OBS

AH •

ÚVO

DN

ÍK /

2 OBSAH

Úvodník 2

Tomáš Baťa ml. 3

Výročí a významné dny 4

Čeští svatí a patroni 5

Pohádka 6–7

Zpívánky 8

Volnočasovky 9

Kam s dětmi v Istanbulu 10–11

Omalovánka 12

Křížovky 13

Krajánkova knihovna 14–15

Čtení na pokračování 16–17

Hrátky s češtinou 18–19

Český zeměpis 20

Putování za chutěmi 21

Krajánkovo tvoření 22–23

Dětské centrum 24

Redakce časopisu Krajánek:

Barbora Aydın, Eva Sevinçli, Hana Katzourakiová, Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Mirka Čechovská, Monika Nožičková, Monika Tutucu, Radka Çelik, Soňa Alfieri, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan

Titulní stranu připravila: Magdaléna Sevinç Jazyková korekce: Lucie Yakut, Barbora Aydın,

Kristýna Vávrová Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Radka Çelik

Odpovědná redaktorka: Radka Çelik

Kontakt: krajanek@krajaneistanbul.cz

www.facebook.com/casopiskrajanek

© Čeští krajané v Istanbulu

Milí krajánci,

utíká to jako voda, prázdniny se po-

malu chýlí ke konci! Ale nesmutně-

te, září je tu a s ním spousta nových

dobrodružství.

Paní učitelky a páni učitelé se na vás

už moc těší, zdobí třídy a připravují

spoustu zábavy.

Vás, milé děti, ale nečeká jen chystá-

ní aktovek, ořezávání tužek a balení

sešitů. Blíží se totiž Kurban Bayramı,

svátek obětování. Navštívíte celou

rodinu a od rána do večera si budete

plnit bříška cukrovím, jehněčím

a hovězím masem.

Září je zkrátka vzrušující měsíc pro

malé i velké. A abyste se zabavili

čekáním na bayram a začátek školy,

je tu nabité číslo Krajánka! V něm se

dozvíte o Tomáši Baťovi mladším –

synovi legendárního zakladatele

obuvnické firmy Baťa, nebo třeba

o svatém Václavu, patronu českých

zemí. Dále si můžete zazpívat spo-

lečně s Jaroslavem Uhlířem nebo

uvařit sladkou dobrotu zvanou

Aşure.

Krásné čtení!

Redakce časopisu Krajánek

3/ TOM

ÁŠ BAŤA ML.

Tomáš Baťa mladší, v raném mlá-

dí všemi zvaný Tomík, se narodil

17. září 1914 jako jedináček do

rodiny nejznámějšího a nejslavnějšího

českého podnikatele všech dob. Ten

z původně malé rodinné firmy postupně

vytvořil veliké obuvnické impérium. Se

jménem Baťa se dnes můžeme setkat po

celém světě.

Malého Tomíka bohatí rodiče rozhodně

nerozmazlovali, vše však dělali pro jeho

dobro. Jako malý měl slečnu na hlídání,

se kterou mohl mluvit pouze anglicky

nebo německy. Do školy chodil pěšky

a bos jako ostatní. A ještě v raném věku

putoval sám do různých zemí a – odlou-

čen od své rodiny – studoval v Anglii

a Švýcarsku. Kromě cizích jazyků se tak

naučil veliké samostatnosti. Doma se ale

ze všeho nejdříve musel vyučit ševcem

a vyzkoušet si také všechny, i ty úplně

nejobyčejnější, práce v otcově fabrice.

Otec ho zaměstnal jako dělníka, pracoval

na kruhu anebo taky prodával boty před

branou továrny. Aby ji jednou mohl dob-

ře řídit, musel ji a vše, co k ní patřilo,

znát do detailu a osobně.

Tomík dobře pochopil a oceňoval otcovu

snahu. Co tenkrát nikdo netušil, že už

v 18 letech, kdy jeho otec nešťastně ze-

mřel při letecké havárii, bude muset

prokázat své schopnosti a spolu se svým

strýcem Janem se snažit o to, aby rodin-

ná katastrofa nezničila to, co Tomáš Ba-

ťa starší vybudoval – obuvnický gigant.

Další velkou komplikací byla 2. světová

válka. Ze strachu z rozmachu nacismu

odjel nejprve

do Švýcarska

a Anglie, aby

se pak dostal

na veliké

zaoceánské

lodi Mary

Queen až do

Kanady. Tam

založil zbrusu novou baťovskou společ-

nost Batawa. Začátky nebyly vůbec leh-

ké. A když Kanada vstoupila také do vál-

ky, obuvnický průmysl se musel přizpů-

sobit, a tak baťovská strojírna namísto

strojů na výrobu bot začala vyrábět sou-

části zbraní a torpéd.

Ale ani po skončené válce na Tomáše

Baťu nečekal lehký život. Komunistický

režim rozdělil svět železnou oponou

a jeho sny o návratu do Československa,

do rodného Zlína, neměly šanci na usku-

tečnění. Vrátil se tam znovu až po více

než čtyřiceti letech!

Tomáš Baťa mladší to však dokázal, vy-

budoval „nový Zlín“, stále jej rozvíjel

a rozšiřoval svou společnost, z kanadské-

ho Toronta řídil desítky závodů v několi-

ka zemích a stal se symbolem českého

podnikatelského úspěchu a důstojným

dědicem svého slavného otce.

Důkazem toho jsou „baťovky,“ jak se

odjakživa říká botám Baťovy firmy, které

dodnes můžete koupit všude po světě.

