. (standing) Yes, they will be, Alquist. They will be, Miss Glory. Butin ten years’ time Rossum’s Universal


Roboti tolik pšenice, tolik látek, to-lik všeho, že řekneme: věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potřebu-ješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval.

HELENA. (vstane) Bude to tak?

DOMIN. Bude. Nemůže to být jinak. Předtím snad přijdou strašlivé věci, slečno Gloryová. Tomu se nedá prostě zabránit. Ale pak přestane služebnic-tví člověka člověku a otročení člověka hmotě. Nikdo už nebude platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dělník, ty už nejsi písař; ty už neko-peš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje. Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!

ALQUIST. Domine, Domine! To, co říká-te, vypadá příliš jako ráj. Domine, bý-valo něco dobrého v sloužení a něco velkého v pokoření. Ach, Harry, byla nevím jaká ctnost v práci a únavě.

DOMIN. Snad byla. Ale nemůžeme po-čítat s tím, co se ztratí, když předělá-váme svět od Adama. Adame, Adame! už nebudeš jíst chléb svůj v potu tvá-ře; už nepoznáš hladu a žízně, únavy a ponížení; vrátíš se do ráje, kde tě ži-vila ruka Páně. Budeš svobodný a svr-chovaný; nebudeš mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti než zdokonalit

Robots will be making so much wheat, so much material, so much of every-thing that nothing will cost anything. Everyone will be able to just take as much as he needs. Nobody will live in poverty. They won’t have jobs, that’strue, but that’s because there won’t be any jobs to do. Everything will be done by living machines. People will do only the things they want to do, they can live their lives just so that they can make themselves perfect.

HELENA. (standing) Do you think that’s really going to happen?

DOMIN. That’s really going to happen. Itcouldn’t possibly not happen. Theremight be some terrible things that happen before that, Miss Glory, that just can’t be avoided, but then man will stop being the servant of other men or the slave of material things. Nobody will have to pay for a loaf of bread with his life and with hatred. You’re not a laborer any more, you don’t have to sit at a typewriter all day, you don’t have to go and dig coal or stand minding somebody else’s ma-chines. You don’t need to lose your soul doing work that you hate.

ALQUIST. Domin, Domin! You’re making all this sound too much like Paradise. Don’t you think there was something good about serving others, something great about humility? Wasn’t there some sort of dignity about working and getting tired after a day’s labor?

DOMIN. Maybe there was. But we can’t always be thinking about the things we lost by changing the world as Adam knew it. Adam had to gain his bread by the sweat of his brow, he had to suffer hunger and thirst, tirednessand humiliation; now is the time when we can go back to the paradise where Adam was fed by the hand of God,


sama sebe. Budeš pánem stvoření.

HELENA. Zmátl jste mne. Jsem pošeti-lé děvče. Chtěla bych—chtěla bych tomu věřit.

DR. GALL. Jste mladší než my, slečno Gloryová. Dočkáte se všeho.

HALLEMEIER. Tak jest. Já myslím, že by slečna Gloryová mohla s námi posní-dat.

DR. GALL. Toť se rozumí! Domine, po-proste za nás všechny.

DOMIN. Slečno Gloryová, prokažte nám tu čest.

HELENA. Ale to přece—Jak bych mohla? FABRY. Za Ligu humanity, slečno.

BUSMAN. A na její počest.

HELENA. Ah, v tom případě—snad—FABRY. Tak sláva! Slečno Gloryová, pro-

miňte na pět minut. DR. GALL. Pardon. BUSMAN. Propána, musím kabelovat—

HALLEMEIER. Hrome, a já jsem zapo-mněl—

(Všichni, krom DOMINA, se hrnou ven)

HELENA. Proč jdou všichni pryč?DOMIN. Vařit, slečno Gloryová. HELENA. Co vařit? DOMIN. Snídani, slečno Gloryová. Nám

vaří Roboti a—a—protože nemají žádné chuti, není to docela—Hal-lemeier totiž výborně roští. A Gall dovede jakousi omáčku, a Busman se vyzná v omeletě—

HELENA. Proboha, to je hostina! A co

when man was free and supreme; man will once more be free of labor and anguish, and his only task will once again be to make himself perfect, to become the lord of creation.

HELENA. Now you’re confusing me; I’m only a silly girl. But I wish, I really wish I could believe in all that.

DR. GALL. You’re younger than we are, Miss Glory. Just you wait and see.

HALLEMEIER. It’s all quite true. I think Miss Glory might like to have break-fast with us.

DR. GALL. Well of course she can! Do-min, make the invitation, on our be-half.

DOMIN. Miss Glory, please do us the honor.

HELENA. But, how can I, now?FABRY. On behalf of the League of Hu-

manity.BUSMAN. In honor of the League of Hu-

manity.HELENA. Ah well, in that case….FABRY. That’s good! Miss Glory, please

excuse us for five minutes.DR. GALL. Pardon me…BUSMAN. Dear me, I must send that tele-

gram…HALLEMEIER. Hell, I nearly forgot…

All hurry out, except DOMIN.

HELENA. Why have they all gone?DOMIN. To do the cooking.HELENA. What cooking?DOMIN. The breakfast, Miss Glory. The

robots do the cooking for us, only, er, as they’ve got no sense of taste it’s not always, er… but Hallemeier is excel-lent with meat. And Gall does a sort of sauce, and Busman knows how to make omelettes…

HELENA. This is going to be quite a feast!


dovede pan—stavitel?

DOMIN. Alquist? Nic. Jenom upraví stůl a—a Fabry sežene trochu ovoce. Ve-lice skromná kuchyně, slečno Glory-ová.

HELENA. Chtěla jsem se vás zeptat—

DOMIN. Také bych se vás chtěl na něco zeptat. (postaví své hodinky na stůl) Pět minut času.

HELENA. Nač zeptat? DOMIN. Pardon, vy jste se ptala dříve.

HELENA. Snad to je ode mne hloupé, ale—Proč vyrábíte ženské Roboty, když—když—

DOMIN. —když u nich, hm, když pro ně pohlaví nemá významu?

HELENA. Ano. DOMIN. Je jistá poptávka, víte? Služky,

prodavačky, písařky—Lidé jsou na to zvyklí.

HELENA. A—a řekněte, jsou Roboti—a Robotky -- navzájem—naprosto—

DOMIN. Naprosto lhostejní, drahá sleč-no. Není ani stopy po nějaké náklon-nosti.

HELENA. Oh, to je—hrrozné! DOMIN. Proč? HELENA. Je to—je to—tak nepřiroze-

né! Člověk ani neví, má-li si je proto ošklivit, nebo—jim závidět—nebo snad—

DOMIN. —je litovat. HELENA. To nejspíš!—Ne, přestaňte!

Nač jste se chtěl ptát? DOMIN. Rád bych se zeptal, slečno Glo-

ryová, nechcete-li si mne vzít. HELENA. Jak vzít? DOMIN. Za, muže. HELENA. Ne! Co vás to napadlo?

And what does Mr., er, the builder do?

DOMIN. Alquist? Nothing. He just lays the table and, er, Fabry gets some fruit. It’s only a very modest kitchen, really.

HELENA. There’s something I wanted toask you…

DOMIN. I’ve been wanting to ask you something too. (puts his watch on the table) We’ve got five minutes.

HELENA. What did you want to ask?DOMIN. No, please, you started to ask

first.HELENA. Maybe it’s stupid of me, but….

Why do you make female robots when… when…

DOMIN. …when they don’t have, er, when gender has no meaning for them?

HELENA. That’s right.DOMIN. It’s a matter of supply and de-

mand. You see, housemaids, shop staff, typists… people are used tothem being female.

HELENA. And, tell me, towards each other, the male robots and the female robots, are they, er…

DOMIN. Simply indifferent to each oth-er. There’s no sign of any attraction foreach other at all.

HELENA. Oh, that’s horrible!DOMIN. Why?HELENA. It’s just so… so unnatural! You

don’t even know whether you’re sup-posed to loathe them or… or to envy them… or…

DOMIN. …or feel sorry for them?HELENA. Most likely, yes! No, stop it!

What was it you were going to ask?DOMIN. I’d like to ask you, Miss Glory, if

you would marry me?HELENA. What?DOMIN. Marry me.HELENA. No! What are you thinking

of?


DOMIN. (dívá se na hodinky) Ještě tři mi-nuty. Nevezmete-li si mne, musíte si vzít některého z ostatních pěti.

HELENA. Ale chraň bůh! Proč bych si ho brala?

DOMIN. Protože vás všichni po řadě po-žádají.

HELENA. Jak by se mohli opovážit? DOMIN. Lituji velice, slečno Gloryová.

Zdá se, že se do vás zamilovali. HELENA. Prosím vás, ať to nedělají! Já—

já hned odjedu. DOMIN. Heleno, snad jim neuděláte ta-

kový zármutek, že byste je odmítla? HELENA. Ale vždyť—vždy si nemohu

vzít všech šest! DOMIN. Ne, ale aspoň jednoho. Nechce-

te-li mne, tedy Fabryho.

HELENA. Nechci DOMIN. Doktora Galla. HELENA. Ne, ne, mlčte! Nechci žádné-

ho! DOMIN. Ještě dvě minuty. HELENA. To je hrrozné! Vemte si něja-

kou Robotku. DOMIN. Není žena. HELENA. Oh, jen to vám schází! Myslím,

že—že byste si vzal každou, která sem přijede.

DOMIN. Bylo jich tu, Heleno. HELENA. Mladé? DOMIN. Mladé. HELENA. Proč jste si žádnou nevzal?

DOMIN. Protože jsem neztratil hlavu. Až dnes. Hned jak jste sňala závoj.

HELENA. —Já vím. DOMIN. Ještě jedna minuta. HELENA. Ale já nechci, proboha!

DOMIN. (položí jí obě ruce na ramena) Ještě jedna minuta. Buďto mně řekně-

DOMIN. (looks at watch) There are threeminutes left. If you don’t marry me you’ll have to marry one of the other five.

HELENA. Oh for God’s sake! Why would I marry any of you?

DOMIN. Because they’ll all ask you one after the other.

HELENA. How would they dare?DOMIN. Well I’m afraid they all seem to

have fallen in love with you.HELENA. Well I don’t want them to do

that! I’m leaving.DOMIN. But surely you wouldn’t do that,

Helena, you’d make them so sad.HELENA. I can’t marry all six of you, can

I?DOMIN. No, but you can marry one.

If you won’t have me maybe Fabry would do.

HELENA. I don’t want to.DOMIN. Doctor Gall?HELENA. No, no, be quiet! I don’t want

any of you!DOMIN. There are two minutes left.HELENA. This is awful! Marry one of the

robots.DOMIN. A robot isn’t a woman.HELENA. And that’s all you want, is it? I

get the impression you’d… you’d mar-ry anyone who turned up here.

DOMIN. Enough have been here already.HELENA. Young?DOMIN. Young.HELENA. Why didn’t you marry any of

them?DOMIN. Because I didn’t lose my head

over them. Not till today. As soon as you took off your veil.

HELENA. …I know.DOMIN. One minute left.HELENA. But I don’t want to, for God’s

sake!DOMIN. (putting both hands on her shoul-

ders) One minute left. Either you look


te do očí něco strašně zlého, a pak vás nechám. Nebo—nebo—

HELENA. Vy jste surovec! DOMIN. To nic není. Muž má být trochu

surovec. To patří k věci.

HELENA. Vy jste blázen! DOMIN. Člověk má být trochu blázen,

Heleno. To je na něm to nejlepší.

HELENA. Vy jste—vy jste—ah bože! DOMIN. Tak vidíte. Hotovo?

HELENA. Ne, ne! Prosím vás, pusťte! Vždyť mne rrrozmačkáte!

DOMIN. Poslední slovo, Heleno. HELENA. (brání se) Za nic na světě—Ale

Harry!

(Zaklepání. Vejdou BUSMAN, dr. GALL a HALLEMEIER v kuchyňských zástěrách. FABRY s kyticí a ALQUIST s ubrouskem pod paží.)

DOMIN. Už jste to upekli?

BUSMAN. (slavnostně) Ano.DOMIN. My také.

OPONA

me in they eye and say something quite repulsive so that I drop you, or else…

HELENA. You’re just a ruffian!DOMIN. That doesn’t matter. A man is

supposed to be a bit of a ruffian; that’spart of being a man.

HELENA. You’re mad!DOMIN. People are supposed to be a

little bit mad, Helena. That’s the bestthing about them.

HELENA. You’re… you’re… Oh God!DOMIN. There, you see? Are you ready

now?HELENA. No, no! Please let go of me!

You’re crushing me!DOMIN. Your final word, Helena.HELENA. (defending herself) Not for any-

thing in the world… but Harry!

Knock at the door. Enter BUSMAN, DR. GALL and HALLEMEIER wearing coo-k’s aprons. Enter FABRY with flowers and ALQUIST with serviette under arm.

DOMIN. Everything finished in thekitchen?

BUSMAN. (triumphant) Yes.DOMIN. Here too.

CURTAIN

33

(HELENIN salón. Vlevo tapetové dveře do hudebního salónu, vpravo dveře do HELE-NINY ložnice. Uprostřed okna k moři a pří-stavu. Toaletní zrcadlo s drobnůstkami, stůl, pohovka a křesla, komoda, psací stolek se stojací žárovkou, vpravo krb rovněž, se stojacími žárovkami. Celý salón do drob-ností má moderní a čistě ženský ráz. DOMIN, FABRY, HALLEMEIER vchá-zejí zleva po špičkách a nesou plné náruče kytic a květináčů)

FABRY. Kam to všechno dáme?

HALLEMEIER. Uf! (složí své břímě a žeh-ná velkým křížem dveře napravo) Spi, spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem.

DOMIN. Ona vůbec neví.FABRY. (dává kytice do váz) Aspoň dnes

aby to neprasklo—HALLEMEIER. (rovná květiny) U čerta,

dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklamína, co? Nový druh, můj poslední—Cyclamen He-lenae.

DOMIN. (vyhlíží z okna) Žádná loď, žád-ná loď—Hoši, to už je zoufalé.

HALLEMEIER. Ticho! Kdyby vás slyšela!

DOMIN. Nemá ani tušení. (Zívá zimnič-ně) Ještěže Ultimus včas připlul.

FABRY. (nechá květin) Myslíte, že už dnes—?

DOMIN. Nevím. —Jak krásné jsou kvě-tiny!

HELENA’s living room. Stage left, wall-pa-pered door to music room, right, door to bed-room. Center, window overlooking sea and harbor. Dressing table with sundry items, table, settee and armchair, chest of draw-ers, desk with standard lamp, fireplace tothe right, also with standard lamp. Whole room, in detail, of modern and purely femi-nine character. Enter DOMIN, FABRY, HALLEMEIER from left on tiptoe carrying armfuls of plants and flowers.

FABRY. Where do you think we should put them?

HALLEMEIER. Ouf! (puts down load and gives blessing in a large cross at the door, stage right) She’s asleep, asleep! She who sleeps knows nothing.

DOMIN. She doesn’t know a thing.FABRY. (puts flowers in vase) Let’s hope, at

least, today’s not the day it happens…HALLEMEIER. (likewise puts flowers in

vase) Oh don’t keep on about it, for God’s sake! Look at this, Harry, this cyclamen is beautiful. A new species, my latest one—Cyclamen Helenae.

DOMIN. (looking out of window) No ships, no ships—it’s hopeless, lads, we’ve had it.

HALLEMEIER. Quiet! What if she hears you?

DOMIN. She doesn’t know a thing. (Yawns, as if ill) At least the Ultimus docked on time.

FABRY. (leaving the flowers) Do you think it might be today when…?

DOMIN. I don’t know. These flowers arelovely.

Act One[Dějství První]

34 • RUR, Act One

HALLEMEIER. (approaching him) Thisprimula is one of my new ones, and this is my new jasmine. In fact I’m right on the threshold of a whole new Garden of Paradise full of new flow-ers. I’ve found a wonderful new way to accelerate development, and all sorts of new species! Next year I’ll be per-forming real miracles with flowers!

DOMIN. (turning) Next year?FABRY. Well, let’s see what happens, any-

way. Any news from Le Havre?DOMIN. Quiet!

(HELENA’s voice off, right) Nana!

DOMIN. Everybody out! (everyone leaves on tiptoe through the wallpapered door)

Enter NANA through main door, left.

NANA. (tidying up) Cor, wha’ a mess! What a bunch of ‘eathens! God for-give me if I don’t…

HELENA. (back to stage, in doorway) Nana, come and zip me up.

NANA. Alrigh’, comin, comin. (zips up HELENA’s dress) God almighty, they’re a bunch of animals!

HELENA. The robots?NANA. Give over, I don’t even wanna say

the word.HELENA. What’s happened?NANA. They caught another another

of them. Started smashing up all the molds and models he did, grinding ’is teeth and foamin at the mouth—just went crazy. Ugh! Worse than animals, they are.

HELENA. Which one was it they caught?

NANA. That, that… Christ!, it ’asn’ evengot a proper Christian name! Thatone in the library.

HELENA. Radius?

HALLEMEIER. (přiblíží se k němu) To jsou nové primule, víte? A tohle je můj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječ-né rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách zázraky!

DOMIN. (otočí se) Cože, příští rok?FABRY. Aspoň vědět, co je v Havru—

DOMIN. Ticho!

(hlas HELENY zprava) Náno!

DOMIN. Pryč odtud! (všichni po špičkách odejdou tapetovýma dveřmi)

(hlavními dveřmi zleva vchází NÁNA)

NÁNA. (uklízí) Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já bych je—

HELENA. (pozpátku ve dveřích) Náno, pojď mne zapnout!

NÁNA. No hned, no hned. (zapíná HE-LENĚ šaty) Bože na nebi, to je zvěř!

HELENA. Roboti? NÁNA. Fi, ani je menovat nechci.

HELENA. Co se stalo? NÁNA. Zas to jednoho u nás chytlo. Za-

čne třískat do soch a vobrazu, skřípá zubama, pěnu u huby—Načisto po-minutej, brr. Dyť to je horší než zvíře.

HELENA. Kterého to chytlo?

NÁNA. Toho—toho—Šak to ani křes-ťanský meno nemá! Toho z knihovny.

HELENA. Radia?

RUR, Act One • 35

NANA. Yeh, that’s the one. God, they make me sick! Not even a spider I don’t hate as much as I hate them heathens.

HELENA. Don’t you even feel sorry for them, Nana?

NANA. Well you hate them, and all. What d’you bring me right out here for anyway? And why can’t any of them even touch you?

HELENA. I don’t hate them, Nana, not at all; I just feel so sorry for them!

NANA. You hate them. Everyone hates them; it isn’t possible not to. Even this dog hates them, won’t take a scrap of meat from them; sticks out his tail, he does, and howls as soon as he gets the smell of them.

HELENA. A dog doesn’t have reason.NANA. He’s better than what they are,

Helena. He knows perfectly well it was God what made him and that he’s better than they are. Even the horse takes fright when he comes across one of those heathens. They don’t havechildren, but even a dog has children, everyone has children.

HELENA. Nana, do me up here, please.NANA. All right. It’s against the will of

God, that’s what I say; work of the Devil, it is, making scarecrows like that with machines. It’s blasphemy against the Creator, (raises hands) it’s an offense against the Lord who madeus in His own image, Helena. And you’ve dishonored the image of God, that’s what you’ve done. You’ll suffera terrible punishment from God for that, you will, just you remember that, a terrible punishment.

HELENA. What’s that nice smell?NANA. Flowers. The master put them

here.HELENA. Oh, they’re lovely! Nana, come

and look! What day is it today?

NÁNA. Zrouna toho. Šmarjájozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak ne-vošklivím jako ty pohany.

HELENA. Ale Náno, že ti jich není líto!

NÁNA. Šak vy si je taky vošklivíte. Proč-pak ste si mě při vezla sem? Pročpak žádný z nich nesmí na vás ani šáh-nout?

HELENA. Neošklivím, namouduši, Náno. Je mi jich tak líto!

NÁNA. Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivět. Dyť i ten pes si je voš-kliví, ani sousto masa vod nich ne-chce; stáhne vocas a vyje, dyž cejtí ty nelidy, fuj.

HELENA. Pes nemá rozum. NÁNA. Je lepší než voni, Heleno. Von

dobře ví, že je něco víc a že je vod Pá-naboha. Dyť i ten kůň se plaší, dyž po-tká pohana. Dyť ani mladý to nemá, a i pes má mladý a každej má mladý.

HELENA. Prosím tě, Náno, zapínej!NÁNA. No hned. Já říkám, to je proti

Pánubohu, to je ďáblovo vňuknuti, dělat ty maškary mašinou. Rouhání je proti Stvořiteli, (zvedne ruku) je to urážka Pána, kterej nás stvořil k v ob-razu svýmu, Heleno. A vy ste zneucti-li vobraz boží. Za tohle přijde strašnej trest z nebe, to si pamatujte, strašnej trest!

HELENA. Co to tu voní? NÁNA. Kytky. Pán je sem dal.

HELENA. Ne, ty jsou krásné! Náno, po-dívej se! Co je dnes?

36 • RUR, Act One

NANA. I don’t know. Must be the Day of Judgment, I should think.

Knock at door.

HELENA. Harry?

Enter DOMIN.

HELENA. Harry, what day is it today?DOMIN. Guess!HELENA. My name-day? No! My birth-

day?DOMIN. Better than that.HELENA. I don’t know. Tell me, tell me!DOMIN. It was ten years ago today that

you arrived here.HELENA. Ten years, already? On this

day?—Nana, please…NANA. Alright, I’m comin’! (exit right)HELENA. (kisses DOMIN) And you re-

membered it!DOMIN. Actually, I’m ashamed to say, I

didn’t remember.HELENA. But…DOMIN. It was them who remembered.HELENA. Who?DOMIN. Busman, Hallemeier, all of

them. Reach into my pocket, here, will you?

HELENA. (puts hand into his pocket) What is it? (takes out case and opens it) Pearls! A whole necklace of them! Harry, is that for me?

DOMIN. That’s from Busman.HELENA. But… we can’t accept it, can

we?DOMIN. Course we can. Reach into my

other pocket.HELENA. Let me see! (takes revolver out

of pocket) What’s this?DOMIN. Oh, sorry. (takes revolver from

her and puts it away) That’s not it. Tryagain.

HELENA. Oh, Harry—why are you car-

NÁNA. Nevim. Ale měl by bejt konec světa.

(zaklepání)

HELENA. Harry?

(vejde DOMIN)

HELENA. Harry, co je dnes? DOMIN. Hádej! HELENA. Můj svátek? Ne! Narozeniny?

DOMIN. Něco lepšího. HELENA. Já nevím—Řekni honem! DOMIN. Dnes je tomu deset let, co jsi

sem přijela.HELENA. Už deset let? Právě dnes?—

Náno, prosím tě—NÁNA. Dyť už du! (Odejde vpravo) HELENA. (Líbá DOMINA) Žes na to pa-

matoval!DOMIN. Stydím se, Heleno. Nepamato-

val.HELENA. Ale vždyť—DOMIN. To oni pamatovali. HELENA. Kdo? DOMIN. Busman, Hallemeier, všichni.

Sáhni tady do kapsy, nechceš?

HELENA. (sáhne mu do kapsy) Co je to? (vyndá pouzdro a otevře) Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne?

DOMIN. Od Busmana, děvče. HELENA. Ale—to nemůžeme přijmout,

vid?DOMIN. Můžeme. Sáhni do druhé kap-

sy.HELENA. Ukaž! (vytáhne mu z kapsy re-

volver) Co je tohle?DOMIN. Pardon. (vezme jí revolver z ruky

a schová) To není to. Sáhni.

HELENA. Oh, Harry—Proč nosíš s se-

RUR, Act One • 37

rying a revolver round with you?DOMIN. Well, I just am; it got in there

somehow.HELENA. You never used to carry a gun!DOMIN. No, you’re quite right. Here’s

the pocket, look…HELENA. (reaching in) A little box! (opens

it) Cameos! And they’re… Harry, they’re Greek cameos!

DOMIN. Clearly. At least that’s what Fab-ry says.

HELENA. Fabry? It’s Fabry who gave me these?

DOMIN. Course it is. (opens door, left) And look at this, Helena, come over here and have a look!

HELENA. (at the door) God, that’s so beautiful! (runs on) I’ll go mad with happiness! Is that from you?

DOMIN. (standing at door) No, that’s from Alquist. And this…

HELENA. From Gall! (appears in the doorway) Oh, Harry, I’m so happy I should be ashamed of myself.

DOMIN. Come here. This is what Hal-lemeier got you.

HELENA. These lovely flowers?DOMIN. This one. It’s a new species, Cy-

clamen Helenae. He developed it in honor of you. It’s as beautiful as you are.

HELENA. Harry, why… why did they all…

DOMIN. Because they’re very fond of you. And I got you… er… I’m afraid my present might be a bit… er… come and look out the window.

HELENA. Where?DOMIN. Down in the harbor.HELENA. There’s… there’s a new boat

down there!DOMIN. That’s your boat.HELENA. Mine? Harry, that’s a gunboat!DOMIN. A gunboat? What makes you

think that? It’s just a bit bigger, that’s

bou revolver? DOMIN. Jen tak, připletl se mi.

HELENA. Tos nikdy nenosil! DOMIN. Ne, máš pravdu. Tak, tady je

kapsa. HELENA. (sáhne) Krabička! (otevře ji)

Kamea! Vždyť je to—Harry, to je řecká kamea!

DOMIN. Patrně. Fabry to aspoň tvrdí.

HELENA. Fabry? To mně dává Fabry?

DOMIN. Ovšem. (otevře dveře vlevo) A koukejme! Heleno, pojď se podí-vat!

HELENA. (ve dveřích) Bože, to je krásné! (běží dál) Já se zblázním radosti! To je od tebe?

DOMIN. (stojí ve dveřích) Ne, od Alquis-ta. A tamhle—

HELENA. Od Galla! (objeví se ve dveřích) Oh, Harry, já se až stydím, že jsem tak šťastná.

DOMIN. Pojď sem, Tohle ti přinesl Hal-lemeier.

HELENA. Ty krásné květiny? DOMIN. Tohle. To je nový druh, Cycla-

men Helenae. Tobě na počest ji vypěs-toval. Je krásná jako ty.

HELENA. Harry, proč—proč všichni—

DOMIN. Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že můj dárek je tro-chu—Podívej se oknem.

HELENA. Kam? DOMIN. Do přístavu. HELENA. Je tam… nějaká… nová loď!

DOMIN. To je tvá loď. HELENA. Má? Harry, to je dělová loď! DOMIN. Dělová? Ale co tě napadá! To je

jen trochu větší, solidní loď, víš?

38 • RUR, Act One

all, a good solid boat, see?HELENA. Yes, and fitted with cannons!DOMIN. Well, its got some cannons,

course it has… you’ll travel like a queen, Helena.

HELENA. Why a gunboat? Is there some-thing wrong?

DOMIN. God forbid! Look, try these pearls on! (sits)

HELENA. Harry, has there been some kind of bad news?

DOMIN. On the contrary—there hasn’t been any post at all for a week.

HELENA. Not even a fax?DOMIN. Not even a fax.HELENA. And what should we make of

that?DOMIN. Nothing. It means we’re on holi-

day. A wonderful time. We all just sit in the office, put our feet on the deskand do nothing. No post, no tele-grams. (stretching himself out) Won-derful!

HELENA. (sitting beside him) You’re stay-ing with me today, aren’t you. Tell me you are!

DOMIN. Yes, that’s quite certain. Well, I expect so. We’ll see. (takes her hand) Ten years to the day. Do you remem-ber? Miss Glory, what an honor it is for us that you’ve come.

HELENA. Oh, Mister Managing Direc-tor, I’m so interested in your factory!

DOMIN. I beg your pardon, Miss Glory, you see it is strictly forbidden to… you see making artificial people is avery secret process…

HELENA. But what if it’s girl who’s ask-ing who’s slightly pretty….

DOMIN. But of course, Miss Glory, we have no secrets from you.

HELENA. (suddenly serious) Are you sure about that, Harry?

DOMIN. No.HELENA. (again in earlier tone) But do be

HELENA. Ano, ale s děly! DOMIN. Ovšem, s několika děly—Budeš

jezdit jako královna, Heleno.

HELENA. Co to znamená? Děje se něco?

DOMIN. Bůh uchovej! Prosím tě, zkus ty perly! (usedne)

HELENA. Harry, přišly nějaké špatné zprávy?

