Politika životního prostředí · Web viewKritika - nezahrnují všechny aspekty reprodukčního procesu včetně životního prostředí. V roce 1993 se zavádějí tzv. satelitní

Politika životního prostředí www.MIRAS.cz

Politika životního prostředí

Literatura Konference OSN o životním prostředí a rozvoji. Management Press, Praha 1993. Kružíková, E.: Ekologická politika a právo životního prostředí v EU. NVLS, Praha 1997. Mezřický, V. a kol.: Základy ekologické politiky. MŽP/PHARE, Praha 1996. Mezřický, V. a kol.: Teorie a praxe environmentální politiky. Vysoká škola báňská-Technická univerzita

Ostrava, 1999. Státní politika životního prostředí České republiky. MŽP ČR, Praha 1995. Statistická ročenka životního prostředí České republiky.

Politika životního prostředí jako druh sociální aktivitya) program, koncepce, programové nebo koncepční jednání,b) soupeření o moc, oblast mezilidských vztahů, v níž se setkávají různé programy.

Politika (dle bodu a) řeší různé sociální problémy (zahraniční, hospodářská zdravotní, dopravní atd.). Je výsledkem složitých vztahů a střetů mezi různými subjekty politického systému. (Viz např. předvolební programy politických stran.)Politika životního prostředí je také reakcí politického systému na sociální problémy. Je zvláštní tím, že zahrnuje do svého systému řešení zachování samotných předpokladů existence lidské společnosti.Základem politiky životního prostředí je souhrn představ různých subjektů o vyváženosti problémů životního prostředí, prioritách a způsobech jejich řešení a šetrného hospodaření s přírodními zdroji a jejich ochrany. Představ o způsobech nastolování vztahů celkové rovnováhy mezi lidskými činnostmi a přírodou.Zatímco většina politik je zaměřena na cílevědomou činnost vlády, politika životního prostředí je výsledkem aktivity celého sociálního systému.

Vznik politiky životního prostředíVýsledek poznání nepříznivých důsledků lidských činností na životní prostředí. Různé prostorové rozměry (londýnský smog z r. 1952 - 4 000 obětí). Vnímáno jako sociální problémy nového typu. Sledování a analýza v 60. letech. Vznik politiky životního prostředí - počátek 70. let.

Na vznik politiky životního prostředí nejvíce působila Konference OSN o životním prostředí člověka v roce 1972 (definice globálních problémů, vymezení

základních principů, akční plán), První zpráva Římského klubu z roku 1972 nazvaná „Limity růstu“ (dosavadní exponenciální růst

spotřeby povede ke kolapsu), embargo na vývoz ropy v roce 1973.

Vznik nevládních organizací, politických stran, uznání ochrany životního prostředí jako součásti politických koncepcí, institucionalizace ochrany životního prostředí.

Dva druhy politiky životního prostředíZpočátku se politika životního prostředí zaměřovalo na ochranu jednotlivých složek a postupně zahrnovala širší souvislosti. V roce 1987 byly tyto dva přístupy teoreticky vymezeny jako odpověď na ekologické účinky a důsledky na jedné straně a formulace cílů, postupů, zaměřených na příčiny těchto účinků na straně druhé.

Z důvodu spjatosti těchto přístupů s institucemi je lze pojmenovat jako politiku životního prostředí rezortní a všestrannou.Všestranná politika životního prostředí je široce koordinovaná činnost institucí, občanů, vládních a nevládních organizací, veřejné správy, obecní samosprávy a výrobních organizací, zaměřenou na nastolování vztahů rovnováhy mezi lidskými činnostmi, uspokojováním potřeb současných i budoucích generací a schopnosti přírody se trvale obnovovat.Rezortní politika životního prostředí je především činností specializované exekutivy, založené na konceptu cílů a strategií, zaměřených na prevenci, snižování nebo odstraňování nežádoucích účinků lidských aktivit na životní prostředí. přírodní zdroje a veřejné zdraví. Resortní politika má na rozdíl od všestranné krátkodobé cíle a je rutinní činností veřejné správy (ministerstev). Všestranná politika je založena na udržitelném rozvoji a bude nabývat na významu.

1


Cíle politiky životního prostředí Cílem rezortní politiky je předcházet, snižovat, případně vyloučit znečišťování životního prostředí

prostřednictvím administrativních a ekonomických nástrojů. Cíle všestranné politiky jsou širší. Musí dojít ke změnám v orientaci ekonomiky a řízení (ekologičtí

ekonomové).

Přechod od limitujícího faktoru rozvoje společnosti - člověkem vytvořeného kapitálu k přírodnímu kapitálu.Dosažení tohoto cíle vyžaduje: zvyšovat účinnost využití přírodních zdrojů, investovat do obnovování přírodních zásob, investovat do schopnosti přírody absorbovat odpady, investovat do veřejných statků a služeb, rozvíjet právní systém, orientovaný v nejširší míře na cíle udržitelného rozvoje.Všestranná ekologická politika může využívat k realizaci svých cílů převážně ekonomické nástroje (environmentální daně). Využití konkrétních nástrojů závisí především na co nejširším sociálním konsenzu.

4 etapy historického vývoje:1. malé nároky na přírodní zdroje 2. průmyslová revoluce - znehodnocování životního prostředí regionálního charakteru3. vědeckotechnická revoluce - globální charakter problémů4. současnost - hrozba nevratných změn, strategie prevence

Globální problémy ochrany životního prostředí globální změny (změna klimatu, ztenčování ozónové vrstvy Země, kyselé srážky, ohrožení biologické

diverzity) lokální problémy dalekosáhlého významu (degradace půdy, kontaminace vod, růst spotřeby zdrojů,

produkce odpadů)

Globální oteplováníSkleníkové plyny - mají schopnost pohlcovat infračervené záření (vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón, oxid dusný aj.).Důsledky - rozkolísání klimatu, změna režimu srážek, zesílení a změna výskytu tropických a subtropických bouří, intenzivní tání ledovců, stoupání hladiny oceánu.Ztenčování ozónové vrstvy ZeměOzónová vrstva (ve výšce 25 km nad zemí) zabraňuje dopadu ultrafialového záření na povrch Země. Vliv některých látek na ztenčování ozónové vrstvy (např. tzv. freony - chlorované a fluorované uhlovodíky).Důsledky - tlumení fotosyntézy, poškození buněk sítnice oka, riziko rakoviny kůže.Kyselé srážkyVznik slabých kyselin v důsledku spalovacích procesů (z oxidu siřičitého a oxidů dusíku).Důsledky - změna prostředí sladkých vod (nevhodné pro život řady organizmů). Kyselé půdy ovlivňují stabilitu lesů, snižují vitalitu půdních organizmů. V kombinaci s přízemním ozónem - úhyn lesů. Ohrožení staveb, v kombinaci s jinými látkami ohrození zdraví.Ohrožení biologické diverzityV období let 1970-2000 zmizelo 15-50 % druhů (v dlouhodobém průměru je 10 % za 1 milion let). Rychlost úbytku druhů se odhaduje na 1 druh za den až hodinu.

