05/2008

„Abychom mohli Rusko považovat za partnera, musí i Rusko nabídnout partnerskou tvář“

„Být Židem v Rusku“

ROČNÍK XXXII CENA 39,50

Dvouhlavé Rusko: Dmitrij Medveděv přebírá

po Vladimiru Putinovirozporuplné dědictví

Putin 2000–2008 aneb Od chaosu ke stabilitě,

nebo od demokracie k autoritářství?

MP05_08_obal:MP01_08 16.5.2008 14:09 Page 1

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

v rámci podpory výzkumu a vývoje, v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb.,

o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,

VYHLAŠUJE VEŘEJNOU SOUTĚŽ PRO ROK 2008

DOPLŇKOVÉ KOLO

NA ZPRACOVÁNÍ VĚDECKÝCH PROJEKTŮ

Z OBLASTI MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Témata vypsaných projektů, podrobné zadání a podmínky soutěže jsou

k dispozici na internetové adrese: www.mzv.cz/granty.

Návrhy projektů musí být doručeny nejpozději do 4. července 2008 na adresu:

MZV ČR

Kancelář strategie, analýz a projektového řízení

Loretánské nám. 5

118 00 Praha 1

v zalepených obálkách se zřetelným označením „Vědecká soutěž“ a zároveň s nad-

pisem „Neotvírat“. Návrhy budou posuzovány na základě souladu se zadáním, od-

borné úrovně, předpokládaného přínosu pro českou zahraniční politiku

a přiměřenosti finančních nákladů projektu. Návrhy, které nesplní formální a ob-

sahové podmínky, budou ze soutěže vyřazeny. Zadavatel si vyhrazuje právo nevy-

brat žádný z předložených návrhů a zakázku zrušit. Výsledky soutěže budou

zveřejněny na shora uvedené webové stránce.

V případě jakýchkoli dalších dotazů kontaktujte

Kancelář strategie, analýz a projektového řízení,

tel.: 2 2418 1111 anebo 2 2418 2708.

MP05_08_obal:MP01_08 16.5.2008 14:09 Page 2

Obsah čísla 5/2008

Ročník XXXII • Vydává: Ústav mezinárodních vztahů, v. v. i. • Šéfredaktor: Robert Schuster • Úvodníky, ko-mentáře: Zdeněk Zbořil • Odpovědná redaktorka: Milena Strejčková • Sekretářka redakce: Irena Krejčová • Gra-fický návrh: Jakub Tayari • Autor obálky: Filip Sojka • Distribuce: Dagmar Červinková • Redakční rada: Vero-nika Bílková (předsedkyně), Vojtěch Belling, Miloš Calda, Martin Ehl, Jiří Fárek, Václav Hubinger, Kai-OlafLang, Kristina Larischová, Pavel Máša, Jaroslav Olša jr., Miloš Pojar, Pavel Pšeja, Michael Romancov, Jiří Schnei-der, Jiří Štěpanovský, Filip Tesař, Tomáš Veselý, Zdeněk Zbořil • Jednotlivé příspěvky vyjadřují názory autorů, ni-koli vydavatele. Nevyžádané rukopisy redakce nevrací.All rights reserved. Copyright under the International Copyright Convention. No part of this publication may be repro-duced, stored in retrieval systems or transmitted in any form or by any means without the prior permission of the In-ternational Politics editorial office. Reprints are available upon request. Reprints and permissions: Write to Internatio-nal Politics, Nerudova 3, 118 50 Praha 1.Redakce a administrace: Nerudova 3, 118 50 Praha 1 • telefon 251 108 107 • fax 251 108 222 • e-mailová adre-sa umvedo@iir.cz • Objednávky a předplatné přijímá administrace redakce. Vychází měsíčně. Cena výtisku39,50 Kč. Předplatné na rok činí 380 Kč, ve Slovenské republice 711 Sk. Registrováno MK ČR E 5210.Tiskne Petr Dvořák – Tiskárna, Jeřábová 1302, 263 01 Dobříš. Rozšiřuje redakce a další distributoři v drobnémprodeji. Ve Slovenské republice rozšiřuje L.K. Permanent, s.r.o. P.P.4., 834 14 Bratislava 34 • telefon +421 244 453711 • fax +421 244 373 311 • e-mailová adresa Herslova@lkpermanent.sk • www.predplatne.cz. Informace o MPa ediční činnosti ÚMV na www.iir.cz • Podávanie tlačoviny povolené SsRP Banská Bystrica č.j. Opč-3215/B-96 zodňa 12. 9. 1996. ISSN 0543-7962 • INDEX 46911

Světozor • 1

Putinovou cestou aneb Po puti Putina | -zz- • 3

RUSKO PO PUTINOVI

Jaroslav Šimov | Dvouhlavé Rusko: Dmitrij Medveděv přebírá po VladimiruPutinovi rozporuplné dědictví • 4

Magda Leichtová, Michael Romancov | Putin 2000–2008 aneb Odchaosu ke stabilitě, nebo od demokracie k autoritářství? • 6

Libor Dvořák | Být Židem v Rusku • 10

Karel Svoboda | Ruská ekonomika po odchodu prezidenta Putina: Co sepovedlo, co ne a co zbývá udělat? • 12

Luboš Dobrovský | „Abychom mohli Rusko považovat za partnera, musíi Rusko nabídnout partnerskou tvář...“ • 15

DVA POHLEDY

Jan Petránek, Jan Šír | Rusko po Putinovi • 19

EKONOMICKÝ OBZOR

Libor Žídek | Prohloubení ekonomických reforem: podmínka růstuindického hospodářství • 20

VZTAHY A PROBLÉMY

Adam Strauch | Jihokorejsko-americké spojenectví. Faktory ovlivňující jehotransformaci • 22

Takaši Hosoda | Umístění amerického protiraketového radaru v Japonsku (I.) • 25

Filip Tesař | Kosovo: Legalizace černé stavby? • 28

Lukáš Novotný | Nebezpečné známosti na německé levici • 31

VOLNÁ TRIBUNA

Lukáš Hoder | Hrozba přichází z Teheránu • 34

Jan Kubáček | Nástup videopolitiky: výzva pro současnost • 37

RECENZE

Helena Doudová | Německá zahraniční politika • 39

POSLEDNÍ STRANA

Foto na titulní straně

Tiráž

Duben 2008Světozor

1. Polský Sejm schválil Lisabonskou smlouvuo reformách institucí EU.

1. Britský ministr obrany oznámil, že vláda po-zastavila stahování vojsk z Iráku.

1. Americký prezident George W. Bush navští-vil Ukrajinu. V Kyjevě se vyslovil pro přijetíUkrajiny do NATO.

2. Zimbabwská volební komise potvrdila, žeparlamentní volny vyhrálo opoziční Hnutíza demokratické změny, které získalo 105křesel v 210členném parlamentu. Mugabehostrana ZANU-PF bude mít 93 křesel.

2. Na bělehradské letiště dosedlo první ruskénákladní letadlo s humanitární pomocí prokosovské Srby.

2.–3. V Bukurešti se konal summit NATO. Jed-noznačně se postavil za vybudování protira-ketového štítu v Polsku a Česku. Rozhodl, žeUkrajina, Gruzie a Makedonie nebudouzatím přijaty za členy.

3. Mezinárodní tribunál pro zločiny v bývalé Ju-goslávii zprostil bývalého kosovského pre-miéra Ramushe Haradinaje všech obviněníz válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

4. Prezidenti Ruska a USA Vladimir Putina George W. Bush při svém setkání v Soči ne-oznámili dohodu, která by bourala ruskýodpor vůči chystanému americkému štítuv Česku a v Polsku. Putin potvrdil, že ruskýpostoj se nezměnil.

4. Slovensko oficiálně požádalo o zavedení euraod 1. ledna 2009.

6. Prezidentem Černé Hory byl v prvním kolehlasování opět zvolen dosavadní šéf státuFilip Vujanovič.

7. Evropská unie schválila pravidla pro pou -žívání osobních mobilů v letadlech.

8. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád po-tvrdil, že Írán chystá ke spuštění dalších šesttisíc odstředivek na obohacování uranu.

9. Slovenští poslanci schválili velmi přísný novýtiskový zákon. Zavádí se jím právo kritizova-ného na zveřejnění odpovědi.

9. Zimbabwská opozice odmítla účast v druhémkole prezidentských voleb, protože podle ní jejíkandidát Tswangirai zvítězil již v prvním kole.Prezident Mugabe nařídil přepočet hlasů par-lamentních voleb v některých obvodech.

10. Slovenský parlament schválil Lisabonskousmlouvu.

10. Čínská vláda kategoricky prohlásila, že se ne-lítostně vypořádá se separatismem v severo-západní provincii Sin-Ťiang (Ujgurové).

12. Na ostrově Chaj-nan se sešli nově zvolenýtchajwanský viceprezident Vincent Siew

Světozor

1Mezinárodní politika 52008

Zdroj: Sergei Karpukhin, Globe Media/Reuters

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 1

a čínský prezident Chu Ťin-tchao.Krátká schůzka se konala při příleži-tosti Asijského ekonomického fóra.

12. Španělský král oficiálně jmenovalnovou vládu. V čele je opět socialistaJosé Luis Zapatero. Vládu tvoří devětžen a osm mužů.

13.–14. V Itálii se konaly předčasné par-lamentní volby. Pravicová formace Lidsvobody Silvia Berlusconiho získalav Poslanecké sněmovně 340 ze 630 kře-sel, v Senátu 168 z 322 křesel, levicováDemokratická strana Waltera Veltro-niho má 239 poslanců a 130 senátorů.Krajní levice se do sněmu nedostala.

15. Papež Benedikt XVI. přiletěl na svouprvní návštěvu do USA. Byl přijat pre-zidentem Georgem W. Bushem. Omlu-vil se za pedofily v řadách katolickýchkněží.

16. Nejvyšší soud v USA potvrdil, že po-prava smrtící injekcí neodporuje ús-tavě.

16. Ruský prezident Vladimir Putin nařídilvládě, aby navázala těsnější vztahys Abcházií a Jižní Osetií. Gruzínskýprezident Micheil Saakašvili to označilza pokus legalizovat anexi obou gru-zínských regionů.

17. Rusko odpustilo Libyi dluh ve výši 4,5miliardy dolarů z doby studené války.Výměnou za to Libye podepsala ob-chodní kontrakty s ruskými společ-nostmi v hodnotě několika miliarddolarů.

17. Izraelský prezident Šimon Peres pro-hlásil, že jeho země je připravenavzdát se části území, aby dosáhla mírus Palestinci. Vyjádřil se tak v polskémSejmu.

20. Americká armáda zahájila stavbu ma-sivní betonové zdi v šíitské čtvrti Sadrv Bagdádu. Zeď má zabránit vystřelo-vání raket do jiných částí metropole,zejména na sídlo vlády a americké vel-vyslanectví.

21. Bývalý americký prezident James Car-ter, který vedl rozhovory v Izraelia arabských státech, prohlásil, že pa-lestinský Hamas je připraven uznat pří-padnou mírovou dohodu s Izraelem,pokud bude přijata v referendu.

21. Prezidentské volby v Paraguayi vyhrálumírněný kandidát středolevé opoziceFernando Lugo, bývalý římskokato-lický biskup.

21. Soud v Minsku odsoudil deset mladýchaktivistů za lednové protestní akce.Dvacetiletý Andrej Kim dostal za

hrubé porušování veřejného pořádkujeden a půl roku nepodmíněně. Evrop-ská unie a USA Kimovo uvěznění tvrděodsoudily. Ke dvěma a půl roku vězeníbyl 24. dubna odsouzen další člen opo-zice Sergej Paraskujevič.

23. Evropský parlament schválil pravidlanavigačního systému Galileo.

23. Ajmán Zavahrí, čelný představitel or-ganizace al-Káida, obvinil íránské ve-doucí představitele, že šíří nesprávnouteorii o tom, kdo řídil útok z 11. září2001. Přičítají prý zásluhu sobě a upí-rají ji al-Káida.