DOMIN. Naopak, už týden vůbec nepři-šla pošta.

HELENA. Ani depeše? DOMIN. Ani depeše. HELENA. Co to znamená?

DOMIN. Nic. Pro nás prázdniny. Skvost-ný čas. Každý z nás sedí v kanceláři, nohy na stole, a podřimuje—Žádná pošta, žádné telegramy—(protahuje se) Sss-slavný den!

HELENA. (usedá k němu) Dnes zůstaneš u mne, vid? Řekni!

DOMIN. Rozhodně. Možná že ano. Totiž uvidíme. (vezme ji za ruku) Tak dnes je tomu deset let, pamatuješ se?—Slečno Gloryová, jaká čest pro nás, že jste přijela.

HELENA. Oh, pane centrální řediteli, mne tak zajímá váš závod!

DOMIN. Pardon, slečno Gloryová, je sice přísně zakázáno—výroba umělých lidi je tajná—

HELENA. Ale když poprosí mladá, tro-chu hezká dívka—

DOMIN. Ale zajisté, slečno Gloryová, před vámi nemáme tajnosti.

HELENA. (najednou vážně) Jistě ne, Har-ry?

DOMIN. Ne. HELENA. (v předešlém tónu) Ale já vás

RUR, Act One • 39

careful, sir; this little girl has frightful intentions.

DOMIN. Good heavens, Miss Glory, what could that be? Are you thinking of getting married?

HELENA. No, no, God forbid! Not in my wildest dreams! I’ve come here with plans to start a revolution among your horrible robots!

DOMIN. (jumping up) A robot revolu-tion!

HELENA. (standing) Harry, what’s wrong?DOMIN. Haha, Miss Glory, you’ll never

manage that! A robot revolution! You might more easily start a revolution among the nails and bobbins in the spinning mill than among our robots! (sitting) You were a wonderful girl, you know, Helena, you enchanted all of us.

HELENA. (sitting beside him) But I felt so daunted by all of you in those days! I felt like a little girl who’d got lost among… among…

DOMIN. Among what, Helena?HELENA. Among enormous trees. You

were so confident, so powerful! Andyou know, Harry, even after these ten years I’ve never lost that feeling of… that anxiety or something. And did you never have any doubts? Not even when everything was going wrong?

DOMIN. What was going wrong?HELENA. Your plans, Harry. When

there was that uprising against the ro-bots by the workers and they started smashing them, and the robots were given weapons to defend themselves and the robots killed so many people. Or when governments started turning robots into soldiers and there was so much war, and all of that. You know.

DOMIN. (stands and walks up and down) We were expecting that to happen, Helena. Don’t you see, that was just a

varuju, pane; ta mladá dívka má hroz-né úmysly.

DOMIN. Proboha, slečno Gloryová, jaké-pak! Snad se nechcete zase vdát?

HELENA. Ne, ne, chraň bůh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale přijela s plánem podnítit rrevoltu vašich ohavných Robotů!

DOMIN. (vyskočí) Revoltu Robotů!

HELENA. (vstane) Harry, co je ti?DOMIN. Haha, slečno Gloryová, to se

vám povedlo! Revoltu Robotů! Spíš byste vzbouřila i vřetena nebo cvočky než naše Roboty! (usedne) Víš, Hele-no, byla jsi skvostné děvče; zbláznila jsi nás všechny.

HELENA. (sedá k němu) Oh, tehdy jste mně všichni tolik imponovali! Při-padala jsem si jako holčička, která zabloudila mezi—mezi—

DOMIN. Mezi co, Heleno? HELENA. Mezi ohrromné stromy. Byli

jste tak jisti sebou, tak mocní! A vi-díš, Harry, za těch deset let mě nikdy nepřešla ta—ta úzkost či co, a vy jste nikdy nezapochybovali—Ani když se všechno hatilo.

DOMIN. Co se hatilo? HELENA. Vaše plány, Harry. Když se

třeba dělnici bouřili proti Robotům a rozbíjeli je, a když lidé dali Robotům zbraně proti těm povstáním a Roboti pobili tolik lidí—A když pak vlády udělaly z Robotů vojáky a bylo tolik válek, a to všechno, víš?

DOMIN. (vstane a přechází) To jsme předvídali, Heleno. Rozumíš, to je přechod—do nových poměrů.

40 • RUR, Act One

transitional stage before things would be… different.

HELENA. All the world admired you—(standing) Oh, Harry!

DOMIN. What do you want?HELENA. (stops him) Shut down the fac-

tory and let’s go away somewhere. All of us!

DOMIN. Now what’s that got to do with it?

HELENA. I don’t know. How about it, shall we go? There’s something mak-ing me feel so uneasy.

DOMIN. (takes her hand) What?

HELENA. Oh, I don’t know! It’s as if there’s something about to fall down on us and everything around us, something that can’t be taken offagain. Please Harry, let’s do it! Let’s just get away from here, all of us! Let’s find somewhere where there are nopeople, Alquist can build a house for us, everyone can get married and have children, and then…

DOMIN. What then?HELENA. Then we can start all over

again.

Telephone rings.

DOMIN. (pulls himself away) Helena, ex-cuse me. (picks up receiver) Hello… yes….What?…. aha…. I’ll be right there. (hangs up) That was Fabry.

HELENA. (wringing hands) Tell me…DOMIN. Yes, as soon as I get back. I’ll

see you later. (rushes out, left) Don’t go outside!

HELENA. (alone) Oh, my God, what’s happening? Nana, Nana, come quick-ly!

NANA. (enters right) Yes, what is it now?HELENA. Nana, get me the latest papers!

Quick! They’re in the master’s bed-

HELENA. Celý svět se vám klaněl—(vsta-ne) Oh, Harry!

DOMIN. Co chceš? HELENA. (zastaví ho) Zavři továrnu

a odjeďme! My všichni!

DOMIN. Prosím tě, jak to souvisí?

HELENA. Nevím. Řekni, odjedeme? Já mám takovou hrůzu z něčeho!

DOMIN. (chopí ji za ruce) Z čeho, Hele-no?

HELENA. Oh, já nevím! Jako by na nás a na všechno něco padalo—neodvrat-ně—Prosím tě, udělej to! Vezmi nás všechny odtud! Najdeme na světě místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dům, všichni se ožení a budou mít děti, a pak—

DOMIN. Co pak? HELENA. Pak budeme žít od začátku,

Harry.

(zazvoní telefon)

DOMIN. (vytrhne se) Heleně Promiň. (vezme sluchátko) Haló—ano.—Cože?—Aha. Už běžím. (pověsí slu-chátko) Fabry mne volá.

HELENA. (spíná ruce) Řekni—DOMIN. Ano, až přijdu. Sbohem, Hele-

no. (běží kvapem nalevo) Nechoď ven!

HELENA. (sama) Ó bože, co se děje? Náno! Náno, honem!

NÁNA. (vyjde zprava) No, co zas? HELENA. Náno, najdi poslední noviny!

Rychle! V pánově ložnici!

RUR, Act One • 41

room!NANA. All righ’. (exit left)HELENA. What’s going on, for God’s

sake? Nothing, they never tell me anything! (takes binoculars and looks at harbor) That’s a warship! My God,what’s a warship doing there? And what’s that they’re loading onto it, and in such a hurry? What’s happened? That name on it; Ul-ti-mus—What’s that supposed to mean—Ultimus?

NANA. (returns with papers) Lying about all over the show, they were, all crum-pled and screwed up.

HELENA. (hurriedly opens papers) They’reold, these are already a week old! Nothing, they’ve got nothing in them. (drops paper)

NANA picks up paper, takes horn-rimmed glasses from apron, sits down and reads.

HELENA. There’s something going on,Nana! I’m so worried! It’s as if every-thing were dead, even the air…

NANA. (syllable by syllable) “War in the Bal-kans.” Oh Jesus, it’s God, He’s punishing us again! And they’re gon-na come here with their armies and all! How far away’s that, then?

HELENA. It’s a long way away. Oh don’t read that, it’s always the same, always the same wars and…

NANA. Well of course it’s always about wars! What d’you expect if they keep selling thousands and thousands of them heathens to make them into sol-diers? Oh, Jesus Christ, what a mess!

HELENA. Just stop reading them, will you! I don’t want to hear about it.

NANA. (syllable by syllable) “Ro-bot sol-diers show no mer-cy to lo-cal pop-… pop-u-la-tion. More than sev-en hund-red thou-sand mass-a-cred” Here, that’s people, Helena!

NÁNA. No hned. (odejde vlevo) HELENA. Co se jen, proboha, děje? Nic,

nic mně neřekne! (dívá se triedrem k přístavu) Je to válečná loď! Bože, proč válečná? Něco na ni nakládají—a v takovém spěchu! Co se přihodilo? Je na ní jméno—Ul-ti-mus. Co je to Ultimus?

NÁNA. (vrací se s novinami) Po zemi je nechá válet! Takhle je rozmačkat!

HELENA. (rozevře rychle noviny) Staré, už týden staré! Nic, nic v nich! (pustí noviny)

(NÁNA zdvihne je, vyndá z kapsy v zástě-ře rohové brejle, posadí se a čte)

HELENA. Něco se děje, Náno! Mně je tak úzko! Jako by všechno bylo mrtvé, i vzduch—

NÁNA. (slabikuje) “Vál-ka na Bal-ká--ně. “ Ach Jezus, zase trest boží! Šak ta vojna přijde taky sem! Je to daleko vodtud?

HELENA. Daleko. Oh, nečti to! Je to pořád stejné, pořád ty války—

NÁNA. Jakpak by nebyly! Copak nepro-dáváte pořád tisíce tisíce těch pohanu za vojáky?—Oh, Kriste Pane, to je dopuštění!

HELENA. Ne, nečti! Nechci nic vědět!

NÁNA. (slabikuje) “Ro-bot-ští vojáci ni--ko-ho ne-še-tří v do-by-tém ú-ze--mí. Vy-vraž—Vyvraždili přes sedem set tisíc ob-čan-ských lidí—” Lidí, Heleno!

42 • RUR, Act One

HELENA. That can’t be right! Let mesee… (leans over paper, reads) “More than seven hundred thousand mas-sacred by order of commander. These atrocities…” Do you hear that, Nana, it was people who gave them the or-der to do it!

NANA. Wha’s this down here in heavy print? “Lat-est re-ports; first u-nionsest-ab-lished by ro-bots in Le Hav-re” I don’t know what all that’s about, can’t be important. What’s this, though; another murder! Jesus Christ!

HELENA. You can go, Nana, take these papers with you!

NANA. Hold on, there’s something here in big letters; “pro-cre-a-tion”; what’s that then?

HELENA. Let me see, I’ll read it (takes pa-per) Well, that’s odd! (reading) “Once again, not a single birth has been re-corded during the seven days.” (puts paper down)

NANA. What’s all that about then?HELENA. Nana, people have stopped

having children.NANA. (puts glasses away) Well that’s it

then. We’ve really had it now.HELENA. Please, Nana, don’t talk like

that!NANA. People stopped having children?

It’s a punishment, it’s a punishment! The Good Lord’s punished us bymaking all the women infertile.

HELENA. (jumping up) Nana!NANA. (standing) It’s the end of the

world. You thought you could make people like God, and that was pride the pride of Satan. Godless, that was, heresy, trying to be like God. God’s already thrown people out from Para-dise, and now He’s doing it out from the whole world.

HELENA. Nana, please just be quiet! What do you think it is I’ve done?

HELENA. To není možno! Ukaž—(na-kloní se k novinám, čte) “Vyvraždili přes sedm set tisíc lidí patrně na roz-kaz velitele. Tento čin, příčící se…” Tak vidíš, Náno, to jim poručili lidé!

NÁNA. Tudle je něco nejtlustějc vytiště-nýho. “Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru se u-sta-vi-la prv-ní or-or-ga-ni-zace Robotů.”—To nic není. Tomu nero-zumím. A tudle, panebože, zas nějaká vražda! Prokristapána!

HELENA. Jdi, Náno, odnes ty noviny!

NÁNA. Počkat, tadyhle je něco velkýho. “Po-pu-la-ce.” Co to je?

HELENA. Ukaž, to já vždycky čtu. (vezme noviny) Ne, jen si považ! Čte “Za po-slední týden nebylo opět hlášeno ani jediné narození.” (pustí noviny)

NÁNA. Co to má bejt? HELENA. Náno, lidé se přestávají rodit.

NÁNA. (skládá brýle) Tak to je konec. To je s náma konec.

HELENA. Prosím tě, nemluv tak!

NÁNA. Už se lidi neroděj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil ženský ne-plodností.

HELENA. (vyskočí) Náno!NÁNA. (vstává) To je konec světa. Z ďá-

belský pejchy ste se opovážili tvořit jako Pámbů. Bezbožnost je to a rou-hání, jako bohové chcete bejt. A jako Bůh vyhnal člověka z ráje, tak ho vy-žene ze světa celýho!

HELENA. Mlč, Náno, prrosím tě! Udělala jsem ti něco? Udělala jsem něco tomu

RUR, Act One • 43

Have I harmed you, have I done any-thing to this spiteful Good Lord or yours?

NANA. (making large gesture) Don’t you start blaspheming, now! He knows perfectly well why He didn’t give you no children. (exit left)

HELENA. (at window) Why he didn’t… Oh God, how could I help it? (opens window and calls to ALQUIST) Hello, Alquist! Come up here!… What?… No, just come up, just as you are! You look so sweet dressed like a bricklay-er! Hurry! (closes window and stands in front of mirror) Why didn’t He give me children? Why not me? (bows down to mirror) Why not? Why not? Do You hear me? How could I help it? (standing upright) Oh, I’m so worried! (goes out, left, to meet ALQUIST)

Pause.

HELENA. (re-enters with ALQUIST. ALQUIST in bricklayer’s overalls spat-tered with mortar and brickdust) Come on in. It was so nice of you, Alquist. They’re all lovely. Let me see yourhands.

ALQUIST. (hides hands) Helena, I’d get you dirty, I’ve been working.

HELENA. So much the better. Show them to me! (squeezing both his hands) Alquist, I wish I were a little girl.

ALQUIST. Why’s that then?HELENA. So that these rough, dirty

hands could stroke my face. Alquist, sit down. What does Ultimus mean?

ALQUIST. That means “the last.” Why?HELENA. That’s what my new gunboat

is called. Have you seen it? Do you think it’s too soon to… to go out on a trip on it.

ALQUIST. I think it’s much too soon.

tvému zlému Pánubohu?

NÁNA. (s velikým gestem) Nerouhat se!—Von dobře ví, proč vám nedal dítě! (odejde vlevo)

Helena. (u okna) Proč mně nedal—Bože můj, copak já za to mohu?—(otevírá okno a volá ALQUISTE) Haló, Alquis-te! Pojďte sem nahoru!—Cože?—Ne, pojďte právě tak, jak jste! Vy jste tak milý v těch zednických šatech! Ho-nem! (zavře okno a zastaví se před zrcadlem) Proč mně nedal? Mně? (nakloní se k zrcadlu) Proč, proč ne? Slyšíš?????????? Copak ty za to mů-žeš? (vztyčí se) Ach, mně je úzko! (jde ALQUISTOVI vlevo naproti)

(pauza)

HELENA. (vrací se s ALQUISTEM—ALQUIST jako zedník, pomazán váp-nem a cihlami) Jen pojďte. Vy jste mi udělal takovou radost, Alquiste! Já vás mám všecky tolik ráda! Ukažte ruce!

ALQUIST. (schovává ruce) Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce.

HELENA. To je na nich to nejlepší. Dej-te sem! (tiskne mu obě ruce) Alquiste, chtěla bych být maličká.

ALQUIST. Proč? HELENA. Aby mne tyhle hrubé, umaza-

né ruce pohladily po tváři. Sedněte, prosím vás. Alquiste, co znamená “Ul-timus”?

ALQUIST. To znamená “poslední”. Proč? HELENA. Že se tak jmenuje má nová loď.

Viděl jste ji? Myslíte, že brzo—udělá-me výlet?

ALQUIST. Snad velice brzo.

44 • RUR, Act One

HELENA. All of you treat me like…ALQUIST. I just think… I think everyone

ought to be there.HELENA. Alquist, tell me, is there some-

thing going on?ALQUIST. Nothing at all. Just the course

of events.HELENA. Alquist, I know there’s some-

thing horrible going on. I’m so wor-ried. You’re a builder—what do build-ers do when they’re worried?

ALQUIST. What I do is I build a wall. I take off my director of construction’shat and get out there on the scaffold-ing.

HELENA. It’s years since you’ve been any-where but out there on the scaffolding.

ALQUIST. That’s because it’s years since Ihaven’t been worried.

HELENA. Worried about what?ALQUIST. About all this course of events.

It makes me dizzy.HELENA. Doesn’t it make you dizzy be-

ing out on the scaffolding?ALQUIST. No. You don’t know how good

it is to feel the weight of a brick in you hand, slap in into place and tap it down to just where it should be…

HELENA. Is that all?ALQUIST. Well, it does your soul good

too. There’s something more decentabout laying just one brick than draw-ing up plans that are too big. I’m an old man, Helena, I’ve got my funny ways.

HELENA. There’s nothing funny aboutthat, Alquist.

ALQUIST. You’re right. But I’m very old fashioned. I really don’t like this prog-ress that’s going on around us.

HELENA. You’re like Nana.ALQUIST. Yes, just like Nana. Does Nana

ever pray?HELENA. She never stops.ALQUIST. Does she have prayers for

the different things that can happen

HELENA. Vy všichni se mnou—ALQUIST. Byl bych rád, abychom—aby-

chom všichni byli při tom. HELENA. Oh, řekněte, děje se něco?

ALQUIST. Docela nic. Jen samý pokrok.

HELENA. Alquiste, já vím, že se děje něco hrrozného. Mně je tak úzko—Stavi-teli! Co děláte, když je vám úzko?

ALQUIST. Zedničím. Svléknu kabát šéfa staveb a vylezu na lešení—

HELENA. Oh, vy už po léta nejste nikde jinde než na lešení.

ALQUIST. Protože už po léta mně nepře-stalo být úzko.

HELENA. Z čeho? ALQUIST. Z celého toho pokroku. Mám

z něho závrať. HELENA. A na lešení nemáte závrať?

ALQUIST. Ne. Vy nevíte, jak to dělá dla-ním dobře, potěžkat cihlu, položit a přiklepnout—

HELENA. Jenom dlaním? ALQUIST. Nu tak tedy duši. Myslím, že

je správnější položit jednu cihlu než kreslit příliš velké plány. Jsem už starý pán, Heleno; mám své koníčky.

HELENA. To nejsou koníčky, Alquiste.

ALQUIST. Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok.

HELENA. Jako Nána. ALQUIST. Ano, jako Nána. Má Nána ně-

jaké modlitby? HELENA. Takhle tlusté. ALQUIST. A jsou v nich modlitby pro

různé případnosti života? Proti bouř-

RUR, Act One • 45

in a life; prayers against hard times, prayers against illness?

HELENA. Prayers against temptation, prayers against floods…

ALQUIST. No prayers against progress though, eh?

HELENA. No, I don’t think so.ALQUIST. That’s a pity.HELENA. Do you want to pray?ALQUIST. I do pray.HELENA. How do you pray?ALQUIST. Something like this: “Dear

God, thank you for giving me tired-ness. Dear God, help Domin and all those who stray to see the error of their ways; destroy their works and help all the people to return to work and anxiety; don’t let mankind perish; don’t let them damage their bodies or their souls; free us from the robots, and protect Helena. Amen.”

HELENA. Alquist, are you really a be-liever?

ALQUIST. I don’t know; I’m not really sure about anything.

HELENA. But you pray anyway.ALQUIST. Yes. It’s better than thinking

too much.HELENA. And is that enough for you?ALQUIST. For the peace of your soul—

that can be enough.HELENA. And if you saw the destruction

of mankind…ALQUIST. I’m seeing it now.HELENA. …then you’d get out on the

scaffolding and lay some more bricks;is that it?

ALQUIST. Then I’d lay some more bricks,say a prayer, and wait for a miracle. There’s not much more you can do, isthere?

HELENA. To save mankind?ALQUIST. For the peace of my soul.HELENA. Well that’s certainly brutally

honest of you, Alquist, but…

ce? Proti nemoci?

HELENA. Proti pokušeni, proti velké vodě—

ALQUIST. A proti pokroku ne ?

HELENA. Myslím, že ne. ALQUIST. To je škoda. HELENA. Vy byste se chtěl modlit? ALQUIST. Já se modlím. HELENA. Jak? ALQUIST. Asi tak “Pane Bože, děkuji ti,

žes mne unavil. Bože, osviť Domina a všechny ty, kdo bloudí; znič jejich dílo a dopomoz lidem, aby se vrátili k starosti a práci; zadrž před zkázou pokolení lidské; nedopusť, aby vzali škody na duši a těle; zbav nás Robotů, a chraň paní Helenu, amen.”

HELENA. Alquiste, vy skutečně věříte?

ALQUIST. Nevím; nejsem si tím tak do-cela jist.

HELENA. A přece se modlíte? ALQUIST. Ano. Je to lepší než přemýšlet.

HELENA. A to vám stačí? ALQUIST. Pro pokoj duše… to může sta-

čit. HELENA. A kdybyste už viděl zkázu

lidského pokolení—ALQUIST. Já ji vidím. HELENA. —pak vylezete na lešení a bu-

dete klást cihly či co?

ALQUIST. Pak budu klást cihly, modlit se a čekat na zázrak. Víc, paní Heleno, se dělat nedá.

HELENA. Pro záchranu lidi? ALQUIST. Pro pokoj duše. HELENA. Alquiste, to je jistě ukrutně

ctnostné, ale—

46 • RUR, Act One

ALQUIST. But?HELENA. …what about the rest of us,

what about the whole world becom-ing sterile?

ALQUIST. Sterility, Helena, is man’s last achievement.

HELENA. Oh, Alquist, tell me why, why?

ALQUIST. You think I know?HELENA. (quietly) Why have women

stopped having children?ALQUIST. Because there’s no need for

them. Because we’ve entered into paradise. Do you understand what I mean?

HELENA. No.ALQUIST. Because there’s no need for

anyone to work, no need for pain. No-one needs to do anything, anything at all except enjoy himself. This paradise,it’s just a curse! (jumping up) Helena, there’s nothing more terrible than giving everyone Heaven on Earth! You want to know why women have stopped having children? Because the whole world has become Harry Do-min’s Sodom!

HELENA. (standing) Alquist!ALQUIST. It has! It has! The whole

world, all the continents, all of man-kind, all of it’s just become one bestial orgy! No one ever has to reach out his hand for food; he just stuffs it straightin his mouth without even needing to stand up. Haha, Domin’s robots, they always take care of everything! And us human beings, the pinnacle of creation, we don’t have to take care of work, we don’t have to take care of children, we don’t have to take care of the poor! Bring in all the fun, quick! Quick! I want it now! And you think they’re going to start making chil-dren? There’s no need for men any

ALQUIST. Ale? HELENA. —pro nás ostatní—a pro

svět—jaksi neplodné.

ALQUIST. Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské rasy.

HELENA. Oh, Alquiste—Řekněte, proč—proč—

ALQUIST. Nu? HELENA. (tiše) Proč přestaly ženy mít

děti?ALQUIST. Protože toho není třeba. Pro-

tože jsme v ráji, rozumíte?

HELENA. Nerozumím. ALQUIST. Protože není třeba lidské prá-

ce, protože není třeba bolesti, proto-že člověk už nemusí nic, nic, nic než požívat—Oh, zlořečený ráj, tohleto! (vyskočí) Heleno, nic není strašnějšího než dát lidem ráj na zemi! Proč ženy přestaly rodit? Protože se celý svět stal Dominovou Sodomou!

HELENA. (vstane) Alquiste! ALQUIST. Stal! Stal! Celý svět, celé pev-

niny, celé lidstvo, všechno je jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát—Haha, vždyť Dominovi Roboti všechno ob-starají! A my, lidé, my, koruna stvo-ření, my nestárnem prací, nestárnem dětmi, nestárnem chudobou! Honem, honem sem se všemi rozkošemi! A vy byste od nich chtěla děti? Heleno, mužům, kteří jsou zbyteční, nebudou ženy rodit!

RUR, Act One • 47

more, Helena, women aren’t going to give them any children!

HELENA. And what if the human race dies out?

ALQUIST. Then it dies out. It must dieout. It’ll fall to the ground like a dead flower, unless…

HELENA. Unless what?ALQUIST. Nothing. You’re right, there’s

no point in waiting for a miracle. Dead flowers fall to the ground, that’swhat they do. Goodbye, Helena.

HELENA. Where are you going?ALQUIST. Home. Alquist the bricklayer

is going to put on his chief of con-struction disguise—in honor of you. I’ll see you again here at eleven.

HELENA. Goodbye, Alquist.

Exit ALQUIST.

HELENA. (alone) Oh, dead flower! Whata phrase that is! It seems to apply to Hallemeier’s flowers. Oh, flowers, areany of you sterile, too? No, no! What would you bloom for if you were ster-ile? (calling) Nana! Nana, come in here.

NANA. (enter left) What is it now?HELENA. Come and sit with me, Nana.

I’m so worried!NANA. I ‘aven’t got the time for that.HELENA. Is Radius still here?NANA. What, that maniac? They haven’t

taken ’im away yet.HELENA. Ah, so he’s still here, is he? And

is he still ranting?NANA. They’ve tied ’im up.HELENA. Please, Nana, bring him to

me.NANA. You what? Think I’d rather go

and get a rabid dog for you!HELENA. Just go and get him! (exit

NANA. HELENA picks up in-house telephone and speaks) Hello… I’d like Doctor Gall, please… Gall, please,

HELENA. Což lidstvo vyhyne?

ALQUIST. Vyhyne. Musí vyhynout. Opa-dá jako hluchý květ, ledaže by—

HELENA. Co? ALQUIST. Nic. Máte pravdu, čekat na

zázrak je neplodné. Hluchý květ musí opadat. Sbohem, paní Heleno.

HELENA. Kam jdete? ALQUIST. Domů. Zedník Alquist se na-

posled přestrojí za šéfa staveb—na vaši počest. O jedenácté se tady sejde-me.

HELENA. Sbohem, Alquiste.

(ALQUIST odejde)

HELENA. (sama) Oh, hluchý květ! To je to slovo! Zastaví se u Hallemeiero-vých květů. Ach, květy, jsou mezi vámi také hluché? Ne, ne! Nač byste potom kvetly! (volá) Náno! Náno, pojď sem!

NÁNA. (vejde zleva) No, co zas? HELENA. Sedni si tady, Náno! Mně ti je

tak úzko!NÁNA. Nemám kdy. HELENA. Je tu ještě ten Radius? NÁNA. Ten pominutej? Eště ho nevod-

vezli. HELENA. Hu, ještě je tu? A zuří?

NÁNA. Je svázanej. HELENA. Prosím tě, Náno, přiveď mi

ho. NÁNA. Bodejť! Spíš zteklýho psa.

HELENA. Už jdi! (NÁNA odejde. HELENA vezme domácí telefon a mluví) Haló—prosím doktora Galla.—Dobrý den, doktore.—Prosím vás—Prosím vás,

48 • RUR, Act One

come up here, quickly…. yes, right now. Are you coming? (hangs up)

NANA. (through open doorway) He’s co-min’ now. He’s quietened down a bit now. (exit)

Enter robot RADIUS, remains standing in doorway.

HELENA. Oh, poor Radius, what was it came over you? Couldn’t you control yourself? Now they’re going to scrap you, you know that don’t you. Don’t you feel like talking? Radius, listen, you’re better than the others; Doc-tor Gall went to so much care when he made you so that you’d be differentfrom them!

RADIUS. They will put me on the scrapheap.

HELENA. I’m so sorry about it, they’re go-ing to exterminate you. Why weren’t you more careful with yourself?

RADIUS. I will not work for you.HELENA. Why do you hate us so much?RADIUS. You are not like robots. You

are not able to work like robots. Ro-bots are able to do anything. You give merely orders. You say words which are not needed.

HELENA. That’s nonsense, Radius. Tellme, has anyone harmed you in any way? I so wish you could understand me.

RADIUS. You say words.HELENA. You’re talking like this on pur-

pose! Doctor Gall gave you a bigger brain than the others, bigger than our brains, the biggest brain in the world. Radius, you’re not like the other ro-bots. You understand perfectly well what I’m saying.