Důvody k ochraně - ekonomické, vědecké, estetické, etické, „ekologický servis“.Ekologický servis přírody - ochrana proti kosmickým vlivům, stálé fyzikálně-chemické podmínky pro život, cyklus vody, zdroje látek, přirozená dekontaminace, fertilita půdy, zdroje energie, biologické zdroje, životní prostor.

Hlavní věcné příčiny jsou růst světové populace překotná urbanizace prudký hospodářský růst některé technologické změny způsoby chování lidí (spotřeba) problém energetických zdrojů hrozba potravinové krize

konfliktní vztahy sever-jih ostatní problémy globálního významu

(zdravotní stav, ekologičtí uprchlíci, negramotnost, informační šumy, obchodování s nebezpečným odpadem)

faktor času

Koncepce udržitelného rozvoje

2


Definice Světové komise pro životní prostředí (World Commission on Environment and Development) z roku 1987: „Udržitelný rozvoj je rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožení možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby“.Zpráva Světové komise pro životní prostředí z roku 1987 chápe udržitelný rozvoj jako proces změny, ve kterém využívání zdrojů, směřování investic, orientace technologického rozvoje a institucionální změny jsou v harmonii a zvyšují současný i budoucí potenciál uspokojování lidských potřeb a aspirací.V nejširším smyslu je udržitelný rozvoj zaměřen na prosazování, resp. podporu souladu mezi lidskými bytostmi a mezi lidstvem a přírodou.Maastrichtská smlouva o Evropské unii pak zavedla pojem „trvale udržitelný růst“ do Římské smlouvy. „Úkolem Společenství je vytvořit společný trh a hospodářskou a měnovou unii a prováděním společných politik nebo činností podporovat harmonický a vyvážený rozvoj hospodářských činností ve Společenství, trvale udržitelný a neinflační hospodářský růst respektující životní prostředí“.Zákon o životním prostředí (č. 17/1992 Sb.) definuje trvale udržitelný rozvoj jako rozvoj, který současné společnosti i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.

Pojetí udržitelného rozvoje – dvě názorové skupinyReformismus je dominující přístup. Zahrnuje vlády rozvinutých zemí, nadnárodní společnosti, mezinárodní instituce. Nalézá cesty k udržitelnému rozvoji prostřednictvím ekonomického růstu. Sociální cíl - rozšíření účasti veřejnosti na rozhodování.Environmentální managerismus - vychází z optimální rovnováhy mezi využívání přírodních zdrojů a udržitelností ekologických procesů, z toho, že je třeba řešit sociální a environmentální problémy.Reformátorský přístup zastávají nevládní organizace a místní iniciativy. Cílem je vytvořit udržitelné komunity. Účast veřejnosti chápou vysoce pluralisticky.

Scénáře dalšího vývojeScénáře dalšího vývoje bývají obsaženy v politikách životního prostředí. Cíle pátého akčního programu jsou zaměřeny na snížení emisí do ovzduší minimalizace produkce odpadů podpora recyklace podpora ekonomických nástrojů politiky životního prostředíJako skutečné problémy označuje současný charakter lidského chování a spotřeby. Zásadní obrat v dalším vývoji je proto možný jen na základě změny těchto konzumně orientovaných charakterů chování. Je proto třeba vytvořit udržitelné hospodaření s přírodními zdroji, integrovat ochranu životního prostředí a prevenci v nakládání s odpady, snižovat spotřebu energie atd.

Tokijská deklaracePoslední jednání Světové komise pro životní prostředí se konalo 27. 2. 1987. Komise dospěla k závěru, že lze očekávat budoucnost, která bude prosperující, spravedlivá a bezpečná. Realizace však předpokládá, že se všechny země zaměří na udržitelný rozvoj jako na rozhodující cíl a kritérium národní politiky a mezinárodní spolupráce. Zároveň komise doporučila uplatnit tyto principy:1. Oživit hospodářský růst (podpora zvláště v rozvojových zemích)2. Změnit kvalitu růstu (udržitelnost, nestrannost, sociální spravedlnost, bezpečnost, bezpečná a životnímu

prostředí příznivá energetika, stav zásob přírodních zdrojů)3. Uchovávat a obohacovat bázi přírodních zdrojů (uchovávat životní prostředí a přírodní zdroje)4. Zajistit udržitelnou úroveň populace (plánované rodičovství)5. Nově orientovat techniku a odstraňovat rizika (technický rozvoj orientovat s ohledem na ekologická rizika)6. Při rozhodování integrovat ekologické a ekonomické aspekty 7. Reformovat mezinárodní hospodářské vztahy8. Posílit mezinárodní spolupráci (obchod, investice, konstruktivní dialog)

Konference v Rio de Janeiro v roce 1992Cílem bylo, dohodnout se na tom, jak přesně má vypadat udržitelný rozvoj, jakým způsobem se ho má dosáhnout a jakou má mít podobu v různých zemích, zejména v rozvojových.Dokumenty:1. Deklarace z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji (27 článků, které se týkají zejména rozvojových

zemí, principy předběžné opatrnosti, zahrnutí nákladů na ochranu životního prostředí do cen, využívání ekonomických nástrojů, EIA, informace o životním prostředí)

3


2. Agenda 21 (40 kapitol, První část se týká cílů Agendy 21, druhá část jednotlivých oblastí v globálním měřítku, třetí část skupinami lidí, které mají být osloveny a čtvrtá část prostředky, jakými má být realizována)

3. Zásady obhospodařování lesůZ průběhu konference vyplynulo, že je nutné a možné nastoupit cestu k udržitelnému rozvoji v celosvětovém měřítku. Konkretizovat jednotlivé kroky se však podařilo jen částečně. Podstatou myšlenky udržitelného rozvoje je pronikavé zvýšení účinnosti technologií a všech činností.Dopad metabolismu lidstva na životní prostředí (D) podle Ehrlicha a Ehrlichové: D = P.Ú.Mkde P je počet lidí, Ú je životní úroveň a M úroveň „metabolismu společnosti“.Meze růstu od Donelly a Denise Medowsových z roku 1972 „v žádném systému s omezenými zdroji nemůže pokračovat růst po libovolně dlouhou dobu; dříve nebo později zde spotřeba zdrojů překročí přirozené hranice a dojde ke kolapsu systému jako celku“.Překročení mezí od Medowsových a Jörgen Randers. Obsahuje optimističtější model se simulacemi v období let 1900 až 2100.

