komplexní hydrometeorologická analýza největších povodní na

MASARYKOVA UNIVERZITA

Přírodovědecká fakulta

Geografický ústav

Bc. Jana KOKEŠOVÁ

KOMPLEXNÍ HYDROMETEOROLOGICKÁ ANALÝZA

NEJVĚTŠÍCH POVODNÍ NA MORAVĚ A VE SLEZSKU

V 19.–20. STOLETÍ

Diplomová práce

Vedoucí práce: Prof. RNDr. Rudolf Brázdil, DrSc.

_________________________________________________________________________

Brno 2007

Jméno a příjmení autora: Bc. Jana Kokešová

Název diplomové práce: Komplexní hydrometeorologická analýza největších povodní

na Moravě a ve Slezsku v 19.–20. století

Název v angličtině: Complex hydrometeorological analysis of the largest floods

in the Moravia and Silesia during the 19th–20th century

Studijní obor (směr): fyzická geografie

Vedoucí bakalářské práce: Prof. RNDr. Rudolf Brázdil, DrSc.

Rok obhajoby: 2007

Anotace

Diplomová práce se věnuje rozboru největších povodní na Moravě a ve Slezsku

v 19.–20. století. V úvodních kapitolách je řešena obecná problematika povodní a jsou zde

popsány základní fyzickogeografické podmínky sledovaných povodí. Na základě předem

zvolených kritérií bylo k analýze vybráno 13 případů velkých povodní. Povodně

v předpřístrojovém období jsou popsány především z pohledu jejich následků, k povodním

v období přístrojovém jsou mimo to ještě přidány meteorologické a hydrologické

charakteristiky. Cílem práce je především shrnutí a ucelení dosavadních poznatků.

Annotation

The thesis deals with the analysis of the largest floods in Moravia and Silesia

during the 19th–20th century. Common problems of the floods and basic physic-

geographical conditions of the analysed river basis are solved in the introductury chapters.

Thirteen cases of large floods were selected according to the beforehand defined standards.

Floods in the preinstrumental period are described primarily from the point of view of their

impacts. For floods in the instrumental period meteorological and hydrological

characteristics are also added. The main aim of the work is to summarize and integrate

the existing information.

Klíčová slova: povodeň – Morava a Slezsko – předpřístrojové a přístrojové období –

hydrometeorologická analýza – následky povodní

Key words: flood – Moravia and Silesia – preinstrumental and instrumental period –

hydrometeorological analysis – impacts of floods

Vysoká škola: Masarykova univerzita Fakulta: Přírodovědecká

Katedra: Geografický ústav Školní rok: 2004/2005

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

pro Bc. Janu Kokešovou

obor fyzická geografie

Název tématu: Komplexní hydrometeorologická analýza největších povodní

na Moravě a ve Slezsku v 19.–20. století

Zásady pro vypracování:

1. Definujte základní terminologii týkající se problematiky povodní.

2. Proveďte rešerši problematiky povodní v ČR a ve střední Evropě se zvláštním zřetelem

na Moravu a Slezsko.

3. Charakterizujte fyzickogeografické podmínky základních povodí Moravy a Slezska

se zvláštním zřetelem na utváření odtokového procesu.

4. Definujte kritéria pro výběr největších povodní v období přístrojových měření

a v období předpřístrojovém.

5. Na základě údajů z období systematických hydrologických pozorování

a dokumentárních pramenů vyberte největší povodně na Moravě a ve Slezsku pro

období 19.–20. století.

6. Proveďte komplexní analýzu vybraných největších povodní na Moravě a ve Slezsku

z 19.–20. století s uvedením meteorologických podmínek vzniku, průběhu povodně

a hydrologických charakteristik, dopadů povodně, příp. jejích specifik, percepce

a dosavadních prací věnovaných jejímu rozboru.

7. Proveďte syntézu poznatků o největších povodních na Moravě a ve Slezsku v období

19.–20. století.

8. Práci doplňte přílohou na CD-ROM, která bude obsahovat soubor analyzovaných

povodní, včetně všech podkladových materiálů (meteorologické a hydrologické údaje,

popisy impaktů, atd.).

Rozsah grafických prací: podle potřeby

Rozsah průvodní zprávy: cca 60–80 stran

Seznam odborné literatury:

• Brázdil, R., Valášek, H., Sviták, Z. (2003): Meteorological and hydrological extremes

in the Dietrichstein domains of Dolní Kounice and Mikulov between 1650 and 1849

according to official economic records of natural disasters. Geografický časopis,

roč. 55, č. 4, s. 325-353.

• Bukáček, M.(1999): Historické a současné povodně v povodí řeky Moravy. Diplomová

práce. Masarykova univerzita, Brno, 121 s.

• Müller, M., Kakos, V. (2003): Hydrometeorologické srovnání povodní v srpnu 2002

s vybranými historickými případy dešťových povodní na Vltavě v Praze.

Meteorologické zprávy, roč. 56, č. 5, s. 129-136.

• Moravské a slezské noviny a časopisy.

• Archivní materiály ze zemských a okresních archivů a z archivů ČHMÚ, pobočky

Brno a Ostrava.

Vedoucí diplomové práce: Prof. RNDr. Rudolf Brázdil, DrSc.

Konzultant: PhDr. Hubert Valášek, CSc. (MZA Brno)

RNDr. Ladislav Juránek (ČHMÚ Brno)

Datum zadání diplomové práce: září 2004

Termín odevzdání diplomové práce: leden 2007

……………………………………. …………………………………….

garant programu vedoucí Geografického ústavu

V Brně dne

Prohlašuji tímto, že jsem zadanou diplomovou práci vypracovala samostatně pod

vedením Prof. RNDr. Rudolfa Brázdila, DrSc. a uvedla v seznamu literatury veškerou

použitou literaturu a další zdroje.

V Brně dne __________________________

vlastnoruční podpis autora

V souvislosti se zpracováním této diplomové práce si dovoluji srdečně poděkovat

prof. RNDr. Rudolfu Brázdilovi, DrSc., vedoucímu diplomové práce, za odborné vedení

při zpracování, rady a připomínky ke zpracovávanému tématu. Doc. RNDr. Petru

Dobrovolnému, CSc., děkuji za poskytnutí zpráv o počasí z databáze Geografického ústavu

Masarykovy univerzity. Rovněž děkuji Mgr. Jarmile Mackové, Ph.D., za přínosné rady při

zpracování diplomové práce a Lukáši Kalivodovi za pomoc při zpracování diplomové

práce.

OBSAH

1 ÚVOD…………………………………………………………………………. 11

2 ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE……………………………………………. 12

2.1 Charakteristiky povodní………………………………………………… 12

2.2 Meteorologické příčiny povodní………………………………………... 13

2.3 Typy povodní……………………………………………………………. 14

2.3.1 Letní typ povodní z krátkodobých přívalových dešťů…………... 15

2.3.2 Letní typ povodní z regionálních dešťů…………………………. 15

2.3.3 Zimní a jarní typ povodní z tání sněhu………………………….. 17

2.3.4 Zimní a jarní typ povodní způsobený chodem ledu……………... 18

2.3.5 Povodně ze specifických příčin…………………………………. 18

3 REŠERŠE PROBLEMATIKY POVODNÍ V ČR A VE STŘEDNÍ

EVROPĚ SE ZVLÁŠTNÍM ZŘETELEM NA MORAVU A SLEZSKO... 20

4 FYZICKOGEOGRAFICKÉ PODMÍNKY ZÁKLADNÍCH POVODÍ

MORAVY A SLEZSKA……………………………………………………... 23

4.1 Povodí řeky Moravy…………………………………………………….. 23

4.1.1 Základní údaje…………………………………………………… 23

4.1.2 Geologické poměry……………………………………………… 24

4.1.3 Srážkové poměry………………………………………………... 25

4.1.4 Říční síť…………………………………………………………. 26

4.1.5 Vodní a odtokový režim………………………………………… 26

4.1.6 Vodní nádrže…………………………………………………….. 27

4.1.7 Charakteristika vybraných toků…………………………………. 28

4.1.7.1 Morava…………………………………………………. 28

4.1.7.2 Bečva…………………………………………………... 29

4.1.7.3 Dyje……………………………………………………. 29

4.1.7.4 Svratka…………………………………………………. 30

4.1.7.5 Svitava…………………………………………………. 30

4.1.8 Povodně v povodí řeky Moravy………………………………… 31

4.1.9 Správa povodí řeky Moravy…………………………………….. 32

4.2 Povodí řeky Odry……………………………………………………….. 33

4.2.1 Základní údaje…………………………………………………… 33

4.2.2 Geologické poměry……………………………………………… 34

4.2.3 Srážkové poměry………………………………………………... 35

4.2.4 Říční síť…………………………………………………………. 35

4.2.5 Vodní a odtokový režim………………………………………… 36

4.2.6 Vodní nádrže…………………………………………………….. 37

4.2.7 Charakteristika vybraných toků…………………………………. 38

4.2.7.1 Odra……………………………………………………. 38

4.2.7.2 Opava…………………………………………………... 39

4.2.7.3 Olše…………………………………………………….. 39

4.2.7.4 Ostravice……………………………………………….. 40

4.2.7.5 Okrajové přítoky Odry…………………………………. 41

4.2.8 Povodně v povodí řeky Odry……………………………………. 41

4.2.9 Správa povodí řeky Odry………………………………………... 42

5 HISTORIE POVODNÍ NA MORAVĚ A VE SLEZSKU…………………. 43

6 KRITÉRIA PRO VÝBĚR NEJVĚTŠÍCH POVODNÍ……………………. 45

6.1 Kritéria pro výběr největších povodní v předpřístrojovém období……... 45

6.1.1 Problémy spojené s výběrem největších povodní

v předpřístrojovém období………………………………………. 46

6.2 Kritéria pro výběr největších povodní v přístrojovém období………….. 46

7 VÝBĚR NEJVĚTŠÍCH POVODNÍ………………………………………… 47

8 KOMPLEXNÍ ANALÝZA VYBRANÝCH NEJVĚTŠÍCH POVODNÍ…. 49

8.1 Povodně v předpřístrojovém období……………………………………. 49

8.1.1 Povodeň v březnu 1830…………………………………………. 49

8.1.2 Povodeň v září 1831…………………………………………….. 51

8.1.3 Povodeň v březnu 1845…………………………………………. 52

8.1.4 Povodeň v srpnu 1854…………………………………………… 53

8.1.5 Povodeň v červnu 1879…………………………………………. 54

8.1.6 Povodeň v srpnu 1880…………………………………………… 57

8.1.7 Povodeň v březnu 1888…………………………………………. 59

8.1.8 Povodeň v červenci / srpnu 1897………………………………... 61

8.2 Povodně v přístrojovém období…………………………………………. 65

8.2.1 Povodeň v červenci 1903………………………………………... 65

8.2.1.1 Meteorologické příčiny povodně………………………. 65

8.2.1.2 Srážková situace……………………………………….. 67

8.2.1.3 Vznik a průběh povodně, hydrologické charakteristiky.. 67

8.2.1.4 Následky povodně…………………………………….. 68

8.2.2 Povodeň v srpnu / září 1938…………………………………….. 71

8.2.2.1 Meteorologické příčiny povodně……………………… 71




8.2.3 Povodeň v březnu 1941…………………………………………. 79





8.2.4 Povodeň v březnu 1947………………………………………….. 83

8.2.4.1 Meteorologické příčiny povodně……………………… 83




8.2.5 Povodeň v červenci 1997………………………………………... 89



8.2.5.3 Povodňový odtok………………………………………. 96



9 SYNTÉZA POZNATKŮ O NEJVĚTŠÍCH POVODNÍCH NA

MORAVĚ A VE SLEZSKU…………………………………………………. 104

9.1 Povodně v předpřístrojovém období…………………………………….. 104

9.2 Povodně v přístrojovém období…………………………………………. 104

10 ZÁVĚR………………………………………………………………………... 106

11 POUŽITÁ LITERATURA…………………………………………………... 107

„Lid obecný se téhle náhlé povodně nenadál. Málokdo na ni pomyslil,

tím méně, aby byl sobě něco odstranil nebo vynesl, jakožto letošního roku,

v kterémž se zprávy v novinách nebo od počestných lidí vypravovaly,

že množství sněhu napadlo - přece žádný ve velkou povodeň nedůvěřoval.

Proto je záslužno, aby Čech svou vlast a její příběhy minulé dokonale znal

a do budoucnosti bedlivě nahlídal, moudře a opatrně si počínal, aby to,

co si za léta dlouhodobá klopotně vydobyl, nastřádal a uložil, suchou hubou

náhle o to nepřišel, jako se to již tolikrát stalo.“

(Václav Krolmus k povodním z let 1784 a 1845)

1 ÚVOD

Povodně doprovázely lidskou společnost od jejích civilizačních počátků a nejinak

je tomu i dnes. Každoročně se z médií dozvídáme o katastrofálních záplavách pravidelně

se opakujících na území mnoha států světa a jejich následné vyčíslení nás ohromuje svými

nemalými materiálními i lidskými obětmi. Není tomu tak dávno, co jsme podobným

katastrofám byli nuceni čelit také my a mnoho našich spoluobčanů na vlastní kůži poznalo

nezdolatelnou a nezastavitelnou sílu vodního živlu. Tyto roky – 1997 a 2002 – posunuly

fenomén povodní do popředí zájmu společnosti, který se projevil ve zvýšeném počtu

odborných studií, plánování i praktické politiky na všech úrovních. Nelze se však vědecky

zaměřovat pouze na tyto poslední povodně, které nás doposud svým rozsahem po právu

děsí, ale nezbytné je alespoň letmo se seznámit s jejich předchůdkyněmi na našem území.

Záznamy o povodních pro období první poloviny 19. století jsou často značně

problematické a ne vždy jednotné a důvěryhodné. Jejich poměrně hustý výskyt svědčí

o časté existenci velkých povodní na moravských i českých řekách. Jde především

o letopisy, kroniky a jiné písemné dokumenty, které nám zachovaly mnohé zprávy

o záplavách. Dosažené maximální hladiny historických povodní docela věrně zachycují

i staré vodočty či rysky na domech. V tomto vyniká svou komplexností zpráv město Praha,

kde roli vodočtu plnil od 15. století tzv. Bradáč – vytesaná hlava vousatého muže na

nábřežní zdi pod Křížovnickým náměstím. Zprávy historiků a kronikářů nemají jen

význam historický, ale i odborný. Mohou poskytnout mimořádně důležité údaje při odhadu

povodňových průtoků, kulminací povodní, maximálních povodňových hladin, rozsahu

zátop, zpřesnění průběhu povodní, počtu případných obětí a povodňových škod (Koutný,

2003).

Od 2. poloviny 19. století existují pro území České republiky souvislá a použitelná

přesná měření a pozorování. Popis meteorologických podmínek vzniku povodní, jejich

průběhu, hydrologických charakteristik a dopadů je tak do značné míry jednodušší

a jednotlivé povodně lze mezi sebou celkem snadno porovnávat.

V poslední době se podařilo po mnohaleté a usilovné práci v archivech Kotyzovi

a kol. (Kotyza et al., 1995) sestavit alespoň přibližné pořadí největších historických

povodní na Vltavě v Praze a na Labi v Děčíně za několik posledních století. Podobná práce

pro území Moravy a Slezska však není zatím známa (Kakos, 1997). Tato práce se snaží

alespoň přibližně o něco podobného.

2 ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE

2.1 Charakteristiky povodní

Povodeň je přechodné zvýšení hladiny toku nad úroveň břehů, způsobené náhlým

zvětšením průtoků nebo zmenšením průtočnosti koryta (např. ledovou zácpou, ucpáním

mostních otvorů). Po výrazném vzestupu průtoků následuje po určité době (v závislosti na

typu povodně) jejich pokles. Vytváří se tak povodňová vlna, kterou v daném příčném

profilu na toku charakterizuje její tvar, vrchol a objem.

Na tvar povodňové vlny má vliv: plocha povodí, jeho geologický podklad, výšková

členitost, geomorfologické charakteristiky říčního koryta a srážky, které na toto povodí

spadly. Velikost objemu i kulminačního průtoku je ovlivněna velikostí, intenzitou, dobou

trvání a rozložením srážek na povodí, velikostí zasažené plochy a nasyceností povodí.

Četnost výskytu kulminačních průtoků se statisticky zpracovává jako n-leté vody.

Maximální průtok n-leté povodně je hodnota, která je překročena nebo dosažena v průměru

jednou za n let, tj. v některých letech může být překročena několikrát a v jiných letech

k jejímu překročení nedojde (Červený, 1984).

Na průběh povodní působí celá řada přírodních i antropogenních vlivů. Povodí

se chová jinak v různých ročních obdobích i při stejných srážkových úhrnech (v závislosti

na výparu, vegetačním krytu). Velký vliv na intenzitu povodní má i podloží. Rychlost

odtoku vody závisí též na sklonových poměrech. Také tvar povodí významně ovlivňuje

vývoj povodní, jejich postup, střetávání a kulminaci povodňových průtoků.

Toků s přirozeným režimem neustále ubývá a zvyšuje se počet toků ovlivněných

technickými zásahy. Úpravou koryta toku dochází ke koncentraci odtoků z povodí a často

také ke zvýšení postupové rychlosti povodňové vlny. Může také dojít ke střetávání

kulminací na hlavním toku s přítokem nebo ke vzájemnému zvyšování průtoků urychlením

pohybu vody buď na hlavním toku nebo na přítoku.

Změnu průtoků mohou ovlivnit také jezové zdrže s větším objemem, i když

ve velké většině jejich objem nemá podstatný vliv na snížení kulminace povodně, ale může

ovlivnit postupovou rychlost povodňové vlny, a tím střetávání průtoků na hlavním toku

a přítocích. Značný vliv na změnu kulminačních průtoků mají vodní nádrže. Čím větší mají

objemy, tím více mohou zplošťovat kulminační průtok povodní řidčeji se vyskytujících.

Na druhé straně však mohou někdy způsobit i zvyšování průtoků povodní častějšího

výskytu (Čermák et al., 1970).

Velikost a průběh povodní ovlivňuje také velkoplošné odvodnění pozemků.

Odvodněním polí, luk a lesů se zrychlil rozklad organických látek v půdě a tím se snížila

schopnost půdy vázat vodu. Zahloubení a vybetonování malých struh a potoků zrychlilo

odtok vody z velkých ploch v horních částech povodí a zamezilo rozlití vody do niv,

kde většinou ještě nezpůsobovala škody (Pokorný, 1998).

Také odlesněním se zvyšuje odtok vody z povodí. Zpomalení a snížení odtoku vody

závisí na velikosti infiltrace a propustnosti půdy pro vodu. Hlavním faktorem ovlivňujícím

infiltraci srážkových vod je tvorba pokryvného humusu. Pod smíšenými a listnatými

porosty se vytvářejí hydrologicky příznivější formy humusu než pod jehličnatými, zejména

smrkovými. Kapacita zachycení deště lesem je však limitována. Příznivý vliv lesů

na snížení nebo zpomalení odtoku se projevuje zejména u krátkodobých intenzivních dešťů

(Krešl, 1997; Ambros, 1998).

I zemědělská půda v povodí se může značnou měrou podílet kladně i záporně na

vzniku lokálních povodní z krátkodobých intenzivních dešťů. Vliv zemědělské činnosti na

vznik velkých regionálních povodní je menší. Z hlediska tvorby povrchových odtoků jsou

nejnebezpečnější holé půdy, čerstvě připravené k setí (jaro, počátek léta). Jsou nejčastěji

příčinou vzniku lokálních povodní s ničivými následky (Kasprzak, Hejduk, 1997).

2.2 Meteorologické příčiny povodní

Z meteorologického hlediska je vznik povodní v podstatě vždy spojen se srážkami.

Pro vznik povodní na území České republiky je rozhodující nástup určitých povětrnostních

situací, při kterých vypadávají intenzivní nebo dlouhotrvající srážky, které jsou v zimním

období při existenci sněhové pokrývky doprovázeny při kladných teplotách ještě jejím

táním. Na tocích se chodem ledu někdy vytvářejí ledové zácpy, které jsou rovněž příčinou

vzniku povodňových stavů vlivem vzdutí (Kakos, 1978).

Sledováním synoptických situací, které přinášejí vydatné srážky, zjistili

Habersberger a Štekl (1977), že pro střední Evropu mají základní význam klasické dráhy

„Vb“ (podle Köppena, van Bebbera, Rikačeva a Weickmanna). Tato třída byla rozdělena

dál do tří skupin, přičemž dělícím kritériem je poloha středu řídící tlakové výše nad

evropským kontinentem. Dráha „Vb“, po které se pohybují tlakové níže nejčastěji na jaře

a v létě, je jedna z větví dráhy „Va“ táhnoucí se z Biskajského do Janovského zálivu

v severozápadním Středomoří. V některých případech uzavřené jádro tlakové níže vzniká

teprve v oblasti severozápadního Středomoří a odsud postupuje k severnímu Jadranu,

kde se dráha rozděluje na dráhy „Vb“, „Vc“ a „Vd“ (obr. 1).

Obr. 1. Postup tlakových níží po dráze „V“, které obvykle přinášejí významné úhrny srážek

do střední Evropy – podle Köppena, van Bebbera, Rikačeva a Weickmanna

(<http://www.chmi.cz/hydro/pov02/index.html>)

Na tocích České republiky se povodně mohou vyskytnout i několikrát za rok, a to

v kterémkoliv ročním období. Poloha území v oblasti mírného klimatického pásu a jeho

orografické zvláštnosti ovlivňují značnou měrou povodňový režim toků. Na většině toků se

povodně vyskytují nejčastěji v době odtávání sněhových zásob, zpravidla od prosince do

dubna (tzv. zimní povodňový režim). Na některých tocích pramenících v horských

oblastech převažují povodně letní (tzv. letní povodňový režim) – Kakos (1978).

2.3 Typy povodní

Matějíček a Hladný (1999) rozlišují pět typů povodní, a to podle příčin vzniku,

doby vzniku a velikosti zasaženého území:

- letní typ povodní z krátkodobých přívalových dešťů

- letní typ povodní z regionálních dešťů

- zimní a jarní typ povodní z tání sněhu

- zimní a jarní typ povodní způsobený chodem ledu

- povodně ze specifických příčin

2.3.1 Letní typ povodní z krátkodobých přívalových dešťů

Povodním, které jsou způsobeny přívalovými lijáky, se často i v České republice

v poslední době přisuzuje podle amerického označení název „blesková povodeň“.

Důvodem je typická krátkost doby, která uplyne mezi spadem hlavního objemu dešťového

přívalu a vyvrcholením intenzivně se vytvářejícího povrchového odtoku ze zasažené

plochy povodí. Povodňová situace se vyznačuje poměrně rychlými vzestupy vodních

stavů, někdy až o několik metrů, do okamžiku dosažení kulminace.

V horských sevřených údolích nemají povodňové vlny možnost se transformovat,

takže se přesouvají do údolí spíše s narůstající, anebo aspoň stejnou extremitou

kulminačního průtoku. V rovinném terénu je intenzita odtokové odezvy na přívalový déšť

pozvolnější. Na urbanizovaných plochých územích může docházet k záplavám i bez

rozlivů z vodních toků, a to prudkým nahromaděním povrchového odtoku z dešťového

přívalu, který odvodňovací systém sídelních aglomerací z různých příčin nemůže v dané

chvíli pojmout.

Bleskové povodně se vyskytují ponejvíce od druhé poloviny dubna do konce září.

Jsou způsobeny typicky bouřkovými, konvekčními dešťovými srážkami velmi silné

intenzity (v extrémních případech více než 100 mm za hodinu, tzn. 100 l/m2 za hodinu),

s krátkým trváním (jednotky hodin), které zasahují svými plošně izolovanými jádry území

o menší rozloze (zpravidla několik desítek km2). Tyto lijáky jsou buď vázány na zvlněné

studené fronty nebo mohou vznikat silné bouřky v oblastech velmi labilního teplotního

zvrstvení bez existence fronty. To znamená, že mohou vyvolat povodeň povětšinou

na povodích malých toků, a to v kterékoliv oblasti České republiky. Představují

nejpočetnější případy povodňového ohrožení (Matějíček, Hladný, 1999).

2.3.2 Letní typ povodní z regionálních dešťů

Povodně vzniklé z regionálních dešťů se vyskytují většinou jen v letním období.

Spadlé dešťové srážky lze obecně charakterizovat třemi rozměry, a to průměrnou výškou,

zasaženou plochou a trváním. Tyto tři veličiny jsou ve vzájemném vztahu, podle něhož

platí, že deště dlouhého trvání vypadávají na rozlehlé oblasti a vyznačují se menší

intenzitou, zatímco krátkodobé lijáky prudké intenzity zasahují malé plochy území. Trvalé

regionální srážky (zasahující území o velikosti tisíců až stovek tisíců km2) vznikají

většinou ve spojitosti s atmosférickými frontami. Průvodní srážky se obvykle vyznačují

mírnějšími intenzitami, jsou rovnoměrněji rozloženy po celou dobu jejich trvání a zasahují

území o velkých plochách. Několikadenní deštivé počasí v regionálních rozměrech tedy

podmiňuje za těchto podmínek rozvodnění velkých toků.

Pokud množství spadlých srážek za 24 hodin překročí určitý limit, narůstá

nebezpečí vzniku povodně. Tato prahová hodnota srážek pro povodňové zatížení krajiny

je však proměnlivá a záleží na tom, zda příčinný déšť padá do povodí nasyceného

předcházejícími srážkami, anebo zda velká část jeho objemu připadne na doplňování

podpovrchového prostředí povodí nenasyceného. Prahovou povodňovou hodnotu srážek

významně ovlivňuje i nadmořská výška povodí.

Délky doby trvání dešťů, které způsobují regionální povodně v České republice,

se v průměru pohybují mezi jedním až třemi dny, v krajních extrémních případech mohou

být však i delší, jak prokazuje pětidenní trvání srážek u povodně z července 1997. U situací

s delší dobou trvání příčinného deště, než je doba doběhu vody z nejzazšího okraje povodí

k vodočtu, přispívá pak k vývoji povodně odtokově celá plocha rozsáhlého povodí. Navíc

za těchto podmínek dochází vlivem návětrných efektů v horských a podhorských oblastech

k výraznému orografickému zesilování srážek. Prší-li vytrvale a vydatně na celé ploše

rozsáhlého povodí, vytvářejí se průtokové vlny především v oblastech s kratší dobou

koncentrace odtoku. Po vyplnění objemu koryt říční sítě a při pokračujícím dešti průtoky

nabývají poměrně rychle povodňového charakteru a vývoj hydrologické situace se mění

na stav ohrožení ve vztahu k osídlení či k jiným hospodářským objektům nacházejícím

se v údolních zónách podél toků.

Průtokové vlny z rozvodněných přítoků se s vlnou na hlavním toku mohou časově

minout anebo střetnout. Ve druhém případu dochází k postupné skladbě jejich průtoků

neboli k tzv. interferenci průtokových vln, při níž voda z přítoku okamžitě zvětšuje objem

průtoku a přispívá ke zvýšení kulminačního stavu v trati hlavního toku. Relativně

nejnepříznivější vývoj nastává, když kulminační průtoky obou vln dospějí do profilu

soutoku ve stejnou dobu. Složením vln se může stát průměrná povodeň povodní extrémní.

Dorazí-li tyto průtoky v krátkém časovém odstupu, vyznačuje se výsledná vlna buď

protáhlou kulminací, anebo při delším časovém rozdílu dvěma oddělenými, již ne tak

extrémními vrcholy. Členitost struktury říčního systému se může při regionálních srážkách

projevit i vícevrcholovou vlnou na hlavním toku.

Regionální povodně doprovázejí zpravidla rozsáhlé záplavy. Vzhledem k výškové

členitosti České republiky jsou zaplavená území podél horních tratí toků méně rozsáhlá než

v jejich středních a dolních úsecích. Plošně největší záplavy, které mohou dosáhnout

až několikakilometrové šíře, se vyskytují v přilehlých oblastech středního Labe, dolní

Ohře, střední a dolní Moravy a dolní Dyje. Pokud jsou inundační území osídlena nebo

hospodářsky využívána, bývají škody způsobené povodněmi v těchto oblastech poměrně

vysoké, často bývá ochromeno zásobování a zvláště trýznivě se projevuje nedostatek pitné

vody v důsledku zaplavených vodárenských zdrojů atp. Déletrvající srážky mohou být

rovněž příčinou sesuvů půdy, a to i po povodni (Matějíček, Hladný, 1999).

2.3.3 Zimní a jarní typ povodní z tání sněhu

Povodně způsobené táním sněhové pokrývky vznikají v zimním nebo jarním

období. Tyto povodně jsou doprovázeny dešťovými srážkami. Tání sněhu samo o sobě

většinou nepůsobí na našich tocích větší rozvodnění. Rychlé tání sněhové pokrývky

způsobují povětrnostní situace zonálního typu, které jsou charakterizovány přechodem

frontálních systémů z Atlantského oceánu nebo Severního moře přes střední Evropu

(Bukáček, 1999).

K tání sněhové pokrývky je nutné, aby její teplota stoupla nad 0 oC. Potřebné dávky

tepelné energie může dodávat sluneční záření, teplota vzduchu, vítr a dešťové srážky.

Dojde-li nástupem meteorologické situace k dominantnímu anebo kombinovanému

působení některého z těchto faktorů, jehož následkem je tání, záleží pak především

na výšce sněhové vrstvy, vodní hodnotě sněhu, stavu zámrzu půdy, nadmořské výšce

a expozici povodí, zda nastane povodňová situace.

Při náhlých vpádech teplého vzduchu doprovázených vydatným deštěm delšího

trvání, když se do procesu tání zapojí postupně všechny výškové polohy horských oblastí

se sněhovými zásobami, se může vytvářet poměrně intenzivnější odtok. Pro tuto

povodňovou situaci je typické rychlé stoupání vodních stavů v úsecích toků v podhorských

oblastech a zvětšená extremita zejména objemu povodňové vlny.

Objem vody akumulované ve sněhové pokrývce je závislý na jejím fyzikálním

stavu. Například, jednomu centimetru čerstvého prachového sněhu odpovídá

jeden milimetr vody, tzn. jeden litr vody na jeden metr čtvereční. Postupným táním,

promrzáním a tlakem vlastní váhy se krystalická struktura tohoto sněhu zbavuje dutin

a zhutňuje se, takže 1 cm již slehlého starého sněhu obsahuje v průměru až 4 mm vody.

Povodňové vlny způsobené jarním táním dosahují zpravidla největšího objemu v roce,

vyznačují se plochým vrcholem a dlouhou dobou trvání. Rovněž vzestup průtoku bývá

pozvolnější než u povodní z letních srážek, protože i velmi rychlé tání se podobá pouze

účinku intenzity mírného deště. Výjimky tvoří povodně vyvolané prouděním teplého

vzduchu se současným výskytem deště (Matějíček, Hladný, 1999).

2.3.4 Zimní a jarní typ povodní způsobený chodem ledu

Charakteristickým rysem pro povodně vzniklé účinkem ledových jevů na tocích

je vždy zmenšená průtočnost koryta a tím způsobené stoupnutí hladiny do povodňové

úrovně. Ledové jevy na tocích se začínají vyskytovat většinou až tehdy, když i maximální

denní teplota klesne pod 0 °C. Vzniklé ledové krystalky ve vodě se za těchto podmínek

spojují do větších struktur, což vede při dlouhotrvajících mrazech i v tekoucích vodách

ke vzniku uzavřené ledové celiny, vytvářející se postupně směrem od břehů k proudnici.

K jejímu porušení, případně k pohybu v korytě toku (chod ledu), či k definitivnímu

uvolnění koryta od ledových jevů dochází pak při oblevách, zvláště pokud jsou

doprovázeny vydatným deštěm.

Ledová pokrývka se začne lámat nejdříve v úsecích toků, kde je v důsledku

prudšího proudu či teplejší vody nejslabší. Plynulému odchodu vzniklých ledových tabulí

či desek (ledových ker) brání především úseky s nenarušeným ledovým příkrovem.