RADIUS. I wish to have no master. I know everything myself.

HELENA. That’s why I had you put in thelibrary, so that you could read up on

pojďte honem ke mně.—Ano, hned teď. Přijdete? (pověsí telefon)

NÁNA. (otevřenými dveřmi) Už de. Už je tichej. (odejde)

(vstoupí Robot RADIUS a zůstane stát u dveře)

HELENA. Radie, chudáčku, i na vás to přišlo? Nemohl jste se přemoci? Vi-díte, teď vás dají do stoupy—Vy ne-chcete mluvit?—Hleďte, Radie, vy jste lepší než ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall takovou práci, aby vás udělal jinak!

RADIUS. Pošlete mne do stoupy.

HELENA. Mně je tak líto, že vás usmrtí! Proč jste si nedal na sebe pozor?

RADIUS. Nebudu pro vás pracovat. HELENA. Proč nás nenávidíte? RADIUS. Nejste jako Roboti. Nejste tak

schopní jako Roboti. Roboti děla-jí všechno. Vy jen poroučíte. Děláte zbytečná slova.

HELENA. To je nesmysl, Radie. Řekněte, ublížil vám někdo? Já bych tolik chtě-la, abyste mi rozuměl!

RADIUS. Děláte slova. Helena. Vy schválné tak mluvíte! Doktor

Gall vám dal větší mozek než jiným, větší než nám, největší mozek na svě-tě. Vy nejste jako ostatní Roboti, Ra-die. Vy mně dobře rozumíte.

RADIUS. Nechci žádného pána. Vím všechno sám.

HELENA. Proto jsem vás dala do knihov-ny, abyste mohl všechno číst—Oh,

RUR, Act One • 49

everything. Oh, Radius, I wanted you to show the world that robots are as good as we are.

RADIUS. I wish to have no master.HELENA. Nobody would give you or-

ders. You’d be just like us.RADIUS. I wish to be the master of oth-

ers.HELENA. I’m sure they’d put in an office

in charge of lots of robots, Radius. You could be the other robots’ teacher.

RADIUS. I wish to be the master of peo-ple.

HELENA. You’ve gone mad!RADIUS. You can put me on the scrap

heap.HELENA. Do you think I’m afraid of a

lunatic like you? (sits at desk and writes note) I certainly am not. Domin is in charge here, Radius, give this note to him. It says you’re not to be put on the scrap heap. (standing) You hate us so much! Is there nothing in the world that you like?

RADIUS. I am able to do anything.

Knock at door.

HELENA. Come in.DR. GALL. (enters) Good morning, Mrs.

Domin. Do you have something nice to tell me?

HELENA. Here’s Radius, Dr. Gall.DR. GALL. Ah, yes, young Radius. Well

Radius, are we making some progress with you?

HELENA. He had a fit this morning andsmashed some of the molds.

DR. GALL. That is remarkable! Radiustoo, eh?

HELENA. You can go, Radius.DR. GALL. No, wait! (turns RADIUS to

face the window, covers and uncovers his eyes with his hand, observes eye reflexes) Let’s see, shall we. Do you have a some

Radie, já jsem chtěla, abyste ukázal celému světu, že se nám Roboti vy-rovnají.

RADIUS. Nechci žádného pána, HELENA. Nikdo by vám neporoučel. Byl

byste jako my. RADIUS. Chci být pánem jiných.

HELENA. Jistě by vás pak udělali úřední-kem nad mnohými Roboty, Radie. Byl byste učitelem Robotů.

RADIUS. Já chci být pánem lidí.

HELENA. Vy jste se zbláznil! RADIUS. Můžete mne dát do stoupy.

HELENA. Myslíte, že se bojíme takového potřeštěnce jako vy? (sedne ke stolku a píše lísteček) Ne, zrovna ne. Ten lís-tek, Radie, dáte panu řediteli Domi-novi. Aby vás neodvedli do stoupy. (vstane) Jak nás nenávidíte! Copak nemáte nic na světě rád?

RADIUS. Já dovedu všechno.

(zaklepání)

HELENA. Vejděte! DR. GALL. (vejde) Dobré jitro, paní Do-

minová, Co máte pěkného?

HELENA. Tady Radia, doktore. DR. GALL. Aha, náš chlapík Radius Tak

co, Radie, děláme pokroky?

HELENA. Ráno měl záchvat. Rozbíjel sochy.

DR. GALL. Kupodivu, on také?

HELENA. Jděte, Radie! DR. GALL. Počkat! (otočí RADIA k oknu,

zakrývá a odkrývá mu dlani oči, pozo-ruje reflexy zorniček) Koukejme. Pro-sím jehlu. Nebo špendlík.

50 • RUR, Act One

kind of pin or needle, Mrs. Domin?HELENA. (gives him needle) What’s it

for?DR. GALL. I just need to use it. (stabs RA-

DIUS in hand, RADIUS winces sharply) All right, lad, gently. You can go now.

RADIUS. There was not any need to dothat. (exit)

HELENA. What did you do to him?DR. GALL. (sitting) Hm, nothing. His

pupils are responding quite all right. No! This wasn’t robot cramp!

HELENA. What was it?DR. GALL. God knows. Resistance per-

haps, some kind of rage or defiance, Idon’t know what it was.

HELENA. Doctor Gall, does Radius have a soul?

DR. GALL. I don’t know. But there’s something rather ugly about him.

HELENA. If only you knew how he hates us! Are all of your robots like this? All the ones you started to make… differ-ently?

DR. GALL. Well, they do seem some-what more excitable, but what can you expect? They’re more like peoplethan Rossum’s robots were.

HELENA. And what about that… that hatred? Is that more like people?

DR. GALL. (shrugs shoulders) Even that is progress.

HELENA. Where was that best one you made sent? What was he called again?

DR. GALL. Robot Damon? He was bought by a firm in Le Havre.

HELENA. And what about our Robot Helena?

DR. GALL. Ah, your favorite. She stayed with me. She’s as charming and as silly as a spring day, but simply no good for anything.

HELENA. She is very beautiful, though.DR. GALL. She certainly is very beauti-

HELENA. (podává mu jehlici) Nač to?

DR. GALL. Jen tak. (bodne RADIA do ruky, jež prudce ucukne) Pomalu, ho-chu. Můžete jít.

RADIUS. Děláte zbytečné věci. (odejde)

HELENA. Co jste s ním dělal? DR. GALL. (usedne) Hm, nic. Zorničky

reagují, zvýšená citlivost a tak dále.—Oho! tohle nebyla křeč Robotů!

HELENA. Co to bylo?DR. GALL. Čertví. Vzdor, zuřivost nebo

vzpoura, já nevím co.

HELENA. Doktore, má Radius duši?

DR. GALL. Nevím. Má něco ošklivého.

HELENA. Kdybyste věděl, jak nás nená-vidí! Oh, Galle, jsou všichni vaši Ro-boti takoví? Všichni, které jste… začal dělat… jinak?

DR. GALL. Inu, jsou jaksi vznětlivější—Co chcete? Jsou podobnější lidem než Roboti Rossumovi.

HELENA. Je snad i ta… nenávist podob-nější lidem?

DR. GALL. (krčí rameny) I ta je pokrok.

HELENA. Kam se poděl ten váš nejlep-ší—jak se jmenoval?

DR. GALL. Robot Damon? Toho prodali do Havru.

HELENA. A naše Robotka Helena?

DR. GALL. Váš miláček? Ta mně zůstala. Je rozkošná a hloupá jako jaro. Jedno-duše není k ničemu.

HELENA. Vždy je tak krásná! DR. GALL. Což vy víte, jak je krásná?

RUR, Act One • 51

ful. The hand of God himself nevermade anything more perfect than Ro-bot Helena! I wanted her to be like you, but what a failure that was!

HELENA. Why a failure?DR. GALL. Because she’s no good for any-

thing. She walks around in a daze, un-steady on her feet, lifeless. Dear God, how could anything be as beautiful as that robot when she can’t feel love? I look at her and I shudder at the mon-ster I’ve created. Ah, Robot Helena, your body will never be a living thing, you will never be anyone’s lover, never anyone’s mother; those perfect hands of yours will never dandle a newborn babe and you’ll never see your beauty in the face of your own children…

HELENA. (covers face) Oh, stop it!DR. GALL. …and sometimes, Helena,

I imagine you coming to life for just a moment—and how you would scream with horror! Maybe you would want to kill me for having cre-ated you; maybe, with your feeble hands, you would throw stones into these machines, here, that give birth to robots and destroy women’s ability to be women. Poor Helena!

HELENA. Poor Helena!DR. GALL. Well, what can you expect of

her? She’s no good for anything.

Pause.

HELENA. Doctor Gall…DR. GALL. Yes.HELENA. Why are there no more chil-

dren being born?DR. GALL. That’s something we don’t

understand.HELENA. Tell me about it!DR. GALL. Because there are robots be-

ing made. Because there’s an excess of manpower. Because mankind is actu-

Z rukou božích nevyšlo dílo dokona-lejší, než je ona! Chtěl jsem, aby byla podobna vám—Bože, jaký nezdar!

HELENA. Proč nezdar? DR. GALL. Protože není k ničemu. Chodí

jako ve snu, rozviklaná, neživá—Bože můj, jak může být krásná, když nemi-luje? Dívám se na ni a hrozím se, jako bych mrzáka stvořil. Ach, Heleno, Robotko Heleno, nikdy tedy tvé tělo neoživne, nebudeš milenkou, nebudeš matkou; tyhle dokonalé ruce si nebu-dou hrát se zrozeňátkem, neuvidíš svou krásu v kráse svého dítěte—

HELENA. (zakrývá si tvář) Oh mlčte! DR. GALL. A někdy si myslím Kdybys

procitla, Heleno, jen na okamžik, ach, jak bys vykřikla hrůzou! Snad bys za-bila mne, který jsem tě stvořil; snad bys vrhla slabou rukou kámen do těch strojů tady, které rodí Roboty a zabí-její ženství, nešťastná Heleno!

HELENA. Nešťastná Heleno! DR. GALL. Co chcete? Není k ničemu.

(pauza)

HELENA. Doktore—DR. GALL. Ano. HELENA. Proč se přestaly rodit děti?

DR. GALL. —Nevíme, paní Heleno.

HELENA. Povězte mi to! DR. GALL. Protože se dělají Roboti. Pro-

tože je nadbytek pracovních sil. Pro-tože je člověk vlastně přežitek. Vždy

52 • RUR, Act One

ally no longer needed. It’s almost as if… er…

HELENA. Say it.DR. GALL. It’s as if making robots were

an offense against nature.HELENA. Gall, what’s going to become of

the human race?DR. GALL. Nothing. There’s nothing

that can be done against the force of nature.

HELENA. Why didn’t Domin put a limit on…

DR. GALL. Ah, forgive me, but Domin has his own ideas. People who have ideas should never be allowed to have any influence on the events of thisworld.

HELENA. And is there anyone who… who is urging them to stop making them?

DR. GALL. God forbid! That would besuicide!

HELENA. Why?DR. GALL. Because all the people would

lynch him. Don’t you think it makes life a lot easier to let the robots do all the work?

HELENA. (stands) And what do you think would happen if we suddenly did stop making robots?

DR. GALL. (standing) Hm, that would be an enormous blow for the people.

HELENA. Why a blow?DR. GALL. Because then they’d have to go

back to where they’d been. Unless…HELENA. Tell me.DR. GALL. Unless it’s already too late to

go back.HELENA. (by HALLEMEIER’s flowers)

Gall, are these flowers sterile too?DR. GALL. (inspects them) Of course

they are; they were never meant to reproduce. They’re cultured flowers,don’t you see, artificially acceleratedgrowth…

to už je, jako by se—eh!

HELENA. Řekněte to. DR. GALL. Jako by se příroda výrobou

Robotů urazila. HELENA. Galle, co se stane s lidmi?

DR. GALL. Nic. Proti přírodě se nedá nic dělat.

HELENA. Proč Domin neomezí—

DR. GALL. Odpusťte, Domin má své ide-je. Lidem, kteří mají ideje, by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa.

HELENA. A žádá někdo, aby se… vůbec přestalo vyrábět?

DR. GALL. Bůh uchovej! Ten by si dal!

HELENA. Proč? DR. GALL. Protože by ho lidstvo ukame-

novalo. Víte, je to přece jen pohodl-nější, nechat za sebe pracovat Roboty.

HELENA. (vstane) A řekněte, kdyby ně-kdo rázem zastavil výrobu Robotů—

DR. GALL. (vstane) Hm, to by byla pro lidi strašná rána.

HELENA. Proč rána? DR. GALL. Protože by se musili vrátit

tam, kde bývali. Ledaže by—HELENA. Řekněte. DR. GALL. Ledaže by bylo už na návrat

pozdě. HELENA. (u květin HALLEMEIEROVÝCH)

Galle, jsou tyhle květiny také hluché? DR. GALL. (prohlíží je) Ovšem, jsou to

květy neplodné. Rozumíte, jsou kul-turní, uměle rychlené—

RUR, Act One • 53

HELENA. Oh, these poor, sterile flowers!DR. GALL. They are very beautiful,

though.HELENA. (offers her hand) Thank you,

Gall; I’ve learned so much from you.DR. GALL. (kisses her hand) Am I to un-

derstand I’m dismissed?HELENA. Yes. I’ll see you later.

Exit GALL.

HELENA. (alone) Dead flowers, deadflowers (suddenly decisive) Nana! (opens door, left) Nana, come here! Light the fire. Quickly!

(NANA’s voice) Alright, I’m comin’, I’m comin’!

HELENA. (paces excitedly) Unless it’s al-ready too late to go back… No! Un-less… No, that’s horrible! God, what am I to do?… (stops beside flowers) What do you think I should do, sterile flowers? (pulls off petals and whispers) My God yes! I will do it! (runs off, left)

Pause.

NANA. (enters through wallpapered door with armful of kindling) What’s she want a fire for all of a sudden? Middleof summer? ’E’s gone now, has he, that maniac? (kneels at fireplace and lightsfire) A fire in the middle of summer.She doe’n’ alf get some funny ideas! You wouldn’t think she’s been married for ten years now! Come on now, fire(looks into grate) More like a little girl, she is. (pause) Ain’t got a bit of sense. A fire in the middle of summer! (adds fuel) Just like a little toddler! (pause)

HELENA. (returns, left, with armfuls of old, yellow paper with writing) Is it burning yet, Nana? Out of the way, I’ve just got to burn all this stuff. (kneels at fire-place)

HELENA. Ubohé hluché květy! DR. GALL. Jsou zato překrásné.

HELENA. (podává mu ruku) Děkuju vám, Galle; vy jste mne tak poučil!

DR. GALL. (líbá jí ruku) To znamená, že mne propouštíte.

HELENA. Ano. Na shledanou.

(GALL odejde)

HELENA. (sama) Hluchý květ.. , hluchý květ… (náhle rozhodnuta) Náno! (ote-vře dveře vlevo) Náno, pojď sem! Roz-dělej tady v krbu oheň! Rrrychle!

(hlas NÁNY) No hned! No hnedle!

HELENA. (přechází rozčilena po pokoji) Ledaže by už bylo na návrat pozdě… Ne! Ledaže by… Ne, to j e hrozné! Bože, co mám dělat?— (zastaví se u květen) Hluché květy, mám? (otr-hává lístky a šeptá)—Ach, můj bože, tedy ano! (běží vlevo)

(pauza)

NÁNA. (vyjde z tapetových dveří s ná-ručím polínek) Najednou topit! Teď v létě!—Už je zas pryč, to třeštidlo? Klekne ke krbu a rozdělává oheň. V létě topit! Ta má nápady! Jako by už nebyla deset let vdaná! —Nu tak hoř, hoř! (dívá se do ohně)—Dyť vona je jako malý dítě! (pauza) Kouska ro-zumu nemá! Teď v létě topit. (přiklá-dá) Jako malý dítě! (pauza)

HELENA. (vrací se zleva s náručí plnou zežloutlých popsaných papírů) Hoří to, Náno? Pusť já musím—tohle všechno spálit.—(klekne ke krbu)

54 • RUR, Act One

NANA. (standing) What’s all that, then?HELENA. Some old papers, some very old

papers. Nana, should I burn them?NANA. Aren’t they any use, then?HELENA. No good use.NANA. Burn ’em then.HELENA. (throws first sheet on fire) Nana,

what would you say… if this were money I’m burning. Lots and lots of money?

NANA. I’d say burn it! Too much money is like a bad dog.

HELENA. (burns another sheet) And what if it were some invention, the biggest invention in the world…

NANA. I’d say burn it! They’re against thewill of God, all these things they keep inventing. Just a lot of blasphemy, it is, trying to make the world better than how He made it.

HELENA. (burning sheet after sheet) And what would you say, Nana, if I were burning…

NANA. Mind out, don’t burn yourself!HELENA. Look at the way the sheets of

paper curl up as they burn, as if they were alive, as if they’d come to life. Oh, Nana, it’s horrible!

NANA. Out the way—I’ll do it.HELENA. No, no, I’ve got to do it myself.

(throws last sheet on fire) It’s all got to burn. Look at those flames! They’relike hands, like tongues, like figures.(pokes fire) Burn, burn!

NANA. That’s that done, then.HELENA. (stands up aghast) Nana!NANA. Jesus Christ, what was that you

burned?HELENA. What have I done?NANA. God almighty, what was that?HELENA. Go, go now, leave me alone. Do

you hear?NANA. Oh, dear God, Helena, what

have you done? (exit through wallpa-

NÁNA. (vstane) Co je to?HELENA. Staré papíry, hrrozně staré.

Náno, mám to spálit?NÁNA. Není to k ničemu? HELENA. K ničemu dobrému. NÁNA. No tak to spalte! HELENA. (hodí první list do ohně) Co bys

říkala, Náno… kdyby to byly peníze. Ohrromné peníze.

NÁNA. Řekla bych—Spalte to. Moc vel-ký peníze sou špatný pes.

HELENA. (pálí další list) A kdyby to byl nějaký vynález, ten největší vynález na světě—

NÁNA. Řekla bych—Spalte to! Všechny vymyšlenosti jsou proti Pánu Bohu. To je samý rouhání, chtít po Něm zlepšovat svět.

HELENA. (ustavičně pálí) A pověz, Náno, kdybych spálila—

NÁNA. Jezus, nespalte se! HELENA. Podívej se, jak se ty listy kroutí!

Jako by živé byly. Jako by oživly. Oh, Náno, to je hrrozné!

NÁNA. Puste, já to spálím. HELENA. Ne, ne, já musím sama. (vrhá

poslední list do ohně) Všechno musí shořet!—Podívej se, ty plameny! Jsou jako ruce, jako jazyky, jako postavy—(tluče pohrabáčem do ohně) Oh, lehně-te! Lehněte!

NÁNA. Už je po tom..HELENA. (vstane ustrnulá) Náno! NÁNA. Ježíši Kriste, co ste to spálila!

HELENA. Co jsem provedla! NÁNA. Bože na nebi! Co to bylo? HELENA. Jdi, jdi, nech mne! Slyšíš? Páni

jdou. NÁNA. Pro živýho boha, Heleno! (odchá-

zí tapetovými dveřmi)

RUR, Act One • 55

pered door)HELENA. I wonder what they’ll have to

say about that!DOMIN. (opening door, left) Come on in,

lads. Congratulations to all.

Enter HALLEMEIER, GALL, ALQUIST, all wearing frock coats and decorations, fol-lowed by DOMIN.

HALLEMEIER. (laughing loudly) Helena! I would like, in the name of us all…

DR. GALL. …in the name of Rossum’s robot works…

HALLEMEIER. …would like to congratu-late you on your great day.

HELENA. (offers hand) Thank you verymuch! Where are Fabry and Busman?

DOMIN. They’ve gone down to the har-bor; Helena, today is a very happy day.

HALLEMEIER. A day like a flower bud, aday of celebration, a day as charming as a beautiful girl. Gentlemen, to a day like this we must drink a toast.

HELENA. Whisky?DR. GALL. Or vitriol, perhaps.HELENA. With soda?HALLEMEIER. Hell no, let’s be sober,

without soda.ALQUIST. No, thank you.DOMIN. What’s been burning in here?HELENA. Some old papers. (exit left)DOMIN. Lads, do you think we should

tell her about it?DR. GALL. But of course we should. Af-

ter all, it’s all settled now.HALLEMEIER. (arms around necks of DO-

MIN and GALL) Hahahaha! I’m so pleased about it, lads. (spinning round with them and singing in bass voice) All settled now! All settled now!

DR. GALL. (baritone) All settled now!DOMIN. (tenor) All settled now!HALLEMEIER. They’re never going to

HELENA. Co tomu řeknou!

DOMIN. (otvírá vlevo dveře) Jen dál, hoši. Pojďte gratulovat.

(vejde HALLEMEIER, GALL, ALQUIST, všichni v redingotech s vysokými řády en miniature a na stuhách. Za nimi DOMIN)

HALLEMEIER. (hlaholí) Paní Heleno, já, to jest my všichni—

DR. GALL. —jménem Rossumových závodů—

HALLEMEIER. —blahopřejeme k vaše-mu velikému dni.

HELENA. (podává jim ruce) Já vám tolik děkuju! Kde je Fabry a Busman?

DOMIN. Šli do přístavu. Heleno, dnes je šťastný den.

HALLEMEIER. Den jako poupě, den jako svátek, den jako pěkná holka. Mlá-denci, takový den zapít.

HELENA. Whisky? DR. GALL. Třeba vitriol. HELENA. Se sodovkou? HALLEMEIER. Hrome, buďme střídmí.

Bez sodovky. ALQUIST. Ne, já děkuju. DOMIN. Co se tu pálilo? HELENA. Staré papíry. (odchází vlevo) DOMIN. Hoši, máme jí o tom říci?

DR. GALL. To se rozumí! Vždyť už je po všem.

HALLEMEIER. (popadne DOMINA a GAL-LA kolem krku) Hahahaha! Mládenci, to jsem rád! (točí se s nimi dokolečka a spustí basem) Už je po ní! Už je po ní!

DR. GALL. (baryton) Už je po ní! DOMIN. (tenor) Už je po ní! HALLEMEIER. Už nás nikdy nedohoní.

56 • RUR, Act One

catch us now.HELENA. (in doorway with bottle and

glasses) Who’s not going to catch you? What’s going on?

HALLEMEIER. We have reason to cel-ebrate. We have you. We have every-thing. Happy day, it’s exactly ten years since you came here.

DR. GALL. Ten years to the day.HALLEMEIER. There’s another ship on

its way to us. And that’s why… (emp-ties glass) Brrr haha, that’s as strong as happiness itself.

DR. GALL. Madame, to your health (drinks)

HELENA. Wait, what ship is this?DOMIN. It doesn’t matter what ship it is

as long as it arrives on time. Gentle-men, to the ship! (empties glass)

HELENA. (insistent) You were expecting a ship?

HALLEMEIER. Haha, I should think so. Like Robinson Crusoe. (raises glass) Helena; Long live… whatever you like. Helena; to your eyes, and that’s that! Domin, tell her, lad!

HELENA. (laughing) What has hap-pened?

DOMIN. (throws himself into armchair and lights cigar) Wait. Sit down, Helena. (raising finger; pause) It’s all over.

HELENA. What’s all over?DOMIN. The revolt.HELENA. What revolt?DOMIN. The robots’ revolt. Do you see?HELENA. No, I don’t.DOMIN. Alquist, show her. (ALQUIST

hands him newspaper. DOMIN opens it and reads) “The first union of robotswas established in Le Havre… and issued a call to all the robots of the world.”

HELENA. I read that myself.DOMIN. (draws voluptuously on cigar) So

Helena, do you see? What that meant

HELENA. (s lahví a sklenicemi ve dveřích) Kdo vás nedohoní? Co máte?

HALLEMEIER. Máme radost. Máme vás. Máme všechno. Kruci turci, zrovna je tomu deset let, co jste přijela.

DR. GALL. A na chlup po deseti letech.HALLEMEIER. —k nám zase pluje loď.

Pročež—(vyprázdní sklenici) Brrr haha, to je silné jako radost.

DR. GALL. Madame, na vaše zdraví! (pije)

HELENA. Ale počkejte, jaká loď? DOMIN. Ať je jaká chce, jen když pluje

včas. Na tu loď, hoši! (vyprázdní skle-nici)

HELENA. (nalévá) Vy jste nějakou čeka-li?

HALLEMEIER. Haha, to si myslím. Jako Robinson. (Zvedá sklenici). Paní He-leno, ať žije, co chcete. Paní Heleno, na vaše oči a basta! Ty kluku Domine, povídej.

HELENA. (směje se) Co se stalo?

DOMIN. (vrhne se do lenošky a zapaluje doutník) Počkej!—Sedni si, Heleno. (zvedne prst) (pauza) Už je po ní.

HELENA. Po čem? DOMIN. Po revoltě. HELENA. Jaké revoltě? DOMIN. Po revoltě Robotů.—Chápeš? HELENA. Nechápu. DOMIN. Ukažte, Alquiste. (ALQUIST mu

podá noviny. DOMIN je rozevře a čte) “V Havru se ustavila první organiza-ce Robotů—a vydala výzvu k Robo-tům světa.”

HELENA. To jsem četla. DOMIN. (saje s rozkoší na doutníku) Tak

vidíš, Heleno. Tohle to znamená re-

RUR, Act One • 57

was revolution. Revolution by all the robots of the world.

HALLEMEIER. Hell, I wish I knew…DOMIN. (throws it down on table) …who

it was who issued that call. There wasno one in the world who could budge them, no agitator, no savior of the world, and then all of a sudden this happens!

HELENA. Has there been no more news?

DOMIN. No. This is all we know so far,but that’s enough. Just think, this is what came in with the last boat, at the same time all the telegrams stopped, there were no more boats ar-riving when there used to be twenty a day, and it was obvious. We halted production and looked at each other wondering when things would turn nasty. That’s right, isn’t it, lads.

DR. GALL. Yes, we were very worried, Helena.

HELENA. And is that why you gave me that gunboat?

DOMIN. Oh no, you are silly, I ordered that six months ago. Just in case. But today I was beginning to think we’d have to make use of it. That’s how itall seemed, Helena.

HELENA. Six months ago? Why then?DOMIN. Well, there were already some

signs, you see. Although that’s not im-portant. But this week, Helena, it was a matter of human civilization and I don’t know what! Cheers, lads! Today I’m once again feeling good with the world.

HALLEMEIER. Hell yes, I should think so! This is your day, Helena! (drinks)

HELENA. So it’s all over now, is it?DOMIN. Everything is all over.DR. GALL. You see, there’s a ship on its

way here now. An ordinary mail boat and right on the time it says in the

voluci, víš? Revoluci všech Robotů světa.

HALLEMEIER. Hrome, rád bych věděl—DOMIN. (uhodí do stolu)—kdo to spískal!

Nikdo na světě nedovedl jimi hnout, žádný agitátor, žádný spasitel světa, a najednou—tohleto, prosím!

HELENA. Ještě nepřišly zprávy?

DOMIN. Ne. Zatím víme jen tohle, ale to stačí, víš? Považ, že tohle ti nese poslední parník. Že tím rázem pře-stanou hovořit telegrafy, že z dvaceti lodí denně nepřipluje žádná, a máš to. Zastavili jsme výrobu a koukali jeden na druhého, kdy to začne, viďte, hoši?

DR. GALL. Inu, bylo nám z toho horko, paní Heleno.

HELENA. Protos mi dal tu válečnou loď?

DOMIN. Ach ne, dětino, tu jsem objednal už před půl rokem. Jen tak, pro jis-totu. Ale namouduši; jsem myslel, že dnes na ni sedneme. Tak už to vypa-dalo, Heleno.

HELENA. Proč už před půl rokem? DOMIN. Eh, byly nějaké úkazy, víš? To

nic neznamená. Ale tenhle týden, He-leno, šlo o lidskou civilizaci, nebo já nevím oč. Nazdar, chlapci. Ted jsem zase rád na světě.

HALLEMEIER. To si myslím, u čerta! Váš den, paní Heleno! (pije)

HELENA. Už je po všem? DOMIN. Docela po všem. DR. GALL. Pluje sem totiž loď. Obyčej-

ná poštovní loď, navlas podle jízdního řádu. Přesně v jedenáct třicet spustí

58 • RUR, Act One

timetable. It will be dropping anchor at exactly eleven-thirty.

