MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra občanské výchovy

Etika ctnosti v učitelské profesi

Diplomová práce

Brno 2018

Vedoucí práce: Mgr. Slavomír Lesňák, PhD.

Autorka práce: Bc. Lucie Drápelová

Bibliografický záznam

DRÁPELOVÁ, Lucie. Etika ctnosti v učitelské profesi: diplomová práce. Brno:

Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy, 2018. 124 s,

35 s. příl. Vedoucí diplomové práce Slavomír Lesňák.

Anotace

Diplomová práce s názvem: „Etika ctnosti v učitelské profesi“ zkoumá, zdali je

Etika ctnosti stále relevantní pro učitelskou praxi. Práce je založena na studiu odborné

literatury a na rozhovorech s osmi učiteli, kteří v praxi působí různě dlouhou dobu.

Diplomová práce se skládá ze dvou částí: teoretické a empirické. Teoretická část

se zabývá obecnými pojmy jako: etika, Etika ctnosti nebo příklady ctností –

spravedlnost či respekt. Pozornost je věnovaná především tomu, co nyní považují

učitelé za problémy v jejich práci.

Empirická část obsahuje informace o tom, jak probíhal předvýzkum a následné

výzkumné šetření. Výzkumné šetření probíhalo na Biskupském gymnáziu ve Žďáře nad

Sázavou a výzkumu prostřednictvím kvalitativní metody polostrukturovaných

rozhovorů se účastnilo osm učitelů – dva muži a šest žen. Výzkum je zaměřen pouze na

názory vybraných mužů a žen, které na škole pracují. Rozhovory s konkrétními

respondenty byly následně vyhodnoceny.

Klíčová slova

etika, etika ctnosti, ctnost, spravedlnost, respekt, tolerance, pracovitost, učitelská

profese, problémy v učitelství, Biskupské gymnázium

Annotation

The Master´s Thesis deals with a topic „Virtue Ethics in Teaching“. The aim of

the thesis is to prove whether the Virtue Ethics is relevant in teaching. The thesis is

based on study of professional literature and interviews with eight teachers that have

been working as teachers for different amount of time.

The Master´s Thesis is divided into two parts: theoretical and empirical. The

theoretical part focuses on terms such as Ethics, Virtue Ethics or virtues (Justice,

Respect). The main part is focused on problems of teachers in teaching.

The empirical part contains information about the pilot study and research

survey. The research survey took place at Bishop Grammar School in Žďár nad

Sázavou. Eight teachers participated in polo structured interviews (qualitative method).

There were two men and six women participating.

The research focuses only on opinions of these chosen men and women that

work at the institution mentioned above. The interviews with them were analysed.

Keywords

Ethics, Ethics of Virtue, Virtue, Justice, Respect, Tolerance, Diligence, Teacher

profession, Problems in Teaching, Bishop Grammar School

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně, s využitím pouze

citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro

studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o

právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých

zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne Podpis autora práce:

……………………

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Mgr. Slavomíru Lesňákovi, PhD. za

odborné vedení mé práce. Ráda bych poděkovala i svým kolegům z Biskupského

gymnázia, kteří se účastnili výzkumu a umožnili mi tak tuhle práci napsat. Také bych

ráda poděkovala mé rodině, příteli a přátelům za podporu.

Obsah

ÚVOD ......................................................................................................................................................... 7

1. TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................................................... 9

1.1. ETIKA .......................................................................................................................................... 9 1.1.1. Profesní etika ................................................................................................................... 11

1.2. ETIKA CTNOSTI ......................................................................................................................... 15 1.2.1. Ctnost napříč dějinami .................................................................................................... 16 1.2.2. Etika ctností nyní ............................................................................................................. 18 1.2.3. Vybrané ctnosti ................................................................................................................ 19

1.3. UČITELSKÁ ETIKA ..................................................................................................................... 22 1.3.1. Učitel ............................................................................................................................... 24

1.4. PROBLÉMY UČITELSKÉ ETIKY.................................................................................................... 26 1.4.1. Osobní problémy.............................................................................................................. 26 1.4.2. Motivace a finanční ohodnocení ...................................................................................... 27 1.4.3. Feminizace ....................................................................................................................... 28 1.4.4. Profesní deformace .......................................................................................................... 28 1.4.5. Hranice učitelské profese ................................................................................................ 28 1.4.6. Etický kodex ..................................................................................................................... 29

2. EMPIRICKÁ ČÁST ...................................................................................................................... 31

2.1. VÝZKUM ................................................................................................................................... 31 2.2. PŘEDVÝZKUM ........................................................................................................................... 32 2.3. VÝZKUMNÝ CÍL ......................................................................................................................... 33 2.4. VÝZKUMNÁ OTÁZKA ................................................................................................................. 33 2.5. VÝZKUMNÝ VZOREK ................................................................................................................. 33 2.6. VÝZKUMNÉ PRACOVIŠTĚ ........................................................................................................... 34 2.7. METODIKA ................................................................................................................................ 36 2.7.1. POLOSTRUKTUROVANÝ ROZHOVOR ...................................................................................... 37 2.8. CHARAKTERISTIKA POLOŽEK V ROZHOVORU ............................................................................ 39 2.9. ANALÝZA DAT .......................................................................................................................... 42

2.9.1. Motivace/Poslání ............................................................................................................. 43 2.9.2. Ctnost ............................................................................................................................... 45 2.9.3. Spravedlnost .................................................................................................................... 47 2.9.4. Tolerance ......................................................................................................................... 49 2.9.5. Respekt ............................................................................................................................. 51 2.9.6. Pečlivost/Pracovitost ....................................................................................................... 52 2.9.7. Hranice učitelské profese ................................................................................................ 55 2.9.8. Etický kodex v učitelství ................................................................................................... 64 2.9.9. Etická výchova ................................................................................................................. 67 2.9.10. Problémy školství ............................................................................................................. 70 2.9.11. Morální pochybení ........................................................................................................... 75

2.10. DISKUZE ................................................................................................................................. 77

ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 80

SHRNUTÍ ................................................................................................................................................. 83

SUMMARY .............................................................................................................................................. 83

POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 84

PŘÍLOHY ................................................................................................................................................. 88

7

Úvod

„Etika je tiež záležitosťou, o ktorú sa – pokial je to možné – neustále usilujeme celý

život.“ / Silvia Malankievičová

„Učitelství je stav. Učitel nemůže své učitelství odložit. Učitelem je vždy a za všech

okolností.“ / Petr Piťha

Svoji diplomovou práci jsem postavila na výzkumu, ve kterém jsem zkoumala

pohled učitelů na určité ctnosti nebo problémy ve školství. Učitelské profesi se aktivně

věnuji druhým rokem a chtěla jsem tedy moji profesi spojit s tématem mé diplomové

práce. V práci se zaměřuji na etiku ctnosti v učitelské profesi. Cítím, že dodržování

morálních pravidel je ve školství velmi důležité.

Cílem mé práce je zjistit, do jaké míry je etika ctnosti v učitelské profesi relevantní;

takzvaně, kde končí hranice učitelské profese. Znamená to, že když odejdeme ze školy,

nálepka učitele se nám automaticky odlepí? Máme být učiteli i v soukromí? Je morálně

přijatelné si s žáky zajít do restaurace v našem volném čase? Kde vlastně končí hranice

mezi učitelem a žákem? Na tyto otázky jsem chtěla nalézt odpovědi.

Pro teoretickou část mé práce jsou zásadní především novodobější knihy, které se

věnují tomuto tématu: MacIntyre (Ztráta ctnosti) a Kuna (Úvod do etiky ctnosti). Pro

moji práci jsou také důležitá díla, která se věnují profesní (učitelské) etice: Gluchman

(Perspektivy profesijnej etiky) a Malankievičová (Profesijná etika). Součástí teoretické

části diplomové práce je i stručný náhled do historie etiky ctnosti, kde zmíním například

díla Aristotela, Kanta a Platona.

V diplomové práci se věnuji etickému kodexu v učitelské profesi, který s etikou

ctností souvisí. Kromě odborné literatury jsem využila i internetových zdrojů a

konzultací s vedoucím práce Slavomírem Lesňákem.

Diplomová práce je rozdělena do dvou částí: teoretické a praktické. Teoretická část

je dále dělena do čtyř kapitol.

První kapitola se věnuje etice a dává tak čtenáři ucelenou představu o důležitých

termínech spojených s etikou. Podkapitola se pak věnuje podrobněji profesní etice a

seznamuje čtenáře s tím, co profesní etika je.

Druhá kapitola je zaměřena na Etiku ctnosti a přináší nejenom důležité pojmy, ale i

stručný souhrn myslitelů, kteří se pojmem ctnost zabývali, od antiky po současnost.

8

Třetí kapitola obsahuje informace o učitelské profesi a učitelské etice, která s profesí

úzce souvisí. Čtvrtá kapitola pak popisuje problémy učitelské etiky, mezi které patří

například nedostatek motivace způsobené nedostatečným finančním ohodnocením a

neexistence etických kodexů ve školách.

Praktická část diplomové práce se věnuje výzkumu. Pro svůj výzkum jsem si vybrala

Biskupské gymnázium ve Žďáře nad Sázavou, kde druhým rokem učím.

Prostřednictvím výzkumu jsem chtěla zjistit, kde jsou z pohledu učitelů a studentů na

střední škole hranice učitelského povolání a nejenom to. V předvýzkumu se ale ukázalo,

že pro mou práci bude efektivnější využít pouze respondentů z řad učitelů.

Výzkum je založen na kvalitativní metodě rozhovoru. Prostřednictvím polo-

strukturovaných rozhovorů s učiteli jsem měla možnost získat pohled starších i

mladších učitelů na dané téma. Pracovala jsem s osmi respondenty z řad učitelů školy

zmíněné výše. Na základě informací od těchto subjektů, jsem mohla vyhodnotit, do jaké

míry je učitelská etika relevantní v praxi.

Etický aspekt je v profesích, kde jednáme s lidmi považován za velmi důležitý.

V mnoha profesích jsou vytvářeny etické kodexy, které pomáhají zaměstnancům

orientovat se v tom, jaké chování je v určité situaci vhodné a jaké nikoliv.

Jednou z mnoha profesí, kde je etický přístup velmi důležitý je právě učitelská

profese. Učitel je pro své studenty a žáky vzorem, nemůže se chovat neslušně,

nevhodně, naopak by jim měl jít příkladem a pokud možno by měl být také schopen je

navést na správnou cestu. Studenti i žáci tráví ve škole velkou část svého dne a jsou tak

školou, potažmo učiteli, velmi ovlivňováni. Do jaké míry, ale učitelé něco takového

řeší? A řeší to vůbec?

Pro zjednodušení celé práce používám mužský rod, ale samozřejmě jsou v mé práci

zohledňovány i ženy. Paradoxně jsou to ale právě ženy, které dominují tomuto povolání.

9

1. Teoretická část

1.1. Etika Tato kapitola obsahuje obecné informace o etice jako filozofické disciplíně, jejím

dělení a předmětu zkoumání. Podkapitola s názvem Profesní etika se pak věnuje různým

typům aplikované etiky.

Etika jako jedna z filozofických disciplín se zaměřuje na zkoumání toho, co je nebo

není morálně správné jednání.

Slovo etika vzniklo z řeckého slova éthos, které ale dříve označovalo prostor, kde se

pásla zvířata. Nyní je význam slova éthos jiný; spojují se s ním všechny obyčeje a

zvyky, které se pojí s různými místy, které obývá člověk. Tento pojem zahrnuje

způsoby jednání a postoje lidí.1

Podle Aristotelova dělení věd patří etika do věd praktických, což jsou vědy, které

nám ukazují, jak žít. Etika zároveň vede lidstvo k tomu, aby se zamyslelo nad tím, jak

změnit svoje jednání, aby bylo morálně správné a teorie se tak využívala v praxi.

Tato filozofická disciplína má svůj předmět zkoumání: morálka. Slovo morálka má

svůj původ v latině a mělo odlišný význam od toho, jak ho vnímáme dnes. Dříve

znamenalo toto slovo vůle. Nyní se význam tohoto slova, stejně tak jako význam slova

éthos, vyvinul. Morálka představuje hodnoty, záměry, podle kterých se člověk chová.

Zároveň představuje souhrn pravidel a hodnot, který je v rámci určité společnosti

přijímán a díky tomuto formálnímu souboru se lidé mají čeho držet, jestliže váhají nad

tím, jak se v určité situaci zachovat. Je specifická v tom, že může být do značné míry

ovlivněna. Naši morálku mohou ovlivnit přátelé, rodina, učitelé nebo náboženství.

Vzhledem k tomu, že je tato práce zaměřena na učitelskou profesi, tak je vliv učitele

na žáky zdůrazněn. To že je morálka relativní znamená, že každý člověk může na

stejnou problematiku nahlížet odlišně. Věřící člověk by mohl silně vystupovat proti

interrupci, zatímco člověku neovlivněnému vírou by se tento jev mohl zdát morálně

přijatelný. A další člověk by k této možnosti přistoupil pouze v určité situaci.2

V souvislosti s etikou je také na místě zmínit české slovo mrav, které má svůj původ

v praslovanském základu norv-. Za mravné považujeme něco, co se obecně lidem

v nějakém místě či instituci líbí, takzvaně to považují za mravní.3

1 ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994, s. 17. 2 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, s. 42. 3 ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994, s. 17.

10

Etika, věda o morálce, se kromě pojmu morálka věnuje i hodnotám jako dobro a zlo,

spravedlnost a nespravedlnost.

Existuje několik dělení morálky. Morálku dělíme například na autonomní a

heteronomní – podle toho, kdo nebo co stanovuje mravní normy, hodnoty, kterými se

řídíme. V případě autonomní morálky jsou mravní normy, podle kterých se chováme,

dány společností (člověkem) a v rámci heteronomní morálky je zdrojem těchto

pravidel nějaká vyšší autorita (např. Bůh).4

Morálku dále můžeme dělit do třech úrovní dle amerického psychologa Lawrence

Kohlberga. Rozlišujeme prekonvenční, konvenční a postkonvenční úroveň morálky,

přičemž v prvním období můžeme mluvit o vnější morálce, kdy dítě ještě nemá v sobě

smysl pro morálku. Toto období se dá charakterizovat jako období odměn a trestů, kdy

jsou dítěti vytyčeny hranice prostřednictvím odměňování toho, co udělal správně a

trestáním toho, co udělal špatně. Toto období je zcela v rukách rodičů nebo opatrovatelů

dítěte. Tuto úroveň můžeme hledat u dětí přibližně do devíti let.

V druhé úrovni už děti a mládež pozorují to, jak se chovají jejich rodiče, přátelé,

spolužáci a snaží se chovat tak, aby se to ostatním zamlouvalo. Druhá úroveň je typická

pro adolescenty.

Postkonvenční úroveň je pak úrovní dospělých jedinců, kteří nejsou schopni normy

jenom přebírat, ale také je nějakým způsobem přehodnocují a nezvnitřňují si všechny

hodnoty, které vidí ve svém okolí. Pečlivě si vybírají, jaké jednání a normy se jim příčí

a co se jim líbí. Jedinec je schopen zvolit si a také tvořit svoje vlastní normy.5

Etiku dále dělíme na několik typů: deskriptivní, normativní, metaetiku a

aplikovanou etiku. Popisu toho, jaké jsou hodnoty a mravní normy určité společnosti se

věnuje deskriptivní etika. Tento typ etiky se nesnaží o posuzování toho, zdali je určité

mravní rozhodnutí, chování správné nebo nesprávné; jejím úkolem je dané rozhodnutí a

situaci pouze popsat. Díky deskriptivní etice máme možnost zjistit, jaká mravní

rozhodnutí lidé činí.

Protikladem deskriptivní etiky je etika normativní, která už podrobněji zkoumá

normy, které ovlivňují mravní rozhodnutí člověka. Pro tento pohled na etiku jsou

podstatné především zmíněné normy, které stanovují pomyslné hranice toho, jak by měl

4 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, s. 11-13. 5 DOUŠKOVÁ, Michaela. Morální vývoj jedince. Brno, 2010, s. 50-53.

11

člověk jednat. Podtypem normativní etiky je například etika ctnosti, které se podrobněji

věnuje kapitola číslo 2.6

Další disciplíny normativní etiky jsou deontologie a utilitarismus známý také pod

názvem konsekvencialismus. Zatímco deontologie zdůrazňuje především pravidla a

povinnosti, které lidé mají dodržovat; utilitarismus už řeší, jaké důsledky budou mít

naše rozhodnutí.7

Metaetika se věnuje zkoumání jazyka morálky. Představuje velmi důležitou součást

etiky, protože se zabývá tím, co znamenají pojmy jako například spravedlnost nebo

dobro a dává nám příležitost k tomu zjistit, co znamenají výrazy, které běžně

používáme, jako například, když nějaké jednání označujeme za morálně správné či

morálně špatné nebo spravedlivé či dobré. 8

Posledním typem v rámci tohoto dělení je aplikovaná etika, která se poprvé

objevila v medicínské etice v roce 1974. Zabývá se zkoumáním reálných etických

problémů ve společnosti a zároveň se jí daří propojovat současnou etiku s filozofií.

Mezi aplikované etiky patří etika vědy, práva nebo profesní etika.9

1.1.1. Profesní etika V posledních letech rapidně vzrůstá zájem o etický pohled na určité profese.

Lékařům, advokátům a mnoha dalším lidem z odlišných profesí došlo, že ke své profesi

nepotřebují pouze znalosti z jejich oborů, ale je důležitá i jistá mravní průprava.10

Profesní etika je typem aplikované etiky, která se věnuje etickým problémům

v určitých profesích jako je lékařství, právo nebo učitelství. Profesní etika úzce souvisí

se sociologií a nezaobírá se pouze tím, zdali konáme správně nebo špatně, ale poukazuje

i na to, proč je důležité se chovat právě tak či onak.

Profesní etika je důležitá hned z několika důvodů: v práci strávíme značnou část

svého života jako subjekt profesní etiky; profesní etika se nás nedotýká pouze jako

zaměstnanců, ale i klientů (stáváme se objektem profesní etiky). V pozici klientů se

nacházíme již od ranného věku, kdy chodíme k lékaři na vyšetření, chodíme do školy

s vidinou vzdělání nebo chodíme do volnočasových klubů, abychom zlepšili své

dovednosti. Profesní etika je součástí našich životů a mělo by pro nás být tedy důležité

6 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, s. 11-13. 7 STANFORD ENCYKLOPEDIA OF PHILOSOPHY. Virtue Ethics. [online]. ©2003-2016. 8 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, s. 11-13. 9 MALANKIEVIČOVÁ, Silvia. Profesijná etika. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity,

2008, s. 23-79. 10 DOROTÍKOVÁ, Soňa. Profesní etika učitelství. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2003,

str. 30.

12

vědět, jak se na pracovišti chovat nejenom ke kolegům, nadřízeným, ale i k našim

klientům, na jejichž pozici se můžeme my nebo naši blízcí jednou ocitnout. Vzhledem

k tomu, že si to mnozí z nás neuvědomují, že se do takové pozice mohou jednou dostat

z jedné či druhé strany, je důležité na své studenty a žáky apelovat už od ranného věku a

učit je úctě k lidem, k respektu a toleranci.

Problematické je určit jaké profese zohledňujeme v profesní etice a jakým

způsobem vůbec rozlišovat mezi profesí a zaměstnáním. Podle Gluchmana rozlišujeme

mezi povoláním/profesí a zaměstnáním. Zatímco do zaměstnání chodí člověk s vidinou

finanční odměny, pro povolání jsou specifičtí lidé, kteří mají svoji práci rádi, chtějí

například pomáhat lidem, léčit je nebo je vzdělávat; mají vyšší cíle v porovnání

s finanční kompenzací. Gluchman místo označení profesionál používá termín odborník,

pod kterým vidí člověka, jenž vykonává svoji práci kvalitně se zapojením všech jeho

znalostí a dovedností.11

Malankievičová tvrdí, že mezi profese řadíme ta povolání, která mají ve společnosti

vyšší prestiž a v rámci jejich vykonávání může dojít k chybám, které budou mít

negativní společenský dopad. Například učitel, který nedostatečně vychovává a

vzdělává své žáky, může mít pak na svědomí neschopné, asociální jedince; lékař, který

udělá chybu při operaci, může svému pacientovi znepříjemnit život nebo ho o něj zcela

připravit.

Za profesionála se podle ní většinou označuje někdo, kdo je se svou prací spojen

v tom smyslu, že moc nerozlišuje mezi prací a volným časem; v porovnání s jiným

povoláním. Existuje mnoho faktorů, které odlišují profese od běžného povolání jako

například: míra zodpovědnosti, seberegulace a autonomie. 12

Piťha Gluchmana a Malankievičovou doplňuje pojmem osobnost. Poukazuje na to,

že profese jako pošťák či úředník nejsou spojována s termínem osobnost; zatímco lékař,

umělec či učitel ano. Učitelská profese a další profese, které můžeme doplnit termínem

osobnost, jsou profese, které jsou označovány za životní poslání. Znamená to tedy, že

zatímco z práce typu úředník či hodinář může člověk odejít, nechat práci prací;

v učitelské ani lékařské profesi tomu tak není. Učitelství, lékařství nebo novinařina patří

mezi profese, které jsou zaměřeny na člověka, označujeme je jako profese vztahové.13

11

GLUCHMAN, Vasil. Perspektívy profesijnej etiky. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity,

2014, s. 9-15. 12 MALANKIEVIČOVÁ, Silvia. Profesijná etika. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity,

2008, s. 77-137. 13 DOROTÍKOVÁ, Soňa. Profesní etika učitelství. Editor Soňa Dorotíková. Praha: Univerzita Karlova,

Pedagogická fakulta, 2003, str. 30–31.

13

„Učitelství je stav. Učitel nemůže své učitelství odložit. Učitelem je vždy a za všech

okolností.“14

Sociologové k problematice určení toho, zdali je práce profesí či nikoliv ještě

doplňuji hlavní rysy ryzí profese:

a) „expertní teoretické a praktické znalosti nezbytné pro řešení důležitých

společenských otázek,

b) zájem o větší prospěch společnosti,

c) autonomie v rozhodnutích týkajících se profese,

d) etický kodex, podle kterého se musí příslušníci profese chovat a mít

zodpovědnost,

e) existence profesní kultury projevující se ve fungování profesní organizace.“15

Z tohoto pohledu by tedy učitelská práce neměla být považována za profesi,

protože nesplňuje všechna kritéria. Ačkoliv první dvě kritéria učitelé splňují, třetí

kritérium je značně diskutabilní. Největší autonomii mají vysokoškolští učitelé, ale

učitelé na středních či základních školách se musí řídit různými školskými dokumenty,

od kterých se odvíjí jejich další práce. Samozřejmě je otázkou, do jaké míry jsou učitelé

v jejich práci kontrolováni. Speciální pozornost je většinou věnována začínajícím

učitelům.

Čtvrté kritérium učitelská práce také nesplňuje. Stále neexistuje etický kodex, který

by byl přijat centrálně všemi školami v České republice. Na vybraných školách ale

etické kodexy existují. Každá škola má takovou možnost, jen některé to ale opravdu

využijí. Na většině škol se v podstatě předpokládá, že učitelé už z podstaty své práce by

měli vědět, co dělat nebo nedělat a jak se chovat v určitých situacích, tak, aby to bylo

morálně správné. Pro učitelé jsou typické hodnoty jako tolerance, empatie, respekt,

přirozená autorita, spravedlnost, tvořivost a schopnost kooperace. S těmito hodnotami

by do školy už měli přijít a vést k nim i svoje studenty. Začínající učitelé samozřejmě

hodně věcí neví a musí se je naučit. Dá se tedy říct, že s postupem času, s nabývající

praxí a zkušenostmi se utváří učitelova osobnost a on je tak schopen lépe zvládat

problematické situace, které mohou během vykonávání jeho profese nastat. „Etické

chování učitele je považováno spíše za intimní atribut, který se utváří automaticky

s dosažením profesního statusu učitele.“16 Stručně řečeno, učitelé nemají žádnou

pomůcku k tomu, jak se správně morálně chovat a vzhledem k tomu, že se nedaří snahy

14 Tamtéž, str. 31. 15 VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004, str. 18. 16 Tamtéž, str. 41.

14

domluvit se, nejspíš ji ještě dlouho mít nebudou. Předpokládá se, že se učitel během své

kariéry dále vzdělává i po etické stránce jeho osobnosti.

Páté a poslední kritérium učitelé splňují, stejně jako lékaři nebo právníci mají svoji

profesní komoru. Do Pedagogické komory se může přidat každý kvalifikovaný

pedagogický pracovník, který aktivně vykonává svoji profesi. Mezi kvalifikované

pedagogické pracovníky nepatří pouze učitelé ale také například: „vychovatel, speciální

pedagog, psycholog, pedagog volného času, asistent pedagoga nebo trenér“17. Na

rozdíl od členství v České lékařské komoře není účast ve spolku povinná.18

S vykonáváním nějakého povolání či profese se pojí také rozdělení morálky na

veřejnou a soukromou. V mnoha případech by člověk dle svého přesvědčení jednal

jinak, než mu přikazuje etický kodex té určité instituce či právní normy. „Etické

pravidlá nerobia etických ľudí.“19 Samotné zavedení etického kodexu se nerovná

dodržování těchto zásad a je tak nutná jistá kontrola, jelikož by bez ní kodex existoval

pouze pro to, aby byl a nesplňoval by svůj účel.20

Etickému kodexu v učitelské profesi se věnuje kapitola 1.4.

17 PEDAGOGICKÁ KOMORA. Členství ve spolku Pedagogická komora. [online]. ©2017. 18 VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004, str. 18. 19 MALANKIEVIČOVÁ, Silvia. Profesijná etika. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity,

2008, s. 137. 20 Tamtéž, s. 77-137.

15

1.2. Etika ctnosti Tato kapitola je zaměřena na Etiku ctnosti. V úvodu je představen samotný pojem

ctnost a následuje stručný přehled o myslitelích, kteří se ctnostem věnovali.

Etika ctnosti je typem normativní etiky, který vznikl v období antiky. V centru její

pozornosti stojí ctnosti člověka.

MacIntyre definuje pojem ctnost mnoha způsoby: „kladná mravní vlastnost

společensky oceňovaná“.21 „Ctnosti jsou vlastnostmi, které pomáhají svobodnému

člověku v jeho roli a samy se projevují v činech, jež od něj jeho role vyžaduje.“22

„Ctnost je nabytá lidská vlastnost, jejíž vlastnění a uplatňování nám umožňuje

dosáhnout dober, která jsou praxi inherentní a jejichž nepřítomnost nám účinně brání

v dosažení takových dober.“23

Ctnost je tedy něco, co je společensky hodnoceno velmi pozitivně a pomáhá nám žít

náš život správně, ctnostně a v neposlední řadě i mravně. Opakem by pak byla neřest,

která na rozdíl od ctnosti odpovídá jednání, které není v souladu s rozumem, je

považováno za špatné a nemravné.24

Dříve v herojské společnosti se užíval pojem areté, který se významově od ctnosti

lišil. Za ctnost byly považovány zdatnosti. Tedy například areté politika by byla jeho

schopnost řečnictví, areté hokejisty by spočívalo ve schopnosti vidět hru a tvořit v hlavě

strategii a areté učitele by mohla být schopnost vidět v žácích jejich rozdíly a schopnost

jim pomoci. Takové ctnosti/zdatnosti ve svých dílech předkládal například Homér. Ten

za ty nejdůležitější ctnosti považuje areté válečníka, protože v jeho době byly souboje

válečníků velmi důležité.25

Později v antickém období už ctnosti filozofové chápou tak, jak je chápeme nyní.

Tedy jako nějakou hodnotu, vlastnost, podle které se chováme. Pojetí ctností se ale liší,

záleží na tom, v jakém městě jsme. Stejně tak jako je morálka relativní tak se liší i

vnímání ctností. V každém z městských států ve starověkém Řecku chápali například

ctnost spravedlnost jinak. Stejně to funguje i nyní. Existují rozdíly mezi Západní a

Východní společností.

21 SLOVNÍK SPISOVNÉ ČEŠTINY PRO ŠKOLU A VEŘEJNOST: s Dodatkem Ministerstva školství,

mládeže a tělovýchovy České republiky, s. 44. 22 MACINTYRE, Alasdair C. Ztráta ctnosti: k morální krizi současnosti. Praha: Oikoymenh, 2004, s.

146. 23 Tamtéž, s. 224. 24 ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994, s. 132. 25 MACINTYRE, Alasdair C. Ztráta ctnosti: k morální krizi současnosti. Praha: Oikoymenh, 2004, s.

147-155.

16

Pro období antické filozofie platí, že jestliže je člověk dobrý, tak je i dobrým

občanem. Proto i ctnosti, které má dobrý člověk, jsou ctnostmi, které potřebuje mít

každý dobrý občan.

1.2.1. Ctnost napříč dějinami Platon se zabýval učením o duši a s tím je spojeno i rozdělení duše a přiřazení

jednotlivých ctností. Ctnosti spojuje s jeho naukou o státě. První část duše je rozum a

tato část duše se pojí se ctností moudrost. Jedině rozumná bytost je schopná dosáhnout

moudrosti a vidět tak to správné řešení, to pravé dobro. Tato část duše převažuje u

filozofů, těm přísluší vládnout, protože jsou nejmoudřejší. Druhá část je vznětlivost a ta

se pojí se ctností statečnost. Abychom opravdu jednou mohli dosáhnout toho pravého

dobra, musíme překonat překážky, problémy a k tomu je zapotřebí právě ctnosti

statečnost. Tuto část duše musí mít především vojáci, kteří zemi či město chrání.

Poslední částí a poslední ctností zároveň, je část dychtivost. Platon i Aristoteles si

uvědomovali, že člověk musí chtít dosáhnout dobra, aby konal správně. Když dychtíme

po tom pravém dobru, musíme konat uměřeně. Tato ctnost (uměřenost) se tedy pojí

s poslední částí duše, která převažuje u rolníků či zemědělců. Pokud platí vše výše

zmíněno, může dojít ke spravedlnosti.26

Aristoteles pokročil dále a ctnosti rozdělil. Mimo jiné také tvrdil, že právě

prostřednictvím ctností může člověk dosáhnout eudaimonie, což znamená blaženost.

Stoici si zase stáli za tím, že člověk má nějakou hodnotu pouze za předpokladu, že

je ctnostný. S tím se zároveň pojí myšlenka, že ctnostní lidé konají dobré skutky a jsou

tedy i moudří.

Poté přichází středověk. Tomáš Akvinský také řeší ctnosti a rozděluje je na mravní

(spravedlnost, statečnost, uměřenost) a teologické (víra, naděje, láska) ctnosti. Později

v 18. století se ctnostem věnují například Kant či Schiller.27

Kant přichází s tzv. kategorickým imperativem. Podle Kanta by všichni lidé měli

jednat tak, jako by se maxima jejich jednání měla na základě jejich vůle stát obecným

přírodním zákonem. Uvědomuje si také, že člověk je velmi důležitou entitou a lidé by

měli jednat tak, aby právě lidství v nich samých a v ostatních lidech vždy sloužilo jako

účel a nikdy jako prostředek dosažení cíle. To morálně správné jednání je vždy to, které

se děje z povinnosti, což by mohlo znamenat, že se člověk chová tak, aby to bylo

26 ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994, s. 133-135. 27 MACINTYRE, Alasdair C. Ztráta ctnosti: k morální krizi současnosti. Praha: Oikoymenh, 2004, s.

147–212.

17

v souladu s mravním zákonem, ale osobně má k tomu určitému jednání nechuť. Schiller

tuto myšlenku posunul na další stupeň a spojil Kantovu povinnost s náklonností. Člověk

se tedy řídí povinností, ale rozhoduje se i sám na základě toho, co jemu osobně je milé

či nemilé. 28

V současnosti se etice ctností věnuje MacIntyre.29 MacIntyre poukazuje na to, že

nyní společnost prochází morální krizí a dochází ke ztrátě ctností, jak se ostatně jmenuje

i jeho dílo. Rozlišuje dobra inherentní, spojená pouze s určitou praxí (vykonáváním

nějaké činnosti), a dobra externí, kterých můžeme dosáhnout nezávisle na nějaké praxi.

Důležité je si uvědomit, že bychom měli inherentní dobra stavět před ty externí.30

Spravedlnosti, která představuje jednu ze ctností, se detailněji věnuje americký

myslitel John Rawls. Rawls přichází s alternativou k utilitarismu, nelíbí se mu, že lidé

něco dělají, aby z toho měli užitek, mělo by jim jít především o dosažení spravedlnosti.

Vracíme se zase k tzv. prvotnímu stavu, který se v lecčem liší od toho Hobbesova či

Lockova. V tomto případě jde o to, že si skupina lidí vytvoří zásady, kterými se budou

muset v budoucnu řídit. Každý z té skupiny lidí má jiné cíle a schopnosti, bude tedy

chtít, aby byly jeho potřeby nějak vyslyšeny a on z toho měl prospěch. Navíc ale tito

lidé ještě ví, že není jasné, v jaké sociální třídě, generaci budou, zdali budou

heterosexuální nebo transsexuální, zdali budou učiteli nebo právníky. Musí tedy

stanovit takové hodnoty, které by vyhovovaly všem, ať už jsou ti nejspodnější lidé

(žebráci) či lidé z těch nejvyšších sociálních vrstev. Musí brát do úvahy mnohem více

než jen prospěch. A to něco je právě spravedlnost, která zapříčiní, že hodnoty, normy,

které stanoví budou pro všechny stejně spravedlivé. Lidé by se dle jeho názoru shodli na

tom, že chtějí, co největší možnou svobodu a rovnost šancí.31

Hans Jonas se pak například věnuje odpovědnosti. Odpovědnost ve smyslu

odpovědnosti člověka vůči přírodě a lidství. V přírodě žijeme a jestli se o ni nebudeme

starat, doplatíme na to možná již nyní my, ale o to jistěji pak později naši potomci. Jeho

myšlenky ostatně jsou součástí globální výchovy a jejího hlavního bodu: udržitelný

rozvoj.32

28 ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994, s. 60, 129-130. 29 MACINTYRE, Alasdair C. Ztráta ctnosti: k morální krizi současnosti. Praha: Oikoymenh, 2004, s.

147–212. 30 KUNA, Marian. Úvod do etiky cnosti. V Ružomberku: Katolícka univerzita v Ružomberku, Filozofická

fakulta, 2010, s. 60-70. 31 ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994, s. 242-243. 32 Tamtéž, s. 244.

18

1.2.2. Etika ctností nyní Na počátku etiky ctnosti, kterou jsem stručně popsala výše, stojí Platon a

Aristoteles, ke kterým se později připojili například Hume nebo Nietzsche. Platon

vyzdvihoval ctnosti jako moudrost, statečnost či uměřenost, zatímco Aristoteles ve

svých dílech zmiňuje například štědrost či smysl pro čest.

