OBECNÁ SOCIOLOGIE 2 B1.3.05

- Oleg SušaSociální změna a dynamika jako sociologický problém. Sociologické teorie,

paradigmatické rozdíly, problém změny v soudobém světě. Důraz na historicitu soc. fenoménů. Krátký referát. Sehnat sylabus! Jedna část povinná - stránky od do, druhá část doporučená. Připravovat referáty s předstihem. Dopříště probrat literaturu a vybrat si téma referátu (7-10 min). Všichni napíšeme zápočtovou práci (6-10).

Přehled plánu: I) obecný úvod - teoretické pojmy, které se týkají soc. změny a evoluce společnosti. Pokrok, regres, teorie soc. změny, modernizace. II) dynamika procesu soc. změn, její faktory a snahy sgicky pochopit transformace.

1) Dynamika populačních změn a prostředí2) Dynamika urbanizace - vývoj měst3) Technické přeměny a inovace, sgické důsledky. Moc a technika, jejich vztahy.

Technika, organizace, riziko, sociální a technická změna. Politické, kulturní a enviromentální důsledky osamostatňování technických struktur

4) Dynamika vývoje státu, problematika politické sgie a politické moci, demokracie, byrokracie.

5) Dynamika globalizace současného světa a její sgické aspekty. Proces globalizace a reflexivní modernizace.

6) Aktéři soc. změny, soc. hnutí, problematika revoluce. Změny institucí, kulturní přeměna. Modernizace a rozvoj. [Rozvoj - development, politický pojem, patří do dějin politického světa, studená válka i po ní. Snahy změnit různé společnosti jednomu ideálnímu vzoru industriální společnosti.]

7) Vztah mezi teorií soc. změny a emp. procesy soc. dynamiky. Modelování změny, komparativní výzkumy atd atd.

Co to je obecná sociologie? "Algemeine soziologie" Systém nejobecnějších pojmů, které mají logické souvislosti (Simmel). Společný základ pro všechny. Sociologové to chtěli mít podobné jako lékaři (anatomie). Medicína však zůstává stejná.

Parsons - nejlepší příklad systematického pokusu o obecnou sociologii. OS na přelomu 19 a 20 stl - disciplnína, která se zabývá kategoriálními předpoklady poznání společnosti. Definice soc. faktorů a jejich uspořádání v různých sférách života.

Sorokin - "obecná sgie", pokusil se oddělit obecku od ffie dějin a soc. ffie. Tarde definuje OS - "disciplína má prokázat samostatnost sociálna, jako něco co

existuje v rámci mezipsychických vztahů. Sociální fakty založeny na vědomých činech konkrétních jedinců. Ideje vstupují do sociální aktivity."

Durkheim (1895) - "sociální faktor."

Simmel (84) - OS se má pokoušet o strukturování lidských vztahů, v pojmech, které ukáží strukturaci lidských vztahů. Diáda - dvojce, Triáda - trojce, tři osoby. Pokusil se poukázat na to, že tři lidi tvoří skupinu. Pár je vztah, ve kterém ti lidé jsou na sobě vzájemně závislí. V trojici a více tomu ta není. Volnost vytváření koalic (dva se domluví na toho jednoho). Pojem sociální role. Vzájemné funkční vztahy mezi soc. jednáním a systémem kultury. Na to navazují další.

1

Weber - OS je systematizace zákl. pojmů soc. jednání. Vysvětlit soc. jednáním to, co nazýváme motivacemi. Vysvětlit smysly a významy, které jednající aktér (jedinec či skupina) vkládá do své činnosti. Soc. jednání je interaktivní, ve vztazích mezi osobami. Nikdy nejedná úplně autonomně. Moc - fenomén, moc ve vztazích a strukturách soc. jednání. Kultura interaguje s mocí. Moc musí být legitimizována. Neexistuje nelegitimní moc. Každý typ moci (svazek panství) musí mít "poddané", kteří věří, že je to dobře, že nad nimi je ta moc, ač to může být proti jejich vůli. Je to v jednání jediná možná varianta rozhodnutí, volby. V rámci svazu panství jsou jasně predefinována rozhodnutí. Musíme plnit, co se od nás očekává a budeme odměněni organizací (zaměstnavatelem), nebo nebudeme a budeme sankcionováni. Systém odměn a trestů. Univerzální pro všechny mocenské vztahy. Souvislost mezi mocí, systémem kultury a jednání v tom, že každé soc. jednání může být klasifikováno podle hodnotových kritérií a materiálních potřeb. Dotahuje Marxe. Soc. jednání není podmíněno jen materiálními interesty, ale i hodnotovými (religiozní, náboženské, etické, etickokulturní, humanistické). Soc. jednání založeno spíše na instrumentalitě (materiálnu) - instrumentální cílově-racionální jednání. Soc. jednání založeno na hodnotovém žebříčku - hodnotověracionální. Existuje ještě - soc. jednání motivováno obojím dohromady (cílovými i hodnotovými). OS se musí zabývat orientací jednání, soc. vztahy. OS musí se zabývat systémem očekávání a šancí pro jednání - možnost vybrat si určité optimální řešení, snažíme se nalézt prostředky k cílům. OS má zabývat typy pravidelností soc. jednání a orientací soc. jednání. Tím popisuje struktury soc. jednání v určitých rovinách od osobního až po kulturu.

Tönnies - Stotožňoval OS s čistou sgií. "Zkomunitárnění" - zpospolitnění, primární socializace, sousedské komunity, osobní známost. To má OS studovat. "Zespolečenštění" - začlenění do Gesellschaft (společnost). Gesselschaft (instrumentalizace vztahů) X Gemeinschaft.

8.3.05- v seminární práci musí být bibliografie - seznam použitých pramenů. A všechny

další náležitosti odborného textu.

OBECNÉ POJMY

ZMĚNA - Sociální téma je velice důležité. První sgické systémy pracují s pojmem soc. změny jako se soc. statikou a dynamikou (Comte). Vzali si fyziku jako vzor.

Marx v 19. stol. vycházel z toho, že společnosti jsou dynamickými formacemi, které jsou historicistně deteriminovány. V lidské společnosti jsou proměnlivé v časoprostoru. Hlásal materialistické pojetí dějin. Determinismus, ekonomismus, technologický determinismus - zdůrazňoval význam techniky, technických změn, nástrojů. Celá jeho představa změny od feudalismu ke kapitalismu je teorií industriální společnosti. Přikládá revoluční úlohu technickým inovacím, která je dvojí. Technika je společensky pozitivní i negativní (ambivalence). Reduktivní případ změny. Jen pokrok techniky je málo. Sama technika se nerozvíjí pokud nemá politické a ekonomické podmínky. Proč industr. pokrok nebyl v Athénách, Egyptě atd.. Př. kněze Menese, který vymyslel princip parního stroje, odzkoušel, Proč zrovna v Anglii se tento starý princip uplatňuje v podobě mechanického strojového principu, který pohání dopravu? Teprve tam vznikají komplexní předpoklady pro uplatnění vědy a techniky a její uplatnění. Dělníci reagují na techniku nejprve nepřátelsky.

2

"Luddismus" - lidé napadají důsledek a ne příčinu. Kritizuje to. Luddismus ničil stroje a nerevoltoval přímo proti organizaci. Ty stroje jim berou práci nebo nutí dělníka, aby se rekvalifikoval, ale ty stroje sami za to nemohou. Postavení dělníka v Anglii studoval s Engelsem. Používají sociální přehledy (jako LePlay ve Fr.) - social services a královské statistiky. Kritizuje stát a přitom používá názorů a statistik horní směmovny, aristokracie, která kritizuje tu New middle class - industriální barony, kteří investovali, pozemkové spekulace. Nic nevyrábí, jen kupují a prodávají, vydělávali na výrobě vlny, exportu vlny do Holandska, Itálie.. Marx popisuje industrializaci v Itálii naokraj, ale jinak tomu nevěnuje pozornost a plně se věnuje Anglii. Použili sociální kritiku, která byla z konzervativních pozic (old class). Přednášky o sociální patologii, bídě, neřízené migraci, sociálním zlu - k tomu ty statistiky byly určeny. Sociální kritika nešla pouze zdola, ale i zhora (král, nejvyšší estabilishment, kluby). To je velice pikantní. Dochází li k rychlému posunu,který mění poměry, dochází k reakcím, které jsou zaměřeny k tomu, aby došlo k nové akci. T. Parsons toto metaforicky definoval jako reakci v podobě nové integrace systému či struktur, které reagují na vlastní diferenciace. Podle Marxe je soc. změna otázkou revoluční - když se něco změní, tak to musí být hlubinná změna, revoluční násilí, boj. Zákl. mechanismus změny je konflikt (zájmů, interesů, tříd). Pojem soc. změny jako pojem, který sgii od počátku chápe. U Marxe je to vidět, že změnu považuje za ústřední moment. Marx dědicem dialektické ffie od Herakleita (vše plyne, nevstoupíš dvkrát do stejné řeky). Jeho učitel Hegel. Ffické základy odpárat nelze.

Pojem soc. změny nelze oddělovat od snah o periodizaci času. Snaha rozdělit čas na úseky. Tím, že člk rozčleňuje časový tok Když lidé začali vynalézat techniky měření času (hodiny, stroje), tak ten stroj měl vliv na život společnosti. Faktor, který byl součástí a inovačním faktorem sociální organizace. Soc. změna znamená soc. organizaci, která se mění.

Rozdíly v komplexitě, dopadu změny. Makrosociální či mikrosociální změna? 1) MIKRO: Člk rozbije potřetí manželství, mikrosociální změna, likviduje ty malé skupiny. Není schopen hrát roli v tradiční instituci, jakou je rodina. Nebo soc. změna může být, že v pracovní skupině dostanou nařízení, že začnou pracovat a svačit budou až nakonec nebo kdy budou chodit čůrat, když chodí moc často, tak ho pošlou k doktorovi, že s tím čůráním něco má. To se mění, dříve když zmizel les, tak to neovlivilo celou společnost, ale dnes ano. 2) MAKRO: automobilismus, globalizační proměny, politické změny, změna režimu, sociální či politická revoluce, válka jako projev sociální dynamiky, Vlna feminismu v USA po druhé světové válce.

Většina sgů zejm. teoretických modelů vychází z etnocentrického základu. Jak je společnost spojením trvalých vztahů lidí, kteří jsou spojení územím, stejně tak se sgové domnívali, že sociální změny, které vedly k modernizaci společnosti, probíhají endogenně. Vychází zevnitř! Ještě Parsons z této premisy vychází. Endogenní je zevnitř, ze sebe. Národní společnost ze sebe sama produkuje velké sociální změny a sama se uvědoměle či méně uvědoměle mění. Exogenní změna - když se Benátky zatopí, když prohrajeme válku, když se ochladí atd. Německo bylo měněno exogenně (45-49) západem a východem.

PERIODIZACE ČASU- důležitý moment. Z hlediska periodizace dějin. Došlo k tomu, že si společnosti

začaly uvědomovat 3 dimenze času. Předtím byl socální čas jedna dimenze -plynutí

3

(max. den noc). Pak začali rozlišovat mezi minulostí, přítomn., budoucností - možnost myslet sociální změnu. Něco, co bylo včera se změnilo, dnes tu je něco jiného, my chceme zpět vyvolat celý proces změn a zkoumat, jak došlo k tomuto stavu. Podobně projektujeme budoucnost. Němci říkali, že kolonizujeme budoucnost. Dějinnost - a její reflektovanost. Pak teprve reflexe sociální změny.

SOCIÁLNÍ STABILITA A ZMĚNAKategorie deskriptivní, popisujeme co se nemění a konfrontujeme to s tím, že se

něco mění. Stálost v sociálních fenoménech nenajdeme! Protiklad stability a změny je velice relativní kategorie. Z hlediska politického, když politici reflektují proces změny tak hovoří o tom, že se situace stabilizovala. Došlo k narušení tradice, revoluci a potom se hovoří po určitém čase o stabilizaci. Může být myšlena takto relativně. Stabilita rodiny nebo stabilita realizace sociálních očekávání na trhu práce. Relativní - trh práce není nikdy stabilní.

EVOLUCEPojem evoluce - Sociokulturní evoluce - běžný pojem. Přímo produktem vlivu

darwinismu. Dějiny jsou dějinami třídních bojů, konfliktů, včetně válek. August Comte, Spencer válku vytlačili z pozornosti sociologie. Ani první světová je nepřiměla, "ať si to dělají politici". Comte - válka je deviací. Přežití jednotlivých druhů je zákl. mechanismem evoluce. Boj o přežití je zákl. všeho existujícího. Sociální darwinismus - tito sgové rozvíjí sgii konfliktu např. Ratzenhofer. Fúzují s rasisty - Gobineau, Chemberlein. Pojem evoluce považován v marx. teorii za problém stabilizace po revolučních bojích. Něco, co nastolí pořádek. Bernstein reviduje Marxe. Evoluce jako opak revoluce, mírná změna, která je lepší, než destrukce.

15.3.05SOCIÁLNÍ POKROK A REGRESE

Progres - progresem se chápe vývoj, který má vzestupnou kvalitu a je to pojem, který buď 1) měříme empiricky nebo 2) je to pojem hodnotící. Max Weber - nehodnotící přístup. Sgie má být objektivizující, snaží se zdržet apriorních hodnocení. Wertfreie sgie neznamená, že se úplně abstrahujeme od hodnocení, že nemáme žádné hodnoty! Tam šlo o metodologickou zásadu sga nevkládat nějaké hodnotící stereotypy, předsudky, dogmata. Vyhnout se zaujatosti při pozorování. Weber sám věděl, že to je velmi obtížné, že ani trénovaný sg nemůže vždy dostát tomuto metodologickému principu. Pojem progresu je v určitém smyslu hodnotící. U Webera máme nechuť k evolucionistickému pojetí vývoje společnosti. Nemá tu typickou osvíceneckou teorii stádií vývoje jako třeba Comte, Marx atd. Weber v konceptu progresu jako procesu racionalizace zaujímá hodnotící stanovisko implicitně tím, že nám připomíná Hegela (ten zdůrazňuje vývoj sociálních dějin, který je progresem ducha), on to popisuje jako vítězství lidského rozumu.

Osvícenství - klíčový impulz sociologe! Především osvícenecké hnutí má pro nás velký význam. Hnutí se šířilo transnacionálně (až globalizační charakter), neznalo hranic, limitu. Klíčová myšlenka - vývoj dějin, pokrok lidského rozumu. Kategorie morální i utilitaristická. Věřili, že mohou změnit společnost, že skrze rozum lze morálně pokročit. Projektují žádoucí budoucnost. Chtěli změnit společnosti evropských monarchií a nastolit republiku. VFR to změnila, ale bylo to hrozné vraždění. Měla své následky - celoevroopská válka (Napoleon), nezačala to Francie, ale monarchická Evropa. Modernizace začíná právě tím osvícenstvím. Hnutí encyklopedistů uprostřed ancientu. Ze začátku to byl nevinný projekt aristokracie,

4

snaží se vytvořit pokrok vědění tím, že shromáždí univerzální zásobu poznatků věd. Sekularizace, věda dána na úroveň boha, hybatel. Věda má právo poroučet větru dešti, zasahovat do přírody jako do creatio dei. Příroda - to co je přirozené. Nerovnosti sociální struktury jsou také přirozené "creatio dei", boží výtvor. Participují na tom příslušníci církve, teologové, což je spodivem. Vzali si právo měnit svět, který byl do té doby chápán jako neměnný, jako výtvor Boha. Odkouzlení světa! Věda nám umožní nevídané věci. Rozdělit jsoucno na res cogitans (pozice pána, racionální bytost), res extenza (svět, který zkoumám, je podřízen). Sekulární koncepce moci, ovládání, instrumentalizace, pokrok racionalizace (Weber), instrumentální, cílově zaměřené jednání. Ovládnutí přírody. Věda = humanizace světa (granáty, atomové bomby, humanistické bombardování Srbska).

Pojmy pokroku a modernizace jsou propojeny. Weber se snažil hodnotícímu pojmu pokrok, tak přesto ve svém chápání modernizace z toho vyšel.

Marx vychází přímo z Hegela. Sgie jako historický materialismus, postavit Hegela z hlavy na nohy. Hegel příliš akcentoval duchovní pokrok. Nejvyšší racionalita je pro Hegela moderní stát, národ, státní uspořádání (kvalita občanských povinností a práv). Marx je rozdílný. Stát a byrokracii považuje za cosi, co je odcizeným výtvorem, sociální konstrukcí. Lidské produkty se odcizují a vystupují jako věci, které mají svůj vlastní život. V ekonomii to jsou produkty a jejich oceňování - hodnota, nadhodnota... Neměli bychom sloužit mzdě, fetiši peněz. Peníze nejsou pouze platidlem, ale i z prostředku se stává cíl pro sebe. Citáty z Shakespeara (kupec benátský). Je omyl, když si sgové spojují Marxe jen z teorií falešného vědomí. Univerzální kategorie - fetiš, odcizení a zvěcnění. Až v 60. letech se sgie vrhá na kategorii odcizení.

