PEČOVATELSTVÍ 4. ročník Studijní obor: Sociální činnost

PEČOVATELSTVÍ

4. ročník

Studijní obor: Sociální činnost

Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK

HLAVNÍ PRINCIPY MODERNÍ PALIATIVNÍ PÉČE

Paliativní péče je aktivní a na kvalitu života zaměřená péče, která je určena nemocným, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí v pokročilém nebo terminálním stádiu.

Primárním cílem paliativní péče není vyléčení klienta, ale zaměření se na prevenci a zmírnění bolesti a dalších, tělesných a duševních strádání, a zachování klientovy důstojnosti a podpora jeho blízkých.


Hlavní principy moderní paliativní péče jsou:neodklání se od nevyléčitelně nemocných, ale zajišťuje jejich důstojnost, hlavní důraz je kladen na kvalitu životaje schopna úspěšně zvládat bolest a ostatní průvodní symptomy v závěru života nemocného jedinceje založena na interdisciplinární spolupráci – lékařské, psychologické, sociální, existenciální a spirituální aspektyImplementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK

klade důraz na rodinu a nejbližší přátele nemocných

odvíjí se od individuálních přání a hlavně potřeb pacientů, respektuje jejich hodnotové priority

zajišťuje všestrannou účinnou pomoc a oporu příbuzným a přátelům umírajících

vychází ze zkušenosti a konstatuje, že umírání nemusí být provázeno strachem, nesnesitelnou bolestí a nesmyslným utrpením


Faktory ovlivňující paliativní medicínu

Paliativní péče v širším kontextu je jako jednou ze stěžejních součástí lékařské a sociální péče. V rámci medicíny není pouze snaha uzdravovat a prodlužovat život, ale klíčovou součástí lékařské péče je také tišit bolest a ostatní formy utrpení a poskytnout nemocnému jedinci v této životní fázi útěchu.

Dějiny moderní paliativní péče nemají dlouhé trvání.Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK

Na vznik a rozvoj paliativní péče ve 2. polovině 20. století měla vliv řada faktorů:

došlo ke změně hlavních příčin úmrtí a k radikálnímu prodloužení života, ale zároveň dochází k určitému paradoxu, kdy na začátku 21. století žijeme v průměru výrazně déle a v jistém ohledu pohodlněji než před sto lety, ale platíme za to nemalou daň, kdy déle (a často vůbec ne lehčeji) také umíráme


moderní medicína na tuto situaci reagovala se značným zpožděním, protože byla zastíněna terapeutickými úspěchy – zaměření na léčbu, nikoliv na paliativní péči

paliativní péče se v poslední době opírá o významné pokroky, které moderní medicína především v léčbě bolesti a zvládání ostatních příznaků dosáhla


Fáze rozvoje paliativní péče

Rozvoj paliativní péče měl v různých zemích odlišnou podobu a nestejnou dynamiku, proto lze z určitého pohledu a s určitým zjednodušením rozlišit několik hlavních fází, jejich reflexe může být důležitá pro vývoj paliativní péče v ČR.


Moderní paliativní péče vznikala do značné míry „zdola“, a to díky obětavému úsilí jedinců a místních iniciativ. Tito lidé postupně začali ovlivňovat své okolí a přesvědčovat stále větší část odborné, ale i laické veřejnosti o tom, že nevyléčitelně nemocným a umírajícím v jejich těžkých chvílích lze nabídnout účinnou pomoc.


Na podkladě konkrétních příkladů péče o umírající se postupně stalo, že paliativní péče se rychleji nebo pomaleji slévala v pestrý proud celonárodního a nadnárodního „hnutí“.

V současné době v zemích s rozvinutou paliativní péčí probíhá snaha o začlenění paliativní péče do standardního systému zdravotní a sociální péče a zároveň o co nejširší dostupnost kvalitní paliativní péče všem občanům.


