Míra výskytu vybraných rizikových aktivit, míra ... · knize Dětství a společnost (2002, 239): „Mysl adolescenta je v podstatě myslí ve stavu moratoria, psychosociálního

Strana | 1 ©PhDr. Martin Dolejš, Ph.D.

Míra výskytu vybraných rizikových aktivit, míra impulzivity a hraní digitální her u dívek a

chlapců druhého stupně základního vzdělávání v Moravskoslezském kraji

Závěrečná zpráva

Olomouc 2019


Zadavatel studie: Krajský úřad – Moravskoslezský kraj

Realizátor:

PhDr. Martin Dolejš, Ph.D.

Výzkumný tým: PhDr. Martin Dolejš, Ph.D.

Garant výzkumu: Mgr. Andrea Matějková

Počet stran: 56

Bibliografická citace: Dolejš, M., Matějková, A. (2019). Míra výskytu vybraných rizikových aktivit,

impulzivity a hraní digitálních her u dívek a chlapců druhého stupně základního vzdělávaní v Moravskoslezském kraji. Dolejš: Olomouc.


Obsah 1. Úvod…………………………………………………………………………………………………….. 4

2. Adolescence…………………………………………………………………………………………. 5

3. Rizikové chování…………………………………………………………………………………… 8

4. Impulzivita……………………………………………………………………………………………. 11

5. Hraní digitálních her…………………………………………………………………………….. 13

6. Limity výzkumů a výsledků při výzkumech s lidmi………………………………… 16

7. Metodologie výzkumného projektu……………………………………………………… 18

7.1. Výzkumný cíl………………………………………………………………………………………… 18

7.2. Využité psychodiagnostické nástroje……………………………………………………. 18

7.3. Výzkumný soubor…………………………………………………………………………………. 25

7.4. Etika výzkumu………………………………………………………………………………………. 26

8. Výsledky výzkumného projektu……………………………………………………………. 27

8.1. Výsledky v dotazníku Výskyt rizikového chování u adolescentů (VRCHA) 27

8.1.1. Základní školy……………………………………………………………………………………….. 27

8.1.2. Víceletá gymnázia…………………………………………………………………………………. 31

8.1.3. Celá sledovaná skupina………………………………………………………………………… 35

8.2. Výsledky ve Škále impulzivity Dolejš a Skopal……………………………………….. 37

8.2.1. Základní školy……………………………………………………………………………………….. 37


8.3. Výsledky v Dotazníku hraní digitálních her……………………………………………. 41

8.3.1. Základní školy……………………………………………………………………………………….. 41


9. Využití výsledků v praxi…………………………………………………………………………. 48

10. Závěr…………………………………………………………………………………………………….. 51

Literatura………………………………………………………………………………………………. 52


1) Úvod

Období adolescence je obdobím, kdy jedinec má snahu vytvořit si svou identitu ve společnosti dalších lidí. Jeho cílem je na začátku adolescence si vybudovat určité postavení ve vrstevnické skupině, a k tomu využívá bud adekvátní způsoby jednání nebo způsoby, které jsou rizikové. Výskyt protektivních či rizikových činností, je do určité míry ovlivněno osobnostním nastavením adolescenta, sociálními možnostmi, ale i jeho konstitucí. Některé osobnostní rysy, jako je impulzivita, agresivita jsou vždy komponentou rizikového chování. Toto chování je charakterizováno jako jednání, které není realizováno po důkladné rozvaze, adolescent nepracuje s možnostmi dopadu jeho jednání a chování. Vyskytuje se v něm přímá či nepřímá agrese vůči ostatním, ale někdy i vůči adolescentovi samo sobě. Rizikové aktivity jsou běžnou součástí lidského života a jeho ontogeneze. Výskyt a typ těchto rizikových aktivit je důležité poznat, protože znalost umožnuje efektivněji cílit preventivní programy, tedy realizovat prevenci založenou na důkazech. Při znalosti aktuálního stavu je možné vyvozovat závěry o vývoji jednotlivých rizikových aktivit a reagovat na změny, které se ve vývoji objevují, například vznik nových rizikových aktivit (nové technologie, internet) v posledních 10letech.


2) Adolescence

Období adolescence je nejvíce dynamické ze všech vývojových etap člověka. Jedná se o část lidského života, při kterém lze pozorovat výrazně změny ve čtyřech základních oblastech – biologické, psychologické, sociální a spirituální. Podle Americké psychiatrické asociace se jedná o „období lidského vývoje, které začíná pubertou (ve věku 10–12 let) a končí s psychologickou vyspělostí (přibližně v 19. roce), avšak přesné věkové rozpětí závisí na jedinci. Během tohoto období se v rozdílném tempu dějí hlavně změny v sexuálních znacích, tělesné konstrukci, sexuálních zájmech, sociálních rolích, změny intelektuálního vývoje a sebepojetí“ (VandenBos, 2007, 21–22). Někteří čeští psychologové využívají trochu odlišné dělení, kdy operují s fází pubescence, kam spadají jedinci ve věku 11 až 15 let a fází adolescence, určenou pro 16 až 20 let (Langmeier, & Krejčířová, 2006). Tito autoři také ještě rozdělují pubescenci na prepubertu (11-13let) a pubertu (13-15let).

Někteří autoři rozdělují adolescenci na dvě základní etapy, včasnou a střední adolescenci (Dolejš, & Orel, 2016, 2017). Toto rozdělení primárně vychází ze vzdělávacích stupňů. Ranná adolescence, která je charakterizována docházkou jedince na druhý stupeň základní školy. Patří sem žáci a žákyně ve věku 11-15 let, kteří, dle Eriksona (2002), řeší svou identitu. Dochází k postupnému osamostatňování a adolescentovo vzhlížení k autoritám přechází na členy vrstevnických skupin. Je to období plné změn, které probíhají na různých úrovních. Dospívání je charakterizováno nejen pohlavním zráním, ale i výraznými změnami ve vývoji osobnosti, dále také postupným začleňováním jedince do společnosti, které může přinášet určité potíže především v rodinné i školní výchově (Čáp & Mareš, 2001). Hlavním úkolem tohoto období je naučit se zvládat biologické a psychické změny a jejich dopad na chování, nálady a sociální vztahy (Zarrett & Eccles, 2006). Jedinec si v období adolescence vytváří vlastní identitu, to znamená, že se zajímá o to, jak na něj pohlíží vrstevníci či dospělí a srovnává to s tím, jak se sám cítí. „Ve svém hledání nového pocitu kontinuity a neměnnosti musí adolescenti znovu vybojovat mnohé z bitev předchozích let, i když kvůli tomu musí do rolí svých protivníků obsazovat lidi, kteří jsou plni dobré vůle; a jsou vždy připraveni postavit na piedestal trvalé idoly a ideály coby ochránce konečné identity“ (Erikson, 2002, 237). Kamarádství a přátelství poskytují bezprostřednost a neformální kontakt, což mladému člověku snadněji objasňuje jeho kladné a záporné stránky, postoje, hodnoty, morálku a další aspekty vlastní osoby (Dolejš et al., 2014). V tomto období může adolescent začít využívat nevhodné způsoby řešení výzev, překážek a problémů. Jedná se také o etapu, ve které adolescenti začínají realizovat rizikové aktivity a experimentovat se zakázanými látkami. Chce se například podobat svým idolům nebo chce prostřednictvím rizikových aktivit získat ohlas svých vrstevníků. Nebo to může být snaha o revoltu vůči dospělým a společnosti.

Druhou etapu označujeme jako pozdní adolescenci. Spadají sem jedinci ve věku 15-20let, kteří docházejí (měli by docházet) na střední školy či odborná učiliště. V tomto období řeší adolescent svou intimitu, hledá si partnera, více se osamostatňuje a postupně se připravuje na dospělost (Erikson, 2002). I v tomto období jsou rizikové aktivity běžnou součástí adolescentova života. Na konci této vývojové etapy dochází k rozdělení adolescentů na ty, kteří postupně přestanou experimentovat, být rizikovými a na ty, kteří zůstávají u realizace rizikových aktivit, u některých to dokonce přechází ve společensky nevhodné formy či společensky nevhodný výskyt.


Adolescent se dostává do střetu dvou identit. Dětské, kterou začíná odmítat z důvodu neatraktivnosti a identity dospělé, kterou má za úkol přijmout. Poutavě o tom píše Erikson v knize Dětství a společnost (2002, 239): „Mysl adolescenta je v podstatě myslí ve stavu moratoria, psychosociálního stádia mezi dětstvím a dospělostí, mezi morálkou, jíž se dítě naučilo a etikou, kterou má rozvíjet jako dospělý“.

Macek (1999) uvádí ve své knize „Adolescence: psychologické a sociální charakteristiky dospívajících“ přehledný výčet vývojových úkolů adolescenta (10–20 rok života), přičemž vychází ze seznamu Havighursta (in Macek, 1999; in Langmeier & Krejčířová 1998):

a) přijetí vlastního těla, fyzických změn, včetně pohlavní zralosti a pohlavní role; b) schopnost aplikovat intelektový potenciál v běžné každodenní zkušenosti (kognitivní

komplexita, flexibilita a abstraktní myšlení); c) uplatnění emocionálního a kognitivního potenciálu ve vrstevnických vztazích; d) schopnost a dovednost vytvářet a udržovat vztahy s vrstevníky obojího pohlaví; e) nahrazení emocionální závislosti na rodičích vzájemným respektem a kooperací; f) získání představy o své budoucí profesi, o ekonomické nezávislosti a směřování k

určitým jistotám; g) získání zkušeností v erotickém vztahu, příprava na partnerský a rodinný život; h) ujasnění vlastních hodnot a vztahu ke světu; i) představa o vlastních prioritách a cílech; j) získání kompetencí pro sociálně zodpovědné chování (rozvoj intelektu, emocionality a

interpersonálních dovedností).

Tyto vývojové, růstové úkoly je nutné v preventivních programech zohledňovat a pracovat s nimi. Je potřeba poskytovat adolescentovi oporu při plnění těchto výzev.

Rodiče a rodina mají ve vývoji pubescenta (10–15 let) rozhodující vliv, který se ale postupně oslabuje. Dochází k odlišnému vnímání okolního světa, což může mít za následek mezigenerační konflikty. Odborníci se domnívají, že tyto konflikty jsou důležité při přechodu z jednostranné citové, existenční, sociální závislosti ke stále se rozvíjející partnerské struktuře vztahů (Grotevand & Cooper, 1985). Podle Vágnerové (1997, 275) se „pocit jistoty a bezpečí, který vazba na rodinu poskytovala, transformuje do symbolické roviny a funguje stejně účelně, i když už pouze ve vědomí jedince“. Rodiče zažívají ambivalentní pocity, na jedné straně racionálně přijímají vyvíjející se identitu pubescenta, na druhé straně se objevuje iracionální strach z „prázdného hnízda“. Mladiství potřebují dostatek volnosti pro své vlastní rozhodování, což vyžaduje ze strany rodičů také značnou míru trpělivosti a tolerance (Čáp & Mareš, 2001). Autoritu rodičů oslabuje například i to, snaží-li se zasahovat do záležitostí, ve kterých jejich místo zastoupil přirozený vliv kamarádů (Matějček, 1986).

Závěr této kapitoly věnujeme protektivním a rizikovým faktorům, které jsou v období adolescence aktuální (Jessor, Turbin, Costa et al., 2003). Dostupné odborné publikace jsou většinou věnovány rizikovým faktorům, méně už protektivním faktorům, které mají preventivní vliv na výskyt rizikových aktivit u adolescentů. Začneme ale u rizikových faktorů, jsou to proměnné, které zvyšují pravděpodobnost výskytu nějaké formy rizikového chování u adolescenta (například zneužívání návykových látek). První skupinou těchto faktorů je rizikové chování, které adolescent pozoruje u svých rodičů, vrstevníků a kamarádů (Orosová & Salonna, 2003). Další skupinou jsou příležitosti k tomuto rizikovému chování, například existence pouličních gangů v místě bydliště adolescenta. V neposlední řadě se jedná o proměnné vycházející z osobnosti a osobnostního nastavení adolescenta (impulzivita, agresivita, negativní


orientace na školu, nízká sebeúcta atd.) (Conrod, Stewart, Comeau, & Maclean, 2006; Dolejš et al., 2014; Suchá et al., 2018; Vavrysová, 2018). Na tom druhém, opačném konci stojí faktory protektivní, které snižují realizaci rizikových aktivity adolescenty, respektive snižují četnost jejich výskytu. Základním preventivním faktorem je funkční rodina jak po stránce rodičovského stylu výchovy, tak po stránce pozitivních rodičovských modelů (Sobotková, 2009). Doporučuje se demokratických styl rodičovské výchovy, oproti liberálnímu či autoritativnímu stylu, které podporují rizikovost u adolescentů. Rodina naplňuje prevenci skrze modely chování (prezentace slušného chování rodiči) a sociální oporu (sociální bezpečí a podpora). Stejně jako u rizikových faktorů je jedním z protektivních faktorů osobnost jedince. Ti, kdo věří ve své schopnosti, mají před sebou reálné cíle a chovají se asertivně, využívají účinné strategie při odmítání lákadel rizikového chování (Jessor, Turbin, Costa et al., 2003; Dolejš et al., 2014). Dolejš, Zemanová a Vavrysová (2018) zjistili, že na jedinci s vnitřním místem kontroly, realizují méně rizikových aktivit než jedinci, kteří věří, že jejich život ovládají jiný lidé a náhoda (internalisté).


3) Rizikové chování

V odborné literatuře se setkáváme s několika vzájemně propojenými pojmy. Ty vymezují takové formy chování adolescentů, které nejsou společností nebo kulturou, v níž jedinec žije, akceptovány a často bývají i zakázány a trestány. V tomto textu se bude pracovat s pojmem rizikové chování, které je charakterizováno různými formami rizikových aktivit. Miovský a Zapletalová (2006; www.adiktologie, 2010, nestránkováno) píšou, že: „vzorce rizikového chování přitom považujeme za soubor fenoménů, jejichž existenci a důsledky je možné podrobit vědeckému zkoumání a které lze ovlivňovat preventivními a léčebnými intervencemi. Nejčastěji do konceptu rizikového chování řadíme: šikanu a násilí ve školách, vč. dalších forem extrémně agresivního jednání, dále záškoláctví, užívání návykových látek, nelátkové závislosti (gambling, problémy spojené s nezvládnutým využíváním PC atd.), užívání anabolik a steroidů, obecně kriminální jednání, sexuálně rizikové chování, vandalismus, xenofobii, rasismus, intoleranci a antisemitismus, komerční zneužívání dětí, týraní a zneužívání dětí atd.“ Rizikové chování v sobě skrývá možné negativní důsledky pro jedince, který je vyvažuje vnímanými zisky z tohoto chování. Širůčková (2009, 7) k tomuto uvádí, že „rizikové chování je pojem odkazující ke komplexní kategorii ustanovené v sociálních a medicínských vědních oborech ke klasifikaci takových aktivit, které přímo nebo nepřímo potenciálně vyúsťují v psychosociální nebo zdravotní poškození aktéra, jiných osob, majetku nebo prostředí v širším smyslu“. Dolejš (2010, 20) uvádí, že „rizikové chování může obsahovat jak vykřikování během vyučovací hodiny (problémové chování), tak i krádeže a šikanu (delikventní chování), lhaní, podvádění (disociální chování), vandalismus (asociální chování) nebo fyzické ubližování (antisociální chování)“.

Teoretické přístupy zaměřené na příčiny rizikového chování často kladou důraz na jednu skupinu proměnných – biologických, psychických, sociálních, spirituálních. Ale jak správně poznamenávají Hamanová a Hellerová (2000, 385), „každý jev rizikového/problémového (a zvláště už rozvinutého) chování samozřejmě je třeba samostatně studovat do hloubky a přistupovat k němu v tomto smyslu specificky a ,specializovaně‘, současně se ukazuje i nutnost celostního přístupu k této problematice jako celku“.

Rizikové chování je jevem složitým, komplexním a vyvíjejícím se. Při studiu této problematiky musíme mít na paměti, že různé formy rizikového chování jsou vždy výsledkem interakce různých proměnných:

a) biologických (genetické, vrozené, dědičné atd.); b) psychologických (temperament, charakter, kognice, osobnostní rysy, atd.); c) sociálních (společnost, rodina, vrstevníci atd.); d) duchovních (např. ztráta smyslu života) (Jessor a kol., 1991).

Rizikový styl chování u dospívajících má často původ v problémech, které jedinec řeší. Užíváním návykových látek, agresivním chováním či jinými formami rizikového chování se dospívající mnohdy snaží (nevědomě) řešit tyto aktuální problémy, kterými mohou být nedostatečné sebevědomí, neúspěchy ve škole, apod. (Machová et al., 2009). Různé projevy rizikového chování tak mohou zastírat socializační deficity a sociální handicapy, resp. obtíže a starosti, které jsou každodenní součástí života dospívajícího, a které může společnost chápat jako ignorování a porušování společenských norem (Klíma, 2004). Porozumění rizikovým faktorům a procesům je velmi důležité z hlediska identifikace „rizikové mládeže“, která


nejčastěji potřebuje včasné intervence (Dolejš & Orel, 2017). Nesmíme však zapomínat na význam protektivních faktorů a procesů resilience, které mohou být vhodnými nástroji intervencí u těch, kteří to nejvíce potřebují (Machová et al., 2009). Abychom mohli důsledkům rizikového chování účinně předcházet či je zmírňovat, je důležité pochopit psychologické mechanismy, které jsou základem pro vztah mezi osobností a rizikovým chováním (Maslowsky, Buvinger, Keating, Steinberg, & Cauffman, 2011).

Lze naleznout mnoho klasifikací rizikových aktivit. Nejčastěji se u autorů objevují „základní“ formy (abúzus legálních, nelegálních drog; šikana; kriminalita atd.) (Miovský, Skácelová et al., 2010; MŠMT ČR, 2010; Vykopalová, 2001; Čerešník & Gatail, 2014; Vavrysová, 2018). Někteří autoři zařazují do svých prací také „okrajové formy“ (extrémní, adrenalinové sporty, graffiti, závislost na politickém extremismu) (Urban & Dubský, 2008; MŠMT ČR, 2010). Kann et al. (2014, resp. YRBSS (The Youth Risk Behavior Surveillance System) vnímá jako hlavní formy rizikového chování těchto šest kategorií: chování, které přispívá k neúmyslným zraněním a násilí; užívání tabákových výrobků; užívání alkoholu a dalších návykových látek; sexuální chování, které vede k nechtěnému těhotenství a sexuálně přenosným chorobám (včetně HIV); nezdravé dietní chování; fyzickou neaktivitu. Dolejš (2010) rozděluje fenomén rizikového chování do následujících skupin: (zne)užívání legálních a nelegálních látek; kriminalita; šikana, hostilita a agresivní chování; rizikové sexuální aktivity; školní problémy a přestupky; extremistické, hazardní a sektářské aktivity; ostatní formy rizikového chování. Miovský a kol. (2010) naopak definuje tyto skupiny: záškoláctví; šikana a extrémní projevy agrese; rizikové sporty a rizikové chování v dopravě; rasismus a xenofobie; negativní působení sekt; sexuální rizikové chování; prevence adiktologie – užívání; spektrum poruch příjmu potravy a problémy spojené se syndromem týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte.