Je nutné zdůraznit, že pro každé období historie a každého myslitele, který se

pojmem ctnost zabýval, se mnoho věcí liší. Pro každé období jsou specifické jiné

potřeby, jiný způsob života a stejně tak i jednotliví myslitelé mohou mít v různých

obdobích jiný pohled na věc. Je tedy velmi obtížné říct, co je tou správnou variantou. I

nyní se lidé na mnoha věcech neshodnou, jedna stejná situace se může jednomu člověku

zdát morálně nepřijatelná a druhý člověk si může myslet naprostý opak.

Současná etika ctností se soustředí na tyto body:

• „priorita cnosti,

• dispozície charakteru k cnosti,

• sústredenie sa na dobrý život“ 33.

Všechny body zmíněné výše vychází z Aristotelova pojetí Etiky ctnosti a ty se

snaží uvést do praxe současní zástupci Etiky ctnosti. Z toho, jaké ctnosti člověk má,

vychází jeho morální principy. Ctnostný nemusí být každý člověk. Je důležité, aby se

ctnosti v lidech pěstovaly a lidé pracovali na tom, aby si ctnosti udrželi. Vzhledem

k tomu, že každá profese obnáší jiné dovednosti a schopnosti, má každá z nich i

specifické ctnosti.34

Aristoteles i Platon zdůrazňovali důležitost náklonnosti, libosti lidí k nějakému

jednání. Lidé by měli konat dobro s radostí a ochotou. Lidé se ctnostem mohou naučit.

Doslovně by to pak znamenalo například to, že když učitel přistupuje ke všem žákům

stejně, nikoho neupřednostňuje a má z toho radost, je spravedlivý. Když, ale dá všem

žákům stejný trest nebo písemku a necítí, že to tak má být, někomu by raději pomohl, je

nespravedlivý.35

Člověk je ovlivněn ctnostmi a hodnotami, které má. Aristoteles ctnosti rozdělil na

ctnosti založené na rozumu a ctnosti založené na vůli. Do ctností rozumu, které také

33 MALANKIEVIČOVÁ, Silvia. Profesijná etika. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity,

2008, s. 55. 34 Tamtéž, s. 54. 35 ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994, s. 131-132.

19

označujeme za dianoetické (teoretické) ctnosti, zařazujeme třeba ctnosti jako vědu,

moudrost nebo umění. Tyto ctnosti si osvojujeme učením. Mezi ctnosti, které jsme

schopni ovlivnit vůlí a nazýváme je také etickými ctnostmi, řadíme ctnosti jako

například štědrost, uměřenost, pravdivost, slušnost/humor nebo spravedlnost. Tohle jsou

zároveň také ctnosti, které by měl mít každý učitel. Ctnosti založené na vůli (praktické

ctnosti) si osvojujeme pravidelným návykem.36

Etika ctností by se dala dále rozdělit na čtyři oblasti:

➢ etika eudaimonistická, etika z pohledu agenta, etika z pohledu cíle a

platonistická etika.

Podstata etiky ctností eudaimonistické spočívá v tom, že se prostřednictvím

pěstování ctností můžeme dostat až k eudaimoniu / blaženosti. Ten správný život je tedy

život blažený.

Etika z pohledu člověka, který se rozhoduje a nějakým způsobem činí, se zabývá

například tím, co je to správné a špatné. Správné činy jsou ty činy, které člověk dělal

s úmyslem konat dobro a ty špatné naopak s úmyslem konat zlo. Řeší, proč člověk něco

udělal, jaké k tomu měl motivy.

Etika z pohledu cíle je soustředěná právě na ten cíl, ke kterému spějí určité ctnosti.

Řeší, čeho chceme vlastně skrze ctnosti dosáhnout.

Platonistická etika ctností se pak zabývá tím, co je dobro nebo ctnostmi jako láska,

moudrost či tolerance.37

1.2.3. Vybrané ctnosti Je několik ctností, které jsou důležité pro učitelskou profesi. Tato podkapitola

obsahuje stručné definice ctností: spravedlnost, respekt, tolerance a pracovitost. Tyto

ctnosti budou i součástí výzkumného šetření s respondenty v empirické části této práce.

Spravedlnosti se věnoval především myslitel J. Rawls, jehož myšlenky byly

popsány výše. Spravedlnost může být definována jako: „Termín morální, jež označuje

celkový postoj člověka k životu, pomocí kterého dospívá ke ctnostem a správnému

konání. Spravedlnost je definována jako měřítko úsudku o normách jednání. Je značně

subjektivní, lze ji vnímat jako výraz vůle splnit oprávněné požadavky jednotlivce.

Objektivní vymezení je vzhledem ke značné rozdílnosti lidských zájmů a vůlí prakticky

36 PUTNOVÁ, Anna a Pavel SEKNIČKA. Etické řízení ve firmě: nástroje a metody, etický a sociální

audit. Praha: Grada, 2007, s. 45-46. 37 STANFORD ENCYKLOPEDIA OF PHILOSOPHY. Virtue Ethics. [online]. ©2003-2016.

20

nemožné.“38 Z právního hlediska například není tento termín definován vůbec.

Posuzováním toho, co je či není spravedlivé se učitel musí čas od času zabývat.

Spravedlnost je jednou z nejdůležitějších ctností v učitelské profesi, protože umožňuje

každému žákovi rovné zacházení a přijímání. Na druhé straně ale leží na učiteli ne úplně

jednoduchá role, a to chovat se spravedlivě.

Respekt je pro učitele důležitý. Sjednat si respekt je těžké a udržet si ho nejspíš

nejobtížnější. Všichni učitelé by se pravděpodobně shodli na tom, že bez respektu se

učit nedá. Respekt by měli mít jak učitelé k žákům/studentům, tak oni k učitelům.

Termín respekt, jinými slovy také nazýván jako úcta nebo uznání, je definován jako:

„vztah mezi lidmi, uznání silných stránek osobnosti. Respekt předpokládá, že člověk si

nedovolí uškodit jinému člověku ani fyzicky, ani psychicky. Respekt je důležitou součástí

mravnosti.“39 Většina lidí se každý den dostane do nějakého mezilidského kontaktu.

Celý život budujeme vztahy s ostatními lidmi. Začínáme v rodině, s příbuznými. Pak

v mateřské škole, s učiteli a spolužáky. Později na základních a středních školách opět

s učiteli a spolužáky. Už jako malé děti je nám ale zdůrazňováno, jak důležité je se

chovat slušně. Je důležité lpět na určitých morálních zásadách a snažit se o respektování

lidí, i když by to mělo být založeno pouze na tom, že je ta druhá osoba „pouze“

člověkem. Pokud učitelé respektují žáky a žáci jeho, lépe se jim spolupracuje, ví

navzájem, co od sebe čekat a jsou schopni vzájemného pochopení.

Tolerance v mezilidských vztazích je také důležitým pojmem. Každý je originál a

má rád jiné věci. Pokud by si každý zakládal pouze na tom, co má rád on a nepřipouštěl

jiné možnosti, celý svět by dříve či později skončil, protože by se lidé navzájem

povraždili. Dětem se odmala (především nyní, když se svět stává čím dál více

otevřeným místem) vštěpuje, že je důležité přijímat rozdíly mezi lidmi, že každý je

nějaký a je to tak v pořádku. Tolerují se rozdíly v barvě pleti, začíná se více tolerovat i

jiná sexuální tolerance, brojí se proti jiným náboženstvím a škola je místem, kde by se

děti měli učit tomu, proč tolerovat, proč je tolerance k jiným lidem, věcem, názorům

atd. nesmírně důležité pro lidskou rasu. Tolerance znamená: „ochotu, schopnost nebo

možnost člověka nebo společnosti žít vedle lidí s jinými názory, postoji a přesvědčeními

nebo přijímat či snášet něco samo o sobě spíše nežádoucího nebo nepříjemného“40.

38 BERGEROVÁ, Markéta. Spravedlnost v právu. Brno, 2009, s. 21. 39 WIKIPEDIE. Otevřená encyklopedie: Respekt. [online]. ©2018. 40 WIKIPEDIE. Otevřená encyklopedie: Tolerance. [online]. ©2018.

21

Pracovitost se v práci učitele zdůrazňuje především v poslední době, kdy se mladší

i starší ročníky učitelů dožadují inovace školství. Ke změně ještě nikdy nedošlo bez

toho, aby se na změně dostatečně nepracovalo. Pracovitost je důležitou entitou nejenom

ze stran učitelů, kteří by se měli pravidelně připravovat na svoje hodiny, opravovat

písemné práce nebo plnit Školní vzdělávací program. Svoji roli zde mají i žáci, na

jejichž pracovitosti dnes mnoho hodin stojí, vzhledem k tomu, že se rozmáhá podpora

induktivního učení.

22

1.3. Učitelská etika Učitelská profese je považovaná za tzv. vztahové povolání. Tato povolání jsou

zaměřena na člověka a práci s ním. Mezi vztahová povolání patří například novináři

nebo lékaři.41 Učitelská etika se zabývá tím, jak by měli učitelé svoji práci vykonávat

z morálního hlediska a také jaké etické problémy mohou učitele v jejich profesi potkat.

Učitelská etika je jedním z typů profesní etiky a tato kapitola se podrobněji věnuje

tomu, co učitelská etika například řeší.

Jak již bylo zmíněno výše, profesní etika je definovaná profesionalitou. Zahrnuje

větší spektrum profesí, a i učitelská profese mezi její typy patří. Učitelská etika se ale

snaží více řešit propojení pracovního/učitelského a dobrého života. Snažíme se o

propojení myšlenek toho, proč učit s tím, jak žít.42

Učitelská profese (přesněji profese učitele na základní škole) je podle výzkumného

šetření, které provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění v roce 2016, na pátém

místě podle míry prestiže, kterou profese má. Umístila se tak hned za lékaři, vědci,

zdravotními sestrami a učiteli na vysoké škole. Tato profese, co se prestiže týká,

předběhla například soudce či policisty.43

Sami učitelé jsou ale ke své profesi mnohem více kritičtí. Mezi důvody pro nízkou

prestiž profese uvádí například nízké mínění o úrovni vzdělávání na pedagogických

fakultách, osobní zkušenosti z kontaktů s rodiči nebo učiteli a na jejich nízkém

sebehodnocením se podílí i hodnocení médií nebo úředníků.44

Učitelství není profese vhodná pro každého. Po učiteli se nepožaduje pouze

předávání informací a vědomostí žákům; jeho úkolem je zároveň i naučit žáky

morálnímu uvažování, aby byli schopni rozlišit mezi správným a špatným jednáním. Je

to ale právě učitel, který by měl pro děti být morálním vzorem. Musí se tak soustředit

nejenom na to, CO učit, JAK učit, ale tak JAK se chovat, s čímž by učitelům mohla

pomoci právě učitelská etika a její další rozvoj.45

41 DOROTÍKOVÁ, Soňa. Profesní etika učitelství. Editor Soňa Dorotíková. Praha: Univerzita Karlova,

Pedagogická fakulta, 2003, s. 31. 42 HIGGINS, Chris. The good life of teaching: an ethics of professional practice. Chichester: Wiley-

Blackwell, 2011, s. 5-7. 43 CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ. Naše společnost 2016. Sociologický Ústav AV

ČR. [online]. ©2016. 44 Věra Kyselová. Analýza zátěžových vlivů v profesi učitele a možnosti jejich ovlivnění. Liberec, 2009,

str. 39. 45 GLUCHMAN, Vasil. Perspektívy profesijnej etiky. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity,

2014, s. 211-220.

23

Je uváděno až jedenáct kompetencí učitele – tyto kompetence zahrnují všechno, co

by měl učitel zvládat, jaký by měl být, jak by měl pracovat, aby byl dobrým učitelem.

Řadí se mezi ně:

- schopnost použít znalosti, které učitel má a transformovat je do takové

podoby, aby jim byli žáci schopni porozumět (viz kompetence oborově

předmětová),

- učitel má také být schopen žákům dopomoci k rozvoji jejich kvalit, měl by

vědět, jaká mají studenti práva a jednat s nimi s respektem (viz kompetence

pedagogická),

- učitel má také povědomí o tom, jak funguje školský a školní management,

postará se o třídu i po administrativní stránce (viz kompetence manažerská),

- učitel má také za úkol rozpoznat, zdali žáci nemají nějaké specifické poruchy

učení (viz kompetence diagnostická, hodnotící).

Dále by měl učitel žákům pomáhat například v procesu socializace, vytvářet

pozitivní učební klima, ve kterém se žákům dobře individuálně pracuje i spolupracuje,

měl by být schopen efektivní komunikace nejenom s žáky, kolegy ale i s rodiči, má za

úkol zajišťovat dodržování kázně, být silnou osobností, jak po psychické, tak fyzické

stránce a v neposlední řadě by měl mít i všeobecný rozhled, schopnost reprezentovat,

být kolegiální a být schopen reflexe. K tomu všemu by učitel měl vědět, jak se k žákům,

zákonným zástupcům, kolegům a nadřízeným chovat. Seznam kompetencí popsaný

výše není kompletní, a i přesto je kompetencí dost. Na učitele jsou kladeny velké

nároky po administrativní stránce a k tomu všemu by ještě měl brát v poraz důsledky

jeho působení na žáky. Učitelé žáky vychovávají a také si právě od nich mohou přebírat

hodnoty jako: tolerance, respekt, spravedlnost, ohleduplnost, pracovitost atd.

Dorotíková jmenuje jiné dovednosti, schopnosti jako například: mít rád děti, být

dobře informovaný (nejenom v rámci jejich oboru ale současně by měl mít učitel

znalosti i z filozofie, psychologie nebo pedagogiky), být flexibilní (umět reagovat,

měnit hodinu podle událostí, které nastanou), být optimistický, být modelem rolového

chování (být dobrým vzorem), být důsledný, být schopen uvádět teorii do praxe, být

jasný a stručný, otevřený, vtipný, trpělivý, sebejistý, měl by za sebou mít dostatečně

dlouho a pestrou přípravu na profesi a také by měl mimo jiné chodit slušně, vhodně

oblečený a dodržovat zásady osobní hygieny.46

46 DOROTÍKOVÁ, Soňa. Profesní etika učitelství. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2003,

str. 66-71.

24

Učitelská profese je, jak výše zmíněný seznam napovídá, velmi složitou profesí a

může se na ní nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Kromě toho, že má učitel splňovat výše

zmíněné kompetence, má mít také vysokoškolské vzdělání.

Mnoho bylo vyřčeno o tom, co by učitelé měli dělat, málo se toho ví, o tom, jak na

to. Učitelská etika by měla učitelům pomáhat řešit etické problémy, se kterými se

můžou setkat v rámci vykonávání jejich profese.47

Součástí pedagogických kompetencí učitele bohužel není kompetence etická,

morální, kdy by měl učitel za úkol žákům předávat morální normy, být jejich morálním

vzorem. Problém tkví i v tom, že v České republice doposud neexistuje žádná psaná

forma etického kodexu pro učitele. Učitelé na mnoha školách obdrží pouze pracovní

náplň učitele, jejímž obsahem není žádné vodítko k efektivnímu vykonávání profese po

etické stránce. Některé školy tvoří individuálně svoje vlastní etické kodexy. „Etický

kódex platí ako typický a nutný znak pre povolania, ktoré sú určené funkcionálne vo

vysokej miere cez seba kontrolu, seba reflexiu a autonómiu.“48

Právě etický kodex nabízí učitelům pomocnou ruku. Jsou to zároveň ale právě

učitelé, kteří se pak sami musí rozhodnout, jak se zachovat. Prostřednictvím sebereflexe

pak může učitel přehodnotit svoje chování a pokud se naskytne podobná situace, může

se zachovat jinak a lépe.

1.3.1. Učitel Učitel by měl být morálním vzorem svých studentů a je to právě on, který by je měl

vychovávat, rozvíjet v nich hodnoty demokratické společnosti, měl by je učit, jak se

vyznat ve změti špatných a dobrých věcí, naučit je, že nesou zodpovědnost za svoje

volby v životě a také je učit hodnotám jako tolerance, spravedlnost, dobro, solidarita

nebo kooperace, respekt. Učitel si také musí být zároveň vědom toho do, jaké úrovně

morálního vývoje dítě patří a co na něj tedy bude platit.

Definice učitele se hledá docela obtížně. Učitel může být definován jako: „Dobrým

učitelem je ten, kdo dokáže poskytnout žákům své znalosti, kdo je povede do života

otevřeně a statečně, kdo nepřestane sám být člověkem, kdo se nestane pouhým

reproduktorem učebního obsahu, ale ten, kdo je schopen samostatně myslet, samostatně

47 GLUCHMAN, Vasil. Perspektívy profesijnej etiky. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity,

2014, s. 211-220. 48 MALANKIEVIČOVÁ, Silvia. Profesijná etika. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity,

2008, s. 136.

25

tvořit, kdo stále hledá nové cesty, nové metody, nové prostředky své interakce se svým

protipólem – žákem“49.

Nebo se dá samozřejmě definice pedagogického pracovníka najít v Zákoně o

pedagogických pracovnících z roku 2012. Pedagogický pracovník je zde popsán jako:

„ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou výchovnou, přímou speciálně pedagogickou

nebo přímou pedagogicko-psychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného,

kterým uskutečňuje výchovu a vzdělávání na základě zvláštního právního předpisu; je

zaměstnancem právnické osoby, která vykonává činnost školy, nebo zaměstnancem státu

nebo ředitelem školy, není-li k právnické osobě vykonávající činnost školy v

pracovněprávním vztahu nebo není-li zaměstnancem státu. Pedagogickým pracovníkem

je též zaměstnanec, který vykonává přímou pedagogickou činnost v zařízeních sociální

péče“50.

49 KÁRNÍKOVÁ, J. Kapitoly z obecné pedagogiky. Praha: Supro, 1969, s. 37.

50 ČESKO. Zákon č. 563 ze dne 1. září 2012 o pedagogických pracovnících. In: Sbírka zákonů České

republiky. 2004.

26

1.4. Problémy učitelské etiky Učitelství hraje ve společnosti důležitou úlohu, protože právě zde všechno začíná.

Škola je kulturní institucí, která vzdělává a vychovává jedince, kteří společně tvoří

společnost. Bohužel se v dnešní době tato profese utápí v problémech s nedostatečným

finančním ohodnocením, což je paradox, protože jestliže společnost nebude investovat

do školství, vzdělávání se nikam neposune a vývoj se zastaví. Je to právě škola, kterou

si každý člověk musí projít, aby mohl vykonávat povolání typu politik a rozhodovat o

tom, kolik a komu připadne ta či ona částka ze státního rozpočtu.

Na současné učitele je v tomto smyslu vyvíjen jistý tlak: odváděj kvalitní práci za

nízkou odměnu. Žákům jsou předávány vědomosti z mnoha oborů, etiky nevyjímaje, ale

žáci pak s těžkostmi tyto nabyté vědomosti užívají v praxi.51

Učitelská etika neplní pouze funkci deskriptivní, tedy popis současné situace, toho,

jak to je; ale zaobírá se i problémy, které se v současnosti v rámci vykonávání této

profese vyskytují. Učitelé ztrácí motivaci, o obor není zájem a učitelů je tak čím dál

méně. Klesá atraktivita této profese.52

1.4.1. Osobní problémy Učitelská profese neřeší jenom materiální problémy, ale učitelé si do školy přinášejí

například svoje osobní problémy. Když učitel není schopen oddělit svůj soukromý a

pracovní život, na žáky pak mohou být přenášeny nějaké problémy ne úplně vhodnou

formou. Mezilidské vztahy jsou složité, především pak v profesích, které jsou

feminizovány. Ke vztahovým problémům nedochází jenom mezi učiteli a žáky, ale také

mezi učiteli a rodiči nebo učiteli a kolegy nebo s vedením. Další z problémů, které

mohou učitele potkat jsou problémy označovány jako pedagogické. Na učitele je

vyvíjen tlak, protože musí řešit, že je ve třídě příliš moc žáků nebo nemá dostatek

pomůcek, nefunguje technika, žáci nemají o hodiny zájem nebo učitel není pro předmět,

co vyučuje dostatečně vzdělán.53

Díky těmto a mnoha dalším problémům je učitel v neustálém stresu a musí s ním

bojovat. Jeho problémy se přenáší do etické stránky jeho povolání, kdy je v hodinách

negativní, nejeví zájem o žáky ani o témata, co probírají, chová se nevhodně/neslušně

51 VALENTOVÁ, Petra. K výzvám společnosti vědění adresovaným škole. In: Pedagogická orientace, r.

23, č.2, s. 153-173. 52 GLUCHMAN, Vasil. Perspektívy profesijnej etiky. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity,

2014, s. 209. 53 VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004, str. 43.

27

k žákům, zákonným zástupcům nebo kolegům, vytrácí se u něj hodnoty a schopnosti,

které by měl učitel mít: kreativita, tvořivost, kooperace, pracovitost nebo schopnost

efektivní komunikace.

1.4.2. Motivace a finanční ohodnocení Učitelská profese obecně řeší problémy spojené s finančním ohodnocením učitelů,

tím klesá právě zmíněná motivace. Jak již bylo zmíněno výše, tento jev pak může mít

dopad na etické jednání učitelů, kteří se pak více mohou zaměřit na vědomostní složku

své profese a etiku nechávají stranou, může se stát, že se chovají nevhodně a k tomu

paradoxně vedou i své žáky. Práci za takové peníze nechtějí dělat a vybíjejí si jejich

nespokojenost na žácích. Ztrácí tak nutný a důležitý prvek jejich profese, a to

optimismus.

Situace v České Republice je v porovnání s platy v zahraničí dost alarmující.

Učitelé berou zhruba o 14 % méně, než je procentuální průměr zemí sdružených v rámci

OECD.54 Změny nastaly v listopadu roku 2017, kdy vláda schválila navýšení platů pro

učitele a učitelé dostali navíc 15 %.55 Chystá se další zvedání platů. Čím dál více se ale

zvyšují rozdíly mezi platy zaměstnanců státních a církevních škol, jejichž zřizovatelem

není stát. Aby se učitelům přidalo a zvýšila se tak i prestiž této profese si přejí všechny

politické strany, které se dostali v Parlamentních volbách 2017 do Parlamentu ČR.

V souvislosti s motivací učitelů, hraje určitou roli i učitelův zájem o samotnou

profesi. Záleží na tom, proč se pro vykonávání učitelské profese rozhodl. V případě, že

učitelská profese byla až jednou z posledních možností ve výběru vysokých škol nebo

se člověk pro profesi rozhodl pouze proto, že pochází z učitelské rodiny, nebude pak do

školy vnášet potřebný entuziasmus, radost a pozitivní energii. Existuje ale i přesný

opak, kdy se lidé rozhodli vykonávat tuto profesi kvůli jejich lásce k dětem nebo je baví

učit, tvořit; takoví učitelé pak nebudou lhostejní vůči své práci, nebudou na děti

přenášet svoji nechuť z nenaplnění svých ambicí.56

54 BOČEK, Jan. Detailní data o platech, odměnách a věku učitelů: systém motivuje padesátníky a odhání

mladé. iROZHLAS. [online]. ©2017. 55 KOPECKÝ, Josef. Učitelé dostanou přidáno 15 procent, další státní zaměstnanci 10 procent. iDNES.

[online]. ©2017. 56 VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004, str. 50-51.

28

1.4.3. Feminizace Gender ve škole patří mezi další možné problémy související s učitelskou profesí.

Pod gender problémy patří třeba feminizace, kdy žáci vidí většinou pouze ženský vzor

jednání. Muži a ženy se ve svém chování liší. Zatímco ženy mohou mít sklony

k hysterii, nedůvěře nebo úzkostlivosti, mají naopak schopnost být laskavé, hravé nebo

trpělivé. Muži pak vyplňují opačnou stránku, vykazují schopnost jednat, jsou méně

úzkostliví, méně věci řeší, ale mají například problém s tím být hraví nebo trpěliví.

Žákům by jistě prospělo, kdyby měli jak ženské, tak mužské vzory. Mnoho žáků a

studentů nemají v rodinách jeden či onen vzor a škola by měla být schopna tento

nedostatek vyplnit.57

Jen pro představu, přikládám statistiky z roku 2017. Na prvním stupni základních

škol učí přibližně 1441 mužů, ale 45969 žen. Na druhém stupni se situace o něco

zlepšuje, zde učí na 16822 učitelů a 36141 žen.58

1.4.4. Profesní deformace Jedním z problémů, který se specificky pojí právě s učitelskou profesí je profesní

deformace. Učitel je učitelem i mimo školu a chová se k lidem, které potkává

v soukromém životě, tak jako se chová ke svým žákům – opravuje je, poučuje nebo

neustále kontroluje. I učitelovi hodnoty, kterých se drží ve škole se přemítají do jeho

„normálního“ života.59

1.4.5. Hranice učitelské profese Dalším z etických problémů učitelské profese je i pojetí toho, kde vlastně tato

profese končí. Měl by být učitel učitelem za všech okolností? I po opuštění školy? Co si

vlastně může učitel dovolit, když není ve škole?

„Závažným sa však stáva najmä fakt, že sú neudržateľné prílišné nároky na osobu

profesionála, pokiaľ nie je v službe. A že aj profesionál má právo na vedenie a

skvalitňovanie súkromného života a intímneho príbehu. Že má nárok na vlastný prístup

k spoločenským konceptom inštitucionálnej skutočnosti, ktoré môže ďalej rozvíjať a

obohacovať v miere vyrastajúcich normatívnych požiadaviek spoločnosti.“60

57 POSPÍŠIL, Radek. Kapitoly k aktuálním problémům pedagogiky: studijní texty k předmětu aplikace

pedagogiky. Brno: MSD, 2009, str. 21-22. 58 BOČEK, Jan. Detailní data o platech, odměnách a věku učitelů: systém motivuje padesátníky a odhání

mladé. iROZHLAS. [online]. ©2017. 59 VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004, str. 46-47. 60 MALANKIEVIČOVÁ, Silvia. Profesijná etika. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity,

2008, s. 173.

29

Končí učitelská profese v okamžiku, kdy učitel vyjde ze dveří školy? Může se

učitel mimo školu chovat nemorálně? To jsou otázky, na které jsem nenašla odpověď a

budu se ji snažit najít prostřednictvím rozhovorů s respondenty.

1.4.6. Etický kodex Aby se učitelé vyhnuli případným problémům, bylo by nejvhodnějším řešením

zavedení etického kodexu, který by učitele naváděl na správnou cestu a dával jim

doporučení k tomu, jak se v určitých situacích chovat.

Etický kodex je v rámci profesní etiky vnímán jako „soubor stanovených principů,

pravidel a norem chování lidí v profesním prostředí při výkonu profese“.61 Mnohdy se

stává, že hodnoty nebo zásady, které člověk čerpá z etického kodexu a řídí se jimi, pak

člověk přejímá i do svého soukromého života.

Žádný etický kodex, který by byl celostátně přijat a učitele by se podle něj mohli

řídit, ale neexistuje. Zatímco další profese, které pracují s lidmi, jako například právníci,

lékaři či zdravotní sestry, svůj etický kodex mají a zavázali se k tomu, že ho budou

dodržovat, pro učitele tato „pomůcka“ chybí. Pouze na některých školách v České

republice mají etický kodex i pro učitele, ale ten není zákonem vymahatelný.

Etický kodex pro učitele ale běžně funguje například v Americe nebo na Novém

Zélandu, není zde formulován pouze vztah žák-učitel, ale i vztah učitelů k sobě

navzájem nebo například závazek ke společnosti.62

Etický kodex pro učitele existuje také na Slovensku pod záštitou Slovenské komory

učitelů. Kodex má tři části a platí od roku 2007. Kromě všeobecných povinností učitelů,

kde je zahrnuto například to, že posláním učitele je chránit lidské hodnoty, svobody,

hodnoty demokracie nebo objektivní hodnocení žáků a studentů; upravuje etický kodex

i vztah učitele ke své profesi a společnosti a jeho vztah k žákům a jejich zákonným

zástupcům potažmo rodičům.

V druhé části je uvedeno, že by se učitelé měli celoživotně vzdělávat, měli by se

snažit o to, aby fungovalo inkluzivní vzdělávání a pracovat na tom, aby byly dobré i

vztahy mezi kolegy na pracovišti.

Třetí část pak obsahuje stručný návod k tomu, jak přistupovat k žákům a rodičům.

Je nutné žáky i zákonné zástupce respektovat, musí být dodržena mlčenlivost, učitel

61 Tamtéž, str. 41. 62 HÁJKOVÁ, Hana. Etický kodex učitele. České Budějovice, 2016, s. 28-32.

30

také vytváří bezpečné a pozitivní klima ve třídě nebo by měl všechny žáky brát stejně

bez ohledu na to, jakého pohlaví, rasy nebo sociálního původu jsou.63

I přesto, že se názory na zavedení etických kodexů liší, je zvláštní, že v době, kdy

se na školách běžně vyučuje etická výchova, chybí nějaký dokument, který by poučil

učitele o tom, jak se chovat, čemu se případně v jejich profesi vyhnout nebo co naopak

udělat. Nutno dodat, že etický kodex je dokumentem, který slouží jako vodítko pro

učitele a nemělo by ho omezovat, spíš mu pomoci v hladkém průběhu jeho povolání.

63 SLOVENSKÁ KOMORA UČITEĽOV. Etický kodex učiteľa. Sku.cz [online]. ©2017.

31

2. Empirická část

2.1. Výzkum Praktická část mé diplomové práce je věnována výzkumu a samotný výzkum je pak

zaměřen na relevanci učitelské etiky v moderní době. Zároveň je zaměřena i na

problémy související se školstvím a učitelskou profesí, které učitelé vnímají.

Výzkumu předcházelo studium odborné literatury a závěrečných prací, které se

věnují tomuto tématu. V České republice se Etice ctností odborníci moc nevěnují a

čerpala jsem tedy především z děl slovenských autorů, především z díla Mariána Kuny.

Autorů, kteří se věnují profesní etice bylo více a do své diplomové práce jsem použila

informace získané z děl Soňi Dorotíkové, Silvie Malankievičové a Vasila Gluchmana.

Z dalších zahraničních autorů jsem si pro svoji práci vybrala například Mela

Thompsona, Arna Anzenbachera či A. C. MacIntyra.

Čerpala jsem zároveň i ze závěrečných prací Michaely Douškové, která mi pomohla

s osvětlením si toho, jak vypadá morální vývoj člověka. Hana Hájková mi pomohla se

zorientovat v etických kodexech nejenom pro učitele.

Prostřednictvím příspěvku Petry Valentové do vědeckého časopisu Pedagogická

orientace jsem měla možnost získat informace o stávajících problémech dnešního

školství. Z knih Radka Pospíšila a Jaroslavy Vašutové jsem zase dostala představu o

tom, jaké problémy má učitelská profese.

32

2.2. Předvýzkum Před samotným výzkumem jsem provedla předvýzkum. Sestavila jsem otázky pro

učitele i studenty a provedla celkem čtyři rozhovory. Dva s učiteli a dva se studenty,

kteří se později neměli účastnit hlavního výzkumu, aby se nemohli na podobné otázky

připravit.

Při předvýzkumu se ukázalo, že studenti velké množství věcí přehlíží a nemají na ně

názor. Rozhovory se studenty v porovnání s těmi s učiteli nebyli tak plnohodnotné.

V mé práci bude tedy o své profesi hovořit osm učitelů a téma tak bude zpracováno

celistvě pouze z jejich úhlu pohledu.

Ve výzkumu jsem chtěla použít pět respondentů z řad učitelů a pět z řad studentů

maturitních ročníků. Výzkumný vzorek jsem tedy snížila o počet studentů a navýšila

počet učitelů.

V další práci se pak případně je možno zabývat pohledem studentů na dané téma,

protože si uvědomuji, že i oni mají na učitelskou profesi svůj názor a mělo by jim být

umožněno se vyjádřit.

V předvýzkumu jsem si ověřila, že jsou otázky, které jsem pro svůj výzkum

vytvořila, dostatečně srozumitelné a dobře položené. Zároveň mi metoda

polostrukturovaného rozhovoru umožňuje otázky doplňovat nebo zcela vynechat, což se

i při předvýzkumu ukázalo jako dobrá volba.

33

2.3. Výzkumný cíl Prvním cílem mé práce je zjistit, zdali je učitelská etika relevantní v podmínkách

dnešní školy. Druhým cílem mé práce je zjistit, zdali a případně kde končí učitelská

profese z pohledu učitelů. Třetím cílem je zjistit, zdali učitelé vnímají nějaké problémy

ve školství a zdali souvisí s etikou.

2.4. Výzkumná otázka Prostřednictvím předvýzkumu jsem stanovila tři hypotézy, které přímo navazují na

výzkumné cíle mé práce a souvisí s nimi. V rámci mé diplomové práce se pokusím tyto

hypotézy vyvrátit či potvrdit.

Hypotézy:

1. Učitelé pěstují ve své profesi ctnosti: spravedlnost, respekt, tolerance a

pracovitost.

2. Učitelé nevidí hranici mezi učitelskou profesí a jejich osobní životem.

3. Učitelé vidí ve školství problémy, které nesouvisí s etickou problematikou.

První otázka sleduje, zdali jsou hodnoty jako spravedlnost, respekt, tolerance a

pracovitost stále relevantní v učitelské praxi.

Druhá otázka by měla ukázat, zdali učitelé jsou schopni oddělit svůj soukromý život

od toho pracovního.

Potvrzení či vyvrácení třetí otázky ukáže, jaké problémy učitelé v profesi vnímají.

Vzhledem k tomu, že se v poslední době ukazuje, že se určité morální hodnoty vytrácí

nejenom ze škol ale i ze společnosti, zajímalo mě, zdali to reflektují učitelé i ve své

práci. Jestli vnímají, že je zapotřebí měnit učitelskou profesi i po stránce etické.

2.5. Výzkumný vzorek Výzkum pro tuto diplomovou práci byl proveden na Biskupském gymnáziu ve

Žďáře nad Sázavou. Výzkumného šetření se zúčastnilo osm učitelů.

Učitelé byli do tohoto výzkumu vybráni na základě jejich ochoty spolupracovat a

jejich pracovní vytíženosti.

Učitelé a učitelky se liší délkou praxe a svým věkem. Tyto entity pak mohou do

značné míry ovlivňovat různost jejich názorů. Dává mi to tedy dokonalou příležitost

nahlédnout na problematiku z různých úhlů pohledu.

34

Všechny rozhovory proběhly ve školním zařízením, v době respondentova volna.

Rozhovory trvaly průměrně 15 minut.

Mezi respondenty z řad učitelů bylo 6 žen a dva muži. Respondenti jsou různě staří

a mají také odlišnou délku praxe. Věkové rozpětí mezi učiteli je 22 let až 63 let. Délka

praxe od prvního roku po 39 let.

Aby byla zachována anonymita a učitelé se tak mohli rozpovídat otevřeně bez

rozpaků, učitelé ani učitelky nejsou v rozhovorech jmenováni. Jsou označeni jako Učitel

1 – Učitel 8. Vzhledem k tomu, že nechci, aby byli učitelé případně za svoje názory

penalizováni, neuvádím blíže jejich funkce na škole.