Dosavadní vývoj paliativní péče v ČRpočátky paliativní péče lze zaznamenat v první polovině 90. let prvním pokusem bylo založení lůžkového oddělení v roce 1992 v rámci Nemocnice TRN v Babicích nad Svitavouprvní samostatný lůžkový hospic začal fungovat v Červeném Kostelci v roce 1995


ke konci roku 2004 existovalo v ČR 8 hospiců v ČR působí specializovaná ambulance paliativní medicíny a

probíhá jednání o zřízení lůžkového oddělení paliativní medicíny v rámci Interní hematoonkologické kliniky FN v Brně

v ČRse také nachází 66 ambulancí nebo center léčby bolesti, které bohužel nenabízejí komplexní specializovanou paliativní péči


Poskytování paliativní péče

Onemocnění a stavy, které v pokročilých stádiích vyžadují paliativní péči:onkologická onemocněníneurodegenerativní onemocnění typu roztroušené sklerózy, Parkinsonovy nemoci, demenceAIDS


CHOBP – chronické onemocnění bronchopulmonální

konečná stádia chronických orgánových onemocnění: chronické srdeční, renální nebo jaterní selhání

polymorbidní geriatričtí pacienti pacienti v persistujícím vegetativním stavu některé vrozené pediatrické syndromy a

onemocnění, např. cystická fibróza


kriticky nemocní pacienti s nevratným multiorgánovým selháváním v prostředí intenzivní péče

Potřeby pacientů v pokročilých stádiích nevyléčitelných nemocí a z nich vyplývající potřeba paliativní péče závisí na:základním onemocněnímstupni jeho pokročilostipřítomností více závažných onemocnění narázpacientově věku a sociální situacipsychickém stavuImplementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK

Dělení paliativní péče

1. Obecná paliativní péčecílem je pozorování, rozpoznávání a ovlivňování toho, co je důležité pro kvalitu pacientova života, např. léčba nejčastějších symptomů, respekt k pacientově autonomii, citlivost a empatická komunikace s pacientem a jeho rodinou atd.


2. Specializovaná paliativní péče je aktivní odborná interdisciplinární péče

zajišťována týmem odborníků, kteří jsou v paliativní péči speciálně vzděláni, tento tým se skládá z lékaře, sestry, sociálního pracovníka, případně psychologa, fyzioterapeuta, pastoračního pracovníka, koordinátora dobrovolníků a dalších odborníků


Specializovaná paliativní péče může mít různé organizační formy: zařízení domácí péče hospic oddělení paliativní péče – OPP – v rámci jiných zdravotnických zařízení konziliární tým paliativní péče v rámci zdravotnického zařízení


3. Specializovaná ambulantní paliativní péčeposkytuje ambulantní péči pacientům, kteří se nacházejí v domácím prostředí nebo v zařízeních sociální péče, úzká spolupráce je s praktickým lékařem, zařízeními obecné domácí péče a specializované paliativní péče


Fáze umírání

Proces umírání můžeme rozdělit do tří fází: pre finem – v této fázi dochází k tomu, že

nemoc je vážná a neslučitelná se životem, smrt je v kratším nebo delším časovém období (týdny, měsíce) vysoce pravděpodobná

období in finem – terminální péče – je to péče poskytována pacientovi, kde již není možné žádné zlepšení smrtelné prognózy jeho nemoci nebo stavu dostupnými léčebnými metodami


období post finem – znamená péče o mrtvé tělo, zahrnujeme sem i péči o pozůstalé

Fáze umírání podle Elizabeth Kübler-Ross

1.fáze negacejedinec odmítá vzít na vědomí skutečnost

smrtelnosti, odmítá myslet na svou smrt, nechce si ji připustit


2. fáze agrese jedinec propadá vzteku, pociťuje závist

3.fáze vyjednávání nemocný se snaží hledat ještě nějakou

možnost, slibuje, obrací se k bohu


4. fáze deprese nastupuje např. strach o rodinu, v tomto období

se od zdravotníků a od rodiny očekává trpělivost, naslouchání a respektování lidské důstojnosti

5. fáze smíření čas klidu, nemocný komunikuje pomocí

gest, v tomto období je velice důležité, aby s nemocným byli jeho blízcí


Potřeby umírajících potřeba nebýt sám, komunikace s druhými, při zhoršení

stavu nebýt sám potřeba soukromí a intimity – vyjádření něžností od

nejbližších potřeba mluvit o smyslu svého dosavadního života potřeba se vyjádřit ke svému současnému stavu –

vyslovit své obavy z umírání a smrti potřeba vyjádřit svou úzkost, bolest, někdy i beznaděj potřeba hledání odpovědi na otázku, jestli má utrpení

nějaký smyslImplementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK

potřeba si zaplakat potřeba ujištění, že příbuzní unesou bolest ze ztráty potřeba připravit se na svou vlastní smrt a vnitřně jejímu