Indikátory udržitelného rozvoje, národní účty

Jedním z důvodů obtížnosti přechodu k UR - chybí kvantitativní měřítko (zda se postupuje v předpokládaném směru), tzn. indikátory.Agenda 21 obsahuje v paragrafu 40.4: „Všeobecně používané indikátory, jako je například hrubý národní produkt nebo údaje o jednotlivých přírodních zdrojích či míře znečištění, neindikují dostatečně jasně, do jaké míry je nastoupena cesta směrem k trvalé udržitelnosti. Nepoužívá se metod, které by hodnotily interakce mezi rozvojem v jednotlivých sektorech, jako je životní prostředí, růst populace, sociální a ekonomické otázky. Tyto metody zatím nejsou k dispozici. Je třeba vytvořit indikátory udržitelného rozvoje tak, aby se postupně vytvořila pevná základna pro rozhodovací procesy na všech úrovních a aby se tak přispělo k dosažení trvalé udržitelnosti integrovaných systémů životního prostředí a rozvoje.“

Kritéria indikátorů: významnost, měřitelnost, náklady a užitek, správnost, spolehlivost, srovnatelnost dat (standardizace), průhlednost, využitelnost.Indikátory vychází z rozvoje lidské osobnosti (odstranění chudoby, dosažení dostatečné zdravotní péče, vzdělání atd.), základny přírodního kapitálu, obnovitelných zdrojů, technologické báze, biodiverzity.Na vývoji indikátorů pracuje řada institucí.

V roce 1995 vydala Komise OSN pro udržitelný rozvoj seznam doporučených indikátorů, které vyjadřují ekonomický rozměr udržitelného rozvoje: růst HDP na osobu, export zboží a služeb, import zboží a služeb čerpání nerostných surovin (% z prokázaných

zásob), roční spotřeba energie, poměr čistého transferu zdrojů z HDP, HDP na osobu, environmentálně upravený HDP, podíl průmyslu na tvorbě HDP, míra koncentrace exportu, ověřené zásoby nerostných surovin, ověřené zásoby energetických zdrojů, životnost ověřených energetických zásob, podíl surovinově a energeticky náročných

průmyslových odvětví na celkové průmyslové výrobě,

podíl průmyslových výrobků na celkovém objemu exportovaných výrobků,

celková rozvojová pomoc poskytnutá nebo přijatá (% z HDP),

poměr státního dluhu k HDP, poměr dluhové služby k exportu, podíl investic na HDP, účast v regionálních obchodních smlouvách, poměr spotřeby obnovitelných zdrojů ke

spotřebě neobnovitelných, výdaje na ochranu životního prostředí jako

podíl k HDP, celkový podíl výnosu environmentálních daní a

plateb (% příjmu státního rozpočtu a SFŽP), objem dodatečných zdrojů pro financování

programu udržitelného rozvoje

4


Studie Světové banky - analýza skutečného bohatství národů, navrhuje srovnávat také zásoby. Skládá se ze čtyř částí. Vyrobeného kapitálu, přírodního kapitálu (úhrn přírodních zdrojů), lidského kapitálu (zhodnocení lidského zdraví, vzdělání a výživy) a společenského kapitálu.Integrace do rozhodovacích procesů (na všech úrovních).

Environmentální účetnictvíZákladní informační základna systém národních účtů.Kritika - nezahrnují všechny aspekty reprodukčního procesu včetně životního prostředí. V roce 1993 se zavádějí tzv. satelitní účty, které umožňují získání doplňkových informací. Umožňují propojit údaje ve fyzických jednotkách s monetárně vyjádřeným účetním systémem.

Nedostatky systému národních účtů nepostihuje interakce mezi aktivitami společnosti a degradací ŽP, není schopen zachytit vyčerpávání přírodních zdrojů.Systém environmentálního a ekonomického účetnictví. Cíle systému: identifikovat materiálové a finanční toky a zásoby, rozpracovat a kvantifikovat environmentálně upravené makroekonomické, vytvořit vazby mezi účty ve fyzických a peněžních jednotkách, kvantifikovat náklady a výnosy (při využívání ŽP), rozšířit pojetí účetního systému (trvalé zachování národního bohatství). Přístupy k environmentálnímu účetnictví: monetární satelitní účetnictví, účetnictví přírodních zdrojů, vyjádření dopadu na blahobyt společnosti.

4.Důvody státní reglementacea) zanedbanost problémů ochrany životního prostředí (staré zátěže, v rozvojových zemích exploatace přírodních zdrojů)b) omezenost finančních prostředků (vysoké požadavky, efektivnost)c) časová naléhavost ekologických problémůd) mezinárodní závazky (nevyhnutelné při řešení globálních problémů)e) jednota životního prostředí (integrovaný přístup)f) nutnost koordinace veřejné správyg) signalizační význam politiky životního prostředí (včasná formulace cílů a strategií, možnost připravit se na budoucí požadavky politiky životního prostředí)

Cíle politiky životního prostředíObjevování problémů musí být společensky uznán musí ji vzít na vědomí státní, resp. politická instituce musí získat pozornost politické reprezentace.Pokud se environmentální problém stane předmětem pozornosti a rozhodování politické reprezentace, stává se jeho řešení součástí politiky životního prostředí.Politika životního prostředí se realizuje prostředky, které se dělí na metody a nástroje.

Principy1. na základě formulace cílů a nástrojů vytvořit

optimální systém (nalezení společensky přijatelné míry rizik při zohlednění společenského rozvoje)

2. východisko je optimální míra znečištění3. stát se podílí tam, kde je jeho úloha

nezastupitelná4. princip udržitelného rozvoje-sladění

ekonomických, environmentálních a sociálních aspektů, tři kritéria udržitelnosti (minimalizace čerpání neobnovitelných zdrojů a negativních

vlivů na prostředí, ochrana a zkvalitnění přírodního a lidského kapitálu

5. princip předběžné opatrnosti6. princip prevence7. princip snižování rizika u zdroje8. princip ekonomické odpovědnosti

(znečišťovatel platí)9. princip sdílené a diferencované odpovědnosti10.princip subsidiarity11.princip integrace12.princip nejlepší dostupné technologie13.princip substitu

5


Metody politiky životního prostředí1. plánování (inventarizace stavu životního prostředí a návrh řešení) - národní strategie ochrany životního prostředí, Akční program životního prostředí pro střední a východní Evropu, národní akční plány tropických lesů, zelené plánování (dimenze - prostor, témata, cílové skupiny, čas, ekologické funkce životadárných systémů, ochrana sociálně biologických funkcí lidských sídel),2. stanovování priorit - hodnocení naléhavosti a výsledného efektu,

a) hodnocení naléhavosti (míra ohrožení lidského života a zdraví, míra ohrožení různých ekosystémů nebo biologických druhů, míra poškození staveb, ztráta ekologických funkcí lidských sídel); metodika hodnocení rizik - ve vztahu k lidem zahrnuje (identifikaci škodliviny, hodnocení míry expozice - vztah obsahu látky a stupněm toxických účinků, hodnocení expozice - kolik lidí, jak dlouho, z jakých zdrojů, charakteristika rizika - celkové hodnocení),

b) hodnocení výsledného efektu (porovnávání různých rizik a naléhavosti k dosažení maximálního efektu při omezených finančních zdrojích); metoda hodnocení rizik je čistě vědecká, při hodnocení naléhavosti a výsledného efektu je proces, v němž se zvažují vědecké závěry s dalšími hledisky (sociální politické, ekonomické, legislativní rámec), tento proces je v kompetenci nositelů politického rozhodování,