2.6. Výzkumné pracoviště Pro svůj výzkum jsem si vybrala Biskupské gymnázium ve Žďáře nad Sázavou,

protože jsem na této škole osm let studovala a zároveň zde již dva roky pedagogicky

působím. Na škole mi bylo panem ředitelem povoleno provést výzkumné šetření.

Celý název této školy zní: Biskupské gymnázium. Tato škola byla založena v roce

1992, přičemž hned v dalším roce už do ní mohli nastupovat studenti. Sídlí v kraji

Vysočina a poskytuje všeobecné vzdělání. Nabízí jak čtyřleté, tak osmileté programy

denního studia. Školu navštěvuje přibližně 340 žáků a je otevřeno 12 tříd.

Zřizovatelem této církevní školy je Náboženské společenství Adolpha Kolpinga.

Škola v roce 2000 přišla s inovacemi, které zahrnovali nejenom změnu školy zvenku,

ale i zevnitř. Úpravou školy umožnila nástup do školy zdravotně znevýhodněným

studentům a momentálně je škola zcela bezbariérová.

Biskupské gymnázium spolupracuje s mnoha institucemi jako například

Masarykovou či Karlovou univerzitou. Svým studentům nabízí stáže na Akademii věd

ČR, ČVÚT v Praze nebo VÚT v Brně. 64

„V letech 2006-2007 se Biskupské gymnázium jako jedna ze 16 vybraných

středních škol České republiky podílelo v rámci projektu Pilot G na tvorbě Rámcového

vzdělávacího programu, který byl pak transformován ve Školní vzdělávací program, v

současnosti závazný dokument pro vzdělávací proces. Biskupské gymnázium si pro

potřeby své výuky zpracovalo vlastní ŠVP, který neustále modernizuje a doplňuje.“65

Školní vzdělávací program této školy, který je platný od 1. 9. 2010 a je každý rok

modifikován a editován obsahuje vizi školy s hodnotami, které chce u svých žáků

64 BISKUPSKÉ GYMNÁZIUM. Stručná historie školy. Biskupské gymnázium ve Žďáře nad Sázavou.

[online]. 65 Tamtéž

35

dosáhnout. Na vypracování tohoto programu se podíleli pedagogové Biskupského

gymnázia pod vedením ředitele školy.

Vzhledem k tomu, že je toto gymnázium církevní školou, je samozřejmé, že i

v rámci školního vzdělávacího programu budou zvýrazněny především křesťanské

hodnoty. Doslova ve ŠVP můžeme najít slovní spojení křesťanský humanismus, který je

podporován například náboženskou naukou nebo modlitbou na počátku první hodiny

každého dne. Studenti se kromě běžných aktivit, které najdete na státních gymnáziích

zapojují i do aktivit spojených s farností ve Žďáře nad Sázavou. Mohou se podílet

například na přípravě Pašijových her nebo Živého betléma, které se každoročně konají

ve Žďáře nad Sázavou. Také se každou středu koná v budově školy, ve školní kapli,

mše. Při významných křesťanských svátcích či událostech se chodí na mši i do kostela

sv. Prokopa ve Žďáře nad Sázavou, těchto mší se účastní nejenom pedagogové ale i žáci

a další zaměstnanci školy.66

Absolvent školy by měl být: „osobností, která svým chováním vyjadřuje úctu k

bližním, k životu, ke křesťanskému dědictví, která se orientuje v pluralitním světě a žije

podle křesťanských zásad“67.

Ze školního vzdělávacího programu školy je jasně patrné, že nechce pouze žákům

předat nějaké znalosti, dovednosti či schopnosti, ale chce zároveň i spoluvytvářet

osobnost žáka. Škola pracuje na tom, aby žáci byli vedeni k toleranci jiných náboženství

nebo k etnickým i rasovým rozdílům mezi lidmi. Zdůrazňuje i hodnoty jako respekt

k lidské důstojnosti či odpovědnost vůči přírodě a k životnímu prostředí. Strategie školy

v naplnění klíčových kompetencí obsahuje již zmiňovaný respekt vůči individuálním,

sociálním a kulturním rozdílům, pak by také měli být schopni respektovat svá práva a

plnit své povinnosti.

Školní vzdělávací program pak také samozřejmě obsahuje tabulku začlenění

průřezových témat do jednotlivých předmětů. Znatelně nejvíce jich má předmět

Výchova k občanství, která je také současně předmětem, ve kterém by se právě žáci

měli učit tomu, co je morálně správné či naopak.68

66 BISKUPSKÉ GYMNÁZIUM. Školní vzdělávací program. Biskupské gymnázium ve Žďáře nad

Sázavou. [online]. ©2010, s. 6. 67 Tamtéž, s. 7. 68 Tamtéž, s. 9–29.

36

2.7. Metodika Cílem výzkumné / empirické části této práce je zmapovat, zdali je učitelská etika a

dodržování určitých ctností relevantní v podmínkách dnešní školy. Ve výzkumu řeším

pohled učitelů na danou problematiku. Mají vůbec povědomí o tom, co jsou ctnosti? Co

si představují pod pojmem ctnostný člověk? Jaké ctnosti jsou pro ně důležité? Jaké

problémy ve školství vnímají? Uvítali by zavedení etického kodexu?

Ve své práci využívám kvalitativní metody výzkumu. Kvalitativní metody jsou

takové metody výzkumu, které se nesoustředí na kvantitu dat, jako spíš na jejich

podrobnou a detailní analýzu.

Použití kvalitativní metody se pojí s riziky. Je nutné mít dostatečné množství času,

nejenom na samotné provedení metody, ale na jeho vyhodnocení. Výzkumník se také

musí v dané problematice velmi dobře vyznat, aby byl schopný sestavit dobré otázky a

opravdu zkoumal to, co zkoumat chce. Zároveň by také měl být schopen rozhovor

případně nasměřovat tam, kam potřebuje, rozvést téma nebo ho naopak posunout jinam.

Pro kvalitativní způsob metody výzkumu je typické, že je dlouhodobějšího

charakteru. Kromě rozhovorů se třeba mohou využít fotografie, audiozáznamy,

videozáznamy, deníky nebo osobní komentáře či úřední dokumenty. Ve výzkumu

dochází k induktivní analýze a následné interpretaci dat.69 „Data se analyzují postupem

od jednotlivého k obecnému a interpretují se. V průběhu sběru dat a jejich

vyhodnocování se postupně vytváří obraz, kdy výzkumník podrobně popisuje to, co

pozoroval a zaznamenal. Snaží se nic nevynechat, co by mohlo objasnit situaci, vztahy

apod.“70

Počet respondentů v rámci kvantitativní metody výzkumu nemusí být nijak velký,

ale musí dát výzkumníkovi použitelné informace, které může ve výzkumu využít. Běžně

se pracuje s jednotlivci, maximální počet by byl v desítkách jednotlivců. Důležitým

aspektem této metody není důraz na počet respondentů, ale právě na validitu informací,

které jednotlivci výzkumníkovi dají. Kvalitativní výzkum je více subjektivní, což může

výsledky výzkumu komplikovat. Také je velmi problematické určit správný počet

respondentů, protože získaná data nemusí mít patřičnou validní hodnotu.71

69 SKUTIL, Martin. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. Praha: Portál,

2011, s. 69–71. 70 Tamtéž, s. 70. 71 Tamtéž, s. 71-75.

37

2.7.1. Polostrukturovaný rozhovor Pro svůj výzkum jsem si vybrala metodu polostrukturovaného rozhovoru. Rozhovor

proto, že mi nabízí dokonalou příležitost se od respondenta dozvědět jeho názory,

postoje na danou problematiku a polostrukturovaný proto, že mi dává možnost se doptat

na informace, které bych v rámci dané struktury strukturovaného rozhovoru mohla

zapomenout zmínit. Zároveň ale dává celému rozhovoru alespoň nějakou strukturu a

body, kterým se budeme věnovat, což je výhodou oproti rozhovoru nestrukturovanému.

Typické pro polostrukturovaný rozhovor je, že se „tazatel drží předem připravených

otázek, avšak průběžně reaguje na podněty, které přicházejí ze strany respondenta.“72

Výhod rozhovoru je několik:

- výzkumník se s respondentem vidí přímo (nechybí osobní přístup a kontakt),

- rozhovor může či nemusí mít danou strukturu,

- otázky mohou být doplněny, upraveny během samotného rozhovoru,

- nesrovnalosti mohou být uvedeny na správnou míru,

- respondent může být více otevřený a sdělit tak informace pro něj osobní,

- výzkumník je schopen reagovat i na neverbální projevy respondenta.

Metoda má samozřejmě i své nevýhody:

- je časově náročná nejenom pro respondenty, ale i pro samotného výzkumníka,

- rozhovor musí být přepsán do počítače, což také zabere čas,

- je využito méně respondentů a tím pádem nemusí být vzorek reprezentativní,

- otázky mohou být položeny špatně,

- respondent může odpovídat moc stručně a z jeho odpovědí nebude výzkumník

schopen nic vyčíst či vyzkoumat,

- je těžší rozhovor zanalyzovat a vyvodit z něj závěry oproti analýze

v kvantitativním výzkumu.

Samotný rozhovor pak má několik částí:

- úvodní část, ve které s respondentem navážeme kontakt, požádáme ho, zdali

by se mohl účastnit našeho výzkumu, stručně ho seznámíme s tím, co ho čeká,

- kontaktní část, ve které už výzkumník respondenta zná, vysvětlí mu, že položí

mu několik otázek na určité téma a že jejich rozhovor bude nahráván,

72 SKUTIL, Martin. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. Praha: Portál,

2011, s. 91.

38

- samotný rozhovor, který se skládá z otázek výzkumníka a odpovědí

respondenta,

- závěrečná část, zde je pak rozhovor ukončen a můžeme ho pak následně

vyhodnotit.

Jak už jsem zmínila výše, je několik možností, jak samotné interview/rozhovor

zaznamenat. Já pro svůj výzkum použiji metodu nahrávání záznamu na mobilní telefon.

Záznam rozhovoru, ale za nás může provádět někdo jiný nebo si můžeme respondentovi

odpovědi pamatovat, což se mi zdá velmi složité a celý výzkum by to značně

komplikovalo. Hodně věcí, které mohly být pro výzkum podstatné, by se mohlo vytratit

z naší paměti a zpátky se k rozhovoru nedostaneme.73

Rozhovory tedy byly nahrávány a následně pro přehlednější práci s analýzou dat

jsem si rozhovory přepsala do počítače. Rozhovory s jednotlivými respondenty jsou

také zároveň upraveny do spisovné češtiny. Po přepsání rozhovorů, jsem vybrala části,

které byly pro výzkum relevantní. Rozhovory tedy nejsou ve výzkumu zahrnuty

v plném znění. Jejich přepis je součástí příloh.

73 SKUTIL, Martin. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. Praha: Portál,

2011, s. 89-95.

39

2.8. Charakteristika položek v rozhovoru

Vzhledem k tomu, že jsou respondenti pouze učitelé, nebylo nutné vytvářet vícero

setů otázek. Otázky uvedeny níže jsou otázky, které jsem si připravila předem a v rámci

rozhovorů byly buď upraveny nebo zcela vynechány. Pro jistotu jsem si u nějakých

otázek připravila i podotázky, kterých bych mohla využít, kdyby respondenti nechtěli

mluvit nebo nevěděli, co říkat. Tyto otázky by je mohly navést nebo mohou být zcela

vynechány. Vytvořila jsem pro svůj výzkum 15 otázek zaměřených na nejrůznější

témata, která pak budou podrobněji analyzovaná v další kapitole.

Základní otázky v rozhovoru s učiteli:

1. Kolik je vám let?

2. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi učitele/učitelky?

3. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi zde na této škole?

První otázka je sociodemografický údaj (věk), který hraje významnou roli, protože

starší respondenti mohou mít jiné názory než jejich mladší kolegové. Druhá a třetí

otázka cílí na délku praxe v učitelské profesi obecně a následně i na délku praxe na této

škole. Délka praxe také hraje důležitou roli, protože zkušenější učitelé mohou mít opět

jiné názory než méně zkušení kolegové. Stejně tak i délka praxe na škole, kde bylo

provedeno výzkumné šetření, může u učitelů způsobit rozdíly v názorech.

4. Proč vykonáváte svoji profesi?

5. Považujete svoji profesi za poslání?

Další dvě otázky jsou zaměřené na osobní pohled respondentů na učitelskou profesi.

Zajímá mě, jestli učitelé považují jejich profesi za poslání nebo ji považují za

„obyčejnou“ práci, kdy si odpracují to svoje a dostanou za to zaplaceno nebo svoji práci

dělají spíše z nutnosti. Čtvrtá otázka by měla ukázat z jakého důvodu učitelé svoji práci

vykonávají. Důvody pro vykonávání jejich profese mohou značně ovlivňovat jejich

motivaci a chuť do učení.

6. Co si představíte pod pojmem ctnost?

a. Myslíte si, že by učitel měl být ctnostný?

b. Jaké tři hodnoty/ctnosti považujete za nejdůležitější z těch, které by měl/a

učitel/ka mít?

7. Hodnotíte všechny své žáky stejně nebo mezi nimi máte své oblíbence,

kterým čas od času přilepšíte?

8. Co svým studentům tolerujete a co už je za hranicí? (z morálního pohledu)

9. Myslíte si, že je důležité mít jako učitel respekt?

40

10. Připravujete se pravidelně na svoje hodiny?

a. Jak se liší příprava na vaše hodiny nyní od toho, jak jste se připravoval/a

ve vašich začátcích?

b. Trávil/a byste nad přípravou hodin více času, kdybyste dostával/a větší

finanční odměnu?

Další otázky jsou zaměřeny na pojem ctnost, cílem je zjistit, zdali učitelé tento pojem

znají, co si pod ním případně představují a jaké hodnoty by měli učitelé mít.

Prostřednictvím těchto otázek jsem chtěla dále zjistit, zdali hodnoty jako spravedlnost,

tolerance, respekt a pečlivost jsou stále relevantní v praxi, přesněji v českém školství.

11. Souhlasíte s výrokem: „Učitelství je stav. Učitel nemůže své učitelství odložit.

Učitelem je vždy a za všech okolností.“?

a. Liší se vaše chování mimo školu od toho, jak se chováte ve škole?

i. V čem se chováte jinak?

b. Byl/a byste schopný/á definovat, kde je hranice ve vztahu učitel-žák?

c. Je pro vás morálně přijatelné tykat si s žáky?

d. Je pro vás morálně přijatelné chodit s žáky do restaurací, klubů či hospod

ve vašem volném čase?

e. Je pro vás morálně přijatelné udržovat s žáky kamarádský vztah?

Otázka číslo jedenáct je nejkomplexnější otázkou z celého rozhovoru. Měla by přinést

odpovědi na to, kde je hranice mezi učitelem a žákem, kam už by učitel nerad zašel a

kde končí hranice samotné učitelské profese. Odpovědi se pravděpodobně budou lišit

mezi staršími a mladšími učiteli.

12. Řídíte se na vaší škole nějakým etickým kodexem?

a. Uvítal/a byste zavedení etického kodexu pro učitele?

b. Podle čeho se rozhodujete o tom, zdali je nějaké chování či jednání

přijatelné či nikoliv?

Nejdůležitějším pojmem této otázky je etický kodex. Respondent by měl sdělit, zdali se

nějakým etickým kodexem řídí nebo co jiného případně pomáhá jeho morálnímu

úsudku.

13. Je dle vašeho názoru vhodné zavádět na školách etickou výchovu?

Třináctá otázka je zaměřena na etickou výchovu a zdali by učitelé uvítali, kdyby byla na

škole zavedena jako samostatný předmět. Prostřednictvím otázky bych ráda zjistila,

zdali učitelé vidí v zavedení etické výchovy jako samostatného předmětu nějaký přínos.

41

14. Domníváte se, že je v českém školství, co vylepšovat?

15. Udělal/a jste během svého působení ve školství něco, co zpětně hodnotíte

jako morálně nesprávné?

Poslední dvě otázky rozhovoru jsou zaměřeny na další problémy školství, které učitelé

vnímají. Ráda bych vyzkoumala, zdali jejich odpovědi případně souvisí s etikou či

s jinými odvětvími. Poslední otázka se podrobněji zabývá tím, zdali učitelé mají pocit,

že při výkonu své profese někdy morálně pochybili, případně v jaké situaci.

42

2.9. Analýza dat Výzkumné šetření, které bylo provedeno na Biskupském gymnáziu ve Žďáře nad

Sázavou, bylo zaměřeno na učitele, etiku a její relevanci v praxi. Učitelé a učitelky

zmíněné školy byli zpovídáni v polostrukturovaných rozhovorech na jejich pracovišti,

v jejich volném čase.

V rámci analýzy dat jsem rozebrala osm rozhovorů s učiteli a učitelkami

Biskupského gymnázia. Analýza byla následně dokončena v kapitole 2.10. Diskuze, kde

byly vyhodnoceny hypotézy.

Analýza je rozdělena do jedenácti podkapitol, v podstatě kopíruje témata a strukturu

otázek rozhovoru:

a) Motivace/Poslání,

b) Ctnost,

c) Spravedlnost,

d) Tolerance,

e) Respekt,

f) Pečlivost/Pracovitost,

g) Hranice učitelské profese,

h) Etický kodex v učitelství,

i) Etická výchova,

j) Problémy školství,

k) Morální pochybení.

Respondenti jsou v analýze označeni jako Učitel 1 – Učitel 8, aby byla zachována

anonymita. Liší se nejenom jejich věkem, ale i délkou praxe. Učitelé měli mezi 22 až 63

lety a mezi respondenty byli učitelé s délkou praxe první rok až 39 let. Pro zachování

anonymity jsou odpovědi respondentek převedeny do mužského rodu.

43

2.9.1. Motivace/Poslání Součástí první sekce analýzy jsou dvě otázky, první zaměřená na motivaci – co

vlastně učitele motivovalo ve výběru této profese. Druhá otázka se pak zaměřuje na to,

zdali učitelé považují svoji profesi za poslání či nikoliv. To, zdali učitelé považují svoji

profesi za poslání je trošku otřepané klišé, zajímalo mě, zdali to tak učitelé opravdu cítí

nebo se toto tvrzení nezakládá na pravdě (v rámci této skupiny).

První část této podkapitoly se věnuje motivaci učitelů: Učitelé vykonávají svoji

profesi z různých důvodů. Někteří učitelé si profesi vybrali, protože má v jejich rodině

dlouhou tradici, jiní třeba k profesi nemají žádný vztah a dělají ji tak nějak proto,

protože se nic jiného nenaskytlo. Někteří vystudovali pedagogickou fakultu a smířili se

s tím, že nic jiného dělat nebudou nebo se naopak rozhodli, vystudovali školu a věnují

se své profesi, protože ji mají rádi. V názorech se učitelé lišili, ale zároveň jsem našla

velmi mnoho společných postojů. Nutno podotknout, že se shodovaly především názory

žen. Převažovaly pozitivní důvody pro vykonávání učitelské profese.

Odpovědi na tuto otázku se dají rozdělit do 3 oddílů. Prvním z nich je smysl –

učitelé cítí, že jejich práce má smysl a bude z toho profitovat mladší generace. Druhý

oddíl zahrnuje vícero důvodů: děti, obliba oboru nebo samotné profese, splnění si

dětského snu. Třetí oddíl pak zahrnuje studium – učitelé se pro toto povolání rozhodli,

vystudovali ho, tak se mu nyní věnují.

SMYSL – výchova mladé generace

Do prvního oddílu spadá pouze jeden učitel. Učitel 1 uvedl: „Protože mi přijde, že

ta práce někam směřuje. Doufám, že tím, že trošku rozšíříme obzory mladší generaci,

tak budeme mít nějaký vklad do budoucna a budeme doufat, že se to tady trošku zlepší, i

když to tak nevypadá zrovna.“

DĚTI, OBLIBA OBORU ČI SAMOTNÉ PROFESE, SEN

Do druhého oddílu řadíme učitele 2,3,4,5,6 a 8. Učitelé 2 a 4 se ve svých

odpovědích shodli, oba učitelé mají rádi práci s dětmi. Učitelé 2 a 5 se pak shodují

v tom, že je baví samotná profese. Učitel 2 navíc uvedl: „Není co dodat, protože

maminka byla učitelka, sestra je učitelka, babička učila.“

Učitelé 2, 6 a 8 se pak dále shodují i v tom, že pro ně vykonávat tuto profesi bylo

snem. Učitel 6 řekl: „Chtěl jsem to dělat už od dětství, takže si plním svůj dětský sen.“

Učitel 2 v podstatě doplnil tuto odpověď: „Já jsem ani o jiném povolání nesnil.“ Učitel

8 dodává: „Vždycky jsem se chtěl stát kantorem.“

44

Učitel 3 má rád svůj obor a zmínil: „Mě baví ten obor, který dělám a myslím si, že

v žádné jiné profesi bych ten předmět tak do hloubky nemusel znát. Protože mně vždycky

říkali, že když chcete někoho něco učit, tak to musíte umět mnohem lépe…Když má

člověk nějaké nadání tak to má na dání. Musíte to nějak vracet. Když mě bylo dáno, tak

to musím nějak předat dál.“

Tato sekce a tyto důvody patří mezi nejčastěji zmiňované. Dá se tedy říct, že učitelé

svoji práci vnímají většinově pozitivně, někteří ji dokonce považují za vyplnění svého

dětského snu.

STUDIUM

Učitelé 5 a 7 se shodují v tom, že se pro profesi rozhodli a vystudovali školy, které

je opravňují tuto profesi vykonávat. Bylo by tedy zvláštní vydat se jiným směrem. Oni

se v podstatě rozhodli respektovat svoje rozhodnutí.

Graf ukazuje, co motivuje učitele ve výkonu jejich profese.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

smysl děti obliba oboru obliba profese sen studium

Učitelé

Druhá část podkapitoly je zaměřena na pojetí poslání: Za poslání považují svoji profesi

tři učitelé. Tři učitelé svoji profesi považují za poslání pouze částečně a dva učitelé

profesi za poslání nepovažují vůbec. Za poslání nepovažují svoji profesi dva nejstarší

respondenti. Domnívám se, že v tom může hrát roli to, že mají potřebné zkušenosti a

ztratili iluze, které mladší kolegové stále mají. Je to ovšem pouze domněnka. Podrobněji

jsem se u této otázky nepozastavovala a důvody rozdílů v názorech by se tedy mohli

zkoumat detailněji.

Graf ukazuje, kolik učitelů považuje svoji práci za poslání nebo nikoliv.

0

1

2

3

ANO NE ČÁSTEČNĚ

Učitelé

45

2.9.2. Ctnost Moje práce je zaměřena na etiku ctnosti v oblasti učitelství. Otázkou ovšem zůstává,

zdali jsou učitelé schopni popsat, co ctnost vlastně je. Co si pod tímto pojmem učitelé

představují bylo blíže specifikováno v odpovědích na otázku číslo pět.

Opět se pohledy na problematiku lišily, tentokrát mnohem více než v prvních dvou

otázkách. Zajímal mě nejenom pohled učitelů na samotný pojem ctnost, ale také zdali si

myslí, že právě učitelé by měli být ctnostní nebo jaké tři ctnosti by vyzdvihly nad

ostatní.

Ctnost je podle respondentů například to, že „člověk je morální, že nedělá věci,

které se z jeho morálkou neslučují, že se chová solidně k ostatním“ nebo stručně

„slušnost“ nebo „hrdinství“. Učitel 3 uvedl delší popis termínu: „Že prostě dělám

něco…z morálního hlediska vím, že je to nějaká moje zásada v něčem. Třeba vím, že

mám něco dělat, ale…třeba ta moudrost. Když třeba mám něco dělat, musím se

rozhodnout podle pravidel, ale vím, kdy se rozhodnout ne podle pravidel. Takže to, že

mám tu ctnost znamená, že i vím, kdy ty pravidla mám porušit, aby to bylo správné.

Abych si to zodpověděl hlavně pomocí svědomí třeba a je jedno, že pravidla říkají to

nebo ono.“ Učitel 8 řekl: „To, že jedinec se chová vždy podle svého nejlepšího svědomí,

neubližuje druhým lidem, zná své hranice a mluví pravdivě a upřímně.“

Nejčastěji si termín ctnost spojovali s nějakou hodnotou nebo s dodržováním

morálních zásad, s tím, že se lidé chovají slušně a v souladu nejenom se svým

svědomím, ale i nějakými danými pravidly např. školního řádu. Tři z respondentů na

otázku nebyli schopni odpovědět.

Učitel by měl být ctnostný podle všech respondentů, i když někteří úplně nevědí, co

si pod pojmem ctnost vlastně představit. Jako důvody učitelé uvádějí například to, že by

měli být vzorem pro své žáky a studenty. „Učitel by v každém případě, ve škole

každopádně, ale i v soukromém životě, měl být co nejvíc vzorem pro ty děti. Aby si

neřekly: on si hraje tady ve škole a v soukromí pije nebo střídá ženy. Měl by se chovat

tak, jak se chovat má. To znamená, měl by svým způsobem být vzorem. Je to těžké.

Člověk se ožení, vybere si tu nesprávnou, pak se rozvede. Takže jsou věci, které se

nedají oddiskutovat, měl by se ale chovat slušně, jak ve škole, tak v soukromí,“ řekl

Učitel 7.

Podle Učitele 2 by měli být učitelé slušní a: „Měli by se chovat ke studentům tak,

aby se nestyděli je potkat potom, co ti studenti odejdou ze školy. Aby se nemuseli stydět

za to, že je ponižovali a že pouze dělali svoji práci.“

46

U učitelů tedy převažuje pojem slušnost, učitelé by se měli chovat ve škole a nejlépe

i mimo školu tak, aby se za sebe nemuseli stydět oni ani jejich žáci. Také si respondenti

uvědomují, že jsou pro žáky vzorem a to, že ve škole budou něco předstírat, hrát si na

něco, co nejsou, jim nepomůže.

Poslední podotázkou bylo vybrat tři ctnosti, které jsou nejdůležitější v učitelské

profesi. Učitel 1 vybral ctnosti spravedlnost, bezúhonnost a důvěryhodnost. Ctnost

bezúhonnost pak podrobněji zdůvodnila: „Určitě by učitel neměl být někdo, kdo byl

příslušníkem StB. Měl by to být někdo morálně bezúhonný a myslím si, že by učitel také

měl být nějakým vzorem těm dětem.“

Učitel 2 zvolil slušnost, profesionalitu, respekt ke studentům a pracovitost, vybral

tedy dokonce čtyři ctnosti. Učitel 3 uvedl moudrost, spravedlnost a pracovitost. Učitel 4

vyzdvihnul komunikativnost, spravedlnost, ochotnost. Učitel 5 uvedl opět spravedlnost

a pak také sebekázeň, otevřenost a inspirativnost. Učitel 6 zmínil trpělivost, respekt ke

studentům, radost z profese. Učitel 7 pak přispívá výčtem dalších tří ctností a to:

odbornost, objektivnost a radost z práce s dětmi. Poslední respondent, Učitel 8, uzavírá

výčet ctností porozuměním, schopností předávat informace a naslouchat studentům.

Dvěma učitelům se nepodařilo vejít do počtu tří ctností. Nejčastěji zmiňované byly

ctnosti spravedlnost, kterou zmínili čtyři učitelé. Dvakrát byla zmíněna pracovitost a

respekt ke studentům. Jinak se představy učitelů rozcházely. Z rozhovorů je tedy patrné,

že učitelům záleží na tom, aby k žákům přistupovali stejně, aby se nikdo z nich nemohl

cítit nadprůměrně utlačován nebo naopak zvýhodňován.

Graf ukazuje, jaké hodnoty učitelé považují za důležité v jejich profesi. V grafu jsou

uvedeny pouze ctnosti, které byli zmiňovány nejčastěji a kolik učitelů je uvedlo.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

spravedlnost pracovitost respekt

Učitelé

47

2.9.3. Spravedlnost Když měli učitelé vybrat nějaké tři nejdůležitější ctnosti v jejich profesi, čtyři z nich

zmínili právě spravedlnost. Často se v souvislosti právě s učitelskou profesí zmiňuje

pojem spravedlnost: řeší se, jestli učitelé mají ke všem žákům stejný přístup, jestli

někoho nezvýhodňují nebo někomu naopak nepřihoršují. Je vůbec možné ke všem

studentům přistupovat stejně? Nepřimhouří učitelé oko, když ví, že se někdo snaží

běžně víc než ostatní a zrovna se mu něco nepodařilo? Nejsou hodnější a shovívavější

k těm, kteří je mají rádi, a i oni k nim mají blíže než k ostatním studentům?

Učitelé uvádí různé názory, ale shodují se v tom, že se snaží ke každému žáku a

studentovi přistupovat stejně. Z úst Učitele 1 zaznělo například: „Snažím se je hodnotit

stejně, ale musím říct, že když někoho čtyři roky učím, tak není to tak, že bych někomu

vyloženě přilepšovala, ale někdo mi třeba vadí víc než ostatní. Velmi málo se mi to stává

a je těžké to překonat.“ Učitel 2 řekl: „Určitě hodnotím stejně. Každý má někdy svůj

den, kdy se úplně nemusí chovat dle svých ctností nebo virtues. Určitě má své plusy

nebo nějaké výkyvy. Stejně jako ten student, tak je má i ten učitel, protože to je jenom

člověk. Nemám rád, když je považován učitel za nějaké monstrum nebo robota, který

nemá život a city. To k tomu životu prostě patří.“

Učitelé si uvědomují důležitost spravedlnosti a snaží se ke všem žákům přistupovat

stejně. Mnozí z nich, ale uznávají, že někdy nemají svůj den nebo se jim s nějakými

žáky spolupracuje lépe než s jinými žáky. Toto téma by bylo skvělé porovnat se

zkušenostmi studentů. Na to v této práci bohužel není prostor.

Učitel 3 zmínil, že se „snaží, aby to byl pro všechny opravdu stejný metr. Pořád

stejné, aby tam byla ta integrita a nikdo se necítil ukřivděně. Snažím se, nevím, jak se mi

to daří, ale snažím se to tak dělat.“ V rámci další otázky týkající se tolerance pak ještě

doplňuje: „Já potom po nich něco chci, v rámci toho, co si oni sami vymysleli, chci, aby

mi napsali názor na něco nebo esej na něco anebo přinesli hotový domácí úkol o tom

seriálu. A potom opravdu netoleruji, když to nemají. Když já jsem se vydal, šel jsem se

svojí kůží na trh, zeptal se, co chcete dělat…dobře, budeme to dělat tak, jak vy chcete a

nic. Tak to jsem potom dost naštvaný, protože tam není ta spravedlnost.“ Spravedlnost

tedy musí fungovat nejenom ze strany učitele, ale také ze stran žáků/studentů. Je nutné

si uvědomit, že když se na něčem učitel a žáci domluví, měli by to dodržovat obě strany

a stejně tak jako se řekne, že je učitel nespravedlivý, by si i žáci měli uvědomit, že

jejich chování a přístup není mnohdy fér. V poslední době se navyšují nároky na učitele

48

a z dětí se tak nějak přesouvají jinam. Smývá se nálepka učitele jako té nejvyšší

autority, který moc dobře ví, co dělá a větší prostor je věnován rodičům a samotným

dětem. Ty ale paradoxně mnohdy vůbec neví, jak se chovat, a zatímco od učitelů je

vyžadován vždy 100 % výkon, u žáků se občasné selhání omlouvá.

Učitel 5 také říká, že se snaží hodnotit všechny žáky stejně. „Někdy samozřejmě u

těch, kteří nejsou tak nadaní, ale projeví velkou snahu, tak má člověk tendenci třeba

z toho číselného žebříčku slevit a přilepšit. To je ale spíše na podporu té motivace.“

Učitel 6 uznává, že je možné, že někomu nadržuje, ale snaží se všechny žáky a

studenty posuzovat stejně. Uznává, že „sem tam určitě mám nějaké vytipované lidi,

kteří se více projevují, takže je možné, že jim to třeba dávám i víc najevo. Ale snažím se

to eliminovat.“

Učitel 7 opět opakuje, že se snaží o to, aby se ke všem studentům choval stejně. Na

druhou stranu, ale říká: „Samozřejmě neříkám, že mi někdo není sympatičtější někdo

méně, to nejde bez toho, jsme lidi. Ale myslím si, že je hodnotím všechny stejně.“

Učitel 8 si myslí, že subjektivnímu pohledu se někdy člověk neubrání. „I když se

prostě snaží být objektivní, ta subjektivnost tam občas hraje svoji roli. Nesnažím se mít

oblíbence, nicméně jsou žáci či studenti, kteří se mnou více komunikují a já třeba s nimi.

Mám k nim větší důvěru a řeším s nimi určitý typ otázek.“

Pouze jeden učitel stručně a jasně uvedl, že určitě všechny hodnotí stejně. Všichni

ostatní učitelé ve svých odpovědích zdůrazňovali slovo snaha. Dva učitelé také

poukazovali na to, že učitelé jsou pouze lidé a stejně tak jako si žáci mohou občas

dovolit přijít do školy s ne úplně ideálním nasazením, i učitelé občas selžou ve své

práci. Nikdo není dokonalý, ani učitel, ani žáci či jejich rodiče.

Graf ukazuje, kolik učitelů se snaží své žáky hodnotit stejně a kolik učitelů je určitě

hodnotí stejně.

0

1

2

3

4

5

6

7

snažím se určitě ano ne

Učitelé

49

2.9.4. Tolerance Další ze ctností, které jsou důležité, v učitelské profesi obzvlášť, je tolerance.

Tolerance ve vztahu k žákům a jejich zákonným zástupcům, kolegům nebo nadřízeným.

Pokud není učitel tolerantní, je pro něj tato profese stresovým faktorem. Žáci, hlavně ti

menší se rádi baví, a nahlas. Starší žáci zase přišli na to, jak dohnat znalosti, které se

nenaučili a chodí do školy s taháky nebo využívají pomoci spolužáků.

Výše bylo zmíněno, že je potřeba klást důraz na to, že učitelská profese je

vykonávaná lidmi, je tedy samozřejmé, že čas od času dojde k selhání lidského faktoru.

Zajímalo mě především, co učitelé žákům z morálního hlediska tolerují a co už je pro ně

přes čáru a morálně nepřípustné. Vzhledem k tomu, že je práce zaměřena především na

vztah učitelů a žáků/studentů, i tato otázka se věnuje především toleranci ve vztahu ke

klientům učitele, žákům a studentům.

Učitelé zmiňují především netoleranci opisování, lhaní a podvádění. V této otázce se

učitelé rozpovídali o dost více než v předchozích otázkách. Učitel 2 svoji odpověď

rozvedl takto: „Oni (studenti/žáci) jsou tady, aby studovali a já jsem tady, abych je učil.