Na jejich horních okrajích, avšak také na mělkých místech, v zákrutech, v zúžených

místech koryta atp. se mohou kry na sebe nasouvat, kupit, ucpávat průtočný profil,

vzdouvat vodu a vytvářet tak ledové zácpy, které postupně narůstají jak do výšky, tak

i do délky. Jejich prolomením vznikají nové, zpravidla větší bariéry a proces se opakuje

až do poslední fáze, tzn. nakupení ker v dolní trati toku. Výsledně uvolněný proud

s ledovou hmotou je obvykle příznačný svou ničivou dynamickou silou.

Ledové zácpy jsou zákeřné zejména tím, že poměrně menší průtok, který je

za normálních průtočných poměrů zcela neškodný, se po vytvoření ledových bariér náhle

stává za určitých podmínek nebezpečným svou schopností vyvolat záplavy rovnající

se účinku vysoce extrémních průtoků nezřídka i větších, než je hodnota průtoku, jenž

se opakuje v průměru jednou za sto let. Z historie je známo, že jedny z nejvyšších

povodňových hladin byly dosaženy právě v průběhu ledových povodní tohoto typu

(Matějíček, Hladný, 1999).

2.3.5 Povodně ze specifických příčin

Zmenšenou průtočnost koryta, a tím vyvolané často i rychlé stoupnutí hladiny

do povodňové úrovně anebo přímou záplavu, způsobují také:

- náhlá přehrazení toku sesuvem půdy (způsobeného podemletím patky svahu boční

erozí vodního proudu nebo nasycením přilehlých svahů trvalými srážkami) anebo

také spadlou lavinou uvolněné horniny či masy sněhu a stržených materiálů

(„povodně lavinové“)

- záplavy vyvolané vzdutím vody v dolních tratích přítoků v důsledku vyšší hladiny

na hlavním toku („záplavy ze zpětného vzdutí“)

- splaveninové přívaly vzniklé spadem intenzivních srážek či táním sněhu

na nezalesněných svazích horských oblastí, kdy pohybová energie odtokového ronu

zesílí natolik, že začne strhávat do proudu postupně čím dál větší částice zvětralé

horniny – vytvořená směs vody, bahna, štěrku a kamení pak na své cestě do údolí

ničí vše, co jí stojí v cestě („povodně splaveninové“)

- záplavy způsobené extrémně silným větrem (vichřice aj.), při němž vytvořené

vysoké vlny jsou vehnány na pobřežní pásma větších jezer či nádrží („záplavy

větrných vln“)

- povodně způsobené porušením nebo protržením hráze vodní nádrže nebo rybníku

(Matějíček, Hladný, 1999)

3 REŠERŠE PROBLEMATIKY POVODNÍ V ČR A VE STŘEDNÍ

EVROPĚ SE ZVLÁŠTNÍM ZŘETELEM NA MORAVU A

SLEZSKO

Většina dosavadních prací o povodních se zabývala rozborem povodní na Vltavě

a Labi. Řada z nich vycházela z publikace Novotného (1963), která obsahuje

chronologický přehled kulminačních průtoků nad 500 m3/s v Praze na Vltavě za období

1825-1954 a jejich stručnou analýzu. Obdobně zpracoval kulminační průtoky Labe

v Děčíně s průtokem nad 1000 m3/s za období 1851-1950.

Hydrometeorologickou analýzou povodní na Vltavě a Labi se zabýval zejména

Kakos (1978, 1983, 1985, 1996). Analýzu vltavských povodní v Praze provedl Kakos

(1978) pro období 1771-1954. Na Vltavě převažovaly povodně v březnu (27,1 %) a únoru

(22,0 %), přičemž na prosinec až březen připadalo 62,7 % všech pozorovaných povodní.

Na Labi v Děčíně vymezil Kakos (1996) v období 1851-1995 celkem 66 povodní,

jejichž kulminační průtok překročil hodnotu dvouletého průtoku (1830 m3/s). Téměř třetina

povodní se vyskytla v březnu (30,3 %) následovaném únorem (16,7 %), přičemž

na prosinec až březen připadly téměř dvě třetiny všech pozorovaných povodní (63,6 %).

Řada dalších prací byla věnována analýze velkých historických povodní. Z hlediska

povodňové aktivity byl velmi významný rok 1598, kdy se na území Čech, Moravy

a Slezska vyskytlo několik povodní (Munzar, 1998). Také březnová povodeň v roce 1845

zasáhla téměř celé území našeho státu a byla jednou z největších jarních povodní z tání

sněhu v historii. Jejím studiem v povodí Labe se zabývali např. Kakos a Kulasová (1995),

Kremsa a Šámalová (1995). Také koncem 19. století bylo zaznamenáno několik velkých

povodní. Kakos a Kulasová (1990) se zabývali studiem povodně v září 1890 na Vltavě

v Praze. Hydrometeorologickou analýzou povodně v roce 1897 ve vztahu

ke katastrofálním záplavám v Čechách na začátku září 1890 a na Moravě v červenci 1997

se zabýval Kakos (1997).

Také analýze povodní, které byly zaznamenány v povodí Labe ve 20. století, byly

věnovány četné práce. Např. povodní v srpnu 1925 v Čechách se zabývali Kocourek et al.

(1926), povodeň na Jizeře v srpnu 1978 studovali Balatka a Sládek (1980), povodeň

v červenci 1981 analyzovali Kakos a Vrabec (1981). Povodně v Poohří studovali Kotyza

(1990), Munzar a Pařez (1997). Povodním v povodí Odry jsou věnovány např. práce

Brádky (1967), Doležala et al. (1976) a Sochorce (1997) – viz. Bukáček (1999).

V souvislosti se studiem historie počasí a podnebí v českých zemích byla věnována

pozornost také povodním. Tak v práci Brázdila a Kotyzy (1995) je uveden soupis zpráv

o povodních do roku 1500, přičemž povodněmi v 16. století se zabývali Brázdil et al.

(1999). Historické povodně na dolním Labi a Vltavě studovali Kotyza et al. (1995).

V práci je uveden zatím nejúplnější soupis zpráv o povodních na dolním Labi, Vltavě

a Ohři až do poloviny 20. století.

Historické informace o velkých povodních využili Kotyza et al. (1995) pro

sestavení chronologie největších povodní na Vltavě v Praze a na Labi v Děčíně. Na Vltavě

autoři považují za největší povodeň z 21.–27. července 1432, následovanou zimními

povodněmi z 28. února 1784 a 29. března 1845. Na Labi je jako největší charakterizována

povodeň z 30. března 1845, následována červencovou povodní v roce 1432. Velmi

zjednodušeně lze tedy shrnout, že povodňová aktivita byla nadprůměrná ve 14. století,

ve 30. letech 15. století, po celé 16. století a v období od poloviny 18. do konce 19. století.

Posledním obdobím zvýšené povodňové aktivity byla 40. léta 20. století (Bukáček, 1999).

Podstatně méně prací bylo dosud věnováno povodním v povodí Moravy. Informace

o povodních z konce 19. a počátku 20. století lze nalézt v hydrologických studiích, které

byly vypracovány v souvislosti s regulací řeky Moravy. Např. intenzita srážek a rozsah

inundací při povodních v letech 1883 a 1891 byly zaznamenány v Projektu c. k. rakouské

vlády pro regulaci řeky Moravy podél říšské hranice s Uherskem (1894).

Analýzou povodní v počátcích přístrojového měření se zabýval Bratránek (1939).

Studoval režim povodní na řece Moravě a možný vliv regulací Moravy na velikost

povodní. Popsal také pět význačnějších povodní v období 1900–1930 a zejména si všiml

příčin jejich vzniku.

Řada menších prací byla věnována studiu příčin, průběhu a následků jednotlivých

povodní v povodí Moravy ve druhé polovině 20. století. Velmi podrobně byly studovány

zejména povodně na Bečvě. Např. rozborem povodně z července 1970 a srpna 1972 se zde

zabýval Mihola (1974), který také spolu s Polišenským popsal režim velkých vod na Bečvě

(Mihola, Polišenský, 1975).

Informace o povodních v povodí řeky Moravy lze nalézt i v řadě prací, v nichž se

autoři zabývali analýzou povodňových událostí v rámci celé České republiky. Tak např.

o srpnové povodni roku 1977 psal Kakos (1978), jarní povodeň v roce 1981 analyzoval

Kafka (1981) a povodní na přelomu let 1986/87 se zabýval Žemlička (1987). Cenné

informace o historických povodních řeky Bečvy v Troubkách a Přerově zpracoval Lapáček

(1997) – viz. Bukáček (1999).

Historickými i současnými povodněmi v České republice se věnoval Brázdil et al.

(2005). Práce je zaměřena na přehled dosavadních poznatků o povodních v České

republice i evropském kontextu. Následuje analýza synoptických příčin vzniku povodní

a klimatologické hodnocení extrémních denních úhrnů srážek. Publikace dále obsahuje

chronologický přehled povodní v období přístrojových měření pro pět vybraných toků ČR

(Vltava – Praha, Ohře – Louny, Labe – Děčín, Odra – Bohumín, Morava – Kroměříž).

Připojen je rovněž přehled dokumentárních pramenů, chronologie historických povodní

pro zmíněné toky a řadu dalších údajů.

V souvislosti s červencovou povodní v roce 1997 se objevilo velké množství prací,

v nichž se autoři zabývali příčinami, průběhem i následky této povodně.

Z hydrometeorologického hlediska ji analyzovali např. Munzar et al. (1997), Květoň et al.

(1997), Soukalová et al. (1997). V širších souvislostech se povodní zabývá např. Sborník

přednášek Povodně a krajina 97 (1997), zvláštní číslo časopisu Veronica Krajina

a povodeň (1998) či Meteorologické zprávy (1997). Fotografickou dokumentaci a stručný

popis průběhu červencové povodně v jednotlivých regionech Moravy obsahují dále např.

publikace Kroči (1998), Michajloviče (1997) a Neorala (1998) – viz. Bukáček (1999).

Ucelená studie (Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997) je dostupná na

internetových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu

(<http://www.chmi.cz/hydro/souhrn/obsah.html>).

Mnoho prací bylo rovněž věnováno poslední významné povodni na území České

republiky, a to povodni v srpnu 2002. Stejně jako v případě povodně v červenci 1997

je kompletní studie (Hydrometeorologické vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu

2002) přístupná na internetových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu

(<http://www.chmi.cz/hydro/pov02/index.html>). Komplexní analýzu povodně zpracoval

Hladný (2005), rozložením srážek při povodni se blíže zabýval Květoň (2002), synoptické

příčiny povodně studoval Pavlík et al. (2002), odtokovou situaci popsal Šercl et al. (2002).

Širšími souvislostmi povodně se zabýval časopis Meteorologické zprávy (2002). Řada

menších prací se věnuje povodni v jednotlivých městech České republiky. Tak například

povodní v Plzni se zabýval Pirník (2002) a v Berouně Novotný (2004). Strategií rozvoje

měst po povodních se podrobně zabýval Konvička (2002).

4 FYZICKOGEOGRAFICKÉ PODMÍNKY ZÁKLADNÍCH

POVODÍ MORAVY A SLEZSKA

4.1 Povodí řeky Moravy

4.1.1 Základní údaje

Povodí řeky Moravy leží v jihovýchodní části České republiky mezi 48o 10´

a 50o 15´ severní šířky a 15o 05´ a 18o 26´ východní délky (Bratránek, 1939).

Ze severozápadu je povodí ohraničeno Českomoravskou vrchovinou, na severu Jeseníky.

Severovýchodní hranici povodí tvoří Moravskoslezské Beskydy a Javorníky a na

jihovýchodě povodí ohraničují Bílé a Malé Karpaty (Bukáček, 1999). Nejvyšším bodem

povodí Moravy je Králický Sněžník, dosahující nadmořské výšky 1 423 m. Nejnižším

bodem povodí je místo, kde Morava na soutoku s Dyjí opouští české státní území

(v nadmořské výšce asi 148 m n. m.).

Celé povodí řeky Moravy lze rozdělit podle dvou hlavních říčních soustav na:

- povodí horní a střední Moravy až po ústí Dyje

- povodí Dyje

- povodí dolní Moravy pod ústím Dyje

Povodí Moravy je přirozený územní celek ležící na předělu České vysočiny,

Západních Karpat a Panonské provincie, který hydrologicky náleží k úmoří Černého moře.

Zabírá značnou část Moravy o ploše 21 133 km2. Povodí neleží celé na našem území,

nýbrž zahrnuje také část území Slovenska, Rakouska a Polska (Rybka, 1996). Základním

zdrojem vody pro celé území jsou atmosférické srážky. Vodní nádrže (přehrady a rybníky)

jsou vybudovány ve větším rozsahu v dílčím povodí Dyje. Podzemní vody se vyskytují

v omezeném rozsahu a jsou soustředěny do údolních niv podél řek Moravy, Dyje, Svratky

a dalších (<http://www.pmo.cz/zp/2004/O_povodi.pdf>).

Asi 31 % plochy povodí řeky Moravy je zalesněno. Zvláště v horní části povodí

převládají jehličnaté lesy (tvoří 70 % z celkové plochy lesů). V nižších částech se v nivách

kolem řeky Moravy zachovaly poslední zbytky lužních lesů (Rybka, 1996).

Hustota sítě vodních toků je přiměřená. Celková délka vodních toků je 3 989 km,

z toho je vodohospodářsky významných 3 824 km. Celková délka hrází je 1 100 km,

z čehož 325 km je vedeno jako samostatný dlouhodobý hmotný majetek a 776 km tvoří

ochranné hráze v úpravách toků. Na vodních tocích je vybudována řada

vodohospodářských objektů. Tato vodohospodářská díla (28 nádrží, 204 jezů, 9 rybníků,

1 100 km ochranných protipovodňových hrází, 14 malých vodních elektráren,

21 plavebních kanálů a 13 plavebních komor, 9 rybníků, 15 čerpacích stanic, 36 km

odvodňovacích kanálů a 70 km umělých kanálů a přivaděčů a řada dalších objektů

a majetku) spravovaná Povodím Moravy, s. p., slouží k řízení odtoku, ochraně před

povodněmi a k zajištění vody pro průmysl, vodárenské systémy, zemědělství, k využití

vodní energie a plavbě (<http://www.pmo.cz/zp/2004/O_povodi.pdf>).

Obr. 2. Povodí řeky Moravy (Československý vojenský atlas, 1965)

4.1.2 Geologické poměry

Území povodí Moravy zasahuje z hlediska regionální geologie do obou základních

geologických jednotek České republiky – Českého masivu i Západních Karpat. Reliéf

je vzhledem k zastoupení jednotlivých provincií poměrně různorodý a pestrý. Jeho

základním rysem je rozdíl mezi starší Českou vysočinou na západě a mladým pásemným

pohořím Karpat na východě zvýrazněný systémem nížin mezi nimi.

Český masiv je konsolidovaným zbytkem variského (hercynského) horstva

vyvrásněného při variské orogenezi (střední devon až svrchní karbon). Jeho dílčí celky

spolu původně nesouvisely (tvořily samostatné části zemské kůry – mikrokontinenty)

a byly teprve horotvornými pohyby stmeleny v pevný celek, který později již nebyl

vrásněn a na němž se v místech poklesů ukládaly pokryvy mladších sedimentů. Karpatská

soustava byla zformována při alpinské orogenezi (svrchní křída až recent), kdy byla

západní část Karpat sunuta od jihovýchodní na okraj Českého masivu. V oblasti Karpat

vznikal při formování pohoří rovnoměrnými i nerovnoměrnými zdvihy stupňovitý reliéf

pásemných pohoří podmíněný zejména příkrovovou stavbou podloží.

Mezi zvláštní geologické znaky lze řadit přítomnost krasových terénů

se specifickým vodním režimem (Moravský kras a menší oblasti v okolí Konic, Teplic nad

Bečvou aj.), relativně mohutné nánosy pleistocénních toků a jezer a také antropogenní

vlivy na odnos a sedimentaci v údolních nivách (regulační práce, přehradní a ochranné

hráze, poldry, Baťův kanál apod.) – <http://www.pmo.cz>

4.1.3 Srážkové poměry

Povodí řeky Moravy leží v oblasti prolínání odlišných srážkových vlivů

Atlantského oceánu a Středozemního moře. Typické jsou značné srážkové extrémy jak

z hlediska denních, tak i měsíčních a ročních úhrnů srážek. Zatímco jihozápadní Morava

patří k nejsušším oblastem České republiky vůbec, řadí se oblast Jeseníků

a Moravskoslezských Beskyd mezi srážkově nejbohatší (Brázdil et al., 1985).

Rozložení srážek v průběhu roku má spíše kontinentální charakter. Nejvyšší

měsíční úhrny srážek připadají na červen až srpen, nejméně srážek spadne v únoru

a březnu. V letních měsících se často vyskytují krátkodobé extrémní srážky bouřkového

charakteru, které zasahují poměrně malá území. Zvýšenou četnost bouřek mají

Moravskoslezské Beskydy, menší četnost je na jižní Moravě. Úhrn srážek obecně roste

se zvětšující se nadmořskou výškou, významně se však projevuje expozice terénu (Demek,

1992; Reidinger, 1995).

Sněhová pokrývka se objevuje v průměru od poloviny prosince do poloviny března

a na horách leží sníh někdy až do května. Období tání sněhové pokrývky není pravidelné.

Tání významná pro vznik povodní mohou nastat zejména od prosince do dubna (Reidinger,

1995).

4.1.4 Říční síť

Půdorys říční sítě v povodí Moravy má v základních rysech stromovitý tvar, jehož

kmenové toky jsou Morava a Dyje. Povodí horní Moravy a Bečvy tvoří soustavu

vějířovitou, od ústí Bečvy nabývá povodí Moravy tvaru podélného. Přítoky Moravy

po soutok s Dyjí mají nejčastěji stromovitý tvar říční sítě, avšak místy se mění na tvar

pérovitý (obě zdrojnice Bečvy) či pravoúhlý.

Povodí Dyje k soutokové oblasti Dyje se Svratkou má vějířovitý tvar, zatímco

jednotlivé hlavní přítoky (Svratka, Jihlava a vlastní Dyje) je možno zařadit spíše

k povodím protáhlým. Tato skutečnost se projevuje hydrologicky příznivým vývojem

povodňových vln v jednotlivých povodích, avšak jejich nepříznivým střetáváním

v uvedené soutokové oblasti, kde se vytvářejí buď vysoké kulminační průtoky, nebo

povodňové vlny velkého objemu s několika vrcholy (Bratránek, 1939; Demek et al.,1992).

4.1.5 Vodní a odtokový režim

Přirozený režim odtoku se projevuje v dlouhodobém průměru vysokou vodností

v jarních měsících – březnu a dubnu (v době tání sněhu ve výše položených oblastech

povodí). V letních měsících průtoky značně kolísají (v závislosti na intenzitě, době nástupu

a trvání letních dešťů). Zvýšené vodnosti v červnu až červenci, způsobené letními lijáky

a vytrvalejšími dešti, jsou nejvíce patrné na obou Bečvách. Nízké odtoky jsou typické pro

konec léta (srpen), podzimní měsíce září až listopad a v zimě pro leden a únor. V prosinci

dochází často ke zvýšení odtoku, pokud převládají zimy s charakteristickými oblevami

ve druhé polovině měsíce.

S rostoucí nadmořskou výškou povodí se období kulminace jarních povodní

opožďuje a doznívá ještě v květnu. Charakteristické je opožďování jarních povodní

na obou zdrojnicích Bečvy a horním toku Moravy. Naopak v nížinách a pahorkatinách

často odtaje sníh již během února až první poloviny března. Největší rozkolísaností

průtoků se vyznačují toky odvodňující hornatá území na severu a severovýchodě Moravy.

Nejvyrovnanější průtoky má Svitava (Demek et al., 1992).

Povodí Moravy můžeme rozdělit na tři odtokově odlišné části, a to na západní,

jesenickou a beskydsko-karpatskou:

Západní oblast tvoří povodí Dyje a západní část povodí hlavního toku Moravy.

Vyplňují ji převážně pahorkatiny a vrchoviny Českomoravské vrchoviny a Brněnské

vrchoviny s převládajícím podložím krystalických břidlic nebo křídy a kulmu. Roční úhrny

srážek přesahují 700 mm jen ve vrcholových částech Českomoravské vrchoviny, převážně

však nedosahují 600 mm a v nejúrodnější části, v Dyjsko-svrateckém úvalu, ani 500 mm.

V souladu s tím se i hodnoty specifického odtoku pohybují v mezích od 3 do 5 l/s.km2

a v suché oblasti klesají i pod 3 l/s.km2.

Jesenická oblast vyplňuje pramennou část povodí Moravy a povodí levostranných

přítoků až po Bečvu. Roční úhrny srážek překračují 650 mm; na svazích Hrubého Jeseníku

dosahují hodnot nad 1 000 mm. V dobře zalesněné oblasti Jeseníků přesahují specifické

odtoky i 10 l/s.km2 a směrem k Hornomoravskému úvalu klesají pod 5 l/s.km2.

Beskydsko-karpatská oblast vyplňuje východní část povodí Moravy počínaje

Bečvou. Je částí Vnějších Karpat, které jsou složeny z flyšových hornin. Roční úhrny

srážek zde překračují 600 mm a v Moravskoslezských Beskydech dokonce 1 000 mm.

V souladu s tím a s morfologickými poměry klesá specifický odtok z hodnot nad 20 l/s.km2

až pod 3 l/s.km2 v Dolnomoravském úvalu. Zalesnění nestačí upravit extrémní odtoky,

které jsou pro flyš charakteristické (<http://www.herber.kvalitne.cz/FG_CR/hydro.html>).

4.1.6 Vodní nádrže

Nejstarší nádrže v povodí Moravy byly vybudovány především pro účely

povodňové ochrany (např. Jevišovice v roce 1896). Rovněž nádrže budované v první

polovině 20. století byly původně určeny buď výlučně k ochraně před povodněmi

(Bystřička v roce 1912, Luhačovice v roce 1930, Horní Bečva v roce 1944 a další) a nebo

byly budovány pro účely energetické, ale zároveň měly i významné prostory pro účely

ochranné (Vranov v roce 1934, Vír v roce 1958). V 60. a 70. letech 20. století převažuje

výstavba menších jednoúčelových vodárenských nádrží (Znojmo v roce 1966, Bojkovice

v roce 1966, Opatovice v roce 1972 a další) a jen výjimečně byl u vodárenských nádrží

vymezen menší ochranný prostor (Koryčany v roce 1959, Mostiště v roce 1960).

Poslední vodní dílo v povodí Moravy, které bylo určeno i k povodňové ochraně,

jsou Novomlýnské nádrže na Dyji. V provozu jsou od roku 1989. Jsou situovány v dolním

profilu Dyje, kde se střetávají povodně ze tří toků – Jihlavy, Svratky a Dyje. Povodňové

vlny s menší četností výskytu mají vysoký kulminační průtok a hlavně velké objemy.

Na výraznější transformaci povodní tohoto typu nemá soustava Novomlýnských nádrží

podstatnější vliv.

V celém povodí Moravy je 34 významnějších nádrží. Rozložení ochranných

možností není vyvážené. Celkový ochranný ovladatelný objem je v povodí Moravy nad

Dyjí asi sedmkrát menší než v povodí Dyje. V povodí Dyje je možné povodňové situace

ovlivňovat především manipulacemi ve větších nádržích jako jsou Vranov nad Dyjí, Vír

na Svratce, Dalešice na Jihlavě a Novomlýnské nádrže na Dyji. Ostatní nádrže v povodí

Dyje mají význam spíše lokální (Bukáček, 1999).

V povodí Moravy nad Dyjí není jediná nádrž, která by mohla svými

transformačními účinky ovlivnit povodeň v rozsahu většího území. V povodí se nachází

pouze menší nádrže (Bystřička na Bystřičce, Horní Bečva na Rožnovské Bečvě, Moravská

Třebová na Třebůvce, Plumlov na Hloučele, Koryčany na Kyjovce a další). Ochranné

účinky mají místní význam a zajišťují ochranu především pro obce ležící bezprostředně

pod těmito přehradami (Kadeřábková, 1997).

Tab. 1. Významné vodní nádrže v povodí řeky Moravy (<http://www.pmo.cz>)

Název Tok Celkový objem

(mil. m3) Retenční prostor

(mil. m3)

Brno Svratka 21,0 2,6

Bystřička Bystřička 4,9 3,0

Dalešice Jihlava 126,9 15,7

Letovice Křetínka 11,6 1,1

Mostiště Oslava 11,9 1,5

Mohelno Jihlava 17,1 0,1

Nové Mlýny Dyje 133,9 26,1

Plumlov Hloučela 5,6 2,5

Vír Svratka 56,2 8,4

Vranov Dyje 132,7 21,1

4.1.7 Charakteristika vybraných toků

V následující části je uvedena stručná charakteristika vybraných toků povodí

Moravy, kterými jsou především řeky Morava, Bečva, Dyje, Svratka a Svitava.

4.1.7.1 Morava

Řeka Morava pramení pod Králickým Sněžníkem ve výšce 1 380 m n. m. a protéká

přes Mohelnickou brázdu nejprve Hornomoravským a potom Dolnomoravským úvalem.

Na Slovensku se vlévá do Dunaje. Celková délka řeky Moravy na území České republiky

je 284 km a povodí této řeky má protáhlý tvar.

Ve svém nejhornějším úseku protéká Morava úzkým údolím až k soutoku s řekou

Desnou, kde se otevírá široké údolí s inundacemi. Prvním větším sídlem ležícím přímo

na řece Moravě je Litovel v centru Litovelského Pomoraví, níže po toku je potom největší

město na řece Moravě Olomouc. Pod Olomoucí se do řeky Moravy zleva vlévá její největší

přítok Bečva. Pod soutokem s Bečvou je řeka Morava z větší části upravená a protéká

řadou dalších větších měst, jako jsou Kroměříž, Otrokovice, Uherské Hradiště, Veselí

nad Moravou nebo Hodonín. V místě, kde řeka opouští území naší republiky, je současně

soutok s druhou nejvýznamnější řekou v celém povodí, s řekou Dyjí. Soutok obou řek

je v nadmořské výšce 148 m. Morava v profilu nad Dyjí odvádí vody z celkové plochy

povodí 10 691 km2, z níž však malá část leží na území Slovenska.

Nejvýznamnější jezy na toku jsou Řimice, Litovel, Olomouc, Kroměříž, Bělov,

Kunovský les, Spytihněv, Nedakonice, Veselí nad Moravou a Hodonín. Přestože je řeka

Morava nejvýznamnějším tokem, není na ní vybudována žádná významná nádrž

(<http://www.pmo.cz/zp/2004/O_povodi.pdf>).

4.1.7.2 Bečva

Řeka Bečva je největším levostranným přítokem Moravy. Je pro ni charakteristické

velké kolísání průtoků s náhlými a rychlými změnami. Její tok vytvářejí dvě zdrojnice –

Rožnovská Bečva s délkou toku 38 km a Vsetínská Bečva dlouhá 59 km. Oba toky

pramení ve Vsetínských vrších a mají soutok ve Valašském Meziříčí. Odtud již řeka

pokračuje jako spojená Bečva a k ústí do Moravy má ještě dalších 61 km. Celková plocha

povodí Bečvy nad soutokem s Moravou je 1 626 km2.

Významným městem na Rožnovské Bečvě je Rožnov pod Radhoštěm, na Vsetínské

Bečvě Vsetín. Na soutoku spojené Bečvy jsou to Hranice, Lipník nad Bečvou a především

Přerov. Nejvýznamnějšími jezy jsou Hranice, Přerov a Troubky


4.1.7.3 Dyje

Řeka Dyje má, podobně jako Bečva, dvě zdrojnice: Moravskou Dyji, která pramení

ve výšce 635 m n. m. v Brtnické vrchovině, a Německou Dyji pramenící u Scheiggersu

v Dolním Rakousku. Délka Moravské Dyje na území České republiky je 56 km. Obě Dyje

se stékají na rakouském území u Raabsu a vytvářejí tak vlastní řeku Dyji, která protéká

od západu směrem na východ nejprve Dyjsko-svrateckým úvalem a potom

Dolnomoravským úvalem. Její délka na našem území je 209 km. V prostoru Pavlovských

vrchů, v dnešní střední nádrži u Nových Mlýnů, do řeky Dyje zleva vtékají její největší

přítoky, Jihlava a Svratka. V místě soutoku Dyje s Moravou má celé povodí Dyje plochu

13 419 km2, z čehož leží asi 17 % na rakouském území.

Důležitými městy na toku Dyje jsou Vranov nad Dyjí, Znojmo a Břeclav.

Významné jezy jsou Krhovice, Bulhary, Břeclav a Pohansko. Na vlastní řece Dyji jsou

vodní nádrže mající význam pro celé povodí Dyje. Nad Vranovem nad Dyjí je to vodní

nádrž Vranov, dále potom nádrž Znojmo a v místě soutoku s Jihlavou a Svratkou je již

zmíněná soustava tří Novomlýnských nádrží


4.1.7.4 Svratka

Řeka Svratka pramení pod Žákovou horou ve Žďárských vrších. Nejprve teče

směrem na západ, později se stáčí jižním směrem a protéká Hornosvrateckou vrchovinou

a Boskovickou brázdou až do Dyjsko-svrateckého úvalu, kde vtéká do střední

Novomlýnské nádrže na Dyji. Její celková délka je 174 km. Největším sídlem na Svratce

je město Brno se 400 000 obyvateli, největší město v celém povodí Dyje a Moravy.

Pod Brnem přitéká zleva do Svratky její největší přítok Svitava. Celé povodí řeky Svratky

má rozlohu 4 115 km2.

Nejvýznamnější jezy jsou v brněnském Komíně, v Přízřenicích a v Rajhradě. Také

na řece Svratce jsou vybudovány vodní nádrže: na horním toku je to velká vodárenská,

energetická a ochranná nádrž Vír I, pod ní je její menší vyrovnávací nádrž Vír II, nad

městem Brnem je to dále nádrž brněnská (<http://www.pmo.cz/zp/2004/O_povodi.pdf>).

4.1.7.5 Svitava

Řeka Svitava pramení severozápadně od města Svitav ve výšce 465 m n. m. Hlavní

směr toku je téměř jižní a jen ve svém dolním toku se od soutoku s Punkvou po Brno

prodírá údolím s četnými zákruty. Jinak protéká údolím i přes 200 m širokým. Pramení

v Českotřebovské vrchovině a dále teče Boskovickou brázdou. Střední úsek toku Svitavy

protéká Adamovskou vrchovinou a dolní Dyjsko-svrateckým úvalem. Svitava se vlévá

do Svratky u Brna ve výšce 192 m n. m. Hlavní přítoky Svitavy jsou: zleva Hynčický

potok, Bělá, Punkva a Křetínský potok, zprava Křetínka, Úmoří a Býkovka.

Na řece Křetínce byla postavena v roce 1976 vodní nádrž Letovice

pro nadlepšování průtoků řeky Svitavy, a sice jako kompenzace odebírání vody

Březovským vodovodem. Plocha povodí Svitavy činí 1 147 km2, délka toku je 97 km

(Třeštík, 2006). Významnými městy na toku jsou Svitavy, Blansko a Brno.

4.1.8 Povodně v povodí řeky Moravy

Jak již bylo zmíněno v části 3, analýzou povodní v předpřístrojovém období

v povodí řeky Moravy se zabýval Bratránek (1939). Studoval režim povodní a vliv regulací

Moravy na velikost povodní. Uvedl také postup povodňových vrcholů a jejich střetávání.

Vrchol horní Moravy, který se vytvoří střetnutím pramenišť Moravy s Desnou

a jejími menšími přítoky, postupuje zpočátku dosti rychle, později se však jeho postup

vlivem rozsáhlých inundací značně zpomaluje, zejména nad ústím Bečvy. Vrchol Bečvy

postupuje mnohem rychleji. Zanedbáme-li časový rozdíl při postupu tlakových níží

a předpokládáme-li, že se povodně začaly tvořit v prameništích obou řek přibližně

ve stejné době, pak na soutoku Moravy s Bečvou se dostaví vrchol povodně z Bečvy

průměrně asi o dva dny dříve než z horní Moravy.

