Upload
keala
View
82
Download
0
Embed Size (px)
DESCRIPTION
KREVNÍ OBĚH. Součásti krevního oběhu. srdce, které stahy zajišťuje proudění krve uzavřeným systémem cév uzavřený systém cév, jimiž krev v těle proudí. SRDCE (COR, KARDIA). nepárový, dutý orgán, uložený v dutině hrudní mezi pravou a levou plící za hrudní kostí - PowerPoint PPT Presentation
Citation preview
Součásti krevního oběhu srdce, které stahy zajišťuje proudění krve
uzavřeným systémem cév uzavřený systém cév, jimiž krev v těle proudí
SRDCE (COR, KARDIA) nepárový, dutý orgán, uložený v dutině hrudní
mezi pravou a levou plící za hrudní kostí v dospělosti má tvar kužele, jehož širší báze je
obrácena vpravo, nahoru a dozadu; užší zaoblený hrot směřuje doleva, dolů a dopředu
povrch srdce kryje vazivový list – epikard, který podél cév vstupujících a vystupujících ze srdce přechází v zevní vazivový obal – perikard
mezi epikardem a perikardem je štěrbinovitý prostor s malým množstvím tekutiny – usnadňuje pohyby srdce
střední vrstvou srdeční stěny je srdeční svalovina - myokard
Stavba srdce srdce novorozence váží asi 20 – 25g, u dospělého
člověka 250 – 330g má čtyři dutiny – dvě síně a dvě komory svislou svalovou přepážkou je rozděleno na pravou
a levou část, dutiny obou částí jsou vystlány vazivovou nitroblánou srdeční – endokardem, který vytváří v síňokomorových otvorech chlopně cípaté, které oddělují síně od komor
mezi pravou síní a komorou je trojcípá chlopeň, mezi levou síní a levou komorou je dvojcípá chlopeň
chlopně usměrňují průtok krve jedním směrem
Stavba srdce do srdce vstupují velké žíly a ze srdce vystupují
velké tepny do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla,
která přivádí odkysličenou krev z tkání a orgánů těla
z pravé komory vychází plicní kmen, na jeho začátku je poloměsíčitá chlopeň zabraňující zpětnému toku krve z tepny do pravé komory
z plic se vrací okysličená krev čtyřmi plicními žilami do levé síně a z levé komory vystupuje nejsilnější tepna v lidském těle – srdečnice (aorta) – na jejím začátku je poloměsíčitá chlopeň
Srdeční svalovina je zvláštní druh příčně pruhované svaloviny svalová vlákna jsou spojena příčnými můstky, které
dovolují, aby vzruch přecházel i na sousední úseky svaloviny (tzn. velké úseky se stahují jako celek)
svalovina komor je několikanásobně silnější než svalovina síní
má dvě základní vlastnosti – dráždivost a stažlivost dráždivost je schopnost srdečního svalu se na
vhodný podnět zkrátit smrštění (kontrakce) srdečního svalu vede ke
zmenšení objemu dutiny síně nebo komory a k vypuzení krve; stahu myokardu říkáme systola, opakem systoly je diastola
Výživa srdce srdce potřebuje pravidelný a dostatečný přívod kyslíku
a živných látek a odvádění zplodin metabolismu myokard je velmi citlivý na nedostatek kyslíku výživa je uskutečňována krví, přiváděnou koronárními
(věnčitými) tepnami, které jsou prvními větvemi aorty větví se na četné vlásečnice, které bohatě prostupují
srdce ucpání některé z nich způsobí odumření příslušné
oblasti srdeční svaloviny (infarkt), po zhojení vznikne vazivová jizva
ze srdeční svaloviny je krev odváděna srdečními žilami
Činnost srdce funkcí srdce je udržovat cirkulaci krve v cévách,
srdce pracuje jako pumpa základem jeho rytmické činnosti je střídání
stahu (systoly) a ochabnutí (diastoly) myokardu jeden cyklus srdeční činnosti, tj. postupné
naplnění dutin a vypuzení objemu se nazývá srdeční revoluce
základní podmínkou průběhu srdeční revoluce je přesná časová návaznost systol a diastol a správná funkce chlopňového aparátu
každá srdeční revoluce má tři fáze, které se rytmicky opakují
Etapy srdeční revoluce 1. systola síní
nastává po naplnění síní jsou otevřeny cípaté chlopně a krev se přesouvá do komor,
ve kterých se zvyšuje tlak končí tehdy, když tlak v komorách převýší tlak v síních a
uzavřou se cípaté chlopně 2. systola komor (v síních nastává diastola)
přichází po dokončení systoly síní cípaté chlopně jsou již zavřeny a poloměsíčité jsou ještě
stále uzavřeny, protože tlak v LK je menší než v aortě a tlak v PK je nižší než v a. pulmonalis
vzruch přechází ze síní na komory, v komorách tlak vzrůstá, otvírají se poloměsíčité chlopně
dochází k vypuzování krve z komor do velkých cév, tím tlak v komorách postupně klesá a v daných cévách stoupá, uzavírají se poloměsíčité chlopně