Tolerovat samozřejmě můžeme studenty, když jsou nemocní nebo když mají osobní

problémy, rodinné problémy, tak samozřejmě to se musí tolerovat. Také handicapy se

musí tolerovat. Netoleruji lenost a nepracovitost, drzost a obecně všechny ty věci, které

do školy nepatří. Stejně tak jako učitel musí být pokorný, učit se pořád, tak něco musí

dělat i ten student. Jsem tolerantní ke všem svým studentům stejně a pokud to nějaký

student tak necítí, tak si s ním o tom rád popovídám. Musí to být pro všechny stejné. Tak

jako já očekávám od svého šéfa, že se ke mně bude chovat stejně jako k tomu druhému a

bude mě hodnotit podle mých pracovních výsledků a mého pracovního nasazení, tak to

samé očekávám od sebe v té hodině, to jinak nejde.“ Učitel 3 uvedl: „Netoleruji, když

se na něčem domluvíme a vyjde to z těch studentů, že budeme něco dělat, budeme nějak

postupovat další třeba měsíc, že uděláme takový experiment. Což pro mě většinou

znamená, že mám daleko více práce, že se musím připravit na něco, co si oni vymysleli.

Takže nejedu podle učebnice, ale teď konkrétně se můžu bavit o nějakém seriálu,

v angličtině. A na každý díl toho seriálu člověk musí připravit prostě spoustu materiálu,

aby z toho ty děti něco měly. Protože když se budou jenom dívat na televizi, tak z toho

nebudou nic mít. Ale já potom po nich něco chci, v rámci toho, co si oni sami vymysleli,

chci, aby mi napsali názor na něco nebo esej na něco anebo přinesli hotový domácí

úkol o tom seriálu. A potom opravdu netoleruji, když to nemají. Když já jsem se vydal,

50

šel jsem se svojí kůží na trh, zeptal se, co chcete dělat…dobře, budeme to dělat tak, jak

vy chcete a nic. Tak to jsem potom dost naštvaný, protože tam není ta spravedlnost.“

Učitelé jsou ke svým studentům tolerantní, ale i tolerance má svoje hranice. Učitelé

neradi vidí, když žáci podvádí, ať už je to ve formě lhaní či opisování. Nepřijatelné pro

ně ale je například i to, že když si s žáky něco domluví, počítají s tím, že to bude platit,

že žáci splní, na čem se domluvili, což mnohdy v realitě nefunguje. Zároveň učitelům

vadí, když žáci mluví sprostě, navzájem se napadají ve třídě nebo nepracují. Nejčastěji

bylo zmiňováno právě opisování a lhaní. Učitel 7 to přímo nazval „podrazáctvím“.

Učitelé zároveň uvedli i mnoho věcí, které žákům tolerují, ale ty nejsou spojeny

s morálkou. Učitel 5 uvedl například: „Třeba omlouvání absencí. Toleruji, že člověk

jednou dvakrát za pololetí může zaspat, protože jsou to jenom lidi. Toleruji pití, jídlo,

chození na záchod. Ale zase to musí mít určitou normu, třeba že se musí zeptat.“

Graf ukazuje, co učitelé netolerují a kolik učitelů určité problémy zmínilo.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

nepracovitost drzost lhaní opisování

Učitelé

51

2.9.5. Respekt Existuje větší množství profesí, ve kterých je respekt nesmírně důležitý a bez něho

by to nešlo. My občané, bychom měli mít respekt například k našim politikům,

doktorům a policistům. Ne, vždy to samozřejmě jde. Politici dělají věci, které se nám

moc nelíbí, je to v rozporu s našimi morálními zásadami. Stejně to funguje i ve škole.

Pokud studenti/žáci ve své učiteli nevidí vzor, mají pocit, že se učitel chová nevhodně,

učí je něco, co sám nechápe nebo je nutí do něčeho, co sám nedělá; žáci k němu mít

respekt nebudou. Je pro učitele respekt důležitý? Obejdou se bez něj ve výkonu své

práce?

Všichni učitelé se shodují v tom, že respekt je v této profesi nesmírně důležitý.

Zaznívali výroky jako: „Bez toho to nejde. Mám respekt ke svému řediteli přesto, že

znám jeho klady a zápory, tak jako svého šéfa ho budu respektovat, protože budu

vždycky myslet na to, že má i dobré vlastnosti, protože každý má nějaké špatné. To

stejné i ve vztahu ke studentům, úplně stejné. Očekávám, aby ho ten student měl také ke

mně.“ Toto uvedl Učitel 2. Učitel 3 pak ještě popisuje další stránku respektu, a to

pečlivé nastavení hranice, kdy být učitelem s absolutní autoritou, respektem a kdy být

učitelem, který může být pro žáky/studenty přítelem. Záleží na tom, „kdy se jako snížit

k těm studentům a být kamarád a kdy zase být ten člověk, co má respekt. To je velice

tenká linie a já si myslím, že je potřeba mít respekt, ale také vědět, kdy zvolnit a kdy se

usmát a kdy být kamarád. Má to pořád svoje hranice.“ Učitel 7 doplňuje odpovědi

svých kolegů, v podstatě je shrnuje výrokem: „Když učitel nemá respekt, tak je tam

zbytečný.“

Na druhou stranu učitelé poukazovali na to, že respekt nesmí chybět, ale neměl by

to být respekt v tom smyslu, že se jich žáci bojí, a právě proto je respektují.

Zajímala mě i druhá strana mince a to, zdali oni sami se někdy ocitli v situaci, kdy

byla jejich osoba nerespektovaná, ať už ze stran studentů/žáků, jejich zákonných

zástupců, kolegů nebo nadřízených. Pět učitelů přiznalo, že se v této situaci ocitli a byli

nerespektováni jak rodiči, tak například žáky. Učitel 7 uvedl: „Ze stran rodiče určitě.

Ze strany nadřízeného výjimečně, ale také. U žáků, oni se většinou srovnají, alespoň u

nás. Oni si nakonec uvědomí, jak to má být. Ale ze strany rodičů to skoro vždycky,

protože si stěžují zásadně ti, kteří vás nerespektují.“

52

2.9.6. Pečlivost/Pracovitost V otázce zaměřené na nejdůležitější hodnoty v učitelské profesi, zmínili pracovitost

dva učitelé. Pracovitost jde mnohdy ruku v ruce s pečlivostí, a tak jsem si dovolila tuto

sekci pojmenovat spojením těchto dvou termínů.

Pouze jeden učitel přiznal, že se na svoje hodiny pravidelně nepřipravuje. Došlo zde

k rozdílu mezi učiteli s nejkratší délkou praxe. Jeden z nich se připravuje velmi

podrobně (první rok praxe) a druhý z nich (druhý rok praxe) uvedl, že se pravidelně

nepřipravuje. Učitel 5 řekl: „Připravuji, protože když zjistím, že jsem nepřipraven, tak

vím, že s tím pak mám v hodině problém, s tím vařit z vody. Většinou se snažím být

připraven na každou hodinu. Ale zase tím, že mám většinu tříd z jednoho ročníku, tak se

připravím na jednu hodinu jednotně, takže to nemusí dělat zase až tak složitě.“

Dva učitelé zmínili, že se snaží pravidelně připravovat. Ostatní učitelé řekli, že se

pravidelně připravují na svoje hodiny. Učitel 1 uvedl: „Minimálně vím, co budu ten

další den dělat. U maturantů se určitě připravuji. A samozřejmě se připravuji i tím, že

opravuji všechny jejich písemky, což mi zabere hodně času.“

Pracovitost a příprava na hodiny se mohla změnit v průběhu času. Ptala jsem se

učitelů, jak se liší jejich příprava nyní od toho, jak se připravovali na začátku své

kariéry. Učitelé s delší praxí uvádí, že se připravují na svoje hodiny méně ve smyslu, že

nemusí už tak moc řešit, co vlastně mají žáky naučit, ale už se mohou soustředit více na

to, jak. Učitel 2 řekl: „Mám mnohem větší zkušenosti, mám spoustu materiálů, znám

spoustu metod a forem, které jsou osvědčené a neberu to tak vážně a snažím se v tom

hledat nějakou nadsázku.“ Učitel 3 odpověděl: „Na začátcích jsem se spíš snažil jít by

the book, takhle by to mělo být…teď se vždycky na začátku toho přemýšlení, úvaze o

tom, jaká bude příprava, tak se spíš snažím přijít na to ne jak by to mělo být, ale jak by

to nejvíc pomohlo jim, těm studentům. Takže jak by to oni pochopili, jak nejlíp to utkat,

aby si tu práci vlastně udělali oni sami…Takže aby oni si na to nějakým způsobem přišli

sami nebo aby oni udělali, co nejvíce práce a co nejvíce se na tom naučili. Oni, ne já.“

Učitel 5 uvedl: „Teď už člověk má přehled o tom, co by ty děti měly znát, jak se na to

zeptat a tak. Takže už spíš je to o tom, kde začít, kde skončit, co k tomu použít, co si

k tomu přinést, co si k tomu nachystat.“ Učitel 8 řekl: „Už si asi úplně nechystám tak

jako tu náplň hodiny, ale spíš si chystám, nad čím bychom se měli zamyslet, co nám

vlastně daná náplň hodiny přináší, jak by to mělo oslovit ty studenty, aby to bylo

53

zajímavé a aktuální. Takže asi úplně neupravuji náplň, ale spíš to, jak s ní potom

pracuji, to, jaký to má dopad na ty studenty.“

Graf ukazuje, kolik učitelů se pravidelně připravuje na svoje hodiny a kolik učitelů

nepravidelně.

0

1

2

3

4

5

6

7

pravidelně nepravidelně

Učitelé

Z mého pohledu nejzajímavější částí této otázky bylo zjistit, zdali by učitelé trávili

nad přípravou hodin více času, kdyby dostávali vyšší finanční odměnu. Překvapivě se

názory lišily a dva učitelé dokonce mají dojem, že výše finanční odměny nemá s mírou

jejich přípravy nic společného. V rozhovorech s nimi jsem zmínila, že by to mělo mít

minimálně vliv na jejich motivaci při výkonu jejich profese. Učitel 8 následně řekl:

„Jak se tak znám, tak asi ne. To finanční ohodnocení beru jako, že je ohodnocena moje

práce, moje snažení nebo že veřejnost ví, že je tohle povolání je důležité. Ale kdybych

dostával deset tisíc a patnáct tisíc, tak si myslím, že bych pořád pracoval stejně. Protože

to je to moje poslání, to je to, co jsem vždycky chtěl dělat. To ohodnocení mě

samozřejmě třeba mrzí, že to není úplně tak ohodnoceno tou společností i tou finanční

stránkou, ale nezměnilo by to ten můj postoj k přípravě.“ Kdyby se do výsledného

počtu počítal i tento výrok, tak tři učitelé uvedli, že by nad přípravou více času netrávili,

ani kdyby se zvýšila jejich finanční kompenzace.

Pro některé učitele by naopak finanční odměna mohla sloužit jako motivace a hrála

by v jejich práci nějakou roli. Učitel 1 se zamyslel i nad tím, jaký by měla vyšší

finanční odměna dopad na jeho práci. „Myslím si, že by to bylo spojené i s tím, že bych

učila trošku méně hodin a myslím si, že o trošku víc času bych tím asi trávila.“ Ano

nebo spíše ano uvedli čtyři učitelé. Učitel 2 pak tuto myšlenku v podstatě kopíruje ve

svém vyjádření (uvedeno níže). Ostatní učitelé na otázku stručně odpověděli ano.

Učitel 2 se o tomto problému více rozpovídal v předposlední otázce, zaměřené na

problémy ve školství. Vzhledem k tomu, že tento problém souvisí i s podotázkou této

části, vkládám vyjádření Učitele 2 do této části analýzy. „Určitě by měli učitelé brát

54

více peněz, což je na téhle škole problém. Plat je menší než na ostatních školách. Peníze

jsou obrovská motivace. To jsem viděl v Anglii, kde jsem učil osm hodin denně plus

příprava, opravdu jsem si všechno musel připravit. Tam nebyly učebnice, ale protože

jsem dostával velmi slušný plat, tak jsem to dělal, a to s velmi slušným nasazením. Až

jsem byl sám překvapený, jakým způsobem ještě můžu najít rezervu…Ty finance mě

motivovaly dost, a ještě to prostředí, takže sám jsem byl po pětadvaceti letech

překvapený, že ještě dokážu pracovat víc, že ta motivace je ještě větší…Když mi někdo

řekne, že jsi dobrý, jsi šikovný, to opravdu v mém věku nestačí. Opravdu ne. Jako dítěti

se dá lízátko, jde se koupit zákusek nebo na čaj, tak to samé já očekávám na výplatní

pásce a pokud to tam nemám, tak samozřejmě jsem hrubě demotivován. Dítě chce

jedničku, to je jeho motivace…nebo chce bonbon. Ale já chci taky bonbon a k tomu ještě

něco, což jsou v mém případě pouze peníze…U mě to fungovalo. Kdybych byla lépe

ohodnocená, tak bych učila méně hodin, o to víc bych se připravovala a byla by ta

práce kvalitnější…Takže já bych také ráda učila méně hodin, kvalitněji bych se

připravila na hodinu a dostala bych za to víc peněz.“

Graf ukazuje, kolik učitelů by se snažilo v práci více, kdyby dostávali vyšší finanční

odměnu. Také ukazuje kolik učitelů si myslí, že by svoji práci nezměnili a počet učitelů,

kteří si myslí, že výše finanční odměny nesouvisí s jejich prací.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

ano ne nesouvisí

Učitelé

55

2.9.7. Hranice učitelské profese Nejkomplexnější otázkou byla otázka číslo jedenáct. Prostřednictvím této otázky

jsem se chtěla dozvědět, kde učitelé vnímají hranice učitelské profese. Zdali je to pro ně

práce jako každá jiná, kterou odkládají při odchodu ze školy nebo jsou učiteli stále, i

v soukromí. Otázka (přesněji set podotázek) je dále zaměřena i na to, co učitelé vnímají

jako morálně přijatelné či nepřijatelné ve vztahu k žákům/studentům. Osobně mě (jako

začínajícího učitele) zajímalo, jak mají učitelé nastavené hranice učitel a žák, zdali jim

přijde morálně přijatelné se s žáky mimo školu kamarádit nebo s nimi případně chodit

do restaurací nebo klubů. Očekávala jsem rozdíly mezi starší a mladší generací učitelů.

Velké rozdíly v názorech ale nezazněly.

První otázka byla věnována tomuto citátu: „Učitelství je stav. Učitel nemůže své

učitelství odložit. Učitelem je vždy a za všech okolností.“ Učitelé měli vyjádřit svůj

souhlas nebo nesouhlas s tímto výrokem a případně ho ještě nějak okomentovat, z čehož

bych měla lepší představu o tom, kde vlastně tu hranici, konec jejich profese vidí.

Převážně se učitelé shodli na tom, že učitelem by učitel být neměl vždy a za všech

okolností. Pět učitelů s výrokem nesouhlasí. Tři učitelé spíše souhlasí, ale uznávají, že

by bylo ideální nastolit nějaký kompromis. Učitelé s výrokem nesouhlasí z několika

důvodů, například si myslí, že učitel je práce jako každá jiná a člověk by se měl chovat

slušně nehledě na to, kde pracuje. Dva učitelé zmínili, že si všechnu svoji práci chtějí

vyřešit ve škole, aby to později nemuseli dělat doma.

Učitel 1 se domnívá, že je učitelem vlastně pořád, protože ho jeho profese pořád

jistým způsobem ovlivňuje, i když je ve svém volnu například venku v restauraci.

„Myslím si, že to asi pravda je. Protože když jdu do restaurace a tam jsou moji studenti,

tak je mi nepříjemné se chovat tak, aby…nemůžu se odpoutat od toho, že jsem jejich

učitel, když s nimi jsem v jedné restauraci. Nemůžu se opít, ne že bych se normálně

opíjel, ale mám určité zábrany, protože prostě nechci, abych se před nimi ztrapnil. Aby

mě viděli v nějaké situaci, která je mi nepříjemná. Takže ano.“

Učitel 2 si myslí, že nesejde na tom, jakou má člověk profesi, že by se měl chovat

slušně pořád nehledě na to, jestli na něj lidé pohlíží jako na učitele nebo je prodavačem

v Bille. „Nesouhlasím. Každé zaměstnání a je jedno jestli jste učitel nebo prodavačka

v Bille. Máte se chovat slušně a udržovat nějaké morální zásady. Je úplně jedno, jaké

máte povolání, jestli jste veřejný činitel nebo jste prostě dělník, je to úplně jedno.

56

Nesmím se hlavně stydět před sebou a před svou rodinou, svými známými a kolegy. Je

nutné se chovat slušně a je jedno jestli učím nebo ne.“

Učitel 3 s výrokem také nesouhlasí, protože sám nemá rád lidi, kteří učí i ve svém

volném čase. Myslí si, že každý učitel má svoje zájmy mimo školu a je v pořádku, když

ze školy odchází a nechává práci prací. „Mám to rád tak, že cokoliv, co patří do školy si

dodělám prostě do svojí pracovní doby a od té doby prostě zavřu dveře a končím. Fakt

mám svoje další zájmy, svoji rodinu a nechci, aby mi to do toho zasahovalo.

Samozřejmě jsme lidi a ono to tam vždycky tak nějak prokvétá, ale určitě bych neseděl

někde v restauraci a neříkal někomu, kdo sedí u vedlejšího stolu: Hele, Tondo, dneska

ve škole jsem ti říkal to a to, tak ne že budeš pít dneska pivo. Nebo já nevím. V žádném

případě bych tohle nekombinoval.“

Učitel 4 si naopak myslí, že učitel je učitelem ve škole i mimo ni, v soukromí. „Je

to těžké. Každý, kdo je učitel je učitelem pořád i v soukromí. Ale každý učitel by si přál,

aby to soukromí, alespoň nějaké, měl. S tím výrokem souhlasím, tak to prostě je.

Studenti to tak vidí. Proto třeba, když vás potkají na zábavě, tak je z toho strašné halo.

Ale myslím si, že by to tak úplně být nemělo, že by každý člověk měl mít svoje

soukromí.“

Učitel 5 si myslí, že ve škole to tak je. Že tedy učitel je učitelem vždy a za všech

okolností. Mimo školu by ale učitel měl být hlavně člověkem a chovat se tak, jak je to

jemu osobně příjemné, jinak by byl velmi omezený. „Asi ve škole to tak je. Musí to tak

být někdy i mimo školu, na veřejnosti, ale člověk si musí zachovat svoji svobodu a

nenechat se slisovat do podoby, kterou nechce.“

Učitel 6 je dalším z učitelů, kteří s výrokem nesouhlasí. Na druhou stranu ale

uznává, že ho profese jistým způsobem deformovala a chová se jinak, než by se choval,

kdyby měl jiné povolání. „Nemyslím si, že by učitel musel být 24 hodin denně, 7 dní

v týdnu učitelem, protože si přece jenom od té profese musí někdy odpočinout. I když

sám na sobě pozoruji, že jsem lehce deformovaný z této profese. Takže když jsem někde,

kde nefiguruji jako učitel, tak zjišťuji, že myslím jako učitel. Když vidím, že někde děti

dělají nepořádek, tak už mě napadá, že bych je měl nějak napomenout, což bych

normálně neudělal. Ale nemyslím si, že by se měl ten učitel kontrolovat 24 hodin denně

a pořád přemýšlet nad tím, že je učitel, protože to by si nikdy neodpočinul a myslel

pořád na práci, vůbec by si ten život neužil.“

Učitel 7 také s výrokem nesouhlasí. „Já doufám, že v soukromí nejsem učitel.

Potom si z nás dělají legraci, když se chováme jako učitelé i v soukromí. Naopak si

57

myslím, že když odejdu ze školy, tak už odkládám věci, jako že musím každého poučovat

a že musím každého vychovávat. To doufám, že v soukromí nedělám, protože si ze mě

jinak budou dělat legraci. Ve škole se snažím vychovávat i mimo hodiny, to je naše

povinnost víceméně, ale nenosím to domů. Alespoň doufám, protože člověk se vidí jinak,

než ho vidí ostatní.“

Učitel 8, poslední z respondentů, stejně jako další čtyři učitelé s výrokem

nesouhlasí. „Od své učitelské profese si potřebuji odpočinout. Takže nejsem vždy za

každé situace učitelem.“

Graf ukazuje, kolik učitelů souhlasí nebo nesouhlasí s výrokem: „Učitelství je stav.

Učitel nemůže své učitelství odložit. Učitelem je vždy a za všech okolností.“

0

1

2

3

4

5

spíše ano nesouhlasí

Učitelé

Další otázka se zabývala tím, zdali se vybraní učitelé chovají jinak ve škole a mimo

ni. Pět učitelů si myslí, že se mimo školu a v ní chovají totožně. Pouze jeden učitel

uvedl, že se mimo školu chová jinak než ve škole. Nejmladší respondent odpověděl

takto: „To určitě. Myslím i vzhledem k mému věku se to zatím liší, za což jsem docela

rád. Nejspíš bych to nezvládl, abych se choval pořád jako ve škole.“

Dva další učitelé nevyjádřili jasné ne nebo ano. Učitel 5: „Myslím si, že se liší třeba

se studenty ve škole, v hodině ve třídě nebo se studenty na exkurzi. Je to jiné prostředí,

jiná svoboda, jiná náplň.“ Učitel 8: „V podstatě liší, ale vždycky mám ve svém svědomí

uložený takový vykřičník, jsi přece jenom učitel. A lidé se na vás dívají i mimo tu školu

vlastně jako na učitele.“

Další otázka byla přímo namířena na stanovení hranice mezi učitelem a žákem.

Uvědomuji si, že stanovit hranici tohoto vztahu je nesmírně těžké a individuální.

Učitelům začátečníkům by se ale mohly hodit rady od starších a zkušenějších učitelů.

Pokud si učitel hned na začátku své kariéry neuvědomí, kde jsou hranice, může mu to

58

komplikovat výkon jeho profese a vede to až k despektu ze stran žáků a studentů.

Zajímalo mě tedy, jak tuto hranici (ať už si pod ní představí cokoliv) vnímají sami

učitelé.

Učitel 1 zdůraznil, že s nějakou třídou jde vztah nastavit o něco volněji než s jinými

třídami. „Já si myslím, že je to poměrně složité, hodně individuální. S některou třídou se

ten vztah může nastavit docela volnější, naopak s některou třídou to zase nejde nastavit

moc volně, protože by toho ti studenti zneužívali. Takže si myslím, že je to hodně

individuální a těžko se to nějak zobecňuje.“ V předchozí otázce týkající se respektu

dodal: „Třeba když jsem měl třídu, kde jsem byl třídní, tak vím, že ten vztah byl hodně

volný. Nemůžu říct, že by to bylo o nerespektu, ale ten vztah byl tak volný, že mi řekli

hodně věcí. Na druhou stranu mi důvěřovali, takže to mělo i svoje plusy.“

Učitel 2 tuto otázku pojal trochu jinak. Vztah učitel-žák chápe pouze jako vztah

v rámci výuky, kdy každý ze subjektů má specifickou roli, kterou ve vzdělávacím

procesu vykonává. „Každý máme svoji roli, přesně danou. Ony se prolínají tím, že jsme

v jedné třídě a pracujeme na stejném cíli, ale každý máme jinou roli, to je všechno. A

musíme spolu kooperovat, jinak to nejde. Je to 50/50.“

Učitel 3 zase odpověď vztáhl na kamarádský vztah učitel-žák. Připouští, že mimo

školu je vztah o něco volnější, ale neznamená to, že je s žáky kamarád. „Učitel, když to

beru jako povolání, tak je to fakt jenom, kdy zavřu dveře od školy a potom už si budu

dávat moc velký pozor až se uvidíme někde večer v té restauraci. Budu si dávat pozor na

to, abych nemluvil jako učitel, abych se nechoval jako učitel k tomu člověku, k tomu

stejnému člověku. Ale pořád je tam ten rozdíl, že fakt nejsme kamarádi a nejsme

kamarádi ani ve škole a ani venku. Takže když spolu půjdeme na oběd s dětmi. Když

řeknu, že dneska místo sboru půjdeme na oběd, protože jste udělali dobře soutěž, tak i

na tom obědě beru to, že jsme mimo školu. Domluvíme se, že půjdeme někam třeba v pět

hodin. Ale nekončí to, že jsme pořád…je tam pořád ten rozdíl. Já jsem pořád váš

učitel…no, ne váš učitel, ale nejsme kamarádi.“

Učitel 4 mluvil o utužování vztahu s dětmi, které pak mohou více pracovat právě

v hodinách a předmětech učitele, který se snaží s nimi vyjít, přiblížit se jim. „Také je to

těžké říct, protože učitel vždycky chce nějak vycházet s těmi dětmi. Chce se jim přiblížit,

protože mám pocit, že když je ten učitel blíž těm dětem, tak oni si toho mnohem víc cení

a jsou vůči němu mnohem víc upřímnější a také jsem zjistil, že se na jeho hodiny více

připravují.“

59

Učitel 5 také mluvil o blízkosti učitele a žáka. „Jsou žáci, kteří se tomu učiteli

přibližují víc a jsou žáci, kteří naopak jsou od učitele dál, než by si ten učitel přál. Pak

ten vztah může přerůst třeba až v přátelství, ale to asi ten člověk odkládá až toho žáka

nehodnotí, aby na to nebylo nazíráno jako protěžování. Nebo aby si ten žák tu blízkost

toho vztahu nezačal vykládat tak, že mu projde neplnění jeho povinností, právě kvůli

tomu, jak blízký je ten vztah.“

Učitel 6 zdůrazňuje, že definovat tento vztah je dost těžké, měl by ale končit ve

škole a mimo ni by se učitelé a žáci/studenti záměrně vídat neměli. „Myslím si, že by to

mělo končit ve škole. Nemyslím si, že by se měli učitelé a žáci vídat venku. To si myslím,

že je na pováženou trochu.“

Učitel 7 definuje role učitele a žáka. „V každém případě si myslím, tak jak to píše

Špaček ve své Etiketě, že ve společenském chování si nejsou všichni rovni, tak si myslím,

že ani ve škole si nemůžou žáci myslet, že jsou si rovni s učitelem. Neznamená to ovšem,

že se nad ně učitel vyvyšuje, ponižuje je nebo je urážení, to vůbec ne. Ale určitě tam jistý

posun v podřízenosti je. Ani ve vztahu ředitel a učitel, i když si tykáme, tak on je ředitel

a já jsem podřízený. Tak to musí být i s žáky. Nemůže si žák myslet, že si může dovolit

to, co si může dovolit učitel.“

Učitel 8 má také problémy s definováním hranice ve vztahu učitel a žák. Odpověď jí

komplikuje i její funkce. „Vzhledem k tomu, že dělám funkci výchovného poradce, tak si

myslím, že se stavím k těm dětem více jako kamarád nebo člověk, který chce pomáhat.

Nechci přejít za nějakou osobní hranici. Tam vidím takové úskalí, když už vidím, že se

nabourávám do jejich osobního života, tam vidím tu hranici takovou vrtkavou. Čas od

času za mnou lidé přijdou s nějakým problémem a tam jsem spíš jako kamarádka než

jako učitel, ale to je z té pozice výchovného poradenství. Když to vezmu jako kantor tak

je to spíš půl na půl, ten přívětivý vztah se snažím pořád budovat.“

Učitelé s delší praxí než dvacet pět let až na jednu výjimku, na otázku odpovídali

spíše z pohledu učitelského, tedy jak se kdo má ve škole chovat, jakou funkci má učitel

a co má dělat žák. Ostatní učitelé se spíše zamýšleli nad hranicí mezi učitelem a žákem

a přátelským vztahem mezi těmito subjekty. Všichni učitelé se shodli na tom, že učitel a

žák si nejsou rovni, myšleno, že mají každý jinou funkci ve vzdělávacím procesu a

nejsou si rovni ani věkově, tudíž opravdové přátelství za zavřenými dveřmi školy

nemůže fungovat. Učitelé ho ani nepřipouští. Někteří učitelé uznávají, že blízkost

učitele a žáků/studentů může vztah změnit a ve třídě to pak může lépe fungovat. Naopak

to v některých třídách právě díky tomu, že si je učitel s nějakými žáky bližší než

60

s ostatními, fungovat nebude. Hranice vztahu učitel a žák/student tedy leží někde jinde u

každého učitele a zároveň i u každé třídy či samotného žáka. Učitelé ale v podstatě jasně

řekli, že se dá pracovat na sbližování se s žáky, ale vždy to má nějaké hranice. Můžeme

nastavit volnější pravidla, ale pořád ve třídě nějaká pravidla jsou.

Následoval set tří otázek zaměřených na to, zdali je pro učitele morálně přijatelné si

s žáky tykat (ať už pouze z jejich strany nebo ze stran žáků), chodit s žáky do hospod,

klubů nebo restaurací ve volném čase a zdali je pro ně morálně přijatelné udržovat

s žáky kamarádský vztah. Na poslední otázku hodně učitelů v podstatě odpovědělo už

v předchozí sekci (výše), někteří svoje odpovědi ještě doplňují.

První otázka se týkala tykání. V Anglii je běžné, že učitelé svým dětem tykají a děti

mohou tykat učitelům. V České republice se ale díky rozšířenější zásobě zájmen může

tykat a vykat. Co je podle učitelů vhodné a co jim osobně vyhovuje?

Dva učitelé s tykáním nemají problém, neoznačili by tykání za morálně nepřijatelné.

Dva učitelé jasně nevyjádřili, zdali je pro ně tykání problém či ne, ale uvedli svoje

osobní zkušenosti, z čehož je patrné, že jeden z nich dříve preferoval vykání, nyní

žákům tyká a druhý učitel preferuje vykání.

Učitel 7 žákům/studentům momentálně tyká, ale není to pro něj zvykem. „Já jsem

po většinu své pedagogické praxe svým žákům vykal, ale teď na stará kolena svým

studentům, žákům tykám. Oni mně ne. Dokonce i když jsem učil děti kamarádů, tak mi

jejich děti musely vykat.“

Učitel 8 preferuje vykání a nelíbí se mu, když studenti odmaturují a chtěli by si

s učiteli tykat. „Já rád vykám studentům. Vidím to jako ohodnocení jejich osobnosti.

Samozřejmě vykám studentům na druhém stupni gymnázia. Nechci, aby mi studenti

začali tykat, když vyjdou ze školy. Je to opravdu jenom ve výjimečných případech, když

třeba potom spolupracujeme nějakým způsobem, stanou se mými kolegy, ti bývalí

studenti. Ale většinou si udržuji ten vztah tykání, vykání. Nebo respektive já i těm

starším studentům potom vykám pořád, po celý život. Ani já jsem to neměla ráda já,

když jsem byla jako dítě, abych až vlastně vyjdu tu svou škol, abych já tykala těm

kantorům. Prostě to pro mě byli páni učitelé, takže to pro mě ne.“

Zbylí čtyři učitelé se vyjadřují spíše negativně ve prospěch tykání. Učitel 3 by

preferoval, kdyby se žákům vykalo, ale je si vědom toho, že panuje spíše trend tykání.

„Podle sebe říkám ne. Já bych si s nimi asi netykal. Já, když jim tykám tak to už mi

kolikrát přijde přes čáru, i když tady se to tak spíš dělá. Ale já bych asi neměl problém

61

říkat: Petře, vy. Myslím si, že možná by to vedlo i k tomu většímu respektu. Možná.

Možná, že tímto přístupem bychom k tomu nějak dospěli, ale znám i lidi, kteří si tykají,

ale je to spíš záležitost vysoké školy. Ještě jsem to neviděl na střední škole.“

Graf ukazuje, kolik učitelů považuje tykání si s žáky za morálně přijatelné nebo

nikoliv.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

ano ne neuvedli

Učitelé

Druhá otázka se týkala toho, zdali učitelům přijde morálně správné s žáky chodit do

restaurací nebo klubů ve svém volném čase. Očekávala jsem rozdíly mezi starší a

mladší generací učitelů, ale opět k nějakým větším rozdílům v odpovědích nedošlo.

Učitelé s praxí delší 25 let se jasně vyjádřili proti. Učitel 2 nemá potřebu něco takového

dělat. „Osobně to nemám rád. Nikdy jsem to nedělal, ani když mi bylo pětadvacet let a

ani když mi je tolik, kolik mi je. Prostě mám rád ten odstup.“ Učitel 7 už volil trošku

vážnější slova. „Naprosto nepřijatelné. Zaprvé si s nimi nemám o čem povídat a

zadruhé do hospody chodím s přáteli.“ Přidal se k nim i benjamín ve skupině

respondentů. Učitel 6: „To určitě ne a asi bych to ani nechtěla. To se mi ta profese zase

promítá do osobního života a to nechci.“

Některým učitelům by nedělalo problém něco takového absolvovat, ale až potom, co

žáci/studenti opustí školu. V takovém smyslu se vyjádřil Učitel 1, podobné vyjádření

pak přišlo i z úst Učitele 3. Učitel 3 podal rozsáhlejší odpověď, ve kterém jasně řekl, že

chodit s žáky do restaurací pro něj přijatelné je, ale za určitých podmínek. „Je, ale

musím to specifikovat, že nejsme kamarádi. Mně se to stává, že když hrajeme někde

s orchestrem nebo organizuji jam sessions, tak přijde spousta mých studentů tam a

sedíme u jednoho stolu. A vzhledem k tomu, že je to volnočasová aktivita, tak já si dám

třeba pivo. Těm, co je osmnáct si třeba také dají, ale i kdyby si dali a nebylo jim

osmnáct, tak už to asi nebudu tak řešit. Ale kdyby oni mě pozvali a řekli: Pane

profesore, pojďte s námi na panáka. Tak s nimi nepůjdu, protože jim prostě řeknu, že až

po maturitě. Slyšel jsem názor, že většinou to neunesou ti studenti, že ten profesor je

62

v pohodě. V momentě, kdy se stane, že zajdeme na panáka a pak se potkáme u maturity

a já ho vyhodím, tak většinou to ten student neunese. Ještě tam není ta moudrost,

nadhled tady v tom ohledu, že tady končí hranice a teď když jsme zase ve školních

lavicích, tak jsem zase učitel a žák.“

Učitel 4 by měl problém s kluby či hospodami, ale rád s žáky zajde do školní

kavárny, aby si s nimi popovídal, v případě, že chtějí něco řešit, nějak pomoct.

Učitel 5 přidává další ryze specifickou situaci, a to školní výlety či exkurze. „Třeba

na školním výletě něco takového probíhá a není to asi úplně pouze o dozoru. Nemám

s tím problém, ale má to nějakou hranici. Ale je pravda, že já tyhle společenské aktivity

osobně nevyhledávám, takže je nevyhledávám ani s žáky. Ale je pravda, že se tam

konverzace nebo téma, které se řeší, změní a je to o to zajímavější. To jiné prostředí než

škola, je také důležité s těmi žáky absolvovat. Zvlášť v roli třídního.“

Převažují spíše negativní odpovědi. Učitelé s žáky chtějí navazovat vztahy, ale ve

svém volném čase mají svoje vlastní přátelé, svůj život a nechtějí ho míchat s tím

životem pracovním. Zároveň se ale vyloženě nebrání nějakému kontaktu s žáky po

vystudování gymnázia. Po odchodu žáků/studentů ze škol jsou hranice ve vztahu

posunuté a učitelé cítí, že si mohou dovolit trochu více než když žáky/studenty učí.

