Embed Size (px)
Citation preview
Univerzita Palackého v Olomouci
Přírodovědecká fakulta
Katedra rozvojových studií
Petra KVÍTKOVÁ
MALÉ OSTROVNÍ ROZVOJOVÉ STÁTY (SIDS)
– PROBLÉMY A PERSPEKTIVY ROZVOJE
Diplomová práce
Vedoucí práce: RNDr. Miloš FŇUKAL, Ph.D.
Olomouc 2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a veškeré použité prameny jsem
uvedla v seznamu literatury.
Děkuji RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D. za cenné rady, vstřícný přístup a odborné vedení mé
diplomové práce.
Přerov, 5. května 2008 …………………………… podpis
Vysoká škola: Univerzita Palackého Fakulta: Přírodovědecká Katedra: Geografie Školní rok: 2006/07
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
student
Petra KVÍTKOVÁ
obor
Mezinárodní rozvojová studia
Název práce:
Malé ostrovní rozvojové státy (SIDS) – problémy a p erspektivy rozvoje Small Island Developing States (SIDS) – problems an d perspectives of development
Zásady pro vypracování: Cílem diplomové práce je komplexní charakteristika skupiny rozvojových zemí označovaných jako SIDS (Small Island Developing States) zaměřená na problémy a perspektivy jejich rozvoje.
Struktura práce: 1. Úvod 2. Cíle práce 3. Kritický přehled literatury 4. Vysvětlení pojmu Small Island Developing States, postižení společných znaků a vnitřních
heterogenit skupiny 5. Problematika „malé velikosti“ (smallness) a „zranitelnosti“ (vulnerability) malých ostrovních států
5.1. Obecné znaky 5.2. hospodářství SIDS, specifika ekonomických vazeb s vyspělými zeměmi (preferenční režimy) 5.3. environmentální problémy SIDS, dopady klimatických změn 5.4. problém zdrojů (voda, energie) 5.5. turismus a SIDS
6. Závěry – problémy a perspektivy rozvoje SIDS 7. Shrnutí (v angličtině) 8. Seznam literatury, případné přílohy Diplomová práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: vytvoření výběrové bibliografie k tématu (únor 2007), rešerše literárních pramenů (červen 2007), analytická část práce (léto 2007), zpracování výsledků, kartografická prezentace (podzim a zima 2007), formulace závěrů (únor 2008), odevzdání DP (květen 2008).
Rozsah grafických prací: grafy a mapy v textu práce Rozsah pr ůvodní zprávy: 20 000 slov základního textu + práce včetně všech příloh v elektronické podobě Seznam odborné literatury: Internetové stránky Small Island Developing States Network – www.sidsnet.org Internetové stránky organizace Alliance of Small Island States – www.sidsnet.org/aosis Small Island Developing States Agriculture Production and Trade, Preferences and Policy. Rome:
Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2005. Dostupné na: http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm
Special ministerial event on food security and sustainable development in small island developing states. Food and Agriculture Organization of the United Nations, 18 November 2005. Dostupné na: ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/meeting/010/j6222e.pdf
Surviving Climate Change in Small Islands – A guidebook (October 2005).UK, Norwich Tyndal Centre For Climate Research.Dostupné na: http://www.tyndall.ac.uk/publications/surviving.pdf
Activities of FAO in support of Least Developed countries, land-locked developing countries and small island developing states. Rome, Italy: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 23-28 June 2003. Dostupné na: http://www.fao.org/DOCREP/MEETING/006/Y9308E.HTM Small States. Dostupné na: http://wbln0018.worldbank.org/html/smallstates.nsf?OpenDatabase Round Table on water for agriculture in Africa, the Near East and the Small island developing states.
Food and Agriculture Organization of the United Nations. 22 November 2005. Dostupné na: ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/meeting/009/j6502e.pdf
Special Ministerial Event on Food Security and Sustainable Development in Small Island Developing States. FAO, 18 November 2005. Dostupné : ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/meeting/009/j6249e.pdf
Forest and forestry in small island developing states.Dostupné na: http://www.fao.org/forestry/foris/webview/forestry2/index.jsp?siteId=1660&langId=1
BRIGUGLIO, Lino.Small Island Developing States and their Economic Vulnerabilities.Dostupné z: http://www.fao.org/sids/links_en.asp Island Web Site. http://islands.unep.ch/ United Division for Sustainable development - SIDS http://www.un.org/esa/sustdev/sids/sids.htm ASHE, W.J.: Tourism investment as a tool for development and poverty reduction: The experience in Small Island Developing States,September 2005.Dostupné na: http://www.sidsnet.org/docshare/tourism/20051012163606_tourism-investment-and-SIDS_Ashe.pdf Vedoucí diplomové práce: Miloš Fňukal Datum zadání diplomové práce: 15. 11. 2006 Termín odevzdání diplomové práce: ne dříve než 17 měsíců od zadání
vedoucí katedry vedoucí diplomové práce
Obsah 1. Úvod .................................................................................................................................... 9 2. Cíle práce ......................................................................................................................... 10 3. Kritický p řehled literatury ............................................................................................. 11 4. Vymezení malých ostrovních rozvojových států a rozbor jejich charakteristických
znaků ................................................................................................................................. 12 5. Problematika „malé velikosti“ (smallness) a „zranitelnosti“ (vulnerability) malých
ostrovních států ............................................................................................................... 23 5.1.1. Malá velikost a ekonomická rizika .................................................................. 24 5.1.2. Ostrovní faktor a zranitelnost .......................................................................... 25 5.1.3. Náchylnost k přírodním pohromám ................................................................. 26
6. Hospodářství SIDS a vazby s vyspělými zeměmi ......................................................... 27 6.1. Zemědělství a obchod se zemědělskými komoditami ................................................ 29 6.2. SIDS a otázka potravinové bezpečnosti ..................................................................... 36 6.3. Preferenční obchodní režimy ..................................................................................... 37
6.3.1. Fungování obchodních preferencí ................................................................... 37 6.3.2. Všeobecný systém preferencí (GSP) ................................................................ 37 6.3.3. Iniciativa Vše kromě zbraní a SIDS ................................................................ 38 6.3.4. Preferenční režim mezi EU a ACP .................................................................. 39 6.3.5. Jihopacifická dohody o obchodu a ekonomické spolupráci ............................ 43 6.3.6. Dohoda o ekonomickém oživení Karibské pánve ........................................... 44 6.3.7. Zákon o africkém růstu a příležitostech ........................................................... 45 6.3.8. Budoucnost preferenčních režimů ................................................................... 46 6.3.9. Integrační snahy malých ostrovních rozvojových států ................................... 48
7. Environmentální problémy SIDS, dopady klimatických změn .................................. 56 7.1. Přírodní rizika na ostrovech ....................................................................................... 56 7.2. Dopady klimatických změn na SIDS ......................................................................... 57 7.3. Náhlé extrémní události ............................................................................................. 59 7.4. Pozvolné změny ......................................................................................................... 61 7.5. Dopady klimatických změn na obyvatele SIDS ......................................................... 63 7.6. Adaptace na klimatické změny .................................................................................. 64 7.7. Regionální iniciativy na poli klimatických změn ....................................................... 69 7.8. Modelování budoucího vývoje ................................................................................... 71 7.9. Další environmentální problémy SIDS ...................................................................... 72
7.9.1. Ohrožování korálových útesů .......................................................................... 72 7.9.2. Mangrovové porosty ........................................................................................ 73 7.9.3. Biodiverzita ..................................................................................................... 74 7.9.4. Eroze pobřeží ................................................................................................... 76
8. Problém zdrojů (voda, energie) ...................................................................................... 82 8.1. Vodní zdroje ............................................................................................................... 82 8.2. Energie ....................................................................................................................... 83
9. Turismus a SIDS .............................................................................................................. 89 9.1. Faktory ovlivňující cestovní ruch SIDS ..................................................................... 90 9.2. Oblasti s vysokou koncentrací cestovního ruchu .......................................................92
Závěr ....................................................................................................................................... 98 Shrnutí.................................................................................................................................. 100 Použité zdroje ...................................................................................................................... 102
Seznam použitých zkratek ACP African, Caribbean and Pacific Group of States
Uskupení zemí Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří
AGOA African Growth and Opportunity Act
Zákon o africkém růstu a příležitostech
AOSIS Alliance of Small Island States
Aliance malých ostrovních států
BpoA Barbados Programme of Action
Barbadosský akční program
CARICOM Caribbean Community
Karibské společenství
CARIFORUM Caribbean Forum
Karibské fórum
CBERA The Caribbean Basin Economic Recovery Act
Dohoda o ekonomickém oživení Karibské pánve
CPLP Comunidade dos países de Lingea Portuguesa
Společenství portugalojazyčných států
EBA Everything But Arms
Iniciativa Vše kromě zbraní
EPA Economic Partnership Agreements
Dohody o ekonomickém partnerství
EU European Union
Evropská unie
FAO Food And Agriculture Organization
Organizace OSN pro výživu a zemědělství
GEF Global Environment Facility
Světový program ochrany životního prostředí
GSEII The Global Sustainable Energy Islands Initiative
Globální program obnovitelných zdrojů na ostrovech
GSP Generalized System of Preferences
Všeobecný systém preferencí
LDCs Least Developed Countries
Nejméně rozvinuté země světa
LIFDC Low -Income Food-Deficit Countries
Země s nízkými příjmy a potravinovým deficitem
IOC Indian Ocean Commission
Indickooceánská komise
IPCC Intergovernmental Panel on Climate Change
Mezivládní panel pro klimatické změny
NAPA National Adaptation Plan of Action
Akční národní adaptační plán
NIFDC Net Food-Importing Developing Countries
Státy s nízkými příjmy závislé na dovozu potravin
PICTA Pacific Islands Countries Trade Agreement
Obchodní smlouva pacifických ostrovních zemí
PIF Pacific Island Forum
Fórum pacifických ostrovů
PC Pacific Community
Pacifické společenství
SIDS Small Island Developing States
Malé ostrovní rozvojové státy
SPARTECA South Pacific Trade and Economic Co-Operation Agreement
Jihopacifická dohoda o obchodu a ekonomické spolupráci
SPREP Pacific Regional Environment Program
Pacifický regionální environmentální program
SVS Small Vulnerable States
Malé zranitelné státy
UNCTAD United Nations Conference on Trade and Development
Konference OSN o obchodu a rozvoji
UNFCCC United Nations Framework Convention on Climate Change
Rámcová úmluva OSN o změnách klimatu
UNDP United Nations Development Program
Rozvojový program OSN
UNESCO United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization
Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu
UN – OHRLLS United Nations Office of The High Representative For The Least Developed
Countries, Landlocked Developing Countries and Small Island Developing
States
Úřad vysokého zástupce pro nejméně rozvinuté, vnitrozemské a malé
ostrovní státy
WTO World Trade Organization
Světová obchodní organizace
9
1. Úvod
Ostrovy je z historického hlediska možno vnímat jako místa, která se stávala jako jedna
z prvních předmětem kolonizací, následné explotace zdrojů, nucených migrací a mísení ras.
Spolupůsobením těchto a přírodních faktorů se zde vyvinuly svébytné společnosti. Dnes malé
ostrovní státy představují svou polohou, přírodními a socioekonomickými podmínkami
unikátní regiony jak pro své obyvatele, tak pro zahraniční turisty. Avšak ve světě, kde malé je
krásné ale i marginalizované, čelí mnoha problémům. Setkáváme se snahou udržet prastaré
tradice a kulturní hodnoty, které jsou však současně vytlačovány modernizačními
a inovátorskými pokusy jak „zkvalitnit“ život místních obyvatel i chod celého státu.
Globalizační tlaky a zapojení se do světové ekonomiky vyvolávají pozvolné, avšak
nevyhnutelné změny v ostrovních společnostech, které mění jejich samotnou strukturu. I když mezi jednotlivými státy nalezneme značné rozdíly, většina z nich čelí problémům
typickým pro rozvojové země jako jsou chudoba, sociální nerovnost, zadluženost či
ekonomická nestabilita. Na druhou stranu se na malých ostrovních rozvojových státech
začínají objevovat sociální jevy jako vzrůstající nezaměstnanost, násilí a užívání drog.
Vytlačování tradičního způsobu života komerčními aktivitami zvyšuje tlak na životní
prostředí ostrovů a vyvolává otázky o energetické udržitelnosti a dopadech intenzivního
cestovního ruchu. Ostrovní regiony se vedle těchto situací musí vyrovnávat s jevy mnohem
závažnějšími, které mohou ohrožovat samotnou existenci některých států. Jedná se zejména o
dopady globálního oteplování a vzrůst hladiny moře, které mohou mít pro život na ostrovních
státech fatální důsledky.
Ačkoliv je každý ostrovní stát sám o sobě jedinečný, k prosazení se na mezinárodní scéně
je v dnešní době důležitá síla spočívající ve vzájemné spolupráci a regionálních integracích.
Ve snaze o rozvoj těchto jedinečných regionů je třeba zohlednit silnou roli místních komunit a
sociální hierarchie, majících svůj nesporný význam v tamních rozhodovacích procesech,
využívání přírodních zdrojů a fungování ostrovních společností jako takových.
Uznání malých ostrovních rozvojových států jako skupiny zemí se specifickými
podmínkami života a vyžadujícími zvláštní pozornost mezinárodního společenství je doposud
na samém počátku. Přesná podoba kategorie a navazování styků mezinárodního společenství
je stále předmětem diskuzí. To, že zajímavé téma malých ostrovních rozvojových států není
zmapováno ani v českém prostředí, mě motivovalo k napsání této práce.
10
2. Cíle práce Cílem této práce je nastínit vznik a vývoj kategorie malých ostrovních rozvojových států
a zhodnotit jejich specifika z různých hledisek. Důraz bude kladen zejména na postihnutí
společných znaků této skupiny států, které ve svých důsledcích ovlivňují jejich zranitelnost či
rozvojový potenciál.
Na úvod bude zmapován přístup jednotlivých mezinárodních organizací k ostrovním
státům a změny, ke kterým od 70. let 20. století v této oblasti došlo. Zmiňovány budou
významné milníky a konference, které vedly k tomu, že se ostrovní rozvojové státy pevně
dostaly do povědomí mezinárodního společenství. Poukazováno by mělo být také na těžkosti,
které během vymezování skupiny vyvstaly. Prostor bude věnován bližší charakteristice
jednotlivých ostrovních regionů a historickým jevům, které ovlivnily jejich vývoj.
Druhý dílčí cíl by se měl zaměřit na souvislost mezi malou velikostí a zranitelností
ostrovních států především z hlediska ekonomického, environmentálního a sociálního.
Podstatná část práce bude věnována hospodářství malých ostrovních států a jejich vazbám
s vyspělými zeměmi. Zmiňovány budou preferenční obchodní režimy, které mají pro ostrovní
státy velký význam zejména v důsledku jejich klíčové produkce a vývozu zemědělských
komodit. Popsáno bude nejenom fungování obchodních prefencí, ale také konkrétní režimy,
ze kterých mohou hodnocené státy profitovat. Na závěr tohoto dílčího cíle budou shrnuty
formy kooperace a integrace, které jsou pro malé ostrovní rozvojové státy velmi důležité
z hlediska ekonomické, sociální i rozvojové spolupráce.
Hodnoceno bude i v současnosti „horké“ téma globálního oteplování a jeho dopadů na
ostrovní regiony, které jimi mohou být negativně postihnuty nejdříve a nejvíce. V rámci
tohoto dílčího cíle se pokusím analyzovat trendy krátkodobých i dlouhodobých dopadů a
možná adaptační opatření na ně. Chybět nebudou ani existující regionální iniciativy na poli
klimatických změn a popis dalších environmentálních problémů typických pro ostrovní státy.
Ve dvou posledních dílčích cílech se zaměřím na otázky energetických zdrojů a
cestovního ruchu.
Na závěr každé kapitoly bude uváděna případová studie, ilustrující hodnocené téma na
příkladě konkrétního státu či regionu.
11
3. Kritický p řehled literatury Problematika malých ostrovních rozvojových států není v českém prostředí příliš
známým a frekventovaným tématem. Jednu z hlavních příčin opomíjení tohoto tématu je
možno hledat v tom, že Česká republika není ostrovním státem. Částečně se tomuto tématu
věnují autoři, kteří se zabývají rozvojem a zahraničními obchodními vztahy Evropské unie.
Dílčí informace obsahuje literatura věnující se ostrovům jako takovým. V případě této práce
se jednalo zejména o díla Vladimíra Baara a Jana Koppa.
Za nejobsáhlejší zdroj lze v případě malých ostrovních rozvojových států považovat
internet. Jedná se zejména o webové stránky Sidsnet.org zaměřující se výhradně na malé
ostrovní rozvojové státy z nejrůznějších hledisek. Využít lze také stránky Aliance malých
ostrovních států a Úřadu vysokého zástupce pro nejméně rozvinuté, vnitrozemské a malé
ostrovní státy, který funguje v rámci OSN od roku 2001. Na otázku malých ostrovních států se
soustředí v rámci specializovaných programů i další orgány OSN jako například Hospodářská
a sociální rada a Program OSN pro životní prostředí. Organizaci OSN pro výživu
a zemědělství poskytuje širokou nabídku dokumentů zaměřených na zemědělství, lesní
hospodářství a rybolov malých ostrovních rozvojových států. Při vyhledávání konkrétních
tematicky zaměřených údajů je potřeba obrátit se zejména na stránky institucí a organizací,
které se daným tématem zabývají, jako jsou například Mezivládní panel pro klimatické změny
nebo Světová turistická organizace. Při tvorbě této práce bylo využíváno také online
rešeršních databází přístupných v rámci univerzitní sítě.
Hlavním problémem zůstává navzdory početnosti zdrojů jejich dostupnost pouze
v anglickém jazyce a nevyvážené zaměření dokumentů. Většina z nich se orientuje na dopady
klimatických změn a ekonomické aspekty malých ostrovních států, zatímco ostatní dimenze
jejich rozvoje nebyly dosud v takové míře zpracovány.
12
4. Vymezení malých ostrovních rozvojových států a rozbor jejich charakteristických znaků
Mezinárodní diskuze o vymezení ostrovních států jako specifické skupiny byla započata
již v 70. letech 20. století a probíhá do současnosti. První návrh zaměřit se na potřeby
ostrovních rozvojových zemí přineslo 3. zasedání Konference o obchodu a rozvoji1 (United
Nations Conference on Trade and Development – UNCTAD) v roce 1972 a ta po další 4 roky
prosazovala zavedení specifických opatření pro tyto státy. Sekretariát UNCTAD v roce 1977
vytvořil Speciální program pro nejméně rozvinuté, vnitrozemské a ostrovní rozvojové státy,
který funguje dodnes. Situaci ostrovních rozvojových států se v 70. až 90. letech
v pravidelných intervalech věnovaly i zprávy UNCTAD. Ostrovním rozvojovým zemím byla
také věnována 17. kapitola Agendy 21, stěžejního dokumentů přijatého na Konferenci OSN o
životním prostředi a rozvoji v Riu de Janeiro v roce 1992. 2
Od termínu “ostrovní rozvojové země” bylo v roce 1994 upuštěno a ujalo se označení
malé ostrovní rozvojové státy (Small Island Developing States – SIDS).3 Od té doby proběhla
série mezinárodních setkání, na nichž bylo přijato několik rozvojových strategií s cílem snížit
zranitelnost SIDS a podpořit jejich udržitelný rozvoj.4 O zařazení států do skupiny SIDS
rozhoduje Hospodářská a sociální rada OSN.5
První globální konference věnující se udržitelnému rozvoji SIDS proběhla v roce 1994
na Barbadosu. Jednání se účastnilo 125 států a teritorií, přičemž mále ostrovní rozvojové státy
tvořily 46 z nich. Výsledkem konference bylo přijetí Barbadoského akčního programu
(Barbados Programme of Action), který stanovuje specifické akce k podpoře udržitelného
rozvoje SIDS na úrovni lokální, regionální i mezinárodní. Prioritní oblasti, kterým je třeba
věnovat zvýšenou pozornost jsou následující: klimatické změny a zvýšování hladiny moře,
přírodní a environmentální katastrofy, odpadové hospodářství, mořské a sladkovodní zdroje,
energie, turismus, ochrana biodiverzity, doprava a komunikace, věda a technologie, rozvoj
lidských zdrojů, podpora a budování regionálních a národních institucí.
1 Konference OSN o obchodu a rozvoji byla ustavena v roce 1964. Cílem činnosti UNCTAD je posilování obchodu a ekonomického růstu zejména v rozvojových zemích a jejich zapojení do světové ekonomiky. 2 Summit Země proběhl v Riu de Janeiro a zúčastnili se ho představitelé 178 států světa. Ústředním tématem byla otázka udržitelného rozvoje a boje proti světovým ekologickým hrozbám. Hlavní dokumenty, které byly na summitu přijaté jsou: Agenda 21, Úmluva a změnách klimatu, Úmluva o biologické rozmanitosti. 3 Hein, 2004 4 FAO. Small Island Developing States, 2007, <http://www.sidsnet.org/2.html> 5 Hospodářská a sociální rada se skládá z 54 členských států a je jedním z šesti hlavním orgánů OSN. Jejím hlavním úkolem je koordinovat práci OSN v ekonomické a sociální oblasti (zejména činnost různých specializovaných agentur zabývajících se kulturou, zdravotnictvím, hospodářstvím apod.).
13
Na konferenci byla přijata také Barbadoská deklarace, která vyjadřuje politickou vůli
k řešení výzev stanovených v Barbadoském akčním programu. Barbadoská deklarace uvádí,
že SIDS:6
- mají suverénní práva na využití přírodních zdrojů
- jsou důležitou součástí biodiverzity planety
- mají citlivé prostředí vůči narušení
- jsou ohrožovány klimatickými změnami
- jsou závislé na kvalitě mořského a pobřežního prostředí
- jsou limitovány zdroji pitné vody a možnostmi ukládání odpadů
- mají nestabilní ekonomické podmínky
- vykazují zájem na rozvoji lidských zdrojů
V roce 1999 proběhla revize jednotlivých oblastí zájmu Valným shromážděním OSN
a bylo doporučeno konkrétní směřování financí do 6 oblastí:
- klimatické změny: vytvoření a implementace adaptačních strategií na klimatické
změny
- přírodní a environmentální katastrofy: zvyšování připravenosti a schopnosti
zotavení se z následků přírodních katastrof
- sladkovodní zdroje: snaha omezit populační tlak na sladkovodní zdroje
- pobřežní a mořské zdroje: ochrana ekostémů před znečištěním a nadměrným
využíváním
- energie: prosazování obnovitelné energie a snižování závislosti na dovážených
palivech
- turismus: podpora rozvoje turismu citlivého vůči životnímu prostředí a kulturním
hodnotám7
Přesto se Barbadoský akční plán nesetkal s příznivou odezvou národů ostrovních států.
Neúspěch může být přičítán nedostatečnému povědomí, slabému zájmu či absenci
koncentrovaného úsilí o zapojení veřejnosti.
V roce 2001 se SIDS staly také předmětem diskuze Světové obchodní organizace (World
Trade Organization – WTO) a na 4. ministerské konferenci téhož roku v Kataru se WTO
zavázalo k objasnění záležitostí malých ekonomik spjatých s obchodem. Zahrnutí malých
6 Knopp a kol., s. 168 7 Earth Negotiations Bulletin, 1999, <http://www.iisd.ca/vol08/enb0830e.html>
14
ekonomik do mezinárodní debaty přikládalo mnoho SIDS značnou váhu a vedlo ke zvýšení
sebevědomí těchto malých ekonomik.
V prosinci téhož roku byl Valným shromážděním OSN založen Úřad vysokého zástupce
pro nejméně rozvinuté, vnitrozemské a malé ostrovní státy (United Nations Office of The High
Representative For The Least Developed Countries, Landlocked Developing Countries and
Small Island Developing States – UN-OHRLLS). Jeho cílem je v otázce SIDS podpora
koordinovaného postupu při naplňování Barbadoského akčního programu udržitelného
rozvoje malých ostrovních rozvojových států. Pomáhá rovněž mobilizovat mezinárodní
podporu a zdroje potřebné pro zavádění programů a iniciativ ve prospěch malých ostrovních
rozvojových států.8
Specifickým problémům a výzvám malých ostrovních rozvojových států se věnoval také
Světový summit o udržitelném rozvoji, který proběhl v Johannesburgu v roce 2002.
Implementační plán z Johannesburgu zahrnoval i kapitolu věnující se podpoře udržitelného
rozvoje SIDS. Následně Valné shromáždění OSN přijalo Usnesení A/57/262 volající po revizi
Barbadoského akčního plánu a za tímto účelem proběhlo v roce 2004 na Mauriciu další
mezinárodní setkání.9 Na tomto setkání byla přijata Mauricijská strategie a Mauricijská
deklarace. Implementace přijatých strategií je pod dohledem Komise OSN pro udržitelný
rozvoj.10 Nedostatečná implementace závazků Barbadoského akčního programu byla
identifikována jako hlavní překážka rozvoje SIDS. Konference na Mauriciu posloužila také
jako reflexe „zklamání z 10 promarněných let“ a tsunami, která zasáhla v roce 2004
Jihovýchodní Asii. Kritizováno bylo opominutí nových zdrojů financování projektů a nejasné
směrnice pro mezinárodní organizace, které by se měly na řízení projektů podílet. Mauricijská
strategie vzbudila pochybnosti mnoha delegátů, kteří ji nepovažovali oproti Barbadoské
strategii za progresivní. Na druhou stranu je na ni nahlíženo jako na element posilující
partnerství mezi SIDS, vůli k udržitelnému rozvoji a zapojení specializovaných agentur OSN.
Úspěch Mauricijské strategie bude záležet zejména na její implementaci jednotlivými SIDS,
jejich donory a dalšími zainteresovanými subjekty.11
8 Fakta a čísla OSN, 2005, <http://www.osn.cz/soubory/fakta-osn-2005-web.pdf> 9 Sidsnet. Small Island Developing States, 2003, <http://www.sidsnet.org/2.html> 10 Komise pro udržitelný rozvoj byla založena v roce v roce 1992 Valným shromáždením OSN. Mandát komise představuje zejména realizace a hodnocení pokroku v zavazcích přijatých na Summitu Země. 11 Earth Negotiations Bulletin, 2005, < http://www.iisd.ca/vol08/enb0847e.html>
15
Obr. č. 1: Rozmístění malých ostrovních rozvojových států, 2007 Zdroj: FAO, 2007, <http://www.fao.org/sids/>
OSN dosud nevytvořilo jednotnou definici malých ostrovních rozvojových států. Podle
Barbadoské deklarace se jako malé ostrovní rozvojové státy označuje skupina zemí, které
spojují, jak podobné charakteristické znaky, tak výzvy z hlediska z rozvoje. Ty vyplývají
zejména z jejich polohy a velikosti. Jedná se o odlehlé státy s nízkou nadmořskou výškou,
malou populací, omezenými zdroji, často zasahované přírodními pohromami. Za ostrov je
podle Konvence OSN o mořském právu z roku 1982 (United Nations Convention on the Law
of the Sea) považována „přírodou vytvořená oblast země obklopená vodou, která je při přílivu
nad vodou.“
Za malý stát je podle Ministerského sdružení OSN považován stát s populací do 1,5
milionu obyvatel. Hodnocení malé velikosti státu na základě populace bylo přijato na
konferenci v Edinburgu v roce 1997. Do roku 1997 neexistovala jednotná definice malých
států. Jako kritéria pro vymezení velikosti ekonomiky byla používána rozloha území, výše
HDP či populace státu.12 Dalším navrhovaným kritériem pro určení malé ekonomiky byl podíl
státu na světovém obchodě. Toto kritérium mělo pouze slabý vztah k velikosti populace a jeho
používání se příliš neosvědčilo, a proto není oficiálně používáno.
Je nezbytné podotknout, že mezi SIDS jsou zařazovány i státy, které nejsou ostrovní
(Belize, Guinea-Bissau, Guyana, Surinam), avšak mají podobné charakteristiky. Pro tyto státy
bývá navrhováno označení malé zranitelné státy (Small Vulnerable States – SVS). Ty však
nepředstavují oficiálně uznávanou kategorii. Ke specifickému zacházení s touto skupinou se
zavázali představitelé vlád v rámci fóra OSN, které se konalo v listopadu roku 2005.
12 UN.Who are the SIDS, 2007, <http://www.un.org/esa/sustdev/sids/sidslist.htm>
16
Obr. č. 2: Karibské SIDS, 2007 Zdroj: Méheux, Dominey-Howes, Lloyd, 2007, <http://www.springerlink.com/content/y0r1174k1447v174/fulltext.pdf>
Ačkoliv se situací SIDS zabývá OSN a ostatní mezinárodní instituce již od 70. let 20.
století, do roku 2001 nebyl vytvořen oficiální seznam všech zemí náležících mezi SIDS. Do
roku 1994 byly do skupiny řazeny dokonce i tak rozlehlé ostrovní či souostrovní státy jako
Madagaskar, Srí Lanka, Filipíny či Indonésie. Barbadoská konference a ustanovení
politického fóra ve prospěch SIDS umožnila tyto větší ostrovy ze skupiny vyloučit.
Konference OSN o obchodu a rozvoji do roku 2001 mezi SIDS řadila 21 států.13 Hospodářská
a socialní rada OSN k roku 2007 uvádí 51 států, které se dělí do čtyř oblastí: Karibská,
Pacifická, Atlantská a Indickooceánská.
Karibská oblast
Karibskou oblast tvoří ostrovy Velké a Malé Antily, taktéž tzv. guyanské státy, jejichž
pobřeží Karibské moře neomývá
(Guyana a Surinam).
V ostrovně roztříštěné oblasti
se prosadili vedle Španělů a Britů
také Francouzi a Nizozemci.
S koncem 19. století vliv nad
oblastí získali Američané.
Vlastnické vztahy se promítly do
jazykové různorodosti karibských
států a na dlouhou dobu se staly
překážkou integrace karibských
ostrovů. Britské pokusy o sjednocení oblasti do větších celků nebo dokonce do celoantilské
federace (pod názvem Západoindická federace14) skončily neúspěchem. Původní obyvatelstvo
karibských ostrovů bylo ve většině případů vyhubeno a jeho místo zaujali přistěhovalci
z Evropy, Asie a především Afriky. Míšením přistěhovalců vznikly specifické ostrovní
populace – někde více černošské, jinde mulatské a výjimečně spíše bělošské – kreolské.
13 UNCTAD. Small Island Developing States, 2002, <http://www.unctad.org/Templates/Page.asp?intItemID=3620&lang=1> 14 Jako Západoindická federace se označoval krátkodobý britský koloniální útvar, který vznikl na základě rozhodnutí britského parlamentu v roce 1958 a zahrnoval britské kolonie v Karibském moři. Patřily k ní Anguilla, Antigua, Barbados, Dominika, Grenada, Jamajka, Kajmanské ostrovy, Montserrat, Nevis, Sv. Lucie, Sv. Kryštof, Trinidad, Tobago a další menší ostrůvky v rámci Commonwealthu. Po vystoupení Jamajky (1961) a prohlášení nezávislosti Trinidadu a Tobaga (1962) se Západoindická federace rozpadla a byla oficiálně rozpuštěna 31. 5. 1962.
17
Karibik byl významným obchodním zázemím Evropy a vazby na tuto oblast zůstaly nadále
silné navzdory přítomnosti velmoci jako USA.
Pacifická oblast
Tichomořské ostrovní státy patří mezi nejmenší ekonomiky světa. Narozdíl od karibské
oblasti jsou však ostrovy od sebe značně vzdáleny a rozkládají se na obrovské ploše. Tato
skutečnost pochopitelně bránila vzájemné spolupráci, která je běžná mezi pevninskými státy.
V minulosti se o ostrovy Polynésie a Melanésie dělily Francie (ta se většiny svých území
nevzdala) a Velká Británie (která většinu pravomocí přesunula na svoje dominia Austrálii a
Nový Zéland). V Mikronésii se jako vlastníci vystřídali Španělsko, Německo, Japonsko a
konečně USA. Iniciátory dekolonizačních a integračních procesů se v pacifické oblasti stala
Austrálie a Nový Zéland. V Mikronésii si nadále udržují silný vliv USA.15 Na většině
tichomořských ostrovů zůstala původní populace, řízené koloniální migrace vedly
k přistěhování obyvatel z asijských států.16 Odlehlost Tichomoří oslabila vztahy s Evropou a
po dekolonizaci se obchodní vztahy soustředily nejvíce na blízkou Austrálii a Nový Zéland.
Indickooceánské SIDS
Mezi malé ostrovní rozvojové státy jsou řazeny 4 státy ležící v jihozápadní části
Indického oceánu. Jedná se o Komory, Mauricius, Seychely a Maledivy. Mikroregion se stal
v minulosti doménou Velké Británie, která získala Seychely, Mauricius a Maledivy.
Francouzům se podařilo obsadit Komory. Ačkoliv jednotlivé ostrovy sdílí podobné rysy
z hlediska historie a populace, úroveň rozvoje je velmi odlišná. Komory jsou řazeny mezi
nejchudší země světa, Mauricius bývá označován za nově industrializovanou zemi a Seychely
náleží k zemím se středně vysokými příjmy. Rozvoj tohoto mikroregionu podporují jak
integrační snahy, tak kooperace s Evropskou unií či pouze přímo s Francií, která si v oblasti
udržuje silný vliv.17
15 Baar, 2006, s. 183 16 Jako pracovní síla na plantáže byli do Tichomoří v 19. století dovezení např. Indové. Po deseti letech získali povolení k trvalému pobytu a užívání půdy. Záhy u nich došlo k populační explozi a Indové dnes v některých státech tvoří téměř polovinu obyvatelstva (např. 40 % na Fidži). 17 The Courier, 2003, <http://ec.europa.eu/development/icenter/publication/courier/index_201_en.cfm>
18
Obr. č. 3: Atlantské a Indickoceánské SIDS Zdroj: : Méheux, Dominey-Howes, Lloyd, 2007, <http://www.springerlink.com/content/y0r1174k1447v174/fulltext.pdf>
Atlantská oblast
Guinea-Bissau, Kapverdy, Sv. Tomáš a Princův ostrov zastupují SIDS nacházející se
v Atlantském oceánu. Jedná se o bývalé portugalské kolonie, které získaly nezávislost v 80.
letech 20. století. Většinu obyvatel těchto zemí tvoří bantuští černoši či mulati v případě
Kapverd. Z ekonomického hlediska se jedná o velmi zaostalé státy, závislé především na
zemědělství a rybolovu.18
Zmíněné oblasti představují ve světovém měřítku unikátní ostrovní regiony, které podle
Baara19 odpovídají pravidlu „malý stát, malé problémy“. S výjimkou 5 států (Dominikánská
republika, Haiti, Jamajka, Kuba, Papua-Nová Guinea) mají všechny státy populaci menší než
1,5 milionu obyvatel a vyhovují tedy i kritériu „malý stát“.20
Z politického hlediska je zásadní otázkou, zda je ostrov nezávislým územím či je součástí
pevninského státu jako závislé území. V případě nezávislého území ovlivňuje jeho
hospodářský vývoj politické zřízení a jeho samostatnost, resp. integrovanost do nadnárodních
struktur. Pozici v těchto strukturách určuje vedle velikosti ostrova často také koloniální
minulost.
18 Moldavy, 2002 19 Baar, 2006, s. 178 20 Viz výše
19
Hlavním politickým fórem reflektujícím specifické potřeby SIDS je Aliance malých
ostrovních států (Alliance of Small Island States – AOSIS) sdružující 40 členských zemí a 2
země se statusem pozorovatele. Jejím hlavní úkolem je lobování a prosazování zájmů SIDS
prostřednictvím diplomatických misí v rámci Organizace spojených národů. Organizace
vznikla při příležitosti Druhé světové klimatické konference v Ženěvě v roce 1990, kdy malé
ostrovní státy sjednotily obavy z hrozby globálního oteplování, zejména zvyšování hladiny
moře. Organizace, která nemá oficiální chartu, sekretariát ani rozpočet, byla vedoucí silou
prosazující zájmy ostrovních států na Barbadoské konferenci. Od té doby hraje Aliance
důležitou roli v implementaci Barbadoského akčního programu a Mauricijské strategie.