V České republice probíhá řadu let opakované měření rizikového chování v rámci několika výzkumných studií. První celorepublikovou studií je ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách). Jedná se o výzkumné šetření zaměřené na studenty, kteří během sběru dat dosáhli 16 let. Tato studie je opakovaná ve čtyřletých cyklech, poslední proběhla v roce 2016, přičemž realizátoři tohoto projektu chtěli validizovat data z roku 2015. Do každého šetření je zapojeno několik tisíc adolescentů z desítek škol. Studie se tematicky zaměřuje na rizikové chování a cílem je podat přehled o rozsahu užívání legálních a nelegálních drog mezi českou mládeží. Bylo zjištěno, že 27,4 % 16letých kouřilo v posledních 30 dnech tabákové výrobky, 32,0 % studentů vyzkoušelo v životě konopné látky a během posledního roku užilo tuto látku 24,4 %. Nadměrnou dávku alkoholu alespoň jednou týdně potvrdilo 12,5 % 16letých adolescentů. Dlouhodobé sledování některých rizikových aktivit vedlo ke zjištění, že dochází k výrazným změnám, přičemž klesá prevalence kouření tabáku a užívání alkoholu (Drogy-info, 2017a), ale i tak „v evropském kontextu jsou zkušenosti českých 16letých nadprůměrné, zejména se to týká celoživotních zkušeností s užitím legálních a nelegálních drog. Na předních místech jsou čeští adolescenti ve výskytu kouření cigaret a konzumace alkoholu v posledních 30 dnech a ve zkušenostech s legálními látkami ve věku do 13 let. V oblasti nelegálních drog mají16letí adolescenti nejvyšší výskyt užití konopných látek v životě i v posledních 12 měsících. Zkušenosti s užitím jiných než konopných drog jsou u českých studentů srovnatelné s průměrem evropských zemí“ (Drogy-info, 2017b, 2).

Další studií, která probíhá opakovaně na území České republiky, je HBSC (Health Behaviour in School-aged Children). Poslední šetření proběhlo v roce 2018, ale z tohoto výzkumu ještě nejsou oficiální výstupy, proto jsou prezentovány výsledky ze šetření, které proběhlo v roce 2014. Výzkumný tým využívá výpovědi 11, 13 a 15letých dívek a chlapců.

http://www.drogy-info/

http://www.drogy-info/


Studie se zaměřuje na více tematických okruhů: a) indikátory zdraví, b) rizikové chování, c) stravovací zvyklosti, d) vrstevníci, e) škola a školní prostředí, f) rodina a g) volnočasové aktivity. Dvakrát a vícekrát se opilo 29 % 15letých dívek a 32 % chlapců. U 11letých je to u obou pohlaví 1 až 2 %. Jedna pětina 15letých chlapců uvádí, že alespoň jednou týdně konzumují alkohol a stejnou zkušenost má 14 % dívek. U 13letých je kombinace tabáku na úrovni 4 % (pro obě pohlaví) u 15letých už dominuje tato aktivita u dívek (16 %) oproti chlapcům (11%). Ve sledované skupině žáků a žákyň, má zkušenost s pohlavním stykem 23 % chlapců a 24 % dívek (nejvyšší podíl mají 15letí). Obětí šikany se stává cca 4-7 % českých žáků (HBSC, 2016).

Výzkumný tým okolo Dolejše (2015, 2016, 2017, 2018) realizoval několik celorepublikových studií, které se zaměřovaly na osobnostní rysy, ale také na rizikové aktivity u českých adolescentů, přičemž využívali dotazník Výskyt rizikového chování u adolescentů (VRCHA). Autoři poukazují, že míra realizace rizikových aktivit věkem roste, viz graf 1, přičemž každá riziková aktivita má trochu odlišný vývoj, například významný nárůst záškoláctví u gymnazistů je mezi 15 až 16 rokem věku (z 11 na 30 %), u užití marihuany lze tento výrazný nárůst pozorovat mezi 13 a 14 rokem života (ze 4 % na 15 %). Dále bylo zjištěno, že adolescenti nízkoprahových center pro mládež (NZDM) jsou v některých aktivitách několikanásobně rizikovější. Mezi 11-15letými žáky základních škol a víceletých gymnázií je 5,55 % těch, kteří mají zkušenost s pohlavním stykem, u adolescentů stejného věku z NZDM je to 27,34 % (Zemanová, Dolejš, 2015) a u klientů dětských domovů se školou a výchovných ústavu je to 75,00 % (Vavrysová, 2018).

Graf 1: Vývoj rizikového chování u českých gymnazistů

Poznámka: Adolescenti z gymnázií - Suchá, Dolejš a kol. (nepublikovaná data) – standardizační studie na populaci českých gymnazistů a gymnazistek ve věku 11-19let; Adolescenti ze základních škol a středních škol - Suchá, Dolejš a kol. (nepublikovaná data) – standardizační studie na populaci českých adolescentů ve věku 11–19let (nepublikovaná).

0,00

1,00

2,00

3,00

4,00

5,00

6,00

7,00

11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let 18 let 19 let

Adolescenti ze základních škol a středních škol

Adolescenti z gymnázií


4) Impulzivita

Každý adolescent je vybaven určitou mírou impulzivity. Webster a Jackson (1997) píšou, že impulzivita má v populaci normální rozdělení (stejně jako inteligence) a tedy nelze říci, že někteří lidé mají impulzivitu a jiní ne. Odborníci vnímají impulzivitu jako osobnostní konstrukt, který se projevuje v jednání a chování adolescenta. Americká psychologická společnost (2007) definuje impulzivitu jako relativně stálý osobnostní rys, který můžeme chápat jako druh nerozvážného, reflexního, rizikového chování a jednání. Eysenck a Eysencková (1985) vnímají impulzivitu jako součást tendencí k vyhledávání dobrodružství, troufalostí, riskování, vyhledávání vzrušení, dokonce i jako specifickou komponentu psychoticismu. Brunelle a kol. (2009) uvádějí, že se jedná o tendenci odpovědět co nejrychleji na podněty spojené s odměnou, bez dostatku času na přemýšlení o dlouhodobých následcích.

Impulzivita má podle Eysencka silné biologické kořeny. Mezi ně patří snížená úroveň serotoninu, specifické vzorce aktivity v nefrontálním kortexu, a navíc se zdá být dědičná (in Vazire & Funder, 2006). Mustanski a kol. (in Brunelle a kol., 2009) uvádějí, že z neurobiologického hlediska impulzivita v sobě zahrnuje seberegulační deficit a nedostatek schopnosti rozmyšlení s ohledem na sociální normy. To souvisí například i se zjištěným vztahem mezi impulzivitou a riskantním sexuálním chováním a dalším antisociálním chováním (Finn a kolektiv, 2000; Krueger a kolektiv, 2002; Skopal, Dolejš & Suchá, 2014). Součástí impulzivity je naléhavost a zbrklost (Woicik at el., 2009). Jedná se o vlastnost, kdy adolescent jedná zbrkle, okamžitě, bez kritického zhodnocení situace (Nešpor & Csémy, 2013, Csémy & Nešpor 2013a), předčasně, nepřiměřeně riskantně, bez ohledu na vhodnost dané situace, což na ni má, zpravidla špatný dopad (Evenden, 1999). Výzkumy dokazují, že impulzivita může být diferencována od ostatních souvisejících osobnostních faktorů, jakými jsou: citlivost vůči odměně, odvážnost vedoucí k riskantním činům či touha po vzrušujících zážitcích (Conrod, Pihl a kol., 2000). Těsné vztahy byly nalezeny mezi impulzivitou a zneužíváním alkoholu a nealkoholických drog, návykovým chováním vůči internetu a násilným chováním (Fernie a kol., 2013; Wu a kol., 2013; Dolejš a kol., 2014; Theobald & Farrington, 2012).

Webster a Jackson (1997) popisují 20 typických charakteristik, které se pojí s impulzivními lidmi. Patří mezi ně například špatné fungování mezilidských vztahů, manipulování, bezprostřední uspokojení, neznámé důvody jednání, nedostatek plánování, beznadějnost, sebedestruktivnost, odmítání norem aj. Zmínění autoři dávají s impulzivitou do vztahu také vztek, hostilitu, agresivitu k rodině, kamarádům a ostatním. Přidáváme k tomu doporučení, že s těmito charakteristikami se má v rámci růstových, preventivních programů pracovat.

Impulzivní jednání je považováno za ego-syntonní. Nepředchází mu vědomá představa cíle, zároveň ale při něm nedochází k poruše vědomí, takže si jedinec svoji aktivitu pamatuje. Impulz není podroben rozhodování (Hosák, Hrdlička, Libiger et al., 2015). Toto jednání bývá založené na pudovém podkladu, kdy po počátečním impulzu nastává okamžitá, prudká a dynamická akce, které nepředchází ujasnění motivace, priorit či důsledků (Orel et al., 2012). Coleman (2015) toto jednání definuje jako reakci na okamžitý podnět, která je uskutečněna bez rozmyslu, plánování a bez zvažování důsledků a zároveň je toto jednání doprovázeno pocitem naléhavosti.

Impulzivita u žáků ve školním prostředí může být patrná například při zadávání úkolů od pedagogů, kdy u impulzivního žáka je omezena schopnost počkat na pokyn nebo na vyvolání.


Běžným projevem impulzivních jedinců je vykřikování, komentování výkladu pedagoga či glosování odpovědí ostatních spolužáků. Výuka může být těmito projevy znatelně narušena, a tak je právě impulzivní chování trestáno a většinou je pokládáno za nevychovanost či opovážlivost (Martínek, 2015).

Mírnění impulzivity zlepšuje výsledky prevence a léčby řady onemocnění a je důležitou součástí prevence sebevražedného jednání u dospívajících i u jiných preventivních programů (Nešpor & Csémy, 2013). Při práci s impulzivními jedinci se osvědčily zejména behaviorální, kognitivně-behaviorální a nácvikové postupy atd. Nešpor (2013) rozdělil intervenční postupy u jednotlivých typů impulzivity takto: a) impulzivita týkající se pozornosti – u adolescentů se doporučuje nácvik pozornosti, uvědomit si svůj okamžitý stav, dbát na vyvážený životní styl (pozornost se oslabuje při únavě, hladu, žízni, nevyspání, nudě atd.), odvádět nebo rozšiřovat pozornost, soustředit se na podstatné, naučit se zvládat emoce; b) impulzivita týkající se motoriky – doporučuje se vyhýbat se prostředí nebo okolnostem, které spouštějí impulzivní chování a u dospívajících je důležitý přiměřený dohled ze strany rodičů; c) nedostatečné plánování – naučit adolescenty, aby vždy měli dostatek času na rozhodování, aby zkoumali různé alternativy a jejich následky.


5) Hraní digitálních her

Hry jsou staré jako lidstvo samo, objevují se v různých podobách v různých kulturách. Hraní her je jednou ze základních aktivit člověka, hrají si malé děti, adolescenti, dospělí, ale i senioři. Hra ovlivňuje socializaci, přináší radost, slouží k naplňování senzorické stimulace, rozšiřování dovedností a vědomostí. Poskytuje pocity radosti, naplňuje potřeby jistoty, konformity a sebeprosazování. Svět her se s vývojem technologií výrazně proměnil a nabyl nové podoby. V současnosti se ukazuje, že hraní digitálních her se stává pro děti a dospívající jednou z nejoblíbenějších volnočasových aktivit.

Digitální hry jsou takové hry, které lze hrát prostřednictvím různých zobrazovacích zařízení, mezi něž patří např. počítač, mobilní telefon, tablet, herní konzole a další.

Digitální hry se mohou dělit podle různých kritérií. Existují hry pro jednoho hráče (singleplayer) nebo pro více hráčů (multiplayer). Některé hry nabízejí obě možnosti. Některé hry lze hrát v off-line režimu, jiné je naopak možné hrát jen při připojení na internet (online). Digitální hry se také dělí dle platebního modelu na premium, freeware, freemium a shareware. V herním světě existuje mnoho herních žánrů: adventury, hry s otevřeným světem, karetní online hry, massively multiplayer online role-playing game, multiplayer online battle arena, puzzle, role-playing game, sandbox hry, simulátory, sportovní hry, strategické hry, střílečky, survival, webové hry, závodní hry.

Základní benefity, které mohou hry adolescentům přinášet, jsou tyto: a) zábavu a radost, b) uvolnění a odpočinek, c) lepší svět – svět bez starostí včetně možnosti jej kdykoli opustit, d) prostor pro realizaci svých přání a potřeb, e) zažití pocitu uplatnění, úspěchu, přijetí, f) dosahování úspěchu v daleko kratším čase, než je tomu v reálném životě, g) zapomenutí na každodenní starosti, h) vystoupení z každodennosti, zažití něčeho odlišného, i) sociální interakci (kontakt s přáteli, s ostatními uživateli), j) navazování nových vztahů, k) realizaci činností všeho druhu, tedy i těch, které by byly v reálném světě sociálně nežádoucí či netradiční, sociální status (populární téma v rozhovorech některých dospívajících, zejm. chlapců, znalost této oblasti může napomáhat začlenění se do referenční skupiny), přispění k utváření identity – maskování vlastních slabých stránek a přivlastňování si vlastností, které jedinec v reálném světě nemá a přál by si je mít.

Hraní digitálních her a trávení času touto aktivitou ovlivňují tři základní skupiny

rizikových faktorů. Mezi rizikové faktory na straně osobnosti patří: a) impulzivita, b) nízká spokojenost se životem, c) depresivita, d) predispozice k užívání návykových látek, e) mužské pohlaví, f) nízké sebevědomí, g) nefunkční copingové strategie, g) negativní pocity, h) strach a stres, i) a další. Faktory z prostředí, které podporují problémové a závislostní chování jsou: a) nedostatek času a zájmu ze strany rodičů a sociálního okolí, b) nedostatečné množství času, který rodina tráví společně, c) vrstevnický tlak, d) benevolentní přístup společnosti k hraní digitálních her, e) nedostatek jiných volnočasových aktivit, f) konflikty v rodině, g) nuda a velké množství nevyužitého času, h) a další. Rizikovým faktorem může být i samotný herní svět, například a) levné herní zařízení, hry a připojení na internet, b) rychlý hrací sled, c) nekonečnost hry, d) přílišná identifikace s postavou, e) barevné, zvukové a světelné efekty, f) snadná dostupnost herního světa, g) a další.


Existují ale i protektivní faktory, které snižují nadměrné zabývání se hraním digitálních her. Na straně osobnosti člověka to jsou: a) vyšší sebehodnocení, b) schopnost řešit problémy, c) zdravé vnímání vlastního těla, c) přesvědčení o vlastních schopnostech a zdatnosti, d) sebereflexe, e) optimistické a pozitivní životní nastavení/pozitivní vnímání života a budoucnosti, f) vnímání vlastních pocitů a schopnost jim porozumět, g) vztahové dovednosti, h) frustrační tolerance, i) pozitivní zvládací strategie (copingové), j) vyrovnávání se se stresem, k) kritické myšlení, l) a další. V sociálním prostředí se jedná hlavně o tyto faktory: a) zájem rodičů/rodičovský monitoring, b) stabilní rodinné zázemí, c) soudržnost, stabilita a konstruktivní komunikace v rodině, d) přijetí, podpora a úcta ve vzdělávacím a pracovním prostředí, e) vnímání perspektiv v budoucnosti, f) stabilní a spolehlivé blízké osoby, g) pozitivní životní okolnosti, h) nepřítomnost závislosti u rodičů, i) společné volnočasové aktivity, j) a další. I samotné digitální hry mohou, v některých případech, mít i pozitivní dopad, a to pokud a) má hra ohraničený děj (začátek a konec – „konečnost hry”), b) rozvíjí pozornost, logické uvažování a usuzování, c) rozvíjí prostorovou orientaci a jemnou motoriku, d) a další.

Uživatelé digitálních her můžeme rozdělit do tří skupin, které se od sebe odlišují dle

závažnosti hraní. První skupinu tvoří „bezproblémoví hráči“, které můžeme charakterizovat následovně:

a) hraní jako jednu ze součástí volnočasových aktivit – hraní je vedle ostatních zájmů pouze jedním ze způsobu trávení volného času;

b) hraní je pro ně jako jeden z možných způsobů užívání si a objevování nových technologií (virtuální realita);

c) hraní za účelem rozptýlení se, zábavy; d) schopnost dělit čas mezi hraní a běžný život; hry nezasahují do společně tráveného času

s ostatními, tedy jedinec nepreferuje hry před jinými aktivitami s ostatními lidmi, rodinou, přáteli, spolužáky, kolegy (setkání s rodinou při jídle, živé setkávání s přáteli, pravidelný spánek, dovolená a prázdniny bez hraní, výlety bez hraní, plnění domácích úkolů);

e) získávání informací/vzdělávání se prostřednictvím her; jedinec hraje vzdělávací a naučné hry, a tím získává nové vědomosti;

f) motivací pro hraní je vyzkoušení něčeho nového; g) trénování kognitivních (poznávacích) schopností hraním například logických her, her na

postřeh, na rozvoj prostorové orientace.

Druhá skupina je tvořena jedinci, kteří vykazují rizikové (problémové) hraní. U nich lze pozorovat, že:

a) hraní je hlavní volnočasovou aktivitou; b) hraní za účelem uvolnění – jedinec užívá hraní jako hlavní zvládací strategii pro uvolnění

napětí; c) jedinec začíná přemýšlet nad tím, že by jeho hraní bylo dobré regulovat a že by si měl

nastavit hranice; d) hraní již narušuje některé složky života, ale běžné fungování a plnění nejdůležitějších

úkolů zůstává zachované; e) pravidelně užívání hraní k uvolnění se f) nadměrný čas trávený hraním; g) zvyšující se frekvence a čas trávený hraním;


h) vyhýbavé chování – když jedinec v běžném životě zažívá konflikty nebo nepříjemné pocity, uteče do světa her;

i) zanedbávání školy, práce, přátel (jedinec zanedbává například své školní povinnosti tak, že se nepřipravuje do školy nebo do školy vůbec nejde, aby mohl trávit čas hraním, tyto stavy mohou být umocněny v případě, kdy vyjde nová hra);

j) přenesení/upřednostňování přátelských vztahů do hráčského prostředí; k) jedinec je natolik pohlcen hraním, že nepociťuje bolest, únavu, hlad, žízeň či zapomene

na vyměšování (například hraje celý den v kuse bez toho, aby odešel na toaletu, najedl se, napil, tyto pocity si uvědomí až po několika hodinách, kdy skončí hru);

l) člověk upřednostňuje své virtuální přátelé a sdílí s nimi osobní a intimní věci; m) jedinec ignoruje své problémy, stres, komunikuje více online než off-line.