3. metoda integrované ochrany (cesty, cykly znečišťujících látek, koordinace)4. definování požadavků ochrany životního prostředí (povinnosti, limity - technická obtížnost, nákladnost)5. prosazování požadavků na ochranu životního prostředí (vedle názvu metody má význam jako fáze politiky životního prostředí a uplatnění sankčních opatření při neplnění povinností); tato metoda zahrnuje soubor akcí veřejné správy a soudů, které jsou zaměřeny na dosažení shody s požadavky ochrany ŽP - cílem je prosadit již legalizované požadavky v praxi; dílčí programy k řešení nejnaléhavějších priorit obsahují tyto prvky:

a) identifikace regulované skupinyb) vypracování programu prioritc) podpora dosahování shody (vzdělávání, technická pomoc, positivní ekonomické nástroje, EMAS,

dobrovolné dohody)d) monitorování shody (inspekční činnost, monitoring)e) prosazování (odpověď na nedodržení požadavků na ochranu ŽP)

nápravná opatření požadování informací (ekoaudit, kvalifikace ap.) ukládání sankce

f) vyjasnění odpovědnosti mezi ústředními a územními orgányg) příprava programu (týmová práce)

Nástroje politiky ŽP dle kategorizace OECD1. Normativní nástroje (licence, povolení, imisní a emisní limity znečištění, výrobní a výrobkové

standardy)2. Ekonomické nástroje (poplatky, daně, obchodovatelná emisní povolení, obchodovatelné limity,

environmentální podpory, zálohové systémy, platby za čerpání přírodních zdrojů)3. Platební povinnosti a kompenzace škod (pravidla rpo platební povinnost, kompenzační fondy, povinné

pojištění, rozšířená odpovědnost producenta)4. Vzdělávání a informace (vzdělávací kampaně pro širokou veřejnost šíření technických informací,

zveřejňování sankčních postihů, ecolabelling)5. Dobrovolné přístupy (jednostranné závazky, veřejné dobrovolné systémy, sjednané smlouvy)6. Řízení a plánování (environmentální systém řízení, vymezování chráněných oblastí, využití

krajiny)

Legislativa a institucionální rámecPrávo řeší konfliktní situace tam, kde nestačí regulovat etické normy - legalizace prostředků k dosažení cílů politiky.Výraznější rozvoj práva v polovině 20. století zejména jako odezva na problémy vznikající ze znečištění životního prostředí. Zpočátku byla řešena ochrana jednotlivých součástí životního prostředí a zdrojů.Vznikal systém zákazů a příkazů omezující nejnebezpečnější nepříznivé vlivy lidských aktivit. Začaly se vyvíjet další prostředky politiky životního prostředí a vznikla resortní politika.Později se přijímaly jiné právní předpisy (účast veřejnosti - právo na informace), což bylo základem pro vznik všeobecné politiky.Vznik nového právního odvětví - právo životního prostředí.

6


Základy jednoty práva životního prostředíPředmětem práva životního prostředí je ochrana životního prostředí. Základem jednoty zásady (principy) a pojmy.Systém práva životního prostředía) normy a předpisy ústavního práva,b) normy a předpisy obecnéc) normy a předpisy v ochraně jednotlivých složek životního prostředíd) normy a předpisy v ochraně jednotlivých zdrojů e) normy a předpisy sledující ochranu před specifickými zdroji ohrožováníf) normy upravující ochranu lidského života a zdravíg) normy upravující odpovědnost za ohrožování a poškozování životního prostředíh) normy upravující organizaci státní správyTrendy vývoje od soukromoprávních úprav k veřejnoprávních hlavním garantem ochrany životního prostředí se stává stát cílem sjednocení práva v oblasti ochrany životního prostředí je snaha o komplexní kodifikaci práva.Úloha práva při nastolování udržitelného rozvoje udržitelný rozvoj postihuje širší soubor vztahů a problémů - nelze ztotožňovat s pojmem práva v ochraně

životního prostředí, ale hraje tu důležitou roli formalizace a definování mechanizmů občanské participace klíčový význam mají vlastnická práva k přírodním zdrojům - je třeba hledat adekvátní formy vlastnických

vztahů ekologizace ostatních právních odvětví.

Institucionální zajištění ochrany ŽPČíslo NázevI. Právní základy a hlavní principy ochrany životního prostředí1/1993 Ústava České republiky2/1993 Listina základních práv a svobod17/1992 o životním prostředíII. Státní orgány ochrany životního prostředí a jejich kompetence2/1969 o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR282/1991 o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa388/1991 o Státním fondu životního prostředí ČR287/1993 o působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost123/1998 o právu na informace o ŽPIII. Specifické prostředky ochrany životního prostředí50/1976 o územním plánování a stavebním řádu100/2001 o posuzování vlivů na životní prostředí20/1966 o péči o zdraví liduIV. Ochrana složek životního prostředí a ekosystémů309/1991 o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami389/1991 o státní správě v ochraně ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování86/1995 o ochraně ozonové vrstvy Země254/2001 o vodách274/2001 o vodovodech a kanalizacích …334/1992 o ochraně zemědělského půdního fondu289/1995 o lesích44/1988 horní zákon114/1992 o ochraně přírody a krajiny16/1997 o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů...161/1999 kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko115/2000 o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichyV. Ochrana před zvláštními zdroji ohrožování životního prostředí185/2001 o odpadech477/2001 o obalech18/1997 atomový zákon157/1998 o chemických látkách a chem. přípravcích353/1999 zákon o prevenci závažných havárií153/2000 o nakládání s geneticky modifikovanými organizmy…IV. Ekologicko-právní odpovědnost140/1961 Trestní zákon

7


200/1990 o přestupcích40/1964 Občanský zákoník

Stát prostřednictvím svých orgánů garantuje ochranu ŽP.Ministerstvo životního prostředí (zákon 2/1969 Sb., kompetenční zákon) zajišťuje výkon státní správy, plní funkci koordinační a funkci vrchního státního dozoru ve všech věcech ŽP.Rozsah pravomoci vymezují jednotlivé zákony vymezující předmět ochrany životního prostředí.K výkonu působnosti a pravomocí je Ministerstvu životního prostředí podřízena Česká inspekce životního prostředí, správy národních parků, vědecké instituce. Ministerstvo životního prostředí spravuje Státní fond životního prostředí ČR.Pro lepší výkon rozsáhlých kompetencí zřízeno devět územních odborů ministerstva (usn.vl. 282/1990).Některé kompetence v oblasti ŽP náleží jiným ministerstvům. Státní úřad pro jadernou bezpečnost.Okresní úřady zřizují referáty životního prostředí. (Zákon 425/1990 Sb., o OÚ a jednotlivé environmentální zákony.)Obce vykonávají dvojí působnost - samostatnou (samospráva) a přenesenou (výkon státní správy).Orgány ochrany životního prostředí obecné a zvláštní.