Etapy srdeční revoluce 3. diastola komor
cípaté i poloměsíčité chlopně jsou uzavřeny, klesá tlak v komorách a jakmile je nižší než tlak v síních, otvírají se cípaté chlopně a celý cyklus se opakuje (začíná systola síní)
4. diastola síní dochází k ní v průběhu systoly komor poklesem tlaku v síních se vytváří sací síla,
která nasává krev z dutých žil do PS a zároveň se plní z plicních žil i LS
Tepový a minutový srdeční objem tepový srdeční objem (systolický)
množství krve vypuzené jednou srdeční systolou do aorty a do a. pulmonalis
toto množství je u nezatíženého organismu asi 70 ml toto množství se zvyšuje při zátěži
minutový srdeční objem množství krve vypuzené za 1 minutu, je to srdeční
frekvence násobená tepovým srdečním objemem minutový srdeční výdej je asi 5 litrů jeho hodnota je závislá na počtu tepů tachykardie – zrychlení srdeční činnosti bradykardie – zpomalení srdeční činnosti
Tepová (srdeční)frekvence je počet srdečních stahů za minutu její velkost je závislá na věku, tělesné práci a
podmínkách zevního a vnitřního prostředí u novorozence je tepová frekvence 120 – 140
tepů za minutu, dále pak klesá až do dospělosti, kdy se pohybuje kolem 70 tepů za minutu
nejnižších hodnot dosahuje při spánku při tělesné práci stoupají nároky na zásobení
kyslíkem a tepová frekvence se zrychluje až na 180 – 200 tepů za minutu
tepovou frekvenci zvyšují emoce, radost, strach, úzkost, napětí, hluk, horečka
Řízení srdeční činnosti činnost srdce je řízena automaticky a rytmicky
impulsy, které vznikají přímo v srdci funkci vytvářet tyto impulsy a rozvádět vzruchy srdeční
svalovinou vykonává převodní srdeční systém anatomicky se skládá ze sinoatriálního uzlíku a ze
síňokomorového svazku s jeho raménky a vlákny sinoatriální uzlík leží ve stěně pravé síně při ústí HDŽ
do pravé síně – vznikají v něm vzruchy, které způsobují rytmické smršťování obou síní
atrioventrikulární uzlík leží na rozhraní pravé síně a komory – jeho činnost je podřízena sinoatriálnímu uzlíku
z atrioventrikulárního uzlu začíná síňokomorový svazek (Hisův svazek), který se v mezikomorové přepážce dělí na pravé a levé raménko, která končí v myokardu obou komor sítí Purkyňových vláken – vzruchy, které po nich přijdou vyvolávají smrštění komor
Řízení srdeční činnosti převodní srdeční systém zajišťuje, že nejdříve
dojde ke smrštění síní a pak teprve následuje smrštění komor
srdce je inervováno také vlákny vegetativních nervů, které jen regulují rychlost srdeční činnosti (sympatikus ji zrychluje a parasympatikus zpomaluje)
nadřazená řídící centra jsou v prodloužené míše srdeční činnost je též pod vlivem emocí a pod
vlivem nejvyšších oblastí CNS – mozkové kůry na činnost srdce působí také různé látky – hormon
dřeně nadledvin (adrenalin) a hormon štítné žlázy (tyroxin)
Zevní projevy srdeční činnosti změna tvaru a objemu srdce – rtg., ultrazvuk, CT údery srdečního hrotu – hmatné v 5. mezižebří vlevo srdeční ozvy – vyšetřují se poslechem
systolická – zvuk vznikající stahem srdečního svalstva a uzavřením cípatých chlopní; tišší a hlubší
diastolická – zvuk vznikající uzavřením poloměsíčitých chlopní a chvěním stěny aorty; ostřejší a vyšší
změny elektrických potenciálů – EKG = záznam elektrické aktivity srdečního svalu, snímá se z povrchu těla pomocí svodů
tep – zjišťuje se na vřetenní tepně na zápěstí, počet tepů odpovídá tepové frekvenci
CÉVY cévní systém je tvořen na principu uzavřených trubic tvoří jej tyto cévy:
tepny (arterie) žíly (vény) vlásečnice (kapiláry)
základní schéma cévního řečiště: arterie atrerioly kapiláry venuly vény
cévní řečiště se směrem od srdce větví na stále užší tepny, nejužší jsou vlásečnice, které na tepenné straně přecházejí plynule ve vlásečnice žilní části oběhu a ty se směrem k srdci spojují ve stále silnější žíly
Stavba cév vnitřní vrstva – složená z plochých endotelových buněk,
zajišťuje hladký a nesmáčivý povrch cév střední vrstva – tvořena hladkou svalovinou, umožňuje
změnu průsvitu cév, regulaci krevního tlaku a dodává stěně pružnost
vnější vrstva – tvořena vazivem, ve kterém jsou elastická vlákna zvyšující pružnost cévní stěny a také zde probíhají nervy pro hladkou svalovinu cév
jednotlivé typy cév se liší tím, že mají některou z vrstev více či méně vyvinutou: tepny a žíly mají diferencovány všechny tři vrstvy, je žíly jsou