Třetí skupinu tvoří již jedinci, kteří vykazují závislost na hraní digitálních her. Tato závislost se projevuje:

a) ztrátou kontroly (jedinec chce přestat hrát, ale nemůže) – na začátku má hráč kontrolu, později ztrácí kontrolu nad intenzitou hraní a ztrácí schopnost ukončit hru;

b) neodolatelnou touhou hrát – hráč/hráčka má silné nutkání hrát, kterému nemůže odolat;

c) splýváním světa her a reálného života – adolescenti ve své fantazii neodlišují virtuální svět od běžného, své schopnosti od schopností postavy;

d) rozvojem tolerance (čím víc jedinec hraje, tím více potřebuje hrát, aby mu hraní přineslo potěšení, a tím se zvyšuje čas, který jedinec věnuje hraní) – potřebuje tedy více podnětů k dosažení stejného účinku/požitku z hraní;

e) abstinenčními příznaky – projevují se například neklidem, podrážděností, úzkostí, smutkem, špatnou náladou, rozladěností, vznětlivostí, popudlivostí, permanentním přemýšlením nad hrami či poruchami spánku; somatický stav (nevolnost, třes);

f) pokračováním v hraní i přes zjevně škodlivé následky – negativní následky hraní nabírají na intenzitě (významné/radikální zhoršení školního výkonu);

g) růstem napětí v rodině, přesto jedinec v hraní pokračuje se stejnou intenzitou; vzdání se studia, osobního života – hraní her je centrálním obsahem života a další oblasti života se hraní podřizují;

h) vyššími finančními výdaji za hraní a nedostatečné finanční příjmy; i) výskytem rizikového chování ve formě lhaní, podvádění, krádeže; j) vysokým počet hodin strávený hraním her.

Programy zaměřené na prevenci rizikového chování a hraní digitálních her řadíme do specifické prevence, která se dělí do tří úrovní (všeobecná, selektivní a indikovaná) v závislosti na tom, jaká je intenzita programu, jaké prostředky a nástroje program využívá, včetně zapojení cílové skupiny. Rozvíjet by se měly dovednosti spojené s užíváním digitálních her (např. identifikace maladaptivních myšlenek), ale také dovednosti podporující efektivní zvládání stresu a emocí, přičemž by se nemělo zapomínat na dovednosti spojené s denním režimem či rozvojem kompetencí spojených s interpersonálními situacemi. Hraní digitálních her je u velké části populace jednou z běžných forem trávení volného času, ale existují i hráči, u nichž se tato činnost vyvine do problémového chování či do závislosti. Těmto osobám je pak třeba poskytnout kvalitní, erudovanou a efektivní odbornou pomoc a léčbu. Jádro léčby spočívá především v psychoterapeutických intervencích v podobě individuální kognitivně-behaviorální, psychodynamické a rodinné terapie.


6) Limity výzkumů a výsledků při výzkumech s lidmi

Pří práci s výsledky je nutné znát celý kontext výzkumného projektu. Mít k dispozici základní statistické údaje, jakož i informace o metodologii výzkumného projektu. Všechny získané informace poskytují prostor vytvořit si obraz o spolehlivosti a přesnosti výsledků. Odborník i čtenář má při práci s výsledky akceptovat například velikost zkoumaného výzkumného souboru, nebo zda se jedná o kvantitativní studii (dotazníková šetření) nebo kvalitativní studii (interview, pozorování). Další informace, které jsou nezbytné pro práci s výsledky, jsou informace o použitých metodách, o průběhu realizace administrace testové baterie a o sběru primárních dát.

Při práci s výsledky by čtenář měl brát vždy na zřetel:

a) Čas, kdy byla administrována testová baterie. Výskyt rizikového chování je do určité míry ovlivněn dobou testování. Vyšší rizikovost bude naměřena v září, a to z důvodu předchozích prázdnin, během kterých adolescenti realizují častěji rizikové aktivity, někdy i se svolením svých rodičů. Následující měsíce, jsou vyplněny školními povinnostmi, a tedy rizikovost klesá. Vhodnější je tedy administraci realizovat nejdříve dva měsíce od zahájení školního roku.

b) Typ školy je důležitou proměnnou. Výzkumníci v rámci kvantitativních projektů, využívají častěji skupinovou administraci, realizovanou prostřednictvím školských zařízení. Vždy je nutné znát výsledky pro jednotlivé typy těchto zařízení (například gymnázium, základní škola, školy praktické atd.). Detailní znalost výskytu aktivit dává prostor zacílit přesně preventivní intervence.

c) Věk adolescentů je další významnou proměnnou. Prevalence jednotlivých rizikových aktivit má vždy jinou vývojovou křivku. Začátek výskytu je odlišný pro každou rizikovou aktivitu. Můžeme pozorovat výrazný nárůst zkušeností s deriváty konopí mezi 13. a 14. rokem života nebo nárůst výskytu záškoláctví u 16letých oproti 15letým (Dolejš a kol., 2015).

d) Lokalita, ve které je studie realizována. Nejvyšší výpovědní hodnotu mají celorepubliková šetření, při kterých jsou školy náhodně vybírány a do kterých je zapojeno více než 1 % respondentů. Tyto studie umožňují vytvořit obecnou charakteristiku daného fenoménu (rizikové aktivity, osobnostního rysu, postoje a další). Při analyzování dat je nutné brát v úvahu, z jaké lokality data pocházejí. Protože výsledky mohou být závislé na místě sběru. Jiné výsledky budou získány ve vyloučených lokalitách než například v satelitních čtvrtích. Je nutné si uvědomit, že i místo kde školní zařízení leží, má vliv na výsledky. Výzkumy obecně říkají, že výskyt rizikových aktivit je nižší u výběrových škol než u škol sídlištních.

e) Ochotu spolupracovat, a to jak respondentů, tak i dalších relevantních osob. Při práci s adolescenty je nutné navázat atmosféru, která bude založena na důvěře. Je nutné poskytnout dostatek informaci o tom, k čemu studie slouží, a jak s daty bude nakládáno. Respondent musí v projektu vnímat svou roli. Prostřednictvím zadávání testové baterie je vhodné respondenta motivovat k poskytování objektivních dat. Ochota ze strany spolupracujících institucí a vzájemná spolupráce je tak důležitá, a do určité míry ovlivňuje výsledky, které výzkumný projekt přináší.

f) Absence některých adolescentů při administraci dotazníků. Výzkumné projekty jsou vždy vázány na respondenty a absence některých skupin adolescentů může mít vliv na identifikovanou míru sledovaného jevu (rizikové aktivity, impulzivitu). Respondent se


neúčastní například z důvodu neobdržení souhlasu zákonných zástupců, nebo z důvodu nemoci, anebo také z důvodu záškoláctví.

Vlivů, které nějakým způsobem působí na výsledky, je celá řada. Výzkumníci získávají orientační hodnoty, které jsou často nižší v případě sledování rizikových aktivit, než je skutečnost, tedy přesná míra výskytu dané aktivity v populaci. Příkladem může být výzkum Dolejše a kolektivu (2014), kteří zjistili, že 3 % adolescentů ve věku 11-15let vykouří více než 5 cigaret denně a 4 % dotazovaných byla za posledních 30 dnů opilých. Při převedení procent na skutečný počet adolescentů zjišťujeme, že denních kuřáků máme 10 tis. a opilost zažilo 14 tis. adolescentů v České republice. Tyto výsledky, ale poukazují spíše na tu nejnižší zjistitelnou míru výskytu daného jevu. Reálný počet adolescentů, realizující tyto dvě aktivity bude vyšší, protože například ve výzkumu chyběli adolescenti bez souhlasu zákonných zástupců, adolescenti navštěvující jiný typ školy, než byla studie realizována, a také se nezapojili adolescenti, kteří byli za školou či adolescenti v ústavních zařízeních. Výsledky jsou také ovlivněny dalšími proměnnými, které zazněli v jednotlivých odrážkách výše. Pro odbornou veřejnost to znamená, že musí operovat s hodnotami, které jsou například i o 50 % vyšší, tedy pracovat s tím, že nemáme 10 tisíc denních kuřáků, ale že jich může být i 15 tisíc. Zemanová a Dolejš (2015) zjistili, že ve stejně staré populací dívek a chlapců, kteří dochází do nízkoprahových center pro mládež je 38 % těch, kteří vykouří 5 a více cigaret, v běžné populaci jsou to již zmíněná 3 %.


7) Metodologie výzkumného projektu

7.1 Výzkumný cíl

Výzkumný projekt je zaměřen na zmapování tří oblastí, kterými jsou: a) vybrané rizikové aktivity, b) impulzivita a c) hraní digitálních her. Cílem tohoto výzkumného projektu bylo získat validní a spolehlivé odhady prevalence vybraných rizikových aktivit. Zjistit míru impulzivity u žáků a žákyň a identifikovat ty, kteří jsou vysoce impulzivní. V neposlední řadě získat informace o hraní počítačových her sledovanými adolescenty. Získaná data mohou tvořit podklady pro realizaci primární prevence a provádění „evidence-based“ (na vědeckých důkazech založené) politiky předcházení rizikovému chování na regionální úrovni.

7.2 Využité psychodiagnostické nástroje

Adolescentům byla předložena testová baterie, která obsahovala tři psychodiagnostické nástroje, kterými byla „Škála impulzivity Dolejše a Skopala“ (SIDS), dotazník „Výskyt rizikového chování u adolescentů“ (VRCHA) a „Dotazník hraní digitálních her“ (DHDH). První dotazník SIDS poskytuje informace o míře výskytu impulzivity u jedince. Druhý dotazník VRCHA přináší informace o výskytu určitého rizikového chování u sledované populace adolescentů a určuje jejich míru rizikovosti. Třetí metoda DHDH zhodnocuje vztah adolescentů k hraní digitálních her a míru zabývání se touto aktivitou.

Škála impulzivity (SIDS) (M. Dolejš, O. Skopal): nástroj se zaměřuje na posouzení míry impulzivity u adolescentů. Jak již bylo napsáno, impulzivita je považována za jeden z prediktorů rizikové chování. Škála impulzivity obsahuje 24 otázek, pro ukázku jsou zde například tyto otázky: „Často něco řeknu dřív, než si to rozmyslím.“, „Vrhám se občas do něčeho jen tak, bez přemýšlení.“ nebo „Často nedokončím práci, kterou začnu.“. Adolescent vybírá jednu ze čtyř možností na likertově škále od souhlasu po nesouhlas. Dotazník obsahuje 19 nereverzních a 5 reverzních otázek, a tedy pro respondenta je obtížné odhadnout konstrukci dotazníku. Minimální počet bodů, které adolescent může získat je 24 a maximální 96. Administrace zabere přibližně 10 minut, a lze ji realizovat individuálně či skupinově. Metoda byla již využita v několika celonárodních studiích, například výzkumný tým Dolejše (2014) testoval metodu na 4 183 českých adolescentech, nebo tým Čerešníka (2014) na 1 706 slovenských adolescentech, anebo ve studii zaměřené na adolescenty ze Zlínského a Moravskoslezského kraje (Dolejš, Orel, 2017). Metoda splňuje metodologické požadavky, které jsou kladeny na tento psychodiagnostický nástroj. Vnitřní konzistence dotazníku se pohybuje v rozmezí 0,83-0,87 Cronbachovo alfa (Dolejš, Orel, 2017). Položky korelují s celkovým skórem v rozmezí r = 0,22 až r = 0,63, většina je tedy v pásmu středně silného vztahu, při hladině významnosti p = 0,001. Faktorová zátěž uvádí hodnoty od 0,19 po 0,65 (Dolejš, Skopal, 2016). Impulzivita, jako rys je v úzkém spojení s verbální a fyzickou agresivitou, hněvem, naléhavostí, emoční nestálostí. V negativním vztahu je se sebedůvěrou, přívětivostí, citovou vyzrálostí, kladným vztahem k budoucnosti. Celkový skór rizikovosti v dotazníku VRCHA je ve středně silném vztahu s impulzivitou, a to na hladině významnosti 0,001. I jednotlivé subškály VRCHA jsou ve významném vzájemném vztahu s impulzivitou, viz tabulka 1. Z výsledků můžeme odvodit také to, že v rizikových aktech je často vidět zkratkovité chování, které není domyšlené a je vždy doprovázeno zvýšenou mírou agresivity (Dolejš, Orel, 2017).


Tab. 1. Základní statistické vztahy mezi faktory VRCHA, celkovým skórem v dotazníku VRCHA a faktorem impulzivita u dvou odlišných populací

Proměnná

Impulzivita SIDS

Impulzivita SIDS

Impulzivita SIDS Impulzivita SIDS Impulzivita

SIDS

Dolejš, Skopal, 2014

Čerešník, Gatial 2014

Dolejš, Orel (2017)

Melecká (2016) Suchá (2014)

N = 4183 N = 1706 N = 2415 N = 219-205 N =1089

Věk = 13,13 (±1,24)

Věk = 12,45

(±1,49)

Věk = 13,33 (SD ±1,23)

Věk = 16-17let

(SD±0,89/0,94/0,92) Věk = 14

(SD ±0,00)

Česká populace

Slovenská populace

Moravskoslezský a Zlínský kraj

3 šetření Moravskoslezský

kraj

Česká populace

Abúzus VRCHA

.38*** .36*** .40*** .34*** .37***

Delikvence VRCHA

.42*** .45*** .48*** .46*** .38***

Šikana VRCHA

.30*** .31*** .28*** .31*** .25***

Celkový skór

VRCHA .50*** .48*** .53*** .48*** .46***

Poznámka: „***“ = p = .001. Skopal, Dolejš, Suchá a Vavrysová (2014) – standardizační studie na populaci českých adolescentů ve věku 11–15 let; Čerešník a Gatial (2014) – standardizační studie realizovaná na Slovensku; Melecká (2016) – diplomová práce; Suchá (2014) – diplomová práce; Dolejš a Orel (2017) – studie 11-16letí chlapci a dívky ze Zlínského a Moravskoslezského.

Suchá a kolektiv (2019) zjistili velmi úzký vztah mezi sledovaným faktorem, kterým je impulzivita a mírou rizikovosti na hraní digitálních her. Například Škála impulzivity Dolejš a Skopal úzce souvisí s kritérii závislosti na počítačových hrách uvedených v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních nemocí verze 5, naměřená korelace byla středně silná a statisticky významná: r = 0,40. Ve škále impulzivity (SIDS) získali adolescenti se závislostí 62,44 hrubých bodů a adolescenti bez závislosti obdrželi 54,99 hrubých bodů.

Impulzivního adolescenta můžeme charakterizovat takto: a) chování adolescenta je nerozvážné, impulzivní a bez zábran; b) jedinec se vyznačuje značnou energičností, ale krátkodobostí; c) u adolescenta se projevují emoční a citové výkyvy; d) adolescent nevydrží dlouhodobě u jedné aktivity; e) impulzivní jedinci jsou podezíraví, hostilní, suroví a cyničtí k druhým lidem; f) bývají více pomstychtiví a chtějí mít okolí pod kontrolou, chtějí manipulovat a ovládat; g) impulzivní adolescenti realizují častěji rizikové aktivity (abúzus, delikvence); h) u těchto jedinců je viditelné rychlé vzplanutí a vyznačují se vyšší mírou hněvivostí (Dolejš, Skopal, 2016). Chlapci jsou v porovnání s dívkami impulzivnější, méně dokáží kontrolovat své chování, které se vyznačuje energičností a nestálostí. Do cca 14 – 15 let míra impulzivity relativně roste, následně dochází k postupnému poklesu tohoto rysu u adolescentů. Přičemž daný rys ani v dospělosti zcela nemizí. Existují však i jedinci u kterých není pokles na tolik výrazný a zvýšená míra impulzivity přetrvává. Na základních školách jsou oproti gymnáziím adolescenti impulzivnější, rozdíl je 1,10 hrubého bodu, ale i tento rozdíl je statisticky významný na hladině 0,001. Statisticky významný rozdíl nebyl pozorován u faktoru impulzivita v souvislosti s krajem,


kde adolescent bydlí (p = 0,078), faktor tedy není závislý na místě bydliště (graf 2). Ve faktoru impulzivita jsou nejpočetnější skupinou jedinci dosahující od 48 do 68 hrubých bodů.

Graf 2: Průměrná hodnota faktoru impulzivita v jednotlivých krajích.

Poznámka: Suchá, Dolejš a kol. (nepublikovaná data) – standardizační studie na populaci českých adolescentů ve věku 11–16let (nepublikovaná).

Výskyt rizikového chování u adolescentů (VRCHA) (M. Dolejš, O. Skopal): tento orientační skríningový dotazník je zaměřen na nejčastější formy rizikového chování u adolescentů, jako je užívání alkoholu, tabákových výrobků a marihuany, šikana, kyberšikana, porušování školních pravidel, agresivita, kriminalita. Dotazník obsahuje 18 položek (například: „Pil/a jsi během posledních 30 dnů nějaký alkoholický nápoj?“). Vyplnění dotazníku adolescentovi zabere několik minut, a opět lze administraci realizovat individuálně či skupinově. Otázky sytí tři faktory: a) abúzus (7 položek), b) delikvence (7 položek) a c) šikana (4 položky). V dotazníku se také počítá celkový skór rizikovosti, který může nabývat hodnoty od 0 do 18. Faktor abúzus se zaměřuje na (zne)užívání alkoholu, cigaret, marihuany, léků. Obsahuje otázky na pohlavní styk či na zkušenost s opilostí. Faktorová zátěž jednotlivých položek se pohybuje v rozmezí 0,34 až 0,73. Korelace položek k celkovému skóru faktoru je v rozmezí r = 0,33 až 0,84. Vysokou korelaci pozorujeme u otázky, která se zaměřuje na konzumaci alkoholu za posledních 30 dní, nejnižší u frekvence kouření v rámci dne. Druhým faktorem je delikvence, která se projevuje krádežemi v obchodě, odcizením peněz, poškozováním cizího majetku či falšováním podpisu. Faktorová zátěž u jednotlivých položek osciluje v rozmezí 0,26 až 0,79 a vztah položek k faktoru je na střední úrovni, tedy od r = 0,37 až 0,64. K celkové rizikovosti mají jednotlivé položky také úzký vztah a ten se pohybuje na střední úrovni. Třetí sledovanou dimenzí je faktor šikana, který identifikuje oběť a její podrobení se fyzické nebo verbální agresi či kyberšikaně ze strany vrstevníků. Faktorová zátěž je vysoká, pohybuje se od 0,44 a u dvou položek přesahuje hodnotu 0,70. Položky jsou ve velmi úzkém vztahu s celkovým faktorem, hodnoty korelace neklesají pod 0,45. Při bližším pohledu na tabulku 2, lze vidět, že i vnitřní konzistence, tedy Cronbachova alfa, je u celkového skóru VRCHA v rozmezí 0,73-0,83, přičemž vyšší hodnoty jsou pozorovatelné u standardizačních studií Dolejše a kolektivu (2014) a Čerešníka a kolektivu (2014).