VÝRO

ČÍ A

VÝZ

NAM

NÉ

DN

Y /

4

14. září 1945 se narodil

JAROSLAV UHLÍŘ

„Není nutno, není nutno, aby bylo pr í mo veselo, hlavne ne-smí by ti smutno, natož , aby se breč elo…“ Tak tenhle kra tky u ryvek je ž jedne ž nejžna -me js í čh pí snič ek č eske ho skladatele a pí snič ka r e Jaro-slava Uhlí r e, ktery letos oslaví 70 let! U č inkuje samostatne nebo společ ne se Zden kem Sve ra kem. Ma na konte mnoho poha dkovy čh a fil-movy čh pí sní č ek, napr í klad ž filmu

S č erty nejsou ž erty nebo Ať ž ijí dučho-ve ! Celou pí snič ku najdete žde.

14. září 1769 se narodil

ALEXANDER VON HUMBOLDT

Ne mečky ve deč a pru -žkumní k, astronom a žeme piseč. Již ža sve -ho ž ivota se te s il neu-ve r itelne va ž nosti, čož odra ž í jeho pr eždí vku „druhy Kolumbus“, „ve dečky žnovuobjevi-

tel Ameriky“ a „kní ž e ve dy“. Jeho vy žkum-ne česty ho žavedly do Již ní a Severní Ameriky a do str ední Asie. Objevil a popsal spoustu rostlin a ž ivoč ičhu , ale take pr í rodní čh a klimatičky čh jevu . Zavedl moderní ve -dečke termí ny jako napr . slovo jursky , ktere žna te ž filmu Jursky park.

7. září DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE

V tento den jsou v C R žpr í stupne -ny ver ejnosti pama tky – č eske

kulturní de dičtví , ktere be ž ne nejsou dostupne . Cí lem je hleda ní nas eho pu vodu v Evrope , ale i ve sve te . Na vs te vní či pama tek objeví nejen žají ma-va mí sta, ale take se dožví spoustu žají mavy čh ve čí , žu č astní se končertu a soute ž í . Sežnam pa-ma tek najdete na Mapa pama tek EHD.

22. září DEN BEZ AUT Dnes už si ž ivot bež auta nedoka ž eme ani pr edstavit: autem jedeme na na -kupy, na pra ždniny, do krouž ku. Au-tem ježdí me u plne vs ude a mož na i tam, kam byčhom mohli dojí t klidne pe s ky! Napadlo va s ne kdy, de ti, jak vs ečhna ta auta nič í svy mi vy fukovy mi plyny pr í rodu a take vždučh, ktery dy čha me? Z e ne? Tak první žamys lení mu ž ete prove st ve s kole nebo doma dne 22. ža r í , kdy se slaví Den bež aut!

17. září 1832 se narodil

MIROSLAV TYRŠ

Byl č esky m histo-rikem a profeso-rem. Z il ume ní m a sportem. Byl jední m že žakladatelu te ločvič ne -ho spolku Sokol Praž sky v roče 1862. První Vs esokolsky slet (setka ní Sokolu -sportovču ) se uskuteč nilo až v roče 1882. Tyrs usiloval o to, aby lide sportovali (mladí , star í , kluči, holky) a peč o-vali tak o sve te lo, dučha i ždraví .

5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRON

I

Pak už šlo vše jako po másle. Kněží ohlašovali svůj návrat do českých zemí, zbourané kostely jsem nechal opět postavit a k nim přidal pár nových. K mým nejlepším kouskům patří urči-tě kostel sv. Víta na pražském hradišti, kde se dnes nacházejí hrobky významných českých vladařů. Okolním panovníkům neuniklo, jak se mně a lidem v mém knížectví daří. A žárlivost byla opět na světě. Brzy mi začala přicházet psaní, která podávala zprávu o tom, že se chystá útok na mou zemi. Jednou z těchto zpráv byl také dopis od knížete Radislava, ve kterém stálo, že vyzývá mne a mé vojsko na souboj. Já jsem mu obratem odpověděl, že pokud k boji dojde, tak pouze mezi námi dvěma. Vždy jsem tvrdil, že násilí není tím správným řešením, a za tím jsem si také stál. Tolik patálie pro nic! No představte si, k souboji nakonec vůbec nedošlo. Když jsme už stáli proti sobě tváří v tvář, Radislav najednou prohlásil, že se vzdá-vá. Spatřil nad mou hlavou zářící kříž a po jeho boku dva anděly. „S tím se přeci bojovat ne-dá,“ řekl. A tak jsme se v míru rozloučili a odkráčeli každý do svého knížectví.

Tolik jsem se bál, že mi jednou kudlu do zad vrazí má matka, a on to nakonec byl můj bratr Boleslav. Ten mě pozval na své panství do Staré

Boleslavi, abychom spolu navštívili místní poutní slavnost. Ráno jsem si přivstal, abych stihnul mši. Cestou jsem potkal svého bratra, poděkoval mu za jeho pohostinnost a on? Udeřil mě mečem do hlavy. Protože jsem byl silnější, hravě jsem se ubránil. Bohužel jsem nepočítal s tím, že na mě nečíhal sám. Vzápětí se na mě slétla celá jeho družina, kterou jsem už přemoci nedokázal. A kde mě najdete dnes? Přeci ve své peněžence! No tak hledejte!