Pod soutokem Moravy s Bečvou se vytváří vrchol nový, jehož postupová doba

se spíše blíží postupové době Bečvy, neboť její strmý vrchol pod soutokem zpravidla

převládne. Dále až po ústí Dyje již převládá vrchol Moravy proti menším přítokům.

Celková postupová doba povodňového vrcholu od pramenů Moravy a Bečvy až po ústí

Dyje činí asi šest dnů.

Vrchol Dyje postupuje v horní části toku pomaleji než na Bečvě, avšak ve střední

části rychleji než na střední Moravě. Vrcholy na Svratce a Jihlavě postupují téměř

současně. Postupové doby Svratky jsou ze všech přítoků Dyje nejkratší. Protože délky toků

Svratky a Jihlavy jsou kratší než Dyje, dostaví se jejich vrcholy k soutoku s Dyjí dříve než

vrchol Dyje. Postupová doba od pramenů až po ústí Dyje činí asi pět dnů. Vrchol Dyje

tudíž předbíhá vrchol Moravy asi o jeden den. Uvedené hodnoty jsou však pouze průměrné

a v jednotlivých případech se mohou i značně lišit (Bratránek, 1939).

K Bratránkovu popisu postupu povodňových vln je nutno dodat, že vlivem regulací

toků došlo ke zkrácení postupových dob zejména v povodí Moravy nad Dyjí a naopak

vlivem výstavby vodních nádrží v povodí Dyje se její postupová doba prodloužila.

Povodí Moravy zasáhly největší povodně v roce 1997. Svými naměřenými

kulminačními průtoky, velikostí postiženého území a objemu povodňových vln se jim blíží

snad jen léta 1903 (červenec), 1938 (září) a zvláště válečný rok 1941 (březen).

4.1.9 Správa povodí řeky Moravy

Povodí Moravy je spravováno společností Povodí Moravy, s. p. se sídlem v Brně.

Organizačně je působnost podniku rozdělena do tří závodů (závod Horní Morava se sídlem

v Olomouci, závod Střední Morava se sídlem v Uherském Hradišti a závod Dyje se sídlem

v Brně) a sedmnácti provozních středisek. Hlavním předmětem podnikání Povodí Moravy,

s. p. je hospodaření s vodami z hlediska množství a jakosti v rámci územně příslušné

vodohospodářské soustavy, pořizování plánů oblastí povodí a vytváření předpokladů a

podmínek pro racionální, šetrné a ekologicky únosné využívání povrchových vod, vodních

toků a hmotného majetku. Kromě těchto základních úkolů se Povodí Moravy, s. p. dále

věnuje například přípravě nových preventivních protipovodňových opatření (budování

suchých poldrů, lokální ochrana sídel, využití údolních niv k revitalizačním opatřením a

další), zpracování záplavových území a studií odtokových poměrů s cílem předcházení a

snižování škod způsobených povodněmi, hodnocení jakosti povrchových vod podle

stanovených vybraných ukazatelů, rybářskému obhospodařování vodárenských nádrží a

mnoho dalších (<http://www.pmo.cz/zp/2004/O_povodi.pdf>).

Obr. 3. Schematické znázornění působnosti závodů Povodí Moravy, s. p. (<http://www.pmo.cz>)

4.2 Povodí řeky Odry

4.2.1 Základní údaje

Povodí řeky Odry leží v severovýchodní části České republiky mezi 49o 24´

a 50o 27´ severní šířky a 16o 52´ a 18o 52´ východní délky. Z celého povodí řeky Odry

k závěrovému profilu v ústí do Baltského moře o rozloze 118 861 km2 se na našem území

rozprostírá jen malá část – 7 217 km2, a to včetně povodí přítoků Lužické a Kladské Nisy

zasahující částečně do Čech, což představuje jen 6 % z celkové plochy. Převážná část

povodí Odry leží na území Polské republiky, 5 % zasahuje do Německa. Povodí české

Odry na území Moravy a Slezska o ploše 6 252 km2, uzavřené profilem na soutoku řek

Odry s Olší (včetně okrajových přítoků), je rovněž malým územním celkem z pohledu

České republiky, neboť zaujímá jen 9 % rozlohy státu (Brosch, 2005). Pokud se však

v práci bude hovořit o povodí Odry, bude myšlena právě tato část.

Na severu je povodí ohraničeno Rychlebskými horami a Hrubým Jeseníkem,

na severozápadě Nízkým Jeseníkem. Jihovýchodní hranici povodí tvoří Moravskoslezské

Beskydy a na jihozápadě povodí ohraničují Oderské vrchy. Nejvyšším bodem povodí Odry

je Praděd v Hrubém Jeseníku dosahující nadmořské výšky 1 492 m. Nejnižším bodem

povodí je místo, kde Odra na soutoku s Olší opouští české státní území (v nadmořské výšce

asi 190 m).

Podzemní vody vystupují jen v pásmech tektonických poruch jako vody puklinové.

Prameny v povodí Odry se všeobecně vyznačují malou vydatností. Z hlediska využití

podzemních vod mají tedy v povodí Odry význam pouze čtvrtohorní naplaveniny

v úvalech řek Odry, Opavy a Olše. Zvláštní význam pak mají glaciální nánosy dosahující

mocnosti do 20 m. Jsou však zpravidla uloženy nad úrovní řek, takže jsou napájeny pouze

srážkovými vodami. V místech, kde se nacházejí pod jejich úrovní, jsou pak zvodňovány

infiltrovanou vodou říční.

Rozsáhlá sídelní a průmyslová ostravsko-karvinská aglomerace, soustředěná

na ploše povodí, s dvojnásobnou hustotou obyvatelstva proti celostátnímu průměru, dává

povodí Odry mimořádný význam, takže patří k nejexponovanějším oblastem republiky

co do nároků na vodu, zátěže odpadními vodami i zátěže přírodního prostředí vůbec

(Brosch, 2005).

Celková délka vodních toků v povodí Odry je 5 925 km, z čehož je

vodohospodářsky významných 1 208 km. Délka hraničních toků je 103 km.

Vodohospodářské objekty (8 nádrží a 57 jezů) spravované Povodím Odry, s. p., slouží

k řízení odtoku, ochraně před povodněmi a k zajištění vody pro průmysl, vodárenské

systémy, zemědělství, k využití vodní energie a plavbě (<http://www.pod.cz>).

Obr. 4. Povodí řeky Odry (Československý vojenský atlas, 1965)

4.2.2 Geologické poměry

Území moravskoslezské části povodí Odry je morfologicky a orograficky tvořeno

dvěma rozdílnými územními celky, jejichž vzájemná odlišnost má zásadní vliv na řadu

skutečností, mezi něž z vodohospodářského hlediska patří zejména hydrologické poměry

a charakteristika říční sítě. Severozápadní část povodí až po hlavní, severovýchodním

směrem probíhající linii nivy řeky Odry (tzv. Moravskou bránu), patří geologicky

k soustavě Českého masivu, jihovýchodní část pak k soustavě Karpat.

Severozápadní, jesenická část povodí Odry, náležící k soustavě Českého masivu,

je geologicky starší než sousedící oblast beskydská. Denudační pochody tu probíhaly

intenzivněji než v beskydské oblasti, takže členitost jejího terénu je mírnější, což

se projevuje na podélném sklonu vodotečí a charakteru odtoku z nich. Jihovýchodní

beskydskou část povodí Odry utvářely geologicky mladší horotvorné procesy. Relativní

členitost reliéfu této části povodí je zvláště v prostoru Moravskoslezských Beskyd dosti

značná, a to i přes pozdější denudaci, která zde nastoupila po vyvrásnění.

Důležitým geomorfologickým činitelem nižších poloh povodí byl pevninský

ledovec, který v raném období čtvrtohor dvakrát dostoupil až k Moravské bráně. Jeho

činnost se tak výrazně projevila na dotvoření dolní Ostravské pánve povodí v její dnešní

tvar (Brosch, 2005).

4.2.3 Srážkové poměry

Podnebí povodí Odry je charakterizováno povahou evropského mírného pásu.

Střídavě je ovlivňováno klimatem oceánským, působícím od západu, a klimatem

kontinentálním, působícím od východu, s tuhými zimami a horkými léty. Určitý vliv

zde mají i moře Jaderské a Baltské. Závislost srážek na nadmořské výšce je mnohem

výraznější v karpatské části povodí v Moravskoslezských Beskydech, teplotně však mají

Jeseníky drsnější klima než Moravskoslezské Beskydy.

V důsledku mírně převládajícího západního proudění a orientace hřebene

beskydského masivu ve směru severovýchod-jihozápad patří Moravskoslezské Beskydy

k srážkově nejbohatším oblastem státu. V dlouhodobém ročním průměru má nejvydatnější

srážky v povodí Odry Lysá hora (1 565 mm), vrcholová oblast Hrubého Jeseníku

má srážkový úhrn okolo 1 300 mm. Nejnižší srážky má okolí Krnova. V území oblasti

Hlučín-Opava-Krnov se projevují vlivy dešťového stínu na závětrné straně Jeseníků,

a proto je tato oblast v celém povodí na srážky nejchudší. Převládají zde srážky v létě

v červenci, nejmenší se vyskytují v únoru. Deštivá období bývají delší v Jeseníkách než

v Beskydech (Brosch, 2005).

4.2.4 Říční síť

Povodí Odry má vzhledem ke svému hlavnímu toku mírně asymetrický tvar.

Převažující plochu vytváří povodí jesenických přítoků, pravostranná beskydská část tvoří

jen 35,1 % rozlohy jeho území. Celkový tvar povodí má výrazně vějířovitý charakter.

Jelikož se v průběhu času délka koryt toků přirozeným vývojem i zásahy člověka

mění, je z morfologického hlediska pro rozměr délky směrodatná a neměnná délka jejich

údolí. Ta je ovšem téměř vždy o několik stovek metrů nebo kilometrů kratší než skutečná

délka toku (např. u Odry činí rozdíl asi 12 km, u Ostravice 4 km, u Opavy 9 km, jen Olše

je délkou toku s údolím zhruba totožná).

Vzhledem k utváření a charakteristice říční sítě je jeden z hlavních rozdílů mezi

oběma částmi povodí jejich odolnost k erozi. V jesenické oblasti převažují odolnější

struktury krystalinika Českého masivu s převládajícími metamorfovanými, případně

vyvřelými horninami. Pokud zde ve větší míře dochází k erozi, pak je to spíše v horských

polohách. Beskydská část povodí je tvořena druhohorními a třetihorními usazeninami,

které mnohem snadněji podléhají erozi jak plošné, tak bystřinné. Zvětráváním pískovců

a břidlic vznikají drobnější frakce, které jsou při přívalových deštích a zvýšených vodních

stavech unášeny vodou. Ve středních a dolních tratích toků tak vznikají rozsáhlé štěrkové

lavice (Brosch, 2005).

4.2.5 Vodní a odtokový režim

Rozdílná členitost mezi jesenickou a beskydskou částí povodí se odráží

na podélném sklonu toků, pod nímž z obou horstev vody odtékají. Sklon beskydských toků

je zhruba dvojnásobný proti tokům jesenickým. To vyplývá ze skutečnosti, že délka dráhy

odtoku do recipientu je z jesenické strany dvojnásobná než ze strany beskydské, ačkoli

se jejich pramenné oblasti nacházejí přibližně na stejné výškové úrovni. Tato skutečnost

se projevuje na říční síti ničivějšími účinky při odtoku velkých vod a podstatně kratší

beskydské přítoky Odry jsou v tomto směru trvalým zdrojem vodohospodářských

problémů (Brosch, 2005).

V povodí Odry jsou tedy dvě hydrologicky odlišné oblasti, z nichž první, jesenická

patří k Českému masivu a druhá, beskydská ke Karpatům:

Jesenická oblast – Hrubý Jeseník a Nízký Jeseník – je budována horninami

krystalinika, z 30 % je zalesněna a je velmi bohatá na srážky, zejména Hrubý Jeseník,

a proto je i odtokově příznivá. Specifické odtoky dosahují hodnot i nad 30 l/s.km2. Směrem

na východ s poklesem nadmořské výšky i srážek klesají vydatnosti na 10 l/s.km2

a v nížinném údolí Opavy až ke 3 l/s.km2.

V beskydské oblasti mají vysoké srážky a při velké nepropustnosti flyše i jeho

produktů zvětrávání také vysoké specifické odtoky zejména Moravskoslezské Beskydy.

Hodnoty specifického odtoku překračují v horských oblastech 20–30 l/s.km2. Jen v údolí

Odry a Olše klesají pod 5 l/s.km2 (<http://www.herber.kvalitne.cz/FG_CR/hydro.html>).

Specifickou vlastností beskydských toků je rozkolísanost průtoků, kterou

charakterizuje poměr mezi extrémními povodňovými a minimálními průtoky. Největší

rozkolísanost průtoků se projevuje na horním toku Ostravice, kde stoletý kulminační

průtok převyšuje minimální pozorovaný průtok 6 038 krát. Tato hodnota patří k nejvyšším

na našem území. Nejmenší rozkolísanost průtoků na hlavních tocích povodí Odry

je na dolním toku Opavy a též v závěrovém profilu Odry v Bohumíně.

Rozdílnost charakteru jesenické a beskydské oblasti se projevuje i v období výskytu

většiny povodňových průtoků. Zatímco na Moravici a Opavě nejsou výjimkou i jarní

povodně z tání sněhu v kombinaci s výskytem srážek, na Ostravici a Olši převládají

povodně letní. Poměrně krátké délky toků s vysokým spádem, vzniklé v důsledku

orografických poměrů území povodí Odry, znamenají, že povodňové dotokové doby

(rychlost postupu povodňové vlny mezi zvolenými říčními profily vyjádřená v čase) jsou

velmi krátké a pohybují se přibližně v rozmezí šesti až dvanácti hodin, přičemž

na beskydské straně povodí jsou tyto časové intervaly kratší. Povodně na území povodí

Odry mají všeobecně rychlý a razantní průběh (Brosch, 2005).

4.2.6 Vodní nádrže

Vodní nádrže v povodí řeky Odry jsou víceúčelová vodní díla, k jejichž základním

účelům patří především zabezpečení protipovodňové ochrany, zásobování vodou,

minimálních průtoků v tocích pod nimi, výroby elektrické energie, možností rekreace,

chovu ryb apod. V minulosti bylo hlavním důvodem výstavby údolních nádrží v povodí

Odry zásobování vodou a až poté se přidávaly i ostatní, dnes nepominutelné účely.

První významnou vybudovanou údolní nádrží byl Kružberk na Moravici (1955),

dále pak Žermanice na Lučině (1958), Těrlicko na Stonávce (1962), Morávka na Morávce

(1966) a Šance na Ostravici (1969). Poslední významnou nádrží uvedenou do provozu

v roce 1997 je Slezská Harta na řece Moravici.

Nad centrem spotřebiště vody, které leží uprostřed ostravsko-karvinské aglomerace,

leží dva systémy centrálních zdrojů tvořené osmi údolními nádržemi. První čtyři z nich

(nádrže Kružberk, Slezská Harta, Šance a Morávka) vytvářejí systém vodárenský s vazbou

na Ostravský oblastní vodovod, zásobující cca 1,2 mil. obyvatel. Zbývající čtyři (nádrže

Žermanice, Těrlicko, Olešná na Olešné a Baška na Baštici) spolu s převody vody

z Morávky do Žermanic a z Řeky do Stonávky garantují odběry užitkové vody pro průmysl

(Brosch, 2005).

Tab. 2. Významné vodní nádrže v povodí řeky Odry (<http://www.pod.cz>)

Název Tok Celkový objem

(mil. m3) Retenční prostor

(mil. m3)

Kružberk Moravice 35,5 6,9

Morávka Morávka 11,3 6,5

Slezská Harta Moravice 217,5 16,0

Šance Ostravice 63,9 15,9

Těrlicko Stonávka 27,4 4,7

Žermanice Lučina 25,3 5,8

4.2.7 Charakteristika vybraných toků

V následující části je uvedena stručná charakteristika vybraných toků povodí Odry,

kterými jsou především řeky Odra, Opava, Olše a Ostravice. Dále jsou zde zmíněny

okrajové přítoky Odry, ústící do řeky Odry mimo území České republiky.

4.2.7.1 Odra

Řeka Odra pramení v Oderských vrších, severozápadně od obce Kozlov

v nadmořské výšce 632 m. Územím České republiky, při délce údolí 120 km, protéká

zhruba šestinu celkové délky. Na svém horním toku má Odra bystřinný charakter,

tj. vyznačuje se vysokým spádem, při kterém prudce tekoucí vody erodují břehy a dno

koryta a vymletý materiál, půdu a štěrky odnášejí. V místech, kde řeka vstupuje

do Moravské brány, snižuje sklon a dále koryto meandruje. Také všechny její jesenické

a beskydské přítoky si zachovávají na značné délce bystřinný ráz.

Průměrný průtok Odry pod Olší dosahuje 55,8 m3/s. Představuje 9 % průtoku Odry

u ústí, a to z 5 % odvodňovaného území. Odra pod soutokem s Olší odvádí ročně celkově

1 761 mil. m3 vody, což představuje průměrně 38 % srážek z povodí. Největší odtok

připadá na jarní měsíce – přibližně 40 % ročního odtoku.

K hlavním přítokům Odry na našem území náleží z levé jesenické strany Opava

posílená Moravicí, z pravé beskydské strany pak Ostravice s Morávkou a Olše

se Stonávkou. Řeky Opava a Ostravice ústí do Odry na území města Ostravy, řeka Olše

se stéká s Odrou v místě, kde Odra opouští území České republiky. Mezi nejvýznamnější

města na řece Odře patří Odry, Suchdol nad Odrou, Ostrava a Bohumín (Brosch, 2005).

4.2.7.2 Opava

Řeka Opava pramení v Hrubém Jeseníku ve výšce kolem 800 m n. m. v rašeliništní

rezervaci u osady Rejvíz. Z rašeliniště vyvěrá jeden ze tří pramenných toků Černá Opava,

uznávaná jako tok hlavní. Bílá Opava a Střední Opava, které pramení pod Pradědem,

se s Černou Opavou stékají ve Vrbně pod Pradědem. Opava je svým 122 km dlouhým

údolím nejdelší řekou v povodí Odry. Je pozoruhodné, že řeka Opava, která

je levostranným přítokem Odry, je co do délky říčního údolí a plochy povodí větší řekou

než Odra nad soutokem s Opavou a dosahuje i vyššího průměrného průtoku. Od Krnova

po Vávrovice (městská část Opavy) vede středem řeky státní hranice s Polskou republikou.

Tok teče jihovýchodním směrem zvolna se rozšiřujícím údolím, které se pod

Krnovem rozevírá do široké údolní nivy. Ještě nad Krnovem ztrácí Opava bystřinný

charakter, její koryto začíná meandrovat a pokračuje tak v podstatě až k Ostravě. Asi 8 km

před zaústěním Opavy do Odry na území města Ostravy se u Hlučína říční niva poněkud

zužuje, neboť je omezena zleva výběžkem Opavské pahorkatiny a zprava výběžkem

Nízkého Jeseníku.

Nejvýznamnějším přítokem řeky Opavy je Moravice, která vtéká do řeky Opavy

těsně pod městem Opavou. Jsou na ní vybudovány dvě významné vodní nádrže,

a to Slezská Harta a Kružberk. Dalším významným přítokem je řeka Opavice, ústící

do Opavy v Krnově.

Z měst, která všechna leží přímo na řece, je největší Opava, dále Krnov na soutoku

Opavy s Opavicí, Vrbno pod Pradědem a Kravaře. Historická centra měst i většiny obcí

v údolí řeky Opavy se převážně nacházejí v polohách, kam nejčastěji se opakující vyšší

vodní stavy nedosahují, nicméně k řece přiléhající městské části (dnes hustě zastavěné)

i okraje některých obcí jsou za mimořádně vysokých průtoků zaplavením ohroženy.

Na řece Opavě je dnes 24 jezů; největšími z nich jsou Třebovice, Smolkov, Štítiň a Hoštice

(Brosch, 2005).

4.2.7.3 Olše

Řeka Olše o délce údolí 83 km je druhým nejvýznamnějším přítokem Odry z pravé

beskydské strany povodí. Pramení v polské části Beskyd, nad horskou obcí Istebna, údajně

ze sedmi vývěrů ve výšce kolem 860 m n. m. Asi 16 km od pramene překračuje státní

hranice a pokračuje územím České republiky. Ve dvou úsecích o celkové délce 25 km

tvoří Olše tzv. mokré hranice s Polskem.

Morfologií řečiště, hydrologií a odtokovými poměry vůbec je Olše srovnatelná

s řekou Ostravicí. Bystřinný charakter se skalnatým balvanitým dnem si Olše zachovává

až k ústí potoka Kopytná v Bystřici nad Olší. Níže po toku, v podhůří Moravskoslezských

Beskyd a v rovinatém území Ostravské pánve až k zaústění do Odry, řeka v minulosti

ukládala nesené štěrky, větvila se, napadala břehy a běžně zaplavovala pozemky. Mezi

největší přítoky řeky Olše patří Stonávka (levostranný přítok), na které je nádrž Těrlicko,

a Petrůvka (pravostranný přítok).

Všechna města ležící na řece (Jablunkov, Hrádek, Třinec, Český Těšín a Fryštát)

byla založena na výše položených terénech, mimo dosah velkých vod. Větší aktivitu

směřující k úpravě řeky začala vyvíjet až na přelomu 19. a 20. století, kdy se systematicky

upravovala koryta řeky mezi ústím do Odry a Českým Těšínem (Brosch, 2005).

4.2.7.4 Ostravice

Řeka Ostravice je typickým beskydským štěrkonosným tokem. Její dva prameny

vyvěrají pod horským hřebenem tzv. Zadních Beskyd v nadmořské výšce 920 a 940 m.

Pramenné bystřiny Bílá a Černá Ostravice se po zhruba 10 km stékají pod obcí Bílá.

Jako hlavní tok o celkové délce údolí 64 km se uznává Bílá Ostravice.

Od pramenů až po pravostranný přítok Morávky ve Frýdku-Místku

je z hydraulického hlediska Ostravice bystřinou, tj. má poměrně vysoký sklon a za vyšších

vodních stavů velmi silně eroduje dno i břehy. Řeka unáší množství splavenin (štěrk,

kamení), které má tendenci po opadnutí vody opět uložit v místech, kde je spádu méně

a rychlost proudící vody je nižší. Při porovnání průměrného ročního odtoku hlavních

oderských přítoků s jejich plochou povodí vyplývá, že nejvodnějším z dílčích povodí řeky

Odry je právě povodí Ostravice.

Z přítoků řeky Ostravice jsou nejvýznamnějšími Morávka a Lučina. Přestože

na nich historicky nevznikla žádná města, je jejich význam z širšího hlediska

nezanedbatelný, obzvláště proto, že v průběhu času se oba toky staly významnými zdroji

zásobení ostravské aglomerace vodou (nádrž Morávka na Morávce, nádrž Žermanice

na Lučině).

Na řece vznikla celkem čtyři města: Frýdlant nad Ostravicí, Frýdek, Místek

(po sloučení v roce 1943 Frýdek-Místek), Moravská Ostrava a několik větších obcí.

Zástavba měst i obcí v době založení byla vesměs umístěna na zvýšených terénních

terasách mimo přímý dosah řeky. V minulosti bylo na řece Ostravici vybudováno celkem

12 významných jezů. Některé z nich zanikly, ostatní po mnoha přestavbách existují

dodnes. Dnes je řeka prakticky v celé délce kromě pramenné části upravena. Na horním

toku nad obcí Ostravice pod zaústěním potoka Řečice byla v 60. letech 20. století

vybudována přehrada Šance, která účinně snižuje povodňové průtoky (Brosch, 2005).

4.2.7.5 Okrajové přítoky Odry

Okrajovými přítoky Odry jsou nazývány toky, které ústí do řeky Odry mimo území

České republiky. K největším patří Vidnávka, Bělá a Osoblaha. Na území státu mají

okrajové přítoky Odry poměrně krátkou délku a mají charakter převážně bystřinný.

Vzhledem ke geologickým podmínkám (všechny se nalézají v jesenické části povodí) jsou

jejich koryta mnohem stabilnější, než srovnatelné vodoteče beskydské. Významnými

městy ležícími na těchto řekách jsou Vidnava na Vidnávce, Jeseník na Bělé a Osoblaha

na Osoblaze (Brosch, 2005).

4.2.8 Povodně v povodí řeky Odry

Příčinou povodní na území povodí Odry jsou převážně dešťové srážky mimořádné

velikosti a doby trvání. Povodně způsobené ledovými zátarasy říčních koryt jsou jen

řídkým a lokálním jevem. Vyjdeme-li z mnohaletých pozorování i ze zpráv kronikářů,

vznikají většinou povodňové stavy na tocích buď jen v oblasti Moravskoslezských Beskyd,

nebo jen Jeseníků. Pouze ojediněle bývají povodněmi postiženy obě strany povodí

zároveň. V těchto případech ovšem jsou to vždy povodně extrémních rozměrů, projevující

se ničivě zvláště v prostoru Ostravské pánve, kde se stékají hlavní toky povodí, a záleží

také na tom, jak se povodňové vlny na jejich soutoku časově setkají.

Na rozdíl od ostatních částí České republiky se velké povodně na větších tocích

ve Slezsku a na severu Moravy vyskytují pouze v letním půlroce. Nejčastější

atmosférickou příčinou extrémních povodní v těchto oblastech jsou přesuny tlakových níží

z oblasti Benátského zálivu ve směru nad jižní Polsko, přičemž povodí Odry zůstává

na jejich studené týlové straně. Velmi účinně působí na množství srážek také konfigurace

terénu návětrné strany Beskyd a Jeseníků. Naměřené denní srážkové úhrny bývají nejvyšší

a nejčetnější v červenci v Moravskoslezských Beskydech, kde k výraznějším povodním

dochází tehdy, když je oblast zasažena deštěm trvajícím dva dny o střední vydatnosti

150 mm a ve vrcholových partiích naprší 180–220 mm (Brosch, 2005).

Povodí Odry bylo nejvíce zasaženo v roce 1997, následující povodně již nedosáhly

takové velikosti a intenzity. Jedná se hlavně o povodeň z roku 1880 (srpen) a 1903

(červenec), přičemž tato povodeň bývá označována jako druhá největší pro povodí Odry.

Zajímavým jevem, který přineslo studium sezonality povodní v povodí Odry je fakt,

že se velké záplavy vyskytují na zdejších velkých tocích pouze v letním půlroce, na rozdíl

od ostatních povodí na území republiky (Morava, Vltava, Labe), u nichž je maximum

povodní pozorováno většinou v březnu v souladu s táním sněhu.

4.2.9 Správa povodí řeky Odry

Povodí Odry je spravováno společností Povodí Odry, s. p. se sídlem v Ostravě.

Společnost má kromě Ostravského vedení ještě dva závody, Frýdek-Místek a Opava. I přes

to, že území povodí Odry má nejmenší rozlohu z našich pěti povodí a relativně nízkou

vodnost, jsou zde kladeny vysoké nároky na vodní hospodářství. Jedná se zde zejména

o zajištění dostatečného množství kvalitní vody pro průmysl a obyvatelstvo a dále

o zatížení vodních toků odpadními vodami. Jednotlivá vodohospodářská díla je třeba brát

jako spolupracující víceúčelový celek, který se stará o zásobování pitnou a užitkovou

vodou, povodňovou ochranu, ochranu kvality vody v tocích, nalepšování minimálních

průtoků, rekreaci a vodní sporty, chov ryb a výrobu elektrické energie. Ve správě

společnosti je 8 přehrad a 57 jezů, jejichž retenční účinky dokáží snížit stoleté průtoky až o

37 % (<http://www.pod.cz>).

Obr. 5. Schematické znázornění působnosti závodů Povodí Odry, s. p. (<http://www.pod.cz>)

5 HISTORIE POVODNÍ NA MORAVĚ A VE SLEZSKU

Rozbor průběhu katastrofálních povodní v České republice v červenci 1997, jejich

škod i ztrát na životech mimo jiné ukázal, že na jejich výši se nepochybně spolupodílela

ztráta historické paměti. Naši předkové totiž věděli, že na přirozených tocích jsou povodně

normálním, prakticky každoročním jevem. Tato skutečnost však přestala být postupně,

zvláště po 2. světové válce, respektována, a tak docházelo k povolené i nepovolené

výstavbě obytných domů, hospodářských budov, garáží atd. i v inundačních územích,

ohrožovaných při vyšších vodních stavech zaplavením.

Na rozdíl od povodí Vltavy a Labe nebyly po povodních 1997 k dispozici

informace o historických případech (zvláště před rokem 1900) týkajících se Moravy

a Slezska, které by umožnily srovnání, popř. hledání analogií. Proto v zájmu oživení

historické paměti byla realizována dokumentace těchto povodní co nejdále do minulosti

na základě všech dostupných zdrojů (Vaishar et al., 2002).

První vodočty v povodí Moravy byly zřizovány již koncem 70. let 19. století, jejich

řady jsou však neúplné a údaje o průtocích jsou k dispozici až z počátku 20. století

(např. na stanici Kroměříž od roku 1915). Období nejméně do konce 19. století je tedy

nutné považovat za éru preinstrumentální, v němž hlavním zdrojem informací byly

nejrůznější písemné prameny. V omezené míře se dochovaly i materiální doklady

o historických povodních, např. pamětní desky a staré značky o dosažených maximálních

hladinách na domech nebo mostech.

Patrně nejstarší přesně datovaná zpráva z povodí Moravy uvádí noční povodeň

v Brně o svátku sv. Markéty, tedy 13. července, v roce 1257. Při ní mělo být zcela zničeno

„6 mil země“ se stromy, budovami a mnoho lidí při ní mělo přijít o život. První zpráva

o povodni z povodí Odry je k roku 1297. Patrně šlo o pohromu větších rozměrů, neboť

řeka Ostravice změnila svůj tok a tím způsobila i nesnáze na poli diplomatickém, protože

řečištěm byla vedena zemská hranice mezi Moravou a Slezskem. Systematičtější zmínky

o těchto extrémních hydrometeorologických jevech jsou ovšem až ze 16. století (Vaishar

et al., 2002).

Pokud jde o materiální doklady o historických povodních, je kromě povodňové

značky ve Vsetíně z roku 1854 nutné zmínit třeba dvě dochované pamětní desky

v Moravské Třebové, které připomínají škody z povodní dne 7. července 1663 a dne 7. září

1770. Pro srovnání s dosaženými kulminacemi hladin v létě 1997 se dochovaly pouze

značky na železničním mostě přes Bečvu v Přerově. Na opěrné stěně mostu jsou vytesány

rysky s letopočty 1880, 1937, 1911 a nejvyšší 1985. Povodeň v roce 1974 dosahovala

k nejnižší značce z roku 1880 (5. srpna). Dne 10. srpna 1985 překonala velká voda

i hladinu z roku 1911 (13. září). V roce 1997 dosáhla 7. července kulminační výška zhruba

o 2 m výše, než v roce 1985, až nad kamennou opěrnou zeď; proto musela být nad

ní umístěna ocelová trubka s tabulkou a ryskou. Tehdy totiž voda sahala zhruba 10 cm nad

hlavním ocelovým nosníkem mostu a zatopila na něm chodníkové plechy a železniční

svršek. Ve 20. století byla postupně rozšiřována staniční pozorovací síť na vodních tocích

a povodně tak byly ve stále větší míře kvantifikovány, jak z hlediska svého objemu,

tak z hlediska hodnot kulminačních průtoků (Vaishar et al., 2002).