49,00

50,00

51,00

52,00

53,00

54,00

55,00

56,00

57,00


Tab. 2: Vnitřní konzistence otázek VRCHA (Cronbachova alfa)

Výzkumný projekt Abúzus Delikvence Šikana Celkový skór

Dolejš, Skopal, Suchá a kol. (2014) N = 200; Věk = 13,13 (SD+-1,26)

.75 .67 .53 .81

Dolejš, Skopal, Suchá a kol. (2014) N = 4 183; Věk = 12,99 (SD+-1,24)

.70 .63 .56 .77

Čerešník a Gatial (2014) N = 1706; Věk = 12,45 (SD+-1,49)

.76 .73 .55 .83

Laštůvková (2015) N = 366; Věk = 13,98 (SD+-0,71)

.64 .60 .40 .73

Zemanová a Dolejš (2015) N = 431; Věk = 14,63 (SD+-2,11)

.78 .72 .49 .83

Suchá (2014) N = 1089; Věk = 14 let (SD ± 0,00)

.77 .53 .53 .75

Dolejš, Zemanová a Vavrysová (2017) N = 2745; Věk = 13,41 let (SD ± 1,31)

.80 .73 .55 .84

Dolejš a Orel (2017) N = 2415; Věk = 13,33 let (SD ± 1,23)

.70 .60 .53 .76

Melecká (2016) – tři šetření N = 219-205 ; Věk = 16–17let

.69/.66/.62 .61/.73./.65 .31/.42./.52 .76/.78/.75

Poznámka: Dolejš, Skopal, Suchá a kol. (2014) – pilotní studie vedoucí k definování 18 položek dotazníku VRCHA; Skopal, Dolejš, Suchá a Vavrysová (2014) – standardizační studie na populaci českých adolescentů ve věku 11–15 let; Čerešník a Gatial (2014) – standardizační studie realizovaná na Slovensku; Laštůvková (2015) – diplomová práce; Suchá, Dolejš a kol. (2016) – standardizační studie na populaci českých gymnazistů a gymnazistek ve věku 15-19let; Melecká (2016) – diplomová práce; Suchá (2014) – diplomová práce; Dolejš a Orel (2017) – studie 11–16letí chlapci a dívky ze Zlínského a Moravskoslezského kraje; Dolejš, Zemanová a Vavrysová (2017) – standardizační studie na populaci českých adolescentů ve věku 11–16let (nepublikovaná).

Více než 31,19 % adolescentů ve věku 11–15 let má za posledních 30 dní zkušenosti s alkoholickými nápoji. Hodnota 20 % je překročena v položkách, které se zaměřují na falšování podpisu rodičů, na autoagresivní aktivity a na krádeže. Experimentování s marihuanou potvrdilo 10,86 % dotazovaných a 5,55 % respondentů vykouří více než 5 cigaret denně, což je některými autory považováno u takto mladých uživatelů jako velmi rizikové chování co do možných zdravotních problémů či fyzické závislosti. Verbální agresivitu za posledních 30 dní, ve formě hrubých a vulgárních urážek potvrdilo 17,61 % respondentů a fyzické ubližování 11,68 %. Na sociálních sítích se stalo obětí 7,12 % dotazovaných. Na otázku „Byl/a jsi někdy během posledních 30 dnů opilý/á tak, že jsi měl/a problémy s chůzí, s mluvením, zvracel/a jsi nebo sis nepamatoval/a, co se stalo?“ zvolilo kladnou odpověď 3,93 %, tzn. 168 jedinců. Počet těch, kteří byli opilí během posledního měsíce, není možná až tak vysoký, ale uvědomíme-li si věk respondentů, je to zarážející hodnota (tab. 3). V přepočtu na celou populaci žáků a žákyň České republiky je během posledních 30 dnů opilých cca 17 tisíc.

Šest a více bodů v celkové rizikovosti dosahuje 12,79 % adolescentů ve věku 11-15 let. Chlapci dosahují vyšších hodnot jak v celkovém skóru rizikového chování, tak i ve faktoru delikvence. Lze tedy říci, že jsou náchylnější ke krádežím, agresivitě či podvádění než dívky. Chlapci rovněž mají častěji problémy s policií či s poškozováním cizího majetku, zde je rozdíl oproti dívkám velmi významný. Dívky více užívají a zneužívají tabákové výrobky a léky a obecně dosahují vyšších hodnot ve skóru abúzus. Statisticky významné rozdíly nepozorujeme u faktoru šikany, jakož i u jednotlivých položek tohoto faktoru. Podobně je na tom i užívání alkoholu či marihuany. Při hodnocení skupin dle typu navštěvovaného školského zařízení zjišťujeme, že gymnazisté dosahují ve všech faktorech a v celkovém skóre rizikového chování statisticky nižších hodnot. Žáci základních škol se chovají rizikověji, častěji experimentují s marihuanou a


dalšími legálními drogami, vyskytuje se u nich vyšší míra výskytu krádeží, poškozování cizího majetku. V populaci žáků gymnázií je menší množství těch, kteří jsou oběťmi agrese či jiných projevů hostility. V populaci žáků základních škol se nachází více jedinců, kteří experimentují s cigaretami nebo kteří se častěji dostávají do kontaktu s policií. Vyšší míru verbální agresivity shledáváme u žáků základních škol než gymnázií. S přibývajícím věkem roste i míra celkové rizikovosti, během 4 let stoupne rizikovost z 1,20 na 3,72, což je o více než 2,5 bodu (Graf 3). U faktoru šikana pozorujeme od 13 let stagnaci ve vývoji, je to z větší míry způsobeno tím, že ve školním kolektivu jsou již rozdělené role mezi jednotlivými adolescenty. U některých aktivit můžeme pozorovat významný nárůst během jednoho roku. Například 4 % 13letých adolescentů uvádí, že má zkušenost s marihuanou, ale u 14letých má tuto zkušenost 15 %.

Tab. 3: Prevalence vybraných rizikových aktivit u českých adolescentů ze základních škol a víceletých gymnázií

Položky dotazníku Výskyt rizikového chování u adolescentů %

Pil/a jsi během posledních 30 dnů nějaký alkoholický nápoj? 31,2

Kouřil/a jsi nebo jinak užil/a někdy během svého života marihuanu („trávu“) nebo hašiš? 8,5

Kouřil/a jsi během posledních 30 dnů cigarety? 8,4

Měl/a jsi někdy během svého života pohlavní styk? 5,1

Vykouříš denně více než 5 cigaret? 2,5

Byl/a jsi někdy během posledních 30 dnů opilý/á tak, že jsi měl/a problémy s chůzí, s mluvením, zvracel/a jsi nebo sis nepamatoval/a, co se stalo?

3,1

Užil/a jsi někdy během života léky, aniž bys je potřeboval/a (zdravotní problémy) a aniž by o tom věděli rodiče?

7,3

Zfalšoval/a jsi někdy podpis rodičů? 33,8

Ukradl/a jsi někdy peníze rodičům nebo někomu jinému? 13,1

Byl/a jsi někdy během svého života „za školou“? 8,6

Ukradl/a jsi někdy něco někomu? 27,5

Poškodil/a jsi někdy během života cizí majetek jen tak pro zábavu? 15,1

Měl/a jsi někdy „opletačky“ s policií kvůli tomu, co jsi udělal/a? 8,3

Ukradl/a jsi někdy něco v obchodě? 11,6

Už sis někdy během života záměrně fyzicky ublížil/a? 20,4

Byl/a jsi někdy během posledních 30 dnů středem hrubých a vulgárních urážek od spolužáků?

18,7

Ublížil ti někdo nebo tě zesměšňoval v posledních 30 dnech na internetu (sociální sítě, nevhodná videa, blogy a jiné)?

6,3

Ublížil ti některý ze spolužáků během posledních 30 dnů? 12,0 Poznámka: Výběrový soubor ČR = Dolejš, M., Zemanová, V, Vavrysová L. (nepublikovaná data): Diagnostika místa kontroly (Locus of Control) a jeho využití při práci s adolescenty (běžná populace, klienti NZDM). Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR.


Graf 3: Vývoj výskytu faktorů VRCHA a celkového skóru rizikového chování dle věku žáků a žákyň na základních školách a víceletých gymnázií

Poznámka: Výběrový soubor ČR = Dolejš, M., Zemanová, V, Vavrysová L. (nepublikovaná data): Diagnostika místa kontroly (Locus of Control) a jeho využití při práci s adolescenty (běžná populace, klienti NZDM). Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR.

Adolescenti navštěvující základní školy a víceletá gymnázia v Moravskoslezském kraji realizují méně rizikových aktivit, než adolescenti z jiných krajů. Průměrná hodnota rizikovosti je lehce přes 2 body (čtvrtý nejnižší výsledek). Stejný trend lze pozorovat i u jednotlivých faktorů dotazníku VRCHA, kdy opět jsou hodnoty nižší než celorepublikový průměr.

Graf 4: Průměrná hodnota v celkové rizikovosti v jednotlivých krajích

Poznámka: Výběrový soubor ČR = Dolejš, M., Zemanová, V, Vavrysová L. (nepublikovaná data): Diagnostika místa kontroly (Locus of Control) a jeho využití při práci s adolescenty (běžná populace, klienti NZDM). Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR.

Na základě metody VRCHA bylo zjištěno, že závislí hráči ve vyšší míře vykazují různé delikventní projevy (lhaní, podvádění, krádeže), hráči vykazující závislost jsou častěji obětmi šikany (jsou častěji terčem posměchu, urážek a ubližování ze strany spolužáků) než jejich

0,00

0,50

1,00

1,50

2,00

2,50

3,00

3,50

4,00

4,50

5,00

11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let

celkový skór rizikovéhochování

abúzus

delikvence

šikana

0,00

0,50

1,00

1,50

2,00

2,50

3,00

3,50


vrstevníci, mezi oběma skupinami (se závislostí, bez závislosti) nebyl shledán rozdíl v abúzu návykových látek (platí pro normový soubor) (Suchá et al, 2018).

Dotazník hraní digitálních her (J. Suchá, M. Dolejš, H. Pipová): psychodiagnostický nástroj zachycuje typ vztahu adolescenta k digitálním hrám. DHDH se zaměřuje na veškeré digitální hry (online i offline), které je možné hrát prostřednictvím různých typů zobrazovacích zařízení (počítač, mobilní telefon, tablet, herní konzole aj.). Metoda je složena z 32 otázek, přičemž na prvních 30 respondent vybírá ze dvou možností odpovědí, a to buď, že s výrokem souhlasí (Ano) nebo nesouhlasí (Ne). Poslední dvě otázky jsou screeningové a jsou zaměřené na dobu strávenou hraním v běžném pracovním týdnu a ve dnech volna (o prázdninách, svátcích, o víkendu apod.). Vyplnění dotazníku zabere adolescentovi cca 15 minut, a lze dotazník administrovat individuálně či skupinově. Samotné vyhodnocení dotazníku není také časově náročné (cca 5 minut). Respondent může získat maximálně 30 bodů a minimálně 0. Čím více bodů adolescent získá, tím problematičtější je vztah k digitálním hrám a tato aktivita má negativní důsledky pro adolescenta, ale i jeho blízké a širší sociální prostředí.

Metoda vykazuje kvalitní psychometrické vlastnosti a vysokou vnitřní konzistenci. Standardizovaná Cronbachova alfa odpovídá hodnotě 0,97 a McDonaldova omega je 0,97. Jednotlivé otázky s celkovým skórem DHDH korelují od hodnoty 0,59 do hodnoty 0,85. Dotazník hraní digitální her má vysokou korelaci s kritérii „Internet Gaming Disorder – IGD“ (r = 0,71) a s německou metodou „Skala zum Computerspielverhalten bei Kindern und Jugendlichen – CSV-S“ (r = 0,76). Průměrný počet hodin strávený hraním v pracovní den a ve dnech volna má úzký vztah s celkovým skórem DHDH (r = 0,69, respektive r = 0,66).

Vyhodnocovací schéma není složité, protože se sčítají kladné odpovědi na jednotlivé položky. Metoda rozlišuje 3 skupiny vztahů k digitálním hrám, přičemž sycení jednotlivých skupin je odlišné dle pohlaví. U chlapců z druhého stupně vzdělání je rozdělení do skupin následující: a) bezproblémoví hráči: 0-17 bodů, b) problémoví hráči: 18-20 bodů, c) závislostní hráči: 21-30 bodů. Dívky z druhého stupně vzdělání se člení do skupin dle tohoto klíče: a) bezproblémová hráčka: 0-8 bodů, b) problémová hráčka: 9-18 bodů, c) závislostní hráčka: 19-30 bodů.

Do celorepublikového reprezentativního dotazníkového šetření, které mělo za cíl

zmapovat hraní digitálních her v ČR, se zapojilo celkem 3 950 českých adolescentů ve věku 11-

19 let (1 940 chlapců a 2 010 dívek). V populaci chlapců navštěvujících druhý stupeň základních

škol a primu až kvartu víceletých gymnázií je dle metody DHDH 69,3 % těch, kteří jsou

bezproblémovými uživateli digitálních her. Tito žáci dosahují v DHDH od 0 do 17 bodů. 18 až 20

bodů dosahuje 14,9 % chlapců, ty lze považovat za problémové hráče. Více než 21 bodů

v DHDH získávají žáci, kteří vykazují závislost na sledované aktivitě (hraní digitálních her) a těch

je 15,8 %. Žákyně základních škol a víceletých gymnázií dosahují při bezproblémovém užívání

maximálně 8 bodů v DHDH a v populaci jich je 81,8 %. Problémové uživatelky her skórují mezi 9

až 18 body, těch bylo v této skupině identifikováno 15,7 %. Získání 19 a více bodů je již v této

skupině dívek bráno jako závislost a takových žákyň je 2,5 %.


7.3 Výzkumný soubor

Adolescentům byla předkládána testová baterie obsahující několik otázek zaměřených na základní údaje o nich a tři psychologické nástroje, kterými byla „Škála impulzivity Dolejš a Skopal“, dotazník „Výskyt rizikového chování u adolescentů“ a „Dotazník hraní digitálních her“. Administrace dotazníku se účastnili žáci 6. až 9. tříd a žáci 1. až 4. ročníků víceletých gymnázií z Moravskoslezského kraje. Jednalo se o adolescenty ve věku 11 až 16 let. Výzkumný soubor pocházel ze 17 základních škol a 3 víceletých gymnázií. Celkově bylo administrováno a sebráno 2 467 testových baterií, které byly následně analyzovány. Pro zpřehlednění a hlavně zpřesnění byl výzkumný soubor rozdělen dle typu školy, pohlaví a věku. Základní školu navštěvovalo 2 037 adolescentů s průměrným věkem 12,91 let. Do této skupiny patřilo 1 059 chlapců a 978 dívek. Nejpočetnějšími jsou věkové kohorty 12, 13 a 14letých. Data nepřímo poukazují na to, že chlapci nastupují školní docházku později než dívky, a to pravděpodobně z důvodu odkladu školní docházky. Druhou skupinou jsou gymnazisté z víceletých gymnázií. V projektu byla vyplněná testová baterie získána od 430 adolescentů, kdy 199 bylo chlapců a 231 dívek. Průměrný věk celé skupiny je 13,29 let. Nepočetnější jsou věkové kohorty 12 až 15letých. Bližší informace jsou uvedeny v následujících dvou tabulkách označených číslem 4a, 4b a 5.

V dotazníku SIDS u 19 respondentů byla absence odpovědí na tři a více položek, a tak byli tito respondenti z analýzy daného dotazníku vyřazeni (dotazníky nebyly již validní). Ve škále DHDH měli 4 respondenti více než 3 položky nevyplněné a byl zvolen stejný postup. U dotazníku VRCHA chyběly 3 a více odpovědí u 2 respondentů a tito respondenti také nebyli do analýz započítáni. Ostatní sledovaní chlapci a dívky měli testové baterie vyplněny správně. Adolescenti, kteří do výzkumu nezasáhli, protože nebyli přítomni administraci testové baterie a vyřazení respondenti, mohou mít určitý vliv na zjištěné a prezentované hodnoty.

Tab. 4a: Počet dívek a chlapců ve sledovaných ZŠ dle věku

Kategorie Chlapci Počet Počet v %

11 let 65 6,1 %

12 let 272 25,7 %

13 let 353 33,3 %

14 let 299 28,2 %

15 let 68 6,4 %

16 let 2 0,2 %

Kategorie Dívky Počet Počet v %

11 let 101 10,3 %

12 let 299 30,6 %

13 let 334 34,2 %

14 let 206 21,1 %

15 let 35 3,6 %

16 let 3 0,3 %


Tab. 4b: Počet dívek a chlapců ve sledovaných G dle věku

Kategorie Chlapci Počet Počet v %

11 let 15 7,5 %

12 let 51 25,6 %

13 let 47 23,6 %

14 let 42 21,1 %

15 let 44 22,1 %

Kategorie Dívky Počet Počet v %

11 let 10 4,3 %

12 let 56 24,2 %

13 let 61 26,4 %

14 let 58 25,1 %

15 let 46 19,9 %

Tab. 5: Základní charakteristiky sledovaných dívek a chlapců (ZŠ+G)

Proměnná Počet Průměr Minimum Maximum Směrodatná

odchylka

Chlapci ze ZŠ 1059 13,04 11 16 1,03

Dívky ze ZŠ 978 12,78 11 16 1,03

Všichni chlapci a dívky ze ZŠ 2037 12,91 11 16 1,04

Chlapci z G 199 13,25 11 15 1,27

Dívky z G 231 13,32 11 15 1,17

Všichni chlapci a dívky z G 430 13,29 11 15 1,21

Všichni chlapci a dívky z G a ZŠ 2467 12,98 11 16 1,08

7.4 Etika výzkumu

Základním předpokladem k získání pravdivých a platných údajů je vzhledem k citlivé povaze sledovaných dat především získání si důvěry žáků a žákyň. Proto byla data sbírána anonymně. Etickým předpokladem při získávání informací od žáků základních škol a víceletých gymnázií je neohrozit a nepoškodit účastníky výzkumu. Z těchto důvodů byly přijaty a dodržovány etické normy a pravidla výzkumu, z nichž uvádíme především tyto: a) proběhlo proškolení administrátorů testových baterií; b) respondenti se účastnili zcela dobrovolně, bez nároku na odměnu a měli možnost kdykoliv odstoupit od vyplňování testové baterie, či nemuseli na některé otázky odpovědět; c) byl vyžadován písemný souhlas zákonného zástupce, bez tohoto souhlasu se žák nemohl zúčastnit vyplňování dotazníku; d) od respondentů nebyl požadován žádný identifikační údaj (například jméno a příjmení); e) účastníci výzkumu byli vždy seznámeni se všemi základními informacemi o studii a svých právech, včetně práva odmítnout vyplnění testové baterie; f) vyplněné testové baterie byly bezpečně archivovány a přístup k nim měl administrátor a zpracovatel výstupů.