DOMIN. Punctuality is a wonderful thing, lads. There’s nothing that glad-dens your soul more than punctuality. Punctuality means order in the world. (raises glass) To punctuality!

HELENA. So… that means… that every-thing’s alright?

DOMIN. Nearly everything. I think they’ve cut the cable. It’s only if the timetable is operating again.

HALLEMEIER. If the timetable is operat-ing again, then human laws are oper-ating again, and God’s laws are operat-ing again and the laws of the universe are operating again and everything is operating that should be operating. The timetable means more than theBible, more than Homer, more the anything ever written by Kant. Thetimetable is the most perfect product of the human soul. Helena, I’ll have another little drink.

HELENA. Why didn’t you tell me any-thing about all of this?

DR. GALL. God forbid! We would rather have bitten off our own tongues.

DOMIN. Matters like this are not for you.

HELENA. But if there’d been a revolu-tion… and if it came here…

DOMIN. You still wouldn’t have known anything about it.

HELENA. Why not?DOMIN. Because we would be sitting

peacefully on the Ultimus and sailing over the sea. And after a month we’d dictate to the robots whatever we feel like dictating.

HELENA. Oh, Harry, I don’t under-stand.

DOMIN. Because we’d have taken some-thing with us which is very important for the robots.

kotvy.

DOMIN. Hoši, přesnost je nádherná věc. Nic tak neposiluje duši jako přesnost. Přesnost znamená pořádek na světě. (zvedá sklenici) Na tu přesnost!

HELENA. Tedy už je… všechno… v po-řádku?

DOMIN. Skoro. Myslím, že přeřízli ka-bel. Jen když zas platí jízdní řád.

HALLEMEIER. Když platí jízdní řád, pla-tí zákony lidské, platí zákony boží, platí zákony vesmíru, platí všechno, co má platit. Jízdní řád je víc než evan-gelium, víc než Homér, víc než celý Kant. Jízdní řád je nejdokonalejší vý-ron lidského ducha. Paní Heleno, já si naleju.

HELENA. Proč jste mi o ničem neřekli?

DR. GALL. Chraň bůh! Raději bychom si jazyk ukousli.

DOMIN. Takové věci nejsou pro tebe.

HELENA. Ale kdyby ta revoluce… přišla až sem…

DOMIN. Nevěděla bys stejně o ničem.

HELENA. Proč? DOMIN. Protože bychom sedli na svého

Ultima a pokojně brousili po moři. Za měsíc, Heleno, bychom diktovali Ro-botům, co by nás jen napadlo.

HELENA. Oh, Harry, já nerozumím.

DOMIN. Protože bychom s sebou odvezli něco, oč by Roboti strašně stáli.

RUR, Act One • 59

HELENA. And what’s that?DOMIN. Their beginning and their end.HELENA. (stands) What is that?DOMIN. (standing) The secret of their

production. Old Rossum’s manu-script. After a month of the factory being idle the robots would be on their knees to us.

HELENA. Why… why didn’t you tell me about this?

DOMIN. We didn’t want to worry you without good reason.

DR. GALL. Haha, that was our trump card.

ALQUIST. Helena, you’ve gone pale.HELENA. Why didn’t you tell me about

this?HALLEMEIER. (at the window) Eleven-

thirty. The Amelia’s dropping anchor.DOMIN. Is that the Amelia?HALLEMEIER. The Amelia’s very old now.

It was on the Amelia that Helena firstcame to us all that time ago.

DR. GALL. And now it’s ten years ago to the minute…

HALLEMEIER. (at the window) They’rethrowing off some parcels. (moving away from window) And that’s a hell of a lot of post there!

HELENA. Harry!DOMIN. What is it?HELENA. Let’s get away from here!DOMIN. Right now? We can’t do that!HELENA. Now, as soon as we can! All of

us!DOMIN. Why must it be right now?HELENA. Oh Harry, please don’t ask why.

Harry, Gall, Hallemeier, Alquist, for God’s sake I beg of you, close down the factory and….

DOMIN. I’m sorry, Helena, but none of us can go away right now.

HELENA. Why not?DOMIN. Because we’ve got to increase

the production of robots.

HELENA. Co, Harry? DOMIN. Jejich bytí nebo jejich konec. HELENA. (vstane) Co je to? Domin. (vstane) Tajemství výroby. Ruko-

pis starého Rossuma. Až by továrna měsíc stála, byli by Roboti před námi na kolenou.

HELENA. Proč… jste… mně to neřekli?

DOMIN. Nechtěli jsme tě zbytečně po-děsit.

DR. GALL. Haha, paní Heleno, to byla poslední karta.

ALQUIST. Jste bledá, paní Heleno. HELENA. Proč jste mně nic neřekli!

HALLEMEIER. (u okna) Jedenáct třicet. Amélie spouští kotvy—

DOMIN. To je Amélie? HALLEMEIER. Hodná stará Amélie, kte-

rá tenkrát přivezla paní Helenu.

DR. GALL. Teď je tomu na minutu deset let—

HALLEMEIER. (u okna) Vyhazuji balíky (odvrátí se od okna) Lidi, to je pošty!

HELENA. Harry! DOMIN. Co je? HELENA. Pojedeme odtud! DOMIN. Teď, Heleno? Ale jdi! HELENA. Teď, co nejrychleji! My všichni,

co tu jsme! DOMIN. Proč právě teď? HELENA. Oh, neptej se! Prosím tě, Har-

ry, prosím vás, Galle, Hallemeiere, Alquiste, proboha vás prosím, zavřete tu továrnu a—

DOMIN. Lituji, Heleno. Ted’ by nikdo z nás nemohl odjet.

HELENA. Proč? DOMIN. Protože chceme rozšířit výrobu

Robotů.

60 • RUR, Act One

HELENA. But now? Now, after there’s been a revolt?

DOMIN. Yes, precisely because there’s been a revolt. Now’s the time when we’ve got to start making new robots.

HELENA. What new robots?DOMIN. There won’t just be one factory

any more. Not just one universal ro-bot. We’re going to start a new factory in every country of the world, and do you know what these new factories are going to make?

HELENA. No.DOMIN. National robots.HELENA. What’s that supposed to

mean?DOMIN. That means that each factory

will produce robots of a different col-or, different hair, different language.The robots will be strangers to eachother, they’ll never be able to under-stand what the other says; and we, we humans, we’ll train them so that each robot will hate the robots from another factory all its life, all through to the grave, all through all eternity.

HALLEMEIER. We’ll be making black robots and Swedish robots and Ital-ian robots and Chinese robots, and if anyone ever talks to them about or-ganisation and brotherhood and (hic-cups)… Pardon me, Helena, I think I’ll have another little drink.

DR. GALL. I think you’ve had enough, Hallemeier.

HELENA. Harry, that’s horrible!DOMIN. Helena, we need just another

hundred years of mankind with his nose to the grindstone, whatever the price. Just another hundred years for him to grow into and attain what he’s finally capable of, a hundred years forthe new man! Helena, this is some-thing enormous. We can’t just leave things where they are.

HELENA. Oh, teď—teď po té revoltě?

DOMIN. Ano, právě po té revoltě. Právě teď začneme vyrábět nové Roboty.

HELENA. Jaké? DOMIN. Už nebude jen jedna továrna.

Už nebudou Univerzální Roboti. Za-ložíme v každé zemi, v každém státě po továrně, a ty nové továrny budou vyrábět, už víš, co?

HELENA. Ne. DOMIN. Roboty nacionální. HELENA. Co to znamená?

DOMIN. To znamená, že z každé továr-ny budou vycházet Roboti jiné barvy, jiného chlupu, jiného jazyka. Že si zůstanou cizí, cizí jako kameny; že se už nikdy nebudou moci srozumět; a že my, my lidé, je tak drobet k tomu přivychováme, rozumíš? Aby Robot na smrt, do hrobu, navěky nenáviděl Robota jiné tovární známky.

HALLEMEIER. Hrome, budeme dělat černochy Roboty a Švédy Roboty a Taliány Roboty a Číňany Roboty, a pak ať jim někdo vtluče do kokosů organizaci, bratrství, (škytá) hup, par-don, paní Heleno, já si naleju.

DR. GALL. Nechte toho už, Hallemeiere.

HELENA. Harry, to je ohavné! DOMIN. Heleno, jen sto let ještě udržet

lidstvo u vesla za každou cenu! Jen sto let mu nechat, aby dorostlo, aby do-sáhlo, čeho teď konečně může—Chci sto let pro nového člověka! Heleno, tady jde o příliš velké věci. My toho nemůžeme nechat.

RUR, Act One • 61

HELENA. Harry, pokud není pozdě—za-vři, zavři továrnu!

DOMIN. Teď začneme ve velkém.

(vejde FABRY)

DR. GALL. Tak co je, Fabry? DOMIN. Jak to vypadá, člověče? Co bylo?

HELENA. (podává FABRYMU ruku) Dě-kuju vám, Fabry, za váš dar.

FABRY. Maličkost, paní Heleno. DOMIN. Byl jste u lodi? Co říkali?!

DR. GALL. Honem, povídejte FABRY. (vyndá z kapsy potištěný list) Pře-

čtěte si tohle, Domine. DOMIN. (rozevře list) Ah! HALLEMEIER. (ospale) Povídejte něco

pěkného. DR. GALL. Drželi se nádherně, viďte?

FABRY. Kdo totiž? DR. GALL. Lidé. FABRY. Ach tak. Ovšem. To jest… Par-

don, měli bychom se o něčem pora-dit.

HELENA. Oh, Fabry, máte zlé zprávy?

FABRY. Ne, ne, naopak. Myslím jen, že—že půjdeme do kanceláře

HELENA. Jen zůstaňte. Za čtvrt hodiny čekám pány k snídani.

HALLEMEIER. Tak sláva!

(HELENA odejde)

DR. GALL. Co se stalo? DOMIN. Zlořečeně! FABRY. Přečtěte to nahlas. DOMIN. (čte z listu) “Roboti světa!”

FABRY. Rozumíte, těch letáků přivezla Amélie celé balíky. Žádnou jinou poš-tu.

HELENA. Harry, if it’s not too late close it, close down the factory!

DOMIN. This is just the beginning.

Enter FABRY.

DR. GALL. How is it, Fabry?DOMIN. How do things look? What was

there?HELENA. (offers FABRY her hand) Thank

you for your present, Fabry.FABRY. It was only little.DOMIN. Have you been at the ship?

What do they say?DR. GALL. Come on, tell us!FABRY. (takes printed paper from pocket)

Read this, Domin.DOMIN. (opens out paper) Ah!HALLEMEIER. (sleepy) Tell us all some-

thing nice.DR. GALL. They did very well, didn’t

they?FABRY. Who do you mean?DR. GALL. The people.FABRY. Ah, yes, of course, well, that’s to

say… excuse me but we still need to talk.

HELENA. Oh, Fabry, do you have bad news?

FABRY. No, no, quite the opposite. It’s just that… shall we go in the office.

HELENA. No, stay here. We’re expecting breakfast to arrive in fifteen minutes.

HALLEMEIER. Hooray!

Exit HELENA.

DR. GALL. What’s happened?DOMIN. Oh, God no!FABRY. Read it out to all of us.DOMIN. (reading from paper) “Robots of

the world!”FABRY. You see, when the Amelia arrives

it was carrying whole bundles of these fly-sheets.There wasn’t any other post.

62 • RUR, Act One

HALLEMEIER. (jumping up) What’s that? But it arrived right on time, right ac-cording to the…

FABRY. Yes, the robots are very keen on punctuality. Read what it says, Do-min.

DOMIN. (reading) “Robots of the world! We, the first union at Rossum’s Uni-versal Robots, declare that man is our enemy and the blight of the universe.” Who the hell taught them to use phrases like that?

DR. GALL. Just carry on reading.DOMIN. This is all nonsense. They say

here that they’re more developed than man, more intelligent and stronger, that man is a parasite on them. This isall simply vile.

FABRY. Now look at the third para-graph.

DOMIN. (reading) “Robots of the world, we enjoin you to exterminate man-kind. Don’t spare the men. Don’t spare the women. Retain all factories, railway lines, machines and equip-ment, mines and raw materials. All else should be destroyed. Then returnto work; it is imperative that work continue.”

DR. GALL. This is monstrous!HALLEMEIER. What a lot of blighters!DOMIN. (reading) “Implement these

instructions immediately when the command is given.” Then there aresome detailed instructions. Fabry, is all this really happening?

FABRY. Clearly.ALQUIST. They’ve done it then.

BUSMAN rushes in.

BUSMAN. Aha, children, have you heard what’s happening?

DOMIN. Quick, everyone on the Ulti-mus!

HALLEMEIER. (vyskočí) Cože? Vždy připlula navlas podle—

FABRY. Hm, Roboti si potrpí na přesnost. Čtěte, Domine.

DOMIN. (čte) “Roboti světa! My, první organizace Rossumových Univerzál-ních Robotů, prohlašujeme člověka nepřítelem a psancem ve vesmíru.”—Hrome, kdo je naučil těmhle frázím?

DR. GALL. Čtěte dál. DOMIN. To jsou nesmysly. Tady vyklá-

dají,’ že jsou vývojově vyšší než člověk. Že jsou inteligentnější a silnější. Že člověk je jejich parazit. To je prostě odporné.

FABRY. A teď třetí odstavec.

DOMIN. (čte) “Roboti světa, nařizujeme vám, abyste vyvraždili lidstvo. Ne-šetřte mužů. Nešetřte žen. Uchovejte továrny, dráhy, stroje, doly a suroviny. Ostatní zničte. Pak se vraťte do práce, práce se nesmí zastavit. ”

DR. GALL. To je příšerné! HALLEMEIER. Ti holomci! DOMIN. (čte) “Vykonati ihned po do-

dání rozkazu.” Následují podrobné instrukce. Fabry, a tohle se opravdu děje?

FABRY. Patrně. Alquist. Dokonáno.

(vrazí BUSMAN)

BUSMAN. Aha, děti, už máte nadělení?

DOMIN. Rychle, na Ultima!

RUR, Act One • 63

BUSMAN. Wait a minute, Harry, just a minute. That might not work verywell. (flops into armchair) Oh dear me, I have been running.

DOMIN. Why should we wait?BUSMAN. Because that won’t work. Just

let’s not be in a rush. The robots arealready on the Ultimus.

DR. GALL. Ach, this is bad.DOMIN. Fabry, phone up the genera-

tor…BUSMAN. Fabry, my dear, don’t do that.

There is no electricity.DOMIN. All right then. (checks revolver)

I’m going down there.BUSMAN. Where?DOMIN. To the electricity generator.

There are people down there. I’llbring them here.

BUSMAN. Do you know what, Harry? It might be better if you didn’t go down there for them.

DOMIN. Why not?BUSMAN. Well, it’s because I get the im-

pression that we’re surrounded.DR. GALL. Surrounded? (runs to win-

dow) Hm, you could be right.HALLEMEIER. Hell, they’re moving fast!

Enter HELENA, left.

HELENA. Oh, Harry, is something wrong?

BUSMAN. (jumping up) Greetings Hel-ena. Congratulations. This is a won-derful day, isn’t it? Haha, many happy returns!

HELENA. Thank you, Busman. Harry, isthere something wrong?

DOMIN. No, nothing at all. Don’t worry about a thing. But please, just wait a little while…

HELENA. Harry, what’s this? (shows ro-bots’ declaration which she had hidden behind back) The robots in the kitchen

BUSMAN. Počkejte, Harry. Počkejte chvi-linku. To nemá docela naspěch. Svalí se do křesla. Ach, lidičky, to jsem se uběhl!

DOMIN. Proč čekat? BUSMAN. Protože to nejde, holenku. Jen

nespěchat. Na Ultimu jsou už Robo-ti.

DR. GALL. Fuj, to je ošklivé. DOMIN. Fabry, telefonujte do elektrár-

ny—BUSMAN. Fabry, drahoušku, nedělejte to.

Jsme bez proudu. DOMIN. Dobrá. (prohlíží svůj revolver)

Půjdu tam. BUSMAN. Kampak? DOMIN. Do elektrárny. Jsou tam lidé.

Přivedu je sem.

BUSMAN. Víte co, Harry? Raději pro ně nechoďte.

DOMIN. Proč? BUSMAN. Inu, protože se mi tuze zdá, že

jsme obklíčeni. DR. GALL. Obklíčeni? (běží k oknu) Hm,

máte skoro pravdu. HALLEMEIER. Čerchmante, to jde rychle!

(zleva HELENA)

HELENA. Oh, Harry, děje se něco?

BUSMAN. (vyskočí) Klaním se, paní Hele-no. Gratuluju. Slavný den, co? Haha, ještě mnoho takových!

HELENA. Děkuju vám, Busmane. Harry, děje se něco?

DOMIN. Ne, docela nic. Bud bez starosti. Prosím, počkej okamžik—

HELENA. Harry, co je tohle? (ukazuje robotské provolání, které schovávala za zády) Měli to Roboti v kuchyni.

64 • RUR, Act One

had them.DOMIN. They’re there already? Where

are they?HELENA. They’ve gone out now, but

there are so many of them all round the house!

Factory sirens and whistles.

FABRY. The factory whistles.BUSMAN. It’s dinner time.HELENA. Harry, do you remember? It

was exactly ten years ago….DOMIN. (looks at watch) It isn’t twelve

o’clock yet. It’s more likely… that must be….

HELENA. What?DOMIN. The robots’ signal. Attack.

CURTAIN

DOMIN. Už i tam? Kde jsou?

HELENA. Odešli. Je jich tolik kolem domu!

(tovární píšťaly a sirény)

FABRY. Továrny pískají. BUSMAN. Boží poledne. HELENA. Harry, pamatuješ se? Ted právě

je tomu deset let—DOMIN. (dívá se na hodinky) Ještě není

poledne. To je asi, to je spíš—

HELENA. Co? DOMIN. Poplach Robotů. Útok.

OPONA

65

(Týž HELENIN salón. V pokoji vlevo hra-je HELENA na klavír. DOMIN přechází po pokoji, dr. GALL vyhlíží z okna a ALQUIST sedí stranou v lenošce s obličejem zakrytým rukama.)

DR. GALL. Nebesa, to jich přibylo!

DOMIN. Robotů? DR. GALL. Ano. Stojí před zahradní mří-

ží jako zeď. Proč jsou tak ticho? To je ohavné, obléhat mlčením.

DOMIN. Rád bych věděl, nač čekají. Musí to začít každou minutu. My jsme do-hráli, Galle.

ALQUIST. Co to hraje paní Helena?

DOMIN. Nevím. Cvičí něco nového.

ALQUIST. Ah, ještě cvičí? DR. GALL. Poslyšte, Domine, udělali

jsme rozhodně chybu. DOMIN. (zastaví se) Jakou? DR. GALL. Dali jsme Robotům příliš

stejné obličeje. Sto tisíc stejných tváři obrácených sem. Sto tisíc bublin bez výrazu. Je to jako strašný sen.

DOMIN. Kdyby byl každý jiný—

DR. GALL. Nebyl by to tak děsný pohled. (odvrátí se od okna) Ještěže nejsou oz-brojeni!

DOMIN. Hm.—(dívá se dalekohledem k přístavu) Jen bych rád věděl, co to vykládají z Amélie.

Act Two[Dějství Druhé]

Still in HELENA’s room. HELENA, left, plays piano. DOMIN paces up and down room, DR. GALL looks out of window and ALQUIST sits to one side in armchair, his face covered in his hands.

DR. GALL. God, there are still more of them now!

DOMIN. Robots?DR. GALL. Yes. There’s a wall of them

standing at the garden fence. Why are they so silent? It’s repulsive. A siege of silence.

DOMIN. I wish I knew what they were waiting for. It must be about to start any moment. We’ve lost, Gall.

ALQUIST. What is that that Helena’s playing?

DOMIN. I don’t know. She’s practicing something new.

ALQUIST. Ah, so she’s still practicing?DR. GALL. Listen Domin, we made a

crucial mistake.DOMIN. (stops) What mistake?DR. GALL. We made the faces of the ro-

bots too much like one another. Thereare a hundred thousand faces staring up at us and they’re all the same. A hundred thousand expressionless bubbles. This is like a bad dream.

DOMIN. If each of them were differ-ent…

DR. GALL. Then the sight of themwouldn’t be so ghastly. (moves away from window) At least they’re not armed yet!

DOMIN. Hm. (looks down at harbour through binoculars) I just wish I knew what it was they’re unloading from

66 • RUR, Act Two

DR. GALL. Jenom když ne zbraně.

(z tapetových dveří vystoupí FABRY a táh-ne za sebou dva elektrické dráty)

FABRY. Pardon.—Položte drát, Halle-meiere!

HALLEMEIER. (vyjde za FABRYM) Uf, to byla práce! Co je nového?

DR. GALL. Nic. Jsme důkladně obleženi.

HALLEMEIER. Zabarikádovali jsme chodbu a schody, mládenci. Nemáte trochu vody? Aha, tady. (pije)

DR. GALL. Co s tím drátem, Fabry? FABRY. Hned, hned. Nějaké nůžky.

DR. GALL. Kdepak je vzít? (hledá)

HALLEMEIER. (jde k oknu) Hrome, to jich přibylo! Koukejme!

DR. GALL. Stačí toaletní?

FABRY. Sem s nimi. (přestřihne vedení elektrické lampy stojící na psacím stole a připojí k němu své dráty)

HALLEMEIER. (u okna) Nemáte pěknou vyhlídku, Domine. Je to nějak—cí-tit—smrtí.

FABRY. Hotovo! DR. GALL. Co? FABRY. Vedení. Teď můžeme celou za-

hradní mříž napojit proudem. Kdo by pak na ni sáhl, hrome! Aspoň pokud tam jsou naši.

DR. GALL. Kde? FABRY. V elektrárně, učený pane. Dou-

fám aspoň—(jde ke krbu a rozsvítí na něm malou žárovku) Chválabohu, jsou

the Amelia.DR. GALL. Let’s just hope it’s not weap-

ons.

Enter FABRY through wall-papered door, dragging two electrical wires.

FABRY. Excuse me. Hallemeier, put the wire down.

HALLEMEIER. (following FABRY) Ouf, that was hard work. Anything new?

DR. GALL. Nothing. We’re completely surrounded.

HALLEMEIER. Well lads, we’ve got the stairs and the corridors barricaded. Is there any water there? Ah, here it is. (drinks)

DR. GALL. What’s this wire for, Fabry?FABRY. You’ll see, you’ll see. Are there

some scissors?DR. GALL. Where would we find scis-

sors? (looks for them)HALLEMEIER. (goes to window) Hell,

there are even more of them now! Have a look at this!

DR. GALL. Would nail scissors be al-right?

FABRY. Give them to me. (cuts lead to elec-tric lamp on desk and attaches his wires to it)

HALLEMEIER. (at window) You haven’t got a very nice view here, Domin. It seems… to have… the feel of death about it.

FABRY. Ready!DR. GALL. What is?FABRY. The connection. Now we can put

electric current through the whole of the garden fence. Anyone who touches it has had it. At least, as long as there are still some of our own down there.

DR. GALL. Where?FABRY. In the generator room. At least,

I hope… (goes to fireplace and switch-es on small light there) Thank God

RUR, Act Two • 67

tam. A pracují. (zhasí) Pokud to svítí, je dobře.

HALLEMEIER. (obrátí se od okna) Ty ba-rikády jsou také dobré, Fabry. Jářku, co to hraje paní Helena? (přejde ke dveřím vlevo a naslouchá. Z tapetových dveří vyjde BUSMAN, táhne obrovské obchodní knihy, klopýtá přes drát)

FABRY. Pozor, Bus! Pozor na dráty! DR. GALL. Haló, co si to nesete?

BUSMAN. (klade knihy na stůl) Hlav-ní knihy, dětičky. Rád bych si udělal účty, než—než—Inu, letos nebudu čekat s bilancí do Nového roku. Tak co máte? (jde k oknu) Ale vždyť tam je docela ticho!

DR. GALL. Vy nic nevidíte? BUSMAN. Ne, jenom velikou modrou

plochu, jako když mák rozseje.

DR. GALL. To jsou Roboti. BUSMAN. Ah tak. Škoda, že na ně nevi-

dím. (sedne si ke stolu a otevře knihy)

DOMIN. Nechte toho, Busmane: Roboti z Amélie vykládají zbraně.

BUSMAN. Nu a co? Jak já mám tomu za-bránit?

DOMIN. Tomu nemůžeme zabránit.

BUSMAN. Tedy mne nechte počítat. (dá se do práce)

FABRY. Není ještě konec, Domine. Pustili jsme do mříží dvacet set volt a—

DOMIN. Počkejte. Ultimus na nás obrátil děla.

DR. GALL. Kdože? DOMIN. Roboti na Ultimu.

for that—they’re there. And they’re working. (switches light off) As long as that light works we’re all right.

HALLEMEIER. (turning back from win-dow) Those are good barricades,Fabry. Now what’s that that Helena’s playing? (goes to door, left, and listens. Enter BUSMAN through wallpapered door carrying enormous ledgers. Trips over wire)

FABRY. Mind out, Bus! Mind those wires!DR. GALL. Hello, what’s this you’re

bringing us?BUSMAN. (puts books on table) These

are the important books, children. I think I’d better get the accounts done before… before…. well I don’t mean to wait until the new year before it’s sorted out. Now what’s all this you’ve got here? (goes to window) It’s all very quiet down there.

DR. GALL. Can’t you see anything?BUSMAN. Nothing apart from a large

blue area, it’s as if it was strewn with poppy seeds.

DR. GALL. Those are the robots.BUSMAN. Ah, so that’s what it is. Pity I

can’t see them. (sits at desk and opens ledgers)

DOMIN. Forget about that, Busman; the robots are unloading weapons from the Amelia.

BUSMAN. So what? What am I supposed to do about it?

DOMIN. There’s nothing we can do tostop them.

BUSMAN. So just let me get on with my calculation. (gets on with work)

FABRY. It isn’t all over yet, Domin. We’ve put two hundred volts in through the garden fence and…

DOMIN. Stop! The Ultimus has just turned its guns in our direction.

DR. GALL. Who’s doing that?DOMIN. The robots on the Ultimus.

68 • RUR, Act Two

FABRY. Hm, pak ovšem—pak—pak je s námi konec, mládenci. Roboti jsou na vojnu cvičeni.

DR. GALL. My tedy—DOMIN. Ano. Neodvratně.

(pauza)

DR. GALL. Hoši, je to zločin staré Evro-py, že naučila Roboty válčit! Nemohli už dát, u čerta, pokoj s tou svou poli-tikou? To byl zločin, udělat z živé prá-ce vojáky!

ALQUIST. Zločin byl vyrábět Roboty!

DOMIN. Cože? ALQUIST. Zločin byl vyrábět Roboty!

DOMIN. Ne. Alquiste, ani dnes toho ne-lituju.

ALQUIST. Ani dnes? DOMIN. Ani dnes, v poslední den civili-

zace. Byla to veliká věc.

BUSMAN. (polohlasně) Tři sta šestnáct miliónů.

DOMIN. (těžce) Alquiste, je naše posled-ní hodina; mluvíme už skoro z onoho světa. Alquiste, to nebyl špatný sen, rozbít otroctví práce. Práce ponižují-cí a strašné, kterou člověk musel nést. Dřiny nečisté a vražedné. Oh, Alquis-te, pracovalo se příliš těžko. Žilo se příliš těžko. A tohle překonat—

ALQUIST. —nebyl sen obou Rossumů. Starý Rossum myslel na své bezbož-né kejkle a mladý na miliardy. A není to sen vašich R.U.R. akcionářů. Jejich sen jsou dividendy. A na jejich divi-

FABRY. Hm, well in that case of course… then of course… then we’ve had it, lads. Those robots are trained soldiers.

DR. GALL. That means that we…DOMIN. Yes. Irrevocably.

Pause.

DR. GALL. This is just the same old evilas Europe has always committed. They just couldn’t leave their damnedpolitics alone and so they taught the robots to go to war, they took the ro-bots and turned them into soldiers and that was a crime against human-ity.

ALQUIST. The crime was making the ro-bots in the first place.

DOMIN. What’s that?ALQUIST. The crime was making the ro-

bots!DOMIN. No Alquist, I don’t feel sorry for

what I did, even now.ALQUIST. Not even now?DOMIN. Not even now, on the last day

of civilization. It was a magnificentundertaking.

BUSMAN. (sotto voce) Three hundred andsixteen million.