Z uvedeného výčtu je zřejmé, že k povodňovým situacím v povodí řek Moravy

i Odry docházelo i v minulosti. Právě proto však lidé na základě historické zkušenosti

volili takové způsoby hospodaření a výstavby, aby riziko povodňových škod

minimalizovali – pochopitelně podle tehdejších měřítek. V předindustriálním období byl

za majetek běžně považován zejména dobytek nebo úroda, zatímco vybavení domácností

bylo poměrně jednoduché a snáze nahraditelné. Rovněž způsob výstavby lidských sídel byl

rozdílný. Bylo mimo jiné podstatně méně infrastrukturních staveb, které jsou v současné

době povodněmi poškozovány ve značném měřítku. Nejpočetnějšími narušenými stavbami

bývaly obytné domy, jejichž obnova byla plně věcí konkrétních obyvatel (Vaishar et al.,

2002).

6 KRITÉRIA PRO VÝBĚR NEJVĚTŠÍCH POVODNÍ

Popis historických povodní v době, kdy se ještě neprováděla ucelená a systematická

hydrologická měření, je značně obtížný. Pro řeku Moravu je nejdelší řada takových měření

v Moravském Jánu (Slovenská republika) od roku 1893 a pro Odru v Bohumíně od roku

1896 (Hydrologické poměry ČSSR, III. díl, 1970). Z předcházejících let se sice zachovaly

značky velkých vod a více či méně věrohodné kronikářské záznamy o jednotlivých

případech povodní, ovšem každá povodeň se nevyznačuje jen výškou kulminačního stavu

či velikostí průtoku, nýbrž také délkou trvání povodňové situace s různou rychlostí

opadávání povodňových vln. To vše značně ovlivňuje rozsah povodňových škod. Nelze

také opomenout kalendářní dobu, kdy se povodeň vyskytla.

Výčet jednotlivých povodňových případů s barvitým líčením škod a následků

tak nemůže být solidním základem pro porovnávání i těch největších záplav v historii.

Z toho vyplývá, že pro území Moravy a Slezska lze porovnávat pouze případy povodní,

vyskytujících se ve 20. století (Kakos, 1997).

Ke komplexní hydrometeorologické analýze v této práci byly vybrány pouze

ty povodně, které měly regionální charakter, tedy zasáhly co největší území a co nejvíce

řek v jednotlivých povodích.

6.1 Kritéria pro výběr největších povodní v předpřístrojovém období

Pro výběr největších povodní v předpřístrojovém období neexistují objektivní

kritéria podložená konkrétními údaji. Jejich výběr je tak do určité míry subjektivní.

Jako základní zdroj pro výběr největších povodní byla databáze Geografického ústavu

Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity (GÚ PřF MU), která obsahuje záznamy

z let 1803 až 1911. Analogová forma této databáze se začala vytvářet již od začátku 90. let

20. století. Obsahuje zprávy o počasí a různých hydrometeorologických jevech, které byly

excerpovány z narativních pramenů (kronik, pamětí, análů), z Moravské vlastivědy,

archivních materiálů, ekonomických záznamů, osobní korespondence, tisku apod.

Postupně se začala tato databáze přetvářet na formu digitální, která by měla umožnit lepší

operace s daty. Do databáze jsou průběžně vkládány nové záznamy (např. Halíčková,

2006). Tato práce by měla databázi rozšířit o záznamy ze zde analyzovaných povodňových

situací.

Základním kritériem pro výběr největších povodní byl počet záznamů

u jednotlivých povodňových situací. Pokud nebylo u povodně uveden přesné datum, byl

na ni brán menší zřetel, než u povodně, která byla přesně datována. Dalšími, neméně

důležitými kritérii, byly: rozloha zasaženého území, neboli kolik měst, obcí a řek povodně

zasáhly a škody, které povodně na postiženém území napáchaly.

6.1.1 Problémy spojené s výběrem největších povodní v předpřístrojovém období

Jak již bylo zmíněno výše, výběr povodní v předpřístrojovém období je poměrně

subjektivní. V záznamech databáze je mnoho chybějících přesných dat, zmíněný je pouze

rok či roční období, kdy se povodeň udála a lze jen těžko předpokládat, zda záznam

se sledovanou povodní souvisí či nesouvisí.

Záznamy z databáze jsou neúplné, neboť jsou zatím zpracovány pouze určité knihy,

paměti, kroniky apod., a proto může být výběr největších povodní do určité míry

zkreslený. Bližší popis jednotlivých povodní je taktéž v některých případech nejasný,

neboť zde v mnoha záznamech chybí popis povodně, místo povodně, datum apod.

V neposlední řadě je zde problém subjektivní percepce jednotlivých

dokumentaristů, popis povodně je pak příliš citově zabarvený a povodeň je tak samozřejmě

vždy „ta největší“. Vzhledem k tomu, že ještě neexistovala systematická měření, lze jen

těžko dokládat skutečnou velikost a rozsah povodně.

6.2 Kritéria pro výběr největších povodní v přístrojovém období

Výběr největších povodní v přístrojovém období je objektivní, neboť je podložen

naměřenými údaji z hydrologických stanic. Výhodou je přesná datace povodní a kulminací

jednotlivých řek na sledovaných stanicích. Míra nejistoty je jen v otázce přesnosti

naměřených hodnot v období povodní.

Výběr největších povodní byl uskutečněn z diplomové práce Historické a současné

povodně v povodí řeky Moravy (Bukáček, 1999), která obsahuje informace o povodních

z let 1917 až 1997. Hlavní dvě kritéria byla tato: kulminační průtok aspoň na jedné

z 19 sledovaných stanic přesáhl hodnotu N = 50 a celkově bylo povodní zasaženo aspoň

12 (tzn. dvě třetiny) z 19 sledovaných stanic. Obě tato kritéria byla vhodně zkombinována.

V úvahu nejsou brány povodně, které měly pouze lokální charakter, sledovány jsou opět

pouze povodně s velkým rozsahem.

7 VÝBĚR NEJVĚTŠÍCH POVODNÍ

Na základě zvolených kritérií, popsaných v kapitole 6, bylo ke komplexní

hydrometeorologické analýze vybráno celkem 13 případů velkých povodní na Moravě

a ve Slezsku v 19.–20. století. Ze záznamů databáze Geografického ústavu PřF MU,

představující povodně v předpřístrojovém období, je to 8 případů a z diplomové práce

Historické a současné povodně v povodí řeky Moravy (Bukáček, 1999), představující

povodně v období přístrojovém, je to dalších 5 případů. Jejich přehled, spolu s příčinou

povodně a zasaženým územím představují tab. 3 a tab. 4. Povodňový případ

z července / srpna 1897 je zařazen do předpřístrojového období, ačkoli již v tomto roce

byla prováděna systematická měření. V rámci uceleného systému popisů povodní

v předpřístrojovém a přístrojovém období však byla povodeň (z důvodu menšího množství

dostupných údajů) přiřazena právě do období předpřístrojového.

Tab. 3. Vybrané největší povodně na Moravě a ve Slezsku v předpřístrojovém období

Měsíc a rok povodně Příčina povodně Zasažené území

březen 1830 obleva – tání sněhové pokrývky, chod ledu

střední Morava

září 1831 regionální trvalé deště, lokální přívalové srážky

střední Morava, Slezsko

březen 1845 obleva – tání sněhové pokrývky, deště

střední a jižní Morava, Jesenicko

srpen 1854 regionální trvalé deště, lokální přívalové srážky

střední Morava, Slezsko

červen 1879 regionální trvalé deště, lokální přívalové srážky

střední a jižní Morava, Slezsko

srpen 1880 regionální trvalé deště, lokální přívalové srážky

východní Morava, Slezsko

březen 1888 obleva – tání sněhové pokrývky, chod ledu

střední a jižní Morava

červenec / srpen 1897 regionální trvalé deště střední a jižní Morava, Slezsko

Tab. 4. Vybrané největší povodně na Moravě a ve Slezsku v přístrojovém období

Měsíc a rok povodně Příčina povodně Zasažené území

červenec 1903 regionální trvalé deště, lokální přívalové srážky

Slezsko, severní a střední Morava

srpen / září 1938 regionální trvalé deště, lokální přívalové srážky

Morava, Slezsko

březen 1941 obleva – tání sněhové pokr., deště, chod ledu

střední a jižní Morava

březen 1947 obleva – tání sněhové pokr., deště, chod ledu

Morava, Slezsko

červenec 1997 regionální trvalé deště, lokální přívalové srážky

Morava, Slezsko

Pro srovnání je přiložena tab. 5, vypracovaná Kakosem (1997), která udává

pět největších povodní v povodí Moravy a české části povodí Odry v období pro něž jsou

k dispozici údaje o hodnotách povodňových průtoků.

Tab. 5. Pět největších povodní v povodí Moravy a české části povodí Odry v období, pro něž jsou

k dispozici údaje o hodnotách povodňových průtoků (Kakos, 1997) – červeně jsou

vyznačeny povodně, které jsou v této práci vybrány k analýze

Stanice Bohumín Olomouc Kroměříž

Tok Odra Morava Morava

Období 1896-1997 1920-1997 1915-1997

Pořadí Qk [m3/s] Datum Qk [m

3/s] Datum Qk [m3/s] Datum

1 2 160 8.7.1997 715 9.7.1997 1 034 10.7.1997

2 1 500 11.7.1903 445 3.9.1938 725 3.9.1938

3 1 360 27.7.1939 410 10.2.1946 662 1.11.1930

4 1 220 20.6.1902 390 29.10.1930 626 12.3.1941

5 1 160 20.5.1940 372 12.3.1941 615 8.4.1917

Qa 48,1 27,1 51,3

Q100 1 630 484 725

Vysvětlivky:

Qk…..kulminační průtok [m3/s]

Qa…..dlouhodobý průměrný průtok [m3/s]

Q100…..stoletý průtok [m3/s]

8 KOMPLEXNÍ ANALÝZA VYBRANÝCH NEJVĚTŠÍCH POVODNÍ

8.1 Povodně v předpřístrojovém období

Povodně v předpřístrojovém období jsou charakterizovány především pomocí

dobových záznamů z tisku, kronik, pamětí, análů a dalších dokumentárních pramenů.

Jejich popis tak může být do určité míry velmi subjektivní a velikost a rozsah povodně jsou

v podstatě neporovnatelné s povodněmi v období přístrojovém. K povodňovým případům

z let 1888 a 1897 jsou připojeny přízemní synoptické mapy Evropy (obr. 7–8), převzaté

z internetových stránek (<http//:www.wetterzentrale.de/topkarten/fsslpeur.html>), které

vhodně doplňují popis povodní. Písmena „T“ v mapě značí tlakové níže (z německého

výrazu das Tief), písmena „H“ potom tlakové výše (z německého výrazu die Höhe).

8.1.1 Povodeň v březnu 1830

Povodeň probíhající ve dnech 15.–20. března způsobená táním sněhové pokrývky

a chodem ledu na Svratce a Svitavě zasáhla především střední Moravu, nejvíce pak Brno

a jeho okolí. Předcházela jí tuhá zima s neobvyklou výškou sněhové pokrývky. Tání začalo

již 13. března. Bylo zaplaveno velké množství domů, polí a luk, poškozeny byly mosty

a jezy, protrženy mnohé rybníky.

Dne 17. března plaval led po Svitavě, díky němuž došlo k poškození hráze, která

byla v jednom místě dokonce prolomena, ale podařilo se ji rychle opravit. Ledové kry

na Svitavě strhaly a poškodily téměř všechny mosty a v blízkosti stojící domy. Popisovány

jsou zejména škody v Blansku a Adamově: „Roku 1830 způsobena velká škoda uvolněným

ledem na řece Svitavě, která v měsíci březnu náhle stoupla, unášejíc s sebou spousty

ledových mas. Ledové kry strhaly a poškodily téměř všechny mosty a poblíže Svitavy stojící

domy, takže škoda způsobená v Blansku a Adamově byla ohromná.“ (Pilnáček, 1927).

V Předklášteří u Tišnova bylo rozvodněnou řekou Svratkou pobořeno 17 domů

(databáze GÚ). Ve Veverské Bítýšce byl stržen velký most přes Svratku (Eichler, 1891).

Přímo v Brně bylo postiženo mnoho čtvrtí, např. Zábrdovice, Trnitá, Nové Sady,

Staré Brno a Komárov. Lukáš Kraus byl přímým svědkem povodně na Starém Brně, kterou

ve svých análech popsal následovně: [18. března]: „Abends stieg das Wasser Schwartza

so, das alle Gefahr drohte die niedrigen Stellen von Altbrünn zu überschwemmen.

Um ½ 10 Uhr sehe ich aus meiner Fenstern viele Leute aus den niedrigen Gegenden

mit Laternen und ihren Habseeligkeiten sich retten. Gegen 11 Uhr war der gefährlichste

Zeitpunkt. Flambous Laternen und Lichten erscheinen abermal ein fürchterlicher Anblick

um die Mitternachtstunde. Alles wurde aufgebothen, um die Eisschollen bey der steinernen

Brücke zu zerbrechen welches auch würklich gelungen ist...“ 1 (Anály k 18. březnu 1830 –

fol. 95v-96r) – viz. Brázdil et al. (2005).

Svého vrcholu dosáhla povodeň 19. března, v noci kulminovala na obou řekách.

V noci na 20. března začaly přetékat přeplněné rybníky, na Starém Brně povodeň silně

poškodila kamenný most: „Das starke Wasser und die gewaltigen Eismassen haben

die steinerne Brüke in Altbrünn so beschädigt, das sie sogleich ob es schon in einem

Sontage geschach wieder reparirt werden mußte, und niemand durfte etliche Stunden

daraus weder fahren noch gehen. Selbst die Leiche des verstorbenen Dreschers Gallaste

mußte vor der Brücke eingesegnet werden.“ 2 (Anály k 21. březnu 1830 – fol. 96r)

– viz. Brázdil et al. (2005).

Obr. 6. Most přes Svratku v Brně s nahromaděnými ledovými krami při povodni v březnu 1830,

vpravo kostel sv. Leopolda s klášterem milosrdných bratří (Brázdil et al., 2005)

1 v českém překladu: „Večer stoupla voda ve Svratce tak, že hrozila zaplavením všech nižších míst na Starém

Brně. O půl desáté jsem viděl ze svých oken mnoho lidí z nižšího okolí s lucernami snažících se zachránit svůj

skrovný majetek. Kolem 11. hodiny nastal nejnebezpečnější okamžik. Planoucí lucerny a světla znovu

ukazovaly strašlivou podívanou v této půlnoční hodině. Všechno bylo vynaloženo k tomu, aby ledové kry před

kamenným mostem byly rozlámány, což se také skutečně podařilo …“

2 v českém překladu: „Prudká voda a mocné masy ledu poškodily kamenný most na Starém Brně tak,

že musel být hned, i když se to stalo v neděli, zase opraven, a nikdo nesměl po něm několik hodin ani jet ani

jít. Ba i mrtvola zemřelého mlatce Gallasta musela být vyklopena před mostem.“

V Rajhradě bylo poškozeno mnoho domů v blízkosti řeky, přičemž voda se dostala

i do benediktinského kláštera a byla i u samotného kostela (Brázdil et al., 2005). V okolí

obcí Židlochovice, Vojkovice, Hunkovice a Velké Němčice byly protrženy hráze,

pobořeny zdi a obyvatelé museli opustit zatopené domy. Tři týdny byly zaplaveny cesty

mezi některými obcemi, především mezi Vojkovicemi, Žabčicemi a Hrušovany u Brna

(databáze GÚ).

8.1.2 Povodeň v září 1831

Povodeň probíhající v první polovině září způsobená silnými dešti a lokálními

průtržemi mračen zasáhla nejvíce střední část povodí Moravy (řeky Svratku, Svitavu,

Moravu a Bečvu), zaznamenána byla však i v povodí Odry (na Opavě, Odře a Ostravici).

Bylo zaplaveno velké množství domů, polí a luk.

Na Přerovsku se silné deště vyskytly už 2. září, na průběh povodně však

pravděpodobně měly větší vliv až trvalé deště ve dnech 10.–12. září, neboť tím probíhající

povodeň na Bečvě ještě zesílily (Kreutz, 1927). To dokumentuje i následující úryvek:

„…o několik dní později (10. a 11. září) vytrvalý déšť rozmočil ohněm poškozené budovy,

které se hroutily. Vše dokonaly vlny Bečvy, která se následkem předešlých vydatných dešťů

vylila z břehů.“ (<http://www.rosmus.cz/texty>).

Povodeň nastala i na řece Moravě u Kroměříže, kde zatopila stodoly a odnesla

otavy (Vaishar et al., 2002). Kronika rodiny Fuchsovy z Třebětic k této povodni uvádí:

„11. září pršelo po 2 noci velice. Taková povodeň přišla, že při Moravě všecko seno nebo

otavu pozbíralo. U nás také všecku otavu podkalilo. V Bilanech byla ve stodolách

až ve třech vrstvách voda. V Brně, bylo slyšet, na Křenovské ulici až do 2. štoku byla.“

(Verbík, 1982).

Po deštích ve dnech 10.–12. září a snad i průtrži mračen mezi Brnem a Letovicemi

došlo 12. září k povodni na Svitavě: „…stieg das Zwittawafluß so zwar, daß derseble

den Lauf des Schwarzaflußes hemmte, und seine Bette überstieg, den untern Theil

des Augartens das einen Theil des Teichdamms der Josephstadt, der Zeil, ja sogar der

Vorstadt Kröna…“ 3 (Anály k 12. září 1831 – fol. 119r–119v) – viz. Brázdil et al. (2005).

Další prameny citují například povodeň na Svitavě v Doubravici nad Svitavou a v Rájci-

Jestřebí (Kronika Sáňků).

3 v českém překladu: „… stoupla řeka Svitava tak, že brzdila tok řeky Svratky, a vystoupila nad své koryto

natolik, že zaplavila dolní část Lužánek, část Hráze, Josefov, Cejl a dokonce i předměstí Křenová …“

V povodí Odry byla největší povodeň zaznamenána na Odře a Opavě. Silné průtrže

mračen zde byly 7.–12. září. Největších škod bylo napácháno v ostravských obcích Přívoz

a Nová Ves v blízkosti soutoků Opavy a Ostravice s Odrou. Povodeň je známá také

vypuknutím epidemie cholery, která v zatopených prostorách nalezla živnou půdu

a vyžádala si jen v Přívoze a Moravské Ostravě 79 obětí na lidských životech. Váže

se k ní dosud nejstarší záznam o vodním stavu na Odře na vodočtu u Oderbergu

(Bohumína), který se patrně ale nacházel na pruském břehu (Brosch, 2005).

Pohroma, která se udála v Hlučíně, byla zachycena následovně: „Ze 7. na 8. září

1831 při velké průtrži mračen spadlo takové množství vody, že se řeka vylila ze břehů

a zaplavila louky. V Hlučíně strhla voda most a odplavila jej až po Vinnou horu…“ (Šefčík

et al., 1999). V povodí Odry na polském území hladina kulminovala v Ratiboři 13. září

s výškou 722 cm a ve Vratislavi 17. září s výškou 534 cm (Vaishar et al., 2002).


K březnové povodni došlo po pozdním nástupu zimy s neobvykle často

se opakujícím sněžením. Teprve koncem ledna začaly silné mrazy, které trvaly až do druhé

dekády března, kdy nastalo náhlé oteplení doprovázené dešti a silným teplým větrem.

Stoupající voda začala lámat silný led na zmrzlých řekách a došlo k jeho chodu (Brázdil

et al., 2005).

Povodeň postihla území celého státu a ačkoli největší pohromu představovala

pro oblast středního a dolního Labe, ani mnohé oblasti Moravy a Slezska nezůstaly

ušetřeny. Svým rozsahem a dopady na Moravě a ve Slezsku je v mnohém porovnatelná

s katastrofální povodní v červenci 1997. Zasažena byla především střední a jižní část

povodí Moravy (řeky Dyje, Jevišovka, Jihlava, Svratka, Svitava, Haná a Morava),

v menším rozsahu se povodeň vyskytla i v povodí Odry v oblasti Jesenicka.

Pramen z Pouzdřan dokládá velkou povodeň na Svratce již dne 24. března (Policky,

1936). Ve dnech 25.–28. března odnesla rozvodněná Jihlava most v Pravlově a vedle této

obce zaplavila i Kupařovice, Neslovice, Vlasatice a Novou Ves. Nejvýrazněji však byl

ve dnech 29.–30. března postižen Mušov, kde s výjimkou školy, radnice, fary a myslivny

se ocitly pod vodou všechny domy. Situaci komplikovala bouře, která naháněla na domy

vlny vzedmutých vod (Brázdil et al., 2003).

Povodeň v Moravičanech popisuje Novák (1993): „Roku 1845 byla tuhá zima.

Ještě 25. března sanice držela. Potom přišla náhlá obleva a 27. března do rána

se přihrnula taková voda, že Ignáci Koppovi č. 6 rozbořila chlévy. Na Zahradách museli

roztrhat ploty, aby voda mohla proudit k Záhumení. V dědině sahala voda až po Františka

Patáka č. 61.“ Zápis v pamětní knize Kroměříže konstatuje povodeň na Moravě taktéž pro

27. března, podrobně se však věnuje popisu povodně v Praze. Nicméně následně

konstatuje, že dne 10. dubna vystoupila řeka Morava ještě mnohem výše než před 14 dny,

i když protrhla jen pobřežní hráze (Brázdil et al., 2005).

V Brně byly zaplaveny ulice a domy, poškozeny jezy a budovy, v okolí Brna

zatopeny pole a zahrady. Průběh povodně ve dnech 28.–30. března v Brně je podrobně

vylíčen v deníku Moravia (Moravia, 1845, č. 39, s. 155–156). Po náhlém oteplení voda

Svitavy zaplavila pole po obou březích řeky a rozlila se v okolí Komárova, na Olomoucké,

v Zábrdovicích a Juliánově. V noci z 28. na 29. března došlo k chodu ledu nad

tzv. dlouhým mostem na Starém Brně, ale bez poškození mostu. V poledne dne 29. března

dosáhla povodeň nejvyššího stupně. Voda prorazila na Dornych a Trnitou, zaplavila

Olomouckou, znepřístupnila vnější část Malé Křenové a z domů stojících na Velké

Křenové proti městské straně tekla voda ven na ulici. Dne 30. března voda již významně

ustoupila. Proudící vodou byl mimo jiné silně poškozen most železniční trati u Vranovic,

takže z Brna nemohl vyjet celý den žádný vlak (Brázdil et al., 2005).

8.1.4 Povodeň v srpnu 1854

Srpnová povodeň byla vyvolána velmi silnými lokálními přívalovými lijáky,

ale i trvalými dešti, a to především v oblasti střední Moravy a Slezska. Na Moravě bylo

zasaženo především Přerovsko, Hranicko a Olomoucko, ve Slezsku Opavsko a Ostravsko.

Zničeno bylo velké množství domů, zaplaveno mnoho polí a luk.

Jako první se rozvodnila řeka Bečva, která po silných trvalých deštích dne 19. srpna

zatopila vsetínské dolní město, přičemž dochovaná značka na náměstí ve Vsetíně na kříži

v parku dokumentuje hladinu 165 cm nad terénem. Povodeň dále zasáhla Teplice nad

Bečvou a Hranice: „Byla taková povodeň, že strhla oba mosty v Teplici i zdejší. Nový most

přes Bečvu stál 10.316 zl., který ale r. 1866 přeložen býti musel níže, tam, kde nyní stojí,

což stálo opět 3.300 zl.“ (Vybíral, 1930). V Drahotuších řeka kulminovala 20. srpna, dále

ohrožovala např. Lipník nad Bečvou, Grymov a Přerov (Vaishar et al., 2002). Tam byla

povodeň popsána následovně: „Pozdější zprávy z Přerova znějí takto: V noci s 19. na

20. srpna stala se rozvodněním řeky Bečvy strašná povodeň. Plody polní všude kam voda

zasáhla byly odplaveny, v městě samém bylo 30 domův od vody dílem rozbořeno, dílem tak

poroucháno, že jsou na spadnutí. Dva domy nedaleko nádraží jsou ale docela rozbořeny.

Přebývající v nich osoby, 21, nejvíce úředníci při železnici, byli se svými životami

v největších nebezpečenství. Ten rázným zakročením a neobyčejnou neohrožeností pana

Bittnera, inženýra na nádraží a ještě několika pánův úředníkův se mohli zachrániti.

Po 10 minutách co se vyklidili, domy tyto voda sebrala.“ (Moravský národní list, 1854,

č. 68, s. 267). Tato povodeň ohrozila také obec Troubky na Přerovsku.

Rozvodnění řeky Moravy na Olomoucku je zdokumentováno takto: „Olmütz. Seit

20. l. M. Abends ist die March aus ihren Ufern getreten und hat die in der Nähe von

Olmütz liegenden Ortschaften Hatschein, Laska, Czernowier, Hradisch und einen Theil

von Neustift der Art inundiert, dass die Communication mit und in denselben theilweise

gehemmt, Czernowier ganz überschwemmt ist und bei dem noch fortschreitenden Steigen

des Wassers größere Gefahr zu befürchten steht.“ 4 (Brünner Zeitung, 1854, č. 193,

s. 1420). V Kroměříži si povodeň dokonce vybrala své oběti: „…z Kroměříže se mimo to

dovídáme, že u mostu přes řeku Moravu bylo 22 t. m. několik utopených, jmenovitě dětí

vytáhnuto…“ (Moravský národní list, 1854, č. 68, s. 267).

Slezské řeky Opava, Odra a Ostravice se rozvodnily taktéž následkem silných

dešťů. Zatopeno bylo předměstí Opavy: „Z Opavy se dovídáme, že následkem posledních

dešťův řeka Opava se tak rozvodnila, že veliká část předměstí a obec Kateřín stojí

ve vodě.” (Moravský národní list, 1854, č. 68, s. 267) a v Bohumíně byla přerušena

železniční doprava: „20. t. m. dostali do Přerova po telegrafu následující zprávy:

Z Bohumína nemohl vlak s vojskem odjeti, proto že Vilémská dráha od vody utrpěla

škodu.“ (Moravský národní list, 1854, č. 68, s. 267). V polském úseku Odry nastala

kulminace v Ratiboři 20. srpna s dosaženou výškou 717 cm (Vaishar et al., 2002).

8.1.5 Povodeň v červnu 1879

Příčinou červnové povodně byly silné lokální bouřkové lijáky a trvalé deště. Ačkoli

byly zasaženy mnohé oblasti Moravy i Slezska, povodeň měla spíše regionální charakter.

Na Moravě i ve Slezsku byly rozvodněny téměř všechny řeky. Svými následky se povodeň

řadí k jedné z největších na Moravě a ve Slezsku, ačkoli povodeň v srpnu 1880

ji v mnohém předčila.

4 v českém překladu: „Olomouc. Od 20. minulého měsíce (20. srpna 1854) je Morava mimo své koryto a zaplavila obce ležící v blízkosti Olomouce – Hejčín, Lazce, Černovír, Klášterní Hradisko a část Nových Sadů – tak, že narušila komunikace mezi obcemi, Černovír je úplně zatopen a při déletrvajícím vzestupu vody by se nebezpečí ještě zvýšilo.“

Velmi ničivé následky měla povodeň na řece Moravě v oblasti Litovelska: „Léta

Páně 1879 měsíce června přišly tak velký lijáky, že se staly až velký povodně nebo

se telegrafovalo od Zábřehu do Litovle a Olomouce, aby se stalo opatření proti vodě,

jelikož ji tam vejš šlo přes 1 sáhu (cca 180 cm), když se ale sem dostala, což ale trvalo

3 nebo 4 dni, protože přes vysoké obilí, trávu a lesy velice se meškala, protože musela

všechno nejprve povaliti…“ (Pospěch, 1998).

Podobné zprávy přicházely i z Olomoucka: „Bei Olmütz ging am 7. d. ein äußerst

heftiges Gewitter nieder, welches von einem strömenden Regen begleitet war. Bei Kloster

Hradisch trat in Folge desselben die March aus und überschwemmte einen Theil

der Wiesen.“ 5 (Brünner Zeitung, 1879, č. 132, s. 540). Obdobně byla katastrofa

popisována i v Moravanu (1879, č. 139, nestr.): „Přívaly, které v horním toku řeky Moravy

spadly, silnými lijáky, které po tři dny bez přestání až do neděle trvaly, zmohl si každý

potůček v řeku a rozvodnila se řeka Morava, bez toho po celé týdny již veliká tak silno,

že daleko široko rozlila přes břehy svou vodu. Voda počala stoupati v neděli odpoledne.

Jak rychle stoupala, poznati nejlépe z toho, že výletníci z Olomúce do Černovíra nemohli

k večeru vracejice se použiti obyčejné cesty ale museli dělati zacházku od Hradiska přes

louky ke „Špici“ – a ráno už i po těch lukách, po řepě a zemácích jezdilo se po čluně. Ráno

v pondělí dostoupila voda svého vrcholu, když byla všecku rovinu na sever od Olomúce

zatopila…; … Na mile daleko široko na sever od Olomúce neviděti ničehož než vodu, jedno

jezero, z něhož osady výše položené vyčnívají jenom jako ostrůvky. Osady v dolinách, jako

Černovír, Lasky, jsou zatopeny...“

Voda ve Svitavě a jejích přítocích velmi rychle vystoupila z koryta: „Voda unášela

množství rozličných předmětů, jako: veliké kusy dříví, nádobí hospodářské, drůbež, koně,

dobytek, kůlny aj. Sem a tam proudíc, vyvracela stromy, staré chatrče bořila a s sebou

odnášela. Silný železný most před Černou Horou, jenž vede přes císařskou silnici,

byl na mnoha místech puklý a většinou poškozen. Veškeré mosty mezi Černou Horou a

Rájcem strženy. Krajina mezi Lysicemi, Černou Horou a Rájcem stála v pravém slova

smyslu z úplna pod vodou. Ještě dne 12. tohoto měsíce na Boží Tělo stála voda v celé oné

ubohé krajině, jež se podobala nepřehlednému jezeru.“ (Národní listy, 1879, č. 148, s. 2).

V Podivíně řeka Dyje zatopila velké množství pozemků a zničila veškerou úrodu:

„Následkem zregulování vrchního toku Dyje po vydatných deštích v měsíci červnu 1879

5 v českém překladu: „U Olomouce se 7. (7. června 1879) spustila silná bouřka, doprovázená prudkým

lijákem. U Klášterního Hradiska to mělo za následek vystoupání Moravy a zaplavení části luk.“

zvodněla Dyje a vystoupila z břehů tou měrou, že veškeré níže položené pozemky ve svém

okolí zaplavila. Byl to smutný pohled dne 15. června 1879 ráno, když na místě bujných

polních plodin a zelených luk kolem Podivína na ploše téměř 1 000 jiter (cca 5,7 km2)

jediné špinavé žluté moře se rozkládalo. Povodeň tato zničila bezmála za 300 000 zlatých

plodin polních a sena, zanechavše po sobě výmoly, bahno a hnijící zbytky cukrovky a jiné

nesnesitelné zápachy.“ (Kordiovský, 1997).

Na Opavsku řádila průtrž mračen už 7. června: „Heute Nachts sind über

das nordwestliche Schlesien zwei Wolkenbrüche niedergegangen. Troppau und Umgebung

stehen unter Wasser. Der Schaden ist bedeutend. Die Oppa und die Mora sind ausgetreten.