Cyklus politiky životního prostředí

Politika životního prostředí je kontinuální proces zahrnující jednotlivé fáze, jejichž souhrn se nazývá politickým cyklem. Vlastnímu politickému cyklu předchází objevení konkrétního problému životního prostředí.Fáze: formulace cílů politiky legitimizace (politická podpora, společenský konsenzus, přijetí zákonů prosazování (veřejná správa, cílem je shoda chování s cíli politiky) rozvíjení (porovnání výsledků činnosti veřejné správy s cíli), revize (korekce s cíli) ukončení.

Subjekty politiky životního prostředíSchvaluje a koordinuje vláda.Prováděcí program připravují ústřední úřady státní správy, zpracovatelem a koordinátorem bývá Ministerstvo ŽP. Základní představy o cílech, strategiích a prioritách formulují politické strany. V případě vítězství ve volbách jsou tyto představy součástí vládního programu.Parlament v některých státech projednává politiku ŽP, prováděcí programy a zprávu o stavu ŽP. Schvaluje zákony k ochraně ŽP.Nevládní organizace a občanské iniciativy. Zejm. v oblasti odhalování problémů ochrany ŽP a navrhování řešení.Vědecký výzkum (vědci). Odhalování problémů ochrany ŽP, hodnocení rizik, formulace limitů, standardů aj.Obecní samospráva (obce). Monitoring, řešení problémů, podněty k přijetí příslušných zákonů, zpracování vlastních programů.Byrokracie veřejné správy. Odhaluje rizika a problémy, navrhuje jejich řešení sestavuje programy. Správní činnost, příprava právních předpisů.Inspekce ŽP - kontrola dodržování právních předpisů v ochraně ŽP, ukládání nápravných opatření a sankcí.Speciální policejní útvary - příprava podkladů pro rozhodnutí o trestní odpovědnosti.Dále - Soudy. Zájmové organizace, svazy (Svaz průmyslu a dopravy) atd. Banky a pojišťovny.

Státní politika životního prostředí ČR

Na počátku 90. let „Duhový program“První SPŽP schválena vládou 25. srpna 1995Druhá SPŽP schválena vládou 10. ledna 2001Důvody aktualizace SPŽP: docílit další zlepšení kvality životního prostředí jako celku i stavu jeho složek, uplatnit princip udržitelného rozvoje a dále prosazovat hlediska životního prostředí v sektorových

politikách, aplikovat ekonomická hlediska a přístupy ve všech záměrech a cílech ochrany životního prostředí.

Doporučení z hodnocení politiky životního prostředí ČR v rámci OECD: navázat na tradici Duhového programu a první SPŽP, stanovit kvantifikované cíle a časové horizonty pro jejich dosažení vzhledem k přípravě na vstup do EU,

8


zlepšit úroveň informací a dat o stavu a kvalitě životního prostředí v souvislosti se zák. č. 123/1998 Sb., více uplatnit a přejít od složkově pojaté ochrany ŽP k horizontálním přístupům (IPPC, EMAS), posílit uplatňování zákonů na ochranu životního prostředí a jeho monitorování, posílit kapacitu ministerstva na ekonomické rozbory týkající se problémů životního prostředí.

Struktura státní politiky životního prostředí ČR1. Výchozí podmínky2. Prioritní problémy životního prostředí3. Zásady SPŽP4. Cíle a opatření SPŽP5. Cíle a opatření v sektorových politikách6. Nástroje realizace SPŽP7. Náklady a efektivnost navrhovaných cílů8. Konkretizace cílů SPŽP9. Přehled vybraných indikátorů a cílů

1. Výchozí podmínky demokratické přeměny v 90. letech, instituce a jejich rozvoj, právní východiska, výchova a vzdělání, vybraná témata životního prostředí a jejich

dosavadní řešení ovzduší těžba nerostů krajina živá příroda odpady staré zátěže lesy environmentální vzdělávání zapojení veřejnosti

přetrvávající problémy: nakládání s odpady mobilní zdroje znečištění růst zastavěných ploch nedostatečně jsou řešeny ekonomické

aspekty ochrany ŽP konzumní způsob života

evropské a globální problémy příprava vstupu do EU ekonomické souvislosti2. Prioritní problémy ŽP akutní problémy kvality složek ŽP problémy environmentální infrastruktury naléhavé strukturální problémy globální problémy, mezinárodní závazky3. Zásady SPŽP udržitelný rozvoj participace veřejnosti další principy

předběžné opatrnosti prevence snižování rizika už u zdroje ekonomické odpovědnosti sdílené a diferencované odpovědnosti subsidiarity integrace nejlepší dostupné techniky nákladově efektivních řešení substituce

mezisektorová spolupráce a provázanost sektorových politik4. Cíle a opatření SPŽP obecné cíle SPŽP cíle a opatření v rámci jednotlivých složek ŽP

atmosféra hydrosféra litosféra biota (flora, fauna, krajina) fyzikální pole lidská sídla

soustava vybraných indikátorů5. Cíle a opatření v sektorových politikách těžba nerostných surovin energetika průmysl a obchod nakládání s odpady doprava zemědělství a lesní hospodářství vodní hospodářství, péče o vodu zdraví obyvatel a životní prostředí cestovní ruch a turistika regionální rozvoj vzdělávací systém6. Nástroje realizace SPŽP právní nástroje ekonomické nástroje dobrovolné nástroje informační nástroje vzdělávací, výchovné a osvětové nástroje institucionální nástroje participace obyvatel a Agenda 21 výzkum a vývoj územní plánování ekosystémový přístup mezinárodní spolupráce7. Náklady a efektivnost navrhovaných cílů strategie financování cílů SPŽP

investice a financování výdajů na ochranu ŽP v 90. letech dopady vstupu ČR do EU strategie financování vstupu do EU

kontinuální ekonomické vyhodnocování cílů8. Konkretizace cílů SPŽP minimální vývojový scénář „Evropa 1990-1995“

9


optimální vývojový scénář „Evropa 20059. Mezinárodně právní souvislosti politiky ŽP