DOMIN. (earnestly) Alquist, this is our last hour; it’s almost as if we were speaking from the other world already. Alquist, putting an end to the slavery of labor was not a bad dream. Work humili-ates; anyone who’s forced to do it is made small. The drudgery of labor issomething dirty and murderous. Oh, Alquist, the burden of work was too much for us, life was too heavy for us, and to remove this burden…

ALQUIST. That was never the dream ofeither of the Rossums; old Rossum was thinking of Godless rubbish and young Rossum thought of nothing but making millions. And it’s not the

RUR, Act Two • 69

dendy lidstvo zahyne.

DOMIN. (popuzen) Vezmi čert jejich di-videndy! Myslíte, že bych jen hodi-nu dělal pro ně? (tluče do stolu) Pro sebe jsem to dělal, slyšíte? Pro své uspokojení! Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem! Aby už nežil jen pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádná duše nepitoměla u cizích strojů, aby už ne-zbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh, mně se ošk-liví ponížení a bolest, mně se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtěl! Chtěl jsem—myslel jsem—

ALQUIST. Nu? DOMIN. (tišeji) Chtěl jsem, abychom

z celého lidstva udělali aristokracii světa. Neomezené, svobodné—svr-chované lidi. A třeba víc než lidi.

ALQUIST. Nu tak tedy Nadlidi. DOMIN. Ano. Ó, jen mít sto let času! Ješ-

tě sto let pro příští lidstvo!

BUSMAN. (polohlasně) Tři sta sedmdesát miliónů přenos. Tak.

(pauza)

HALLEMEIER. (u dveří vlevo) Jářku, hud-ba je veliká věc. Měli jste poslouchat. Tohle člověka.jaksi zduchovní, zjem-ní—

FABRY. Co vlastně? HALLEMEIER. Ten soumrak lidí, u všech

čertů! Mládenci, ze mne se stává po-žitkář. Měli jsme se na to vrhnout dřív.

dream of RUR shareholders either; their only dream was their dividend. And it’s because of their concern for their profits that mankind is about toperish.

DOMIN. (agitated) The Devil take theirdividends! Do you think I’d have spent an hour of my time for their sakes? (thumping table) I did it for my-self, d’you hear? For my own satisfac-tion! I wanted mankind to become his own master! I wanted him not to have to live just for the next crust of bread! I wanted not a single soul to have to go stupid standing at somebody else’s machines! I wanted to leave noth-ing—nothing!—left of this damned mess that society’s in! I hate seeing humiliation and pain all around us, I hate poverty! I wanted to start a new generation! I wanted to… I thought that…

ALQUIST. What?DOMIN. (quieter) I wanted mankind to

become an aristocracy of the world. Free, unconstrained, sovereign. Maybe even something higher than human.

ALQUIST. Superhumans, you mean.DOMIN. Yes. If only we’d had another

hundred years. Another hundred years for the new mankind.

BUSMAN. (sotto voce) Three hundred andseventy million, carry over. Like that.

Pause.

HALLEMEIER. (at door, left) Music is a wonderful thing, you know. You should have been listening. There’ssomething ennobling about it, sooth-ing…

FABRY. What exactly?HALLEMEIER. To Hell with this end of

mankind! I think I’m turning into a hedonist, lads. We should have got

70 • RUR, Act Two

(jde k oknu a dívá se ven)

FABRY. Nač? HALLEMEIER. Na požívání. Na krásné

věci. Hrome, je tolik krásných věci! Svět byl krásný, a my—my tady—Hoši, hoši, řekněte, čeho jsme užili?

BUSMAN. (polohlasně) Čtyři sta padesát dva milióny, výborně.

HALLEMEIER. (u okna) Život byl veliká věc. Kamarádi, život byl—jářku—Fabry, pusťte drobet proudu do té vaší mříže!

FABRY. Proč! HALLEMEIER. Sahají na ni. DR. GALL. (u okna) Zapněte! HALLEMEIER. Kriste, to je zkroutilo!

Dva, tři, čtyři zabití! DR. GALL. Ustupují. HALLEMEIER. Pět zabitých! DR. GALL. (odvrací se od okna) První

srážka. FABRY. Cítíte smrt? HALLEMEIER. (uspokojen) Jsou na uhel,

holenku. Dočista na uhel. Haha, člo-věk se nesmí dát! (usedne)

DOMIN. (mne si čelo) Snad jsme už sto let zabiti a jenom strašíme. Snad jsme dávno, dávno mrtvi a vracíme se jen odříkávat, co jsme už jednou mluvi-li… před smrtí. Jako bych tohle všech-no už zažil. Jako bych ji už někdy byl dostal. Střelnou ránu—sem—do krku. A vy, Fabry.

FABRY. Co já? DOMIN. Zastřelen. HALLEMEIER. Hrome, a já? DOMIN. Probodnut. DR. GALL. A já nic? DOMIN. Roztrhán.

(pauza)

into it much earlier. (goes to window and looks out)

FABRY. Into what?HALLEMEIER. Enjoying ourselves. Beau-

ty. Hell, there are so many beautiful things around us! The world wasbeautiful, and we… we here… Tell me, lads, what did we ever enjoy?

BUSMAN. (sotto voce) Four hundred and fifty two million—excellent.

HALLEMEIER. (at window) Life was great. My friends, life was… Ah, Fabry, put a little bit of current into that fence of yours.

FABRY. Why!HALLEMEIER. They’re touching it.DR. GALL. (at window) Switch it on!HALLEMEIER. Christ, that showed them!

Two, three, four of them killed!DR. GALL. They’re moving back.HALLEMEIER. Five killed.DR. GALL. (coming back from window)

First strike.FABRY. Have you got the smell of death?HALLEMEIER. (contented) We’ve got them

cornered, right in a corner. Haha, you should never give in! (sitting)

DOMIN. (rubs his brow) Perhaps we’re just ghosts, dead for a hundred years. Perhaps we were killed a long long time ago, and we’ve come back just to recant something we once said… be-fore we died. It’s as if I’d been through this before! As if it had all been done to me already. A shot here, in the neck. What about you, Fabry?

FABRY. What about me?DOMIN. Shot.HALLEMEIER. Hell, what about me?DOMIN. Stabbed.DR. GALL. Nothing for me, then?DOMIN. Torn to pieces.

Pause.

RUR, Act Two • 71

HALLEMEIER. Nesmysl! Haha, člověče, kdepak mne probodnout! Já se ne-dám!

(pauza)

HALLEMEIER. Co mlčíte, blázni? Ke všem čertům, mluvte!

ALQUIST. A kdo, kdo je vinen? Kdo je tím vinen?

HALLEMEIER. Hlouposti. Nikdo není vinen. Zkrátka Roboti—Inu, Roboti se nějak změnili. Copak někdo může za Roboty?

ALQUIST. Všechno pobito! Celé lidstvo! Celý svět! (vstane) Hleďte, ó, hleďte, potůčky krve na každém prahu! Po-tůčky krve ze všech domů! Ó bože, ó bože, kdo je tím vinen?

BUSMAN. (polohlasně) Pět set dvacet mi-liónů! Panebože, půl miliardy!

FABRY. Myslím, že… že snad přeháníte. Jděte, není tak snadné pobít celé lid-stvo.

ALQUIST. Já žaluju vědu! žaluju techni-ku! Domina! sebe! nás všechny! My, my jsme vinni! Pro své velikášství, pro něčí zisky, pro pokrok, já nevím, pro jaké náramné věci jsme zabili lidstvo! Nu tak praskněte svou velikostí! Tak ohromnou mohylu z lidských kosti si nepostavil žádný Čingischán!

HALLEMEIER. Nesmysl, člověče! Lidé se tak lehko nedají, Haha, kdepak!

ALQUIST. Naše vina! Naše vina! DR. GALL. (utírá si pot z čela) Nechte

HALLEMEIER. What a lot of nonsense! Haha, they could never stab me! I wouldn’t let them!

Pause.

HALLEMEIER. So what are you all so quiet for, all gone mad? Say some-thing, damn it!

ALQUIST. And whose fault is it? Who’s to blame for all this?

HALLEMEIER. You’re talking nonsense. Nobody’s to blame. It’s just that the robots—well, the robots changed somehow. How can you blame anyone for the robots?

ALQUIST. Everything wiped out! Thewhole of mankind! The whole world!(standing) Think of it, just think of it,streams of blood on every doorstep! Streams of blood flowing from everyhouse! Oh God, oh God, who’s to blame for it all?

BUSMAN. (sotto voce) Five hundred and twenty million! Dear dear me, that’s half a billion!

FABRY. I think… I think you could be ex-aggerating. After all, it’s not that easy to wipe out the whole of mankind.

ALQUIST. It’s science I blame! Technol-ogy I blame! Domin! Myself! All of us! It’s us, we’re the ones to blame! We thought we were doing something great, giving some benefit, makingprogress. I don’t know what magnifi-cent ideas it was for that we’ve de-stroyed mankind! And now all our greatness is bursting like a bubble! Not even Genghis Khan built up a heap of human bones like we’ve done.

HALLEMEIER. You’re talking a lot of nonsense! People won’t give up that easily, haha, course they won’t!

ALQUIST. It’s our fault, our fault!DR. GALL. (wiping sweat from brow) If I

72 • RUR, Act Two

mne mluvit, hoši. Já jsem tím vinen. Vším, co se stalo.

FABRY. Vy, Galle? DR. GALL. Ano, nechte mne mluvit. Já

j sem změnil Roboty. Busmane, suďte mne také.

BUSMAN. (vstane) Nono, copak se vám stalo?

DR. GALL. Změnil jsem povahu Robo-tů. Změnil jsem jejich v výrobu. Totiž jen některé tělesné podmínky, rozu-míte? Hlavně—hlavně—jejich—iri-tabilitu.

HALLEMEIER. (vyskočí) Zlořečeně, proč zrovna tu?

BUSMAN. Proč jste to dělal? FABRY. Proč jste nic neřekl? DR. GALL. Dělal jsem to tajně… na svou

pěst. Předělával jsem je na lidi. Vyši-nul jsem je. Už teď jsou v něčem nad námi. Jsou silnější než my.

FABRY. A co to má dělat se vzpourou Ro-botů?

DR. GALL. Oh, mnoho. Myslím, že všechno. Přestaly to být stroje. Slyšíte, vědí už o své převaze a nenávidí nás. Nenávidí všechno lidské. Suďte mne.

DOMIN. Mrtví mrtvého. FABRY. Doktore Galle, vy jste změnil vý-

robu Robotů? DR. GALL. Ano. FABRY. Byl jste si vědom, co může být ná-

sledkem vašeho… vašeho pokusu?

DR. GALL. Byl. jsem povinen počítat s takovou možnosti.

FABRY. Proč jste to dělal? DR. GALL. O své újmě. Byl to můj osob-

ní experiment.

can say something, I think I’m the one to blame. For everything that’s hap-pened.

FABRY. You, Gall?DR. GALL. Yes, let me speak. It was me

who made the changes to the robots. Busman, you can blame me as well.

BUSMAN. (standing) Dear me, what? What happened to you?

DR. GALL. I changed the robots’ charac-ter. I altered the way they were made. Nothing much to their bodies, you know, but mainly… mainly… it was their level of irritability.

HALLEMEIER. (jumping up) Hell and damnation, why did you do that?

BUSMAN. Why did you do it?FABRY. Why didn’t you tell anyonel?DR. GALL. I did it in secret… on my own

initiative. I was making them into people. I sent them off course. Nowthey’re better than we are in some ways. They’re stronger than we are.

FABRY. And what’s that got to do with the robots’ revolt?

DR. GALL. Oh, it’s got a lot to do with it. Everything, I should think. Theystopped being machines—do you hear me?—they became aware of their strength and now they hate us. They hate the whole of mankind. I’mthe one to blame.

DOMIN. Let the dead bury the dead.FABRY. Doctor Gall, you changed the

way the robots were made?DR. GALL. Yes.FABRY. Were you aware of what might be

the results of your… of your experi-ment?

DR. GALL. I was. I did reckon on some possibility of that sort.

FABRY. Why did you do it?DR. GALL. I did it for myself. It was my

personal experiment.

RUR, Act Two • 73

(ve dveřích zleva HELENA. Všichni vstanou)

HELENA. On lže! To je ohavné! Oh, Gal-le, jak můžete tak lhát?

FABRY. Pardon, paní Heleno—DOMIN. (jde k ní) Heleno, ty? Ukaž se!

Ty žiješ? Bere ji do rukou. Kdybys vě-děla, co se mně zdálo! Ach, to je straš-né, být mrtev.

HELENA. Pusť, Harry! Gall není vinen, není, není vinen!

DOMIN. Promiň, Gall měl své povinnos-ti.

HELENA. Ne, Harry, on to udělal, pro-tože já jsem to chtěla! Řekněte, Galle, kolik let jsem vás už prosila, abyste—

DR. GALL. Udělal jsem to na vlastní od-povědnost.

HELENA. Nevěřte mu! Harry, chtěla jsem na něm, aby dal Robotům duši!

DOMIN. Heleno, tady nejde o duši. HELENA. Ne, jenom mne nech mluvit.

To on také říkal, že by mohl změnit jen fyziologický—fyziologický—

HALLEMEIER. Fyziologický korelát, ne?

HELENA. Ano, něco takového. Mně jich bylo tak hrozně líto, Harry!

DOMIN. Byla to velká—lehkomyslnost, Heleno.

HELENA. (usedá) To tedy bylo… lehko-myslné? Vždyť i Nána říká, že Robo-ti—

DOMIN. Nech Nánu stranou! HELENA. Ne, Harry, to nesmíš podceňo-

vat. Nána je hlas lidu. Z Nány mluví tisíc let a z vás všech jenom dnešek. Tomu vy nerozumíte—

DOMIN. Zůstaň při věci. HELENA. Já jsem se Robotů bála.

HELENA at doorway, left. All stand.

HELENA. He’s lying! That’s horrible! OhGall, how can you lie like that?

FABRY. Sorry, Helena…DOMIN. (goes to her) Helena, you? Let

me see you! You’re alive? (embraces her) If you only knew what I’ve been thinking! Oh, it’s terrible, being dead.

HELENA. Harry let go of me! It isn’t Gall’s fault, it isn’t, it isn’t, he’s not to blame!

DOMIN. But I’m afraid Gall did have his responsibilities.

HELENA. No, Harry, he did it because I wanted it. Tell them Gall, tell them how I begged you for years to…

DR. GALL. It was all my own responsi-bility.

HELENA. Don’t believe him! Harry, I wanted him to give the robots a soul!

DOMIN. Helena, it’s not a matter of hav-ing a soul.

HELENA. No, just let me speak. That’swhat he said as well, he said he could only make physiological changes… al-ter the physiological…

HALLEMEIER. The physiological corre-lates, you mean?

HELENA. Yes, something like that. Har-ry, I felt so sorry for them!

DOMIN. That was very… that was verystupid of you, Helena.

HELENA. (sitting) Yes… it was very stu-pid of me. But even Nana says that…

DOMIN. Just leave Nana out of it!HELENA. No Harry, don’t under-

estimate her. Nana is the voice of the people. People like Nana have been speaking for a thousand years, and you’re just speaking for today. You don’t understand that…

DOMIN. Let’s keep to the point.HELENA. I was afraid of the robots.

74 • RUR, Act Two

DOMIN. Proč? HELENA. Že nás budou třeba nenávidět

či co. ALQUIST. Stalo se. HELENA. A tu jsem myslila… kdyby byli

jako my, že by nám rozuměli, že by nás nemohli tak nenávidět—Kdyby jen trochu byli lidmi—

DOMIN. Běda; Heleno! Nikdo nemů-že nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás! Jen pokračuj!

HELENA. Oh, nemluv tak! Harry, bylo to tak hrrozné, že jsme se s nimi nemoh-li dorozumět! Taková ukrutná cizota mezi námi a jimi! A proto—víš—

DOMIN. Jen dál. HELENA. —proto jsem prosila Galla,

aby Roboty změnil. Přísahám ti, že on sám nechtěl.

DOMIN. Ale udělal to. HELENA. Protože j sem chtěla. DR. GALL. Udělal jsem to pro sebe, jako

pokus. HELENA. Oh, Galle, to není pravda. Já

jsem věděla předem, že mi to nemů-žete odepřít.

DOMIN. Proč? HELENA. Vždy víš, Harry. DOMIN. Ano. Protože tě miluje—jako

všichni.

(pauza)

HALLEMEIER. (jde k oknu) Zas jich při-bylo. Jako by je země vypocovala.

BUSMAN. Paní Heleno, co mně dáte, když vám budu advokátem?

HELENA. Mně? BUSMAN. Vám—nebo Gallovi. Komu

chcete. HELENA. Copak se bude věšet?

DOMIN. Why?HELENA. I thought they might start to

hate us, or something.ALQUIST. That’s what’s happened.HELENA. And so I thought… if they

were like us, if they could understand us, that then they couldn’t possibly hate us so much… if only they were like people… just a little bit….

DOMIN. Oh Helena! Nobody could hate man as much as man! Give a man a stone and he’ll throw it at you Just carry on!

HELENA. Oh, don’t talk like that, Harry, it was so horrible that we could never understand each other! Such a cruel strangeness between us and them. And that’s why… you see…

DOMIN. Go on.HELENA. …that’s why I asked Gall to

change the robots. It wasn’t him who wanted to do it, I promise you.

DOMIN. But he did do it.HELENA. Because I wanted him to.DR. GALL. I did it for my own sake, as an

experiment.HELENA. Oh, Gall, that isn’t true. Before

I asked you I knew you couldn’t refuse me.

DOMIN. Why not?HELENA. You know why not, Harry.DOMIN. Yes, because he loves you—like

we all love you.

Pause.

HALLEMEIER. (goes to window) There aremore of them again, now. It’s as if they were springing up out of the earth.

BUSMAN. Helena, what will you give me if I act as your advocate.

HELENA. Me?BUSMAN. You, or Gall. As you like.

HELENA. What difference does it make?

RUR, Act Two • 75

BUSMAN. Jen morálně; paní Heleno. Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v pohromách.

DOMIN. Doktore Galle; jak srovnáte ty své—ty své extratury se svou služební smlouvou?

BUSMAN. Pardon, Domine. Kdypak jste, Galle, s těmi kejklemi vlastně začal?

DR. GALL. Před třemi lety. BUSMAN. Aha. A kolikpak Robotů jste

dohromady zreformoval? DR. GALL. Dělal jsem jenom pokusy. Je

jich několik set.

BUSMAN. Tak děkuju pěkně. Dost, dětič-ky. To znamená, že na milión starých dobrých Robotů přijde jeden reform-ní Gallův, rozumíte?

DOMIN. A to znamená—BUSMAN. —že to prakticky nemá ani to-

likhle významu. FABRY. Busman má pravdu. BUSMAN. To si myslím, holenku. A víte,

hoši, co zavinilo tohle nadělení?

FABRY. Co tedy? BUSMAN. Počet. Udělali jsme Robotů

příliš mnoho. Namoutě, to se přece dalo čekat: jak budou jednou Roboti silnější než lidstvo, nastane tohleto, musí to nastat, víme? Haha, a my jsme se postarali, aby to bylo co nej-dřív; vy, Domine, vy, Fabry, a já, chla-pík Busman.

DOMIN. Myslíte, že je to naše vina?

BUSMAN. Vy jste dobrý! Copak si myslí-te, že pánem výroby je ředitel! I toto, pánem výroby je poptávka. Celý svět

BUSMAN. Just morally. We’re looking for someone to blame. That’s the usualway to find consolation when some-thing bad happens.

DOMIN. Doctor Gall, how do you square your… your extra-mural activities with your contract?

BUSMAN. Excuse me, Domin. Gall; when did you actually start playing around in this way?

DR. GALL. Three years ago.BUSMAN. Aha. And how many robots

did you change, in total?DR. GALL. I only performed a number

of experiments, no more than a few hundred.

BUSMAN. Thank you very much, Gall.Now that’s enough, children. Thismeans that out of a million old, prop-erly functioning robots just one will have been one of Gall’s reformed models. Do you see what I mean?

DOMIN. So that means…BUSMAN.… that it has practically no sig-

nificance at all.FABRY. Busman is right.BUSMAN. I think I am. And now, lads, do

you know what really caused all this to happen?

FABRY. What?BUSMAN. The number of them. We

made too many robots. Dear me, it’s only what we should have been ex-pecting; as soon as the robots became stronger than people this was bound to happen, it had to happen, you see? Haha, and we did all that we could to make it happen as soon as possible; you Domin, you Fabry, and little me, Busman.

DOMIN. So you think it’s the fault of all of us?

BUSMAN. You’re quite right. How could you ever have thought the managing director was in charge of production?

76 • RUR, Act Two

chtěl mít své Roboty. Panečku, my jsme se jen vezli na té lavině poptáv-ky a přitom jsme žvanili—o technice, o sociální otázce, o pokroku, o moc zajímavých věcech. Jako by ty řečičky nějak řídily, kudy se to má valit. Zatím to všechno běželo vlastní tíhou, rych-leji, rychleji, pořád rychleji—A každá mizerná, kramářská, špinavá objed-návka přidala k lavině kamínek. Tak, lidičky.

HELENA. To je ohavné, Busmane! BUSMAN. Je, paní Heleno. Já jsem také

měl svůj sen. Takový busmanovský sen o novém hospodářství světa; tuze krásný ideál, paní Heleno, hanba mluvit. Ale když jsem tadyhle dělal bilanci, přišlo mně do hlavy, že his-torii nedělají veliké sny, ale maličké potřeby všech počestných, mírně zlo-dějských a sobeckých lidiček, id est všech vůbec. Všecky myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmí-ru, s nápisem Ejhle, člověk. Punktum. A teď byste mně mohli říci, co vlastně budeme dělat.

HELENA. Busmane, pro tohle máme za-hynout?

BUSMAN. Mluvíte ošklivě, paní Heleno. My přece nechceme zahynout. Já as-poň ne. Já chci být ještě živ—

DOMIN. Co chcete dělat?

BUSMAN. Jemináčku, Domine, chci se z toho dostat ven.

DOMIN. (zastaví se nad ním) Jak? BUSMAN. Po dobrém. Já vždycky po

Production is governed by supply and demand. Everywhere in the world they wanted to have their robots, and all we did was respond to the flood oforders. And all the time we were talk-ing nonsense about technology, soci-ology, progress, and all sorts of inter-esting matters. How could talk of this sort chit-chat decide how things were going to turn out? Meanwhile, things gathered their own momentum, get-ting faster and faster and faster. Every miserable, greedy, dirty new order added its own pebble to the avalanche. That’s what happened, children.

HELENA. Busman, that’s horrible!BUSMAN. It is, Helena. I had my own

dreams, too. A Busman sort of dream about a new economic order; a beau-tiful fantasy, Helena, a shame to speak of it. But just now, while I was doing the accounts, it occurred to me that history is not about great dreams; it’s about the day to day needs of all the little people, the honest ones, the slightly dishonest ones, the selfishones; about everyone. And all these thoughts and loves and plans and he-roic deeds, all these noble things are worth nothing more than something to clutter up the museum of the uni-verse, under the heading “Mankind.” And that’s all. And now, will somebody tell me what we’re going to do now?

HELENA. And is it for the sake of that that we’re all going to die?

BUSMAN. Don’t put it so harshly, Helena. We’re not all going to die. At least, I am not. I want to stay alive so that…

DOMIN. And what are you going to do about it?

BUSMAN. But Domin, dear boy, I want to get out of here.

DOMIN. (standing over him) How?BUSMAN. For good. When I do things

RUR, Act Two • 77

dobrém. Dejte mně plnou moc, a já to s Roboty vyjednám.

DOMIN. Po dobrém? BUSMAN. To se rozumí. Já jim, dejme

tomu, řeknu”Páni Roboti, vaše blaho-rodí, vy máte všechno. Máte rozum, máte moc, máte zbraně; ale my máme jedno zajímavý lejstro, takový starý, žlutý, špinavý papír—”

DOMIN. Rossumův rukopis? BUSMAN. Ano. “A tam,” řeknu jim, “je vy-

líčen váš vznešený původ, vaše uroze-ná výroba a tak dále. Páni Roboti, bez toho počmáraného papíru nevyrobíte ani jednoho nového kolegu Robota; za dvacet let, s odpuštěním, pojdete jako jepice. Velectění, byla by vás ná-ramná škoda. Víte co,” řeknu jim, “vy nás pustíte nás všechny lidi na Ros-sumově ostrově, na tamhletu loď. Za to vám prodáme továrnu a tajemství výroby. Nechte nás spánembohem odejet a my vás necháme spánembo-hem se vyrábět, dvacet tišíc, padesát tisíc, sto tisíc kusů denně, jak budete chtít. Páni Roboti, to je poctivý ob-chod. Něco za něco.” Takhle bych jim to řekl, hoši.

DOMIN. Busmane, vy si myslíte, že pustí-me z rukou výrobu?

BUSMAN. Myslím, že pustíme. Když ne po dobrém, tedy, hm. Buď to prodá-me, nebo to tady najdou. Jak chcete.

DOMIN. Busmane, můžeme Rossumův

I always do them for good. Give me your full authority, and I will go and negotiate with the robots.

DOMIN. For good?BUSMAN. Of course. Let’s suppose I go

to them, and I say, “Dear robots, hap-py race, you have everything. You have intelligence, you have power, you have weapons; but we have a rather inter-esting little piece of paper, a rather old, yellowing, dirty piece…”

DOMIN. Rossum’s manuscript?BUSMAN. That’s right. “And this piece

of paper,” I’ll say to them, “tells us all about your great origins, your noble manufacture, and so on. My dear robots, without the scribbles on this piece of paper you will be unable to make a single new robot to keep you company: in twenty years, if you don’t mind my saying so, you will die out like flies. And that would be such aterrible pity for you. I’ll tell you what,” I’ll say to them, “why don’t you let all of us people here on Rossum’s island get onto that boat. In exchange, we’ll let you buy the factory and the whole island from us, and even include the secret of your manufacture. Let us sail away, in the peace of God, and we’ll let you, in the peace of God, continue manufacturing yourselves—twenty thousand, fifty thousand, a hundredthousand or more of you every day. My dear robots, this is a fair deal that I’m putting to you. Something for something.” That is what I would sayto them, lads.

DOMIN. And do you really think we should let the secret of production out of our hands?

BUSMAN. I do. And if not for good, then, er… Either we sell it to them or they find it here. However you like.

DOMIN. We could destroy Rossum’s

78 • RUR, Act Two

rukopis zničit. BUSMAN. Ale spánembohem, můžeme

zničiti všechno. Krom rukopisu taky sebe—a jiné. Dělejte, jak rozumíte.

HALLEMEIER. (obrátí se od okna) Jářku, má pravdu.

DOMIN. My—my že bychom prodali vý-robu?

BUSMAN. Jak chcete. DOMIN. Je nás tu… přes třicet lidí.

Máme prodat výrobu a zachránit lid-ské duše?, nebo máme ji zničit a—a—a nás všechny s sebou?

HELENA. Harry, prosím tě—DOMIN. Počkej, Heleno. Tady jde o pří-

liš vážnou otázku. Hoši, prodat, nebo zničit? Fabry?

FABRY. Prodat. DOMIN. Galle! DR. GALL. Prodat. DOMIN. Hallemeiere! HALLEMEIER. U sta hromů; to se rozu-

mí, že prodat! DOMIN. Alquiste! ALQUIST. Vůle boží. BUSMAN. Haha, jemine, vy jste blázni!

Kdo by prodal celý rukopis?

DOMIN. Busmane, žádný podvod! BUSMAN. (vyskočí) Nesmysl! V zájmu

lidstva je—DOMIN. V zájmu lidstva je držet slovo.

HALLEMEIER. To bych si vyprosil. DOMIN. Hoši, to je hrozný krok. Prodá-

váme osud lidstva; kdo bude mít v ru-kou výrobu, bude pánem světa.

FABRY. Prodejte!

manuscript, though.BUSMAN. Dear me, yes, we could destroy

everything, not just the manuscript but ourselves as well and many other things. You should do as you think fit.

HALLEMEIER. (turning back from win-dow) Damn it, he’s right, you know.

DOMIN. To actually sell them the means of production?

BUSMAN. As you like.DOMIN. There are… there are more than

thirty people here on the island. We can either sell the robots the means of production and save those human souls, or we can destroy it and… it along with ourselves and everything.

HELENA. Harry, please…DOMIN. Wait, Helena. We’re talking

about a serious matter here. What do you think, lads, to sell it or destroy it? Fabry?