Graf ukazuje, kolik učitelů považuje za morálně přijatelné s žáky chodit do hospod,

restaurací či klubů v momentě, kdy jsou jejich učitelé.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

ano určitě ne spíše ne

Učitelé

Poslední otázka se týkala udržování kamarádského vztahu s žáky. V této sekci se

v podstatě pouze potvrdilo to, co se ukázalo v předchozí sekci. Učitelé nemají problém

s žáky udržovat kamarádský/přátelský vztah ve škole. Většina učitelů nesouhlasí s tím,

že by se s žáky měl udržovat nějaký vztah i mimo školu.

Učitel 1 si myslí, že se situace mění, když učitel vystupuje i jako třídní určité třídy.

„Třeba se třídou, kde jsem třídní si myslím, že mám poměrně kamarádský vztah, takže

já jim toleruji věci a na druhou stranu mi oni řeknou věci, které by třeba někomu jinému

63

neřekli. A myslím si, že je to potřeba k tomu, aby se oni necítili špatně a abych já byla

schopná nějak zastupovat jejich zájmy, ale že bych náš vztah hodnotila úplně jako

kamarádský mimo školu, to asi ne.“

Učitelé 2, 6, 7 i 8 nemají potřebu s dětmi navazovat kamarádské vztahy mimo školu.

Učitel 2: „Jako ve třídě určitě, ale nikdy jsem neměla tu potřebu jít s dětmi na kávu si

popovídat mimo školu a mimo konverzační hodiny. Nemám tu potřebu.“ Učitel 5:

„Jistěže. Protože na tom přátelství, nenazvala bych to kamarádstvím, tak na tom

přátelském vztahu je to postavené. Kdyby to měl být pouze čistě formální vztah učitel

žák a ti žáci necítili tu přátelskost, tak by to nemělo ten správný smysl.“ Učitel 6:

„Záleží jak kamarádský. Už jsem říkala, že se s nimi nechci vídat mimo školu, dokud je

učím. Pozdravím je venku, popovídám si s nimi, ale to je všechno.“ Učitel 7: „Ne.

Pokud jsem učil děti příbuzných nebo děti kamarádů, tak to je něco jiného. Ale

všeobecně ne.“ Učitel 8: „Ne mimo školu, ve škole určitě ano.“

Učitel 3 svoji odpověď zahrnul již v předchozí části (uvedeno výše). Při

výjimečných situacích se s žáky setká i mimo školu, ale jasně říká, že kamarádi nejsou.

Učitel 4 je jediný učitel, který se kloní k odpovědi ano. „Přijatelné pro mě ano, pro

ostatní a nadřízené to tak není. Pro mě ano.“

Stejně tak jako učitelé nechtějí býti učiteli 24 hodin denně, sedm dní v týdnu,

nechtějí ani spojovat život ve škole s tím jejich soukromých životem. Učitelé preferují,

když mají s žáky dobré vztahy ve škole a venku jim stačí, když s žáky prohodí pár slov

a pozdraví se. Zde je nutno uvést, že žákům a studentům, kteří studují na gymnáziu je

od 11 do 19 let a učitelům, kteří se zúčastnili tohoto výzkumu je 22, 30, 32, 38, 43, 53,

57 a 63. Je samozřejmé, že jiné vztahy navazuje s žáky učitel, kterému je 22 nebo 63.

Graf ukazuje, kolik učitelů považuje za morálně přijatelné s žáky navazovat

kamarádský vztah i mimo školu.

0

1

2

3

4

ano ne

Učitelé

64

2.9.8. Etický kodex v učitelství I přesto, že většina profesí, ve kterých se pracuje s lidmi, nějaký etický kodex má,

učitelé se k tomu ještě nedostali. Biskupské gymnázium je specifické v tom, že je to

církevní škola a z toho důvodu je hlavním etickým kodexem kodex křesťanský,

Desatero přikázání. Zajímalo mě, čím ještě se učitelé řídí. Co vlastně určuje, jestli něco

udělají nebo ne, co je morálně správné jednání a co nikoliv.

Otázka měla opět několik částí. První otázkou bylo, zdali se učitelé na škole řídí

nějakým etickým kodexem. Druhá otázka zněla: Uvítal/a byste zavedení etického

kodexu pro učitele? A třetí otázka pouze doplňovala otázku první, tedy čím se učitelé

řídí, když se mají rozhodnout, co je morálně správné či nesprávné.

Učitelé 1, 3, 5 a 7 zmínili křesťanský kodex nebo Desatero. Vnitřní řád školy zmínil

Učitel 2. Svědomí ve své odpovědi zahrnuli učitelé 3 a 8.

Vzhledem k tomu, že otázka tři doplňuje otázku jedna, dovoluji si sem zařadit

odpovědi na třetí otázku. Učitelé kromě křesťanského kodexu, vnitřního řádu školy

nebo jejich svědomí ještě ovlivňuje racionální myšlení/vnitřní pocit, cit, vlastní intuice a

zkušenosti. Učitel 7 shrnuje to, co každý učitel ví a to, že: „To člověk musí cítit.“ Může

se napsat milion příruček o tom, jak by se měl člověk jako učitel chovat, ale nikdo

neobsáhne všechny situace, které mohou nastat a učitel v nich pak zůstává sám a je na

něm, co udělá.

Prostřednictvím druhé otázky jsem chtěla zjistit, zdali by učitelé uvítali zavedení

etického kodexu pro učitele. Tedy zdali by učitelé měli zájem o nějaká etická

doporučení, podle kterých by se ve své profesi mohli nebo nemuseli řídit.

Učitel 1 si myslí, že zavádění etického kodexu není nutné, minimálně pro něj.

Zároveň také vyjadřuje pochybnosti nad tím, zdali by se etický kodex vůbec dodržoval,

kdyby byl zaveden. „Já si myslím, že ho dodržuji, takže pro mě důležitý není. Možná si

myslím, že pro někoho by důležitý byl, ale stejně si nejsem jistá, že i kdyby nějaký takový

kodex existoval, tak by ho někdo respektoval. Myslím si, že je to o osobnosti toho

člověka a ne, že když se něco nastaví tak to bude fungovat.“

Učitel 8 si stejně jako Učitel 1 myslí, že pro někoho by bylo vhodné, kdyby takový

kodex existoval a učitel se tak měl čeho držet. „Myslím si, že ano, protože není kantor

jako kantor Možná by to některým učitelům pomohlo.“ Za důležitý bod, který by měl

kodex obsahovat vybral respondent: autoritu. „Možná bych tam stanovil nějaký bod,

65

který by se týkal neudržování si autority prostřednictvím strachu, vyvoláváním

strachu.“

Učitel 2 by byl jednoznačně pro zavedení etického kodexu. Není si jistý tím, zdali

ostatní učitelé nějaký nepsaný etický kodex dodržují a stejně jako učitelé 1, 6 a 8 si

myslí, že by někomu tento dokument mohl pomoci. „Určitě ano. Neznám práci svých

kolegů. Já znám pouze svoji práci a práci svých kolegů, kteří se mnou sedí v kabinetě.

Vím, že oni nějaký jakýsi nepsaný etický kodex dodržují. Co postrádám je větší

pracovitost ze strany kolegů.“ Etický kodex by podle Učitele 2 měl obsahovat body

jako pracovitost, slušnost, neponižovat druhé, respekt. „Respektovat pořád to, že i když

je studentovi patnáct, tak je to osobnost a neměl bych ho ponižovat, protože v tomhle

věku je šíleně zranitelný. Ale ani v tomhle věku…já jsem taky zranitelný. Takže taky

očekávám, aby mě neponižoval nebo neubližoval ten student nějakým přihlouplým

výrokem, když já se snažím. Tak bych to měl dělat i já. Když něco po něm chci, tak bych

já sám měl dodržovat to pravidlo, které já sám očekávám od toho studenta. To znamená

být dochvilný, včas opravovat písemky, respektovat, uznávat tu osobnost. Přesně to, co

očekávám od nich, bych já sám měl dělat.“

Učitel 6 uvedl: „Když to nebude přímo tak, že se takhle učitel musí zachovat, ale

budou to spíše nějaké rady.“ Podotýká také, že záleží na tom, jaká pravidla si učitel u

dětí na začátku nastaví a že to jde později těžko předělávat, přeučovat. „Ale je to hodně

individuální u těch učitelů, takže tam je to spíš i podle toho, jak si to na začátku nastaví.

Jak se k těm dětem budou chovat a jak je ty děti vezmou. Protože jakmile si to člověk

nenastaví na začátku, tak to pak v půlce nějak dohánět už není nic moc.“

Učitelé 3 a 7 jsou spíše proti této myšlence. „Já si myslím, že je to záležitost té

integrity, že když jde člověk učit, tak musí sám dostatečný etický kodex. Bez toho si

myslím, že učit moc nejde nebo to alespoň z dlouhodobějšího hlediska nebude

fungovat.“ Učitel 7: „Ne, to musí každý cítit, co si může dovolit.“ Opět se nedá moc

zobecnit, že by starší učitelé se zkušenostmi byli proti, a naopak mladší učitelé by

etický kodex uvítali. Jeden z nejstarších respondentů a jeden z nejmladších se vyjádřili

proti zavedení.

Učitel 4 stojí v podstatě tak nějak mezi zavedením a nezavedením etického kodexu

pro učitele. Na jednu stranu si myslí, že by etický kodex mohl učitelům pomoci, na

druhou stranu z toho, ale plynou školení a těch je už i tak pro učitele až až. „Jestliže to

bude, tak se budeme školit. Vzhledem k tomu, že se teď školím pořád, tak už se školit

nechci. Ale zase by bylo na druhou stranu dobré, kdyby vám někdo řekl, jak se

66

v určitých situacích chovat, protože nastanou situace, kdy opravdu ten člověk neví, jak

to chytit. Navíc potom vám někdo ve škole řekne, že jste to udělal úplně špatně, ale

neřekne vám, jak bych měla správně reagovat. Řeknou, že to bylo špatně, že takhle by to

být nemělo, ale neřeknou vám přesně jak na to. Takže asi něco, nějaký obecný kodex, by

byl dobrý.“

Učitel 5 si myslí, že už i takto je morální úroveň učitelů na této škole dostačující.

„Myslím si, že na naší škole je tohle na vysoké úrovni, u některých kolegů. Takže si

myslím, že ta písemná forma by byla svazující. Když je něco psané, tak je potřeba to

dodržovat a kontrolovat a podobně, proto si myslím, že by to bylo svazující. Ale věřím,

že na nějakých školách by to bylo určitě ku prospěchu věci. Ale je tam něco pro učitele i

pro žáky. Aby učitel mohl ty vysoké nároky dodržovat, tak by tam měl být i ten

požadavek na druhé straně ve formě etické výchovy, aby se v tomhle ty děti dostaly

kupředu samy.“

Etický kodex by nezaváděli čtyři učitelé. Tři učitelé by ho zavedli, protože v něm

vidí jakousi pomocnou ruku všem učitelům, kteří si nevědí rady. Jeden učitel stojí někde

mezi, protože vidí, že ze zavedení etického kodexu plynou i další povinnosti pro učitele

a školení, kterých je i tak v učitelské profesi mnoho. Názory se tedy dost rozštěpily a dá

se říct, že učitelé cítí, že by je psaný etický kodex mohl svazovat, mohl by jim i

případně pomoci řešit situace, s kterými si neví rady. Z učitelů s kratší délkou praxe než

3 roky se jeden vyjádřil pro zavedení, jeden proti a jeden neví. Oba mužští respondenti

byli proti zavedení kodexu.

Graf ukazuje, kolik učitelů by uvítalo zavedení etického kodexu v učitelské profesi.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

ano ne ano i ne

Učitelé

67

2.9.9. Etická výchova Etická výchova se objevila v odpovědích už v předchozí otázce. Je to právě etická

výchova, prostřednictvím, které by se žáci mohli ve škole dále rozvíjet po mravní

stránce. Mravní rozvoj je sice součástí průřezového tématu Osobnostní a sociální

výchova, ale na pěstování etické výchovy není v hodinách Výchovy k občanství

mnohdy dostatek prostoru. Etická výchova, v podstatě kterékoli průřezové téma, může

být realizováno buď formou projektu, realizace v rámci nějakého předmětu nebo

zavedení samostatného předmětu.

V rozhovorech jsem se ptala, zdali by učitelé uvítali zavedení etické výchovy jako

samostatného předmětu a případně z jakých důvodů.

Pouze jeden učitel se vyjádřil proti, Učitel 7 uvedl, že si děti přejímají hodnoty

především z rodiny. „Myslím, že to nikomu nepomůže. Etické návyky získává člověk do

budoucího života hlavně z rodiny. A předmět etiku si moc nedovedu představit.“

Ostatní učitelé byli pro zavedení etické výchovy, i když někteří učitelé si nemyslí,

že je nutné, aby etická výchova byla zavedena na škole jako samostatný předmět. Učitel

3 by etickou výchovu zavedl jako volitelný předmět, domnívá, že je to děti potřebují

jako sůl. Učitel 6 si také myslí, že by etická výchova nemusela být samostatným

předmětem. „Já si myslím, že by to nemuselo být zavedeno jako samostatný předmět,

ale aby to bylo součástí občanské výchovy, tam si myslím, že bych to zavedla. Děti na

tom poslední dobou jsou na tom s morálkou docela špatně, nemají respekt, neví, jak se

chovat.“

Učitelé 1, 2, 4, 5 i 8 by etickou výchovu jako předmět uvítali z několika důvodů:

„Mám pocit, že tahle společnost, svět je hodně materiálně založený. Myslím si, že je

potřeba si uvědomit, že to není jenom o tom, kolik budeme mít peněz, ale i o tom,

abychom byli schopní se sami sobě podívat do očí a říct si, že jsme morální lidé a že

nešlapeme po druhých, nezesměšňujeme je. Myslím si, že se na to málo myslí i

v rodinách a kdyby o tom děti slyšely na škole, tak by to nebylo od věci,“ uvedl Učitel 1.

„Určitě. Některé děti přicházejí z rodin, kde něco jako morálka, etický kodex

neexistují. To, co kolem sebe vidí a slyší, se mi zdá…Nemůžu být konkrétní, v politickém

životě. Prostě se mi zdá, že se někdy stává, že to, co vidí pouze takhle povrchně, že se

pro ně stává pravidlem. A doma to taky někde nemusí fungovat. Nejsou všichni vzdělaní.

Určitě bych byla ráda, kdyby měly nějakou výuku etiky a vůbec chování obecně. Ony

některé děti opravdu neví, že mají vytáhnout ruce z kapes, když zdraví. Ale ony to

68

opravdu neví, to není jejich chyba…Jenom stačí jim to říct, několikrát…na poprvé

samozřejmě asi ne…Ony si to neuvědomují, možná, když se jim to řekne vícekrát třeba

tak si uvědomí, nebo většina z nich, protože ony jsou fakt ještě v tomhle věku hodné, ony

nejsou prvoplánově zlé jako dospělý člověk. Dospělý člověk je v podstatě hotový. Třeba

osobnost učitele, ta už je v podstatě hotová, tam ty vlivy nejsou moc velké. Oni si už

nedají nic říct, mají velké sebevědomí mnohdy, takže tam už se s tím dospělým člověkem

nedá moc pracovat. Může ho poučit nějaká chyba, to se dá, něco takového. Ale obecně

si ten kolega, se kterým já spolupracuji, myslí, že je absolutně dokonalý a ukončený,

zatímco ten student ne a ten je považován jako že je neukončený. On fakt je, on si dá

říct, ale když se to řekne pěkně. Musí se prostě všechno brát z toho pozitivního, protože

jinak ten výsledek není moc dobrý, když se tlačí a vyčítá, nadává, tak ty výsledky

nejsou,“ řekl Učitel 2.

„Hodina by určitě nebyla marná. Děti v dnešní době úplně neví, jak se samy chovat.

Vždycky se říká, že je to rok od roku horší a studenti říkají, že to není pravda. My starší

generace víme, že to tak ale je. Že opravdu oni nemají určitě nějaká pravidla zažitá.

Mám pocit, že jejich rodiče byli sami ve škole nějakým způsobem pod tlakem a chtěli

jim dopřát volnost. Tudíž některé věci neřeší anebo je řeší špatně,“ odpověděl Učitel 4.

„Slyšel jsem, že na školách, kde byly problémy v chování, zejména

s problematickými žáky, tak to pomohlo a spolužákům se lépe žilo se spolužáky ve třídě

a učitelům se tam lépe učilo. Takže má to smysl,“ shrnul Učitel 5 a přidává se k němu

Učitel 8. „Určitě. Vzhledem k tomu, že se společnost řítí trošku do záhuby, tak není

špatné už od útlého věku dětem vštěpovat etická pravidla, morálku, nějaké ty důležité

hodnoty. A to nejenom na gymnáziích, protože tady je přece jenom na tom

gymnáziu…mám pocit, že děti mají k sobě blíž, a přece jenom se řídí nějakými

morálními pravidly, i když samozřejmě ne všichni. Ale mám pocit, že je to trošku lepší.

Ale prostě dala bych to obecně tu etickou výchovu. Určitě ano, má to smysl.“

Graf ukazuje, kolik učitelů by uvítali zavedení Etické výchovy jako samostatného

předmětu s minimálně hodinovou časovou dotací.

69

0

1

2

3

4

5

6

ano spíše ne

Učitelé

70

2.9.10. Problémy školství Předposlední otázka se zabývala tím, jestli učitelé vnímají nějaké problémy ve

školství. Zajímalo mě nejenom, jaké problémy je trápí, ale zaměřila jsem se zároveň i na

to, zdali tyto problémy pak souvisí nějak s etikou. Všichni učitelé se shodli minimálně

na tom, že nějaký problém v učitelství vidí úplně každý z nich. U této otázky se

obzvlášť rozpovídali, je tedy vidět, že každého z nich nějaký problém trápí.

Učitel 1 za problém ve školství považuje přístup učitelů k žákům, uvítala by kdyby

učitelé žáky/studenty více podporovali. Z dalších problémů zmiňuje například

neschopnost učitelů pracovat systematicky. „Myslím si, že by se učitelé měli snažit být

vůči těm žákům, minimálně to soudím podle naší škole, trošku ohleduplnější. Trošku by

se mohli snažit být víc jejich partneři. Určitě si myslím, že by se dalo vylepšit…je to tedy

zase individuální, ale myslím si, že by někdo mohl pracovat systematičtěji nebo víc.“

Učitel 2 také zmiňuje pracovitost učitelů. „V první řadě naučit učitele pracovat,

poctivě. Že to není jenom ta odučená hodina, ale je to fakt ještě něco navíc. Tak jak

učíme 22 hodin, tak jsme placení za 42,5 hodiny, tak někde ty hodiny tam musí být v tom

týdnu.“ Další problém, který Učitel 2 uvedl je finanční ohodnocení jejich profese. Tento

učitel na základě svých zkušeností ze zahraničí vidí, že je něco špatně. Preferoval by

raději pracovat méně hodin, kdy by měl více času na přípravy a jeho hodiny by tak

mohly být kvalitnější. Očekává ale, že za svou práci, za své snažení bude dostatečně

ohodnocen, což zatím není. Úryvek z toho, co Učitel 2 říkal k finanční kompenzaci byl

uveden výše, v sekci Pečlivost/Pracovitost, ke svému tvrzení, ale dále dodává: „Máme

pěkné prostředí, to je také důležité. Třeba pěkný kabinet, pěknou a čistou práci, to jsou

také určitě další motivační činitelé, příjemní kolegové, to všechno hraje roli. Ale jako tu

osobní, to je hodně velká motivace. Nevím, proč jí nevyužít. Třeba to nebude fungovat,

já nevím. U mě to fungovalo. Kdybych byl lépe ohodnocený, tak bych učil méně hodin, o

to víc bych se připravoval a byla by ta práce kvalitnější. Prostě to, co jsem viděl

v Anglii, to je kvalita. Já jsem v životě neviděl přípravu na hodiny tak úžasně udělanou.

Nebo ve Finsku, kde jsem viděl to samé. Perfektně připravené hodiny, ale oni učí

maximálně pět hodin denně. Oni nesmí učit víc hodin ve Finsku než pět nebo čtyři, si

myslím. Jsou ve škole normálně do čtyř, jako normální pracovní doba od devíti do čtyř,

ale oni se připravují na ty hodiny, ten zbytek. Ale z jejich platu si mohou dovolit koupit

domeček, auto a jet na dovolenou. Prostě standard té rozvinuté země…Takže já bych

také rád učil méně hodin, kvalitněji bych se připravil na hodinu a dostal bych za to víc

71

peněz. Samozřejmě naprosto tohle jsem viděl v těch dvou zemích. Takhle se honím za

méně peněz, takže samozřejmě ta kvalita není tak dobrá.“

Učitel 3 vidí problém v technice. „Je to sice něco za co bych měl lobbovat, že je to

jako fajn, ale zase z tohohle pohledu bych já třeba klidně i přikročil k tomu, že bych

nedovolil mobilní telefony ve škole nebo to, jak strašně se ten technický pokrok

projevuje ve školství. Už jsou třídy, ve kterých mají všichni tablety, tak s tím bych také

nesouhlasil. Takže je co zlepšovat, ale je to jakoby směrem zase zpátky od těch

moderních technologií k tomu, že spolu budeme zase mluvit. Když ta technika funguje

tak je to fajn, ale často to právě nefunguje. Nefunguje internet, často to padá a my

máme všechno navázané na to, že půjde projektor a ten projektor nejde.“ Další

problém, který vnímá a z pozice třídního ještě o dost rapidněji, je administrativní práce

učitele. „A potom snažit se odbourat učitelům to všechno papírování, protože spousta

věcí by šla udělat jednodušeji. Teď nejsem schopný říct jak, ale je spousta papírů, které

úplně nesouvisí s tím vlastním učením…ono totiž kdyby měl člověk čas jenom na to

učení, tak by to bylo fajn.“ Stejně jako Učitel 2 si myslí, že učitelé učí příliš mnoho

hodin, což má pak za následek, že hodiny nejsou tak kvalitní, jak by mohly být. „Potom

také přetěžování učitelů. Aby to nebylo tak, že mají třicet hodin týdně, ale aby měli

normálně, prostě tak jak to je, dvacet jedna a níž hodin týdně. Protože potom člověk

potom tu práci ani nemůže dělat dobře, protože prostě není možné se připravovat na

tolik hodin.“ Problém vnímá i v tom, že se zodpovědnost ze žáka neustále přesouvá na

učitele. Mělo by se pracovat na tom, aby to bylo naopak a žáci/studenti se naučili, jak si

sami něco najít a zpracovat, něco si z toho odnést. „Mám pocit, že když se podívám

kolem sebe tak podle mě se těm žákům jde naproti v tom, že se jim všechno nakopíruje,

všechno jim obstará, všechno jim dá až pod nos a oni jediné, co musí udělat je, že si to

někam dají, že si načtou a naučí se to. Vůbec se nesnaží ty informace hledat, filtrovat,

možná ano, já nevím. Mám z toho takový pocit, že maturitní témata vám prostě dáme a

tohle se prostě naučte a tím pádem projdete. Ti lidé vůbec nejsou připravení na to, jak

to pak bude na vysoké škole, tím pádem. Ta zodpovědnost. Pěstovat v nich tu vlastní

zodpovědnost. To že pak jednou přijdou na vysokou školu a nepřinesou něco včas, je

bude stát jeden rok na té vysoké škole. Ztracený rok života. Jenom proto, že něco

přinesli o dva dny později. Nikdo se s nimi bavit nebude. A tady se pořád tak nějak

povoluje, povoluje, a to se mi nelíbí.“

Učitel 4 se zaměřil zase na maturitní zkoušky a pohled politiků na školství. Vadí mu

především myšlenka kariérního řádu. „Že budeme dělat to, co dělají lékaři? To je dle

72

mého názoru pěkná blbost. Jako nastoupit před ředitele, před člena nějaké inspekce,

před svoje nadřízené a předvádět jim, co člověk umí. Na to jsou podle mě hospitace a

podle toho se ví, že to ten člověk umí nebo neumí. Myslím, že se to pozná velice brzo,

jestli je ten člověk schopný vykonávat tohle povolání. Učitel se vždycky má co učit.“

Stejně jako Učitel 2 pak zmiňuje i peníze. „Peníze jsou problém. Spousta lidí z našeho

institutu dost řeší peníze, protože na základních školách mají o dost víc, než mají tady.

Takže i peníze jsou problém.“ Dodává, že i čas je pro učitele vzácný, což v podstatě

koresponduje s tím, co uvedli ve svých odpovědích učitelé 2 a 3. „A vlastně i téměř čas

je problém. Kolegové jsou na tom lépe, ale začínající učitelé, to je katastrofální.

Opravdu člověk přijde domů, opravuje, chystá se. Nikdy to nekončí. A ohodnocené to

není. Navíc se říká, že učitel je ten základ, protože učitel učí děti, jak operovat a tak

dále a bez nich by přece nic nebylo. Můžeme to zkusit, kam bychom se dostali bez nich.“

Učitel 5 má problém s tím, na jaké úrovni je odbornost začínajících učitelů. Slevil

by také z práce pro začínající učitele a nechal by je projít si vícero pozicemi, aby se do

vzdělávacího procesu a obecně do chodu školy lépe dostal „Určitě nějaká organizace

ve škole. Když přijde absolvent tak, aby hned neučil veškerý objem látky, ale vyzkoušel

si nebo popřípadě začal asistentskou pozicí. Aby se seznámil s tím, co se učí, aby byli

dobří vedoucí učitelé, kteří jsou skutečným morálním a odborným kreditem za ten daný

obor, i lidsky. Morální, lidský. Je toho velmi mnoho. Všichni jsme jenom lidi, jak žáci,

tak učitelé. Je tady spousta lidských chyb a je samozřejmě dobré to nějak vyrovnávat.“

A opět, stejně jako v případě Učitele 2, je zmíněna úroveň finského školství. „Možná i

ta zkostnatělost, aby se to posunulo dopředu. Všude se zmiňuje finské školství, je

otázkou, co je na tom pravdy. Ale co se člověk doslýchá o tom výběru kandidátu, té

přípravě, je to jiné.“

Učitel 6 by inovoval výuku některých předmětů. „Ať už jsou to předměty jako

dějepis, biologie, takové předměty, ve kterých se hodně povídá a nic moc se tam neděje,

tak aby to bylo atraktivní pro všechny děti a nemusely se stresovat tím, že je to nezajímá

a ony to dělat nechtějí a je to pro ně nezajímavé a stejně to dělat nebudou, tak proč by

se to měly učit. Takže to nějak inovovat, aby je to taky třeba začalo bavit a nemyslím tím

třeba výuku na tabletech. Ale třeba zkusit vymyslet nějaké pomůcky, nějaké pokusy nebo

něco takového, takže hlavně v tomhle.“

Učitel 7 má pocit, že problémy školství jsou způsobeny především tím, jak dnešní

rodiče přistupují nejenom ke škole ale i ke svým dětem. „Nekritický vztah rodičů ke

73

svým dětem a vysoce kritický vztah rodičů ke škole. Někteří se dokonce tváří tak, že jsme

jejich nepřátelé, přitom jsme na jedné lodi.“

Učitel 8 by stejně jako učitelé 5 a 6 nějak inovoval školství, aby zmizela zkostnatělá

forma, které zde funguje již několik desítek (ne-li stovek) let. „Mnoho informací,

mnoho vědomostí, které nejsou v současné době úplně žádoucí. To se spíše týká toho

vzdělávání.“ Učitel 8 by také dal větší prostor různým výchovám. „Kladl bych větší

důraz na ty výchovy: tělesnou výchovu, tu etickou výchovu, pracovní výchovu i

dodržování nějakých pravidel, což by bylo součástí té etické výchovy. Takže bych se více

zaměřil na ty výchovy.“

Ze všech problémů, které učitelé zmínili, se nejvíce opakoval problém zkostnatělosti

školství. Tuto odpověď uvedli tři učitelé (5, 6, 8), kteří by chtěli výuku nějakým

způsobem inovovat. Nejraději by se zaměřili na otázky, které jsou aktuální nebo

inovovali výuku ve smyslu zapojení více projektové výuky.

Další problém je spjat s finančním ohodnocením této profese. Zmínili ho dva učitelé

(2 a 4). Učitelé vnímají, že jsou rozdíly mezi platy na státních a církevních školách, a

také ve srovnání s platy učitelů v zahraničí (Anglie, Finsko).

Dalším problémem, který se opakoval v odpovědích učitelů je čas, lépe řečeno

nedostatek času. Tento problém zmínili tři učitelé (2, 3, 4). Ať už ve smyslu nedostatku

času na přípravy nebo obecně ve smyslu přetěžování učitelů, kteří učí více hodin, než

zvládají.

V odpovědích pak zazněly například i problémy týkající se používání techniky ve

školství, maturitní zkoušky nebo kariérního řádu.

Graf opět ukazuje pouze problémy, které byli zmiňovány nejčastěji.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

zkostnatělost finance čas

Učitelé

Kdybychom se podívali na to, kolik problémů je spojeno s etickou problematikou,

nebude jich mnoho ale i přesto se nějaké našli. Za první problém můžeme označit

nedostatek ohleduplnosti ze stran učitelů vůči žákům. V tomhle bodě se rozcházejí

názory učitelů 1 a 3. Učitel 1 tvrdí, že by učitelé měli být většími partnery a měli by

74

zapracovat na své ohleduplnosti vůči nim. Na druhé straně pak stojí Učitel 3, který si

myslí, že by se zodpovědnost měla více přenášet na žáka a ze zodpovědnosti učitelů by

se mělo spíše slevovat. Žáci se tak naučí pracovat sami za sebe a nebudou tolik

překvapení až přijdou na vysokou školu, kde se s nimi nikdo trápit nebude. Občasné

přehlížení nedodržení nastavených pravidel tedy žákům v reálném životě paradoxně

moc nepomůže. Na druhou stranu by učitelé v žádném případě neměli vystupovat jako

nepřátelé žáků, kteří jim chtějí pouze škodit a s ničím jim nehodlají pomoct.

Druhým problémem by mohla být pracovitost. Učitel 2 cítí, že učitelé nepracují tak,

jak by měli a mělo by se to změnit. Učitelé by byli rádi, kdyby došlo k inovaci školství,

otázkou je, kolik učitelů jsou ochotni pracovat navíc, aby k nějaké proměně školství

opravdu došlo. Je samozřejmě jednodušší říct, že je někde nějaký problém než ten

problém sám vyřešit.

Třetím problémem je přístup rodičů k dětem a ke škole. V dnešní době je

normální, že se děti chválí i za věci, které nejsou v ničem speciální, rodiče jsou k dětem

až moc ohleduplní a jsou liberální v jejich výchově. Žáci/studenti pak očekávají stejný

přístup i ve škole, což se zcela pochopitelně nesetká s úspěchem a rodiče jsou pak

nespokojení. Mají pocit, že jejich děti jsou utlačované a je to právě škola, která za to

může, potažmo tedy její učitelé. Je pochopitelné, že se změnila doba a poměry se

uvolnily. Učitelé i rodiče by si ale měli uvědomit, že jsou tady obě strany pro děti a měli

by společně pracovat na tom, aby se jim dařilo.

Jak ostatně učitelé zmínili v části věnované Etické výchově, výchova nevýchova

dětí se posunula do bodu, kdy mají nejenom učitelé, ale i samotné děti pocit, že takhle

to dál fungovat nebude. Děti upřednostňují kontakt přes sociální sítě než, aby si

s kamarády zašli ven a potkali se face-to-face. Vytrácí se sociální kontakt a bohužel se

s tím vytrácí i schopnost dětí adekvátně reagovat v situacích, které na ně čekají ve škole

nebo mimo školu, třeba u nich doma.

Za poslední problém by se pak dala považovat nízká časová dotace výchov (ať už

výchovy tělesné, etické výchovy nebo výchovy k občanství). Jsou to právě Výchova

k občanství a Etická výchova, ve kterých by se žáci měli naučit, jak být nejenom

dobrým občanem ale například i dobrým spolužákem, synem/dcerou, bratrem/sestrou,

žákem/žákyní. Je to právě Výchova k občanství, ve které se střetávají všechna

průřezová témata a ze které by si měli žáci odnést nejvíce vědomostí a postojů, které by

se jim v reálném životě při kontaktu s ostatními lidmi mohli hodit.

75

2.9.11. Morální pochybení Za pomoci poslední otázky celého výzkumu jsem chtěla zjistit, zdali učitelé cítí, že

v minulosti udělali něco, co nyní považují za morální pochybení a pravděpodobně by

dnes reagovali jinak. Vzhledem k tomu, že se každý s našimi morálními hříchy musíme

nějak vypořádat sami, nesnažila jsem se z nich dostat násilím, o jaké momenty a situace

vlastně v jejich případě šlo.

Učitelé 1, 2, 4 a 6 uvedli, že si nejsou žádného morálního pochybení vědomi.

Učitelé 3 a 8 přiznali, že za svou kariéru vytnuli nějakému žákovi/studentovi

pohlavek. Učitel 7 také přiznal, že za svou kariéru, nějaké to morální pochybení určitě

udělal, rozhodl se, že neuvede v čem.

Učitel 3 uvedl také další situaci, kdy jedno nedorozumění vedlo k nepříjemnému

rozhovoru s rodičem jedné žákyně. „Možná, co mě mrzelo, že jsem před celou

třídou…sice jsem to myslel na celou třídu, ale vzala si to osobně jedna studentka. Řekl

jsem, že s takovým přístupem, pokud budou pokračovat, tak maturitu opravdu neudělají.

Říkal jsem ať si seženou doučování nebo přijďte za mnou. Cokoliv, ale takhle to je

špatné. Myslel jsem to na celou třídu, ale asi jsem se podíval na člověka, který dostal

pětku z Unit testu a potom mě volala maminka, že si to vzala její dcera hodně osobně a

že jí je špatně a nechce jít do školy. Tak z toho jsem pak byl špatný. Takže to bych asi

udělal jinak. Když bych chtěl kritizovat tak mezi čtyřma očima v kabinetě nebo bych po

hodině řekl, tak na mě počkej, něco ti musím říct. Ale jinak, je to krátká doba…rok a půl

ve školství.“

Učitel 5 se zamýšlí nad touto otázkou obecně a říká: „Myslím si, že člověk se někdy

vyjádří tak, že dřív mluví, než přemýšlí. Někdy to může vyznět tak, že to toho, kdo to

slyší, ať je to žák nebo kolega, zraní a osobně se jich to nějak dotkne. To jsou věci, které

si myslím, že se čas od času přihodí. Člověk, čím je mladší, tak je temperamentnější.

Vím, že třeba něco byla chyba a hned na místě se to nějak vyřešilo. Ale samozřejmě je

určitě spousta věcí, které si člověk ani není schopen uvědomit.“

Učitelská profese je velmi složitá v tom smyslu, že učitel musí plnit nekonečné

množství povinností a nebyl by to člověk, nýbrž robot, kdyby všechno dělal perfektně a

nikdy by nepochybil. V této otázce byli učitelé vyrovnáni. Čtyři učitelé cítí, že nějaká

situace v jejich kariéře nemusela být úplně korektní a čtyři učitelé si žádnou takovou

situaci nevybavují. Pro každého z nich je samozřejmě laťka nastavená někde jinde, a tak

jednu situaci mohou dva lidé vnímat zcela odlišně.