1. Hlavní mezinárodní organizace zabývající se otázkami ŽPProgram OSN pro životní prostředí (United Nations Environmental Programme)Organizace vznikla z podnětu Konference OSN o životním prostředí člověka konané v roce 1972. Sídlo má v Nairobi.Cílem stimulovat a koordinovat v mezinárodním měřítku akce na ochranu životního prostředí a poskytovat podklady pro rozhodování. Činnost se orientuje na významné globální problémy.Komise OSN pro trvale udržitelný rozvoj (United Nations Commision for Sustainable Development)Úkolem komise je zajistit realizaci závěrů Konference OSN o životním prostředí a rozvoji konané v roce 1992 v Rio de Janeiru včetně uplatnění Agendy 21 na všech úrovních.Světový svaz ochrany přírody (World Conservation Union)Založen v roce 1948 z iniciativy UNESCO. Členy jsou státy (76), státní agentury (104) a nevládní organizace (720). Česká republika je členem od roku 2000. Hlavním úkolem je rozvíjení spolupráce při ochraně životního prostředí a při racionálním využívání přírody.Světový fond ochrany přírody (World Wildlife Fund)Je největší nevládní organizací ochrany přírody na světě (nevládního charakteru).Cílem této organizace je záchrana zvířat ohrožených vyhubením potlačení nelegálního obchodu se vzácnými druhy rostlin a živočichů pomoc obyvatelům uspokojovat své potřeby a zároveň chránit přírodní zdroje školení správců chráněných území, strážných skupin a skupin specializovaných na boj s pytláky podporu vědeckého výzkumu zaměřeného na vznik a realizaci dlouhodobých programů ochranu přírody.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development)Byla založena v roce 1961. Její sídlo je v Paříži. Má 30 členů. Zatím posledním členským státem se stala Slovenská republika v roce 2000.S členstvím je spojeno uznání za ekonomicky vyspělý, demokratický stát. Mimoto členství zavazuje ke zvýšené pozornosti v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.Světová obchodní organizace (World Trade Organization)Založena v roce 1995 na základě Všeobecné dohody o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade). Výbor pro obchod a životní prostředí byl zřízen 31. ledna 1995. Jeho úkolem je zabývat se vztahem mezi obchodem a opatřeními k ochraně životního prostředí s cílem podporovat udržitelný rozvoj.Světová zdravotnická organizace (World Health Organization)Zaměřuje se i na zlepšení stavu životního prostředí a zásobení nezávadnou pitnou vodou. Světová zdravotnická organizace stanovila emisní limity škodlivých látek platné na celém světě.Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization)Podporuje a koordinuje mezinárodní i národní akce související i s ochranou životního prostředí.Evropská hospodářská komiseRada EvropyZaměřovala se především na otázky lidských práv a základních svobod, sociální a ekonomické, výchovu, kulturní dědictví, sport, životní prostředí, místní a regionální samosprávy, modernizaci a harmonizaci právních předpisů členských států. V Radě Evropy byla uzavřena řada úmluv.Světová meteorologická organizace (World Meteorological Organization)Zapojuje se do programů ochrany životního prostředí především soustavným sledováním stavu ovzduší. Světová meteorologická organizace je jednou z nejdůležitějších organizací tzv. Mezinárodního panelu OSN o změně klimatu (UN Intergovernmental Panel on Climate Change), který sleduje, jak probíhá globální změna klimatu a jaké jsou její příčiny.Mezinárodní agentura pro atomovou energii (International Atomic Energy Agency)Mezinárodní agentura pro atomovou energii byla založena v roce 1957. Jejím cílem je přispívat k zajišťování mírového a bezpečného využívání atomové energie.Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development)Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj vznikla v roce 1944 na mezinárodní konferenci v Bretton Woods spolu s Mezinárodním měnovým fondem. Tato banka poskytuje půjčky i na ochranu životního prostředí.Evropská banka pro obnovu a rozvoj (European Bank for Reconstruction and Development)Evropská banka pro obnovu a rozvoj byla založena v roce 1991 a má sídlo v Londýně. Má za cíl podporovat soukromé a podnikatelské iniciativy v zemích střední a vhodní Evropy, které uplatňují principy demokracie,

10


pluralismu a tržní ekonomiky. Banka má pomoci urychlit přechod těchto zemí k otevřené tržní ekonomice. Poradním orgánem prezidenta banky je Poradní výbor pro otázky životního prostředí.The Global Environment Facility (GEF)GEF byl založen pro posílení mezinárodní spolupráce vedoucí k zamezení aktuálních ohrožení životního prostředí. Jeho cílem je především ochrana biodiverzity, ozónové vrstvy, zemského klimatu a degradace vod.

Přístup k informacím o životním prostředí

Čl. 35, odst. 2 Listiny základních práv a svobod:„Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů“.Environmentální informace má strategickou povahu, popisuje realitu, je základem pro rozhodování a vyhodnocuje efektivitu politik ŽP.Zásady na základě zkušeností EPA: využívat informace strategicky aktivně informace předávat vybudovat integrovanou informační infrastrukturu zvolit efektivnější organizaci řízení zdrojů informací.Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí odpovídá směrnici ES (90/313/EHS).Aarhuská úmluva (Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí) 3 pilíře: právo na informace právo na participaci v rozhodovacích procesech právo na přístup k soudům.Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředíZákon upravuje podmínky výkonu práva na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů přístup veřejnosti k informacímInformace může být v písemné, obrazové nebo zvukové formě.Informace o stavu ŽP a přírodních zdrojů vypovídají zejména o stavu a vývoji ŽP, o jeho příčinách a důsledcích připravovaných činnostech, které by mohly vést ke změně stavu ŽP stavu vody, ovzduší, půdy, živých organizmů a ekosystémů atd. využívání přírodních zdrojů vlivech staveb, činností a technologií a výrobků na ŽP správních řízeních ve věcech ŽP ekonomických a finančních analýzách použitých v rozhodování mezinárodních, státních, místních strategiích a programech mezinárodních závazcích zdrojích informací.Žadatel může za účelem získání informace o životním prostředí požádat orgán o zpřístupnění informace o životním prostředí. Svou žádost nemusí odůvodňovat. Informace bude podána do 30 dnů, výjimečně do 60 dnů.Omezení přístupu, pokud jej vylučují jiné předpisy o skutečnostech utajovaných ve státním zájmu o ochraně osobních nebo individuálních údajů o ochraně duševního vlastnictví o ochraně obchodního tajemství.Další omezení přístupu: o místě výskytu zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů nebo nerostů informace v rámci přípravného řízení v trestních věcech ap. žádost je nesrozumitelná a žadatel ji nedoplnil týká se dosud nevyhodnocených údajů žádost je formulována zjevně provokativně nebo obstrukčně žadatel již má požadovanou informaci prokazatelně k dispozici.Informace se zpřístupňují zpravidla bezplatně, orgány jsou oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií ap.Vláda projednává a schvaluje zprávu o stavu ŽP jedenkrát za rok a předkládá ji k projednání Parlamentu.Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s ostatními příslušnými ministerstvy je povinno podporovat osvětu, výchovu a vzdělávání široké veřejnosti v oblasti ochrany ŽP se zvláštním zaměřením na výchovu dětí a mládeže.