Das Wasser steigt fort.“ 6 (Brünner Morgenpost, 1879, č. 131, s. 522). Rozsah povodně

dokumentuje článek z Moravanu (1879, č. 139, nestr.): „V noci na 7. června spadla

mračna na rozsáhlých prostorách pohoří jesenického počínajíc od Deštného směrem

k Frydlantu, Rymařovu, Hornímu Benešovu, Bruntálu, Vrbnu a Andělské hoře; též

na výšinách od Hradce, Jakubčovic k Hlubotci, Podvihoru a Pusté Polomi až po Hrabyň

podoben byl liják více spadnutí mračen nežli obyčejnému dešti. Tím jednak způsobeno,

že řeky Opava, Moravice se všemi i menšími potoky (jakož jsou Jaktarka u Stěbořic,

Zlatník u Jaktaře, Hvozdnice u Dolních Životic a Otic, Skakavka a lesní potok Bohušovský

u Hradce, též Raduňka, potok Chvalíkovský, potoky Sucholázecké, Cidlina u Nových Sedlic

a Stítiny, Ohrozimka u Lhoty atd.) se nesmírně rozvodnily a celé okolí zatopily. Krajina od

Opavy a Hradce podle řek Opavy a Moravice k Smolkovu, Hájí, Chabičovu a Benešovu

Pruskému podobalo se nepřehlednému jezeru. U Jaktaře a Komárova šla voda proudem

přes silnice. Na polích mnohých a lukách nemalá vznikla škoda, netřeba ani šířiti slov.“

Typické byly následné sbírky na pomoc obcím postiženým povodní: „Pomoc pro

zatopené kraje slezské. Zemský prezident slezský uveřejnil v úředních novinách opavských

provolání, aby pro obce slezské povodněmi poškozené byly činěny sbírky. V provolání tom

vykazuje se, že povodní nejvíce postiženo v hejtmanství frývaldovském 18 obcí,

v hejtmanství fryštátském 7 obcí, v hejtmanství těšínském 6 obcí. Nejvíce utrpěly Bohumín,

byvši 14. a 15. června všecko zatopeno, a obec Domašov u Frývaldova, 25. května

postižená průtrží mračen. V Bohumíně páčí se škoda na 50 000 zlat., v Domašově

na 300 000 zl.“ (Moravan, 1879, č. 162, nestr.).

6 v českém překladu: „Dnes v noci se spustily nad severozápadním Slezskem dvě průtrže mračen. Opava

a okolí jsou pod vodou. Škody jsou značné. Opava a Moravice jsou rozvodněné. Voda stále stoupá.“

8.1.6 Povodeň v srpnu 1880

Příčinou srpnové povodně byly silné průtrže mračen ve dnech 4.–6. srpna, které

zasáhly východní Moravu a Slezsko. Následkem tohoto přívalu se rozvodnily řeky

a potoky na Jesenicku, Ostravsku, Přerovsku, Rožnovsku a Vsetínsku. Voda zaplavila

velké množství domů, polí a luk, poškozeny byly mosty a jezy, protrženy mnohé rybníky.

Povodeň bývá označována jako největší v předpřístrojovém období.

V povodí Bečvy bylo zaplaveno území od Velkých Karlovic až po soutok s řekou

Moravou u obce Troubky. Největší škody byly zaznamenány v Rožnově pod Radhoštěm,

Vsetíně, Krásně nad Bečvou a Teplicích nad Bečvou. V Rožnově pod Radhoštěm

se ve středu 4. srpna o půl noci rozvodnily Rožnovská Bečva a Hážovický potok

a zaplavily široké okolí. Voda s sebou brala lávky, mosty. Lidé byly naštěstí na tuto

povodeň připraveni, takže domy a hospodářská stavení nebyla z velké části poškozena.

Zato ale velmi utrpěla úroda na polích. Zatímco ve čtvrtek 5. srpna začal Hážovický potok

výrazně klesat, rozvodněná Bečva trhala břehy a unášela velké množství stromů. Teprve

v pátek dne 6. srpna začala voda v Bečvě opadávat (Halíčková, 2006).

Ve Valašském Meziříčí kulminovala Rožnovská Bečva při průtoku 425 m3/s, což

je více než stoletý průtok. V obci Jarcová se velmi rozvodnila Vsetínská Bečva; průtok

zde dosahoval hodnoty 690 m3/s, přičemž se taktéž jednalo o více než stoletý průtok.

Pro porovnání při povodni v červenci 1997 zde byl dosažen maximální průtok pouze

669 m3/s (Matějíček, 1998). Z Hranic přišla tato zpráva: „U nás hrozné podívání.

Vše jedno jezero, jedno moře. Koupele zničeny, most v Hranicích jest porouchán, spojení

lázeňského místa s Teplicemi zcela porušeno. Hosté lázenští bez potravy, bez přístřeší hostí

v lese! Jen poznenáhla lze je odvážeti; postaráno dnes o to, aby jim dodáno aspoň

nejpotřebnější. Voda dnes již nestoupá, ale naznamenáme, že by padala. Každým

okamžikem žene Bečva nejrůznější věci a nářadí po vodě. Zděšení u nás se nezmírnilo,

a nářek po celém okolí, které jednou nocí ožebračeno, jest všeobecný.“ (Moravské noviny,

1880, č. 179, nestr.)

Na Přerovsku začalo slabě pršet 1. a 2. srpna; deště se staly intenzivními

3. a 4. srpna a o den později se vyskytla povodeň, která byla na Bečvě až do roku 1997

největší známou katastrofou. Kulminační průtok v Přerově byl odhadnut na 750 m3/s

(v červenci 1997 to bylo 830 m3/s). Protože přišla ve dne, obešla se bez obětí (Vaishar

et al., 2002). Obec Grymov na Přerovsku byla zcela obklopena rozlitou řekou Bečvou:

„Největší zaznamenaná povodeň byla v r. 1880 (5. srpna), kdy voda sahala

až k Prosenicím a Radslavicím a Grymov byl kol dokola oblit vodou a z části i zatopen:

bylo nutno vyklidit sedm domů, dva domy byly poškozeny. Zaplaveno bylo 358 měřic pole

a škoda odhadnuta na 3 975 zl. Byla to bezpochyby stoletá voda, jaká se opakovala

až v r. 1997.“ (Zdráhal, 2000). V Dluhonicích Bečva kulminovala při průtoku 785 m3/s,

čímž byl výrazně překročen stoletý průtok (Matějíček, 1998).

Tato povodeň zasáhla i povodí Odry, kde byl 4. srpna na stanici Ostravice

pozorován denní srážkový úhrn 179 mm. Záplavy, které postihly Ostravu lze považovat

za dosud největší a nejkatastrofálnější, které postihly toto město před rokem 1997. Až na

malé ostrůvky byla zatopena celá ostravská niva, některé části Ostravy byly až 2,5 m pod

vodou. Počty obětí nejsou známy (Vaishar et al., 2002).

Největší škody na Ostravsku natropily řeky Odra, Ostravice a Lubina. Průběh

povodně je velmi podrobně vylíčen v práci Zlámala (1929): „…Ostrava trpěla mnoho

povodněmi řeky Ostravice. … Už v první dny srpna dostavily se deště provázené silným

větrem. 4. srpna stoupla voda odpoledne v Ostravici, v Lubině a v Odře. Se všech stran

bylo vyslovováno mínění, že lávka na Starou střelnici nevydrží tlaku vody. Večer

o 10. hodině troubili hasiči po městech poplach. Ostravice vystoupila z břehů. Někteří

členové městské rady se starostou Luxem shromáždili se před radnicí, aby sledovali

události a byli po ruce v čas potřeby. Došlé zprávy z Místku od okresního úřadu upozornily

na stále větší stoupání vody. Proto bylo obyvatelstvo vyzváno, aby opustilo nižší položené

a nejvíce ohrožené části města. O půlnoci zatopen byl Kamenec, Zárubek a ulice u Žofinky.

Obyvatelstvo prchalo vedouc s sebou domácí zvířata a děti. K temu rozpoutala se bouře

nad Ostravou. … Konečně povolaly úřady pionýry, aby pomohli obyvatelstvu

v zachraňovacích pracích a umožnili dopravu na pontonech. … Potom začala voda klesati,

ale škody způsobené vodou byly ohromné. … Škoda v Ostravě páčila se na 60 000 zl.“

Za značně nadsazené je možné zcela jistě považovat údaje o dosažených průtocích,

které by při porovnání několikanásobně převyšovaly dnešní průměrné denní či dokonce

stoleté průtoky. Průtoky byly tehdy pravděpodobně stanoveny na podkladě rychlosti

plovoucích předmětů po hladině pozorovaných a změřených z mostů. Podle současných

znalostí lze odhadnout, že maximální průtok se mohl pohybovat přibližně na úrovni

maximální hodnoty 1 164 m3/s (Brosch, 2005). Na polském úseku Odry byla kulminace

v Ratiboři 6. srpna s výškou 730 cm a ve Vratislavi 10. srpna s výškou 438 cm (Vaishar

et al., 2002).

Kritická situace byla v Bohumíně: „Z Mor. Ostravy, 6. srpna. (Tel. zpr.) Dodávám

ku včerejší depeši: Továrna petrolejová jest v plamenu, hájení pro záplavu nemožné. Řeky

Ostravica a Odra odplavují celé domy. Jest velká obava, by město Bohumín nezahynulo.

Most železniční přes Ostravici u štace Hrušova se včera sbořil, nedostatečná konstrukce

mostu toho teprv nyní osvědčena. Do Ostravice ústí veškeré karpatské řeky, a má se za to,

že se hráze mnohých rybníků arcivévody Albrechta snad strhaly. Spojení na dráze mezi

Ostravou a Bohumínem jest přerušeno, a zamýšlí se, zříditi ještě dnes prozatímní most pro

dopravu poštovní.“ (Moravské noviny, 1880, č. 179, nestr.).

Na Ostravsku za povodně utrpěl značné škody zejména rozvíjející se průmysl

umístěný v blízkosti energeticky využívaných řek a ve velkém rozsahu byly poškozeny

železniční tratě v souběhu s vodními toky. Ostravský průmysl údajně po povodni

nevyráběl více než tři měsíce. Tyto neblahé povodňové zkušenosti vyvolaly mimořádný

zájem na řešení protipovodňové ochrany (Brosch, 2005).

Na řece Olši v Těšíně přesahuje udávaný kulminační průtok dnešní hodnotu

stoletého průtoku o 80 m3/s. Jelikož bližší informace chybí, je možné jen usuzovat,

že i tady byla velikost průtoku nadsazena, nicméně mohla se pohybovat blízko průtoku

stoletého (Brosch, 2005).

Povodeň způsobila ve všech postižených oblastech výrazné škody jak na polích,

kde zničila celou úrodu a odnesla úrodnou půdu, tak i na obydlích a hospodářských

staveních. Tato pohroma byla pro obyvatele ještě horší, protože již v tomto roce byly

mnohé lokality postiženy krupobitím. Vzhledem k rozsahu a výši škod byly zveřejňovány

v dobovém tisku různá provolání a výzvy k dobročinným sbírkám a akcím.

Tato katastrofální povodeň se stala na dlouho dobu mezníkem v lidovém počítání událostí,

a všechno co lidé nebyli schopni blíže časově určit, ale co si dobře pamatovali, bylo buď

„před povodní aneb po povodni“ (Zlámal, 1929).


Březnová povodeň způsobená náhlou oblevou a s ní spojeným chodem ledu zasáhla

především střední a jižní Moravu. „Po zimě neobyčejně dlouho letos trvající, význačné

značnými mrazy a neobyčejným množstvím sněhu, nastoupilo vládu svou blížící se jaro

několika jasnými, teplými dny. Sníh rázem se tratil stékaje z polí a lesů v potůčkách

a naplňoval rychle potoky a řeky, jichž vody spojily se nyní v jediný veliký proud.“

(Moravské noviny, 1888, č. 62, nestr.). Jak zpráva napovídá, panovala toho roku dlouhá

a tuhá zima. Na začátku března se výrazně oteplilo, počasí ovlivňovala rozsáhlá tlaková

níže s centrem nad Britskými ostrovy (obr. 7) a do střední Evropy proudil teplejší vzduch

z Atlantského oceánu. Toto prudké oteplení způsobilo rychlé tání sněhové pokrývky

a chod ledu na moravských řekách. Rozvodněné řeky protrhly na mnoha místech hráze,

zaplavovaly pole, louky, zahrady a v několika případech způsobily i materiální škody

na obydlích a hospodářských staveních.

Obr. 7. Přízemní synoptická mapa Evropy dne 10. března 1888

Řeka Oslava se rozvodnila už 10. března: „Dne 10. t. m. před soumrakem

dostoupila voda největší výše. S úžasnou rychlostí přivalily se spousty kalných vod, nesoucí

veliké kry ledové. Čeho se každý obával, nastalo. Rozpoutané vlny rozlily se z břehův

a valily se po obou stranách zahradami. Stromy ovocné lámaly se pod nárazy ledu jako

pruty. Most spojující obě části městečka třásl se pod prudkými ranami ker ledových, hroze

každé chvíle sesutím se.“ (Moravské noviny, 1888, č. 67, nestr.).

Následující den přišly zprávy o rozvodnění Moravy a Hané: „V neděli ráno

vystoupila Morava i Haná a spousty vod zaplavily celé okolí. V Kojetíně do domků níže

ležících tekla voda dveřmi a okny, tak že lidé jen ve vodě se brodili, stěhujíce se ze stavení

na výše ležící místa. Silnice k Chropyni a ku Kroměříži jakož všecky cesty byly pod vodou,

jen železniční trať vyčnívala nad vodou. Všechny mosty ohroženy přívalem ohromných

kusů ledu. Lid odstraňuje hromadící se ledové kry železnými háky.“ (Moravské noviny,

1888, č. 61, nestr.). U Stříbrnic se dokonce díky oblevě protrhla hráz řeky Hané a zaplavila

okolní pole: „Dne 10. března 1888 po oblevě protrhla se hráz řeky Hané a voda zaplavila

pole mezi Stříbrnicemi, Dlouhou Vsí, Věrovicemi a Křenovicemi, vody stálo místem

až na 2 m, takže bylo viděti jen vrcholky vrb.“ (Peřinka, 1930).

Největší škody způsobila povodeň v Kunovicích, protože se zde spojily dvě

povodňové vlny – jedna z řeky Moravy a druhá z řeky Olšavy. V okolí se dokonce

vytvořilo jezero: „Následkem náhlého rozpouštění se ledu, naplnily se všecky potoky

a horské bystřiny, které proniknuvše do úvalů, trhají hráze a meze, všude velikou škodu

spůsobujíce. Prvopočátek povodně – dnešního (15. t. m.) dne dosahující vrchole – učinila

řeka Olšava, která z pramenů nad Uherským Brodem a pod Lopeníkem vytryskujících tak

se nabobtnala, že nekonečných škod spoustami vln a krů tu spůsobila. Místy nakupilo

se hojně krů, tak že tok zbouřených vln byl úplně zastaven. Tím stalo se, že napjaté vlny

trhaly splavy a pevné hráze rozlévajíce se po pohnojených rolích ohrožujíce i hráze

železniční. Nejvíce škod spůsobila Olšava až v Kunovicích, kde protékajíc spodnější čásť

osady, více domů podemlela a do příbytků vnikla …, … Současně s bobtnáním Olšavy

vystoupila z břehů svých mohutná Morava a spojené vody rozlily se jako nepřehledné

jezero od Napajedel až ke Strážnici. V lesích na březích Moravy stojí až na dva metry vody.

Veškerá zvěř potopena plove ve zbouřených vlnách, stromy od krů jsou spřeráženy a celé

osady ohroženy. Město Uherské Hradiště se všech stran zaplaveno vodou. Není pamětníků,

že by jarní vody Moravy takové výše dosáhly.“ (Moravské noviny, 1888, č. 64, nestr.).

Z Uherského Hradiště bylo oznámeno rozvodnění Olšavy dne 15. března (Brünner

Zeitung, 1888, č. 66, s. 3).

Dyje na Znojemsku způsobila taktéž velké škody. Jejich rozsah a výši dokumentuje

následující zpráva z Brünner Zeitung (1888, č. 64, s. 3): „…in der Gemeinde Grafendorf

beträgt der an Saaten und Wiesen angerichtete Schaden circa 3 000 fl., in Höflein

bei 4 000 fl., in Grußbach circa 2 000 fl.“ 7 Na Břeclavsku byla zaznamenána povodeň dne

13. března (Brünner Zeitung, 1888, č. 61, s. 3).

8.1.8 Povodeň v červenci / srpnu 1897

Povodeň na přelomu července a srpna byla poprvé podrobněji zhodnocena v práci

Povodeň 1897 v Rakousku (1898). Ze synoptického hlediska byl případ nově analyzován

ve zprávě Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997 (1998). Povodeň byla

7 v českém překladu: „…v Hraběticích byla způsobena škoda na osení a loukách kolem 3 000 zlatých,

v Hevlíně 4 000 zlatých, v Hrušovanech nad Jevišovkou asi 2 000 zlatých.“

vyvolána několikadenními vytrvalými dešti, které zasáhly celou střední Evropu: „Zufolge

des anhaltenden und über ganz Mittel-Europa ausgebreitenden Regens wurden außer

den Alpenländern auch die Sudetenländer von Hochwasserschäden stark heimgesucht.

Auch Mähren litt durch diese Schäden in hohem Grade.“ 8 (Brünner Zeitung, 1897, č. 173,

s. 3). Zasáhla především oblasti střední a jižní Moravy, v nemenší míře také oblasti

ve Slezsku.

Dne 26. července vznikla nad severní Itálií mělká cyklona, která se 27. července

zvolna prohlubovala, zatímco nad naším územím slábnul hřeben vysokého tlaku vzduchu

od západu. 28. července se již vytvořila nad střední Evropou rozsáhlá oblast nižšího tlaku

se třemi jádry, a to nad severní částí Jaderského moře, Maďarskem a jižním Polskem,

které se 29. července „spojily“ v jeden střed severně od Vysokých Tater (Kakos, 1997).

To je zřejmé i z obr. 8.

Obr. 8. Přízemní synoptická mapa Evropy dne 29. července 1897

Pětidenní trvalé deště ve dnech 27.–31. července s maximem uprostřed dne

29. července byly způsobeny povodňově nebezpečnou povětrnostní situací „Vb“

dle klasifikace van Bebbera z roku 1891 (Kakos, 1997). Zapříčinily následné vylití velkých

řek na Moravě (např. Dyje, Morava a Bečva) i ve Slezsku (např. Odra, Opava, Bělá

a Staříč) a dalších menších toků, a samozřejmě s tím spojené zatopení mnoha lokalit.

8 v českém překladu: „Díky trvajícímu a přes celou střední Evropu rozšířenému dešti byly kromě alpských

zemí postiženy také Sudety velkými povodňovými škodami. I Morava utrpěla ve velké míře těmito škodami.“

Srážky zasáhly velkou část střední Moravy, na rozdíl od léta 1997 však měly těžiště

v oblasti Jizerských hor a Krkonoš, takže jednodenní i vícedenní úhrny byly ve východní

části České republiky výrazně nižší než v červenci 1997; přesto na Šumpersku a Jesenicku

vznikly katastrofální škody. Při průtrži mračen dne 29. července byl na stanici Domašov-

Šumný potok zaznamenán maximální denní úhrn 138 mm.

Řeka Morava se vylila ze svých břehů mimo jiné u Napajedel, Otrokovic

a na dolním toku u Uherského Hradiště (Brünner Zeitung, 1897, č. 173, s. 3). Tam

kulminovala dne 3. srpna při vodním stavu 550 cm (Vaishar et al., 2002). Škody ve Velké

nad Veličkou dokumentuje následující zpráva: „Následkem trvalých dešťů – pršelo bez

ustání od pondělka 26. července až do pátku 30. července – vystoupila Velička do té výše,

že scházelo jen asi ½ m, aby bývala tak vysoko, jako před dvěma roky. Na polích sebrala

rozvodněná řeka mandele, sebrala i ornici a nanesla mnoho štěrku a kamení, čímž

způsobena škoda na polích, zahradách a lukách asi na 40 000 zl.“ (Pšurný, 1997).

Řeka Bečva zaplavila značnou část Valašska, zničila z velké části úrodu na polích

a také zatopila mnohá obydlí: „… Od čtvrtka ráno podobá se okolí přerovské moři: kam

člověk pohlédne nevidí nic než-li vodu a ty ohromné spousty dravou Bečvou způsobené.

Nejhůře bylo v pátek ráno mezi 7. a 11. hodinou. V tu dobu přibývalo vody takovou měrou,

že celé město bylo nanejvýše ohrozeno. V ulicích níže položených sahala voda až k samým

příbytkům. Škoda jest ohromná, neboť na sta kop obilí voda odnesla; i životy lidské byly

ohrozeny.…“ (Moravské noviny, 1897, č. 176, nestr.). V Teplicích nad Bečvou řeka

kulminovala dne 30. července při vodním stavu 560 cm (Vaishar et al., 2002).

V Troubkách řeka dokonce protrhla 14 ochranných valů: „Tehdy začalo pršet

27. července, pršelo čtyři dny a 30. července se následně vylila Bečva, která protrhla valy

zároveň na čtrnácti místech.“ (Brázda, 1998).

Úroda na polích byla velmi poškozena, ba dokonce zničena, svědčí

o tom i následující zpráva z Mikulova, kde celé okolí zaplavila řeka Dyje:

„Das Hochwasser der Thaya hat ein ungemein ausgedehntes Gebiet überfluthet. Einzelne

Dörfer ragen wie Inseln aus dem Wasser empor. Die Heu-Ernte ist ganz, der Wildstand

zum größten Theile vernichtet. Getreidegarben und Hackfrüchte liegen zum Theile unter

Wasser.“ 9 (Brünner Zeitung, 1897, č. 175, s. 3).

9 v českém překladu: „Povodeň na Dyji zaplavila neobyčejně rozsáhlou oblast. Jednotlivé vesnice vyčnívají

z vody jako ostrovy. Úroda sena je zcela a stáda dobytka z velké části zničena. Snopy obilí a okopaniny leží z části pod vodou.“

Kromě škod na polích bylo poškozeno mnoho budov, protrženo několik hrází,

mostů a na Šumpersku a v údolí řeky Odry musela být na několik dnů přerušena doprava:

„Freiwaldau ist zum größten Theile überschwemmt. Der Schaden wird auf 100 000 fl.

geläscht. Der Bahnverkehr ist eingestellt.“ 10 (Brünner Morgenpost, 1897, č. 173, nestr.).

Železniční spojení bylo povodní přerušeno na Šumpersku: „Třídenní nepřetržité lijáky

způsobily v noci z 29. na 30. července v Šumperku katastrofální povodeň. Valící se voda

zaplavila železnici Šumperk – Sobotín, takže vlak odjíždějící ze Šumperka v 17.30 hodin,

se musel po krátké jízdě vrátit zpět na nádraží.“ (Mikuláštík, 2000). Na polském úseku

Odry kulminovala povodeň 30. července v Ratiboři při 564 cm a ve Vratislavi z 3. na

4. srpna při 370 cm (Vaishar et al., 2002).

10 v českém překladu: „Jeseník je z velké části zaplaven. Škody jsou vyčísleny na 100 000 zlatých. Železniční

doprava je přerušena.“

8.2 Povodně v přístrojovém období

Povodně v přístrojovém období jsou charakterizovány především pomocí dobových

záznamů z tisku a již publikovaných prací. Doplněny jsou tak o naměřené údaje

publikované v různých knihách, článcích a pojednáních. Jejich popis je tak oproti

povodním v období předpřístrojovém více objektivní a jednotlivé povodně jsou tak mezi

sebou více porovnatelné. Povodňové situace jsou doplněny o přízemní synoptické mapy

Evropy (obr. 9–10, 14–16, 18–22), převzaté z internetových stránek

<http//:www.wetterzentrale.de/topkarten/fsslpeur.html>. Pro rok 1997 jsou k dispozici

kombinované synoptické mapy složené z přízemní synoptické mapy Evropy a mapy

v hladině 500 hPa (obr. 24–29), převzaté z internetových stránek

<http//:www.wetterzentrale.de/topkarten/fsreaeur.html>. Písmena „T“ v mapě opět značí

tlakové níže (z německého výrazu das Tief), písmena „H“ potom tlakové výše

(z německého výrazu die Höhe).

8.2.1 Povodeň v červenci 1903

Začátek 20. století byl ve znamení velké povodně v červenci 1903, jež svými

důsledky potvrdila, že úpravy říčních koryt provedené po osudné povodni v roce 1880

v některých městech byly správným rozhodnutím, urychlily přípravu a realizaci dalších

regulačních prací (Brosch, 2005). Povodeň způsobená regionálními dlouhotrvajícími dešti

a lokálními přívalovými lijáky zasáhla celou oblast Slezska, v menší míře také oblasti

v povodí řeky Moravy (především její horní tok a povodí řeky Bečvy). Tato povodeň bývá

označována jako druhá největší v povodí Odry (po povodni v červenci 1997).

8.2.1.1 Meteorologické příčiny povodně

Již od počátku měsíce se nad střední Evropou nacházela nevýrazná mělká tlaková

výše, která byla postupně vytlačována tlakovou níží, nasouvající se z Britských ostrovů.

Ta se dne 6. července výrazně prohloubila a usadila nad Severním mořem. Další výrazná

tlaková níže se rozprostírala nad severním Atlantikem, mělké tlakové výše se zformovaly

nad Islandem a Středomořím. Výrazná byla Azorská tlaková výše (obr. 9.).


Ta se v dalších dnech začala ze západu nasouvat nad střední Evropu a postupně tak

vytlačila tlakovou níži rozprostírající se nad Severním mořem. Dne 10. července tak bylo

území České republiky na rozhraní mezi touto tlakovou výší a tlakovou níží, mající svůj

střed nad Ukrajinou (obr. 10). Tlaková výše se v dalších dnech postupně rozpadla a do

Evropy se tak z východu nasunula oblast nízkého tlaku, mající svůj výrazný střed nad

severní Skandinávií. Oblasti tlakové výše se rozprostíraly opět v azorské oblasti a také

v centrálním Středozemí. Oblast nízkého tlaku setrvala nad Skandinávií i v dalších dnech,

do Evropy se však opět ze západu výrazně nasunula Azorská tlaková výše.


8.2.1.2 Srážková situace

Nejprudší deště, trvající sedm dní počínaje 4. červencem, zasáhly zejména

Jeseníky. Nejvyšší denní úhrn srážek byl zaznamenán dne 9. července na stanici Nová

Červená Voda v Hrubém Jeseníku – 240 mm. Tato hodnota nebyla překonána ani při

povodňové situaci v červenci 1997 (maximum na Lysé hoře 6. července 1997 činilo

234 mm). Tentýž den spadlo na stanici Rejvíz 221 mm a na stanici Domašov-Šumný potok

218 mm srážek (Koutný, 2003).

Obr. 11 představuje příčinné srážky na území Moravy a Slezska v jednotlivých

dnech 9.–11. července 1903 a jejich celkový úhrn. Je zde dobře patrné značné zesílení

srážek díky návětrnému efektu na severních svazích Hrubého Jeseníku

a Moravskoslezských Beskyd a postupné slábnutí srážek v průběhu tří sledovaných dnů.

Údaje o předchozích srážkách bohužel nejsou k této povodňové situaci k dispozici

(<http://www.chmi.cz/hydro/pov02/2etapa/ufa/ufa_1kap.pdf>).

Obr. 11. Příčinné srážky (mm) na území Moravy a Slezska v jednotlivých dnech 9.–11. července

1903 a jejich celkový úhrn (<http://www.chmi.cz/hydro/pov02/2etapa/ufa/ufa_1kap.pdf>)

8.2.1.3 Vznik a průběh povodně, hydrologické charakteristiky

Povodňová katastrofa začala na Jesenicku po prudkých dlouhotrvajících deštích

rozvodněním Bělé, Staříče a Vidnávky. V obci Mikulovice na Jesenicku kulminovala řeka

Bělá dne 10. července při hodnotě 220 m3/s (Řehánek, 2002). Rozvodněná Opava

a Opavice pustošily oblast Bruntálska i Krnovska a do Opavy dorazila povodňová vlna

večer 10. července. Dne 11. července protékalo řekou Opavou v Opavě 360 m3/s

a v Děhylově 600 m3/s. V obou případech to bylo průtokové množství asi stoleté. Podle

dobového tisku (Moravské noviny, 1903, č. 156, nestr.) dosáhla voda v Opavě větší výše

než při povodni v roce 1897. Na Opavsku byla zcela zatopena obec Kateřinky (Moravské

noviny, 1903, č. 156, nestr.). Ostravicí v Moravské Ostravě protékalo za kulminace

750 m3/s, Odrou ve Svinově více než 400 m3/s a v Bohumíně asi 1500 m3/s, což byl dosud

nejvyšší zaznamenaný průtok (Brosch, 2005). Voda v Ostravici v Moravské Ostravě byla

200 cm nad svůj normál (Moravské noviny, 1903, č. 156, nestr.).

Povodní bylo zasaženo i povodí Moravy, ovšem v daleko menší míře než povodí

Odry. Velmi rozvodněné byly jak Rožnovská, tak Vsetínská Bečva. Podle dobových zpráv

(Moravské noviny, 1903, č. 157, nestr.) byla hladina vody v Rožnovské Bečvě o 275 cm

a ve Vsetínské Bečvě o 340 cm nad normálem. Zprávy o povodni jsou dokumentovány

i z Hranic (Moravské noviny, 1903, č. 156, nestr.) dne 10. července, kde řeka Bečva

znesnadňovala právě probíhající práce na opravě jezu. Na Přerovsku a Kroměřížsku

se následkem trvalých dešťů rozvodnily řeky Moštěnka, Bečva a Morava a zatopily celé

okolí (Moravské noviny, 1903, č. 158, nestr.). Řeka Morava ohrožovala i obce v okolí

Zábřehu. Na Šumpersku se rozvodnily především řeky Krupá a Desná, velmi postiženo

bylo Staré Město, kde musely zasahovat dokonce i vojenské oddíly (Moravské noviny,

1903, č. 157, nestr.). Povodňová voda řeky Desné zaplavila údolí už 9. července

a v odpoledních hodinách její síla vyvrcholila. Do řeky bylo odplaveno dřevo z lesů

a mostů, stromy vyrvané i s kořeny, došlo k sesuvům půdy a pádům velkých balvanů

z horských úbočí. Katastrofa trvala až do 11. července, kdy se konečně v poledne běsnící

živel začal uklidňovat (Polách, Gába, 1998).

8.2.1.4 Následky povodně

Mimořádné záplavy byly neobvykle ničivé, zvláště na Jesenicku, kde byly tehdejší

škody až do roku 1997 považovány za největší v historii. V Jeseníku se 9. července večer

řeka Staříč u budovy tehdejší plynárny vylila z břehů a valila se přes zahradu městských

lázní do Nádražní ulice. Řeka Bělá začala zaplavovat své okolí v noci téhož dne. U České

Vsi, kde stav vody nepřesahoval obvykle 100 cm, bylo naměřeno téměř šest metrů (Polách,

Gába, 1998). Zvlášť kritická situace byla v obci Mikulovice ležící na řece Bělé, kde spadla

většina stavení (31 domů a 9 stodol) a zbývající část byla dále neobyvatelná (obr. 12). Bylo

zde strženo velké množství silnic a potrháno plynové potrubí vedené podél řeky. Škoda zde

byla odhadována na několik milionů korun. „V Mikulovicích, okr. Frývaldov, spůsobila

povodeň strašlivých spoust. Posud sesulo se 17 domů. S obcí Einsiedlem nebylo vůbec

spojení …; škoda povodní spůsobená nedá se odhadnouti, páčí se však na několik

milionů.“ (Moravské noviny, 1903, č. 157, č. 158, nestr.). U Zlatých Hor se protrhla hráz

rybníka a proudem vody bylo zbořeno a odneseno 40 domů. Také horní toky řek Opavy

a Opavice napáchaly značné škody, a to zejména ve Vrbně pod Pradědem, Karlovicích,

Nových Heřmínovech, Holčovicích, Albrechticích a na dalších místech (Brosch, 2005).

Povodním na Jesenicku neušly toho roku ani některé vesnice ležící mimo údolí

Bělé. Ve Vápenné rozvodněný potok zničil úplně dva domy a další poškodil. Zatopena

byla obec Žulová, v níž muselo být později zbouráno několik poničených domů.

Statisícové škody způsobila rozvodněná Vidnávka ve Vidnavě. Povodeň zde byla

považována za nejhorší za několik uplynulých staletí. Některé části obce byly zcela pod

vodou (Polách, Gába, 1998).

V Krnově vody vybřežily v důsledku zatarasení mostů a poškodily nedávno

regulované koryto. Byla zde i vážně poškozena a přerušena železniční doprava:

„Do Krnova, který je pod vodou a zbaven všelikého železničního spojení, poslány byly

včera další dvě setniny vojska na pomoc.“ (Moravské noviny, 1903, č. 156, nestr.).

