CHVÁLENICKÝ KOSTEL STAVĚL K. I. DIENTZENHOFER

1. Proč se uvádí rok 1753 při vystavění kostela chválenického.

2. Odkud čerpal biskup Podlaha údaje o kostelu chválenickém.

3. Souvislost kostela chválenického s dílem K. I. Dientzenhofera.

4. Zjištění stavitele kostela chválenického, jímž jest K. I. Dientzenhofer.

5. Kdo byl původcem tohoto objevu.

Ve farním archivu jest pamětní kniha »Liber memorabilium«, založená roku 1826 farářem chválenickým

Filipem Frankem, který spravoval beneficium v letech 1825—1844. V tomto díle uvádí farář Frank, že

kostel byl zbudován v roce 1753 za patronátu hraběte Heřmana Černína z Chudenic. Farář Frank jen

docela stručně se zmiňuje o farním kostele, neuvádí ani, kdy se započalo se stavbou kostela, ani kdy

byla dokončena, ani také nepopisuje slavnost vysvěcení tohoto nového kostela, zasvěceného sv.

Martinu, biskupu. Jen činí poznámku, že základní kámen k němu položil hrabě Heřman Černín z

Chudenic. Ve své stručnosti také nezaznamenal, ani kdo vyhotovil plány ke stavbě kostela a ani kdo

budoval tento kostel. Farář Frank veškeren historický materiál měl ze starší pamětní knihy, z které

zůstalo jen několik listů s titulním nápisem: Kniha PaMnietnI FarI ChWaLLenICki PorzaDnIe Sepsana za

AntonIna Pertaka Fararze Této FarI. Podle tohoto nadpisu byla založena roku 1819. Pan farář Pertak,

jenž byl farářem v letech 1815—1825, psal tuto knihu latinsky a o kostele chválenickém podává jen

tuto zprávu: »Sub regimine huius Excellentissimi Domini Heřmani Comitis Czernin de Chudenitz fuit

aedificata Ecclesia Parochialis Chvalenicensis anno 1753, ad quam aedificandam primus etiam lapidem

fundamentalem fecit.« To je jediný záznam o kostele.

Njdp. biskup Podlaha při soupisu posvátných míst arcidiecése pražské v díle IV. »ChváIenice, fara«

použil této kratičké zprávy faráře Franka; na straně 166 píše: »Roku 1753 vystavěn byl na místě kostela

starého, jenž byl malý a již velmi chatrný, kostel nynější; základní kámen k němu položil hrabě Heřman

Černín z Chudenic,« a na straně 168 uvádí: »Farní kostel sv. Martina jest pěkná a prostorná stavba

barokní s věží v průčelí.« Njdp. biskup Podlaha, opíraje se o »Liber memorabilium« faráře Franka, uvedl

při historii kostela chválenického rok 1753 jako rok vystavění, ač nepřihlížel k tomu, zda bylo možno

během roku tak prostornou stavbu vystavěti. Spíše měl uvésti »byl dostavěn a vysvěcen roku 1753«.

Tento rok 1753 již předem vylučoval jakoukoli účast K. 1. Dientzenhofera, který zemřel roku 1751.

Tento kusý údaj faráře Franka (a také faráře Pertaka) a převzaté datum njdp. biskupa Podlahy v díle IV.

»Posvátná místa království českého« jest odůvodněnou příčinou, proč všechna dosavadní literatura o

K. I. Dientzenhoferovi, čerpající z tohoto vynikajícího díla »Posvátná místa království českého« a tím

také držící se plně tohoto historického údaje, nemajíc pak jiného spolehlivého archivního materiálu,

neuváděla chválenický kostel mezi poslední díla stavitele K. I. Dientzenhofera. A tak byl kostel

chválenický řazen pouze mezi barokové stavby, jsa podoben stavbám tohoto vynikajícího stavitele

baroka K. I. Dientzenhofera, aniž by tato krásná baroková stavba byla včleněna mezi poslední díla

Dientzenhoferova.