76

Graf ukazuje, kolik učitelů za svou kariéru vnímají nějaká morální pochybení a

kolik z nich takový pocit nemají.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

ano ne

Učitelé

77

2.10. DISKUZE Výzkum není možno zobecnit na celou populaci. Respondenti jsou genderově

rozděleni, ale vzhledem k tomu, že je profese vykonávána především ženami, byl ženám

dán větší prostor. Výzkumu se účastnili dva muži a šest žen v různých pozicích na

Biskupském gymnáziu ve Žďáře nad Sázavou.

Námětem na další výzkum by mohlo být porovnání názoru většího a stejného počtu

mužů a žen. Bylo by také zajímavé provést výzkum, který by byl zaměřen pouze na

mladé začínající učitelé a jejich přístup žákům. Jak například přistupují ke svým

devatenáctiletým studentům, když jim samotným je o pár let více.

Tato část mé diplomové části je určena potvrzení či vyvrácení hypotéz. Pro svoji

práci jsem na základě předvýzkumu stanovila tři hypotézy:

1. Učitelé pěstují ve své profesi ctnosti: spravedlnost, respekt, tolerance a

pracovitost.

2. Učitelé nevidí hranici mezi učitelskou profesí a jejich osobní životem.

3. Učitelé vidí ve školství problémy, které nesouvisí s etickou problematikou.

Hypotéza číslo 1: Učitelé pěstují ve své profesi ctnosti: spravedlnost, tolerance,

respekt, a pracovitost.

První hypotéza se potvrdila. I přesto, že se učitelé nebyli úplně schopni vyjádřit, co

vlastně ctnost znamená, shodli se na tom, že by učitelé měli být ctnostní. Nejčastěji

zmiňovanou ctností, kterou by měl učitel mít, je spravedlnost. Dále učitelé zmiňovali

pracovitost a respekt.

Všichni učitelé se, alespoň z jejich pohledu, snaží dodržovat nepsaná pravidla a

chtějí ke všem studentům přistupovat stejně. Nezapomínají také na to, že i studenti jsou

lidé a tolerují jejich občasné absence nebo je jistým způsobem zvýhodňují, když si jsou

vědomi toho, že mají například rodinné problémy. Zároveň si také uvědomují, že i oni

mohou občas selhat, protože každý může mít špatný den a nezareagovat tak správně.

Učitelé tolerují žákům občasné zapomínání, ale rozhodně netolerují podvádění,

lhaní či drzost. To by šli sami proti sobě a žákům by si z toho mohli odnést to, že je to

v pořádku.

Bez respektu by to ve školství nefungovalo, zaznívalo z úst učitelů. Učitelé se snaží

respektovat své žáky, stejně tak jako respektují své kolegy nebo nadřízené. Očekávají,

že to samé bude dělat žák i jeho zákonní zástupci. Neměl by to ale být respekt, který je

78

postaven na tom, že se žáci učitele bojí. Většina učitelů (pět z osmi) se někdy ocitla

v situaci, kdy byli nerespektováni. Nerespektováni zákonnými zástupci, nadřízenými,

kolegy nebo samotnými žáky.

Dva učitelé v odpovědích vyzdvihovali důležitost pracovitosti v učitelské profesi a

stěžovali si na to, že někteří kolegové i žáci zrovna pracovití nejsou. Sedm učitelů

v rozhovorech řeklo, že se na hodiny snaží připravovat pravidelně nebo se na ně

pravidelně připravují. Pouze jeden učitel řekl, že se pravidelně nepřipravuje.

Samozřejmě si uvědomuji, že pracovitost není založená pouze na tom, jestli se učitelé

na svoje hodiny připravují nebo ne. Je to ovšem jeden z faktorů, u kterého se ukázalo,

že většina učitelů pracovití jsou.

Hypotéza číslo 2: Učitelé nevidí hranici mezi učitelskou profesí a jejich osobní

životem.

Druhá hypotéza se nepotvrdila. Pět učitelů řeklo, že nesouhlasí s tím, že by byli

učiteli 24 hodin a sedm dní v týdnu. Preferují, když práce zůstane v práci a mimo školu

jsou sami za sebe. Uznávají ale, že i když jsou ve svém volném čase někde venku,

v restauraci, dávají si moc dobře pozor na to, jak se chovají a nejsou tedy zcela

svobodní. Snaží se ale eliminovat, aby v soukromí vystupovali jako učitelé. Dvěma

učitelům přijde velmi směšné, když je někdo učitelem i v soukromí a má nutkání pořád

někoho opravovat nebo poučovat. Tři zbylí učitelé si pak myslí, že učitel je učitelem

pořád, ale má to své hranice a učitel sám by si je měl nastavit, aby je to nějak zvlášť

neobtěžovalo a nezatěžovalo v jejich osobním životě.

Hypotéza číslo 3: Učitelé vidí ve školství problémy, které nesouvisí s etickou

problematikou.

Třetí hypotéza se potvrdila. Z devatenácti zmíněných problémů jich pouze pět

souviselo s etikou. Nejproblematičtější se jeví zkostnatělá struktura školství. Dále

učitelé zvýraznili například platy, nedostatek času nebo přetěžování učitelů.

Etika v učitelské profesi je pro učitele důležitá a učitelé to vědí. Zajímají je ale více

problémy, které souvisí s jejich finanční kompenzací nebo jejich pracovním vytížením.

Dá se to pochopit, protože v případě, že učitelé nedostanou dostatečně zaplaceno,

nebudou mít motivaci k tomu, aby svoji práci vykonávali pořádně a mohl by klesnout i

jejich důraz na dodržování pravidel slušného chování.

Problémy související s etikou: nedostatek ohleduplnosti vůči studentům, nedostatek

pracovitosti učitelů a žáků/studentů, přístup rodičů k dětem a ke škole, slabý důraz na

morálku v rodinách i v životě obecně a nízká časová dotace pro výchovy.

79

Učitelé také měli říct, čím se řídí, když se mají rozhodnout jaké chování je vhodné a

jaké nikoliv. Čtyři učitelé odpověděli křesťanský kodex nebo Desatero, zmiňovali i

vnitřní řád školy, svědomí, vlastní intuici nebo zkušenosti. S etickými problémy na

školách by mohlo pomoct zavedení etického kodexu, ale přesně půlka (4 z 8) učitelů by

takový kodex nezaváděli. Tři učitelé si ale myslí, že by bylo vhodné, kdyby taková

pomůcka existovala a učitelé (především pak začínající učitelé) by se mohli inspirovat.

Myšlenka zavedení Etické výchovy na škole jako samostatného předmětu ale učitele

vítají. Sedm učitelů si myslí, že by to mělo smysl.

80

Závěr Moje práce byla zaměřena na Etiku ctnosti v učitelské profesi. Zabývala jsem se

tím, zdali učitelé na školách pěstují ctnosti jako například spravedlnost či toleranci nebo

už jsou tyto hodnoty školám odcizeny. Výzkum byl proveden na Biskupském gymnáziu

ve Žďáře nad Sázavou a vzhledem k tomu, že je škola církevní školou, dalo se očekávat,

že důraz na dodržování morálních pravidel bude odlišný od jiných škol. Zdali jsou tyto

ctnosti pěstovány nebo ne, bylo zkoumáno z pohledu učitelů, kteří na této škole pracují.

Hlavními cíli mé práce bylo zjistit, jestli je etika ctnosti relevantní v praxi, zdali

učitelé vnímají nějakou hranici mezi jejich profesí a osobním životem a v neposlední

řadě také to jaké problémy učitelé ve školství vnímají, pokud vůbec nějaké.

V souvislosti s posledním bodem, jsem se zaměřila na to, zdali vypozorované problémy

souvisí s etickou problematikou.

Z teoretické části této práce může čtenář zjistit podrobnější informace o tom, co

to je etika, Etika ctnosti a samotný pojem ctnost. Dále se může dozvědět například to,

kdo se ctnostem věnoval v minulosti či stále věnuje v současnosti. Jsou zde také

popsaný ctnosti: spravedlnost, respekt, tolerance a pracovitost, které jsou hlavními body

výzkumu. Ve třetí kapitole pak popisuji učitelskou etiku a definuje pojem učitel.

Poslední kapitola je pak věnovaná etickým problémům ve školství.

Empirická část je sestavena z předvýzkumu, samotného výzkumu, analýzy

rozhovorů a diskuze. Součástí je podkapitola věnovaná metodice, dále zde může čtenář

najít cíle práce, hypotézy, z kterými jsem pracovala a na kterých jsem postavila svoji

práci. Nechybí ani informace o škole, na níž jsem výzkumné šetření prováděla nebo

rozbor otázek rozhovoru.

Analýza výsledků rozhovorů je vždy velmi obtížná. Snažila jsem se práci, co

nejvíce strukturovat tak, aby byla pro čtenáře přehledná. Je rozdělená do 11 oblastí,

které obsahují směs úryvků z rozhovorů a mých komentářů. Výzkumné

otázky/hypotézy jsou pak vyhodnoceny v další kapitole, nazvané Diskuze.

Z výsledků analýzy vyplynulo, že Etika ctnosti je ve školách stále aktuální a

učitelé se snaží pěstovat ctnosti jako spravedlnost, respekt, tolerance, pracovitost a

několik dalších. Uvědomují si, že je na ně převáděna stále větší zodpovědnost, které se

ubírá u žáka a vnímají to jako krok špatným směrem. Jako začínající učitel si velmi

cením toho, že učitelé přiznávají, že nejsou vždy dokonalí, ale i oni, zkušení kantoři,

mohou udělat chybu a nesejde na tom, jak dlouhou kariéru mají za sebou. Domnívám

81

se, že právě pro začínající učitele je důležité si uvědomit, že není důležité být hned od

prvního dne v praxi perfektní, ale poctivou prací a nabíráním zkušeností, se k nějakému

takovému stavu dostat.

Učitelé také oddělují svůj soukromý život od toho pracovního. Tento výsledek

analýzy je velmi pozitivní, protože ukazuje, že když člověk chce tak může tyto dva

světy oddělit a nemusí být dennodenně zavalen prací jak ve škole, tak později doma.

V této práci se samozřejmě neobejdeme bez práce navíc doma, někdy je to potřeba.

Rozhodně bychom neměli být učiteli pořád a neprožívat svůj osobní, soukromý život.

To, že si učitelé berou práci domů, nadměrně se stresují jak ve škole, tak doma spěje

k jedinému cíli, a to syndromu vyhoření.

Mezi největší problémy, které učitelé ve školství spatřují se řadí zkostnatělost

systému. Myslím si, že by se situace mohla zlepšit, kdyby se do školství dávalo více

peněz ze státního rozpočtu a otázky spojené se školstvím řešili pouze politici, kteří za

sebou mají dlouho praxi v této profesi. Nemůžeme se ve školství posunout dále, pokud

tato profese nepřiláká více mladých lidí, kteří mohou systém inovovat, přinést nové

metody. Noví učitelé nepřijdou, pokud nedostanou přiměřenou finanční odměnu. Celý

systém je tedy jeden velký začarovaný kruh, který začíná a končí penězi, nedostatkem

peněz. Vzhledem k tomu, že se rapidně zvyšují povinnosti učitele, měla by se úměrně

tomu zvyšovat i jejich výplata.

Problémy by se mohly částečně vyřešit tím, že by se zpřísnila pravidla výběru

uchazečů na vysokou školu. Jak učitelé v rozhovorech také zmiňovali, výše odbornosti

u začínajících učitelů není moc velká, a navíc se na pedagogické fakulty hlásí i lidé,

kteří tuto profesi vůbec vykonávat nechtějí, touží pouze po vysokoškolské vzdělání.

Osobně si myslím, že by se měli zvýšit požadavky na uchazeče a později i na samotné

studenty. Měla by se také změnit samotná náplň předmětů na vysoké škole. Místo toho,

CO žáky/studenty učit, by si z toho měli budoucí učitelé odnést, JAK je učit. To by

ovšem museli na vysokých školách vyučovat lidé, kteří mají za sebou praxi a nejsem si

jistá, jestli by se jim přestup ze základních či středních škol na školy vysoké vyplatil.

Učitelská profese rozhodně není procházkou rájem. Každý učitel za jeho kariéru

zažije spoustu pádů i vzestupů. Je důležité mít na paměti, že jsme tady pro studenty a

žáky, že jsou to právě oni, kdo si z nás berou příklad a je tak na místě se podle toho

chovat. Současně by rodiče a zákonní zástupci měli být shovívavější a více s učiteli

komunikovat.

82

Závěrem bych chtěla zdůraznit, že každý z nás si prošel alespoň devítiletou

povinnou školní docházkou a máme tak představu o tom, jaké to je být studentem.

Nebylo by od věci, kdyby si lidé mohli vyzkoušet, jaké to je být učitelem. Možná by

pak méně soudili.

83

Shrnutí Diplomová práce s názvem: „Etika ctnosti v učitelské profesi“ je rozdělena na

dvě části. Teoretická část se zaměřuje na definici etiky, Etiky ctnosti, učitelské etiky a

problémy učitelské etiky. Zároveň zde také je možno najít definici pojmů jako ctnost,

spravedlnost, respekt, tolerance, pracovitost nebo učitel.

Empirická část se věnuje předvýzkumu, samotnému výzkumu a následné

analýze výsledků. Empirická část také obsahuje část věnovanou metodologii,

výzkumnému cíli a pracovišti. Výzkumné šetření je zaměřeno na názory učitelů na

vybrané body Etiky ctnosti. Největší část práce je zaměřená na analýzu dat

z polostrukturovaných rozhovorů s osmi učiteli.

Závěr empirické části pak obsahuje diskuzi, ve které jsou shrnuty závěry

výzkumného šetření. Práce obsahuje náměty na další výzkumná šetření.

Summary The Master´s thesis called “Virtue Ethics in Teaching“ is divided into two parts:

theoretical and empirical part. The theoretical part is focused on Ethics, Virtue Ethics,

Teaching Ethics and problems in Teaching Ethics. Definitions of various terms such as

Virtue, Justice, Respect, Tolerance, Diligence or Teacher may also be found in this

section.

The empirical part is focused on the pilot study, the research survey followed by

the analysis of results. The empirical part also includes a part dedicated to methodology,

research goals and the institution. The research survey is based on teachers’ opinions on

various points of Virtue Ethics. The biggest part of this research is the analysis of data

from polo structured interviews with eight teachers.

The end of the empirical part of the thesis includes discussion summarizing the

conclusions of the research. The thesis contains suggestions for further research

investigations.

84

Použitá Literatura PUBLIKACE:

ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0917-5.

DOROTÍKOVÁ, Soňa. Profesní etika učitelství. Praha: Univerzita Karlova,

Pedagogická fakulta, 2003. ISBN 80-729-0102-8.

GLUCHMAN, Vasil. Perspektívy profesijnej etiky. Prešov: Filozofická fakulta

Prešovskej univerzity, 2014. Acta Facultatis philosophicae Universitatis Prešoviensis.

Filozofický zborník. ISBN 978-80-555-1104-7.

HIGGINS, Chris. The good life of teaching: an ethics of professional practice.

Chichester: Wiley-Blackwell, 2011. Journal of philosophy of education book series.

ISBN 978-1-4443-3930-7.

KUNA, Marian. Úvod do etiky cnosti. V Ružomberku: Katolícka univerzita v

Ružomberku, Filozofická fakulta, 2010. ISBN 978-80-8084-605-3.

MACINTYRE, Alasdair C. Ztráta ctnosti: k morální krizi současnosti. Praha:

Oikoymenh, 2004. Oikúmené. ISBN 80-7298-082-3.

MALANKIEVIČOVÁ, Silvia. Profesijná etika. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej

univerzity, 2008. ISBN 978-80-8068-811-0.

PUTNOVÁ, Anna a Pavel SEKNIČKA. Etické řízení ve firmě: nástroje a metody,

etický a sociální audit. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1621-3.

SKUTIL, Martin. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty

učitelství. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-778-7.

SLOVNÍK SPISOVNÉ ČEŠTINY PRO ŠKOLU A VEŘEJNOST: s Dodatkem

Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 3. opr. Vyd. Praha:

Academia, 2003. ISBN 80-200-1080-7.

THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-806-6.

85

VALENTOVÁ, Petra. K výzvám společnosti vědění adresovaným škole. In:

Pedagogická orientace, r. 23, č.2.

VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido,

2004. ISBN 80-7315-082-4.

POSPÍŠIL, Radek. Kapitoly k aktuálním problémům pedagogiky: studijní texty k

předmětu aplikace pedagogiky. Brno: MSD, 2009. ISBN 978-80-7392-096-8.

ZÁVĚREČNÉ PRÁCE:

BERGEROVÁ, Markéta. Spravedlnost v právu. Brno, 2009. 65 s. Diplomová práce.

Masarykova univerzita. Prof. JUDr. PhDr. Miloš Večeřa, CSc.

DOUŠKOVÁ, Michaela. Morální vývoj jedince. Brno, 2010. 80 s. Diplomová práce.

Masarykova univerzita. PhDr. Milan Valach, Ph.D.

HÁJKOVÁ, Hana. Etický kodex učitele. České Budějovice, 2016. 86 s. Diplomová

práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Mgr. Luboš Krninský.

KÁRNÍKOVÁ, J. Kapitoly z obecné pedagogiky. Praha: Supro, 1969. 283 s.

KYSELOVÁ, Věra. Analýza zátěžových vlivů v profesi učitele a možnosti jejich

ovlivnění. Liberec, 2009. 102 s. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci.

PhDr. Tomáš Kasper, Ph.D.

86

INTERNETOVÉ ZDROJE:

BISKUPSKÉ GYMNÁZIUM. Stručná historie školy. Biskupské gymnázium ve Žďáře

nad Sázavou. [online]. Dostupné z: http://www.bigyzr.cz/clanek/biskupske-gymnazium-

strucna-historie-skoly.

BISKUPSKÉ GYMNÁZIUM. Školní vzdělávací program. Biskupské gymnázium ve

Žďáře nad Sázavou. [online]. ©2010.

BOČEK, Jan. Detailní data o platech, odměnách a věku učitelů: systém motivuje

padesátníky a odhání mladé. iROZHLAS. [online]. ©2017. Dostupné z:

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/detailni-data-o-platech-odmenach-a-veku-

ucitelu-system-motivuje-padesatniky-a_1706300600_jab.

CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ. Naše společnost 2016.

Sociologický Ústav AV ČR. [online]. ©2016. Dostupné z:

https://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c2/a2025/f9/eu160309.pd.

ČESKO. Zákon č. 563 ze dne 1. září 2012 o pedagogických pracovnících. In: Sbírka

zákonů České republiky. 2004, částka 30. Dostupný z:

http://www.msmt.cz/dokumenty/aktualni-zneni-zakona-o-pedagogickych-pracovnicich-

k-1-zari.

GOŠOVÁ, Věra. Kompetence učitele. Metodický portál RVP. [online]. ©2011.

Dostupné z:

http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/K/Kompetence_u%C4%8Ditele.

KOPECKÝ, Josef. Učitelé dostanou přidáno 15 procent, další státní zaměstnanci 10

procent. iDNES. [online]. ©2017. Dostupné z: https://zpravy.idnes.cz/jednani-koalice-

o-platech-a-o-rozpoctu-d85-/domaci.aspx?c=A170911_070753_domaci_kop.

PEDAGOGICKÁ KOMORA. Členství ve spolku Pedagogická komora. [online].

©2017. Dostupné z: http://www.pedagogicka-komora.cz/2017/10/clenstvi-ve-spolku-

pedagogicka-komora.html.

87

SLOVENSKÁ KOMORA UČITEĽOV. Etický kodex učiteľa. Sku.cz [online]. ©2017

Dostupné z: http://sku.sk/download/eticky-kodex-ucitela/?wpdmdl=14301.

STANFORD ENCYKLOPEDIA OF PHILOSOPHY. Virtue Ethics. [online]. ©2003-

2016. Dostupné z: https://plato.stanford.edu/entries/ethics-virtue/.

WIKIPEDIE. Otevřená encyklopedie: Respekt. [online]. ©2018. Dostupný z:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Respekt.

WIKIPEDIE. Otevřená encyklopedie: Tolerance. [online]. ©2018. Dostupný z:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tolerance.

ROZHOVORY:

- rozhovory s učiteli

88

Přílohy Příloha č. 1.: Rozhovor s Učitelem 1

Příloha č. 2.: Rozhovor s Učitelem 2

Příloha č. 3.: Rozhovor s Učitelem 3

Příloha č. 4.: Rozhovor s Učitelem 4

Příloha č. 5.: Rozhovor s Učitelem 5

Příloha č. 6.: Rozhovor s Učitelem 6

Příloha č. 7.: Rozhovor s Učitelem 7

Příloha č. 8.: Rozhovor s Učitelem 8

89

Příloha č. 1. 1. Kolik je vám let?

43 let.

2. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi učitele/učitelky?

20 let.

Učila jste pouze na této škole?

Ano.

Takže jinde jste neučila?

Ano, učila jsem i jinde. Takže dohromady tu práci dělám 23 let.

3. Proč vykonáváte svoji profesi?

Protože mi přijde, že ta práce někam směřuje. Doufám, že tím, že trošku rozšíříme

obzory mladší generaci, tak budeme mít nějaký vklad do budoucna a budeme doufat, že

se to tady trošku zlepší, i když to tak nevypadá zrovna.

4. Považujete svoji profesi za poslání?

Ano, asi částečně považuji.

5. Co si představíte pod pojmem ctnost?

Pod pojmem ctnost si představím to, že člověk je morální, že nedělá věci, které se z jeho

morálkou neslučují, že se chová solidně k ostatním.

a. Myslíte si, že by učitel měl být ctnostný?

Myslím si, že učitel by měl být ctnostný, protože by měl být vzorem těm studentům.

b. Jaké tři hodnoty/ctnosti považujete za nejdůležitější z těch, které by

měl učitel/ka mít?

Myslím si, že spravedlnost, bezúhonnost.

V jakém slova smyslu?

Určitě by učitel neměl být někdo, kdo byl příslušníkem StB. Měl by to být někdo

morálně bezúhonný a myslím si, že by učitel také měl být nějakým vzorem těm dětem.

Měly by mu důvěřovat, takže důvěryhodnost.

6. Hodnotíte všechny své žáky stejně nebo mezi nimi máte své oblíbence,

kterým čas od času přilepšíte?

Snažím se je hodnotit stejně, ale musím říct, že když někoho čtyři roky učím, tak není to

tak, že bych někomu vyloženě přilepšovala, ale někdo mi třeba vadí víc než ostatní.

Velmi málo se mi to stává a je těžké to překonat.

7. Co svým studentům tolerujete a co už je za hranicí? Z morálního pohledu.

90

Nesnáším, když mi lžou, když opisují. Radši jsem, když se přiznají k tomu, že něco

neumí a klidně jim dám další termín. Tohle jsou dvě věci, které nesnáším, lhaní a

opisování.

8. Myslíte si, že je důležité mít jako učitel respekt?

Myslím si, že je důležité mít respekt. Na druhou stranu si myslím, že by to neměl být

respekt na úkor toho, že se vás děti bojí. Měl by to být rozumný respekt, neměl by to být

strach z toho učitele.

a. Ocitl/a jste se někdy v situaci, kdy někdo vaši osobu nerespektoval?

Třeba když jsem měla třídu, kde jsem byla třídní, tak vím, že ten vztah byl hodně volný.

Nemůžu říct, že by to bylo o nerespektu, ale ten vztah byl tak volný, že mi řekli hodně

věcí. Na druhou stranu mi důvěřovali, takže to mělo i svoje plusy.

9. Připravujete se pravidelně na svoje hodiny?

Minimálně vím, co budu ten další den dělat. U maturantů se určitě připravuji. A

samozřejmě se připravuji i tím, že opravuji všechny jejich písemky, což mi zabere

hodně času.

a. Jak se liší příprava na vaše hodiny nyní od toho, jak jste se

připravoval/a ve vašich začátcích?

Když jsem začínala, tak ty přípravy byly trošku důkladnější, protože jsem neměla tu

zkušenost, kterou mám teď, neměla jsem zpracované věci.

b. Trávil/a byste nad přípravou hodin více času, kdybyste dostával/a

větší finanční odměnu?

Myslím si, že by to bylo spojené i s tím, že bych učila trošku méně hodin a myslím si,

že o trošku víc času bych tím asi trávila.

10. Souhlasíte s výrokem: „Učitelství je stav. Učitel nemůže své učitelství odložit.

Učitelem je vždy a za všech okolností.“ Mohli byste tento výrok případně

nějak okomentovat?

Myslím si, že to asi pravda je. Protože když jdu do restaurace a tam jsou moji studenti,

tak je mi nepříjemné se chovat tak, aby…nemůžu se odpoutat od toho, že jsem jejich

učitelka, když s nimi jsem v jedné restauraci. Nemůžu se opít, ne že bych se normálně

opíjela, ale mám určité zábrany, protože prostě nechci, abych se před nimi ztrapnila.

Aby mě viděli v nějaké situaci, která je mi nepříjemná. Takže ano.

a. Liší se vaše chování mimo školu od toho, jak se chováte ve škole?

Asi ne nějak výrazně.

91

b. Zažil/a jste situaci, ve které byste se zachoval jinak kdybyste nebyl/a

učitelem/učitelkou?

Asi ne.

c. Byl/a byste schopná definovat, kde je hranice ve vztahu učitel-žák?

Já si myslím, že je to poměrně složité, hodně individuální. S některou třídou se ten

vztah může nastavit docela volnější, naopak s některou třídou to zase nejde nastavit moc

volně, protože by toho ti studenti zneužívali. Takže si myslím, že je to hodně

individuální a těžko se to nějak zobecňuje.

d. Je pro vás morálně přijatelné tykat si s žáky?

V mém věku už úplně ne.

e. Je pro vás morálně přijatelné chodit s žáky do restaurací, klubů či

hospod ve vašem volném čase?

Ve chvíli, kdy jsou moji studenti, tak ne. Po studiu už klidně, ale v rámci studia asi ne.

f. Je pro vás přijatelné udržovat s žáky kamarádský vztah?

Třeba se třídou, kde jsem třídní si myslím, že mám poměrně kamarádský vztah, takže já

jim toleruji věci a na druhou stranu mi oni řeknou věci, které by třeba někomu jinému

neřekli. A myslím si, že je to potřeba k tomu, aby se oni necítili špatně a abych já byla

schopná nějak zastupovat jejich zájmy, ale že bych náš vztah hodnotila úplně jako

kamarádský mimo školu, to asi ne.

11. Řídíte se na vaší škole nějakým etickým kodexem?

Jsme církevní škola, takže minimálně nějakým křesťanským kodexem. Takže

předpokládám, že asi všichni by se tak měli chovat. Já se tak snažím chovat.

a. Uvítal/a byste zavedení etického kodexu pro učitele?

Já si myslím, že ho dodržuji, takže pro mě důležitý není. Možná si myslím, že pro

někoho by důležitý byl, ale stejně si nejsem jistá, že i kdyby nějaký takový kodex

existoval, tak by ho někdo respektoval. Myslím si, že je to o osobnosti toho člověka a

ne, že když se něco nastaví tak to bude fungovat.

b. Podle čeho se rozhodujete o tom, zdali je nějaké chování či jednání

přijatelné nebo nikoliv?

Dám na svoje racionální myšlení, na svůj vnitřní pocit. Snažím se nikoho

nezesměšňovat, snažím se chovat tak, jak se chovám ke všem ostatním, i dospělým.

Takže se snažím chovat k dětem tak, jak se chovám k dospělým, aby se cítili dobře.

Nechci říct, že je to úplně na úrovni rovnocenného vztahu, ale snažím se, abych je nijak

neztrapňovala a ony se cítily dobře.

92

12. Je dle vašeho názoru vhodné zavádět na školách etickou výchovu?

Myslím si, že by to vůbec špatné nebylo.

Proč?

Mám pocit, že tahle společnost, svět je hodně materiálně založený. Myslím si, že je

potřeba si uvědomit, že to není jenom o tom, kolik budeme mít peněz, ale i o tom,

abychom byli schopní se sami sobě podívat do očí a říct si, že jsme morální lidé a že

nešlapeme po druhých, nezesměšňujeme je. Myslím si, že se na to málo myslí i

v rodinách a kdyby o tom děti slyšely na škole, tak by to nebylo od věci.

13. Domníváte se, že je ve školství, co vylepšovat?

Určitě je co vylepšovat ve školství.

Nějaké příklady?

Myslím si, že by se učitelé měli snažit být vůči těm žákům, minimálně to soudím podle

naší škole, trošku ohleduplnější. Trošku by se mohli snažit být víc jejich partneři. Určitě

si myslím, že by se dalo vylepšit…je to tedy zase individuální, ale myslím si, že by

někdo mohl pracovat systematičtěji nebo víc. Myslím si, že jsou věci ke zlepšování,

jako všude.

14. Udělal/a jste během svého působení ve školství něco, co zpětně hodnotíte

jako morálně nesprávné?

Asi to nebylo tak zásadního kalibru, abych si na to zpětně vzpomněla, takže myslím, že

ne.

93

Příloha č. 2.

1. Kolik je vám let?

57

2. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi učitele/učitelky?

25 let

3. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi zde na této škole?

22 let

4. Proč vykonáváte svoji profesi?

Protože jí mám ráda. Mám ráda práci s dětmi. Není co dodat, protože maminka byla

učitelka, sestra je učitelka, babička učila. Já jsem ani o jiném povolání nesnila. Akorát

jsem vystudovala češtinu a dějepis, po revoluci jsem si dodělala angličtinu, po kterém

jsem toužila. Bohužel v té době, kdy jsem studovala, jsem jí studovat nemohla.

5. Považujete svoji profesi za poslání?

Ne, to je normální práce jako každá jiná.

6. Co si představíte pod pojmem ctnost?

Slušnost.

a. Myslíte si, že by učitel měl být ctnostný?

Měl by být slušný. Měl by se chovat ke studentům tak, aby se nestyděl je potkat potom,

co ti studenti odejdou ze školy. Aby se nemusel stydět za to, že je ponižoval a že pouze

dělal svoji práci.

b. Jaké tři hodnoty/ctnosti považujete za nejdůležitější z těch, které by měl

učitel/ka mít?

Slušnost, profesionalita, respekt ke studentům, pracovitost.

7. Hodnotíte všechny své žáky stejně nebo mezi nimi máte své oblíbence, kterým

čas od času přilepšíte?

Určitě hodnotím stejně. Každý má někdy svůj den, kdy se úplně nemusí chovat dle

svých ctností nebo virtues. Určitě má své plusy nebo nějaké výkyvy. Stejně jako ten

student, tak je má i ten učitel, protože to je jenom člověk. Nemám ráda, když je

považován učitel za nějaké monstrum nebo robota, který nemá život a city. To k tomu

životu prostě patří.

8. Co svým studentům tolerujete a co už je za hranicí (myšleno z pohledu etiky,

morálky)?

Oni jsou tady, aby studovali a já jsem tady, abych je učila. Tolerovat samozřejmě

můžeme studenty, když jsou nemocní nebo když mají osobní problémy, rodinné

94

problémy, tak samozřejmě to se musí tolerovat. Také handicapy se musí tolerovat.

Netoleruji lenost a nepracovitost, drzost a obecně všechny ty věci, které do školy

nepatří. Stejně tak jako učitel musí být pokorný, učit se pořád, tak něco musí dělat i ten

student. Jsem tolerantní ke všem svým studentům stejně a pokud to nějaký student tak

necítí, tak si s ním o tom ráda popovídám. Musí to být pro všechny stejné. Tak jako já

očekávám od svého šéfa, že se ke mně bude chovat stejně jako k tomu druhému a bude

mě hodnotit podle mých pracovních výsledků a mého pracovního nasazení, tak to samé

očekávám od sebe v té hodině, to jinak nejde.

9. Myslíte si, že je důležité mít jako učitel respekt?

Tak určitě. Bez toho to nejde. Mám respekt ke svému řediteli přesto, že znám jeho

klady a zápory, tak jako svého šéfa ho budu respektovat, protože budu vždycky myslet

na to, že má i dobré vlastnosti, protože každý má nějaké špatné. To stejné i ve vztahu ke

studentům, úplně stejné. Očekávám, aby ho ten student měl také ke mně.

a. Ocitl/a jste se někdy v situaci, kdy někdo vaši osobu nerespektoval?

Určitě, mnohokrát. Ze strany žáků i vedení. Ze strany vedení vím, že jsem udělala

chybu jednou, za kterou jsem nesla zodpovědnost, ale taky jsem viděla, že další

nepochopení bylo jenom z lidskosti mého šéfa a ze strany rodičů a studentů…byla jsem

na jednání a tam jsme vysvětlili naše postupy a naše chování. Je to nepříjemné, ale je

dobré to vysvětlit, aby bylo čisto.

10. Připravujete se pravidelně na svoje hodiny?

Ano.

a. Jak se liší příprava na vaše hodiny nyní od toho, jak jste se

připravoval/a ve vašich začátcích?

Mám mnohem větší zkušenosti, mám spoustu materiálů, znám spoustu metod a forem,

které jsou osvědčené a neberu to tak vážně a snažím se v tom hledat nějakou nadsázku.

b. Trávil/a byste nad přípravou hodin více času, kdybyste dostával/a větší

finanční odměnu?

Ano.

95

11. Souhlasíte s výrokem: „Učitelství je stav. Učitel nemůže své učitelství odložit.

Učitelem je vždy a za všech okolností.“ Mohli byste tento výrok případně nějak

okomentovat?

Nesouhlasím. Každé zaměstnání a je jedno jestli jste učitel nebo prodavačka v Bille.

Máte se chovat slušně a udržovat nějaké morální zásady. Je úplně jedno, jaké máte

povolání, jestli jste veřejný činitel nebo jste prostě dělník, je to úplně jedno. Nesmím se

hlavně stydět před sebou a před svou rodinou, svými známými a kolegy. Je nutné se

chovat slušně a je jedno jestli učím nebo ne.

a. Liší se vaše chování mimo školu od toho, jak se chováte ve škole?

Ani ne.

b. Byl/a byste schopná definovat, kde je hranice ve vztahu učitel-žák?

Každý máme svoji roli, přesně danou. Ony se prolínají tím, že jsme v jedné třídě a

pracujeme na stejném cíli, ale každý máme jinou roli, to je všechno. A musíme spolu

kooperovat, jinak to nejde. Je to 50/50.

c. Je pro vás morálně přijatelné tykat si s žáky?

Ne.

d. Je pro vás morálně přijatelné chodit s žáky do restaurací, klubů či

hospod ve vašem volném čase?

Osobně to nemám ráda. Nikdy jsem to nedělala ani když mi bylo pětadvacet let a ani

když mi je tolik kolik mi je. Prostě mám ráda ten odstup.

e. Je pro vás přijatelné udržovat s žáky kamarádský vztah?