Svatý Václav

B yl jsem českým knížetem, prvním českým světcem vůbec a svědkem toho, jakou

neplechu dokáže nadělat nesvár mezi tchyní a její snachou. Jelikož jsem starý jako Metuza-lém, přesný den ani rok mého narození si nepamatuji. To podstatné ale vím. Jmenuji se Václav, byl jsem českým panovníkem, a to ne jen tak ledajakým.

Můj tatínek Vratislav I. byl knížetem českých zemí. Jeho manželka, moje maminka, se jmenovala Drahomíra a spo-lu vychovávali celkem sedm dětí. Já jsem byl synem nej-starším, a proto jsem už jako

dítě počítal s tím, že jednou budu mít to kní-žectví pod palcem já. Samozřejmě, abych mohl v dospělosti vládnout, musel jsem pilně studovat na hradišti, kterému se říkalo Budeč. Celé dny jsem čítával latinské i slovanské kni-hy a ve studiu náboženství mi pomáhala moje babička Ludmila. Když moje maminka viděla, jak moc mám svou babičku rád a jaký vliv na mě má, začala na Ludmilu žárlit. A u žárlení to bohužel neskončilo. V roce 921 zemřel můj tatínek a já se měl stát knížetem. No jo, ale protože jsem ještě nebyl plnoletý, ujala se prozatím vlády má matka. Panování ji však natolik zaměstnalo, že na výchovu svých dětí už jí čas nezbýval, a já jsem trávil stále víc a víc času se svojí babičkou. Žárlivost Drahomíry byla stále silnější a jedno-ho dne už to nevydržela. Nechala mou babič-ku zavraždit. Svědomí však na sebe nenechalo dlouho čekat. Drahomíra svého činu později litovala a jako omluvu nechala nad hrobem Ludmily vystavět kostel. V roce 925 jsem se konečně stal knížetem. No jakou spoušť po sobě matka zanechala! Vy-hnala kněze ze země, bourala kostely a to vše pouze ze žárlivosti ke své tchyni – křesťance Ludmile. Bál jsem se, že uchystá spiknutí i proti mně, svému vlastnímu synovi, a tak jsem ji raději vyhnal. Zdroje: wikipedia.cz, vira.cz, catholica.cz, abcsvatych.com

Pohádka o tom, jak chytrá a milující prin-

cezna přelstila samotného čerta se všemi

jeho kouzly.

Dva chudí vandrovníci Jiřík s Bořkem

šli světem, hledali práci a snažili se

vydělat trochu prostředků na své

skromné živobytí. Jak tak putovali,

u dobrých lidí se stavovali, s prací jim

pomáhali, za to nocleh, kus chleba

a pár peněz dostali. Když si trochu

odpočinuli a nabrali síly, rozloučili se

se svými dočasnými hospodáři a pu-

tovali zase dál tím širým světem, sbí-

rali zkušenosti, šetřili penízky a vesele

si zpívali.

Jednoho dne se

chlapci dostali až

do samotného krá-

lovství, kde panoval dobrý král Fran-

tišek. Tento hodný král měl krásnou,

milou dceru. Princezna se jmenovala

Lenka a byla nejen vyhlášenou krasa-

vicí, ale také sršela důvtipem, humo-

rem a inteligencí. Málokterý nápadník

žádající o její ruku, se jí mohl vtipem

a chytrostí vyrovnat. Tudíž byla prin-

cezna pořád svobodná a čekala na

toho pravého. Tedy nejenom čekala,

ale také pomáhala svému otci kralo-

vat, nepravosti v království napravo-

vala a spory mezi lidmi urovnávala.

A tak se lidem v jejich království žilo

dobře a spokojeně.

Mezitím se Bořek s Jiříkem dostali do

služby ke králi jako zahradníci a po-

mocníci a pilně pracovali za slušnou

mzdu. Jiřík jednou princeznu Lenku

potkal na zahradě při její procházce

POH

ÁDKA

/6

Na motivy pohádky Boženy Němcové

O chytré princezně

a okamžitě se do ní bezhlavě a až po

uši zamiloval. Milý chlapec se vzápětí

začal ukrutně soužit nenaplněnou lás-

kou, nejedl, nespal, trápil se. Rozhodl

se však, že princeznu a její srdce získá

za každou cenu. A to se mu následně

mohlo vyplnit. Rozhodl se totiž přivo-

lat čerta a požádat ho o pomoc. Z pekla

mu střelhbitě poslali jednoho zkušené-

ho a všemi mastmi mazaného čerta,

který mladíkovi přislíbil pomoc za to,

že se mu upíše vlastní krví a prodá mu

tak svou vlastní duši. Jiřík kupodivu

dlouho neváhal, čertovský úpis pode-

psal svou krví a čert z něj následně

udělal bohatého prince.

Takto proměněný Jiřík se vydal hned

do zámku a chtěl požádat krále o ruku

jeho spanilé dcery. Vzhledem k tomu,

že Lence se pohledný a skromně, ač

chytře působící „princ“ okamžitě zalí-

bil, princezna souhlasila s brzkou svat-

bou. Konaly se slavné a tři dny trvající

vdavky, které slavilo celé království.

Krásný mladý pár spolu začal žít

a později i kralovat mírumilovně

a spravedlivě poté, co starý král za pár

let zemřel. Mladí lidé spolu byli velice

šťastni, milovali se a postupně se jim

narodily tři děti.