Marx vidí v byrokracii odcizený produkt. Je to zvláštní korporace, metoda práce určité zvláštní skupiny lidí, metoda řízení, tato skupina lidí slouží vládnoucí třídě. Její místo v soustavě třídní strukturace je ve funkcích a službách ve prospěch ochrany zájmů panujících tříd. Byrokracie slouží vykořisťovatelům, proto musí být zničena. Revoluce musí svrhnout byrokracii, tím se zruší stát. Ovlivněn ideologií evropského anarchismu. Nejsilnější vliv Bakunina, Prokoptina atd. Anarchismus v E. je zaujat myšlenkou všech hierarchií, panství, nadřazenosti a podřízenosti včetně panství genderového (chtějí zrušit rodinu, soukromé vlastnictví atd). Velmi vlivná politická ffie! Modernizace může být chápána jako porok ale i regres. Moderní proletář intelektuál - jeho práce je rutinizovaná.

Regres - může to být vypočítané číslo od ekonomů. Sestupný vývoj. Modernizační projekt pokroku v 18. století byl především morální. Vědu chtěli postavit na piedestal božstva a z vědy učinila organizaci, která nahradila náboženství (nebo měla nehradit náboženství). Romantické hnutí si to uvědomuje. Náboženství nelze úplně nahradit. Vrcholí to elementárními formami náboženství A. Comta. E. Durkheim - progres lidské racionality se převrací v regres v podobě přílišné dělby práce. Pokrok modernizační chápán jako přílišná diferenciace. Jeho spis o dělbě práce - fašizující rysy. Potlačuje individum, podřízenost individua kolektivitě, identita norem, které jsou osvojeny socializací. Byl zaměřen na spolupráci s historiky.

MODERNIZACE- už sv. Augustýn použil pojem Homo Modernus - homo christianus - křesťan,

kulturní typus. Spíš člk venkovský, čistý. Homo Antikus nebo Paganus (pohan) - opak. Sv. Augustýn významný otec západního kontinua myšlení. Moderní je

5

progresivní, něco lepšího, co je v přítomnosti a umožňuje to budoucnost. U Augustýna to je budoucnost křesťanská. Transcendování do stavu věčné spásy a života věčného. Duše má přednost před tělem. To je základem křesťanské společnosti. I v Marxovi je jakási zbytková sekularizovaná kostřička kritiky kapitálu ve společenských formách právě z Augustýna. Sekularizovaná verze utopie Civitas Dei. Do pekla příjdou lichváří, co obchodují s penězi (kapitalisti), soukromí vlastníci, kteří vykořsťují chudé, králové - největší hříšníci. Ti všichni budou potrestáni, budou spálena města, kde jsou centra tohoto hříchu, kritika civilizace. Homo paganus - špatný, byl vystřídán tím Homo modernus.

Pojem moderní byl hodně používán ve Fr. v 16. a 17. století, kdy tzv. Anciant e Moder - spor mezi starými a novými běžel v poezii a literatuře. Oblast literární kritiky. Hádají se, jak se má správně psát. Vidíme tam základy strukturalismu. Poč. 18. století - ancient regime - období posledních Ludvíků, pojem modernizace ve smyslu technické, vylepšené inovace. Etymologický přenes významu na cokoli staré, co se obmění, vystřídá novým. V sgii proces modernizace - nahrazení starého novým. Etymologický základ - vychází z latinského modus. Modus - prostředek (vyměníme prostředky) nebo způsob jednání nebo také módnost. Moderní - označování něčeho nového. Modernite = modernost, modernita. Něco, co provádí tyto inovace, ale zároveň to je také modernite ve smyslu moderny (kulturní hnutí). V Češtině používáme modernitu a myslíme tím fázi po modernizaci. Když řekne Čech moderna - vidíme českou modernu ve 20. letech 20. století. Česká sociologie zažívá hroznou skrumáž, obzvlášť v 80. letech, kdy k nám proniká debata, co to je modernost a moderna.

MODERNÍ DOBA- tři významy 1) fáze vývoje kapitalistické industriální společnosti 2) kulturní

epocha, epocha kulturního života. Kulturní étos (duch doby) - víra v techniku, víra ve vědu, předsudky např. velké vyprávění o vyspělých a zaostalých společnostech. 3) globalizační šíření, kulturní difuze a kulturní nápodoba. Export celých institucionálních systémů. Proces difúze a globalizace moderního byrokratického státu. Vývoj dekolonizace po roce 1945, 1956 - narůstání šíření moderní formy státu - teritoriální formálně suverénní území, má armádu, vlajku, hymnu atd. Mezinárodně právní ustanovení říkají, jak se má jednat, co je etické a co ne. Doktrina omezené suverenity Brežněva je překonána, má úplně jiné formy.

Giddens v r. 90 vydal knížku důsledky modernity - instituce, které se globálně šíří - tržní kapitalismus, industriálně technická civilizace, moderní národní stát, liberární demokracie. Hovoří o důsledcích dopravy a komunikace.

Někteří autoři jako sg M. Fiterston a Robertson v 90. letech - modernizace probíhá stále více v podobě globálních modernit. Robertson: "podstatou je kulturní směna mezi lokalitou a globalitou." Glokalizace. Plurálně či paralelně na sebe působí různé formy modernizace, vytváří nějakou vzájemnou závislost na globální rovině. Tato forma plurality modernizací je základem současné globalizace. Zákl. světa, který sám sebe vnímá jako jedno místo. Robertson ukazuje, že vztah mezi globálním a lokálním není jen vztahem mírové difuze, ale také konfliktu. Vnímáme svět jako jedno místo, kultury, které jsme dříve považovali za cizí, vnímáme mnohem více jako blízké, relativzujeme se. Musíme se znovu vymezit. Tento proces relativizace je zároveň dialogickým vztahem. Všichni jsme ve vztahu dialogizace (i s islámskými fundamentalisty i s USA).

6

C. Kert - svět a společnosti se v procesu modernizace, který je jednotný, sbližují, konvergují. Teorie konvergence. Př. určité fáze ve vývoji sgie modernizace (60.léta). Sbíhavost všech diferencovaných typů. Tři světy - proces modernizace je splyne.

Teorie modernizace po r. 45 v USA. Období rozvoje, půjčují peníze, zakládají WB, WTC. Development! Sgové se zapojují do skupiny "Aplikované sgie rozvoje". Willbert Moore, Alex Inkeles a řada žáků fcionalistické školy Parsonse a Mertona. Chteli studovat komplexitu procesu modernalizace. Chápou proces jako kulturní diferenciační proces. Kulturní stránka věci je velice důležitá. Normativní subsystémová stránka - kulturní systém zákl. hodnot a věr, ústřední role integrátora. Došli komparativními výzkumy k tomu, že hl. limitem, který způsobuje chudobu je systém kulturních věr, ten subsystém kulturně hodnotový. Zaostává, protože technika se mění nejrychleji, kdežto hodnoty se mění nejpomaleji. W. Ogburn Kulturní propast. Tam se vytváří model, který má být univerzálně aplikatibilní (využitelný pro všechny spol.). Technické inovace předbíhají vývoj hodnot.

Sgie modernizace determinovala vývoj komparativních výzkumů. Poč. 70. let řada publikací reaguje na USA mainstream development sgie. To je sgie, která se také zabývá problémem rozvoje, ale kritizuje tuto aplikovanou sgii. Teorie závislosti - sg Cardozo - byl to prezident Brazilie. Další Andre Gunderfrank. Jádrem teorie bylo, že investiční export FDA v rámci podpory rozvoje je nikoliv dovozem ekonomické prosperity, ale vývoz čistého zisku.

Modernizace je v sgii chápána kulturně, strukturně (proces diferenciace). V tomto smyslu je modernizace ambivalentní, je sama problémem. Ulrich Beck - novým zp. se snažil vytvořit nové paradigma - periodizace modernizačního procesu. Návrh, abychom hovořili o první fázi modernity (industrializace atd) a o druhé fázi modernity (riziková společnost) - sama sebe nově reflektuje, sebekritika. Polomoderní společnost. Sama sobě se modernost stává problémem. W. Czapf - základem je tvrzení, že moderna je jenom jedna, že to jsou ty nejlepší instituce (tržní kapitalismus, globalizovaný kapitalismus, pružný systém, zastupitelská demokracie).

22.3.05- hovořili jsme o evolucionismu. Hovořil o tom, že pojem evoluce je ovlivněn

představou lineárního vývoje od něčeho k něčemu a probíhá to v procesech, které lze rozdělit na období.

LINEÁRNÍ POJETÍ SOC. ZMĚNY

Kryje se s evolucinistickým pojetím. Je to vývojová linie, chápána progresivně, fylogeneze lidského druhu. Vidíme racionalisticko osvícenecký pojem. Hlavní koncepce jsou tyto:

Luis Morgen (1918 1981) - USA, zabýval se Indiány, etnolog. Strujce materialistické koncepce. Projevovalo se to v technokratismu. Hlavní faktor lineárního vzestupného vývoje společnosti jsou technologie. Vycházel z toho, že všichni lidé všech kultur mají určité univerzální potřeby. Jádrem těchto potřeb je materiální potřeba přežití. Tyto potřeby stimulovaly vynálezy. Technické inovace mění charakter společnosti - rodinu a příbuzenství, vzorce ekonomické a mají vliv na politické instituce, kulturní hodnoty a každodenní život. Je znám tím, že vytvořil kulturněantropologickou periodizaci dějin lidstva. Lidstvo se vyvíjelo ve třech periodách. Každé z těch stádií má ještě tři podstádia:

7

1) divošství - I) nižší - techniky sběru a lovu II) střední - objev ohně, rybolov III) vyšší - objev luku, rozvoj loveckých organizací, ženy se účastnily lovu, uměly bojové techniky, byly na to cvičeny, aby nebyly znásilňovány (ty z nižších vrstev). Ženy z vyšších vrstev se učili jezdit na koni a střílet z luku. 2) barbarství - I) nižší - hrnčířství II) střední III) vyšší - kovovýroba3) civilizace - první změna - zvuková abeceda a písmo. Město a městský způsob života. Písmo je klíčové, protože umožnilo novou organizaci času. Staví se silnice - Řím je měl, ale když padl, tak ty highways zarostly travou, protože evropská kultura dospěla k první "dálnici" až na konci 17. stol - ve Francii. I) nižší II) střední III) vyšší

Karl Marx - technický evolucionismus ovlivnil Marxe a Egelse - chápali důležitost techniky. Marx měl dokonce periodizaci takovou, že rozlišoval období předhistorie a historie. Od Hegela má - vymaňování člověka z přírody. Zdůrazňoval období předhistorie, kdy nebyla dělba práce, která by vytvářela ty drastické nerovnosti. Prehistorie lidstva - člk byl homogenizován, větší rovnost, pravěký komunismus. Dlouhá éra historicismu - střídání společenských formací:

1) antický způsob výroby a asijský způsob výroby - myslel, že Egypt používal jako hlavní výrobní nástroje a síly otroky, masu otroků. [Zjistilo se, že jádrem pracovní síly byli svobodní rolníci a pracovali na farmách. Farmy byly zčásti organizovány v podobě kolektivních družstev. Při organizaci zemědelských prací se dával velký důraz na astrologii a astronomii. Zem. rolníci byli najímáni státní správou v dobách, kdy nemohli pracovat na poli (období dešťů). Byli ubytováni s ženami i dětmi v řadových domkách s kanalizací, každý dům byl s bytem, který byl příčně členěn na spoustu místností (předsíňka, pokoj pro hosty, hala, dětský pokoj, pokoj rodičů, vzadu koupelna). To nebyli otroci. Ale museli tam jít, nemohli pracovat na poli. Pouze vážněji nemocní tam nebyli přesouváni.] Asijský způsob byl taky prý založen na otroctví (to je te Egypt). Základ systému v tom, že vše ovládala despotická centrální vládá, která řídila ekonomiku a velké otrocké práce. Typické je - nedynamičnost vývoje a absence technických inovací. Rusové jsou neschopní pokroku a moderní politiky, protože jejich kultura je založena na asijském výr. způsobu. Spor, jestli Rusko patří pod Asii. Stalin nechal vyvraždit sinology, aby nesrovnávali Rusko s Čínou.

2) feudální výr. způsob - zákl. soukromé vlastnictví půdy, zvěře a lidí, kteří byli poddaní. Feudální lenní systém byl založen na prapůvodní společenské smlouvě (nebyl stát). Dohodli se s někým, kdo měl meče a bandu hrdlořezů, aby je ochránil. Venkovské obyvatelstvo, které potřebovalo ochranu. Tlupa profíků, co uměli se zbraní stačila. Vzniká feudální úmluva u germánských franských kmenů. Domluvili se, že člk, který je schopen ochraňovat území, bude pánem a bude chránit lidi, kteří mu za to budou dávat peníze (±mafie). Rozšiřoval své území, dokud nenarazil na jiného pána. Někdy z toho byla válčička jindy dohoda. Stálo to nějaké ovce, ženy, jídlo, pití až nakonec slabší jedinec odtáhnul.

3) kapitalistický způsob výroby - nejprogresivnější způsob výroby v historii. Vyvrcholení soc. nerovnosti. Negativním rysem také je, že je odcizující (Endfrendung), součástí odcizení je zvěcnění. Jakýkoliv produkt lidské činnosti může být odcizen a zvěcněn. Např. peníze jsou často odcizenou formou sociální interakce. Jsou anonymní, globálně transferovatelné, neutrální (value free). Otázka odtržení prostředků od sociokult. vztahů zajímala Maxe Webera. Marxovo pojetí odcizení je materialistické, jiné. Odcizené produkty lidské činnosti se stávají věcmi. Kapitalismus vytvořil odcizenou práci (velmi romantické pojetí). [Lidé se k sobě vztahují na základě smluvní a ne pokrevní vazby, Tönnies]. Pozitivní stránka kapitalismu - rozvinul gobální metody přenosu, transformace, nové technologie. V "Manifestu" (1848) je celá stránka o globalizaci. Kapitál expanduje na stále větší vzdálenost, rozvrací všechny kultury, obsazuje, kolonizuje, používá kanonádu zboží a konzumu.

8

4) socialismus, komunismus - produkt rozvinutého kapitalismu, až bude celosvětový. Narazí na své vlastní rozpory mezi výr. silami a výr. vztahy, začne se měnit v podobu socialismu, popř. komunismu. Revoluce - zespolečenšťování prostředků výroby. Socializace kapitalismu bude urychlena díky růstu významu vědy a vědění.

Jak se v klasické sgii pojem evoluce smrsknul v dichotomii pojmů:Herbert Spencer - vojenská společnost X průmyslová společnost (1885). 1) vojenská - zabývá se dobýváním a obranou určitých teritorií. Převládají rigidní

sankce, vyžaduje se loajalita, odvaha, poslušnost, patriotismus. Stát dominuje, nadřazuje se, omezuje svobodu. Převládá monopol státu. Centralizuje, má ráda autokracii. Stratifikuje společnost na principu dědičnosti, připsaných statusů. Nízká soc. mobilita mezi vrstvami i prostorová. Uzavřenost. Protekcionalistická v ek. činnostech.

2) průmyslová - zabývá se mírovou výrobou a směnou služeb. Dobrovolná spolupráce na principu vzájemné výhodnosti, smlouvy a výměny. Hodnoty: iniciativa, vynalézavost, nezávislost, pravdivost. Stát má být služebník občanům. Vliv skotských osvícenců (Adam Smith). Občan je zákazník, stát je firma na veřejné služby. Samostatnost soukromých organizací. Decentralizuje moc, používá demokratických institutů. Stratifikace ovlivněna mobilitou vzestupu, změny, prostorovou mobilitou. Za svůj status každý vděčí své píly. Mobilita velká, společnosti jsou otevřené. Ek. vzájemná závislost. Ideálem je svobodný trh. Byl to liberál.

Emile Durkheim - Solidarita - charakteristika sociálních vztahů, co je jejich podstatou? Společenské pojítko Lidé jsou fyzicky na místě a interagují spolu nebo když ti lidé jsou pohormadě na zákl. podobného životního stylu či místa. Všechny agrární společnosti jsou takové. Přírodní determinace, demograficky chápané. Demografický růst - prostorová koncetrace. Tím je komplikovaná. Když narůstá hustota populace je nezbytné řešit problém morální hustoty. Intenzita interakcí rostoucího množství lidí vytváří složitost soc. vztahů, vyžaduje jednoduchou dělbu práce. Intenzita interakce - důležitá kvalita pojítka, soc. vazby. Tam proti sobě staví dva typy:

1) Mechanická solidarita- lidé jsou si podobní, uniformní. Konsensus mezi nimi zajišťován náboženstky. Práce kolektivně. Soc. kontrola na zákl. zákonů, které potlačují, trestají.

2) Organická solidarita - Velká diferencovanost, vzájemné doplňování, závislost, dělba práce. Individualistická orientac na soběstačnost. Rozvinutá dělba práce, stále složitější. Vzájemná závislost skupin podmíněna výměnou. Soc. kontrola - vlastnické právo, právo, které zajišťuje kontrakt (smlouvu), dominantní je občanský zákoník.

Tönnies - 1) Gemeinschaft - komunita, společenství, primární soc. vazby. Vztahy založeny

na rodu, příbuzenství. Typická instituce je rodina. Osoba jednotlivce, která někam patří. Forma bohatství - půda a země. Pravidla a zákony - rodové. Vesnice. Soc. kontrola na zákl. zvyků, tradic a obyčejů. Vliv náboženství.

2) Geselschaft - neosobní, zprostředkované vztahy, sekundrární, instrumentální. Moderní společnost je regrese z hlediska lidství. Lidé jsou instrumenty. Utilitaristické principy. Nostalgie ztraceného ráje. Evoluce je regresivní, probíhá proti zákl. potřebám člka, dochází k rozvratu lidské situace. Vše ekonomická směna a neosobní smlouva. Hlavní instituce - stát, tržní kapitál. Osoba soukromá nebo občan (firma).