Politická rozhodnutí jsou přijímána na setkání velvyslanců jednotlivých zemí. Jedním ze
základních principů, kterým se organizace zavázala je snižování emisí skleníkových plynů a
boj proti globálnímu oteplování, které ohrožuje existenci některých členů aliance. 21
Dalším uskupením je fórum Hlas ostrovních států (Small Island Voice), které vzniklo
v roce 2002 za podpory UNESCO.22 Diskuzní fórum slouží zejména k podpoře zapojení
obyvatel do národních akčních plánů rozvoje a výměně názorů obyvatel ostrovních států
v otázkách životního prostředí a rozvoje. Inicativa se setkává s poměrně velkým ohlasem a
vedle setkání na oficiální úrovni je její podstatnou součástí zapojení obyvatel prostřednictvím
internetových diskuzí a dotazníkových šetření. Výsledkem šetření realizovaného v letech
2002–2003 bylo definování prioritních oblastí obyvateli 2 reprezentativních států z každé
ostrovní oblasti. Pořadí upřednostňovaných témat bylo na rozdíl od Barbadoského akčního
programu následující: ekonomika, zaměstnanost, zdravotní péče, vzdělávací systémy,
infrastruktura a životní prostředí. Dalšími prostředky, které fórum využívá jsou radiové a
televizní přenosy, vydávání periodik a pořádání worskhopů.
Ekonomická úroveň malých ostrovních rozvojových států je velmi rozdílná. I když byly
státy v době dekolonizace velmi chudé a málo rozvinuté, s problémy typickými pro vetší
rozvojové země (jako např. hlad a podvýživa) jsme se zde nesetkávali. Od té doby se situace
značně zlepšila, malé státy si našly své místo ve světové ekonomice jako dodavatelé
21 Alliance of Small Island States. About AOSIS, 2007, <http://www.sidsnet.org/aosis/index.html> 22 Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) se sídlem v Paříži vznikla v roce 1945. K roku 2007 měla organizace 193 členů. Hlavním úkolem je usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu.
20
specifických zemědělských produktů, poskytovatelé finančních služeb, vojenské základny či
destinace cestovního ruchu. Ačkoliv mnohé z nich již nelze považovat za zaostalé, jejich malé
ekonomiky jsou přesto zranitelné, a proto státy hledají možnosti dlouhodobé spolupráce nejen
mezi sebou navzájem, ale i s ekonomickými velmocemi.
Fakt, že si SIDS z hlediska kvality života a příjmu na osobu vedou lépe než ostatní
rozvojové země, vedl k pochybnostem o jejich zranitelnosti. Argumenty o značné odlehlosti
a izolovanosti jednotlivých států byly oslabeny rozvojem letecké dopravy, snižováním ceny
mezinárodní přepravy a rozvojem telekomunikačních technologií. Telekomunikační
technologie ve skutečnosti otevřely SIDS nové ekonomické možnosti zejména ve sféře
poskytování mezinárodních služeb (např. bankovnictví).
Proto se v 90. letech 20. století objevila potřeba specifikovat „zranitelnost“ SIDS pomocí
indikátorů. Za tímto účelem byl v roce 2000 vytvořen Sekretariátem společenství národů23
Index zranitelnosti (The Commonwealt Vulnerability Index – CVI) sestávající se ze tří kritérií:
- dopad přírodních katastrof
- míra závislosti na exportu
- stupeň diverzifikace ekonomiky
Podobné úsilí vyvinula i Komise OSN pro rozvojovou politiku, která navrhla tzv. Index
ekonomické zranitelnosti (Economic Vulnerability Index – EVI). Tyto indexy napomáhají
identifikovat výzvy jednotlivých SIDS a od roku 2000 začaly být využívány při revizích
seznamu nejchudších zemí světa.
Jako tzv. LDCs (Least Developed Countries) se označuje 50 nejchudších zemí světa,
které jsou zatíženy chudobou, nedostatkem kapacit pro rozvoj, strukturální slabostí ekonomik,
rozšířením infekčních nemocí a výskytem přírodních katastrof. Tuto kategorii roku 1968
vytvořila a o tři roky později oficiálně zavedla OSN. Země náležící do této skupiny mohou
využívat mnoha specifických opatření, např. v oblasti obchodu s cílem podpořit jejich rozvoj.
Hodnocení zemí pro zařazení do kategorie probíhá na základě analýzy následujících kritérií:24
- HDP na osobu
- Index lidských zdrojů (Human Assets Index – HAI)
- Index ekonomické zranitelnosti (Economic Vulnerability Index – EVI)
23 Společenství národů (Commonwealth) je volné sdružení 53 národů a států, které spojuje společný (bývalý koloniální) jazyk. Spolupráce se odehrává především v oblasti kultury, školství, rozvojové pomoci, vědecko-technické spolupráce atd. 24 United Nations Development Policy and Analysis Division, 2008, <http://www.un.org/esa/policy/devplan/profile/criteria.html#gni>
21
Index lidských zdrojů vzniká na základě 4 dílčích ukazatelů, a to sice: procento
podvyživené populace, úmrtnost dětí do 5 let věku, zápis na střední školy a gramotnost
dospělé populace. Index ekonomické zranitelnosti vychází ze 7 kritérií: velikost populace,
odlehlost, koncentrace exportu, podíl zemědělství na tvorbě HDP, přesídlení v důsledku
přírodních katastrof, výkyvy zemědělské produkce a nestabilita exportu zboží a služeb.
Proto, aby země byla zařazena mezi nejchudší země světa, musí zmíněné ukazatele
dosahovat následujících hodnot:
- HDP na osobu < 745 USD
- hodnota Indexu lidských zdrojů < 58
- hodnota Indexu ekonomické zranitelnosti > 42
- populace menší než 75 milionů obyvatel
Hranice pro vyloučení ze skupiny je HDP nad 900 USD, hodnota indexu lidských zdrojů
nad 64 a hodnota indexu ekonomické zranitelnosti nižší než 38. K vyloučení ze skupiny stačí,
aby země splňovala pouze dvě kritéria.
Při revizi v roce 2006 mezi nejchudší země dle výše zmíněných kritérií světa patřily
následující SIDS: Guinea-Bissau, Haiti, Kapverdy, Kiribati, Komory, Maledivy, Samoa, Sv.
Tomáš a Princův ostrov, Šalomounovy ostrovy, Východní Timor, Tuvalu a Vanuatu. Pro
zahrnutí do skupiny byla navržena i Papua-Nová Guinea, která v roce 2006 splnila všechna 3
požadovaná kritéria. Naopak Kiribati, Tuvalu a Vanuatu překročily u dvou ukazatelů hraniční
hodnoty pro členství a byly proto navrženy k vyřazení ze seznamu LDCs. V roce 2007 byly
vyloučeny Kapverdy a na vyloučení byla navržena Samoa. K odstoupení Malediv dojde v roce
2011.25 Detailní přehled je možno nalézt v příloze č. 2
Dalším způsobem jak hodnotit stupeň rozvoje SIDS je využívání indexu lidského rozvoje
(Human Development Index – HDI). Tento ukazatel zachycuje jak ekonomické, tak sociální
aspekty rozvoje a zaměřuje se spíše na člověka a na uspokojování jeho základních potřeb.
Ukazatel vytvořil Rozvojový program OSN (United Nations Development Program – UNDP)
v roce 1975 a jeho výsledky jsou od roku 1990 každoročně zveřejňovány ve Zprávách
lidského rozvoje (Human Development Report – HDR). Index lidského rozvoje se stanovuje
na základě 3 veličin:
- očekávaná délka života
- vzdělání (gramotnost dospělé populace a počet let školní docházky)
- hrubý domácí produkt (v USD podle parity kupní síly)
22
K roku 2007 byla data pro zhodnocení indexu lidského rozvoje dostupná u 31 malých
ostrovních rozvojových států. Mezi středně rozvinuté země bylo zařazeno 20 států a 10 států
dokonce podle indexu lidského rozvoje spadalo do kategorie zemí s vyšší životní úrovní.
Mezi nejchudší země světa byla podle indexu lidského rozvoje řazena pouze jediná země, a to
sice africká Guinea-Bissau. Konkrétní údaje je možné nalézt v příloze č. 3. Je nutné
podotknout, že kvůli neúplnosti údajů není uváděn index lidského rozvoje u všech SIDS.26
Více než polovina SIDS je podle FAO27 klasifikována jako země s nízkými příjmy
a potravinovým deficitem28 či státy s nízkými příjmy závislé na dovozu potravin.29 Klasifikaci
států a členství v jednotlivých organizacích uvádí tabulka č. 4 v příloze.
Legitimita SIDS jako kategorie vyžadující zvláštní pozornost a zacházení je doposud
obestřena skepsí. Navíc otázky, které musí malé ostrovní rozvojové státy řešit, jsou na okraji
zájmu mezinárodní politiky. Samy malé ostrovní rozvojové státy poukazují na opomíjení
výzev kritických pro jejich udržitelný rozvoj. Ačkoliv byla tato otázka součástí několika
konferencí, žádná konkrétní akce na větší úrovni dosud podle SIDS neproběhla. Jednou
z příčin pochyb může být také absence mezinárodně uznávaného seznamu SIDS a přesných
kritérií pro zařazení mezi SIDS. Dalším faktorem je odlišný přístup mezinárodních institucí
k otázce SIDS.
25 Committee for Development Policy, 2006, < http://www.un.org/esa/policy/devplan/e200633.pdf> 26 UNDP. The Human Development Index, 2006, <http://hdr.undp.org/en/statistics/indices/hdi/> 27 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm> 28 Označení LIFDC (Low-Income Food-Deficit Countries) zavedlo FAO a k jeho získání je třeba splnit tyto kritéria: HDP/osobu nižší než 575 USD, negativní potravinová bilance (poměr exportu a importu potravin, spotřební koš). Zemím zůstává status LIFDC po 3 roky, a to i v případě, že již nesplňují jedno z výše stanovených kritérií. K roku 2006 náležel statuts LIFDC 82 zemím světa. 29 Do kategorie NIFDC (Net Food-Importing Developing Countries) jsou zařazovány rozvojové země, pro které je charakteristický nízký příjem a chronická potřeba dovozu potravin. Specifické potřeby NIFDC byly definovány WTO na Konferenci v Marakéši konané v rámci Uruguayského kola v roce 1994. K roku 2003 do této kategorie spadalo 64 rozvojových zemí.
23
5. Problematika „malé velikosti“ (smallness) a „zranitelnosti“ (vulnerability) malých ostrovních států
SIDS jsou z hlediska úrovně rozvoje velmi heterogenní skupinou. Jednotlivé ostrovy se
liší svou geologickou stavbou, velikostí, nadmořskou výškou, přírodními a
socioekonomickými poměry. Můžeme setkat se státy tvořenými pouze jedním ostrovem (např.
Jamajka) či v rámci SIDS častější variantou - skupinou ostrovů (např. Federativní státy
Mikronésie). Setkáváme se i s případem, kdy se dva nezávislé státy vyskytují na jednom
ostrově jako je tomu u Haiti Dominikánské republiky, které leží na ostrově Hispaniola.
Z hlediska původu v rámci SIDS nalezneme korálové (např. Fidži), vulkanické (např. Sv.
Lucie), pevninské (např. Trinidad a Tobago) či smíšené typy ostrovů. Korálové atoly se
vyznačují zpravidla nízkou nadmořskou výškou (např. Kiribati), jiné ostrovy jsou hornaté
(např. Papua-Nová Guinea). Jednotlivé ostrovy dosahují rozdílné ekonomické úrovně, liší se
zaměřením ekonomiky a převažujícím typem osídlení. Značné rozdíly panují ve velikosti
populace SIDS, která na ostrově Guam dosahuje necelých 200 000 obyvatel, zatímco na Kubě
přesahuje 11 milionů. Venkovské osídlení zcela převládá v případě Nauru, zatímco na
venkově žije pouze 13 % obyvatel Papuy-Nové Guineji.30
Společný je všem SIDS (vyjma těch neostrovních) faktor malé velikosti a ostrovní
polohy. Hlavním rizikovým faktorem je podle Koppa31omezený potenciál, jak v oblasti
přírodních, tak lidských zdrojů. Nedostatek zdrojů je zejména u menších ostrovů řešen
dovozem zboží, případně služeb. Ostrovní prostředí SIDS také více ohrožují přírodní rizika.
Prosazování zájmů na politické scéně globálního světa je z menšinové pozice malých
ostrovních států stále obtížnější.
Různá úroveň rozvoje si vyžádala klasifikaci SIDS podle „zranitelnosti“, jak již bylo
zmíněno výše. Zranitelnost SIDS je nejčastěji vztahována k těmto třem oblastem: ekonomická
rizika, odlehlost a izolovanost, náchylnost k přírodním pohromám.
30 Ebi, Lewis, Corvalán, 2005, s. 6 31 Kopp a kol., 2006, s. 167
24
5.1.1. Malá velikost a ekonomická rizika
V souvislosti s ekonomickým rozvojem SIDS jsou nejčastěji uváděny následující faktory:
malá rozloha a populace, trh s nízkou kapacitou pro rozvoj.
Malá velikost obecně nemusí podmiňovat nízkou úroveň ekonomického rozvoje, přesto
jsou však silné malé ekonomiky spíše výjimkou. Malá velikost může podle studie potlačovat
rozvoj a obchodní příležitosti následujícími způsoby:
- malý domácí trh: vede k nedostatečné konkurenci, nízké diverzifikaci, vysokým
cenám. Přilákání investorů není snadné a vyžaduje pobídky, které mohou vést
k vytváření monopolů.
- omezené zdroje: nedostatečná surovinová základna, nedostatek kvalifikovaných
pracovních sil a domácího kapitálu omezují produkci a schopnost konkurence.
- úzká základna pro rozvoj: závislost na několika produktivních sektorech zvyšuje
zranitelnost vůči ekonomickým otřesům a vnějším změnám.
- slabé instituce: nedostatek kvalifikovaného personálu a slabé instituce ohrožují
udržitelnost rozvoje.
Tab.č.1: Klasifikace SIDS podle příjmu, 1999–2002
Průměrný příjem na
osobu (USD)
Počet zemí
Země
≥ 5 000
22 Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa, Anguilla, Antigua a Barbuda, Aruba, Bahamy, Bahrajn, Barbados, Britské Panenské ostrovy, Cookovy ostrovy, Francouzská Polynésie, Guam, Nauru, Niue, Nizozemské Antily, Nová Kaledonie, Palau, Portoriko, Sv. Kryštof a Nevis, Seychely, Severní Mariany, Trinidad a Tobago
1000≤…< 5 000
20 Belize, Dominika, Dominikánská republika, Grenada, Fidži, Jamajka, Kapverdy, Kuba, Maledivy, Marshallovy ostrovy, Mauricius, Montserrat, Federativní státy Mikronésie, Sv. Lucie, Sv. Vincenc a Grenadiny, Surinam, Samoa, Tonga, Tuvalu, Vanuatu
< 1 000
9 Guyana, Guinea-Bissau, Haiti, Komory, Kiribati, Papua- Nová Guinea, Sv. Tomáš a Princův ostrov, Šalomounovy ostrovy, Východní Timor
Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 10, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>, The World Factbook (2007)
25
Jak ukazuje tabulka, většina států SIDS dosahuje průměrného ročního příjmu na hlavu vyššího
než 5000 USD, pouze několik států má průměrný příjem nižší než 1000 USD.32 SIDS jako
skupina tak vykazuje vyšší průměrné příjmy než rozvojové země jako celek.
5.1.2. Ostrovní faktor a zranitelnost
Poloha ostrova hraje podstatnou roli, určuje např. náchylnost vůči přírodním rizikům,
způsob dopravy na ostrov, zapojení do světové ekonomiky, atraktivitu pro turisty. Jednou
z možností udání polohy představuje koeficient izolovanosti ostrova. Jeho hodnota odpovídá
součtu druhých odmocnin vzdálenosti k nejbližšímu ostrovu, nejbližší skupině ostrovů a
k nejbližšímu světadílu. Vyšší hodnota potom značí větší izolovanost. Za více izolované jsou
považovány ostrovy s indexem izolovanosti větším než 60. U nejvíce izolovaných ostrovů se
hodnota koeficientu blíží číslu 130.33
Důsledky izolovanosti se mohou projevit v celé řadě oblastí:
- značná vzdálenost od trhů
- využívání převážně jednoho druhu dopravy (letecké či námořní dopravy)
- hospodářská specializace ostrova
- hodnověrnost SIDS jako dodavatele (omezené možnosti dopravy a závislost na
dovozu různých komodit snižují schopnost včasně reagovat na tržní změny)
- míra endemismu
Kromě samotné izolovanosti má na vývoj ostrova vliv jeho poloha vůči hlavním
dopravním trasám. Ostrovy, které mají strategickou polohu na důležitých námořních liniích,
popřípadě i leteckých koridorech, se stávají dopravními uzly.
Malá velikost a ostrovní poloha vytváří tzv. dilema či schizofrenickou situaci SIDS.
Ostrovní poloha omezuje exportně založenou strategii rozvoje, malá velikost pak neumožňuje
přijmout strategii importní substituce.34 V mnoha případech se země pohybují mezi oběma
strategiemi bez většího úspěchu ani v jedné z nich.
Kapacita SIDS pro udržitelný rozvoj se tak v důsledku výše zmíněných faktorů přibližuje
skupině nejchudších zemí světa než rozvojovým zemím jako celku. Příjmy z vývozu
32 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 9, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm> 33 Kopp a kol., s. 12 34 Substituce dovozu je ekonomická a obchodní strategie založená na předpokladu náhrady dovážených produktů (většinou se jedná o hotové výrobky) domácími produkty. Tímto způsobem se importní substituce snaží vytvořit „ růst zevnitř“.
26
zemědělských produktů mají pro SIDS větší význam než pro rozvojové země jako celek, jsou
klíčové pro podporu udržitelného rozvoje SIDS, a proto je potřeba udržovat jejich
životaschopnost.
5.1.3. Náchylnost k přírodním pohromám
Každoroční hurikány či tajfuny způsobují v souvislosti s omezenou rozlohou značné
škody na jednotku plochy i na osobu. Výskyt těchto pohrom je vzhledem ostrovní poloze
častější než u kontinentálních oblastí. Například Návětrné ostrovy mezi lety 1979–2002
zasáhlo 29 tropických bouří.35
Jednotlivé typy zranitelnosti se vzájemně podmiňují. Environmentální zranitelnost
podněcuje zranitelnost ekonomickou a tyto faktory se negativně projevují na sociálních
systémech.
35 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>
27
6. Hospodářství SIDS a vazby s vyspělými zeměmi
Hospodářské zameření SIDS determinují především přírodní podmínky. Geologické
poměry a s nimi spjatý výskyt nerostných surovin jsou základem těžebního či
zpracovatelského průmyslu. Vulkanismus a postvulkanické jevy mohou působit jako objekt
zájmu turistů či sloužit energetickým účelům (geotermální energie). Geomorfologické poměry
jako atraktivita reliéfu či pobřeží jsou předpokladem pro rozvoj cestovního ruchu. Klimatické
poměry – teplota vzduchu a moře, srážkové poměry, existence řek či ledovců – jsou taktéž
určující pro zaměření ekonomiky na turismus a rekreaci.36
Zaměření ekonomiky SIDS se liší nejenom mezi jednotlivými regiony, ale i v rámci
jednotlivých států. Indickooceánské a atlantské SIDS musí hospodařit s omezenými
přírodními zdroji a nedostatkem půdy vhodné pro zemědělství. Jejich ekonomika je primárně
zaměřena na cestovní ruch a komerční rybolov. Rozvinutější ekonomiku oblasti představuje
Mauricius, který založil svůj úspěch na podpoře terciálního sektoru, zejména finančních
služeb. Typické je pro něj také využívání místních vstupů při výrobě, které snižují závislost na
dovozech a činí zboží dostupnější pro domácí spotřebu. Maledivy a Kapverdy se v současné
době nacházejí ve fázi transformace, jelikož byly vyloučeny ze seznamu nejchudších zemí
světa a musí se vyrovnat se ztrátou přínosů vyplývajících ze specifického zacházení v rámci
LDCs. Ostatní státy oblasti, jmenovitě Komory, Sv. Tomáš a Princův ostrov se potýkají
s největšími sociálními a ekonomickými problémy a Guinea-Bissau dokonce patří mezi
nejchudší země světa.
Pro většinu ekonomik pacifického regionu je stále charakteristické samozásobitelství.
Ekonomika malých států Oceánie se výrazně specializuje a jejich vlády se nesnaží o přílišnou
industrializaci. Role zpracovatelského průmyslu je v případě pacifických SIDS marginální,
zaměřuje se výlučně na zpracování produktů kokosových palem a odráží zejména slabou
industriální základnu. Ke státům s širší surovinovou základnou patří v rámci regionu zejména
Papua-Nová Guinea, která těží měděné rudy, zlato, stříbro a platinu. Hlavním ekonomickým
odvětvím je zemědělství, které tvoří 20–40 % HDP a zaměstnává mezi 40–80 % obyvatel.
Agrárnímu systému dominují samozásobitelské farmy malého rozsahu doplněné několika
komerčními plantážemi. Většina Oceánie vyváží především ryby a jiné mořské živočichy,
36 Kopp a kol., 2006
28
kokosové ořechy a kopru, popřípadě cukr, ovoce, banány, kávu a kakao. Pro většinu
tichomořských států má také velký význam pěstování užitkových dřevin (např. kokosových
palem) majících široké využití pro přímou spotřebu, výrobu léčiv, na stavbu obydlí a výrobu
produktů na vývoz. Vlády se snaží využívat zájmu o exotickou přírodu a společnost k rozvoji
cestovního ruchu, který se pro většinu států stává hlavním zdrojem příjmů. Pro některé státy
(Tonga, Samoa, Tuvalu) je významným zdrojem příjmů vydávání exotických poštovních
známek. Několik zemí (Vanuatu, Cookovy ostrovy, Niue) se začalo specializovat, podobně
jako malé ostrovy v karibské oblasti, na poskytování finančních služeb a stávají se daňovými
ráji. Novým obchodním artiklem se stal i prodej internetových domén. Státy s velkou
rozlohou teritoriálních vod (Mikronésie, Marshallovy ostrovy, Palau, Severní Mariany,
Kiribati) pronajímají tyto oblasti rybářům z východoasijských zemí. Dalším typem příjmu
obyvatel tichomořských ostrovů jsou i remitence. 37 Budoucnost ostrovních zemí Oceánie
ohrožuje i sílící imigrace na Nový Zéland, do Austrálie nebo USA.
Karibské státy původně zaměřené na produkci primárních plodin (cukr, banány, rýže,
káva) a těžbu v případě větších států přeorientovaly svou ekonomiku na poskytování služeb.
Sektorem s největším potenciálem se stal cestovní ruch a finančnictví. Podíl zpracovatelského
průmyslu se snižuje a orientuje se zejména na zpracování zemědělských plodin a nerostných
surovin. Na suroviny je většina ostrovů chudá. Kromě niklovokobaltových rud na Kubě se ve
větší míře vyváží jen bauxit z Jamajky. Přírodní asfalt a především ropu těží Trinidad a
Tobago, kde je podíl průmyslu výrazně vyšší než v ostatních karibských státech. Zpracování
ropy je dále rozšířeno i na Amerických Panenských ostrovech, Barbadosu, Arubě a
Nizozemských Antilách. Z ostatních odvětví vyniká potravinářství (cukr, rum, doutníky, ryby,
měkkýši, korýši).38 Karibské státy navzdory některým výzvám (zejména nezaměstnanost,
chudoba, odliv mozků) zažívají vzrůst příjmu na osobu a většina zemí se zařadila do kategorie
zemí se středně vysokými příjmy.39 Karibská oblast je ekonomicky silně poutána k USA, ale
organizačně udržuje kontakty s Evropskou unií prostřednictvím vazeb na bývalé i současné
metropole.
37 Jako remitence se označují finanční transfery zahraničních pracovníků do země původu. Pro zdrojové země má zasílání remitancí zpravdila příznivý dopad na snižování chudoby. 38 Baar, 2002 39 Integrated review of the thematic cluster of energy for sustainable development, industrial development, ayir pollution/atmsphere and climate change in Small island developing States, 2006, s. 15–16, <
29
Obecně ekonomiku většiny SIDS charakterizuje značná otevřenost a závislost na obchodu
se zemědělskými produkty. Příjmy z exportu jsou mimo jiné v některých zemích nezbytné pro
dovoz potravin. Nestálost exportů podporuje ekonomickou nestabilitu a ovlivňuje
zaměstnanost, příjmy obyvatel a celkový ekonomický růst. Závislost SIDS na mezinárodním
obchodu je činí značně zranitelnými vůči vnějším šokům. Pokles cen komodit vyvážených
SIDS může vést ke snižování rezerv pro import a k zadlužování SIDS. Na otázku dopadů
globalizace na SIDS je nahlíženo rozpačitě. Podle některých analytiků ji lze chápat jako
příležitost pro země trpící odlehlostí a izolací, jiné argumenty poukazují na přílišnou slabost
a zranitelnost ekonomik SIDS.
6.1. Zemědělství a obchod se zemědělskými komoditami
Zemědělství je pro SIDS klíčovým sektorem z hlediska zaměstnanosti a zdroje příjmů
z vývozu. Hlavními vývozními komoditami jsou primárně zpracované plodiny, které
u nadpoloviční většiny států tvoří více než 15 % vývozu. Během 90. let 20. století došlo
k poklesu vývozu zemědělských produktů, který je možno zaznamenat i u hlavních plodin
některých regionů, např. u banánů a cukru. K největšímu poklesu došlo zejména v oblasti
Karibiku a Indického oceánu s negativními doprovodnými jevy jako je nárůst chudoby
obyvatel a jejich migrace z venkova do měst. Záporný růst roční produkce v 90. letech je
vedle snižujících se investic do zemědělství podle FAO40 připisován následujícím faktorům:
- výskytu přírodních pohrom
- poklesu světových cen produktů prioritních pro SIDS a redukce obdělávaných ploch
- přesunu pracovních sil ze zemědělství do sektoru služeb a cestovního ruchu
- neschopnosti konkurovat světovým cenám v důsledku malé rozlohy a odlehlosti
- ztrátě tržních příležitostí v důsledku pokračující liberalizace
U většiny států podíl zemědělství na tvorbě HDP nepřesahuje 10 %. Vyššího podílu
dosahuje v nejchudších SIDS, jako je např. Haiti, Belize, Tonga, Guinea-Bissau. Podíl
obyvatel pracujících v zemědělství se nejčastěji pohybuje v rozmezí 15–30 %.41 Podrobnější
údaje týkající se podílu zemědělství na tvorbě HDP v jednotlivých zemích ukazuje následující
tabulka.
40 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 12 <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm> 41 Tamtéž, s. 12
30
Tab.č. 2: Podíl zemědělství na tvorbě HDP v zemích SIDS, 2000–2002
Podíl zemědělství na tvorbě HDP
Počet zemí
Země
Více než 20 %
11 Belize, Guyana, Guinea-Bissau, Haiti, Komory, Niue, Papua-Nová Guinea, Sv. Tomáš a Princův ostrov, Šalomounovy ostrovy, Tonga, Vanuatu
10 % až 20 %
13 Cookovy ostrovy, Dominika, Dominikánská republika, Federativní státy Mikronésie, Fidži, Kapverdy, Kiribati, Maledivy, Marshallovy ostrovy, Nová Kaledonie, Surinam, Sv. Vincenc a Grenadiny, Tuvalu
5 % až 10%
7 Barbados, Grenada, Jamajka, Kuba, Mauricius, Sv. Lucie, Východní Timor
Méně než 5 %
15 Americké Panenské ostrovy, Anguilla, Antigua a Barbuda, Aruba, Bahamy, Bahrajn, Britské Panenské ostrovy, Francouzská Polynésie, Montserrat, Nizozemské Antily, Palau, Portoriko, Sv. Kryštof a Nevis, Seychely, Trinidad a Tobago
Pozn. u zbývajících zemí nebyla data zjištěna Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 12 <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>, The World Factbook (2007)
Vzhledem k významu zemědělských produktů jsou níže zhodnoceny hlavní komodity a
obchod s nimi.42
Banány
Banány patří k hlavním plodinám pěstovaných zejména v tropických oblastech SIDS.
Mezi nejvýznamnější pěstitele patří v pacifické oblasti Papua-Nová Guinea, resp.
Dominikánská republika, Haiti, Kuba, Jamajka a Sv. Lucie v Karibiku, které dohromady
vytváří až 80 % celkové produkce SIDS. Ačkoliv produkce banánů SIDS tvoří pouze 3 %
světové produkce této komodity, zůstávají banány hlavní plodinou pro domácí spotřebu,
export a zdrojem příjmů na venkově. Karibské SIDS si udržely závislost na produkci banánů
aniž by diverzifikovaly svou produkci. Produkce banánů vzrostla v období 1990–2002 až o 18
%, a to zejména díky rozšiřování ploch pro pěstování. Pěstování banánů v karibské oblasti
probíhá v menším měřítku a je založeno na rodinných vazbách, což vytváří rozdíl oproti
42 Tato podkapitola vychází z následujícího zdroje: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 21-27, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>
31
komerčním farmám, které jsou typické pro pevninskou Latinskou Ameriku. Pěstování banánů
se na Návětrných ostrovech věnuje až 25 000 farmářů a tento sektor tak sehrává silnou
socioekonomickou roli – slouží jako motor rozvoje venkova, zdroj pracovních příležitostí,
produkuje finance pro investice do vzdělání, zdravotní péče apod.
Cukr
Cukr patří vedle banánů k hlavním zemědělským plodinám produkovaným na území
SIDS. Produkce a vývoz cukru má u některých států výrazný podíl na tvorbě HDP či příjmech
z exportu. Téměř u všech pěstitelů cukrové třtiny s výjimkou Guyany, Belize, Papuy-Nové
Guiney dochází k poklesu produkce. Vzrůst produkce u těchto tří zemí byl založen zejména
na vládních investicích směřujících do tohoto sektoru. Podrobnější data o hlavních
producentech a vývoji produkce cukru poskytuje následující tabulka.
Tab.č. 3: Hlavní producenti cukru a změny produkce, 1990–2002
Průměrná produkce (tis. tun)
Průměrný ro ční nárůst (%)
Země 1990-1992
2000-2002
%
změna 1991-1995
1996-2000
2001-2002
Belize 98 116 18 2 1 -3
Barbados 67 53 -21 -7 2 -7
Dominikánská republika 710 469 -34 -1 -10 0
Fidži 413 325 -21 2 -7 0
Guyana 164 291 78 10 2 4
Kuba 7 740 3 818 -51 -15 0 0
Mauricius 612 544 -11 -2 -1 2
Papua-Nová Guinea 34 46 35 9 5 -3
Trinidad a Tobago 106 97 -9 2 -4 4
Zbývající SIDS 89 85 -4 -2 1 2
Celkem 10 215 5 998 -41 -9 -1 0 Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 24, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>
32
Rýže
Rýže patří k hlavním plodinám určeným k domácí spotřebě, pro vývoz se pěstuje pouze
v omezeném množství. Rýže je z hlediska vývozu důležitá zejména pro Guyanu a Surinam.
Největší nárůstu v 90. letech zaznamenala produkce rýže na Kubě, Dominikánské republice
a Guyaně. K poklesu produkce došlo ve stejném období zejména ve 4 zemích: Guineji-Bissau,
Haiti, Fidži a Surinamu.
Kokosové ořechy a kopra
Pěstování kokosových ořechů a kopry má v zemích SIDS dlouhou tradici. Kokosové
ořechy jsou hlavní plodinou na ostrově Samoa, kde se užívají jak k běžné spotřebě, tak jako
krmivo pro zvířata. V současné době k největším producentům obou plodin patří Fidži,
Jamajka a Papua-Nová Guinea. Stále více zemí však začíná tyto komodity pěstovat zejména
pro domácí spotřebu a jako zdroj příjmu malých farmářů. Pokles cen těchto komodit na
světových trzích v minulých letech donutil některé pacifické státy k zavedení dotací za cílem
podpory jejich pěstování.
Káva a kakao
Mezi hlavní producenty kakaa patří zejména Belize, Dominikánská republika, Papua-
Nová Guinea, Haiti, Grenada. V produkci kávy vedou v rámci SIDS Jamajka a Papua-Nová
Guinea. Ke snižování produkce dochází zejména v důsledku tropických bouří a poklesu
světových cen kávy a kakaa.
Citrusy
Hlavní produkční oblastí citrusů je v rámci SIDS Karibik. V zemích, kde došlo k nárůstu
produkce (Belize, Bahamy, Dominikánská republika, Jamajka), se tak stalo zejména díky
rozšiřování ploch a vládní podpoře.
Rozvoj turismu v zemích SIDS zvýšil poptávku po tropickém ovoci jako je ananas,
papája nebo mango. Příjmy z pěstování netradičních plodin v mnoha zemích podpořily růst
ekonomiky země.
33
Tab. č. 4: Hlavní vývozní komodity SIDS a vývoj objemu exportu, 1990–2002
1990-1992
1996-1998
2000-2002
1990-1992
1996-1998
2000-2002
Komodita
mil. US $ tis.tun Ananas 8,8 2,3 1,7 52,9 7,9 3,4
Banány 218,7 175,2 148,3 412,8 384,0 337
Citrusy 0,3 4,3 5,1 0,3 7,0 11,4
Kakao-káva-čaj 337,9 526,4 315,2 217,5 221,6 183,5
Kasava 1,3 0,6 1,3 10,6 3,5 5,5
Kopra 22,4 69,2 27 120 154,8 77,9
Papája 2,6 8,9 12,3 4,3 9,1 13
Rýže 54,1 162,2 85 150,4 363,3 318,7
Nezpracovaný cukr
3 512,5 1 865,9 1 246,2 8 379,3 5 306,2 4 082,8
Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 32, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>
Rybolov
Rybolov je vzhledem k ostrovní poloze zásadním zdrojem příjmů některých SIDS. Mezi
největší vývozce ryb se v roce 2001 zařadily Bahamy, Seychely a Papua-Nová Guinea. Vývoz
ryb v případě Seychel tvoří až 80 % příjmů z exportu. Hodnoty vývozu jsou však nestabilní
a rybí průmysl je kontrolován zahraničními aktéry. Typickou vývozní komoditou většiny
SIDS jsou tuňáci a korýši, kteří tvoří až 75 % exportu.43 Zbylou část tvoří další plody moře
jako krevety, lososi, měkkýši, tresky, sledi, makrely, ústřice a kaviár.
K pokrytí poptávky po rybách dochází v rámci SIDS také k dovozu rybích produktů,
přičemž se jedná zejména o zpracované výrobky. Domácí poptávku uspokojuje rybolov při
pobřeží, ostatní rybí zdroje jsou na základě poplatků zpřístupněny i ostatním státům.
Kompenzace za využívání vod může mít také podobu rozvojových projektů, technické
pomoci či výzkumu. Všechny tyto formy kompenzace probíhají na základě Úmluvy OSN o
mořském právu.44
43 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 45-46, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm> 44 Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS) byla podepsána na Jamajce roku 1982 a v platnost vstoupila roku 1994. Úmluva stanovuje pravidla pro všechny aktivity v oceánech a pro využívání jejich zdrojů včetně navigace a přeletů, průzkumu a těžby nerostů, zachování přírodního bohatství, znečišťování mořského prostředí, rybolovu a lodní přepravy. K úmluvě přistoupilo do roku 2005 více než 140 států.
34
Obchod s mořskými produkty může limitovat zavedení tzv. Systému kritických bodů45
vyžadující dodržování nových mezinárodních standardů pro vstup ryb na trh určitého státu.
Chov hospodářských zvířat
Chov dobytka probíhá pouze v malém rozměru a pro domácí spotřebu. Zpracování masa
je ve všech SIDS na nízké úrovni a jako takové má nízkou konkurenceschopnost. Nejvíce
rozšířený je chov drůbeže, který se od 90. let uplatňuje zejména v Karibiku. Trh s drůbeží
bývá často zaplaven přílivem levného dovozu, kterému místní výroba není schopná
konkurovat. Výroba také závisí na množství importovaných vstupů jako jsou krmiva, balící
materiál, veterinární péče, které značně zdražují výstupy.