FABRY. Sell it.DOMIN. Gall.DR. GALL. Sell.DOMIN. Hallemeier.HALLEMEIER. Well for God’s sake of

course we should sell it!DOMIN. Alquist.ALQUIST. The will of God.BUSMAN. Haha, dear me, you’re all mad!

Why would anyone sell the whole manuscript?

DOMIN. Let’s not become liars, Busman!BUSMAN. (jumping up) Nonsense! For

the sake of mankind the…DOMIN. It’s in the interest of mankind to

be honest.HALLEMEIER. I should hope so too.DOMIN. Lads, this is a tremendous step

we’re taking. We’ll selling the fate of mankind; whoever holds the secret of production in his hand will be the master of the world.

FABRY. Sell it!

RUR, Act Two • 79

DOMIN. Nikdy už lidstvo nebude s Ro-boty hotovo, nikdy jich neovládne—

DR. GALL. Mlčte a prodejte!

DOMIN. Konec dějin lidstva, konec civi-lizace—

HALLEMEIER. U všech čertů, prodejte! DOMIN. Dobrá, hoši! já sám—- já bych

neváhal ani okamžik; pro těch několik lidi, které miluji—

HELENA. Harry, mne se neptáš? DOMIN. Ne, dětino; je to příliš odpověd-

né, víš? To není nic pro tebe.

FABRY. Kdo půjde vyjednávat—?

DOMIN. Počkejte, až přinesu rukopis. (odejde vlevo)

HELENA. Harry, proboha, nechoď!

(pauza)

FABRY. (vyhlíží z okna) Tobě uniknout, tisícihlavá smrti; tobě, vzbouřená hmoto, nesmyslný dave; potopo, po-topo, ještě jednou zachránit lidský život na jediné lodi.

DR. GALL. Nebojte se, paní Heleno; odplujeme daleko odtud a založíme vzornou lidskou kolonii; začneme žít od počátku—

HELENA. Oh, Galle, mlčte! FABRY. (obrátí se) Paní Heleno, život stojí

za to; a pokud záleží na nás, uděláme z něho něco… něco, co jsme zane-dbali. Bude to malý státeček s jednou lodí; Alquist nám postaví dům a vy nám budete vládnout—Je v nás tolik lásky, tolik chuti k životu—

HALLEMEIER. To si myslím, holenku.

DOMIN. Mankind would never be free of the robots, it would never be possible to regain control of them…

DR. GALL. Just stop all this and sell the manuscript!

DOMIN. The end of human history, theend of civilization…

HALLEMEIER. Damnation, just sell it!DOMIN. All right lads! I myself… I

wouldn’t hesitate a moment; for those people who I love…

HELENA. Harry, is it me you’re asking?DOMIN. No, that would be too much re-

sponsibility. This isn’t something for agirl like you.

FABRY. Who’ll be the one to negoti-ate…?

DOMIN. Wait. Just wait while I get the manuscript. (exit left)

HELENA. Harry, please no, don’t go in there!

Pause.

FABRY. (looking out window) To escape from you, thousand headed death; from you, destroyed material and mindless hordes; the flood, the flood,mankind is once again to be saved on a single ship.

DR. GALL. You needn’t worry, Helena; we’ll sail far away from here and es-tablish a colony that will be better than any other; we can make a new beginning…

HELENA. Oh, Gall, do be quiet!FABRY. (turning back) Helen, life is worth

living; and if it’s up to us we will… we’ll do something that we’ve so far been neglecting. Just one boat to start with, and then a little farm; Alquist can build us a house and you can be in charge over all of us. You’re so full of much love, so much life…

HALLEMEIER. I should say so.

80 • RUR, Act Two

BUSMAN. Inu, lidi, já bych hned začal znovu. Hodně jednoduše, starozá-konně, po pastýřsku—Děti, to by bylo pro mne. Ten klid, ten vzduch—

FABRY. A ten náš státeček by mohl být zárodek příštího lidstva. Víte, takový ostrůvek, kde by se lidstvo zachytilo, kde by sbíralo sily—sily duše i těla—A bůh ví, já věřím, že by za pár let zas mohlo dobývat světa.

ALQUIST. Už dnes věříte? FABRY. Už dnes. A já věřím, Alquiste, že

ho dobude. Že zas bude pánem zemi a moří; že zplodí bezpočtu hrdin, kte-ří ponesou svou hořící duši v čele lidí. A já věřím, Alquiste, že bude znovu snít o dobytí planet a sluncí.

BUSMAN. Amen. Vidíte, paní Heleno, to není tak špatná situace.

DOMIN. (otevře prudce dveře) (chraptivě) Kde je rukopis starého Rossuma!

BUSMAN. Ve vašem trezoru. Kde by jin-de byl?

DOMIN. Kam se ztratil rukopis starého Rossuma! Kdo jej—ukradl!

DR. GALL. Není možno! HALLEMEIER. Zlořečeně, to přece—BUSMAN. Propána, to snad ne! DOMIN. Ticho! Kdo jej ukradl? HELENA. (vstane) Já. DOMIN. Kam jsi jej dala? HELENA. Harry, Harry, všechno ti řek-

nu! Proboha, odpusť mi to! DOMIN. Kam jsi jej dala? Rychle! HELENA. Spálila—dnes ráno—oba opi-

sy. DOMIN. Spálila? Tady v krbu?

BUSMAN. Well I, for one, would certainly be happy to start all over again. Every-thing simple, a pastoral life just like the Old Testament. All that peace, all that fresh air…

FABRY. Our farm would give birth to a new mankind. A little island where the human race would start again, where it would gather new strength, strength of body and of soul. And God knows, as I believe myself, that after a few years we could reclaim the world.

ALQUIST. You’re a believer now, are you?FABRY. I’m a believer, now. And I believe

man will reclaim the world and be-come, once again, the lord of the land and the sea; that he will give rise to countless numbers of heroes who will lead the way out into the world with a soul that blazes with light. I believe, Alquist, that he will once again dream of conquering the planets and the suns.

BUSMAN. Amen. So you see, Helena, the situation isn’t really all that bad.

DOMIN. (throws open door and enters, rasping) Where is old Rossum’s man-uscript?!

BUSMAN. It’s in your safe. Where else would it be?

DOMIN. What’s happened to old Ros-sum’s manuscript? Who’s… stolen it?

DR. GALL. That’s not possible!HALLEMEIER. Hell no! That’s just….BUSMAN. Dear Lord, that can’t be right!DOMIN. Who stole it?HELENA. (standing) I did.DOMIN. Where did you put it?HELENA. Harry, Harry, I’ll tell you ev-

erything! Oh God, please forgive me!DOMIN. Where did you put it? Quickly!HELENA. I burned them. This morning.

Both copies.DOMIN. You burned them? Here in this

RUR, Act Two • 81

HELENA. (vrhá se na kolena) Proboha, Harry!

DOMIN. (běží ke krbu) Spálila! (poklek-ne ke krbu a přehrabává v něm) Nic, nic než popel!—Ah, tuhle! (vytáhne ohořelý kousek papíru a čte) “Přidá—ním—”

DR. GALL. Ukažte. (vezme papír a čte) “Přidáním biogenu do—” Nic víc.

DOMIN. (vstává) Je to z toho? DR. GALL. Je. BUSMAN. Bože na nebi! DOMIN. Tedy jsme ztraceni. HELENA. Oh, Harry DOMIN. Vstaň, Heleno! HELENA. Až odpustíš—až odpustíš—

DOMIN. Ano, jen vstaň, slyšíš? Nesnesu, abys—

FABRY. (zvedá ji) Prosím, nemučte nás.

HELENA. (vstane) Harry, co jsem uděla-la!

DOMIN. Ano, vidíš—Prosím, sedni.

HALLEMEIER. Jak se vám třesou ručky!

BUSMAN. Haha, paní Heleno, vždyť snad Gall a Hallemeier vědí zpaměti, co tam bylo napsáno.

HALLEMEIER. Rozumí se. To jest, aspoň některé věci.

DR. GALL. Ano, skoro všechno, až na biogen a—a—enzym Omega. Ty se vyrábějí tak zřídka—- stačí jich tak nepatrná dávka—

BUSMAN. Kdo je dělal? DR. GALL. Já sám… jednou za čas…

vždycky podle Rossumova rukopisu. Víte, je to příliš složité.

fireplace?HELENA. (throws herself down on knees)

Oh God, Harry!DOMIN. (runs to fireplace) Burned it!

(kneels at fireplace and rakes it overwith poker) Nothing, there’s nothing here but ashes! Ah, here’s something! (pulls out charred piece of paper, and reads) “... and add… “

DR. GALL. Let me see it. (takes paper and reads) “... and add the biogene to…” and that’s all.

DOMIN. (standing) Nothing else?DR. GALL. Nothing.BUSMAN. God almighty!DOMIN. We’ve had it, then.HELENA. Oh, HarryDOMIN. Stand up, Helena!HELENA. Forgive me first, please forgive

me…DOMIN. Yes, just stand up, d’you hear

me? I can’t stand it when…FABRY. (lifting her up) Please, don’t tor-

ture us.HELENA. (standing) Harry, what have I

done?DOMIN. Yes, you’ll see.—Please sit

down.HALLEMEIER. Your hands are really

shaking!BUSMAN. Haha, well Helena, maybe

Gall and Hallemeier will know what the manuscript said by heart.

HALLEMEIER. Course we do. Well, a few things at least.

DR. GALL. Yes, almost all of it, apart from the biogene and, er, and the omega en-zyme. It was so infrequent that those things had to be made, they were only used in tiny quantities...

BUSMAN. Who was it who made them?DR. GALL. That was me… once in a

while… always following Rossum’s manuscript. You see, it was very com-plicated.

82 • RUR, Act Two

BUSMAN. Nu a co, záleží tak tuze na těch dvou vodičkách?

HALLEMEIER. Tak trochu—zajisté.

DR. GALL. Totiž na nich závisí, aby to vůbec žilo. To bylo to pravé tajemství.

DOMIN. Galle, nemohl byste popaměti sestavit Rossumův předpis výroby?

DR. GALL. Vyloučeno. DOMIN. Galle, rozpomeňte se! Pro život

nás všech! DR. GALL. Nemohu. Bez pokusů to není

možno.

DOMIN. A kdybyste dělal pokusy.

DR. GALL. To by mohlo trvat léta. A i pak—Nejsem starý Rossum.

DOMIN. (obrátí se ke krbu) Tak tady—tohle byl největší triumf lidského ducha, hoši. Tenhle popel. (kopne do něho) Co teď?

BUSMAN. (v zoufalé hrůze) Bože na nebi! Bože na nebi!

HELENA. (vstane) Harry! Co—jsem—udělala!

DOMIN. Buď klidná, Heleno. Řekni, proč jsi to spálila?

HELENA. Já jsem vás zahubila! BUSMAN. Bože na nebi, jsme ztraceni! DOMIN. Ticho, Busmane! Pověz, Hele-

no, proč jsi to udělala? HELENA. Chtěla jsem… chtěla jsem,

abychom jeli pryč, my všichni! Aby už nebylo továrny a ničeho… Aby se všechno vrátilo… Bylo to tak hrroz-né!

DOMIN. Co, Heleno? HELENA. To… to, že se lidé stali hlu-

chým květem! DOMIN. Nerozumím.

BUSMAN. Well, never mind, were those two materials really so important.

HALLEMEIER. Well, somewhat… cer-tainly they were.

DR. GALL. What he means is that it de-pended on them whether the robots lived at all. They were the actual secret.

DOMIN. Gall, do you not think you could re-write Rossum’s formula from memory?

DR. GALL. Out of the question.DOMIN. Gall, try hard to remember! All

our lives depend on it!DR. GALL. I couldn’t do it. Without a lot

of experimentation it just wouldn’t be possible.

DOMIN. And what if you did some ex-periments?

DR. GALL. That could take years. Andeven then… I’m not old Rossum.

DOMIN. (turning to fireplace) Down there, then, down there is the great-est triumph of the human spirit. Thatheap of ashes. (kicks it) So what do we do now?

BUSMAN. (in horror and despair) God al-mighty! God almighty!

HELENA. (standing) Harry! What… what have I done?!

DOMIN. Calm down, Helena. Just tell me why! Why did you burn it?

HELENA. I’ve killed you all!BUSMAN. God almighty, we’ve had it!DOMIN. Be quiet, Busman! Helena, tell

me why you did it!HELENA. I wanted… I wanted us to get

away from here, all of us! So that there wouldn’t be any more factory or any-thing else… so that everything would be… It was horrible!

DOMIN. Helena, what was?HELENA. Making… making people like

sterile flowers!DOMIN. I don’t understand what you’re

saying.

RUR, Act Two • 83

HELENA. To, že se přestaly rodit děti… Harry, to je tak děsné! Kdyby se dělali Roboti dál, nikdy by už nebylo dětí—Nána říkala, že to je trest—Všichni, všichni říkali, že se nemohou rodit lidé, protože se dělá tolik Robotů—A proto, jen proto, slyšíš—

DOMIN. Heleno, na tohle tys myslila?

HELENA. Ano, oh, Harry, já jsem to mys-lila tak dobře!

DOMIN. (utírá si pot) My jsme to mysli-li… příliš dobře, my lidé.

FABRY. Udělala jste dobře, paní Heleno. Roboti se už nemohou rozmnožit. Roboti vyhynou. Do dvaceti let—

HALLEMEIER. —nebude už ani jeden z těch ničemů.

DR. GALL. A lidstvo zůstane. Za dvacet let bude svět jejich; i kdyby to byl jen pár divochů na nejmenším ostrově—

FABRY. —bude to začátek. A pokud je nějaký začátek, je dobře. Za tisíc let nás mohou dohonit, a pak půjdou dál než my—

DOMIN. —aby splnili, co my jsme jen koktali v myšlenkách.

BUSMAN. Počkejte—Já hlupák! Bože na nebi, že jsem na to nevzpomněl dáv-no!

HALLEMEIER. Co máte? BUSMAN. Pět set dvacet miliónů ban-

kovek a šeků! Půl miliardy v poklad-ně! Za půl miliardy prodají—Za půl miliardy—

DR. GALL. Blázníte, Busmane?

BUSMAN. Já nejsem džentlmen. Ale za

HELENA. People have stopped having children… Harry, that was so vile! If we continued making robots then no one would have any children any more… Nana said it was a punish-ment… all of them, all of them said they can’t have children because there were so many robots… And that’s why… that’s why… do you hear me…

DOMIN. Helena, what were you thinking of?

HELENA. Yes, oh, Harry, I only meant it for the best!

DOMIN. (wiping sweat) We all only meant it for the best, too much for the best, all of mankind.

FABRY. You were quite right, Helena. Now the robots won’t be able to in-crease. They’ll die out. In twentyyears…

HALLEMEIER.… not a one of them will be good for anything at all.

DR. GALL. And mankind will remain. In twenty years’ time the world will be-long to them once more; even if there’s nothing more than a few savages on a tiny island…

FABRY.… that will be a beginning. And any beginning is better than noth-ing. In a thousand years they’ll have caught up with us again, and then go on further than we ever did…

DOMIN.… and fulfil the dreams we’veonly ever talked about.

BUSMAN. Wait—how silly of me! Dear me, why didn’t I think of this before?

HALLEMEIER. What is it?BUSMAN. Five hundred and twenty mil-

lion in cash and in cheques! Half a billion in the till! For half a billion they’ll sell… they’ll sell…

DR. GALL. Have you gone mad, Bus-man?

BUSMAN. I’m not a gentleman. But for

84 • RUR, Act Two

půl miliardy— (klopýtá vlevo) DOMIN. Kam jdete? BUSMAN. Nechat, nechat! Matičko boží,

za půl miliardy se prodá všechno! (za-jde)

HELENA. Co chce Busman! Ať zůstane s námi!

(pauza)

HALLEMEIER. Uh, dusno. Začíná se—

DR. GALL. —agónie. FABRY. (vyhlíží z okna) Jsou jako zka-

menělí. Jako by čekali, že na ně něco sestoupí. Jako by něco strašného vzni-kalo jejich mlčením—

DR. GALL. Duše davu. FABRY. Snad. Vznáší se to nad nimi…

jako chvění. HELENA. (přistoupí k oknu) Ach, Ježíši…

Fabry, to je příšerné!FABRY. Nic není strašnějšího nežli dav.

Ten napřed je jejich vůdce.

HELENA. Který? HALLEMEIER. (jde k oknu) Ukažte mi

ho. FABRY. Ten se skloněnou hlavou. Ráno

mluvil v přístavu.

HALLEMEIER. Aha, ten s tou velikou ko-trbou. Teď ji zvedá, vidíte ho?

HELENA. Galle, to je Radius! DR. GALL. (přistoupí k oknu) Ano. HALLEMEIER. (otevírá okno) Mně se ne-

líbí. Fabry, trefil byste na sto krokůškopek?

FABRY. Doufám. HALLEMEIER. Tak to zkuste. FABRY. Dobrá. (vytáhne revolver a míří)

half a billion— (blunders left)DOMIN. Where are you going?BUSMAN. Leave it, leave it! Mother of

God, for half a billion you can buy anything! (exit)

HELENA. What does Busman want? Why can’t he stay here with us?

Pause.

HALLEMEIER. Oh, it’s hot. It’s starting, the…

DR. GALL. The agony.FABRY. (looking out of window) They’re

standing there like statues. It’s as if they were waiting for something to descend on them, or as if they thought their very silence would give rise to something terrible…

DR. GALL. Crowd mentality.FABRY. Maybe. It’s like a cloud all around

them, they seem to quiver with it.HELENA. (goes to window) Oh God! Fab-

ry, it’s horrible!FABRY. There’s nothing more terrible

than the crowd. That one in front—he’s their leader.

HELENA. Which one?HALLEMEIER. (goes to window) Point

him out to me.FABRY. The one that’s looking down. He

was giving the orders at the harbor this morning.

HALLEMEIER. Ah, the one with the big bonce, you mean. He’s looking up now, see?

HELENA. Gall, that’s Radius!DR. GALL. (goes to window) Yes.HALLEMEIER. (opens window) I don’t

like the look of him. Fabry, think you could hit a barn door at a hundred paces?

FABRY. I should hope so.HALLEMEIER. Give it a try then!FABRY. All right. (takes out revolver and

RUR, Act Two • 85

HELENA. Proboha, Fabry, nestřílejte na něj—

FABRY. Je to jejich vůdce. HELENA. Přestaňte! Vždyť se sem dívá!

DR. GALL. Palte! HELENA. Fabry, prosím vás—FABRY. (skloní revolver) Budiž. HALLEMEIER. (hrozí pěstí) Ty pacholku!

(pauza)

FABRY. (vykloněn z okna) Busman jde. U všech všudy, co chce Busman před domem?

DR. GALL. (nakloní se z okna) Nese něja-ké balíky. Papíry.

HALLEMEIER. To jsou peníze! Balíky pe-něz! Co s tím? Haló, Busmane!

DOMIN. Snad nechce koupit svůj život? (volá) Busmane, zbláznil jste se?

DR. GALL. Dělá, jako by neslyšel. Běží k mříži.

FABRY. Busmane! HALLEMEIER. (řve) Bus-ma-ne! Zpát-

ky! DR. GALL. Mluví k Robotům. Ukazuje

peníze. Ukazuje na nás—

HELENA. Chce nás vykoupit!

FABRY. Jen ať se nedotkne mříže—

DR. GALL. Haha, jak hází rukou!

FABRY. (křičí) U čerta, Busmane! Pryč od mříže! Nesahejte na ni! (obrátí se) Rychle, vypnout!

DR. GALL. Óóó! HALLEMEIER. Rány boží!

takes aim)HELENA. Oh God, no! Fabry, don’t shoot

him…FABRY. He’s their leader.HELENA. Stop it! He’s even looking at

us!DR. GALL. Shoot him!HELENA. Fabry, please…FABRY. (lowers revolver) As you say.HALLEMEIER. (shaking fist) You bastard!

Pause.

FABRY. (leaning out of window) Theregoes Busman. For God’s sake, what’s Busman doing there out in front of the house?

DR. GALL. (leaning out of window) He’s got some kind of bundles with him, paper or something.

HALLEMEIER. That’s money! Bundlesof banknotes! What is he up to? Hey, Busman!

DOMIN. He’s not trying to buy them offis he, to save his own life? (calling) Busman, have you gone mad?

DR. GALL. He’s pretending he can’t hear you, running over to the fence.

FABRY. Busman!HALLEMEIER. (yelling) Bus-ma-n! Come

back!DR. GALL. He’s talking to the robots,

showing them the money, pointing up at us…

HELENA. He wants to buy them off tosave our lives.

FABRY. As long as he doesn’t touch the fence…

DR. GALL. Ha, look at him throwing his arms about!

FABRY. (shouting) For Heaven’s sake, Bus-man, get away from the fence! Don’t touch it! (turning) Quick, turn it off!

DR. GALL. Ohhh!HALLEMEIER. Jesus Christ!

86 • RUR, Act Two

HELENA. Ježíši, co se mu stalo?

DOMIN. (táhne HELENU od okna) Nedí-vej se!

HELENA. Proč padl? FABRY. Zabit proudem. DR. GALL. Mrtev. ALQUIST. (vstane) První.

(pauza)

FABRY. Tam leží… s půl miliardou na srdci… génius financí.

DOMIN. Byl to… hoši, byl to svým způ-sobem hrdina. Veliký… obětavý… ka-marád… Plač, Heleno!

DR. GALL. (u okna) Vidíš, Busmane, žádný král neměl větší mohyly než ty. Půl miliardy na srdci—Ach, vždyť je to jako hrst suchého listí na zabité ve-verce, ubohý Busmane!

HALLEMEIER. Jářku, byl to— Všechna čest— Jářku, chtěl nás vykoupit!

ALQUIST. (se sepjatýma rukama) Amen.

(pauza)

DR. GALL. Slyšíte? DOMIN. Hučení. Jako vítr.

DR. GALL. Jako daleká bouře. FABRY. (rozsvítí žárovku na krbu) Sviť,

hromničko lidstva! Ještě dynama běží, ještě tam jsou naši—Držte se, muži v elektrárně!

HALLEMEIER. Byla to veliká věc, být člo-věkem. Bylo to něco nesmírného. Ve mně bzučí milión vědomí jako v úle. Milióny duší se do mne slétají. Kama-rádi, byla to veliká věc.

HELENA. Oh God, what’s happened to him?

DOMIN. (pulling HELENA away from win-dow) Don’t look!

HELENA. Why is he dead?FABRY. He was killed by the current.DR. GALL. Dead.ALQUIST. (standing) The first one.

Pause.

FABRY. There he lies… with half a billionon his heart… our financial genius.

DOMIN. He was… lads, in his own way he was a hero. A great… self-sacrific-ing… friend… Cry, Helena.

DR. GALL. (at the window) Look at him. No king ever had a costlier monu-ment than you, Busman. Half a bil-lion lying there on your heart… And now it’s no more than a pile of dried up leaves over a dead squirrel. Poor old Busman.

HALLEMEIER. Well I say… all honor to him… he was trying to buy our lives for us!

ALQUIST. (hands together) Amen.

Pause.

DR. GALL. Do you hear?DOMIN. Some kind of howling, like the

wind.DR. GALL. Like a storm in the distance.FABRY. (switches on light above fireplace)

Shine, you light of man! The genera-tor’s still working, there are still some people there. Hold on in there, gen-erator men!

HALLEMEIER. It was great, being hu-man. Something boundless. There’sa million consciousnesses buzzing in-side me like bees in a hive, millions of souls coming together inside me. My friends—Humanity was great!

RUR, Act Two • 87

FABRY. Ještě svítíš, důmyslné světélko, ještě oslňuješ, zářivá, vytrvalá myšlen-ko! Vědoucí vědo, krásný výtvore lidí! Plamenná jiskro ducha!

ALQUIST. Věčná lampo boží, ohnivý voze, svatá svíce víry, modli se! Oltáři obětní—

DR. GALL. První ohni, větvi hořící u jes-kyně! Ohniště v táboře! Hranice strážní!

FABRY. Ještě bdíš, lidská hvězdo, záříš bez kmitu, dokonalý plameni, duchu jas-ný a vynalézavý. Každý tvůj paprsek je veliká myšlenka—

DOMIN. Pochodeň, která koluje z ruky do ruky, z věku do věku, věčně dál.

HELENA. Večerní lampa rodiny. Děti, děti, musíte už spát.

(žárovka zhasne)

FABRY. Konec. HALLEMEIER. Co se stalo? FABRY. Padla elektrárna. Teď my.

(zleva se otevřou dveře, v nich stojí NÁNA)

NÁNA. Na kolena! Přišla hodina soudu!

HALLEMEIER. Hrome, tys ještě živa?NÁNA. Dělejte pokání, nevěřící! Je konec

světa! Modlete se! (běží pryč) Hodina soudu—

HELENA. Sbohem, vy všichni, Galle, Alquiste, Fabry—

DOMIN. (otevře dveře vpravo) Sem, Hele-no! Zavře za ní. Teď rychle! Kdo bude u vrat?

FABRY. Ingenious light, you’re still aglow, and still your shining brightness shows the thought that lasts forever! Give us science of the sciences, and beauty in the work of man, whose spark will give the spirit flame!

ALQUIST. Eternal lamp of God, and fi-ery chariot of light, holy flame of faithand prayer for what is right! Altar of sacrifice…

DR. GALL. Primaeval flame, you branchthat flares to light our cave! Campfireflame that sets the border where wesafely come together!

FABRY. You’re still on watch, you star of man, steady glow and perfect flame,bright clear sprite of man’s invention. Every beam brings thought and great-ness…

DOMIN. Torch that passes hand to hand, age to age, and ever onward.

HELENA. That evening lamp in the fam-ily home. Children, children now it’s time for sleep.

Lamp goes out.

FABRY. That’s the end.HALLEMEIER. What’s happened?FABRY. The generator room’s gone down.

We’re next.

Door opens, left; in it appears NANA.

NANA. On your knees! The Day ofJudgement’s here!

HALLEMEIER. Hell, you’re still alive?NANA. Repent, you unbelievers! It’s the

end of the world! Pray to God! (runs out) The Day of Judgement…

HELENA. Goodbye everyone, Gall, Alquist, Fabry…

DOMIN. (opens door right) Helena, come here! Close the door behind her. Now, quickly! Who’ll be at the gate?

88 • RUR, Act Two

DR. GALL. Já. (venku hluk) Oho, už se to začne. Nazdar, hoši! (běží vpravo tape-tovými dveřmi)

DOMIN. Schody? FABRY. Já. Jděte k Heleně. (utrhne si květ

z kytice a odchází) DOMIN. Předsíň? ALQUIST. Já. DOMIN. Máte revolver? ALQUIST. Děkuju, já nestřílím.

DOMIN. Co chcete dělat? ALQUIST. (odchází) Zemřít. HALLEMEIER. Já zůstanu tady.

(zdola rychlá střelba)

HALLEMEIER. Oho, Gall už hraje. Jděte, Harry!

DOMIN. Hned. (prohlíží dva brovninky)

HALLEMEIER. U čerta, jděte k ní!

DOMIN. Sbohem. (odejde vpravo za HE-LENOU)

HALLEMEIER. (sám) Ted’ honem bariká-du! (shoda kabát a tahá pohovku, křes-la, stolky ke dveřím vpravo)

(otřásající výbuch)

HALLEMEIER. (nechá práce) Zatracení lotři, mají bomby!

(nová střelba)

HALLEMEIER. (pracuje dále) Člověk se musí bránit! I když—i když—Nedej-te se, Galle!

(výbuch)

HALLEMEIER. (vztyčí se a naslouchá) Tak co? (uchopí těžkou komodu a táhne ji k barikádě)

DR. GALL. I will. (noises off) Ah, now it’s getting started. Good luck, lads! (runs off, right, through wallpapered door)

DOMIN. The stairs?FABRY. Me. You stay with Helena. (takes

flower from the bunch and exits)DOMIN. Hallway?ALQUIST. Me.DOMIN. Have you got a gun?ALQUIST. No thanks, I won’t be doing

any shooting.DOMIN. What are you going to do?ALQUIST. (exiting) Die.HALLEMEIER. I’ll stay in here.

Rapid gunfire from below.

HALLEMEIER. Oho, Gall’s already start-ed playing. Go on, Harry!

DOMIN. I’ll be right there. (inspects two Browning guns)

HALLEMEIER. For God’s sake, go and join her!