9

Forma bohatství - peníze, které se stávají centrální hodnotou. Pravidla a zákony - smluvní. Město. Soc. kontrola - právo a veřejné mínění.

Max Weber - ideální typy - tradiční společnost a kapitalistická společnost. 1) Tradiční společnost - soc. status vyvozen z dědičnosti. Nízká úroveň

mechanizace práce. Charakter prac. sil - nesvobodná práce, osobní závislost, poddanost. Charakter trhu - omezen daněmi, lupičstvím, omezen slabou dopravou, lokalizací (trh je lokální). Právo - partikularistický charakter. Chebský loket byl kratší než Kolínský, nebylo to sjednoceno. Typické motivace soustředěny kolem tradičního uspokojování potřeb

2) Kapitalistická společnost - zákl. statusu ve spol. soukromé přivlastňování výr. prostředků a koncentrace bohatství v rukou kontroly majitelů podniků. Rozvoj mechanizace práce. Princip mechnismu umožnuje měření času, vědeckou metodu. Kalkulace - kulturní fenomén, účetnictví. Efektivnost a produktivita hl. a klíčové cíle, řídící principy. Charakter prac. sil - pohyblivá síla, formálně svobodná. Vznikají procedury prodeje práce za mzdu. Charakteristika trhu - obchod na volném trhu, bez omezení vlastnictví, bez privilegií určitých skupin. Hlavní princip je trh, který organizuje distribuci i spotřebu (i životní způsob). Právo - převládá všeobecně platné univerzální právo založené na vypočitatelnosti. Průlom, umožnilo to moderní byrokracie. Byrokratické způsoby organizace - typicky moderní instituce, kolem které se ovíjí společenský život. Hl. motivace co nejméně omezovaný zisk. Maximalizace zisku.

T. Parsons - inspirován Weberem a Durkheimem. Snažil se uchopi evoluci. Model - fcionalistický neoevolucionismus. Dva procesy sociální změny probíhají univerzálně v podobě 1) integrace a kontroly a 2) strukturální změny. Snažil se popsat evoluční vzorec strukturální změny. Chápe ten proces jako fázi vývoje, kdy každá fáze se liší od té předešlé větší složitostí. Následný proces sociální změny, kde následující stav je složitější. Výchozí moment a z toho dochází změnou k vyčlenění nových vlastností či elementů. To je fáze 1, nastává další změna fáze 2 a 3, další fáze a tak to de donekonečna. Vzniká pyramida. K čemu dochází při změně? K diferenciaci. Narůstá různorodost specializovaných částic systému. Soc. systém se mění, vyčleňuje. To vyžaduje stále složitější úkoly pro tu integraci. Difereciace vytváří problémy znovuintegrace! Sociokult. evoluce je nejdůležitějším procesem. Je organická, podobná jako přírodní. Od jednoduchým ke složitějším formám. >> Směr, kterým probíhá soc. evoluce a nezbytnost kontroly a znovuintegrace vytváří "faktor růstu zobecnění zobecněné adaptační schopnosti" <<

Tento evoluční směr má 4 mechanismy: I) Diferenciace - vytváření nových, specializovaných, funkčních

vydiferencovaných součástí. II) Schopnost adaptivního zdokonalení - narůstání výkonu, nových jednotek, částí.

Zmnožování zdrojů. III) Inkluze - integrace nových vyčleněných částí do společenských celků

(subsystémů nebo systémů). Vzniká hl. problém pro normativní systém společnosti, který je tvořen hodnotami. Integrace klade velké nároky na sladění hodnot. I ty se musí měnit či zdokonalovat.

IV) Zobecňování hodnot - mechanismus, který předpokládá slaďování, působí jako formování normativních standardů jednání. Normy, které jsou formální či neformální, etické, právní. Růst složitost znamená, že je důležité, aby byly nové části legitimizovány.

10

Periodizace vývoje lidské společnosti 1) primitivní - náboženství 2) pokročilé primitivní - vyčlenění subsystémů politiky a náboženství. Náb. se dále člení dál na sakrární a profánní. 3) přechodové stádium - rozvoj písma. Akumulace informací, dálková komunikace, větší stratifikace. 4) moderní - typ spol., který se vyvinul v záp. Evropě. Kulturně je to judeo-křesťanství a řeckořím. tradice. Systém moderních společností. Moderní stadium je univerzálně platné (musí se to šířit všude). Je to žebříček, každý po něm leze. Koncepce, kdy všechny země nebo společnosti musí sledovat eskalátor evol. vzestupu. Hl. vzor modernity je USA.

Moderna má tyto rysy - I) AGIL - úplně vyčlenění čtyř subsystémů ve společnosti 1) adaptační 2) cílový 3) integrativní systém 4) udržování vzorců. II) Druhým rysem je dominantní role ekonomiky, masová výroba, byrokratická organizace, trh, peníze. Trh a peníze = zobecněná média směny. III) Právní systém, specializované právo. Právní systém je ústřední systém koordinace a kontroly. IV) Stratifikační systém - systém nerovnosti založen na univerzalistickém principu. V) Rozšíření neosobních, složitých a zprostředkovaných sítí sociálních vztahů.

29.3.05CYKLICKÉ POJETÍ, KONCEPCE A TEORIE SOCIÁLNÍ ZMĚNY

Tyto teorie jsou mnohem starší než lineární (jsou již v Antice - Herodotos). Typické je, že v nějakém bodu zrodu běží sociální změny v jakémsi kruhu. První půlka je vzestupná, pak nastává stádium zralosti, pak to zase klesá až do bodu zrodu, který je nyní nazván jako bod zániku.

J. B. Vico - sociální změna - pokrok progresu i regresu. Průlom a ústup.

Tyto teorie používají místo metafory geometrického, liniového postupu metaforu organickou. 1) Přirovnávají kulturu k živému organismu nebo k astronomicým cyklům. Střídání den/noc, práce/spánek, roční období, vegetační období, rytmus prací, fáze manuálích prací, pracovní den a den pracovního klidu (volný/pracovní čas). 2) Jsou to také analogie z biologických cyklů. Tyto analogie se promítají do sociálního života. Narození, dětství, mládí, dospělost, stáří, smrt (instituce mladé, staré, zanikající).

11

3) Metafora sociálních a politických cyklů - střídání vlád a režimů, ekonomické procesy (ek. růst, krize, recese, prosperita a krize), mezinárodní stabilita, mezinárodní napětí. 4) Každodenostní cykly na mikrosociální úrovni - roční rytmy svátků, týden, víkend.

Cykly můžeme rozlišovat na dlouhodobé a krátkodobě. 1) Dlouhodobé - kariéra, profesní dráha 2) Krátkodobé - denní cykly rodinného života.

Možno rozlišovat fáze a početnost cyklu: 1) Dichotomický cyklus - den noc, boom/recese 2) Trialický cyklus - zrození, zralost, zánik 3) Multifázový cyklus - biografie (zrození, mládí, zralost, smrst), u soc. hnutí (fáze počáteční mobilitace, pozdější nábor, vytváření vedení, které se začíná diferencovat od masy členstva, fáze byrokratizace, fáze demobilizace a disperze - rozptýlení, rozpad, zánik).

Aristoteles - co bylo, to bude. Nic nového pod sluncem.

Herodotos - pol. cyklus: monarchie, demokracie, oligarchie, tyranie

Polybios - všechny pol. jednotky probíhají cyklem (město, obec Polis)

Ibn Chaldun - arab 14. stol., v dějinách se setkáváme s opakováním a návratem. Každá civilizace má pravidelný cyklus: růst, zralost a senilita (stárnutí, které působí až směšně). Politická zřízení mají také tento cyklický průběh. Politické zřízení má životnost 100 let. Otázka sociální koheze (později Durkheim). Vztahy solidarity. Tři fáze: 1. fáze - růst civilizace nárůst pocitu solidarity. Vše je dáno těžkými podmínkami nomádských kmenů v poušti (ekologista, determinista) 2. fáze - usídlení, stabilizovaná kultura, začíná vyrábět a produkovat nadbytek. Skupinové vazby se rozvolňují a solidarita slábna (kvůli nerovnostem, chudí nenávidí bohaté) 3. fáze - oslabená solidarita vede ke zhroucení sociální vazby, dochází k disperzi skupin a je nezbytné na jiné úrovni znovu vykrystalizovat solidaritu (ve válce).

Nietzsche - velké návraty. Nic nového ani nemůže být vymyšleno.

Danilevski - 19. stol, Rus. Ovlivnil Masaryka. "Rusko a Evropa". Typy civilizací, které se pohybují v kruzích. Jejich směna probíhá v cyklu. Moderní západ má lineární chronologii soc. změny, staví na představě, že je progresivní. Západní civilizace je v jeho době prý na cestě k úpadku. Spekulativní teorie - každá velká civilizace má jen dočasně růstovou fázi, kdy něco vytváří. Co dali světu? Řecko - krása, Semitská civ. - náboženství, Řím - právo a byrokracie, Čína - praktická utilitarita, Indie - fantazie, Germánsko-Románská - věda a technika.

O. Spengler - něm. ff dějin. "Zánik západu" (1918) - neexistuje lin. pokrok. Spíše soubor historií soběstačných celků. Těmto organickým celkům říká organické kultury. Ty rozkvétají jako rostliny a když rozkvetou, tak zahynou. Umírají poté, co uskutečnili své možnosti v podobě národního společenství a různých jazyků, umění, věd, náboženství. Dějiny spol. jsou kolektivními biografiemi jednotlivých kultur (životopisy kultur). Dětství, mládí, dospělost, stáří. Fáze zániku kultur je civilizace. Rozlišuje kulturu od civilizace. Kultura je něco vyššího, vyšší ideová záležitost (ne materiální proces). Společnost je produkt vysokých kulturních idejí. Civilizace je nižší, stará se o materiální produkty (městská výroba, zemědělství, technika).

12

Civilizace záp. kultury je agonii, ustrnutí kultury, nabývá civilizační rysy: stává se kosmopolitní (glob.), stále více urbanizovaná, ztrácí se vazby pokrevních svazků, převládá vědecký abstraktní postoj namísto náboženské nebo přirozené přírodní citlivosti, emocionality. Převládají hodnoty mas namísto lidu. Peníze nahrazují skutečné hodnoty. Sex nastupuje místo mateřství, politická síla místo dohody a konsensu. Úpadek může trvat dlouho.

Arnold Toynbee - dílo "Studie dějin" (30. až 60. léta). Nemluví o kulturách, ale civilizacích. Životní cykly. Má smysl zkoumat civilizace, protože jsou vymezeny, v širším prostorovém a časovém pásmu. V cyklu civilizace převládají určité typy potencialit: náboženství (Hindu), estetika (Řecko), věda a mechanická technika (západní civilizace). Dynamika civilizací je reakcí na adaptační výzvu prostředí. Prostředí je komplexní (přírodní i sociální). Ve fázi růstu civilizace jsou adaptační reakce úspěšné. Ve fázi rozpadu jsou méně účinné, přestávají být tvořivé. Civilizace ztrácí inovační potenciál. Civilizace zaniká zevnitř (ne nájezd barbarů). Proč? Narůstá netvořivost, neschopnost vyrovnat se s novými výzvami.

Tři body: 1) nezdar tvůrčí síly menšin, 2) ztráta schopnosti nápodoby (mimesis). Pro vzestup je nápodoba důležitá pro většinu. Menšina vynaléza nové věci, většina to napodobuje 3) ztráta jednoty společnosti jako celku.

Ještě je možný další faktor: 4) revolta, vzpoura vnějších sil. Barbaři či proletáři, kteří nechtějí více akceptovat svou podřízenost. Osud většiny civilizací je, že se konečně rozpustí. Tento proces může trvat velmi dlouho.

V. Pareto - "O obecné sociologii" - cyklická teorie - koloběh elit. Východiskem je mu společnost, ne civilizace. Společnosti - systémy, které mají segmenty. Segmenty jsou: politický, ekonomický, ideologický. Tyto segmenty se mění cyklicky. Rovnováha/nerovnováha. Neustálé reagování na porušení rovnováhy. Soc. systém je nejlepší v rovnováze. Střídání politicko-vojenských, ekonomicko-průmyslových a ideologicko-náboženských cyklů. Fungují podle analogie soc. systému.

Tři typy proměnných: 1) rezidua - vlastnosti lidem vrozené, imanentní rezidua 2) zájmy - objektivní podmínky, možnosti, které slouží více či méně lidským potřebám 3) derivace - zdůvodňování, ospravedlňování. Má to racionalizovat či legitimizovat rezidua a zájmy.

Rezidua jsou: lest a moc (síla). Dvě velmi významné strategie dosahování cílů. O koloběhu elit - Elity se střídají díky reziduím kombinace (inovativní, spojují osobní vlastnosti, kreativitu, originalitu, schopnost riskovat, expandovat, schopnost aktivismu, duch podnikavosti) a reziduím udržování (tradiční normy a víry, zvyky, obyčeje, hodnoty bezpečí, klidu, stability, loajalita, poslušnost, vlastenectví, legalismus - snaha jednat podle práva). Neexistují rovní jedinci. Každá spol. je společnost nerovných individuí. V každé společnosti vznikají elity - vynikají v různých oblastech činností. 1) Politické elity, 2) Ekonomické elity, 3) Ideologicko-kulturní elity.

Charakter elit závisí na střídání dvou reziduí. Záleží na tom, jak je v rámci elity distribuován podíl či vztah mezi rezidui. Soc. změna je cyklem, nahrazování, výměny elit podle změny distribuce reziduí. Co jsou dějiny lidstva? Hřbitov různých aristokracií (duchovní, politické, ekonomické). Nyní několik případů:

13

Cyklus politicko-vojenstký. Jak vypadá střídání elit? Záleží na kombinaci reziduí ve fázi začátku moci elity. 1) Typ silných vůdců , lvi (systém trvalosti), 2) Chytré administrující a lstivé lišky (převládající rezidua inovace). Začne li cyklus vládou lvů, je to vláda založena dobytím území (teritoriální expanze), ovládnou se jiné společnosti. V tomto režimu elita na vzestupu prosazuje hodnoty: vojenská ctnost, loajalita, tradice, konzervatismus, komunita, rodina. Později se tyto ctnosti začnou převracet ve svůj opak a ve slabost. V době míru je třeba řídit oranizace, potřeba inovace. Lišky jsou elity, které ztělesňují rezidua kombinace. Začínají být začleňovány do vlády lvů. Začnou se mísit dva typy rezidua. Jsou společně u vlády. Jak se posílí pozice lišek, tak začnou narušovat vládu lvů až je odstraní. Cyklus začíná znovu tentokrát s liškami, časem lidé volají po silném vůdci.

Cyklus ekonomicko-průmyslový. V ekonomických oblastech dochází ke střídání těchto elit: 1) spekulant (reziduum kombiace), 2) rentiér (reziduum trvání). Rentiér chce bezpečí, minimalizaci rizik, úspory než investice, zajištění stálého příjmu. Jejich vláda v ekonomice - stagnace, to žádá reformy, to vynáší k moci spekulanty. Spekulanti vládnou - inovace, podnikatelství, risk. Převládají v elitě, odstraní rentiéry. V druhém cyklu zrychlují ekonomickou změnu, zvyšují riziko do budoucnosti, narůstá chaos, anomie, znejistění hodnot a norem, to doprovází řada reforem. Nejistota a destabilizace vyvolá potřebu konzervativního návratu. Konzervativní návrat - další kruh.

Cyklus náboženso-ideologický: 1) kněží, strážci víry (rez. stálosti), 2) kritičtí intelektuálové, racionalisté (rez. kombinace). Proces renezance, osvícenství. Vláda víry spojena se strážci, konzervativismem. Kritiční int. zdůrazňují rozum, odstranění předsudků, nová paradigmata. Dochází k vystřídání kněží, pak zase naopak, narůstá potřeba smyslu, konečné pravdy. Návrat k náboženství. Pokud jsou kritičtí intelektuálové vytlačeni, tak hrozí, že reakce přeroste ve fundamentalismus.

5.4.05Freud - kultura je souhrn všech zařízení a výkonů, které nás oddělují od života

zvířecích předků a slouží k ochraně před přírodou a uspořádání vztahu mezi sebou.

Římský kruh - 1968. Zakladatel A. Peccei pozval 30 osobností. Počet členů nesmí přesáhnout 100, aby ta organizace nezbyrokraciovala. Uspořádali shromáždění, nesměli zastávat zájmy etnických, náboženských, poliltických skupin.

Hl cíl - snaha organizovat vědecké výzkumy, které by umožnily utvořit si představu o stavu světa, ukázat různé alternativy vývoje, nastínit návrhy řešení problémů. Metoda globálního modelování. Simulace variant budoucího vývoje. Výsledky výzkumů jsou formulovány v podobě zpráv. Jsou to zprávy "Římskému klubu", tedy od jednotlivých členů.

První zpráva byla r. 1972 - "Limity růstu" - skupina pod vedením manželů Meadowsových (Donela a Donald). Výsledek - pesimistické závěry (spíše varování, "pesimistické vize" je hodnotící popis). Při nezměněném způsobu spotřeby spěje lidstvo ke globální katastrofě. Limith to grows - je možné v rámci PC modelu ukázat, jestliže budou tyto podmínky, tak to bude takto.

Druhá zpráva 1974 - "Lidstvo na rozcestí" na zemi dojde k regionálním katastrofám. Kvantitativní výzkum.