Lesnictví
Ačkoliv je lesní kryt SIDS z globálního hlediska zanedbatelný, má zásadní význam pro
místní obyvatele. Kromě obchodu s dřevem a ostatními lesními produkty sehrávají lesy
důležitou roli v zachování biodiverzity, včetně vytváření prostředí pro různé endemické druhy.
Zalesnění jednotlivých SIDS se ale liší. Ke státům s největší lesnatostí patří Bahamy,
Cookovy ostrovy, Guyana, Palau, Šalomounovy ostrovy a Surinam, kde se lesnatost pohybuje
mezi 76 až 96 %. Na druhou stranu Bahrajn, Marshallovy ostrovy a Nauru uvádějí lesnatost
nižší než 1 %.46 Největším exportérem lesních produktů je v rámci SIDS Papua-Nová Guinea,
která je třetím největším vývozcem tropického dřeva na světě. Mezi další SIDS, kde sehrává
lesnictví významnou roli patří Fidži, Guyana, Samoa, Šalomounovy ostrovy, Sv. Lucie,
Surinam a Vanuatu. Téměř všechny SIDS jsou závislé na dovozu palivového dříví, papíru
a lepenky.
Vývoz SIDS je ovlivňován zejména historickými vazbami a obchodními preferencemi.
Hlavními exportními partnery SIDS je EU a USA, kam v roce 2002 směřovalo 44 %, resp.
21 % exportu. Až 73 % vývozu do EU47 tvořilo 10 primárních komodit: cukr, banány, ryby,
rum, palmový olej, káva, kakao, ovoce a zelenina, kopra a kokosový olej. Zpracované výrobky
45 Tzv. Hazard Analysis Critical Control Point (HACCP) slouží předcházení nebezpečí nákazy potravin a pokrmů, ke kterým by mohlo dojít během výroby, zpracování, manipulaci, skladování či prodeji konečnému spotřebiteli. HACCP systém vytvořen Světovou zdravotnickou organizací již před 30 lety a jeho respektování je základem bezpečného mezinárodního obchodu s potravinami. 46 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 47-49, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm> 47 Obchodní vztahy se SIDS jsou pro Evropskou unii marginální záležitostí – celkový obchod se zeměmi ACP tvořil v roce 2004 pouze 2,7 % celkového vnějšího obchodu EU.
35
tvořily pouze 18 % vývozu a jednalo se zejména o kakaové máslo, kakaovou čokoládu,
konzervované ryby a rum. Evropská unie vyváží do zemí SIDS zejména dopravní prostředky,
letadla a ostatní dopravní zařízení, stroje, mechanická zařízení, výrobky chemického
a farmaceutického průmyslu.
Zbytek exportu směřuje např. v případě Niue a Samoy na Nový Zéland, resp. do Japonska
vyváží Federativní státy Mikronésie a Tonga. Austrálie je významným exportním partnerem
Cookových ostrovů, Fidži a Papui-Nové Guiney.48
Téměř polovina SIDS si udržela závislost na jedné vývozní plodině, zodpovídající až za
50 % příjmů z exportu. Většina těchto států se nachází v tichomořské oblasti a jedná zejména
o země vyvážející cukr a rybí produkty.
Navzdory klíčovému významu zemědělství jsou SIDS v rámci celosvětového obchodu se
zemědělskými produkty pouze marginálními hráči. SIDS se na celosvětovém vývozu
zemědělských plodin v 70. letech podílely pouze 5 %. Tento podíl poklesl v 90. letech na 2 %,
resp. 1 % v roce 2000. Kuba se na celkovém exportu SIDS podílela v období 1990–2002 více
než 25 %. Mezi nejvýznamnější exportéry v rámci SIDS vedle Kuby patří Dominikánská
republika, Fidži, Mauricius, Papua-Nová Guinea. Celková hodnota zemědělských vývozů
poklesla v období 1990–2002 o 53 %, přičemž jejich dovoz se ve stejném období zvýšil
o 35 %.49
U pacifických SIDS zejména díky vlivu Papuy-Nové Guiney (zodpovídá za 50 %
regionálního obchodu) převažuje export nad importem. Ostrovní státy v Indickém oceánu mají
taktéž pozitivní obchodní bilanci navzdory tomu, že některé ze zemí jsou stále závislé na
dovozu potravin.
Důležitým faktorem, ovlivňujícím úroveň zahraničního obchodu je kvalitní letecké či
námořní spojení se světem a rozvinutá dopravní infrastruktura. Její základy u většiny SIDS
pochází z dob kolonialismu, kdy koloniální mocnosti ve vlastním zájmu budovaly kvalitní
zázemí pro vývoz surovin, dovoz výrobků či pracovních sil.
48 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 40-42, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm> 49 Tamtéž, s. 25
36
6.2. SIDS a otázka potravinové bezpečnosti
Více jak polovina států SIDS je řazena mezi země s nízkými příjmy a potravinovým
deficitem nebo patří ke státům silně závislým na dovozu potravin. Pokračující problémy se
zajištěním potravin a chudobou mají za následek zejména výkyvy zemědělské produkce.
Studie FAO50 uvádí k otázce potravinové bezpečnosti následující zjištění:
- přinejmenším 28 států SIDS dováží více než 50 % spotřebovaných obilovin
- více než 50 % denní spotřeby potravin obyvatel SIDS je kryto dovozem
- ve státech jako jsou Cookovy ostrovy, Haiti, Kiribati, Komory, Samoa, Tuvalu, Sv.
Lucie, Sv. Kryštof a Nevis je hodnota dovezených potravin vyšší než hodnota
exportovaného zboží
- navzdory poklesu během poslední dekády zůstává podvýživa obyvatel problémem.
Pokud se podíváme na vývoj počtu podvyživených z hlediska jednotlivých regionů,
jsou údaje následující:
0%
2%
4%
6%
8%
10%
12%
14%
16%
18%
20%
Karibik Pacifik Atlantik
1991
2002
Obr. č. 4: Podíl podvyživených na celkové populaci SIDS, 1991–2002 Zdroj: vlastní zpracování, data: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 7 <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>
50 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 4-5, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>
37
6.3. Preferenční obchodní režimy
Obchod se zemědělskými komoditami SIDS je ovlivňován obchodními preferencemi.
Preferenční cla jsou tradičním nástrojem stimulujícím obchod s rozvojovými zeměmi a působí
jako pobídky pro dovoz i ze zemí SIDS. Obchod přináší SIDS příjmy z vývozu, v některých
případech podporuje diverzifikaci jejich ekonomik a industrializaci.51
6.3.1. Fungování obchodních preferencí
Obchodní preference umožňují dovozci platit nižší nebo nulové celní tarify v závislosti na
typu režimu a výrobku. Do čistého zisku z těchto preferencí je třeba započítat i tzv. transakční
náklady vznikající v procesu získávání preferencí. Tyto náklady většinou nesou vývozci, kteří
musí zajistit certifikaci zboží.
SIDS, jakožto země rozvojové, mohou využívat výhod speciálních režimů ustanovených
pro tyto země. Preferenční režimy, které využívají SIDS se dělí do dvou následujících skupin:
- Všeobecný systém preferencí (GSP), preferenční režim pro země ACP
- regionální preferenční režimy (AGOA, CBERA, SPARTECA)
Participaci SIDS v jednotlivých uskupeních ukazuje tabulka č.4 v příloze.
6.3.2. Všeobecný systém preferencí (GSP)
GSP je jedním z klíčových prvků umožňujících pomáhat rozvojovým zemím v jejich boji
proti chudobě získáním příjmů prostřednictvím mezinárodního obchodu. Popud pro vytvoření
systému, kterým by vyspělé země garantovaly obchodní výhody všem rozvojovým zemím,
dala v roce 1968 Konference OSN o obchodu a rozvoji.52 Jako první tento systém přijala
v roce 1971 EU, další země53 postupně přijaly vlastní systémy lišící se jak pravidly,
tak rozsahem produktů. GSP je pravidelně aktualizován každých 10 let, aby odpovídal
aktuálním světovým změnám a procesům. Prostřednictvím GSP jsou na vybrané citlivé
výrobky (zemědělské výrobky, textil, železo a ocel) uplatněny snížené celní tarify a na tzv.
necitlivé výrobky (všechny ostatní výrobky) bezcelní režim. Různá schémata GSP, poskytnutá
51 Preferenční obchodní režimy patří k tradičním nástrojům zahraniční a hospodářské politiky. Původně byly zavedeny jako nástroj podpory politické a ekonomické stability, v současné době jsou zejména součástí rozvojové politiky. 52 Viz výše 53 K roku 2002 existovalo 13 schémat GSP a poskytovateli byly následující země: Austrálie, Bělorusko, Bulharsko, Estonsko, EU, Japonsko, Kanada, Nový Zéland, Norsko, Rusko, Švýcarsko, Turecko a USA.
38
rozvojovým zemím ze strany vyspělých zemí, musí existovat v rámci kontextu programu z
Dohá.
GSP zahrnuje pět dílčích dohod: všeobecné dohody, iniciativu Vše kromě zbraní, dohody
o ochraně pracovních práv, životního prostředí a boji proti produkci a obchodu s drogami.
Výhodnější zacházení je poskytováno na některé výrobky původem ze zemí bojujících
s výrobou a obchodováním s drogami. Speciální pobídková opatření mohou být podle výše
zmíněných dohod poskytnuta zemím, které prokáží dodržování mezinárodně uznávaných
pracovních standardů nebo standardy stanovené Mezinárodní organizací pro tropické dřevo.
Společenství může výhodu spojenou s těmito dodatečnými preferencemi odejmout, pokud
budou ze strany přijímajících zemí zjištěna závažná pochybení. Nejméně rozvinuté země
včetně SIDS využívají zejména výhod vyplývajících z iniciativy EBA.54
6.3.3. Iniciativa Vše kromě zbraní a SIDS
Iniciativa EBA (Everything But Arms) byla představena v květnu roku 2000 a garantuje
jednostranný bezcelní a neomezený dovoz všech produktů – s výjimkou zbraní –
z nejchudších zemí světa na evropské trhy. Cílem iniciativy je podpořit rozvoj nejchudších
zemí. EBA je jednou z pěti dohod spadajících pod výše zmiňovaný Všeobecný systém
preferencí. Iniciativa vstoupila v platnost 5. března roku 2001 a přechodná ustanovení existují
u banánů, cukru a rýže. Obchod s těmito třemi komoditami by měl být do roku 2009 postupně
liberalizován. Proti liberalizaci obchodu s těmito třemi komoditami se postavila většina zemí
SIDS. Iniciativa je relevantní z pohledu SIDS zejména z možného většího přístupu ostatních
zemí na trh EU (např. asijské LDCs mohou nahradit SIDS v exportu ryb nebo kokosových
ořechů).55 Iniciativa EBA se stala terčem kritiky pro příliš složitá pravidla určování původu
dováženého zboží, která rozvojovým zemím ztížila vývoz na evropské trhy.
54 European Commision. Generalised System of Preferences, 2007, <http://ec.europa.eu/trade/issues/global/gsp/eba/ug.htm> 55 Brüntrup, 2006,< http://www.die-gdi.de/DIE_Homepage.nsf/6f3fa777ba64bd9ec12569cb00547f1b/fa3dec97006fa14ac12570fb002cc3ea/$FILE/Internet-DP-10-EBA.pdf>
39
6.3.4. Preferenční režim mezi EU a ACP
Uskupení zemí Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří označované jako ACP56 bylo
vytvořeno Dohodou z Georgetownu v roce 1975.57 ACP zahrnuje celkem 78 států – všechny
státy Tichomoří, Karibské oblasti (včetně komunistické Kuby) a Afriky (zde zůstává mimo 5
severoafrických států). Specifického režimu mohou tedy využívat i malé ostrovní rozvojové
státy, které jsou zároveň členy ACP.
Právní základ pro vztahy Evropské unie a ACP, principy a cíle Evropského společenství
položily dohody z Lomé. Dohoda Lomé I byla uzavřena v roce 1975 na dobu pěti let a jejími
hlavními charakteristikami byly:
- nereciproční výhody pro většinu exportu zemí ACP do EHS
- rovnost mezi partnery, respektování svrchovanosti, společných zájmů a vzájemné
závislosti
- právo každého státu určit si svou vlastní politiku
Základem vztahu mezi Evropskou unií a ACP byla rozvojová pomoc poskytovaná z tzv.
Evropského rozvojového fondu (EDF). První dohoda z Lomé zavedla také tzv. mechanismus
stabilizace vývozních příjmů zemí ACP nazvaný STABEX58 – sloužící ke kompenzaci
nestabilních příjmů z exportu vybraných komodit zemím ACP. Tento stabilizační fond byl
vytvořen, protože ekonomika většiny zemí ACP je závislá na vývozu několika málo komodit,
které podléhají výkyvům vývoje jejich cen na světových trzích, a nemají tudíž zajištěnou
přibližně stálou hladinu exportních příjmů. V případě poklesu příjmu z vývozu vybraných
komodit o více než 7,5 % oproti předcházejícímu roku měla země ACP nárok na finanční
poukaz. Zvláštní zvýhodněné podmínky přitom platily pro země nejméně rozvinuté,
vnitrozemské a ostrovní. Od roku 2004 byl z rozhodnutí Rady ministrů ACP-EU aplikován
nový mechanismus FLEX, který je u ostrovních států aplikován v případě poklesu příjmu
z exportu dané komodity o 2 % oproti aritmetickému průměru cen za poslední 3 roky.
Evropská unie vytvořila i nástroje na podporu rybolovu. Jedná se zejména o smlouvy,
které výměnou za možnost rybolovu nabízejí druhé straně finanční kompenzaci, nebo
56 Zkratka ACP vychází z anglického názvu „ African, Caribbean and Pacific Group of States” 57 Dohodě z Georgetownu předcházelo podepsání 2 dohod z Yaoundé v letech 1963 a 1969, které nastartovaly spolupráci se Sdružením afrických států a Madagaskaru (AASM – Association of African States and Madagascar). V ekonomické sféře byly dohody zaměřeny především na rozvoj infrastruktury. 58 Dohoda Lomé II zavedla obdobný mechanismus - tzv. SYSMIN, který byl zaměřen na pomoc báňskému průmyslu zemí ACP. Mechanismus sloužil ke stabilizaci příjmů z vývozu vybraných nerostných surovin. Tento
40
kombinaci finanční kompenzace a zvýhodněného přístupu na evropský trh či příslib pomoci
v budování společných podniků a organizací. První taková smlouva byla uzavřena v roce 2003
s Kiribati. Smlouva přímo určuje jaké množství ryb smějí evropští rybáři ve vodách Kiribati
lovit a jak velkou finanční kompenzaci stát dostane za každou ulovenou tunu. Podle
dosavadních analýz přinášejí zemím ACP vzájemné dohody o rybolovu kromě finančních
a jiných výhod také přidanou hodnotu. Smlouvy například zajišťují, že evropské lodě lovící
v Indickém oceánu vykládají svůj náklad na Seychelských ostrovech nebo Mauriciu, kde jsou
ryby zpracovávány nebo zmražené posílány do evropských destinacích.59
V pětiletých intervalech byly podepsány celkem 4 Loméské dohody, přičemž poslední
z nich byla revidována. Každá z Loméských dohod přinesla do vzájemných vztahů něco
nového a počet zúčastněných států vzrostl po podepsání první Loméské dohody na 46 států.60
Revidovaná dohoda Lomé IV byla doplněna úmluvami o ochraně lidských práv, ochraně
pralesů zemí ACP a rozvoji demokracie. Porušování lidských práv vedlo k částečnému či
úplnému pozastavení spolupráce s některými státy, přičemž v případě SIDS šlo v letech 1996–
2000 o Fidži, Guineu-Bissau, Haiti a Komory.61 Pomoc se soustředila především na
vzdělávací a zdravotnické programy, ale klíčovými změnami, která dohoda Lomé IV přinesla
byly: zákaz transportu toxického odpadu mezi EU a ACP, větší podpora decentralizované
spolupráce a diverzifikace ekonomiky. Novinkou byl také protokol na ochranu pralesů zemí
ACP.
Charakteristickým rysem dohod je také dialog a společné řízení programů EU a ACP.
Politický dialog mezi EU a ACP se podle Baara62 v současné době soustředí zejména na tyto
oblasti:
- monitorování vývoje politické situace
- tvorba dohod a prohlášení na multilaterálních fórech
- nasměrování k respektování lidských práv a demokratických principů
- poskytování finanční a technické podpory ve volbách
- posílání pozorovatelů k zajištění hladkého průběhu voleb
- předcházení konfliktům
mechanismus byl důležitý zejména pro africké země bohaté na nerostné suroviny, z pohledu SIDS nemá opodstatnění. 59 Adamcová a kol., 2006 60 Proces přistupování afrických, karibských a tichomořských zemí k ACP ukazuje tabulka č. 7 v příloze. 61 Exnerová, 2005, s. 175 62 Baar, 2003, s. 24
41
Státy ACP si mohou kdykoliv podat žádost, která je pak projednána s EU. Pětileté záruky
pro specifické potřeby každé země obsahuje tzv. Národní indikativní program – ten stanoví na
základě požadavků země směřování financí (zdravotnictví, vzdělávání apod.) z EDF a ze
systémů dodatečných půjček od Evropské investiční banky.
Na základě loméských dohod země ACP vedle finanční pomoci využívaly značné
obchodní výhody při exportu jejich zboží do EU. Velká Británie po podepsání první dohody
z Lomé dala podnět ke zvláštním obchodním výhodám pro obchod s cukrem a banány pod
záštitou prodloužení pomoci bývalým koloniím. Později byl zvláštní režim uvalen také na
obchod s rumem, telecím a hovězím masem.
Protokol o banánech
Protokol o banánech, který zavedl bezcelní vstup banánů na trhy ES, představoval
příležitost zejména pro jejich největší producenty v karibské oblasti. V prosinci 2000 EU
přijala na základě dohody z Cotonou nový režim dovozu banánů, který zajišťuje bezcelní
přístup na evropský trh v následujících kvótách:
� kvóta A: 2,2 milionu tun
� kvóta B: 453 000 tun
� kvóta C: 750 000 tun
Kvóta A, resp. B je určena pro dovoz ze třetí země. Kvóta C náleží bezcelnímu dovozu ze
zemí ACP. Režim, podle kterého mohou země ACP dovážet na evropské trhy platil do konce
roku 2007 a jeho budoucí podoba je předmětem probíhajících jednání.
Protokol o cukru
Protokolem o cukru byl v roce 1975 odsouhlasen nákup ročního fixního množství cukru
od producentů v 19 zemích ACP63 v atraktivně vysokých cenách, vyrovnaných k cenám
vnitřního trhu ES. Byly také ustanoveny roční kvóty pro producenty cukru a výhody, které
přispěly k ekonomickému rozvoji některých států ACP: zejména Barbadosu, Fidži, Guyany
a Mauricia. Výše garantovaných cen je každoročně projednávána zástupci Evropské unie
a zainteresovaných ACP.64 Až 84 % vývozu cukru pokrývá 7 států: Mauricius (38 %), Fidži
63 Signatáři Protokolu o cukru jsou Barbados, Belize, Kongo, Côte d'Ivoire, Fidži, Guyana, Jamajka, Keňa, Madagaskar, Malawi, Mauricius, Mozambik, Sv. Kryštof a Nevis, Svazijsko, Tanzanie, Trinidad a Tobago, Zambie a Zimbabwe. 64 African, Caribbean and Pacific Sugar Group, 2005, < http://www.acpsugar.org/Overview.html>
42
(13 %), Guyana (12 %), Jamajka (10 %), Barbados (4,2 %), Trinidad a Tobago (3,4 %), Belize
(3,1%).65 Na protokol je nahlíženo jako na nástroj rozvojové spolupráce, který přináší malým
a zranitelným ekonomikám SIDS četné výhody.
Speciální režimy na obchod s vybranými komoditami podle Světové obchodní
organizace porušují pravidla mezinárodního obchodu. Proto v roce 2000 přišla WTO
s požadavkem vytvoření nových obchodních dohod mezi Evropskou unií a zeměmi ACP,
které by měly být přijaty nejpozději do konce roku 2007. Nová opatření nazvaná jako dohody
o ekonomickém partnerství66 požadují otevření trhů ACP se zbožím a službami a nabízí
ponechání přístupu na evropské trhy. S takto stanovenou dohodou však souhlasilo pouze 14 ze
79 států ACP. Liberalizace trhů ACP vzbuzuje obavy o postavení domácí výroby a průmyslu,
která by jen těžko mohla konkurovat sofistikovaným evropským společnostem.
Speciální režim na obchod s cukrem, který využívaly země ACP po 32 let, by měl být
zrušen do října 2009. Nový návrh EU z roku 2004 představuje hrozbu pro země ACP, neboť
by mohl snížit ceny cukru až o 37 %. Těmto obavám oponuje mluvčí Evropské komise
Falkenburg,67 podle kterého by nový režim na obchod s cukrem měl umožnit dovoz až dvakrát
většího množství cukrové třtiny než podle současného protokolu. Navíc se Evropská unie
brání argumentem, podle kterého by mělo přijetí nového režimu probíhat postupně
v přechodném období trvajícím 10 let. Jelikož jsou ekonomické vazby zemí ACP na
Evropskou unii velmi silné a navíc životně důležité pro některé národní produkty,
předpokladá se, že nový obchodní režim přijmou postupně všechny země ACP.68
V roce 2000 byla na dobu dvaceti let uzavřena mezi Evropskou unií a ACP dohoda
z Cotonou, kterou podepsalo 77 zemí ACP a v prosinci téhož roku se k ní připojila Kuba
a v roce 2003 Východní Timor.69
Jako v případě dohod z Lomé, zajišťuje dohoda zejména ekonomickou a obchodní
spolupráci, která je koncipována jako nástroj rozvojové spolupráce. Došlo také k proměně
65 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 54, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm> 66 Viz níže 67 BBC.Caribbean, 2007, <http://www.bbc.co.uk/caribbean/news/story/2007/09/070928_sugarprotocol.shtml> 68 BBC.Caribbean, 2007, < http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/7131300.stm> 69 Baar, 2006, s. 155-156
43
obchodních opatření kompatibilních s pravidly Světové obchodní organizace (odstranění
překážek obchodu, zvýšení spolupráce ve všech oblastech souvisejících s obchodem).
Dohody o ekonomickém partnerství
Od nerecipročního preferenčního systému se přechází počínaje rokem 2003 k jednání
o dohodách o ekonomickém partnerství (EPA – economic partnership agreements). Ty jsou
diskutovány zvlášť s jednotlivými regiony a v platnost měly vstoupit nejpozději k 1. 1. 2008.
Dohody mají upevnit integrační iniciativy ACP a vytvořit rámec pro volný oběh zboží
a služeb. Nereciproční zacházení by mělo být zachováno pouze pro nejméně rozvinuté země
ACP.70 Státy ACP vykazovaly pochybnosti o možném přijetí již počátkem roku 2008
a požádaly o prodloužení termínu.
Jediným regionem, který dosud navázal dohody o ekonomickém partnerství s Evropskou
unií, se k 16. prosinci 2007 staly karibské státy. Dialog mezi Evropskou unií a karibskými
státy probíhá prostřednictvím Karibského fóra (CARIFORUM). Všechno zboží z karibské
oblasti s výjimkou cukru a rýže má od 1. ledna 2008 bezcelní vstup na evropské trhy.
V případě banánů a rýže by mělo dojít k odbourání celních překážek až po dvouletém
přechodném období. Karibské fórum se na druhou stranu zavázalo k odstranění cel na 80 %
zboží dováženého z Evropské unie po dobu 15 let, resp. 25 let na tzv. citlivé zboží.71 V tomto
případě mají karibské státy tříleté moratorium a po tuto dobu budou nadále zpoplatňovat
všechny položky evropského importu. Kromě liberalizace výměny zboží dochází také
k otevření obchodu se službami. Evropská unie liberalizovala až 90 % svých služeb, zatímco
karibské státy usilují v sektoru některých služeb72 o udržení pozic pro místní malé a střední
firmy. Evropská komise také otevřela cestu karibským investicím, firmám a zaměstnancům ve
29 sektorech.73
6.3.5. Jihopacifická dohody o obchodu a ekonomické spolupráci
Pacifické SIDS74 využívají také prefenčního přístupu na trhy Austrálie a Nového Zélandu
v rámci Jihopacifické dohody o obchodu a ekonomické spolupráci (SPARTECA). Dohoda o
bezcelním přístupu zboží pro tichomořské státy byla podepsána na Kiribati v roce 1980. Nový
70 Exnerová a kol., 2005, s. 175 71 Jako tzv. citlivé výrobky se označují zemědělské produkty, textil a ošacení, železo a ocel. 72 Speciální pravidla platí v sektoru cestovního ruchu, finančních služeb, telekomunikací a námořní dopravy. 73 Jessop, 2008 74 Signatáři dohody byly Cookovy ostrovy, Fidži, Kiribati, Nauru, Niue, Papua-Nová Guinea, Šalomounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu, Samoa.
44
Zéland umožňuje bezcelní přístup na své trhy pro všechno zboží vyprodukované na území
zainteresovaných pacifických států, Austrálie uložila výjimku na obchod s cukrem.75
Efektivitu fungování dohody však snižuje přílišná komplikovanost pravidel kontrolujících
původ a zpracování zboží, a proto došlo v roce 2006 k jejich revizi. Negativně se na situaci
pacifických SIDS projevuje také snížování hodnoty preferencí a příliv nových produktů
z Asie, které vedlo k vytlačení pacifických dovozů.
6.3.6. Dohoda o ekonomickém oživení Karibské pánve
Iniciativa CBERA (The Caribbean Basin Economic Recovery Act) funguje od roku 1984
s cílem podpořit rozvoj Karibské pánve.76 Dohoda poskytuje po neomezenou dobu
jednostranný bezcelní přístup pro většinu zboží dováženého do USA ze Střední Ameriky
a Karibiku. Počet zúčastněných zemí dohody se snížil z původních 24 na následujících 19
zemí:77Antigua a Barbuda, Aruba, Bahamy, Barbados, Belize, Britské Panenské ostrovy,
Dominika, Dominikánská republika, Grenada, Guyana, Haiti, Jamajka, Montserrat, Kostarika,
Nizozemské Antily, Panama, Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Vincenc a Grenadiny, Trinidad
a Tobago. Pro začlenění do iniciativy CBERA musí země splnit různá kritéria: zákaz nucené
práce, zákaz dětské práce, přijatelné pracovní podmínky (minimální mzda, dodržování
pracovních hodin), právo sdružovat se do spolků apod.78
K hlavním vyváženým komoditám patří surová ropa, methanol, těžký topný olej, ethanol,
oděvy, ananas, třtinový cukr, cigarety a šperky. Většina investic, které v rámci iniciativy
poskytly USA zúčastněným zemím, směřovala do sektoru turismu, finančnictví
a telekomunikačních technologií. Vliv preferenčního režimu na zúčastněné země se snižuje
v souvislosti s liberalizací světového trhu. Jak ukazuje následující graf, obchod mezi USA
a zainteresovanými zeměmi oproti úspěšnému roku 2005 v roce 2006 poklesl, a to zejména
v důsledku vystoupení čtyř středoamerických států z dohody.
75 SPARTECA, 1996, <http://www.customs.gov.au/webdata/resources/files/origin4.pdf> 76 Jako Karibská pánev se označují ostrovy v Karibském moři a následující země pevninské Střední Ameriky: Belize, Guatemala, Honduras, Kostarika, Nikaragua, Panama a Salvador. 77 V roce 2006 se Guatemala, Honduras, Kostarika, Nikaragua, Salvador staly členy Dohody o volném obchodu mezi USA, Dominikánskou republikou a 5 středoamerickými státy (CAFTA-DR – Central America-Dominican Republic-United States Free Trade Agreemen), která byla přijata v roce 2005. 78 Shea, 2002, <http://fordschool.umich.edu/rsie/acit/LaborStandards/GSPbrief.pdf>
45
0
5
10
15
20
25
30
35
miliony USD
2002 2003 2004 2005 2006
roky
dovoz z USA
vývoz do USA
Obr. č. 5: Obchod mezi USA a CBERA, 2002–2006 Zdroj: vlastní zpracování, data: The Impact of The Caribbean Basin Economic Recovery Act, 2007, <http://hotdocs.usitc.gov/docs/pubs/332/pub3954.pdf>
6.3.7. Zákon o africkém růstu a příležitostech
Zákon o africkém růstu a příležitostech (African Growth and Oportunity Act – AGOA) byl
podepsán 18. května 2000 a poskytuje 37 africkým státům preferenční přístup na trh USA.
V roce 2002 byla podepsána dodatek zákona AGOA II, resp. AGOA III v roce 2004. Zatím
posledním dodatkem je AGOA IV, který byl podepsán v roce 2006 a rozšiřuje množství zboží
(týká se zejména textilu), pro které je umožněn preferenční přístup na trh USA do roku 2015.
Iniciativa je z pohledu SIDS relevantní pro Kapverdy, Guineu-Bissau, Mauricius,
Seychely, Sv. Tomáš a Princův ostrov.
Dohoda se vztahuje téměř na všechno zboží a jako sektory s největším exportním
potenciálem jsou hodnoceny: zpracování zemědělských produktů,79 lesnictví, rybolov, služby,
těžba nerostů, odvětví lehkého průmyslu (zejména výroba textilu), intenzivní příměstské
zemědělství a pěstování květin. Dohoda pro zúčastněné země slibuje podporu vzájemného
obchodu, příliv investic a tvorbu pracovních míst. Na dohodu někteří autoři80 nahlížejí jako na
přesouvání obchodu z jedné světové periferie do druhé. Předpokládá se, že pokud africké
země získají trvalý preferenční přístup na americký trh, chudé asijské státy budou tržní podíl
v USA ztrácet. Kritizovány jsou příliš přísné podmínky kladené na zúčastněné státy, včetně
79 Jedná se zejména o kakao, kávu, ovoce, zeleninu. 80 Stiglitz, Rashid, 2006, < http://www.project-syndicate.org/commentary/stiglitz72/Czech>
46
požadavku, aby africké vlády zasahovaly co nejméně do svých ekonomik. Africkým textilním
výrobkům je navíc přístup na americké trhy poskytován jen tehdy, jsou-li vyrobeny z látek
a přízí vyrobených v USA.81
6.3.8. Budoucnost preferenčních režimů
Obchodní preference nepochybně zásadním způsobem ovlivňují exportní schémata SIDS.
Produkty s bezcelním vstupem na trhy podstatně zvýšily objem vývozu SIDS. Mnohým
státům se právě díky vztahům s Evropskou unií a dalším preferenčním režimům podařilo
významně zlepšit svoji ekonomickou úroveň – jedná se zejména o některé karibské země.
Pokles hodnoty preferencí odráží, jak nástup nové éry liberalizace obchodu se zemědělskými
produkty, tak nepochybně vnitřní faktory na straně nabídky.
Zpráva FAO82 připisuje výhodám z preferenčního režimu pozitivní dopad na rozvoj
venkova, rozvoj infrastruktury či zajištění potravinové bezpečnosti. Na druhou stranu
liberalizace trhu a odbourávání preferencí vede k tomu, že se SIDS dostávají na okraj
světového obchodu. Odbourávání obchodních preferencí může mít negativní dopad zejména
na SIDS závislé na nízkém počtu vývozních komodit. Negativní dopad liberalizace na
pěstitele banánů Návětrných ostrovů v Karibiku ukazuje následující tabulka.
Tab.č.5: Vliv liberalizace na pěstitele banánů, Návětrné ostrovy v Karibiku
Indikátor Rok Dominika Grenada Sv. Lucie Sv.Vincenc a
Grenadiny
celkem
Populace 1998 71 000 93 000 150 000 112 000 426 000 1990 6 555 600 9 500 8 000 24 655 Počet aktivních
pěstitelů 1998 3 533 118 6 061 7 048 16 670
1992 10 225 2 550 20 000 23 053 55 828 Počet zaměstnanců
1998 5 552 510 14 800 21 051 41 913
Odhadovaný počet zaměstnanců po plné liberalizaci
2 260 54 3 459 3 176 8 949
Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 5, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>
81 Rodrik, 2001, <http://ksghome.harvard.edu/~drodrik/obsession.PDF> 82 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 40-42, <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>
47
Dialog mezi Evropskou unií a zeměmi ACP se stal terčem kritiky pro nerovnoprávné
postavení obou stran. Navíc také dochází ke snižování podílu exportu ACP do Evropské unie.
Jako problémová se jeví také nedostatečná soudržnost a velká rozmanitost jednotlivých zemí,
a to nejenom geografická, ale i ekonomická. Zjištěny byly také nedostatky dopadů programu
STABEX a SYSMIN. Tyto nástroje, které měly působit jako schéma sociálního zabezpečení
v případě ztráty v exportech komodit, nevyřešily původní problém. Ukázalo se, že nejsou
vhodné pro země, které nemají vývozní kapacitu. Neřeší také nestálost cen na světových
trzích. Baar83 označuje tyto nástroje jako příliš složité a obtížné k realizaci.
Předmětem kritiky se stal i Národní indikativní program, který postupem času ztratil svůj
původní charakter a došlo k jeho rozčlenění na velké množství podprogramů. Administrativní
překážky vedly k potížím s řízením, jak na úrovni příjemců, tak ze strany Evropské komise.
83 Baar, 2003, s. 160
48
6.4. Integrační snahy malých ostrovních rozvojových států
Malé zranitelné ekonomiky ostrovních rozvojových států dlouhodobě hledají různé formy
spolupráce, jak mezi sebou navzájem, tak s ekonomickými velmocemi. Integrační snahy jsou
narušovány značnou vzdáleností jednotlivých ostrovů, přesto se však v každé oblasti
setkáváme s existencí různých forem kooperace.
Karibská oblast
V případě karibských států se jedná zejména o organizaci Karibské společenství
(Caribbean Community – CARICOM), která byla založena 4. července 1973 na Tobagu.
Zakládajícími členy byli Barbados, Guyana, Jamajka, Trinidad a Tobago. Počet stálých členů
k roku 2008 činí 15 států a 5 států má status přidruženého člena. Karibské společenství má 3
základní cíle:
- hospodářskou integraci a společný regionální trh
- spolupráci v neekonomických oblastech (vzdělávání, zdravotnictví, kultura apod.)
- koordinaci externí a obranné politiky nezávislých členských států
V rámci obchodních záležitostí se členské země snaží především o harmonizaci
obchodních politik, celního sazebníku, spolupráci na rozvojovém plánování, podporu
průmyslu a zavedení zvláštního režimu pro nejzaostalejší oblasti.
Karibské společenství má rozvinuté obchodní vztahy jak s USA, tak s Evropskou unií.
Jako problém se může jevit malá pestrost vývozu, neboť 4 největší vývozní položky (hliník,
Obchod a soukromé investice
50%
Rozvoj lidských zdrojů a
budování kapacit18%
Management přírodních katastrof
4%Zemědělství a rozvoj venkova
7%
Komunikace a média
2%
Péče o ŽP5%
Turismus3%
Doprava11%
Obr.č. 6: Sektorové zaměření regionální spolupráce Karibského společenství s EU, 2005 Zdroj: vlastní zpracování, data: The European Union, Latin America and Caribean: a strategic partnership, 2006, <http://ec.europa.eu/world/lac/publication/strategic_2006_en.pdf>
49
cukr, banány, methanol) tvoří přes 80 % exportu. Mezi další důležité exportní komodity patří
zejména rum a rýže.
V rámci CARICOM existují i nezávislé instituce jako Karibská rozvojová banka,
Karibská zkušební rada (harmonizuje vzdělávací systémy), Karibská meteorologická rada a
další. Úspěšné fungování CARICOMu ohrožuje nadřazování vlastních zájmů nad regionální,
značné ekonomické rozdíly mezi některými členskými zeměmi, neschopnost optimálně
využívat přírodní zdroje a lidský kapitál.