Mezitím uplynulo skoro dvacet let od

Jiříkovy smlouvy s ďáb-

lem. Ani nynější král, ani

peklo však na tuto úmlu-

vu nezapomnělo. Jedné

noci se čert králi zjevil a

žádal jej o splnění své čás-

ti smlouvy. Jiřík však čer-

ta přemluvil, aby mu ne-

chal ještě tři dny s rodi-

nou. Vyslanec pekla bla-

hosklonně svolil

a dokonce mu nabídl, že mu může po

tři dny dát nějaký úkol, který když jako

čert nebude moci splnit, tak Jiříka ne-

chá jednou provždy být.

První den dal Jiřík čertovi za úkol, aby

odstranil obrovskou skálu stínící půlce

zámku ze zadní strany nádvoří. Ovše-

mže se to čertovi povedlo a do rána

skála byla tatam. Královně Lence, která

o čertovi nic nevěděla, to bylo poněkud

divné a rozhodla se tedy navrhnout

další zdánlivě nesplnitelný úkol. Přes

svého královského manžela ďáblovi

předala své přání, aby do rána měla

zahradu plnou krásných rudých kvě-

tin, po kterých již léta toužila, ale na

zahradě v hlubokém stínu se květinám

nikdy nedařilo. A ejhle, do rána voněla

celá zahrada a její okolí nádhernými,

do krvava zbarvenými květy. V ten

moment královna pochopila, že její

manžel má co do činění s peklem a že

mu teď hrozí ztráta nejen života, ale

hlavně vlastní duše. Již velmi utrápený

Jiřík své manželce vše přiznal a řekl jí,

že mu zbývá poslední noc s rodinou,

než ho čert navždy odnese do pekla,

kde bude pykat za své hříchy a pýchu.

Královna svého manžela velmi milova-

la, vážila si ho pro jeho dobré vlastnos-

ti a pro to, že byl dobrý

člověk, skvělý král a vý-

borný otec jejich dětí.

Rozhodla se tedy, že pře-

lstí samotné peklo i se

všemi čerty. V noci, když

se opět zjevil čert a sháněl

se po Jiříkovi, mu přetlu-

močila své přání. Nakáza-

la čertovi, aby jí z hlavy

vytrhl tři vlasy, ale tak

opatrně, aby ji to ani v nejmenším ne-

bolelo. To se čertovi pochopitelně ne-

povedlo a královna vyjekla ukrutnou

a hranou bolestí. Nicméně se rozhodla

čertíkovi odpustit a navrhla mu, aby

každý vlas udělal o celou polovinu

delší. A to byl úkol, na který byl i čert

krátký! Vlasy sice odnesl do pekla, aby

se tam poradil i s Luciferem, nicméně

úkol se jim nepodařilo splnit. Vládce

pekel záhy bolestně poznal, že se jeho

podřízený čert nechal pekelně napálit

obyčejnou a všemi mastmi mazanou

smrtelnicí. Musel tedy poslat čerta

s ostudou zpět na zemi k Jiříkovi, aby

mu vrátil úpis, a tak ho peklo nechalo

navždy na pokoji.

Láska, důvtip a chytrost tedy projed-

nou zvítězily nad samotným peklem

a jeho všemocnými kouzly. Jiřík své

moudré manželce Lence poděkoval za

záchranu života a sklonil se nad jejím

ostrovtipem.

Královský pár spokojeně žil až do smr-

ti a nadále spravedlivě panoval. Jiřík se

poučil z toho, že pýcha vždy předchází

pád, a že pokud se člověk upíše vlastní

krví peklu, musí očekávat následky.

7/ POH

ÁDKA

ZPÍV

ÁNKY

/8

Dělání

si můžete zazpívat i za doprovodu videa

9/ VOLN

OČASO

VKY

Říkanky

pro nejmenší krajánky

Z knihy Krtek a jeho svět. Text Jiří Žáček.

ZELENÁ

Když se tráva zazelená,

žabka skočí do tůně.

Protože se otužuje,

nekýchá a nestůně.

ČERVENÁ

Jahody se červenají –

už jsou sladké jako med.

Kamarádi, pojďte ke mně!

Zvu vás všecky na oběd!

Dračí křídla, tělo myší,

špatně vidí, dobře slyší.

Ve dne spí a v noci létá,

do vlasů prý rád se vplétá.

Za kadeřavou hlavičku

vytáhnu z nory lištičku.

Sáhni si, je hladká,

ukousni, je sladká.

Kdo je nejrychlejším

malířem?

Kdo umí bít a přece nemá

ruce?

Hádanky

Jazykolamy

Král spal. Vstal, vzal

vál, dal vál dál,

a spal dál.

Květo, kup poupě,

je to skvělá koupě.

Konec pranic pro nic

za nic.

Bylo-li by libo ryby?

Kdo vyleze na patro bez

žebříku?

(netopýr)

(mrkev)

(zrcadlo)

(srdce)

(jazyk)

Během své vlády navštívil němec-

ký císař a pruský král Vilém II. ně-

kolik evropských a východních ze-

mí. Jeho cesta začala v Istanbulu

v Osmanské říši dne 18. října 1898

a cílem návštěvy byl především

zájem o postavení Bagdádské že-

leznice, která mohla spojovat ně-

mecký

Berlín

s Perským

zálivem.