11


Přehled vybraných informačních zdrojů v oblasti ŽPPřehled provozovaných a budovaných informačních systémů: kvality ovzduší hydroekologický surovinový ochrany přírody o odpadech posuzování vlivů na ŽP ekologická výchova, vzdělávání a osvětaTištěné informace souhrnného charakteru se vztahem k ŽP.Vztah zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím k zákonu č. 123/1998 Sb.

11. Hodnocení vlivu na životní prostředí

EIA (Environmental Impact Assessment) Odpovídá principu předběžné opatrnostiZákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (na svoji dobu byl velmi moderní zákon).Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí).Důvody pro přípravu nového zákona:1. Nezbytná harmonizace české právní úpravy s právem EU.2. Naplnění závazku ČR ve vztahu k Úmluvě EHK OSN o posuzování vlivů na životní prostředí

přesahujících státní hranice (ESPOO konvence).3. Transpozice požadavků tzv. druhého pilíře Úmluvy EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti

na rozhodování a o přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí Aarhuská úmluva).4. Odstranění nedostatků platné právní úpravy, jak byly zjištěny při aplikaci zákona 244/1992 Sb.Rozdíly oproti dosud platnému zákona povinnost příslušných úřadů na žádost investora předběžně konsultovat nároky na informace, zavést zjišťovací řízení, zda musí být daný záměr na dané lokalitě plně posuzován, zavést specifikaci obsahu a rozsahu dokumentace, stanovit pevné lhůty pro jednotlivé kroky v procesu EIA, umožnit včasnější zapojení dotčených správních úřadů, obcí a veřejnosti (před zpracováním

dokumentace), všechny dokumenty musí být zveřejněny na úředních deskách, na internetu a dalším vhodným

způsobem, určit podmínky a postup pro odebírání autorizace zpracovatelů dokumentací a posudků, odměna posudkářů bude stanovena obdobně jako u soudních znalců, bude ji vyplácet příslušný úřad a

ten ji vyúčtuje investorovi.Doplnění ze strany poslanců právo vlády zcela vyjmout v jednotlivých případech záměry z povinnosti posouzení vlivu na životní

prostředí, platnost oprávnění získaných podle současného zákona a vyhlášky jako autorizace podle zákona

nového, zkrácení maximální lhůty pro zpracování posudku oproti současné době o 120 dnů, omezení účasti veřejnosti v následných řízeních, kde se rozhoduje o povolení daného záměru.Odmítnutí ze strany Parlamentu vypuštění posuzování vlivů koncepcí na ŽP, samostatné stanovení obsahu a rozsahu dokumentace, veřejná projednání v časných fázích posuzování, širší kompetence ministerstva zdravotnictví, liberalizace zpracování dokumentace.Obsah zákona 100/2001 Sb. Předmět úpravy (v zákoně vymezené záměry, jejichž provedení by mohlo závažně ovlivnit ŽP). Rozsah posuzování. Základní pojmy (záměr stavby, dotčené území, dotčený územní samosprávný celek). Předmět posuzování. Způsob posuzování. Oznámení. Zjišťovací řízení. Dokumentace.

12


Posudek. Posuzování vlivů na ŽP přesahujících hranice ČR

12. Podnik a životní prostředí

Působení nástrojů regulace ochrany životního prostředí (legislativy) na konkrétního znečišťovatele (podnikatelský subjekt, jednotlivce, obec).Regulací jsou ohroženy zejména podniky které nejsou dostatečně rentabilní se nacházejí v platební neschopnosti mají neúměrně malý majetek a nemají jinou možnost poskytnout bance garanci nemají přesvědčivý podnikatelský záměr.Nebezpečí ohrožení konkurenceschopnosti v případě výrazného zvýšení nákladů vyráběné produkce resp. zpomalení rozvoje je třeba posuzovat s přihlédnutím k úrovni konkurence v daném oboru rozpětí mezi výrobní a prodejní cenou stupni vyčerpání vnitřních rezerv způsobu cenotvorby (cenová regulace).Environmentální legislativa může přispět k rozhodnutím progresivního charakteru. Jen ojediněle působí likvidačně (na ekonomicky slabé subjekty).Nevýhoda tuzemského exportéra v případě uplatnění přísnějších požadavků na ochranu ŽP než v zahraničí.Dopad internalizace negativních externalit na rovnováhu na trzích zboží a služeb (ekonomicky optimální vliv jednoho znečišťovatele na životní prostředí)Druhy nákladůSpolečenské náklady zahrnují součet interních (individuálních, soukromých) nákladů a externích nákladů.Výdaje na ochranu ŽP jsou zpravidla používány v souvislosti s veřejnými rozpočtu, které financují náklady (obdobně jako podniky), ale také poskytují dotace, půjčky ap.Sociální dopady přechodné zvýšení cen (životních nákladů) zvýšení cen přímé, nepřímé (v důsledku zvýšení cen energie a surovin), nepřímé v důsledku zákazu

používání některých výrobků (surovin) je žádoucí podpora sociálně slabší vrstvy při výrazném zvýšení životních nákladů.

Strategie podniků v ochraně životního prostředí pasivní (jaké cíle jsou reálné, jaké nástroje by se měly používat) aktivní (snaha o integraci hledisek ochrany ŽP a udržitelného rozvoje do systému řízení).Příčiny změn strategie snaha být více připraveni roste env. vědomí a sílí tlak veřejnosti zvýšení image firmy vědeckotechnický rozvoj je schopen snižovat negativní vliv na ŽP ekonomicky efektivními cestami systém environmentálního managementu může snížit náklady spojené s vyhledáváním nových

technologií snaha započítávat do efektivnosti investic položky související s ochranou ŽP (lepší image-větší tržby) růst vzdělání a hodnotové orientace lidí ve vztahu se ŽP v transformujících se ekonomikách je tento proces podporován ze strany rozvinutých zemí motivem je také je-li tato strategie podporována státem.Důležitým rysem uplatnění proaktivní strategie je přechod od koncových opatření k preventivním a to pokud možno v celém cyklu (live cycle). Podnikatelská rada pro trvale udržitelný rozvoj (1991) výsledek proaktivního chování cílem přimět co nejvíce podniků zlepšovat svoji činnost v oblasti ochrany ŽP v souladu se zásadami přijato 16 zásad

1. zásada společné priority (systém environmentálního managementu)2. zásada integrovaného managementu3. zásada procesu neustálého zdokonalování4. zásada vzdělávání zaměstnanců5. zásada předběžného posouzení dopadů na ŽP6. zásada týkající se výrobků a služeb (life cycle)7. zásada podávání informací jak bezpečně používat výrobky8. zásada týkající se provozu (úspora energie, materiálů atd.)