24. Německý Spolkový sněm ratifikoval Li-sabonskou smlouvu, stejně jako dánskýjednokomorový Folketing.

24. Podle posledních výsledků získala mao -istická Nepálská komunistická stranave volbách do ústavodárného shromáž-dění 217 mandátů, jejich hlavní soupeřiz centristického Nepálského kongresujen 107 mandátů. Budoucím premié-rem zřejmě bude předák maoistů Ba-buram Bhattaraj. USA mají Nepálskoukomunistickou stranou na svém se-znamu teroristických organizací.

24. V Iráku byl údajně dopaden muž číslo2 bývalého režimu a pravá ruka Sad-dáma Husajna Izzat Ibráhím Dúrí.

24. Ve společném prohlášení představitelůVelké Británie, Německa, USA a Fran-cie se praví, že Rusko by mělo zrušitnebo omezit své sbližování s Abcháziía Jižní Osetií.

25. Představitel ruského ministerstva za -hraničí Valerij Kenjajkin uvedl, žepokud v Abcházii a Jižní Osetii vy -pukne vojenský konflikt, Rusku ne -zbude než reagovat vojenskými pro -středky.

25. Slovenský prezident Ivan Gašparovičpodepsal sporný tiskový zákon.

25. Šéf mezinárodní policejní agentury In-terpol Richard Noble varoval, že pe-kingské olympiádě hrozí útok ze stranyal-Káida.

25. Izrael odmítl podmínky pro půlměsíčnípříměří s hnutím Hamas. Podle něj chceHamas pouze získat oddechový čas.

25. Jordánsko představilo v Paříži projektna propojení Rudého a Mrtvého mořekanálem.

25. Kandidátka na úřad prezidenta USAHillary Clintonová varovala Írán, žepokud zaútočí na Izrael, odpovědí budevojenská odveta.

27. Volební komise v Zimbabwe oznámila,že strana prezidenta Roberta Muga-

beho ZANU-PF definitivně ztratila vět-šinu v parlamentu. Hlavní silou vesněmu se stalo Hnutí za demokratickouzměnu.

27. Afghánský prezident Hamíd Karzáípřežil další pokus o atentát. K akci sepřihlásil Tálibán.

29. Evropská unie podepsala asociační do-hodu se Srbskem. Její ratifikaci pod-miňuje spoluprací Bělehradu s Mezi-národním tribunálem pro zločiny v bý-valé Jugoslávii.

29. Čínská justice stanovila tresty v roz-mezí tří let až doživotí pro 17 osob,které se zúčastnily březnových nepo-kojů v Tibetu.

Česko a svět6. Koalice i opozice odmítly nápad rus-

kého prezidenta Vladimira Putina zří-dit trvalou přítomnost ruské inspekcena americké radarové základněv Brdech.

7. Prezident Václav Klaus jako první hlavačeského státu navštívil Egypt. Přijel tamoživit obchodní vztahy.

9. Kyrgyzstán oznámil, že s platností od1. července zavádí vízový režim pro 12zemí včetně Česka.

10. Katarský princ Hámid bin Sání, kterýbyl v Česku v roce 2005 odsouzen zazneužívání nezletilých dívek, nepůjdeve své vlasti před soud.

15. Český exprezident Václav Havel před-stavil v Bruselu novou nadaci, která máza cíl šíření demokracie ve světě pod zá-štitou Evropy. Nadace má kroměsprávní rady i radu patronů, v jejímžčele stojí Václav Havel.

18. Evropská unie schválila jednání Českaa USA o vízech, ČR může s USA na -dále samostatně jednat.

23. Prezident Václav Klaus v přednášceo budoucnosti Evropy v berlínské Ber-telsmannově nadaci varoval před ohro-žením svobody nadnárodními institu-cemi, brzděním hospodářského rozvo-je sociálními systémy a „environmen-talismem“, před oslabováním národ-ních států v Evropě a před novýmohrožením svobody v kontextu evrop-ské integrace.

24. Senát poslal Lisabonskou smlouvuk prozkoumání Ústavnímu soudu, kterýmá zvážit, zda smlouva není v rozporus českou ústavou.

30. V Afghánistánu zahynul další českývoják.

Světozor

Mezinárodní politika 5 20082

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 2

Putinovou cestou aneb Po puti Putina

Jít leninskou cestou – po puti Lenina nebo lenin-skym putjom – se v Sovětském svazu považovalohned po smrti Vůdce revoluce za samozřejmé,i když si to jeho nástupci vykládali každý po svém.A to natolik, že se začali navzájem obviňovat z nedos-tatečné loajality k Leninovu testamentu, na čas jej do-konce zatajili a později se kvůli němu dokonce posíla-li na smrt.

Od skonu spoluzakladatele SSSR mělo toto magickéslovní spojení potvrzovat legitimitu toho, kdo je pro-nášel, a to bez ohledu na fakt, že mnozí z těch, kteřío leninské cestě rádi hovořili, šli déle než půl století pocestách té leninské dost vzdálených. Světová revolucebyla zapomenuta a nahrazena socialismem v jedné zemi,světový proletariát podlehl sovětskému lidu, a také jedi-novláda tajemníka komunistického strany nebo gene-ralissima byla čas od času nahrazována kolektivnímvedením. Jako kdyby jedinou konstantou zůstaly válečnýkomunismus a nová ekonomická politika (NEP). Dvěkrajní meze, zdá se, nejen sovětského, ale i starorus-kého a postkomunistického řízení země.

První dva prezidenti Ruské federace – Jelcin a Putin– jako by pokračovali v udržování této podoby ruskéhostátu, který se z původního impéria a po něm následu-jícím Svazu republik rad změnil ve federaci. Dnes jitvoří 84 federálních subjektů – republik, oblastí, krajů,autonomních oblastí a dvou federálních měst Moskvya Petrohradu, jejichž politická pozice a rivalita nabylana významu.

Spolu s Gorbačovem přispěl každý z těchto dvoumužů k politickým i ekonomických změnám svýmdílem, které asi nebude hned tak zapomenuto. Gorba-čov se stal symbolem zániku SSSR, ale i zavržení mar-xisticko-leninské ideologie, což si v roce 1985, kdynastoupil do úřadu generálního tajemníka KSSS, ne-uměli představit ani nejodvážnější prognostici v Ruskua v Evropě. Ani na Jelcina, s jeho chaotickým přero-dem ze západosibiřského a moskevského aparatčika dorozevlátého prezidenta, ponechávajícího skutečnoumoc v rukách své kamarily, se jistě hned tak nezapo-mene, protože se stal nejen symbolem na první pohledtaké chaotické privatizace, ale i téměř nomenklaturníhozrodu oligarchů a přeměny některých původně repre-sivních složek státní moci v mafiánské struktury.

Vladimir Putin byl a zůstává pro zahraniční pozo-rovatele a analytiky nové politické a ekonomické rea-lity obtížněji definovatelným a poznatelným objektemjejich studií. Často si pomáhali tím, že jej popisovalimetaforami, které vycházely ze znalosti jeho výchovya profese před vstupem do politiky, ale tyto informace

se ukázaly záhy bez jakékoli vypovídací hodnoty. A takse mu nejčastěji dostávalo doporučení, jak by se mělchovat, a to i od politiků, jejichž zkušenost byla odvo-zována z existence malých a málokdy nezávislýchstátů.

Původ Putinovy politické osobnosti je dodnes opi-sován pateticky nebo lyricky, někdy s humorem, alevždy je za lehkou ironií ukryto sdělení, že vedle vole-ných elit mají v Ruské federaci stále velký vliv elity ne-reprezentativní a možná, že jejich vliv je dokonce takvýznamný, že rozhodující. Dávno už tyto elity překro-čily svá teritoriálně vymezená působiště, v Ruské fede-raci navíc často působí jako zahraniční, netranspa-rentní subjekty a jejich skutečným vlivem na ruskoupolitiku se nikdo nezabývá. Snad jen tehdy, když ně-kdo z oligarchů na sebe upozorní svým individuálnímpolitickým zájmem nebo umístěním, jako RomanAbramovič, na druhém místě žebříčku mezi světovýmibohatci či nějakou jinou exkluzivitou a skandálem.

Putinův nástupce Dmitrij A. Medveděv (*1965) jakoby přicházel z tohoto prostředí nereprezentativních elit.Byl sice řádně zvolen, čas od času se objevoval na ve-řejnosti jako místní politik a absolvent práv s vynikají-cím prospěchem, ale přece jenom byl natolik spojens Gazpromem, že jeho příslušnost k nějaké politickéstraně se jeví jako druhotná. To mu umožňuje jinak nežVladimiru Putinovi reprezentovat Ruskou federaci a jejípolitiku uvnitř i navenek, přesto že je reprezentantemstejné sociální a ekonomické skutečnosti. Možná budemít význam i to, že v době zahájení Gorbačovových re-forem bylo novému prezidentovi devatenáct let a v rocePutinova nástupu do prezidentské funkce byl ve věkunejmladší části generace politiků České republiky.

Někteří političtí komentátoři si myslí, že zvolenímMedveděva pokračuje etablování sankt-petěrburské po-litické elity v Moskvě, jiní o něm mluví jako o nepo -psaném listu, jehož CV se i liší od Jelcinova neboGorbačovova, a je podobné Putinovu, které sice nebyloprázdné, ale zůstalo z větší části v režimu utajení.

Pokus o přibližný odhad vývoje osobnosti novéhoprezidenta ve vztahu k budoucnosti Ruské federace jeobsahem tohoto čísla Mezinárodní politiky a pokoušejíse o něj autoři, kteří na tomto poli svou způsobilost jižosvědčili. Je to proto, že světové politice sice budou do-minovat jiná témata, než bylo v letech nedávno minu-lých, ale definování Medveděvovy nové cesty chápemetaké jako výzvu odolat stereotypům nazírání politikyRuské federace.

-zz-

Úvodník

3Mezinárodní politika 52008

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 3

4 2008Mezinárodní politika 5

Rusko po Putinovi

Systém s dvěma caryNěkteří ruští politologové hodnotí budouc-nost této pro Rusko unikátní politické kombi-nace poněkud skepticky. Expert moskevské-ho oddělení americké Carnegie FoundationAndrej Rjabov tvrdí, že Putinovi jde hlavněo to, aby „ukázal ruské společnosti a celému

světu, že se nový prezident dostalk moci především díky podpořesvého předchůdce, který však ni-kam neodchází, mění se pouze je-ho status, ale Putin stále zůstáváu moci“. Vzhledem k tomu, ženejvyšší moc je v Rusku tradičněvysoce personifikovaná a společ-nost není vůbec zvyklá na koexis-tenci dvou „carů“, jedná se o do-cela krkolomný úkol. Putin odmítlmožnost změny ústavy, která byposunula většinu pravomocí dorukou předsedy vlády, zatímcoz prezidenta by se stal pouhý „po-kladač věnců“. Proto bude musetspoléhat na svůj neformální vliva dobrou vůli nové hlavy státu,s níž Putina spojuje téměř dvace-tiletá spolupráce na různých úrov-ních státní správy.