V Opavě voda zaplavila níže položené části města (obr. 13), na pravém břehu prostor

až k mlýnskému náhonu a Dolnímu náměstí a na levém břehu zejména obec Kateřinky

(Brosch, 2005). Na všech železničních tratích na Jesenicku byl narušen provoz

a obnovovací práce si vyžádaly až několik měsíců. Kompletně bylo přerušeno železniční

spojení mezi Opavou a Svinovem: „Všechny obce na trati severní dráhy z Opavy

do Svinova jsou zaplaveny. Nejvíce ohrožena byla obec Střebovice, kde musilo býti mnoho

rodin z bytů vystěhováno.“ (Moravské noviny, 1903, č. 157, nestr.).

Obr. 12. Povodeň v červenci roku 1903 v obci Mikulovice (<http://www.mikulovice-jes.cz>)

Obr. 13. Povodeň v červenci roku 1903 v Opavě (Brosch, 2005)

Záplavy, které způsobila řeka Morava a její přítoky, byly neméně ničivé. Podle

regionálního tisku bylo údolí Moravy zaplaveno ještě 15. července. Zatopeno bylo mnoho

domů, zahrad, polí a luk (Polách, Gába, 1998). Stejně jako v povodí Odry, i zde musela být

na mnoha místech přerušena železniční doprava: „Z Olomouce: Následkem povodní musila

býti železniční doprava na četných tratích zastavena.“ (Moravské noviny, 1903, č. 156,

nestr.). Obdobná zpráva je z Valašského Meziříčí: „Na trati z Krasna do Rožnova byla

u stanice Zubří železniční trať povodní v délce 200 metrů zničena. Doprava jest

přerušena.“ (Moravské noviny, 1903, č. 157, nestr.).

Škody na Šumpersku shrnuje následující zpráva z 16. července: „Škoda povodní

v okresu Šumperském spůsobená odhaduje se nejméně na milion korun. Dva mosty na

říšské silnici, tři mosty na okresních silnicích a nejméně 50 mostů na veřejných obecních

cestách bylo zničeno. Cesty a silnice jsou hrozně poškozeny, plodiny v celém údolí Moravy

skoro zničeny.“ (Moravské noviny, 1903, č. 160, nestr.).

8.2.2 Povodeň na přelomu srpna a září 1938

Povodeň z přelomu srpna a září 1938 způsobená dlouhotrvajícími regionálními

dešti a lokálními bouřkovými lijáky zasáhla značná území Moravy, v menší míře i oblasti

Slezska. Bývá označovaná jako druhá největší letní povodeň v povodí Moravy

(po červenci 1997). Nejvíce postihla povodí Svratky, Svitavy a střední Moravu. Přestože

kulminační průtoky na řece Moravě a Bečvě nedosáhly tak vysokých hodnot jako při

povodni v roce 1997, měly obě povodně řadu společných znaků. Značné škody však

povodeň napáchala i v povodí Odry. Rozsah této povodně nebyl omezen pouze oblastí

Moravy a Slezska, neboť značné škody způsobila také v Čechách. Dobové zprávy uvádějí

dokonce i ztráty na životech (Bukáček, 1999).


Dne 22. srpna se do celé západní a střední Evropy rozšířil studený vzduch. Teploty

na našem území se tak pohybovaly kolem 15 °C. Studená fronta se rozprostírala z Afriky

přes Apeninský poloostrov a Balkán až do Pobaltí. V Pobaltí se nacházela mělká tlaková

níže, v níž se na západní straně fronty vyskytoval trvalý déšť. Nad západní Evropou

se nacházela oblast vysokého tlaku. Nad Atlantikem postupovala rozlehlá tlaková níže

k východu a její teplá fronta dosáhla západního pobřeží Irska. Do dalšího dne se tlaková

níže nad Atlantikem značně prohloubila a její teplá fronta zasahovala až do Francie. Nijak

výrazně se však neposunula, protože ji v tom bránila oblast vysokého tlaku, která

se rozprostírala od Pyrenejského poloostrova přes východní Francii až do Severního moře.

V průběhu noci na 24. srpna se nad naše území rozšířila rozsáhlá srážková oblast,

která se vytvořila na západní straně dráhy „Vb“ tlakové níže směřující na sever do oblasti

Polska. Nad Skandinávií se vytvořila oblast vysokého tlaku vzduchu, jejíž jižní výběžek

zasahoval až nad jižní Německo a severní Francii, čímž došlo k přerušení západního

proudění. Tlaková níže nad Atlantikem se přesunula k Islandu. Srážková oblast

se rozprostírala na západ od fronty, která stále ležela v Pobaltí a nad Ukrajinou, až nad

východní oblasti Německa. Z oblasti Černého moře se v průběhu dne do střední Evropy

nasouvala tlaková níže (obr. 14).

Obr. 14. Přízemní synoptická mapa Evropy dne 24. srpna 1938

Ta měla následující den rozhodující vliv na srážkové pole ve střední Evropě. Její

postup zamezil západnímu proudění a tlaková níže s sebou přinesla převládající východní

proudění. Na její přední straně proudil teplý vzduch z Ruska, ve kterém denní teploty

částečně překročily 35 °C v širokém pásu proti jižní Skandinávii. Srážkové pole převládalo

na jižní straně tlakové níže. Na teplé frontě a uprostřed teplého sektoru docházelo místy

k bouřkám. Postup této tlakové níže na západ se zastavil nad střední Evropou v důsledku

rozpínání hřebenu vysokého tlaku z tlakové výše nad Barentsovým mořem přes

Skandinávii a západní Evropu nad Pyrenejský poloostrov. Tento hřeben vysokého tlaku

se dále spojil s Azorskou výší a vzniklý pás vysokého tlaku zamezil postupu tlakových níží

z Atlantického oceánu nad Evropu. Další den se tlaková níže usadila nad Polskem

a srážková oblast s frontami se přesunula z České republiky na severozápad do severního

Německa. Dne 27. srpna se tlaková níže už nacházela nad jižní Skandinávií a Česká

republika se nacházela v nevýrazném tlakovém poli bez srážek (obr. 15).


Dne 29. srpna byla téměř celá jižní polovina Evropy včetně České republiky pod

vlivem rozsáhlé, ale mělké tlakové níže, která měla několik center nad Apeninským

a Balkánským poloostrovem. Jedno z těchto center se z Balkánského poloostrova

za současného prohlubování a rozšiřování přesouvalo severozápadním směrem nad střední

Evropu. Dne 30. srpna dosáhla tato tlaková níže svým středem území České republiky.

S přemístěním tlakové níže se nad střední Evropu přesunula také studená fronta, na které

vypadávaly srážky. Srážky začaly vypadávat až v průběhu noci v souvislosti s přechodem

fronty. V průběhu dne se tlaková níže přemísťovala k severu a 31. srpna se nacházel její

střed nad Dánskem (obr. 16). Studená fronta, která se nad střední Evropu přemístila s touto

tlakovou níží, se spojila se studenou frontou, která se rozprostírala z Norského moře nad

severní stranu Alp v přibližně meridionálním směru.

Pro další vývoj situace nad Českou republikou byl rozhodující vývoj další tlakové

níže nad Apeninským poloostrovem, která vznikla spojením několika menších center.

Tlaková níže se pohybovala po dráze „Vb“ nad střední Evropu. Na studené frontě, kterou

tato níže s sebou přinesla, se v průběhu dne 31. srpna vytvořila rozsáhlá srážková oblast,

která na území Moravy setrvala značnou část celého dalšího dne. Ve večerních

hodinách dne 1. září srážková činnost ustávala a v průběhu noci se nad naše území

nasunula tlaková výše ze západu, která přinesla jasné počasí.



Deštivě období začalo 13. srpna a trvalo téměř všude až do začátku září, s menšími

přestávkami ve dnech 18.–19. a 27.–28. srpna. Největší a nejprudší deště trvaly od 21. do

25. srpna. V mnohých oblastech Moravy i Slezska se vyskytovaly bouře a krupobití

nebývalé síly. Jedna z prvních bouří se vyskytla na Brněnsku dne 21. srpna: „Bouře

se nevyhnula ani Brnu. Začala v 19 hodin a byla provázená prudkým lijavcem a blesky.

Před 20. hodinou uhodil blesk do vedení přepínací stanice Západomoravských elektráren

v Černovicích, při čemž se vzňal olej ve vypínači …“ (Lidové noviny, 1938, č. 420, s. 2).

Z téhož dne jsou i zprávy ze Znojemska: „Nedělní bouře nad Moravou postihla

Miroslavsko hned dvěma pohromami. Po odpoledním nebývalém krupobití přišla večer

ještě průtrž mračen. Proudy vody zavalily četné zahrady, odnesly na mnoha místech prsť,

povalily zdi a vnikly i do bytů níže položených.“ (Lidové noviny, 1938, č. 421, s. 4).

„V neděli večer se snesla nad Znojmem prudká bouře, provázená krupobitím, jež natropila

mnoho škod. Proudy vody se valily po ulicích, zatopily všechny sklepy a sklepní byty.“

(Lidové noviny, 1938, č. 421, s. 4).

Vysoké srpnové úhrny srážek stačily k tomu, aby se půda nasytila vodou (podobně

tomu bylo v červenci 1997). Tato první vlna dešťů způsobila rozvodnění toků v povodí

Moravy na Svratce, Svitavě, Jihlavě a Dyji (Bukáček, 1999). V povodí Odry se jako první

vylila ze břehů Ostravice a Olše (Lidové noviny, 1938, č. 423, s. 4).

Druhá vlna srážek, které dosáhly nejvyšší hodnoty dne 1. září, už zapříčinila vznik

rozsáhlých povodní. Prudké bouře provázené krupobitím se vyskytly na Přerovsku,

kde denní úhrn srážek dosáhl hodnoty 71 mm. V Kroměříži byla tato hodnota 61 mm,

v Hranicích 94 mm a na Hostýně dokonce 97 mm. V Suchdolu nad Odrou dosáhl denní

úhrn srážek dne 1. září 61 mm, ve Vranově nad Dyjí 40 mm a ve Znojmě 70 mm.


Dne 25. srpna, vzhledem k vydatným nekončícím dešťům, začaly nebezpečně

stoupat hladiny všech moravských toků. Nikde sice zatím nedosáhly vodní stavy hodnot

z dřívějších povodní, leckde se jim však velmi nebezpečně blížily. Velmi silně rozvodněna

byla horní Morava i její přítoky Moravská Sázava a Desná. Bečva, která doposud silně

stoupala, k večeru poněkud opadla. Počítalo se však s tím, že je to pokles pouze dočasný.

V povodí Dyje stoupla voda taktéž na všech tocích, nejvíc na horní Svratce (kulminovala

v Borovnici při hodnotě přibližně Q100). Ta měla na stanici Vír téměř 160 cm nad svůj

dlouhodobý normál a stále nebezpečně stoupala. Velké škody způsobila u Brna na stavbě

přehrady u Kníniček; zatopena byla silnice spojující Bystrc se Starými Kníničkami. Silně

se také rozvodnila na svém horním toku Svitava. Rovněž stoupala samotná řeka Dyje.

Jevišovka vystoupila z břehů a zalila území kolem Lechovic (Lidové noviny, 1938, č. 427,

s. 4).

Dne 26. srpna začala voda na některých tocích v povodí Moravy postupně

opadávat, stejně jako v povodí Odry. Morava v Moravičanech byla sice 320 cm nad svým

dlouhodobým normálem, ale postupně začala také opadávat. Řeka Dyje kulminovala

v horní části nad Vranovskou přehradou, takže přítok do přehrady byl asi 150 m3/s.

Za jeden den tam stoupla voda o dva metry a bylo zadrženo asi 11 mil. m3 vody.

V přehradě však stále ještě bylo dost volného prostoru, takže svůj protipovodňový úkol

plnila znamenitě. Pod ústím Svratky stoupla Dyje v Dolních Věstonicích o 150 cm a vylila

se z břehů.

Nejvíce ze všech moravských řek byla rozvodněna Svratka. Podle dostupných

hydrologických záznamů a podle záznamů vodočetné stanice v Brně-Pisárkách bylo

zjištěno, že tato povodeň je zatím největší ze všech povodní. V celém povodí Svratky byl

velmi kritický stav a štěstí bylo, že voda začala, podobně jako v jiných povodích, mírně

opadávat. I tak stačila napáchat nevratné škody na majetku; zničeny byly mnohé

komunikace. Nejhorší situace byla mezi Vírem a Štěpánovem. U Tišnova Svratka stoupla

o 230 cm nad svůj dlouhodobý normál a vylila se z břehů. Mezi Tišnovem a obcí Hradčany

se tak vytvořilo obrovské jezero. Ve Veverské Bítýšce dostoupila povodeň vrcholu v noci

na 26. srpna (přibližně Q100). Svratka se vylila z břehů a zatopila níže položená obydlí.

Hladina Svitavy začala taktéž mírně stoupat. Byla asi 150 cm nad svým

dlouhodobým normálem a ohrožovala hlavně část města Svitav a dalších několik obcí

(Lidové noviny, 1938, č. 429, s. 4). V Letovicích kulminovala při hodnotě přibližně Q50.

Další den voda na některých řekách dál postupně opadávala a přestalo také pršet.

Patrné to bylo zejména na Svratce, opadávala však i Svitava. Řeka Morava mírně opadla

na svém horním toku, ale na svém středním toku ještě mírně stoupla (Lidové noviny, 1938,

č. 431, s. 4).

Po druhé srážkové vlně se však situace dne 1. září zcela změnila. Výrazně stoupla

opět většina moravských řek, nejvíce Morava (kulminace v Raškově při hodnotě přibližně

Q10), Svratka, Svitava, Dyje a další. Velmi nepříznivá byla předpověď dalšího deště. Opět

se však osvědčila Vranovská přehrada, která velmi výrazně zadržela povodňovou vlnu

(Lidové noviny, 1938, č. 440, s. 4). Četné problémy způsobila rozvodněná Bečva

na Hranicku. Svitava se opět vylila ze svého koryta a zaplavovala to, co ještě zůstalo

nezničené z předešlých dnů. Řeka Morava v Olomouci byla 230 cm nad svým

dlouhodobým normálem a očekávalo se ještě další stoupání (Lidové noviny, 1938, č. 441,

s. 1).

Dne 2. září postoupil povodňový vrchol na řece Moravě, způsobený Bečvou

(kulminovala v Teplicích při hodnotě přibližně Q50), pod Kroměříž. Morava se rozlila již

u Moravičan (kulminace při hodnotě přibližně Q20) a u Mitrovic. Celé údolí od Litovle

po Střeň bylo pod vodou. Stejně tak byla zatopena mnohá předměstí Olomouce.

Katastrofálně rozvodněná Svitava vrcholila asi v poledne v Bílovicích nad Svitavou při

hodnotě přibližně Q50. Odpoledne v Bílovicích nad Svitavou voda již klesla. Na Svratce

voda postupně opadala. Dyje kulminovala v Trávním Dvoře při hodnotě přibližně Q20

(Lidové noviny, 1938, č. 442, s. 4). Kulminovaly i mnohé potoky místního významu.

Dne 3. září byl vodní stav na moravských řekách velmi rozdílný. Některé řeky již

opadly, na jiných však právě v tento den jejich vodní stav vrcholil. Největší povodně

postupovaly z horních a středních toků řek na jejich dolní toky; to se týkalo především

Moravy a Dyje. Morava opadla na svém horním toku (i se svým přítoky Moravskou

Sázavou a Desnou), zato na svém středním toku ještě stále stoupala. Dopoledne

kulminovala v Olomouci při průtoku 445 m3/s (přibližně Q50), odpoledne pak v Kroměříži

při hodnotě 725 m3/s, čímž se výrazně přiblížila hodnotě stoletého průtoku (Matějíček,

1998). Zatopeno bylo území řeky Moravy od Napajedel po Hodonín. Svratka, Svitava,

Oslava i Jihlava pomalu opadaly, a to zejména vlivem příznivého počasí. Dyje v Dolních

Věstonicích znovu stoupala a v jejím povodí byly rozsáhlé záplavy (Lidové noviny, 1938,

č. 444, s. 4). Kritická situace byla v povodí dolní Dyje, kde se protrhla její hráz v délce

přes 40 metrů a valící se voda se spojila s proudy široce rozvodněné řeky Moravy (Lidové

noviny, 1938, č. 445, s. 3).

V dalších dnech začaly vody Moravy i Dyje pomalu opadávat (Lidové noviny,

1938, č. 447, s. 4). Řeka Morava kulminovala v Moravském Jánu dne 7. září pouze při

hodnotě přibližně Q5, což bylo dáno velmi rozsáhlými rozlivy řeky.

Jak již bylo zmíněno, jako první v povodí Odry stoupala hladina řeky Ostravice

a Olše. Ostravice ve Frýdku-Místku dosáhla dne 23. srpna výšky 200 cm, v Moravské

Ostravě 221 cm. Olše v Třinci stoupla na 150 cm. Podle dobových zpráv hrozilo nebezpečí

záplav, podle dosavadního stavu velkých vod v povodí Odry však zatím nebyly obavy

z katastrofálních povodní (Lidové noviny, 1938, č. 423, s. 4). Následně se rozvodnila

samotná řeka Odra. Záplavy byly jako první hlášeny z Ostravska a Těšínska.

Vodní stavy Ostravice i vlastní Odry kulminovaly v nočních hodinách dne

23. srpna a poté začaly klesat, nicméně vlivem dalších srážek bylo nutno počítat s novým

vzestupem vodních hladin nebo aspoň s tím, že zvýšené vodní hladiny se ještě určitou

dobu udrží na stejné úrovni. Setrvalý stav pokračoval i do dalších dnů, rozvodnily se však

už i Opava, Opavice a Moravice. Dne 26. srpna začala voda v povodí Odry postupně

opadávat (Lidové noviny, 1938, č. 429, s. 4).

Po druhé vlně srážek se opět rozvodnily Ostravice s Opavou. Katastrofální povodně

však nastaly v celém západním Slezsku. Největší záplavy byly v Jesenickém podhůří.

Rozvodněné horské potůčky a říčky se chovaly jako dravé řeky, podemílající břehy

a odnášející mosty a lávky. Hladina řeky Moravice vystoupila 220 cm nad svůj normál.

Na obou březích řeky se vytvořila rozlehlá jezera. V dalších dnech se situace uklidnila

a řeky začaly postupně opadávat.


Zprávy z dobového tisku se zmiňují především o škodách na úrodě, komunikacích

a mostech. Zatopeno bylo velké množství domů, zahrad, polí a luk. Méně časté jsou zprávy

o škodách na budovách a průmyslových zařízeních, což bylo dáno nižší intenzitou

využívání záplavových území.

Katastrofální byly škody na komunikacích, veřejných cestách, mostech apod.,

jak dokumentují tyto zprávy: „U Skalice rozryla voda silnici, teprve letos vyválcovanou,

tak hluboce, že se bude musit spravit znova od základů.“ (Lidové noviny, 1938, č. 421,

s. 4). Některé obce byly doslova odříznuty od okolního světa: „Cesta, která vede

za Starých Kníniček do Bystrce, je zatopena a vozidla tudy již nemohou projíždět. Dnes

celou noc měli hasiči, městští i dobrovolní, plné ruce práce.“ (Lidové noviny, 1938,

č. 428, s. 1).

Velké škody napáchala řeka Svratka při stavbě přehrady u Kníniček:

„… rozvodněná Svratka … zaplavila celou stavební jámu a jde už nad ní, takže práce

musely být přerušeny aspoň na tři týdny. Škody, způsobené na stavbě přehrady, nelze zatím

vůbec odhadnout.“ (Lidové noviny, 1938, č. 427, s. 4).

Povodně si dokonce vyžádaly i několik obětí: „Ve Svratce, která se znovu

rozvodnila, utonuli včera tři dělníci, 28letý tesař Jindřich Berka ze Sudoměřic, 31letý

František Urbanovský z Německých Knínic a 20letý Josef Poslušný ze Zbraslavě u Velkého

Meziříčí. Odvážili se s vozem, který řídil rolník Eduard Vítek z Chudčic, do zaplaveného

území u Starých Kníniček, odkud měli odvézt dřevo.“ (Lidové noviny, 1938, č. 443, s. 1).

Bylo zničeno mnoho obydlí. V postižených obcích byla řada domků ohrožena tak,

že se obyvatelstvo muselo vystěhovat. Velmi ceněn byl v dobovém tisku přínos Vranovské

přehrady, která úspěšně odolávala náporům vody a byla schopná zadržet povodňovou vlnu,

takže nedošlo k ještě větší katastrofě.

Celkové škody jsou shrnuty v následující zprávě z Moravy: „Podle zprávy

zemského presidenta způsobily rozvoděné řeky, které prudce proudily v dalekém okolí,

obrovské škody. Mnoho obcí a měst bylo zaplaveno, voda proudila ulicemi do velké výše,

zatopila všechny níže položené obytné a užitkové místnosti, mnoho domů se zhroutilo, celé

čtvrti obcí staly se neobydlitelnými. Proudící voda hnala ve vlnách velké množství dřeva,

dubových klád, dřevěné chaty a mosty, jež narážely na mosty a domy poblíž řek, buď

je pobořily nebo značně poškodily. Také škody na polích jsou ohromné. Škody, jež

se odhadují na několik milionů, zjišťují zvláštní komise ve všech postižených krajích, aby

byl zjednán přesný přehled a základ pro povinnou pomoc státu i samosprávných svazků.“

(Lidové noviny, 1938, č. 451, s. 4).

Obr. 17. Rozvodněná Svratka zaplavila u Jundrova letní tábor brněnské jednoty Obce legionářské

(Lidové noviny, 1938, č. 445, s. 3)


Povodeň v březnu 1941 vznikla v důsledku rychlého tání sněhu, které bylo

způsobeno intenzivním oteplením a dešťovými srážkami. Bývá označovaná jako největší

zimní povodeň v povodí Moravy. Nejvíce byly zasaženy dolní části toků Svratky, Svitavy

a Moravy, zcela ušetřena zůstala Bečva a horní toky většiny řek (Bukáček, 1999). Kromě

povodí Moravy bylo ještě značně postiženo povodí Labe. Povodeň má mnoho společných

rysů s další analyzovanou povodní, která zasáhla téměř stejné území o šest let později,

v březnu 1947. Ta však v souhrnu nedosáhla takové extremity.


Dne 8. března se nad západní Evropou nacházela rozsáhlá tlaková níže, jejíž střed

setrvával nad Bretaňským poloostrovem až do následujícího dne a níže se postupně

vyplňovala. Nad západní Evropou se vytvořila okluzní fronta, která se táhla ze středu níže

přes Británii a Německo až po Janovský záliv. Od Skandinávie přes východní Evropu

a Balkánský poloostrov až po východní Středomoří se vyskytovala oblast vysokého tlaku

vzduchu (obr. 18). V noci z 8. na 9. března se tato okluzní fronta nasunula nad Českou

republiku a zůstala nad ní po celý den. Oblast vysokého tlaku se ze Skandinávie rozšířila

na západ, přičemž se utvořily dvě uzavřené tlakové výše: jedna se nacházela nad Pobaltím

a druhá severozápadně od Britských ostrovů (obr. 19.).



Vysoký tlak se nadále držel nad Balkánským poloostrovem a východním

Středomořím, takže tlaková níže setrvávala nad západní Francií a nově utvořená tlaková

níže na studené frontě jižně od Sicílie postupovala směrem na sever do střední Evropy.

Přes noc do rána 10. března se tato níže přesunula po dráze „Vb“ nad severovýchodní

pobřeží Jadranského moře, svým severním okrajem zasahovala až na území Slovenska

a přinesla do tohoto prostoru vlhký vzduch ze Středomoří. V průběhu dne se teplý vzduch

dostal na Moravu a k oblevě, která trvala až do následujícího dne, se přidal déšť (obr. 20).



V zimě 1940/1941 došlo vzhledem k podnormálním teplotám vzduchu (tab. 6)

a normálním až nadnormálním úhrnům srážek (tab. 7) k vytvoření podmínek pro vznik

nadprůměrných zásob sněhu. V celém povodí Moravy, kromě nejnižších poloh, ležela

sněhová pokrývka až do výšky přibližně 50 cm.

Je nutno dodat, že ve 40. letech 20. století se ještě neprovádělo systematické měření

vodní hodnoty sněhu a hodnocení zásob vody ve sněhové pokrývce. Tato měření a výpočty

začal Český hydrometeorologický ústav provádět teprve až v 60. letech 20. století

(<http://www.chmi.cz/hydro/pov06/pdf/kap6.pdf>).

Tab. 6. Odchylky od průměrných měsíčních teplot vzduchu v zimním období 1940/1941 v Brně-

Tuřanech (<http://www.chmi.cz/hydro/pov06/pdf/kap6.pdf>)

Měsíc XII I II III

průměr 1961–1990 [oC] -0,6 -2,5 -0,3 3,8

zima 1940/1941 -4,4 -4,2 -0,1 0,0

Tab. 7. Srážkové úhrny na Moravě za zimní období 1940/1941 u případu povodně v březnu 1941

(<http://www.chmi.cz/hydro/pov06/pdf/kap6.pdf>)

Období (měsíc) Úhrn srážek [mm] Procento normálu [%]

XII - II 151 122

III 79 203

Tuhá a srážkově velmi bohatá zima, trvající zhruba od první dekády prosince,

zapříčinila vznik často až extrémně silného zámrzu na řekách, který se stal během odchodu

ledu za povodně mnohdy nejproblematičtější okolností.

Rozhodující pro vznik povodně byl současný výskyt oblevy a dosti intenzivních

srážek. Obleva nastala již 1. března, denní teploty vzduchu vystoupaly na některých

místech až k 8 oC. Srážky vypadávaly na téměř všech stanicích; denní úhrny se od 1. do

10. března pohybovaly v rozmezí 10–30 mm. Vcelku intenzivní srážky se poté změnily

spíše v mírné lokální deště (<http://www.chmi.cz/hydro/pov06/pdf/kap6.pdf>).


Povodeň z března 1941 patří z hlediska rozsahu a extremity kulminačních průtoků

mezi nejvýznamnější povodňové události tohoto typu v průběhu 20. století. Měla poměrně

rychlý průběh a v celém povodí Moravy nastala prakticky současně. Došlo tak ke styku

povodňových vln z Moravy a Dyje a na dolním toku Moravy na stanici Moravský Ján byl

zaznamenán dosud nejvyšší kulminační průtok (1 508 m3/s dne 13. března), který přesáhl

hodnotu stoletého průtoku.

Dne 11. března kulminovala Dyje v Podhradí při hodnotě přibližně Q20, o něco

později na stanicích Vranov a Trávní Dvůr při hodnotě pouze Q10. Svratka dosáhla téhož

dne téměř Q100 na stanicích Veverská Bítýška a Židlochovice. Svitava kulminovala

na stanici Letovice při hodnotě přibližně Q20 a na stanici Bílovice nad Svitavou při hodnotě

téměř Q50. Q20 ještě tento den dosáhla řeka Jihlava v Ivančicích.

O den později, dne 12. března, kulminovala řeka Morava v Olomouci při hodnotě

průtoku 372 m3/s a poté v Kroměříži při průtoku 626 m3/s, což představovalo přibližně Q20

(Kakos, 1997). Dyje dosáhla v Dolních Věstonicích průtoku 820 m3/s (přibližně Q50).

Dne 13. března kulminovala řeka Morava ve Strážnici při průtoku 620 m3/s,

což představuje přibližně Q20 (Matějíček, 1998). V Moravském Jánu však dosáhla

na hodnotu převyšující Q100 – 1 508 m3/s.

Výrazný vliv na stabilizaci odtokové situace měl přechod podružné studené fronty

dne 11. března s následným mírným ochlazením. Zajímavá je skutečnost, že po březnovém

rozvodnění většiny toků pokračovalo nadále vlhké počasí a průtoky se udržovaly vysoko

nad svými průměrnými stavy. Na počátku dubna byly v některých profilech dokonce

překročeny některé hodnoty průtoků dosažené za březnové povodně

(<http://www.chmi.cz/hydro/pov06/pdf/kap6.pdf>).


Následky povodně byly v mnoha oblastech katastrofální. Bylo zničeno velké

množství obytných i průmyslově využívaných budov, ty, které se nezřítily již při povodni,

byly staticky narušené a bylo nutné je později strhnout. Velké škody byly napáchány

na komunikacích, mimo provoz byla železniční doprava. Byla přerušena dodávka

elektrického proudu. Přívaly vod a dramatický odchod ledu protrhly na mnoha místech

hráze, voda se tak vylila do polí a vznikla tak rozsáhlá jezera.


Povodeň v březnu 1947 byla způsobena rychlým táním sněhu díky velmi

intenzivnímu oteplení současně s dešťovými srážkami. Nejvíce byly zasaženy střední

a dolní části toků Svratky, Svitavy, Moravy a Dyje, zatímco horních toků řek se povodeň

vesměs netýkala. Taktéž povodí Odry povodně nezasáhly příliš dramaticky. Jak již bylo

zmíněno, v mnohém se podobá povodni z března 1941, ta však byla v celkovém souhrnu

daleko katastrofálnější.


Dne 17. března se nad Skandinávií nacházela hluboká tlaková níže, jejíž střed ležel

nad Dánskem. Ze Středomoří se do Evropy nasouval relativně teplý subtropický vzduch.

S přesunem tlakové níže na východ se stejným směrem přemísťovaly fronty. Výběžek

teplého vzduchu se nacházel v prostoru střední Evropy, takže celé území Moravy bylo

v teplém sektoru. Tím došlo k tání sněhové pokrývky. Tlaková níže se v průběhu

dne přesunula dále k východu a do střední Evropy proudil teplý vzduch z jihozápadní

Evropy. Tato situace zůstala prakticky nezměněna po celý následující den (obr. 21).


Výška sněhové pokrývky se začala rapidně snižovat. Během dne přes Českou

republiku přecházela teplá fronta a za ní se nasouval další výběžek subtropického teplého

vzduchu. Teplota vzduchu tak ještě více vzrostla. Vytvořila se tlaková níže, která nabrala

nejdříve východní směr, poté severovýchodní po dráze „Vb“, takže se 20. března ráno

nacházela nad střední Evropou (obr. 22). Nepřinesla s sebou srážkově významnou

oblačnost, ale nadále trval přísun teplého vzduchu do střední Evropy. Teploty ve 14 hodin

se pohybovaly kolem 10 °C, takže v průběhu dalších dnů odtála téměř všechna zbývající

sněhová pokrývka.



Tab. 8 a tab. 9 shrnuje teplotní a srážkové poměry v zimním období 1946/1947.

Stejně jako v předešlé povodňové situaci se vyskytovaly silně podnormální teploty

(především v měsíci únoru) a lehce nadnormální úhrny srážek. Oba tyto faktory způsobily

vznik velmi nadprůměrných zásob sněhu.

Tuhá zima, trvající zhruba od poloviny prosince do konce února, nebyla jen jednou

z nejsilnějších, ale rozhodně také nejdelších. Podle meteorologických záznamů byla

ve střední Evropě naposled tak silná a dlouhotrvající zima před padesáti lety. Největšího

stupně dosáhly mrazy v některých horských kotlinách na Moravě, kde bylo zaznamenáno

v lednu až dvaatřicet stupňů pod nulou (Svobodné slovo, 1947, č. 56, s. 3). Na řekách

vznikl velmi silný zámrz, který byl při samotné povodni velmi problematický.

Pro vznik povodně byl rozhodující současný výskyt oblevy a dosti intenzivních

srážek. Obleva trvala pouze jeden až dva dny, kdy denní teploty vzduchu vystoupaly na

některých místech dne 14. března až k 8 oC. Dešťové srážky vypadávaly ve dvou vlnách

a dosahovaly v průměru přibližně 10–15 mm. Část srážek vypadávala v podobě sněhu

a denní úhrny dosahovaly přibližně 10 mm. Je nutno poznamenat, že povodeň byla

následována katastrofálním suchem (<http://www.chmi.cz/hydro/pov06/pdf/kap6.pdf>).