Třetí zpráva kvalitativní - "Přetvořit mezinárodní řád". Důraz na rozdíly mezi bohatým severem a chudým jihem.

14

Desátá zpráva - zlom výzkumné metodiky, orientace na analýzu soc-politických institucí. Snaha nalézt ideální model společnosti, podle kterého by se lidstvo mohlo vyhnout globálním problémům.

V současnosti je tam asi 70 členů + 30 přidružených členů. Dále asi 50 čestných členů (Chuan Carlos, Gorbacov, Havel). Existují i národní asociace (Česká asociace Římského klubu).

Neprovádí prognózy, ale ilustrace tendencí vývoje jako kopmlexu. Počítač je pomocník tam, kde by se museli dohadovat lidé z různých oborů. Předběžné uvažování o přítomnosti (vyhýbají se termínu budoucnost).

R. 73 se jim podařilo svolat hlavy státu, ale dál už ustoupili. Prosazují systém solidarity. Aktivní solidarita, společonst světové solidarity. Jediná cesta předcházení konfliktu je spolupráce. Vedle solidarity doporučují organický růst. Růst obyvatel má být vyrovnaný.

11 oblastí, kterými se zabývají:1) životní prostředí - naše znalosti jsou nedostatečné. Výzkumy musíme brát s ohledem, že jsou jen pro danou situaci. Upozorňují na velkoplošné znečištění, energetiky, chudobu a zaostalost.2) demografie - světová populace se ve srovnání s r. 1900 ztrojnásobila a s rokem 1950 ztrojnásobila. 3) rozvojové programy - Bruce "odpovědnost za zkázu živ. prostředí se dává rolníkům. Každodenní potřeba zastírá pohled do budoucna." Zabývají se emigrací, imigrací, kriminalitou, problémem drog. Schneider "Na roz. pr. vydělávají strojírenské firmy, nadnárodní společnosti, na druhé straně zkorumpovaní zástupci vlád, byrokracie. Chudoba se prohlubuje."4) hodnotový systém - v posledních 10letích odmítání tradičních hodnot. Hledání slučitelných hodnot, které by vyhovovaly všem. Koexistence v globální společnosti. 5) vládnutí - otázky živ. prostředí, korupce, terorismu, role občanské společnosti. Upozorňují na to, že ve světě není dostatek vůdčích osobností a dlouhodobé vize.6) práce - snížení potřeby lidské práce (stroje). Jaká je budoucnost práce, jak ji rozdělit? 7) informační společnost - komunikace musí probíhat bez manipulace. Tok informací by neměl mít manipulovaný.8) nové technologie - PC, biotechnologie, vesmírné výzkumy. Jaké mají technlogie vliv na vlády. 9) vzdělání - celoživotní proces. Mělo by záviset na kreativitě, individualitě člověka. Jeden obor na celý život není možný.10) nové globální společnosti - Prigogine - budoucnost je nejistá, ale ta je zdrojem lidské kreativity. Vynalézání je nejdůležitější! Zmatek bude stimulovat vědecký pokrok jako v 17. stol. 11) světový ekonomický a finanční řád - otázka globalizace. Chybí pevná pravidla, etika, která by byla společná.

Práce manželů Meadowsových - Překmit - neúmyslné překročení mezí. Důvody: nepozornost, opožděná zpětná vazba, pomalá reakce atd. Dělí ho do dvou stupňů: Expanze - jak bohaté tak chudé státy mají pocit, že klíčem k prosperitě je ekonomický růst. Pokud je stálá expanze, tak musíme narazit na mez matičky země. Dojde k překročení mezí. Už to není udržitelné. Exponenciální růst - expanze není lineární. Budeme více vyrábět, více budeme znečišťovat prostředí. Lidé musí někde bydlet. Zvyšuje se množství vyhynulých druhů, protože jim zabíráme místo.

15

Herman Daly - tři principy jak udržet meze: 1) intenzita spotřeby menší než regenerace 2) spotřeba neobnovitelých zdrojů by měla být menší než nahrazování obnovitelnými zdroji. 3) intenzita znečištění by měla být menší než absorbce. Degradace půdy: eroze, urbanizace, přeměna v pouště.

PROBLEMATIKA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Ekologie - oikos (dům), vztahovalo se to k biologii. Zkoumání prostor, ve kterem spolu kohabitují různé živočišné druhy. Společné obývání domovského prostoru. Poprvé Ökologie - Ernest Häckel. Sociologie prostoru - Park, Burgess (Chicago 20. léta). Velkoměsto, procesy urbanizace, vztahy mezi obyvateli, mění se doprava, přelidnění. Sociální ekologie - směr, který se někdy zařazuje do sgie geografické.

Zmenšuje se planeta, zmenšuje se oikos. Sgové vidí ekologickou krizi jako novou kulturní situaci lidstva. Průmyslová ideologie. Zelená pozice - kontraidelogie enviromentalismu. Fotografie zeměkoule, kterou pořídil Amstrong a poslal ji domu - "small green planet", oběhla celý svět. Ekologisté zvedli korouhev s touto planetkou. Fenomenologizováno - konečně to vidíme. Oikos dostala novou dimenzi.

Ek. krize jako nový diskurz pracuje s globálními dimenzemi. Přestává se zabývat národními či státními společnostmi. Globální perspektiva, nový pohled na život lidí i institucí. Lidské instituce (státy) spolu válčí. Nedostatek pitné vody, vymírání planktonu. Tankerové firmy jsou jako pasáci prostitutek - tankery jsou prostitutky, ožralé posádky, zaviněním lidského faktoru dochází ke katastrofám. Poškodí se pobřeží, ale i celé ekologické prostory, kde živočichové jsou postihováni - plankton - nezbytná potrava pro mořské živočichy.

Sgie ragovala se zpožděním během 70. let na dvě veci: 1) Klub Římský a jejich zpráva 2) Problém limitu růstu ve smyslu konkretizovaném ropnými krizemi (byly tři). Říkalo se, že ti Meadowsovi zavinili ropnou krizi. Zdražili nám ropu ze 3,80$ na 42$. Oil shock! V USA se zastavily pumpy. Vraždili se u pump, protože neměli "gas", museli sedět v autech v kolonách a čekat, až přivezou "gas". Proto reagovali tak podrážděně. Konstrukce obětního beránka (že za to můžou Meadowsovi).

U. Beck navazuje a říká tomu Organizovaná nezodpovědnost. Instituce nedokáží pružně reagovat. Aby si obnovili legitimitu musí garantovat bezpečí. "Zajistíme vám kontrolu emisí, odpadů." Čím se instituce brání: 1) Svádění odpovědnosti na ty, kteří na problém upozornili 2) Green labeling - dáme na to punkt. Institucionální kontroly rizik.

1. směr - zaměřený na vnější limity. Debata fyzických limitů - pozitivismus, měřitelné fenomeny. Ekologové, kteří jsou v oboru fyzické ekologie (měření příčin znečištění). Limith to grow (kvantitativní) nastartován na pozitivistické bázi.

12.4.052. směr globální debaty - vnitřní linie, vnitřní limity hodnot. Tento směr zkoumá

kulturní a sociální základy hodnot naší technické civilizace. Kontrola prostředí, mocenský vztah k prostředí, je tu od toho, abychom ho obsazovali a čerpali z něj zdroje.

Další zpráva o plýtvání "Konec plýtvání" - otázka vnitřních limitů MS, které k technologické výkonosti připojují důsledek plýtvání neobnovitelnými zdroji.

Problém konzumerismu - Catton, Dunlap - "Overshoot" výrobní spotřeba se týká dopravních systémů, komunikace, globálních sítí, musí čerpat energii. Tyto sítě jsou husté, hrozná spotřeba elektřiny.

16

Ruzyně je závislá na centrále v Bruselu - bezzemek v globálním světě. Doprava je předimenzovaná. Živí to turismus. Ozonová díra se zvětšuje.

Diskurz zahájili přírodní vědci, až později se toho ujal Římský klub. Manželé Eherlichovi - zabývali se kombinací růstu globální populace a devastace prostředí.

Carsonová - "The silent spring" - zmizeli ptáci, ticho. Metafora na vymírání druhů, vymýcení člověkem.

Vnitřní limity růstu - existuje sgický vývoj - Duan Elgin - 81 "Voluntary simplicity" - dobrovolná skromnost, k životnímu stylu, který je materiálně skromný, ale duchovně obohacující. Shrnutí problematiky vnitřních limitů. Není to jen otázka hodnot ale i institucí. Institucionální dimenze. E. je zajímavý, protože on tu svou myšlenku se snaží formulovat jako 2 varianty scénáře. Současný stav definuje (jako Spengler, cyklicky teoretik). Model krizového stavu - nebohatší společnosti po 2. sv. válce rozvinou kapacity pro řízený růst, vytvořeny ideologie nekonečného pokroku hmotného blahobytu. Tento cíl naráží na limity. Limity růstu jsou strukturované na materiální přírodní, kulturní a sociálně strukturní. Tento náraz na limity se projevil poruchami ekon. rozvoje. Krize snižování zisku. Snížená míra zisku má za důsledek růst nákladů.

Analýza environmentálního hnutí. Trend od konce 70. let, kdy to sgové začali zkoumat. Různá zelená hnutí. Ekologové odmítají integrální model a internacionalismus. Přesto byla ta hnutí silnými globalizátory - intelektuálně. Mobilizovali veřejnost, upozorňovali na závařnost envir. problémů. První reakce států - nepřátelské, princip obětního beránka, označkovali zelená hnutí jako viníky ekologické krize, jako konstruktéry. Wildavski - riziková kultura - minoritní, narušuje meinstreamový konsensus, náboženské sekty, protisystémová hnutí (Hippies) - je riziko žít v meinstreamové kultuře, pošlou vás do Vietnamu střílet lidi, co neznáte, zabijou vás, čestná salva, rakev s hvězdami a pruhy. Pokud přežijete, je z vás mrzák, homeless.

Nové peace movement, spojili se s feministickým hnutím. Zelení, feministé a pacifisté spolu fúzovali (později hnutí proti jaderné energetice). "Lieber rot als tot" - výrobci tenisek si to heslo přivlastnili a dávají to na své výrobky, je to nonkonformní. Civilizace přestřelu je v situaci, kdy se to teprve splnilo, cyklus úpadku.

Podobnost Benátek a NY - drahé pozemky, poženeme to výš, nahoře na střeše si uděláme zahrádku, kde budu pěstovat rajčata.

Má se ustavit nový konsensus. Až jednotlivci pochopí situaci a rozhodnou se k materiální skromnosti. Jinak začne stagnace, chaos, rozpor mezi starým světonázorem a novou globální skutečností. Bude nová byrokratizace a regulace. Crisis manegement. Omezení demokratických procesů a vítězství technokracie (autoritářství anonymních elit - těch, co vědí, šamani). Společnost se polarizuje na malé skupiny velice bohatých a velké skupiny chudých nebo chudnoucích. Připomíná to kastovní systém, který se vrátil. Fenomén terorismu posílí anonymitu rohodování mocenských elit ve státě i v podnikových byrokraciích. Trend už tady je!!! Nová totalizace, antidemokratičnost. PC technika bude využita ke sledování lidí. Manipulace - drogy, reklama. Bohaté země budou dávat velké, obrovské částky na obranu proti požadavkům globálních žebráků.

Susan Strange -

17

19.4.05URBANIZACE

Město - významný pojem, fenomén města má mnoho dimenzí. Prostorová dimenze - město vytváří specifický prostor, ten prostor vytváří specifické kulturní i duchovní prostředí. Vytváří specifický typ sociální organizace. Město jako fenomén vytváří i specifický způsob života.

Proces urbanizace je procesem, který kulturně sociálně technologicky mění významěně spol. život lidí. Urbanizace je v sgii specifická - považována za obecný složitý proces, který mění předmoderní společnosti v moderní. Je to tedy modernizační proces. V rozvojovém světě můžeme pozorovat procesy urbanizace, které mají jistou obecnou tendenci srovnatelnou s Evropou v době industrializace. Klasická sgie se zabývala problémy urbanizace v souvislosti s nárůsrem soc. problémů. Nové moderní město - industriální.

HISTORIE MĚST- civis = obec, město. Civivis = městské (homo civivis = člk městský). Všechny

kultury minulosti vytvářeli dualismus mezi venkovem a městem (urban X rural). Venkovský zp. života X městský zp. života. Dnes nový ruralismus - urbanistický živ. styl se přenáší na venkov.

Město souvisí s civilizací (etymologicky - civilize, civilizacion = umírnit, pacifikovat, zkultivovat, na rozdíl od divočiny). Francouzská historie nám poskytuje také zajímavé etymologické souvislosti: cite = velké město, citoaien = obyvatel velkého města, bourg = opevněné město, bourgoaise = obyvatel. Citoaien = občan. Německo - Burg - hrazené místo, opevněné (přerušení antické kontinuity).

Středověké město - různý původ. Některá pokračovala v antické tradici (Kolín nad Rýnem). Královská města - zakládána na zelené louce. Šlechtická města - kolem hradu nebo tvrze. Kupecká, obchodní, řemeslná, venkovská města - trhy (Berlín, Svinibrod). Zásadní byla kontinuita s Římem - Itálie.

Renezanční Itálie (od 11. do 15. stol., kdy bylo italské území vypleněno) ovlivňovala urbanismus. Nová struktura mocenských vztahů mezi třídami. Městská Itálie se v době renezace zbavila vlivu vojáků, militarismu, feudálního typu. Začala budovat nový typ vojenství založeného na profesionální armádě. Z války se stal kapitalistický byznys. Velký zvrat - převahu mělo obchodní měšťanstvo (ne králové, šlechta). Italská šlechta se stala závislou městskou skupinou, kterou kontroloval obchodní kapitál. Obchodní kapitál se rychle rozvinul, protože Itálie kontroluje významnou obchodní stezku spojující Čínu a Evropu. Benátčané si z toho udělali námořní diplomacii - předkoloniální kolonialismus (kolonizují Balkán, Řecko, Malou Asii). Benátky jsou od začátku republikou (v čele není feudální hodnostář). Benátky mají v čele dóže (politický a vojenský vůdce), jemu podléhá rada. Je tam systém, kdy městský stát kontroluje ekonomiku (stavba obchodních lodí). Političtí vězni v olověných kobkách, ti, co nesplnili příkazy (mohl to být i soukromý obchodník, který dostal nějaký úkol, který však nesplnil). Ekonomicky - ital. města vyprodukovala určité sgické vzorce kapitalistického obchodování (trade) a to jak komoditního, tak obchodování s lidmi a s penězi (odtud i ekonomická terminologie - saldo, burza).

Kapitalismus jako vývojová forma - určité protokapitalistické instituce byly už v antickém Římě. Propuštěnci - soc. skupina lidí, kteří byli propuštěni s otroctví a byli to obchodníci.

Další charakteristika italských a všech středomořských měst - multikulturalismus, etnická pestrost měst, zejm. přístavů. U patriciátu nacházíme také ten

18

multikulturalismus - to jsou ti, kteří obchodovali na velké vzdálenosti. Miláno obchodovalo s Británií, dováželi kamenné uhlí loďmo do svých hutí. Sami pak vyváželi ocel nebo přímo brnění. Dálkový nadnárodní obchod. Vztahy transnacionálních sítí založeny na příbuzenství. Účinný systém sociální kontroly - pokrevní. Různé fraternity (skupinové svazky založené na křesťanské lásce, bratrstva). Formy politické participace s demokratikými prvky také vznikají v městském prostředí. Boj mezi tovaryši, mistry a obchodním patriciátem. Tovaryši a mistři měli svázené ruce středověkými cechy. Politické strany - skupiny aktivistů, které měly styky s městskou radou, zázemí ve fiinančním kapitálu, byly to schopné nátlakové skupiny.

Sekularizace křesťanského vlivu. Dřív, hlavně na venkově, to byla každodenní totální kontrola vědomí. Obrovská dynamika v emancipaci žen (od 13. stol.), dosahovaly vzdělání, seberealizovaly se v umění, měly salóny tehdejšího vědění (i politické salóny). Moderní stát má s tou centralizací kořeny ve městě.

Z hlediska prostoru proces urbanizace je možno vidět jako určitý obrázek soustředných kruhů. Historicky město vznikalo vždy u nějakého centra (tržiště, opevněná jednotka - hrad, kostel, klášter). Uvnitř hradby další budovy, stávají se vlastním jádrem města. U stavby hradu vznikají domy těch, kteří na to mají. Je tam nějaké forum - otevřený veřejný prostor. Veřejné prostory jsou místem, kde je možno uspořádat demonstraci, vystoupit opozičně, popravit zloducha. Později, jak narůstá populace se musí stavět i za hradbami - židovské osady, řemeslná výroba, hřbitovy. Dál dochází ke stavbě dalšího osídlení. Později se to propojuje - stezky, železnice.

Časem se probouvávají ty hradby kvůli dopravě - stavba železnic do centra města (Paříž - staré město bylo zničeno osmaizací - architekt ve službách orleánského monarchy prorazil historické gheto, utvořili bulváry). Tvorba bulvárů legitimizována např. zdravotně - čerstvý vzduch. Fabriky se dávají stále dál od centra a tím se vyvíjí industriální fáze suburbanismu. Pak fáze postindustriální - průmysl z městských oblastí mizí úplně.

Politicko-ekonomicý moment - absolutismus jako forma státu vzniká ve velkých metropolích. Musíte mít metropoli, abyste mohli vytvořit vládu nad větším celkem.