„Dvouhlavá“ politická moc jevlastně prvním vážným problé-mem, který Vladimir Putin odká-zal svému nástupci. Těchtoproblémů je však mnohem více.I kdyby Medveděv a Putin pokra-čovali jako prezident a premiér veskvělé a bezproblémové spolu-

práci, jsou jisté náznaky toho, žese období relativní stability a bla-hobytu, které je v Rusku spojovánose jménem Vladimira Putina, po-malu chýlí ke konci. Vážným prob-lémem zůstává inflace, která podlepředpovědí ruských ekonomů do-sáhne letos čtrnácti procent, což jenejvyšší úroveň od roku 2002.Navíc je ruská ekonomika, jejímžhlavním zdrojem příjmů je vývozropy a zemního plynu, silně závislána světových surovinových trzích,jejichž stav začíná vzbuzovatu mnoha ekonomů obavy. Zpoma-lení růstu světové ekonomiky, a do-konce globální krize, o níž sev poslední době mluví stále častěji,by mohly mít nejhorší důsledkyprávě pro takové „otevřené“ eko-nomiky, jako je ruská. Pro Vladi-mira Putina jako premiéra to můžebýt vážný problém. Ruský „super-prezidentský“ politický systémtotiž poskytuje hlavě státu mož-nost hrát roli jakéhosi nejvyššíhopolitického arbitra, zatímco vládase zabývá „problémy všedníhodne“ a může být kdykoli prohlá-

Dvouhlavé

RuskoZačátek května bude letos v Rusku rušným politic-kým obdobím. Na 7. května je naplánována inaugu-race nového prezidenta Ruské federace DmitrijeMedveděva. Následující den by Státní duma mělaschválit jmenování bývalého prezidenta VladimiraPutina novým předsedou ruské vlády. Devátéhokvětna oslavují Rusové výročí vítězství ve druhé svě-tové válce. V Moskvě se bude konat slavnostní vo-jenská přehlídka, jíž by se měli zúčastnit jak prezi-dent, tak premiér. Již v polovině dubna byl Putin zvo-len předsedou vládnoucí strany „Jednotné Rusko“.Tím definitivně vznikne nová „dvouhlavá“ konstrukceruské politické moci. Předpokládá se, že se v rámcitéto konstrukce, kterou Vladimir Putin pečlivě budo-val během posledního roku svého prezidentování,najde místo pro dva vládce. Putin by se jako premi-ér měl zabývat především problémy vnitropolitickéhoa ekonomického vývoje, zatímco doménou Medve-děva bude pravděpodobně zahraniční politika a re-prezentativní úkoly.

Jaroslav Šimov

Dmitrij Medveděv přebírá

po Vladimiru Putinovirozporuplné dědictví

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 4

2008 Mezinárodní politika 5 5

Rusko po Putinovi

šena za viníka zhoršení ekonomické si-tuace. (Výměna premiérů byla kdysi oblí-benou politickou zábavou Borise Jelcina.)Premiér Putin se proto dostává do poli-ticky nevýhodné pozice vůči prezidentuMedveděvovi.

Obavy z možnosti nepříznivého ekono-mického vývoje sílí díky tomu, že sev Rusku objevily problémy s těžbou zem-ního plynu, jehož vývoz má pro tuto zemiobrovský význam. Stará naleziště se vy-čerpávají, zatímco uvést do provozu novéje velice nákladné.Rusku nestačí penízena modernizaci suro-vinových odvětví eko-nomiky, avšak přítom -nost zahraničních in-vestorů je z politic-kých důvodů omezo-vána. Podle ředitelemoskevského Ústavupro energetickou politiku Vladimira Milo-va jsou ruské plynové a ropné giganty na-víc silně zadlužené, což omezuje jejichmanévrovací prostor a schopnost investo-vat do nových projektů. Například „Gaz-prom“ musí již letos zaplatit věřitelům 17miliard dolarů, „Rosněfť“ dluží téměř 19miliard. Ve střední Evropě se často mluvío nebezpečné závislosti na ruské ropěa plynu. Existuje však i jiná hrozba, rusképlynové zásoby mohou „vyschnout“ dříve,než si Evropané dokážou s problémem zá-

vislosti poradit. Rusko totiž nejen dodáváplyn a ropu evropským spotřebitelům, alezároveň zabezpečuje těmito komoditamiobrovský vlastní vnitřní trh.

Politika v zákulisíPolitická stabilita je stejnou chloubou Puti-nova režimu jako pokračující ekonomickýrůst a razantní zahraniční politika. Avšakstejně jako stav ruské ekonomiky vzbuzujeobavy i ruský politický systém. Západ vyčí-tá Kremlu potlačení opozice a porušování

občanských práv a svo-bod. Nejde však pouzeo tyto prohřešky. Rus-ké politické institucepřipomínají divadelníkulisy. Existuje dvou-komorový parlament,politické strany, soud -nictví, místní samo-správa, avšak skutečný

politický život většinou probíhá mimo do-sah veřejnosti, za zavřenými dveřmi kre-melských kanceláří, kde se skutečně rozho-duje o budoucnosti Ruska. Strana „Jednot-né Rusko“, jejíž poslanci obsadili po pro-sincových volbách dvě třetiny křesel veStátní dumě, je politickým kolosem, kterýVladimir Putin stvořil jako mechanismuszaručující loajalitu byrokracie. Ačkoli „Jed-notné Rusko“ přesvědčivě vyhrálo parla-mentní volby, nelze mluvit o skutečné pod-poře této strany, poněvadž občané ji vní-

mají buď jako Putinovu stranu, kterou jetřeba volit, pokud podporujete prezidenta,anebo stranu načalstva, tj. papalášů, kteréje třeba dát svůj hlas, pokud nechcete mítproblémy. Ještě absurdnější byla situaces prezidentskými volbami. Sedmdesát pro-cent Rusů volilo Dmitrije Medveděva,o němž vlastně věděli velice málo, s výjim-kou jediné věci – má podporu VladimiraPutina. Všichni opoziční kandidáti, kteří bybyli schopni udělat z prezidentské kampa-ně alespoň vzdálenou podobu skutečné po-litické soutěže, z ní byli pomocí různýchprávních triků vyřazeni.

Tento politický systém, který Medveděvzdědí po Putinovi, na první pohled zaruču-je dnešní vládnoucí skupině časově neome-zené setrvání u moci. Má to však háček. Zá-kladem dnešního ruského autoritářství nenístrach jako za Stalina, ani staletá tradice ja-ko za Romanovců. Tímto základem jepředevším politická apatie většiny ruskéhoobyvatelstva plynoucí jak z únavy po bouř-livých 90. letech, tak ze spokojenosti sezlepšením ekonomické situace a růstem ži-votní úrovně za Putina. Odstupující prezi-dent a jím vytvořená „řízená demokracie“alias umírněné autoritářství má mnoho pří-znivců, avšak málo skutečně oddanýchstoupenců. Jakákoli vážnější krize by moh-la odhalit křehkost tohoto systému, kterýspočívá pouze na byrokratické loajalitěa společenské pasivitě.

Ruskýbonapartismus nedaluspokojivé odpovědina některé otázkypoložené revolučnímobdobím 90. let.

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 5

Vladimir Putin se do čelaRuska postavil 1. ledna2000, tehdy předevšímjako náhrada za nemocného a zcelazdiskreditovaného Borise Jelcina.Do funkce nastoupil těsně poté, coútok čerstvě rozšířeného NATOproti Jugoslávii definitivně „zlomilvaz“ americko-ruskému „souznění“,jehož leitmotivy byly antikomunis-mus, demokracie a ekonomické re-formy. Nahlíženo prizmatemzkušeností 20. století se tak rusko-americké vztahy dostaly na lépeznámou půdu, která oběma stranámumožnila chovat se „standardně“a oprostit se od křečovitých demon-strací vzájemného porozumění.

Obratné dítě štěstěnyV rétorické rovině dobře slyšitelnádisonance mezi Moskvou a Was-hingtonem hrozila být pro Ruskovelmi nepříznivou, pokud by se pře-lila do roviny faktické. Putin sevšak ukázal být „dítětem štěstěny“.

6 2008Mezinárodní politika 5

Rusko po Putinovi

Pokud uznáme za revoluci to, co sev Rusku odehrálo během více než pat-nácti let po pádu komunismu, je Putinjejím krotitelem, takřka ruským Bona-partem. Nemá však na kontě oslnivávítězství, pouze politickou stabilizacia ekonomický růst. Nepřipomíná veli-kého Korsičana, ale spíše jeho šikov-ného, i když nepříliš výrazného sy-novce Napoleona III. Medveděv za-tím nemá ani na to. Může být úspěšnýpouze v případě, když prokáže poli-tický talent, dokáže vyjít ze stínu své-ho předchůdce, aniž by rozpoutal vel-kou politickou krizi. Nemůže se všakopřít o současné politické instituce,protože ty vytvořil Putin a pro Putinaa nejsou určené pro skutečně samos-tatnou existenci. Jsou jisté náznakytoho, že Dmitrij Medveděv má poně-kud liberálnější názory než jeho před-chůdce. Kdyby se odhodlal k postup-né demokratizaci, mohl by narazit naodpor jak samotného Putina a jehostoupenců, tak velké vrstvy státní by-rokracie, která si zvykla na relativnípohodlí a blahobyt a nemá zájem o re-formy. Medveděv se může stát spíšezajatcem Putinova systému než jehonovým vládcem.

Vzpomínky na BrežněvaBěhem nedávného setkání se západní-mi partnery v Bukurešti slíbil Vladi-mir Putin, že s jeho nástupcem to „bu-dou mít zajímavé, ale nikoli lehké“.Pokud dojde na Putinova slova, budeto znamenat pokračování rozporupl-ných vztahů mezi Ruskem a Zápa-dem, této zvláštní kombinace partner-ství a soupeření. Putinovo zahraničně-politické dědictví spočívá předevšímv agresivnějším chování Ruska vůči ji-ným státům a razantním prosazovánívlastních postojů. Jedná se všako zvláštní druh agresivity. Pokud při-rovnáme politiku k fotbalu, nevypadádnešní Rusko jako rychlý a nebezpeč-ný útočník, připomíná spíše urputné-ho, ale těžkopádného hráče, který siobčas dovolí nějaký ten zakázaný zá-krok a velice často si stěžuje na špat-né zacházení ze strany rozhodčích.Rusko nemá ve světě moc přátel

a spojenců. Ačkoli Kreml propagujepředstavu „Ruska, které se zvedá z ko-len“, lze mluvit pouze o částečnémzvětšení ruského vlivu ve světové poli-tice. Vztahy s většinou bývalých so-větských republik se za Putina výraz-ně zhoršily. Evropská unie zůstávánejvětším obchodním partnerem Rus-ké federace, avšak politické vztahymezi Moskvou a členy Unie jsou roz-poruplné. Zatímco Německo, Franciea Itálie jsou vůči Rusku docela vstříc-né, Velká Británie a většina zemístřední Evropy mají obavy kvůli rusképlynové expanzi a kritizují Kreml zaporušování lidských práv. Vztahymezi Ruskem a Spojenými státy jsoutaké chladné, na čemž téměř nic ne-změnilo skutečné nebo předstíranéosobní přátelství Vladimira Putinaa George W. Bushe. S Čínou se Rus-ku v posledních letech dařilo lépe,největší země světa se s tou nejlidna-tější výrazně sblížila v hospodářskéa vojenské oblasti. Jak tvrdí redaktormoskevského časopisu Rusko v globál-ní politice Fjodor Lukjanov, „výsledkyPutinovy zahraniční politiky lze pova-žovat za docela skromné. Skutečnéúspěchy jsou mnohem menší než pře-vládající pocit vlastní úspěšnosti“.

Dědictví, které přebírá nový prezi-dent Ruské federace Dmitrij Medvě-děv, není ani příliš těžké, ani mocoslnivé. Zdá se, že osm let Putinovyvlády byly pro Rusko obdobím jistéhohistorického odpočinku, relativníhoblahobytu a klidu, který však již začínápřipomínat nehybnost a zkostnatělostBrežněvovy doby. Ruský bonapartis-mus nedal uspokojivé odpovědi na ně-které otázky položené revolučnímobdobím 90. let. Dnešní ruská stabilitaje zavádějící, země stále potřebuje eko-nomické a politické reformy. Zatímnelze odhadnout, za jakých okolnostítyto reformy přijdou a jestli se to staneza vlády prezidenta Dmitrije Medve-děva.