8 Výsledky výzkumného projektu

Sledovaná skupina dívek a chlapců je v analýze porovnávaná s dvěma populačními soubory. Prvním jsou standardizační studie k metodám SIDS, VRCHA a DHDH, jednalo se o reprezentativní skupiny českých adolescentů ve věku 11-16 let (Dolejš, Zemanová, Vavrysová, nepublikovaná data; Suchá, Dolejš, Pipová, Komrska, nepublikovaná data; Dolejš, Skopal, 2016). Druhý soubor tvoří 11-16letí adolescenti z rozsáhlé studie realizované v Moravskoslezském kraji (Dolejš, Orel, 2017). Vždy jsou tyto reprezentativní soubory prezentovány dle několika kritérií (typ školy, pohlaví a věk) jako popisovaná skupina adolescentů.

8.1 Výsledky v dotazníku Výskyt rizikového chování u adolescentů (VRCHA)

8.1.1 Základní školy

Tabulka 6 poskytuje základní informace o prevalenci výskytu některých rizikových aktivit u žáků a žákyň vybraných základních škol. Při prvním pohledu lze říci, že část hodnot je výrazně podobných hodnotám jednoho nebo obou normových souborů. Například zkušenosti s krádežemi peněz rodičům či jiným lidem realizovalo ve sledované skupině 14,7 %, v normovém souboru českých adolescentů to je 13,4 % a v normovém souboru moravskoslezských dívek a chlapců je to 14,0 %. Podobné hodnoty byly naměřeny také například u verbální agrese, kde obětí tohoto typu agrese je u sledované skupiny žáků a žákyň 21,9 %, přičemž u českých adolescentů byla zjištěna hodnota 22,4 % a u moravskoslezských adolescentů 21,1 %. Některé aktivity jsou realizovány v nižší míře než normy. S marihuanou experimentovalo během svého života 7,5 % dotazovaných (v normových souborech 11,0 % respektive 12,5 %), pravidelných kuřáků je ve sledované populace 2,3 % (v normových souborech 3,5 % respektive 4,7 %) a cigaretu během posledních 30 dnů vykouřilo 8,1 % (v normových souborech 11,7 % respektive 14,6 %). Některé aktivity mají vyšší prevalenci, například stav opilosti zažilo více jedinců ze sledovaných škol (4,0 %), než uvádějí normové soubory (3,8 % respektive 2,7 %). V přehledu není riziková aktivita, kterou by sledovaní žáci a žákyně realizovali výrazně častěji, ale určitě je vhodné brát zjištěné prevalenční hodnoty vážně a odborně s nimi pracovat.

První podrobnější výsledky se zaměří na metodu VRCHA a na hodnoty, které skupina získala v jednotlivých faktorech a v celkovém skóru rizikového chování. Graf 5 a tabulka 7 informují o tom, že v porovnání s populačními normami skórovali žáci méně ve faktoru abúzus. Ve faktoru šikana jsou výsledky sledovaných chlapců (0,66 bodu) stejné jako u moravskoslezských adolescentů (0,66) a jen o dvě setiny vyšší než u českých žáků (0,64 bodu). V delikvenci sledovaná skupina získala 1,33 bodu, což je nižší hodnota než u žáků ze stejného kraje, ale o dvě setiny vyšší než u české normy. Obecná rizikovost u sledované skupiny chlapců (2,58 bodů) je nižší v porovnání s moravskoslezskými žáky (3,03 bodů) a také ve srovnání s českými adolescenty vyšší (2,69 bodů).


Tab. 6: Prevalence vybraných rizikových aktivit u sledovaných dívek a chlapců ze ZŠ a dvou výběrových souborů

Otázka/sledovaný soubor Výběrový soubor ČR

Výběrový soubor MK

Chlapci a dívky ze ZŠ

Pil/a jsi během posledních 30 dnů nějaký alkoholický nápoj? 30,9 % 24,6 % 21,9 %

Kouřil/a jsi nebo jinak užil/a někdy během svého života marihuanu ("trávu") nebo hašiš?

11,0 % 12,5 % 7,5 %

Kouřil/a jsi během posledních 30 dnů cigarety? 11,7 % 14,6 % 8,1 %

Měl/a jsi někdy během svého života pohlavní styk? 6,2 % 7,6 % 3,3 %

Vykouříš denně více než 5 cigaret? 3,5 % 4,7 % 2,3 %


3,8 % 2,7 % 4,0 %


7,5 % 11,0 % 10,2 %

Zfalšoval/a jsi někdy podpis rodičů? 30,8 % 30,5 % 22,9 %

Ukradl/a jsi někdy peníze rodičům nebo někomu jinému? 13,4 % 14,0 % 14,7 %

Byl/a jsi někdy během svého života "za školou"? 8,7 % 10,6 % 8,6 %

Ukradl/a jsi někdy něco někomu? 26,8 % 29,5 % 29,9 %

Poškodil/a jsi někdy během života cizí majetek jen tak pro zábavu?

15,4 % 21,9 % 16,5 %

Měl/a jsi někdy „opletačky“ s policií kvůli tomu, co jsi udělal/a?

10,9 % 17,4 % 11,8 %

Ukradl/a jsi někdy něco v obchodě? 14,0 % 13,6 % 16,3 %

Už sis někdy během života záměrně fyzicky ublížil/a? 23,9 % 27,1 % 25,6 %


22,4 % 21,1 % 21,9 %


7,5 % 9,2 % 9,5 %

Ublížil ti některý ze spolužáků během posledních 30 dnů? 13,9 % 19,3 % 15,0 % Poznámka: Výběrový soubor ČR = Dolejš, M., Zemanová, V, Vavrysová L. (nepublikovaná data): Diagnostika místa kontroly (Locus of Control) a jeho využití při práci s adolescenty (běžná populace, klienti NZDM). Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR; Výběrový soubor MK = Dolejš, M., Orel, M. (2017). Míra výskytu vybraných rizikových aktivit a míra impulzivity u žáků druhého stupně základního vzdělávání v Moravskoslezském kraji. Olomouc: Dolejš – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.


Tab. 7: Dosažené průměrné výsledky ve faktorech VRCHA u sledované skupiny chlapců ze ZŠ a dvou normových souborů

Soubory Populace chlapců ČR Populace chlapců MK Chlapci ze ZŠ

Faktor/index Průměr Směrodatná

odchylka Průměr

Směrodatná odchylka

Průměr Směrodatná

odchylka

Abúzus 0,72 1,16 0,75 1,28 0,59 1,11

Delikvence 1,31 1,48 1,62 1,67 1,33 1,53

Šikana 0,64 0,93 0,66 0,93 0,66 0,92

Celková rizikovost 2,69 2,66 3,03 3,01 2,58 2,67 Poznámka: Výběrový soubor ČR = Dolejš, M., Zemanová, V, Vavrysová L. (nepublikovaná data): Diagnostika místa kontroly (Locus of Control) a jeho využití při práci s adolescenty (běžná populace, klienti NZDM). Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR; Výběrový soubor MK = Dolejš, M., Orel, M. (2017). Míra výskytu vybraných rizikových aktivit a míra impulzivity u žáků druhého stupně základního vzdělávání v Moravskoslezském kraji. Olomouc: Dolejš – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.

Graf 5: Dosažené průměrné výsledky ve faktorech VRCHA u sledovaných chlapců ze ZŠ a dvou normových souborů

Dívky jsou oproti svým spolužákům méně rizikové ve faktorech abúzus a delikvence. Stejný trend platí i při srovnání s dvěma normovými soubory. Vyšší hodnota byla identifikována oproti spolužákům ve faktoru šikana. V rizikovosti dosahují průměrně 2,41 bodů, když ve stejné věkové populaci dívek ze stejného kraje je to 2,79 bodů a ve skupině českých dívek je průměrná hodnota 2,56. (viz graf 6 a tabulka 8).

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

Abúzus Delikvence Šikana Celkovárizikovost

Populace chlapců ČR

Populace chlapců MK

Chlapci ze ZŠ


Tab. 8: Dosažené průměrné výsledky ve faktorech VRCHA u sledované skupiny dívek ze ZŠ a dvou normových souborů

Soubory Populace dívek ČR Populace dívek MK Dívky ze ZŠ


odchylka Průměr



odchylka

Abúzus 0,77 1,30 0,81 1,36 0,55 1,09

Delikvence 1,09 1,31 1,22 1,41 1,08 1,39

Šikana 0,71 1,00 0,77 1,03 0,78 1,06


Graf 6: Dosažené průměrné výsledky ve faktorech VRCHA u sledované skupiny dívek ze ZŠ a dvou normových souborů

Následující dvě tabulky informují o počtu jedinců v jednotlivých stupních rizikovosti. Dle součtu kladných odpovědí se dají adolescenti rozdělit do 4 skupin, od méně rizikových po vysoce rizikové. Do skupiny zvýšená či vysoká rizikovost spadá 27,9 % oslovených chlapců a 25,4 % dívek. Za časté oběti nevhodného, agresivního, ubližujícího chováním můžeme považovat 5,7 % chlapců a 9,0 % dívek (skupina vysoce rizikových). Nejvyšší počet rizikových adolescentů můžeme pozorovat ve faktoru delikvence, kdy do skupin zvýšená a vysoká rizikovost spadá 35,8 % chlapců a 28,9 % dívek. Ve stejných dvou skupinách rizikovosti, ale u faktoru abúzus, jde o 12,5 % žáků a 11,9 % žákyň. V rámci sledované skupiny doporučujeme realizaci preventivně-interakčních programů a aktivní práci na snižování rizikového jednání a podporu aktivit v rámci školního klimatu či vzájemné kooperace. Jednou z možností, jak s adolescenty pracovat, je posilování postojů a dovedností, které napomáhají odolávat například vrstevnickému tlaku. Doporučujeme směřovat intervenci na právní povědomí a přijímání zodpovědnosti.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3


Populace dívek ČR

Populace dívek MK

Dívky ze ZŠ


Tab. 9: Míra rizikovosti u sledovaných chlapců ze ZŠ

Faktor/Míra rizikovosti Nerizikovost Běžná rizikovost Zvýšená rizikovost Vysoká rizikovost

Abúzus 66,3 % 21,2 % 9,5 % 3,0 %

Delikvence 41,1 % 23,2 % 24,8 % 11,0 %

Šikana 56,5 % 27,5 % 10,3 % 5,7 %

Celková rizikovost 23,3 % 48,8 % 18,7 % 9,2 %

Tab. 10: Míra rizikovosti u sledovaných dívek ze ZŠ


Abúzus 68,8 % 19,3 % 8,2 % 3,7 %

Delikvence 47,3 % 23,8 % 21,5 % 7,4 %

Šikana 54,4 % 25,3 % 11,3 % 9,0 %


8.1.2 Víceletá gymnázia

V rámci víceletých gymnázií je část sledovaných rizikových aktivit realizována s nižší frekvencí, než je tomu u stejně starých žáků a žákyň víceletých gymnázií, kteří tvořili normový soubor. Jedná se například o zkušenosti s kouřením marihuany (2,6 %; česká norma 5,4 %) nebo experimentování s tabákem za posledních 30 dní (2,1 %; česká norma 4,2 %). Některé aktivity jsou pro sledovanou populaci výraznější, než bylo zjištěno u českých gymnazistů a gymnazistek. Jedná se například o krádeže v obchodě, kdy tuto zkušenost má 11,4 % žáků a žákyň (v české normě je to 8,5 %). Ve sledované skupině bylo za posledních 30 dní hrubě uráženo 16,0 % mladistvých (v české normě je to 14,2 %), na sociálních sítích má tuto zkušenost 5,6 % dotazovaných (v české normě má tuto zkušenost 4,8 %) a fyzickou agresi od svých spolužáků zažilo 12,8 % (v české normě je to 9,8 %). Pokud, ale tyto hodnoty srovnáme s normovým souborem moravskoslezských gymnazistů a gymnazistek, jedná se o hodnoty nižší někdy i o několik bodů. Pravidelných kuřáku, tedy těch, kteří vykouří 5 a více cigaret je v souboru 0,5 % a za posledních 30 dní zažilo stav opilosti 1,6 %, v tomto případě se jedná o vyšší hodnoty než v moravskoslezské normě, ale o nižší hodnoty než bylo zjištěno u české normy gymnazistů a gymnazistek.

V celkové rizikovosti dosáhla sledová skupina nižší hodnoty oproti normovému souboru českých gymnazistů o 0,45 bodu. Z tabulky 12 lze zjistit, že ve dvou ze tří faktorů jsou gymnazisté méně rizikoví, než je tomu u normového souboru českých a moravskoslezských gymnazistů. Jedná se o faktory abúzus a delikvence. U faktoru šikany získali námi sledovaní gymnazisté vyšší průměrnou hodnotu, než byla naměřena u českých adolescentů, ale nižší než u moravskoslezských gymnazistů.


Tab. 11: Prevalence vybraných rizikových aktivit u sledovaných dívek a chlapců z G a dvou výběrových souborů



Chlapci a dívky z G

Pil/a jsi během posledních 30 dnů nějaký alkoholický nápoj? 31,6 % 24,2 % 20,7 %


5,4 % 3,7 % 2,6 %

Kouřil/a jsi během posledních 30 dnů cigarety? 4,2 % 3,7 % 2,1 %

Měl/a jsi někdy během svého života pohlavní styk? 3,8 % 4,2 % 3,3 %

Vykouříš denně více než 5 cigaret? 1,2 % 0,0 % 0,5 %


2,2 % 0,9 % 1,6 %


7,2 % 14,0 % 6,3 %

Zfalšoval/a jsi někdy podpis rodičů? 37,4 % 34,9 % 24,2 %

Ukradl/a jsi někdy peníze rodičům nebo někomu jinému? 12,6 % 10,7 % 10,9 %

Byl/a jsi někdy během svého života "za školou"? 8,5 % 7,0 % 5,1 %

Ukradl/a jsi někdy něco někomu? 28,3 % 31,2 % 33,3 %

Poškodil/a jsi někdy během života cizí majetek jen tak pro zábavu? 14,6 % 22,3 % 13,7 %

Měl/a jsi někdy „opletačky“ s policií kvůli tomu, co jsi udělal/a? 5,0 % 7,0 % 4,2 %

Ukradl/a jsi někdy něco v obchodě? 8,5 % 12,6 % 11,4 %

Už sis někdy během života záměrně fyzicky ublížil/a? 16,0 % 19,5 % 18,8 %


14,2 % 19,5 % 16,0 %


4,8 % 9,3 % 5,6 %

Ublížil ti některý ze spolužáků během posledních 30 dnů? 9,8 % 14,4 % 12,8 % Poznámka: Výběrový soubor ČR = Dolejš, M., Zemanová, V, Vavrysová L. (nepublikovaná data): Diagnostika místa kontroly (Locus of Control) a jeho využití při práci s adolescenty (běžná populace, klienti NZDM). Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR; Výběrový soubor MK = Dolejš, M., Orel, M. (2017). Míra výskytu vybraných rizikových aktivit a míra impulzivity u žáků druhého stupně základního vzdělávání v Moravskoslezském kraji. Olomouc: Dolejš – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.


Graf 7: Dosažené průměrné výsledky ve faktorech VRCHA u sledovaných chlapců z G a dvou normových souborů

Tab. 12: Dosažené průměrné výsledky ve faktorech VRCHA u sledované skupiny chlapců z G a dvou normových souborů

Soubory Populace chlapců ČR Populace chlapců MK Chlapci z G


odchylka Průměr



odchylka

Abúzus 0,60 1,01 0,56 0,87 0,37 0,82

Delikvence 1,23 1,40 1,37 1,41 0,89 1,11

Šikana 0,48 0,81 0,68 0,85 0,59 0,85


V celkové rizikovosti dosahují sledované gymnazistky nižších hodnot, než jsou naměřeny v normových souborech. Průměrně jedna dívka kladně odpověděla na 2 z 18 otázek v dotazníku VRCHA. Experimentování s tabákem, alkoholem či marihuanou je u dívek méně časté, než je tomu u českých a moravskoslezských gymnazistek. Výsledek sledovaných gymnazistek v tomto fakturu je stejný jako u jejich spolužáků. Vyšší hodnoty jsou pozorovatelné ve faktoru delikvence, kde sledované dívky přeskočily své spolužáky, ale i českou normu a s moravskoslezskými dívkami jsou na tom stejně.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3


Populace chlapců ČR

Populace chlapců MK

Chlapci z G


Tab. 13: Dosažené průměrné výsledky ve faktorech VRCHA u sledované skupiny dívek z G a dvou normových souborů

Soubory Populace dívek ČR Populace dívek MK Dívky z G


odchylka Průměr



odchylka

Abúzus 0,52 0,94 0,46 0,74 0,37 0,77

Delikvence 1,09 1,35 1,15 1,21 1,15 1,34

Šikana 0,42 0,78 0,58 0,87 0,48 0,81


Graf 8: Dosažené průměrné výsledky ve faktorech VRCHA u sledované skupiny dívek z G a dvou normových souborů

Identifikaci rizikových jedinců nám poskytují následující dvě tabulky 14 a 15. Pokud se podíváme na tabulky, tak 16,6 % gymnazistů spadá v celkové rizikovosti do skupin zvýšená či vysoká rizikovost. Do těchto dvou skupin spadá 22,5 % gymnazistek. Potěšující a nízké hodnoty pozorujeme ve faktoru abúzus u obou pohlaví, vysoce rizikové zde máme jen 1 % chlapců a 1,3 % dívek. Na druhou stranu vysoké hodnoty máme ve faktoru delikvence, kde 4 a více delikventních aktivit realizovalo 3,5 % chlapců a 6,9 % dívek. Pokud k tomu připočítáme adolescenty ve skupině zvýšená rizikovost, tak u žáků je to 21,1 % a u žákyň je to 32,0 %. Počet adolescentů, kteří byli středem hrubého zacházení od spolužáků, není až tak vysoký oproti počtu adolescentů s problémy v oblasti delikvence, ale i tak je vhodné zaměřit prevenci i na ně, protože vysoce rizikových u dívek a chlapců je 7,5 % a zvýšeně rizikových je 19,8 % žáků a žákyň. V rámci sledované skupiny doporučujeme realizaci preventivně-interakčních programů a aktivní práci na snižování rizikových aktivit a podporu aktivit v rámci školního klimatu či vzájemné kooperace. Jednou z možností, jak s adolescenty pracovat, je posilování postojů a dovedností, které napomáhají odolávat například vrstevnickému tlaku. Doporučujeme směřovat intervenci na právní povědomí a přijímání zodpovědnosti.