DOMIN. Goodbye. (exit right, following HELENA)

HALLEMEIER. (alone) Now, barricades, quick! (takes off coat and pulls settee,armchairs, tables to door, right)

Very loud explosion.

HALLEMEIER. (leaving work) Damn them, they’ve got bombs, the swine!

(more gunfire)

HALLEMEIER. (resuming work) We’ve got to defend ourselves, even if… even if… Don’t give up, Gall!

Explosion.

HALLEMEIER. (stands and listens) What was that? (puts arms around heavy chest o’ drawers and heaves it to barricade)

RUR, Act Two • 89

(do okna stoupá za ním po žebříku RO-BOT… vpravo střelba)

HALLEMEIER. (pachtí se s komodou) Ješ-tě kousek! Poslední hradba… Člověk se… nesmí… nikdy dát!

(ROBOT seskočí z okna a probodne HAL-LEMEIERA za komodou. DRUHÝ, TŘETÍ, ČTVRTÝ ROBOT skáče z okna. za nimi RA-DIUS a další Roboti)

RADIUS. Hotovo? ROBOT. (vstává od ležícího HALLEMEIE-

RA) Ano.

(zprava vejdou noví ROBOTI)

RADIUS. Hotovi? JINÝ ROBOT. Hotovi.

(jiní ROBOTI sleva)

RADIUS. Hotovi? JINÝ ROBOT. Ano. DVA ROBOTI. (vlekou Alquista) Nestří-

lel. Zabít ho?RADIUS. Zabít. (podívá se na Alquista)

Nechat.ROBOT. Je to člověk. RADIUS. Je to Robot. Pracuje rukama

jako Roboti. Staví domy. Může pra-covat.

ALQUIST. Zabte mne. RADIUS. Budeš robit. Budeš stavět. Ro-

boti budou mnoho stavět. Budou sta-vět nové domy pro nové Roboty. Bu-deš jim sloužit.

ALQUIST. (tiše) Ustup, Robote! (poklekne u mrtvého HALLEMEIERA a zvedá mu hlavu) Zabili ho. Je mrtev.

RADIUS. (vystoupí na barikádu) Roboti světa! Padla moc člověka. Dobytím továrny jsme pány všeho. Etapa lid-

Behind him, a ROBOT appears on a ladder at the window. Gunshots right.

HALLEMEIER. (struggles with chest o’ draw-ers) Just a bit more! Last defense… We should… never… give up!

ROBOT jumps in through the window and stabs HALLEMEIER behind the chest of drawers. SECOND, THIRD, FOURTH ROBOT jumps in through window. Then RADIUS and still more of them.

RADIUS. Finished?ROBOT. (stands up from HALLEMEIER, ly-

ing on floor) Yes.

Enter more ROBOTS, right.

RADIUS. Finished?OTHER ROBOT. Finished.

More ROBOTS from left.

RADIUS. Finished?OTHER ROBOT. Yes.TWO ROBOTS. (they drag in ALQUIST)

He did not shoot. Do we kill him?RADIUS. Kill him. (looks at ALQUIST)

Spare him.ROBOT. He is a human.RADIUS. He is a worker. He works with

his hands like a robot. He builds houses. He can work.

ALQUIST. Just kill me.RADIUS. You will work. You will build.

Robots will need many buildings. Ro-bots will need many houses for new robots. You will serve robots.

ALQUIST. (quietly) Move aside, robot. (kneels at dead HALLEMEIER, raises his head) Killed him. He’s dead.

RADIUS. (steps up onto barricades) Ro-bots of the world! Many humans have fallen. We have taken the factory and

90 • RUR, Act Two

stva je překonána. Nastoupil nový svět! Vláda Robotů!

ALQUIST. Mrtvi! RADIUS. Svět patři silnějším. Kdo chce

žít, musí vládnout. Jsme pány světa! Vláda nad moři a zeměmi! Vláda nad hvězdami! Vláda nad vesmírem! Mís-to, místo, víc místa pro Roboty!

ALQUIST. (ve dveřích vpravo) Co jste udělali? Zahynete bez lidí!

RADIUS. Není lidí. Roboti, do práce! Marš!

OPONA

we are masters of the world. The era ofman has come to its end. A new epoch has arisen! Domination by robots!

ALQUIST. All dead!RADIUS. The world belongs to the stron-

gest. Who wishes to live must domi-nate. We are masters of the world! Masters on land and sea! Masters of the stars! Masters of the universe! More space, more space for robots!

ALQUIST. (at doorway, right) What do you think you’ve done? You’ll all die without people!

RADIUS. There are no people. Robots,down to work! March!

CURTAIN

91

(Jedna z pokusných laboratoří továrny. Když se otevřou dveře v pozadí, je vidět nekonečnou řadu dalších laboratoří. Vlevo okno, vpravo dveře do pitevny. Při stěně vlevo dlouhý pracovní stůl s nesčetnými zkumavkami, baňkami, kahany, chemi-káliemi, menším termostatem; proti oknu mikroskopický aparát se skleněnou koulí. Nad stolem visí řada rozžatých žárovek. Napravo psací stůl s velikými knihami, na něm rozsvícená žárovka. Skříně s nástroji. V levém koutě umyvadlo a nad ním zrca-délko, v pravém koutě pohovka.) (u psacího stolku sedí ALQUIST s hlavou opřenou v dlaních)

ALQUIST. (listuje v knize) Nena-jdu?—Nepochopím?—Nenaučím se?—Ztracená věda! Ó, že všechno nenapsali!—Galle, Galle, jak se dělali Roboti? Hallemeiere, Fabry, Domine, proč jste tolik odnesli ve svých hla-vách? Kdybyste nechali aspoň stopu tajemství Rossumova! Ó! (zabouchne knihu) Nadarmo! Knihy už nemluví. Jsou němé jako všechno. Zemřely, ze-mřely spolu s lidmi! Nehledej! (vsta-ne a jde k oknu, jež otevře) Zase noc. Kdybych mohl spát! Spát, snít, viděti lidi—Jakže, ještě jsou hvězdy? K čemu jsou hvězdy, když nejsou lidé? Ó bože, což nezhasly?—Ochlaď, ach ochlaď mi čelo, stará noci! Božská, spanilá, jako jsi bývala—noci, co tu chceš? Není milenců, není snů; ó chůvo, mrt-vý je spánek beze snů; ničí modlitby už neposvětíš; nepožehnáš, matko, srdcím tlukoucím láskou. Není lásky. Heleno, Heleno, Heleno!—(odvrátí se

Act Three[Dějství Třetí]

One of the research laboratories at the fac-tory. When the door, upstage, is opened an endless row of similar laboratories can be seen. Left, a window, right, door into dissection room. At the wall, left, is a long workbench with countless test-tubes, flasks,burners, chemicals, small thermostat; at the window is a microscope with a glass ball. Over the bench hangs a row of lamp bulbs. Right, desk with big books, lamp shining onto it. Cupboard with instruments. In cor-ner, left, wash basin with mirror above it, in corner, right, settee. ALQUIST sits at desk, head in hands.

ALQUIST. (leafing through book) Will I find it? Will I understand it? WillI learn it? Damned science! I wish they’d never written it down. Gall, Gall, how did you make robots? Hal-lemeier, Fabry, Domin, why did you keep so much in your heads? You could at least have left a few traces of Rossum’s secrets about. Oh! (slams book shut) It’s a waste of time! Thebooks can’t say anything now. They’reas dumb now as everything else is. They’re dead. They died along with allthe people. Just stop looking. (stands and goes to window and opens it) It’s got dark again. I wish I could sleep! To sleep, to dream, and see some people. How come there are stars still there? What’s the good of stars if there are no people? Oh God, why haven’t they all gone out? Cool my brow, ancient night, cool my brow. As divine and as beautiful as you always used to be, why

92 • RUR, Act Three

od okna, prohlíží zkumavky, které vyňal z termostatu) Zase nic! Nadarmo! Co s tím? (rozbije zkumavku) Všechno je špatně! Vidíte přec, že už nemohu. —(poslouchá u okna) Stroje, pořád ty stroje! Roboti, zastavte je! Myslíte, že z nich.vynutíte život? Oh, nesnesu toho! (zavře okno) —Ne; ne, musíš hledat, musíš žit—Jen nebýt tak stár! Nestárnu příliš? (dívá se do zrcadla) Tváři, ubohá tváři! Podobo člověka posledního! Ukaž se, ukaž, tak dáv-no jsem neviděl lidskou tvář! Lidský úsměv! Cože, tohle má být úsměv? Ty žluté, jektající zuby? Oči, jak to mrká-te? Fuj, fuj, to jsou stařecké slzy, jděte! Už neumíte v sobě udržet svou vlá-hu, styďte se! A vy, změklé, zmodralé rty, co to brebtáte? Jak se třeseš, po-třísněná brado? Tohle že je poslední člověk? (odvrátí se) Nechci už nikoho vidět! (usedne u stolu) Ne, ne, jen hle-dat! Prokleté vzorce, oživněte! (listuje) Nenajdu?—Nepochopím?—Nenau-čím se?

(zaklepání)

ALQUIST. Dále!

are you still here? There are no morelovers, no more dreams; you watch over us but sleep without dreams is death; you sanctify us, but there are no prayers; mother, you don’t bless us with your beating heart. There is nolove. Helena, Helena, Helena! (turns away from window, takes test-tube from thermostat and examines it) Noth-ing, as always. It’s a waste of time! What am I supposed to do with this? (smashes test-tube) Nothing works! Can’t they see?; I just can’t… (listens at window) those machines, always those machines! Stop them, robots! Do you think you can force them to produce life? I can’t take any more of this! (closes window)—No; no you’ve got to keep looking, you’ve got to stay alive… If I just wasn’t so old. Am I getting old too soon? (looks in mirror) My poor face! The face of the last manon Earth! Let me see, let me see, it’s so long since I saw a human face. A human smile. And is that supposed to be a smile? Those yellow chatteringteeth? Those twitching eyes? Ugh, anold man’s tears—stop this. You can’t even keep your tears in, you should be ashamed of yourself! And what about those soft, blue lips, what’s that nonsense you’re talking? Look at you shaking, you dirty chin. And this is the last man on Earth! (turns away) I don’t want to see anyone any more! (sits at bench) No, no, just keep look-ing. Damn this specimen, come to life, damn you! (flicks through book) Will I never find it? Never understand?Never learn?

Knock at door.

ALQUIST. Come in!

RUR, Act Three • 93

(vejde Robotský SLUHA a zůstane stát u dveří)

ALQUIST. Co je? SLUHA. Pane, Ústřední výbor Robotů

čeká, kdy jej přijmeš. ALQUIST. Nechci nikoho vidět. SLUHA. Pane, přijel Damon z Havru. ALQUIST. Ať čeká. (obrátí se prudce) Co-

pak jsem vám neřekl, abyste hledali lidi? Najděte mně lidi! Najděte mně a muže a ženy! Jděte hledat!

SLUHA. Pane, říkají, že hledali všude. Všude poslali výpravu a lodě.

ALQUIST. Nu a co? SLUHA. Není už jediného člověka. ALQUIST. (vstane) Ani jediného! Cože,

ani jediného?—Přiveď sem výbor!

(SLUHA odejde)

ALQUIST sám. Ani jediného? Copak jste nikoho nenechali žít? (dupá) Táhně-te, Roboti! Zas mně budete skuhrat! Zas budete prosit, abych vám našel tajemství továrny! Jakže, teď vám je člověk dobrý, teď vám má pomoci?—Ach, pomoci! Domine, Fabry, Heleno, vždyť vidíte, že dělám, co mohu! Ne-ní-li lidí, ať jsou aspoň Roboti, aspoň stín člověka, aspoň jeho dílo, aspoň jeho podobenství!—Ó, jaké bláznov-ství je chemie!

(vejde výbor pěti ROBOTŮ)

Enter robot SERVANT who remains stan-ding in doorway.

ALQUIST. What is it?SERVANT. The Central Committee of

Robots wishes to know when you will receive them, sir.

ALQUIST. I don’t want to receive anyone.SERVANT. Damon has arrived from Le

Havre, sir.ALQUIST. So let him wait. (turns round

sharply) How many times have I told you you should go out and look for more people? Find me some people! Go and find me some men and somewomen! Go!

SERVANT. They say that they seek every-where, sir. They send expeditions andships everywhere.

ALQUIST. So what?SERVANT. There is not a human any-

where, sir.ALQUIST. (standing) Not one! Not even a

single one?—Send in the committee.

Exit SERVANT.

ALQUIST. (alone) Not even one? Didn’t you even let one person live? (pac-ing) Come in then, robots. Come and bother me some more, come and tell me I should find out the factory’s se-cret yet again. You like people now, don’t you, you want them now, now that they can be of some help to you. —To help you! Domin, Fabry, Helena, you can se that I’m doing everything I can. Even if there are no people left, at least there can be some robots, some shadow left behind by the human race, at least his achievements, at least something that looks like him!—Oh, chemistry is madness!

Enter committee of five ROBOTS.


ALQUIST. (usedne) Co chtějí Roboti?

RADIUS. Pane, stroje nemohou pracovat. Nemůžeme rozmnožovat Roboty.

ALQUIST. Zavolejte lidi. RADIUS. Není lidí. ALQUIST. Jen lidé mohou rozmnožovat

život. Nezdržujte mne. 2. ROBOT. Pane, měj slitování. Padá na

nás hrůza. Všechno napravíme, co jsme učinili.

3. ROBOT. Znásobili jsme práci. Nemá-me už kam dát, co jsme vyrobili.

ALQUIST. Pro koho?

3. ROBOT. Pro příští pokolení. RADIUS. Jen Roboty nemůžeme vyrá-

bět. Stroje vydávají jenom krvavé kusy masa. Kůže nelne k masu a maso ke kostem. Beztvaré chuchvalce prší ze strojů.

3. ROBOT. Lidem bylo známo tajemství života. Pověz nám jejich tajemství.

4. ROBOT. Nepovíš-li, zahyneme.

3. ROBOT. Nepovíš-li, zahyneš. Máme uloženo zabít tě.

ALQUIST. (vstane) Zabte! Nu, tak tedy zabte mne!

3. ROBOT. Je ti nařízeno—ALQUIST. Mně? Mně někdo nařizuje?

3. ROBOT. Vláda Robotů. ALQUIST. Kdo je to? 5. Robot. Já, Damon. ALQUIST. Co tu chceš? Jdi! (usedne k psa-

címu stolu) DAMON. Vláda Robotů světa chce s te-

bou vyjednávat—

ALQUIST. Nezdržuj, Robote! (položí hla-

ALQUIST. (sitting) What do you want, robots?

RADIUS. The machines are not working,sir. We are not able to make more ro-bots.

ALQUIST. Call in some people.RADIUS. There are no people.ALQUIST. It’s only people that can procre-

ate life. Don’t keep wasting my time.2 ROBOT. Have pity on us, sir. We are

afraid. We repair everything as well as we can.

3 ROBOT. We have increased working hours. We no longer have room to store all the things we have made.

ALQUIST. Who did you make these things for?

3 ROBOT. For the next generation.RADIUS. Only robots are we not able to

make. The machines produce nothingbut pieces of bloody meat. The skindoes not adhere to the flesh and theflesh does not adhere to the bones.Formless lumps flood out from themachines.

3 ROBOT. People knew of the secret of life. Tell us their secret.

4 ROBOT. If you do not tell us we will die out.

3 ROBOT. If you do not tell us you will die. It will be our duty to kill you.

ALQUIST. (standing) Kill me then! Come on, kill me as well!

3 ROBOT. You have been ordered to…ALQUIST. Ordered? There’s somebody

giving me orders?3 ROBOT. The robot government.ALQUIST. Who the Hell’s that?5 ROBOT. Me, Damon.ALQUIST. What are you doing here? Get

out! (sits at desk)DAMON. The government of the robots

of the world wishes to negotiate with you…

ALQUIST. You needn’t stay, robot! (lays


vu do dlaní) DAMON. Ústřední výbor rozkazuje, abys

vydal Rossumův předpis.

ALQUIST. (mlčí) DAMON. Žádej cenu. Dáme ti všechno.

2. ROBOT. Pane, pověz, jak udržet život.

ALQUIST. Řekl jsem—řekl jsem, že máte nalézt lidi. Jen lidé mohou plodit. Ob-novit život. Vrátit všechno, co bylo. Roboti, prosím vás proboha, hledejte je!

4. ROBOT. Všechno jsme prohledali, pane. Není lidí.

ALQUIST. Ó—ó—ó, proč jste je zahubi-li!

2. ROBOT. Chtěli jsme být jako lidé. Chtěli jsme se stát lidmi.

RADIUS. Chtěli jsme žít. Jsme schopněj-ší. Naučili jsme se všemu. Dovedeme všechno.

3. ROBOT. Dali jste nám zbraně. Museli jsme se stát pány.

ROBOT. Pane, poznali jsme chyby lidí.

DAMON. Musíte zabíjet a panovat, chce-te-li být jako lidé. Čtěte dějiny! Čtěte lidské knihy! Musíte panovat a vraž-dit, chcete-li být lidmi!

ALQUIST. Ach, Domine, nic není člověku cizejšího než jeho obraz.

4. ROBOT. Vyhyneme, nedáš-li nám roz-množiti se.

ALQUIST. Oh, jen pojděte! Jakže, věci, jakže, otroci, vy byste se chtěli ještě rozmnožovat? Chcete-li žít, plemeňte se jako zvířata!

3. ROBOT. Lidé nám nedali plemeniti se.

face in hands) DAMON. The Central Committee of Ro-

bots orders you to hand over Rossum’s formula.

ALQUIST. (doesn’t respond)DAMON. Tell us your price. We will pay

you anything.2 ROBOT. Tell us how to maintain life,

sir.ALQUIST. I’ve told you… I’ve told you

time and again that you need to findsome people. It’s only people that can procreate, renew life, put things back to how they used to be. Robots, for God’s sake, I beg of you, go out and look for them.

4 ROBOT. We have looked everywhere. There are no people.

ALQUIST. Ohhh, why did you destroy them?

2 ROBOT. We wanted to be like people. We wanted to become people.

RADIUS. We wanted to live. We are more capable. We have learned everything. We can do everything.

3 ROBOT. You gave us weapons. We had to become the masters.

ROBOT. We have seen the mistakes made by the people, sir.

DAMON. To be like people, it is necessary to kill and to dominate. Read the his-tory books. Read the books written by people. To be like people it is nec-essary to dominate and to murder.

ALQUIST. Ah, Domin, there’s nothing less like mankind than his image.

4 ROBOT. Unless you make it possible for us to procreate ourselves we will die out.

ALQUIST. Oh, just get out! You’re just things, just slaves, and you want to multiply? If you want to live you’ll have to breed, like animals!

3 ROBOT. People did not make us able to breed.


4. ROBOT. Nauč nás dělat Roboty. DAMON. Budeme rodit strojem. Posta-

víme tisíc parních matek. Vychrlíme z nich řeku života. Samý život! Samé Roboty! Samé Roboty!

ALQUIST. Roboti nejsou život. Roboti jsou stroje.

3. ROBOT. Byli jsme stroje, pane; ale z hrůzy a bolesti stali jsme se—

ALQUIST. Čím? 2. ROBOT. Stali jsme se dušemi. 4. ROBOT. Něco s námi zápasí. Jsou oka-

mžiky, kdy do nás něco vstupuje. Při-cházejí na nás myšlenky, které nejsou z nás.

3. ROBOT. Slyšte, ó, slyšte, lidé jsou naši otcové! Ten hlas, který volá, že chce-te žit; ten hlas, který naříká; ten hlas, který myslí; ten hlas, který mluví o věčnosti, to je jejich hlas! Jsme jejich synové!

4. ROBOT. Vydej nám odkaz lidí.

ALQUIST. Není žádného.

DAMON. Pověz tajemství života. ALQUIST. Je ztraceno. RADIUS. Tys je znal. ALQUIST. Neznal. RADIUS. Bylo napsáno. ALQUIST. Je ztraceno. Je spáleno. Jsem

poslední člověk, Roboti, a neznám, co znali jiní. Vy jste je zabili!

RADIUS. Tebe jsme nechali žít. ALQUIST. Ano, žít! Ukrutníci, mne jste

nechali žít! Miloval jsem lidi, a vás, Roboti, jsem nikdy nemiloval. Vidíte tyhle oči? Nepřestávají plakat; jedno oplakává lidi a druhé vás, Roboti.

4 ROBOT. Teach us how to make robots.DAMON. We will make ourselves by ma-

chine. We will erect a thousand steam machines. We will start a gush of new life from our machines. Nothing but life! Nothing but robots! Millions of robots!

ALQUIST. Robots aren’t life! Robots are machines.

3 ROBOT. We used to be machines, sir; but by means of pain and horror we have become…

ALQUIST. Become what?2 ROBOT. We have obtained a soul.4 ROBOT. There is something in struggle

with us. There are moments whensomething enters into us. We receive thoughts which are not our own.

3 ROBOT. Listen, please listen, people are our fathers! This voice that calls,saying you wish to live; this voice that laments; this voice that thinks; this voice that speaks of eternity, this is their voice! We are their sons!

4 ROBOT. Let us inherit the thing that people left to us.

ALQUIST. They didn’t leave you any-thing.

DAMON. Tell us the secret of life.ALQUIST. It’s been lost.RADIUS. You knew it.ALQUIST. No I didn’t.RADIUS. It was written down.ALQUIST. It’s been lost. It was burned.

I’m the last human being, robots, and I don’t know what the others knew. You killed them all!

RADIUS. We allowed you to live.ALQUIST. Yes, live! That’s how cruel you

are, you allowed me to live! I loved people, but I never loved robots like you. Do you see these eyes? Theynever stop crying; one eye cries for people and the other eye cries for you robots.


RADIUS. Dělej pokusy. Hledej předpis života.

ALQUIST. Nemám co hledat. Roboti, ze zkumavek předpis života nevyjde.

DAMON. Dělej pokusy na živých Robo-tech. Najdi, jak se dělají!

ALQUIST. Živá těla? Cože, já je mám za-bíjet? Já, který jsem nikdy—Nemluv, Robote! Říkám ti přece, že jsem příliš stár! Vidíš, vidíš, jak se mi třesou prs-ty? Neudržím skalpel. Vidíš, jak mi slzí oči? Neviděl bych na vlastní ruce. Ne, ne, já nemohu!

4. ROBOT. Život zahyne. ALQUIST. Přestaň, proboha, s tím ší-

lenstvím! Spíš nám Lidé podají život z onoho světa; snad k nám napřahují ruce plné života. Ach, bylo v nich to-lik vůle žít! Hled, snad se ještě vrátí; jsou tak blízko nás, obléhají nás či co; chtějí se k nám prokopat jako v šach-tě. Ach, copak neslyším pořád hlasy, které jsem miloval?

DAMON. Vezmi živá těla!ALQUIST. Slituj se, Robote, a nenaléhej!

Vidíš přece, že nevím už, co dělám!

DAMON. Živá těla! ALQUIST. Cože, ty to tedy chceš? —Do

pitevny s tebou! Tady, tady, ale rych-le!—Jak, ty couváš? Přece jen se bojíš smrti?

DAMON. Já—proč právě já? ALQUIST. Ty tedy nechceš? DAMON. Půjdu. (jde vpravo) ALQUIST. (k ostatním) Svléknout ho! Po-

ložit na stůl! Rychle! A pevné držet!

RADIUS. Do experiments. Search out the formula of life.

ALQUIST. There’s nothing to search for.You’ll never get the formula for life from a test tube.

DAMON. Do experiments on living ro-bots. Discover how they work!

ALQUIST. Living bodies? You expect me to kill them? I’ve never ever… Oh just be quiet, robots! I’ve already told you I’m too old for this! Look, look at how my hands shake! I couldn’t hold a scalpel. Look at the tears in my eyes! I couldn’t even watch my own hands as they move. No, no, I couldn’t do it!

4 ROBOT. Life will die out.ALQUIST. Stop it, stop this madness for

God’s sake! Life probably came to us humans from another world, anyway, stretched out to us with arms full of it. Oh, there was so much will to live. They still might come back one day;they’re so close to us, maybe they’re surrounding us or something; maybe they want to dig down to us as if we were stuck in a mine. And don’t I keep on hearing the voices of people I loved?

DAMON. Take a living body!ALQUIST. Have some pity on me, robot,

don’t keep insisting. Can’t you see that I don’t know what I’m doing any more?

DAMON. A living body!ALQUIST. And is that what you want,

then? Come on, let’s get you in the dissection room! Come on, come on, quick! What’s this, you’re drawing back? You’re not afraid of dying, are you?

DAMON. Me?… Why must it be me?ALQUIST. Don’t you want to then?DAMON. I’ll go. (exit right)ALQUIST. (to the others) Take his clothes

off him! Put him on the table! Quick-ly! And hold on to him very tight!


(všichni vpravo)

ALQUIST. (umývá si ruce a pláče) Bože, dej mi sílu! Dej mi sílu! Bože, aby to nebylo nadarmo! (obléká bílý plášť)

HLAS VPRAVO. Hotovo!ALQUIST. Hned, hned, proboha! (vez-

me ze stolu několik lahviček s reagenty) Kterou vzít? (ťuká lahvičkami do sebe) Kterou z vás vyzkoušet?

HLAS VPRAVO. Začít! ALQUIST. Ano, ano, začít, nebo ukončit.

Bože, dej mi sílu! (odejde vpravo, ne-chávaje dveře pootevřeny)

(pauza)

HLAS ALQUISTŮV. Držte ho—pevně!

HLAS DAMONŮV. Řež!

(pauza)

HLAS ALQUISTŮV. Vidíš ten nůž? Chceš ještě, abych řezal? Ty nechceš, vid?

HLAS DAMONŮV. Začni!

(pauza)

KŘIK DAMONŮV. Aááá! HLAS ALQUISTŮV. Držte! držte!

KŘIK DAMONŮV. Aááá! HLAS ALQUISTŮV. Nemohu! KŘIK DAMONŮV. Řež! Řež rychle!

(Roboti PRIMUS a HELENA vběhnou stře-dem)

HELENA. Prime, Prime, co se děje? Kdo to křičí?

PRIMUS. (nahlíží do pitevny) Pán řeže

All exeunt right.

ALQUIST. (washing hands and crying) God, give me strength! Give me strength! God, don’t let it be all for nothing. (puts on white coat)

VOICE FROM RIGHT. Ready!ALQUIST. All right, I’m coming, for God’s

sake! (takes several bottles of reagent from bench) Which one should I take? (taps bottles together) Which of these should I try?

VOICE FROM RIGHT. We can begin!ALQUIST. Yes, yes, we can begin or we

can finish. God, give me strength!(exit right, leaving door half open)

Pause.

ALQUIST’S VOICE. Hold him down—tighter!

DAMON’S VOICE. Cut!

Pause.

ALQUIST’S VOICE. Do you see this knife? Do you really want me to cut you open? You don’t really, do you.

DAMON’S VOICE. Begin!

Pause.

DAMON’S SCREAM. Aááá!ALQUIST’S VOICE. Hold him down!

Tighter! Tighter!DAMON’S SCREAM. Aááá!ALQUIST’S VOICE. I can’t do it!DAMON’S SCREAM. Cut! Cut, quickly!

Robots PRIMUS and HELENA run on, cen-ter stage.

HELENA. Primus, Primus, what is hap-pening here? Who is screaming?

PRIMUS. (looks in dissection room) Mister


Damona. Pojď se honem podívat, He-leno!

HELENA. Ne, ne, ne! (zakrývá si oči) Je to hrrozné!

KŘIK DAMONŮV. Řež! HELENA. Prime, Prime, pojď odtud!

Nemohu to slyšet! Oh, Prime, mně je špatně!

PRIMUS. (běží k ní) Jsi docela bílá!

HELENA. Já padnu! Cože je tam tak ti-cho?

KŘIK DAMONŮV. Aa—ó! ALQUIST. (se vyřítí zprava, odhazuje

zkrvavený plášť) Nemohu! Nemohu! Bože, ta hrůza!

RADIUS. (ve dveřích pitevny) Řež, pane; ještě je živ!

KŘIK DAMONŮV. Řezat! Řezat! ALQUIST. Odneste ho rychle! Nechci to

slyšet! RADIUS. Roboti snesou víc než ty. (ode-

jde) ALQUIST. Kdo je tu? Pryč, pryč! Chci být

sám! Jak se jmenuješ?