Jaroslav Šimov jeběloruský novinář a historik. J.Simov@seznam.cz

Putin2000–2008

Magda Leichtová

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 6

2008 Mezinárodní politika 5 7

Rusko po Putinovi

Dvě události, z nichž ani jednu nemohlovlivnit, dramaticky pozměnily kontextmezinárodních vztahů: zaprvé ceny ener-getických surovin začaly (a dodnes ne-přestaly) rychle růst a zadruhé došlok událostem 11. září 2001.

Prodej energetických surovin solvent-ním zákazníkům však do ruské ekonomikypřivedl (zdánlivě) nevysychající řeku pe-trodolarů a politicko-ekonomické elitě na-pumpoval do „žil“ mi-mořádnou dávku tes-tosteronu. Kdyby se to-tiž Rusko díky svémusurovinovému bohat-ství neintegrovalo dosvětové ekonomiky, by-lo by, stejně jako Sovět-ské Rusko ve 20. le-tech, odkázáno jen sa-mo na sebe a své omezené lidské zdrojea hospodářské kapacity, takže by se oprav-du stalo „Burkinou Fasso s raketami“, cožnení v ruském velmocenském myšlení při-jatelná pozice.

Díky kombinaci shora zmíněných fak-torů začalo Rusko vystupovat v roli sebe-vědomé asertivní mocnosti, kteráv mezinárodním systému hodlá vyvažovatpozici Spojených států. Tento přístup de-klarovalo i urychleným splacením svýchdluhů u Mezinárodního měnového fondu,a tak se „zbavilo“ nejen dozoru MMF, alei ponižující pozice země s půjčkou u mezi-národního společenství. Otázkou však je,na jak solidních základech tyto aktivityspočívají.

Ve vnější politice Ruské federace je evi-dentní, že mezi verbálním vymezenímvlastní role a skutečným zahraničněpolitic-kým úspěchem je velký rozdíl. Takzvané ba-revné revoluce rozhodně nelze považovatza úspěch Kremlu, a čím dál od Moskvy,tím „hůř“. Na rozdíl od Jelcina Putin sice„nepřipustil“ další agresivní válku NATO,ale proti jeho rozšíření do Pobaltí byl zcelabezmocný, ostatně stejně jako v případě vý-chodního rozšiřování Evropské unie, i kdyžto už Rusko zdaleka tolik „nebolelo“.V jedné z klíčových arén dnešních meziná-rodních vztahů – na Blízkém východě –

Michael Romancov

Když byl čínský ministr zahraničních věcí Čou En-laj dotázán,co si myslí o Velké francouzské revoluci, odpověděl prý, že sejedná o příliš čerstvou událost na to, aby se dala objektivněhodnotit. V tomto světle se pokus o zhodnocení právě končící-ho prezidentství Vladimira Vladimiroviče Putina nevyhnutelněmusí jevit jako naprostá zhůvěřilost. Při vědomí rizik, která jsous podobnou lehkovážností spojena, klade si tento text za cílzdůraznit dle našeho názoru zásadní témata, která se prolínalacelou Putinovou vládou a která změnila vnější obraz Ruska,a co víc, zřejmě i Rusko samotné. Rozhodli jsme se je symbo-licky označit za demonstraci „prosperity a moci“ v politice za-hraniční a „stability a jednoty“ v politice vnitřní.

aneb Od chaosu ke stabilitě, nebo od demokracie

k autoritářství?

Ve vztahu k 11. září je třeba vyzdvih-nout mimořádně obratné počínání Puti-na a jeho diplomatů. Rychle a správně siuvědomili, že schopnost prosadit sev mezinárodní politice se odvíjí od dvouvzájemně propojených dimenzí: od vlast-ní síly, ale také od toho, jakou energií(a silou) disponuje protivník. Jedenáctézáří nikterak výrazně neomezilo síly USA,

ale po Putinově bles-kurychlé kondolenci(a nabídce pomoci)v zásadě vyprchalajejich asertivní ener-gie do té doby vůčiRusku využívaná.Tato proměna sa-mozřejmě nemohlanegovat mocensko-politické důsledkyrozpadu SSSR, ale

Washington začal Moskvu zcela respekto-vat jako jediné a suverénní centrumv rámci Ruské federace, což se nejviditel-něji odrazilo na proměně amerického po-stoje vůči válce v Čečensku.

Známý a v Ruskuhojně rozšířenýnázor, že demokraciese pro tuto zeminehodí, se náhlenejeví taknepochopitelný.

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 7

8 2008Mezinárodní politika 5

Rusko po Putinovi

sice Moskva dokázala „porazit Brusel“, alepokusy o vyvážení vlivu Washingtonu, na-příklad navázáním (polo)oficiálních kon-taktů s Hamasem nebo podporou (prý)čistě civilního jaderného programu Íránu,skončily neslavně. Otázkou proto je, zda ses určitým časovým odstupem za nejslav-nější zahraničněpolitický počin Putinovyéry nebude považovat úspěšné prolobbo-vání konání zimní olympiády 2014 v Soči.

Růžový obraz stabilityV květnu 2004, na konci svého prvníhoprezidentského mandátu v projevu o stavuRuské federace předneseném před po-slanci obou komor parlamentu, Putin pro-hlásil, že Rusko je znovu – poprvé od pádukomunismu – jak politicky, tak ekono-micky stabilní zemí. Mezi největší úspěchytěchto prvních čtyř let Putinova prezi-dentství byl počítán nárůst příjmů obyva-telstva o 50 procent, pokles počtu lidížijících pod hranicí chudoby o 30 procent,zvýšení tempa růstu ekonomiky.

Podíváme-li se na deklarované úspěchydetailně, zjistíme, že reálný obraz ani zda-leka není tak „růžový“, jak by se nejen Pu-tinovi, ale všem Rusům líbilo. Oficiálnímakroekonomické údaje uváděné Gos-komstatem vypadají úžasně, jako příkladuveďme růst HDP, v letech 2002–2006v průměru přes 7 procent; růst příjmů nahlavu ve stejném období ze 75 000 rublůna 188 000 rublů; setrvalý pokles inflace.Tento vzestup je prakticky zcela způsobenpermanentním růstem cen energetickýchsurovin (každé zvýšení ceny ropy o jedendolar za barel údajně zvyšuje HDP zeměo 0,25 procenta). A zde je nutné připo-menout, že na stanovení těchto cen na svě-tových trzích Rusko nemá rozhodující vliv.

Výkony „největšího emirátu světa“rázem přestanou vypadat tak impozantně,pokud vezmeme v úvahu jiné, rovněž ofi-ciální, údaje dokazující trvalý poklespočtu obyvatel (roční pokles v průměruo 900 000 osob); rychlé zvětšování rozdílův příjmech mezi nejbohatšími a nejchud-šími obyvateli a regiony země. Jak trefněglosuje Norman Davies: „V posledních le-tech se moskevské panorama zaplňuje stálevýstavnějšími výškovými budovami, ale v zemidosud neexistuje jediná silnice, která by vedlaod západu až na východ...“ Patrně největším

problémem je zmíněný demografický pro-pad, který ostatně sám Putin (spolu s ko-rupcí a alkoholismem) označil zastrategickou hrozbu, neboť Rusko se nyní– v době dlouhotrvajícího míru (!) vylid-ňuje rychleji než většina zemí světa v doběválky. Pokud nedojde k nějakému zásad-nímu obratu, pak kolem roku 2070 budev Rusku žít pouhá třetina ze současnéhopočtu obyvatel – zhruba 50 milionů lidí.

Ve vnitřní politice je pak významnoucharakteristikou vlády odcházejícího pre-zidenta stabilizace ruské politické scény,což je zároveň proces, který produkuje nej-kritizovanější nedemokratické rysy rusképolitiky.

„Demokratické“ Rusko za vlády Bo-rise Jelcina zažilo řadu více či méně závaž -

ných politických otřesů, které něčemu ta-kovému zcela nepřivyklá postsovětská ve-řejnost sledovala s odporem a stálevzrůstající nedůvěrou. „Typicky demokra-tické“ politické handrkování mezi prezi-dentem a parlamentem o podobu novéústavy vedlo k zásadní politické krizi, kterávyústila v použití demokratické vymože-nosti – referenda jako podkladu pro jiždruhé objevení se tanků v ulicích v rozpětídvou let. Veřejný prostor, který po sedm de-setiletí sloužil výhradně k manifestacíma deklaracím jednoty, se náhle změnilv arénu, kde si „každý mohl říkat a dělat,co chtěl“.

V zahraničí Rusko poznávalo, že o jehovnitřních problémech nejenom všichnivědí, ale zejména, že sentiment k postavení

Nový prezident Dmitrij Medveděv přichází, ale jak moc vlivný zůstane jehopředchůdce Vladimir Putin? Alexander Demianchuk, Globe Media/Reuters

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 8

2008 Mezinárodní politika 5 9

Rusko po Putinovi

bývalé velmoci není silnou stránkou „no-vého světového pořádku“. Zahraničněpo-litické neúspěchy stejně jako dehonestacia vulgarizaci politiky na veřejnosti většinaobyvatel velmi těžce nesla. Poté, co eko-nomická transformace země dospěla odzcela zdiskreditované privatizace na po-čátku ke krachu rublu na konci devadesá-tých let, nezbyla prakticky jediná sféra, vekteré by „nové“ Rusko mohlo splnit oče-kávání vlastních obyvatel. Do značné míryiracionální, ale přesto logické spojení veš-kerých těchto procesů pod nálepkou de-mokratizace nabízí prakticky jedinévýchodisko. Pokud je tohle demokracie,pak děkuji, nechci. Rusové si svůj názor nademokracii teprve utvářeli a představa, žetak budou činit četbou klasických textůa studiem politických systémů evropskýcha severoamerických zemí, byla naivní. Po-stoj Rusů k demokracii se, stejně jako jetomu ve všech ostatních zemích bývaléhovýchodního bloku, zakládá především naosobní zkušenosti. Upřímná očekávání,která mohli do demokracie, i když z teo-retického hlediska nesprávně, vkládat, je-jich rozčarování ještě zhoršila. Známýa v Rusku hojně rozšířený názor, který jepro řadu zahraničních pozorovatelů po-myslným červeným hadrem, že demokra-cie se pro tuto zemi nehodí, se náhle nejevítak nepochopitelný.

Jednota nade všechnoTo vše otevřelo cestu Putinově strategii opí-rající se o již známé a vyzkoušené hodnoty,které po rozháraném období spojenémv ruské mysli s demokracií znovu získalyprostor, jak se prosadit. Zcela v duchu

ruské mocenské tradice byl zájem celkunadřazen nad zájem konkrétního jednot-livce. Tradiční hodnoty hluboce zakoře-něné v ruské politické a kulturní imaginaci,jako je síla, jednota a láska k vlasti, pro kte-rou je nejen možné, ale – pokud je to třeba– i správné obětovat osobní výhody, nedalyzdiskreditované představě o demokraciišanci vyhrát. Ve světle shora zmíněnýchekonomických výsledků se navíc jednáo zcela pragmatickou a výhodnou strategii,protože ačkoli se Rusku z makroekono-mického úhlu pohledu nebývale daří, pakruský stát zatím nedokáže uspokojit aspi-race a zájmy řady jednotlivých občanůa znatelně zlepšit jejich životní standard.

Důraz na zájmy celku a obnovená sílaruského státu vyvázaly Putina z nutnostiřešit a hasit konkrétní lokální problémy, kte-rých má Rusko ve většině myslitelných ob-lastí socioekonomického rozvoje téměřnekonečné množství, a umožnily mu po-stupně budovat novou jednotu země. Nenínáhodou, že kruhy kolem Putina přijaly zasvé motto kancléře Gorčakova, používanépo prohrané krymské válce: „Rusko se ne-izoluje a nemlčí, Rusko se soustřeďuje.“ Trpě-livá a usilovná práce ve společném jménuměla v blíže neurčeném časovém horizontupřenést úspěch a pokrok z centrální úrovně,kde se již nepopiratelně projevil, i na úro-veň místní. Nekoordinovaný regionalismus,který Rusko zachvátil v 90. letech, kdy je-diným skutečným svorníkem země zůstalapotrubí ropovodů a plynovodů, neodolalsoustředěnému náporu nové strategie.Správní centralizace země, označená od-borníky jako tzv. mocenská vertikála, sestala formálním vyjádřením politické cen-

tralizace, která upevňuje základy, z nichžputinovské Rusko čerpá sebevědomí.