Jako poradní orgán koordinující zahraniční spolupráci a alokaci zdrojů vzniklo v roce
1992 na setkání na Trinidadu Karibské fórum (Caribbean Forum – CARIFORUM). Členem
jsou dnes všechny země CARICOMu, Surinam, Haiti a Dominikánská republika. Status
pozorovatele získala některá karibská zámořská území a v roce 1998 i Kuba, která je od roku
2002 řádným členem. Vzhledem k těsné blízkosti USA mají některé země CARICOM snahu
i do zapojení Severoamerické zóny volného obchodu.84
Pacifická oblast
Hlavní oceánickou integrační organizací je Fórum pacifických ostrovů (Pacific Island
Forum – PIF), které vzniklo v roce 1970. Vedle Nového Zélandu a Austrálie sdružuje 14
stálých členů, 2 přidružené státy a 2 pozorovatele. Roku 1999 se členové fóra shodli na
založení vlastní zóny volného obchodu nazvané jako Obchodní smlouva pacifických
ostrovních zemí (Pacific Islands Countries Trade Agreement – PICTA).
Fórum pacifických ostrovů se realizuje jako setkání představitelů vlád nezávislých
a samosprávných tichomořských států,85 Austrálie a Nového Zélandu. Fórum se koná od roku
1971 každoročně na úrovni předsedů vlád. Základním cílem fóra je dosažení zóny volného
obchodu, jejíž přípravné období by mělo pro rozvinutější státy skončit v roce 2010 a pro malé
ostrovy v roce 2012. Na setkání se řeší i otázky týkající se boje proti chudobě především
malých ostrovů, radioaktivního zamoření po zkouškách jaderných zbraní na Marshallových
ostrovech a ve Francouzské Polynésii a otázky regionální bezpečnosti po krizích na Fidži
nebo Šalomounových ostrovech, spojených s etnickým napětím a sociálními rozdíly.
Největším donorem fóra je Evropská unie. Jedná se především o rozvojovou pomoc pro 14
zemí na základě smluvního vztahu EU s ACP. Specifické postavení v rámci EU zaujímá
Francie, která se dlouhodobě odmítá vzdát svých území a poskytuje jim vlastní finanční
84 Baar, 2006, s. 179–182
50
dotace.86 Spolupráce Evropské unie s PIF je spíše strategická a z hlediska obchodní bilance
pro EU zcela marginální. Pro malé ekonomiky ostrovních pacifických států jsou však dotace
od Evropské unie velmi významné.
V roce 2001 byla mezi členy Fóra pacifických ostrovů na Nauru podepsána Dohoda o
rozšiřování hospodářských vztahů (The Pacific Agreement on Closer Economic Relations –
PACER).
Nepolitickou organizací překračující hranice Oceánie je v roce 1947 založené Pacifické
společenství (Pacific Community – PC). Společenství tvoří celkem 26 států – 22
tichomořských (sou)ostrovních států a jako donoři působící Austrálie, Nový Zéland, USA
a Francie. Činnost společenství se zaměřuje na 6 stěžejních oblastí: rybolov, zemědělství,
zdravotnictví, vzdělávání, socioekonomické a statistické služby.87
Indickooceánské SIDS
Ostrovní země ležící v Indickém oceánu – Komory, Mauricius, Seychely společně
s Francií zastupující Réunion – vytvořily v roce 1984 tzv. Indickooceánskou komisi (Indian
Ocean Commission – IOC). Komise fungující na politickém základě je jedním z prvních
pokusů o integraci v oblasti Indického oceánu. Cílem uskupení je, podobně jako u přechozích
integrací, snaha o užší spolupráci mezi zúčastněnými státy na poli diplomacie, obchodu,
zemědělství a rybolovu, ochrany přírodních zdrojů, kultury, vědy, vzdělání apod. Spolupráce
je viděna také jako nástroj k překonání rozdílné úrovně rozvoje jednotlivých zemí. Aktivity
komise jsou financovány zejména Evropskou unií prostřednictvím Evropského rozvojového
fondu. Výjimkou jsou aktivity na Réunionu, které jsou financovány Francií.88
Státy sdružené v rámci Indickoceánské komise jsou také členy Společného trhu pro
východní a jižní Afriku.89
85 Cookovy ostrovy, Mikronésie, Fidži, Kiribati, Nauru, Niue, Palau, Papua-Nová Guinea, Marshallovy ostrovy, Samoa, Šalomounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu a Vanuatu. 86 Pro Francii bylo Tichomoří ideálním místem pro jaderné pokusy (atol Mururoa), které byly pod tlakem Austrálie a Nového Zélandu zastaveny podobně jako americké pokusy na některých atolech, jako např. Bikini v Marsahallových ostrovech. 87 Secretariat of The Pacific Community, 2005, <http://www.spc.int/corp/index.php?option=com_content&task=view&id=17&Itemid=46> 88 The Courier, 2003, <http://ec.europa.eu/development/body/publications/courier/courier201/pdf/en_018.pdf> 89 Společný trh zemí východní a jižní Afriky COMESA (Common Market for East and South Africa) vznikl podepsáním smlouvy v Kampale roku 1993. Počet členů sdružení není stálý, k roku 2006 mělo uskupení 20 členů.
51
Malé ostrovní rozvojové státy ležící v Atlantském oceánu – Kapverdy, Guinea-Bissau,
Sv. Tomáš a Princův ostrov jsou členy Společenství portugalojazyčných států (Comunidade
dos países de Lingea Portuguesa – CPLP). Iniciativu vyvinula Brazílie a v platnost vstoupila
v roce 1996 podpisem smlouvy v Lisabonu. Kromě Portugalska jsou jejími stálými členy
bývalé portugalské kolonie na území Afriky a Východní Timor.90
90 Communidade dos Países de Lingua Portuguesa, 2006, < http://www.cplp.org/quemsomos_hist.asp>
52
Případová studie: Rozvojový potenciál vybraných zemí AGOA
Guinea-Bissau
Pro zemi mají z hlediska exportu zásadní význam oříšky kešu, které jsou nejdůležitějším
zdrojem valut. Na obchodu s oříšky kešu závisí až dvě třetiny místních zemědělců.91
Zemědělská produkce je ohrožována nálety kobylek ničících úrodů a vedoucích
k hladomorům. Vedle oříšků kešu jsou dalšími exportními položkami rybí produkty, bavlna a
zemní plyn. Většina produktů směřuje do Indie, USA, Nigérie, Itálie, Francie a Portugalska.
V zemi ovšem existují velmi špatné podmínky pro přilákání zahraničních investic – země
se vyznačuje vysokým podílem aktivit neformální ekonomiky, nízkou úrovní bankovnictví
a finančnictví, infrastruktury (nedostatek přístavů, pouze 10 % silnic je asfaltováno).
Nedostatek hydroenergetického potenciálu nutí zemi využívat drahé zdroje energie. Na střední
školy se zapisuje jen 20 % místních dětí, což později vede k nedostatku odborných
pracovníků. Negativní vývoj v zemi je připisovám zejména občanské válce, která v zemi
zuřila mezi roky 1998 a 1999. Tato malá země patří mezi deset nejchudších států světa a je
nadále ohrožována politickou nestabilitou.92
Kapverdy
Hlavním vývozním artiklem v rámci AGOA jsou oděvy, obuv, elektronické součástky,
ryby, korýši a měkkýši. Hlavními exportními partnery jsou vedle USA, Portugalsko a Velká
Británie.
Jako stěžejní komparativní výhody kapverdské ekonomiky jsou viděny sektory turismu,
dopravy, lehkého průmyslu a rybolovu. Země má ve srovnání s dalšími zúčastněnými
africkými zeměmi rozvinutou infrastrukturu a z dopravního hlediska strategickou polohu, jejíž
rozvoj však neumožňuje špatný stav letišt a přístavů. Obchod s Kapverdami limitují zejména
administrativní překážky, vysoké ceny energií, telekomunikací a nedostatek kvalifikovaných
pracovníků. Rozvoj rybolovu je limitován nedostatkem zařízení na zpracování a konzervaci
ryb. Využít komparativních výhod země tak neumožňuje zejména nedostatek vhodných
technologií.93
91 Tamtéž 92 Pellar, 2005, <http://www.infoservis.net/art.php?id=1069233464> 93 African Growth and Opportunity Act Competitiveness Report, 2005 <http://www.ustr.gov/assets/Document_Library/Reports_Publications/2005/asset_upload_file604_7857.pdf>
53
Mauricius
Hlavní exportní položkou Mauricia je cukr, vyváží se také textil, mražené ryby, diamanty
a kovové šperky. Nejvýznamnějším obchodním partnerem je Evropská unie (zejména Velká
Británie a Francie), následovaná USA. K sektorům zajišťujícím většinu příjmů z exportu patří
turismus, finanční služby a komunikační technologie.
Spolupráce mezi Mauriciem a USA prostřednictvím AGOA patří k nejvyšším v rámci
zúčastěných zemí.
Vzrůstající objem exportu byl založen zejména na výrobě a vývozu textilu, jehož
produkce se snížila po zrušení světových kvót v roce 2005 a přílivu levného asijského textilu.
Mauricius se přesto snaží najít uplatnění v některých nenasycených odvětích (např. výroba
padáků) na trhu EU. Reformovaný režim obchodu s cukrem bude pro Mauricius znamenat
nižší ceny, pokles hodnoty exportu a značné ztráty tohoto sektoru.
Mauricius má velmi dobré předpoklady pro další rozvoj turismu – v zemi je 15
mezinárodních letišť, rekreační zařízení, rozšiřují se aktivity nabízené turistům (ekoturismus,
rybaření na hlubokém moři, zvyšování počtu zábavních zařízení apod.). Na Mauriciu existuje
příznivé prostředí pro rozvoj informačních a telekomunikačních technologií. Mezi populací
běžně rozříšená angličtina a francouzština umožňují rozvoj poradních telefonních center
sloužících jak pro evropskou, tak americkou klientelu. Negativem je vysoká cena těchto
služeb zejména kvůli využívání technologie optických vláken a monopolu mauricijské
společnosti Telecom. V zemi je kladen důraz na budování konferenčích center a pořádání
setkání na mezinárodní úrovni. Na Mauriciu v roce 2004 proběhla stěžejní konference
věnující se SIDS.94 Bankovnictví je na velmi dobré úrovni a v roce 2002 zde byla založena
Protikorupční komise, která je vzorem pro celou Afriku. Mauricius se uplatňuje také jako
logistické centrum nejen oblasti Indického oceánu, ale i východní a jižní Afriky. Asijské
rybařské společnosti před finálním vývozem do EU a USA využívají Mauricia pro skladování
či zpracování svých produktů.
Mauricius má tedy ve srovnání s ostatními SIDS, které využívají preferenčního režimu
v rámci AGOA, nejlepší prostředí pro rozvoj obchodu. Jednou z překážek růstu je vzhledem
k velikosti Mauricia nedostatek surovinových zdrojů. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků
pro informační technologie a turismus se stát snaží řešit financováním do zvyšování počtu
odborných a technických škol, přípravných kurzů a výstavbou školících center.
54
Seychely
Hlavním vývozním artiklem Seychel jsou rybí produkty. Hlavním exportním partnerem je
Evropská unie, zejména pak Velká Británie a Španělsko.
Silnou stránkou ekonomiky je z hlediska exportu zejména vývoz ryb a korýšů.
Předpokládá se, že objem těchto exportů poroste v důsledku investic do nových skladů
a otevření nových vzdušných tras na Střední východ. Seychely mají také dostatek zkušených
pracovníků v oblasti zpracování rybích produktů, odbyt rybích produktů na evropských trzích
a rozvinutou infrastrukturu. Rizikem jsou oproti jiným vývozcům ryb vyšší náklady na
produkci.
Rozvoj turismu je podpořen vhodnými klimatickými podmínkami, stabilním politickým
prostředím a environmentální politikou, na základě které je chráněno 50 % země. Seychely
mají s vysokou gramotností, rozšířenou angličtinou i dobrou úrovní telekomunikační
infrastruktury dobré předpoklady pro rozvoj obchodních služeb. Vysoká hodnota seychelské
rupie však způsobila přesun turistů k levnějším destinacím jako jsou Komory, Madagaskar či
Mauricius.
Slabou stránkou ekonomiky je nedostatek kvalitních půd, vysoká cena lidské práce
a dalších vstupů či limitovaný přístup ke kapitálu v důsledku vzdálenosti od mezinárodních
trhů.95
Sv. Tomáš a Princův ostrov
Dominantní položkou vývozu tohoto státu je kakao směřující zejména do Evropské unie
a Kanady. Vláda vlastní veškerou půdu a pronajímá ji malorolníkům nebo zřizuje malé
plantáže. Struktura vlastnictví půdy (vysoký podíl pěstitelů, který si půdu pronajímá, ale
nevlastní) je chápána jako jedna z příčin nezavedení ekologických způsobů hospodaření.
Země je potenciálním vývozcem ropy a v případě zahájení těžby se očekává rozšíření vztahů s
USA. Prospívajícím sektorem je rybolov, nedostatek technologií však brání lovit v hlubokých
vodách a zvýšit tak exportní potenciál tohoto sektoru. Ostrovy mohou těžit z poměrně
výhodné polohy v Guinejském zálivu a slouží jako překladiště zboží z Ameriky (zejména
Brazílie) a Afriky. Na Princově ostrově od roku 1998 funguje zóna volného obchodu, která by
měla podpořit tvorbu pracovních míst a příliv zahraničních investic. Slabou stránkou je však
nízká úroveň finančních a logistickýh služeb, které by umožnily plný rozvoj zóny volného
94 Viz kapitola 1
55
obchodu. Nejsilnějším místem ekonomiky je sektor turismu, který těží z tropické přírody a
koloniální architektury. Vláda se v poslední době snaží podporovat i ekoturismus.
Slabost ekonomiky spočívá zejména v její nízké diverzifikaci, které vede k velké
závislosti na světových cenách vyvážených komodit. Dopravní infrastruktura je na uspokojivé
úrovni, zemi však trápí výpadky elektřiny a omezené rozvody vody. Mezinárodní obchod
utlumuje nedostatek efektivních spojení s okolními zeměmi. Domácí produktivitu práce
negativně ovlivňuje rozšíření malárie a dalších tropických onemocnění.
95 African Growth and Opportunity Act Competitiveness Report, 2005 <http://www.ustr.gov/assets/Document_Library/Reports_Publications/2005/asset_upload_file604_7857.pdf>
56
7. Environmentální problémy SIDS, dopady klimatických změn
7.1. Přírodní rizika na ostrovech
Jako přírodní rizika se označují přírodní procesy, které ohrožují životy a majetek lidí.
Některá rizika mají na ostrovech pravděpodobnější výskyt. Dopady těchto procesů je možné
sledovat jak u fyzickogeografických systémů, tak lidských společností. Jedná se především o
rizika vznikající v oceánském prostředí, jako jsou tropické cyklóny nebo tsunami. Vlivem
intenzivních srážek probíhají na některých ostrovech velmi aktivní fluviální procesy a tedy
hrozí rizika s nimi spojená jako povodně, sesuvy půdy nebo intenzivní eroze. Další rizika
představují procesy vázané na endogenní aktivitu, tedy vulkanismus a zemětřesení. Působení
endogenních sil podmiňuje vznik vulkanických ostrovů, ale zároveň představuje hrozbu pro
jejich obyvatele. Specifickou kategorii přírodního rizika představují biologické invaze
v citlivých ostrovních ekosystémech. Nižší biodiverzita a vyšší endemismus ostrovních
společenstev obecně zvyšují pravděpodobnost úspěšného šíření introdukovaného druhu.
Faktorem zvyšujícím náchylnost k přírodním rizikům je většinou také vysoká koncentrace
obyvatel na relativně malé ploše a rychlé tempo růstu obyvatel. Přírodní rizika je možné
vnímat jako bariéru rozvoje nejen z hlediska poškozování hmotných statků a ztrát na životech,
negativní image poškozuje hlavně ekonomiky závislé na cestovním ruchu.96
Ačkoliv je působení přírodních rizik vnímáno ve většině případů jako negativní, některé
jejich dopady mohou být spojeny s pozitivními jevy. Přehled přináší následující tabulka:
Tab. č. 6:Působení přírodních rizik na biofyzikální systémy a lidskou společnost
Působení Fyzickogeografické systémy Lidská společnost Pozitivní - tvorba nové půdy
- zúrodňování půdy zaplavováním
- regulace klimatu
- zdroj obnovitelné energie a stavebních materiálů
- tvorba přírodních zdrojů - lákadlo pro turisty
Negativní - narušení/zničení ekosystémů - zasolení půd - zničení krajinných prvků
- zranění a úmrtí - dopady na zemědělskou
výrobu - zničení infrastruktury - narušení sociálních struktur
Zdroj: Méheux, Dominey-Howes, Lloyd, 2007, s. 431, <http://www.springerlink.com/content/y0r1174k1447v174/fulltext.pdf>
57
7.2. Dopady klimatických změn na SIDS
Globální změny klimatu představují jednu ze základních překážek zmírňování chudoby a
udržitelného rozvoje SIDS. Ačkoliv malé ostrovní rozvojové státy přispívají ke globálním
změnám klimatu marginálním dílem, mohou být jejich dopady paradoxně postiženy nejvíce.
SIDS jako celek produkují méně než 1 % celosvětových emisí CO2, například ostrovy
v Pacifiku produkují pouze 0,03 % celosvětových emisí CO2 a emise na obyvatele dosahují
čtvrtiny celosvětového průměru. Studie pro další ostrovní regiony dosud nebyly publikovány,
ale předpokládá se, že jejich podíl na celosvětových emisích bude srovnatelný se stavem na
pacifických ostrovech. Následující tabulka podává přehled 10 historicky největších a 10
nejmenších producentů emisí CO2, k nimž náleží většina SIDS. Nízký podíl na produkci
celosvětových emisí je také důvodem, proč se SIDS domáhájí pomoci vyspělých států při
zvládání rizik globálního oteplování.
Tab. č. 7: Historická odpovědnost za emise CO2, 1850–2000
10 největších producentů CO2 10 nejmenších producentů emisí Země Podíl na globálních
emisích CO2 (%) Země Podíl na globálních
emisích CO2 (%) USA 29,64 Seychely < 0,01
Evropská unie 27,06 Bhután < 0,01 Rusko 8,23 Šalomounovy ostrovy < 0,01 Čína 7,24 Maledivy < 0,01
Kanada 2,14 Nauru < 0,01 Indie 2,07 Samoa < 0,01
Austrálie 1,05 Vanuatu < 0,01 Indonésie 0,48 Tonga < 0,01 Thajsko 0,24 Kiribati < 0,01 Pákistán 0,18 Cookovy ostrovy < 0,01
Zdroj: Preston et al., 2006, s. 57, <http://www.ccdr.org.au/publications.html>
Vyspělé státy se zavázaly k řešení otázky globálních změn klimatu ve dvou stěžejních
úmluvách. Rámcová úmluva OSN o změnách klimatu (United Nations Framework
Convention on Climate Change – UNFCCC) byla přijata na Konferenci OSN o životním
prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v roce 1992. Základním cílem úmluvy je stabilizace
množství skleníkových plynů v atmosféře. Zavedení úmluvy do praxe by mělo napomoci
adaptaci ekosystémů na možná rizika změny klimatu. Úmluva mimo jiné klade důraz na
zvláštní potřeby malých ostrovních států, které jsou klimatickými změnami obzvlášť
96 Kopp a kol., 2006
58
ohroženy. Do 11. 4. 2007 úmluvu ratifikovalo celkem 191 států světa. Od roku 1995 se
každoročně konají konference smluvních stran, které hodnotí plnění tohoto dokumetu a
ukládají nové úkoly.97
Kjótský protokol (Kyoto protocol) k Rámcové úmluvě o změně klimatu byl podepsán
v Japonsku roku 1997. Protokol vyžaduje snížení emisí 6 skleníkových plynů (oxidu
uhličitého CO2, metanu CH4, oxidu dusného N2O, hydrogenovaných fluorovodíků HFCs,
polyfluorovodíků PFCs a fluoridu sírového SF6) o 5,2 % do roku 2012 oproti stavu v roce
1990. Protokol vstupuje v platnost jakmile jej ratifikuje aspoň 55 zemí, které dohromady
produkují nejméně 55 % emisí. Stalo se tak 16. ledna 2005, kdy protokol ratifikovalo Rusko.
Je nutné poznamenat, že protokol dosud neratifikovaly USA, které produkují až 25 %
celosvětových emísí, ani patnáctý největší znečišťovatel, kterým je Austrálie.98 Další nárůst
emisí většiny vyspělých zemí potvrzuje to, že se Kjótský protokol nepodaří naplnit.
Klimatické změny budou nadále pokračovat a celosvětově dosažitelným cílem by měla být
alespoň stabilizace skleníkových plynů, když ne jejich snížení.
Obr. č. 7: Emise CO2 v t/osobu, 2007 Zdroj: United Nations Statistic Division, 2007, http://unstats.un.org/unsd/ENVIRONMENT/air_greenhouse_emissions.htm
97 Národní inventarizační systém skleníkových plynů a problematika změny klimatu, 2007, <http://www.chmi.cz/cc/start.html> 98 United Nations Framework Convention on Climate Change, <http://unfccc.int/kyoto_protocol/items/2830.php>
59
7.3. Náhlé extrémní události
Jedním z nejvíce patrných následků globálního oteplování je změna srážkového režimu.
Častější sucha budou střídána obdobím intenzivních srážek, které mohou vyvolat záplavy či
sesuvy půdy. Očekávána je i změna intenzity tropických cyklón, které se v Karibiku označují
jako hurikány. Tyto jevy se mohou negativně podepsat na zemědělské produkci a dosažení
potravinové soběstačnosti. Jako příklad je možné uvést dřívějšího exportéra potravin Niue,
které se po zasažení tropickou cyklónou Ofa v roce 1990 a Heta v roce 2004 stalo závislým na
dovozu potravin. Hurikán Ivan, který poškodil v roce 2004 karibskou oblast, způsobil ztráty
zemědělské produkce Grenady odpovídající 10 % HDP. Obnoba plantáží kokosových palem
a jejich zpracování si podle OSN vyžádá šest až osm let.99 Podstatné škody byly způsobeny na
přírodním bohatství, kulturním dědictví a hmotném majetku – zničeno bylo 90 % budov
včetně nemocnic, hotelových komplexů a škol. Celkové škody dosáhly 2,2 miliard USD a
Grenadu navíc již další rok zasáhla tropická bouře Emily, která vedla k přesídlení 38 %
obyvatel.100 Přehled ekonomických ztrát způsobeným přírodními pohromami v celé karibské
oblasti ukazuje následující graf.
99 Small Islands, 2007, s. 700,<http://www.ipcc.ch/ipccreports/ar4-wg2.htm> 100 Tamtéž
0
5000
10000
15000
20000
25000
30000
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
roky
mili
ony
US
D
škody
Obr. č. 8: Výše škod způsobených přírodními katastrofami v karibské oblasti, 1995–2004 (v mil USD) Zdroj: UN Secretary General, 2006, < http://www.un.org/esa/sustdev/documents/docs.sids.htm>
60
Vedle tropických cyklón SIDS postihují povodně, jejichž vznik podporuje odlesňování
a hromadění odpadů ve vodních korytech. Většina SIDS nemá vypracovaný management
povodní, pilotní projekty zatím probíhají na Barbadosu, Sv. Vincenci, Trinidadu a Tobagu.
Obnova zasažených oblastí bude kvůli vyšší frekvenci výskytu komplikovanější či
nedokončená, což může vést k dlouhodobému úpadku některých sektorů ekonomiky (např.
dlouhodobé znehodnocení zasolených půd). Následující tabulka ukazuje přehled náhlých
klimatických událostí, které zasáhly některé karibské SIDS v letech 2004–2005.
Tab. č. 8 : Přehled extrémních klimatických událostí v Karibiku, 2004–2005
Zasažená oblast Ekonomické škody
(miliony USD)
Klimatický jev
2004
Bahamy 551 hurikán Francess a Jeanne
Dominikánská republika 296 tropická bouře Jeanne
Grenada 889 hurikán Ivan
Haiti 296 hurikán Jeanne
Jamajka 595 hurikán Ivan
Kuba 1 500 hurikán Francess
2005
Guyana 465 záplavy v Georgetownu a Albionu
Kuba 1 400 hurikán Dennis
Zdroj: Simms, Reid, 2006, s.10, <http://caribbeanclimate.bz/e107_files/downloads/290806_nef_report.pdf>
Přechodné změny klimatu způsobuje jev El Niño opakující se většinou každých 3 až 7 let.
Podstatou jevu je výskyt abnormálně teplé vody podél rovníku ve východním Pacifiku, který
je doprovázen změnami tlaku a cirkulace vzduchu. V období El Niña především zeslábnou v
rovníkovém Pacifiku východní pasáty.101
101 Za normálních podmínek vanou východní pasáty podél rovníku od pobřeží Jižní Ameriky směrem k Austrálii a sluneční zaření při tomto pohybu ohřívá vodu. Jihoamerického pobřeží se naopak vyznačuje nižší teplotu vody a menším množstvím srážek.
61
To vede např. k posunu srážkové oblasti, ležící obvykle v prostoru Nové Guineje,
směrem na východ nad oceán. Další klimatické změny vyvolané tímto jevem na malých
ostrovních státech zahrnují:102
- zvýšení teploty vzduchu nad roční průměr (Cookovy ostrovy, Ratonga)
- větší úhrny srážek a zvýšení vlhkosti vzduchu (Samoa, Francouzská Polynésie)
- snížení frekvence hurikánů a následné období sucha v Karibiku
- častější výskyt tropických bouří ve východním Pacifiku
- vyšší výskyt such (Nová Kaledonie, Fidži) a lesních požárů (Guyana)
7.4. Pozvolné změny
Za pozvolné změny klimatu se považuje zejména nárůst teploty vzduchu, zvyšování
hladiny moře a změny srážkového režimu. Během posledních 100 let se průměrná teplota
vzduchu na malých ostrovech zvyšovala tempem 0,1°C za desetiletí, zvýšila se frekvence
a intenzita tropických cyklón a výška hladiny moře rostla o 2 mm ročně.103
Zvyšování teploty moří může vést k bělení nebo odumírání korálů, které jsou vysoce
citlivé na změny teploty vody. Zvyšující se teplota mořské vody nepříznivě ovlivňuje
mangrovové porosty a další pobřežní ekosystémy. Kromě obecné hodnoty přírodního
bohatství tyto změny ovlivní zejména ostrovy závislé na příjmech z turismu (nepoškozené
korálové ostrovy jako lákadlo pro potapěče apod.). Studie IPCC dopady na korály a
mangrovové porosty nevidí tak dramaticky. Koráli obsahující řasy tolerantní k teplotním
výkyvům by se mohli zvýšení průměrných teplot moře postupně přizpůsobit. Mangrovové
porosty by se zase mohly rozšířit více do vnitrozemí. Tuto pružnost vůči narušení však
vykazují ekosystémy, které nebyly poškozeny člověkem.
V důsledku pohlcování CO2 dochází ke změně kyselosti světových oceánů, která opět
ovlivňuje korálové ostrovy a rybí populace. Snižování velikosti rybích populací může mít
neblahý vliv na rybolov a na něm závislé obyvatele.
Zvyšování mořské hladiny v důsledku tání ledovců probíhá v jednotlivých oblastech
rozdílným tempem. Hladina Pacifického oceánu za posledních 50 let vzrostla v průměru o 1,6
mm (k nejvyššímu nárůstu došlo ve středním a východním Tichomoří). V karibském regionu
102 Surviving Climate Change in Small Islands, 2005, s. 26, <http://www.tyndall.ac.uk/publications/surviving.pdf > 103 Nurse, Moore. 2005
62
se výška hladiny moře zvyšovala tempem 1 mm/rok. Rozdíly na místní úrovni lze připisovat
zejména tektonické a seismické aktivitě v místech měření. Záznamy v Indickém oceánu
v období 1950–2001 poukazují na vzrůst mořské hladiny o 1,3–1,5 mm/ročně.104 Vzrůst
hladiny oceánu souvisí se zvýšením eroze pobřeží a následnou ztrátou půdy. Intenzita eroze
závisí na celé řadě faktorů a to zejména: geologickém podloží, typu pobřeží, typu sedimentů,
přítomnosti či absenci vegetačního krytu, stavu korálů.
Zasolení půd, jejich degradace a častější sucha se negativně projeví na zemědělské
produkci, které je pro ostrovní státy životně důležitá nejen pro vývoz, ale i pro vlastní
spotřebu.
Dopady klimatických změn budou nejvíce zasaženy pobřežní oblasti, které mají pro
ostrovní státy zcela zásádní význam. Je zde soustředěna většina přírodního bohatství,
populace, ekonomických aktivit a turistické infrastruktury. V karibské oblasti žije do
vzdálenosti 1,5 km od pobřeží až polovina populace, v Oceánii a Indickém oceánu je většina
obyvatel taktéž soustředěna na pobřeží. Riziko pro tyto oblasti představuje zejména jejich
zatopení, následné zasolení půd a eroze půdy. Na samozásobitelské komunity žijící ve
vnitrozemí budou mít dopad zejména změny v zemědělské produkci. Podle studie IPCC105
vykazují mnohem větší odolnost vůči takovým procesům ostrovy neosídlené, jejichž přírodní
prostředí nebylo pozměněno činností člověka.
Vliv klimatických změn na jednotlivé ostrovy bude determinován zejména jejich
geofyzikálními a socioekonomickými charakteristikami, frekvencí a intenzitou
environmentálních rizik. Geofyzikální podmínky jsou zejména velikost ostrovů, nadmořská
výška, množství a rozmístění sladkovodních zdrojů, hustota osídlení v pobřežní zóně. Sociální
faktory zahrnují velikost populace, její hustotu a zasažené skupiny. Následky spojené
s klimatickými změnami nejhůře ponese chudé obyvatelstvo žijící v rizikových podmínkách.
K ekonomickým faktorům náleží velikost ekonomiky, náklady na dopravu, závislost na
dovozu, vzdálenost od světových trhů. Zranitelnost vůči klimatickým změnám je podle IPCC
definována jako schopnost jednotlivců a společnosti vyrovnat se s nejrůznějšími dopady
klimatických změn. Analýza zranitelnosti zemí vychází ze zhodnocení indikátorů pro
jednotlivé sektory.
104 Ebi, Lewis, Corvalán, 2005, <http://www.who.int/globalchange/climate/climatevariab/en/index.html> 105 Small Islands, 2007,<http://www.ipcc.ch/ipccreports/ar4-wg2.htm>
63
Zranitelnost vůči klimatickým změnám si můžeme ilustrovat na případě největšího
ostrova souostroví Fidži - Viti Levu. Až 85 % pobřeží o délce 750 km má nadmořskou výšku
nižší než 5 m n. m. Pobřeží se vyznačuje vysokou hustotou obyvatelstva, znečištěním,
chudobou a tlakem na přírodní zdroje (např. vykácení mangrovových porostů). Kombinace
těchto faktorů činí z pobřeží ostrova Viti Levu oblast vysoce zranitelnou vůči přírodním
katastrofám.106
Zranitelnost SIDS vůči klimatickým změnám obecně vyplývá z následujících charakteristik:107
- malá rozloha ostrovních států (zaplaveny mohou být celé ostrovy)
- častý výskyt environmentálním hazardů (ostrovy většinou leží v oblasti výskytu
cyklón, velké riziko představují vlny tsunami, sopky např. na Montserratu)
- omezené přírodní zdroje (snadněji dochází k vyčerpání přírodních zdrojů, které by
jinak mohly sloužit např. jako přírodní bariéra proti tsunami, bouřím)
- vysoká populační hustota a urbanizace (vyvíjení tlaku na přírodní zdroje)
- málo rozvinutá infrastruktura (ztěžující zásobování či přesun obyvatel v případě
krize)
- limitované možnosti přístupu ke kapitálu a rozvoji lidských zdrojů (pro přípravu
adaptačních strategií na globální změny klimatu)
7.5. Dopady klimatických změn na obyvatele SIDS
Na zdraví obyvatel SIDS mají vliv zejména 3 jevy spojené s globálním oteplováním.
Vzestup průměrné teploty vzduchu, hladiny moře a častější výskyt přírodních katastrof může
ohrožovat lidské zdraví přímo následujícími způsoby:
- úmrtí či zranění vlivem působící katastrofy (např. utonutí při povodních)
- rozšíření vodou přenosných onemocnění jako je např. cholera
- zvýšený výskyt onemocnění přenášených potravou (průjmová onemocnění,
salmonelóza, tyfus)
- nárůst případů infekčních onemocnění a nemocí přenášených hmyzem (malárie,
horečka dengue) zejména v kontextu vyšší teploty a vlhkosti klimatu
106 Tamtéž, s. 43 107 Surviving Climate Change in Small Islands, 2005, s. 28, <http://www.tyndall.ac.uk/publications/surviving.pdf >
64
- nemoci z častějších vln veder jako infarkt, úpal, úžeh, dehydratace
- stres organismu a psychické poruchy
Mezi vedlejší efekty klimatických změn lze zařadit nedostatek potravin, kumulaci
toxických látek v těle ryb, sociální napětí v důsledku přesídlení. Stupeň ohrožení zdraví je dán
zejména přírodními podmínkami, úrovní materiálních zdrojů, efektivitou vládnutí a státních
institucí, přístupem a kvalitou zdravotní péče, posílením vakcinačních programů a osvětou
v oblasti klimatických změn. Jako způsob kontroly výskytu onemocnění spjatých s globálním
oteplování slouží systémy včasného varování, které jsou v mnoho SIDS využívány.
K vytváření předpovědí se využívají pozorování epidemiologická data, údaje o změně klimatu
a stavu životního prostředí.108
Klimatické změny mohou zasáhnout vedle zdravotního stavu také obydlí a hmotné statky.
Rekonstrukce poškozených obydlí je mnohem složitější, neboť na mnoha ostrovních státech
byla původní obydlí nahrazena složitejšími konstrukcemi. Škody na infrastruktuře způsobené
častějšími tropickými bouřemi, zatopením, sesuvy půdy (vedoucí např. k uzavření některých
silnic, přístavů, mostů) mohou ochromit i další sektory jako zemědělství, turismus,
poskytování zdravotní péče apod.
7.6. Adaptace na klimatické změny
Obyvatelé ostrovních států se setkávají s přírodními riziky již po generace a mají s jejich
překonáváním dlouhodobou zkušenost, kterou mohou využít i v adaptaci na dopady
klimatických změn. Tradiční znalosti, techniky, postupy, samozásobitelské zemědělství
a existence sociálních struktur mohou napomoci při zvládání klimatických změn. Příkladem
může být tradiční hospodaření původních obyvatel Cookových či Šalomounových ostrovů,
kterým předchází poškození korálových útesů. Udržitelné hospodaření v krajině v případě
Vanuatu vychází z duchovní roviny. Filosofie „vanua“ hlásájící propojení mezi lidmi a
matkou Zemí, podporuje udržitelný management lesních a mangrovových porostů či
korálových útesů. Ideální situací je skloubit tradiční znalosti původních obyvatel
s adaptačními strategiemi, které využívají pokrokových postupů a nástrojů.
Tvorba adaptačních strategií vládou či mezinárodními institucemi se zpravidla sestává ze
4 fází: přípravy na změny, vyrovnání se, zotavení a přizpůsobení se modifikovanému klimatu.
Svou roli v přípravě strategií sehrává budování adaptační kapacity prostřednictvím získávání
108 Ebi, Lewis, Corvalán, 2005, <http://www.who.int/globalchange/climate/climatevariab/en/index.html>
65
informací o globálních změnách klimatu, výzkumu v této oblasti, školení odborníků, tvorby
plánů, pořádáním diskuzních fór. Implementace adaptační strategie může být realizována
prostřednictvím přijetí odpovídajících zákonů a politik (přijetí programu na ochranu
pobřežních ekosystémů), organizačními změnami či akcemi na individuální úrovni (okenice
jako ochrana před hurikánem). Je třeba rozlišovat mezi adaptační strategií na extrémní
události doprovázející globální oteplování (povodně, vlny veder apod.) a pomalé změny
(zvyšování teploty a výšky mořské hladiny). Rychlé extrémní jevy je možné předpovídat a
přecházet následkům některých z nich (např. využíváním varovných systémů, evakuací při
povodních).