Jako ve třídě určitě, ale nikdy jsem neměla tu potřebu jít s dětmi na kávu si popovídat

mimo školu a mimo konverzační hodiny. Nemám tu potřebu.

12. Řídíte se na vaší škole nějakým etickým kodexem?

Respektujeme vnitřní řád školy, kde jsou samozřejmě všechny tyhle…nejenom nějaká

etická pravidla, ale pravidla také chování, jednání nejenom ve vztahu mezi žáky, ale

také ve vztahu k učitelům a ostatním pracovníkům školy, takže všichni to musíme

dodržovat. Nebo bychom to měli dodržovat a pokud to porušíme, tak neseme nějaký

postih, jakýkoliv.

a. Uvítal/a byste zavedení etického kodexu pro učitele? Nejenom na vaší

škole, ale obecně v České republice, pro všechny učitele.

Co tím myslíte?

Etický kodex mají například právníci nebo lékaři. Jsou to sepsaná pravidla, která

obsahují nějaké vodítko, jak přistupovat ke svým pacientům nebo klientům.

96

Určitě ano. Neznám práci svých kolegů. Já znám pouze svoji práci a práci svých kolegů,

kteří se mnou sedí v kabinetě. Vím, že oni nějaký jakýsi nepsaný etický kodex dodržují.

Co postrádám je větší pracovitost ze strany kolegů.

b. Co by měl takový kodex obsahovat?

Pracovitost, slušnost a neponižovat toho druhého. Respektovat pořád to, že i když je

studentovi patnáct, tak je to osobnost a neměla bych ho ponižovat, protože v tomhle

věku je šíleně zranitelný. Ale ani v tomhle věku…já jsem taky zranitelná. Takže taky

očekávám, aby mě neponižoval nebo neubližoval ten student nějakým přihlouplým

výrokem, když já se snažím. Tak bych to měla dělat i já. Když něco po něm chci, tak

bych já sama měla dodržovat to pravidlo, které já sama očekávám od toho studenta. To

znamená být dochvilná, včas opravovat písemky, respektovat, uznávat tu osobnost.

Přesně to, co očekávám od nich, bych já sama měla dělat.

c. Podle čeho se rozhodujete o tom, zdali je nějaké chování či jednání

přijatelné nebo nikoliv?

Citem a vnitřním řádem školy.

13. Je dle vašeho názoru vhodné zavádět na školách etickou výchovu?

Určitě. Některé děti přicházejí z rodin, kde něco jako morálka, etický kodex neexistují.

To, co kolem sebe vidí a slyší, se mi zdá…Nemůžu být konkrétní v politickém životě.

Prostě se mi zdá, že se někdy stává, že to, co vidí pouze takhle povrchně, že se pro ně

stává pravidlem. A doma to taky někde nemusí fungovat. Nejsou všichni vzdělaní a neví

co. Určitě bych byla ráda, kdyby měly nějakou výuku etiky a vůbec chování obecně.

Ony některé děti opravdu neví, že mají vytáhnout ruce z kapes, když zdraví. Ale ony to

opravdu neví, to není jejich chyba. Dneska jsem třeba přišla do hodiny a říkám, že jsem

tady tři dny nebyla a tabule je absolutně příšerná, nemůžu na ní vůbec psát. A děti to

hned umyly a pak jsem je měla ještě jednou…přišla jsem do třídy, úplně cizí, která není

jejich domovská třída a dvě děti umývaly tabuli a ta se prostě leskla. Nebo jsou zvyklý,

že za sebou zatáhnou židličku, většina z nich. Jenom stačí jim to říct, několikrát…na

poprvé samozřejmě asi ne. Nějak zjišťuji, že ony vidí, že mě potěší, že přijdu ráda,

ukážu, že mně to udělá radost a ony to udělají prostě. Dneska zrovna to bylo takové

příjemné. Ony si to neuvědomují, možná, když se jim to řekne vícekrát třeba tak si

uvědomí, nebo většina z nich, protože ony jsou fakt ještě v tomhle věku hodné, ony

nejsou prvoplánově zlé jako dospělý člověk. Dospělý člověk je v podstatě hotový.

Třeba osobnost učitele, ta už je v podstatě hotová, tam ty vlivy nejsou moc velké. Oni si

už nedají nic říct, mají velké sebevědomí mnohdy, takže tam už se s tím dospělým

97

člověkem nedá moc pracovat. Může ho poučit nějaká chyba, to se dá, něco takového.

Ale obecně si ten kolega, se kterým já spolupracuji, myslí, že je absolutně dokonalý a

ukončený, zatímco ten student ne a ten je považován jako že je neukončený. On fakt je,

on si dá říct, ale když se to řekne pěkně. Musí se prostě všechno brát z toho pozitivního,

protože jinak ten výsledek není moc dobrý, když se tlačí a vyčítá, nadává, tak ty

výsledky nejsou.

14. Domníváte se, že je ve školství, co vylepšovat?

V první řadě naučit učitele pracovat, poctivě. Že to není jenom ta odučená hodina, ale je

to fakt ještě něco navíc. Tak jak učíme 22 hodin, tak jsme placení za 42,5 hodiny, tak

někde ty hodiny tam musí být v tom týdnu a určitě by měli učitelé brát více peněz, což

je na téhle škole problém. Plat je menší než na ostatních školách. Peníze jsou obrovská

motivace. To jsem viděla v Anglii, kde jsem učila osm hodin denně plus příprava,

opravdu jsem si všechno musela připravit. Tam nebyly učebnice, ale protože jsem

dostávala velmi slušný plat, tak jsem to dělala, a to s velmi slušným nasazením. Až jsem

byla sama překvapená, jakým způsobem ještě můžu najít rezervu, protože ty finance mě

motivovaly dost, a ještě to prostředí, takže sama jsem byla po pětadvaceti letech

překvapená, že ještě dokážu pracovat víc, že ta motivace je ještě větší. Takže určitě

finance, protože když mi někdo řekne, že jsi dobrý, jsi šikovná, to opravdu v mém věku

nestačí. Opravdu ne. Jako dítěti se dá lízátko, jde se koupit zákusek nebo na čaj, tak to

samé já očekávám na výplatní pásce a pokud to tam nemám tak samozřejmě jsem hrubě

demotivována. Dítě chce jedničku, to je jeho motivace…nebo chce bonbon. Ale já chci

taky bonbon a k tomu ještě něco, což jsou v mém případě pouze peníze. Máme pěkné

prostředí, to je také důležité. Třeba pěkný kabinet, pěknou a čistou práci, to jsou také

určitě další motivační činitelé, příjemní kolegové, to všechno hraje roli. Ale jako tu

osobní, to je hodně velká motivace. Nevím, proč jí nevyužít. Třeba to nebude fungovat,

já nevím. U mě to fungovalo. Kdybych byla lépe ohodnocená, tak bych učila méně

hodin, o to víc bych se připravovala a byla by ta práce kvalitnější. Prostě to, co jsem

viděla v Anglii, to je kvalita. Já jsem v životě neviděla přípravu na hodiny tak úžasně

udělanou. Nebo ve Finsku, kde jsem viděla to samé. Perfektně připravené hodiny, ale

oni učí maximálně pět hodin denně. Oni nesmí učit víc hodin ve Finsku než pět nebo

čtyři si myslím. Jsou ve škole normálně do čtyř, jako normální pracovní doba od devíti

do čtyř, ale oni se připravují na ty hodiny ten zbytek. Ale z jejich platu si mohou dovolit

koupit domeček, auto a jet na dovolenou. Prostě standard té rozvinuté země. Já si

myslím, že máme standard jako ve Finsku, takže bych očekávala…I ta příprava, ta

98

hodina v té Anglii byla kvalitnější, protože učí míň hodin, ale dostávají víc peněz.

Takže já bych také ráda učila méně hodin, kvalitněji bych se připravila na hodinu a

dostala bych za to víc peněz. Samozřejmě naprosto tohle jsem viděla v těch dvou

zemích. Takhle se honím za méně peněz, takže samozřejmě ta kvalita není tak dobrá.

15. Udělal/a jste během svého působení ve školství něco, co zpětně hodnotíte jako

morálně nesprávné?

Ne. Alespoň si toho nejsem vědoma, protože to by se vrátilo. To bych věděla, protože to

se nepromíjí, takové věci, protože jste moc vidět. Určitě ne, protože by se to nějak

muselo řešit.

99

Příloha č. 3.

1. Kolik je vám let?

30.

2. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi učitele/učitelky?

Od minulého září, takže rok a půl. Na této škole.

A předtím jste pracoval ještě někde?

Předtím jsem učil v Praze a učil jsem v jazykovkách, takže to bylo na soukromo. Byl

jsem vlastním pánem.

A celkově tedy učitele děláte jak dlouho? Kdybyste měl započítat i jazykové školy?

Pět let.

3. Proč vykonáváte svoji profesi?

Těžko říct. Mě baví ten obor, který dělám a myslím si, že v žádné jiné profesi bych ten

předmět tak do hloubky nemusel znát. Protože mně vždycky říkali, že když chcete

někoho něco učit, tak to musíte umět mnohem lépe. Například když chcete učit

matematiku, tak tomu musíte rozumět tak, že budete schopní to vysvětlit tak, aby to i

nematematik pochopil. Což tohle matematik profesionální nemusí nikdy řešit. Takže asi

i kvůli tomu. Jde mi o to, abych těm věcem, které učím hodně rozuměl a čili tím pádem

si o tom musím dost studovat a tak, o těch dvou oborech, o hudební výchově a

angličtině. Takže to mě na tom baví. Ještě to, že vlastně proč to dělám…když má člověk

nějaké nadání tak to má na dání. Musíte to nějak vracet. Když mě bylo dáno, tak to

musím nějak předat dál.

4. Považujete svoji profesi za poslání?

Asi ano. Je to klišé, ale asi ano.

5. Co si představíte pod pojmem ctnost?

Nevím, je to strašně těžká otázka. Když si vezmu, co je třeba jedna ze ctností, nějaká

ctnost. Třeba moudrost. Že prostě dělám něco…z morálního hlediska vím, že je to

nějaká moje zásada v něčem. Třeba vím, že mám něco dělat, ale…třeba ta moudrost.

Když třeba mám něco dělat, musím se rozhodnout podle pravidel, ale vím, kdy se

rozhodnout ne podle pravidel. Takže to, že mám tu ctnost znamená, že i vím, kdy ty

pravidla mám porušit, aby to bylo správné. Abych si to zodpověděl hlavně pomocí

svědomí třeba a je jedno, že pravidla říkají to nebo ono.

a. Myslíte si, že by učitel měl být ctnostný?

Myslím, i když nevím úplně, co bych pod to ctnostný zahrnul za vlastnosti.

100

Za ctnosti považujeme spoustu hodnot. Nemusí to být pouze moudrost, ale

například i spravedlnost, pracovitost, ohleduplnost, tolerance. Myslíte tedy, že

ano?

Myslím, že ano.

b. Jaké tři hodnoty/ctnosti považujete za nejdůležitější z těch, které by

měl/a učitel/ka mít? Jaké hodnoty byste vystihnul?

Tak moudrost, spravedlnost…napadá mě ctnost, že člověk něco dělá, i když nemusí.

Asi pracovitost. Vlastně každá z těch ctností je definovaná tím, že bojujete s něčím,

třeba s leností. Takže tím pádem moudrost, spravedlnost a pracovitost.

6. Hodnotíte všechny své žáky stejně nebo mezi nimi máte své oblíbence, kterým

čas od času přilepšíte?

Já bych rád řekl, že hodnotím všechny stejně, ale je to hodně individuální. Snažím se

vzpomenout na něco, co dělám právě tak, že bych někomu nadržoval…ale já právě

nikomu nenadržuji. To je právě vždycky ta spravedlnost na tom, že i když vím, že bych

měl někde přimhouřit oko, protože vím, že byla na olympiádě nebo já nevím co, tak to

většinou neudělám. Snažím se, aby to byl pro všechny opravdu stejný metr. Pořád

stejné, aby tam byla ta integrita a nikdo se necítil ukřivděně. Snažím se, nevím, jak se

mi to daří, ale snažím se to tak dělat.

7. Co svým studentům tolerujete a co už je za hranicí? (z morálního pohledu)

Já mám celkem rád opozici, když se mnou někdo nesouhlasí s něčím a nějakým

způsobem se přeme. To mi nevadí, když potom a to netoleruji, když se na něčem

domluvíme a vyjde to z těch studentů, že budeme něco dělat, budeme nějak postupovat

další třeba měsíc, že uděláme takový experiment. Což pro mě většinou znamená, že

mám daleko více práce, že se musím připravit na něco, co si oni vymysleli. Takže

nejedu podle učebnice, ale teď konkrétně se můžu bavit o nějakém seriálu, v angličtině.

A na každý díl toho seriálu člověk musí připravit prostě spoustu materiálu, aby z toho ty

děti něco měly. Protože když se budou jenom dívat na televizi, tak z toho nebudou nic

mít. Ale já potom po nich něco chci, v rámci toho, co si oni sami vymysleli, chci, aby

mi napsali názor na něco nebo esej na něco anebo přinesli hotový domácí úkol o tom

seriálu. A potom opravdu netoleruji, když to nemají. Když já jsem se vydal, šel jsem se

svojí kůží na trh, zeptal se, co chcete dělat…dobře, budeme to dělat tak, jak vy chcete a

nic. Tak to jsem potom dost naštvaný, protože tam není ta spravedlnost.

101

8. Myslíte si, že je důležité mít jako učitel respekt?

Obecně ano, ale zase je to na té ctnosti, kdy se snížit…to je takové blbé, nemyslím to

nijak klasifikačně, ale kdy se jako snížit k těm studentům a být kamarád a kdy zase být

ten člověk, co má respekt. To je velice tenká linie a já si myslím, že je potřeba mít

respekt, ale také vědět, kdy zvolnit a kdy se usmát a kdy být kamarád. Má to pořád

svoje hranice. Nešel bych se studenty nikdy na pivo, ale klidně bych s nimi šel na

limonádu. Tam někde jsou ty hranice, že prostě kamarádi nejsme. Kamarádi nejsme.

Možná po maturitě budeme, ale do té doby kamarádi v žádném případě nejsme.

9. Připravujete se pravidelně na svoje hodiny?

Ne.

a. Jak se liší příprava na vaše hodiny nyní od toho, jak jste se

připravoval/a ve vašich začátcích? Je tam nějaký rozdíl?

Ano. Na začátcích jsem se spíš snažil jít by the book, takhle by to mělo být. Takhle se

říká, že by to mělo být, ale teď se vždycky na začátku toho přemýšlení, úvaze o tom,

jaká bude příprava, tak se spíš snažím přijít na to ne jak by to mělo být, ale jak by to

nejvíc pomohlo jim, těm studentům. Takže jak by to oni pochopili, jak nejlíp to utkat,

aby si tu práci vlastně udělali oni sami, abych já neměl tolik práce, protože o to ani

nejde, já tomu rozumím, ale potom, když devadesát procent z celé hodiny mluvím já tak

hlavně v angličtině, to nepomůže. Takže aby oni si na to nějakým způsobem přišli sami

nebo aby oni udělali, co nejvíce práce a co nejvíce se na tom naučili. Oni, ne já.

b. Trávil/a byste nad přípravou hodin více času, kdybyste dostával/a

větší finanční odměnu?

Ne.

10. Souhlasíte s výrokem: „Učitelství je stav. Učitel nemůže své učitelství odložit.

Učitelem je vždy a za všech okolností.“? Mohl byste toto tvrzení případně

nějak okomentovat?

Já s tím nesouhlasím, protože právě nemám moc rád ty lidi, co učí i ve volném čase. Já

to taky občas dělám a vždycky se tomu směji, když si toho všimnu. Mám to rád tak, že

cokoliv, co patří do školy si dodělám prostě do svojí pracovní doby a od té doby prostě

zavřu dveře a končím. Fakt mám svoje další zájmy, svoji rodinu a nechci, aby mi to do

toho zasahovalo. Samozřejmě jsme lidi a ono to tam vždycky tak nějak prokvétá, ale

určitě bych neseděl někde v restauraci a neříkal někomu, kdo sedí u vedlejšího stolu:

Hele, Tondo, dneska ve škole jsem ti říkal to a to, tak ne že budeš pít dneska pivo. Nebo

já nevím. V žádném případě bych tohle nekombinoval.

102

a. Liší se vaše chování mimo školu od toho, jak se chováte ve škole?

Asi ne. Já se právě snažím, abych si na nic nehrál, právě proto, že si myslím, že v rámci

té autority a v rámci toho je právě důležitá ta integrita. Být pořád sám sebou. Takže

když bych si tady právě hrál na něco, co nejsem a pak by mě žáci viděli v nějaké další

situaci, v nějakém kontextu, tak by si řekli: Co to je, co to je za člověka. Nemohli by mě

brát vážně.

b. Byl/a byste schopný/á definovat, kde je hranice ve vztahu učitel-žák?

Učitel, když to beru jako povolání, tak je to fakt jenom, kdy zavřu dveře od školy a

potom už si budu dávat moc velký pozor až se uvidíme někde večer v té restauraci.

Budu si dávat pozor na to, abych nemluvil jako učitel, abych se nechoval jako učitel

k tomu člověku, k tomu stejnému člověku. Ale pořád je tam ten rozdíl, že fakt nejsme

kamarádi a nejsme kamarádi ani ve škole a ani venku. Takže když spolu půjdeme na

oběd s dětmi. Když řeknu, že dneska místo sboru půjdeme na oběd, protože jste udělali

dobře soutěž, tak i na tom obědě beru to, že jsme mimo školu. Domluvíme se, že

půjdeme někam třeba v pět hodin. Ale nekončí to, že jsme pořád…je tam pořád ten

rozdíl. Já jsem pořád váš učitel…no, ne váš učitel, ale nejsme kamarádi.

c. Je pro vás morálně přijatelné tykat si s žáky?

Já nevím. Tohle je hrozně individuální a když je to individuální tak podle sebe říkám ne.

Já bych si s nimi asi netykal. Já, když jim tykám tak to už mi kolikrát přijde přes čáru, i

když tady se to tak spíš dělá. Ale já bych asi neměl problém říkat: Petře, vy. Myslím si,

že možná by to vedlo i k tomu většímu respektu. Možná. Možná, že tímto přístupem

bychom k tomu nějak dospěli, ale znám i lidi, kteří si tykají, ale je to spíš záležitost

vysoké školy. Ještě jsem to neviděl na střední škole.

d. Je pro vás morálně přijatelné chodit s žáky do restaurací, klubů či

hospod ve vašem volném čase?

Je, ale musím to specifikovat, že nejsme kamarádi. Mně se to stává, že když hrajeme

někde s orchestrem nebo organizuji jam sessions, tak přijde spousta mých studentů tam

a sedíme u jednoho stolu. A vzhledem k tomu, že je to volnočasová aktivita tak já si

dám třeba pivo. Těm, co je osmnáct si třeba také dají, ale i kdyby si dali a nebylo jim

osmnáct, tak už to asi nebudu tak řešit. Ale kdyby oni mě pozvali a řekli: Pane

profesore, pojďte s námi na panáka. Tak s nimi nepůjdu, protože jim prostě řeknu, že až

po maturitě. Slyšel jsem názor, že většinou to neunesou ti studenti, že ten profesor je

v pohodě. V momentě, kdy se stane, že zajdeme na panáka a pak se potkáme u maturity

a já ho vyhodím, tak většinou to ten student neunese. Ještě tam není ta moudrost,

103

nadhled tady v tom ohledu, že tady končí hranice a teď když jsme zase ve školních

lavicích tak jsem zase učitel a žák. Takže na té střední škole bych tohle…možná ani na

té vysoké škole.

11. Řídíte se na vaší škole nějakým etickým kodexem?

Já bych řekl, že svědomím. A vzhledem k tomu, že jsme na této škole tak bych měl asi

říct, že i Desaterem.

a. Uvítal/a byste zavedení etického kodexu pro učitele?

Asi ne. Já si myslím, že je to záležitost té integrity, že když jde člověk učit, tak musí

sám mít dostatečný etický kodex. Bez toho si myslím, že učit moc nejde nebo to alespoň

z dlouhodobějšího hlediska nebude fungovat.

12. Je dle vašeho názoru vhodné zavádět na školách etickou výchovu?

Moc nevím, jak moc velká část je etika částí ZSV nebo společenských věd.

Jako samostatný předmět etika ještě zavedená není. O historii se studenti učí ve

spojení s filozofií.

Možná jako volitelný předmět ano. Jako takhle, ono by to všechny děti potřebovaly jako

sůl, takže asi ano. Byl bych pro.

13. Domníváte se, že je v českém školství, co vylepšovat?

Určitě.

Co třeba?

No, vylepšovat. Ono to bude takové, možná si budu trochu protiřečit…že vlastně člověk

si myslí, že máme spoustu techniky a vybavení a tak. Tak to je sice něco za co bych měl

lobbovat, že je to jako fajn, ale zase z tohohle pohledu bych já třeba klidně i přikročil

k tomu, že bych nedovolil mobilní telefony ve škole nebo to, jak strašně se ten

technický pokrok projevuje ve školství. Už jsou třídy, ve kterých mají všichni tablety,

tak s tím bych také nesouhlasil. Takže je co zlepšovat, ale je to jakoby směrem zase

zpátky od těch moderních technologií k tomu, že spolu budeme zase mluvit. Když ta

technika funguje tak je to fajn, ale často to právě nefunguje. Nefunguje internet, často to

padá a my máme všechno navázané na to, že půjde projektor a ten projektor nejde. A

potom snažit se odbourat učitelům to všechno papírování, protože spousta věcí by šla

udělat jednodušeji. Teď nejsem schopný říct jak, ale je spousta papírů, které úplně

nesouvisí s tím vlastním učením…ono totiž kdyby měl člověk čas jenom na to učení,

tak by to bylo fajn. Potom také přetěžování učitelů. Aby to nebylo tak, že mají třicet

hodin týdně, ale aby měli normálně, prostě tak jak to je, dvacet jedna a níž hodin týdně.

Protože potom člověk potom tu práci ani nemůže dělat dobře, protože prostě není

104

možné se připravovat na tolik hodin. To je tedy další věc. A jinak…předávám tu

zodpovědnost na ty žáky, a ne tolik na ty učitele. Mám pocit, že když se podívám kolem

sebe tak podle mě se těm žákům jde naproti v tom, že se jim všechno nakopíruje,

všechno jim obstará, všechno jim dá až pod nos a oni jediné, co musí udělat je, že si to

někam dají, že si načtou a naučí se to. Vůbec se nesnaží ty informace hledat, filtrovat,

možná ano, já nevím. Mám z toho takový pocit, že maturitní témata vám prostě dáme a

tohle se prostě naučte a tím pádem projdete. Ti lidé vůbec nejsou připravení na to, jak to

pak bude na vysoké škole tím pádem. Ta zodpovědnost. Pěstovat v nich tu vlastní

zodpovědnost. To že pak jednou přijdou na vysokou školu a nepřinesou něco včas, je

bude stát jeden rok na té vysoké škole. Ztracený rok života. Jenom proto, že něco

přinesli o dva dny později. Nikdo se s nimi bavit nebude. A tady se pořád tak nějak

povoluje, povoluje, a to se mi nelíbí.

14. Udělal/a jste během svého působení ve školství něco, co zpětně hodnotíte

jako morálně nesprávné?

Už jsem dal pohlavek, ale pak jsme to řešili a dobře to dopadlo. Možná, co mě mrzelo,

že jsem před celou třídou…sice jsem to myslel na celou třídu, ale vzala si to osobně

jedna studentka. Řekl jsem, že s takovým přístupem, pokud budou pokračovat, tak

maturitu opravdu neudělají. Říkal jsem ať si seženou doučování nebo přijďte za mnou.

Cokoliv, ale takhle to je špatné. Myslel jsem to na celou třídu, ale asi jsem se podíval na

člověka, který dostal pětku z Unit testu a potom mě volala maminka, že si to vzala její

dcera hodně osobně a že jí je špatně a nechce jít do školy. Tak z toho jsem pak byl

špatný. Takže to bych asi udělal jinak. Když bych chtěl kritizovat tak mezi čtyřma

očima v kabinetě nebo bych po hodině řekl, tak na mě počkej, něco ti musím říct. Ale

jinak, je to krátká doba…rok a půl ve školství.

105

Příloha č. 4.

1. Kolik je vám let?

32.

2. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi učitele/učitelky?

Tři roky.

3. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi zde na této škole?

Celou dobu.

4. Proč vykonáváte svoji profesi? (peníze, radost z pomoci)

Protože mě baví pracovat s dětmi.

5. Považujete svoji profesi za poslání?

Ano.

6. Co si představíte pod pojmem ctnost?

Těžká otázka. Filosofická otázka. Mám pocit, že na to nejde úplně odpovědět.

a. Myslíte si, že by učitel měl být ctnostný?

Já si myslím, že ano.

b. Jaké tři hodnoty/ctnosti považujete za nejdůležitější z těch, které by

měl učitel/ka mít?

Komunikativnost s dětmi, nedělání rozdílů (být spravedlivý) a být ochotný těm dětem

pomoct, když mají problém.

7. Hodnotíte všechny své žáky stejně nebo mezi nimi máte své oblíbence,

kterým čas od času přilepšíte?

Všechny hodnotím stejně.

8. Co svým studentům tolerujete a co už je za hranicí? Myšleno po etické,

morální stránce. Co si mohou dovolit a co už je přes čáru.

Moc jim netoleruji, aby mluvili sprostě, to teda ne. Vadí mi opisování, protože mají u

mě vždycky možnost si jakoukoliv známku opravit, což mi teda taky vadí. Že opisují.

Když přitom ví, že si mohou opravit každou známku. Tak mi to přijde zbytečné.

Netoleruji jim podvádění. A také mi vadí, když se napadají ve třídě. Není to úplně

šikana, ale jako už to trošku s tou šikanou hraničí. Já s tím ve své třídě problémy mám.

To mi také vadí a řeším to každou chvilku.

9. Myslíte si, že je důležité mít jako učitel respekt?

Ano.

a. Ocitl/a jste se někdy v situaci, kdy někdo vaši osobu nerespektoval?

Ano.

106

b. Co jste v takové situaci dělal/a?

Ono v té situaci toho mnoho dělat nejde, když vás celá třída nerespektuje.

c. Máte vy osobně pak problém s respektováním žáků?

V jedné třídě ano. Protože nerespektují mě, tak já jako nevím co…Já se snažím je

respektovat. Myslím si, že se mi to daří, ale někdy mi to úplně nejde.

10. Připravujete se pravidelně na svoje hodiny?

Ano.

a. Jak se liší příprava na vaše hodiny nyní od toho, jak jste se

připravoval/a ve vašich začátcích?

Ano. Už znám více metod, už vím, jak na nějaké poruchy, jak na nějaké povahy

charakterové těch dětí. Už se v některých třídách chystám na cokoliv. Třeba, že řeknou,

že tohle dělat nebudou, takže chystám i určité jiné plány co teda jiného dělat, protože už

ty třídy znám. Takže tam se to mění trošku.

b. Trávil/a byste nad přípravou hodin více času, kdybyste dostával/a

větší finanční odměnu?

Jistě.

11. Souhlasíte s výrokem: „Učitelství je stav. Učitel nemůže své učitelství odložit.

Učitelem je vždy a za všech okolností.“? Mohli byste tento výrok případně

nějak okomentovat?

Je to těžké. Každý, kdo je učitel je učitelem pořád i v soukromí. Ale každý učitel by si

přál, aby to soukromí, alespoň nějaké, měl. S tím výrokem souhlasím, tak to prostě je.

Studenti to tak vidí. Proto třeba, když vás potkají na zábavě, tak je z toho strašné halo.

Ale myslím si, že by to tak úplně být nemělo, že by každý člověk měl mít svoje

soukromí.

a. Liší se vaše chování mimo školu od toho, jak se chováte ve škole?

Ne.

b. Zažil/a jste situaci, ve které byste se zachoval jinak, kdybyste nebyl/a

učitelem/učitelkou?

Ano.

c. Mohla byste to případně nějak specifikovat?

Raději ne.

107

d. Byl/a byste schopná definovat, kde je hranice ve vztahu učitel-žák?

Také je to těžké říct, protože učitel vždycky chce nějak vycházet s těmi dětmi. Chce se

jim přiblížit, protože mám pocit, že když je ten učitel blíž těm dětem, tak oni si toho

mnohem víc cení a jsou vůči němu mnohem víc upřímnější a také jsem zjistila, že se na

jeho hodiny více připravují.

e. Je pro vás morálně přijatelné tykat si s žáky?

Pro mě ano. Mně to nevadí.

f. Je pro vás morálně přijatelné chodit s žáky do restaurací, klubů či

hospod ve vašem volném čase?

Do hospod ne. Do klubů ne, ale když mají nějaký problém, tak s nimi chodím tady dolů

do kavárny.

g. Je pro vás přijatelné udržovat s žáky kamarádský vztah?

Přijatelné pro mě ano, pro ostatní a nadřízené to tak není. Pro mě ano.

12. Řídíte se na vaší škole nějakým etickým kodexem?

Myslím si, že se tady řídíme etickým kodexem.

a. Uvítal/a byste zavedení etického kodexu pro učitele? Že by byl tedy

vytvořen dokument, ve kterém byste našla vodítko k tomu, jak se

v nějakých situacích ve škole chovat. Pro učitele ještě nic takového

neexistuje, pouze na nějakých školách etické kodexy vytváří sami.

Jestliže to bude, tak se budeme školit. Vzhledem k tomu, že se teď školím pořád, tak už

se školit nechci. Ale zase by bylo na druhou stranu dobré, kdyby vám někdo řekl, jak se

v určitých situacích chovat, protože nastanou situace, kdy opravdu ten člověk neví, jak

to chytit. Navíc potom vám někdo ve škole řekne, že jste to udělal úplně špatně, ale

neřekne vám, jak bych měla správně reagovat. Řeknou, že to bylo špatně, že takhle by

to být nemělo, ale neřeknou vám přesně jak na to. Takže asi něco, nějaký obecný kodex,

by byl dobrý.

b. Co by měl takový kodex obsahovat?

Nějaké vodítko k tomu, jak se zachovat, když se semkne parta studentů ve třídě a

začnou šikanovat jedno dítě, vyberou si ho. A co přesně dělat. Vím, že by se měl

kontaktovat poradce, promluvit si s dětmi, ale jestli to je správně nebo ne…Jsou situace,

kdy člověk úplně neví. Něco obecného alespoň. Vím, že existuje něco, jak jednat

s nepříjemným rodičem, to jsem četla. Jenže to podle mě sestavil někdo, kdo o učitelství

moc neví a v praxi nikdy moc nebyl. Takže by stálo za to, kdyby to sestavil někdo, kdo

v té praxi byl a kdo by mohl říct, že by se to dalo realizovat.

108

c. Podle čeho se rozhodujete o tom, zdali je nějaké chování či jednání

přijatelné nebo nikoliv?

Podle vlastní intuice.

13. Je dle vašeho názoru vhodné zavádět na školách etickou výchovu?

Myslím, že je to v průřezových tématech.

Ano, ale nerealizuje se jako samostatný předmět s vlastní hodinovou dotací.

Hodina by určitě nebyla marná. Děti v dnešní době úplně neví, jak se samy chovat.

Vždycky se říká, že je to rok od roku horší a studenti říkají, že to není pravda. My starší

generace víme, že to tak ale je. Že opravdu oni nemají určitě nějaká pravidla zažitá.

Mám pocit, že jejich rodiče byli sami ve škole nějakým způsobem pod tlakem a chtěli

jim dopřát volnost. Tudíž některé věci neřeší anebo je řeší špatně.

14. Domníváte se, že je ve školství, co vylepšovat?

Ano. Maturity je potřeba nějakým způsobem vylepšit. Nebo to, jak se někteří politici

staví k otázce školství. Že budeme dělat to, co dělají lékaři? To je dle mého názoru

pěkná blbost. Jako nastoupit před ředitele, před člena nějaké inspekce, před svoje

nadřízené a předvádět jim, co člověk umí. Na to jsou podle mě hospitace a podle toho se

ví, že to ten člověk umí nebo neumí. Myslím, že se to pozná velice brzo, jestli je ten

člověk schopný vykonávat tohle povolání. Učitel se vždycky má co učit. Peníze jsou

problém. Spousta lidí z našeho institutu dost řeší peníze, protože na základních školách

mají o dost víc, než mají tady. Takže i peníze jsou problém. A vlastně i téměř čas je

problém. Kolegové jsou na tom lépe, ale začínající učitelé, to je katastrofální. Opravdu

člověk přijde domů, opravuje, chystá se. Nikdy to nekončí. A ohodnocené to není.

Navíc se říká, že učitel je ten základ, protože učitel učí děti, jak operovat a tak dále a

bez nich by přece nic nebylo. Můžeme to zkusit, kam bychom se dostali bez nich.

15. Udělal/a jste během svého působení ve školství něco, co zpětně hodnotíte

jako morálně nesprávné?

Asi ne. Ale nesprávné rozhodnutí byli. Každou chvilku si říkám, že jsem špatná

učitelka, že asi někde dělám nějakou chybu. Ale mám dost přátel a příbuznou učitelku a

zjistila jsem, že si to říkají všichni. Ty děti buď nevnímají nebo nic nedělají. Zrovna

včera jsem si říkala, že jsem fakt špatná. Studenti ve třetím ročníku nejsou schopni

poznat podmět a přísudek, hlavně nejsou schopní se zeptat, a dělám to s nimi už měsíc.

Mám pocit, že selhávám. Určitá rozhodnutí jsou chybná, ale morálně asi ne. Jako že

bych třeba byla nespravedlivá vůči někomu nebo že bych něco extra moc řešila, to ne.

109

Příloha č. 5.

1. Kolik je vám let?

38 let.

2. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi učitele/učitelky?

14 let.

Čtrnáct let pouze na této škole?

Ano.

3. Proč vykonáváte svoji profesi?

Vystudovala jsem to a svým způsobem mě to baví.

4. Považujete svoji profesi za poslání?

Částečně určitě.

5. Co si představíte pod pojmem ctnost?

To je složité. První, co mě napadlo, tak asi hrdinství.

a. Myslíte si, že by učitel měl být ctnostný?

Měl.

b. Jaké tři hodnoty/ctnosti považujete za nejdůležitější z těch, které by

měl učitel/ka mít?

Spravedlnost, sebekázeň, otevřenost, inspirativnost, být schopen motivovat. Je toho

hodně.

6. Hodnotíte všechny své žáky stejně nebo mezi nimi máte své oblíbence,

kterým čas od času přilepšíte?

Snažím se hodnotit všechny stejně. Někdy samozřejmě u těch, kteří nejsou tak nadaní,

ale projeví velkou snahu, tak má člověk tendenci třeba z toho číselného žebříčku slevit a

přilepšit. To je ale spíše na podporu té motivace.

7. Co svým studentům tolerujete a co už je za hranicí? Myšleno z morálního

pohledu.