Nade všechno postavený a vyzdvihova-ný princip jednoty se nevyhnutelně odrazili na stavu embryotické ruské stranicko-po-litické scény. Jednotné principy, hodnotya postupy personifikované v osobnosti pre-zidenta Putina, jenž očistil Rusko od chao-su jelcinovské epochy, byly zmaterializová-ny ve všudypřítomné politické formaci pří-značně se pyšnící titulem Jednotné Rusko.Názorová pluralita (a politické svobody) –ztotožněné s nevyhovující a nefunkční „de-mokracií“, tak byly potlačeny ve prospěchtradičního chápání veřejného prostoru(a debaty ve veřejném prostoru) jako místasymbolické demonstrace „správných“ hod-not a (národní) jednoty, která daleko lépevyhovuje představám veřejnosti. Ti, co ne-souhlasí, lhostejno zda organizováni v legi-timních politických stranách či na plat for-mě občanských aktivit, jsou ostrakizováni,zastrašováni a jejich názory či vliv jsou ofi-ciálními místy marginalizovány. Na závěrještě malou, leč výmluvnou, „kuriozitu“:jedním z největších hříchů jelcinovské epo-chy bylo rozkradení (údajného) sovětské-ho bohatství prostřednictvím privatizace,jehož výsledkem byla ekonomická a poli-tická moc tzv. oligarchů. S nejsilnějšímz nich, Michailem Chodorkovským, se Pu-tin rázně, tvrdě a „spravedlivě“ vypořádal,což ve společnosti zanechalo velmi pozi-tivní ohlas. Podle posledních informacívšak v současném ruském parlamentu za-sedá 13 procent z 87 ruských dolarovýchmiliardářů. Ruský parlament se tak stal„nejbohatším“ tělesem tohoto typu na svě-tě, jež privilegované skupině poslanců a se-nátorů poskytuje něco mimořádně cenné-ho – imunitu.

Magda Leichtová působí naKatedře politologie a mezinárodníchvztahů FF ZČU v Plzni. leicht@kap.zcu.cz

Michael Romancov působí naKatedře mezinárodních vztahůa evropských studií na Vysoké školeveřejné správy a mezinárodních vztahův Praze a na Institutu politologickýchstudií UK FSV v Praze. romancov@vsvsmv.cz

Zdroje• Aslund, Anders: How the Capitalism Was Built. (Cambridge University Press),2007 • Davies, Norman Europe East and West. (Jonathan Cape), 2006 • Legvold, Robert (ed.) Russian Foreign Policy in the Twenty-first Centrury and theShadow of the Past. (Columbia University Press), 2006 • Lynch, Allen, C.: The Realism of Russia´s Foreign Policy. In: Europe- Asia Studi-es, (Jan., 2001) • Malia, Martin: Sovětská tragédie. Dějiny socialismu v Rusku v letech 1917–1991(Argo), 2004 • White, Stephen; McAllister, Ian: Putin and His Supporters. In: Europe–Asia Studi-es, (May, 2003) • Oficiální elektronické stránky Goskomstatu (��������� ������������������ ����������) dostupné na: http://www.gks.ru/

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 9

10 2008Mezinárodní politika 5

Rusko po Putinovi

Univerzální antisemitismusOno solženicynské „spolu“ se ovšem za tadvě století dosti zásadně proměňovalo(i když podstata jakéhosi univerzálníhoantisemitismu zůstávala a zůstává táž).V dobách carského Ruska musela většinaŽidů žít za tzv. čarou osídlení, konkrétněpři jihozápadní a západní hranici Ruska,tedy v pásu sahajícím od tehdejší Besará-bie a Ukrajiny přes polská území patřícík Rusku až po Litvu. Ne zcela přesná čís-la mluví o tom, že v carském Rusku žilo5,5–6 milionu Židů. Kromě vymezenéhoúzemí, kde se směli zdržovat, zápolilis mnoha dalšími ústrky: Přestože třeba naUkrajině tehdy žili ve městech a tradičněpatřili k nejvzdělanějším občanům, ne-směli pracovat ve státní správě.

První světová válka jejich postaveníještě zhoršila – již dříve dosti běžné po-gromy byly ještě častější a některé statis-tiky uvádějí, že během přesídlování Židů,které na pokyn carské vlády probíhalo v le-tech 1914–1915, jich na 100 000 zahynulo.Jiný statistický údaj říká, že za první svě-tové války bojovalo na půl milionu Židův carské armádě, ale i v této jistě chvály-hodné roli obránců vlasti se velké důvěřeúřadů a velitelů netěšili.

Není proto divu, že Židé přivítali bur-žoazně-demokratickou ruskou únorovourevoluci z roku 1917. Z ní vzešlá Proza-

tímní vláda provedla hned po pádu roma-novského impéria řadu radikálních změn,mezi něž patřil i zákon, který rušil dosa-vadní praxi náboženských a etnickýchústrků. Pravda, tato vláda i její reformybyly hodně prozatímní, protože již v říjnutéhož roku moc v Rusku uchvátili bolše-vici. Následovala krutá léta občanskéválky, která jako obvykle v podobných si-tuacích Židy samozřejmě taky nešetřila.

Zajímavé je, že ačkoli komunistickámoc problémy židovského obyvatelstvaRuska jen zkomplikovala, mezi prostými,hlavně venkovskýmiRusy antisemitskouzášť dále prohloubi-la. Bylo to způsobe-no zejména faktem,že v nejužším bolše-vickém vedení byloŽidů opravdu hodněa pro obyčejnéhoruského člověka, který bývá antisemit-ským cítěním poznamenán víceméně au-tomaticky, pak slovo „Žid“ často splývalos pojmem „bolševik“. Nejlépe to ostatněmívají spočítáno antisemité. Na interne-tové stránce s hodně napovídajícím ná-zvem Národní vzdělávací institut se v ma-teriálu s tentokrát již zcela jasným titul-kem 90 let židovlády v Rusku dočítáme, žemezi 22 členy prvního Leninova vládního

kabinetu bylo 17 Židů. Lidé jako Trockij,Sverdlov, Kaganovič, Zinovjev, Kameněv,Radek a další samozřejmě byli židovské-ho původu, ale sami sebe považovalipředevším za revolucionáře a internacio-nalisty. Nejpodstatnější na této kategoriilidí je, že prakticky všichni zemřeli během30. let na popravišti nebo v gulagu.

Stalinovi bratři a sestryMožná je to paradox, ale jistou úlevuz hlediska společenských ústrků (podob-ně jako kupříkladu pro pravoslavnou cír-

kev) znamenala proŽidy Velká vlastenec-ká válka. Stalin svéslavné oslovení „bra-tři a sestry“, jímž za-hájil první velký váleč-ný rozhlasový projevna počátku července1941, jistě vztáhl i na

ně. Není divu – válečný průmysl, a zejmé-na technický vývoj, potřeboval doslovakaždou hlavu, a těch židovských bylov ruské, respektive sovětské vědě tradičněhodně.

Konec války znamenal i konec jistýchliberálních nálad, dá-li se tomu vůbectakhle říkat. Už koncem 40. let začínajíkampaně typu té „proti kosmopolitismu“,s níž se svezl například i zřejmě nejnada-

Pokud jsi v dnešnímRusku bohatý Žid,přinejmenšímnestrkej nos dopolitiky.

Být Židemv Rusku…

Když slavný ruský spisovatel Alexandr Solženicyn (zejména po návratu z ame-rického exilu občas viněný z antisemitismu) před pár lety považoval za nutnése s problémem rusko-židovských vztahů nějak osobně poprat, napsal velkéhistoricko-publicistické dílo nazvané Dvě stě let spolu. O tom, jak citlivé a ne-jednoduché je to téma, svědčí i jedna z prvních recenzí na toto dílo z pera zná-mého ruského polyhistoricky vzdělaného publicisty Lva Anninského, který mi-mo jiné napsal: „Už název téhle knihy stačí k tomu, aby obě strany popudil.“

Libor Dvořák

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 10

2008 Mezinárodní politika 5 11

Rusko po Putinovi

nější ruský hudební skladatel 20. stoletíDmitrij Šostakovič. (Zajímavé na tom je,že právě Šostakovič byl zároveň důležitourekvizitou Stalinovy výkladní skříně –často se podepisoval pod nejrůznější re-žimní prohlášení a až do své smrti byl naZápadě často považován za integrální sou-část sovětské propagandistické mašinérie).Poválečné pronásledování sovětskýchŽidů vyvrcholilo smutně proslulým proce-sem s „vrahy v bílých pláštích“, tedy se ži-dovskými lékaři, kteří údajně měli usilovato Stalinův život. Tuto kampaň, která s nej-větší pravděpodobností měla předzname-návat další protižidovské útoky a čistky vestátním a stranickém aparátu, přerušila ažStalinova smrt (mimochodem – přes veš-keré dohady a v Rusku tolik frekventovanéfámy zcela přirozená).

Zmírnění antisemitských štvanic jistěpřinesl XX. sjezd KSSS, na němž Nikita

Chruščov přednesl svůj tajný projev, účtu-jící s přehmaty období kultu osobnosti.Židé v té době přestali být přímo napadá-ni, ale slavná „pátá kolonka – národnost“v kádrových dotaznících, a předevšímv občanských průkazech, kam Židé muse-li svůj původ uvádět (a za jeho případnézatajení mohl následovat dosti přísnýtrest), fungovala i v této době. Ostatněsvébytnou ukázkou toho, jak obávaná by-la tato kolonka a každá zmínka o ní, jei slavná odpověď Vladimira Žirinovskéhona otázku, z jakých poměrů pochází. Vla-dimir Volfovič šalamounsky uvedl: „Mat-ka Ruska, otec právník.“

Rehabilitace a nové útokyZajímavá byla z tohoto zorného úhlu 80.léta minulého století: Brežněvův režim to-tiž rozhodl, že občané židovského půvo-du, kteří o to oficiálně požádají, se budou

moci ze země vystěhovat. Pravda, obvykleto stálo hodně úsilí a často i nemalé pení-ze a tito vystěhovalci si navíc mohli s se-bou vzít jen 20 kg věcí, ale přesto se v té-to době ze země hlavně do Izraele a USAvystěhovalo nejméně půl milionu ruskýchŽidů. Přesná čísla asi nebudou známa nik-dy, protože s touto vlnou se tehdy svezlaznačná část sovětských občanů nežidov-ského původu, kteří tuto akci pochopili ja-ko šanci komunistický ráj konečně opus-tit.

Zajímavý je jistě vývoj posledních dva-ceti let. Gorbačovova perestrojka Židypřirozeně rehabilitovala a faktem je, žena počátku 90. let se osobnosti židovské-ho původu prosazovaly na velice širokéfrontě médii počínaje a nejvyššími vlád-ními institucemi konče. Uprostřed 90. letale jako by se v karikované podobě opa-kovala situace se silným židovským za-

Zatčení oligarchy židovského původu Michaila Chodorkovského jako by vystihlo postoj rozšířený mezi mnoha Rusy, že zazbídačení země v 90. letech mohou Židé. Tatyana Makeyeva, Globe Media/Reuters

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 11

12 2008Mezinárodní politika 5

Rusko po Putinovi

stoupením v porevolučníbolševické nejužší špičce:Tentokrát se ovšem význač-ní židovští podnikatelé ují-mají spíše vlády ekonomic-ké, když v roce 1996 fi-nančně podpoří prezident-skou kampaň Borise Jelci-na. Právě tehdy jsou faktic-kými vládci země tzv. oli-garchové, mezi něž patří li-dé jako Vladimir Gusinskij,Boris Berezovskij, MichailChodorkovskij a další, vel-mi často židovského půvo-du. Prostý Rus tedy zbída-čení země z přelomových90. let opět připsal Židům.

