PŘÍBĚH LAHVE…… anebproč mohou být lahve nesmrtelné

Místo přednášky: ZŠ Lesní – LiberecPřednášející: Ing. Zbyšek PanchartekFirma: SKLOPAN LIBEREC, a.s.Dne: 28.3.2014

Vážení žáci a žákyně,

než přistoupím k „PŘÍBĚHU LAHVE“ seznámím vás s některými názvy a pojmy, které jsou součástí přednášky

1.CO JE TO RECYKLACE?

… je to opakované vracení materiálu zpět do výrobního procesu…

nebo

… je to název pro nakládání s odpadem, které vede k jeho dalšímu využití…

2. Z ČEHO VZNIKÁ SKLO?

… sklo vzniká z křemičitého písku (sklářského písku) a dalších příměsí (soda, potaš)…

3. JAK VZNIKÁ SKLO?

… tavením v peci

4. CO SE VYRÁBÍ ZE SKLA?

a)…ve třídě…b)…i jinde…

5. CO JE SBĚRNÉ MÍSTO (odborně „HNÍZDO“)?

Místo, kam se sklo, ale i jiné materiály ukládají, jinými slovy jsou to „kontejnery na tříděný odpad“ (obr.)

PET, textil, papír, BIO odpad, sklo, oleje

Rodinný nákup

Vyprázdnění lahve

Sběrné místo

Transport do továrny

Nakládání střepů

Recyklace skla

Transport do sklárny

Zrození nové lahve

Jak tedy zajistíte lahvím „NESMRTELNOST“?

Jakým dalším materiálům můžeme zajistit nesmrtelnost?

Třídíte doma? Jak? Co?

Chtěli byste vidět, jak se lahvím vrací život?

Verze pro dospělé:

Příběh lahve… aneb nesmrtelné jsou jen myšlenky, daně a lahve  Tichá společnice, o které bude na následujících řádcích řeč, je snad tou nejdůležitější částí každé slavnosti, oslavy, večírku, mejdanu i jakékoliv jiné společenské události, jakou si lze představit. Může být baňatá, štíhlá, křivá, obří dvoulitrová nebo třetinková ze zahraničního piva, čirá nebo zelená, ale každopádně je hojně vyhledávaná snad všemi, které znám. Řeč je o obyčejné lahvi, pársetgramovém dutém kusu skla, který nikoho nezajímá tolik, jako tekutina mezi jejími stěnami. A to je přitom škoda, neboť pokud se na lahev podíváme jinou optikou, má snad i větší cenu, než její lahodná náplň, a existují lidé, kteří jsou schopni její potenciál využít.

Z polic obchodu ji ještě snímáme s úsměvem a s napjatým očekáváním, ale co je s ní ve chvíli, kdy nás její plné tvary přestanou zajímat, protože se stanou prázdnými tvary? Od té doby na láhev pohlížíme poněkud s despektem. Stojí na kraji stolu, popřípadě se válí kdesi po podlaze a my jí věnujeme tak maximálně útrpný pohled, když ji odnášíme k ostatnímu odpadu. Nebohá láhev může mluvit o štěstí, pokud ji rozmrzelý člověk po večírku nehodí do popelnice, do společnosti všeho možného dalšího marastu, nýbrž do speciálně určeného kontejneru. Právě tam totiž začíná cesta lahve ke znovuzrození. Tma, zápach a všude kolem roztříštěné tělesné části jejích soukmenovců... Ačkoliv to tak nevypadá, hromada nejrůznější skleněné tříště v kontejneru s nápisem „směsné sklo“ je tím nejlepším místem, kde se může prázdná láhev ocitnout. Časem se totiž celý obsah popelnice ocitne na korbě náklaďáku, který ho – spolu s tunami a tunami skla z dalších sběrných míst – odveze na recyklační linku. K lidem, kteří hodnotu lahve docení, i když na její hlavu není vypsaná tříkorunová odměna a její obsah již dělá paseku v cizím žaludku. Tady se rozmlácené sklo všech tvarů a velikostí vyvažuje tvrdým oběživem.