A přece — téměř po 200 letech dostalo se kostelu chválenickému čestného místa mezi posledními díly

K. I. Dientzenhofera, jak bude dokázáno v dalši části tohoto článku. Při bedlivém studiu stavby kostela

a vnitřní výzdoby této stavby nelze se ubrániti dojmu, že jsme před stavbou Dientzenhoferovou, zvláště

byli-li jsme v některých jiných kostelích stavěných tímto stavitelem; přichází totiž v úvahu kostel v

Paštikách u Blatné, klášterní kostel v Dolním Ročově, kostel sv. Jakuba v Červeném Kostelci kromě

starších prací téhož mistra.

Vnějšek stavby je řešen v pevný a citlivě sevřený útvar. V podélné ose na straně východní je ukončen

převýšeným kněžištěm, na západní straně je pak kostel ukončen hranolovitou věží. Při pohledu na

vnějšek stavby máme dojem uceleného stavebního díla.

Jsme-li v kostele, nepomyslíme si, když se zahledíme ke kněžišti, rozhlédneme se po lodi chrámové a

naše zraky pohlédnou vzhůru ke klenbě, že navzájem souvisí v přesném poměru délka, šířka a výška.

Architekt Korecký, který se studiem farního kostela zabývá, ve svém rozboru zjišťuje: »Prostorné

rozvržení stavby i půdorys jsou nápadný schematisujícím vztahem délek, šířek a výšek: Dvojnásobek

nejvyšší vnitřní světlosti ke klenbě travé dává délku vnitřního prostoru kostela (30 m), její polovinou je

výška vnitřní římsy. Dvě třetiny vnitřní délky zabírá loď, jednu třetinu délka kněžiště, v poměru k šířce

dvojnásobně převýšeného. Míra výšky kněžiště rovná se největšímu rozšíření vnitřku kostela v jeho

příčné, severojižní ose ve středním travé lodi atd. Toto rozšíření lodi děje se s líce zdi — na rozích rovně

okoseného obdélníka lodi (1:2) — pomocí čtvrtkruhů ven vysazujících čela zdi, vně nad římsou

ukončených trojúhelným římsovým štítem.«

Boční stěny jsou rozděleny ve svislém směru nárožními lesenami, vodorovně pak širokým,

profilovaným, podřímsovým pasem. Vhodnými rozměry těchto stěn bočních dosáhlo se tu velkých

ploch, na nichž se mohou uplatniti do vnitřního líce zdi vložená kasulovitá okna, a to jedno okno na

každé straně bočního vchodu a okno podobného tvaru nad tímto vchodem. Dolní obrys tohoto okna

nad vchodem je poněkud změněn s ohledem na horní ukončení bočních vchodů, aby stavební výzdoby

byly tu v souladu.

V bocích stěny půlkruhového závěru kněžiště jsou ve značné výši velká oválová okna, aby uvnitř

nepřerušovala římsu, na niž dosedají; v čele je výklenek pro sochu, nahoře pak segmentový štít, jímž

se dosáhlo hmotného pojetí této části stavby, tím při pohledu na kostel od východu působí tento silným

dojmem zblízka i zdáli.

Vnější stěna kostela na západní straně je rovná. Dole je hlavní vchod, uprostřed pak velké okno

odlišného tvaru od ostatních oken. V uspořádání vnitřku stavby jeví se tatáž myšlenka, kterou měl sta-

vitel při navrhování vnějšku. Jde tu totiž o dojmovou centralisaci, t. j. užití takových záměrných

prostředků uvnitř stavebního díla, aby se dojmově zmenšila skutečná délka podélná. Tak půdorysného

okosení použil stavitel pro klenbové výběžky ve výši římsy, a to nahoru a dovnitř chrámové síně. Záměr

hloubkový jeví se též v uspořádání kleneb, jakož i v umístění zasklení oken. Proto okna na stranách

bočních vchodů a ve stěnách kněžiště, tedy dosti vzdálená od středu stavby ve směru podélném, mají

zasklení poblíž vnější plochy zdi; okna nad bočními vchody, tedy u středu stavby, mají zasklení poblíž

vnější plochy zdi. Rozšíření chrámové lodi u postranních vchodů dosáhl tu stavitel čtvrtkruhy, takže