A bezprostřední součas-nost? Židé (přinejmenšímviditelně) pronásledováninejsou, ale i velmi důsledníantisemitští počtáři musejíuznat, že v Putinově epošez nejvyšších státních insti-tucí prakticky vymizeli.Uvěznění Michaila Cho-dorkovského v roce 2003bylo sice vysvětleno jakotvrdý, leč oprávněný a spra-vedlivý zásah proti oligar-chům, ale židovští bankéřia velkopodnikatelé, pouče-ní zkušenostmi pánů Rusin-ského a Berezovského, si tojistě vysvětlili po svém: Po-kud jsi v dnešním Ruskubohatý Žid, přinejmenšímnestrkej nos do politiky. Nua chceš-li mít úplnou jisto-tu, vše v Rusku prodej a od-stěhuj se někam jinam, kdeneplatí ani „pátá kolonka“,a hlavně ani její duch, kterýse v zemi jako Rusko vyko-řeňuje podstatně hůř nežpříslušná formální admini-strativní opatření…

Libor Dvořák jeredaktorem Českéhorozhlasu 6.

ldvorakm@cro.cz

Rusko prožilo v srpnu roku 1998obrovskou finanční krizi, kdy sev důsledku odlivu kapitálu do bez-pečnějších oblastí zhroutil pyramidový sy -stém krátkodobých státních obligací(GKO). Vláda byla fakticky na devadesátdní nucena zastavit výplaty zahraničníchdluhů. Ruský rubl spadl ve své hodnotě načtvrtinu, země prakticky neměla na vyplá-cení důchodů a jiných plateb. Zároveňzbankrotovalo mnoho finančních domů,které investovaly své prostředky do krát-kodobých obligací.

Ačkoli se momentální důsledky zdálybýt zničující, země prokázala obrovskouschopnost regenerace. Navíc, co byloz krátkodobého hlediska vnímáno jakokatastrofa, ukázalo se být z delší perspek-tivy výhodou. Devalvace ruského rublupomohla jak ruským vývozcům, kteří semohli lépe prosazovat na zahraničnímtrhu, tak i domácím dodavatelům, kteří seprakticky nemuseli bát konkurence zestrany dovozců. Krach finančních institu-cí pomohl do jisté míry pročistit prostře-dí, neboť právě zkrachovalé instituce sezabývaly nikoli úvěrováním ekonomiky,ale spíše spekulacemi. V neposlední řaděse povedlo prosadit několik nepopulár-ních opatření, protože ve světle krize bylajejich nutnost snadno vysvětlitelná. Po -dařilo se například zavést výrazně pří-

snější rozpočtovou politiku. Příjmovéstránce pomohl růst cen ropy.

Hospodářská politikaVladimira Putina Z předchozích řádek lze pochopit, že sepřed nástupem Vladimira Putina sešlohned několik velmi výhodných událostí,které novému prezidentovi výrazně uleh-čily život. Na druhou stranu by nebylo ko-rektní tvrdit, že jen a pouze tyto okolnos-ti zapříčinily ruský hospodářský růst.Okamžitě po svém nástupu zahájil prezi-dent Putin celou sérii liberálních reforem.Jejich společným jmenovatelem by mohlobýt zjednodušování. Tak byl výrazně zjed-nodušen celní systém, kdy ze systému ně-kolika desítek sazeb byl zaveden systémčtyř základních sazeb. Tím se výrazněomezovala možnost celních úniků.

Pravděpodobně nejprogresivnějším opa-třením ale bylo zavedení rovné daně ve vý-ši 13 procent v roce 2001. Rusko získalosuverénně nejnižší sazbu mezi zeměmi,které se k podobnému kroku odhodlaly.Stačí si jen připomenout, že SlovenskoMikuláše Dzurindy stanovilo její výši na19 procent. Vedle toho byla snížena i daňpodniková z 35 na 24 procenta. Specific-kou situaci představují daňové odvodyz příjmů z těžby ropy. Ty jsou stanovová-ny každý měsíc s ohledem na cenu ropy

Ruská ekonomika po odchodu pco se p

co ne a co zbývá u

Asi nikdo nezpochybní fakt, že ruská ekonomika během působení prezidenta Pu-tina dosáhla velmi vysokého růstu. Dokonce i jeho největší kritici toto uznávají,sporným bodem jsou pak spíše příčiny tohoto růstu. A není divu, zdá se, že Vladimir Putin byl do značné míry „dítětem štěstěny“.

Karel Svoboda

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 12

2008 Mezinárodní politika 5 13

Rusko po Putinovi

na světových trzích. Pro duben 2008 bylacena stanovena na 340 dolarů za tunu.

Závažným úkolem, který musel novýprezident vyřešit, bylo, co udělat s „nadby-tečnými“ příjmyz prodeje ropy.Rusko se dlouho-době potýkalos vysokou mírouinflace a nalití no-vých finančníchprostředků doekonomiky moh-lo tuto situaci jenzhoršit. Na začát-ku roku 2004 byltedy zřízen Stabilizační fond, který mělplnit hned několik funkcí. Vedle pojistkyproti případnému poklesu cen ropy měl ta-ké zabránit přílivu peněz do ekonomiky. Přiceně nad 27 dolarů za barel se příjmy z ro-py nepřesouvaly do rozpočtu, ale do Stabi-lizačního fondu. Ten na konci roku 2007dosáhl výše závratných 157,3 mld. dolarů.Na konci ledna 2008 byl fond rozdělen nadvě části, Fond národního blahobytu(FNB) a Rezervní fond (RezF). Ty se bu-dou lišit jak zaměřením, kdy FNB má fun-govat jako zhodnocování kapitálu pro bu-doucí generace, zatímco RezF vytváří záru-ku proti nepříznivému vývoji cen ropy, taki způsobem, jakým jsou vytvářeny. Rezerv-

ní fond by měl dosahovat výše odhadova-ného HDP, všechny ostatní prostředky jsoupřemísťovány do Fondu národního blaho-bytu. Rozdíl je i v možnosti použití pro-

středků, kdy sice obafondy mají jako hlav-ní zadání bezpečnostinvestic, a tedy mo-hou investovat pouzedo nejkvalitnějšíchcenných papírů, nic-méně pro Fond ná-rodního blahobytujsou pravidla o něcomírnější. Pro obafondy ale platí zása-

da, že všechny prostředky musejí být inves-továny v zahraničí.

Podobné použití finančních prostřed-ků samozřejmě naráželo na poměrně sil-nou opozici, hlavně s ohledem na prosin-cové volby do Státní dumy. I přes opatře-ní, která měla zabránit populistickým kro-kům ze strany jednotlivých poslanců, tedyzavedení tříletého plánování státního roz-počtu, se nepodařilo kreativitu zákono-dárců v utrácení peněz úplně zablokovat.Rusko tak výrazně povolilo rozpočtovoudisciplínu, kterou se mu do té doby dařilopoměrně dobře plnit.

Po celou dobu Putinovy vlády se neda-řilo splnit primárně jeden úkol, a sice kon-

trolu inflace. Prakticky každý rok se jejímíra dostávala nad stanovený cíl. V roce2007 dosáhla její celková úroveň 11,9 pro-centa, tedy vysoko nad požadovanými os-mi procenty. V říjnu 2007 bylo přikročenok naprosto bezprecedentnímu kroku,k „dobrovolnému“ zmrazení cen sociálněvýznamných potravin. Tento krok měl spí-še deklarativní efekt, k výraznému sníženínedošlo. Důvodem je hlavně samotná pří-čina zvýšené inflace, tedy celosvětový růstcen potravin. V současné době je opatřeníprodlouženo až do května, nicméně anitento termín nemusí být poslední.

Po první vlně reforem, které probíhalyzhruba do roku 2003, vyhlásil prezidentPutin přechod k nové kvalitě reforem.Hlavní posun představovalo odklonění odreforem ekonomické struktury k refor-mám sociálním. Takzvané Národní pro-jekty, které byly vyhlášeny v roce 2005,měly přinést změny do čtyř oblastí ruskéspolečnosti, zdravotnictví, zemědělství,bytového fondu a vzdělání. Dohledem nadnárodními projekty byl pověřen budoucíprezidentský kandidát Dmitrij Medveděv.

Diverzifikace ekonomikyRusko se stále potýká s jednostranným za-měřením hospodářství na těžbu a prodej su-rovin. Ve snaze o změnu daného stavu jsoudo země lákány zahraniční investice, hlav-ně do neenergetického sektoru. Přímé za-hraniční investice jen za rok 2007 dosáhlypodle různých odhadů 40–48 mld. dolarů.Toto číslo znamenalo růst o 95 procentoproti roku 2006, ještě o něco větší růst bylzaznamenán právě v roce 2006 oproti rokupředchozímu. Jedinou vadou na kráse jefakt, že investice směřují primárně do suro-vinového a energetického sektoru.

Zároveň dochází ke vstupu státu do in-vestičního procesu. Podle zákona o strate-gických odvětvích, který byl sice inicio-ván již v roce 2005, ale projednáván je ažv roce 2008, bude vstup zahraniční firmydo podniku ze strategického sektoru přikoupi podílu nad 50 procent podléhatschválení speciální komise pod předsed-nictvím premiéra, u podniků surovinové-ho sektoru je hranice již 10 procent.Striktnější pravidla platí pro zahraničnístátní firmy. Ačkoli znějí podmínky re-striktivně, stanovení přesných podmínek,

Ruská ekonomikav současné době rosterychlým tempem, jen zarok 2007 vzrostlo HDPo 8,1 procenta, do zeměpřicházejí stále novíinvestoři.

u prezidenta Putina:e povedlo,á udělat?

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 13

14 2008Mezinárodní politika 5

Rusko po Putinovi

stejně jako vyjmenování všech 42 strate-gických sektorů, primárně ze zbrojařství,lze považovat za pozitivní krok k vyššíprůhlednosti, na druhou stranu se se-znam zdá být poněkud široký.

Zákon přirozeně neplatí retrospektiv-ně, nicméně strategické postavení někte-rých sektorů a jejich následná ochranajsou součástí hospodářské politiky prezi-denta Putina již delší dobu. Vytlačovánípodnikatelských skupin jako první postih-lo masmédia, největší rozmach ovšem při-šel s útokem na ropnou společnost Jukosa jejího majitele Michaila Chodorkovské-ho. Spory o směru vývozu produkce Ju-kosu mezi státem a firmou a připravovanépropojení sloučené firmy Jukos-Sibněfťs americkou Chevron Texaco byly proosud ve své době nejbohatšího Rusa mini-málně stejně důležité jako jeho politickéangažmá. Z Ruska jsou postupně vytlačo-vány i další společnosti, ať již pod zámin-kou ekologických standardů, nebo daňo-vých kontrol. V poslední době je podob-nému útoku vystavena společnost BritishPetroleum, podnikající v Rusku jako sou-část TNK-BP. Neznamená to, že by záro-veň nebyly lákány do surovinového sekto-ru zahraniční investice, ale jejich příchodse odehrává už za nových, pro ně výrazněméně příznivých podmínek.

Odvětví, která byla vybrána k záchranějako strategická, jsou zpravidla organizová-na do velkých komplexů. Tak se stalo na-příklad s leteckým průmyslem, nanotech-nologiemi, atomovým průmyslem, založe-na byla Rozvojová banka atd. Za vším stojívelmi jednoduchá úvaha. Pouze takto slou-čený velký podnik je schopen hrát v globál-ním měřítku významnou roli a bránit seproti zahraniční konkurenci. Na druhoustranu ale takové vytváření superkombinátůstrategického určení s sebou nese obrovskározpočtová rizika. Stát prakticky ztratí nadnimi kontrolu, nicméně jejich případnéztráty bude nucen tak jako tak hradit.