Tato že-

leznice

mohla

poskyt-

nout krátkou a rychlou cestu

z Evropy do Asie a převážet ně-

mecké zboží, vojsko a dělostřelec-

tvo. V té době si

Osmanská říše ne-

mohla dovolit ta-

kovouto železnici

postavit a sultán

Abdulhamid II. byl

sice vděčný za Vi-

KAM

S D

ĚTM

I V IS

TAN

BULU

/10

Než nadobro opustíme Koňské

náměstí a památky Hipodromu,

neměla by naší pozornosti ujít ma-

lá kašna umístěná na úplném za-

čátku Hipodromu. Nese název Cí-

sařská kašna (nebo Německá kaš-

na) a byla postavena na památku

2. výročí návštěvy německého cí-

saře Viléma II. v Istanbu-

lu v roce 1898.

Kašna byla postavena

v Německu a do Istanbu-

lu musela být převážena

kus po kusu. Císařská

kašna je postavena v neo-

byzantském stylu fontány

s osmibokou kupolí, osmi mramo-

rovými sloupy a zlatými mozaika-

mi v interiéru.

Císařská kašna

Vzpomínáte? Před prázdninami jsme si začali povídat o Hipodro-

mu. Teď se k němu ještě vrátíme, abychom vás seznámili s kaš-

nou císaře Viléma II.

janičářů v roce 1656 podstoupil

sultán Mehmet IV. povstalcům

několik úředníků jako rukojmí.

Rukojmí však byli ihned usmrceni

a pověšeni pro výstrahu na

platanu, který rostl na místě

dnešní Císařovy fontány. Povstání

janičářů trvalo celé 2 měsíce a bylo

potlačeno až státníkem

Boynuyarali Mehmet Pašou

(zvaným „Zraněný krk“), který po

tom, co se stal Velkým vezírem,

přejmenoval toto povstání na

Vak’a-i Vakvakiye. Platanový

strom dostal název „ Seçere-i

Vakvak“ (strom Vakvak) a podle

islámské pověry měl svůj původ

v pekle a namísto ovoce na něm

rostly lidské hlavy.

11/ KAM S D

ĚTMI V ISTAN

BULU

lémovu nabídku, ale na druhé

straně si nebyl jist německými mo-

tivy. Tajná služba sultána Abdul-

hamida II. žila v přesvědčení, že

němečtí archeologové v doprovodu

císaře Viléma II. jsou ve skuteč-

nosti geologové, kteří se snaží

zmapovat ropné bohatství Osman-

ské říše. Podle pozdějších zpráv

objevila tajná služba německou

zprávu, která říkala, že ropná pole

v Mosulu, severní Mezopotámii,

jsou bohatší než ta na Kavkaze.

Císařská kašna je také ovinuta za-

jímavou legendou. Je postavena

na místě, kde rostl strom (platan),

kterému se říkalo „strom

Vakvak“ (turecky: Vakvak ağacı)

nebo „Krvavý platan” (turecky:

Kanlı çınar). Během povstání

OM

ALO

VÁN

KA /

12

P O Č T I Š E S

E R Z Y R E F Ř

N K A A Ý B Ě N

Á C M V K H Ů M

L U K N Í Ž K A

G T E I K T U P

O W S Y J A K T

D U N A P E R O

1. Plaz

2. Orgán zraku

3. Druhý den v týdnu

4. Část těla, kterou používáme při chůzi

5. 10 + 10 =

6. Budova, kde se žáci učí

7. Opak ke slovu velký

13/ KŘÍŽOVKY

Jak se jinak říká školní tašce? Odpověď najdete v tajence:

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

OSMISMĚRKA

Vyhledej názvy osmi věcí, které nosíme ve školní tašce:

KRAJ

ÁNKO

VA K

NIH

OVN

A /

14

TIPY NA ČTENÍ Tři bratři napsal: Zdeněk Svěrák, ilustroval: Václav Šlajch Jsou tři pohádky, které by měl každý znát: O šípkové Růžence, O Červené Karkulce a O dvanácti měsíčkách. Kdo viděl film Tři bratři, ten si je touto knížkou připomene, a kdo ho neviděl, ten si je užije v nečekaném spojení.

Kosprd a Telecí napsala: Eva Papoušková, ilustrovala: Galina Miklínová Hlavní hrdina, malý Kosprd, rád chodí do tatínkovy dílny a pomáhá mu při výrobě vzducholodi. Jednoho dne se však rodiče rozhodnou, že jejich syn musí začít chodit do školky, a to se našemu Kosprdovi vůbec, ale vůbec nelíbí. Toto roz-hodnutí se mu příčí, a velmi hlasitě protestuje – už při samot-ném příchodu. Naštěstí hned první den ve školce potká báječ-

nou kamarádku s obrovskou fantazií, malou Telecí. Vtipné příběhy, které se mohou přihodit v kterékoliv mateřské školce, s nadsázkou popisují život před-školáků a jejich nápady, nad nimiž se dospělí nestačí divit.

Báječné letní experimenty s vodou napsal: Radek Chajda Jak proměnit zahradu a bazén v malou vědeckou laboratoř? S pomocí jednoduchých pomůcek si doslova na vlastní kůži ověříte, jak fungují některé přírodní zákonitosti a bezpochyby se při tom pobavíte. Vodotrysk, vodní mlýnek, kuličková drá-ha nebo torpédo z PET lahve? Staňte se na chvíli malým vědcem!

Pozorování v přírodě napsala: Martina Drijverová, ilustroval: V. Otčenášek Začtěte se do deníku kamarádů Ondřeje a Hanky, kteří po celý rok, týden po týdnu zaznamenávají vše, čeho si všimli na svých toulkách přírodou. Podívejte se, co všechno zjistili. V jejich de-níku narazíte na spoustu zajímavostí. Pořiďte si také velký sešit v tvrdých deskách bez linek, abyste do něj mohli kreslit, psát a vlepovat sušené rostliny a peříčka. Oba kamarádi vás budou na stránkách při zkoumání přírody inspirovat.