13


9. zásada týkající se výzkumu10.zásada preventivního přístupu11.zásada rozšiřování Charty12.zásada připravenosti čelit mimořádným událostem13.zásada týkající se přenosu šetrných technologií14.zásada účasti na společném úsilí (programy, semináře)15.zásada otevřenosti v otázkách vyvolávajících znepokojení16.zásada udržování souladu s uloženými požadavky včetně zajišťování informovanosti

Světová podnikatelská rada pro trvale udržitelný rozvoj (1993)Česká podnikatelská rada pro trvale udržitelný rozvoj (1993)

Ekolabeling (označování výrobků, které jsou k životnímu prostředí šetrnější jejich „substituenti„).Úkolem ekolabelingu je výběr kategorií (skupin) výrobků stanovení směrnice (souboru požadavků) udělování označení provádění kontrol.První SRN „Modrý anděl„ od roku 1978. Platí se registrační poplatky, poplatek s obratu a příspěvek do fondu informování veřejnosti.Kanadský program „Volba životního prostředí„ (1988). Poplatek za testování, licenční poplatek (před a po získání licence). První nadnárodní systém „Bílá labuť„ (1989). Placení testování (přímo), poplatek při podání žádosti, licenční poplatek (podle ročního obratu) se platí ročně. V České republice „Ekologicky šetrný výrobek„ (1994). Úhrada nákladů na zkoušky výrobků a vyhotovení nákladů, registrační poplatek (20 000 Kč).Cíle programu: dávat spotřebiteli státní garanci, že u označeného výrobku jsou minimalizovány nepříznivé vlivy na

životní prostředí zajistit bezpečnou orientaci zvýšit odbyt ekologicky šetrných výrobků (vyvolat soutěžení).

Dobrovolné dohody Aktivity znečišťovatelů a určitých autorit, které: představují specifický nástroj prosazování cílů dané politiky ŽP, a to v případě, že daná oblast není

pokryta jinými nástroji, jdou nad rámec toho, co vyžaduje stávající ekologická legislativa, případně ji nahrazují, jsou založeny na aktivitě znečišťovatelů, která je charakteristická zpravidla určitým stupněm

dobrovolnosti, vytváří vyšší prostor pro větší variabilitu řešení, jsou v některých případech spojeny s vyjednáváním, mohou být součástí kombinací nástrojů politiky ŽP v dané oblasti, jsou používány jak k oslabení ekonomického dopadu nové legislativy v oblasti ŽP na ty sektory, které by

jinak byly obzvláště postiženy, tak i jako prostředek pro povzbuzení inovačního procesu a odstranění znečištění, které nevyhovuje existujícím limitům,

přináší oboustranný prospěch - společnost může dosáhnout zlepšení stavu ŽP a firmy mohou získat vyšší reputaci, zvýšit efektivnost ve využívání svých zdrojů a vyhnout se potenciálně "nepříjemnější" environmentální legislativě,

spolu s klasickými ekonomickými nástroji by měly vést k méně společensky nákladným řešením daných environmentálních problémů.

Členění dobrovolných přístupů:Jednostranné závazky znečišťovatelů (Program odpovědné péče v chem. průmyslu)Iniciovaná dobrovolná řešení (EMAS, ISO 14000, Dobrovolné programy EPA) Systém environmentálního managementuPředpisy: technické normy řady ISO 14 000 nařízení Rady EHS č. 1836/93 (EMAS) usnesení vlády ČR č. 466 z 1. července 1998Cílem EMS je zavedení pořádku

14


dosažení úplného souladu s právními požadavky redukce provozních nákladů, úspory energií, surovin a dalších zdrojů snížení rizika environ. havárií zvýšení podnikatelské důvěryhodnosti zlepšení vztahů s veřejností získání obchodně využitelné vizitky.Integrovaná prevence a omezování znečišťování ŽPOpuštění složkového pohledu na ochranu ŽP.Integrovaný přístup posuzuje komplexně vliv činností na ŽP.Princip nejlepší dostupné technologie (BAT).Návrh zákona, který je v ČR v současné době připraven, je založen na principu posuzování všech technologií z hlediska jejich vlivu na životní prostředí. Vydávají se povolení na použití technologií.Čistší technologieCílem je snížit produkci odpadů a zvýšit podíl recyklace. Je zaměřena na výběr a použití zdrojů, na technologii, získávání sekundárních surovin z odpadů ap.

Sektorové politiky

EnergetikaEnergetika nejvíce znečišťuje ovzduší v ČR.V roce 1999 čistá výroba elektřiny 59 474 GWh. Podíl tepelných elektráren 77 %. Podíl centralizovaného vytápění 34 %, kombinovaná výroba elektřiny a tepla 23 %.Environmentální požadavky: využívání ušlechtilých paliv podporovat vyšší využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie podporovat zavádění moderních energetických technologií snižovat energetickou náročnost podporovat poradenství a osvětu v oblasti efektivního využití energie urychlit řešení konce palivového cyklu u jaderných zařízení.

PrůmyslPřechod od koncových opatření ke změnám technologií.Důraz na zavádění systémů environmentálního řízení.Environmentální požadavky: dosáhnout zásadního snížení zátěže ŽP, rozvinout strukturální záměry průmyslové výroby, zpracovat program podpory nízkoemisních, nízkoodpadových, energeticky úsporných technologií, podporovat rozvoj tzv. ekoprůmyslu, rozvíjet ekolabeling a LCA (Life Cycle Assessment), podporovat environmentálně orientované systémy řízení, podporovat dobrovolné aktivity, omezovat výrobu, dovoz a používání nebezpečných chem. látek omezovat hlukové emise.

ZemědělstvíZastaralý park mechanizačních prostředků, růst podílu ekologického zemědělství (2,6 % z celkové rozlohy). stanovit a udržovat optimální podíly orné půdy, luk, pastvin ap., zajišťovat zdravotní nezávadnost potravin, vytvořit podmínky pro rozvoj multifunkčního zemědělství, omezovat plošné znečištění vod, podporovat ekologicky šetrné způsoby hospodaření, podporovat snížení podílu orné půdy, zajistit označování výrobků obsahujících geneticky modifikované mechanismy.

Doprava prosazovat opatření ke snižování přepravních nároků, podporovat postupnou změnu podílu osobní a nákladní přepravy, podporovat výraznější podíl železnice v rámci regionální dopravy, podporovat veřejnou osobní dopravu, zavádět integrované dopravní systémy a environmentálně

přijatelná vozidla,

15


podporovat vybavení pro cyklistickou a pěší dopravu, podporovat používání bionafty, podporovat vývoj a zavádění standardů dopravních prostředků a alternativních pohonů, zvyšovat pozornost při přepravě nebezpečných věcí, podporovat opatření k redukci hluku.

DomácnostiDochází k přesunu osídlení do velikých aglomeracíUdržitelná spotřeba, spotřební způsoby.Šetření energií (energetické štítkování), využívání obnovitelných zdrojů energie, snižování spotřeby vody, snižování, resp. třídění odpadů.

16

Documents

Politika životního prostředí · Web viewKritika - nezahrnují všechny aspekty reprodukčního procesu včetně životního prostředí. V roce 1993 se zavádějí tzv. satelitní