Do přípravy adaptační strategie by vedle vlád měly být zapojeny místní komunity včetně
jednotlivců, rodin, občanských sdružení, spolků, nevládních organizací, soukromých subjektů,
specializovaných agentur apod. Na poli rozhodování však existují nerovnosti. Rozhodovací
pravomoci obvykle připadají osobám, které nesou následky krize nejméně. Naopak nejvíce
zasažení obyvatelé bývají ti nejchudší, jejichž hlasy zůstanou nevyslyšeny. Příkladem úspěšné
spolupráce je management přírodních zdrojů na Sv. Lucii a Tobagu. Management přírodních
zdrojů ve spolupráci místních vlád a lokálních komunit se jeví jako velice účinný nástroj
zvládání environmetálních problémů a změn. Přínosy mohou být viděny ve dvou směrech:
udržení pružnosti ekosystémů a podpora komunitní spolupráce. Na Tobagu byla vytvořena
debatní skupina, která se zavázala k diskuzi aktivit, jež by každý člen skupiny byl ochoten
realizovat k podpoře pobřežních oblastí. V rámci skupiny je taktéž hledán konsensus vůči
vládním návrhům v této oblasti. Na Sv. Lucii došlo ve spolupráci s místní vládou k rozčlenění
pobřežních oblastí tak, aby je všichni obyvatelé mohli využívat rovnoprávně. Dalším
příkladem je spolupráce s místními komunitami na Samoy, kdy byly prioritní opatření
v otázce klimatických změn identifikovány samotnými obyvateli. Jednalo se o vybudování
mořské hráze, vodojemu, kanalizace, přijetí zákonu zakazujícího mícení lesních porostů,
opravy infrastruktury a plány eventuálního přesídlení.
Přesídlení obyvatel z postiženého ostrova bylo zejména v dřívějších studiích zmiňováno
jako jedno z možných adaptačních opatření. Takové přesuny byly zaznamenány na některých
ostrovech v Indickém a Tichém oceánu. Většinou se jednalo o dobrovolný pohyb, který byl
motivován ekonomicky či opuštěním oblastí zasahovaných často přírodními katastrofami.
Cílem migrantů z malých atolů se většinou stává okolí hlavního města. Jednodušší variantou
je přesídlení v rámci ostrova, z pobřežních do vyvýšených vnitrozemských oblastí, pokud se
na ostrově vyskytují.
66
Management dopadů klimatických změn by vedle identifikování prioritních oblastí měl dále
zahrnovat:109
- vytvoření a dodržování komplexních plánů využívání půdy
- integrovaný management pobřežních oblastí
- sladění plánů na zmírnění environmentálních rizik s územním plánem
- udržitelné hospodaření s energetickými zdroji
- vytvoření evakuačních plánů nejvíce zranitelných pobřežních oblastí
Vlády většiny SIDS jsou činné zejména v otázce managementu pobřežních oblastí
a územního plánování. V souvislosti s managementem pobřežních oblastí je často zmiňováno
budování bariér vůči zvyšující se hladině moře v podobě vlnolamů či mořských hrází.
Využívány jsou i další metody jako vysazování vegetace s cílem stabilizace břehů a umělé
vyvyšování nízko položených vesnic. Adaptační opatření v sektoru zemědělství mohou
zahrnovat např. šlechtění a zavedení odrůd tolerantních k vyšším teplotám, modifikovanému
režimu srážek a případnému zasolení půdy.
Stejně důležité jako vytvářet strategie vůči environmentálním změnám je důležité
podporovat sociální pružnost (schopnost přizpůsobit se změnám, organizovat se apod.)
zejména u komunit závislých na přírodních zdrojích. Většina SIDS prozatím nemá
definovanou energetickou politiku, která by podporovala využívání obnovitelných zdrojů
energie. Důvodem tohoto stavu je nejčastěji přítomnost státních monopolů v oblasti
energetiky, které nepodporují využívání alternativních zdrojů energie. Udržitelné hospodaření
se zdroji a přijetí nové energetické politiky by se mělo stát klíčovou součástí boje proti
klimatickým změnám. Napomohlo by také snížení závislosti SIDS na importech paliv a
fluktuaci jejich cen na světových trzích.
Následující tabulka přináší srovnání postupů, které mohou podpořit boj proti globálnímu
oteplování a těch, které globální oteplování v potaz neberou. Je nutné zdůraznit, že aktivity
zohledňující klimatické změny mohou být finančně velmi náročně a k jejich zavedení bude
nutná spolupráce s vyspělými zeměmi.
109 Surviving Climate Change in Small Islands, 2005, s. 77, <http://www.tyndall.ac.uk/publications/surviving.pdf >
67
Tab. č. 9: Porovnání společenských aktivit z hlediska vztahu ke globálnímu oteplování
SEKTOR EKONOMIKY
AKTIVITY ZOHLED ŇUJÍCÍ GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ
AKTIVITY NEBEROUCÍ V POTAZ GLOBÁLNÍ
OTEPLOVÁNÍ Bydlení - výstavba domů na vyvýšených
místech
- využívání mechanického větrání
- podpora využívání maloplošných obnovitelných zdrojů energie (např. solární panely)
- konstrukce obydlí v pobřežních či zátopových oblastech
- využívání klimatizace
Turismus - upřednostňování dlouhodobých pobytů
- podpora ekoturismu prostřednictvím ochrany přírodních zdrojů
- vítání víkendových rekreací - nešetrný turismus
Energie - vypracování nové energetické politiky podporující obnovitelné zdroje energie
- setrvání na využívání fosilních paliv
Doprava - podpora ekologických způsobů dopravy (hromadné dopravy, aut na hybridní pohon, cyklistiky)
- využívání energeticky nákladných vozidel
Produkce potravin - podněcování domácí produkce
- zavádění plodin tolerantních vůči zasolení, vyšším teplotám a změně vodního režimu
- vzrůstající závislost na dovozu potravin
Voda a hygiena - úsporné zacházení s vodními zdroji
- plýtvání s vodou
Zdroj: Surviving Climate Change in Small Islands, 2005, s. 81, <http://www.tyndall.ac.uk/publications/surviving.pdf >
Zaměření adaptačních strategií se liší podle přírodních podmínek jednotlivých ostrovů
a palčivosti hrozeb. Území s nízkou nadmořskou výškou jako Marshallovy ostrovy, Maledivy,
Kiribati, Tuvalu např. soustředí svou pozornost zejména na zvyšování hladiny moře. Příprava
adaptačních strategií SIDS vychází tedy z národních priorit každého státu a měla by být
podpořena dodržováním principů udržitelného rozvoje.110 Udržitelné hospodaření může
110 Jako udržitelný rozvoj se označuje způsob života, který umožňuje uspokojovat potřeby jak současným, tak budoucím generacím. V nejširším slova smyslu je strategie prosazování udržitelného rozvoje zaměřena na podporu souladu mezi lidstvem a přírodou. Strategie se stala základem zprávy Světové komise pro životní prostředí z roku 1987.
68
přispívat ke zmírnění tlaku na přírodní zdroje, k boji proti chudobě, znečištění, sociální
nerovnosti, a tím také snižovat zranitelnost vůči dopadům globálního oteplování.
Faktory důležité v procesu adaptace shrnuje studie Mezivládního panelu pro klimatické
změny:111
- existence tradičních znalostí
- příležitost vlastnit půdu
- možnost migrace
- efektivní instituce a technologie
- průhledné rozhodovací procesy
- remitence
Financování přípravy a realizace adaptačních strategií bude značně náročná a neobejde se
bez pomoci vyspělých zemí. Jako příklad uvádí Nurse a Moore112 finanční nákladnost
opatření, která by ochránila Jamajku při vzestupu hladiny moře o 1 m, a vyžádala si investice
ve výši 462 milionů USD. Naopak absence takových opatření na ostrově Viti Levu na Fidži by
mohla do roku 2050 způsobit roční ztráty v rozpětí 23–52 milionů USD.
Začátkem nové etapy spolupráce mezi vyspělými státy a rozvojovými zeměmi na poli
globálních změn klimatu se stala Mezinárodní konference OSN o změnách klimatu, která se
uskutečnila 3.–14. prosince roku 2007 na Bali. Jednání se zúčastnili signatáři Kjótského
protokolu a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu.113 Úkolem smluvní spolupráce se staly 4
stěžejní body:
- mitigace (zmírňování, tj. především snižování emisí skleníkových plynů)
- adaptace (přizpůsobení se negativním vlivům změny klimatu)
- transfer technologií
- financování opatření
Dilematem pro SIDS je volba mezi mitigací a adaptací na klimatické změny při jejich
omezených možnostech. Podle některých názorů114 SIDS v dlouhodobé perspektivě nebudou
schopny adaptovat se na klimatickou změnu, a proto se jako více realistická jeví možnost
snižování zranitelnosti (tedy upřednostňování mitigace). Mezivládní panel pro klimatické
111 Small Islands, 2007, s. 707,<http://www.ipcc.ch/ipccreports/ar4-wg2.htm> 112 Nurse, Moore, 2005, s. 105 113 Viz výše 114 Nurse, Moore, 2005
69
změny naopak upřednostňuje fázi adaptace, jejímž vedlejším efektem je podpora udržitelného
rozvoje konkrétní ostrovní země. Na konferenci byly také zdůrazňovány čisté technologie
a nutnost omezování emisí z odlesňování.
Významné bylo i schválení základních principů fungování Adaptačního fondu, který má
sloužit k financování adaptačních opatření formou projektů a programů. Jejich hlavním
úkolem by mělo být zmírnění dopadů klimatických změn zejména na vodní hospodářství,
zemědělství a lesnictví. K nejzranitelnějším oblastem vedle malých ostrovních států patří
také subsaharská Afrika a chudé pobřežní země. Adaptační fond by měl být začleněn pod
Světový program ochrany životního prostředí (Global Environment Facility – GEF).115
Finanční náklady na provoz fondu odhadované na 10 miliard USD ročně by měla nést Světová
banka. Tento fond sdružuje další finanční mechanismy, které by měly podporovat SIDS v boji
proti klimatickým změnám. Jedná se zejména o Speciální fond pro klimatické změny (Special
Climate Change Fund), jehož založení bylo odsouhlaseno na 7. zasedání konference
smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu v Marrakéši v roce 2001. Finanční
zdroje fondu pocházejí z příspěvků vyspělých států. SIDS mohou využívat také Fondu pro
nejméně rozvinuté země světa (The Least Developed Countries Fund), jehož podpora je
zaměřena zejména na přípravu Národních adaptačních programů.116 Nurse a Moore vidí jako
slabinu těchto fondů jejich nedostupnost pro malé ostrovní rozvojové státy. K těmto fondům
mají totiž přístup všichni signatáři Rámcové úmluvy o změnách klimatu a o příspěvky z fondu
tak budou usilovat i ostatní státy. Fondu pro nejchudší země světa nebudou moci využívat
všechny SIDS.
7.7. Regionální iniciativy na poli klimatických změn
Efektivitu adaptačních opatření na klimatické změny zvyšuje také regionální spolupráce.
Prosazování změny chování, financování projektů a programů, případně krizová pomoc při
katastrofách vyžadují kolektivní akci. V jednotlivých ostrovních regionech existuje několik
regionálních programů, které se zabývají dopady klimatických změn. Jedná se zejména o
následující iniciativy.
115 Světový program ochrany životního prostředí (Global Environment Facility – GEF) byl založen v roce 1991 s cílem financování projektů a programů na ochranu ŽP v rozvojových zemích. Činnost fondu se zaměřuje zejména na ochranu biodiverzity, klimatické změny, degradaci půdy, ochranu ozonové vrstvy, vodní zdroje a znečištění organickými látkami. Činnost fondu podporuje celkem 178 zemí světa a jeho sekretariát sídlí ve Washingtonu.
70
Karibský plán pro adaptaci na klimatické změny (Caribbean Planning for Adaptation to
Climate Change – CPACC) fungoval v letech 1997–2001 pod vedením Světové banky
a financováním Světového programu ochrany životního prostředí. Iniciativy se zúčastnila
většina zemí Karibiku (Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Belize, Dominika, Grenada,
Guyana, Jamajka, Sv. Lucie, Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Vincenc a Grenadiny, Trinidad
a Tobago). V rámci iniciativy probíhaly 4 následující regionální projekty:
- návrh a vytvoření monitorovacích sítí klimatu a vzestupu hladiny moře
- založení databáze a informačních systémů
- zhodnocení pobřežních oblastí
- využití získaných informací k přípravě adaptačních strategií
Výsledkem Karibského plánu byla výstavba 18 monitorovacích systémů klimatu ve všech
zúčastněných zemích, založení integrované databáze klimatických změn, zdůraznění tématu
klimatických změn v rámci politického fóra, intenzivnější ochrana a monitoring korálových
útesů, vyslovení národních adaptačních strategií a navázání spolupráce s regionálními
organizacemi.
Nástupcem tohoto projektu se stal Projekt adaptace karibského regionu na klimatické
změny (Adaptation to Climate Change In The Caribbean – ACCC) probíhající v letech 2001–
2004. Cílem projektu bylo monitorování činnosti započaté v předchozí iniciativě a zavedení
nových aktivit, kterým se přechozí projekt nevěnoval (plán vytvoření regionálního
klimatického centra, tvorba adaptačních strategií pro zdravotnictví, zemědělskou výrobu a
hospodaření s vodou, školení odborníků, posilování spolupráce s regionálními kapacitami).
Obě dvě iniciativy probíhaly za podpory Karibského společenství (CARICOM), Americké
agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) a Kanadské rozvojové agentury (CIDA).117
Od roku 2005 v Karibiku funguje Centrum klimatických změn Karibského společenství
(Caribbean Community Climate Change Centre – CCCCC) se sídlem v Belmopanu. Na jeho
založení se shodli účastníci přechozích dvou iniciativ s cílem zeefektivnit spolupráci na poli
klimatických změn prostřednictvím založení hlavního koordinačního orgánu.118
V oblasti Tichomoří existuje Adaptační program Pacifických ostrovů na klimatické
změny (Pacific Islands Climate Change Adaptation Programme – PICCAP). Program byl
116 Kašpar, 2007, <http://www.env.cz/__C1256E850039BDD6.nsf/$pid/mzpjkfnfm7rc> 117 Carribean Community Secretariat. CARICOM Projects, 2008, <http://www.caricom.org/jsp/projects/macc%20project/cpacc.jsp> 118 Caribbean Community Climate Change Centre, <http://caribbeanclimate.bz/page.php?2>
71
založen a je financován Světovým programem ochrany přírody (GEF). Tříletý program začal
fungovat v roce 1997 a poskytoval poradenství 10 pacifickým zemím (Cookovy ostrovy,
Federativní státy Mikronésie, Fidži, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Nauru, Samoa,
Šalomounovy ostrovy, Tuvalu, Vanuatu). V rámci programu byly ustanoveny národní týmy a
koordinároři, jejichž úkolem bylo:119
- vyhodnocení zdrojů a množství vyprodukovaných skleníkových plynů
- navržení možností snižování emisí skleníkových plynů
- určení zranitelnosti vůči klimatickým změnám
- návrh a příprava adaptačních strategií
Klimatickým změnám a dalším environmentálním otázkám tichomořských SIDS se
věnuje také Pacifický regionální environmentální program (Pacific Regional Environment
Program – SPREP).
Navzdory popsaným iniciativám převažuje realizace samostatných projektů nad
strategickým plánováním a vytvářením komplexních adaptačních strategií. Zainteresované
státy a subjekty se ospravedlňují zejména závislostí na podpůrných organizacích, technické a
finanční pomoci vyspělých států. Jako optimální se proto jeví zakomponovat adaptační plány
do strategií udržitelného rozvoje SIDS. Urgence přijetí a implementace strategií budou stoupat
s intenzitou a frekvencí projevů klimatických změn.
7.8. Modelování budoucího vývoje
Dopady klimatických změn se na mnoha ostrovech dosud neprojevily. V souladu
s principem předběžné opatrnosti pro odhadování dopadů jsou využívány nejrůznější
počítačové modely. Jedná se například o: PRECIS (Providing Regional Climates For Impact
Studies), MAGICC (Model for the Assessment of Greenhouse-gas Induced Climate Change)
nebo SCENGEN (A Regional Climate Scenario Generator). Všechny modely počítají s tím,
že teplota moří bude nadále do roku 2100 stoupat. Odhady mezivládního panelu pro
klimatické změny očekávají vzestup mořské hladiny v globálu o 0,19–0,58 m do konce 21.
století. Hladina moře bude v důsledku dlouhodobé adaptace oceánů na klimatické změny
stoupat i v případě, že dojde ke stabilizaci koncentrace skleníkových plynů. Předpokládaná
intenzita tropických bouří by mohla do roku 2050 vzrůst o 5–10 %. Odhady nárůstu
celosvětových teplot vzduchu počítají s velkými rozdíly v rámci jednotlivých regionů
119 Ministerial Conference on Environment and Development in Asia and the Pacific 2000, <http://www.unescap.org/mced2000/pacific/background/climate.htm#picc>
72
pohybujícími se od 1,4 do 5,8 °C. Změna srážkového režimu bude souviset zejména se
snížením množství srážek a častějším výskytem sucha.120 Navzdory četným průzkumům jsou
podle Mezivládního panelu pro klimatické změny projekce klimatických jevů značně
nejisté.121 Výzvou zůstává také výzkum a zpracování studií socioekonomických a
demografických dopadů klimatických změn.
7.9. Další environmentální problémy SIDS
Přírodní faktory ostrovů (hornaté vnitrozemí, rozsáhlé nížiny při pobřeží, plochý povrch
atolů) podmiňují koncentraci lidských aktivit na pobřeží, které se proto stává náchylné
k degradaci. Nadměrný populační tlak vede zejména k erozi pobřeží, narušování korálových
útesů a mangrovových porostů a s nimi související ztrátě biodiverzity. Většina SIDS má
omezené možnosti jak zvládat environmentální problémy vlastními silami.
7.9.1. Ohrožování korálových útesů
Korálové útesy jsou struktury z uhličitanu vápenatého, vytvářené z velké části korály řádu
větevníků. Vyskytují se zpravidla v mělkých, silně proudících vodách charakterizovaných
čistou a teplou vodou. Patří mezi nejproduktivnější a nejrůznorodější ze všech přírodních
ekosystémů (jsou považovány za vodní protějšky tropických deštných lesů).
Korálové útesy jsou důležitou složkou ostrovního prostředí. Slouží jako útočiště a zdroj
potravy pro ostrovní živočichy, mají významnou roli pro původní obyvatele a jejich kulturu,
působí jako lákadlo pro turisty. Korálové útesy ostrovních rozvojových států jsou ohrožovány
celou řadou faktorů. Vysoce stresovou situaci představuje zejména zvyšování teploty moří.
Koráli obsahují mikroskopické řasy, které způsobují jejich specifické zbarvení. Při nárůstu
teploty jsou vypuzovány zmiňované mikroskopické řasy a koráli tak ztrácí svou barvu.
K bělení korálů může dojít při zvýšení teploty pouze o 1 °C. Koráli jsou schopny opakované
regenerace v případě krátkodobého zvýšení teploty moře, avšak pokud tento stav trvá déle než
půl roku dochází k nevratnému bělení. Významné bělení korálů a jejich odumírání bylo
zaznamenáno například v letech 1982–83 a 1997–1998 v důsledku klimatického jevu El-
Nino.
120 Ebi , Lewis, Corvalán, 2005, s. 11, <http://www.who.int/globalchange/climate/climatevariab/en/index.html> 121 Small Islands, 2007, <http://www.ipcc.ch/ipccreports/ar4-wg2.htm>
73
Dalšími faktory, které korály ohrožují jsou:
- nadměrný rybolov
- znečištění moří
- rozvoj lidských aktivit na pobřeží a modifikace pobřeží (např. výstavba turistických
komplexů na Mauriciu)
- usazování nadměrného množství sedimentů a živin
- výstavba hrází a přístavů
- zavedení invazivních druhů (např. invaze nepůvodních druhů na ostrově Guam)
- socioekonomické vlivy (politická nestabilita, nerozvinutý management pobřežních
oblastí)
Na počínající blednutí korálů hlášené koncem 90. let 20. století z mnoha částí světa
reagovala na svém 5. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti.
Ta vyzvala mezinárodní společenství k podniknutí možných kroků na snížení dopadů změn
podnebí na teplotu vody a včetně socioekonomických vlivů na státy a obyvatele.
Přehled korálových útesů ohrožených lidskou činností přináší následující mapa, přičemž
nejvíce ohrožené lokality jsou znázorněny červenou barvou, středně poškozené žlutou
a modrou ty relativně nejzachovalejší. Nejhorší stav korálů v rámci SIDS je zaznamenám
v karibské oblasti, kde je 45 % korálových útesů kvalifikováno jako vysoce ohrožených.
Relativně uspokojivý stav vykazují koráli v Indickém a Tichém oceánu.
Obr.č. 9: Stav korálových útesů, 2007 Zdroj: Small Islands, 2007, <http://www.ipcc.ch/ipccreports/ar4-wg2.htm>
7.9.2. Mangrovové porosty
Jako mangrovy se označují tropická společenství keřů a stromů, rostoucích v částech
pobřeží, které nejsou vystaveny působení vln. Jejich kořeny se přizpůsobily dočasnému
zatopení slanou vodou. Mangrovy plní důležitou funkci jako místa, kde se líhnou a vyrůstají
74
mořští živočichové, zejména měkkýši a korýši. Projekty probíhající na záchranu či obnovu
mangrovů mívají na ostrovních státech většinou podobu menších komunitních projektů.
Projekty tohoto typu proběhly úspěšně na některých tichomořských SIDS, např. Kiribati,
Palau a Tonze. Na Seychelách proběhl náročnější projekt zaměřený na obnovu celého
ekosystému.
Jako účinný nástroj ochrany pobřežních porostů je prosazován tzv. Integrovaný
management pobřežních oblastí. Ten je založen na maximalizaci ekonomických a sociálních
přínosů z využívání pobřežních oblastí při zachování udržitelného stavu pobřežních
ekosystémů. Programy tohoto zaměření byly realizovány jak na národní (např. Barbados), tak
regionální úrovni (např. pacifické ostrovní státy). Většinou se však jednalo o izolované
projekty namísto dlouhodobého národního úsilí, které by si vyžádalo investice do kapacit
v oblasti hydrologie, mořské biologie, meteorologie a klimatologie. Asistenci v tomto směru
je SIDS schopná nabídnout např. Světová meteorologická organizace. 122
7.9.3. Biodiverzita
Ostrovy představují v důsledku izolovanosti unikátní systémy z hlediska druhové
rozmanitosti. Typický je pro ně vysoký výskyt endemintů – druhů, které jsou rozšířeny pouze
v určitém omezeném území a jinde na světě se nevyskytují. Některé SIDS jsou z hlediska
biodiverzity označovány jako tzv. hot-spots, tedy místa s velkou koncentrací druhů. Pro
demonstraci jsou uváděny některé příklady. Karibské ostrovy jsou domovem až 12 000 druhů
rostlin, přičemž na 7000 z nich je endemických. Seychely vykazují v rámci ostrovů nejvyšší
stupeň endemismu obojživelníků. Pacifické ostrovy se vyznačují velmi vysokou diverzitou
korálových útesů, hlubokomořskými příkopy a rozsáhlými populacemi tuňáků.
Málo početné izolované populace na ostrovech však bývají v porovnání s početnými
a vzájemně propojenými pevninskými populacemi obecně citlivější jak vůči demografickým
činitelům (např. náhodné události ovlivňující přežívání jednotlivců), tak vůči faktorům
vnějšího prostředí (např. hurikánům, šíření chorob). Změny způsobené globálním oteplováním
by mohly způsobit vymření některých unikátních druhů rostlin (úbytek mokřadů a lesů
v důsledku frekventovanějších bouří) či živočichů (úhyn želv v důsledku změny jejich
přirozených stanovišť). Jako příklad zpráva IPCC123 uvádí tempo odumírání tropického lesa
122 Saving paradise, 2005, <http://www.wmo.int/pages/publications/showcase/documents/WMO973.pdf> 123 Small Islands, 2007, <http://www.ipcc.ch/ipccreports/ar4-wg2.htm>
75
na Portoriku 21 měsíců po hurikánu, které bylo 7 x vyšší než za normálních okolností. Na
ostrovech se podle Světového fondu pro životní prostředí nachází až 75 % ptáků a savců
ohrožených vyhynutím. Jak je možné vidět z následujícího grafu, vyšší úbytek druhů vykazují
v rámci SIDS Papua-Nová Guinea, Kuba, Jamajka Nová Kaledonie, Mauricius, Francouzská
Polynésie a Haiti. V příloze č. 11 je možno najít zhodnocení všech SIDS z hlediska
ohrožených druhů.
Ztráta biodiverzity snižuje adaptační kapacitu na klimatické změny, ohrožuje
potravinovou bezpečnost a zejména ekonomiku států závislých na příjmech z turismu.
Biodiverzita a hodnota přírodního bohatství je ovšem často z ekonomického hlediska
podceňována. To, že mnoho ekosystémových služeb (čistý vzduch, voda) není tržně
ohodnoceno, ztěžuje úsilí o jejich dlouhodobou ochranu.
Z uvedených důvodů SIDS přijaly ochranu přírodního bohatství a udržitelné využívání
přírodních zdrojů jako nedílnou součást ekonomického a sociálního rozvoje. Příkladem
konkrétních opatření zaměřených na ochranu biodiverzity mohou být aktivity zaměřené na
zlepšení stavu korálových útesů, mangrovových porostů a mokřadů. Význam těchto aktivit
spočívá nejen v ochraně biodiverzity, ale také ve zvyšování odolnosti vůči působení
klimatických změn. Realizace těchto činností si vyžaduje přístup k informacím o stavu
životního prostředí, potřebným technologiím a v neposlední řadě využívání tradičních znalostí
původních obyvatel.124 Ačkoliv jsou data o kličových složkách biologické rozmanitosti SIDS
dostupná, jejich základna je neúplná. Relativní odlehlost některých ostrovních oblastí může
ztěžovat přístup pro účely monitorování a hodnocení biodiverzity.
0
50
100
150
200
250
300
350
Papua-NováGuinea
Kuba Jamajka NováKaledonie
Mauricius FrancouzskáPolynésie
Haiti
zem ě
počet ohrožených druh ů
Obr. č. 10: SIDS s vysokým podílem ohrožených druhů rostlin a živočichů, 2007 Zdroj: The IUCN Species Survival Commision, 2007, <http://www.iucnredlist.org/info/tables/table5>
76
Většina SIDS do roku 2008 také ratifikovala Úmluvu o biologické rozmanitosti, která
byla přijata na Summitu Země v Riu de Janeiro roku 1992. Základem naplňování úmluvy je
vytvoření a přijetí národní strategie ochrany biodiverzity. Proces jejich přípravy probíhá
v rámci SIDS za pomoci konzultací s příslušnými institucemi za cílem vytvořit do budoucna
široké a integrované programy. V letech 1999 a 2000 se uskutečnily pracovní semináře
v oblasti karibské oblasti, jižního Tichomoří, na nichž byly určeny důležité prvky pro návrh
a realizaci úspěšných národních strategií ochrany biodiverzity a akčních plánů.125
Vytvoření péče o chráněné oblasti SIDS podporuje řada mezinárodních institucí jako
např. UNEP, UNESCO, Světový fond pro životní prostředí či Světový svaz ochrany přírody.
7.9.4. Eroze pobřeží
Pobřežní oblasti SIDS zatěžované přírodními faktory i populačními tlaky se potýkají
s problémem eroze. K přírodním silám působícím na pobřežní oblasti patří vodní eroze a
rizika spojená s globálním oteplováním. Lidská společnost ji urychluje zejména následujícími
způsoby: těžbou písku pro výstavbu silnic, ničením pobřežní vegetace, necitlivou konstrukcí
mořských hrází a rozvojem turistických zařízení. Zavedení ochranných opatření pobřeží je
finančně nákladné a pohybuje se nad možnostmi většiny SIDS. Tradiční postupy jako
uchování či vysazování protierozních plodin jsou ovšem často přehlíženy a ustupují
vysazování komerčních plodin jako jsou např. kokosové palmy.
SIDS čelí také environmentálním problémům spojeným se zemědělskou výrobou jako je
nadměrné užívání anorganických hnojiv, herbicidů a pesticidů představující hrozbu i pro
zásobárny pitné vody. Pokračuje i odlesňování pro získání plochy na pěstování komerčních
plodin, rozvoj průmyslu a narůstá i problém managementu odpadů.
124 Cherian, 2007 125 Plesník, Roth, 2004
77
Obr. č. 11: Poloha Kiribati v Tichém oceánu Zdroj: Greenwich Mean Time, 2007, <http://wwp.greenwichmeantime.com/time-zone/pacific/kiribati/map.htm> [cit. 2008-04-21].
Případová studie: Adaptační opatření na klimatické změny na Kiribati
Republika Kiribati se nachází v centrálním Pacifiku a tvoří ji 3 velké skupiny ostrovů –
Gilbertovy, Phoenixské a Liniové ostrovy. Kiribati celkem čítá 33 korálových ostrovů
o přibližné rozloze 800 km2. Rozloha včetně výlučných ekonomických zón činí 3,5 milonů
km2. Země získala nezávislost v roce 1979 a je politicky stabilní. Nadpoloviční většina
z ekonomicky aktivních obyvatel je zaměstnána ve finančnictví a veřejné správě. Ekonomické
aktivity jsou soustředěny zejména v okolí hlavního města Tarawa a na ostrově Kiritimati. Pro
udržitelný život obyvatel mají vedle
rybolovu velký význam zejména
místní rostliny (banánovník,
kokosové palmy, chlebovník,
pandán) poskytující plody pro
přímou spotřebu a na export. Většina
obyvatel žije na západních
Gilbertových ostrovech, zejména na
atolu Tarawa. Pokusy Britů o
přesídlení obyvatel z Gilbertových
ostrovů na některé z neobydlených
Phoenixských ostrovů skončily
neúspěchem. Nevhodnost ostrovů
pro trvalé osídlení ukázala sucha v 50. a 60. letech a omezené vodní zdroje. Nový Zéland byl
k roku 2007 jedinou zemí, která přijímala environmentální uprchlíky z Kiribati. Ročně je
přijímáno 75 uprchlíků, zatímco domov v důsledku změn životního prostředí ztrácí tisíce
obyvatel.126 Hlavní proudy vnitřní migrace motivované zejména ekonomickými důvody
směřují k hlavnímu městu na jižní část atolu Tarawa, kde žije 43 % populace a hustota
osídlení dosahuje až 2400 obyvatel/km2. Australská rozvojová agentura očekává
zdvojnásobení populace během dalších 20 let, čímž se bude zvyšovat tlak na přírodní zdroje
(tlak na rybí populace, snižování biodiverzity, zhoršování přístupu k pitné vodě a základní
hygieně, doprovázené výskytem průjmových onemocnění a podvýživy). Tyto negativní jevy
jsou a nadále budou zesilovány klimatickými změnami.
126 Fowler, 2007
78
Kiribati patří k zemím vysoce ohroženým důsledky globálního oteplování klimatu. Atoly
ležící průměrně 3–4 m nad mořem a široké několik stovek metrů jsou domovem 95 000
obyvatel. Scénáře budoucího vývoje klimatu považují za střední hodnotu zvýšení hladiny
moře na Kiribati o 6 cm do roku 2025. Do roku 2100 by mohlo dojít k navýšení až o 39 cm.
Celkový přehled možných změn klimatických jevů podává následující tabulka. Pro jednotlivé
roky a jevy je stanovena střední hodnota, v závorce je potom uvedena nejnižší a nejvyšší
pravděpodobná varianta.
Tab. č.10 : Předpokládaný vývoj klimatických jevů na Kiribati vůči roku 2000
Klimatický jev 2025 2050 2100
Vzrůst hladiny moře (cm)
+ 6 cm (+ 3 až +10)
+ 14 cm (+ 6 až + 26)
+ 39 cm (+ 12 až + 89)
Změny teploty vzduchu (°C)
+ 0,4 °C (+ 0,3 až 0,5)
+ 1,0 °C (+ 0,8 až 1,4)
+ 2,3 °C (1,3 až 3,5)
Změny srážkového režimu (%)
+ 3 % (+ 1 až + 7)
+ 7 % (+ 2 až + 17)
+ 15 % (+ 4 až + 46)
Zdroj: Kiribati National Adaptation Program Of Action, 2007, s. 22, <http://unfccc.int/resource/docs/napa/kir01.pdf>
Jevy spojené s globálním oteplováním jako pobřežní eroze, zaplavení pobřeží během
bouří, bělení korálů, byly na Kiribati již zaznamenány. Jako výhodu lze vidět dlouhodobé
zkušenosti obyvatel Kiribati se zvládáním přírodních katastrof. V případě bouře byl klasickou
ochrannou dočasný ústup do vnitrozemí ostrova, přičemž jednoduchá obydlí byla po bouří
znovu postavena. S růstem životní úrovně se začaly stavět domy náročnějšími postupy
a z dovážených materiálů, jejichž poškození je mnohem nákladnější a rekonstrukce mnohdy
nemožná. Nový typ výstavby si proto žádá nová adapatační opatření.
Obyvatelé Kiribati dlouhodobě využívají protierozních opatření. Ochranu státních objektů
zajišťuje vláda a soukromé statky jsou pod ochranou vlastníka. Problém spočívá v neefektivitě
tradičně využívaných protierozních opatření (např. vyvýšené domy na kůlech již nestačí,
obyvatelé mnohdy musí obydlí opustit), neboť eroze dosahuje většího rozsahu, je
intenzivnější a trvalá. Ke zhoršování stavu pobřeží na Kiribati přispívá také nadměrný
populační tlak, spory mezi vlastníky půdy a migranty. Eroze způsobuje také zanášení
korálových útesů a spolu se zvyšující se teplotou mořské vody vede k jejich odumírání.
Případy odumírání korálů byly zaznamenány na neobydlených atolech Kiribati. Dobrý stav
79
korálových atolů je úzce spojen s hojností ryb, které jsou pro obyvatele Kiribati jednou
z hlavních složek jídelníčku. Eroze může ovlivnit i zemědělskou produkci, jako v případě
kokosových palem, které jsou na Kiribati primární zemědělskou plodinou. Kokosové palmy
slouží na výstavbu obydlí, pro přímou spotřebu či získávání kopry na export. Ztráta půdy, na
níž rostou kokosové palmy, znamená pro obyvatele ztrátu živobytí. Na stavu zemědělských
systémů se na Kiribati podepisují také prodlužující se sucha, zasolení a vzrůst teploty
vzduchu. Vodní stres ovlivňuje i rostliny nejvíce tolerantní k suchu, kterými jsou kokosové
palmy a pandány. Zasolení zdrojů pitné vody či jejich nedostatek obyvatelé dříve řešili
migrací k nejbližšímu vhodnému zdroji. Změna vodního režimu může způsobovat
neefektivitu dřívějších strategií.
Zdravotní stav obyvatel Kiribati je úzce spjat s dopady klimatických změn na ostatní
sektory, jakými jsou zemědělství a rybolov, management pobřežních oblastí, stav zdrojů pitné
vody, nakládání s odpady, ochrana biodiverzity apod. Na Kiribati v důsledku znečištění zdrojů
pitné vody a nedostatku kanalizačních systémů v hustě obydlených oblastech v roce 1997
propukla cholera. Vzestup průměrné teploty vytvořil vhodné podmínky pro zvýšený výskyt
moskytů přenášejících horečku dengue, která se na ostrovech rozšířila v roce 2003 a 2004.
Zcela běžně jsou na Kiribati rozšířena průjmová onemocnění a otravy po požití ryb. Očekávat
lze i škody na infrastruktuře a veřejných budovách, většina z nichž leží při pobřěží a některé
byly vystavěny počátkem 20. století bez ohledu na možné klimatické změny.
Přírodním rizikům se intenzivně věnuje i místní vláda. V roce 1993 byl přijat Zákon
o přírodních katastrofách, který stanovuje postupy v případě výskytu přírodní pohromy.