Je to myšlené v hodinách nebo mimo ně?

V hodinách i mimo ně, mimo školu.

Mimo školu, to člověk neřeší, to je na rodičích. V hodinách…Asi nejsem moc

tolerantní, ale asi určitě něco toleruji. Myslím si, že to, co je ve školním řádě, by se

mělo dodržovat a v těch hranicích se nějak udržovat, ale někdy to nejde. Třeba

v mobilech a podobně, ty pravidla nejsou tak striktní, takže tam si člověk může najít tu

uličku. Je spousta věcí, které nejsou technicky možné. Třeba omlouvání absencí.

Toleruji, že člověk jednou dvakrát za pololetí může zaspat, protože jsou to jenom lidi.

110

Toleruji pití, jídlo, chození na záchod. Ale zase to musí mít určitou normu, třeba že se

musí zeptat. Můžu?

8. Myslíte si, že je důležité mít jako učitel respekt?

Je.

a. Ocitl/a jste se někdy v situaci, kdy někdo vaši osobu nerespektoval?

Určitě.

Ze stran žáků, kolegů nebo rodičů?

To je takové vcelku, že se s tím učitel setká.

9. Připravujete se pravidelně na svoje hodiny?

Ano.

a. Jak se liší příprava na vaše hodiny nyní od toho, jak jste se

připravoval/a ve vašich začátcích?

Teď už člověk má přehled o tom, co by ty děti měly znát, jak se na to zeptat a tak.

Takže už spíš je to o tom, kde začít, kde skončit, co k tomu použít, co si k tomu přinést,

co si k tomu nachystat.

b. Trávil/a byste nad přípravou hodin více času, kdybyste dostával/a

větší finanční odměnu?

Ne.

10. Souhlasíte s výrokem: „Učitelství je stav. Učitel nemůže své učitelství odložit.

Učitelem je vždy a za všech okolností.“ Mohli byste tento výrok případně

nějak okomentovat?

Asi ve škole to tak je. Musí to tak být někdy i mimo školu, na veřejnosti, ale člověk si

musí zachovat svoji svobodu a nenechat se slisovat do podoby, kterou nechce.

a. Liší se vaše chování mimo školu od toho, jak se chováte ve škole?

Myslím si, že se liší třeba se studenty ve škole, v hodině ve třídě nebo se studenty na

exkurzi. Je to jiné prostředí, jiná svoboda, jiná náplň.

Když byste měla srovnat vaše soukromí a vaši práci. Chováte se jinak?

Asi samozřejmě, protože člověk dělá jiné věci, ale na druhou stranu asi i to učitelství ten

soukromý život ovlivňuje. Protože když mám na starost děti, tak si je dovedu

zorganizovat, protože už z té školy nějakou praxi člověk má.

b. Zažil/a jste situaci, ve které byste se zachoval jinak kdybyste nebyl/a

učitelem/učitelkou?

Asi spíš ne. Nevím. Nevzpomínám si. Neřeším to.

111

c. Byl/a byste schopná definovat, kde je hranice ve vztahu učitel-žák?

Tady už asi je to o tom, jaký vztah a na jaké úrovni ten vztah je mezi tím učitelem a

žákem osobní. Jsou žáci, kteří se tomu učiteli přibližují víc a jsou žáci, kteří naopak jsou

od učitele dál, než by si ten učitel přál. Pak ten vztah může přerůst třeba až v přátelství,

ale to asi ten člověk odkládá až toho žáka nehodnotí, aby na to nebylo nazíráno jako

protěžování. Nebo aby si ten žák tu blízkost toho vztahu nezačal vykládat tak, že mu

projde neplnění jeho povinností, právě kvůli tomu, jak blízký je ten vztah.

d. Je pro vás morálně přijatelné tykat si s žáky?

Je. Netykám si s nimi, ale nevidím v tom problém.

e. Je pro vás morálně přijatelné chodit s žáky do restaurací, klubů či

hospod ve vašem volném čase?

Když tam nechodím sama, tak tam nechodím ani s žáky. Třeba na školním výletě něco

takového probíhá a není to asi úplně pouze o dozoru. Nemám s tím problém, ale má to

nějakou hranici. Ale je pravda, že já tyhle společenské aktivity osobně nevyhledávám,

takže je nevyhledávám ani s žáky. Ale je pravda, že se tam konverzace nebo téma, které

se řeší, změní a je to o to zajímavější. To jiné prostředí než škola, je také důležité s těmi

žáky absolvovat. Zvlášť v roli třídního.

f. Je pro vás přijatelné udržovat s žáky kamarádský vztah? Mimo

školu a ve škole.

Jistěže. Protože na tom přátelství, nenazvala bych to kamarádstvím, tak na tom

přátelském vztahu je to postavené. Kdyby to měl být pouze čistě formální vztah učitel

žák a ti žáci necítili tu přátelskost, tak by to nemělo ten správný smysl.

11. Řídíte se na vaší škole nějakým etickým kodexem?

Ano.

a. Uvítal/a byste zavedení etického kodexu pro učitele?

Myslím si, že na naší škole je tohle na vysoké úrovni, u některých kolegů. Takže si

myslím, že ta písemná forma by byla svazující. Když je něco psané, tak je potřeba to

dodržovat a kontrolovat a podobně, proto si myslím, že by to bylo svazující. Ale věřím,

že na nějakých školách by to bylo určitě ku prospěchu věci. Ale je tam něco pro učitele

i pro žáky. Aby učitel mohl ty vysoké nároky dodržovat, tak by tam měl být i ten

požadavek na druhé straně ve formě etické výchovy, aby se v tomhle ty děti dostaly

kupředu samy.

112

b. Podle čeho se rozhodujete o tom, zdali je nějaké chování či jednání

přijatelné nebo nikoliv?

Desatero. Po Desateru pak vlastním svědomím, které člověk během života nějak

formuje.

12. Je dle vašeho názoru vhodné zavádět na školách etickou výchovu?

Jenom jsem o tom něco četla nebo slyšela. Slyšela jsem, že na školách, kde byly

problémy v chování, zejména s problematickými žáky, tak to pomohlo a spolužákům se

lépe žilo se spolužáky ve třídě a učitelům se tam lépe učilo. Takže má to smysl.

13. Domníváte se, že je ve školství, co vylepšovat?

Určitě.

a. Co třeba?

Řekla bych…odborná příprava těch budoucích učitelů, protože dnes ledaskdo jde na

učitele hlavně proto, aby získal vysokoškolskou kvalifikaci. Ale že třeba po odborné

stránce toho oboru je na tom velmi dobře, tak po odborné stránce, jak být dobrým

učitelem, tak to není. Ono je to i o výběru těch uchazečů o studium na pedagogických

fakultách, na učitelských oborech. Určitě nějaká organizace ve škole. Když přijde

absolvent tak, aby hned neučil veškerý objem látky, ale vyzkoušel si nebo popřípadě

začal asistentskou pozicí. Aby se seznámil s tím, co se učí, aby byli dobří vedoucí

učitelé, kteří jsou skutečným morálním a odborným kreditem za ten daný obor, i lidsky.

Morální, lidský. Je toho velmi mnoho. Všichni jsme jenom lidi, jak žáci, tak učitelé. Je

tady spousta lidských chyb a je samozřejmě dobré to nějak vyrovnávat. Možná i ta

zkostnatělost, aby se to posunulo dopředu. Všude se zmiňuje finské školství, je otázkou,

co je na tom pravdy. Ale co se člověk doslýchá o tom výběru kandidátu, té přípravě, je

to jiné.

14. Udělal/a jste během svého působení ve školství něco, co zpětně hodnotíte

jako morálně nesprávné?

Myslím si, že člověk se někdy vyjádří tak, že dřív mluví, než přemýšlí. Někdy to může

vyznět tak, že to toho, kdo to slyší, ať je to žák nebo kolega, zraní a osobně se jich to

nějak dotkne. To jsou věci, které si myslím, že se čas od času přihodí. Člověk, čím je

mladší, tak je temperamentnější. Vím, že třeba něco byla chyba a hned na místě se to

nějak vyřešilo. Ale samozřejmě je určitě spousta věcí, které si člověk ani není schopen

uvědomit.

113

Příloha č. 6.

1. Kolik je vám let?

22 let.

2. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi učitele/učitelky?

Letos poprvé, takže vlastně šest měsíců.

3. Proč vykonáváte svoji profesi?

Teď v tuhle chvíli je to z důvodu toho, že jsem nemohla jít ke státní zkoušce, protože o

rok prodlužuji. Ale jinak asi proto, že jsem to chtěla dělat už od dětství, takže si plním

svůj dětský sen.

4. Považujete svoji profesi za poslání?

Jak kdy. Podle toho, jak vidím, jak to pracuje s dětmi. Ale většinou jo.

5. Co si představíte pod pojmem ctnost?

Nevím, co bych si představila.

a. Myslíte si, že by učitel měl být ctnostný?

To určitě.

b. Jaké tři hodnoty/ctnosti považujete za nejdůležitější z těch, které by

měl učitel/ka mít?

Určitě by měl mít trpělivost, bez toho se to ani nedá. Měl by mít respekt k dětem,

nemyslím to ve smyslu, že by se jich měl nějak obávat, ale je to budoucí generace, takže

by to tak měl učitel brát. Měl by to brát víceméně i jako radost. Neměl by to brát

povinnost, že tady je s těma dětma, ale měl by si to užít. Měl by si umět té profese vážit

a užívat si ji.

6. Hodnotíte všechny své žáky stejně nebo mezi nimi máte své oblíbence,

kterým čas od času přilepšíte?

Je možné, že to tak dělám, aniž bych si to uvědomovala. Jako snažím se samozřejmě

brát všechny stejně a nenadržovat nikomu. Ale asi sem tam určitě mám nějaké

vytipované lidi, kteří se více projevují, takže je možné, že jim to třeba dávám i víc

najevo. Ale snažím se to eliminovat.

7. Co svým studentům tolerujete a co už je za hranicí? (z morálního pohledu)

Toleruji jim z části, že spolu komunikují v hodinách. To beru jako spolupráci, že si

pomáhají. Netoleruji jim vykecávání, že si povídají o něčem, co nesouvisí se školou.

Většinou nějaké spolupráci teda, ne při písemkách, ale nějaké práce v hodině.

Nedovoluji jim chodit po třídě. Netoleruji jim používání telefonů. Nevidím přes třídu

úplně všechno, přes počítače, ale snažím se tohle omezit.

114

8. Myslíte si, že je důležité mít jako učitel respekt?

Určitě. Bez toho by se to asi nedalo. Zvlášť u těch nižších ročníků tak bez respektu něco

dělat, to by tady byla anarchie.

a. Ocitl/a jste se někdy v situaci, kdy někdo vaši osobu nerespektoval?

To se mi ještě nestalo. Až mě to překvapuje, protože jsem začátečník a vůči studentům

jsem dost mladá, tak se mi zatím nic takového nestalo.

9. Připravujete se pravidelně na svoje hodiny?

Připravuji, protože když zjistím, že jsem nepřipravená, tak vím, že s tím pak mám

v hodině problém, s tím vařit z vody. Většinou se snažím být připravená na každou

hodinu. Ale zase tím, že mám většinu tříd z jednoho ročníku, tak se připravím na jednu

hodinu jednotně, takže to nemusí dělat zase až tak složitě.

a. Trávil/a byste nad přípravou hodin více času, kdybyste dostával/a

větší finanční odměnu?

Asi ano. Kdyby to bylo v podmínce, tak ano. Ale zase si nemyslím, že bych nad tím

trávila tak málo času a nějak zvlášť by mě to ovlivnilo. Myslím si, že i takhle nad tím

trávím dost času i takhle, takže bych to asi neměnila.

10. Souhlasíte s výrokem: „Učitelství je stav. Učitel nemůže své učitelství odložit.

Učitelem je vždy a za všech okolností.“ Mohli byste tento výrok případně

nějak okomentovat?

Nemyslím si, že by učitel musel být 24 hodin denně, 7 dní v týdnu učitelem, protože si

přece jenom od té profese musí někdy odpočinout. I když sama na sobě pozoruji, že

jsem lehce deformovaná z této profese. Takže když jsem někde, kde nefiguruji jako

učitelka, tak zjišťuji, že myslím jako učitelka. Když vidím, že někde děti dělají

nepořádek, tak už mě napadá, že bych je měla nějak napomenout, což bych normálně

neudělala. Ale nemyslím si, že by se měl ten učitel kontrolovat 24 hodin denně a pořád

přemýšlet nad tím, že je učitel, protože to by si nikdy neodpočinul a myslel pořád na

práci, vůbec by si ten život neužil.

a. Liší se vaše chování mimo školu od toho, jak se chováte ve škole?

To určitě. Myslím i vzhledem k mému věku se to zatím liší, za což jsem docela ráda.

Nejspíš bych to nezvládla, abych se chovala pořád jako ve škole.

115

b. V čem se chováte jinak?

Určitě nejsem doma tak vážná. Nesnažím se být ve škole, nějak zvlášť vážná, snažím se

být s nimi být i kamarádka, takže v tom se zase tak moc neměním. Určitě neřeším doma

žádné náročné věci, snažím se vypnout. Neřešit nějakou školu, co má kdo odevzdat za

úkol, písemky a podobně.

c. Zažil/a jste situaci, ve které byste se zachoval jinak kdybyste nebyl/a

učitelem/učitelkou?

To asi ano. Přemýšlím, jaká situace to asi mohla být. Stalo se mi to asi na učilišti. Je to

tam náročnější na to učení. Mají málo respektu k učitelům, takže tam kdybych nebyla

učitelka, tak se k nim chovám ještě trochu jinak. Tady jsem se snažila brát to z toho

učitelského pohledu, nedávám jim to nijak za vinu, snažila jsem se je podporovat, než je

nějak srážet. Ale kdybych nebyla učitelka, tak bych na ně byla určitě horší.

d. Byl/a byste schopná definovat, kde je hranice ve vztahu učitel-žák?

To si myslím, že se těžko definuje. Myslím si, že by to mělo končit ve škole. Nemyslím

si, že by se měli učitelé a žáci vídat venku. To si myslím, že je na pováženou trochu.

e. Je pro vás morálně přijatelné tykat si s žáky?

To ne. Párkrát mi to nabídnuto bylo a já jsem řekla, že až je nebudu učit, tak s tím

pravděpodobně nebudu mít problém, ale teď abych si tykala s žáky se mi zdá

nesmyslné. Tam bych ten respekt šel úplně pryč

f. Je pro vás morálně přijatelné chodit s žáky do restaurací, klubů či

hospod ve vašem volném čase?

To určitě ne a asi bych to ani nechtěla. To se mi ta profese zase promítá do osobního

života a to nechci.

g. Je pro vás přijatelné udržovat s žáky kamarádský vztah?

Záleží jak kamarádský. Už jsem říkala, že se s nimi nechci vídat mimo školu, dokud je

učím. Pozdravím je venku, popovídám si s nimi, ale to je všechno.

11. Řídíte se na vaší škole nějakým etickým kodexem?

To asi vyloženě ne.

a. Podle čeho se rozhodujete o tom, zdali je nějaké chování či jednání

přijatelné nebo nikoliv?

Víceméně podle svých zkušeností, které mám ze svých studentských let. S tím, jak se

k nám chovali na vysoké škole a pak podle sebe, podle citu.

116

b. Uvítal/a byste zavedení etického kodexu pro učitele?

Když to nebude přímo tak, že se takhle učitel musí zachovat, ale budou to spíše nějaké

rady.

c. Co by měl takový kodex obsahovat? Máte na mysli nějakou situaci,

kterou by etický kodex mohl řešit, v čem by vám mohl pomoct?

Těch situace je velmi mnoho, které by se takhle mohly specifikovat. Určitě nějaké

povídání dětí, pokud nedělají, to, co mají, pokud neposlouchají, tak tam by něco mělo

být. Ale je to hodně individuální u těch učitelů, takže tam je to spíš i podle toho, jak si

to na začátku nastaví. Jak se k těm dětem budou chovat a jak je ty děti vezmou. Protože

jakmile si to člověk nenastaví na začátku, tak to pak v půlce nějak dohánět už není nic

moc.

12. Je dle vašeho názoru vhodné zavádět na školách etickou výchovu?

Já si myslím, že by to nemuselo být zavedeno jako samostatný předmět, ale aby to bylo

součástí občanské výchovy, tam si myslím, že bych to zavedla. Děti na tom poslední

dobou jsou na tom s morálkou docela špatně, nemají respekt, neví, jak se chovat.

Jenom pro doplnění, etická výchova je součástí občanské výchovy, ale moc času na

ní při hodině týdně, nezbývá.

13. Domníváte se, že je ve školství, co vylepšovat?

Vždycky je co vylepšovat, to ve všech oborech. Určitě i v učitelství, ať už v přístupu

učitelů nebo přístupu žáků.

a. Mohla byste nějaké problémy jmenovat?

V některých předmětech bych zkusila nějak inovovat výuku. Ať už jsou to předměty

jako dějepis, biologie, takové předměty, ve kterých se hodně povídá a nic moc se tam

neděje, tak aby to bylo atraktivní pro všechny děti a nemusely se stresovat tím, že je to

nezajímá a ony to dělat nechtějí a je to pro ně nezajímavé a stejně to dělat nebudou, tak

proč by se to měly učit. Takže to nějak inovovat, aby je to taky třeba začalo bavit a

nemyslím tím třeba výuku na tabletech. Ale třeba zkusit vymyslet nějaké pomůcky,

nějaké pokusy nebo něco takového, takže hlavně v tomhle.

14. Udělal/a jste během svého působení ve školství něco, co zpětně hodnotíte

jako morálně nesprávné?

To si nemyslím. Nejsem si ničeho takového vědomá zatím. Doufám, že to ani nepřijde.

117

Příloha č. 7. 1. Kolik je vám let?

63 a půl.

2. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi učitele/učitelky?

Od roku 1977, to znamená, že teď učím třicátým devátým rokem.

3. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi zde na této škole?

Od začátku, od roku 1993.

Kde jste učil předtím?

Na učilišti tady, jak se říká u Musila, obchodní učiliště. Předtím jsem také učil na

učilišti v Bystřici, bylo to zemědělské odborné učiliště. Takže tři školy celkem včetně

téhle.

4. Proč vykonáváte svoji profesi?

Protože jsem se tak před maturitou rozhodl. Rozhodl jsem se studovat deskriptivu, která

byla jenom na učitelském směru. Deskriptiva mě bavila a ta se učila jenom v kombinaci

s matematikou, takže jsem vystudoval matematiku a deskriptivu. Nakonec mi

deskriptivu zrušili a skončil jsem u matematiky. Deskriptivu mám teď pouze jako

seminář, a to jenom občas.

5. Považujete svoji profesi za poslání?

Já jsem o tom takhle neuvažoval, částečně ne. Já to takhle neberu.

6. Co si představíte pod pojmem ctnost?

To nevím.

a. Myslíte si, že by učitel měl být ctnostný?

Když nevím, co to je. Takhle…Učitel by v každém případě, ve škole každopádně, ale i

v soukromém životě, měl být co nejvíc vzorem pro ty děti. Aby si neřekly: on si hraje

tady ve škole a v soukromí pije nebo střídá ženy. Měl by se chovat tak, jak se chovat

má. To znamená, měl by svým způsobem být vzorem. Je to těžké. Člověk se ožení,

vybere si tu nesprávnou, pak se rozvede. Takže jsou věci, které se nedají oddiskutovat,

měl by se ale chovat slušně, jak ve škole, tak v soukromí.

b. Jaké tři hodnoty/ctnosti považujete za nejdůležitější z těch, které by

měl učitel/ka mít?

Měl by být na patřičné úrovni odborníkem ve svém oboru, měl by být objektivní

v každém případě a měl by mít rád ty děti. Neměly by ho štvát, to je pak trápení.

118

7. Hodnotíte všechny své žáky stejně nebo mezi nimi máte své oblíbence,

kterým čas od času přilepšíte?

Já doufám, že se ke všem chovám stejně, alespoň se o to snažím. Samozřejmě neříkám,

že mi někdo není sympatičtější někdo méně, to nejde bez toho, jsme lidi. Ale myslím si,

že je hodnotím všechny stejně.

8. Co svým studentům tolerujete a co už je za hranicí? Myšleno z morálního

pohledu.

Myslím si, že jsem hodně tolerantní, ale co netoleruji je podrazáctví. To mě vždy

rozčílí. S čím si nevím rady je neochota přemýšlet, když třeba řešíme nějaký příklad,

dostat se k podstatě a snažit se alespoň trochu přemýšlet. To podvádění je ale nejhorší.

Ze stran žáků tedy, protože já doufám, že já podrazák nejsem.

9. Myslíte si, že je důležité mít jako učitel respekt?

Bez toho to nejde. Když učitel nemá respekt, tak je tam zbytečný. Podle mě tedy.

a. Ocitl/a jste se někdy v situaci, kdy někdo vaši osobu nerespektoval?

Ať už ze strany žáků, nadřízených, kolegů nebo rodičů.

Ze stran rodiče určitě. Ze strany nadřízeného výjimečně, ale také. U žáků, oni se

většinou srovnají, alespoň u nás. Oni si nakonec uvědomí, jak to má být. Ale ze strany

rodičů to skoro vždycky, protože si stěžují zásadně ti, kteří vás nerespektují.

10. Připravujete se pravidelně na svoje hodiny?

Ano.

a. Jak se liší příprava na vaše hodiny nyní od toho, jak jste se

připravoval/a ve vašich začátcích?

Ano.

V čem třeba?

Začínal jsem učit v dobách socialismu, takže jsme museli psát přípravy a nejdůležitější,

co nám kontrolovali, byly výchovné cíle, tak se tomu říkalo. Tehdy se sledovalo, kolik

dětí se přihlásí na vojenské školy, takže jak já je v matematice vychovávám k lásce

k vojenskému povolání a podobně. To dneska odpadlo, takže moje příprava…protože

mám také nějakou zkušenost…soustředím se na to, abych měl připravené příklady a

uměl je vypočítat. Také abych věděl, co celou tu hodinu budu dělat, aby mi tam

nevznikala hluchá místa. Teď je to spíše takové faktografické, dříve to bylo nijak.

b. Trávil/a byste nad přípravou hodin více času, kdybyste dostával/a

větší finanční odměnu?

Ne. To s tím nesouvisí.

119

11. Souhlasíte s výrokem: „Učitelství je stav. Učitel nemůže své učitelství odložit.

Učitelem je vždy a za všech okolností.“ Mohl/a byste tento výrok případně

nějak okomentovat?

Já si nemyslím, že to je pravda. Já doufám, že v soukromí nejsem učitel. Potom si z nás

dělají legraci, když se chováme jako učitelé i v soukromí. Naopak si myslím, že když

odejdu ze školy, tak už odkládám věci, jako že musím každého poučovat a že musím

každého vychovávat. To doufám, že v soukromí nedělám, protože si ze mě jinak budou

dělat legraci. Ve škole se snažím vychovávat i mimo hodiny, to je naše povinnost

víceméně, ale nenosím to domů. Alespoň doufám, protože člověk se vidí jinak, než ho

vidí ostatní.

a. Liší se vaše chování mimo školu od toho, jak se chováte ve škole?

To si zase nemyslím. Jenom v tom poučování. Jinak si myslím, že se chovám slušně ve

škole, i doma, i venku.

b. Zažil/a jste situaci, ve které byste se zachoval jinak kdybyste nebyl/a

učitelem/učitelkou?

Zažil jsem mnoho situací, ve kterých bych se zachoval jinak, ale nesouvisí to s tím, že

jsem učitel. Jsou to situace, které bych dnes řešil jinak, ale ne proto, že jsem učitel.

c. Byl/a byste schopná definovat, kde je hranice ve vztahu učitel-žák?

V každém případě si myslím, tak jak to píše Špaček ve své Etiketě, že ve společenském

chování si nejsou všichni rovni, tak si myslím, že ani ve škole si nemůžou žáci myslet,

že jsou si rovni s učitelem. Neznamená to ovšem, že se nad ně učitel vyvyšuje, ponižuje

je nebo je urážení, to vůbec ne. Ale určitě tam jistý posun v podřízenosti je. Ani ve

vztahu ředitel a učitel, i když si tykáme, tak on je ředitel a já jsem podřízený. Tak to

musí být i s žáky. Nemůže si žák myslet, že si může dovolit to, co si může dovolit

učitel.

d. Je pro vás morálně přijatelné tykat si s žáky?

Já jsem po většinu své pedagogické praxe svým žákům vykal, ale teď na stará kolena

svým studentům, žákům tykám. Oni mně ne. Dokonce i když jsem učil děti kamarádů,

tak mi jejich děti musely vykat.

e. Je pro vás morálně přijatelné chodit s žáky do restaurací, klubů či

hospod ve vašem volném čase?

Naprosto nepřijatelné. Zaprvé si s nimi nemám o čem povídat a zadruhé do hospody

chodím s přáteli.

f. Je pro vás přijatelné udržovat s žáky kamarádský vztah?

120

Ne. Pokud jsem učil děti příbuzných nebo děti kamarádů, tak to je něco jiného. Ale

všeobecně ne.

12. Řídíte se na vaší škole nějakým etickým kodexem?

Tak určitě tady na naší škole je etický kodex křesťanský, ten je jednoznačný, ten je

napsaný. Základní principy slušného chování se musí dodržovat.

a. Uvítal/a byste zavedení etického kodexu pro učitele?

Ne, to musí každý cítit, co si může dovolit.

b. Podle čeho se rozhodujete o tom, zdali je nějaké chování či jednání

přijatelné nebo nikoliv?

To člověk musí cítit. Když mi začne student nadávat, tak to je přes čáru. Jestliže po páté

neuposlechne toho, že nemá používat telefon, protože je to napsané ve školním řádě. To

musí respektovat a když to nerespektuje, tak to je také přes čáru.

13. Je dle vašeho názoru vhodné zavádět na školách etickou výchovu?

Myslím, že to nikomu nepomůže. Etické návyky získává člověk do budoucího života

hlavně z rodiny. A předmět etiku si moc nedovedu představit.

14. Domníváte se, že je ve školství, co vylepšovat?

Asi ano, když tak špatně dopadáme ve všech mezinárodních srovnáních.

a. Co třeba považujete za problém?

Já za největší problém považuji dnešní vztah rodičů ke škole a ke svým dětem.

Nekritický vztah rodičů ke svým dětem a vysoce kritický vztah rodičů ke škole. Někteří

se dokonce tváří tak, že jsme jejich nepřátelé, přitom jsme na jedné lodi.

15. Udělal/a jste během svého působení ve školství něco, co zpětně hodnotíte

jako morálně nesprávné?

Ano, určitě. Zejména v mladších letech.

121

Příloha č. 8. 1. Kolik je vám let?

53.

2. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi učitele/učitelky?

27 až 28 let.

3. Jak dlouho vykonáváte vaši profesi zde na této škole?

25 let.

4. Proč vykonáváte svoji profesi?

Protože jsem se vždycky chtěla stát kantorem.

5. Považujete svoji profesi za poslání?

Ano.

6. Co si představíte pod pojmem ctnost?

To, že jedinec se chová vždy podle svého nejlepšího svědomí, neubližuje druhým lidem,

zná své hranice a mluví pravdivě a upřímně.

a. Myslíte si, že by učitel měl být ctnostný?

Určitě.

b. Jaké tři hodnoty/ctnosti považujete za nejdůležitější z těch, které by

měl učitel/ka mít?

Porozumění žákům či studentům, být schopen předávat informace a naslouchat

studentům.

7. Hodnotíte všechny své žáky stejně nebo mezi nimi máte své oblíbence,

kterým čas od času přilepšíte?

Já si myslím, že subjektivnímu pohledu se někdy člověk neubrání. I když se prostě snaží

být objektivní, ta subjektivnost tam občas hraje svoji roli. Nesnažím se mít oblíbence,

nicméně jsou žáci či studenti, kteří se mnou více komunikují a já třeba s nimi. Mám k

nim větší důvěru a řeším s nimi určitý typ otázek.

8. Co svým studentům tolerujete a co už je za hranicí? Myšleno nějaká

morální hranice.

Netoleruji jim lež. Když vím, že lžou, podvádí a když ubližují druhým. To si myslím, že

je jednoznačně za hranicí.

9. Myslíte si, že je důležité mít jako učitel respekt?

Ano.

122

a. Ocitl/a jste se někdy v situaci, kdy někdo vaši osobu nerespektoval?

Asi ano, ale že bych si vzpomněla. Myslím si, že nejsem respektována těmi žáky či

studenty, kterým nevyhovuje moje osobnost, moje nějaké způsoby chování a jednání a

nějaké metody výuky, takže tam si nemyslím, že jsem úplně 100 % respektovaná.

10. Připravujete se pravidelně na svoje hodiny?

Snažím se.

a. Jak se liší příprava na vaše hodiny nyní od toho, jak jste se

připravoval/a ve vašich začátcích?

Určitě. Už si asi úplně nechystám tak jako tu náplň hodiny, ale spíš si chystám, nad čím

bychom se měli zamyslet, co nám vlastně daná náplň hodiny přináší, jak by to mělo

oslovit ty studenty, aby to bylo zajímavé a aktuální. Takže asi úplně neupravuji náplň,

ale spíš to, jak s ní potom pracuji, to, jaký to má dopad na ty studenty.

b. Trávil/a byste nad přípravou hodin více času, kdybyste dostával/a

větší finanční odměnu?

Já si myslím, že to s tím úplně nesouvisí.

Mohlo by to například minimálně zvýšit vaši motivaci.

Jak se tak znám, tak asi ne. To finanční ohodnocení beru jako, že je ohodnocena moje

práce, moje snažení nebo že veřejnost ví, že je tohle povolání je důležité. Ale bych

dostávala deset tisíc a patnáct tisíc, tak si myslím, že bych pořád pracovala stejně.

Protože to je to moje poslání, to je to, co jsem vždycky chtěla dělat. To ohodnocení mě

samozřejmě třeba mrzí, že to není úplně tak ohodnoceno tou společností i tou finanční

stránkou, ale nezměnilo by to ten můj postoj k přípravě.

11. Souhlasíte s výrokem: „Učitelství je stav. Učitel nemůže své učitelství odložit.

Učitelem je vždy a za všech okolností.“ Mohli byste tento výrok případně

nějak okomentovat?

Od své učitelské profese si potřebuji odpočinout. Takže nejsem vždy za každé situace

učitelem.

a. Liší se vaše chování mimo školu od toho, jak se chováte ve škole?

V podstatě liší, ale vždycky mám ve svém svědomí uložený takový vykřičník, jsi přece

jenom učitel. A lidé se na vás dívají i mimo tu školu vlastně jako na učitele.

b. Mohla byste zmínit více specificky nějakou situaci?

Spíš se jedná o situace, kdy si myslím, že relaxuji, odpočívám. Jdu do restaurace nebo

na nějakou zábavu, takže tam bych ráda nebyla učitelem, přesto přese všechno tam je

nějaký ten vykřičník, ale tam bych nerada byla učitelem.

123

c. Byl/a byste schopná definovat, kde je hranice ve vztahu učitel-žák?

Teď úplně nevím, co je tím přesně myšleno.

Do jaké míry například být s žákem kamarád nebo vůbec nebýt, kam už by učitel

zacházet neměl.

To je velmi těžké pro mě na to odpovědět. Vzhledem k tomu, že dělám funkci

výchovného poradce, tak si myslím, že se stavím k těm dětem více jako kamarád nebo

člověk, který chce pomáhat. Nechci přejít za nějakou osobní hranici. Tam vidím takové

úskalí, když už vidím, že se nabourávám do jejich osobního života, tam vidím tu hranici

takovou vrtkavou. Čas od času za mnou lidé přijdou s nějakým problémem a tam jsem

spíš jako kamarádka než jako učitel, ale to je z té pozice výchovného poradenství. Když

to vezmu jako kantor tak je to spíš půl na půl, ten přívětivý vztah se snažím pořád

budovat.

d. Je pro vás morálně přijatelné tykat si s žáky?

Já ráda vykám studentům. Vidím to jako ohodnocení jejich osobnosti. Samozřejmě

vykám studentům na druhém stupni gymnázia. Nechci, aby mi studenti začali tykat,

když vyjdou ze školy. Je to opravdu jenom ve výjimečných případech, když třeba

potom spolupracujeme nějakým způsobem, stanou se mými kolegy ti bývalí studenti.

Ale většinou si udržuji ten vztah tykání, vykání. Nebo respektive já i těm starším

studentům potom vykám pořád, po celý život. Ani já jsem to neměla ráda já, když jsem

byla jako dítě, abych až vlastně vyjdu tu svou škol, abych já tykala těm kantorům.

Prostě to pro mě byli páni učitelé, takže to pro mě ne.

e. Je pro vás morálně přijatelné chodit s žáky do restaurací, klubů či

hospod ve vašem volném čase?

Ne.

f. Je pro vás přijatelné udržovat s žáky kamarádský vztah?

Ne mimo školu, ve škole určitě ano.

12. Řídíte se na vaší škole nějakým etickým kodexem?

Svým vnitřním svědomím.

a. Uvítal/a byste zavedení etického kodexu pro učitele?

Myslím si, že ano, protože není kantor jako kantor Možná by to některým učitelům

pomohlo.

124

b. Co by měl takový kodex obsahovat? Nemusíte odpovídat, pouze

kdyby vás něco napadlo.

Možná bych tam stanovila nějaký bod, který by se týkal neudržování si autority

prostřednictvím strachu, vyvoláváním strachu.

c. Podle čeho se rozhodujete o tom, zdali je nějaké chování či jednání

přijatelné nebo nikoliv?

Podle svědomí.

13. Je dle vašeho názoru vhodné zavádět na školách etickou výchovu?

Určitě. Vzhledem k tomu, že se společnost řítí trošku do záhuby, tak není špatné už od

útlého věku dětem vštěpovat etická pravidla, morálku, nějaké ty důležité hodnoty. A to

nejenom na gymnáziích, protože tady je přece jenom na tom gymnáziu…mám pocit, že

děti mají k sobě blíž, a přece jenom se řídí nějakými morálními pravidly, i když

samozřejmě ne všichni. Ale mám pocit, že je to trošku lepší. Ale prostě dala bych to

obecně tu etickou výchovu. Určitě ano, má to smysl.

14. Domníváte se, že je ve školství, co vylepšovat?

Otázka na dlouhou odpověď. Domnívám se.

a. Co tedy považujete za problémy dnešního školství?

Zkostnatělá struktura toho školství. Mnoho informací, mnoho vědomostí, které nejsou

v současné době úplně žádoucí. To se spíše týká toho vzdělávání. Co se týká výchov,

určitě bych kladla větší důraz na ty výchovy: tělesnou výchovu, tu etickou výchovu,

pracovní výchovu i dodržování nějakých pravidel, což by bylo součástí té etické

výchovy. Takže bych se více zaměřila na ty výchovy.

15. Udělal/a jste během svého působení ve školství něco, co zpětně hodnotíte

jako morálně nesprávné?

Vytnula jsem několika studentům políček.