Haldy střepů, více či méně celých lahví a ovšem i všeho možného jiného nepořádku, které se náklad za nákladem kupí v areálu linky, mívají často opravdu úctyhodné rozměry. Zde ještě není rozdílu mezi zužitkovatelným sklem a tím, co se do kontejnerů na tříděný odpad jaksi „náhodou“ připletlo – běžným i méně běžným odpadem. Podle nepotvrzených zvěstí se už v podobných haldách našly lecjaké poklady – porcelánovými servisy začínaje, přes plasty a papír, elektronikou konče. Není zde rozdílů mezi téměř uměleckými díly od drahých vín a výběrových likérů, nevzlednými soudky od nakládaných okurek nebo nenápadnými flakónky od voňavek. Lžíce bagru zatím nediskriminuje. Zaboří se do navezeného kopce a nepořádek tak, jak leží a běží, sype na do obřího trychtýře. Láhev je v tuto chvíli již téměř jistě rozbitá na kusy – a pokud není, o naprostou demolici se postará kladívkový drtič. Střep pomalu stoupá vzhůru po běžícím pásu... Prvním krokem na cestě ke znovuzrození je samozřejmě ruční péče. Ještě než zamíří do útrob recyklačního závodu, projde ozubený had dopravníku nejprve přes magnety, které zachytávají cokoliv kovového, a pak přes místnost, kde z něj třídiči odstraní to, co nejvíce bije do očí jako nežádoucí – rozličné neskleněné smetí, o kterém byla řeč výše, etikety, uzávěry, dřevo a podobně.

Pak teprve začne automatický třídicí proces. O náležitou čistotu se starají magnetické i nemagnetické separátory. Střepy, které jsou již dostatečně jemné pro další zpracování, zamíří přes sušičku do sila – a ty, které jsou ještě příliš hrubé, dále drtí válcový drtič. Ty, kteří jsou hodni postupu dál, pak určuje nemilosrdné síto. Kdo ještě není na malinké kousky, musí si kolečko oběhnout znovu...

Ke slovu následně přijde zřejmě nejmodernější technologie, jaká je v „očistci“ k mání – optické separátory. Ty dovedou zcela automaticky rozdělit malé blyštivé kousky podle barev a hlavně z nich vyfoukat to, co do nich nepatří a nějakým zlovolným řízením osudu to v nich pořád ještě je – porcelán, kamínky a další neřád, který laserové senzory nejsou schopné prosvítit naskrz a vyhodnotí ho tedy jako odpad. Stejné senzory pak dávají tryskám na stlačený vzduch pokyny, které střípky fouknout do jaké barevné várky. Ze separátorů tečou dvě prakticky ideálně čisté řeky – řeka čirého skla a řeka „barevného mixu“. Cesta lahve je zde téměř u konce. Přes další pás míří do poslední násypky, ze které potom padá vodopád čistých střípků přímo na hromadu, která je finálním produktem této linky. Těžko říct, jestli právě tady není (bývalá) láhev ještě krásnější, než ve své původní baňatosti. V oceánu milionů hvězdiček by se prý dalo i plavat... s náležitým očkováním.

A dál? To už záleží na odběrateli. Střípky z naší lahve, spolu s drtí ze statisíců jiných, se opět octnou na korbě náklaďáku a v žáru sklářské pece se z nich stane nový sklářský kmen. S jistou mírou nadsázky by se dalo říci, že nejrůznější firmy jsou schopné vyvážit obsah korby zlatem. Některé lahve zamíří do vyšších vrstev a ve svém novém životě pojmou devítiletou whiskey, z jiných budou důvěrně známé rumovky. Jiné nádoby zase začnou znovu sloužit jako jemná vlákna v izolačních hmotách... Stejně, jako jsme o láhve bojovali v obchodech, o ně nyní bojují firmy, které je potřebují. Ve hře je levnější sklářský kmen, mnohem menší objem „protopené“ energie – a snad i dobrý pocit z šetření životního prostředí. Každopádně skleněné sestry, které z nějakého důvodu našly cestu jen na skládku, jim mohou jen tiše závidět.

Závěr:

Tuto prezentaci i jiné zajímavé informace najdete na stránkách

www.sklopan.cz