čela bočních stěn jsou vysunutá, na vnější straně je pak římsový štít tvaru trojúhelníka. Vnitřní stěny

jsou ozdobeny pilastry. Stěny mají ve výši 7.5 m římsu: v kněžišti průběžnou, oválová okna na ni lehce

dosedají, v chrámové lodi pak okny přerušovanou.

Architekt Korecký zjišťuje při srovnání s některými kostely K. I. Dientzenhofera a poukazuje na toto:

»Prostorová organisace plynoucí ze samého základu půdorysného zajímá nás jistými souvislostmi s

klášterním kostelem v Dolním Ročově a s kostelem sv. Jakuba v Červeném Kostelci, tedy stavbami

přisuzovanými pozdnímu období K. I. Dientzenhofera. Nápadná je půdorysná souvislost právě s

kostelem v Ročově (1746—1750), na př. v travé lodi, nárožním okosení, kněžišti a j. V přidávání vnějších

hmot nalézáme opět souvislost s kostelem červenokosteleckým (1744—1754). Jsou-li však oba tyto

kostely svým půdorysným rozvrhem převážně hloubkovým typem vůči své podélné ose, je na stavbě

chválenického kostela úmyslné zdůraznění příčné půdorysné osy.«

Že skutečně jde ve chválenickém kostele o spojitost s dílem K. I. Dientzenhofera, dokázáno jest dnes

přímým archívním dokladem.

Na patronátním úřadě ve Šťáhlavech mezi zádušními knihami farnosti chválenické mají též knihu

»Počtů kostelních záduší sv. Martina, biskupa, ve vsi Chválenicích«. Účty kostelní jsou vedeny v letech

1716—1785. V této knize jsou uvedeny všechny položky vyplývající ze stavby kostela. A právě tyto

položky nám podávají to, co bylo po tak dlouhou dobu jen v této knize skryto a veřejnosti neznámo,

neboť při těchto položkách se jmenuje na dvou místech K. I. Dientzenhofer. Při vyúčtování stavby

kostela jest nejprve celkové vyúčtování »dle Baubuchu« a tam je první jmenování K. I. Dientzenhofera

— Panu baumistrovi Kiliánovi Dintzenhoferovi ... 112 fl.

Potom každá položka je znovu uváděna v rozboru, a tak tato položka 112 fl. má tento rozbor: »Panu

baumistrovi Kiliánovi Dintzenhoferovi stranu v roku 1748 et 49 strávených při dohlížení 28 dní po 4 fl.

denní útraty (outraty) zaplaceno bylo ... 112 fl. « Dle celkového vyúčtování bylo zaplaceno zedníkům .

. . 2390 fl. 47 kr. 3 den.

Podle detailního účtu pak »zedníkům: podle baubuchu zaplaceno bylo totiž za prošlé v práci stojící dny

roku 1748:49:50:51 et 52 . . . 2390 fl. 47 kr. 3 den.« Při opravě varhan v roce 1747 současně s položkou

za »spravování měchův« se objevuje položka: Extra řemeslníkům za všeliké dílo k stavení budoucímu

novýmu chrámu Páně tento 1747 rok vyplaceno . . . atd.

Potvrzují nám tyto záznamy z knihy »Počtů kostelních« účast Dientzenhoferovu na stavbě tohoto

kostela. Můžeme také tvrditi nyní, že Dientzenhofer tuto stavbu navrhoval. Nelze si totiž ani mysliti, že

tento znamenitý odborník dohlížel na stavbu, kterou navrhoval jiný stavitel. Přímým důkazem byly by

to ovšem plány této stavby, jakož i kniha Baubuch. Bohužel ani tyto plány a ani tato kniha nalezeny

nebyly. Podle účtu zedníkům vyplaceného stavba kostela byla prováděna v letech 1748—1752, tím se

opravuje datování njdp. biskupa Podlahy.