0

0,5

1

1,5

2

2,5


Populace dívek ČR

Populace dívek MK

Dívky z G


Tab. 14: Míra rizikovosti u sledovaných chlapců z G


Abúzus 72,4 % 23,6 % 3,0 % 1,0 %

Delikvence 46,2 % 32,7 % 17,6 % 3,5 %

Šikana 60,3 % 24,1 % 11,6 % 4,0 %


Tab. 15: Míra rizikovosti u sledovaných dívek z G


Abúzus 73,2 % 20,8 % 4,8 % 1,3 %

Delikvence 42,4 % 25,5 % 25,1 % 6,9 %

Šikana 67,5 % 20,8 % 8,2 % 3,5 %


8.1.3 Celá sledovaná skupina

Tabulka 16 informuje o prevalenčních hodnotách celé sledované skupiny adolescentů, tedy o 11letých až 16letých žácích a žákyních základních škola a víceletých gymnázií. Zvýšené hodnoty oproti normě pozorujeme u krádeží věcí v obchodech (15,4 %; normový soubor 11,6 %), u krádeží peněz rodičům či někomu jinému (14,0 %; normový soubor 13,1 %), u problémů s policií (10,5 %; normový soubor 8,3 %) či u poškozování cizích věcí jen tak pro zábavu (16,0 %; normový soubor 15,1 %). V souboru bylo 1,9 % denních kuřáků (normový soubor 2,5 %) a 3,6 % adolescentů zažilo za poslední měsíc stav opilosti (normový soubor 3,1 %). Někteří žáci se stávají středem zesměšňování, tuto zkušenost za posledních 30 dní mělo 20,9 % (normový soubor 18,7 %) a 14,6 % potvrdilo nějakou formu ubližování (normový soubor 12,0 %). Prostřednictvím internetu, sociálních sítí bylo nějakým způsobem ublíženo 8,8 % oslovených dívek a chlapců (normový soubor 6,3 %). Je určitě vhodné realizovat preventivní programy tak, aby docházelo ke snižování výskytu rizikových aktivit.


Tab. 16: Prevalence vybraných rizikových aktivit u sledovaných dívek a chlapců ze ZŠ a z G a výběrového souboru



a G

Pil/a jsi během posledních 30 dnů nějaký alkoholický nápoj? 31,2 % 21,7 %


8,5 % 6,7 %

Kouřil/a jsi během posledních 30 dnů cigarety? 8,4 % 7,1 %

Měl/a jsi někdy během svého života pohlavní styk? 5,2 % 3,3 %

Vykouříš denně více než 5 cigaret? 2,5 % 1,9 %


3,1 % 3,6 %


7,3 % 9,5 %

Zfalšoval/a jsi někdy podpis rodičů? 33,8 % 23,1 %

Ukradl/a jsi někdy peníze rodičům nebo někomu jinému? 13,1 % 14,0 %

Byl/a jsi někdy během svého života "za školou"? 8,6 % 8,0 %

Ukradl/a jsi někdy něco někomu? 27,5 % 30,5 %

Poškodil/a jsi někdy během života cizí majetek jen tak pro zábavu? 15,1 % 16,0 %

Měl/a jsi někdy „opletačky“ s policií kvůli tomu, co jsi udělal/a? 8,3 % 10,5 %

Ukradl/a jsi někdy něco v obchodě? 11,6 % 15,4 %

Už sis někdy během života záměrně fyzicky ublížil/a? 20,4 % 24,4 %


18,7 % 20,9 %


6,3 % 8,8 %

Ublížil ti některý ze spolužáků během posledních 30 dnů? 12,0 % 14,6 % Poznámka: Výběrový soubor ČR = Dolejš, M., Zemanová, V, Vavrysová L. (nepublikovaná data): Diagnostika místa kontroly (Locus of Control) a jeho využití při práci s adolescenty (běžná populace, klienti NZDM). Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol a víceletých gymnázií ve věku 11-16 let z ČR.

Průměrné hodnoty či prevalence přinášejí základní informaci o výzkumném souboru, ale pro identifikaci rizikových adolescentů je vhodné pracovat s jednotlivými výsledky a hodnotami, které adolescenti získali. Ve sledované populaci je 6,7 %, kteří zažívají častěji různé negativní ataky od svých spolužáků, jsou středem posměchu, verbální a fyzické agrese (vysoká rizikovost). Nižší počet jedinců je ohrožen závislostí na tabáku, alkoholu či jiných drogách, protože velmi rizikových jsou jen 3 %. Nepočetnější skupinou jsou chlapci a dívky realizující různé rizikové aktivity, které jsou na/či za hranicí zákona. Celkem do skupin zvýšená a vysoká rizikovost spadá 31,5 % oslovených dívek a chlapců. V souboru se nachází každý čtvrtý adolescent, který vykazuje zvýšenou či vysokou celkovou rizikovost. Určitě je vhodné s tímto údajem pracovat a připravovat preventivní programy zaměřené na posilování sociálních kompetencí a redukci delikventní aktivity.


Tab. 17: Míra rizikovosti u sledovaných chlapců a dívek ze ZŠ a z G


Abúzus 68,4 % 20,6 % 8,0 % 3,0 %

Delikvence 44,1 % 24,4 % 22,9 % 8,6 %

Šikana 57,0 % 25,7 % 10,6 % 6,7 %


8.2 Výsledky ve Škále impulzivity Dolejš a Skopal


V testové baterii byla kromě dotazníku VRCHA také „Škála impulzivity Dolejše a Skopala“. Pozorujeme, že impulzivnější jsou chlapci ve většině věkových skupin oproti dívkám, což potvrzuje teoretické koncepty (neplatí to pro 15leté a 16leté, zde jsou dívky impulzivnější). Nejimpulzivnější jsou 14letí žáci a následují je 15letí. Z výsledků chlapců také plyne, že sledované věkové kohorty nejsou impulzivnější než věkové kohorty českých adolescentů. I u žákyň byly jako nejvíce impulzivní identifikovány 15leté a následují je 14leté (16letých bylo jen několik málo). Průměrné hodnoty dívčích skupin jsou nižší než průměrné hodnoty českých žákyň.

Tab. 18: Míra impulzivity u sledovaných chlapců ze ZŠ a dvou normových souborů

Výběrový soubor chlapců ČR Výběrový soubor chlapců MK Chlapci ze ZŠ

Věk/Indexy Impulzivita Směrodatná

odchylka Impulzivita


Impulzivita Směrodatná

odchylka

11 let 58,41 9,21 56,92 10,75 54,75 9,60

12 let 57,85 11,07 55,24 8,97 56,59 9,52

13 let 60,32 9,84 55,52 9,59 56,90 8,42

14 let 61,06 9,46 58,62 8,59 58,49 8,38

15 let 60,85 9,18 59,81 10,01 57,43 10,52

16 let neměřeno neměřeno 64,56 11,65 54,50 21,92 Poznámka: Výběrový soubor ČR = Dolejš, M., Skopal, O. (2016). Škála impulzivity Dolejš, Skopal. Olomouc: Univerzita Palackého. – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-15 let z ČR; Výběrový soubor MK = Dolejš, M., Orel, M. (2017). Míra výskytu vybraných rizikových aktivit a míra impulzivity u žáků druhého stupně základního vzdělávání v Moravskoslezském kraji. Olomouc: Dolejš – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.


Tab. 19: Míra impulzivity u sledovaných dívek ze ZŠ a dvou normových souborů

Výběrový soubor dívek ČR Výběrový soubor dívek MK Dívky ze ZŠ





odchylka

11 let 54,69 9,50 52,98 9,62 54,48 10,17

12 let 57,24 10,28 53,76 9,51 55,93 9,81

13 let 57,96 9,30 55,23 8,43 55,75 9,37

14 let 60,03 9,18 56,97 8,87 57,86 8,69

15 let 59,89 8,82 58,88 9,10 59,11 10,39

16 let neměřeno neměřeno 56,43 3,69 59,67 6,03 Poznámka: Výběrový soubor ČR = Dolejš, M., Skopal, O. (2016). Škála impulzivity Dolejš, Skopal. Olomouc: Univerzita Palackého. – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-15 let z ČR; Výběrový soubor MK = Dolejš, M., Orel, M. (2017). Míra výskytu vybraných rizikových aktivit a míra impulzivity u žáků druhého stupně základního vzdělávání v Moravskoslezském kraji. Olomouc: Dolejš – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.

Graf 9: Vývoj impulzivity u sledovaných chlapců ze ZŠ a dvou normových souborů

52

54

56

58

60

62

64

66


Výběrový soubor chlapců ČR

Výběrový soubor chlapců MK

Chlapci ze ZŠ


Graf 10: Vývoj impulzivity u sledovaných dívek ze ZŠ a dvou normových souborů

Statisticko-matematické analýzy odhalily, že 78 chlapců a 79 dívek dosáhlo 70 a více bodů v metodě SIDS (tabulka 20). Znamená to, že se jedná o jedince vysoce impulzivní, překračující populační průměr. U těchto jedinců je velký předpoklad, že budou častěji realizovat různé rizikové aktivity. Nejimpulzivnější adolescenti jsou u chlapců v kohortách 12letých až 14letých a u dívek jsou to tytéž věkové skupiny. Za impulzivnější (nad 65 bodů), a pro intervenci vhodné žáky a žákyně, můžeme počítat 415 jedinců (21 %), tj. 220 chlapců a 195 dívek.

Tab. 20: Počet velmi impulzivních žáků a žákyň ze ZŠ dle metody SIDS

SIDS 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let

Chlapci 5 17 25 22 8 1

Dívky 5 22 25 21 6 0


Ve skupině gymnazistů je nejvíce impulzivní hlavně skupina 14letých chlapců, kteří se ale průměrnou hodnotou nedostali na úroveň standardizačního souboru českých gymnazistů. Vyšší míru impulzivity pozorujeme také u 11letých, ale zde má na výsledek určitý vliv počet sledovaných žáků (poukazuje na to směrodatná odchylka). Křivka míry impulzivity u chlapců, kopíruje křivku, která byla získána z dat standardizační studie, kromě 12letých, kteří vykazují nižší míru tohoto rysu. Při srovnání s normovými soubory českých a moravskoslezských gymnazistů je vidět, že sledovaní gymnazisté ve všech věkových kohortách získali nižší průměrné hodnoty. U dívek jako nejimpulzivnější byly identifikovány 14leté gymnazistky. I zde můžeme pozorovat, že sledovaná skupina dívek dosahuje nižších průměrných hodnot, než byly naměřeny v normových souborech (výjimkou jsou 14leté při srovnání s moravskoslezskými gymnazistkami). Obecně lze říci, že impulzivnější jsou žákyně a žáci základních škol, než gymnazisté a gymnazistky z víceletých gymnázií.

52

54

56

58

60

62


Výběrový soubor dívek ČR

Výběrový soubor dívek MK

Dívky ze ZŠ


Tab. 21: Míra impulzivity u sledovaných chlapců z G a dvou normových souborů

Výběrový soubor chlapců ČR Výběrový soubor chlapců MK Chlapci z G





odchylka

11 let 55,80 9,67 58,50 11,58 55,13 10,12

12 let 57,15 10,27 53,74 10,00 52,08 7,60

13 let 59,31 10,20 57,32 11,20 52,83 7,80

14 let 59,99 9,12 59,90 9,39 56,40 9,91

15 let 59,79 9,64 59,04 9,64 53,52 8,36 Poznámka: Výběrový soubor ČR = Dolejš, M., Skopal, O. (2016). Škála impulzivity Dolejš, Skopal. Olomouc: Univerzita Palackého. – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-15 let z ČR; Výběrový soubor MK = Dolejš, M., Orel, M. (2017). Míra výskytu vybraných rizikových aktivit a míra impulzivity u žáků druhého stupně základního vzdělávání v Moravskoslezském kraji. Olomouc: Dolejš – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.

Tab. 22: Míra impulzivity u sledovaných dívek z G a dvou normových souborů

Výběrový soubor dívek ČR Výběrový soubor dívek MK Dívky z G





odchylka

11 let 53,73 9,03 54,82 12,31 53,40 8,46

12 let 55,86 10,56 53,36 9,05 52,61 11,39

13 let 57,00 10,18 59,97 8,82 54,00 8,59

14 let 59,96 9,56 53,86 9,33 59,53 7,42

15 let 59,25 9,01 58,17 8,07 57,39 9,94 Poznámka: Výběrový soubor ČR = Dolejš, M., Skopal, O. (2016). Škála impulzivity Dolejš, Skopal. Olomouc: Univerzita Palackého. – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-15 let z ČR; Výběrový soubor MK = Dolejš, M., Orel, M. (2017). Míra výskytu vybraných rizikových aktivit a míra impulzivity u žáků druhého stupně základního vzdělávání v Moravskoslezském kraji. Olomouc: Dolejš – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.

Graf 11: Vývoj impulzivity u sledovaných chlapců z G a dvou normových souborů

50

52

54

56

58

60

62

11 let 12 let 13 let 14 let 15 let

Výběrový soubor chlapců ČR

Výběrový soubor chlapců MK

Chlapci z G


Graf 12: Vývoj impulzivity u sledovaných dívek z G a dvou normových souborů

Vysoce impulzivních, kteří získali 70 a více bodů, je 8 gymnazistů a 20 gymnazistek (tabulka 23). Opět u nich musíme počítat s častějším výskytem různých rizikových aktivit. Nejpočetnější skupinou vysoce impulzivních jsou 14letí chlapci a 14leté dívky. Několik impulzivnějších dívek je také v kohortách 12letých, 13letých a 15letých. Za impulzivnější (nad 65 bodů), a pro intervenci vhodné gymnazisty a gymnazistky můžeme považovat 62 adolescentů (15 %), tj. 19 chlapců a 43 dívek.

Tab. 23: Počet velmi impulzivních žáků a žákyň z G dle metody SIDS

SIDS 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let

Chlapci 1 1 0 4 2

Dívky 0 4 3 8 5

8.3 Výsledky v Dotazníku hraní digitálních her


Posledním dotazníkem, který byl adolescentům předkládán, byl dotazník na hraní digitálních her, který poskytuje informace o aktivitách jedinců související s hraním digitálních her a o míře rizikovosti v této oblasti. Ve skupině chlapců nejvíce kladných odpovědí měla skupina 14letých. V jednotlivých kohortách se průměrný výsledek pohybuje v rozmezí od 13,35 do 14,57 bodů. Výsledky jsou velmi podobné výsledkům naměřeným u české populace adolescentů. Jen 11letí žáci získali o cca 2,5 bodu více než česká norma. Při srovnání s moravskoslezskými žáky dosáhla sledovaná věková kohorta 14letých o 1,5 bodů vyššího výsledku, u ostatních jsou hodnoty velmi podobné nebo nižší. Dívky mají průměrné hodnoty mezi 3 až 5 body. Nejvyšší průměrné hodnoty ve skupině dívek získaly 12leté. Sledované věkové kohorty se prezentují nižšími hodnotami, než je identifikováno u českých žákyň a podobný trend lze pozorovat i při srovnání s moravskoslezskými dívkami (tabulka 24 a 25). Chlapci jsou obecně častějšími uživateli digitálních her než dívky.

50

52

54

56

58

60

62

11 let 12 let 13 let 14 let 15 let

Výběrový soubor dívek ČR

Výběrový soubor dívek MK

Dívky z G


Tab. 24: Míra hraní digitálních her u chlapců ze ZŠ a dvou normových souborů

Výběrový soubor chlapců ČR Výběrový soubor chlapců MK Chlapci ze ZŠ

Věk/Indexy Míra hraní Směrodatná

odchylka Míra hraní


Míra hraní Směrodatná

odchylka

11 let 11,09 5,85 13,33 6,66 13,52 8,11

12 let 14,33 5,97 16,29 3,64 14,23 7,39

13 let 15,14 6,55 18,00 5,70 13,35 7,21

14 let 14,61 7,35 13,07 8,37 14,57 7,62

15 let 14,44 6,44 18,00 3,61 13,35 6,71

16 let 10,33 5,47 - - 1,00 1,41 Poznámka: Výběrový soubor ČR a Výběrový soubor MK = Suchá, J., Dolejš, M., Pipová, H., Komrska, Š. (nepublikovaná data). Tvorba diagnostického nástroje pro screening a diagnostiku rizikového hraní počítačových her a videoher u českých adolescentů. Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR a reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.

Tab. 25: Míra hraní digitálních her u dívek ze ZŠ a dvou normových souborů

Výběrový soubor dívek ČR Výběrový soubor dívek MK Dívky ze ZŠ





odchylka

11 let 6,05 5,24 16,00 4,57 5,88

12 let 6,04 5,12 6,38 6,32 4,85 5,58

13 let 4,92 4,76 3,56 1,74 3,79 5,11

14 let 4,37 5,07 5,13 5,08 3,49 4,90

15 let 6,20 7,26 9,57 7,48 4,11 5,70

16 let 7,29 7,99 19,00 3,00 3,00 Poznámka: Výběrový soubor ČR a Výběrový soubor MK = Suchá, J., Dolejš, M., Pipová, H., Komrska, Š. (nepublikovaná data). Tvorba

diagnostického nástroje pro screening a diagnostiku rizikového hraní počítačových her a videoher u českých adolescentů. Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR a reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.

Chlapci průměrně hrají počítačové hry 2 hodiny a 30 minut v pracovních dnech a 4 hodin a 15 minut ve dnech volna. 169 chlapců hraje 5 a více hodin v pracovních dnech a 367 chlapců se zabývá stejnou aktivitou 5 a více hodin ve dnech volna. Dívky této aktivitě věnují necelou 1 hodinu každý pracovní den a 1 hodinu a 20 minut ve volných dnech. V pracovních dnech 5 a více hodin hraje 36 dívek a ve dnech klidu je to 76 dívek. Objevili se chlapci, kteří hrají 11 a více hodin v dny, kdy probíhá školní výuka, což by znamenalo, že to je jediná volnočasová aktivita, kterou chlapci realizují.