Druhým aspektem, který je kulturní i politický, je civilizování (poměšťování). V rámci měšťanské kultury, která byla stále více propojena s podnikáním, dochází k tomu, že šlechta (i u nás) si buduje centra blízko panovníka, aby byla k dispozici. Tím byli tito lidé pacifikováni. Absolutismus francouzský - Ludvík XIV postavil dlážděné silnice. Z Paříže vedly paprskovitě královy silnice z kamených dlaždic. Připomínaly římské dálnice. Na těcho cestách jezdili královští poslové, četníci, armádní jednotky - rychle zasáhnout kdekoliv ve Francii.

Města se začala vzájemně přibližovat - snadnější doprava. Jeví se nám to jako něco, co sjednocuje. Města mají i technologické fce - centra techniky a vědění (školství). Centra edukace - tam vznikají i technické myšlenky. Ve Francii se od 17.

19

století budují podle vojensko strategických dispozic různé formy vojenských škol (přístavní města - námořnictvo).

Weber - město - místo trhu. Rozlišoval 3 typy tržních měst: 1) Spotřební - různé dvory, které spotřebovávaly práci městských obyvatel. 2) Výrobní - soustředena průmyslová výroba, dílny, manufaktury, továrny. 3) Obchodní - závislá na kupní síle dovozu. Zdůrazňoval opevnění, ochranu obyvatel, chráněné trhy. Ekonomická činnost se musí bránit vojensky. Zdůrazňoval i prvek obce (Civis), města vytváří komuny, bratrstva. Znaky: hradby, trh, vlastní soudy, samospráva, různé typy združování lidí, politická participace (účast měšťanů na jmenování správních fcí), stavovská práva. Evrposké město - ideální typ, zespolečenštěný svazek měšťanů, který prosazuje společné univerzalující právo, které platí pro všechy. Nikdo nemůže dělat výjimky na základě urozenosti, stavu atd. Zdůrazňuje korporativní charakter civilních společenstev. Byly to korporace, které postupně směřovaly k hlavnímu cíli - získat větší politickou moc. Modernizace měst znamenala integraci center financí (centrum kapitálu). Industrializace vytváří charakter industr. center v nových městech. Rozvoj moderních měst měl vliv na ekonomiku, na rozvoj státu, ale i na chování a zvyklosti (módy).

Ve středověku se mluvilo o městě jako o čerstvém vzduchu, kde se dýchá svobodně. Později kritiky města sílí (nešvary, kapsáři). Od 18. století města spojována se zločinem, se sociální patologií a jsou považována za semeniště hříchů. Nemoce se šíří velmi rychle (černá smrt). Reflexe industriálního města byly smíšené. Kritiky - koncentrace lidí na malém prostoru, anonymita vztahů, zločin, znečištění (ekologické i morální), prostředí pro agresivní dav (le Bone), korupce, nemravnost. Pozitivní hodnocení: civilizovanost, relativní mírumilovnost života, snaha udržet mír, obchodovat, kulturní kreativita, prostor maximalizace příležitostí, šance pro další rozvoj, jediné centrum, které dává prostředky k přežití moderního člka.

Sgie města vzniká jako mezioborová záležitost (architektura, ekologie). Chicago ve 20. letech. Robert Part, Ernest Burgess [barges], Luis Wirth, R.D.McKenzie. Hl přínos - ekologický přístup k analýze urbanizace. Teorie P+B "městská ekologie" vychází z aplikace ekologie a darwinistické teorie soutěže druhů v daném prostoru. Vychází z toho, že ekologická adaptace zvířat na prostředí musí probíhat v obnovení rovnováhy..? Města rostou jako odpověď na podnět. Odpověď na inovační průlomy. Město vzniká na křižovatce cest, u řeky, u moře, u železnice. Založení města vytváří organismus selekce - provádí přirozený výběr. Procesy invaze a sukcese. Invaze - do čtvrtě přichází nová populace, vstup a zároveň vytlačení. Sukcese - následnictví. Stav těch, kdo invadovali do prostoru a kdy se tam usídlí a následují jinou skupinu, která byla vytlačena. Invaze nových druhů do oblasti, vytlačované druhy strádají. Invazivní organismy jsou následovníci, získávají přístup ke zdrojům.

Urbanistická sgie podle urban ecology se snažila popsat vzory pohybu lidí ve městě. Sousedství je soutěží, jejimž cílem je přežití. Města je mapa oblastí s odlišnými soc. charakteristikami. Mezi vzory rozvoje měst patří suburbanizace - typická pro bohatší obyvatelské skupiny, stěhují se kvůli rizikům dál od centra. Suburbanizaci následuje úpadek centra města. Ve vnitřním městě se usídlí ti chudší. Finanční krize, ztráty prac. míst, snížení daňových příjmů pro městský rozpočet, narůstá množství lidí bez domova.

20

26.4.05Luis Wirth - inspirován evropskou školou sgie měst (kulturně historická) - G.

Simmel, který napsal "O metropoli a menntální životě", zdůrazňuje urbanismus jako způsob života, úlohu peněz a neosobnosti (neosobní médium, směňování hodnot, nezávislost na lokálním prostoru). Neosobnost a přelidnění - anonymita styků mezi lidmi, to dělá z lidí cizince, kteří bloudí. F. d' Calognes "Antická obec". A. Pirenne - křesťanská kultura byla nepřátelská vůči kapitálu. Translokalismus obchodníků - byli považováni za piráty.

Zdůrazňuje urbanistický způsob života jako anonymizovaný, technizovaný, kde se lidé potkávají jako cizinci a navozují utilitární vztahy. Výhodou anonymity je to, že nově příchozí noví lidé, jsou rychleji akomodováni do nového prostředí.

Redfield - inspirován Tonniesem, venkovská společnost X městská spol. (folk X urban). 1) Folk - vztahy osobní znalosti, fyzické blízkosti, příbuzenství, rodových vztahů, sousedství, vztahy osobní závislosti. Vzdělání - předávání zkušenosti mezí generacemi. 2) Urban - abstraktní struktury vztahů, i abstraktní myšlenkové struktury, používá peněz a sdělovacích prostředků. Vzdělání - abstraktní systémy myšlení. Stupňuje požadavky na vzdělávací kapacity jednotlivců. Stupňuje neosobnost a abstraktnost.

Teorie urbanistů (ekologistů) byly často kritizovány za to, že byly soc. darwinistické.

Koncept techniky, překonávání adaptačních nesnází. Prostředí je čímsi, co determinuje život lidí a je to víc determinující než přírodní prostředí.

D. Harwey, Castells - urbanisté, 70. léta, "New urban sociology" - akcentují restrukturaci prostoru, která je dílem kapitálu a politické moci. Rozvoj měst není autonomní, kvazipřírodní proces. Souvisí s důležitými vzorci politické a ekonomické změny. Současná sgie města pokračuje v této linii. V TS byl rozdíl mezi městem a venkovem jasný, v MS se rozdíly stírají. V zemědelství je industrializace, hrají tam roli kapitálové statky. Sbližují se i životní styly města a venkova. Prostor (urban space) je neustále strukturován a restrukturován, cyklus akumulace kapitálu.

Vztah mezi soc. hnutími a urbanizací (Castells) - prostorové formy společnosti jsou propojeny s vývojem samotným. Mrakodrapy jsou symboli moci a peněz, katedrály kapitalismu. Město je fyzickým prostorem, ale zároveň předmětem kolektivní spotřeby. Různé typy služeb - byty, školství, věda, doprava, volný čas, kultura... Soc. hnutí a jejich protesty jsou zároveň protestem marginálních tříd. Města jsou umělými prostředími, od lidí pro lidi. Města jsou dnes i krajiny. Sítě dálnic, viadukty, vodovody, plynovody, proudovody, ropovody, telefonvody, kanalizacevody... Umělé prostředí. Mechanizace, istrumentalizace... Prostorový rozsah. Cíl autorů - Foulcaultův převrat (moc).

J. Logan, Molotch - navázali na ty předchozí. Ek. vlivy hledají v síťových vztazích lokálních organizací, působení sítí různých podniků (bank, vlastníků pozemků). Místa (půda, obecně prostor) jsou prodávána a kupována jako jiné zboží moderní kultury. Konfliktní perspektiva. Bydlení - zákl. potřeba obyvatel, ale majitelům domů jde jen o zdroje, renty. Realitky nemají zájem o sociální a ekologické dopady.

Růst velkým firem jde proti zájmům malých podniků a obyvatel. Ti se snaží bránit v místních asociacích, organizují kampaně... Mezinárodní vlivy, nová města, různé

21

typy měst - "Head qartess cities" - sídelní města nadnárodních korporací, sídla univerzit, parky vědy a techniky (Silicon walley). Města s vojenskou obranou. Města modulové produkce, kde je hl. zdrojem existence mezinárodní dělba práce. Výroba disperzní (rozprsknutá po celém světě). Hraniční centra - zejm. tam, kde je hranice styku obchodování se třetím světem, tam kam můžou emigrovat (Miami na Floridě, Los Angeles - mexikánci). Odpočinková centra - města důchodců (Salzburg, West palm beach).

Sgie rozvoje se zabývá rozvojem zemí 3. světa. Studuje velkoměsta v tamním prostředí (nově industriální země, bývalé koloniální) - Mexico City, Singapur.

R. Sennett - kritik urbanizace. Cesta do pekel, nové barbarství. Privatizuje se všechen prostor, nic veřejného. To podrývá demokracii. Slušní lidé se snaží separovat, oddělit se od zbytku společnosti. Považují se za sociály a ti co jsou nebezpeční jsou asociálové. Situace nemožnosti dialogu, komunikace.

Castells - problematika velkých měst v procesu globalizace. Typologie: města jako povolová centra, odkud se dávají strategická rozhodnutí v rámci globálních sítí. Fce měst, které jsou nebo nejsou zapojeny do sítí. Má svůj model - "síťová společnost" (network society). Netýká se reálného prostoru tzv. společností, které jsou tvořeny limity národních států (kontejner). Paralelitu (dvojjakost) spol. organizace, vytváří rozevírající se nůžky. Globalizovaná společnost není totožná se společností národní. Poměry se změnily, sgie musí být jiná. Ulrich Beck mluví o krizi sgických termínů jako je kontejnerová koncepce společnosti.

Dalším paradigmatem jsou práce sžky Saskie Sassen. Urbanizační sžka. Práce "The global city" - uzlové body síťově společnosti. Kolem velkoměst, která fungují jako důležitá ekonomická centra narůstají satelitní předměstí. Proces vylidňování venkova, vyhánění lidí z půdy. Mezinárodní síly a velké podniky (korporace) mají zájem investovat do urbanizovaných center (levnější služby, výhodně služby, služby, které jsou vyjímečné). Hledají laciné prac. síly nebo technické infrastruktury. Centra, která vytváří globální uzly. V celé řadě starých velkoměst (zejm. v prvním světě) dochází ke krizi a deindustrializaci (už žádné Škodovky, Zetory). Došlo i k sociálnímu úpadku. Pomalé přizpůsobení, nemožnost adaptovat se na globální poměry.

Ve velkých městech koncentrace chudoby a homeless. Přeměny v ek. struktuře. Individualizuje se riziko ("nechytáš se na trhu práce, je to tvoje věc, jsi líný"). Pokles výr. odvětví. Zostřují se nerovnosti ve městech i mezi nima. Na úrovni národní, regionální a globální. Klíčový význam získávají urb. systémy takové, které mají význam pro koordinaci nadnárodních činností a s nimi spojených služeb. Z nerovností se stávají segmenty. Segmentace celých nadnárodních společností. Legitimizují to vyjednanými normami, které určují výkon, efektivnost, kvalitu. Co tomu neodpovídá je eliminováno. Vznikají mikroregiony (ostrůvky) chudoby a bohatství, v jednom městě, v jedné čtvrti. Fyzicky vzdálené nejsou, ale obrovsky příkopovány (Na příkopech byl 16 m příkop - na jedné straně zeď, tam byl můstek, dnes zasklen, kde byl padací most na staré město).

Segmenty orientovány ekonomiky, kulturně nebo vědecky. Ty, které jsou globálně produktivní, tak mají gl. vazbu (navázány na gl. trhy). Bývalá centra se stávají periferiemi, hraniční "díry" se stávají centrem. Města se zastaralým průmyslem upadají, musí najít návaznost na síť. Nejsložitější je situace malých měst, která závisela na uhlí, zničila přírodu, nyní nemohou vytvářet služby (turismus). Po

22

skončení studené války osud měst v Evropě (Cáchy, Schtrassburg, Hamburg), vytváří nexus globálního regionu EU, "modrý banán" - osa měst na mapě ve tvaru banánu, tam jsou uzlová města globálního spojení. V roce 93 Sassenová v jednom článku zdůrazňovala novou úlohu, kterou sehraje Víděň, Berlín, Budapešť, Praha a Varšava. Gate City - vstupní město, zprostředkovatel styku mezi západem a východem.

Komunikační uzlová centra se stávají sídlem imigrantů, narůstají problémy s multikulturalismem. Ke globálním oborům růstu patří turismus. Strategická centra výroby jsou v globálním severu (software). Ostatní země marginální význam, některé důležité řídící fce se přesunuly do glob. center západu.

Wallerstein - globalizace dlouhodobý proces - prolínání dvou struktur: světový tržní systém, mezinárodní vztahy, systém vztahů mezi národy (stát+trh). Páky globalizačního procesu. Svět je nerovně rozdělen na centra a periferie. Globální systém žije na zákl. styků mezi centrem a periferií.

Sassen - Centra ovládají periferie - buď je vtahují do systému ovládaného z centra, nebo dokáže vylučovat, obcházet. Integruje i eliminuje.

3.4.05TECHNOLOGICKÁ ZMĚNA

Technologické procesy změn hrály historicky stále důležitější úlohu, a byly tak i reflektovány sgy. Otázku techniky můžeme chápat různě. V obecné sgie role techniky a vědy začala být rozpracována systematicky až ve druhé polovině 20. století (technodeterministické teorie). Klasická teorie industriální společnosti považovala technický rozvoj za významnou hybnou sílu spol. změn.

Dvojznačnost působení techniky a vědy na společnost. Řada pozitivních efektů, ale i negativní a velmi problematické důsledky.

Ffická a kul. antropologie rozlišila dva rysy rozvoje člka jako kulturní bytosti: Práce + komunikace.

A. Gehlen – zkoumá příčiny rozvoje techniky. Důsledky dlouhodobé až negativní. Lidská práce je činnost těla, ale i intelektu. Je producentem spontánní techniky - prodloužení ruky. Intelektuální činnost vytváří prodloužení smyslů intelektuálních. Různé objevy. Vychází to z lidského ustrojení, technika vzniká přirozeně.

Druhá sféra je komunikace, schopnost vytvářet symboly, pojmy, výrazy, souvětí, písmo.

Další kulturolog Luis Morgan byl technicista, vyznával klíčový vliv dopadů inovací na vývoj lidských kultur a společností. Gehlen také uznává význam komunikace. Max Scheler považuje komunikaci za producenta vědění. Panské vědění. Technika slouží k opanování, aplikace vědění k cílům moci a kontroly nad věcmi, přírodou, jinými lidmi.

Jürgen Habermas v 70. letech vypracovává teorii komunikativního jednání. Zdůrazňuje význam komunikace. Provádí dualizaci mezi prací a komunikací. To jsou dva světy, které se průmyslovým vývojem navzájem stále více oddělují. Svět práce je světem utilizace světa (kapitalismus, vláda peněz - neosobní komunikace, byrokratická organizace). Dochází k tomu, že svět práce vytvořil moderní společnost,

23

která vytváří komplexní diferencovaný svět, který je světem umělým, který stále více ovládá svět naší komunikace. Práce s těmi všemi institucionálními praktikami (peníze,, kapitalismus) vytváří Systém. Svět komunikace je světem přirozené asociace mezi lidmi. která vytváří přirozený svět (lebenswelt - E. Husserl). Dualizace: Systém X Lebenswelt, vývoj moderní společnosti ústí do patologie moderny. Rozpor není mezi prací a kapitálem, ale systémem a přirozeným světem, mezi utilizací a komunikací. Patologie - odchylka od původních cílů moderny (osvícenská myšlenka, že existuje pokrok lidského ducha a svobody). Emancipační projekt. Odmítl Marxův pohled, je to překonané.

Řecká tradice rozlišovala u lidského vědění mezi theoria a techné. Theoria - vyšší schopnost člka vytvářet abstraktní myšlenky a reflektovat svět. Činnost ducha (transcendentní). Je to něco posvátného. Tradice nezainteresovaného poznání (není interesováno na tom, abychom vypěstovali více oliv). Elitární vědění, nejvyšší. To se traduje v židovské mystice, která byla propojena s hebrejským náboženským životem a utajenými významy, které jsou skryty za slovy. Lidé, kteří nejsou zasvěcenci komunity, nemají nárok na tyto poznatky, nejsou povolání, mravně nezpůsobilí. Techné - stupeň nižšího vědění, který byl považován za plebejský nebo dokonce spory mezi Aristotelem a dalšími zda tam patří také umění (hudba, výtvarná umění). Jsou něco mezi? Umělci se přeli, zda jejich umění je vyšší či nižší. Techne je záležitost práce, každodennosti, rutiny (použití zemědělských postupů, výtvarničina). Tento dualismus trvá až do renesance. Protobarokní věda to trhá.