Tab. 8. Odchylky od průměrných měsíčních teplot vzduchu v zimním období 1946/1947 v Brně-

Tuřanech (<http://www.chmi.cz/hydro/pov06/pdf/kap6.pdf>)

Měsíc XII I II III

průměr 1961–1990 [oC] -0,6 -2,5 -0,3 3,8

zima 1946/1947 -3,6 -3,9 -6,8 -0,3

Tab. 9. Srážkové úhrny na Moravě za zimní období 1946/1947 u případu povodně v březnu 1947

(<http://www.chmi.cz/hydro/pov06/pdf/kap6.pdf>)

Období (měsíc) Úhrn srážek [mm] Procento normálu [%]

XII - II 135 109

III 42 108


Jedna z prvních sněhových bouří zasáhla dne 14. února severovýchodní část

Moravy; později se rozšířila na střední Moravu (především na Přerovsko a Olomoucko).

Na zasaženém území byly zcela nesjízdné téměř všechny komunikace (Rovnost, 1947,

č. 39, s. 1). V dalších dnech se situace částečně zlepšila a postupně byla zajišťována

sjízdnost některých komunikací (Rovnost, 1947, č. 40, s. 2). Několikadenním sněžením

se vytvořily velké zásoby sněhu, přičemž mnoho obcí zůstalo na dlouhou dobu zcela

odříznuto od okolního světa a spojení mezi některými obcemi a městy bylo i nadále velmi

komplikované. Stovky dobrovolníků se pustily do odklízení sněhu. K akci se přihlásily

organizace Svazu české mládeže, Sokol, Junák, Orel a Svaz brannosti. Ministerstvo

sociální péče žádalo zaměstnavatele, aby nekladli překážky dobrovolníkům (Rovnost,

1947, č. 41, s. 2). Objevily se obavy, aby při náhlé oblevě voda a led nestrhaly mosty

(Svobodné slovo, 1947, č. 40, s. 1).

Ty se téměř vyplnily dne 22. února, kdy zemi od jihu zasáhl poměrně teplý vzduch

a místy dokonce pršelo. Část vysoké sněhové pokrývky tak začala pomalu odtávat

(Svobodné slovo, 1947, č. 46, s. 3). V Brně byla dokonce vyhlášena pracovní povinnost

všech občanů od 18 do 60 let, aby odváželi a odklízeli sníh, jehož odtávání by mohlo

způsobit povodeň. Lapače vody v brněnských ulicích byly totiž zamrzlé. Odhadovalo se,

že chodníky a silnice čistilo od sněhu přes sto tisíc Brňanů (Svobodné slovo, 1947, č. 48,

s. 1). Mnoho komunikací na Moravě bylo zprůjezdněno a zdálo se, že celá kalamitní

situace je zachráněna, i když na mnoha místech ještě stále leželo velké množství sněhu.

Obr. 23. Odstraňování sněhu z chodníků a silnic v Brně dne 22. února 1947 (Svobodné slovo,

1947, č. 48, s. 1)

O několik dní později, dne 26. února, uhodily mrazy a silné sněžení znovu.

Na některých místech napadlo přes noc až 30 cm nového sněhu. Na odklízení sněhu bylo

opět nasazeno velké množství těžké techniky i samotných dobrovolníků. Znovu byla

ochromena doprava, a to jak silniční, tak železniční (Svobodné slovo, 1947, č. 50, s. 4);

silné vánice znemožňovaly její návrat do původního stavu. Kritická situace byla především

na Ostravsku a Opavsku.

Provoz na většině nesjízdných tratí (silničních i železničních) byl opět zahájen dne

28. února. Moravu i Slezsko opět zasáhly silné mrazy (Rovnost, 1947, č. 51, s. 2).

Od jihozápadu k nám však postupoval teplý vzduch, který v dalších dnech způsobil mírné

oteplování (Svobodné slovo, 1947, č. 51, s. 3).

Na jednání Zemského národního výboru dne 4. března byla mimo jiné diskutována

bezpečností opatření před možnými jarními povodněmi, která se týkala především

bezpečného odchodu ledů na řekách. V každé obci se mělo zřídit svépomocné, hlídkové

a záchranné družstvo, které by bylo schopno zajišťovacích a záchranných prací v době

denní i noční. Vodní přehrady byly vyprázdněny až na nejmenší přípustnou míru,

aby zachytili co největší část vody (Rovnost, 1947, č. 54, s. 2).

Dne 12. března se na řekách udržoval normální stav vody. Vzhledem

k pokračujícímu teplému počasí a předpovídaným srážkám však byla očekávána velká

voda a dramatický odchod ledů (Rovnost, 1947, č. 61, s. 1). Voda ve všech moravských

řekách se začala prudce zvedat po oblevě (na některých místech až 8 oC) a dešti dne

14. března. Morava v Kroměříži stoupla o 80 cm na 272 cm, Bečva ve Vsetíně o 40 cm.

Zatímco Bečva už byla zcela zbavena ledu, Morava byla na mnoha místech zcela zamrzlá,

stejně tak jako Dyje (Rovnost, 1947, č. 64, s. 2).

Situace se stala kritickou dne 21. března, kdy započal odchod ledu. Na Jihlavě

a Oslavě způsobily uvolněné ledy na mnoha místech zácpy vysoké až dva metry, takže

voda stoupla a rozlila se po lukách. Nejvíce bylo postiženo Třebíčsko. Jihlava kulminovala

na stanici Dvorce při hodnotě přibližně Q20 a v Ivančicích při hodnotě přibližně Q100,

Svitava pak v Letovicích při hodnotě přibližně Q50. Velké nebezpečí hrozilo i Bílovicím

nad Svitavou, kde se ledové kry odtrhly od břehů. Nahromadění ledů se ale podařilo

zabránit a ledové kry odpluly k Brnu. Ačkoli i zde byl zásah velmi pohotový, nebylo

možno zabránit tomu, aby hlavní průchod ledů nepoškodil most před obřanským jezem

a voda se nerozlila do nejbližšího okolí. Také Svratka se začala vlivem nahromadění

ledových ker vylévat ze svých břehů, a to především na svém středním toku (ve Veverské

Bítýšce kulminovala už dne 20. března při hodnotě přibližně Q20). Ledové kry však byly

zadrženy poloprázdnou Kníničskou přehradou, která se tak naplnila až do výše přepadů.

Množství přetékající vody ale nemohlo být v žádném případě nebezpečné dolnímu toku

a rovněž ledy, které přehrada zachytila, nebyly již z přehrady vypušteny. Přehrada se tak

velice osvědčila v regulaci povodňových situací (Rovnost, 1947, č. 69, s. 1). I tak byly

napáchány ohromné škody za soutokem Svratky se Svitavou. Mezi Přízřenicemi

a Modřicemi protrhla řeka hráz a voda se vylila do okolních luk. V Rajhradě voda zatopila

velkou část obce; obdobná byla situace v Židlochovicích (Rovnost, 1947, č. 70, s. 4).

Voda se dále vylila z řeky Hané; říčky Blata, Valová a Romže se vybřežily na

svých dolních tocích a vytvořily tak jedno velké jezero (Svobodné slovo, 1947, č. 70, s. 9).

Voda v horních tocích moravských řek však začala postupně opadávat a kulminační vlny

se přesunuly do jejích dolních toků. Vysoké stavy vody trvaly především na Dyji

(v Podhradí kulminovala již 21. března při hodnotě téměř Q100), kde se naplnila Vranovská

přehrada a následně začala přetékat a voda ohrožovala celý střední a dolní tok (Rovnost,

1947, č. 71, s. 2). Dne 25. března Dyje kulminovala ve Vranově a následně v Trávním

Dvoře, na obou stanicích při hodnotě přibližně Q20. Řeka Morava kulminovala

v Moravském Jánu již o den dříve při hodnotě přibližně Q50.

V následujících dnech se řeky postupně vrátily do svých koryt a kritičtější situace

byla pouze na Břeclavsku, kde se spojily vody Dyje a Moravy v jedno rozsáhlé jezero.


Následky povodně byly velmi ničivé. Zničeno bylo velké množství budov,

porušeno mnoho komunikací. Byla přerušena dodávka elektrického proudu. Mnohé

povodňové katastrofy však byly eliminovány včasným odklízením sněhu a uvolňováním

koryt řek od nakupených ledových ker. Velmi ušetřeno tak bylo například Brno. Hodně

diskutovaný byl po povodni taktéž význam Kníničské přehrady, která během povodně

zadržela jak ledové kry, tak rozvodněnou Svratku, a zamezila tak dalším katastrofám.

Kritický byl odchod ledů na Třebíčsku, kde se na mnoha místech řeky vylily

z koryt. Podobná situace byla i v Bílovicích nad Svitavou. Velké škody natropila vylitá

Svratka u obce Štěpánovice na Tišnovsku, která zaplavila a ohrozila několik

hospodářských usedlostí, zpustošila zahrady a odplavila několik mostů. Bylo dokonce

poškozeno i telefonní vedení a taktéž doprava byla dočasně přerušena (Rovnost, 1947,

č. 69, s. 1).

8.2.5 Povodeň v červenci 1997

Červencová povodeň roku 1997, způsobená regionálními trvalými dešti a lokálními

přívalovými lijáky, zasáhla povodí řeky Moravy i Odry. Byla výjimečnou událostí, která

v českých zemích nebyla ve 20. století zaznamenána. Dokumentují to i obrovské materiální

škody odhadované na 60 miliard korun a 50 lidských obětí. Proto je velmi důležité

vysvětlení vzniku této povodně nejen z pohledu hydrologů, ale i na základě

meteorologických a klimatologických znalostí (Meteorologické zprávy, 1997).


Jak napovídá obr. 24, začátek měsíce byl ve znamení uzavřené tlakové níže

se středem nad Britským souostrovím s postupným přesunem osy brázdy do oblasti

západně od Pyrenejského poloostrova. Střední Evropa byla pod vlivem zvlněné studené

fronty postupující z jihozápadu pozvolna k severovýchodu. Nad Běloruskem a západním

Ruskem se udržovala tlaková výše. Dne 4. července postupovala přes Německo a východní

Francii zvolna k východu studená fronta. Střední Evropa ležela v nevýrazném tlakovém

poli. Nad Atlantským oceánem dominovala Azorská tlaková výše. Studená fronta začala

postupně ovlivňovat i počasí v České republice. Její přechod byl provázen na celém území

četnými bouřkami, místy i lijáky se srážkovými úhrny do 30 mm (Meteorologické zprávy,

1997).

Obr. 24. Synoptická mapa v hladině 500 hPa a přízemní synoptická mapa Evropy dne 3. července

1997

Dne 5. července se tlaková níže při svém postupu k severovýchodu ještě více

prohloubila a frontální vlna rychle okludovala. Přes Alpy proudil studený vzduch k jihu

a kolem zmíněné tlakové níže do severní Itálie teplý vzduch od jihu. V oblasti frontálního

rozhraní začalo silně pršet. Souvislé srážkové pásmo se postupně rozšířilo přes celé

Rakousko a do větší části České republiky (obr. 25) Následující den (obr. 26) postoupil

střed prohlubující se přízemní tlakové níže velice rychle až nad Ukrajinu. Oblast vysokého

tlaku vzduchu se pozvolna přesunula z Azorských ostrovů k severovýchodu a v tuto dobu

byl její střed jihozápadně od Irských ostrovů (Meteorologické zprávy, 1997).


1997


1997

Do této doby se vývoj synoptické situace a jevy, které jej doprovázely, jevily jako

běžné pro situaci s významnými srážkami pro naše území. Další vývoj situace byl

v novodobé historii zcela výjimečný a neobvyklý. Pokud se tlaková níže dostane do těchto

oblastí (Ukrajina, Karpaty), obvykle postupuje dál k severovýchodu a slábne, nebo

se retrográdně začíná vracet směrem na západ až severozápad a při svém postupu rovněž

slábne. Při těchto povětrnostních situacích obvykle trvá počasí s vydatnými srážkami jeden

až tři dny, tentokrát však pokračovaly silné deště ještě o dva dny déle. Příčinou byla

tlaková výše, která postupovala z Azorských ostrovů k jižní Skandinávii, čímž došlo

k zablokování obvyklého retrográdního postupu tlakové níže. Nad jihovýchodním Polskem

se její dráha otočila a střed níže směřoval dál k jihovýchodu do oblasti Černého moře.

V týlu této níže převládalo silné severní a severovýchodní proudění a srážky se rozšířily

opět do Čech a nad centrální části Polska. V dalších dnech srážky v Čechách postupně

ustaly, ovšem vzhledem k tomu, že na východě území se meteorologické podmínky

neměnily, intenzivní srážky zde pokračovaly i nadále. Spolu s návětrným efektem

na severních svazích Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd byly vytvořeny podmínky pro

mimořádně silné regionální deště trvalého charakteru. S postupem tlakové níže začal

slábnout tlakový gradient a srážky 9. července ustaly na celém území (Meteorologické

zprávy, 1997).


1997


1997

V polovině července se v atmosféře opakoval nápadně podobný proces jako

na začátku měsíce, vzniklá povodňová situace však neměla tak katastrofální následky.

Potvrdila se tak známá vlastnost cirkulace atmosféry v rozmezí několika týdnů procesy do

určité míry opakovat. Zrod tlakových níží v první a druhé situaci probíhal poněkud odlišně,

během dvou dnů se však vyvinuly útvary téměř totožné. Během 17. července došlo

k přibližování a nakonec splynutí dvou frontálních systémů, z nichž jeden postupoval přes

střední Evropu k východu v severněji položené frontální zóně, druhý v jižněji položené

frontální zóně přes západní Středomoří k severovýchodu; ten byl spojen s mělkou tlakovou

níží, která se po splynutí obou frontálních systémů začala prohlubovat a do 19. července

postoupila k severovýchodu nad Slezsko (obr. 29).


1997

Stejně jako v situaci ze začátku měsíce padaly nejsilnější srážky v týlové části

tlakové níže západně od jejího středu, v podstatě z oblačnosti okluzní fronty,

bez významného vertikálního střihu větru. Podstatnou roli hrál opět návětrný efekt,

na návětří hor byly orograficky zesíleny uspořádané výstupné pohyby vzduchu v tlakové

níži, které jsou vedle vlhkosti vzduchu základní podmínkou vzniku srážek. Optimální

podmínky pro extrémní srážky byly splněny jen v Krkonoších, trvaly pouze

18. a 19. července, takže celkové úhrny srážek byly podstatně nižší než v první povodňové

situaci (Meteorologické zprávy, 1997).


Deště, které vyvolaly povodně, spadly od 4. do 8. července. Z hlediska geneze

a vývoje povodňového odtoku byly ale rovněž důležité srážky předcházející, které

se v povodí řeky Moravy i Odry vyskytly už 30. června a 1. července. Jejich úhrn

se pohyboval v průměru do 30–50 mm a vyvolal jen nevýraznou průtokovou odezvu.

Srážky z větší části infiltrovaly a byly zadrženy v půdě. Snížily však retenční kapacitu

povodí, a tím přispěly ke zvětšení odtoku během následné povodně. Podle Šercla (2002)

se hodnoty ukazatele předchozích srážek před povodní pohybovaly většinou od 20 do

50 mm (v oblasti Beskyd a Jeseníků až 60 mm), a průtoky v tocích odpovídaly dne

4. července hodnotám denního průtoku Q150 až Q180 (Blažek, 1998).

Byly zaznamenány extrémní denní a čtyřdenní úhrny srážek. První srážkový rekord

padl v povodí řeky Odry na stanici Lysá hora, kde od rána 6. července do rána druhého dne

napršelo 234 mm. Tento úhrn znamenal 119 % červencového normálu. Hranici 200 mm

však převýšily v tomto povodí téhož dne ještě další tři stanice: Šance (230 mm), Rejvíz

(214 mm) a Frenštát pod Radhoštěm (206 mm).

V povodí řeky Moravy byly denní úhrny poněkud nižší. Na jeho nejvyšším bodě,

stanici Praděd, napršelo 6. července „jen“ 106 mm, avšak ve Starém Městě-Kunčicích

178 mm, tedy 147 % měsíčního normálu. Regionální deště však významně postihly

i střední a dolní část povodí. Například na stanici Fryšták bylo naměřeno 96 mm, na stanici

Zlín 94 mm. Na suché jižní Moravě ve Velkých Pavlovicích naměřený denní úhrn 42 mm

představoval 66 % měsíčního normálu.

Tab. 10. Denní srážkové úhrny na vybraných stanicích v povodí řeky Odry a řeky Moravy ve dnech

5.–8. července 1997 (Vaishar et al., 2002)

Denní srážky [mm] Stanice Povodí Nadm.

výška [m] 5. 7. 6. 7. 7. 7. 8. 7. 5. – 8. 7.

Frenštát pod Radhoštěm

Odra 401 83 206 91 101 481

Šance - přehrada

Odra 445 66 230 99 207 602

Bělá pod Prad. Domašov

Odra 547 101 156 131 35 423

Rejvíz Odra 757 84 214 145 36 479

Lysá hora Odra 1 323 61 234 105 171 571

Praděd Odra / Morava

1 490 88 106 139 110 443

Horní Bečva Morava 681 20 126 80 107 333

Staré Město - Kunčice

Morava 658 71 178 146 27 422

Branná Morava 640 63 117 107 25 312

Rožnov pod Radhoštěm

Morava 378 95 148 78 68 389

Valašské Meziříčí

Morava 334 87 159 75 44 365

Mimořádnější však byly nově vytvořené rekordy čtyřdenních úhrnů (tab. 10).

Na stanici Šance v povodí řeky Odry spadlo ve dnech 5.–8. července celkem 602 mm

srážek. To bylo o 151 mm více, než dosavadní extrémní úhrny ze všech stanic České

republiky za více než 120 let (Kakos, 1997). Právě proto se staly tyto letní povodně

extrémními, neboť dosavadní „český“ rekord 451 mm překonaly současně další tři stanice:

Lysá hora naměřila 571 mm, Frenštát pod Radhoštěm 481 mm a Rejvíz 479 mm.

To znamená, že za pouhé čtyři letní dny spadlo na stanici Šance nebo Lysá hora více

srážek, než v hlavním městě Praze v průměru za rok.

V povodí řeky Moravy dosáhl tento čtyřdenní úhrn nejvíce 422 mm ve Starém

Městě-Kunčicích, což byl bezmála čtyřnásobek srážek, které zde obvykle spadnou za celý

červenec. Celkově v tomto povodí ovšem spadl podstatně větší objem srážkové vody.

Jestliže v povodí řeky Odry činil za období od 3. do 7. července celkový objem spadlé

vody l,2 km3, v povodí řeky Moravy (bez povodí Dyje) dosáhl 1,8 km3, tedy o 1/3 více

(Květoň et al., 1997).

Obr. 30. Čtyřdenní úhrn srážek (mm) ve dnech 5.–8. července 1997 (ČHMÚ)

Když 9. července přestalo konečně pršet a hladiny toků se začaly ustalovat, nikdo

netušil, že deště ohrozí postižené oblasti znovu ve druhé polovině téhož měsíce (18.–22.

července). Naštěstí tentokrát se největší úhrny srážek přesunuly západněji, na sever Čech

(do povodí Labe). Ovšem ani na východě České republiky se nejednalo o zanedbatelná

množství srážkové vody. V povodí řeky Odry byl největší denní úhrn srážek 79 mm

na Lysé hoře 18. července a tamní čtyřdenní srážky od 18. do 22. července dosáhly „jen“

172 mm, na stanici Rejvíz pak 162 mm.

Na Pradědu, nejvýše položené stanici povodí Moravy, napršelo za zmíněné čtyři

dny 132 mm, ve Valašském Meziříčí 84 mm. Jestliže pak v celém povodí Odry spadlo od

16. do 21. července celkem 0,4 km3 vody, v povodí řeky Moravy (bez řeky Dyje) 0,8 km3,

tedy dvojnásobný objem. Za této druhé vlny srážek sice hladiny a průtoky moravských

toků zdaleka nedosáhly hodnot z počátku července, výrazně však zkomplikovaly

odstraňování „starých“ povodňových škod.

Neobvykle deštivý červenec 1997 znamenal, že v tomto měsíci napršelo na Pradědu

661 mm (tedy 421 % normálu), ve Starém Městě-Kunčicích 581 mm (480 % normálu)

a ve Valašském Meziříčí 515 mm (515 % normálu). Na obvykle suché jižní Moravě činil

měsíční úhrn 371 % a ve Velkých Pavlovicích 316 % staničních normálů. To potvrzuje,

že extrémní srážky postihly celé povodí řeky Moravy.

8.2.5.3 Povodňový odtok

Atmosférické srážky od 4. do 8. července, které byly bezprostřední příčinou

povodní, představovaly v podmínkách České republiky ojedinělý přírodní jev, v daném

území historicky dosud nezaznamenaný. Jeho výjimečnost spočívala především v tom,

že vydatné srážky zasáhly současně rozsáhlé území o rozloze několik tisíc km2 a že trvaly

neobvykle dlouhou dobu (téměř 5 dnů). Je zřejmé, že obrovský objem vody, který

v povodí řeky Moravy spadl, vyvolal povodeň, nemající v tomto území ve 20. století

obdoby.

Odtoková odezva na historicky ojedinělé srážky měla v horních horských úsecích

vodních toků charakter rychlých a ničivých horských povodní, na středním a dolním toku

řeky Moravy šlo ale již o povodně s rozsáhlými rozlivy vody do inundačních území,

širokými místy až několik kilometrů.

Na horních úsecích vodních toků v oblastech Jeseníků a Moravskoslezských

Beskyd měly povodně velmi rychlý průběh. Na dlouhých úsecích došlo přitom ke změnám

toků v podobě břehových nátrží, větvení toků, vytváření několika souběžných koryt

a narušení ochranných hrází. Vysoká rychlost proudící vody místy způsobila změny celých

údolních profilů. V nížinné části toku řeky Moravy došlo k narušení ochranných hrází

a k přelévání vody do neřízených inundací. Pohyb vody v inundaci byl do značné míry

nepředvídatelný; voda zde byla zdržována a zadržována železničními a silničními náspy

a různými hrázemi. Na mnoha místech neměly zaplavené inundační prostory přirozený

odtok a tato bezodtoká území byla tak zatopena po delší dobu, někde až několika týdnů,

kdy povodně v korytech řek již dávno odezněly.

Na významných vodních tocích v povodí řeky Moravy se vytvořily břehové nátrže

v celkové délce 226 km, došlo k porušení ochranných hrází v celkové délce 136 km

a k porušení opevnění koryt v celkové délce 91 km, vznikly nánosy v korytech o objemu

cca 280 000 m3 a bylo poškozeno celkem 132 stabilizačních objektů na tocích.

Odtokovou odezvou na srážky bylo prudké zvýšení hladin a vzestup průtoků

na všech tocích v postiženém území již 6. července. Kulminačních průtoků bylo dosaženo

na menších tocích v horských oblastech většinou 7. července. Dolní úseky toků

kulminovaly 8. a 9. července, kromě samotné řeky Moravy, na jejímž středním a dolním

toku došlo k výraznému zpomalení postupu průtokové vlny vlivem rozlivů do inundačních

území. V Kroměříži řeka Morava kulminovala 10. července, ve Spytihněvi 11. července

a ve Strážnici dokonce až 14. července. Průtoky na řece Moravě byly tedy podstatně

ovlivňovány rozlivy do inundací, ke kterým docházelo již od místa, kde řeka opouští

Hanušovickou vrchovinu a vtéká do Mohelnické brázdy (na úrovni Rudy nad Moravou)

a její niva se rozšiřuje.

Před první vlnou srážek byla vodnost toků nízká a průtoky většiny toků byly pod

dlouhodobým červencovým průměrem. V důsledku srážek rychle vystoupily hladiny

menších toků v horských a podhorských oblastech do povodňových stavů již

6. a 7. července a postupně s trvajícím deštěm povodně postupovaly do středních a dolních

úseků toků. V první vlně byly největší povodně na tocích povodí Odry (Odra, Ostravice,

Opava, Opavice, Bělá) a Moravy (Morava, Desná, Třebůvka, Dřevnice, Bečva, Rožnovská

Bečva).


V povodí horní Moravy stouply hladiny řek už během 6. července, a to až o 2 m.

Nejprudší vzestupy pak nastaly 7. července ráno: na řece Moravě o 2–6 m, na přítocích

o 1–4 m. Prudký vzrůst průtoků je patrný ze záznamu stanice Raškov – maximum 312 m3/s

v 8 hodin dne 7. července. V Moravičanech kulminovala Morava 8. července po poledni

při průtoku 625 m3/s a Olomoucí procházel vrchol povodňové vlny při průtoku 760 m3/s

dne 9. července odpoledne (Matějíček, Hladný, 1999). Ve všech těchto stanicích dosáhla

řeka Morava přibližně Q100.

Pro vývoj povodňových situací na řece Moravě bývá vždy kritický její soutok

s řekou Bečvou, což je, po řece Dyji, její největší přítok. Bečva kulminovala ve Valašském

Meziříčí 7. července, pak prudce klesala. V Teplicích nad Bečvou činilo maximum

7. července v 16 hodin 950 m3/s (hodnota přibližně Q100), již po transformaci v rozlivech

začínajících hned pod Valašským Meziříčím. U většiny povodní maximální průtoky řeky

Bečvy časově předcházejí maxima horní Moravy. Stalo se tak i v červenci 1997, a to téměř

o celé dva dny. Dlouhé trvání deště však způsobilo, že maximum horní Moravy zastihlo

ještě velké průtoky Bečvy (nad 600 m3/s). V oblasti soutoku těchto řek došlo k mohutným

rozlivům. Odhaduje se, že v prostorách inundací mezi městy Olomouc, Přerov a Kroměříž

byla zadržena voda o objemu cca 170 mil. m3 (Hladný et al., 1998). Rozlivy zmenšily

hodnoty kulminací pod soutokem. Řeka Morava zde tekla v souvislém pásu místy až

10 km širokém a hloubka rozlivů dosahovala až 3 m (Matějíček, Hladný, 1999).

Nejvyššího zjištěného průtoku za povodně dosáhla řeka Morava pod soutokem

s řekou Bečvou v Kroměříži. Řeka Morava zde kulminovala 10. července při průtoku

1 034 m3/s. Pro porovnání uveďme, že ještě 5. července zde byl průměrný denní průtok

35,5 m3/s a hodnota stoletého průtoku byla 725 m3/s (byl tedy velmi výrazně překročen).

Zhruba 60 km pod stanicí Kroměříž se na řece Moravě nachází stanice Strážnice.

Je to poslední hydrologická pozorovací stanice na této řece na území České republiky,

kde byly vyhodnocovány charakteristiky povodňové vlny. Ke kulminaci ve Strážnici došlo

až po 91 hodinách od kulminace v Kroměříži. Od 9. července se povodňový průtok řeky

Moravy ve Strážnici víceméně ustálil na hodnotě cca 600 m3/s až do večerních hodin

13. července. Tehdy došlo několik kilometrů nad tímto místem k protržení náspu

železniční trati Bzenec – Veselí nad Moravou, který zadržoval velký objem inundované

vody odhadovaný na několik desítek mil. m3. Vytvořila se proto umělá průtoková vlna,

která ve Strážnici kulminovala 14. července v ranních hodinách při průtoku 901 m3/s

(přibližně Q100). I když srážková epizoda 17.–21. července byla celkově menší, na dolním

toku Moravy se následkem těchto srážek prodloužilo podstatně i trvání záplav a obě vlny

splynuly.

Hodnoty stoletých vod byly překročeny i na levostranných přítocích střední

Moravy, na Moštěnce (vodoměrná stanice Prusy, 7. července, 216 m3/s) a Rusavě

(vodoměrná stanice Třebětice, 7. července, 44,6 m3/s). Kulminace Dřevnice se stoletému

průtoku přiblížila (vodoměrná stanice Zlín, 7. července, 282 m3/s). Horní Svitava dosáhla

8. července ráno přibližně Q100 (vodoměrná stanice Letovice, 8. července, 96,9 m3/s), který

byl v další říční trati do Bílovic zmenšen na Q20 do rána 9. července. V povodí Svratky

zachytila podstatnou část odtoku ze svého povodí vodní nádrž Vír, neboť právě byla

poloprázdná pro potřeby stavby brněnského vodovodu. Řeka Svratka v Židlochovicích

kulminovala 8. července ve 23 hodin při hodnotě Q10 223 m3/s (Matějíček, Hladný, 1999).

Z hodnocení extremity kulminačních průtoků na řece Moravě vyplývá, že vzrůstala

směrem od dolní části toku k jeho horní části. Zatímco na nejníže ležící stanici Strážnice

byl kulminační průtok vyhodnocen jako stoletý, na nejvýše ležící stanici Raškov byl

už jako průtok osmisetletý.

Povodeň byla extrémní nejen pokud jde o velikost kulminačních průtoků,

ale i z hlediska objemů průtokových vln. Například na stanici Kroměříž se celkový objem

povodňové vlny zcela vymyká všem dosavadním záznamům o povodních: dosáhl totiž

hodnoty 915 mil. m3. Byl tedy přibližně o jednu čtvrtinu větší než největší dosud zde

zaznamenaný objem; přitom vodočet zde měří již od roku 1881 a průtoky se vyhodnocují

od roku 1916 (Hydrologická ročenka České republiky, 1997).

Rychlost vodního proudu vrcholící povodně byla odhadnuta na 5–7 m/s;

při vysokém sklonu koryta na horních tocích byly do pohybu po dně koryta uvedeny

i bloky o rozměru 2–3 m. V důsledku vysokého průtoku, rychlosti vodního proudu

a extrémního množství nesených splavenin a plavenin bylo v korytech dosaženo

extrémních hodnot břehového a dnového smykového napětí, které se projevilo vysokou

mírou hloubkové i boční eroze (Gába, 1999).

Stejně jako v povodí Moravy, i v povodí Odry stouply hladiny řek již 6. července,

a to na Ostravici, Olši a Bělé. Třetí stupeň povodňové aktivity byl dosažen na všech tocích

již 7. července. V horských úsecích kulminovaly průtoky 7. července, v dolních tratích pak

8. července, a to na většině vodoměrných stanic s hodnotami většími než stoletý průtok.

V Opavě dosáhla povodňová vlna vrcholu 7. července v 16 hodin při průtoku 647 m3/s,

pak poklesávala s několika podružnými vrcholy. Prudký vzestup průtoků 8. července

způsobilo další zvýšení srážek v dopoledních hodinách. Na Bělé v Mikulovicích dosáhl

průtok hodnoty 335 m3/s. Odtoky Moravice prakticky zadrželo vodní dílo Slezská Harta,

které se právě nacházelo ve fázi prvního napouštění.

Ve Starých Hamrech nad údolní nádrží Šance na Ostravici začal vzestup průtoků

6. července, kulminace nastala 9. července. Ve vodním díle Šance se povodňová vlna

výrazně ztransformovala. Ve Svinově byl zaznamenán první vrchol povodňové vlny

7. července ráno, maximum pak 8. července ve 12 hodin (688 m3/s).

Na soutocích toků a v nížinách nastaly rozlivy zaplavující obce a města, včetně

Ostravy. Na průběhu výskytu povodňových vln řek Opavy z Jeseníků a Ostravice

z Moravskoslezských Beskyd lze pozorovat rozdílný chod srážek v obou hlavních

srážkových oblastech. Opava vykazovala prudký nárůst průtoků, transformaci povodňové

vlny v rozlivech a pozvolný pokles. Ostravice stoupala s několika podružnými vrcholy

vlivem přítoků a v poslední fázi transformačním účinkem přehradních nádrží. Průtoky

Odry v Bohumíně ovlivnila nejprve horní Odra a přítoky z Moravskoslezských Beskyd

z částí povodí, neovládaných údolními nádržemi. K vrcholu vlny pak přispěla ještě řeka

Opava. Její kulminace v Děhylově 744 m3/s (8. července) a Odry v Bohumíně 2 160 m3/s

(8. července) dosáhly hodnot Q300 až Q200 (Matějíček, Hladný, 1999). Tab. 11 představuje

parametry povodňové vlny na vybraných vodoměrných stanicích na Moravě a ve Slezsku.