Rusko ve světovéekonomiceRusko se jako vzrůstající velmoc snaží takéaktivně vstupovat do mezinárodní obchod-ní výměny. Hlavní vliv si přitom udržujev postsovětském prostoru, a to nejen díkycenám zemního plynu. Ten zatím dostáva-

ly téměř všechny státy v oblasti za výrazněpreferenční ceny, přičemž jejich protisluž-by se daly označit slovem symbolické. Rus-ko v současné době prosazuje daleko tvrdšípřístup, kdy za své suroviny požaduje ev-ropské ceny. Krize v letech 2005/6 ve vzta-hu s Ukrajinou či 2006/7 s Běloruskem by-ly s oblibou svalovány na ruský imperialis-mus, nicméně reálně šlo o zavádění stan-dardních hospodářských vztahů, kdy na-místo nefinančních protislužeb a složitéhosystému protiúčtů funguje výrazně jedno-dušší systém na sebe nevázaných plateb.Pro země SNS je tato politika možná ne-příjemná, ale jediná možná pro navázánírovnoprávných vztahů.

Narovnání obchodních podmínek jetaké důležitou součástí ruského vyjedná-vání o vstupu do Světové obchodní orga-nizace (WTO). Rusko se o vstup snaží jižod roku 1994 (tehdy ještě GATT) a jed-nání se zatím zdají být nekonečná. V ces-tě stála dlouhou dobu složitá jednání seSpojenými státy, jež se týkala problemati-ky finančních služeb, stejně tak s Evrop-skou unií. V posledním případě Ruskosouhlasilo s postupným zvyšováním vnitř-ních cen zemního plynu až na evropskouúroveň do roku 2011, přičemž přesná for-mulace dohody zní „na úroveň ceny, kte-rá pokrývá veškeré náklady spojené s těž-bou, zpracováním a následnou přepravouke koncovým zákazníkům a také přiměře-ný zisk společnosti“. Nyní čekají na Rus-ko komplikované rozhovory s Gruzií (jed-nání byla obnovena) a dalšími partnery.Daleko větší problém by ale mohl proRusko znamenat vstup Ukrajiny do WTO,plánovaný na červen 2008. Příslušné rati-fikační listiny mají být podepsány v květ-nu, samotný vstup probíhá po třicetidnech od jejich podpisu. Mezi Ruskema Ukrajinou je stále ještě několik nedoře-šených sporů, takže Ukrajina by mohlateoreticky ruský vstup blokovat.

Nové výzvyDmitrij Medveděv nastupuje za výraznějiné situace, než za které nastupoval Vla-dimir Putin. Velkou otázkou bude již sa-mo rozdělení funkcí v silném tandemuprezident–premiér. Zatímco Vladimir Pu-tin si volil premiéry spíše jako vykonava-tele svého rozhodnutí, nelze čekat, že stej-nou roli přijme na premiérském postui pro sebe.

Ruská ekonomika v současné době ros-te rychlým tempem, jen za rok 2007vzrostlo HDP o 8,1 procenta, do zeměpřicházejí stále noví investoři, bankovnísektor začíná plnit svou funkci prostřed-níka. Dokonce se už i světové firmy začí-nají zaměřovat na dosud v Rusku nezná-mou skupinu, tedy střední vrstvu. Zdá setedy, že ekonomika nemá jinou šanci nežrůst.

Na druhou stranu působí i nepříjemnévlivy, které by mohly idylu narušit. Stálese zvětšují rozdíly mezi regiony, nedaří seomezit korupci, inflace se stále pohybujeve vysokých hodnotách. Je také otázkou,jak bude pokračovat světová finanční kri-ze. Rusko je sice proti ní oproti jiným roz-víjejícím se ekonomikám dobře zajištěnosvými devizovými rezervami, ale i tak bymohla představovat velkou nepříjemnost.V neposlední řadě jsou zde rostoucí výda-je ze státního rozpočtu, které převáží jižv roce 2009 (podle některých odhadů do-konce již v tomto roce) do schodku.

Ani přes popsané reformy se nedá říci,že by Rusko mělo všechno za sebou. Částreforem se zastavila a již několik let ne-postupuje i přes velkou naléhavost. O tobude mít prezident Medveděv těžší pozicinež jeho předchůdce. Vysvětlit Rusům, žei přes skvělé výsledky ekonomiky musísáhnout k nepopulárním opatřením. Budejen na něm, jestli to zvládne.

Článek vznikl za podpory Výzkumného zá-měru Fakulty sociálních věd Univerzity Kar-lovy č. MSM0021620841.

Karel Svoboda je internímdoktorandem na Institutu mezinárodníchstudií FSV UK v Praze a analytikemAsociace pro mezinárodní otázky.

swoboda@iol.cz

Zdroje• Obzor osnovnych pokazatělej, EEGMinistěrstvo finansov, 13. března 2008• BOFIT Russia statistics a BOFITWeekly (www.bof.fi) • Rossia dogonjajet Kitaj, (Banki.ru)10. ledna 2008

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 14

2008 Mezinárodní politika 5 15

Rusko po Putinovi

Vladimir Putin odchází po osmi le-tech z prezidentského úřadu. Jakse Rusko za jeho vlády změnilo?

Mohu se zmínit pouze o někte-rých rysech výsledků Putinovy poli-tiky. Ale bylo by možná přesnější,kdybych místo o „politice“ hovořilo výkonu moci. Politika je přece ně-co, co vyrůstá z kvalifikovanéhoprogramového sporu, který se ode-hrává v parlamentu, prostřednic-tvím voleb, programů politickýchstran. V Rusku tomu tak není. Poli-tické strany byly v průběhu Putino-va prezidentování až příliš často vy-tvářeny uměle, ad hoc před volbami.A to s programem zásadně podpo-rujícím programově mocenské cíleprezidenta Putina a jeho kremelskéadministrativy. Mimochodem to jevelice zvláštní instituce – do jistémíry ne plně ústavní. Její představi-telé jsou jakýmisi supervizory poli-tické aktivity všeho a všech.

Prezidentské administrativě sepodařilo podřídit přímému výkonuprezidentské moci všechny guberná-tory, justici, představitele podnika-telské sféry, samozřejmě Státní du-mu a vládu. Ta konečně je v Ruskujmenována prezidentem bez ohleduna výsledky parlamentních voleb.

Prezidentovi nakloněný parla-ment zrušil některé výrazně demo-kratizující zákony, které zdědil Pu-tin po svém předchůdci Borisi Jelci-novi. Byly to například přímá volbagubernátorů nebo účinný systémdruhé komory, Rady federace. Tímposílil Putin svou výkonnou moca vytvořil to, čemu říká „vertikálamoci“. Její podstatou je, že prezi-dentovo politické rozhodnutí je bezjakékoli debaty závazné pro všech-ny, které Putin jmenoval. A on jme-nuje či alespoň neodvolatelně jme-nuje všechny, kdo nějakým způso-bem v Rusku představují moc.

Kromě toho vytvořil Putin sou-bor jakýchsi „nadgubernátorů“ –představitelů prezidenta v jednotli-vých oblastech, a tím ještě vícomezil přímý výkon gubernátorů.Takže celý systém, který měl v jel-cinovském období naději stát sesystémem demokratického vládnu-tí, se proměnil ve výkon moci rea-lizovaný úředníky, jež stanovil pre-zident.

Dalším vnitropolitickým výsled-kem je pozitivní růst ekonomiky. Ne-dávno se však k ekonomickým vý-sledkům kriticky vyslovili i někteříministři a ekonomičtí poradci. Tvrdí,

„Abychom mohli Ruskopovažovat za partnera,

musí i Rusko

nabídnoutpartnerskou tvář...“

...říká diplomat a politik Luboš Dobrovský v rozhovoru s Robertem Schusterem pro Mezinárodní politiku.

že je to růst velmi křehký, protože je zalo-žen v rozhodující míře na vysoké ceněenergetických surovin, které Rusko v ob-rovském množství těží a dodává zejménado evropských zemí. Vedle tohoto pouzedočasně pozitivního výsledku v ekonomic-ké oblasti je tady něco, co by nás mělo pří-mo děsit, a to je postupné postátňování čirenacionalizace vybraných velkých podni-ků. Do nebe volajícím příkladem je případJukosu, jehož šéf a zakladatel MichailChodorkovskij byl odsouzen k dlouholeté-mu vězení za to, že se pletl do politiky. Tomělo vyvolat a vyvolalo strach u ostatníchruských kapitalistů, jimž se podle mě nezcela spravedlivě a pejorativně říká oligar-chové. Ti se pak začali chovat opatrnějinež Chodorkovskij, jenž dával poněkudhlasitě najevo svůj kritický postoj k reži-mu. Podnikatelé, boháči jako Viktor Vek-selberg, Roman Abramovič, Oleg Děripas-ka a další se rozhodli, že pro ně bude vý-hodnější dát najevo, že nemají žádné poli-tické ambice a že jsou připraveni napo-moci plánům, jež vzejdou z Putinovy kre-melské administrativy.

Do jaké míry se může podařit novémuprezidentovi Dmitriji Medveděvovi op-rostit se od Putinova dědictví?

Putinův vertikální mocenský systémmá obrovskou setrvačnost a neočekávej-me, že může být ze dne na den změněn.Některé jeho rysy mají dokonce tak výraz -nou ideologickou konotaci, že budou mu-set být zachovány, aby nevznikl dojem, ženový prezident odstupuje od zásadní poli-tické orientace Ruska. Putin získal svoumocensko-politickou sílu zejména tím, žese opíral o dvě tradičně v Rusku význam-né silové struktury – jednak o tajné služ-by, z nichž sám vyšel, a pak o armádu.Podnítil druhou čečenskou válku, a umo-žnil tak armádě napravit ostudu z poráž-ky z války první, kterou nešťastně a krutěvedl ještě Jelcinův ministr obrany PavelGračov. To získalo Vladimiru Putinovipodporu armády. Když však později zjis-til, že ministr obrany Sergej Ivanov získá-vá příliš významnou mocenskou pozici,učinil krok, kterým ho zbavil přímého vli-vu na armádu a dosadil do jejího čela ci-vilistu Anatolije Serdjukova. Armáda topocítila jako své ohrožení a Generální

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 15

16 2008Mezinárodní politika 5

Rusko po Putinovi

štáb ruské armády je nyní se svým mini-strem v ostrém konfliktu. Z Ivanova učinilprezident prvního místopředsedu vlády.Rafinovaně postavil Medveděva, který jižbyl prvním místopředsedou vlády, protiIvanovovi, čímž oba konkurenty oslabil.Oba, Medveděv i Ivanov, byli považovániza prezidentské kandidáty a konkurenčníspor mezi nimi posiloval samozřejmě Pu-tina jako arbitra. Premiérem jmenovalViktora Zubkova, v podstatě politickybezvýznamného státního úředníka, šéfafinanční správy. I o něm se hovořilo jakoo možném kandidátovi. To vše posíliloPutina jako člověka, který jediný v tomkonkurenčním sporu tří kandidátů můžerozhodnout o svém nástupci. To se takéstalo. Vstup Serdjukova na ministerstvoobrany vedl přímo k výbuchu napětí meziGenerálním štábem a civilním vedenímministerstva. Spor se rozhořel do tako-vých rozměrů, že oslabil armádu jako jed-noho z významných politických činitelů.Tím Putin před svým odchodem z prezi-dentského úřadu vytvořil napětí, v němžmůže být arbitrem opět jedině on sám ja-ko budoucí premiér. Tím znovu praktickystoupne jeho politická síla, jeho moc v no-vé funkci a nový prezident bude na jehorozhodnutích a jeho vlivu závislý i zde,v silových strukturách.