V průběhu 16. století pod vlivem městské buržoazie a jejich pragmatismu akumulačního kapitalismu dochází k rozvoji byrokracie. Opuštění distinkce. 18. století - zákl, fce vědy = pozorování přírody, soupisy, škatulky, systematizace. Abstraktní reflexe řádu v přírodě. Soukromý kapitál chce z vědy vytřískat peníze. Stát, vláda chce od vědy kanóny, Golémy, letadla, bombarďáky, ponorky. Technokracie ve Fr - vláda nad lidmi bude nahrazena vládou všech lidí nad věcmi. Foulcault - vědění = moc. Vědění je využíváno mocí k výkonu moci. Příklon k praktickému, manipulativnímu vědění.

Druhý směr je prakticko inovační - malé zlepšováky, Britský směr. Angličané rozvíjí etos malých lidí, kteří s malými prostředky jsou schopni vytvořit nové inovace, technické zlepšováky. Využití parního stroje k pohonu dopravního systému (lokomotiva). Lidé se báli, že zapálí slaměné domy, "devil machine must come out of our city!". Řada měst odmítla tu lokomotivu. První příznak rizika, které je vnímáno. Riziko z budoucnosti, to moderna popírala. Až Toffler napsal Šok z budoucnosti. Technická změna je neřízená. Pokrok techniky určuje lidský život. Krize lidské adaptability v technizovaném světě.

Fyzické technologie X sociální technologie. Z mechanizací průmyslu jsou ženy vytlačovány. Aplikovaná techné - přeměňuje práci lidí na fyz.tech., umožňuje industrializovat člka i přírodu. Tam je těžiště modernosti, kdy technologický proces vytváří rovnost podmínek - dělník, který zůstává v továrně, uživí ženu, zmenšuje se rodina (nukleární). Šířila se osvěta (plánované těhotenství - metoda neplodných dnů). Mobilizovatelnější pracovní síla, dala se přesouvat snadněji. Hl. byla genderifikace pracoviště. Muž - nositel rolí v industriální společnosti, technická bytost. Žena - přírodní, naturalizovaná (žena = měsíčky, hysterie, snové létání, psychoanalýza, neurotička, Freud a jeho falický systém).

24

Dozor a sankce sloužilo k výkonu moci, hl. cíl - disciplinovat těla. Konstrukce moderního individualismu. Moderní psyché, moderní vědecká psychologie. Co je normální, co je šílené, koho zavřeme do blázince, koho necháme jít.

Aplikace fyzických a sociálních technologií - reorganizace továren, systémy zaměstnání, kvalifikační požadavky, systém vzdělání.

Celkový růst komplexity! Systém obsazuje přirozený svět (Habermas). Zvěcňování lidí, lidského jazyka. Komunikace v podobě massmédií - to už není přirozená komunikace (už ani nenutí lidi, aby mysleli, naopak). Knihtisk nutil lidi přemýšlet. Sice jednosměrná komunikace, ale máme čas sami uvažovat.

SGICKÉ KONCEPCE TECHNIKY

OPTIMISTICKÉSgové industriální společnosti. Technika = hybatel komplexních systémových

změn.

Walter Rostow - považuje vědu a tech. za fenomény moderní společnosti. V TS stagnovala sociální změna, převládaly cyklické vzorce. Až po Newtonovské a průmyslové revoluce vzniká vzorec lineárního (ekonomického) růstu, který do dnes pokračuje. Instituce také mění strukturu, protože musí absorbovat nové techniky.

Wilbert Moore - modernizace je plná transformací a tradiční předmoderní společnosti se také transformují do podoby struktur a technik a s tím souvisejících změn sociální organizace, jež charakterizují vyspělé a politicky stabilní společnosti západu. Technologické změny vedou k sociálním změnám. Technický determinismus - technická základna společnosti je podmínkou dobrého života. Změny v technice a vědě jsou hl. zdrojem přeměn ve společnosti.

Lesley White - technický systém má primární význam ve vývoji společnosti, ovlivňuje adaptaci na prostředí. Každá společnost stojí na využívaní určitého typu společnosti.

G. Lenski - evoluce společností je podmíněna tech. pokrokem. Tech. pok. slouží k manipulacím hmotného světa. učení a informace jsou základem emancipace lidí od zvířat. Tech. je nástrojem, prostředkem k cíli.

Zásadní tvrzení optimistů - technika je morálně neutrálním prostředkem, je hodnotově neutrální. Každý nový nástroj může být využit špatně nebo dobře. Záleží k jakým cílům je použit.

Max Weber - využil své typologické metody. Rozlišuje instrumentálně cílově a hodnotově orientované sociální chování. Hodnotové chování je řízeno hodnotovým systémem, řízeno normativně. Jednání instrumentální postrádá hodnotovou stránku. Narůstání instrumentální racionality vytváří problém negativní stránky morální neutralizace techniky, lidsky negativní. Zamýšlí se nad etickými otazníky wissenschaft und technik. Opakuje Machiaveliho, že účel světí prostředky. Nebylo by dobré více moralizovat? Více zapojit praktickou racionalitu do sféry techniky. Další možnost - změnit cíle. Hledání alternativ - jaký růst? Kvalitativní (kvalita života ne bohatství) nebo kvantitativní?

25

PESIMISTICKÉ- tradičně návrat do Evropy. Gehlen, Sheler, Heidegger. Chápali techniku

kriticky. Negativní vývoj, opuštění theorie, propadnutí techne. Velkou roli v Německu sehrál romantismus (Goethe - Faustova smlouva s ďáblem). Upsali jsme se Ďáblu, musíme mu sloužit. Neslouží nám, vytváříme si čím dál větší nebezpečí, že si podřežeme větev, na které sedíme.

Gehlen - duše byla zprzněna konzumerismem, primitivizací kultury. Válka = technické barbarství. Sigmund Freud = také barbarství, která se opírá o berličky moderní techniky.

Modernní společnost opouští racionální úvahu a vrhá se do iracionální víry v techniku (na všechny problémy máme lék - techniku). V USA příručky, návody na cokoliv (udělej si sám, kurzy krasobruslení). To přehlušily ty videokazety s kurzy (how to became..). Někteří američtí autoři mluvili o rychlých technologických prostředcích - zázračná zlatá pilulka (the Pill). Dnes viagra - technická pomoc.

L. Winner - koncepce autonomní techniky. 70. léta "technology autonomies", je to politický problém, osamostatňování vědy a techniky, odcizení od společnosti. Prostředky, které měly sloužit lidským cílům začínají sloužit sami sobě. Winner uvádí několik znaků technokratické víry: závislost na rychlém technologickém řešení různých otázek.

Adorno a Horkheimer - frankfurtská škola. "Dialektika osvícenství" - cesta modernizace je cestou, která je zvyšováním technické závislosti lidí na systému technologických inovací. Víra ve spásu vědy a techniky se stává iluzí, svým opakem.

Horkheimer "zatmění rozumu" - svět současné komplexní organizované společnosti je světem, ve kterém mizí všechny původní ideály o svobodné individualitě... Oligopolizace - monopol na entou.

Herbert Marcuse - "Jednorozměrný člk","Eros a civilizace". Čerpá ze Schillera (romantik). Staví alternativní cíl. Proti technické moci a masové společnosti staví civilizaci seberealizace. Svobodná seberealizace jednotlivců, kteří rozvíjí své talenty. Cílem není práce, růst, akumulace zisku a spotřeby, ale blaho v podobě hry. Sex je uváděn jako jeden z lidských přirozených typů hry, je potřeba ho osvobodit od historicky vzniklých konvencí.

Teze: Moderní technologie umožňují masovou manipulaci šťastného idiota, robota, který jen sublimuje svou lidskost, konzumuje v hypermarketu. Moderní kultura je příjemnou nesvobodou.

G. Lipovecki - ambivalence - masové přežrání vede k tomu, že zvracíme, chceme něco nového, začínáme si vybírat. Kultivace potřeb, personalizace. Konzumujeme to, co je nám ušito na míru. Necháme se svádět reklamou, podléháme. Toto svádění nás zaplétá do sítě médií. Boudrillard - "America, America". Krásně se to čte.

Theodor Roszak - "Kde končí pustina" (1975) ekologická kritika společnosti a kritika vědy a techniky. Kritizuje způsob vidění světa jako zásadní chybu, moment, který působí na falešnou cestu a nepravý postindustrialismus. Vyčítá společnosti "singel vision of the world" - Descartova a Newtonova ffie. R. provádí kritiku single vision - moderní racionalita zdegenerovala do účelové racionality, která nutí lidi, aby mysleli všichni stejně, že technika je primární základna každé společnosti. Single vision vede k nesvobodě. Persona stále závislejší.

26

10.5.05Foucault - vědění je moc. Vědění využíváno strukturami moci a vědění generuje

nové struktury moci. Nový typ vědění přináší nový typ moci. Weber - pojetí moci jako takového soc. jednání, které umožňuje jednomu

aktérovi vnutit svou vůli jinému aktérovi (nebo skupině) aniž by jim to příliš vadilo, aniž by se proti tomu bouřili. Proč? Ten, kdo vykonává moc má nejen sílu donucovací, ale on, aby měl moc, musí mít šanci vykonávat moc jako hegemonii panství, které je legitimizováno určitým typem vědění. Moc je jednáním, které má nebo nemá šanci legitimně vládnout, vykonávat autoritu. Legitimně - ti, kdo jsou podřízení dávají nadřízenému za pravdu. Legitimizace jde skrze nějakou formu vědění.

F. to dotahuje, moderní formy vědění konstituovaly nový typ vztahů moci, disciplinizace těla. Lidská duše se mění ze součásti božího stvoření (v procesu racionalizace) ve vědecký konstrukt (psychiatrie), vznikají teorie osobnosti. To umožňuje zase výkony moci. Administrativní moc umožňuje selektovat jednotlivce jako těla i jako psyché, osoby které mají individualitu. Vědění je vždy vyprávění. Sociální realita je text (lingvistický strukturalismus). Psgie umožňuje selektovat normální a deviantní jedince. Navíc je přesvědčujeme, že jsou nemocní, nedostateční, zrod nemocnice, blázince.

Moc využívající diskurzivní vědění se v MS disperzuje (rozprskává) do mnoha oborů a činností. Hovoříme o moci vlády, státu, monopol na legální použití prostředků vojenského ozbrojeného násilí. Vědění vytváří složitou strukturu informační společnosti, určitý model postindustriální společnosti (široký pojem).

Postindustriální společnost - systém organizovaného kapitalismu, dominantní je byrokratická organizace, politický i ekonomický život je byrokratický. Tato forma se vyznačuje tímto - organizace moci, centralizace, odpovědný představitel - hlava, Rozšířená globalizace, hranice překračovány exportem kapitálu, organizace. Ekonomické organizace přestávají být sevřené v systému klasické moderny národních států (mezi válkami). Investoři nechtějí platit vysoké daně a drahé dělníky - tam vzniká ta postmoderní globalizovaná společnost. Expanduje do podoby sítí (už ne hierarchická byrokracie). PIS překračuje hranice dané národními státy.

Druhý rys - ek. kapitál se stává téměř nezávislý ve vztahu k národním státům. Kapitál byl národní, ek. podniky byly v rámci národního hospodářství. To už neplatí. Dnes to mohou obcházet snáze než kdykoliv dříve. Nejsou autonomní.

Třetí rys - novým rysem PIS je, že vědění se stává klíčovou komoditou, prodává se a kupuje. Není to nic posvátného, není to náhražka náboženství. Pluralitní soustava zboží, soustava marketingu. Ideje v podobě informací jsou vyráběny, prodávány. Výjimkou jsou prefabrikované informace, které poskytují média. Hrají mocenské diskurzy. Média nejsou technické prostředky, ale instituce, které získaly kvaziautonomní status. Knihtisku se chtěly zmocnit politické síly. Už v 16. století se rozvíjí trh masové kultury pro určité kruhy vyšší střední třídy, které si libují v drbech. Vycházelo to občas (pamflety) - mocenské diskurzy, klasifikovaly, interpretovaly, vytvářely smysl.

Labelování - žlutá davidova hvězda, zloději chleba usekli pravou ruku. Označkování lidí. Cejch hanby. Zviditelnění osob, bacha na ně. Moderní vědecký diskurz umožnil to, že vám napíší špatný pracovní posudek - žákajda, pracovní knížka dělníka. Praktiky výkonu moci.

Komunikační média - knihtisk umožnil čtenářské spolky, vznik civil society. Občanská společnost byla do vzniku moderní sgie označována za konglomerát

27

různých společností. Spíše asociace, společenství (asociace pěstování rostlin, asociace milovníků lovu krokodýlů). Dnes se jim říká zájmové skupiny, mohou působit jako veřejná, politická tělesa. Poloformální organizace, důležitá je dobrovolnost. Nemají nadřízeného, spíše síť interakcí. Lidé si třeba korespondují.

Organizace vědění má dvojí kontext: 1) je organizováno vnitřně (asociace) 2) historicko-kulturní prostředí - forma politického režimu. Vztah mezi interními a externími složkami vědění.

Média - revoluce, 20. stol. přenos písma, hlasu i obrazu (telegraf, telefon, rozhlas, film). Vliv médií nelze přeceňovat ani podceňovat. Soudobou gobalizaci někteří považují za důsledek médií (zkracování distancí). D. Harvey - "časoprostorové stlačení" - výsledek mnoha technologií (nejen médií, ale i dopravy), důležité jsou ale zájmy, které za tím stojí (kapitál a jeho akumulace). R. Aron - zdůrazňoval technologie industrializující dopravu. McLuhan - technologické změny, globální vesnice - svět je maličký jako jedna obec, všichni spolu komunikují. Extenze lidského mozku (můžeme poznávat cokoli odkudkoli). Utopický koncept. Globalizaci chápe jako harmonizaci vztahů mezi společnostmi.

Moc nesídlí jenom ve státě ale všech institucích a vztazích.

Simmel - diáda a triáda. 1) Diáda - dva lidé, 2) triáda - skupina. Rozdíl? Mocenský rozdíl interakce - 1) jeden na druhém závisí, moc se vyrovnává. 2) mocenská konstelace, je ve všech sociálních skupinách. Dochází k tomu, že členové A B C se mohou spojit po dvou proti jednomu. Jeden má moc, vykonává moc, ti dva se spojí a začnou odporovat. Vznikají mocenské aliance. AB se spojí s C, v jiné situaci se to může změnit a AC se spojí proti B.

Dynamika vývoje státu

- stát se rozvíjí, modernizuje, absolutistický stát je přechodem mezi stavovským a moderním státem. Filip II ve Španělsku a jiní se snažili ovládnout nějaká média. Začali zřizovat úřady, které měly kontrolovat vydávání knih (cenzura).

V Holandsku se mohlo tisknout cokoliv kromě kritiky panovníků, takže se tam sjížděli lidé z celé Evropy vytisknout své pamflety (nejčastěji kritika církve). Státy se snaží administrativně zdokonalovat, dochází k tomu ve velkém. Byrokratizace dohání průmyslové zpoždění. Byrokracie a cenzura se snaží kontrolovat i další média (telegraf) - dřív to mohl provozovat soukromník, ale byl tam státní dozor (kvůli špionáži). Pošta - velmi důležitý nástroj komunikace.

Sgie neměla ráda stát, ignorovala ho. Státem se mají zabývat politologové nebo právníci. Souvislost s politickými ideologiemi při názoru na stát. V 19. stol. se v Evropě zformovaly dvě větve ideologií (progresivní a konzervativní). Konzervativní - spojeno s církví, romantismem. Progresivní - liberalismus a anarcho-komunismus. Politická ffie, která se snažila vysvětlit pojem soc. řádu - dohoda z nutnosti. Systém norem a pravidel, které jsou ve spol. dohodnuty, existuje konsensus. Tento soc. řád musí mít garanta, který ho bude chránit (ochrana policejní, vojenská, soudní). Moc výkonná a moc soudní byly nejdříve spojeny, pak se oddělují a přichází ještě parlamentní moc. Postupný proces. Hobbes - sjednat mír mezi lidmi, nastolit soc. řád je v zájmu všech. Soc. řád je opakem chaosu. Garantem soc. řádu - ochrana policejní, soudní, vojenská.

Stát je společenská smlouva. Dohoda, že si nad sebe postaví stát. Stát je nutné zlo (Russeau). Stát je věc, která přerostla lidem přes hlavu, přes společenskou smlouvu,

28

už to není dobrovolné. Odcizené, samozvané donucování lidí. Když propukla VFR, tak byla jeho slova používána. Požadovalo se zrušení monarchie a státu.

Marx - stát je odcizený aparát. Systém státu se vyvíjí. Ideologická představa byla s realitou často v konfliktu (marxismus, anarchismus). Anarchismus - instituce jsou nepřirozené, proti přírodě, znásilnění člověka, uloupení svobody. Osvobození ženy bylo také na programu. Stát největší zlo, vyvyšuje se nad společnost. Marx - ke kritice Hegelovy ffie práva, napadá jeho pojetí státu jako zosobnění lidského rozumu. Hegel idealizuje stát, legitimizuje stát racionální ffií a přitom stát je podle M. dílčím zájmem vládnoucí třídy, jejíž zájmem je kontrolovat výr. prostředky. Stát je ztotožněn s byrokratickým aparátem. Byrokracie je kněžská republika, protože to je podobné jako byly církevní řády ve středověku. Obrovská korporace výlučných lidí. Marx: byrokracie je skupina odborníků, kteří se zachovávají jako kněží, kteří zatajují informace, étos tajemství.