O čtyři roky později vláda přijala Zákon o životním prostředí, s cílem omezovat hrozby
přírodních a sociálních systémům a zvyšování jejich odolnosti. Národní strategie rozvoje,
kterou přijala současná vláda na období 2004–2007 se stala výchozím dokumentem pro přijetí
Adaptační strategii na klimatické změny, která volá po připravenosti země na možné dopady
globálního oteplování. Toho by mělo být dosaženo koordinovaným programem na národní
úrovni, realizovaným státními a soukromými subjekty za finanční podpory externích donorů.
Ze zahraničních aktérů na Kiribati působí zejména Organizace spojených národů, Světová
banka a Australská rozvojová agentura. Pod patronátem OSN byl pro zemi vypracován Akční
národní adaptační plán (National Adaptation Plan of Action – NAPA). Na Kiribati je současně
80
realizován Kiribatský adaptační projekt (Kiribati Adaptation Project – KAP) pod vedením
Světové banky, který je zaměřen na dlouhodobá opatření. Akční národní adaptační plán je
oproti tomu zaměřen na okamžité a naléhavé potřeby státu a jeho obyvatel. Do obou projektů
je zapojena místní vláda. Podkladem pro oba projekty byla Národní strategie rozvoje na
období 2004–2007, operační plány jednotlivých ministerstev, státní rozpočet a adaptační
strategie přijatá vládou. Pro účely obou iniciativ proběhla mezi lety 2003 a 2005 také 3
národní setkání, jejichž cílem bylo definovat konkretní potřeby jednotlivých ostrovů.
Konzultací se účastnili členové samosprávy jednotlivých ostrovů, představitelé místních
nevládních organizací, zástupci unimwane („náčelníci“, tradiční autority ve společnosti)
včetně zástupců ženského pohlaví a mládeže. Výsledkem snah bylo definování prioritních
oblastí a určení konkrétních projektů a aktivit. Příklady schválených projektů, které byly
realizovány zahraničnímu aktéry při zapojení místních komunit, přináší následující tabulka č.
11.
81
Tab. č. 11: Příklady aktivit realizovaných zahraničními aktéry v rámci Akční národní adaptačního plánu na Kiribati
Zaměření projektu Aktivity v rámci projektu
Adaptace vodních zdrojů - modernizace a opravy existujících studní - budování kapacit v oblasti managementu
vodních zdrojů - zvyšování povědomí o stavu vodních
zdrojů Management pobřežních zdrojů a zvyšování jejich odolnosti
- monitoring dopadů klimatických změn na pobřežní oblasti (např. mapování pobřežních oblastí)
- revize zákonů vztahujících se k ochraně pobřežních oblastí
- pořádání workshopů, distribuce informačních materiálů
- ustanovení místních skupin pověřených správou pobřežních oblastí
- podpora využívání tradičních ochranných postupů
- vysazování mangrovů Posilování monitoringu životního prostředí a klimatických změn
- transfer technologií (počítače, software apod.)
- sledování a dokumentace přírodních katastrof
- tvorba studií a zpráv - zajištění technické pomoci
Obnova a budování hrází a dalších systémů ochrany pobřeží
- monitoring existujících zábran - vyhledání dobrovolníků na rekonstrukci a
výstavbu nových ochranných opatření - zajištění materiálu a pomůcek - dokumentace
Ochrana korálových útesů - vytvoření skupiny pověřeného minitoringem korálových útesů
- finanční a technická podpora týmu - analýza dostupných dat a identifikace
stresových faktorů pro korály - vyškolení místních odborníků a
dobrovolníků - vytvoření a zahájení pilotních projektů
Podpora participace Kiribati na regionálních a mezinárodních fórech věnujících se globálnímu oteplování
- pravidelná účast na setkáních a konferencích věnovaných klimatickým změnám
- rozvíjet snahy o získání podpory zahraničních donorů a mezinárodních agentur
Zdroj: Kiribati National Adaptation Program Of Action, 2007, s. 36–38 <http://unfccc.int/resource/docs/napa/kir01.pdf>
82
8. Problém zdrojů (voda, energie)
8.1. Vodní zdroje
Otázka vodních zdrojů je pro SIDS životně důležitá. Jejich dostatek může působit jako
stimulátor rozvoje, nedostatek vodních zdrojů naopak může rozvoj brzdit. Moře představující
vnější prostředí SIDS může být však také vnímáno jako bariéra kontaktů se sousedními
regiony. V důsledku této izolace se však na ostrovech setkáváme se specifickými rysy rozvoje,
ať už z hlediska přírodního (endemiti), tak z hlediska sociálního (uchování kultury bez
vnějších civilizačních zásahů). Na druhou stranu je moře kontaktním prostředím se
sousedními regiony, místem realizace námořní dopravy, která má pro ostrovní státy zásadní
význam. Moře je rovněž zásadním zdrojem potravy, samotné rybářství a zpracování darů
moře bývá základním kamenem hospodářské struktury ostrovních států. Šelfová moře jsou
také potenciálním zdrojem nerostných surovin.
Problémem mnoha menších ostrovů je nepříznivá vodohospodářská bilance, kdy místní
zdroje nepokrývají spotřebu. Většina SIDS využívají jako primární zdroj vody atmosferické
srážky, a proto jsou velmi citlivé ke změně jejich režimu. Zvláště kritická situace je na
korálových ostrovech. Spotřebu vody zvyšuje intenzifikace zemědělství nebo rozvoj turismu.
Situaci je možno řešit různými vodohospodářskými opatřenými, která se odvíjí od
hydrologických podmínek a ekonomických možností. Může se jednat například o systémy
odčerpávající podzemní vody, retenční přehrady, odsolování vody. V extrémních případech je
situace řešena dovozem vody.127
Znečištení vodních zdrojů zejména napomáhá šíření vodou přenosných onemocnění
(cholera, žlutá zimnice) mezi ostrovní populací. Tlak na vodní zdroje zvyšuje populační růst,
urbanizace, rozvoj turismu.
Přístup k nezávadné pitné vodě se v rámci SIDS liší. Příznivá situace panuje na většině
karibských SIDS či na Mauriciu, zatímco v Oceánii nemá přístup k pitné vodě okolo 50 %
populace.128 Mnoho SIDS přijmulo adaptační strategie v oblasti vodních zdrojů. Programy na
odsolování vody přijaly Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Maledivy, Seychely, Tuvalu.
Sběr a zpracování hydrologických dat včetně vytváření předpovědí je v případě SIDS
neadekvátní potřebě.
127 Kopp a kol., 2006 128 World Meteorological Organization, 2005 <http://www.wmo.int/pages/publications/showcase/documents/WMO973.pdf>
83
8.2. Energie
Malé ostrovní státy většinou využívají neobnovitelné zdroje energie, které jsou často
dováženy. Poptávka po fosilních palivech vzrůstající souběžně s rozvojem SIDS, je z 90 %
kryta dovozem.129 Největším spotřebitelem energie z fosilních paliv je v důsledku ostrovní
polohy a značné vzdálenosti SIDS od světových trhů zejména sektor dopravy. Vysoké náklady
na dovoz energie způsobují také její vysokou cenu jako v případě pacifických ostrovů, kde se
cena fosilních paliv pohybuje až o 200 % výše než je celosvětový průměr. Vysoké ceny
energie přispívají k cenové inflaci domácího zboží a služeb se všemi negativními sociálními
dopady na blaho populace. Situace si společně s hrozbou klimatických změn vyžaduje
zejména investice do domácích alternativních zdrojů energie. Zvyšování podílu
alternativnímch zdrojů energie by také mohlo podstatně snížit závislost SIDS na světových
trzích.
Přístup obyvatel ke zdrojům energie se v jednotlivých oblastech SIDS liší. Na
tichomořských ostrovech nemá přístup k moderním energetickým zdrojům až 70 % populace
a jako energetické zdroje jsou nuceni využívat palivové dříví, petrolej a baterie. Situace
atlantských, karibských a indooceánských SIDS je příznivější, hlavní překážkou zde zůstává
vysoká cena energií.
Ačkoliv SIDS mají potenciál pro čerpání energie z obnovitelných zdrojů, jejich zavádění
je celkově pomalé a podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě je malý.
V Karibiku například jsou pouze 2 % elektřiny vyráběna z obnovitelných zdrojů.130 Tato
situace je přičítána nedostatku informací, slabým technickým a institucionálním kapacitám
v oblasti místních energetických zdrojů, absencí politické podpory šetrných energetických
zdrojů a v neposlední řadě nedostatečnými finančními a investičními možnostmi. Proto je
v oblasti obnovitelných zdrojů potřeba zejména politická vůle, finančních pobídek k jejich
zavádění a poskytování nízkoúročných půjček. Nezbytný je také dlouhodobý závazek
vyspělých zemí a mezinárodních organizací k alokaci zdrojů na podporu obnovitelné energie.
Výhody obnovitelné energie pro SIDS lze vidět v několika ohledech:131
- využívání domácích energetických zdrojů
129 Integrated review of the thematic cluster of energy for sustainable development, industrial development, air pollution/atmsphere and climate change in Small island developing States, 2006, <http://www.un.org/esa/sustdev/documents/docs.sids.htm> 130 Tamtéž 131 Roper, 2005
84
- snížení závislosti na dovážených fosilních palivech
- podpora uchování přírodních zdojů
- zajištění produkce levnější, a tudíž dostupnější energie
- příspěvek k boji proti globálnímu oteplování
- vytvoření dobré image v rámci mezinárodního společenství
SIDS mají vzhledem k přírodním faktorům předpoklady pro využívání solární energie.
Ta je v mnoha státech využívána pro ohřev vody, sušení, zpracování zemědělských plodin
a maloplošnou produkci elektřiny. Zahájen byl výzkum a prosazování využívání biopaliv
a biomasy, zejména pak cukrové třtiny a kokosových ořechů. Jedná se například o Fidži
a Barbados, které tímto způsobem usilují mimo jiné o snížení produkce CO2. Na Jamajce,
Dominikánské republice, Vanuatu a Marshallových ostrovech bylo pokusně zavedeno
používání kokosového oleje a ethanolu k provozu vozidel. Tyto snahy byly ovlivněny také
rostoucí cenou fosilních paliv.
Potenciál pro rozsáhlejší využívání vodní energie má pouze několik SIDS. Jedná se
zejména o Papuu-Novou Guineu, Fidži, Jamajku, Dominiku, Šalomounovy ostrovy, Samou
a Vanuatu. Jako další se objevily úvahy o získávání energie z odpadů.
Využívání tradičních zdrojů energie dosud přetrvává na méně rozvinutých ostrovech či
mezi chudými obyvateli. Na Haiti je podle OSN132 touto cestou produkováno až 60 % energie.
Tyto praktiky vedle znečišťování ovzduší narušují stabilitu ekosystémů, na kterých jsou
místní komunity závislé.
I přes zmíněné překážky některé ostrovy již na cestu čisté energie nastoupily. Na
Mauriciu se již v roce 1991 objevily pokusy nahradit importovaná fosilní paliva olejem
lisovaným z cukrové třtiny. Podle zprávy IPCC133 produkuje Fidži a Réunion až 50 % energie
z obnovitelných zdrojů. Niue podepsalo s organizací Greenpeace program obnovitelné energie
zaměřený na využívání energie větru a biomasy. Závazek k zavádění nových zdrojů energie
dokumentuje i množství existujících iniciativ v této oblasti.
Jednou ze stěžejních je Globální program obnovitelných zdrojů na ostrovech (The Global
Sustainable Energy Islands Initiative – GSEII) založený na spolupráci mezinárodních
nevládních organizací a multilaterálních institucích s Aliancí malých ostrovních států
132 Integrated review of the thematic cluster of energy for sustainable development, industrial development, air pollution/atmsphere and climate change in Small island developing States, 2006, s. 8, <http://www.un.org/esa/sustdev/documents/docs.sids.htm>
85
(AOSIS)134 na poli obnovitelných zdrojů. Hlavním cílem iniciativy je podpora přechodu 20
členů AOSIS k obnovitelným zdrojům energie se sekundárními dopady jako jsou: omezení
závislosti na dovážených fosilních palivech, zajištění energetické soběstačnosti, zlepšení stavu
životního prostředí, snížení emisí skleníkových plynů, přilákání zahraničních investic,
podpora udržitelného socioekonomického rozvoje, vytvoření příkladu pro vyspělé země.
Iniciativa se orientuje na podporu místních vlád v přijetí koncepce udržitelných zdrojů
energie, tvorbu kapacit a podporu participace místních, zvyšování povědomí o daném tématu
a konkrétní projekty.
Některé karibské ostrovy – jmenovitě Dominika, Grenada a Sv. Lucie – od roku 2005
nastoupily fázi implementace plánů udržitelné energie zaměřenou na využívání solární
energie. Iniciativa byla rozšířena o Projekt rozvoje geotermální energie ve východním
Karibiku, zaměřující se vedle Dominiky, Sv. Lucie také na Sv. Kryštof a Nevis. Iniciativa se
vedle čtyř karibských států orientuje na spolupráci se dvěmi pacifickými zeměmi, a to
konkrétně s Fidži a Marshallovými ostrovy, která je zacílena na využívání solární energie a
biomasy. 135
Klíčovou otázkou v případě přechodu na obnovitelné zdroje představuje spolehlivost
a bezpečnost nových technologií, náklady na provoz zařízení, vztahy s dodavateli energie
a možnost integrace obnovitelných zdrojů do stávajícího energetického systému dané země.
Vzhledem k častému výskytu přírodních katastrof je potřeba brát v úvahu také odolnost
energetických zařízení vůči těmto událostem. V případě biopaliv je třeba zvážit jejich
náročnost na značné množství půdy a prosazovat využívání biopaliv tzv. druhé generace, které
se pomocí vylepšených technologických postupů vyrábí ze stonků a dřevnatých částí
rostlin.136 Při zavádění obnovitelných zdrojů je také nutno počítat s počátečními vysokými
náklady, které jsou však později kompenzovány levnější energií ve srovnání s fosilními
palivy.
Energetickým zdrojům je věnována 7. část Mauricijské strategie, kde je závislost na
externích energetických zdrojích chápána jako jeden z hlavních důvodů ekonomické
133 Small Islands, 2007, s. 702, <http://www.ipcc.ch/ipccreports/ar4-wg2.htm> 134 Viz kapitola 1. 135 Global Sustainable Energy Islands Initiative, 2007, <http://gseii.org/index.html> 136 V současné době jsou uplatňována biopaliva první generace, kterými jsou především bioethanol vyráběný z cukerných resp. škrobnatých plodin (cukrové třtiny, obilí, cukrové řepy, nebo brambor), a methylestery vyšších mastných kyselin získávané z palmového, slunečnicového či sojového oleje aj.
86
zranitelnosti SIDS. Zdůrazňován je potenciál některých SIDS pro rozvoj obnovitelných zdrojů
energie a nutnost výzkumu možností jejich zavedení. Zmiňovaná část úmluvy se věnuje také
problému omezeného přístupu venkovských komunit k moderním a cenově dostupným
zdrojům energie. Opomíjena není ani role mezinárodního společenství ve zvyšování
energetické efektivnosti.
Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů je prioritou Aliance malých ostrovních států,
podle které prosazování čistých zdrojů energie SIDS může posloužit jako demonstrace
závazku k péči o životní prostředí a pozitivní příklad pro ostatní státy světa. Závazky k řešení
energetické situace včetně budování kapacit, posilování národních institucí působících
v oblasti energetiky a přenosu know-how SIDS, byly přijaty na Světovém summitu o
udržitelném rozvoji, který proběhl v Johannesburgu v roce 2002.
K prosazování čisté energie na malých ostrovních rozvojových státech se zavázaly
i některé mezinárodní instituce jako např. Světová banka, Asijská rozvojová banka,
Rozvojový program OSN a Program OSN pro životní prostředí.
87
Případová studie: Projekty zavádějící obnovitelnou energii na Sv. Lucii
Sopečný ostrov Sv. Lucie je druhý největší z tzv. Návětrných karibských ostrovů. Jako
jedna z předních turistických destinací Karibiku je Sv. Lucie s hlavním městem Castries
považována za úspěšný příklad fungování Globálního programu obnovitelných zdrojů na
ostrovech. Hornatý ostrovní stát má vedle využívání energie z biomasy předpoklady pro
využívání solární, větrné a geotermální energie. Země nastoupila pod vedením premiéra
Kennyho Anthonyho (ve funkci v letech 1997–2006) na cestu čisté energie. Místní vláda
v roce 2001 schválila na období 10 let komplexní národní Plán udržitelné energie, jehož cílem
je zvyšování podílu energie pocházející z obnovitelných zdrojů. Důležitou složkou je snaha o
snižování energetické náročnosti, a to konkrétně až o 15 % do roku 2010.137 Dosažení tohoto
cíle vyžaduje, vedle tvorby kapacit v oblasti energetiky, také osvětové kampaně zaměřené na
změnu postojů a vzorců chování obyvatel. Pozornost je třeba zaměřit na sektor dopravy, který
je největším konzumentem energie. Fungování programu finančně podpořili zainteresovaní
investoři z řad vlastníků turistických zařízení, environmentálních nevládních organizací a
místní energetická společnost LUCELEC, která energií zásobuje až 98 % populace. Na
realizaci projektů se podíleli i zahraniční aktéři, jako např. Kanadská rozvojová agentura.
V rámci národního plánu proběhlo několik níže popsaných projektů.138
Zavádění úsporného osvětlení
V rámci tohoto projektu bylo za podpory Ministerstva pro místní rozvoj a Klimatickým
institutem distribuováno 6000 energeticky úsporných žárovek.
Energetický audit a školení místních hoteliérů
V únoru 2004 proběhla v hlavním městě a v oblasti Rodney Bay série energetických
auditů a workshopů v oblasti pohostinství. Hlavním záměrem projektu bylo zvýšit povědomí
o možnostech úspory energie v sektoru cestovního ruchu. V rámci projektu bylo podle
dvanácti kritérií hodnoceno 5 rekreačních zařízení.
Energetický víkend
Od roku 2003 na Sv. Lucii každoročně probíhá víkend zaměřený na zvyšování povědomí
o obnovitelných zdrojích energie u široké veřejnosti. Akce je masivně propagována
sdělovacími prostředky (informace v tisku, radiové a televizní vysílání) a zahrnuje také soutěž
školních projektů.
137 Saint Lucia to develop a sustainable energy plan, 2008, <http://www.sovereign-publications.com/stlucia.htm> 138 Global Sustainable Energy Island Iniciative, 2007, <http://www.gseii.org/islands/st-lucia.html>
88
Větrná farma
Východní strana ostrova má dobré povětrnostní podmínky pro využití větrné energie.
Zájem o výstavbu malé větrné elektrárny v této lokalitě prokázala místní vláda a energetická
společnost LUCELEC. V první fázi by měly být vystavěny dvě demonstrační turbíny a po
jejich osvěčení by mělo být zařízení rozvinuto tak, aby dosáhlo výkonu 4 250 KW.
Využívání skládkových plynů
Po uzavření místní 11 let fungující skládky v roce 2003 přišla místní vláda s návrhem
prozkoumat potenciál pro využívání energie skládkových plynů (zejména methanu).
V karibské oblasti by se jednalo by se jednalo o první projekt takového druhu. V roce 2005
byla úspěšně dokončena přípravná fáze projektu.
V roce 2006 na Sv. Lucii proběhlo setkání klíčových aktérů energetického průmyslu
s cílem diskuze národní energetické politiky a revize pokroku za posledních 5 let. Zúčastnění
aktéři se zaměřili na kroky, které je potřeba podniknout k dosažení národního energetického
plánu do roku 2010.
Navzdory snahám o zvyšování podílu obnovitelné energie si Sv. Lucie udržuje závislost
na importovaných fosilních palivech. Spotřebu elektřiny podle sektorů uvádí následující graf.
Prosazování čisté energie na Sv. Lucii může posloužit jako pozitivní příklad pro ostatní
ostrovní rozvojové státy. Jako pozitiva tohoto přístupu je možno vidět snižení závislosti na
dovážených fosilních palivech, snižování emisí CO2, tvorbu nových pracovních míst a
podporu udržitelného rozvoje.
3%
20%
36%
36%
5%veřejné osvětlení
průmysl
cestovní ruch
domácnosti
komerční účely
Obr. č. 12: Spotřeba elektřiny na Sv. Lucii podle sektorů, 2006 Zdroj: St. Lucia Economic Review, 2006, s. 42, <http://www.stlucia.gov.lc/docs/EconomicReview2006.pdf>
89
9. Turismus a SIDS
Malé ostrovní státy se od 80. let 20. století stávají stále častějším cílem cestovního ruchu.
Cestovní ruch nabývá v rámci ostrovů stále většího významu zejména v důsledku zrychlování
přepravy (a tudíž snažší dosažitelnosti), rostoucí množství volného času a finančních
prostředků investovaných především lidmi z vyspělých států do trávení volného času. Ačkoliv
můžeme v případě SIDS hovořit o tuzemském i mezinárodním turismu, z hlediska rozvoje je
zdůrazňován vliv toho mezinárodního. To je pochopitelné, neboť tuzemský turismus vede
k redistribuci národních příjmů, zatímco zahraniční turisté jsou zdrojem potřebných deviz.
Počet turistů, který v roce 1988 dosáhl 11 milionů, se od té doby stabilně zvyšoval
tempem 9 % ročně. V roce 2004 navštívilo malé ostrovní rozvojové státy 27 milionů turistů.
S nárůstem počtu turistů se zvyšovaly i jejich výdaje, u kterých byl od roku 1988 zaznamenán
10% roční nárůst a v roce 2004 výdaje turistů dosáhly hodnoty 17,6 miliard USD. Hlavní
zdrojovou oblastí turistů byla Jižní a Severní Amerika, zejména pak USA a Kanada. Malé
ostrovní rozvojové státy se staly cílem 8,4 % turistů z této oblasti. Překvapivě nízký byl v roce
2004 podíl turistů z hlavní zdrojové oblasti součastnosti – Evropy, který dosáhl pouze 0,85 %. 139
Význam cestovního ruchu pro SIDS je dán tím, že rovněž pozitivně ovlivňuje řadu
dalších odvětví a sektorů – zejména dopravu, obchod, bankovnictví, telekomunikace,
zdravotnictví. Většinou také přispívá k revitalizaci území, tvorbě pracovních míst, zvyšování
sociokulturního porozumění a snižování chudoby. Počet obyvatel SIDS zaměstnaných
v sektoru turismu vzrostl z 488 000 na konci 80. let 20. století na 900 000 v roce 2004.140
Pokud vezmeme v úvahu limitovanost trhu práce SIDS, tvorba nových pracovních míst
v cestovním ruchu může významně přispět k redukci široce rozšířené nezaměstnanosti.
V otázce pozitivních dopadů turismu existuje mezi obyvateli SIDS konsensus. Místní
ostrovní komunity se však také vyznačují silným povědomím o tlaku turismu na přírodní
zdroje, které jsou chápány jako nezbytná složka života ostrovanů. Proto většina obyvatel
upřednostňuje menší turistická zařízení nad rozsáhlými rekreačními komplexy.
139 Craigwell, 2007, s. 2–6 140 Craigwell, 2007
90
9.1. Faktory ovlivňující cestovní ruch SIDS
Pro cestovní ruch na ostrovech mají zásadní význam zejména přírodní faktory, které
ovlivňují atraktivitu destinací a důvody návštěvy SIDS. U vulkanických ostrovů (např.
Grenada, Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Lucie) je hlavním lákadlem zpravidla sopka, u korálových
(např. Bahamy, Maledivy, Seychely, Marshallovy ostrovy) je to zejména bohatý mořský život
a nenarušená příroda.
Předpokladem pro rozvoj turistického ruchu je rozvinutá dopravní infrastruktura,
v případě SIDS pak zejména letecké a námořní spojení. Do roku 2000 převažovala v případě
SIDS letecká doprava nad námořní. Po teroristických útocích 11. září a atentátech na Bali
v roce 2002 jsou oba typy dopravy využívány téměř rovnoměrně. Úroveň a kvalita dopravní
sítě se přizpůsobuje náročnosti klientely, a proto se veškerá infrastruktura buduje pro
bezproblémový příliv a odliv turistů.
Jedním z příkladů korelace mezi rozvojem dopravy a turismu je vývoj na Maledivách.
Pro rozvoj cestovního ruchu bylo potřeba vystavět letiště, které by odpovídalo parametrům
pro mezinárodní lety. Vystavět runway pro tento účel nedovolovala velikost zdejších atolů, a
tak byl ostrov Hulhulé o čtvrtinu své rozlohy přisypán korálovým pískem. Od roku 1980 zde
funguje letiště sloužící turismu i hlavnímu městu Male.141
Obecně platí, že s větší vzdáleností od vyspělých států klesá návštěvnost ostrovů. Vyšší
vzdálenost (např. ostrovů v Oceánii) je spojená s obtížnější dosažitelností (např. několik
přestupů) a vyšší cenou dopravy. To může zapříčinit nižší zájem o destinaci či naopak přispět
k delšímu pobytu turistů. Vzdálenost ostrova ovlivňuje nejen počet, ale i typ turistů. Extrémně
periferní oblasti podporují dobrodružný styl cestování – snaha o poznání divočiny, život mimo
civilizaci, expedice apod. Velikost ostrova podmiňuje typ poskytovaných aktivit. Menší
ostrovy jsou zaměřené většinou na jeden typ aktivit, zejména rekreační pobyt u moře
s doplňkovými aktivitami (potápění, šnorchlování apod.)
Zhodnocení postavení SIDS na poli světového cestovního ruchu umožňuje například tzv.
index konkurenceschopnosti, který v roce 2004 zavedla Světová rada pro cestovní ruch.142
Index s hodnotou 0 značí nejnižší konkurenceschopnost a hodnota 100 nejvyšší. Průměrná
141 Kopp a kol., 2006, s. 146 142 Světová rada pro cestovní ruch se sídlem v Londýně (World Travel & Tourism Council - WTTC) byla založena v roce 1990. Další zastupitelské kanceláře jsou v Latinské Americe, střední a východní Evropě, ve Středomoří, v jihovýchodní Asii, v Austrálii, v Africe a Severní Americe. Členy rady jsou výkonní ředitelé ze všech sektorů souvisejících s cestovním ruchem, včetně ubytování, stravování, zábavy, rekreace, dopravy a dalších služeb. Hlavním úkolem je spolupráce s místními vládami a státním sektorem s cílem maximálně využít potenciál a dopady cestovního ruchu.
91
hodnota indexu pro SIDS – 47,23143 je srovnatelná s celosvětovým průměrem. V rámci SIDS
patří k nejvíce konkurenceschopným z hlediska turismu Aruba a Bermudy, nejhůře si vedou
tichomořské Marshallovy ostrovy a Federativní státy Mikronésie. Index vzniká analýzou 8
klíčových oblastí, jejichž přehled přináší následující tabulka. Zhodnocení SIDS podle indexu
konkurenceschopnosti je možno nalézt v příloze č. 10.
Tab. č.12 : Index konkurenceschopnosti turismu
Analyzované oblasti Ukazatele
Cenová konkurenceschopnost ceny ubytování, dopravy a dalších služeb, parita kupní síly
Pohyb osob počet vycestováných a přicestovaných turistů
Infrastruktura zásobování pitnou vodou, úroveň hygieny, množství silnic, železnic
Životní prostředí populační hustota, emise CO2, ratifikace mezinárodních dohod o životním prostředí
Technologie přístup k internetu, počet uživatelů mobilních telefonů, počet telefonních linek, vývoz high-tech technologií
Lidské zdroje naděje na dožití, gramotnost, zápis do škol, zaměstnanost v turismu, nezaměstnanost, rovnost pohlaví
Otevřenost země otevřenost turistům, vízová povinnost, obchodní cla a bariéry
Sociální oblast index lidského rozvoje, kriminalita
Zdroj: Craigwell, 2007, s. 8, < http://www.wider.unu.edu./publications/working-papers/research-papers/2007/en_GB/rp2007-19/>
Z prezentovaných složek indexu zůstává výzvou pro SIDS otázka technologií a sociálních
ukazatelů. Nutné jsou zejména investice do komunikačních technologií a zajištění přínosů
z cestovního ruchu širokým vrstvám obyvatel. Největší překážkou zůstává cenová
nekonkurenceschopnost. Dílčí index ceny ubytování je v případě SIDS dvakrát vyšší než
průměr vyspělých zemí i celosvětový průměr. Negativně se na cestovním ruchu některých
SIDS podepisuje zejména cenová nákladnost dopravy. Přesto je celková pozice cestovního
ruchu SIDS z hlediska konkurenceschopnosti srovnatelná s celosvětovým průměrem.
143 Craigwell, 2007, s. 11
92
9.2. Oblasti s vysokou koncentrací cestovního ruchu
Populární turistickou destinací jsou v rámci SIDS zejména ostrovy tzv. amerického
středomoří mezi Karibským mořem a Atlantikem. Komparativní výhodu představuje příjemné
klima, přírodní bohatství, specifické společenské faktory (koloniální architektura, folklór
převážně černošské populace) a zejména optimální vzdálenost pro americkou klientelu
(narozdíl od tichomořských ostrovů). Největší návštěvnost vykazují Bahamy, Portoriko,
Dominikánská republika, Jamajka a Kuba. Díky příjmům z cestovního ruchu mají výrazně
vyšší životní úroveň. Cestovní ruch na Kubě však trpí špatnou hospodářskou situací země
a napjatými vztahy mezi Kubou a USA. K bohatým ostrovům patří i britské državy
poskytující finanční služby s minimálními poplatky, tzv. daňové ráje (např. Anguilla, Britské
Panenské ostrovy). Pro většinu karibských SIDS je turistický ruch prioritním hospodářským
odvětvím, které produkuje až 50 % HDP.
Oblastí skýtající značný potenciál z hlediska cestovního ruchu jsou i tichomořské ostrovy,
kde se jako hlavní překážka jeví zejména nedostatek přímých spojů a značná nákladnost
dopravy. Přesto se některým pacifickým ostrovům podařilo uspět zejména u asijské klientely.
Jedná se o méně izolované Severní Mariany, Americkou Samou, Fidži, Francouzskou
Polynésii s oblíbenými letovisky jako jsou Tahiti, Bora-Bora či Raiatea. Velký potenciál pro
rozvoj cestovního ruchu mají i další ostrovy, které však postrádají dostatečně vybudovanou
infrastrukturu cestovního ruchu. V Indickém oceánu se jako destinace cestovního ruchu
vyvinuly zejména Seychely, Maledivy a Mauricius.
Příklady ostrovů s vysokým podílem cestovního ruchu na tvorbě HDP přináší následujcí
graf. Nebezpečím při takové závislosti může být výrazný pokles návštěvnosti v důsledku
politické nestability, válečného konfliktu, přírodních katastrof (tsunami v roce 2004, která
zasáhla v rámci SIDS Maledivy a ostrovy v Indickém oceánu). V souvislosti s turismem jsou
často zmiňovány dopady klimatických změny, které by mohly vést zejména k poškození
infrastruktury a přírodního bohatství. Oteplení v mírném pásu by mohlo způsobit zmenšení
počtu turistů, jejichž hlavní motivací pro návštěvu ostrovních států je únik před studenými
obdobími.
93
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
Antigua aBarbuda
Maledivy AmerickéPanenskéostrovy
Guam Sv. Lucie Aruba Bahamy Seychely Sv.Kryštof a
Nevis
Obr. č. 13: SIDS s výrazným podílem turismu na tvorbě HDP, 2006 Zdroj: vlastní zpracování, data: Kopp a kol., 2006, s. 158
Ačkoliv jsou přínosy turismu z pohledu tvorby pracovních míst a finančních rezerv
obecně vnímány jako pozitivní, může v některých případech dojít ke kapitálovým únikům
z důvodu importu spotřebního zboží, materiálu a zřízení pro stavbu, propagačních nákladů a
umořování dluhů v oblasti turismu. Proto by předpokladem udržitelnosti turismu mělo být
zapojení místních komunit, které by se mohly podílet např. na produkci pomocného a
provozního materiálu (vybavení ubytovacích zařízení, stravování) či poskytovat přímo služby
v těchto zařízeních s cílem snížit závislost na dovozu. Důležitá může být i role místních
malých a středních podniků v sektoru turismu, a proto by se vlády měly soustředit na jejich
podporu. V současné době je zejména zahraniční cestovní ruch SIDS dominantou velkých
mezinárodních společností, jejichž působení v cílové destinaci může být sporadické.144
Ze strany vlády je třeba sladit strategii rozvoje cestovního ruchu s činností dalších
vládních agentur, aby se turismus mohl rozvíjet v souladu s ekonomickými, sociálními
a environmentálními cíli.
144 Ashe, 2005
94
Případová studie: Udržitelný turismus na karibských ostrovech
Karibská oblast je v současnosti nejnavštěvovanější turistickou destinací na světě.
Cestovní ruch je významnou složkou hospodářství karibských států, počátkem roku 2008
zaměstnával téměř 13 % ekonomicky aktivních obyvatel (přes 2 miliony obyvatel) a podílí se
14,8 % na tvorbě HDP.145 Stále větší oblibě se těší zejména Dominikánská republika, Kuba
a Portoriko, které zaznamenaly v roce 2003 v rámci regionu nejvyšší příliv turistů. Jak
ukazuje následující graf, tyto země se také charakterizují nejvyšší vládní výdaje na rozvoj
cestovního ruchu.
Rozvoj tohoto sektoru sebou vedle pozitivních jevů přinesl zvýšení tlaku na přírodní
ekosystémy a neudržitelnost tohoto růstu začala vyvolávat úvahy o vytvoření strategie
udržitelného turismu. Předmětem kritiky se stala také pozice vlastníků turistických zařízení,
kterými jsou zpravidla velké mezinárodní společnosti. Jejich činnost bývá srovnávána
145 The 2008 Travel & Tourism Economic Research: Caribbean, 2008, <http://www.wttc.travel/bin/pdf/original_pdf_file/caribbeanreport.pdf >
0 50 100 150 200 250 300 350 400 450 500
Americké Panenské ostrov y
Anguilla
Antigua a Barbuda
Aruba
Bahamy
Barbados
Bermudy
Britské Panenské ostrov y
Dominika
Dominikánská republika
Grenada
Haiti
Jamajka
Kuba
Portoriko
Sv . Kry štof a Nev is
Sv . Lucie
Sv . Vincenc a Grenadiny
Trinidad a Tobago
země
miliony USD
Obr. č. 14: Vládní výdaje jednotlivých karibských zemí do cestovního ruchu, 2004 Zdroj: The Caribbean The Impact of Travel & Tourism on Jobs and Economy, 2004, s. 49, <http://www.wttc.travel/bin/pdf/original_pdf_file/caribbeanreport.pdf >
95
s efektem plantážnictví, spojeným s nízkými výdělky místní pracovní síly, vysokými zisky
zahraničních majitelů a obecně limitovanými přínosy pro rozvoj státu. Vzrůstající disparita,
podporovaná nastavením pravidel Světové obchodní organizace, může vytvářet potenciál pro
sociální nepokoje. Nepříliš výhodnou strategií je i dovoz většiny potravin, zpracovaných
produktů a doprovodných služeb namísto místní produkce těchto zdrojů. Proto, aby se
v karibské oblasti pozitivně projevila role cestovního ruchu, je kromě tvorby pracovních míst
potřeba umožnit vlastnictví turistických komplexů místním aktérům.146
První snahy o vytvoření koncepce udržitelného turismu se začaly objevovat po Summitu
Země v Rio de Jainero v roce 1992, kdy mezinárodní organizace věnující se otázkám
turismu147 společně vytvořily zprávu Agenda 21 pro cestování a turismus: směrem
k environmentálně udržitelnému rozvoji. Tento dokument se stal výchozím dokumentem pro
podporu udržitelného turismu a byl následován vznikem regionálních programů a iniciativ.
Jako udržitelný turismus označuje Organizace východokaribských států148 optimální
využívání přírodních, kulturních, sociálních a finančních zdrojů založené na udržitelné bázi.
