Upload
amaris
View
37
Download
0
Embed Size (px)
DESCRIPTION
Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080. Křesťanské myšlení o právu. Rané křesťanství I. Navazuje na židovské náboženství Univerzalismus – důraz na spolupráci mezi národy Humanismus – lidé jsou dětmi jediného otce – Boha, úcta k jednotlivci - PowerPoint PPT Presentation
Citation preview
Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost
CZ.1.07/2.2.00/28.0080
Křesťanské myšlení o právu
Rané křesťanství I.
Navazuje na židovské náboženství Univerzalismus – důraz na spolupráci
mezi národy Humanismus – lidé jsou dětmi
jediného otce – Boha, úcta k jednotlivci
Víra v posmrtný život – cenu má jen Boží království
Rané křesťanství II.
Stát a právo nemají větší význam První křesťané jsou k veřejnému životu a ke
státnímu zřízení indiferentní Nenalézáme žádné právní koncepce a
evangelia také nejsou právními kodexy Křesťané si ale osvojili myšlenku
přirozeného práva - idea nejvyššího zákonodárce a idea cílů, které stojí nad státem, právem i morálkou obce
Rané křesťanství III.
Postupně dochází k přehodnocení původního postoje
Křesťanství se „pořečťuje“ a „pořímšťuje“
Křesťanští myslitelé se zajímají o stát a právo a navazují na řeckou filozofii
Patristika (2. – 7. stol.) I.
Ve 2. století se pevněji zformovala křesťanská inteligence - apoštolové a kazatelé, kteří učili slovu božímu
Z řad těchto lidí vybírá církev své otce (patres) - sv. Ambrož, sv. Jeroným, sv. Augustin a sv. Řehoř Veliký
Zkultivovali řeckou filosofii a sami produkovali filozofickou literaturu
Patristika znamenala první teologicko-filozofické vyjádření křesťanské víry
Patristika II.
Křesťané si začínají uvědomovat, že konec světa hned tak nenadejde a že si musí najít ve světě své místo
Ve 3. století byla v Alexandrii založena první křesťanská bohoslovecká škola, kde se formovaly i názory na stát a právo
Počátkem 4. století už křesťanství silně prorůstá do společenské a politické struktury Říma
Toleranční (milánský) edikt (313) - vyhlásil obecnou svobodu vyznání
Augustinus Aurelius (354 - 430)
Jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské platónsky orientované patristiky
Dal křesťanskému učení pevný filosofický rámec
Díla: Spisy proti akademikům, O blaženém životě, O boží obci a Vyznání
Z komplexu antické vzdělanosti vybral Augustin vše, co bylo přínosem pro křesťanství
Sv. Augustin – O boží obci
Vývoj světa vnímá jako boj dvou mystických společenství, která se na zemi střetávají - Boží stát křesťanů s pozemským státem neustále zápasí o převahu, dokud nezvítězí
Pozemská říše je nedokonalá, tvořená hřešícími bytostmi, její úlohou je být místem, kde se odehrává zápas o pravé určení člověka
Boží stát je jediným pravým, dokonalým a věčným státem. Je to obec, kterou založili dobří věřící. Tento neviditelný stát má svého pozemského představitele, své zákony a vládu, a tou je církev. Je to mystická konstrukce křesťanského společenství
Augustin považoval za příslušníky Boží obce i ty stojící mimo samotnou církev, což ospravedlňovalo možnost zachování některých hodnot antické kultury v křesťanském světě
Sv. Augustin – teorie státu
Stát je nutným a užitečným zřízením, má udržet na uzdě lidskou hříšnost
Cílem státu je udržovat mír a spravedlnost na světě - "Co je stát bez spravedlnosti? Banda lupičů!"