příchodu nebránit potřeba rituálů – např. rozloučení potřeba jistoty, že smrt nebude bolet, resp. že všichni

udělají vše, aby tomu tak bylo


Komunikace s umírajícím člověkem umírající potřebuje, aby mu někdo naslouchal,

aby byla zachována jeho důstojnost a byla tolerována jeho poslední přání

umírající člověk potřebuje vnímat blízkost lidí a komunikovat se všemi, třeba jen neverbálně

umírající má právo na informaci o zdravotním stavu, důležité je postupovat citlivě a s rozvahou


pacient vyžaduje vyjádření psychické podpory založené na empatii

zajištění pocitu pohody, podpory a sounáležitosti při vykonávání všech denních aktivit včetně biologických potřeb

uklidňujícími slovy, doteky, podáním ruky lze potlačit strach z osamocení


Charta umírajících mám právo, aby se mnou bylo až do smrti

zacházeno jako s lidskou bytostí mám právo na naději mám právo vyjádřit své pocity a emoce mám právo podílet se na rozhodování týkající se

blízké smrti mám právo na stálou zdravotnickou péči mám právo zemřít neopuštěnImplementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK

mám právo být ušetřen bolesti mám právo nebýt klamán mám právo na pomoc rodiny mám právo na poctivé odpovědi na své otázky mám právo zemřít v klidu a důstojně mám právo být ošetřován pozornými, citlivými a

zkušenými lidmi mám právo si uchovat svou identitu, právo na

laskavé pochopení svých rozhodnutí a názorůImplementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK

Jednání s pozůstalými dostatek času a klidné prostředí na rozhovor uvést pozůstalé na klidné místo, zachovat

společenské rituály: představení se, posazení se vyjádřit pozůstalým soustrast – popsat podrobněji

všechny okolnosti úmrtí, při rozhovoru se vyjadřovat věcně, po sdělení, že pacient zemřel, nechat pozůstalým čas, aby mohli zprávu přijmout

po zklidnění seznámit příbuzné se všemi formalitami


Modely eutanázie, nizozemský vzor eutanázie

Eutanázie – slovo je převzato ze staré řečtiny a odvozeno ze dvou výrazů: „eu“ – dobrá a „thanatos“ – smrt.

Spojením těchto slov staří Řekové definovali ukončení vlastního nebo cizího života z důvodu zachování cti a důstojnosti.


Modely eutanázie

pasivní eutanázie ve zdravotnictví známá jako „strategie odkloněné

stříkačky“ nekonají se žádná opatření prodlužující život

pacienta tím, že nedochází k prodlužování utrpení, je

v podstatě umožněno důstojně a klidně odejít, když k odchodu nastal čas a dosloužily životně důležité orgány


cílem lékaře a ošetřujícího personálu je nebránit přirozené smrti, tj. umožnit pacientovi důstojně zemřít

aktivní eutanázie ve zdravotnictví známá jako „strategie přeplněné

stříkačky“ o aktivní eutanázii se jedná, pokud k ní pacient dá

platný souhlas, takový souhlas je schopen poskytnout pouze dospělý člověk, který není pod žádným tlakem a není duševně chorý


u aktivní eutanázie lékař učiní určité kroky, které život pacienta ukončí

o aktivní eutanázii se jedná tehdy, když lékař oznámí, že:

smrt byla zapříčiněna podáním látky, kterou on nebo kolega pacientovi předepsal, dal mu ji nebo ho nechal ji užít, aby urychlil konec života

pacient si sám tuto látku vzal lékař se k tomuto zákroku rozhodl výslovně na přání

pacientaImplementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK

Nizozemský vzor eutanázie

Historie eutanázie v Nizozemsku nizozemská justice v 19. století řešila

problematiku pomoci při ukončení života na vlastní přání a pomoci při sebevraždě: v prvním případě vyžadovala v roce 1858 silně depresivní žena z obce Amstelveen jistého muže, aby ji zabil, za vykonanou službu mu žena předem zaplatila


ve stejném roce se jeden nizozemský důstojník rozhodl, že spáchá se svou milou sebevraždu, protože se nemohli vzít, dívka si vzala morfium, ale muž se nakonec neodvážil, tento muž nebyl odsouzen, neboť dívka si morfium vzala sama, na podkladě těchto dvou případů byl v roce 1869 přijat zákon, který zakazuje „vzít život druhému nebo mu při tom pomáhat“