15/ KRAJÁNKO

VA KNIH

OVN

A

Jakub a Jáchym napsal: Jørgen Clevin, ilustrovala: Helena Zmatlíková Příběh o chlapečkovi Jakubovi a jeho slonovi Jáchymovi, který jde poprvé do školy. Je to vtipně řešené aktivní čtení, kdy rodiče nebo učitelé mohou rozvíjet znalosti i fantazii malých čtenářů. Děti se naučí odpovídat na otázku, kde bydlí, v kolik chodí spát a tak podobně.

Začarovaná třída napsala: Ivona Březinová, ilustroval: Jaromír F. Palme Třída 3. A byla nejdřív úplně obyčejná, stejná jako ostatní tří-dy na škole. Děti se učily, trošku vyrušovaly výklad paní učitel-ky, občas nedávaly pozor vůbec – jako je tomu všude. Až jed-nou přišli tři noví žáci, bratři Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník. S maminkou a tatínkem se zastavili ve městě, protože rodiče

byli kouzelníci a měli zde svá vystoupení. A jejich synové? Museli do školy, jak jinak. Od té chvíle se ve 3. A děly věci! V hodině kreslení ožily obrázky, tabule byla najednou bílá, takže se na ni bílou křídou nedalo nic napsat, učebna se proměnila v kluziště. Tohle všechno a ještě mnohem víc můžete s dětmi z 3. A prožít i vy.

Dvojčata v akci – Hořká vůně mandlí napsal: Vojtěch Steklač Andrea a Martin, hlavní hrdinové již šestidílné knižní série, jsou čtrnáctiletá dvojčata žijící na Starém Městě, která mají zajímavého koníčka – pátrání po pachatelích nekalých činů. Do jejich domu se přistěhovali detektivové na odpočinku Hugo a Kvído Lorencové, taky dvojčata. Společně obnovili Detektivní kancelář HUKLOR a luští jeden případ za druhým.

Pohádky brášky Králíka napsal: Pavel Šrut, ilustroval: Jindřich Čapek Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží vtipem, lstí a chytrostí. Chce být za každou cenu vítězem, a tak si často vymýšlí, chvástá se a vychloubá. Hrdinské historky vejtahy Králíka se možná nezakládají na pravdě, ale zato jsou velice vtipné.

ČTEN

Í NA

POKR

AČO

VÁN

Í /1

6

Strýc Juhi zrovna zavíral krámek,

pískal si a těšil se domů na večeři.

Teta Johanka, jeho žena, mu slíbila,

že udělá řízek s bramborovým salá-

tem, a to Juhi zbožňoval. Vtom si

všiml, že k němu celá udýchaná běží

ta japonská holčička, jak s ní kama-

rádí jeho neteř Eva. „Ahoj Kiko,

kampak tak letíš?“ zeptal se. Kiko

mu nerozuměla, ale začala mu

předvádět stejnou pantomimu, ja-

kou hrála odpoledne Eva. Ukazova-

la, že má přes sebe přehozenou

plachtu, a předváděla ducha. Pak

ukazovala na obrázek v kulatém

rámečku na stěně a nakonec smě-

rem k zámku. Strýc Juhi chodil často

do divadla, a tak hned pochopil, co

Kiko svou scénkou chce říct. „Jo ták,

ty potřebuješ poznat ducha, co má-

te na zámku! No to je jasné, že ti

ten obrázek půjčím, to víš že ano,

jen mi pak musíš toho ducha prin-

cezničky taky ukázat, na princezny

já si potrpím, ještě víc než na řízek

s bramborovým salátem…,“ bručel

si strýc Juhi pod nos jako nějaký

velikánský medvěd. Sundal ze stě-

ny malinkou podobenku v kulatém

rámečku a podával ji Kiko. „Dávej

mi na ten obrázek pozor!“ Kiko se

najednou zdálo, že strýčkovi Juhi-

mu rozumí, i když česky ještě neu-

mí. „Ano,“ řekla ale česky, protože

tohle slovíčko si dobře zapamato-

vala. „Tak se měj hezky, Kiko,

a hodně štěstí s duchy!“ smál se

strýc Juhi a rychle spěchal domů na

večeři, protože už měl opravdu

hlad. „Tak co, tati, jak to jde? Už je

to s tím králem lepší?“ ptala se Ki-

ko. „Ne, vůbec ne, je to čím dál

horší. Mám strach, že tak za dva

dny zbude v knize už jen bílá strán-

ka,“ smutně vrtěl svou holou hla-

vou ze strany na stranu tatínek, což

dělal, jen když už byl doopravdy

mrzutý. „Ale volala maminka! Říka-

la, že ti koupila nějaké speciální

papírky v argentinském papírnictví.

A že už brzy přijede. To je prima,

viď?“ usmál se konečně tatínek.

„To je paráda! Vážně? A proč jsi

mě nezavolal, když máma telefo-

Nap

sala

: M

arké

ta P

iláto

vá, n

akla

dat

els

tví M

ean

der

Část devátá Díl první

17/ ČTENÍ N

A POKRAČO

VÁNÍ

třeba nějaké

stránky…, po-

čkej, Kiko, no

ty jsi na to

kápla! Podí-

vej, některé

stránky jsou

tu vytržené!