Stát v morálním smyslu podléhá církvi Augustinovi následovníci zformulovali ideu
svrchovanosti papežské moci – 800 – vznik svaté říše římské (univerzálního křesťanského impéria v západní Evropě)
Sv. Augustin – přirozené právo
Přirozené právo je objektivní realitou, rozumem či vůlí Boha, který je centrem veškerého řádu světa
Základní princip: „Nečiň jiným, co nechceš, aby oni činili tobě.“
Vyčerpávajícím způsobem je tento řád představen a autoritativně vyjádřen v Bibli
Do lidského srdce a intelektu už ale není vepsán tak přirozeně, jak to chápali antičtí autoři, prosazuje se teprve aktem vůle - člověk ho může, ale nemusí přijmout
Pozitivní právo si lidé vytvářejí tím, že božské ustanovení ve své duši přetlumočí do jazyka pravidel
Scholastika
Odvozeno od „schola“ – rozvoj křesťanské filozofie na školách a univerzitách
Raná scholastika (9. – 12. stol.) - Pierre Abélard
Vrcholná scholastika (13. stol.) - Albert Veliký, Tomáš Akvinský
Pozdní scholastika (14. – 15. stol.) - Duns Scotus, William z Ockhamu
Tomáš Akvinský (1225 - 1274)
Byl katolický filosof a teolog scholastické tradice V římskokatolické církvi platí za jednu z největších
teologických autorit - za svatého byl prohlášen roku 1323
Jeho zásluhou se základní tendence řecké filosofie dále šířily ve filosofii křesťanské
Tomášovo dílo je velice bohaté i na závěry z oblasti státu a práva. Obsaženy jsou ve třech článcích první a druhé části Theologické summy a ve třetí knize Summy proti pohanům
T. Akvinský – víra a rozum I.
Tomáš vymezil hranice mezi vírou a rozumem, pokusil se je vzájemně uvést do harmonie
Pravda je podle něj jen jedna, ale vedou k ní dvě cesty, cesta rozumu a cesta víry, tj. cesta zjevené pravdy, která je poznatelná lidským rozumem podobně jako pravdy přírody (tj. přirozeného světa).
Stejně tak je možné obhájit rozumem existenci Boha.
Rozum a víra pocházejí od Boha a nemohou si odporovat, v jejich syntéze má však víra určitou přednost
T. Akvinský – víra a rozum II.
Tomáš formuloval celkem pět následujících důkazů, přičemž se inspiroval Aristotelovou metodikou, a také učením Augustinovým: z pohybu (změny) lze usuzovat, že musí existovat
prvotní impuls vše má svou příčinu, musí však existovat prvotní
příčina věci existují nebo neexistují; to, že existují, způsobuje
nějaká nutnost skutečnost je rozdělena dle stupňů dokonalosti, musí
však existovat nejvyšší stupeň dokonalosti v uspořádání věcí je smysl, stejně jako ve směřování
věcí, musí však existovat něco, co dané věci řídí
T. Akvinský – přirozené právo
Lex aeterna (věčný zákon) – zdrojem je Bůh, vyjadřuje vztah Boha a světa a je univerzální
Lex naturalis (přirozený zákon) – je výsledkem účasti rozumných lidských stvoření na věčném zákonu, odvozen z přírody (čiň dobro a vyhni se zlu)
Lex humana (lidský zákon) – precizuje obsah přirozeného práva a zaplňuje v něm mezery
Lex divina (božské pozitivní právo) – obsaženo v církevní nauce a v Bibli
I nespravedlivý zákon je projevem vlády, která pochází od Boha
T. Akvinský – stát
Bůh je zdrojem řádu, do něhož patří i stát Stát je silou, která drží společnost
pohromadě, je to rozumné ustanovení k obecnému blahu – stát je autonomním, přirozeným společenstvím
V rámci řádu je důležitý princip hierarchie – každý má své místo a musí poslouchat nadřízené – poddaní musí poslouchat vládce
Křesťanští panovníci podléhají papeži, kterému paří nejvyšší správa, ale zasahuje jen v závažných případech
T. Akvinský – státní formy
Získávání soukromého majetku je důsledkem přirozeného práva
Prohlašuje za nejpřirozenější formu státu monarchii – vláda jedince, která je lepší zárukou pořádku (analogie Boha)
Špatné formy vlády – tyranie, oligarchie, demokracie
Novotomismus
Novotomismus či neotomismus je novodobá forma tomismu. Představuje aktivní návrat k základním ideám této filosofie.
Je jedním z hlavních směrů moderní filosofie a patří k tzv. novoscholastické filosofii
Novotomismus byl inspirován encyklikou papeže Lva XIII. Aeterni Patris z roku 1879 - tomismus ukotvila jako oficiální filosofii katolické církve a záruku obrození moderní křesťanské kultury