Tab. 11. Parametry povodňové vlny v červenci 1997 na vybraných vodoměrných stanicích na

Moravě a ve Slezsku

Údaje o kulminačnímu průtoku Profil Tok

Plocha povodí [km2] datum hodina stav [cm] průtok [m3/s]

Raškov Morava 349,76 7. 7. 8:30 406 312

Moravičany Morava 1 558,82 8. 7. 15:30 487 625

Olomouc Morava 3 322,07 9. 7. 19:00 647 760

Kroměříž Morava 7 014,44 10. 7. 10:00 723 1 034

Strážnice Morava 9 146,92 14. 7. 5:00 753 901

Teplice n. B. Bečva 1 275,99 7. 7. 15:45 839 950

Prusy Moštěnka 229,91 7. 7. 21:00 400 216

Třebětice Rusava 59,73 7. 7. 19:15 361 45

Zlín Dřevnice 311,99 7. 7. 4:00 437 282

Letovice Svitava 419,31 8. 7. 8:00 319 97

Židlochovice Svratka 3 938,73 8. 7. 23:00 523 223

Svinov Odra 1 615,12 8. 7. 12:00 821 688

Bohumín Odra 4 662,33 8. 7. 14:00 660 2 160

Mikulovice Bělá 222,24 7. 7. 6:00 407 335

Opava Opava 929,65 7. 7. 16:00 460 647

Děhylov Opava 2 039,11 8. 7. 0:00 618 744

Ostrava Ostravice 822,74 9. 7. 5:00 674 898


Důsledky červencové povodně byly katastrofální a na Moravě i ve Slezsku nemají

obdobu. V horních částech toků nastaly především škody dynamickým účinkem vody,

ve středních a dolních částech toků měla rozhodující vliv dlouhotrvající záplava.

Při povodni přišlo o život 50 obyvatel, což je nesrovnatelné se vzniklými

majetkovými škodami. Záplavou bylo dotčeno velké množství obyvatel v desítkách měst

a obcí. Desítky tisíc obyvatel bylo nutné evakuovat a mnoho z nich přišlo nenávratně

o střechu nad hlavou. V postižených oblastech došlo k přerušení dopravních spojů (silnic

i železnic včetně některých nádraží), byla přerušena dodávka elektrického proudu, plynu

a telefonního spojení. Kritické bylo přerušení dodávky pitné vody v nejpostiženějších

oblastech. V zaplavených městech byly mimo provoz všechny čistírny odpadních vod.

Přerušení výroby v celé řadě průmyslových závodů a provozů si vyžádalo druhotný nárůst

škod. V neposlední řadě je nutno zmínit znehodnocení zemědělské úrody a úhyn velkého

množství domácí i divoké zvěře (Matějíček, 1998).

Celkové povodňové škody dosáhly podle oficiálních údajů 63 mld. Kč. Jejich

vyčíslování probíhalo ve dvou liniích: škody podle dílčích výsledků vyhodnocených

okresními úřady představují 26 mld. Kč (41 %) a 37 mld. Kč (59 %) bylo vyčísleno

jednotlivými resorty jako škody na jejich majetku.

Jak je zřejmé z tab. 12, lidské tragédie spojené se ztrátou bydlení tvoří necelých

13 % z celkových škod (8,1 mld. Kč), téměř jako škody na neobytných budovách

a výrobních halách. Výmluvné jsou položky škod na strojích, zařízeních a dopravních

prostředcích (9,1 mld. Kč) a na zásobách výroby a obchodu (9,4 mld. Kč) – těchto

18,5 mld. Kč znamená téměř 30 % z celkových škod. Velká část z tohoto majetku se dala

před vodou zachránit, tj. lze je přičíst na vrub neinformovanosti, liknavosti a pasivitě

odpovědných osob. Vodohospodářská zařízení, která musí počítat se všemi rozmary

vodního živlu, vykázala škody za téměř 6 mld. Kč (9,2 %). Poškození kulturních památek

(148 mil. Kč – 0,2 %) může být poučením, že naši předkové byli s umísťováním

význačných staveb mimo dosah povodní podstatně prozíravější.

Tab. 12. Rekapitulace škod povodní z července roku 1997 na Moravě a ve Slezsku (Evidence

povodňových škod dle jednotlivých postižených okresů, 1997)

Povodňové škody Výše škody [mil. Kč]

Podíl z celkového objemu škod [%]

1. zničené a poškozené rodinné domy 5 243 8,4

2. zničené a poškozené bytové domy 1 352 2,2

3. vnitřní vybavení domácností 1 470 2,3

celkem škody na bydlení 8 065 12,9

4. stroje a zařízení, dopravní prostředky 9 071 14,5

5. zásoby výroby a obchodu 9 458 15,1

celkem movitý majetek 18 529 29,6

6. mosty, železnice, komunikace 12 072 19,3

7. zničené a poškozené budovy a haly 8 033 12,8

8. vodohospodářské škody 5 736 9,2

9. ekologické škody (nespecifikované) 4 672 7,5

10. ztráta úrody zaplavených plodin 1 623 2,6

11. základní stáda a tažná zvířata 144 0,2

12. kulturní památky 148 0,2

13. učební pomůcky, sbírky, knihovny 553 0,9

14. ostatní škody (nespecifikované) 2 592 4,8

CELKEM 62,6 mld. Kč 100,0

K postupu vyčíslení škod a výsledným údajům je třeba říci, že okresní úřady

postupovaly při vyčíslování škod podle své úvahy (např. při zahrnutí nebo vyloučení

podnikatelských subjektů), a že resortní sumáře byly zpracovány pouze na celostátní

úrovni, nejsou tedy lokálně identifikovatelné. Tím tyto údaje ztrácejí vypovídací hodnotu

k posuzování efektivnosti navrhovaných opatření, které by měly zabránit škodám

při příštích povodních (<http://www.veronica.cz/voda/zavzpr14.html>).

Obecně se přiznává, že zjištěné a vyčíslené škody byly poněkud nadhodnocené

(podle neoficiálních odhadů dosáhly pouze 40 mld. Kč), a protože jsou v zásadě

nezávazné, jsou používány spíše k účelové argumentaci. Problémem rovněž zůstává,

že všechny škody v následném období (další nezbytné demolice, svahové sesuvy,

paralyzované podniky) nebyly dosud přesně vyčísleny (odhad je 7 mld. Kč) a tedy ani

celkový rozsah škod nebyl průběžně aktualizován.

Po vyčíslení škod bezprostředně po povodních (odhlédneme-li od jejich kvality

a věrohodnosti s ohledem na časové omezení a metodické problémy) s těmito daty nikdo

dále nepracoval a nezabýval se tím, proč opravdu ke škodám došlo, kde byly škody

největší, zda k nim muselo dojít nebo jak a čím by se jim dalo příště předejít. Proto jsou

povodňové škody poněkud “zamlžené” a v aktivitách k jejich odstranění každý resort

postupuje po svém s cílem získat od státu co nejvíce prostředků.

Analýza povodňových škod ukázala, že nejmenší škody nastaly v přirozených

a přírodě blízkých úsecích potočních a říčních niv s přirozenými koryty vodních toků

a s převahou ekosystémů přizpůsobených záplavám. V CHKO Litovelské Pomoraví,

CHKO Poodří a Přírodním parku Strážnické Pomoraví se i přes neobvyklý rozsah

zaplavení škody (především na narušení lesních a zemědělských komunikací) pohybují

řádově v milionech Kč a jsou tedy z hlediska celkových škod zanedbatelné.

Největší škody vznikly v urbanizovaných částech niv, kde byla niva využita pro

výstavbu nebo nevhodně postavené komunikace a kde přitom selhala technická opatření

na omezení rozlivů vody. Rovný povrch a vhodné podmínky pro zakládání staveb vyvolaly

v minulosti zvýšený tlak na zástavbu v údolní nivě, především v okolí velkých měst. Tlak

na zástavbu v nivě ovlivnila také nedostatečná informovanost o skutečné účinnosti

protipovodňových opatření, především o reálné kapacitě protipovodňových hrází. Masová

výstavba v záplavových územích svědčí o chybném přístupu: zátopová území nejsou

zakreslena v územních plánech (Jeseník), stavba byla povolena i s vědomím její rizikové

lokalizace nebo bylo dokonce stavěno i přes varování, že jde o nebezpečné území

(Chomoutov, Lanžhot). Komunikace nejenže byly poškozeny povodní, ale také způsobily

hromadění obrovských mas vody a daly toku povodně jiný směr a zprostředkovaně tak

přispěly k zaplavení mnoha sídel (<http://www.veronica.cz/voda/zavzpr14.html>).

Obr. 31. Město Hranice na Přerovsku při povodni v červenci 1997

(<http://www.zam.fme.vutbr.cz>)

9 SYNTÉZA POZNATKŮ O NEJVĚTŠÍCH POVODNÍCH

NA MORAVĚ A VE SLEZSKU

Studium historických záznamů a systematická měření a pozorování hydrologických

charakteristik umožňují vyhodnotit největší povodně v předpřístrojovém i přístrojovém

období, včetně určení jejich typu (zimní či letní).

Z analýzy povodní jednoznačně vyplývá, že v povodí Odry na řekách Odře, Opavě

a Ostravici jednoznačně převládá letní povodňový režim. Svědčí o tom i fakt,

že na stanicích na těchto řekách nebyl od roku 1896 dosažen Q5 u povodně z tání sněhu

(Řehánek, 2002). V povodí Moravy má spíše letní povodňový režim řeka Bečva. Pokud

se zde vyskytly povodně zimní, neměly nikdy příliš dramatický průběh. U ostatních řek

nelze povodňový režim určit jednoznačně, protože se zde povodně vyskytují jak v létě,

tak v zimě.

9.1 Povodně v předpřístrojovém období

Největší povodeň byla zaznamenána v srpnu 1880, vyvolána byla silnými trvalými

dešti a přívalovými lijáky. Hned za ní následují letní povodně z let 1879 (červen) a 1897

(červenec / srpen) způsobené regionálními trvalými dešti a zimní povodeň 1845 (březen),

která byla způsobena táním sněhové pokrývky se současným výskytem deště.

Z osmi analyzovaných povodní v období předpřístrojovém převládají povodně letní

(pět případů), způsobené především regionálními trvalými dešti a lokálními přívalovými

srážkami. Zbylé tři případy představují povodně zimní, vzniklé vlivem oblevy spojené

s chodem ledu a v některých případech ještě vypadáváním dešťových srážek.

9.2 Povodně v přístrojovém období

Největší byla červencová povodeň v roce 1997, která na mnohých stanicích výrazně

překročila hodnotu stoletého průtoku. Tato událost byla výjimečná v porovnání se všemi

do té doby pozorovanými povodněmi jak v množství spadlých srážek, tak ve velikosti

dosažených kulminačních průtoků. Pravděpodobně druhá největší letní povodeň

ve 20. století zasáhla povodí Moravy koncem srpna a začátkem září 1938. V povodí Odry

je jako druhá největší letní povodeň označovaná povodňová situace z července 1903.

Největší zimní povodeň, způsobená vydatnými dešti a rychlým táním sněhu, byla v povodí

Moravy zaznamenána v březnu 1941. Další analyzovaná povodeň, probíhající v březnu

1947, za ní už jen silně pokulhává.

Z pěti analyzovaných povodní v období přístrojovém jsou tři případy, představující

letní povodně, způsobené taktéž regionálními trvalými dešti a lokálními přívalovými

srážkami. Dva případy jsou povodně zimní, zapříčiněné silnou oblevou spojenou s chodem

ledu a dešťovými srážkami.

10 ZÁVĚR

Povodně jsou jevem věčným a čelit mu bylo, je i bude stejně obtížné. Vzhledem

k tomu, že řeky na sebe odpradávna vázaly četné ekonomické aktivity (doprava, energie,

zdroj vody, zemědělství), staly se páteří sídelní struktury. V průběhu času, jak rostla

populace a její hospodářské nároky, zvýšila se i četnost a intenzita zásahů do režimu

vodních toků. Z těchto skutečností logicky vyplývá, že se lidská společnost proti

katastrofám tohoto typu stává stále zranitelnější. O tom svědčí i fakt, že se povodňové

škody stále zvyšují přímo úměrně plynoucímu času.

Povodně představují přírodní fenomén, kterému nelze zabránit. Jejich nepravidelný

výskyt a variabilní rozsah nepříznivě ovlivňují vnímání rizik, která přinášejí, což

komplikuje systematickou realizaci preventivních opatření. Pro Českou republiku

představují právě povodně největší přímé nebezpečí v oblasti přírodních katastrof a mohou

být i příčinou závažných krizových situací, při nichž vznikají nejenom rozsáhlé materiální

škody, ale rovněž i ztráty na životech obyvatel postižených území a dochází k rozsáhlé

devastaci kulturní krajiny včetně ekologických škod. Jedná se tedy o stále aktuálnější

problém, který zasahuje do života celé společnosti.

Ze syntézy poznatků o největších povodních na Moravě a ve Slezsku vyplývá, že

nejkatastrofálnější byl bezpochyby případ z července 1997. Povodeň s tak těžkými a

fatálními následky se vyskytla na našem území naposledy koncem 19. století. Rozvoj

soustavy vodohospodářských staveb na vodních tocích, spojený s výstavbou přehrad a

vytvořením značných akumulačních objemů, vesměs úspěšně eliminoval nejen následky,

ale i velikost méně rozsáhlých povodní. Tyto skutečnosti vedly k určitému ustrnutí péče o

další rozvoj soustavy preventivních opatření před povodněmi a ke snížení vnímavosti

povodňového nebezpečí. Ochrana před povodněmi je proto stále aktuálnější a jedná se o

stěžejní vodohospodářský problém spadající do širšího kontextu vodohospodářské politiky

státu. Nezbývá nic jiného, než možnost vzniku povodní dostupnými prostředky

monitorovat a provádět preventivní opatření v takové míře, která je jak z hlediska jejich

nákladnosti, tak z hlediska možnosti vzniku následných škod pro společnost únosná.

11 POUŽITÁ LITERATURA

Odborná literatura:

• AMBROS, Z. (1998): Vliv lesů na povrchový odtok srážkových vod. Veronica,

roč. 12, 12. zvláštní číslo, s. 38.

• BALATKA, B., SLÁDEK, J. (1980): Povodeň na Jizeře v srpnu 1978. Sborník ČGS,

roč. 85, č. 4, s. 278-292.

• BRATRÁNEK, A. (1939): Morava. Souborná studie hydrologická a vodohospodářská.

Ústavy hydrologický a hydrotechnický, Praha, 85 s.

• BRÁDKA, J. (1967): Meteorologické příčiny povodní ve Slezsku. Meteorologické

zprávy, roč. 20, č. 1, s. 3-9.

• BRÁZDA, R. (1998): Minulost a přítomnost obce Troubky. 1348-1998. Obecní úřad

Troubky, 292 s.

• BRÁZDIL, R. et al. (1985): Prostorové úhrny srážek na Moravě v období 1881-1980.

Meteorologické zprávy, roč. 38, č. 3, s. 87-93.

• BRÁZDIL, R. et al. (2005): Historické a současné povodně v České republice. ČHMÚ,

Praha, 369 s.

• BRÁZDIL, R., KOTYZA, O. (1995): History of Weather and Climate in the Czech

Lands I. Period 1000-1500. Zürcher Geographische Schriften 62, Zürich, 260 s.

• BRÁZDIL, R., KOTYZA, O. (1999): History of Weather and Climate in the Czech

Lands III. Period 1500-1599. Masarykova univerzita, Brno, 227 s.

• BRÁZDIL, R., VALÁŠEK, H., MACKOVÁ, J. (2005): Meteorologická pozorování

v Brně v první polovině 19. století. Historie počasí a hydrometeorologických extrémů.

Archiv města Brna, 450 s.

• BRÁZDIL, R., VALÁŠEK, H., SVITÁK, Z. (2003): Meteorological and hydrological

extremes in the Dietrichstein domains of Dolní Kounice and Mikulov between

1650 and 1849 according to official economic records of natural disasters. Geografický

časopis, roč. 55, č. 4, s. 325-353.

• BROSCH, O. (2005): Povodí Odry. Povodí Odry, s. p., Ostrava, 324 s.

• BUKÁČEK, M. (1999): Historické a současné povodně v povodí řeky Moravy.

Diplomová práce. Masarykova univerzita, Brno, 121 s.

• ČERMÁK, M. (1950): Svratka: hydrologická studie. Krajský národní výbor v Brně,

Brno, 89 s.

• ČERMÁK, M., SOCHOREC, R., SOLNAŘ, O., ZATKALÍK, G. (1970): Velké vody

n-leté. Hydrologické poměry ČSR, 3. díl. HMÚ, Praha, s. 87-104.

• ČERVENÝ, J. (1984): Podnebí a vodní režim ČSSR. SZN, Praha, s. 188-192.

• Československý vojenský atlas. Ministerstvo národní obrany, Praha, 1965, 376 s.

• DEMEK, J., NOVÁK, V. (1992): Vlastivěda moravská. Země a lid. Neživá příroda.

Nová řada, svazek 1. Muzejní a vlastivědná společnost, Brno, 242 s.

• DOLEŽAL, F. et al. (1976): Hydrologické vyhodnocení povodně ze srpna 1972

v povodí Odry. Sborník prací HMÚ, Praha, s. 5-40.

• von EBENHOF, A. WEBER (1894): Project der K. K. Österr. Regierung für

die Regulierung der March in der Reichsgrenzstrecke gegen Ungarn. Wien.

• EICHLER, K. (1891): Paměti panství veverského. Brno, 536 s.

• Evidence povodňových škod dle jednotlivých postižených okresů. Ministerstvo

životního prostředí a Ministerstvo financí, 1997.

• GÁBA, Z. (1999): Geologické poznatky z povodně v červenci 1997. Geologické

výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 1998. Brno, Masarykova univerzita, s. 142-

144.

• HABERSBERGER, J., ŠTEKL, J. (1977): Pomůcka pro předpověď silných srážek

a silných větrů nad střední Evropou. Zlepšovací návrh 25/1977. HPÚ, Praha, 54 s.

• HALÍČKOVÁ, M. (2006): Hydrometeorologické extrémy a jejich dopady na Moravě

a ve Slezsku v období 1851-1900 ve světle dokumentárních pramenů. Diplomová

práce. Masarykova univerzita, Brno, 75 s.

• HLADNÝ, J. (2005): Katastrofální povodeň v České republice v srpnu 2002.

Ministerstvo životního prostředí, Praha, 68 s.

• Hydrologická ročenka České republiky 1997. ČHMÚ, Praha, 1998, 150 s.

• Hydrologické poměry ČSSR. Díl I. Text. HMÚ, Praha, 1965, 414 s.

• Hydrologické poměry ČSSR. Díl III. HMÚ, Praha, 1970, 305 s.

• Hydrometeorologické vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu 2002, přístupné na

<http://www. chmi.cz/hydro/pov02/index.html>

• KADEŘÁBKOVÁ, J. (1997): Význam nádrží a poldrů při červencové povodni

v povodí Moravy. Sborník přednášek Povodně a krajina 97, Brno, s. 6/49-6/54.

• KAFKA, V. (1981): Hydrologické zhodnocení povodní na jaře 1981. VTEI, č. 9,

s. 323-329.

• KAKOS, V. (1978): Hydrometeorologická charakteristika povodní na území ČSR.

VTEI, č. 4, s. 323-329.

• KAKOS, V. (1978): Výskyt povodní na Vltavě v Praze ve vztahu k pražským

meteorologickým pozorováním v Klementinu. Meteorologické zprávy, roč. 31, č. 4,

s. 119-126.

• KAKOS, V. (1983): Hydrometeorologický rozbor povodní na Vltavě v Praze za období

1873-1982. Meteorologické zprávy, roč. 36, č. 6, s. 171-181.

• KAKOS, V. (1985): Hydrometeorologická analýza povodňových situací v povodí

Labe. Meteorologické zprávy, roč. 38, č. 5, s. 148-151.

• KAKOS, V. (1996): Klimatické změny ve vztahu k povodním na Labi v Děčíně.

Tradice a pokrok v meteorologii. ČHMÚ, Praha, s. 226-233.

• KAKOS, V. (1997): Hydrometeorologická analýza historické povodně v roce 1897

ve vztahu ke katastrofálním záplavám v Čechách na začátku září 1890 a na Moravě

v červenci 1997. Meteorologické zprávy, roč. 50, č. 6, s. 191-196.

• KAKOS, V., KULASOVÁ, B. (1990): Povodeň v září 1890 na Vltavě v Praze. Vodní

hospodářství, roč. 40, č. 7, s. 267-273.

• KAKOS, V., KULASOVÁ, B. (1995): Povodeň v březnu 1845 v povodí českého Labe.

Sborník ze semináře Povodňová ochrana na Labi, Povodí Labe, a. s., Hradec Králové,

s. 24-55.

• KAKOS, V., VRABEC, V. (1981): Srážkové extrémy a povodně v červenci 1981.

VTEI, č. 10, s. 362-372.

• KASPRZAK, K., HEJDUK, S. (1997): Příspěvek k otázce vlivu vegetačního krytu

v povodních na výskyt lokálních a regionálních povodní. Sborník přednášek Povodně

a krajina 97, Brno, s. 3/4.

• KOCOUREK, F., NOVOTNÝ, J., DEJMEK, J. (1926): Katastrofální déšť a povodně

dne 11. srpna 1925 v Čechách. Sborník prací a studií hydrologických, č. 2, Praha, 25 s.

• KONVIČKA, M. (2002): Město a povodeň: strategie rozvoje měst po povodních. ERA,

Brno, 219 s.

• KORDIOVSKÝ, E., NĚMEČEK, V. (1997): Podivín. Vlastivědný sborník

jihomoravského města. Státní okresní archiv Břeclav, 553 s.

• KOTYZA, O. (1990): Vývoj řeky Ohře a zanikání středověkých vsí. Vlastivědný

sborník, Litoměřicko, 26, s. 5-29.

• KOTYZA, O., CVRK, F., PAŽOUREK, V. (1995): Historické povodně na dolním

Labi a Vltavě. Okresní muzeum, Děčín, 169 s.

• KOUTNÝ, L. (2003): Zkušenosti z povodní na Moravě. Mendelova zemědělská

a lesnická univerzita, Brno, 50 s.

• KREMSA, J., ŠÁMALOVÁ, Z. (1995): Povodeň na Labi v roce 1845. Sborník

ze semináře Povodňová ochrana na Labi, Povodí Labe, a. s., Hradec Králové, s. 13-23.

• KREŠL, J. (1997): Vliv lesa na utváření odtoku při přívalových a dlouhotrvajících

deštích. Sborník přednášek Povodně a krajina 97, Brno, s. 4/8-4/12.

• KREUTZ, R. (1927): Přerovský okres. Vlastivěda moravská, II. Místopis Moravy 53,

Brno, s. 178-179.

• KROČA, P. (1998): Povodně na Hranicku s fotografiemi Jiřího Andrýska. Olomouc,

109 s.

• Kronika Sáňků: Knížka pro paměť. Kronika rodiny Sáňků z Doubravice nad Svitavou

a z Rájce-Jestřebí. V soukromém vlastnictví, nestr.

• KVĚTOŇ, V., SRNĚNSKÝ, R., VESELÝ, R. (1997): Rozložení srážek při povodních

v červenci 1997. Meteorologické zprávy, roč. 50, č. 6, s. 172-177.

• KVĚTOŇ, V., TOLASZ, R., ZAHRADNÍČEK, J., STŘÍŽ, M. (2002): Rozložení

srážek při povodni v srpnu 2002 v České republice. Meteorologické zprávy, roč. 55,

č. 6, s. 180-187.

• LAPÁČEK, J. (2000): Přerov: povídání o městě. Přerov, 243 s.

• MATĚJÍČEK, J. (1998): Povodeň v povodí Moravy v roce 1997. Povodí Moravy, a. s.,

Brno, 109 s.

• MATĚJÍČEK, J., HLADNÝ, J. (1999): Povodňová katastrofa 20. století na území

České republiky. Ministerstvo životního prostředí, Praha, 60 s.

• MIHOLA, L. (1974): Rozbor srážkové situace z července 1970 a srpna 1972 v povodí

Bečvy za povodňových situacích. Vodní hospodářství, roč. 24, č. 8, řada A, s. 201-206.

• MIHOLA, L., POLIŠENSKÝ, A. (1975): Vliv řeky Bečvy na průtokové poměry řeky

Moravy. Vodní hospodářství, roč. 25, č. 10, řada A, s. 256-262.

• MICHAJLOVIČ, S. A. (1997): Stoletá voda v Kroměříži. Kroměříž, 67 s.

• MIKULÁŠTÍK, M. (2000): Sobotín: 650 let: 1350-2000. Obecní úřad Sobotín, 133 s.

• MUNZAR, J. (1998): Historické povodně v Čechách a na Moravě na příkladu roku

1598. Meteorologické zprávy, roč. 51, č. 6, s. 169-174.

• MUNZAR, J., ONDRÁČEK, S., TÁBORSKÁ, J. (1997): Disastrous floods in Moravia

and Silesia in July 1997. Moravian geographical reports, roč. 5, č. 2, s. 44-59.

• MUNZAR, J., PAŘEZ, J. (1997): Historické povodně a jejich vliv na sídla a krajinu

v dolním Poohří. Historická geografie, 29, s. 211-237.

• MÜLLER, M., KAKOS, V. (2003): Hydrometeorologické srovnání povodní v srpnu

2002 s vybranými historickými případy dešťových povodní na Vltavě v Praze.

Meteorologické zprávy, roč. 56, č.5, s.129-136.

• NEORAL, M. (1998): Malá zpráva o velké vodě. Obecní úřad Tlumačov, 29 s.

• NOVÁK, J. (1993): Dějiny Moravičan a Doubravice. Obecní úřad Moravičany, 199 s.

• NOVOTNÝ, J. (1963): Dvě století hydrologické řady průtokové na českých řekách.

Sborník prací HMÚ, sv. 2, Praha, 116 s.

• NOVOTNÝ, V., HLADEČEK, F. (2004): Povodeň v Berouně v srpnu 2002 a město

rok poté. Město Beroun, 95 s.

• PAVLÍK, J., FEREBAUEROVÁ, M., SANDEV, M., HAVELKA, J. (2002):

Synoptické hodnocení povětrnostních situací v průběhu povodní v srpnu 2002 v České

republice. Meteorologické zprávy, roč. 55, č. 6, s. 167-176.

• PEŘINKA, F. (1930): Vlastivěda moravská. II. Místopis. Kojetský okres. Brno, 446 s.

• PILNÁČEK, J. (1927): Paměti města Blanska a okolních hradů. Blansko, s. 297.

• PIRNÍK, J., BAUER, P. (2002): Povodeň: Plzeň, srpen 2002. Fraus, Plzeň, 95 s.

• POKORNÝ, J. (1998): Povodně a sucha – následek lidské činnosti. Veronica, roč. 12,

12. zvláštní číslo, s. 1-5.

• POLÁCH, D., GÁBA, Z. (1998): Historie povodní na šumperském a jesenickém

okrese. Severní Morava, Vlastivědný sborník 75, s. 3-30.

• POLICKY, F. (1936): Ortsgeschichte von Pausram. Ein Heimatbuch. Im Selbstverlage

der Gemeinde Pausram, Nikolsburg, 221 s.

• POSPĚCH, P. (1998): Paměti obce Nákla. Olomouc, 53 s.

• Povodeň 1897 v Rakousku. Příspěvky ku hydrografii Rakouska. II. sešit, C. k. ústřední

kancelář hydrografická, Vídeň, 1898, 36 s.

• PŠURNÝ, J. (1997): Z obecní kroniky Velké nad Veličkou. Bílé Karpaty, roč. 3, č. 1,

s. 7.

• REIDINGER, J. (1995): Ochrana před povodněmi v ČR. Sborník ze semináře

Povodňová ochrana na Labi, Povodí Labe, a. s., Hradec Králové, s. 298-310.

• RYBKA, V. (1996): Od pramenů Moravy po Napajedelskou bránu – zeměpisná

charakteristika. Veronica, roč. 10 č. 3, s. 3.

• ŘEHÁNEK, T. (2002): Povodeň na řece Odře v červenci 1997. ČHMÚ, Praha, 41 s.

• SOCHOREC, R. (1997): Hydrologické aspekty povodňové situace v povodí Odry

v červenci 1997. Sborník přednášek Povodně a krajina 97, Brno, s. 2/20-2/25.

• SOUKALOVÁ, E. et al. (1997): Odtoková situace za povodně v červenci 1997

v povodích Moravy, Svratky a Svitavy. Sborník přednášek Povodně a krajina 97, Brno,

s. 2/26 - 2/32.

• ŠEFČÍK, E. et al. (1999): 650 let Kozmic na Hlučínsku: příroda, dějiny, památky.

Kozmice, 121 s.

• ŠERCL, P., LETT, P., SOUKALOVÁ, E. (2002): Odtoková situace v srpnu 2002

v České republice. Meteorologické zprávy, roč. 55, č. 6, s. 167-176.

• TŘEŠTÍK, Z. (2006): Komplexní hydrometeorologická analýza největších povodní

na Svratce a Svitavě v 19. – 20. století. Bakalářská práce. Masarykova univerzita,

Brno, 75 s.

• VAISHAR, A., LACINA J., ONDRÁČEK S. et al. (2002): Krajina, lidé a povodně

v povodí řeky Moravy (regionálně geografická studie). Brno, 131 s.

• VERBÍK, A. (1982): Kronika rodiny Fuchsovy. Brno, s. 64-66.

• VLČEK, V. et al. (1984): Vodní toky a nádrže. Zeměpisný lexikon ČSR. Academia,

Praha, 315 s.

• VYBÍRAL, B. (1930): Staré písemné památky v báni kostelíčka u Hranic. Hranice,

62 s.

• Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997, přístupné na

<http://www.hmi.cz/hydro/souhrn/obsah.html>

• ZDRÁHAL, M. (2000): Z minulosti Grymova. Obecní úřad Grymov, 105 s.

• ZLÁMAL, J. (1929): Almanach města Moravské Ostravy. Moravská Ostrava, 566 s.

• ŽEMLIČKA, M. (1987): Povodně v ČSR v zimě 1986/87. VTEI, č. 7-8, s. 236-240.

Noviny:

• Brünner Morgenpost (Beilage zur Brünner Zeitung) – 1879, 1888, 1897

• Brünner Zeitung – 1854, 1879, 1888, 1897

• Lidové noviny – 1938

• Moravan – 1879

• Moravia – 1845

• Moravské noviny – 1880, 1888, 1897, 1903

• Moravský národní list – 1854

• Národní listy – 1879

• Rovnost – 1947

• Svobodné slovo – 1947

Archivní materiály (viz. Brázdil et al., 2005):

• Anály k 18. březnu 1830 – fol. 95v-96r

• Anály k 21. březnu 1830 – fol. 96r

• Anály k 12. září 1831 – fol. 119r-119v

Internetové odkazy:

• <http://www.chmi.cz>

• <http:// www.chmi.cz/hydro/pov02/index.html>

• <http://www.chmi.cz/hydro/pov02/2etapa/ufa/ufa_1kap.pdf>

• <http:// www.chmi.cz/hydro/pov06/pdf/kap6.pdf>

• <http:// www.chmi.cz/hydro/souhrn/obsah.html>

• <http://www.herber.kvalitne.cz/FG_CR/hydro.html>

• <http://www.mikulovice-jes.cz>

• <http://www.pod.cz>

• <http://www.pmo.cz>

• <http://www.pmo.cz/zp/2004/O_povodi.pdf>

• <http://www.rosmus.cz/texty>

• <http://www.veronica.cz/voda/zavzpr14.html>

• <http://www.wetterzentrale.de/topkarten/fsreaeur.html>

• <http://www.wetterzentrale.de/topkarten/fsslpeur.html>

• <http://www.zam.fme.vutbr.cz>

Documents

komplexní hydrometeorologická analýza největších povodní na