v roce 1952 byl v Utrechu vynesen první rozsudek v případě, kdy podstatou byla eutanazie za účasti lékaře, obžalovaný lékař se hájil tím, že jednal podle svého svědomí, soudce jeho argumentaci uznal a byl mu udělen pouze podmínečný trest


v roce 1973 uznal soud v Leeuwardenu argumenty svědka – odborníka, že průměrný nizozemský lékař nevidí smysl v prodlužování života pacienta, když: se jedná o pacienta, který je nevyléčitelný, tělesné nebo duševní utrpení je pro něj subjektivně nesnesitelné, pacient se vyjádřil, že chce, aby jeho život byl ukončen, pacient se nemusí nacházet v terminálním období, ale jeho utrpení může být navzdory tomu už jen těžko snesitelné


v 60. a 70. letech se obyvatelé v Nizozemí snažili o větší občanská práva, ochranu soukromí a možnost bezvýhradně rozhodovat o sobě samém, od této doby se respektuje právo každého člověka určit si konec vlastního života, kdy je toto právo soudci akceptováno jako společenská norma


od roku 1973 existují právně jasně formulované podmínky, kdy lze mluvit o nouzové situaci, ve které se lékař, který vykoná eutanázii, nachází, a je pochopitelné, že se rozhodne pacientovo přání splnit a eutanázii vykonat


parlament v Nizozemí se od roku 1978 neustále zajímá o problém eutanázie a pomoci při ukončení života, a to z následujících důvodů: jedná se o záležitost společenskou a etickou, ne lékařskou, účast lékaře na řešení problému je nutná, ale nesmí to být lékař, kdo určuje normy a vytváří směrnice pro jednání, z hlediska státu není správné, aby se rozhodnutí o tak důležitém společenském problému


nechalo jen na soudci, ponechá-li se rozhodnutí o důsledcích vykonání eutanázie na soudci bez jasného zákona o eutanázii, podporuje se tak jen právní nerovnost, veřejná správa má zodpovědnost za ochranu lidského života i v jeho choulostivé poslední fázi, tj. stát musí počítat s přáním pacientů důstojně zemřít, a tak zkrátit nesnesitelné utrpení


Podmínky pro vykonání eutanázie pacient musí dobrovolně a důrazně žádat o

ukončení svého života a toto přání musí dobře zvážit

musí se jednat o trvalé přání utrpení umírajícího musí být neúměrné a

beznadějné a jeho nemoc nevyléčitelná lékař se musí o situaci pacienta a o svém

rozhodnutí učinit eutanázii poradit s jiným kolegou


koncem roku 2004 byla světová veřejnost obeznámena s tzv. Groningenským protokolem, který zpracovali nizozemští lékaři, cílem bylo provést eutanázii i u novorozenců, tento protokol se skládá z těchto podmínek: novorozené dítě musí velmi trpět, není naděje, že mu pomohou léky, operace, rodiče musí s tímto činem souhlasit a postup musí schválit ještě nezávislí lékaři


Důvody žádosti o eutanázii pacienti nejsou schopni adaptace na vzniklou

životní situaci, cítí se opuštěni nesnesitelná bolest strach ze ztráty lidské důstojnosti umírající nechce zůstat na obtíž deprese


Argumenty proti eutanázii jde o usmrcení nevinného člověka křesťanská tradice, život je dar od Boha narušení důvěry veřejnosti ke zdravotníkům, mají

léčit, nikoliv usmrcovat možnost zneužití existuje dostatek prostředků k tišení bolesti


Argumenty pro eutanázii zbavit utrpení a neprodlužovat umírání právo jedince na sebeurčení dobrovolný odchod ze života je osobní

rozhodnutí pasivní eutanázie je přijatelnějším rozhodnutím etický problém sebevraždy


Asistovaná sebevražda

Ve státě Oregon v USA nedošlo k prosazení zákona o eutanázii, ale od roku 1997 existuje zákon o důstojném umírání, který říká, že za určitých okolností legalizuje tzv. asistovanou sebevraždu lékařem. Ale ve skutečnosti nesmí lékař ani jiná osoba usmrtit nevyléčitelně nemocného, ale jedině pacient sám si smí aplikovat smrtelnou dávku lékařem předepsaného přípravku.