Hermeneutika - pomocná teologická věda, výklad bible. Pomoc laikům, aby mohli v protestantských skupinách číst bibli. I nové vědy používají hermeneutický přístup. Rozumějící sgie.

Racionalizace, sekularizace, oddělení vzdělání a distribuce informací od náboženství. Ztráta monopolu katolické církve (po 30. válce). Vzájemný respekt, suverenita. Urychlení procesu transformace národních států.

Právní pojem suverenity je regulační systém kontroly. Stát si podřizuje společnost, vyvyšuje se, žije na úkor společnosti. Regulační systém kontroly -> podřízenost lidí státu. (Marx - stát neslouží potřebám společnosti, ale vyvyšuje se nad ně. Revoluce má zahrnout stát. -> zruší se třídní panství). Strana sociální demokracie - z pův. soc. hnutí!

R. Michels (1921) - "železný zákon oligarchie" - byrokrati a malé skupiny mocipánů zatajují info poddaným, chtějí se nechat zkorumpovat a zůstat vždy u moci.

Nacionalismus - směs racionality a emocionality, narcisismus, legitimizace politiky států. Byrokratizace směřuje od státu k soukromému sektoru. Stát si usurpuje monopol nad násilím, vzděláním, kulturou, moc nad občanskou společností. Tím vykonává svou kontrolu. Polit. systém - pořadí zobání.

Bujení byrokracie

Weber - ideální typ. RYSY:

1) Úřady vykonávají odborníci na plný úvazek, je to jejich zaměstnání. Plně podřízeni organizaci, nad zaměstnancem je hierarchie -> může být povyšován i suspedován dle příslušných pravidel (jako zákony), podléhá jim i hlava byrokracie.

2) Striktní dělba práce - formální organizace, kontrola nadřízených nad podřízenými - funguje automaticky -> strojově. Rozkaz shora, vše rychle, přesně. Byrokracie - technicky nejvyšším aparátem! Srovnává ji s jinými typy panství - městské, lenní...

3) Řízená formálními pravidly - na vše má popis práce, hodnocení provedených úkonů.

4) Založená účelově -> racionalizace, odkouzlení společnost.

Dělba funkcí, nadřízenost podřízenost, kontrola. Tento systém funguje strojově. Vše se děje rychle. Byrok. organizace je nejvýkonnější. Srovnává ji s jinými formami panství (patrimonia, lenní,městské samosprávy apod.) Byrok. je řízena formálními

29

pravidly výkonu úkonů. Popis a náplň práce. Posuzuje se hodnocení kvalifikovanosti. Formální organizace - byr. organizace založené k nějakému účelu, jsou účelově založeny. Byrokracie je představitelem tzv.procesu odkouzlení a racionalizace kultury a společnosti.

Tento ideální model testovala americká empirická sgie od 40. let. Proč tehdy? Druhá sv. válka, dochází k nárůstu byrokratizace, pravomoce federální vlády. Vláda zasahuje do hospodářství, plánuje, zbrojí, pomáhá Rusům. Dodávali palivo, vozidla, všechny typy vozidel. Počátek vojensko průmyslového komplexu a mocenské elity USA (Mills). Laboratoř industr. sgie. Spousta výzkumů.

R. K. Merton - výzkum a teorie byr. Kritizuje Webera - je to abstraktní typ. Organizace fungují jinak. Teorie stř. dosahu, teorie byrokracie. Co dělá byr.? B. je typická emp. (?) existující překládání cílů. Fenomén ritualismu. Když si byrokrat neví rady, tak začne rituálně zdůrazňovat význam formálních pravidel. Místo úkolu bojkotuje práci. Ritualisticky zdůrazňuje pravidla. Jděte k okénku 212, tady to neděláme. Další ritualismus - řekne, že pro to nemá zákonnou normu, vaše potřeba je neexistující. Další - odvolává se na nařízení nadřízení. Merton studoval i Marxe.

Crocier - "Fenomén byrokracie" - typický znak byr. je zneužití informací, blokování komunikace. Nadřízení blokují informace podřízeným i naopak. Obě strany se vůbec nestarají, že nedodržují směrnice.

P. Selsnik - dobrovolná asociace (družstvo) se zbyrokratizovala, okradla družstevníky. B., která je založena k nějakému cíli tento cíl přestane plnit. Úředníci narušují plnění směrnic (opak Webera).

R Blau - "dynamika byrokracie" - popisuje bludný kruh byr. organizace. Zajímal se o mikrosociologii. Všímá si vztahů mezi formální a neformální skupinou. Reálná dynamika vztahů mezi jednotlivými pracovníky funguje často v protikladu k organizačnímu „blue printu“ (stanovy).

Konec 60. let - kontingenční teorie organizací. Žádný blue print nemůže zajistit org. stabilizaci. Musí být flexibilní, přispůsobovat se změnám. Sgie organizace (ne byrokracie).

Od 70. let - nová teorie - W. Bennis "ad hoc kracie" - přechodná organizace, která je v podobě korporace, ta najme experty. Dočasně najatí tvoří jádro ad hoc kracie a umožňují inovaci (technickou, vědeckou). Zase to technovědění - klíčová proměnná pro přežití organizace. Není to Toffler - ten ho jen přejal, popularizoval v šoku z budoucnosti.

Vztah byrokracie a demokracie - od Marxe přes Michelse máme skeptický tón na byrokracii a demokracii. Podřízený musí poslouchat nadřízeného. Demokracie tam být nemůže, porušilo by se rituální chování. Crocier - nadřízení blokují, aby si udrželi moc, podřízení, aby se moci vyhnuli. Korupce v podstatě.

Lipset a jiní - politická sgie - ve spol. je napětí byrokratizací, nastává situace nerovnováhy mezi participací a výkonnou mocí (rozhodování jen u voleb). Demokracie je rozvrácena novým totalitarismem. Ulrich Beck - velkou moc si usurpují média.

30

17.5.05REVOLUCE

Forma sociální změny. Fundamentální převrat, přelom v kontinuitě historických procesů. Přelomová událost. Spojeno s uzavřením či otevřením nějaké epochy. Diskontinuita. Někteří považují r. za fenomén, který otevírá potenciál společnosti k sebepřeměně.

Pesimisté vidí r. jako záležitost iracionality, represe, násilí, vítězství násilí, soc. patologický jev. Ve vztazích mezi lidmi převládne násilí, nejistota, ohrožení zákl. potřeb přežití. Rev. = destrukce, která má negativní soc. důsledky.

Optimisté - rev. destruktuvní proces, který má však rekonstruktivní prvky. Inovace.

Obecné znaky revoluce: 1) Přináší rozsáhlé změny, které se týkají všech oblastí spol. života (ekonomiky,

kultury, politiky, soc. organizace, každodennosti, lidských osobností)2) Změny jsou zpravidla velmi radikální. 3) Revoluce jsou většinou spojeny s rychlými změnami (zrychlují se). Dochází k

náhlým výbuchům, které přinášejí obrovský zvrat v krátké době (kdo byl králem, je teď vězněn). Středověk měl pro toto otáčení metaforu "kolo štěstěny" - nahoře na dřevěném kole sedí hodnostáři a ti se dostávají dolů. Vrtkavost, náhoda, fortuna. Rev. přináší tuto situaci náhlé změny v postavení řady lidí.

4) Rev. otevírají mobilitní kanály, které byly v dané konstelaci zablokovány. 5) Pamětihodnost změn. Revoluční události se stávají něčím, co je zaznamenání

hodné. Stává se to součástí diskursů ve společnostech (v těch, které zažily rev. přímo na sobě, endogenně, stejně jako v těch, které byly jen nepřímo zasaženy). Rev. změny se stávají něčím, co žije vlastním životem (např. ve ffii).

6) Rev. vyvolává duchovní reakce účastníků, aktérů. Bezprostřední duchovní reakce jsou např. masová mobilizace (zasahuje obrovské skupiny lidí, spojeno s masovým nadšením).

7) Snaha překonat relativní derpivace. Optimismus a naděje do budoucnosti, víra ve spásu. Slibuje se sekularizovaná spása na této zemi. Eschatologie, která nemá náb. charakter.

8) Pocit obrovské moci u jedince (který se ztotožnil s revoluccí) realizovat svými činy sociánlní změnu.

9) Utopická vize budoucnosti. Konzervativní odpor vůči revoluce a kritika revoluce z jejich pozic.

KLASIFIKACEHistoricky možno klasifikovat revoluce náboženské (hustitství), soc. skupin (tříd,

které se snažlily o vzestup a emancipaci), klasické buržoazní revoluce - holandská, anglická. Kulturní vzor pro další revoluce. Ruská revoluce (1917), Čínská (49) - revoluce tříd, soc. skupin, které se dostávají k moci. 1989 - konec komunistické epochy, antikomunistické revoluce. Příčina vnitřní i vnější.

Další aspekt sgie revoluce - teorie revoluce je spojena s mýtem revoluce, rezidua pamětníků. Vytváří diskursy. Už Koperník se tím zabýval. Novověk (17.stol.) - pragmatický, cyklický proces změny režimů a vlád. V 18. stol. pojem rev. dostává koncepci mýtu, epochální změny. Fr. revoluce přichází se zánikem starého režimu (Ancient reigim). 19. stol. mýtus rev. se rozšiřuje z oblasti politické změny spol. na oblast kapitalismu, ek. růstu, modernizace techniky, průmyslové inovace, vědy,

31

urbanismu. Moderní urbanizace považována za revoluční změnu. 20. stol G. E. Bernal - scientific technology revolution.

19. stol - víra v progres, víra ve schopnost člověka. Mýtus rev. vycházel z toho, že progresivní změny jsou nutností, nemohou se zvrátit. Vše co se staví revoluci do cesty je špatné, zastaralé a reakční (opak progresivního).

Marx a marxismus - ideologie revoluce, která má multiplicitu cílů. Ideologie kritiky stávajících podmínek ve spol. Přispěl k hledání metody, jak kriticky hodnotit a interpretovat určité sociální jednání, motivace a příčiny jednání a motivací. Druhý aspekt - hledat alternativy moderního osvícenského projektu. Byl racionalista. Tvrdil, že se mu podařilo zvědečtit socialismus.

20. stol - mýtus revoluce velice upadl, změna kontextu a zkušeností v praxi. Otřesení víry v progres (1. sv. válka). Místo neomezené víry nastává idea krize epochy. Další aspekt - kritika revoluce: P. A. Sorokin - klasický sg, 30. léta, zabýval se revolucí. Revoluce nikdy nedosáhnou cílů, které hlásají. Místo racionality přinášejí kolektivní vášně a násilí. Místo osvobození nový útlak. Místo vytvoření nové ideální společnosti spíše destruují společnost a její hospodářské základy. Rev. = sopka, která vybuchne, masa jedinců, teror, katastrofa.

Sgové konfliktu (Coser, Dahrendorf) se snaží o stabilizované pojetí revoluce. Definice: je to princip konfliktu, komplexní multiplicitní konflikt (řada skupin a zájmů), graduální (eskaluje), kolektivní akce, jednání, které je ovlivňováno masovými hnutími, která vznikají živelně. Vypukají vzpoury proti donucovacímu násilí, okupaci cizím státem atd. Kol. akce - cílem je vynucení změn. Legitimizují své činy obecnými zájmy (osvobozují všechny od útlaku). Konflikt dvojstranný, provokuje odpor. Forma války, kterou spol. zažívá endogenně nebo exogenně (nebo obojí). Odpor vládnoucích - eskalace násilí.

MODEL PRŮBEHU REVOLUCEK. Brinton historik, evoluční model, jak se rev. vyvíjí.

1) Fáze rev. kvasu nespokojenosti - všeobecná nespokojenost se šíří, toho využívá uvědomělá skupina jisté třídy, která se chce chopit moci. Boj revoluční vyhlášen proti privilegovaným za práva podřízených. 2) Intelektuální kritika režimu nebo instituce (církve) - musí být dostupný nějaký materiál, forma vědění. 3) Pokusy státu, mocenské elity o dílčí reformy zpožděné, stát slabý, nebo se zhroutí. Situace delegetimizace režimu. 4) Zhroucení státu 5) Kolaps režimu a vypuknutí vítězné euforie. 6) Vnitřní členění a rozštěpování mezi vítězi (pravice a levice). Jsou to obvykle tři pozice - konzervativní (chce jen malé změny), umírnění (rev. musí probíhat, ale postupně, formou reforem), radikální (pokračovat v revoluci, eskalovat revoluční boj proti všem nepřátelům i ve vlastních řadách, rev. požírá své děti). 7) K vládě se dostávají umírnění reformátoři. 8) Proti nim vystoupí rad. exstrémisté, využijí flustrací z revoluce. Agitují ve snaze mobilizovat a motivovat masy k další eskalaci odporu. Nahradí umírněné. 9) Nastává teror, radikálové chtějí nastolit pořádek, vyhladit staré svinstvo. K moci přicházejí v rámci teroru diktátoři, char. vůdci (Napoleon). Často se tam dostávají vojáci.

32

10) Vystřízlivění, nastolení rovnováhy, výstřelky extrémistů odsouzeny. Důraz kladen na ekonomické cíle (ne politické). Důraz na stabilitu institucí a obnovu pořádku (termidor).

Tento model považován za nedokonalý. Historikové a sgové přistoupili k strukturálnímu modelu revoluce. Vyvážit mezi složkami jednání a struktury.

Aktor model - kritizován za to, že je revoluce považována za náhodu, spiknutí, kdy masa aktérů vystoupí a udělá revoluci.

Struktor model - každá společnost obsahuje nesouhlas a protest, ne vždy vypuká rev., ta vypuká jen díky strukturálním podmínkám (oslabení vlády, přílišná represe režimu, zhroucení státu ve válce). Strukturální podmínkou je také vytvoření rev. situace díky nějaké krizi státu - to umožňuje vzpouru a masový odpor uskuteční s určitými vůdce (další podmínka) a pak rev. transformace. Vedení se domnívá že stanovuje strategické, racionální cíle (rac. organizování soc. změny). Struktury, které umožňují revoluci jsou státy a ozbrojené síly a vnitřní složky.

T. Skockpole - upozorňuje na to, že každá rev. vytváří nový stát, armádu i nové soc. organizace. Soc. konstruktivní proces, který je racionální soc. změnou. Revoluce je otevřením struktur polit. příležitostí.

1) K tomu nezbytné, aby byly vytvořeny určité zákony, práva a svobody, bez toho není možné, aby měla kolektivní akce nějakou šanci.

2) Někteří sgové zdůrazňují ekologický důvod. Odvolání na Durkheima - dencite social - I) fyzická blízkost (demografická hustota) II) morální hustota, jak regulovat novými prostředky normativní řád ve společnosti (právo, normy).

Sorokin - základem revoluce je behaviorální perverze základních lidských potřeb a instinktů, které byly potlačeny a uvolňují se. Nová revoluční moc potlačuje nepřátele rev. a donucuje masy k loajalitě. Chaos ohrožuje zákl. potřeby člka (hlad, bezpečí). Tyto zákl. potřeby vyžadují řád a stabilitu, obnovení pořádku, otevírají dveře kontrarevoluci. Svržením rev. radikálů, kteří se uchýlili k teroru i umírněných reformistů končí revoluce jako kontrarevoluce.

Teorie relativní deprivace - J. Davies - revoluce vzniká z pocitu bídy a bezpráví. Tento syndrom se šíří v obyvatelstvu, relativní deprivace - diskrepance mezi očekávanou hodnotou a sociálními podmínkami k jejímu dosažení. [R. Merton obdobně vysvětloval určité typy soc. chování]. Každá rev. pracuje s citem, heslo revoluce "spravedlnost". Postupně se protest dostává od relativní deprivace k progresivní deprivaci. Ve jménu spravedlnosti jsou terčem ti, kteří jsou viníky deprivace. Progresivní deprivace je psgickým momentem, který znamená, že narůstají očekávání a růst vyžaduje získat prostředky ilegálním způsobem (revoltou, povstáním a bojem ve jménu justice).

Politologické modely: rev. = politický jev. Vzniká ze změny rovnováhy moci. Bojem o nadvládu (hegemonii). Boj mezi těmi, co soutěží nad státem.

Ch. Tilly - Revoluce - politický boj jinými prostředky (násilí, rychlých zvratů). Vzniká, když jsou oponenti schopni motivovat masy a mobilizovat zdroje (sponzoři duchovní i materiální). Rev. je specifickou formou kolektivního jednání. V ní vzniká politologický jev - mnohostraná suverenita. Předrevoluční pořádek v politické společnosti je ustaven tak, že tu je legitimní vládce (vláda) a ten je jmenován nebo ne.

33

Při rev. převratu - vzniká ve společnosti řada politických subjektů, kteří pretendují na vládu a ruší koncept jedné suverenity. Rev. ukončena obnovením kontroly jedné pol. společnosti s jedním vládním centrem, odtržením nějaké části území z nějakého státu. Odtržení kolonie.

SOC HNUTÍ

Aktéry jsou členové, soc. hnutí jako kolektivity jsou také aktéry. Tvůrce a nositel historických projektů soc. změny. Allan Turen - klasifikace rozdělením soc. hnutí na a) stará a b) nová. Společný je jim boj o historicitu. Diskursivní formace, kterou vytvářejí, která si osobuje právo vykládat smysl dějin. Zápas o historicitu. a) Stará hnutí - zápas o historicitu utvářela na zákl. boj o moc (pol., ek.,) nebo šlo o redistribuci produktů ek. činnosti, ale také výhod a práv. b) Nová hnutí - jsou méně politicky či ekonomicky motivována. Jejich prvním cílem je změna kulturních hodnot a stylu života (určitých skupin i celé společnosti). Ekologická hnutí, hnutí za mír, feministická hnutí. Řada sgů v USA po 2. válce tam přidalo různá hnutí menšin, kterým šlo o boj o uznání.