A tady v téhle

knížce taky…

A v téhle, no

tady taky ně-

co chybí!“ Tatínek byl rozčilením

úplně bez sebe. Bylo mu jasné, že tu

něco nehraje. Někomu se Zrzavý

král pořádně znelíbil, a tak všechny

stránky, kde se o něm ve starých

knihách vyprávělo, vytrhal. Jsou fuč.

A co horšího…, teď se pravděpodob-

ně někdo snaží, aby se vytratil i ob-

rázek Zrzavého krále. „To je tedy ale

opravdový, jak bych to řekl, nejo-

pravdovější problém, Kiko, co bude-

me dělat?“ zeptal se tatínek. „Já

nevím jak ty, ale já si posvítím na

duchy,“ řekla Kiko docela jako něja-

ký detektiv. „Co to plácáš, prosím

tě, na jaké duchy, co je to za nesmy-

sl!“ „Nesmysl to možná je. Musíme

ale přece zkusit všechno, aby se ti

ten povedený král neztratil z obráz-

ku. A taky musíme zjistit, jak se do-

staly moje hvězdičky do knihovny!“

řekla Kiko.

novala?“ durdila

se Kiko. „Jak

jsem tě mohl

zavolat, když jsi

nikde nebyla.

Pořád někde

lítáš, vůbec na

zámku nejsi,

a tak se nediv,

že jsi maminku

propásla!“ zlobil

se naoko tatí-

nek, který se ve skutečnosti vůbec

zlobit neuměl, a už vůbec ne na Kiko.

Po večeři se pak ve svém pokoji za-

hloubal do starých zaprášených knih

psaných latinsky – naskládal jich na

koberec celou horu a sedl si dopro-

střed. Úplně se v nich ztrácel, jako

v nějaké knižní pevnosti. „Co to děláš,

tati?“ zeptala se Kiko. „Snažím se na-

jít nějakou další zmínku o Zrzavém

králi, ale nikde nic. Jako by byl jeho

život popsaný jen v jediné knize. Je to

trochu divné, vládl přece docela dlou-

ho a vyhrál spoustu bitev nad Turky.

A je o něm zmínka jen v té jedné kni-

ze a ještě ke všemu se mi ztrácí z ob-

rázku,“ láteřil tatínek a listoval v jed-

né knížce za druhou, ale pořád ne-

mohl nic najít. „A nemohl ty zmínky

o něm někdo vymazat? Jako gumou

nebo zmizíkem?“ napadlo Kiko. „No

vidíš, to máš pravdu, možná ne zrov-

na gumou nebo zmizíkem, ale prostě

Pokračování příště

Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.

Jak se domino hraje?

1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku.

2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe.

3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.

4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všech-

ny své kartičky.

Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.

HRÁ

TKY

S ČE

ŠTIN

OU

/18

svač ina pastelky

tabule tr í da

laviče s kola

uč itelka ž a k

pena l

aktovka

19/ HRÁTKY S ČEŠTIN

OU

kruž í tko

kr í da

ž idle

nu ž ky

ses it

pí smena

pero

praví tko

uč ebniče

guma

or eža va tko

(s kraba tko)

s te teč

tuž ka

č í sla

Sto roku v sachte zil, mlcel jsem,

sto roku kopal jsem uhli,

za sto let v rameni bezmasem

svaly mi v zelezo ztuhly...

Toto jsou slavné verše, jimiž začíná báseň Ostrava českého básníka Petra Bezruče. Právě šachty (to jsou podzemní chodby, kte-ré tvoří důl, z nějž horníci dobývají uhlí, že-leznou rudu nebo nějakou jinou surovinu), spolu s uhlím a železem jsou věci, které kaž-dého napadnou jako první, když se řekne Ostrava. Dnes je Ostrava, sídlo Moravskoslezského kraje, třetí největší město v České republice (po Praze a Brně) a vděčí za to právě objeve-ní ložisek černého uhlí, které mu v 18. století přineslo obrovský rozmach: za prací se při-stěhovala spousta nových lidí, stavěly se nové domy, později i železáren-ské továrny, menší části se spo-jovaly v jedno veliké město, které stále rostlo. Dlouhých 200 let fárali horníci do uhelných dolů. Byla to vždy práce velice namáhavá, zdraví škodlivá a zejména ve svých počátcích často i životu nebezpečná. Těžbě uhlí sice už před 20 lety odzvonilo, ale v Dole Anselm, který se nachá-zí u ostravského vrchu Landek, dnes najdete největší hornické muzeum u nás – můžete zde sfarat dolů do hloubky v původní těžní kleci a presvedcit se, v jak drsnych podmın-

kach havıri pracovali, nebo si rovnou vyzkouset nekteré činnosti a také některá důlní zarızenı. Vrch Landek je proslavený ještě z dalšího důvodu: na jeho vrchu měli tábořiště lovci mamutů už před 25 tisíci lety, tedy v době kamenné (právě různé druhy kamene používali tehdejší pravěcí lidé na výrobu velmi jednoduchých nástrojů), což dokládají mnohé archeologické nálezy. Ten nejslavněj-ší je torzo ženské postavy vyřezané z krevelu (to je červenohnědý kámen), které dostalo název podle místa nálezu: Petřkovická Venu-še. Archeologové také našli důkazy o tom, že tehdejší pravěcí lidé už používali nalezené uhlí jako palivo – jde o první doložené použití černého uhlí na světě! V Ostravě můžete také navštívit Slezsko-ostravský hrad, nedávno nově opravený, ale

postavený už ve středověku na ochranu stez-ky, po níž putovali obchodníci s vzácným jantarem od jihu Středozemního moře až k severu Baltského moře. Určitě také vyjeďte rychlovýtahem na 85 metrů vysokou radniční věž. Uvidíte Os-travu jako na dlani a za hezkého počasí do-hlédnete až na krásná pohoří Beskyd a Jese-níků či do nedalekého sousedního Polska!