Tabulka 26 poukazuje na negativní důsledky hraní digitálních her. Přes 45,5 % dívek a chlapců hraje digitální hry, aby si spravilo náladu, což je více, než bylo zjištěno v české normě (40,9 %), ale méně než v moravskoslezském souboru (47,0 %). 37,9 % adolescentů ze sledované populace zapomene na nějakou povinnost kvůli tomu, že hraje digitální hry, jedná se o nižší hodnotu, než vykazují normové soubory. 16,7 % uvedlo, že zanedbává některé aktivity (nižší výsledek než u českých (19,2 %) respektive moravskoslezských (18,2 %) adolescentů). 21,6 % mladistvých se nestihne kvůli hraní digitálních her připravit do školy, přičemž u českých adolescentů je to 21,1 % a u moravskoslezských 24,2 %. Přes 21 % žáků a žákyň hraje hry více než 4 hodiny denně a 18,8 % po 22 hodině, jedná se o velmi podobné hodnoty, které jsou vydefinované v normových souborech.


Tab. 26: Prevalence vybraných aktivit u sledovaných dívek a chlapců vaší školy a dvou výběrových souborů




Nestihneš se někdy kvůli hraní počítačových her připravit do školy?

21,1 % 24,2 % 21,6 %

Hraješ počítačové hry více než 4 hodiny denně? 22,3 % 28,8 % 21,0 %

Stává se ti, že kvůli hraní na něco zapomeneš? 44,4 % 40,9 % 37,9 %

Zanedbáváš díky hraní počítačových her některé aktivity? 19,2 % 18,2 % 16,7 %

Hraješ, aby sis spravil/a náladu? 40,9 % 47,0 % 45,5 %

Když se nudíš, přemýšlíš nad strategiemi ve hře? 36,7 % 39,4 % 32,3 %

Když delší dobu nehraješ, těšíš se na hru? 50,7 % 51,5 % 44,7 %

Stává se ti, že překračuješ čas určený na hraní (např. chtěl/a jsi hrát do 8 hodin a hraješ do 9 hodin)?

43,5 % 43,9 % 33,0 %

Hraješ v noci (od 22 hodin)? 18,8 % 18,2 % 18,8 % Poznámka: Výběrový soubor ČR a Výběrový soubor MK = Suchá, J., Dolejš, M., Pipová, H., Komrska, Š. (nepublikovaná data). Tvorba diagnostického nástroje pro screening a diagnostiku rizikového hraní počítačových her a videoher u českých adolescentů. Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR a reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.

Tabulka 27 informuje o počtu jedinců ve třech skupinách, které určují rizikovost v oblasti hraní digitálních her. V dotazníku DHDH lze získat 0 až 30 bodů a rozdělení do skupin je následující: a) bezproblémoví hráči (0-17 bodů) a hráčky (0-8 bodů); b) problémoví hráči (18-20 bodů) a hráčky (9-18 bodů); c) závislostní hráči (21-30 bodů) a hráčky (19-30 bodů). Ve skupině chlapců bylo určeno jako závislých na digitálních hrách 19,2 %, což je 203 chlapců a dalších 160 chlapců (15,2 %) je problémovými hráči. Problémy s hraním má také 153 dívek (15,6 %) a 23 (2,4 %) dívek bylo identifikováno jako závislých na této aktivitě.

Tab. 27: Míra závislosti na hraní digitálních her u sledovaných chlapců a dívek ze ZŠ

Faktor/Míra rizikovosti Bezproblémoví hráči Problémoví hráči Závislost

Chlapci 65,6 % 15,2 % 19,2 %

Dívky 82,0 % 15,6 % 2,4 %

Tabulka 28 poukazuje na určitou vzájemnou spojitost mezi impulzivitou, rizikovým chováním a/nebo hraním digitálních her. Vybrali jsme dvě žákyně a dva žáky. 13letý chlapec má vysokou míru impulzivity, má problémy v oblasti rizikových aktivit (vysoká rizikovost), ale je bezproblémovým uživatelem digitálních her. Druhý chlapec ve věku 14 let je vysoce impulzivní (72 bodů), vykazuje závislostní chování v oblasti hraní digitálních her (21 bodů) a často a opakovaně realizuje rizikové aktivity (12 bodů). 14letá dívka získala 72 bodů v SIDS (vysoce impulzivní), v dotazníku VRCHA spadá do skupiny vysoce rizikových, ale naopak je bezproblémovou uživatelkou digitálních her. Druhá žákyně ve věku 13 let má problémy ve všech třech sledovaných proměnných, je vysoce impulzivní, projevuje se problémovým vztahem k digitálním hrám a realizuje různé rizikové aktivity. Všechny prezentované případy jsou ukázkou adolescentů, se kterými je nutné začít odborně pracovat a to z toho důvodu, aby jejich současné chování nemělo negativní důsledky na jejich budoucnost. Conrod a kol. (2000) doporučují zaměřit intervenci na žáky, kteří záměrně vyhledávají intenzivní zážitky, a kteří


rovněž impulzivně jednají. Lze využít programy zaměřené na cílené předávání dovedností ve zvládání tendencí vedoucích k rizikovému chování (Maierová, Charvát, Dolejš, 2012).

Tab. 28: Výsledky vybraných žáků ze ZŠ

Věk Pohlaví SIDS DHDH Abúzus VRCHA

Delikvence VRCHA

Šikana VRCHA

Celkový skór VRCHA

14 dívka 72 0 6 4 1 11

14 chlapec 72 21 2 7 3 12

13 dívka 86 11 3 1 4 8

13 chlapec 83 4 4 4 0 8


Dotazník na hraní digitálních her je nástroj, který identifikuje aktivity související s hraním digitálních her a rozděluje adolescenty do tří skupin, dle závažnosti hraní her (bezproblémový hráč, problémový hráč a závislost). Nejvyššího průměrného výsledku dosáhli 11letí chlapci (14,27 bodů). U ostatních věkových kohort se průměrná hodnota pohybovala v rozmezí 11,15 až 12,76 bodů, což jsou hodnoty nižší, než bylo u některých věkových kohort českých adolescentů zjištěno. Skupina dívek dosahuje 3 až 4krát nižších hodnot než jejich spolužáci. Průměrné hodnoty se pohybují v rozmezí 2,60 až 3,96 bodů. Nejvyšší průměrné hodnoty ve skupině dívek získaly 12leté, které následují 13leté dívky. Sledované věkové kohorty se prezentují podobnými či nižšími hodnotami, než je identifikováno u českých žákyň (tabulka 29 a 30). I zde platí, že gymnazisté jsou častějšími uživateli digitálních her než jejich spolužačky.

Tab. 29: Míra hraní digitálních her u sledovaných chlapců z G a dvou normových souborů

Výběrový soubor chlapců ČR Výběrový soubor chlapců MK Chlapci z G





odchylka

11 let - - - - 14,27 7,11

12 let - - - - 11,67 5,80

13 let 12,02 5,99 16,71 1,80 11,15 5,81

14 let 13,54 6,80 11,08 7,30 12,76 6,57

15 let 13,15 6,30 12,50 2,74 12,36 6,68

16 let 17,50 0,71 - - - - Poznámka: Výběrový soubor ČR a Výběrový soubor MK = Suchá, J., Dolejš, M., Pipová, H., Komrska, Š. (nepublikovaná data). Tvorba diagnostického nástroje pro screening a diagnostiku rizikového hraní počítačových her a videoher u českých adolescentů. Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR a reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.


Tab. 30: Míra hraní digitálních her u sledovaných dívek z G a dvou normových souborů

Výběrový soubor dívek ČR Výběrový soubor dívek MK Dívky vaší školy





odchylka

11 let - - - - 2,60 3,89

12 let - - - - 3,96 5,54

13 let 3,87 3,88 1,67 2,89 3,87 5,10

14 let 2,95 3,46 3,40 3,62 2,84 4,02

15 let 3,88 5,23 4,10 6,21 3,76 5,84

16 let 3,00 - - - - - Poznámka: Výběrový soubor ČR a Výběrový soubor MK = Suchá, J., Dolejš, M., Pipová, H., Komrska, Š. (nepublikovaná data). Tvorba diagnostického nástroje pro screening a diagnostiku rizikového hraní počítačových her a videoher u českých adolescentů. Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR a reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.

Chlapci průměrně hrají počítačové hry 1 hodinu a 45 minut v pracovních dnech a 3 hodiny a 10 minut ve dnech volna. 12 chlapců hraje 5 a více hodin v pracovních dnech a 39 chlapců se zabývá stejnou aktivitou 5 a více hodin ve dnech volna. Dívky této aktivitě věnují cca 35 minut každý pracovní den, a cca 1 hodinu ve volných dnech. V pracovních dnech 5 a více hodin hrají 3 dívky a ve dnech klidu je to 10 dívek. Objevila se dívka, která hraje 8 hodin v dny, kdy probíhá školní výuka, což by znamenalo, že to je jediná volnočasová aktivita, kterou dívka realizuje.

Tabulka 31 poukazuje na negativní důsledky hraní digitálních her. Přes 43 % dívek a chlapců hraje digitální hry, aby si spravilo náladu, což je více, než bylo zjištěno v normových souborech (38,2 % respektive 29,6 %). 31,9 % adolescentů ze sledované populace zapomene na nějakou povinnost kvůli tomu, že hraje digitální hry, jedná se o nižší hodnotu, než vykazují normové soubory (34,0 respektive 35,2 %). 14,0 % uvedlo, že zanedbává některé aktivity, což je nižší výsledek než u českých (17,0 %), ale vyšší hodnota než u moravskoslezských (7,4 %) adolescentů). 16,7 % mladistvých se nestihne kvůli hraní digitálních her připravit do školy, přičemž u českých adolescentů je to 17,3 % a u moravskoslezských 18,5 %. 10,7 % hraje hry více než 4 hodiny denně a 13,7 % hraje po 22 hodině, jedná se o nižší hodnoty, než byly naměřené v normových souborech.


Tab. 31: Prevalence vybraných aktivit u sledovaných dívek a chlapců vaší školy a dvou výběrových souborů



Chlapci a dívky z G

Nestihneš se někdy kvůli hraní počítačových her připravit do školy?

17,3 % 18,5 % 16,7 %

Hraješ počítačové hry více než 4 hodiny denně? 10,9 % 13,0 % 10,7 %

Stává se ti, že kvůli hraní na něco zapomeneš? 34,0 % 35,2 % 31,9 %

Zanedbáváš díky hraní počítačových her některé aktivity? 17,5 % 7,4 % 14,0 %

Hraješ, aby sis spravil/a náladu? 38,2 % 29,6 % 43,3 %

Když se nudíš, přemýšlíš nad strategiemi ve hře? 28,0 % 25,9 % 26,5 %

Když delší dobu nehraješ, těšíš se na hru? 46,1 % 51,9 % 39,5 %

Stává se ti, že překračuješ čas určený na hraní (např. chtěl/a jsi hrát do 8 hodin a hraješ do 9 hodin)?

40,1 % 40,7 % 28,8 %

Hraješ v noci (od 22 hodin)? 17,5 % 16,7 % 13,7 % Poznámka: Výběrový soubor ČR a Výběrový soubor MK = Suchá, J., Dolejš, M., Pipová, H., Komrska, Š. (nepublikovaná data). Tvorba diagnostického nástroje pro screening a diagnostiku rizikového hraní počítačových her a videoher u českých adolescentů. Olomouc: Univerzita Palackého – reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z ČR a reprezentativní soubor adolescentů základní škol ve věku 11-16 let z Moravskoslezského kraje.

Tabulka 32 informuje o počtu jedinců ve třech skupinách, které určují rizikovost v oblasti hraní digitálních her. V dotazníku DHDH lze získat 0 až 30 bodů a rozdělení do skupin je následující: a) bezproblémoví hráči (0-17 bodů) a hráčky (0-8 bodů); b) problémoví hráči (18-20 bodů) a hráčky (9-18 bodů); c) závislostní hráči (21-30 bodů) a hráčky (19-30 bodů). Ve skupině chlapců bylo určeno jako závislých na digitálních hrách 11,0 %, což je 22 chlapců a dalších 22 chlapců (11,0 %) je problémovými hráči. Problémy s hraním má také 31 dívek (13,4 %) a 5 dívek bylo identifikováno jako závislých na této aktivitě.

Tab. 32: Míra závislosti na hraní digitálních her u sledovaných chlapců a dívek z G

Faktor/Míra rizikovosti Bezproblémoví hráči Problémoví hráči Závislost

Chlapci 78,0 % 11,0 % 11,0 %

Dívky 84,4 % 13,4 % 2,2 %

Tabulka 33 poukazuje na určitou vzájemnou spojitost mezi impulzivitou, rizikovým chováním a/nebo hraním digitálních her. Vybrali jsme dvě dívky a dva chlapce. První 14letá dívka je dle SIDS zvýšeně impulzivní (66 bodů), v dotazníku VRCHA spadá do skupiny vysoce rizikových, ale v užívání digitálních her nevykazuje žádné problémy. Druhá 12letá dívka získala 74 bodů v SIDS (vysoce impulzivní), v dotazníku DHDH odpověděla kladně na 24 otázek, což znamená, že je závislá na hraní digitálních her, ale v dotazníku VRCHA spadá jen do skupiny běžné rizikovosti. U této dívky hraje významnou roli věk, a z toho důvodu lze předpokládat, že v budoucnu by mohla realizovat častěji a s vyšší frekvencí rizikové aktivity. Tento předpoklad podporuje zjištění, že s narůstajícím věkem dochází ke zvyšování výskytu rizikových aktivit. Podobný případ můžeme pozorovat i u 11letého chlapce, který je vysoce impulzivní (83 bodů), spadá do skupiny závislých na digitálních hrách, ale prozatím je bez výskytu rizikových aktivit. 15letý chlapec vykazuje jak vysokou impulzivitu, tak i problémové chování vzhledem k hraní


počítačových her a spadá do skupiny se zvýšenou rizikovostí. Toto jsou příklady žáků a žákyň, se kterými je nutné adekvátně odborně pracovat.

Tab. 33: Výsledky vybraných žáků z G

Věk Pohlaví SIDS DHDH Abúzus VRCHA

Delikvence VRCHA

Šikana VRCHA

Celkový skór VRCHA

15 chlapec 71 20 1 1 2 4

11 chlapec 83 21 0 0 0 0

12 dívka 74 24 0 1 1 2

14 dívka 66 2 1 5 1 7


9 Využití výsledků v praxi

Práce s adolescenty se má zaměřovat nejen na rizikové aktivity a jejich redukci, ale i na další proměnné. V psychické složce má jít o posilování kladných osobnostních rysů (rozvážnost, přívětivost), dále také k podpoře dobrého sebehodnocení adolescenta. Prevence by měla působit a zvyšovat pozitivní orientaci adolescentů na vlastní zdraví a školu. Adolescent by měl získat netolerantní postoje vůči sociopatogenním jevům a uvědomit si základní společenské hodnoty a naplňovat je. Redukce v oblasti osobnostního systému by měla být směřována na rizikové osobnostní faktory, jakým jsou impulzivita, agresivita, hostilita, emoční labilita a další. Rizikové chování je nutné chápat jako komplexní jev, a je tedy důležité k němu takto přistupovat. Svou roli hraje i sociální prostředí. Do systému prevence mají být, pokud je to možné, zapojeny všechny strany, tedy pedagogové a vedení školy, samotní adolescenti a jejich rodiče a širší odborné okolí (nízkoprahová centra, střední školy, politici a další). Při vzájemné spolupráci těchto skupin dochází k tomu, že adolescent získává pozitivní vztahy, vidí protektivní modely chování, které jsou společensky uznávané. Významný vliv na výskyt rizikových aktivit má například chování rodičů, a z tohoto důvodu je vhodné zaměřit primární prevenci i tímto směrem. V neposlední řadě je potřeba pracovat s jedinci jako skupinou, ve které se vzájemně jednotliví členové podporují. Adolescenti by měli být zapojováni do prosociálních, školních a společenských aktivit, které opět umožňují získat vhodné kompetence a dovednosti.

Výsledky, které jsou součástí této zprávy, jakož i samotná zpráva, mohou složit jako součást Minimálního preventivního programu či jako podklad pro tvorbu nebo úpravu tohoto dokumentu. Mohou být počátečním bodem pro dlouhodobé sledování adolescentů, které přináší řadu informaci a poznatků využitelných v prevenci tak, aby byla co nejefektivnější. Je vhodné při realizaci preventivních programů sledovat jejich dopad a psychodiagnostické nástroje využívat longitudinálně. Výsledky v této zprávě poukazují na problémové oblasti a lze tedy připravit preventivní plány, které se budou na tyto oblasti zaměřovat. Zpráva poskytuje prostor realizovat prevenci založenou na důkazech (Evidence-Based Prevention). V projektových výzvách se často setkáváme s požadavkem o dodání aktuální situace sledovaného fenoménu, kdy požadavek může být splněn touto zprávou, kterou lze využít jako podklad pro grantové žádosti a žádosti o finanční prostředky na preventivní programy a na práci s adolescenty. V neposlední řadě jsou předložené výsledky porovnávány s normovými soubory a mohou být porovnávány s výsledy jiných výzkumných projektů (ESPAD, HBSC a další). Je řada dalších možností, jak zprávu využit, například jako podklad pro výroční zprávu či jako podklad pro externí spolupracovníky na poli prevence a nebo jako podklad pro odborné a politické debaty na téma rizikové aktivity u adolescentů a jejich prevence.