Podle položky poslední příprava na stavbu budoucího kostela se dála již v roce 1747, lze tudíž míti za

jisté, že plány již musely býti vyhotoveny. Lze tedy. do tohoto roku 1747 také klásti nejpravděpodobněji

vznik plánů.

Jedná se však o to, zda stavba byla za dohledu Dientzenhoferova zhruba skončena či nikoliv. Jedině

bedlivým studiem celé stavby, hlavně západní věže, se může zjistiti stav tohoto kostela v době úmrtí K.

1. Dientzenhofera. Nelze také vyloučiti, že tuto stavbu dokončili po smrti stavitelově někteří mistři jeho

stavební kanceláře. Snad také kostel dobudoval jiný stavitel. To jsou jen dohady, které povstaly tím, že

K. I. Dientzenhofer se nedočkal dostavění kostela. Zmíněná data vzatá z archivních záznamů zařazují

farní kostel ve Chválenicich mezi nejposlednější díla K. I. Dientzenhoferova spolu s kostely v Přešticích

(1750—1775) a v Paštikách (1747—1750).

Architekt Korecký zajímavě zhodnotil tuto stavbu Dientzenhoferovu: »K. 1. Dientzenhofer uzavřel a

dožil výhradně a jedině myšlenku barokní. Jeho dílo k nástupu nové formy rokokové je důsledně

necitlivé. Křehce a jako lehce zdviženou kulisu upevnil svoji stavbu do krajiny mělce a široce zvlněné,

aby ji určil pro vzdálené pohledy, pevně vsadil ji do terénu nad hřbitovní zeď pro pohledy zblízka. Všech

záměrných prostředků je užito lehce, až zběžně: nevyprchala tu dosud je ovládající schopnost baroka.«

Zásluhu o objevení stavitele farního kostela má nynější patronátní účetní p. Šaroch, důchodní panství

šťáhlavského hraběte Waldsteina. Za dp. faráře Fukárka při zjišťování, kdo nesl náklad na opravy

varhan, pátral ve starých zádušních knihách farního kostela ve Chvaleticích a při toni přišel na tyto

záznamy. Zůstalo pouze při tomto nálezu.

Když byly prováděny opravy farního kostela v roce 1941 a 1942, ptal jsem se pana důchodního, zda

není ničeho bližšího známo o kostelu chválenickém, hlavně zda se neví, kdo stavěl farní kostel. A tak k

velké radosti byla předložena tato kniha »Počtů kostelních«, kterou jsem si vyžádal. Dal jsem tyto

položky, tak důležité, ofotografovati.

Tyto kopie jsem předložil na Památkovém úřadě panu dr. Wagnerovi, vrchnímu radovi téhož úřadu,

který brzo na to přijel do Chválenic s panem architektem Koreckým, aby uzřeli nově zjištěné dílo K. I.

Dientzenhofera. P. architekt Korecký ještě několikráte tu byl, neboť se o tuto stavbu zajímal. Svou studii

o tomto kostele potom napsal do »Volných směrů«.

Celé pojednání shrnujeme v jednu radostnou, historicky cennou větu: Chválenický kostel stavěl K. I.

Dientzenhofer.

J. Mudroch, farář

Prameny:

Mudroch, J.: Chválenický kostel stavěl K. I. Dientzenhofer., ČKD (Časopis katolického duchovenstva), 1945/2, str.

94-99, cit dle: http://depositum.cz/knihovny/ckd/strom.clanek.php?clanek=22020 (2015)

Dr A. Podlaha: Posvátná místa království českého, díl IV. Miroslav Korecký: Nově zjištěné dílo K. I. Dientzenhofera.

(Volné směry, roč. XXXVIII, číslo 3—4.)