ČESK

Ý ZE

MĚP

IS /

20

Aşure uvařil poprvé Noe, ten, co na radu Pána Boha postavil loď a díky ní za-

chránil vyvolené před potopou, která měla zaplavit svět jako trest za to, jak na sebe byli lidé zlí. Poté, co Noe a jeho společnost připluli na pevninu, dali doku-py jídlo, které zbylo, a udělali z něj jeden pokrm. A tak vzniklo aşure.

POSTUP

1. Všechny sypké suroviny dejte do

hrnce, zalijte dostatečným množ-

stvím vody a nechte je, ať ji vstře-

bají přes noc.

2. Druhý den všechno uvaříme do

měkka, přidáme cukr a ještě chvíli

povaříme, asi dvě až tři minuty.

3. Nakonec aşure dáme do misti-

ček, ozdobíme a rozdáváme.

1 kg pšenice 2 hrnky

cizrny 2 hrnky

fazolí sušené ovoce

(meruňky, jablka, švestky,...) 2,5 hrnku hrozinek 7 lžic cukru 5 lžic rýže 2 hrnky mléka voda

Na ozdobu můžeme použít tře-ba semínka z granátového jabl-ka, ořechy, skořici, fíky nebo pistácie.

Milí kuchaři, milé kuchařky, chopte se svých

vařeček, oblečte si zástěry, je tu další díl

Krajánkovy kuchařské rubriky!

Dnes si uvaříme puding podle tureckého

receptu, ale nebude to puding obyčejný, jde totiž o nejstarší

dezert na světě!

Zajímavosti:

Vaří se vždy desátý den prvního měsíce islámského kalendáře

Arabsky se aşure řekne ashara, což znamená „desátý“

Rozdává se sousedům a rodině, protože jde o symbol bohatství, lásky, sdílení a společného života

A jak na něj? Neexistuje žádný univerzální recept, každopádně je potřeba velká spousta surovin, stejně jako tenkrát na lodi! My přinášíme zjednodušený recept, abyste s tím neměli tolik práce.

Děti, pokud budete dodržovat následující množství, budete mít pudingu plný hrnec, chcete-li jenom ochutnat, omezte množství na polovinu.

21/ PUTO

VÁNÍ ZA CH

UTĚM

I

Afiyet olsun!

Prázdniny jsou u konce, škola volá. Během školního roku mnohem čas-

těji používáme psací potřeby: propisky, pastelky a tužky. Psaní, kreslení

a rýsování je zábava, ale když si tužku ještě bláznivě ozdobíme, bude

zábava o to větší.

Dnešní návod je velmi jednoduchý, ale při výrobě bláznivé ozdoby bude

potřeba pomoc rodičů. Naučíme se totiž pracovat s tavnou lepicí pistolí!

Bláznivá ozdoba na tužku

KRAJ

ÁNKO

VO T

VOŘE

NÍ

/22

BUDEME POTŘEBOVAT

tužku

kousek umělé kožešiny s dlouhým

vlasem (dá se koupit v obchodech

s metráží nebo s kreativními

potřebami)

tavnou lepicí pistoli

malá plastová očička

Nejdříve ustřihneme kousek

umělé kožešiny veliký asi 7,5 cm

na délku a 5,5 cm na šířku. Dáme

pozor, abychom při stříhání ob-

délníku nezkrátili omylem kožeši-

nové vlasy. Stačí si před stříhá-

ním kožešinu uhladit nebo učesat

opačným směrem - uděláme si

tak „pěšinku“ a pak stříháme

pouze podkladový materiál a ni-

koli samotné vlasy. Při stříhání

delší strany obdélníku už kožeši-

nu česat ne-

musíme,

protože

stříháme

„po srsti“.

23/ KRAJÁNKO

VO TVO

ŘENÍ

TIP: Nejlepší a největší „vlasy“ získáme tak, že je nejdříve krásně

uhladíme a následně tužku vezmeme mezi dlaně a rychle ji roztočíme.

Obrátíme kožešinový obdélník

rubovou stranou vzhůru a kolem

levého, spodního a části pravého

okraje naneseme tavnou pistolí

lepidlo tak, jak vidíme na obrázku.

Potom přiložíme konec tužky k pravému

okraji a zavineme jej zprava doleva do kožeši-

ny. Kožešinu pevně přitlačíme k tužce, aby ne-

byl vidět spoj.

Nakonec pomocí tavné pistole přilepíme

očka. A zábava může začít!

DĚTSKÉ

CENTRUM podzim 2015

20. září 11. říjen

Čtení pro děti s podzimním workshopem

Čtvrtá krajanská drakiáda

8. listopad 6. prosinec

Čtení pro děti s workshopem

Lidské tělo

Mikulášská besídka s vánočním

workshopem

Léto a prázdniny pomalu končí a my vás co

nejsrdečněji zveme k účasti na podzimních

schůzkách krajanského Dětského centra.

Co jsme si pro vás připravili? Každý měsíc se

můžete těšit na jedno tematické setkání.