méně pružné na některých místech tvoří endotelová vrstva uvnitř žil
chlopně, které zabraňují zpětnému toku krve kapiláry mají redukovanou zevní a střední vrstvu, jsou
tvořeny pouze endotelem, jsou hlavní funkční částí krevního oběhu
Krevní tlak je tlak proudící krve na stěnu arterie závisí na:
výkonu srdce – zvýší-li se výkon srdce, stoupá i tlak krve odporu cévního řečiště, tj. průsvitu cév a jejich pružnosti
– při stahu cév tlak stoupá, rozšířením cév tlak klesá množství cirkulující krve – zmenšení objemu vede k
poklesu TK v průběhu srdeční revoluce tlak kolísá od maxima při
srdeční systole k minimu v diastolické fázi měří se auskultační metodou na pažní tepně a
zapisuje se do zlomku: tlak systolický (maximální) – tlak krve v cévách v
průběhu systoly, závisí na výkonu srdce tlak diastolický (minimální) – tlak krve v cévách v
průběhu diastoly, závisí na odporu periferních cév
Krevní tlak fyziologické hodnoty u dospělého člověka:
120/80 mmHg mění se v průběhu života, s přibývajícím
věkem stoupá hypertenze – zvýšení tlaku nad 140/90
mmHg hypotenze - pokles tlaku pod fyziologické
hodnoty
Uspořádání cévního systému velký (tělní, periferní) – začíná z LK aortou a končí
HDŽ a DDŽ malý (plicní) – začíná z PK plicním kmenem a končí v
LS plicními žilami, je kratší než velký oběh; v tepnách malého oběhu proudí krev odkysličená, žíly vedou krev okysličenou
obě části spojuje srdce krev vypuzovaná z LK je rozváděna tepnami do všech
oblastí těla, po průchodu vlásečnicemi se sbírá do žil a vrací se dutými žilami do PS, odtud vtéká do PK a z ní je vypuzována do plicního kmene, po průtoku plicními vlásečnicemi jde plicními žilami do LS
Velký oběh – aorta (srdečnice) nejmohutnější tepna lidského těla ze srdce směřuje vzhůru - vzestupná aorta, za
rukojetí hrudní kosti se otáčí zepředu zprava směrem dozadu doleva jako oblouk aorty a sestupuje podél páteře – sestupná aorta, prochází bránicí a tím je rozdělena na oddíl hrudní – hrudní aorta a oddíl břišní – břišní aorta
ze vzestupné aorty vystupují dvě tepny věnčité z oblouku aorty vychází kmen hlavopažní, levá
společná krkavice a levá tepna podkličková
Velký oběh – aorta (srdečnice) kmen hlavopažní se větví na pravou společnou
krkavici a pravou tepnu podkličkovou krkavice vedou krev do hlavy a vyživují orgány krku,
obličejové části hlavy a mozek tepny podkličkové vstupují do horních končetin
hrudní aorta vysílá tepny mezižeberní pro výživu hrudní stěny a tepny pro orgány dutiny hrudní
břišní aorta má větve párové a nepárové párové větve vedou do svaloviny bránice a do stěn
dutiny břišní, dále k párovým orgánům dutiny břišní (ledviny, nadledviny, pohlavní žlázy)
nepárovými větvemi jsou zásobovány nepárové orgány (játra, žaludek, slinivka, střeva)
rozvětvením břišní aorty vzniká pravá a levá společná tepna kyčelní
Velký oběh – horní a dolní dutá žíla podél páteře vpravo probíhá dolní dutá žíla,
která vzniká spojením dvou žil kyčelních ve výši 4. bederního obratle a odvádí krev z dolních končetin, pánve a z dutiny břišní; prostupuje bránicí a ústí do pravé srdeční síně
spolu s ní sem přichází i horní dutá žíla, která vzniká soutokem dvou žil hlavopažních (každá z nich vzniká spojením žíly hrdelní vnitřní a žíly pdkličkové)
sbírá krev z hlavy, krku, horních končetin a ze stěn hrudníku
Velký oběh – oběh vrátnicový začíná i končí kapilární sítí vlásečnice rozvětvené ve stěně žaludku, střev a
slezině odvádějí krev do žil, které se za hlavou slinivky spojují ve vrátnicovou žílu
vrátnicová žíla – zanořuje se do jater a zde se větví, vlásečnice vstupují do jaterních lalůčků a jaterním buňkám odevzdávají látky vstřebané v nepárových orgánech dutiny břišní
ve velkém oběhu proudí tepnami krev nasycená kyslíkem – jasně červená, vystřikuje; žilami velkého oběhu proudí krev chudá kyslíkem – temně červená, plynule vytéká
Malý oběh začíná z PK plicní tepnou a končí v LS plicními
žilami plicní tepny se zanořují do pravé a levé plíce, v
plicích se dále větví na tenčí tepénky a vlásečnice, které obklopují plicní sklípky
stěnami vlásečnic a plicních sklípků prochází oxid uhličitý z krve do plic a kyslík z plic do krve
žilní část malého oběhu vytvářejí čtyři plicní žíly, které vedou krev nasycenou kyslíkem do LS