Koncept vedle turistů klade důraz na spravedlivé přínosy pro místní komunity a zlepšení
jejich kvality života prostřednictvím partnerství s místními vládami, soukromým sektorem a
zahraničními aktéry.149 Mezi základní principy udržitelného turismu patří:150
- Přínosy místním obyvatelům: důraz je kladen na zaměstnávání místní populace,
využívání místních služeb a zboží
- Uchování přírodních zdrojů: snaha o minimalizace znečištění přírodních zdrojů
a energetické náročnosti
- Respekt k místní kultuře a tradicím: turisté mají možnost seznámit se se zvyky
a tradicemi místních obyvatel, aniž by je jakýmkoliv způsobem narušovali
- Podpora integrity lokality: zdůrazňování nejrůznějších aspektů lokality (přírodní
bohatství, kulturní dědictví, zvyky, kuchyně)
- Důraz je kladen na kvalitu nikoliv kvantitu: hodnocení turismu nikoli na počtu
přijíždějících turistů, ale podle délky pobytu, kvality zkušeností, výdajů v místě
- Poučnost: turisté se při poznávání destinace učí jak zachovat její stav a charakter
146 Sanders, 2007 147 Světová turistická organizace (World Tourism Organization – UN-WTO) ve spolupráci se Světovou radou pro cestování a turismus (World Travel and Tourism Council – WTTC) 148 Organizace východokaribských států (Organisation of Eastern Caribbean States – OECS) sdružující 9 států funguje od roku 1981. 149 Jamaica Sustainable Development Network, <http://www.jsdnp.org.jm/susTourism.htm> 150 The Global Development Research Center, © 2008-2010, < http://www.gdrc.org/uem/eco-tour/eco-tour.html>
96
Obr. č. 15: Příklad certifikace zařízení dodržujících zásady udržitelného turismu Zdroj: http://www.ec3global.com/products-programs/green-globe/for-companies/programme/Default.aspx [cit. 2008-04-20]
V karibské oblasti se v souvislosti s udržitelným turismem vyvinulo několik následujících
iniciativ.
� V roce 1997 byla založena Karibská aliance pro udržitelný turismus (Caribbean
Aliance for Sustainable Tourism – CAST). Hlavními úkoly aliance, která má centrály
na Trinidadu, Arubě a Dominikánské republice jsou: implementace závazků Agendy
21 v oblasti turismu, poskytování poradenství hoteliérům ohledně efektivního
využívání přírodních zdrojů, vytváření standardů a systému certifikace udržitelného
turismu, zajištění odborných školení a transfer know-how,
prosazování projektů na podporu obnovitelných zdrojů
energie a snaha snížit energetickou náročnost turistických
zařízení, tvorba propagačních materiálů pro hoteliéry
apod.151
� V roce 2001 bylo na zasedání Asociace karibských států152
rozhodnuto o založení Zóny udržitelného turismu.
V rámci projektu má být ustanoven geograficky, kulturně a
biologicky bohatý koridor, ve které bude rozvoj turismu
probíhát výhradně udržitelným způsobem s ohledy na
zachování přírodního prostředí i život místních komunit.
� Organizace východokaribských států pořádá na
subregionální úrovni konzultace s klíčovými vlastníky se
speciálním zaměřením na udržitelný turismus založený na
zapojení místních komunit.
� Od roku 2002 funguje v oblasti Regionální karibský program podpory udržitelného
turismu, který je financován Evropskou unií a probíhá v 15 karibských státech.
Program je orientován zejména na podporu malých a středních místních podniků.
K hlavním aktivitám v rámci programu patří výzkum v oblasti turismu (hodnocení
jeho dopadů na konkrétní lokality, monitoring konkurenceschopnosti turismu,
hodnocení dopadů a přínosů turismu na ženy a na rozvoj), vytvoření odpovídajícího
151 Caribbean Aliance For Sustainable Tourism, © 2004-2007, <http://www.cha-cast.com/> 152 Asociace karibských států (Asociation of Caribbean States – ACS) funguje od roku 1994 jako orgán pro poradenství, spolupráci a společné aktivity v oblastech obchodu, přepravy, udržitelné turistiky a přírodních katastrof.
97
politického rámce, rozvoj informačních technologií, školení hoteliérů a poskytovatelů
dalších služeb, pořádání workshopů a vydávání materiálů v různých jazycích.153
� Další projekty zaměřené na udržitelný turismus probíhají v karibské oblasti pod
patronátem Programu OSN pro životní prostředí, Rozvojového programemu OSN,
Světového programu ochrany životního prostředí, Světové turistické organizace
a dalších.
Překážky úspěšné implementace udržitelného turismu v karibské oblasti představují
zejména následující jevy:154
- častý výskyt přírodních katastrof
- nedostatečné povědomí o udržitelném turismu
- environmentálně a sociálně necitlivé aktivity turistických subjektů
- vysoké ceny energií
- nedostatek finančních zdrojů a pobídek pro implementaci environmentálně šetrných
postupů
- vzrůstající výskyt některých patologických sociálních jevů (kriminalita, užívání drog,
násilí, nezodpovědné chování turistů v souvislosti s šířením HIV/AIDS)
- znečištění přírodních zdrojů a výskyt vodou přenosných onemocnění
Za hlavní prosazovatele udržitelného turismu lze v Karibiku považovat Jamajku,
Barbados a Arubu, jejichž turistická zařízení jsou nositeli až 40 % eco-certifikátů Green
Globe.
153 Caribbean Regional Sustainable Tourism Development Programme, 2008, <http://www.caribtdp.org/> 154 The Caribbean The Impact of Travel & Tourism on Jobs and Economy, 2004, <http://www.wttc.travel/bin/pdf/original_pdf_file/caribbeanreport.pdf>
98
Závěr
Na základě společných fyzickogeografických a socioekonomických znaků začalo od 70.
let 20. století vznikat uskupení zahrnující čtyři ostrovní regiony, které tímto sjednocením
usilují o efektivnější spolupráci a prosazení se na mezinárodní scéně. Během dvaceti let se
vyvinula specifická kategorie označovaná jako malé ostrovní rozvojové státy. Za významný
mezník lze považovat rok 1994, kdy proběhla první globální konference věnující se
udržitelnému rozvoji malých ostrovních rozvojových států na Barbadosu. Důležitým krokem
se stalo také vytvoření Aliance malých ostrovních států, která prosazuje své zájmy v rámci
Organizace spojených národů.
Ačkoliv jsou malé ostrovní rozvojové státy z hlediska rozvoje velmi heterogenní
skupinou, společným znakem všech států zůstává faktor izolovanosti. Provedená analýza
potvrdila, že tento faktor významně determinuje příležitosti či ohrožení konkrétních států
z hlediska ekonomického, environmentálního a sociálního, které se navzájem podmiňují. Jako
rizikový faktor rozvoje menších ostrovních států se prokázal jejich omezený potenciál jak
přírodních, tak lidských zdrojů.
Hospodářství zkoumaných ostrovních států sice ovlivňují přírodní podmínky, ve většině
případů je však orientováno na vývoz zemědělských komodit či cestovní ruch. Za úskalí
jednostranného zaměření některých ekonomik lze považovat závislost na světových cenách
komodit či výskytu přírodních katastrof v případě turismu. Jak je patrno z předchozího textu,
ekonomické vztahy hodnocených ostrovních regionů s vyspělými zeměmi ovlivňuje existence
preferenčních režimů, na které je možno nazírat jako na nástroj rozvojové spolupráce.
V současné době dochází k proměně tohoto vztahu a odbourávání preferencí, které odráží
nástup nové éry liberalizace světového obchodu. Názory o dopadech této skutečnosti na malé
ostrovní rozvojové státy jsou často protichůdné a podoba nových ekonomických vztahů mezi
zmiňovanými hráči se na počátku roku 2008 nacházela ve fázi formování. Vedle spolupráce
s vyspělými zeměmi je třeba zdůraznit úspěšně rozvíjející se integrační snahy mezi ostrovními
státy a regiony navzájem.
Analýza environmentální situace potvrdila domněnku, že životní prostředí ostrovních
rozvojových států ovlivňují jak přírodní, tak antropogenní procesy. Ukázalo se, že vzhledem
k ostrovní poloze a charakteru území mají analyzované státy větší předpoklad pro výskyt
některých destruktivních jevů, jejichž frekvence může v důsledku globálních změn klimatu
stoupat. Malé ostrovní rozvojové státy vykazují vůči těmto jevům vzhledem k svým
99
charakteristickým znakům vyšší zranitelnost. Lze očekávat, že tyto přírodní jevy
nejintenzivněji zasáhnou probřežní oblasti, pro které je typický výskyt unikátních přírodních
ekosystémů i vysoká koncentrace obyvatel. Na tomto místě je třeba zdůraznit dlouhodobou
zkušenost ostrovních států s výskytem přírodních katastrof, která vedla k vytvoření
adaptačních strategií. Vedle tradičních praktik původních obyvatel vznikají v době globálních
změn klimatu vládami a mezinárodními institucemi vytvářené Národní adaptační strategie a
finanční mechanismy pro jejich implementaci. Obavy z dopadů globálních změn klimatu
vedly ke vzniku mnoha regionálních iniciativ. Je možno pozorovat, že působení přírodních
jevů v kombinaci s antropogenním tlakem ovlivňuje také stav přírodních stanovišť, zejména
korálových útesů a mangrovových porostů, způsobuje erozi pobřeží a úbytek biodiverzity.
Pro cestovní ruch navzdory některým společenským přínosům platí očekávaná souvislost
se zvyšováním tlaku na ostrovní ekosystémy a populaci, a proto mnoho ostrovů přistoupilo
k přijetí strategie tzv. udržitelného turismu, který je založen na udržitelném využívání zdrojů a
zapojení místních komunit.
Zhodnocení energetické bilance malých ostrovních rozvojových států poukázalo na
nedostatek fosilních paliv, nutnost jejich dovozu a vysoké ceny energií. Tento faktor dle mých
zjištění vede u států s potřebným potenciálem k pokusům o využívání obnovitelných zdrojů
energie. Ačkoliv některé ostrovy na cestu čisté energie nastoupily, je třeba mít na paměti, že
celkově je její zavádění pomalé a podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě je
malý.
Jak vyplývá z předchozích zjištění, perspektivy malých ostrovních rozvojových států do
budoucna bude ovlivňovat zejména schopnost vyrovnat se zmíněnými změnami, které
probíhají v rámci států i na mezinárodní úrovni.
Jak již bylo řečeno, uznání malých ostrovních států jako skupiny vyžadující zvláštní
pozornost a zacházení však dosud v mezinárodním měřítku neproběhlo a jednotlivé
mezinárodní organizace k němu zaujímají odlišné postoje. Do jisté míry lze tvrdit, že tato
skutečnost komplikuje vztahy s ostrovními státy a jejich pokrok na cestě k udržitelnému
rozvoji.
100
Shrnutí
Diplomová práce se zabývá problematikou malých ostrovních rozvojových států. Jelikož
se jedná o v českém prostředí nepříliš známé téma, bylo třeba na úvod vysvětlit vznik a vývoj
této specifické kategorie. Zmiňovány jsou také klíčové konference týkající se analyzovaných
ostrovních regionů a stěžejní dokumenty, které byly na těchto jednáních přijaty.
Práce se snaží poukázat na souvislost mezi malou velikostí a zranitelností ostrovních
rozvojových států, která je v jednotlivých kapitolách hodnocena z různých hledisek. Malá
velikost je analyzována ve vztahu k ostrovní poloze a izolovanosti, výskytu přírodních
katastrof a ekonomickým rizikům.
Ekonomická rizika jsou spojena zejména se závislostí na produkci zemědělských
komodit, poskytování cestovního ruchu, omezených místních zdrojích a kapacitách či
vzdáleností od světových trhů. Poukazováno je také na vliv preferenčních režimů na exportní
schémata a význam integračních snah malých ostrovních států.
V práci je popisován vztah jevů spojených s globálními změnami klimatu a jejich dopady
na jednotlivé ostrovní regiony v krátkodobé a dlouhodobé perspektivě. Zmiňována je i tvorba
národních adaptačních strategií a vznik regionálních iniciativ v oblasti klimatických změn.
Opomenuty nejsou ani další environmentální problémy jako eroze pobřeží, ničení
mangrovových porostů a korálových útesů a ubývání biodiverzity. Zkoumána je také otázka
energetických zdrojů a vlivu cestovního ruchu s ohledem na udržitelný rozvoj malých
ostrovních států.
Na závěr každé kapitoly je uváděna případová studie, ilustrující hodnocené téma na
příkladě konkrétního státu či regionu.
Klí čová slova: Malé ostrovní rozvojové státy, Karibik, zranitelnost ostrovních států, Pacifik, preferenční
obchodní režimy, integrační snahy malých ostrovních států, klimatické změny, národní
adaptační strategie, energetické zdroje, cestovní ruch
101
Summary
The thesis is dealing with the question of small island developing states. As the topic is not
well known in the Czech Republic, it was necessary to explain origin and progress of this specific
category. Important meetings and documents related to island regions are also mentioned.
The work intends to demonstrate connection between smallness and vulnerability of small
island states, which is explored from diverse perspective in individual chapters. Smallness is
analyzed on the subject of island location, isolation, occurrence of natural disasters and economic
vulnerabilities.
Economic vulnerabilities are discussed in connection with several phenomena such as
dependence on agriculture export and tourism, limited internal natural and human resources and
remoteness from world markets. Substantial space is devoted to discussion of preference trade
agreements and their effects on small island states export patterns.
The thesis also describes coherence between climate changes and its impacts on individual
island regions in short and long-term period. Formation of national adaptation strategies and
importance of regional integration are stressed in connection with climate changes.
Other environmental problems as costal erosion, destruction of mangroves, coral reefs and
loss of biodiversity are also not forgotten. The question of energy resources and impacts of
tourism with regard to sustainable development are examined as well.
Case study in the end of every chapter further ilustrace theme on the concrete state or region.
Key words:
Small island developing states, The Caribbean, island states vulnerability, The Pacific,
preferential trade agreements, small island states integration efforts, climate changes, national
adaptation programmes, energy resources, tourism
102
Použité zdroje
1) A Brief history of the Barbados Programme of Action and its follow-up processes. In:
Earth Negotiations Bulletin [online]. September 1999, vol. 8, no. 30 [cit. 2008-01-25].
Dostupné z: <http://www.iisd.ca/vol08/enb0830e.html>
2) African, Caribbean and Pacific Sugar Group. Overview. [online]. 2005 [cit. 2008-02-
05]. Dostupné z: <http://www.acpsugar.org/Overview.html>
3) African Growth and Opportunity Act Competitiveness Report. [online]. Office of The
United States Trade Representatives, 2005 [cit. 2008-02-06]. Dostupné z:
<http://www.ustr.gov/assets/Document_Library/Reports_Publications/2005/asset_uplo
ad_file604_7857.pdf>
4) ADAMCOVÁ Lenka a kol. Úvod do rozvojových studií. Praha: Vysoká škola
ekonomická. Fakulta Mezinárodních vztahů, 2006, 297 s. ISBN 80-245-1057-X
5) Alliance of Small Island States. About AOSIS. [online]. © 2007 [cit. 2008-01-27].
Dostupné z: <http://www.sidsnet.org/aosis/index.html>
6) ASHE W. J. Tourism investment as a tool for development and poverty reduction: The
experience in Small Island Developing States. [online]. September 2005 [cit. 2008-03-
29]. Dostupné z:<
http://www.sidsnet.org/docshare/tourism/20051012163606_tourism-investment-and-
SIDS_Ashe.pdf>
7) BAAR Vladimír. Hospodářský zeměpis. Regionální aspekty světového hospodářství.
Praha: Nakladatelství české geografické společnosti, 2002. 112 s. ISBN 80-86034-50-
X
8) BAAR Vladimír. Vnější vztahy evropské unie – 1.díl – africké, karibské a tichomořské
státy. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003, 81 s. ISBN 80-7042-875-9
9) BAAR Vladimír. Vnější vztahy Evropské unie. Geoekonomické a geopolitické aspekty
jejich makroekonomické diferenciace. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. 197 s.,
ISBN 80-7368-142-0
10) BBC.Caribbean. Sugar protocol scrapped. [online]. 28.9. 2007 [cit. 2008-02-04].
Dostupné z:
<http://www.bbc.co.uk/caribbean/news/story/2007/09/070928_sugarprotocol.shtml>
11) BBC.Caribbean. EU-ACP deal. [online]. 7.12. 2007 [cit. 2008-02-04]. Dostupné z:
<http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/7131300.stm>
103
12) BRŐNTRUP Michael. Everything But Arms and EU-Sugar Market Reform. In:
Deutches Institut für Entwicklungspolitik.[online]. 10/2006 [cit. 2008-02-05].
Dostupné z: <http://www.die-
gdi.de/DIE_Homepage.nsf/6f3fa777ba64bd9ec12569cb00547f1b/fa3dec97006fa14ac1
2570fb002cc3ea/$FILE/Internet-DP-10-EBA.pdf:
13) Caribbean Aliance For Sustainable Tourism. [online]. © 2004-2007 [cit. 2008-04-20].
Dostupné z: <http://www.cha-cast.com/>
14) Caribbean Regional Sustainable Tourism Development Programme. [online]. 2008
[cit. 2008-04-20]. Dostupné z: <http://www.caribtdp.org/>
15) Caribbean Community Climate Change Centre. [online]. [cit. 2008-02-18]. Dostupné
z: <http://caribbeanclimate.bz/page.php?2>
16) Carribean Community Secretariat. CARICOM Projects. [online]. © 2008 [cit. 2008-
02-18]. Dostupné z: <http://www.caricom.org/jsp/projects/macc%20project/cpacc.jsp>
17) Communidade dos Países de Lingua Portuguesa. Histórico - Como surgiu a CPLP.
[online]. © 2006 [cit.2008-02-02]. Dostupné z: <
http://www.cplp.org/quemsomos_hist.asp>
18) Committee for Development Policy. Report on the eighth session
(20-24 March 2006). [online]. New York: Economic and Social Council, 2006 [cit.
2008-03-27]. Dostupné z:< http://www.un.org/esa/policy/devplan/e200633.pdf>
19) CRAIGWELL Roland. Tourism Competitiveness in Small Island Developing States.
[online]. Helsinki, Finland: UNU World Institute for Development Economics
Research, 2007 [cit. 2008-03-23]. Dostupné z:
<http://www.wider.unu.edu./publications/working-papers/research-
papers/2007/en_GB/rp2007-19/>
20) EBI K.L., LEWIS N.D., CORVALÁN C.F. Climate variability and change and their
health effects in small island states. [online]. Switzerland: World Health Organization,
2005 [cit. 2008-03-03]. Dostupné z:
<http://www.who.int/globalchange/climate/climatevariab/en/index.html>
21) European Commision. Generalised System of Preference. [online]. © 2007 [cit. 2007-
10-24]. Dostupné na: <http://ec.europa.eu/trade/issues/global/gsp/eba/ug.htm>
22) EXNEROVÁ Věra a kol. Globální problémy a rozvojová spolupráce. Praha: Člověk
v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2005. 255 s. ISBN 80-86961-00-1
104
23) FAO Statistical Yearbook 2005–2006. [online]. 2006 [cit. 2008-02-17]. Dostupné z:
<http://www.fao.org/es/ess/yearbook/vol_1_2/>
24) Global Sustainable Energy Islands Initiative. [online]. 2007 [cit. 2008-03-25].
Dostupné na: <http://gseii.org/index.html>
25) Global Sustainable Energy Island Iniciative. St. Lucia [online]. [cit. 2008-04-22].
Dostupné z: <http://www.gseii.org/islands/st-lucia.html>
26) GEF and Small Island Developing States. [online]. Washington: Global Environment
Facility, 2005[cit. 2008-04-06]. Dostupné z:
<http://www.gefweb.org/Outreach/outreach-PUblications/GEF_SIDS_ENG.pdf>
27) FAO. Small Island Developing States. [online]. © 2007 [cit. 2007-09-03]. Dostupné
na: <http://www.fao.org/sids/>
28) Fakta a čísla OSN. Základní informace o Organizaci spojených národů. [online].
Praha: Informační centrum OSN v Praze, 2005. 297 s. ISBN 80-86348-02-4 [cit. 2008-
04-20]. Dostupné z: <http://www.osn.cz/soubory/fakta-osn-2005-web.pdf>
29) FOWLER Alisha. Climate Change Destroys Island. [online]. 2. 4. 2007 [cit. 2008-03-
12]. Dostupné z: <http://globalclimatechange.worldpress.com/2007/04/02/climate-
change-destroys-island-100000-refuges/>
30) HEIN Philippe. Small Island developing States: origin of the category and definition
issues. In: Is Special Treatment of small island developing states possible? [online].
New York and Geneva: UNCTAD, 2004 [cit. 2008-03-26]. Dostupné z:
<http://www.un.org/ohrlls/>
31) CHERIAN Anilla. Linkages between biodiversity conservation and global climate
change in small island developing States (SIDS). In: Natural Resources Forum
[online]. May 2007, volume 31, issue 2 [cit. 2008-04-05]. Dostupné z:
<http://www.blackwell-synergy.com/action/doSearch>
32) Integrated review of the thematic cluster of energy for sustainable development,
industrial development, air pollution/atmosphere and climate change in small island
developing States. [online]. UN Secretary General, 2006 [cit. 2008-03-25]. Dostupné
z: <http://www.un.org/esa/sustdev/documents/docs.sids.htm>
33) JESSOP David. EPA finally agreed. [online]. 2.2. 2008; 13:34 [cit. 2008-01-31].
Dostupné z:
<http://www.bbc.co.uk/caribbean/news/story/2008/01/071221_jessop_20dec.shtml>
105
34) KAŠPAR Jakub. Konference na Bali byla začátkem nové etapy globální spolupráce
na ochraně klimatu. [online]. 15.12. 2007 [cit. 2008-02-16]. Dostupné z:
<http://www.env.cz/__C1256E850039BDD6.nsf/$pid/mzpjkfnfm7rc>
35) KOPP Jan a kol. Geografie ostrovů. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2006. 194
s. ISBN 80-7043-440-6
36) ME´HEUX Kirstie, DOMINEY-HOWES Dale, LLOYD Kate. Natural hazard impacts
in small island developing states:A review of current knowledge and future research
needs. In: Natural Hazards Journal [online]. February 2007, volume 40, number 2 [cit.
2008-02-26]. Dostupné z:
<http://www.springerlink.com/content/y0r1174k1447v174/fulltext.pdf>
37) Ministerial Conference on Environment and Development in Asia and the Pacific
2000. Climate Change and the Pacific Islands. [online]. 2000 [cit. 2008-02-18].
Dostupné z:
<http://www.unescap.org/mced2000/pacific/background/climate.htm#picc>
38) MOLDAVY Tadeus a kol. Státy světa. Havlíčkův Brod: Fragment, 2002. 424 s. ISBN
83-02-06929-9
39) Národní inventarizační systém skleníkových plynů a problematika změny klimatu.
Mezinárodní aktivity. [online]. Poslední aktualizace 20.8. 2007 [cit. 2008-02-16].
Dostupné z: <http://www.chmi.cz/cc/start.html>
40) NURSE Leonard, MOORE Rawlestone. Adaptation to Global Climate Change: An
Urgent Requirement for Small Island Developing States. In: Review of European
Community & International Environmental Law [online]. August 2005, volume 14,
Issuue 2, pages 100-107 [cit. 2008-03-02]. Dostupné z: <http://www.blackwell-
synergy.com/action/doSearch>
41) PELLAR Štěpán. Zkáza přicházející z nebe.[online]. 16.3. 2005 [cit. 2008-02-06].
Dostupné z: <http://www.infoservis.net/art.php?id=1069233464>
42) PLESNÍK Jan, ROTH Petr. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. Praha:
Scientia, pedagogické nakladatelství, 2004. 261 s. ISBN 80-7183-331-2
43) PRESTON Benjamin L. et al. Climate Change in Asia/Pacific Region. [online].
Australia: CSIRO Marine & Atmospheric Research, 2006 [cit. 2008-03-12]. Dostupné
z: <http://www.ccdr.org.au/publications.html>
44) Report Of The Global Conference On Sustainable Development Of Small Island
Developing States. Bridgetown, Barbados, 25 April-6 May 1994 [online]. United
106
Nations General Assembly, October 1994 [cit.2008-01-24]. Dostupné na:
<http://www.sidsnet.org/docshare/other/BPOA.pdf>
45) Republic of Kiribati. National Adaptation Program of Action.[online]. Tarawa,
Kiribati: Kiribati Climate Change Study Team, 2007 [cit. 2008-03-12]. Dostupné z:
<http://unfccc.int/resource/docs/napa/kir01.pdf>
46) RODRIK Dani. The Developing Countries´ Hazardous Obsession with Global
Integration. [online]. 8.1. 2001 [cit. 2008-02-05]. Dostupné z:
<http://ksghome.harvard.edu/~drodrik/obsession.PDF>
47) ROPER Tom. Small Island States – Setting an Example on Green Energy Use. In:
Review of European Community & International Environmental Law [online]. Aug
2005, volume 14, issue 2, pages 108-116 [cit. 2008-04-05]. Dostupné z:
<http://www.blackwell-synergy.com/action/doSearch>
48) Saint Lucia to develop a sustainable energy plan [online]. 2008 [cit. 2008-04-22].
Dostupné z:<http://www.sovereign-publications.com/stlucia.htm>
49) SANDERS Ronald. Tourism: for whose benefit? [online]. 7.2. 2008 [cit. 2008-03-29].
Dostupné z: <http://www.sivglobal.org/?noframes;read=185>
50) Saving Paradise: Ensuring Sustainable Development. [online]. Geneva, Switzerland:
World Meteorological Organization, 2005 [cit.2008-03-31]. Dostupné z:
<http://www.wmo.int/pages/publications/showcase/documents/WMO973.pdf>
51) Secretariat of The Pacific Community. Members. [online]. 20.8. 2005[cit. 2008-02-
02]. Dostupné z:
<http://www.spc.int/corp/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1>
52) Sidsnet. List of Small Island Developing States. [online]. © 2003 [cit. 2007-09-03].
Dostupné na: <http://www.sidsnet.org/sids_list.html>
53) Sidsnet. Small Island Developing States (SIDS). [online]. © 2003 [cit. 2007-09-03].
Dostupné na: <http://www.sidsnet.org/2.html>
54) SIMMS Andrew, REID Hannah. Up In Smoke? Latin America and Caribbean.
[online]. Working Group On Climate Change and Development, 2006 [cit. 2008-02-
18]. Dostupné z :
<http://caribbeanclimate.bz/e107_files/downloads/290806_nef_report.pdf>
55) SHEA Jim. Labor Standards Provisions in U.S. International Agreements. GSP,
CBERA, CBTPA. [online]. 2002 [cit. 2008-02-10]. Dostupné z:
<http://fordschool.umich.edu/rsie/acit/LaborStandards/>
107
56) Small Islands. In: Climate Change 2007: Impacts, Adaptation and Vulnerability
[online]. Cambridge, UK: Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007 [cit.
2008-02-24]. Dostupné z: <http://www.ipcc.ch/ipccreports/ar4-wg2.htm>
57) Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and
Policy. [online]. Rome, Italy: Food and Agriculture Organisation of the United
Nations, 2005. [cit. 2007-10-25]. Dostupné z:
<http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>
58) SPARTECA – South Pacific Regional Trade and Economic Co-operation Agreement.
[online]. Suva, Fiji: Forum Secretariat, 1996. [cit. 2008-02-03]. Dostupné z:
<http://www.customs.gov.au/webdata/resources/files/origin4.pdf>
59) STIGLITZ Joseph, RASHID Hamid. Nové obchodní pokrytectví Ameriky. [online]. ©
2006 [cit. 2008-02-05]. Dostupné z: <http://www.project-
syndicate.org/commentary/stiglitz72/Czech>
60) Summary Of The International meeting to Review The Implementation Of the Program
Of Action For The Sustainable Development Of SIDS. In: Earth Negotiations Bulletin
[online]. January 2005, vol. 8, no. 47 [cit. 2008-01-25]. Dostupné z:
<http://www.iisd.ca/vol08/enb0847e.html>
61) Sustainable Tourism Development Strategy and Plan Of Action For The Caribbean.
[online]. 1999 [cit. 2008-04-20]. Dostupné z:
<www.onecaribbean.org/content/files/CTOSustainableTourismStrategy.doc>
62) Surviving Climate Change in Small Islands – A guidebook. [online]. UK: Norwich
Tyndal Centre For Climate Research, October 2005. [cit. 2008-02-11]. Dostupné z:
<http://www.tyndall.ac.uk/publications/surviving.pdf>
63) The Caribbean The Impact of Travel & Tourism on Jobs and Economy.[online].
London, UK: World Travel & Tourism Council, 2004 [cit. 2008-04-21]. Dostupné z:
<http://www.wttc.travel/bin/pdf/original_pdf_file/caribbeanreport.pdf>
64) The European Union, Latin America and Caribean: a strategic partnership. [online].
Luxembourg: European Commission, 2006 [cit. 2008-02-01]. Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/world/lac/publication/strategic_2006_en.pdf>
65) The Global Development Research Center. Sustainable Tourism. [online]. © 2008-
2010 [cit. 2008-04-21]. Dostupné z: < http://www.gdrc.org/uem/eco-tour/eco-
tour.html>
108
66) The Impact of The Caribbean Basin Economic Recovery Act: Eighteenth Report 2005-
2006. [online]. Washington: U.S. International Trade Commission, 2007 [cit. 2008-02-
10]. Dostupné z: <http://hotdocs.usitc.gov/docs/pubs/332/pub3954.pdf>
67) The Indian Ocean Commission: regional solidarity in the face of globalisation. In:
The Courier: The Magazine of ACP-EU development cooperation. [online].
November-December 2003 [cit. 2008-02-02]. Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/development/icenter/publication/courier/index_201_en.cfm>
68) The IUCN Species Survival Commision. The IUCN Red List of Threatened Species.
[online]. 2007 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z:
<http://www.iucnredlist.org/info/tables/table5>
69) The 2008 Travel & Tourism Economic Research: Caribbean. [online]. London, UK:
World Travel & Tourism Council, 2008 [cit. 2008-04-21]. Dostupné z:
<http://www.wttc.travel/bin/pdf/original_pdf_file/caribbeanreport.pdf >
70) UN. Who are the SIDS. [online]. 18.7.2007 [cit. 2007-09-03]. Dostupné na:
<http://www.un.org/esa/sustdev/sids/sidslist.htm>
71) UN. SIDS Programme of Action. [online]. 7.8.2006 [cit. 2007-09-05]. Dostupné na:
<http://www.un.org/esa/sustdev/sids/sids_poa.htm>
72) United Nations Development Policy and Analysis Division. The criteria for
identifying Least Developed Countries. [online]. poslední aktualizace 27.2. 2008 [cit.
2008-03-27]. Dostupné z: <
http://www.un.org/esa/policy/devplan/profile/criteria.html#gni>
73) United Nations Framework Convention on Climate Change. Kyoto Protocol. [online].
[cit. 2008-02-16]. Dostupné z: <http://unfccc.int/kyoto_protocol/items/2830.php>
74) UNCTAD. About GSP. [online]. © 2002 [cit. 2007-10-24]. Dostupné na:
<http://www.unctad.org/Templates/Page.asp?intItemID=2309&lang=1>
75) UNCTAD. Small Island Developing States. [online]. © 2002 [cit. 2008-01-28].
Dostupné z: <http://www.unctad.org/Templates/Page.asp?intItemID=3620&lang=1>
76) UNDP. The Human Development Index. [online]. © 2006 [cit. 2008-03-28]. Dostupné
z: <http://hdr.undp.org/en/statistics/indices/hdi/>
77) UN-OHRRLS. Least Developed Countries. [online]. © 2008 [cit. 2008-01-26].
Dostupné z: <http://www.un.org/ohrlls/>
109
PŘÍLOHY
Seznam příloh
1. Základní charakteristiky SIDS
2. SIDS náležící mezi nejchudší země světa, 2006
3. Zhodnocení SIDS z hlediska lidského rozvoje (HDI), 2007
4. Členství SIDS ve vybraných uskupeních, 2005
5. Státy závislé na jedné vývozní komoditě
6. Participace SIDS v rámci jednotlivých preferenčních obchodních režimů
7. Proces přistupování afrických, karibských a tichomořských zemí k ACP
8. Možné dopady klimatických změn na malé ostrovní rozvojové státy
9. Příklady přírodních rizik zasahujících SIDS
10. Index konkurenceschopnosti turismu vybraných SIDS, 2004
11. Počty ohrožených druhů rostlin a živočichů v rámci SIDS, 2007
12. Declaration of Barbados
13. Mauritius Declaration
Příloha č.1: Základní charakteristiky SIDS Země Hlavní město Počet
obyvatel (tis.)
Rozloha (km2)
Hustota osídlení
(ob./ km2)
Délka pobřeží
(km) ATLANTIK Guinea-Bissau Bissau 1 400 36 125 39 350 Kapverdy Praia 415 4033 103 965 Sv. Tomáš a Princův ostrov Sao Tomé 181 964 187 209 INDICKÝ OCEÁN Komory Moroni 652 2 235 292 340 Maledivy Male 339 298 1 137 644 Mauricius Port Louis 1 200 2 040 588 177 Seychely Victoria 81 455 178 491 KARIBIK Americké Panenské ostrovy Charlotte 109 352 309 188 Anguilla The Valley 13 102 127 61 Antigua a Barbuda St. John's 68 442 154 153 Aruba Oranjestad 71 193 368 68 Bahamy Nasaau 14 13 878 1 3 542 Barbados Bridgetown 278 430 647 97 Belize Belmopan 273 22 696 12 386 Britské Panenské ostrovy Road Town 22 153 144 80 Dominika Roseau 69 751 92 148 Dominikánská republika Santo Domingo 8 800 48 511 181 1 288 Grenada St. George's 89 344 259 121 Guyana Georgetown 705 214 969 3 459 Haiti Port-au-Prince 7 700 27 750 277 1 771 Jamajka Kingston 2 700 10 990 246 1 022 Kuba Havana 11 000 110 861 99 5 746 Montserrat Plymouth 9 102 88 40 Nizozemské Antily Willemstad 218 960 227 364 Portoriko San Juan 3 900 9 104 428 501 Sv. Kryštof a Nevis Basseterre 39 261 149 135 Sv. Lucie Castries 169 622 271 158 Sv. Vincenc a Grenadiny Kingstown 117 388 301 84 Surinam Paramaribo 437 163 265 2 386 Trinidad a Tobago Port of Spain 1 000 5 130 195 362 PACIFIK Americká Samoa Pago Pago 57 199 286 116 Bahrajn Manáma 698 665 1049 161 Cookovy ostrovy Avarua 21 240 87 120 Fidži Suva 880 18 274 48 1 129 Francouzská Polynésie Papeete 266 4 167 64 2 525 Federativní státy Mikronésie Palikir 108 702 154 6 112 Guam Agana 166 549 302 125 Kiribati Tarawa 100 726 138 1 143 Marshallovy ostrovy Majuro 57 181 315 370 Nauru Yaren 13 21 619 30 Nová Kaledonie Noumea 214 19 060 11 2 254 Niue Alofi 2 260 8 64 Palau Koror 20 459 44 1 519 Papua-Nová Guinea Port-Moresby 5 400 462 840 12 5 152 Samoa Apia 178 2 831 63 403 Severní Mariany Saipan 78 477 164 1 482 Šalomounovy ostrovy Honiara 524 28 896 18 5 313 Tonga Nuku'alofa 110 650 169 419 Tuvalu Funafuti 11 26 423 24 Vanuatu Port-Vila 12 12 189 0,9 2 582 Východní Timor Dilí 1 000 15 007 67 706 Zdroj: UN-OHRLLS. List of SIDS, 2004, <http://www.un.org/special-rep/ohrlls/sid/list.htm>, Moldavy, 2002
Příloha č. 2: SIDS náležící mezi nejchudší země světa, 2006
Země Populace (tis.)