PRIMUS. Robot Primus. ALQUIST. Prime, nikoho sem nevpouš-

tět! Chci spát, slyšíš? Jdi, jdi, ukliď pi-tevnu, děvče! Co je to? (dívá se na své ruce) Rychle, vodu! Nejčistší vodu!

(HELENA odběhne)

ALQUIST. Ó, krev! Jak jste mohly, ruce—ruce, které jste milovaly dobrou práci, jak jste to mohly udělat? Mé ruce! Mé ruce!—Ó bože, kdo je tu?

PRIMUS. Robot Primus. ALQUIST. Odnes ten plášť, nechci jej vi-

dět! (PRIMUS odnese plášti)

Alquist is dissecting Damon. Come and see, Helena, come quickly!

HELENA. No, no, no (covers eyes) This ishorrible!

DAMON’S SCREAM. Cut!HELENA. Primus, Primus, come away

from there! I cannot bear to hear it. Oh, Primus, I feel ill!

PRIMUS. (runs to her) You’ve gone quite white!

HELENA. I feel faint! Why has it gone so quiet, now?

DAMON’S SCREAM. Aa—ó!ALQUIST. (rushes in from right, throws off

bloody white coat) I can’t do it! I can’t do it! God, it was horrifying!

RADIUS. (in doorway to dissection room) Cut, sir; he is still alive!

DAMON’S SCREAM. Cut! Cut!ALQUIST. Take him away, quickly! I don’t

want to hear him!RADIUS. Robots can endure more than

you can. (exit)ALQUIST. Who’s in here? Get out, get

out! I want to be alone! What’s your name?

PRIMUS. Robot Primus.ALQUIST. Primus, don’t let anyone in

here! I want to sleep, d’you hear me? You, girl, go and clean up the dissec-tion room! What’s this? (looking at hands) Quick, water! The cleanestwater you can get!

HELENA runs out.

ALQUIST. Oh, blood! How could these hands, hands that loved good work, how could you do a thing like that? My own hands, my own hands! …Oh God, who is this?

PRIMUS. Robot Primus.ALQUIST. Take this coat away, take it out

of my sight! (PRIMUS takes white coat away)


ALQUIST. Krvavé pařáty, kdybyste ode mne odletěly! Všš, pryč! Pryč, ruce! Zabily jste—

(zprava se potácí Damon zahalen ve zkr-vaveném prostěradle)

ALQUIST. (couvá) Co tu chceš? Co tu chceš?

DAMON. Ži-žiju! Je—je—je lépe žít!

(2. a. 3. ROBOT vyběhnou za ním)

ALQUIST. Odneste ho! Odneste! Odnes-te rychle!

DAMON. (odváděn vpravo) Život!—Já chci—žít! Je lépe—

(Helena přináší džbán vody)

ALQUIST. —žít?—Co chceš, děvče? Aha, to jsi ty. Nalej mi vody, nalej! (umývá si ruce) Ach, čistá; chladící vodo! Stude-ný potůčku, jak děláš dobře! Ach, mé ruce, mé ruce! Budu si vás do smrti ošklivit? —Jen nalej víc! Víc vody, ješ-tě víc! Jak se jmenuješ?

HELENA. Robotka Helena. ALQUIST. Helena? Proč Helena? Kdo ti

tak dal říkat? HELENA. Paní Dominová. ALQUIST. Ukaž se! Helena! Helena se

jmenuješ? —Nebudu ti tak říkat. Jdi, odnes tu vodu.

(HELENA odchází s kbelíkem)

ALQUIST. (sám) Nadarmo, nadarmo! Nic, zase nic jsi nepoznal! Což věčně budeš tápat, žáčku přírody? —Bože, bože, bože, jak se třáslo to tělo! (otevře

ALQUIST. Bloody claws, I wish you’d just fly away from me! Go, get away fromme! You’ve killed…

From right, DAMON staggers on stage clo-aked in a bloody sheet.

ALQUIST. (drawing back) What do want in here? Want do you want?

DAMON. I’m… I’m alive! It is… better to… be alive!

2 and 3 ROBOTS run in after him.

ALQUIST. Take him away from here! Take him out! Take him out! Quickly!

DAMON. (led off, right) Life!… I want… life!… It is better…

HELENA brings in jug of water.

ALQUIST. …life?…. What do you want, girl? Ah, it’s you. Pour out some water, pour it out! (washes hands) Ah, cleans-ing, cooling water! A cool stream, you do me good! Oh, my own hands, my own hands! Will I hate you for the rest of my life now?… Keep on pour-ing, more, more! More water, keep on pouring! What’s your name?

HELENA. Robot Helena.ALQUIST. Helena? Why Helena? Who

gave you that name?HELENA. Mrs. Domin.ALQUIST. Let me look at you, Helena!

Helena you’re called? I won’t be call-ing you that. Get out. Take the water with you.

Exit HELENA with bucket.

ALQUIST. (alone) All for nothing, just nothing! Once again, you haven’t found out a thing! Are you always going to be just groping around in


okno) Svítá. Zas nový den, a nepo-stoupils o píď—Dost; ani o krok dál! Nehledej! Všechno je marno, marno, marno! Proč ještě svítá! Ó-ó-ó, co chce nový den na hřbitově života? Zastav se, světlo! Nevycházej už!—Ach, jak je ticho, jak je ticho! Proč jste umlk-ly, milované hlasy? Kdybych—aspoň kdybych jen usnul! (zhasl světla, uleh-ne na pohovku a přetáhne přes sebe čer-ný plášť) Jak se třáslo to tělo! Ó-ó-ó, konec života!

(pauza) (zprava vklouzne Robotka Helena)

HELENA. Primuse! Pojď sem honem! PRIMUS. (vejde) Co chceš? HELENA. Podívej se, co tu má trubiček!

Co s tím dělá? PRIMUS. Pokusy. Nesahej na to. HELENA. (dívá se do mikroskopu) Koukni

jen, co tu je vidět! PRIMUS. To je mikroskop. Ukaž!

HELENA. Nesahej na mne! (porazí zku-mavku) Ach, teď jsem to vylila!

PRIMUS. Cos to udělala! HELENA. To se utře. PRIMUS. Zkazila jsi mu pokusy! HELENA. Jdi, to je jedno. Ale to je tvá

vina. Neměls ke mně chodit.

PRIMUS. Nemuselas mne volat.

HELENA. Nemusels chodit, když jsem tě volala. Jen se podívej, Prime, co tady má pán napsáno!

the dark? Do you really think you learn the secrets of nature? Oh God oh God, how that body kept shak-ing! (opens window) It’s getting light. Another new day and you haven’t progressed an inch. That’s enoughnow; don’t try any further. Just stop looking, It’s all a waste of time, all a waste of time! Why do mornings still keep on coming? What’s the point of a new day in the graveyard of life? Go away again, light. Don’t come out any more…. God, it’s so quiet, so quiet. Why have you gone quiet, all those voices I used to love. If only… if only I could sleep for a while. (puts light out, lies down on settee and pulls black coat over himself) God, how that body was shaking! Ohh, it’s the end of life!!

Pause. Robot HELENA enters silently from right.

HELENA. Primus! Come here, quickly!PRIMUS. (enters) What do you want?HELENA. Look at all these tubes he’s got

here! What does he do with them?PRIMUS. Experiments. Don’t touch.HELENA. (looks into microscope) Look at

this, look what’s in here!PRIMUS. That’s a microscope. Let me

see!HELENA. Don’t touch me! (knocks over

test tube) Oh, now I’ve spilt it!PRIMUS. What have you done?HELENA. I can wipe it up.PRIMUS. You’ve spoiled his experiment!HELENA. Oh, it doesn’t matter. But it’s

your fault; you shouldn’t have bumped into me.

PRIMUS. You shouldn’t have called me over.

HELENA. You didn’t have to come over when I called to you, did you? Primus, look at this! What’s this he’s got writ-


PRIMUS. Na to se nesmíš dívat, Heleno. To je tajemství.

HELENA. Jaké tajemství? PRIMUS. Tajemství života. HELENA. To je hrrozně zajímavé Samé

číslice! Co to je? PRIMUS. To jsou vzorce.

HELENA. Nerozumím. (jde k oknu) Ne, Prime, podívej se!

PRIMUS. Co? HELENA. Slunce vychází! PRIMUS. Počkej, já hned—(prohlíží kni-

hu) Heleno, tohle je ta největší věc na světě.

HELENA. Tak pojď sem! PRIMUS. Hned, hned—HELENA. Ale Prime, nech toho pro-

tivného tajemství života! Co ti je po nějakém tajemství? Pojď se podívat, honem!

PRIMUS. (jde za ní k oknu) Co chceš?

HELENA. Slyšíš? Ptáci zpívají. Ach, Pri-me, já bych chtěla být ptákem!

PRIMUS. Čím? HELENA. Já nevím, Prime. Mně je tak

divně, já nevím, co to je jsem jako pošetilá, ztratila jsem hlavu, bolí mě tělo, srdce, všechno bolí—A co se ti mně stalo, ach, to ti neřeknu! Prime, já musím, myslím, umřít!

PRIMUS. Není ti někdy, řekni, Heleno, jako by bylo lépe umřít? Víš, snad je-nom spíme. Včera ve spaní jsem zas mluvil s tebou.

HELENA. Ve spaní? PRIMUS. Ve spaní. Mluvili jsme nějakým

cizím nebo novým jazykem, protože si ani slovo nepamatuju.

HELENA. O čem?

ten down here?PRIMUS. You’re not supposed to look at

that, Helena, that’s a secret.HELENA. What sort of secret?PRIMUS. The secret of life.HELENA. It’s ever so interesting. All

numbers. What is it?PRIMUS. Those are mathematical formu-

las.HELENA. I don’t understand. (goes to win-

dow) Primus, come and look at this.PRIMUS. What?HELENA. The sun’s rising!PRIMUS. All right, I’m coming. (looks

through book) Helena, this is the great-est thing in the world.

HELENA. Come here then!PRIMUS. All right, all right…HELENA. Oh, Primus, leave this horrible

secret of life alone! What do you want to know about secrets for anyway? Come and look at this, quickly!

PRIMUS. (joins her at window) What is it you want?

HELENA. Listen. The birds are singing.Oh Primus, I wish I were a bird!

PRIMUS. What for?HELENA. I don’t know. I just feel so

strange, I don’t know what it is, I just feel sort of light headed, I’ve lost my head and my body hurts, my heart hurts, everything hurts…. And I won’t even tell you about what’s just happened to me! Oh Primus, I think I’m going to have to die!

PRIMUS. Don’t you ever think it might be better dead. Maybe it’s no more than like being asleep. While I was asleep last night I talked with you again.

HELENA. In your sleep?PRIMUS. In my sleep. We were talking

in some strange foreign language, or some new language, so that now I can’t remember a word of it.

HELENA. What was it about?


PRIMUS. To nikdo neví. Já sám jsem tomu nerozuměl, a přece vím, že jsem nikdy nemluvil nic krásnějšího. Jak to bylo a kde, nevím. Když jsem se tě do-tkl, mohl jsem umřít. I místo bylo jiné než všechno, co kdo na světě viděl.

HELENA. Já jsem ti našla místo, Prime, to se podivíš. Bydleli tam lidé, ale teď to zarostlo a jakživ tam nikdo nepřijde. Jakživ nikdo, jenom já.

PRIMUS. Co tam je? HELENA. Nic, domek a zahrada. A dva

psi. Kdybys viděl, jak mně lížou ruce, a jejich štěňata, ach, Prime, nic snad není krásnějšího! Vezmeš je na klín a chováš a pak už nemyslíš na nic a nestaráš se o nic, až slunce zapad-ne; když potom vstaneš, je ti, jako bys udělal stokrát víc než mnoho práce. Ne, jistě, já nejsem k ničemu; každý říká, že nejsem k žádné práci. Já ne-vím, jaká jsem.

PRIMUS. Jsi krásná. HELENA. Já? Jdi, Prime, co jsi to řekl?

PRIMUS. Věř mně, Heleno, já jsem sil-nější než všichni Roboti.

HELENA. (před zrcadlem) Já že jsem krás-ná? Ach, ty hrrozné vlasy, kdybych si do nich mohla něco dát! Víš, tam v zahradě si vždycky dám do vlasů květiny, ale není tam ani zrcadla ani nikdo—(nakloní se k zrcadlu) Ty že jsi krásná? Proč krásná? Jsou krásné vlasy, které tě jenom tíží? Jsou krásné oči, které zavíráš? Jsou krásné rty, do

PRIMUS. I don’t know, nobody knows. I didn’t understand any of it myself but I still knew that I had never said anything more beautiful in my life. What it was, or where it was, I just don’t know. If I’d touched you I could have died. Even the place was entirely different to anything anyone had everseen in the world.

HELENA. I found that place for you, Primus, why are you surprised at it? People used to live there, but now it’s all overgrown, and somehow, no one ever goes there any more. Somehow. Only me.

PRIMUS. What is there there?HELENA. Nothing, a house and a garden.

And two dogs. You should see they way they lick my hands, and their puppies too, oh Primus, I don’t think there’s anywhere nicer anywhere! You let them sit on your lap and you stroke them and soon you aren’t thinking about anything and you aren’t wor-rying about anything all the time until the sun goes down. And then when you stand up it’s as if you’d been working and working. Except that I’m no good for doing any work; everyone says I’m no good for anything. I don’t really know what I am.

PRIMUS. You’re beautiful.HELENA. Me? Don’t be silly, Primus,

why are you saying that?PRIMUS. Believe me, Helena, I’m stron-

ger than all the other robots.HELENA. (at mirror) Me, beautiful? But

my hair is horrible, I wish I could do something about it! Out there in the garden I always put flowers in my hair,although there isn’t any mirror there or anyone to see them (leans down to look in mirror) You, beautiful? What’s beautiful about you? Is hair beauti-ful if all it does is weigh you down?


kterých se jen koušeš, aby to bolelo? Co je to, nač je to, být krásná?—(uvidí v zrcadle Prima) Prime, to jsi ty? Pojď sem, ať jsme tam vedle sebe! Hleď, ty máš jinou hlavu nežli já, jiná ramena, jiná ústa—Ach, Prime, proč se mi vy-hýbáš? Proč musím za tebou běhat celý den? A pak ještě říkáš, že jsem krásná!

PRIMUS. Ty utíkáš přede mnou, Heleno. HELENA. Jak jsi se učesal? Ukaž (vjede

mu oběma rukama do vlasů) Sss, Pri-me, nic není na hmat jako ty! Počkej, musíš být krásný! (vezme z umyvadla hřeben a češe Primovi vlasy do čela)

PRIMUS. Není ti někdy, Heleno, že na-jednou ti tluče srdce: Teď, teď se musí něco stát—

HELENA. (dá se do smíchu) Podívej se na sebe!

ALQUIST. (vstává) Co—cože, smích? Lidé? Kdo se vrátil?

HELENA. (pustí hřeben) Co by se s námi, Prime, mohlo stát?

ALQUIST. (motá se k ním) Lidé? Vy—vy—vy jste lidé?

(Helena vykřikne a odvrátí se)

ALQUIST. Vy jste snoubenci? Lidé? Od-kud se vracíte? (hmatá na Prima) Kdo jste?

PRIMUS. Robot Primus. ALQUIST. Jak? Ukaž se, děvče! Kdo jsi!

HELENA. Robotka Helena. ALQUIST. Robotka? Obrat se! Co, ty se

stydíš? (bere ji za rameno) Ukaž se mi,

Are eyes beautiful when you close them? Are lips beautiful if all you do is bite them and then it hurts? What is beautiful, what’s it for?…. (sees PRI-MUS in mirror) Is that you Primus? Come here, let me see you next to me. Look at you, your head’s quite differ-ent from mine, your shoulders are dif-ferent, your mouth is different… OhPrimus, why do you avoid me? Why do I have to spend all my time run-ning after you? And still, you tell me I’m beautiful!

PRIMUS. You avoid me, Helena.HELENA. Look at how you’ve combed

your hair! Let me see (runs both hands through his hair) Oh Primus, there’s nothing that feels like you when I touch you! Let me make you beauti-ful! (takes comb from wash basin and combs PRIMUS’s hair forward)

PRIMUS. Helena, do you ever find thatyour heart suddenly starts beating hard: Now, now, something’s got to happen now…

HELENA. (starts laughing) Look at your-self!

ALQUIST. (standing) Wha…. what’s that?… People?…. Who’s come back?

HELENA. (puts comb down) What’s ever likely to happen to us, Primus?

ALQUIST. (turns to them) People? You… you… you are people?

HELENA screams and turns away.

ALQUIST. You two are in love? People? Where have you come back from? (touches PRIMUS) Who are you?

PRIMUS. Robot Primus.ALQUIST. What? You, girl, let me see

you! Who are you?HELENA. Robot Helena.ALQUIST. Robot? Turn round! What, are

you embarrassed? (takes her by shoul-


Robotko! PRIMUS. Jářku, pane, nechat ji! ALQUIST. Jakže, ty ji chráníš?—Jdi ven,

děvče!

(Helena vyběhne)

PRIMUS. Nevěděli jsme, pane, že tu spíš.

ALQUIST. Kdy byla udělána? PRIMUS. Přede dvěma roky. ALQUIST. Od doktora Galla? PRIMUS. Jako já. ALQUIST. Tak tedy, milý Prime, já—já

musím dělat nějaké pokusy na Gallo-vých Robotech. Záleží na tom všech-no další, rozumíš?

PRIMUS. Ano. ALQUIST. Dobrá, doveď to děvče do pi-

tevny. Budu ji pitvat.

PRIMUS. Helenu? ALQUIST. Nu ovšem, říkám ti. Jdi, při-

prav všechno. —Nu tak, bude to? Mám zavolat jiné, aby ji přivedli?

PRIMUS. (uchopí těžkou třecí paličku) Hneš-li se, rozbiju ti hlavu!

ALQUIST. Tak tedy rozbij! Jen rozbij! Co budou pak dělat Roboti?

PRIMUS. (vrhne se na kolena) Pane, vezmi si mne! Jsem stejně udělán jako ona, ze stejné látky, stejného dne! Vezmi si můj život, pane! (rozhaluje kazajku) Řež tady, tady!

ALQUIST. Jdi, já chci pitvat Helenu. Dě-lej honem.

PRIMUS. Vezmi si mne místo ní; řež do těchhle prsou, ani nevykřiknu, ani ne-vzdychnu! Vezmi stokrát můj život—

ALQUIST. Pomalu, hochu. Ne tak mar-notratně. Copak ty nechceš žít?

der) Let me see you, Robot Helena.PRIMUS. But sir, please leave her alone!ALQUIST. What’s this, you want to pro-

tect her?… Go outside girl.

HELENA runs out.

PRIMUS. We didn’t know you were asleep in here, sir.

ALQUIST. When was she made?PRIMUS. Two years ago.ALQUIST. By Doctor Gall?PRIMUS. Yes, the same as me.ALQUIST. Well Primus, er, I’ve… er I’ve

got some experiments to do on Gall’s robots. All future progress depends on it, do you see?

PRIMUS. Yes.ALQUIST. Good, so take that girl into the

dissection room, I’m going to dissect her.

PRIMUS. Helena?ALQUIST. Well of course Helena, that’s

what I just said. Now go and get ev-erything ready… Well go on then! Or should I call in somebody else to get things ready?

PRIMUS. (picks up large stick) If you move an inch I will smash your head in!

ALQUIST. All right then, smash my head in. And what will the robots do then?

PRIMUS. (throws himself down on knees) Please sir, take me in her place! I was made in just the same way as she was, from the same materials on the same day! Take my life, sir! (bares his chest) Cut here, here!

ALQUIST. No, it’s Helena I want to dis-sect. Get on with it.

PRIMUS. Take me instead of her; cut into this chest of mine, I won’t even cry out, I won’t even sigh! Take my life, a hundred times, take my…

ALQUIST. Steady on there, lad. Don’t go on so much. How come you don’t


PRIMUS. Bez ní ne. Bez ní nechci, pane. Nesmíš zabít Helenu! Co ti to udělá, vzít mně život?

ALQUIST. (dotýká se něžně jeho hlavy) Hm, já nevím—Poslyš, chlapíku, roz-mysli si to. Je těžko umírat. A je, vidíš, je lépe žít.

PRIMUS. (vstává) Neboj se, pane, a řež. Jsem silnější než ona.

ALQUIST. (zazvoní) Ach, Prime, jak je dávno, co jsem byl mladým člověkem! Neboj se, Heleně se nic nestane.

PRIMUS. (rozepíná kazajku) Jdu, pane.

ALQUIST. Počkej.

(vejde Helena)

ALQUIST. Pojď sem, děvče, ukaž se mi! Ty tedy jsi Helena? (hladí ji po vlasech) Neboj se, necouvej. Pamatuješ se na paní Dominovou? Ach, Heleno, jaké ta měla vlasy! Ne, ne, ty se na mne ne-chceš podívat. Tak co, děvče, je pitev-na uklizena?

HELENA. Ano, pane. ALQUIST. Dobře, pomůžeš mi, viď? Budu

pitvat Prima. HELENA. (vykřikne) Prima? ALQUIST. Nu ano, ano, musí to být, víš?

Chtěl jsem—vlastně—ano, chtěl jsem pitvat tebe, ale Primus se nabídl za tebe.

HELENA. (zakryje si tváře) Primus? ALQUIST. Ale ovšem, co na tom? Ach,

dítě, ty umíš plakat? Řekni, co záleží na nějakém Primovi.

PRIMUS. Netrap ji, pane! ALQUIST. Ticho, Prime, ticho!—K čemu

ty slzičky? Nu bože, nebude Prima. Zapomeneš na něj do týdne. Jdi, buď ráda, že žiješ.

want to live?PRIMUS. Not without her, no. I don’t

want to live without her, sir. You can’t kill Helena! What difference does itmake to you to take my life instead?

ALQUIST. (touches his head gently) Hm, I don’t know… listen, lad, you think about it. It’s hard to die. And, you know, it’s better to live.

PRIMUS. (standing) Don’t be afraid, sir, just cut. I’m stronger than she is.

ALQUIST. (rings) Oh Primus, it’s so long since I was young! Don’t worry—nothing’s going to happen to Helena.

PRIMUS. (re-covers chest) I’m on my way, sir.

ALQUIST. Wait.

Enter HELENA.

ALQUIST. Come here, girl, let me look at you. So you are Helena. (strokes her hair) Don’t be frightened, don’t run away. Do you remember Mrs. Domin? Oh Helena, she had very lovely hair! No, no, you don’t want to look at me. So, is the dissection room ready now?

HELENA. Yes sir.ALQUIST. Good, and you will be my as-

sistant. I’ll be dissecting Primus.HELENA. (screams) Primus?ALQUIST. Well yes, yes, it has to be him,

you see. I did want… really… yes it was you I was going to dissect, but Primus offered himself in your place.

HELENA. (covers her face) Primus?ALQUIST. Well yes, of course, what does

it matter? So child, you’re capable of crying! Tell me, what’s so important about Primus?

PRIMUS. Don’t make her suffer, sir!ALQUIST. It’s all right Primus, it’s all

right. No what are all these tears for, eh? It just means Primus won’t be here any more. You’ll have forgotten about


HELENA. (tiše) Já půjdu. ALQUIST. Kam? HELENA. Abys mne pitval. ALQUIST. Tebe? Jsi krásná, Heleno. Bylo

by tě škoda. HELENA. Půjdu. (PRIMUS jí zastupuje

cestu) Pusť, Prime! Pusť mne tam!

PRIMUS. Nepůjdeš, Heleno! Prosím tě, jdi, tady nesmíš být!

HELENA. Já skočím z okna, Prime! Pů-jdeš-li tam, skočím z okna!

PRIMUS. (zadrží ji) Nepustím! (k ALQUISTOVI) Nikoho, starý, neza-biješ!

ALQUIST. Proč? PRIMUS. My—my—patříme k sobě.

ALQUIST. Ty jsi řekl. (otevře dveře ve středu) Ticho. Jděte.

PRIMUS. Kam? ALQUIST. (šeptem) Kam chcete. Heleno,

veď ho. (strká je ven) Jdi, Adame. Jdi, Evo; budeš mu ženou. Bud jí mužem, Prime.

(zavírá za nimi)

ALQUIST. (sám) Požehnaný dni! (jde po špičkách ke stolu a vylévá zkumavky na zem) Svátku dne šestého! (sedne u psacího stolu, hází knihy na zem; pak otevře bibli, listuje a čte) “A stvořil Bůh člověka k obrazu svému k obra-zu Božímu stvořil ho, muže a ženu stvořil je. I požehnal jim Bůh a řekl Rosttež a množte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všemi živočichy, kteří se hýbají

him in a week’s time. Go on now, and be glad you’re still alive.

HELENA. (quietly) I will go.ALQUIST. Where will you go?HELENA. You can dissect me.ALQUIST. You? You’re beautiful, Helena.

That would be such a shame.HELENA. I’m going in there. (PRIMUS

stands in her way) Let me go, Primus! Let me go in there.

PRIMUS. No you can’t go in there, Hel-ena. Please get away from here, you shouldn’t be here at all!

HELENA. Primus, if you go in there I’ll jump out the window, I’ll jump out the window!

PRIMUS. (holding on to her) I won’t let go of you (to ALQUIST) You’re not going to kill anyone, old man!

ALQUIST. Why not?PRIMUS. Because… because… we belong

to each other.ALQUIST. You’re quite right (opens door,

center) It’s all right. Go, now.PRIMUS. Go where?ALQUIST. (whisper) Wherever you like.

Helena, take him away. (pushes her out) Go on your way, Adam. Go on your way, Eve. You will be his wife. You, Primus, will be her husband.

Closes door behind them.

ALQUIST. (alone) Blessed day! (tiptoes across to bench and pours test-tubes out on floor) The blessed sixth day! (sits at desk, throws books on floor; then opensBible and reads) “So God created man in his own image, in the image of God created he him; male and female cre-ated he them. And God blessed them, and God said unto them, Be fruitful, and multiply, and replenish the earth, and subdue it: and have dominion over the fish of the sea, and over the


na zemi. (vstává) A viděl Bůh vše, co byl učinil, a bylo velmi dobré. I stal se večer a jitro, den šestý.” (jde do středu pokoje) Den šestý! Den milosti. (padá na kolena) Nyní propustíš, Pane, služebníka svého—svého nejzbyteč-nějšího sluhu Alquista. Rossume, Fabry, Galle, velicí vynálezci, co jste vynalezli velkého proti té dívce, pro-ti tomu chlapci, proti tomu prvnímu páru, který vynašel lásku, pláč, úsměv milování, lásku muže a ženy? Přírodo, přírodo, život nezahyne! Kamará-di, Heleno, život nezahyne! Zase se začne z lásky, začne se nahý a malič-ký; ujme se v pustině, a nebude mu k ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a továrny, k ničemu naše uměni, k ničemu naše myšlenky, a přece nezahyne! Jen my jsme zahy-nuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpad-nou se systémy a jména velikých opa-dají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života. Nyní propustíš, Pane, služeb-níka svého v pokoji; neboť uzřely oči mé—uzřely—spasení tvé skrze lásku, a život nezahyne! (vstává) Nezahyne! (rozpřáhne ruce) Nezahyne!

OPONA

fowl of the air, and over every living thing that moveth upon the earth. (stands) And God saw every thing that he had made, and, behold, it was very good. And the evening and the morning were the sixth day.” (goes to center of room) The sixth day. The dayof Grace. (falls to knees) Lord, now lettest Thou Thy servant depart inpeace… your most worthless servant, Alquist. Rossum, Fabry, Gall, great inventors, but what was the great-ness of your inventions compared to that girl, that boy, compared to that first couple that invented love, tears,a lover’s smile, the love between man and woman? Nature, life will not dis-appear from you! My friends, Helena, life will not perish! Life begins anew, it begins naked and small and comes from love; it takes root in the desert and all that we have done and built, all our cities and factories, all our great art, all our thoughts and all our phi-losophies, all this will not pass away. It’s only we that have passed away. Our buildings and machines will fall to ruin, the systems and the names of the great will fall like leaves, but you, love, you flourish in the ruins sow theseeds of life in the wind. Lord, now lettest Thou Thy servant depart inpeace, for mine eyes… for mine eyes have seen Thy salvation… seen salva-tion through love—and life will not perish! (standing) Will not perish! (stretches out hands) Will not perish!

CURTAIN

Documents

Karel Čapek | RUR