Základní zjištění:

a) Žáci a žákyně základních škol a víceletých gymnázií nerealizovali častěji většinu sledovaných rizikových aktivit v porovnání s českou a moravskoslezskou normou. Sledovaní chlapci a dívky ze základních škol mají častější zkušenost s opilostí nebo krádežemi peněz rodičům či jiným lidem. U gymnazistek a gymnazistů byla vyšší prevalence u krádeže nějaké věci někomu jinému.

b) Obecná rizikovost u žáků základních škol (2,58 bodů) je nižší v porovnání s moravskoslezskými žáky (3,03 bodů), ale ve srovnání s českými adolescenty vyšší (2,69 bodů). Žákyně základních škol v celkové rizikovosti dosahují průměrně 2,41


bodů, kdy ve stejné věkové populaci dívek ze stejného kraje je to 2,79 bodů a ve skupině českých dívek je průměrná hodnota 2,56.

c) V celkové rizikovosti dosahují sledované gymnazistky nižších hodnot (2,00 bodu), než je naměřeno ve skupině českých gymnazistek (2,03 bodů) a ve skupině moravskoslezských žákyň víceletých gymnázií (2,18 bodů). Gymnazisté v celkové rizikovosti obdrželi průměrně 1,85 bodů, u moravskoslezských gymnazistů to je 2,60 bodů a u českých gymnazistů to je 2,30 bodů.

d) Do skupiny zvýšená či vysoká rizikovost spadá 27,9 % oslovených chlapců a 25,4 % dívek ze základních škol. Nejvyšší počet rizikových adolescentů ze základních škol můžeme pozorovat ve faktoru delikvence, kdy do skupin zvýšená a vysoká rizikovost spadá 35,8 % chlapců a 28,9 % dívek.

e) 16,6 % gymnazistů a 22,5 % gymnazistek spadá v celkové rizikovosti do skupin zvýšená či vysoká rizikovost. Problémovým faktorem je u dívek a chlapců z gymnázií delikvence, do zvýšené či vysoké rizikovosti spadá 21,1 % gymnazistů a 32,0 % gymnazistek.

f) Zvýšená či vysoká rizikovost byla nejnižší ve faktoru abúzus, to platí jak pro adolescenty ze základních škol, tak i z víceletých gymnázií.

g) Bylo identifikováno 21 % žáků a žákyň základních škol a 15 % gymnazistů a gymnazistek víceletých gymnázií se zvýšenou mírou impulzivity (nad 65 bodů). Vysoce impulzivních je na víceletých gymnáziích 7 % a na základních školách 8 %.

h) Ve skupině žáků základních škol bylo určeno jako závislých na digitálních hrách 19,2 % a ve skupině žákyň to je 2,4 %. Bylo identifikováno 15,6 % problémových hráček a 15,2 % problémových hráčů ze základních škol. Do skupiny problémových uživatelů digitálních her spadá 11,0 % gymnazistů a 13,4 % gymnazistek. Mezi závislé gymnazisty můžeme počítat 11,0 % a mezi gymnazistky 2,2 %.

i) 16,7 % dívek a chlapců z víceletých gymnázií se nestihne někdy připravit kvůli hraní do školy. U žáků a žákyň základních škol je to 21,6 %.

j) Digitální hry hraje denně 4 a více hodin 21,0 % jedinců ze základních škol a 10,7 % z víceletých gymnázií.

k) Hraní her využívá pro změnu své nálady 45,5 % dívek a chlapců ze základních škol a 43,3 % studentů a studentek z víceletých gymnázií.

Při realizaci preventivních programů doporučujeme:

a) Komplexní, vzájemně propojené a kombinované preventivní strategie, které budou působit na adolescenty z vašich škol.

b) Připravit programy, které budou na sebe navazovat a vzájemně se doplňovat. Efektivní nejsou například jednorázové preventivní aktivity. Nedoporučujeme jednostranné a zjednodušující informace, které mohou mít negativní dopad na chování adolescentů.

c) Preventivní programy by měly být vodné pro vaše žáky a studenty, a při výběru těchto programů je potřeba brát v úvahu věkové, demografické a sociokulturní charakteristiky.

d) Zahájit prevenci včas. Do šetření byli zapojeni adolescenti ve věku 11-15 let, a lze z výsledků vyčíst, že některé rizikové aktivity se objevují již ve věku 11 let. Z tohoto důvodu doporučujeme včasný začátek primární prevence, a to již na prvním stupni základního vzdělání.

e) Podporovat zdravý životní styl a využívat pozitivních modelů. Nabízejte vhodné a zajímavé volnočasové aktivity, nebo k nim alespoň adolescenty směřujete.


f) Zaměřit se na to, aby adolescenti získali relevantní sociální dovednosti a dovednosti potřebné pro zdravý životní styl. Jedná se na příklad o nácvik asertivity, schopnost odmítat, zkvalitnění sociální komunikace, schopnosti obstát v kolektivu, řešit problémy sociálně přiměřeným způsobem.

g) V preventivních programech určených pro určitou skupinu adolescentů využívat „peer“ prvky a zapojit starší adolescenty, kteří mají vliv na utváření postojů a názorů těch mladších. Aktivní účast adolescentů na programech, jejich iniciativa a spontánní výměna názorů zvyšuje úspěšnost preventivního programu.

h) Vytvořit ve školách prostředí a sociální klima, které není nakloněno k podpoře a rozvoji rizikového chování.

i) V rámci preventivních programů podporovat a tvořit podmínky pro společensky přijatelné aktivity.

j) Vyvarovat se využívání neúčinných preventivních prostředků a aktivit, které evaluační projekty identifikovali. Za velmi málo efektivní jsou považovány programy postavené na odstrašování, zastrašování, zakazování, přehánění následků rizikových aktivit, moralizování.

k) Dlouhodobé a aktivní plánování preventivních programů a při plánování využívejte výsledky poukazující na sledované fenomény.

l) Dlouhodobě plánovaný odborný růst školních metodiků prevence a pedagogů a podporu v jejich preventivních aktivitách.

m) Spolupráci s širší odbornou veřejností, s nízkoprahovými centry, ale i se státním aparátem na strategii primární prevence ve Vašem kraji a jeho blízkém okolí.

n) Při plánování preventivní strategie a při tvorbě minimálně preventivních programů vhodně využívat kvalitní relevantní vědecké zdroje a informace (například výstupy Kliniky adiktologie Univerzity Karlovy nebo informační portály, jako je drogy-info.cz). Sledovat vývojové trendy, které přinášejí studie jako je ESPAD, HBSC či regionální studie.

o) Do primární prevence by školní metodici prevence měli zapojovat nové poznatky, nové preventivní programy a know-how odborníků působících a realizujících prevenci v jejích různých formách.

p) Při plánování preventivních programů by měla být realizována analýza protektivních a rizikových faktorů na úrovni a) školy, b) výuky, c) interakce mezi zúčastněnými stranami a d) komunity, ve které se škola nachází.


10 Závěr

Zpráva je obrazem aktuálního stavu určitých psychologických fenoménů u vybrané skupiny v určitém prostředí. Při práci s výsledky je vhodné brát v úvahu, že někteří adolescenti svými výsledky stojí na pomezí dvou kategorií (například běžná a zvýšená rizikovost), a v tuto chvíli je potřeba předpokládat, že i tito jedinci za určitých okolností mohou být zvýšeně rizikoví. Výzkumný projekt se zaměřil jen na určité fenomény, kterými jsou rizikové chování a impulzivita. Školní metodici v součinnosti se školními psychology mohou sledovat i další rizikové (agresivita, úzkostnost) či protektivní faktory (sebehodnocení, demokratický styl výchovy) a následně s nimi pracovat. Mají také možnost získávat další validní a reliabilní data kvalitativními nástroji, jako je pozorování, interview či analýza dokumentů. Každý výzkumný projekt, který pracuje s lidmi, je zatížen určitou mírou zkreslení, které způsobují různé proměnné (sebeposuzování atd.). Výsledky a informace uvedené v této zprávě odpovídají možnostem psychologických výzkumů a možnostem dosavadního poznání. Výsledky poukazují na rizikové skupiny adolescentů, také na oblasti, ve kterých jsou adolescenti rizikoví. Míra výskytu rizikových aktivit je vždy vyšší, než je naměřeno, a to opět z různých důvodů (absence rizikových adolescentů během testování, nesouhlas zákonných zástupců, a další).


Literatura

Brunelle, C., Douglas, R. L., Pilh, R. O., & Stewart, S. H. (2009). Personality and Substance

Use Disorders in Female Off enders: A Matched Controlled Study. Personality and Individual

Diff erences, 46, 472–476.

Coleman, A. M. (2015). A Dictionary of Psychology. UK: Oxford University Press.

Conrod, P. J., Pihl, R. O., Stewart, S. H., & Dongier, M. (2000). Validation of a system of

classifying female substance abusers on the basis of personality and motivational risk factors

for substance abuse. Psychology Of Addictive Behaviors, 14(3), 243-256.

Conrod, P., Stewart, S., Comeau, N., & Maclean, A. (2006). Efficacy of cognitive-

behavioral interventions targeting personality risk factors for youth alcohol misuse. Journal Of

Clinical Child And Adolescent Psychology, 35(4), 550-563.

Csémy, L., Nešpor, K. (2013a). Kolik dospívajících je v Česku ohroženo postižením mozku

při zneužívání alkoholu? Československá Pediatrie, 68 (6), 380-384.

Csémy, L., Nešpor, K. (2013b). Impulsivity behaviour and therapy. Cognitive remediation

journal. 2 (2), 2-5.

Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.

Čerešník, M., Gatial, V. (2014). Rizikové správanie a vybrané osobnostné premenné

dospievajúcich v systéme nižšieho sekundárneho vzdelávania. Nitra: Univerzita Konštantína

Filozofa v Nitre.

Dolejš, M. (2010). Efektivní včasná diagnostika rizikového chování u adolescentů.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Dolejš, M., Orel, M. (2016). Míra výskytu vybraných rizikových aktivit a míra impulzivity

u žáků druhého stupně základního vzdělávání. Získáno 1. května 2017 z

https://poradnazl.cz/index.php/informace-a-zajimavosti/projekty/projekt-prevence-2017/34-

projekt-prevence-2017/222-prezentace.

Dolejš, M., Orel, M. (2017). Rizikové chování u adolescentů a impulzivita jako prediktor

tohoto chování. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Dolejš, M., Skopal, O., Suchá, J., Cakirpaloglu, P., & Vavrysová, L. (2014). Protektivní a

rizikové osobnostní rysy u adolescentů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Dolejš, M., Suchá, J., Skopal, O., Vavrysová., L. (2016). Agresivita u českých adolescentů.

Olomouc: Univerzita Palackého.

Dolejš, M., Zemanová, V., Vavrysová, L. (2018). Kdo a co řídí české adolescenty?.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Erikson, E. H. (2002). Dětství a společnost. Praha: Argo spol. s.r.o.

Evenden, J. L. (1999). Varieties of impulsivity. Psychopharmatology, 146(4), 348-361.

Eysenck, H. J., & Eysenck, M. W. (1985). Personality and individual differences: A natural

science approach. New York: Plenum.

Eysenck, H.J., Eysenck S. G. B. (1993). Eysenckovy osobnostní dotazníky pro dospělé,

příručka. Bratislava: Psychodiagnostika.


Fernie, G., Gullo, M., Christiansen, P., Cole, J., Field, M., Peeters, M., & Sumnall, H.

(2013). Multiple behavioural impulsivity tasks predict prospective alcohol involvement in

adolescents. Addiction, 108(11), 1916-1923.

Finn, P. R., Sharkansky, E. J, Brandt, K. M., & TurcoƩ e, N. (2000). The eff ects of familial

risk, personality, and expectancies on alcohol use and abuse. J Abnorm Psychol, 2000 Feb,

109(1), 122–133.

Grotevant, H. D., & Cooper, C. R. (1985). Patterns of Interaction in Family Relationships

and the Development of Identity Exploration in Adolescence. Child Development, (2). 415.

Hamanová, J., & Hellerová, P. (2000). Syndrom rizikového chování v dospívání.

Československá pediatrie, 55 (6), 380–387.

Health Behaviour in School-Aged Children. (2016). Mezinárodní zpráva o zdraví

a životním stylu dětí a školáků. Získáno z http://hbsc.upol.cz/download/nar-zprava-v4-2014.pdf

Hosák, L., Hrdlička, M., Libiger, J. et al. (2015). Psychiatrie a pedopsychiatrie. Praha:

Univerzita Karlova v Praze, Karolinum Press.

Jessor, R., Turbin, M. S., Costa, F. M., Dong, Q., Zhang, H., & Wang, C. (2003).

Adolescent Problem Behavior in China and the United States: A Cross-National Study of

Psychosocial Protective Factors. Journal Of Research On Adolescence, 13(3), 329-360.

Kann, L., Kinchen, S., Shanklin, S.L., Flint, K.H., Kawkins, J., Harris, W.A., Lowry, R., Olsen,

E.O., McManus, T., Chyen, D., Whittle, L., Taylor, E., Demissie, Z., Brener, N., Thornton,

J., Moore, J., Zaza, S. (2014)Youth risk behavior surveillance –United States, 2013. MMWR, 63

(4), 1-168.

Klíma, P. (2004). Pedagogika mimo zdi institucí. In: Jedlička, R. (Ed.) (2004). Děti a

mládež v obtžných životních situacích: nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a

úlohu pomáhajících profesí, 355-401. Praha Themis.

Krueger, R. F., Hicks, B. M., Patrick, C. J., Carlson, S. R., Iacono, W. G., & McGue, M.

(2002). Etiologic connections among substance dependence, antisocial behavior and

personality: Modeling the externalizing spectrum. Journal Of Abnormal Psychology, 111(3),

411-424. doi:10.1037/0021-843X.111.3.411

Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing.

Macek, P. (1999). Adolescence: psychologické a sociální charakteristiky dospívajících.

Praha: Portál.

Machová, J., Kubátová, D., Hamanová, H, Kabíček, P., Mrázová, E, Svoboda, Z., &

Wedlichová, I. (2009). Výchova ke zdraví. Praha: Grada.

Martínek, Z. (2015). Agresivita a kriminalita školní mládeže. Praha: Grada Publishing a.s.

Maslowsky, J., Buvinger, E., Keating, D. P., Steinberg, L., & Cauffman, E. (2011). Cost-

benefit analysis mediation of the relationship between sensation seeking and risk behavior

among adolescents. Personality And Individual Differences, 51802-806.

Matějček, Z., & Langmeier, J. (1986). Počátky našeho duševního života. Praha:

Panorama.

Miovský, M., Skácelová, L., Zapletalová, J., Novák, P. (Eds.) (2010). Primární prevence

rizikového chování ve školství. Praha: Sdružení SCAN, Univerzita Karlova v Praze & Togga.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Kann%20L%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Kinchen%20S%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Shanklin%20SL%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Flint%20KH%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Kawkins%20J%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Harris%20WA%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Lowry%20R%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Olsen%20EO%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Olsen%20EO%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=McManus%20T%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Whittle%20L%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Taylor%20E%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Demissie%20Z%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Brener%20N%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Thornton%20J%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Thornton%20J%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Moore%20J%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Zaza%20S%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=24918634


Miovský, M., Zapletalová, J. (2006). Primární prevence rizikového chování na rozcestí:

specializace versus integrace. Příspěvek přednesený na III. ročníku celostátní konference

Primární prevence rizikového chování „specializace versus integrace“, 27.-28.11.2006, Praha.

Sborník abstrakt, 21.

MŠMT ČR. (2017). Získáno 3. dubna 2017 z prosince 2015 z

http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-

pokyny.

Nešpor, K. (2013). Sebeovládání. Praha. Portál

Nešpor, K., Csémy, L. (2013). Impulzivní chování. Získáno 2. prosince 2015 z

www.drnespor.eu/ImpTp3.doc

Orel, M., Facová, V., Heřman, M., Kaláb, M., Koranda, P., & Šimonek, J. (2012).

Psychopatologie. Praha: Grada Publishing, a.s.

Orosová, O., & Salonna, F. (2003). Percipovanie školy, učenia sa a prevencie drogových

závislostí—Protektívny/rizikový faktor v prevencii drogových závislostí. = The perception of

school, learning and drug dependency prevention—An important protective/risk factor in

prevention of drug dependencies. Československá Psychologie: Časopis Pro Psychologickou

Teorii A Praxi, 47(2), 151-168

Skopal, O., Dolejš, M., & Suchá, J. (2014). Vybrané osobnostní rysy a rizikové formy

chování u českých žáků a žákyň. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Sobotková, I. (2009). Pozitivní přístup k dětem. Lékař přítelem, 1(3), 37-39.

Suchá, J., Dolejš, M., Pipová, H., Maierová, E., Cakirpaloglu, P. (2018). Hraní digitálních

her českými adolescenty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Širůčková, M. (2009). Psychosociální souvislosti rizikového chování v adolescenci: role

vrstevnických a rodinných vztahů. (Disertační práce). Získáno 5. května 2017 z Informačního

systému Masarykovi univerzity.

Theobald, D., & Farrington, D. (n.d). Child and adolescent predictors of male intimate

partner violence. Journal Of Child Psychology And Psychiatry, 53(12), 1242-1249.

Urban, L., & Dubský, J. (2008). Sociální deviace. Plzeň: Aleš Čeněk

Úřad vlády České republiky - odbor protidrogové politiky. (2017a). Validizační studie

ESPAD 2016. Získáno z https://www.drogy-info.cz/nms/vyzkum-nms/validizacni-studie-espad-

2016/

Úřad vlády České republiky - odbor protidrogové politiky. (2017b). Evropská školní

studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) 2015. Získáno z https://www.drogy-

info.cz/data/obj_files/32196/734/zaostreno_2016-05_v03.pdf

Vágnerová, M. (1997). Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha:

Karolinum, 1997.

Vavrysová, L. (2018). Rizikové aktivity, depresivita a vybrané osobnostní rysy u českých

adolescentů z dětských domovů se školou a výchovných ústavů. Olomouc: Univerzita Palackého

v Olomouci.

VandenBos, G. R., (Ed.). (2007). APA Dictionary of Psychology. Washington: American

Psychological Association.

http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny

http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny


Vykopalová, H. (2001). Sociálně patologické jevy v současné společnosti. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci.

Vazire, S., & Funder, D. C. (2006). Impulsivity and the self-defea� ng behavior of

narcissists. Personality and Social Psychology Review, 10, 154–165.

Webster, C. D., & Jackson, M. A. (1997). Impulsivity: Theory, assessment, and treatment.

New York, NY, US: Guilford Press.

Woicik, P. A., Stewart, S. H., Pihl, R. O., & Conrod, P. J. (2009). The Substance Use Risk

Profile Scale: A scale measuring traits linked to reinforcement-specific substance use profiles.

Addictive Behaviors, 34(12), 1042-1055. doi:10.1016/j.addbeh.2009.07.001.

Wu, X., Chen, X., Han, J., Meng, H., Luo, J., Nydegger, L., & Wu, H. (n.d). Prevalence and

Factors of Addictive Internet Use among Adolescents in Wuhan, China: Interactions of Parental

Relationship with Age and Hyperactivity-Impulsivity. Plos One, 8(4),e61782.

Zarrett, N., & Eccles, J. (2006). The passage to adulthood: Challenges of late

adolescence. New Directions For Youth Development, 2006(111), 13-28. doi:10.1002/yd.17


Documents

Míra výskytu vybraných rizikových aktivit, míra ... · knize Dětství a společnost (2002, 239): „Mysl adolescenta je v podstatě myslí ve stavu moratoria, psychosociálního