HNP/osobu (USD)
Index lidských zdrojů
Index ekonomické zranitelnosti
Guinea-Bissau 1 400 143 25,6 66,2 Haiti 7 700 410 38,5 56,8 Kapverdy 415 1 487 82,1 57,9 Kiribati 100 917 90,5 84,3 Komory 652 450 37,8 63,6 Maledivy 339 2 320 81,9 50,5 Papua-Nová Guinea 5 400 527 54,1 44,2 Samoa 178 1 597 90,4 64,7 Sv. Tomáš a Princův ostrov 181 333 63,6 58,2 Šalomounovy ostrovy 524 557 70,6 56,9 Východní Timor 1 000 467 55,3 65,2 Tuvalu 11 1 267 89,7 91,9 Vanuatu 12 1 187 66,0 64,3 Vysvětlivky: Kritéria pro zahrnutí mezi nejchudší země světa:
- HDP na osobu < 745 USD - hodnota Indexu lidských zdrojů < 58 - hodnota Indexu ekonomické zranitelnosti > 42 - populace menší než 75 milionů obyvatel
Pozn. Tučně jsou označeny hodnoty, které převyšují požadavky na řazení mezi nejchudší země světa. Pro vyloučení ze skupiny musí stát převyšovat minimálně dvě kritéria.
Zdroj: Committee for Development Policy. Report on the eighth session (20-24 March 2006), 2006, s. 18–20, < http://www.un.org/esa/policy/devplan/e200633.pdf>
Příloha č. 3: Struktura SIDS podle indexu lidského rozvoje (HDI), 2007
Země Pořadí země podle HDI
Index lidského rozvoje
Naděje na dožití
Gramotnost dospělé
populace
Zápis do škol HDP/osobu USD
(podle PPP)
Země s vysokou úrovní rozvoje Barbados 31 0,892 76,6 99,7 88,9 17,297
Bahrajn 41 0,866 75,2 86,5 86,1 21,482
Bahamy 49 0,845 72,3 95,8 70,8 18,380
Seychely 50 0,843 72,7 91,8 82,2 16,106
Kuba 51 0,838 77,7 99,8 87,6 6,000
Sv. Kryštof a Nevis 54 0,821 70,0 97,8 73,1 13,307
Tonga 55 0,819 72,8 98,9 80,1 8,177
Antigua a Barbuda 57 0,815 73,9 85,8 76,0 12,500
Trinidad a Tobago 59 0,814 69,2 98,4 64,9 14,603
Mauricius 65 0,804 72,4 84,3 75,3 12,715
Středně rozvinuté země
Dominika 71 0,798 75,6 88,0 81,0 6,393
Sv. Lucie 72 0,795 73,1 94,8 74,8 6,707
Samoa 77 0,785 70,8 98,6 73,7 6,170
Dominikánská republika 79 0,779 71,5 87,0 74,1 8,217
Belize 80 0,778 75,9 75,1 81,8 7,109
Grenada 82 0,777 68,2 96,0 73,1 7,843
Surinam 85 0,774 69,6 89,6 77,1 7,722
Fidži 92 0,762 68,3 94,4 74,8 6,049
Sv. Kryštof a Grenadiny 93 0,761 71,1 88,1 68,9 6,568
Guyana 97 0,750 65,2 99,0 85,0 4,508
Maledivy 100 0,741 67,0 96,3 65,8 5,261
Jamajka 101 0,736 72,2 79,9 77,9 4,291
Kapverdy 102 0,736 71,0 81,2 66,4 5,803
Vanuatu 120 0,674 69,3 74,0 63,4 3,225
Sv. Tomáš a Princův ostrov 123 0,654 64,9 84,9 65,2 2,178
Šalomounovy ostrovy 129 0,602 63,0 76,6 47,6 2,031
Komory 134 0,561 64,1 56,8 46,4 1,993
Papua-Nová Guinea 145 0,530 56,9 57,3 40,7 2,563
Haiti 146 0,529 59,5 54,8 53,0 1,663
Východní Timor 150 0,514 59,7 50,1 72,0 .
Nejméně rozvinuté země světa
Guinea-Bissau 175 0,374 45,8 44,8 36,7 827
Vysvětlivky: PPP – parita kupní síly Pro zbývající země nebyla dostupná data, a proto nejsou v tabulce uvedeny.
Zdroj: Human Development Report, 2007, s. 229–232, <http://hdr.undp.org/en/media/hdr_20072008_en_complete.pdf>
Příloha č.4: Členství SIDS ve vybraných uskupeních, 2005
Oblast
NFIDC
LFIDC
LDC
G77 ACP WTO
KARIBIK Antigua a Barbuda X X X Bahamy X X Barbados X X X X Belize X X X Dominika X X X X Dominikánská republika X X X Grenada X X X Guyana X X X Haiti X X X X X Jamajka X X X X Kuba X X X X Sv. Kryštof a Nevis X X X Sv. Lucie X X X X Sv. Vincenc a Grenadiny X X X X Surinam X X X Trinidad a Tobago X X X X PACIFIK Cookovy ostrovy X Fidži X X X Kiribati X X X X Marshallovy ostrovy X X X Federativní státy Mikronésie X X Nauru X Niue X Palau X X Papua-Nová Guinea X X X X Samoa X X X X Šalomounovy ostrovy X X X X Tonga X X Tuvalu X X X Vanuatu X X X X INDICKÝ OCEÁN Komory X X X X Maledivy X X X X Mauricius X X X X Seychely X X ATLANTIK Kapverdy X X X X Guinea-Bissau X X X X X Sv. Tomáš a Princův ostrov X X X X Vysvětlivky:
NFIDC – státy silně závislé na dovozu potravin LIFDC – země s nízkými příjmy a potravinovým deficitem LDC – nejméně rozvinuté země světa G77 – koalice rozvojových zemí ACP – Uskupení zemí Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří WTO – Světová obchodni organizace Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy. FAO: 2005, s. 2
<http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>
Příloha č. 5: Státy závislé na jedné vývozní komoditě
Země
Podíl komodity na příjmech z exportu
zemědělských produkt ů (%)
Podíl příjmu z exportu komodity
(jako % HDP)
Komodita
KARIBIK Antigua a Barbuda 44,2 0,1 korýši
Bahamy 55,4 2,4 nápoje
Barbados 31,7 0,8 nápoje
Belize 28,3 5,6 cukr
Dominika 63,1 4,7 banány
Dominikánská republika 40,6 1,1 cukr
Grenada 57,4 3,4 muškátový ořech
Guyana 41,3 14,1 cukr
Haiti 25,7 0,2 mango
Jamajka 26,6 0,9 cukr
Kuba 61,8 nezjištěno cukr
Sv. Kryštof a Nevis 83,8 2,2 cukr
Sv. Lucie 68,2 4,3 banány
Sv. Vincenc a Grenadiny 49,8 4,6 banány
Surinam 31,2 2,2 loupaná rýže
Trinidad a Tobago 30,9 0,8 cukr
PACIFIK Cookovy ostrovy 49,8 nezjištěno tropické dřevo
Federativní státy Mikronésie nezjištěno 0,2 mořské plody
Fidži 54,9 6,3 cukr
Kiribati 47,2 7,5 mořské plody
Marshallovy ostrovy 59 0,9 mořské plody
Niue 100 nezjištěno taro (tropická zelenina)
Palau 73 0,2 ryby
Papua-Nová Guinea 40,1 6,5 tropické dřevo
Samoa 66,6 4,4 plody moře, ryby
Šalomounovy ostrovy 54,2 16,5 tropické dřevo
Tonga 54,9 6,1 tykve
Vanuatu 27,2 1,7 kopra
INDICKÝ OCEÁN
Komory 67,3 3,5 vanilka
Maledivy 83,2 5,5 ryby
Mauricius 74,2 5,7 cukr
Seychely 94,7 18,5 ryby
ATLANTIK
Kapverdy 26,6 0,1 mořské plody
Guinea-Bissau 93,7 22,9 oříšky kešu
Sv. Tomáš a Princův ostrov nezjištěno 8 kakaové boby Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy. FAO: 2005, s. 33 <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>, FAO Statistical Yearbook 2005-2006, <http://www.fao.org/es/ess/yearbook/vol_1_2/>
Příloha č. 6: Participace SIDS v rámci jednotlivých preferenčních obchodních režimů, 2005
Preferenční obchodní režim
Země
EU
/ A
CP
EB
A
CB
ER
A
AG
OA
SP
AR
TE
CA
CA
RIB
CA
N
KARIBIK Antigua a Barbuda X X X Bahamy X X X Barbados X X X Belize X X X Dominika X X X Dominikánská republika X X Grenada X X X Guyana X X X Haiti X X X Jamajka X X X Kuba X Sv. Kryštof a Nevis X X X Sv. Lucie X X X Sv. Vincent a Grenadiny X X X Surinam X Trinidad a Tobago X X X PACIFI K Cookovy ostrovy X X Fidži X X Kiribati X X X Marshallovy ostrovy X X Federativní státy Mikronésie X X Nauru X X Niue X X Palau X Papua-Nová Guinea X X Samoa X X X Šalomounovy ostrovy X X X Tonga X X Tuvalu X X X INDICKÝ OCEÁN
Komory X X Maledivy X Mauricius X X Seychely X X ATLANTIK Kapverdy X X X Guinea-Bissau X X X Sv. Tomáš a Princův os. X X X
Vysvětlivky: AGOA – Zákon o africkém růstu a příležitostech
CARIBCAN – Dohoda o volném obchodu mezi Kanadou a státy Karibiku CBERA – Iniciativa Karibské pánve EBA – Vše kromě zbraní
SPARTECA – Jihopacifická dohoda o obchodu a ekonomické spolupráci
Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy. FAO: 2005, s. 53 <http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm>
Příloha č. 7: Proces přistupování afrických, karibských a tichomořských zemí k ACP
Afrika Karibik Pacifik
Od Yaoundé I (1963)
Benin, Burundi, Burkina Faso, Côte d’Ivoire, Čad, Kamerun, D.R. Kongo, Konžská rep., Madagaskar, Mali, Mauritánie, Niger, Rwanda, Středoafrická rep., Senegal, Somálsko, Togo
Připojení k Yaoundé II (1969)
Keňa, Tanzanie, Uganda (všechny až v roce 1972)
Připojení k Lomé I (1975)
Botswana, Etiopie, Ghana, Gambie, Guinea-Bissau, Lesotho, Libérie, Malawi, Mauricius, Nigérie, Sierra Leone, Súdán, Svazijsko, Zambie
Bahamy, Barbados, Grenada, Guyana, Jamajka, Trinidad a Tobago
Fidži, Samoa, Tonga
Připojení k Lomé II (1980)
Džibutsko, Kapverdy, Komory, Sv. Tomáš a Princův ostrov, Seychely
Dominika, Surinam, Sv. Lucie Kiribati, Papua-Nová Guinea, Šalomounovy ostrovy, Tuvalu
Připojení k Lomé III (1985) Zimbabwe Antigua a Barbuda, Belize,
Dominikánská rep., Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Vincenc a Grenadiny
Vanuatu
Připojení k Lomé IV (1989) Angola, Rovníková Guinea Haiti
Připojení k revidované Lomé IV (1995) Eritrea, Mosambik, Namibie
Dohoda z Cotonou (2000) JAR* Cookovy ostrovy, Marshallovy
ostrovy, Mikronésie, Nauru, Niue, Palau
podmíněné členství JAR podle dohody z Pretorie (1999) Zdroj: Baar, 2003, s. 23
Příloha č. 8: Možné dopady klimatických změn na malé ostrovní rozvojové státy VZNIKLÉ KLIMATICKÉ JEVY DOPADY NA ŽP SOCIOEKONOMICKÉ DOPADY Zdroj: vlatní upracování, data: Surviving Climate Change in Small Islands – A guidebook, 2005, <http://www.tyndall.ac.uk/publications/surviving.pdf>
NÁRŮST EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYN Ů
vzestup hladiny moře větší výskyt extrémních klimatických jevů
zvýšení teploty vzduchu a vody
▪ zanášení mořského dna a odumírání porostů na mořském dně ▪ zničení mangrovových porostů,
narušení jejich funkce ▪ poškození korálových útesů
▪ bělení korálů a jejich odumírání ▪ eutrofizace vod ▪ ohrožení rybích populací
▪ zaplavení pobřežních oblastí ▪ zasolení sladkovodních a
podzemních zdrojů vody ▪ zasolení porostů při pobřeží
▪ změny ve fungování rybolovu ▪ rozšíření vodou přenosných nemocí ▪ zničení lidských sídel ▪ potenciál pro vznik konfliktů ▪ ztráta živobytí ▪ environmentální migrace ▪ environmentální degradace ▪ negativní vliv na turismus
Příloha č. 9: Příklady přírodních rizik zasahujících SIDS
ZEMĚ TYP PŘÍRODNÍHO RIZIKA Tropická cyklóna Tsunami Zemětřesení Sucho Vulkanická činnost Sesuvy půdy Záplavy Americké Panenské ostrovy
X (2004 Jeanne)
Americká Samoa X (2005 Olaf) X (1985) X (2003)
Antigua a Barbuda X (1999 Lenny) X (1983) Aruba X (2004 Ivan) Bahamy X (2005 Vilma) Bahrajn Barbados X (2005 Emily) X (1984) Belize X (2002 Isadore) X (1995) Cookovy ostrovy X (2005 Percy) Dominika X (1999 Lenny) X (datum neudáno) X (datum neudáno) X (datum neudáno) Dominikánská republika
X (2004 Jeanne) X (1946) X (1968) X (2004)
Federativní státy Mikronésie
X (2004 Sudal) X (1998)
Fidži X (2003 Ami) X (datum neudáno) X (1998) X (2005) Grenada X (2005 Emily) X (1975) Guam X(2002 Chata´an) X (1993) Guinea-Bissau X (2002) Guyana X (1998) X(2000) X (1997) Haiti X (2005 Vilma) X(datum neudáno) X (1997) X(datum neudáno) X (2005) Jamajka X (2005 Vilma) X (1907) X (1968) X (datum neudáno) X (1986) Kapverdy X (1981) X (2005) Kiribati X (1999) Komory X (1989 Firinga) Kuba X (2005 Vilma) X (1998) X (1993) Maledivy X (2004) X (1987) Marshallovy ostrovy X (1991 Zelda)
Mauricius X (2002 Dina) X (2004) X ( datum neudáno) Nauru
ZEMĚ TYP PŘÍRODNÍHO RIZIKA Tropická cyklóna Tsunami Zemětřesení Sucho Vulkanická činnost Sesuvy půdy Záplavy Nizozemské Antily X(1998 Georges) Niue X (Heta) Palau Papua-Nová Guinea X (1997 Justin) X (1998) X (1998) X (2003) X (2005) X (2003) X (1993) Sv. Kryštof a Nevis X (1999 Lenny) X (1987) Sv. Lucie X (2004 Ivan) X (1997) Sv. Vincenc a Grenadiny
X (2005 Emily) X (1979) X (1992)
Samoa X (2004 Heta) X (datum neudáno) X (2001) Sv. Tomáš a Princův ostrov
X (1985)
Seychely X (2002) X (2004) X (1997) Šalomounovy ostrovy X (2002 Zoë) X (1975) X (1977) X (datum neudáno) X (1971) Surinam X (1969) Východní Timor X (2003) Tokelau X (2005 Percy) Tonga X (2004 Heta) X (1977) X (1946) Trinidad a Tobago X (2005 Emily) X (1997) X (1997) X (1996) Tuvalu X (1993 Nina) Vanuatu X (2004 Ivy) X (1999) X (2002) X (2001) X (1998) X (2004)
Zdroj: Méheux, Dominey-Howes, Lloyd, 2007, s. 431, <http://www.springerlink.com/content/y0r1174k1447v174/fulltext.pdf>
Příloha č. 10: Index konkurenceschopnosti turismu vybraných SIDS, 2004
Země Hodnota indexu
Americké Panenské ostrovy 58,75 Antigua a Barbuda 59,85 Aruba 79,61 Bahamy 59,80 Bahrain 52,24 Barbados 63,41 Bermudy 73,83 Dominika 51,79 Dominikánská republika 48,36 Federatviní státy Mikronésie 7,46 Fidži 50,42 Grenada 57,42 Guam 51,27 Guinea-Bissau 30,80 Guyana 53,68 Haiti 33,50 Jamajka 52,97 Kapverdy 50,11 Komory 35,03 Kiribati 19,75 Maledivy 52,79 Marshallovy ostrovy 4,82 Mauricius 43,80 Nová Kaledonie 59,36 Palau 59,95 Papua-Nová Guinea 44,01 Portoriko 44,66 Samoa 48,24 Sv. Tomáš a Princův ostrov 56,16 Seychely 59,99 Šalomounovy ostrovy 33,88 Sv. Kryštof a Nevis 58,30 Sv. Lucie 54,99 Sv. Vincenc a Grenadiny 57,04 Surinam 41,32 Tonga 48,22 SIDS celkem 47,23 Země OECD 63,09 Svět 47,06 Vysvětlivky: čím vyšší hodnota indexu, tím vyšší konkurenceschopnost cestovního ruchu
Zdroj: Craigwell, 2007, s. 10
Příloha č. 11: Počty ohrožených druhů rostlin a živočichů v rámci SIDS, 2007
Země Flóra Fauna Celkem
PACIFIK Americká Samoa 1 26 27 Cookovy ostrovy 1 24 25 Fidži 66 36 102 Federativní státy Mikronésie 6 27 33 Francouzská Polynésie 47 80 127 Guam 4 28 32 Kiribati 0 13 13 Marshallovy ostrovy 0 14 14 Nauru 0 7 7 Nová Kaledonie 217 49 266 Niue 0 13 13 Palau 4 19 23 Papua-Nová Guinea 142 159 301 Samoa 2 19 21 Šalomounovy ostrovy 16 59 75 Tonga 3 16 19 Tuvalu 0 11 11 Vanuatu 10 24 34 KARIBIK Americké Panenské ostrovy 10 23 33 Anguilla 3 20 23 Antigua a Barbuda 4 22 26 Aruba 0 23 23 Bahamy 5 37 42 Barbados 2 20 22 Dominika 11 27 38 Dominikánská republika 30 81 111 Grenada 3 23 26 Haiti 29 91 120 Jamajka 209 61 270 Kuba 163 115 278 Portoriko 53 47 100 Sv. Kryštof a Nevis 2 23 25 Sv. Lucie 6 27 33 Sv. Vincenc a Grenadiny 5 25 30 Trinidad a Tobago 1 38 39 INDICKÝ OCEÁN Komory 5 23 28 Maledivy 0 14 14 Mauricius 88 65 153 Seychely 45 48 93 ATLANTIK Guinea-Bissau 4 29 33 Kapverdy 2 25 27 Sv. Tomáš a Princův ostrov 35 28 63
Zdroj: The IUCN Species Survival Commision. The IUCN Red List of Threatened Species, 2007 <http://www.iucnredlist.org/info/tables/table5>
Příloha č. 12: Declaration Of Barbados 155
We the States participating in the Global Conference on the Sustainable Development of Small Island
Developing States, Having met in Bridgetown, Barbados from 25 April to 6 May 1994, Reaffirming the principles and
commitments to sustainable development embodied in the Rio Declaration on Environment and Development, 1/Agenda 21 2/ and the Non-legally Binding Authoritative Statement of Principles for a Global Consensus on the Management, Conservation and Sustainable Development of All Types of Forests, 3/ which were adopted by the nations of the world at the United Nations Conference on Environment and Development on 14 June 1992, as well as in the United Nations Framework Convention on Climate Change 4/ and the Convention on Biological Diversity, 5/Recognizing that the Global Conference on the Sustainable Development of Small Island Developing States translates Agenda 21 into specific policies, actions and measures to be taken at the national, regional and international levels to enable small island developing States to achieve sustainable development.
Part One Affirm that:
I
1. The survival of small island developing States is firmly rooted in their human resources and cultural heritage, which are their most significant assets; those assets are under severe stress and all efforts must be taken to ensure the central position of people in the process of sustainable development.
2. Sustainable development programmes must seek to enhance the quality of life of peoples, including their
health, well-being and safety. 3. Full attention should be given to gender equity and to the important role and contribution of women, as
well as to the needs of women and other major groups, including children, youth and indigenous people.
II Small island developing States have sovereign rights over their own natural resources. Their biodiversity is among the most threatened in the world and their ecosystems provide ecological corridors linking major areas of biodiversity around the world. They bear responsibility for a significant portion of the world's oceans and seas and their resources. The efforts of small island developing States to conserve, protect and restore their ecosystems deserve international cooperation and partnership.
III
1. Small island developing States are particularly vulnerable to natural as well as environmental disasters and
have a limited capacity to respond to and recover from such disasters. 2. While small island developing States are among those that contribute least to global climate change and
sealevel rise, they are among those that would suffer most from the adverse effects of such phenomena and could in some cases become uninhabitable. Therefore, they are among those particularly vulnerable States that need assistance under the United Nations Framework Convention on Climate Change, including adaptation measures and mitigation efforts.
3. Small island developing States share with all nations a critical interest in the protection of coastal zones
and oceans against the effects of land-based sources of pollution.
155 Report Of The Global Conference On Sustainable Development Of Small Island Developing States. Bridgetown, Barbados, 25 April-6 May 1994 [online]. United Nations General Assembly, October 1994 [cit.2008-01-24]. Dostupné na: <http://www.sidsnet.org/docshare/other/BPOA.pdf>
4. Limited freshwater resources, increasing amounts of waste and hazardous substances, and limited facilities for waste disposal combine to make pollution prevention, waste management and the transboundary movement of hazardous materials critical issues for small island developing States.
IV Small island developing States are limited in size, have vulnerable economies and are dependent both upon narrow resource bases and on international trade, without the means of influencing the terms of that trade. V To enhance their national capacities and self-reliance, small island developing States, with the assistance and support of the international community, should actively promote human resources development programmes including education, training and skills development. Their institutional and administrative capacity to implement the programme of action must be strengthened at all levels by supportive partnerships and cooperation, including technical assistance, the further development of legislation and mechanisms for information sharing. VI There is an urgent need in small island developing States to address the constraints to sustainable development, including scarce land resources, which lead to difficult land and agriculture use decisions; limited fresh water; education and training needs; health and human settlement requirements; inordinate pressures on coastal and marine environment and resources; and limited means available to exploit natural resources on a sustainable basis. VII
1. The special role of non-governmental organizations and the importance of a partnership between Governments, intergovernmental organizations and agencies, non-governmental organizations and other major groups in implementing Agenda 21 and the programme of action at the national, subregional, regional and international levels should be recognized.
2. That partnership should include efforts to increase public awareness of the outcomes and follow-up of the
Global Conference on the Sustainable Development of Small Island Developing States through all available means of communication.
PREAMBLE
1. In 1992, at the United Nations Conference on Environment and Development, the world community adopted Agenda 21. 1/ Agenda 21 reflects a global consensus and political commitment at the highest level on development and environment cooperation. The cooperation of all States is a prerequisite for the fulfilment of the objectives of Agenda 21. Such cooperation must also respond to the special circumstances and particular vulnerabilities of countries through adequate and specific approaches.
2. The Global Conference on the Sustainable Development of Small Island Developing States is the first
global conference on sustainable development and the implementation of Agenda 21. Agenda 21 represents a comprehensive document, carefully negotiated and wherever referred to in the present Programme of Action should be looked to as a whole.
3. The Rio Declaration on Environment and Development 2/ identifies human beings as being at the centre
of concerns for sustainable development. Development initiatives in small island developing States should be seen in relation to both the needs and aspirations of human beings and their responsibility towards present and future generations. Small island developing States have valuable resources, including oceans, coastal environments, biodiversity and, most importantly, human resources. Their potential is recognized, but the challenge for small island developing States is to ensure that they are used in a sustainable way for the well-being of present and future generations. Although they are
afflicted by economic difficulties and confronted by development imperatives similar to those of developing countries generally, small island developing States also have their own peculiar vulnerabilities and characteristics, so that the difficulties they face in the pursuit of sustainable development are particularly severe and complex.
4. There are many disadvantages that derive from small size, which are magnified by the fact that many
island States are not only small but are themselves made up of a number of small islands. Those disadvantages include a narrow range of resources, which forces undue specialization; excessive dependence on international trade and hence vulnerability to global developments; high population density, which increases the pressure on already limited resources; overuse of resources and premature depletion; relatively small watersheds and threatened supplies of fresh water; costly public administration and infrastructure, including transportation and communication; and limited institutional capacities and domestic markets, which are too small to provide significant scale economies, while their limited export volumes, sometimes from remote locations, lead to high freight costs and reduced competitiveness. Small islands tend to have high degrees of endemism and levels of biodiversity, but the relatively small numbers of the various species impose high risks of extinction and create a need for protection.
5. The small size of small island developing States means that development and environment are closely
interrelated and interdependent. Recent human history contains examples of entire islands rendered uninhabitable through environmental destruction owing to external causes; small island developing States are fully aware that the environmental consequences of ill-conceived development can have catastrophic effects. Unsustainable development threatens not only the livelihood of people but also the islands themselves and the cultures they nurture. Climate change, climate variability and sealevel rise are issues of grave concern. Similarly, the biological resources on which small island developing States depend are threatened by the large-scale exploitation of marine and terrestrial living resources.
6. Many small island developing States are entirely or predominantly coastal entities. Due to the small size,
isolation and fragility of island ecosystems, their renowned biological diversity is among the most threatened in the world. This requires that in pursuing development special attention be paid to protecting the environment and people's livelihoods. It also requires the integrated management of resources.
7. In some small island developing States, the rate of population growth exceeds the rate of economic
growth, placing serious and increasing pressure on the capacity of those countries to provide basic services to their people and placing a heavy burden on women in particular as heads of households. Although their population density may be high, many small island developing States have small populations in absolute terms, insufficient to generate economies of scale in several areas, and they therefore have limited scope for the full utilization of certain types of highly specialized expertise. They experience high levels of migration, particularly of skilled human resources, which not only places an undue burden on training facilities but also forces them to import high-cost foreign expertise.
8. The lack of opportunities for achieving economies of scale, together with their narrow resource base,
tends to limit the total production of small island developing States to a narrow range of crops, minerals and industries, both manufacturing and services. Any adverse development concerning those productive sectors, whether arising from market factors, natural or environmental constraints, is likely to lead to significant reductions in output, a fall in foreign-exchange earnings and increased unemployment.
9. Partly because of their small size and partly because of their vulnerability to natural and environmental
disasters, most small island developing States are classified as high-risk entities, which has led to insurance and reinsurance being either unavailable or exorbitantly expensive, with adverse consequences for investment, production costs, government finances and infrastructure.
10. Because the per capita income of many small island developing States tends to be higher than that of
developing countries as a group, they tend to have limited access to concessionary resources. However, analysis of the economic performance of small island developing States suggests that current incomes are often facilitated by migrant remittances, preferential market access for some major exports and assistance from the international community, sources which are neither endogenous nor secure. Furthermore, those incomes have generally been unstable over time: natural and man-made disasters,
difficulties in the international market for particular commodities and recession in some developed economies often reduce incomes in small island developing States dramatically, sometimes by as much as 20 to 30 per cent of gross domestic product (GDP) in a single year.
11. Because small island development options are limited, they present special challenges to planning for
and implementing sustainable development. To meet that challenge, the most valuable asset of small island developing States is their human resources, which need to be given every opportunity to fulfil their potential and contribute meaningfully to national, regional and international development consistent with the Rio Declaration on Environment and Development and Agenda 21. Small island developing States will be constrained in meeting those challenges without the cooperation and assistance of the international community. The sustainable development of small island developing States requires actions that address the above constraints to development. Those actions should integrate environmental considerations and natural resource conservation objectives and gender considerations consistent with the Rio Declaration on Environment and Development and Agenda 21, into the development of social and economic development policies in international, regional, subregional and/or bilateral cooperative programmes related to islands.
12. Within small island developing States the critical contribution of women to sustainable development and
the involvement of youth to the long-term success of Agenda 21 should be fully recognized. Accordingly, youth should be encouraged to contribute to the decision-making process and all obstacles to the equal participation of women in this process should be eliminated to allow both youth and women to participate in and benefit from the sustainable development of their particular societies.
13. Sharing a common aspiration for economic development and improved living standards, small island
developing States are determined that the pursuit of material benefits should not undermine social, religious and cultural values or cause any permanent harm to either their people or their land and marine resources, which have sustained island life for many centuries. In Agenda 21, the international community committed itself to:
(a) Adopt and implement plans and programmes to support the sustainable development and
utilization of the marine and coastal resources of small island developing States, including meeting essential human needs, maintaining biodiversity and improving the quality of life for island people;
(b) Adopt measures that will enable small island developing States to cope effectively, creatively
and sustainably with environmental change, as well as to mitigate impacts on and reduce threats posed to marine and coastal resources.
Those commitments were later incorporated into General Assembly resolution 47/189 of 22 December 1992, which called for a global conference on the sustainable development of small island developing States.
14. In establishing the basis for a new global partnership for sustainable development, States have acknowledged their common but differentiated responsibilities in respect of global environmental degradation as stated in Principle 7 of the Rio Declaration on Environment and Development. Principle 6 states that the special situation and needs of developing countries, particularly the least developed and those most environmentally vulnerable, shall be given special priority. Under chapter 17, section G of Agenda 21, small island developing States and islands supporting small communities are recognized as a special case for both environment and development, because they are ecologically fragile and vulnerable and their small size, limited resources, geographic dispersion and isolation from markets all place them at a disadvantage economically and prevent economies of scale.
15. It is in that context that the present Programme of Action addresses the special challenges and constraints
facing small island developing States. Because sustainable development is a process and not a phenomenon, the Programme of Action focuses on the next steps that can be taken along the comprehensive path to sustainable development which will follow the principles endorsed by Governments at the United Nations Conference on Environment and Development. The Programme of Action contains a synopsis of actions and policies that should be implemented over the short, medium and long terms. The reports of the regional technical meetings, held in preparation for the Global
Conference, remain an important point of reference since they contain a broad collection of recommended actions for the pursuit of sustainable development in small island developing States.
16. The Programme of Action presents a basis for action in 14 agreed priority areas and defines a number of
actions and policies related to environmental and development planning that should be undertaken by small island developing States with the cooperation and assistance of the international community. In general, financing for the implementation of the Programme of Action will come from countries' own public and private sectors. National elements, for inclusion in the medium- and long-term sustainable development plans of small island developing States, are recommended, along with the measures necessary for enhancing their endogenous capacity. Regional approaches to sustainable development/environment problems and technical cooperation for endogenous capacity-building are proposed. And the role of the international community is outlined, including its role in providing access to adequate, predictable, new and additional financial resources; optimizing the use of existing resources and mechanisms in accordance with chapter 33 of Agenda 21; and adopting measures for supporting endogenous capacity-building, in particular for developing human resources and promoting the access of small island developing States to environmentally sound and energy-efficient technology for their sustainable development. In that context, non-governmental organizations and other major groups should be fully involved.
17. The Programme of Action identifies priority areas and indicates the specific actions that are necessary to
address the special challenges faced by small island developing States. In fulfilling those actions, several cross- sectoral areas are identified, for example, capacity-building, including human resource development; institutional development at the national, regional and international levels; cooperation in the transfer of environmentally sound technologies; trade and economic diversification; and finance.
Příloha č. 13: Mauritius Declaration 156 We, the representatives of the people of the world participating in the International Meeting to Review the Implementation of the Programme of Action for the Sustainable Development of Small Island Developing States, held in PortLouis from 10 to 14 January 2005, 1. Reaffirm the continued validity of the Programme of Action for the Sustainable Development of Small Island Developing States as the blueprintproviding the fundamental framework for the sustainable development of small island developing States; 2. Also reaffirm our commitment to the principles of the Rio Declaration on Environment and Development, and underscore that the full implementation of Agenda 21, the Plan of Implementation of the World Summit on SustainableDevelopment and the outcomes of other relevant major United Nations conferencesand summits will contribute to the sustainable development of small islanddeveloping States; 3. Reiterate that the acknowledged vulnerability of small island developing States continues to be of major concern and that this vulnerability will grow unlessurgent steps are taken; 4. Reaffirm our commitment to support the efforts of small island developing States for their sustainable development through the further full andeffective implementation of the Programme of Action, including through the achievement of the internationally agreed development goals, including thosecontained in the United Nations Millennium Declaration;
5. Also reaffirm that small island developing States continue to be a special case for sustainable development;
6. Recognize that the tragic impacts of the Indian Ocean earthquake and tsunami that occurred on 26 December 2004 and the recent hurricane season in the Caribbean and Pacific highlight the need to develop and strengthen effective disaster risk reduction, early warning systems, emergency relief, and rehabilitation and reconstruction capacities;
7. Welcome the declaration of the special Association of South-East Asian Nations leaders meeting held in the aftermath of the recent disaster in countries in and around the Indian Ocean, the proposed establishment of a regional natural disaster early warning system for the Indian Ocean and the South-East Asia region, and enhanced international cooperation and partnerships to build and manager effective regional early warning systems, public education and awareness, and disaster management;
8. Commit ourselves to fully implementing the United Nations Framework Convention on Climate Change6 and to further promoting international cooperation on climate change; 9. Reiterate that an effective multilateral system based on international law,supported by strong international institutions with the United Nations at the centre, is fundamental for achieving international peace and security and sustainable development; 10. Acknowledge efforts at the regional level which address the sustainable development of small island developing States and, in this regard, pledge our support to enhance subregional, regional and interregional cooperation;
156 Report of the International Meeting to Review the Implementation of the Programme of Action for the Sustainable Development of Small Island Developing States Port Luis. [online]. Port Luis: Mauritius, 10-14 January 2005, United Nations [cit.2008-01-24]. Dostupné na: <http://www.sidsnet.org/docshare/other/20050622163242_English.pdf>
11. Reaffirm our commitment to support the sustainable development strategies of small island developing States through technical and financial cooperation, regional and interregional institutional assistance and an improved international enabling environment; 12. Recognize that good governance within each country and at the international level is essential for sustainable development; 13. Also recognize that particular attention should be given to building resilience in small island developing States, including through technology transferand development, capacity-building and human resource development; 14. Further recognize that international trade is important for building resilience and the sustainable development of small island developing States, and therefore call upon international institutions, including financial institutions, to pay appropriate attention to the structural disadvantages and vulnerabilities of small island developing States; 15. Underscore that attention should be focused on the specific trade-related and development-related needs and concerns of small island developing States to enable them to integrate fully into the multilateral trading system, in accordance with the Doha mandate on small economies; 16. Reaffirm our commitment to conservation and the sustainable use of island and marine biodiversity as fundamental to the sustainable development of small island developing States; 17. Recognize that women and youth, as well as civil society, are playing an important role in promoting sustainable development activities in small island developing States, and encourage them in their efforts; 18. Reaffirm our commitment to create a world fit for children as called for in the outcome document adopted by the General Assembly at its twenty-seventh special session and, in this regard, undertake to give all assistance to protect children and minimize the impacts of natural disasters and environmental degradation on them; 19. Recognize the importance of cultural identity of people and its importance in advancing sustainable development in small island developing States; 20. Recognize the increasing incidence of health issues, particularly HIV/AIDS, which impact disproportionately on women and youth in small island developing States, and commit ourselves to ensuring that the health needs of small island developing States are comprehensively addressed in all regional and global programmes; 21. Have adopted the Mauritius Strategy for the Further Implementation of the Programme of Action for the Sustainable Development of Small Island Developing States, taking into account new and emerging issues, and commit ourselves to the timely implementation of the Strategy; 22. Express appreciation for the efforts of the United Nations and its specialized agencies in helping to advance the sustainable development of small island developing States, and invite them to strengthen their support for the Strategy through enhanced coherence, coordination and appropriate monitoring; 23. Express particular gratitude and appreciation to the Government and people of Mauritius for hosting the International Meeting and for the facilities made available to ensure its overwhelming success.
![OECD SIDS 4-CHLORO-2-METHYLPHENOL - eeaa.gov.eg 4-chloro-2-methyl.pdfOECD SIDS 4-CHLORO-2-METHYLPHENOL UNEP Publications 3 site], 0.0013 mg/l [formulation]. The predicted environmental](https://img.pdfslide.tips/doc/110x75/5eb570ea4536aa5f8c62d264/oecd-sids-4-chloro-2-methylphenol-eeaagoveg-4-chloro-2-oecd-sids-4-chloro-2-methylphenol.jpg)