Podmínky asistované sebevraždy pacient musí v rozmezí 15 dnů třikrát po sobě

zažádat svého lékaře o tuto proskripci jeho písemné prohlášení musí potvrdit dva svědci musí jít o plnoletého, právně způsobilého pacienta,

který je schopen rozhodovat o vlastní zdravotní péči při výdeji přípravku musí být srozuměn také lékárník sebevraždu musí vykonat pouze pacient svou

vlastní rukou


lékař musí nahlásit každý případ asistované sebevraždy ministerstvu zdravotnictví, tento úřad má povinnost hlášená data ověřovat, analyzovat a zveřejňovat

lékař musí předepsat smrtelnou dávku přípravků pouze tehdy, když je přesvědčen, že pacient by zemřel do 6 měsíců, než tak učiní, musí pacientovi poskytnout informace o alternativách asistované sebevraždy, např. nechat se uvést do umělého spánku, a o dalších možnostech úlevy od bolesti


Hospicová péče

Slovo hospic pochází z angličtiny a znamená útulek, útočiště pro pocestné, obvykle zřízený, nebo obývaný řeholníky. Tento termín byl používán ve středověku pro tzv. domy odpočinku, které vyhledávali unavení poutníci při cestách do Palestiny. Poutníci v hospicích pobyli několik dní, aby nabrali nové síly, aby mohli pokračovat ve své dlouhé pouti.


Nejznámější hospic založil svatý Bernard z Menthonu v roce 1049. K dalším významným se řadil také hospice v Engelhardzell, u Dunaje pod Pasovem, dále ve francouzském Aubrac v hlubokých lesích střední Francie.

Ve 20. století podoba hospiců dostala novou symboliku, a to ve vztahu k pomoci a péči určené umírajícím na cestě k smrti.


Na počátku 20. století byl ve východní částí Londýna otevřen Charitou irských sester St.Joseph´s Hospice v Hackney, po 2. světové válce v tomto hospici pracovala sestra Cecilly Saundersová, která v roce 1960 založila v Londýně první moderní hospic, jehož cílem bylo kultivovat systém péče o umírající. Hospice se rozvíjely nejdříve v Anglii, Irsku a Americe a v současné době fungují i v dalších zemích.


Historie hospicové péče v České republice

Už ve středověku na našem území vznikaly tzv. hospitály. Jejich funkce spočívala především v péči o chudé, nemocné a zestárlé, osamocené umírající, sirotky, pocestné a další potřebné. Původně hospitály zakládali biskupové, kláštery a faráři. Později je začala budovat i města. Pro představu to byly skromné budovy, obvykle obyčejné měšťanské domky.


Se zavedením domovského práva za vlády Františka Josefa I. se začala rozvíjet zařízení na úrovni obce, která slouží všem potřebným. Systém obecních pastoušek, chudobinců a chorobinců byl otevřen všem osamělým starým a umírajícím, kteří v těchto zařízeních měli nejen kde složit hlavu, ale bylo zde postaráno i o odbornou péči, která byla zajišťována různými dobročinnými obecními spolky a charitativními organizacemi.


V této době je možné nalézt první známky lůžkové hospicové péče – tak, jak ji vidíme v dnešní době. Tento systém fungoval až do roku 1952, kdy došlo ke zrušení uplatňování domovského práva v obcích.

Až v roce 1995 založila MUDr. Marie Svatošová v Červeném Kostelci hospic s celkovou kapacitou 26 lůžek. Tento modelový hospic se stal odrazovým můstkem i inspirací pro další projekty a založení dalších hospiců na území ČR.Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK

K přijetí do hospicové péče by měla být současně splněna tři kritéria:

1. jedinec trpí jednou z následujících čtyř nemocí: onkologickým onemocněním s metastázemi,

pokročilými i po léčbě infekčním onemocněním AIDS onemocněním nervového systému s následným

ochrnutím konečným stavem chronického onemocnění ledvin,

jater, srdce nebo plicImplementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK

2. lze určit konkrétní, individuální příčinu smrti např. selhávání ledvin, srdce, dýchání

3. jedinec, jeho rodina a ošetřující lékař znají a schvalují princip hospicové péče a terapie


Formy hospicové péče domácí hospicová péče laická domácí hospicová péče odborná ambulantní hospicová péče semiambulantní hospicová péče neboli

stacionární lůžková hospicová péče


Documents

PEČOVATELSTVÍ 4. ročník Studijní obor: Sociální činnost