Sociální hnutí zpravidla mohou být rozlišována jako manifestní nebo latentní aktéři soc. změny. Manifestní - změny jsou zamýšlené, naplánované. Latentní - nezamýšlené, vedlejší produkty kolektivní akce.

Soc hnutí: 1) kolektivity 2) sdílení cílů kolektivní akce změnit spol. Ty musí definovat všichni podobně 3) soc. hnutí je difuzní, více rozptýlené z hlediska mocenské organizace, menší formálnost (ne stálý aparát). 4) akce soc. hnutí mají výrazně důležitý moment spontaneity, nekonvenční formy (zvlášť ve formě věř. protestu).

V USA se tím zabýval už v 50.letech H. Blumer - definice: Hnutí, jejichž cílem je nastolení nového řádu života.

N. Nelson - vidí podstatu soc. hnutí ve snaze modifikovat hodnoty a normy ve společnosti.

Salt, Berger - hnutí - kol. vyjádření nesouhlasu nebo podpory nějaké sociální změně nebo naopak odporu k nějaké soc. změně.

Sgické analýzy dávají velký význam historickému kontextu: náboženská hnutí středověku, německá selská válka (1525), reformační hnutí, kulturní hnutí (humanismus), měšťanská hnutí. V MS sgie identifikovala velké strukturální změny modernizace. Zdůrazněny problémy velké koncentrace lidí, kteří jsou v nových vztazích, založené na komerční bázi (Durkheim), smlouva. Tonnies - dav osamělých jedinců. Riesman - osamělý dav, izolace, odcizení, potřeba nové kol. solidarizace, potřeba hnutí.

Marx - problém narůstání soc. nerovností v depersonalizovaném řádu. Ekonomické násilí. Dominantní nerovnost, která je založena na ekonomickém donucování a vykořisťování. To nutí ty, kteří nemají kontrolu na výr. prostředky, účastnit se třídních hnutí. Hnutí, které se stává významným pol. subjektem, kdy se stává třídou pro sebe. Když se uvědomí, tak získává na významu. Projekce soc. změny.

Weber - problém MS, ve které se polit. systém transformuje v zastupitelskou demokracii. Občanské právo přináší svobodu shromažďování, právo participace na volbách. Tato práva dávají vzrůst aktivismu spol. kolektivit.

34

Moderní am. sgie vytváří model politického pluralismu. Demokracie = optimální fungování pluralismu (mnoho center skupin nátlaku, které representují skupinové potřeby a prosazují skupinové zájmy). Míra víry občanské společnosti ve voluntarismus, právo svobodně se rozhodovat. Utvářet společnost má právo i povinnost dobrý občan. Uplatňovat svobodnou vůli tím, že participuje. Další rys (Habermas): rozvoj masových médií, komunikace umožňuje nadmístní přenos informací, které potřebujeme k tomu, abychom mohli být aktivními občany, kteří se sdružují v sociálních hnutích zdola. Masmédia přináší problém - demonstrační efekt - nějaký člk, který v minulé generaci nebyl informován,jak se mají děti bohatých Američanů, najednou TV přináší obrázky, které jsou ještě nadsazené (reklamy). To vidí a dochází k efektu, že si uvědomí svoji situaci. A bude se chtít bouřit. Nárůst fundamentalismu proti západu, USA v rozvojových zemích. Můžeme srovnávat vlastní život s životem jiných. Pocit relativní deprivace, percepce nespravedlivých nevýhod. To jsou motory soc. hnutí. Média nám mohou prezentovat i solidaritu a konsensus (Molotch). Média jsou zaměřena k zájmům, které jsou partikulární, sociálně specifické. Zájem udržet monopoly.

K. Offe - něm. sg - nová soc. hnutí, ekologická, fem., mírová. I. Wallersten - am. sg - nová soc. hnutí musela vzniknout na zákl. krize starých

soc. hnutí, která zdegenerovala do podoby soc-dem stran a odborů. Žáby na prameni. Stará hnutí (dělnická) ztroskotala, zklamala, zajímala se jen o dobytí moci, vládu nad státem. To byl jejich hrob. Nová hnutí formulovala program uplně jinak. Obávají se o budoucnost (případná degenerace), tak se zaměřila na hodnoty alternativního živ. způsobu, new left na západě. Green movements - produkty ekologické krize. Feminismus - projev vysoce organizované modernity. Pacifisti - studená válka.

Nová hnutí vytahují nové problémy, formulují nové soc. hnutí a nacházejí nové zdroje soc. konflikt. Boje za práva a uznání. Cílem je změna kvality života, utváření soc. identity a rozvoj obč. společnosti. Formulace postmateriálních, lechkých hodnot (seberealizace, osobní růst). Další charakteristikou - neusilují jen o ek. zájmy, ale jde o individuální autonomizaci. Dále - nová rizika, pacifismus upozorňoval za studené války na hazardy jaderné energie. Nesmyslnost jistot v nejistotě, které nabízely atomové velmoce. Tím se zabývá i Ulrich Beck. Nová rizika - neviditelná, obtížně identifikovatelná. V distribuci rizik existuje příkrá nerovnost mezi kontinenty, společnostmi. Globální externality.

Konflikt sociálních hnutí navzájem. Každé hnutí vyvolává antihnutí. Soc. hnutí vytvářejí určité symboly, ty provokují antisymboly. To je opozice cílům, hodnotám soc. hnutím. Antihnutí žijí z přehmatů, omylů hnutí. Hrozí rigidizace dogmatizace. Regenerace v podobě byrokratizace a oligarchizace. Každé hnutí má etos solidarity dovnitř a etos boje navenek. Comitment - regulace interakce mezi členy. Dochází k prvkům sebeorganizování, čím více vystupují antihnutí, tím více se snaží stmelit uvnitř, obnova dominance, nerovnosti, vedení rozdílu mezi vedením a podřízenými. Dochází k stratifikaci členstva a posilují se rozdíly mezi členy. Překládání cílů - vůdci nadřazují zachovat hnutí nad cílem splnění programu (abychom se udrželi, tak musíme opustit cíle), podobně to tak je i v politických stranách. Soc. analýzy ukazují na konec hnutí. Bud zvítězí a prosadí se, dostanou moc, ztratí smysl dále trvat nebo se rozpustí sami, nebo končí tak, že je poraženo, potlačeno represí, nebo ztratí tvůrčí potenciál a přitažlivost, ztratí externí podporu. Může docházet k tomu, že se původní cíle překládají, posouvají se, umírňují se nebo jsou uplně opuštěny. To aby nebyli vytlačeni ze struktury. Řada výdobytků, ke kterým došlo v environ. legislativě, jsou dnes zrušeny. Antienvironmentální hnutí v USA jsou velmi silná, mají podporu.

35

24.5.05GLOBALIZACE

- v sgii pojímán z hlediska mnoha úrovní. Typické pro sgické pojetí je pluralita přístupů, je to mnoho procesů, vzájemná působnost a souvislost. Nelze redukovat na ekonom. procesy. Diskurs ovlivněn mediálním pojímáním. V médiích se setkáváme se dvěma zkresleními, dvě definice:1) média často redukovala glob. na otázku technických prostředků, spojů a předávání informací. Svět je stále více spojen a relativně se zmenšuje.2) ekonomismus - jádrem gl. je proces ekonomického sjednocování světa, zároveň je pojem gl. evidentně ideologický, zaujaté a to v tom smyslu, že skončila studená válka, poražení socialismu a vítězství liberálního kapitalismu. Výtězný kapitalismu = konec dějin (Foukuama). Je to marxismus naruby. Kapitalistická revoluce, která ukončila třídní boje a ukončila problematiku boje mezi socialismem a kapitalismem.

Ekonomická globalizace je podle médií převážně pozitivní proces alokace zdrojů, distribuce know how, šíření vědeckotech. pokroku pro cíle všeobecného růstu a rozvoje. Everybody gets ritch.

Argument pro některé politology různých glob. aktérů tohoto světa, nadnárodních organizací.. vítaná idologie, legitimizace jejich počínání.

Pro některé sgy se tato situace mediálně hodila do vzorce modernizace industriálních společností v pojetí postindustriality a postmodernity. Proces po r. 89 (transformace společností tzv. východu) byl mnoha sgy (W. Zapf) chápán jako modernizace zaostalých společností technickou a ekonomickou a politickou změnou. Reinstalace a obnova tržního hospodářství, kapitalismu jako systému, který modifikuje všechny hodnoty, obnova burz. Otevření ekonomik globálním tokům. Demokratizace, obnova pluralismu pol. stran. Všechny instituce definuje Z jako zákl. instituce kapitalistické moderny jsou tím nejlepším, co moderní svět dokázal vytvořit. Osvědčily se. Tyto instituce stojí za to dále udržovat. Žádoucí je inovace, ale nikoliv zásadní změna.

Proti němu řada kritických sgů. U. Beck polemizuje. Zapf se mýlí, když si myslí, že tyto zákl. instituce jsou tím nejlepším a nejdokonalejším, co modernizace přinesla. Zdůrazňuje problém, kdy moderní společnost a sgie, která tuto spol. vyjadřuje teoretickými modely se musí změnit. Situace, do které se dostala je postmoderní, je v krizi. Její zákl. instituce tuto krizi jasně prokazují. Argumantace dvojité krize (environmentální krize - globální dimenze, sociální krize - krize sociálna, to musí sgie tematizovat). Co je to sociálno? Co je soc. řád. To se musí opět interpretovat. Spol. má stále více disfunkcí bazálních institucí. Disfunkce nejsou náhodné, dílčí problémy.

Beck, Giddens - všímají si procesu globalizace ale je mezi nimi rozdíl. Beck - derivuje svou teorii ze starších prací globalizace (70. léta), kde vůdčím paradigmatem byl sg Wallersten.

Giddens podobný Zapfovi, ve své koncepci specifikuje základní, bazální instituce, z nich vatváří pojetí komplexicty gl. procesu. Tržní kapitalismus, technický industriální zp. produkce, nár. stát, monopolizace nástrojů ozbrojeného násilí, teritoriální obrana území, suverenita. S tím souvisí závažná zálžitost - proměna mezinárodních vztahů založena na industrilalizaci zbrojení (po studené válce).

Beck kopíruje Wallersteina. Giddens také původně, ale kritizoval ho za neomarxismus.

W. měl ve své teorii přikládal velký význam geografii (prostorové procesy změny). Gl. je podle něj proces, který vytváří a dotváří komplexní světový systém. Hl.

36

dvě složky, které vytváří určující síly procesu jsou 1) kapitalistický systém světové nadnárodní ekonomické směny (gl. trh) 2) systém národního státu - původně hl. globalizační aktér. Začali s tím Španělé, když poslali Columba do Ameriky (1492). Až do 19. stol. byl dominantním globalizátorem národní stát jako instituce. Po r. 48, který ukončil 30. válku vzniká systém mezinárodních států, které mezi sebou zuřivě bojují o hegemonii měřenou koloniálními úspěchy. Proto je tento proces procesem sociálně geografické expanze státu.

Z. Bauman - Globalizace, důsledky pro člověka. Proces gl. je postupným vyvlastňováním území. Nejprve pomocí nár. států a pak slábnutím nár. států, v poslední etapě (40 let) dochází k nárustu moci mobilního kapitálu, který se osvobozuje z vlivu nár. státu, jeho moc je větší. Nové vyvlastnění území.

W. zdůrazňoval proces gl. jako proces vztahů mezi core a perifery (jádrem a periferií). Jádro - centra koloniálních velmocí, později OSN.

W. svět systém založen na hlubokých nerovnostech. Kdo má moc, ten píše mapu (v Africe si to pěkne narýsovali Fr. s Britama). Realistické pojetí (není idealista). Kokncepce založena na konfliktu. Pojetí geografie vztahů mezi centrem a periferií vytváří koncentrický model. Core (jádro) - silné, Perifery - periferie, Indie.

Kritizován za to, že to neodpovídá současnému rozvoji, že tu jsou nově industrializované společnosti - NIS. Jsou v čilém spojení s World Capitalistic System. Pak to zapracoval a přidal tam Semi Perifery. Dochází k interakcím mezi jednotlivými vrstvami. Jednotlivé periferní země jsou začleňováni do World system, jehož pravidla určuje the Core. Nerovnosti pochází z kapitalistické dělby práce, akumulace kapitálu.

Giddens původně vychází z prostorové dynamiky a kritizuje nerovnosti a jejich následky. Rozvojové země se nerozvíjely, ale stagnovaly. G. tedy původně akcentuje tu nerovnost. Později se zaměřil na svůj teoretický model (interakce mezi institucionálními trsy, hrozny).

Beck - konfrontuje některé aspekty G. s W. Globalizace konfliktní proces. G. generalizace moderních institucí. Proces difůze institucionálních vzorců.

Podobné Zapfovi.Beck - globalizace nesena dvěma paralelními rozpory 1) kapitalismus X ekologie

2)kapitalismus X spol. reprodukce solidárna, reprodukce společnosti.Globalizace ústí ve formování světové rizikové společnosti. Moderní kapitalismus

ohrožuje své základy, je to jeho sebevražda. Ekologické zdraví planety je determinováno odpovědností institucí. Vše závisí a sociálních institucích.

Beck - radikálně varující kritická výzva, zaměřena do vlastních řad sgů. Ve všech svých spisech říká, že ta systémová neudržitelnost důsledků důsledků, které jsou nedobrovolné, determinuje všechny, eliminuje třídní rozdíly, ohrožují stále více. Třídní rozdíly vystupují jako gl. nerovnosti (sever X jih). Rizika nerovně distribuována. Apokalyptická nota.

POSTINDUSTRIALISMUS A POSTMODERNISMUS

- debata, uvažuje se o budoucnosti, předvídání, kterým se věřilo koncem 60. let. Krize sgie jako technokratického nástroje. Nástroj řízených přeměn společnosti. Věřilo se, že by bylo možno rozvíjet společnost, předvídat, prognózovat. Bell, Touraine - postindustriální pso

Bell - obecný model sociální změny, který v budoucnosti bude evolvovat (evolučne se rozvíjet) a sirit se z USA do dalších zemí. Globální modernizace. Postindustry -zásadní revoluce.

37

Revoluce - na rozdíl od moderní indust. spol. v této postind. spol zákl. pro ekonom. rozvoj je knowledge (vědění a informace), nikoliv energie, suroviny a práce.

Postmoderna - kvalitativní diskontinuitní změny ve spol. J. F. Lyotard - zpráva o stavu vědění 1969. "La conditione postmoderne". Klíčové pro postm. změny jsou kulturní změny a jejich páteří jsou změny vědění. Mění se obsah ale také spol. rámec, aplikace vědění a zpětná vazba mezi spol. a věděním Spol přestává slepě věřit v hum. poslání vědy a začíná kritizovat, je opatrná. Kritizuje ideologie o pokroku. Zároveň ti nejmocnější (vlády a armády) chtějí od vědy stále více "výkonnou vědu" která bude poskytovat pragmaticky určité zdroje vědění, které budou užitečné každodenímu řešení problému (ultraperformabilní proces). Proporce mezi prostředky od státu a od soukromých lidí se prohlubuje. Stát slábne.

Samotná věda se mění. Př. vědy sami sebe delegetimizovaly. Ukázali od teorie relativity až pro fritipratafru? ze nemame zadnou jistotu, už dál nemůžeme věři, že věda nachází univerzální pravdu. Už neporučíme větru dešti. Tento optimismus vybledl. Situace vědy je taková, že sama sebe delegitimizuje. Vím, že víc nevím (Sokrates). Čím víc, toho nahromadí (informace) tím více důvěry j třeba..

Beck toto převzal - zscientizace společnosti vytváří rizikovou nejistotuGiddens - problém důvěry. Pojetí postmodernistické - akcenty na diskontinuitu. Pluralismus, demokratizace

demokracie. Deliberativní demokracie. Muffe - fr. sžka - mluví o postmodziaci politiky, deliberizace demokratické účasti. Každý občan má mít právo, aby svou participací do toho mohl mluvit (poradní demokracii).

Dlaší koncepce - volný čas, konzum, sex, vztahy pohlaví, sgie rodiny, sgie kultury, umění, médií (dominantně!). Sgie médií se dlouho během 70. let věnovala problémům důsledkům postmdrních přeměn v podobě rostoucí nadvlády médií.

Baudrillard - sgie je zbytečná. Skončila, nemá předmět. Existují jen média a systém, kterými ta média ovládají to, o čem jsme si mysleli že je společnosti. Je jen obrovské množství jednotlivých agregátů, kteří sedí na internetu, před televizí, mají virtuální sex, nepotřebují řešit Simmelovský pocit cizince, který se potkává s jinými. B. - člk závislý na médiích. Média = politika. Simulakrizace člka a kultura. Rozpuštění společnosti a pol. života.

Postindustriální společnosti - vědění a technika. Tito sgové se zaměřili na informační společnost. Klíčové - média, PC, Sillicon Walley, flexibilita.

Postmoderna negací moderny. Přerušní diskontinuitou vývoj modernizace. To odmítl Giddens i Beck.

38