Pro ruskou vnitřní politiku byla v posled-ních letech příznačná koncentrace mocia rozhodovacích procesů do jednoho centra.Došlo k něčemu podobnému i v zahraničnípolitice?

Ruská zahraniční politika byla řízenaz jednoho centra vždy, i za Jelcina. Rozdílvidím v tom, že Jelcinova zahraniční poli-tika byla politikou relativně tolerantní.V jeho době nebylo tak frekventovanéheslo, které budu parafrázovat: „Ruská fe-derace má právo na to, aby byla světovouvelmocí.“

Rusko charakterizovalo svou zahranič-ní politiku v době Putinově a už i předtímza Primakova jako politiku, která směřujek vytvoření multipolárního světa. Nenídost jasné a srozumitelné, co si ruští poli-tici pod pojmem „multipolární svět“ před-stavují. Rusko je stále ještě pod vlivem sta-rých geopolitických teorií a usiluje znovua znovu o obnovení respektu ke svým zá-

jmům, zejména v oblastech, které se do-staly do jeho ekonomicko-politickéhoa vojenského vlivu jako „výsledek druhésvětové války“. To je podle mého názoruzákladní, imperiální princip ruské zahra-niční politiky a je v jistém smyslu výrazemurčité ruské programové slabosti. Jehosoučástí je i další princip ruské zahranič-ní politiky, kterým je trvalé vyhledávánínepřátel ruských národních zájmů. Kdy-bychom se pokusili najít obsah pojmu rus-ké národní zájmy, zjistíme, že v žádnémruském dokumentu nejsou definovány.Nicméně jsme trvale informováni, že jsouohroženy a to, jak tvrdí ruská obrannádoktrína, třemi hlavními nepřáteli: 1. Spo-jenými státy, 2. Severoatlantickou aliancí,a teprve 3. mezinárodním terorismem.Tento princip uchovávání a pojmenovánínepřítele byl zejména v Sovětském svazuúspěšně vyzkoušen jako sjednocující síla.

A postaví-li se do čela toho proudu ozna-čujícího hrozby tak sofistikovaně a prak-ticky uvažující pragmatik, jako je Vladi-mir Putin, dostane se mu obrovské pod-pory veřejnosti.

Dmitrij Medveděv ovšem, na rozdíl od Pu-tina, nepochází z tradičních silovýchstruktur. Bude se muset ucházet o jejich pod-poru?

To, že se stává prezidentem DmitrijMedveděv, a nikoliv Sergej Ivanov, je ne-pochybně lepší a zaručuje pravděpodob-ně větší respekt k právu v Rusku a namezinárodní scéně mírnější dikci. Kdybyse stal Putinovým nástupcem Ivanov, dalby se předpokládat rychlý konkurenčníkonflikt mezi odcházejícím a nastupují-cím prezidentem. Pokud snad bude exis-tovat mezi Putinem a Medveděvem něja-ký spor o rozsah pravomocí, nepůjde ale-

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 16

2008 Mezinárodní politika 5 17

Rusko po Putinovi

spoň zpočátku o konflikt, jehož podsta-tou by byl konkurenční boj. Z mého po-hledu je zajímavé, že Medveděv byl jedinýz nejvyšších ruských představitelů, kterýse dostal do otevřeného sporu s ideolo-gem Putinovy administrativy VladyslavemSurkovem. Surkovovo jméno je spojovános termínem tzv. „suverénní demokracie“,tzn. demokracie se specifickými rysy, ježbude respektovat ruské tradice, čímž sebude lišit od našeho pojetí. Byl to právěDmitrij Medveděv, který se proti tétoideologické deformaci obsahu pojmu de-mokracie veřejně ohradil. Řekl, že pro ně-ho existuje jen jedna demokracie a ta jebez přívlastku. To napětí tam je a už dnesse projevuje nejenom vůči Surkovovi, alevůči mnoha lidem v kremelské admini-strativě. Dochází k velkým personálnímpřesunům. Přesuny se dotknou i jiné ob-lasti: gubernátoři, kteří byli až dosud říze-ni prezidentem a jeho administrativou,budou pravomocně převedeni na premié-ra, který je bude řídit. Otázka je, zda jebude také navrhovat. Dosud to byla kom-petence prezidentova.

Takže lze očekávat i změnu dosavadníhopolitického systému země, jemuž domi-noval silný prezident?

To sotva. Dočkáme se však ještě jedno-ho formálního triumfu, který si Putin při-píše k dobru. Bude spočívat v tom, že onjako premiér a zároveň šéf nejsilnější poli-tické strany, která má v Dumě dokonce ús-tavní většinu, bude mít k dispozici nejenvýkonnou, ale i zákonodárnou moc v Rus-ku. Jsem přesvědčen, že pokud tak neuči-ní Putin sám, tak lidé z jeho okolí to bu-dou prezentovat jako výrazné posílení de-mokratického principu. Konečně budepremiérem člověk, kterého do vlády vy-neslo vítězství v parlamentních volbách.To je ovšem jenom hra, protože Putinovastrana Jediné Rusko není stranou, která byvznikla spontánně. Byla vytvořena umělead hoc pro potřeby parlamentních voleb.Tak říkajíc z moci úřední. Takže očekávej-me, že ve hře na demokracii, kterou hrajePutin už dlouho, bude teď pokračovatv trochu jiném postavení a s jinými argu-menty, než tomu bylo dosud. Rád bych,abychom si na to dali pozor, abychom vi-děli, že to bude hra. A hra to bude do té

doby, dokud budou státní orgány bránitskutečným, spontánně vzniklým stranáms jinými programy než prokremelskými vevstupu do parlamentu. Kromě Komunis-tické strany Ruska není v Dumě skutečnápolitická opozice. Mironovova stranaSpravedlivé Rusko, jež se vydává za opozi-ci, je jednak politicky bezvýznamná a svou„opozičnost“ vyjádřila programem, jehožzákladním bodem bylo prodloužení délkyprezidentského období. Také Žirinovské-ho Liberální demokraté nejsou žádnouopozicí. Sice se chovají skandálně, ale hla-sují vždy pro Kreml. Charakteristické propolitický život v Rusku je, že se žádná li-berální politická strana – např. Svaz pravi-cových sil (SPS)nebo Jabloko – ne-dostaly do parla-mentu. Stát, jehobyrokraté jim napopud Kremlu vy-tvořili tolik formál-ních překážek a takje šikanovali, že setyto politické stra-ny nemohly ani re-gistrovat. Mocen-ské orgány je nepři-pustily k volbám.A teď ovšem bude-me slýchat, že Putinovi se podařilo změnitprincip rozhodování a že to už nebudeprezident, kdo bude rozhodovat o sestave-ní vlády, ale Duma, tedy demokratickyzvolený orgán zákonodárné moci. A prezi-dent bude beze změn v ústavě ve svýchkompetencích přirozeně oslaben. Přesunkompetencí do Bílého domu, do sídla vlá-dy bude pokračovat, a to spíš na základědohody než na základě změny ústavy. Tak-že moc opět bude v jedněch rukou, teď te-dy v rukou premiérových, tudíž opět v ru-kou Putinových. Teprve poté, až se změnyosvědčí, přesněji, až si na to všichni zvyk-nou, může dojít ke změně ústavy.

Objevily se různé spekulace, že by sePutin mohl po nějaké době zase vrátit doprezidentského úřadu. Já to považuji za ne-pravděpodobné. Jestli se mu podaří ve spo-lupráci s Medveděvem dosáhnout toho, žerozhodující prezidentské pravomoci, kterébyly ruskému systému vyčítány jako nede-mokratické, budou převedeny na vládu,

pak se nemusí vracet. A teprve v závěru to-ho stěhování by mohlo dojít k některýmformálním změnám ústavy. Bylo by to for-málně snadné, protože Jednotné Rusko di-sponuje potřebnou ústavní většinou. V jis-tém smyslu by to mohlo být vnímáno jakopozitivní změna, pokud by se do Dumy do-staly i liberální politické strany.

Může z tohoto vývoje nějakým způso-bem profitovat i regulérní opozice?Politická opozice, která se formovala na

bázi politických stran s určitým liberálnímprogramem, se bohužel nedostala do par-lamentu a byla postupně zahnána do pozi-ce disentu. Jakkoli si nesmírně vážím Gar-

riho Kasparova a lidí,kteří ho obklopují, mámpocit, že nelze dlouho-době a trvale budovatpolitickou pozici pouzena bázi výtek vůči vláděa odporu vůči moci a je-jímu politickému progra-mu. Musí být nakonecnabídnuto něco pozitiv-ního. To, co by dávalonaději, by bylo obnovenípozitivních politickýchprogramů stran, jakoujsou třeba SPS nebo Ja-

vlinského Jabloko. Stejně tak by byl urči-tou nadějí i bývalý premiér Michail Kasja-nov. Ten má však problém s tím, že je ažpříliš spojen s předchozí mocí. Já ho po-měrně dobře znám a musím říct, že podlemého názoru to je člověk, který by mohldocela rozumně posílit principy ruské de-mokracie v evropské stylu a smyslu, kdybyse jeho strana dostala do parlamentu. Za-tím tam ale liberálové a demokraté nejsoua hned tak tam nebudou. Budou to mít ta-ké velmi těžké i se svým financováním.

Vposledních osmi letech jsme také častoviděli záběry Putina v doprovodu pravo-slavných kněží, nebo prezidenta stojícíhov pravoslavném chrámu před ikonou. Pokou-šel se tím dát svému režimu nějakou novouideovou základnu?

To nezačal Putin. S tím přišel už Jel-cin, který spolu s moskevským starostouJurijem Lužkovem nechal obnovit mos-kevský chrám Krista Spasitele jako sym-

Politická opozice,která se formovalana bázi politickýchstran s určitýmprogramem, sebohužel nedostala doparlamentu a bylapostupně zahnána dopozice disentu.

MP05_08:MP01_08 16.5.2008 15:09 Page 17

tickou aktivitu nikoli snad přímo vůčiRusku, ale zejména vůči našim spojen-cům v institucích, jichž jsme členy. Do-mnívám se také, že výroky našeho mi-nistra zahraničí Karla Schwarzenbergav té věci naši pozici vůči Rusku definujídosti přesně. Václav Havel mnohokrát,ještě jako prezident, vyjádřil ve svých vy-stoupeních na summitech NATO náš po-stoj vůči Rusku takto: Abychom mohliRusko považovat za partnera, musí i Rus-ko samo nabídnout partnerskou tvář. Za-tím ji nenabízí. Naopak, nabízí výhrůžky,nejrůznější arogantní požadavky a občasi činy, které se nás dotýkají buď přímo,nebo nepřímo. Mám na mysli určitý druhvydírání prostřednictvím manipulacís dodávkami energetických surovin. Tře-ba úvahu o zrušení ropovodu Družba, ob-cházení Polska a Ukrajiny plynovodemv Baltu apod. Přímo se nás to sice nedo-týká, ale můžeme v tom spatřovat mož-nost, že to bude použito i vůči nám, po-kud se to Rusku hodí. O výhrůžkách ra-ketovými údery jsem se již zmínil. To jenepřípustné a je naším úkolem o té ne-přípustnosti ruského vyhrožování pře-svědčit naše spojence.

Naše zahraniční politika směřuje k to-mu, abychom získali od Ruska záruky,a aby i Rusko se chovalo partnersky.K partnerskému postoji patří i to, že násRusko, jako člena NATO, ve svých obran-ných dokumentech přestane nazývat ne-přítelem. Jaké může být partnerství s ně-kým, kdo ve vás vidí nepřítele? Takže nášpostup vůči Rusku by se měl obejít bezagresivity, ale s většími požadavky na to,aby s námi už konečně přestali jednat ja-ko s někým, kd